DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Romans

Chapter 1

1:1  Paul, a servant of Jesus Christ, called to be an apostle, separated unto the gospel of God.

1:1  Paul, a servant of Jesus Christ, called to be an apostle, separated unto the gospel of God,

1:1  Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,

1:1  Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium,

1:1  Pavel, otrok Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium,

1:1  Pavel, služebník Jezukristův, povolaný apoštol, oddělený k kázaní evangelium Božího,

1:1  Paul, a servant of Jesus Christ, called [to be] an apostle, separated to the gospel of God,

1:1  Paul, a servant of Jesus Christ, called to be an apostle, set apart for the Good News of God,

1:1  Paul, a servant of Jesus Christ, called to be an apostle, separated to the gospel of God,

1:1  Paulus, servus Jesu Christi, vocatus Apostolus, segregatus in Evangelium Dei,

1:2  Which he had promised before, by his prophets, in the holy scriptures,

1:2  (Which he had promised afore by his prophets in the holy scriptures,)

1:2  jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,

1:2  které Bůh skrze své proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech.

1:2  které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech,

1:2  Kteréž zdávna zaslíbil skrze proroky své v písmích svatých,

1:2  (Which he had promised before by his prophets in the holy scriptures)

1:2  which he promised before through his prophets in the holy Scriptures,

1:2  (Which he had promised before by his prophets in the holy scriptures,)

1:2  quod ante promiserat per prophetas suos in Scripturis sanctis

1:3  Concerning his Son, who was made to him of the seed of David, according to the flesh,

1:3  Concerning his Son Jesus Christ our Lord, which was made of the seed of David according to the flesh;

1:3  evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,

1:3  Toto evangelium je o jeho Synu – který tělem pocházel z Davidova semene,

1:3  evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova

1:3  O Synu svém zplozeném z semene Davidova s strany těla,

1:3  Concerning his Son Jesus Christ our Lord, who was born of the seed of David according to the flesh.

1:3  concerning his Son, who was born of the seed of David according to the flesh,

1:3  Concerning his Son Jesus Christ our Lord, which was made of the seed of David according to the flesh;

1:3  de Filio suo, qui factus est ei ex semine David secundum carnem,

1:4  Who was predestinated the Son of God in power, according to the spirit of sanctification, by the resurrection of our Lord Jesus Christ from the dead:

1:4  And declared to be the Son of God with power, according to the spirit of holiness, by the resurrection from the dead:

1:4  ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.

1:4  Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých – o našem Pánu Ježíši Kristu.

1:4  a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu.

1:4  Kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně, podlé Ducha posvěcení, skrze z mrtvých vstání, totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem,

1:4  And declared [to be] the Son of God, with power, according to the spirit of holiness, by the resurrection from the dead:

1:4  who was declared to be the Son of God with power, according to the Spirit of holiness, by the resurrection from the dead, Jesus Christ our Lord,

1:4  And declared to be the Son of God with power, according to the spirit of holiness, by the resurrection from the dead:

1:4  qui prædestinatus est Filius Dei in virtute secundum spiritum sanctificationis ex resurrectione mortuorum Jesu Christi Domini nostri :

1:5  By whom we have received grace and apostleship for obedience to the faith, in all nations, for his name:

1:5  By whom we have received grace and apostleship, for obedience to the faith among all nations, for his name:

1:5  Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;

1:5  Skrze něj a pro jeho jméno se nám dostalo této milosti, totiž apoštolství, aby lidé ze všech národů došli k poslušnosti víry;

1:5  Skrze něho jsme přijali ⌈milost a apoštolské poslání⌉ k poslušnosti víry pro jeho jméno mezi všemi národy,

1:5  Skrze něhož jsme přijali milost a apoštolství ku poslušenství víry mezi všemi národy pro jméno jeho,

1:5  By whom we have received grace and apostleship for obedience to the faith among all nations for his name:

1:5  through whom we received grace and the office of apostle, for obedience of faith among all the nations, for his name's sake;

1:5  By whom we have received grace and apostleship, for obedience to the faith among all nations, for his name:

1:5  per quem accepimus gratiam, et apostolatum ad obediendum fidei in omnibus gentibus pro nomine ejus,

1:6  Among whom are you also the called of Jesus Christ:

1:6  Among whom are ye also the called of Jesus Christ:

1:6  k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.

1:6  k nim patříte i vy, povolaní Ježíšem Kristem.

1:6  mezi nimiž jste i vy, povolaní Ježíše Krista.

1:6  Z nichž i vy jste povolaní Ježíše Krista,

1:6  Among whom are ye also the called of Jesus Christ:

1:6  among whom you are also called to belong to Jesus Christ;

1:6  Among whom are you also the called of Jesus Christ:

1:6  in quibus estis et vos vocati Jesu Christi :

1:7  To all that are at Rome, the beloved of God, called to be saints. Grace to you and peace, from God our Father and from the Lord Jesus Christ.

1:7  To all that be in Rome, beloved of God, called to be saints: Grace to you and peace from God our Father, and the Lord Jesus Christ.

1:7  Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:7  Všem Bohem milovaným povolaným svatým v Římě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

1:7  Všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:7  Všechněm, kteříž jste v Římě, milým Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:7  To all that are in Rome, beloved of God, called [to be] saints: Grace to you, and peace from God our Father, and the Lord Jesus Christ.

