CzeBKR - Romans

Chapter 1

1:1  Pavel, služebník Jezukristův, povolaný apoštol, oddělený k kázaní evangelium Božího,

1:2  Kteréž zdávna zaslíbil skrze proroky své v písmích svatých,

1:3  O Synu svém zplozeném z semene Davidova s strany těla,

1:4  Kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně, podlé Ducha posvěcení, skrze z mrtvých vstání, totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem,

1:5  Skrze něhož jsme přijali milost a apoštolství ku poslušenství víry mezi všemi národy pro jméno jeho,

1:6  Z nichž i vy jste povolaní Ježíše Krista,

1:7  Všechněm, kteříž jste v Římě, milým Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:8  Nejprvé pak díky činím Bohu svému skrze Ježíše Krista ze všech vás, že víra vaše rozhlašuje se po všem světě.

1:9  Svědek mi jest zajisté Bůh, kterémuž sloužím duchem svým v evangelium Syna jeho, žeť bez přestání zmínku o vás činím,

1:10  Vždycky na svých modlitbách žádaje, abych aspoň někdy mohl šťastně, byla-li by vůle Boží, k vám přijíti.

1:11  Neboť velice žádám viděti vás, abych vám udělil částku nějakou milosti duchovní ku potvrzení vašemu,

1:12  To jest, abych spolu s vámi potěšen byl, skrze společnou i vaši i mou víru.

1:13  Nechciť pak, bratří, abyste nevěděli, žeť jsem mnohokrát uložil přijíti k vám, (ale překážky jsem měl až dosavad,) abych nějaký užitek také i mezi vámi měl, jako i mezi jinými národy.

1:14  Nebo Řeků i kterýchkoli jiných národů, i moudrých i nemoudrých, dlužník jsem.

1:15  A tak, pokudž na mně jest, hotov jsem i vám, kteříž v Římě jste, zvěstovati evangelium.

1:16  Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku.

1:17  Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude.

1:18  Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících.

1:19  Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim, Bůh zajisté zjevil jim.

1:20  Nebo neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa, po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby oni byli bez výmluvy,

1:21  Proto že poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich.

1:22  Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou.

1:23  Nebo směnili slávu neporušitelného Boha v podobenství obrazu porušitelného člověka, i ptactva, i hovad čtvernohých, i zeměplazů.

1:24  Protož i Bůh vydal je v žádosti srdce jejich k nečistotě, aby zprznili těla svá vespolek.

1:25  Jako ty, kteříž směnili pravdu Boží za lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli stvořiteli, kterýž jest požehnaný na věky. Amen.

1:26  Protož je vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti přirození.

1:27  A podobně i mužské pohlaví, opustivše přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádosti své jedni k druhým, mužské pohlaví s mužským pohlavím mrzkost pášíce, a spravedlivou mzdu, kteráž na jejich blud slušela, sami na sebe uvodíce.

1:28  A jakož sobě nevážili známosti Boha, tak i Bůh vydal je v převrácený smysl, aby činili to, což nesluší,

1:29  Jsouce naplněni vší nepravostí, smilstvem, nešlechetností, lakomstvím, zlostí, plní závisti, vraždy, svárů, lsti, zlých obyčejů,

1:30  Utrhači, pomluvači, Boha nenávidící, hánliví, pyšní, chlubní, nalezači zlých věcí, rodičů neposlušní,

1:31  Nemoudří, smluv nezdrželiví, beze vší lítosti, neukojitelní a nemilosrdní.

1:32  Kteříž vědouce o tom právu Božím, (že ti, kteříž takové věci činí, hodni jsou smrti,) netoliko ty věci činí, ale i činícím nakládají.

Chapter 2

2:1  Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš.

2:2  Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.

2:3  Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?

2:4  Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?

2:5  Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.

2:6  Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,

2:7  Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným,

2:8  Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,

2:9  Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka.

2:10  Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku.

2:11  Neboť není přijímání osob u Boha.

2:12  Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.

2:13  (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.

2:14  Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,

2:15  Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.)

2:16  V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista.

2:17  Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,

2:18  A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,

2:19  A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,

2:20  Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně.

2:21  Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš?

2:22  Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?

2:23  Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?

2:24  Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.

2:25  Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.

2:26  A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?

2:27  A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona?

2:28  Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;

2:29  Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.

Chapter 3

3:1  Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky?

3:2  Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží.

3:3  Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?

3:4  Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil.

3:5  Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.)

3:6  Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět?

3:7  Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen?

3:8  A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali,): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení.

3:9  Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem,

3:10  Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho.

3:11  Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.

3:12  Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

3:13  Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich.

3:14  Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.

3:15  Nohy jejich rychlé k vylévání krve.

3:16  Setření a bída na cestách jejich.

3:17  A cesty pokoje nepoznali.

3:18  Není bázně Boží před očima jejich.

3:19  Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu.

3:20  Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha.

3:21  Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky,

3:22  Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící.

3:23  Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.

3:24  Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši,

3:25  Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,

3:26  V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy.

3:27  Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry.

3:28  Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona.

3:29  Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů,

3:30  Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.

3:31  Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.

Chapter 4

4:1  Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?

4:2  Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.

4:3  Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.

4:4  Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.

4:5  Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,

4:6  Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:

4:7  Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.

4:8  Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.

4:9  Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.

4:10  Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.

4:11  A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,

4:12  A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.

4:13  Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.

4:14  Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.

4:15  Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.

4:16  A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,

4:17  (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.

4:18  Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.

4:19  A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.

4:20  O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,

4:21  Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.

4:22  A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.

4:23  Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,

4:24  Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,

4:25  Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.

Chapter 5

5:1  Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista,

5:2  Skrze něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této, kterouž stojíme. A chlubíme se nadějí slávy Boží.

5:3  A ne jen nadějí, ale také chlubíme se ssouženími, vědouce, že ssoužení trpělivost působí,

5:4  A trpělivost zkušení, zkušení pak naději.

5:5  A nadějeť nezahanbuje; nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.

5:6  Kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel,

5:7  Ješto sotva kdo za spravedlivého umře, ač za dobréhoť by někdo snad i umříti směl.

5:8  Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás.

5:9  Čím tedy více nyní ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu.

5:10  Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť smířeni jsouce, spaseni budeme skrze život jeho.

5:11  A ne jen to, ale chlubíme se i Bohem, skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož nyní smíření jsme došli.

5:12  A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili.

5:13  Nebo až do zákona hřích byl na světě, ale hřích se nepočítá, když zákona není.

5:14  Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova, kterýž jest figůra toho budoucího.

5:15  Ale ne jako hřích, tak i milost. Nebo poněvadž onoho jednoho pádem mnoho jich zemřelo, mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest.

5:16  Aniž jako skrze jednoho, kterýž zhřešil, tak milost. Nebo vina z jednoho pádu ku potupení, ale milost z mnohých hříchů k ospravedlnění.

5:17  Nebo poněvadž pro ten pád jeden smrt kralovala pro toho jednoho, mnohemť více, kteříž rozhojněnou milost a dar spravedlnosti přijímají, v životě kralovati budou skrze toho jediného Jezukrista.

5:18  A tak tedy, jakž skrze pád jeden na všecky lidi přišla vina ku potupení, tak i skrze jediné ospravedlnění na všecky lidi přišla milost k ospravedlnění života.

5:19  Nebo jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí.

5:20  Zákon pak k tomu přistoupil, aby se rozhojnil hřích, a kdež se rozhojnil hřích, tu ještě více rozhojnila se milost,

5:21  Aby jakož kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.

Chapter 6

6:1  Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila?

6:2  Nikoli. Kdož jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm?

6:3  Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme?

6:4  Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.

6:5  Nebo poněvadž jsme s ním vštípeni připodobněním smrti jeho, tedyť i vzkříšením budeme,

6:6  To vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu.

6:7  Nebo kdožť umřel, ospravedlněn jest od hříchu.

6:8  Jestližeť jsme pak zemřeli s Kristem, věřímeť, že spolu s ním také živi budeme,

6:9  Vědouce, že Kristus vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt nad ním již více nepanuje.

6:10  Nebo žeť umřel, hříchu umřel jednou; že pak jest živ, živ jest Bohu.

6:11  Tak i vy za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem.

6:12  Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho.

6:13  Aniž vydávejte oudů svých za odění nepravosti hříchu, ale vydávejte se k službě Bohu, jako byvše mrtví, již živí, a oudy své za odění spravedlnosti Bohu.

6:14  Nebo hřích nebude panovati nad vámi; nejste zajisté pod zákonem, ale pod milostí.

6:15  Což pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli.

6:16  Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buď hříchu k smrti, buď poslušenství k spravedlnosti?

6:17  Ale díka Bohu, že byvše služebníci hřícha, uposlechli jste z srdce způsobu učení toho, v kteréž uvedeni jste.

6:18  Vysvobozeni pak jsouce od hříchu, učiněni jste služebníci spravedlnosti.