1:7  to all who are in Rome, beloved of God, called to be saints: Grace to you and peace from God our Father and the Lord Jesus Christ.

1:7  To all that be in Rome, beloved of God, called to be saints: Grace to you and peace from God our Father, and the Lord Jesus Christ.

1:7  omnibus qui sunt Romæ, dilectis Dei, vocatis sanctis. Gratia vobis, et pax a Deo Patre nostro, et Domino Jesu Christo.

1:8  First, I give thanks to my God, through Jesus Christ, for you all: because your faith is spoken of in the whole world.

1:8  First, I thank my God through Jesus Christ for you all, that your faith is spoken of throughout the whole world.

1:8  Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.

1:8  Především za vás všechny děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista – vždyť o vaší víře mluví celý svět!

1:8  Především děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že se zvěst o vaší víře šíří po celém světě.

1:8  Nejprvé pak díky činím Bohu svému skrze Ježíše Krista ze všech vás, že víra vaše rozhlašuje se po všem světě.

1:8  First, I thank my God through Jesus Christ for you all, that your faith is spoken of throughout the whole world.

1:8  First, I thank my God through Jesus Christ for all of you, that your faith is proclaimed throughout the whole world.

1:8  First, I thank my God through Jesus Christ for you all, that your faith is spoken of throughout the whole world.

1:8  Primum quidem gratias ago Deo meo per Jesum Christum pro omnibus vobis : quia fides vestra annuntiatur in universo mundo.

1:9  For God is my witness, whom I serve in my spirit in the gospel of his Son, that without ceasing I make a commemoration of you:

1:9  For God is my witness, whom I serve with my spirit in the gospel of his Son, that without ceasing I make mention of you always in my prayers;

1:9  Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji

1:9  Bůh, jemuž sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás neustále zmiňuji

1:9  Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás stále zmiňuji

1:9  Svědek mi jest zajisté Bůh, kterémuž sloužím duchem svým v evangelium Syna jeho, žeť bez přestání zmínku o vás činím,

1:9  For God is my witness, whom I serve with my spirit in the gospel of his Son, that without ceasing I make mention of you always in my prayers,

1:9  For God is my witness, whom I serve in my spirit in the Good News of his Son, how unceasingly I make mention of you always in my prayers,

1:9  For God is my witness, whom I serve with my spirit in the gospel of his Son, that without ceasing I make mention of you always in my prayers;

1:9  Testis enim mihi est Deus, cui servio in spiritu meo in Evangelio Filii ejus, quod sine intermissione memoriam vestri facio

1:10  Always in my prayers making request, if by any means now at length I may have a prosperous journey, by the will of God, to come unto you.

1:10  Making request, if by any means now at length I might have a prosperous journey by the will of God to come unto you.

1:10  při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.

1:10  ve svých modlitbách. Stále prosím za to, aby se mi konečně už někdy podařilo přijít z Boží vůle k vám.

1:10  a vždy na svých modlitbách prosím, zda by se mi konečně jednou nepodařilo z Boží vůle přijít k vám.

1:10  Vždycky na svých modlitbách žádaje, abych aspoň někdy mohl šťastně, byla-li by vůle Boží, k vám přijíti.

1:10  Making request (if by any means now at length I may have a prosperous journey by the will of God) to come to you.

1:10  requesting, if by any means now at last I may be prospered by the will of God to come to you.

1:10  Making request, if by any means now at length I might have a prosperous journey by the will of God to come to you.

1:10  semper in orationibus meis : obsecrans, si quomodo tandem aliquando prosperum iter habeam in voluntate Dei veniendi ad vos.

1:11  For I long to see you that I may impart unto you some spiritual grace, to strengthen you:

1:11  For I long to see you, that I may impart unto you some spiritual gift, to the end ye may be established;

1:11  Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,

1:11  Toužím se s vámi setkat, abych se s vámi podělil o nějaký duchovní dar k vašemu posílení,

1:11  Toužím vás spatřit, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vaší posile,

1:11  Neboť velice žádám viděti vás, abych vám udělil částku nějakou milosti duchovní ku potvrzení vašemu,

1:11  For I long to see you, that I may impart to you some spiritual gift, to the end ye may be established;

1:11  For I long to see you, that I may impart to you some spiritual gift, to the end that you may be established;

1:11  For I long to see you, that I may impart to you some spiritual gift, to the end you may be established;

1:11  Desidero enim videre vos, ut aliquid impertiar vobis gratiæ spiritualis ad confirmandos vos :

1:12  That is to say, that I may be comforted together in you by that which is common to us both, your faith and mine.

1:12  That is, that I may be comforted together with you by the mutual faith both of you and me.

1:12  to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.

1:12  to jest, abychom se navzájem povzbudili: vy mojí vírou a já vaší.

1:12  to jest abychom byli, až budu mezi vámi, navzájem povzbuzeni každý vírou toho druhého -- já vaší a vy mou.

1:12  To jest, abych spolu s vámi potěšen byl, skrze společnou i vaši i mou víru.

1:12  That is, that I may be comforted together with you, by the mutual faith both of you and me.

1:12  that is, that I with you may be encouraged in you, each of us by the other's faith, both yours and mine.

1:12  That is, that I may be comforted together with you by the mutual faith both of you and me.

1:12  id est, simul consolari in vobis per eam quæ invicem est, fidem vestram atque meam.

1:13  And I would not have you ignorant, brethren, that I have often purposed to come unto you (and have been hindered hitherto) that I might have some fruit among you also, even as among other Gentiles.