6:19  Po lidsku pravím, pro mdlobu těla vašeho: Jakž jste vydávali oudy své v službu nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní vydávejte oudy své v službu spravedlnosti ku posvěcení.

6:20  Nebo když jste byli služebníci hřícha, cizí jste byli od spravedlnosti.

6:21  Jaký jste pak užitek měli tehdáž toho, začež se nyní stydíte? Konec zajisté těch věcí jest smrt.

6:22  Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu, a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný.

6:23  Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem.

Chapter 7

7:1  Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím,) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?

7:2  Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.

7:3  A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

7:4  Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

7:5  Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.

7:6  Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

7:7  Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.

7:8  Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.

7:9  Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,

7:10  A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.

7:11  Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.

7:12  A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.

7:13  Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.

7:14  Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

7:15  Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

7:16  Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.

7:17  A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

7:18  Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém,) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.

7:19  Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.

7:20  A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

7:21  Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

7:22  Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;

7:23  Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.

7:24  Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

7:25  Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

Chapter 8

8:1  A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.

8:2  Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.

8:3  Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle,

8:4  Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha.

8:5  Ti zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž podlé Ducha, to, což jest Ducha.

8:6  Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak Ducha život a pokoj,

8:7  Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.

8:8  Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.

8:9  Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.

8:10  A jestliť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.

8:11  Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.

8:12  A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podlé těla živi byli.

8:13  Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.

8:14  Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.

8:15  Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče.

8:16  Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.

8:17  A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.

8:18  Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.

8:19  Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích.

8:20  Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,

8:21  V naději, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy synů Božích.

8:22  Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až posavad.

8:23  A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť sami v sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.

8:24  Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?

8:25  Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.

8:26  Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.

8:27  Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podlé Boha prosí za svaté.

8:28  Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou.

8:29  Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.

8:30  Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.

8:31  Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?

8:32  Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?

8:33  Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž ospravedlňuje.

8:34  Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás.

8:35  Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?

8:36  Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.

8:37  Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.

8:38  Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,

8:39  Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.

Chapter 9

9:1  Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,

9:2  Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.

9:3  Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.

9:4  Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.

9:5  Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.

9:6  A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.

9:7  Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.

9:8  To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.

9:9  Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.

9:10  A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.

9:11  Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,

9:12  Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,

9:13  Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

9:14  I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.

9:15  Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.

9:16  A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.

9:17  Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.

9:18  A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.

9:19  Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?

9:20  Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?

9:21  Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?

9:22  Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,

9:23  A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?

9:24  Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,

9:25  Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.

9:26  A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.

9:27  Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.

9:28  Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.

9:29  A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.

9:30  Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;

9:31  Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.

9:32  Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,

9:33  Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.

Chapter 10

10:1  Bratří, příchylnost zajisté s zvláštní líbostí srdce mého jestiť k Izraelovi, i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl.

10:2  Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podlé umění.

10:3  Nebo neznajíce Boží spravedlnosti, a svou vlastní spravedlnost usilujíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni.

10:4  Konec zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.

10:5  Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich.

10:6  Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti.

10:7  Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista z mrtvých vzbuditi.

10:8  Ale co dí? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. Toť jest slovo to víry, kteréž kážeme:

10:9  Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše, a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.

10:10  Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání se děje k spasení.

10:11  Nebo dí písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.

10:12  Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všechněm vzývajícím jej.

10:13  Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.

10:14  Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele?

10:15  A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.

10:16  Ale nevšickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu?

10:17  Tedy víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.

10:18  Ale pravímť: Zdaliž neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich, a do končin okršlku země slova jejich.

10:19  Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael? Ano první Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kterýž není národ; skrze národ nemoudrý k hněvu popudím vás.

10:20  A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali.

10:21  Ale proti Izraelovi dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému.

Chapter 11

11:1  Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.

11:2  Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:

11:3  Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají?

11:4  Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.

11:5  Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,

11:6  A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.

11:7  Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,

11:8  (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.

11:9  A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením.

11:10  Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.

11:11  Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl.

11:12  A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?

11:13  Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,

11:14  Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.

11:15  Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?

11:16  Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.

11:17  Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.

11:18  Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.

11:19  Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,

11:20  Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.

11:21  Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.

11:22  A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.

11:23  Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.

11:24  Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.

11:25  Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.

11:26  A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.

11:27  A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.

11:28  A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce.

11:29  Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.

11:30  Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,

11:31  Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli.

11:32  Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.

11:33  Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.

11:34  Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

11:35  Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?

11:36  Nebo z něho, a skrze něho, a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.

Chapter 12

12:1  Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou.

12:2  A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.

12:3  Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry.

12:4  Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla,

12:5  Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.

12:6  Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry;

12:7  Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování.

12:8  Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností.

12:9  Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.

12:10  Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte,

12:11  V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce,

12:12  Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,

12:13  V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.