1:13  Now I would not have you ignorant, brethren, that oftentimes I purposed to come unto you, (but was let hitherto,) that I might have some fruit among you also, even as among other Gentiles.

1:13  Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.

1:13  Nechci, bratři, abyste nevěděli, že jsem vás už mnohokrát chtěl navštívit (ale dosud mi v tom vždy bylo zabráněno), abych přinesl užitek i mezi vámi tak jako mezi ostatními národy.

1:13  Nechci však, bratři, abyste nevěděli, že jsem se často rozhodl přijít k vám, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce jako mezi ostatními národy.

1:13  Nechciť pak, bratří, abyste nevěděli, žeť jsem mnohokrát uložil přijíti k vám, (ale překážky jsem měl až dosavad,) abych nějaký užitek také i mezi vámi měl, jako i mezi jinými národy.

1:13  Now I would not have you ignorant, brethren, that I have often purposed to come to you (but have been hitherto hindered) that I might have some fruit among you also, even as among other Gentiles.

1:13  Now I do not desire to have you unaware, brothers, that I often planned to come to you, and was hindered so far, that I might have some fruit among you also, even as among the rest of the Gentiles.

1:13  Now I would not have you ignorant, brothers, that oftentimes I purposed to come to you, (but was let till now,) that I might have some fruit among you also, even as among other Gentiles.

1:13  Nolo autem vos ignorare fratres : quia sæpe proposui venire ad vos (et prohibitus sum usque adhuc) ut aliquem fructum habeam et in vobis, sicut et in ceteris gentibus.

1:14  To the Greeks and to the barbarians, to the wise and to the unwise, I am a debtor.

1:14  I am debtor both to the Greeks, and to the Barbarians; both to the wise, and to the unwise.

1:14  Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.

1:14  Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i prostých,

1:14  Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i nevědomých,

1:14  Nebo Řeků i kterýchkoli jiných národů, i moudrých i nemoudrých, dlužník jsem.

1:14  I am debtor both to the Greeks, and to the barbarians, both to the wise, and to the unwise.

1:14  I am debtor both to Greeks and to foreigners, both to the wise and to the foolish.

1:14  I am debtor both to the Greeks, and to the Barbarians; both to the wise, and to the unwise.

1:14  Græcis ac barbaris, sapientibus, et insipientibus debitor sum :

1:15  So (as much as is in me) I am ready to preach the gospel to you also that are at Rome.

1:15  So, as much as in me is, I am ready to preach the gospel to you that are at Rome also.

1:15  Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.

1:15  takže pokud jde o mě, jsem odhodlán kázat evangelium i u vás v Římě.

1:15  a tak, pokud to záleží na mně, toužím ⌈posloužit evangeliem⌉ i vám, kteří jste v Římě.

1:15  A tak, pokudž na mně jest, hotov jsem i vám, kteříž v Římě jste, zvěstovati evangelium.

1:15  So, as much as in me is, I am ready to preach the gospel to you that are at Rome also.

1:15  So, as much as is in me, I am eager to proclaim the Good News to you also who are in Rome.

1:15  So, as much as in me is, I am ready to preach the gospel to you that are at Rome also.

1:15  ita (quod in me) promptum est et vobis, qui Romæ estis, evangelizare.

1:16  For I am not ashamed of the gospel. For it is the power of God unto salvation to every one that believeth: to the Jew first and to the Greek.

1:16  For I am not ashamed of the gospel of Christ: for it is the power of God unto salvation to every one that believeth; to the Jew first, and also to the Greek.

1:16  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.

1:16  Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka.

1:16  Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.

1:16  Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku.

1:16  For I am not ashamed of the gospel of Christ: for it is the power of God to salvation to every one that believeth; to the Jew first, and also to the Greek.

1:16  For I am not ashamed of the Good News, for it is the power of God for salvation for everyone who believes; for the Jew first, and also for the Greek.

1:16  For I am not ashamed of the gospel of Christ: for it is the power of God to salvation to every one that believes; to the Jew first, and also to the Greek.

1:16  Non enim erubesco Evangelium. Virtus enim Dei est in salutem omni credenti, Judæo primum, et Græco.

1:17  For the justice of God is revealed therein, from faith unto faith, as it is written: The just man liveth by faith.

1:17  For therein is the righteousness of God revealed from faith to faith: as it is written, The just shall live by faith.

1:17  Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

1:17  V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý pak bude žít z víry.“

1:17  V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: Spravedlivý z víry bude živ.

1:17  Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude.

1:17  For in this is the righteousness of God revealed from faith to faith: as it is written, The just shall live by faith.

1:17  For in it is revealed God's righteousness from faith to faith. As it is written, "But the righteous shall live by faith."

1:17  For therein is the righteousness of God revealed from faith to faith: as it is written, The just shall live by faith.

1:17  Justitia enim Dei in eo revelatur ex fide in fidem : sicut scriptum est : Justus autem ex fide vivit.

1:18  For the wrath of God is revealed from heaven against all ungodliness and injustice of those men that detain the truth of God in injustice:

1:18  For the wrath of God is revealed from heaven against all ungodliness and unrighteousness of men, who hold the truth in unrighteousness;

1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

1:18  Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu.

1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu,

1:18  Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících.

1:18  For the wrath of God is revealed from heaven against all ungodliness, and unrighteousness of men, who hold the truth in unrighteousness.