12:14  Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte.

12:15  Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.

12:16  Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.

12:17  Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,

12:18  Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,

12:19  Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.

12:20  A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.

12:21  Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.

Chapter 13

13:1  Každá duše vrchnostem poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, od Boha zřízené jsou.

13:2  A protož kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, odsouzení sobě dobudou.

13:3  Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Chceš-li se pak nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.

13:4  Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zůřivý nad tím, kdož zle činí.

13:5  A protož náležíť poddánu býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.

13:6  Nebo proto i daň dáváte, že služebníci Boží jsou, pilnou práci o to samo vedouce.

13:7  Každému tedy, což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.

13:8  Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, zákon naplnil,

13:9  Poněvadž to přikázaní: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jestli které jiné přikázaní, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

13:10  Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost zákona jest láska.

13:11  A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.

13:12  Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.

13:13  Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti.

13:14  Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádosti jeho.

Chapter 14

14:1  Mdlého pak u víře přijímejte ne k hádkám o otázkách.

14:2  Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak mdlý jsa, jí zelí.

14:3  Ten kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nepotupuj, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.

14:4  Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.

14:5  Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.

14:6  Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.

14:7  Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.

14:8  Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.

14:9  Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.

14:10  Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.

14:11  Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.

14:12  A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.

14:13  Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru.

14:14  Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.

14:15  Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.

14:16  Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.

14:17  Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.

14:18  Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.

14:19  Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k vzdělání společnému.

14:20  Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.

14:21  Dobré jest nejísti masa a nepiti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá.

14:22  Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.

14:23  Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, potupen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.

Chapter 15

15:1  Povinniť jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti, a ne sami sobě se líbiti.

15:2  A protož jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání.

15:3  Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil, ale jakož psáno jest: Hanění hanějících tebe připadla na mne.

15:4  Nebo kteréžkoli věci napsány jsou, k našemu naučení napsány jsou, abychom skrze snášelivost a potěšení písem naději měli.

15:5  Bůh pak snášelivosti a potěšení dejž vám býti jednomyslnými vespolek podlé Jezukrista,

15:6  Abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce Pána našeho Jezukrista.

15:7  Protož přijímejte se vespolek, jakož i Kristus přijal nás v slávu Boží.

15:8  Neboť pravím, že Kristus Ježíš byl služebníkem obřízky pro Boží pravost, aby potvrdil slibů otcům,

15:9  A aby pohané z milosrdenství slavili Boha, jakož psáno jest: Protož vyznávati tebe budu mezi pohany, a jménu tvému plésati budu.

15:10  A opět dí: Veselte se pohané s lidem jeho.

15:11  A opět: Chvalte Hospodina všickni národové, a velebtež ho všickni lidé.

15:12  A opět Izaiáš dí: Budeť kořen Jesse, a v tom, kterýž povstane, aby panoval nad pohany, pohané doufati budou.

15:13  Bůh pak naděje naplňujž vás všelikou radostí a pokojem u víře, abyste se rozhojnili v naději skrze moc Ducha svatého.

15:14  Jist jsem zajisté, bratří moji, i já také o vás, že i vy jste plní dobroty, naplněni jsouce všelikou známostí, tak že se i napomínati můžete vespolek.

15:15  A však psal jsem vám, bratří, poněkud směle, jako napomínaje vás, podlé milosti, kteráž jest mi dána od Boha,

15:16  K tomu abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany, slouže evangelium Božímu, aby byla obět pohanů vzácná, posvěcena jsuci skrze ducha svatého.

15:17  Mám se tedy čím chlubiti v Kristu Ježíši, v Božích věcech.

15:18  Neboť bych nesměl mluviti toho, čehož by skrze mne neučinil Kristus, ku poslušenství pohanů, slovem i skutkem,

15:19  V moci divů a zázraků, v síle Ducha Božího, tak že jsem od Jeruzaléma vůkol až k Illyrické zemi naplnil evangelium Kristovým,

15:20  A to tak byv žádostiv kázati evangelium, kdež ani jmenován nebyl Kristus, abych na cizí základ nestavěl,

15:21  Ale jakož psáno jest: Kterýmž není zvěstováno o něm, uzří, a ti, kteříž neslýchali, srozumějí.

15:22  A tímť jest mi mnohokrát překaženo přijíti k vám.

15:23  Nyní pak nemaje již více místa v těchto krajinách, a žádost maje přijíti k vám od mnoha let,

15:24  Kdyžkoli půjdu do Hišpanie, přijdu k vám. Mámť zajisté naději, že tudy jda, uzřím vás, a že vy mne provodíte tam, a však až bych prvé u vás poněkud pobyl.

15:25  Nyní pak beru se do Jeruzaléma, službu čině svatým.

15:26  Nebo za dobré se vidělo Macedonským a Achaiským, aby zbírku nějakou učinili na chudé svaté, kteříž jsou v Jeruzalémě.

15:27  Takť sobě to oblíbili, a také povinni jsou jim to. Nebo poněvadž duchovním věcem jejich obcovali pohané, povinniť jsou jim také sloužiti tělesnými.

15:28  A protož když to vykonám, a jim odvedu užitek ten, půjduť skrze vás do Hišpanie.

15:29  A vímť, že když přijdu k vám, v hojnosti požehnání evangelium Kristova přijdu.

15:30  Prosímť pak vás, bratří, skrze Pána našeho Jezukrista a skrze lásku Ducha, abyste spolu se mnou modlili se za mne Bohu snažně,

15:31  Abych vysvobozen byl od protivníků v Judstvu, a aby služba tato má příjemná byla svatým v Jeruzalémě,

15:32  Abych k vám bohdá s radostí přišel, a s vámi poodpočinul.

15:33  Bůh pak pokoje se všemi vámi. Amen.

Chapter 16

16:1  Poroučímť pak vám Fében, sestru naši, služebnici církve Cenchrenské,

16:2  Abyste ji přijali v Pánu, tak jakž sluší na svaté, a abyste jí pomocni byli, jestliže by vás v čem potřebovala. Nebo i ona mnohým hostem ochotně posluhovala, až i mně také.

16:3  Pozdravte Priscilly a Akvily, pomocníků mých v Kristu Ježíši,

16:4  Kteříž pro můj život svých vlastních hrdel nasadili, jimž ne já sám toliko děkuji, ale i všecky církve pohanské,

16:5  I domácího jejich shromáždění. Pozdravte mého milého Epéneta, kterýž jest prvotiny Achaie v Kristu.

16:6  Pozdravte Marie, kteráž mnoho práce měla s námi.

16:7  Pozdravte Andronika a Junia, příbuzných mých a spoluvězňů mých, kteříž jsou vzácní u apoštolů, a kteříž přede mnou byli v Kristu Ježíši.

16:8  Pozdravte Amplia mně v Pánu milého.

16:9  Pozdravte Urbana, pomocníka našeho v Kristu, a Stachyna mého milého.

16:10  Pozdravte Apella zkušeného v Kristu. Pozdravte domácích Aristobulových.

16:11  Pozdravte Herodiona, příbuzného mého. Pozdravte domácích Narcissových, kteříž jsou v Pánu.

16:12  Pozdravte Tryfény a Tryfózy, kteréž práci vedou v Pánu. Pozdravte Persidy milé, kteráž mnoho pracovala v Pánu.

16:13  Pozdravte Rufa, zvláštního v Pánu, a matky jeho i mé.

16:14  Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Hermy, Patroba, Hermena, i bratří, kteříž jsou s nimi.

16:15  Pozdravte Filologa i Julie, Nerea a sestry jeho, i Olympa i všech svatých, kteříž jsou s nimi.

16:16  Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém. Pozdravujíť vás církve Kristovy.

16:17  Prosímť pak vás, bratří, abyste šetřili těch, kteříž různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterémuž jste vy se naučili, a varujte se jich.

16:18  Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu; a lahodnými řečmi a pochlebenstvím svodí srdce prostých.

16:19  Nebo vaše poslušenství všech došlo. A protož raduji se z vás. Než chciť, abyste byli moudří k dobrému, a prostí k zlému.

16:20  Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo. Milost Pána našeho Jezukrista s vámi. Amen.

16:21  Pozdravují vás Timoteus, pomocník můj, a Lucius, a Jázon, a Sozipater, příbuzní moji.

16:22  Pozdravuji vás v Pánu já Tercius, kterýž jsem psal tento list.

16:23  Pozdravuje vás Gáius, hospodář můj i vší církve. Pozdravuje vás Erastus, důchodní písař městský, a Kvartus bratr.

16:24  Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi. Amen.

16:25  Tomu pak, kterýž může vás utvrditi podlé evangelium mého a kázaní Ježíše Krista, podlé zjevení tajemství od časů věčných skrytého,

16:26  Nyní pak zjeveného i skrze písma prorocká, podlé poručení věčného Boha, ku poslušenství víry všechněm národům oznámeného,

16:27  Tomu samému moudrému Bohu sláva skrze Jezukrista na věky. Amen.