1:18  For the wrath of God is revealed from heaven against all ungodliness and unrighteousness of men, who suppress the truth in unrighteousness,

1:18  For the wrath of God is revealed from heaven against all ungodliness and unrighteousness of men, who hold the truth in unrighteousness;

1:18  Revelatur enim ira Dei de cælo super omnem impietatem, et injustitiam hominum eorum, qui veritatem Dei in injustitia detinent :

1:19  Because that which is known of God is manifest in them. For God hath manifested it unto them.

1:19  Because that which may be known of God is manifest in them; for God hath shewed it unto them.

1:19  Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.

1:19  Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil.

1:19  protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil.

1:19  Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim, Bůh zajisté zjevil jim.

1:19  Because that which may be known of God, is manifest in them; for God hath shown [it] to them.

1:19  because that which is known of God is revealed in them, for God revealed it to them.

1:19  Because that which may be known of God is manifest in them; for God has showed it to them.

1:19  quia quod notum est Dei, manifestum est in illis. Deus enim illis manifestavit.

1:20  For the invisible things of him from the creation of the world are clearly seen, being understood by the things that are made. His eternal power also and divinity: so that they are inexcusable.

1:20  For the invisible things of him from the creation of the world are clearly seen, being understood by the things that are made, even his eternal power and Godhead; so that they are without excuse:

1:20  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

1:20  Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.

1:20  Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, ⌈takže jsou⌉ bez výmluvy.

1:20  Nebo neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa, po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby oni byli bez výmluvy,

1:20  For the invisible things of him from the creation of the world are clearly seen, being understood by the things that are made, [even] his eternal power and Godhead; so that they are without excuse:

1:20  For the invisible things of him since the creation of the world are clearly seen, being perceived through the things that are made, even his everlasting power and divine nature; that they may be without excuse.

1:20  For the invisible things of him from the creation of the world are clearly seen, being understood by the things that are made, even his eternal power and Godhead; so that they are without excuse:

1:20  Invisibilia enim ipsius, a creatura mundi, per ea quæ facta sunt, intellecta, conspiciuntur : sempiterna quoque ejus virtus, et divinitas : ita ut sint inexcusabiles.

1:21  Because that, when they knew God, they have not glorified him as God or given thanks: but became vain in their thoughts. And their foolish heart was darkened.

1:21  Because that, when they knew God, they glorified him not as God, neither were thankful; but became vain in their imaginations, and their foolish heart was darkened.

1:21  Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

1:21  Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě.

1:21  Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce ⌈se ocitlo ve tmě⌉.

1:21  Proto že poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich.

1:21  Because that when they knew God, they glorified [him] not as God, neither were thankful, but became vain in their imaginations, and their foolish heart was darkened.

1:21  Because, knowing God, they did not glorify him as God, neither gave thanks, but became vain in their reasoning, and their senseless heart was darkened.

1:21  Because that, when they knew God, they glorified him not as God, neither were thankful; but became vain in their imaginations, and their foolish heart was darkened.

1:21  Quia cum cognovissent Deum, non sicut Deum glorificaverunt, aut gratias egerunt : sed evanuerunt in cogitationibus suis, et obscuratum est insipiens cor eorum :

1:22  For, professing themselves to be wise, they became fools.

1:22  Professing themselves to be wise, they became fools,

1:22  Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:

1:22  Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni.

1:22  Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny.

1:22  Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou.

1:22  Professing themselves to be wise, they became fools:

1:22  Professing themselves to be wise, they became fools,

1:22  Professing themselves to be wise, they became fools,

1:22  dicentes enim se esse sapientes, stulti facti sunt.

1:23  And they changed the glory of the incorruptible God into the likeness of the image of a corruptible man and of birds, and of fourfooted beasts and of creeping things.

1:23  And changed the glory of the uncorruptible God into an image made like to corruptible man, and to birds, and fourfooted beasts, and creeping things.

1:23  zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.

1:23  Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů.

1:23  Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.

1:23  Nebo směnili slávu neporušitelného Boha v podobenství obrazu porušitelného člověka, i ptactva, i hovad čtvernohých, i zeměplazů.

1:23  And changed the glory of the incorruptible God into an image made like to corruptible man, and to birds, and four-footed beasts, and creeping animals.

1:23  and traded the glory of the incorruptible God for the likeness of an image of corruptible man, and of birds, and four-footed animals, and creeping things.

1:23  And changed the glory of the incorruptible God into an image made like to corruptible man, and to birds, and four footed beasts, and creeping things.

1:23  Et mutaverunt gloriam incorruptibilis Dei in similitudinem imaginis corruptibilis hominis, et volucrum, et quadrupedum, et serpentium.

1:24  Wherefore, God gave them up to the desires of their heart, unto uncleanness: to dishonour their own bodies among themselves.

1:24  Wherefore God also gave them up to uncleanness through the lusts of their own hearts, to dishonour their own bodies between themselves:

1:24  Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;

1:24  Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla,

1:24  Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla;

1:24  Protož i Bůh vydal je v žádosti srdce jejich k nečistotě, aby zprznili těla svá vespolek.

1:24  Wherefore God also gave them up to uncleanness, through the lusts of their own hearts, to dishonor their own bodies between themselves:

1:24  Therefore God also abandoned them in the lusts of their hearts to uncleanness, that their bodies should be dishonored among themselves,

1:24  Why God also gave them up to uncleanness through the lusts of their own hearts, to dishonor their own bodies between themselves:

1:24  Propter quod tradidit illos Deus in desideria cordis eorum, in immunditiam, ut contumeliis afficiant corpora sua in semetipsis :

1:25  Who changed the truth of God into a lie and worshipped and served the creature rather than the Creator, who is blessed for ever. Amen.

1:25  Who changed the truth of God into a lie, and worshipped and served the creature more than the Creator, who is blessed for ever. Amen.

1:25  vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.

1:25  když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky. Amen.

1:25  vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen.

1:25  Jako ty, kteříž směnili pravdu Boží za lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli stvořiteli, kterýž jest požehnaný na věky. Amen.

1:25  Who changed the truth of God into a lie, and worshiped and served the creature more than the Creator, who is blessed for ever. Amen.

1:25  who exchanged the truth of God for a lie, and worshiped and served the creature rather than the Creator, who is blessed forever. Amen.

1:25  Who changed the truth of God into a lie, and worshipped and served the creature more than the Creator, who is blessed for ever. Amen.

1:25  qui commutaverunt veritatem Dei in mendacium : et coluerunt, et servierunt creaturæ potius quam Creatori, qui est benedictus in sæcula. Amen.

1:26  For this cause, God delivered them up to shameful affections. For their women have changed the natural use into that use which is against nature.

1:26  For this cause God gave them up unto vile affections: for even their women did change the natural use into that which is against nature:

1:26  Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený

1:26  Bůh je proto vydal hanebným vášním. Jejich ženy vyměnily přirozené obcování za to, které je proti přírodě.

1:26  Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený

1:26  Protož je vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti přirození.

1:26  For this cause God gave them up to vile affections. For even their women did change the natural use into that which is against nature:

1:26  For this reason, God abandoned them to their degrading passions. For their women changed the natural function into that which is against nature.

1:26  For this cause God gave them up to vile affections: for even their women did change the natural use into that which is against nature:

1:26  Propterea tradidit illos Deus in passiones ignominiæ : nam feminæ eorum immutaverunt naturalem usum in eum usum qui est contra naturam.

1:27  And, in like manner, the men also, leaving the natural use of the women, have burned in their lusts, one towards another: men with men, working that which is filthy and receiving in themselves the recompense which was due to their error.

1:27  And likewise also the men, leaving the natural use of the woman, burned in their lust one toward another; men with men working that which is unseemly, and receiving in themselves that recompence of their error which was meet.

1:27  a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.

1:27  Stejně tak muži opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem; muži páchají nestydatost s muži a za svou zvrácenost na sebe přivádějí nevyhnutelnou odplatu.

1:27  a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení.

1:27  A podobně i mužské pohlaví, opustivše přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádosti své jedni k druhým, mužské pohlaví s mužským pohlavím mrzkost pášíce, a spravedlivou mzdu, kteráž na jejich blud slušela, sami na sebe uvodíce.

1:27  And likewise also the men, leaving the natural use of the woman, burned in their lust one towards another; men with men working that which is unseemly, and receiving in themselves that recompense of their error which was meet.

1:27  Likewise also the men, leaving the natural function of the woman, burned in their lust toward one another, men doing what is inappropriate with men, and receiving in themselves the due penalty of their error.

1:27  And likewise also the men, leaving the natural use of the woman, burned in their lust one toward another; men with men working that which is unseemly, and receiving in themselves that recompense of their error which was meet.

1:27  Similiter autem et masculi, relicto naturali usu feminæ, exarserunt in desideriis suis in invicem, masculi in masculos turpitudinem operantes, et mercedem, quam oportuit, erroris sui in semetipsis recipientes.

1:28  And as they liked not to have God in their knowledge, God delivered them up to a reprobate sense, to do those things which are not convenient.

1:28  And even as they did not like to retain God in their knowledge, God gave them over to a reprobate mind, to do those things which are not convenient;

1:28  Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

1:28  Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné.

1:28  Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší:

1:28  A jakož sobě nevážili známosti Boha, tak i Bůh vydal je v převrácený smysl, aby činili to, což nesluší,

1:28  And even as they did not like to retain God in [their] knowledge, God gave them over to a reprobate mind, to do those things which are not convenient;

1:28  Even as they refused to have God in their knowledge, God abandoned them to a reprobate mind, to do those things which are not fitting;

1:28  And even as they did not like to retain God in their knowledge, God gave them over to a reprobate mind, to do those things which are not convenient;

1:28  Et sicut non probaverunt Deum habere in notitia, tradidit illos Deus in reprobum sensum, ut faciant ea quæ non conveniunt,

1:29  Being filled with all iniquity, malice, fornication, avarice, wickedness: full of envy, murder, contention, deceit, malignity: whisperers,

1:29  Being filled with all unrighteousness, fornication, wickedness, covetousness, maliciousness; full of envy, murder, debate, deceit, malignity; whisperers,

1:29  Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,

1:29  Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti;

1:29  Jsou naplněni veškerou nepravostí, [smilstvem,] ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči,

1:29  Jsouce naplněni vší nepravostí, smilstvem, nešlechetností, lakomstvím, zlostí, plní závisti, vraždy, svárů, lsti, zlých obyčejů,

1:29  Being filled with all unrighteousness, fornication, wickedness, covetousness, maliciousness; full of envy, murder, debate, deceit, malignity; whisperers,

1:29  being filled with all unrighteousness, sexual immorality, wickedness, covetousness, maliciousness; full of envy, murder, strife, deceit, evil habits, secret slanderers,

1:29  Being filled with all unrighteousness, fornication, wickedness, covetousness, maliciousness; full of envy, murder, debate, deceit, malignity; whisperers,

1:29  repletos omni iniquitate, malitia, fornicatione, avaritia, nequitia, plenos invidia, homicidio, contentione, dolo, malignitate : susurrones,

1:30  Detractors, hateful to God, contumelious, proud, haughty, inventors of evil things, disobedient to parents,

1:30  Backbiters, haters of God, despiteful, proud, boasters, inventors of evil things, disobedient to parents,

1:30  pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,

1:30  štváči a pomlouvači, odpůrci Boha, zpupní, arogantní, vychloubační, vynalézaví ve zlu, vzpurní k rodičům;

1:30  pomlouvači, ⌈Bohu odporní⌉, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,

1:30  Utrhači, pomluvači, Boha nenávidící, hánliví, pyšní, chlubní, nalezači zlých věcí, rodičů neposlušní,

1:30  Backbiters, haters of God, despiteful, proud, boasters, inventers of evil things, disobedient to parents,

1:30  backbiters, hateful to God, insolent, haughty, boastful, inventors of evil things, disobedient to parents,

1:30  Backbiters, haters of God, despiteful, proud, boasters, inventors of evil things, disobedient to parents,

1:30  detractores, Deo odibiles, contumeliosos, superbos, elatos, inventores malorum, parentibus non obedientes,

1:31  Foolish, dissolute: without affection, without fidelity, without mercy.

1:31  Without understanding, covenantbreakers, without natural affection, implacable, unmerciful:

1:31  nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.

1:31  nerozumní, nespolehliví, bezcitní a nemilosrdní.

1:31  jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní.

1:31  Nemoudří, smluv nezdrželiví, beze vší lítosti, neukojitelní a nemilosrdní.

1:31  Without understanding, covenant-breakers, without natural affection, implacable, unmerciful:

1:31  without understanding, covenant breakers, without natural affection, unmerciful;

1:31  Without understanding, covenant breakers, without natural affection, implacable, unmerciful:

1:31  insipientes, incompositos, sine affectione, absque fœdere, sine misericordia.

1:32  Who, having known the justice of God, did not understand that they who do such things, are worthy of death: and not only they that do them, but they also that consent to them that do them.

1:32  Who knowing the judgment of God, that they which commit such things are worthy of death, not only do the same, but have pleasure in them that do them.

1:32  Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

1:32  Přestože znají Boží rozsudek smrti nad pachateli těchto věcí, nejenže je sami dělají, ale ještě to ostatním schvalují.

1:32  Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.

1:32  Kteříž vědouce o tom právu Božím, (že ti, kteříž takové věci činí, hodni jsou smrti,) netoliko ty věci činí, ale i činícím nakládají.

1:32  Who, knowing the judgment of God, that they who commit such things are worthy of death; not only do the same, but have pleasure in them that do them.

1:32  who, knowing the ordinance of God, that those who practice such things are worthy of death, not only do the same, but also approve of those who practice them.

1:32  Who knowing the judgment of God, that they which commit such things are worthy of death, not only do the same, but have pleasure in them that do them.

1:32  Qui cum justitiam Dei cognovissent, non intellexerunt quoniam qui talia agunt, digni sunt morte : et non solum qui ea faciunt, sed etiam qui consentiunt facientibus.

Chapter 2

2:1  Wherefore thou art inexcusable, O man, whosoever thou art that judgest. For wherein thou judgest another, thou condemnest thyself. For thou dost the same things which thou judgest.

2:1  Therefore thou art inexcusable, O man, whosoever thou art that judgest: for wherein thou judgest another, thou condemnest thyself; for thou that judgest doest the same things.

2:1  Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.

2:1  Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš!

2:1  Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, kdo soudíš. V čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž.

2:1  Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš.

2:1  Therefore thou art inexcusable, O man, whoever thou art, that judgest: for wherein thou judgest another, thou condemnest thyself; for thou that judgest, doest the same things.

2:1  Therefore you are without excuse, O man, whoever you are who judge. For in that which you judge another, you condemn yourself. For you who judge practice the same things.

2:1  Therefore you are inexcusable, O man, whoever you are that judge: for wherein you judge another, you condemn yourself; for you that judge do the same things.

2:1  Propter quod inexcusabilis es, o homo omnis qui judicas. In quo enim judicas alterum, teipsum condemnas : eadem enim agis quæ judicas.

2:2  For we know that the judgment of God is, according to truth, against them that do such things.

2:2  But we are sure that the judgment of God is according to truth against them which commit such things.

2:2  Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.

2:2  Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě.

2:2  Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kdo dělají takové věci.

2:2  Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.

2:2  But we are sure that the judgment of God is according to truth, against them who commit such things.

2:2  We know that the judgment of God is according to truth against those who practice such things.

2:2  But we are sure that the judgment of God is according to truth against them which commit such things.

2:2  Scimus enim quoniam judicium Dei est secundum veritatem in eos qui talia agunt.

2:3  And thinkest thou this, O man, that judgest them who do such things and dost the same, that thou shalt escape the judgment of God?

2:3  And thinkest thou this, O man, that judgest them which do such things, and doest the same, that thou shalt escape the judgment of God?

2:3  Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?

2:3  Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž?

2:3  Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu?

2:3  Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?

2:3  And thinkest thou this, O man, that judgest them who do such things, and doest the same, that thou shalt escape the judgment of God?

2:3  Do you think this, O man who judges those who practice such things, and do the same, that you will escape the judgment of God?

2:3  And think you this, O man, that judge them which do such things, and do the same, that you shall escape the judgment of God?

2:3  Existimas autem hoc, o homo, qui judicas eos qui talia agunt, et facis ea, quia tu effugies judicium Dei ?

2:4  Or despisest thou the riches of his goodness and patience and longsuffering? Knowest thou not that the benignity of God leadeth thee to penance?

2:4  Or despisest thou the riches of his goodness and forbearance and longsuffering; not knowing that the goodness of God leadeth thee to repentance?

2:4  Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?

2:4  To si nevážíš jeho štědré laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?

2:4  Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?

2:4  Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?

2:4  Or despisest thou the riches of his goodness, and forbearance, and long-suffering; not knowing that the goodness of God leadeth thee to repentance?

2:4  Or do you despise the riches of his goodness, forbearance, and patience, not knowing that the goodness of God leads you to repentance?

2:4  Or despise you the riches of his goodness and forbearance and long-suffering; not knowing that the goodness of God leads you to repentance?

2:4  an divitias bonitatis ejus, et patientiæ, et longanimitatis contemnis ? ignoras quoniam benignitas Dei ad pœnitentiam te adducit ?

2:5  But according to thy hardness and impenitent heart, thou treasurest up to thyself wrath, against the day of wrath and revelation of the just judgment of God:

2:5  But after thy hardness and impenitent heart treasurest up unto thyself wrath against the day of wrath and revelation of the righteous judgment of God;

2:5  Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.

2:5  Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu.

2:5  Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu.

2:5  Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.

2:5  But after thy hardness and impenitent heart, treasurest up to thyself wrath against the day of wrath, and revelation of the righteous judgment of God;

2:5  But according to your hardness and unrepentant heart you are treasuring up for yourself wrath in the day of wrath, revelation, and of the righteous judgment of God;

2:5  But after your hardness and impenitent heart treasure up to yourself wrath against the day of wrath and revelation of the righteous judgment of God;

2:5  Secundum autem duritiam tuam, et impœnitens cor, thesaurizas tibi iram in die iræ, et revelationis justi judicii Dei,

2:6  Who will render to every man according to his works.

2:6  Who will render to every man according to his deeds:

2:6  On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘.

2:6  On „odplatí každému podle jeho skutků“ –

2:6  On odplatí každému podle jeho skutků.

2:6  Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,

2:6  Who will render to every man according to his deeds:

2:6  who "will pay back to everyone according to their works:"

2:6  Who will render to every man according to his deeds:

2:6  qui reddet unicuique secundum opera ejus :

2:7  To them indeed who, according to patience in good work, seek glory and honour and incorruption, eternal life:

2:7  To them who by patient continuance in well doing seek for glory and honour and immortality, eternal life:

2:7  Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.

2:7  těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem;

2:7  Těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život.

2:7  Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným,

2:7  To them who by patient continuance in well-doing, seek for glory, and honor, and immortality; eternal life:

2:7  to those who by patience in well-doing seek for glory, honor, and incorruptibility, eternal life;

2:7  To them who by patient continuance in well doing seek for glory and honor and immortality, eternal life:

2:7  iis quidem qui secundum patientiam boni operis, gloriam, et honorem, et incorruptionem quærunt, vitam æternam :

2:8  But to them that are contentious and who obey not the truth but give credit to iniquity, wrath and indignation.

2:8  But unto them that are contentious, and do not obey the truth, but obey unrighteousness, indignation and wrath,

2:8  Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.

2:8  těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem.

2:8  Avšak těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem a zuřivostí.

2:8  Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,

2:8  But to them that are contentious, and do not obey the truth, but obey unrighteousness; indignation and wrath:

2:8  but to those who are self-seeking, and do not obey the truth, but obey unrighteousness, will be wrath and indignation,

2:8  But to them that are contentious, and do not obey the truth, but obey unrighteousness, indignation and wrath,

2:8  iis autem qui sunt ex contentione, et qui non acquiescunt veritati, credunt autem iniquitati, ira et indignatio.

2:9  Tribulation and anguish upon every soul of man that worketh evil: of the Jew first, and also of the Greek.

2:9  Tribulation and anguish, upon every soul of man that doeth evil, of the Jew first, and also of the Gentile;

2:9  Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;

2:9  Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka.

2:9  Soužení a úzkost padne na duši každého člověka, jenž působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;

2:9  Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka.

2:9  Tribulation and anguish upon every soul of man that doeth evil, of the Jew first, and also of the Gentile;

2:9  oppression and anguish, on every soul of man who works evil, to the Jew first, and also to the Greek.

2:9  Tribulation and anguish, on every soul of man that does evil, of the Jew first, and also of the Gentile;

2:9  Tribulatio et angustia in omnem animam hominis operantis malum, Judæi primum, et Græci :

2:10  But glory and honour and peace to every one that worketh good: to the Jew first, and also to the Greek.

2:10  But glory, honour, and peace, to every man that worketh good, to the Jew first, and also to the Gentile:

2:10  avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.

2:10  Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj.

2:10  avšak sláva, čest a pokoj připadne každému, kdo činí dobro, předně Židovi, a také Řekovi.

2:10  Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku.

2:10  But glory, honor, and peace, to every man that worketh good, to the Jew first, and also to the Gentile;

2:10  But glory, honor, and peace go to every man who works good, to the Jew first, and also to the Greek.

2:10  But glory, honor, and peace, to every man that works good, to the Jew first, and also to the Gentile:

2:10  gloria autem, et honor, et pax omni operanti bonum, Judæo primum, et Græco :

2:11  For there is no respect of persons with God.

2:11  For there is no respect of persons with God.

2:11  Bůh nikomu nestraní.

2:11  Bůh totiž nestraní nikomu.

2:11  U Boha není přijímání osob.

2:11  Neboť není přijímání osob u Boha.

2:11  For there is no respect of persons with God.

2:11  For there is no partiality with God.

2:11  For there is no respect of persons with God.

2:11  non enim est acceptio personarum apud Deum.

2:12  For whosoever have sinned without the law shall perish without the law: and whosoever have sinned in the law shall be judged by the law.

2:12  For as many as have sinned without law shall also perish without law: and as many as have sinned in the law shall be judged by the law;

2:12  Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.

2:12  Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem.

2:12  Ti, kdo bez Zákona zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem, skrze Zákon budou souzeni.

2:12  Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.

2:12  For as many as have sinned without law, shall also perish without law: and as many as have sinned in the law, shall be judged by the law,

2:12  For as many as have sinned without law will also perish without the law. As many as have sinned under the law will be judged by the law.

2:12  For as many as have sinned without law shall also perish without law: and as many as have sinned in the law shall be judged by the law;

2:12  Quicumque enim sine lege peccaverunt, sine lege peribunt : et quicumque in lege peccaverunt, per legem judicabuntur.

2:13  For not the hearers of the law are just before God: but the doers of the law shall be justified.

2:13  (For not the hearers of the law are just before God, but the doers of the law shall be justified.

2:13  Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.

2:13  Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní.

2:13  Neboť u Boha nejsou spravedliví ⌈ti, kdo Zákon slyší⌉, ale ospravedlněni budou ⌈ti, kdo jej plní⌉.

2:13  (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.

2:13  (For not the hearers of the law are just before God, but the doers of the law shall be justified.

2:13  For it is not the hearers of the law who are righteous before God, but the doers of the law will be justified

2:13  (For not the hearers of the law are just before God, but the doers of the law shall be justified.

2:13  Non enim auditores legis justi sunt apud Deum, sed factores legis justificabuntur.

2:14  For when the Gentiles, who have not the law, do by nature those things that are of the law; these, having not the law, are a law to themselves.

2:14  For when the Gentiles, which have not the law, do by nature the things contained in the law, these, having not the law, are a law unto themselves:

2:14  Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají.

2:14  Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon,

2:14  Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají.

2:14  Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,

2:14  For when the Gentiles, who have not the law, do by nature the things contained in the law, these having not the law, are a law to themselves.

2:14  (for when Gentiles who do not have the law do by nature the things of the law, these, not having the law, are a law to themselves,

2:14  For when the Gentiles, which have not the law, do by nature the things contained in the law, these, having not the law, are a law to themselves:

2:14  Cum autem gentes, quæ legem non habent, naturaliter ea, quæ legis sunt, faciunt, ejusmodi legem non habentes, ipsi sibi sunt lex :

2:15  Who shew the work of the law written in their hearts, their conscience bearing witness to them: and their thoughts between themselves accusing or also defending one another,

2:15  Which shew the work of the law written in their hearts, their conscience also bearing witness, and their thoughts the mean while accusing or else excusing one another;)

2:15  Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.

2:15  ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují.

2:15  Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí ⌈bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují,

2:15  Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.)

2:15  Who show the work of the law written in their hearts, their conscience also bearing testimony, and [their] thoughts the mean while accusing, or else excusing one another)

2:15  in that they show the work of the law written in their hearts, their conscience testifying with them, and their thoughts among themselves accusing or else excusing them)

2:15  Which show the work of the law written in their hearts, their conscience also bearing witness, and their thoughts the mean while accusing or else excusing one another;)

2:15  qui ostendunt opus legis scriptum in cordibus suis, testimonium reddente illis conscientia ipsorum, et inter se invicem cogitationibus accusantibus, aut etiam defendentibus,

2:16  In the day when God shall judge the secrets of men by Jesus Christ, according to my gospel.

2:16  In the day when God shall judge the secrets of men by Jesus Christ according to my gospel.

2:16  Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

2:16  Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.

2:16  v den⌉, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech.

2:16  V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista.

2:16  In the day when God shall judge the secrets of men by Jesus Christ, according to my gospel.

2:16  in the day when God will judge the secrets of men, according to my Good News, by Christ Jesus.

2:16  In the day when God shall judge the secrets of men by Jesus Christ according to my gospel.

2:16  in die, cum judicabit Deus occulta hominum, secundum Evangelium meum per Jesum Christum.

2:17  But if thou art called a Jew and restest in the law and makest thy boast of God,

2:17  Behold, thou art called a Jew, and restest in the law, and makest thy boast of God,

2:17  Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem

2:17  Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem.

2:17  Jestliže se však nazýváš Židem, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem,

2:17  Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,

2:17  Behold, thou art called a Jew, and restest in the law, and makest thy boast of God,

2:17  But if you call yourself a Jew, and rest on the law, and glory in God,

2:17  Behold, you are called a Jew, and rest in the law, and make your boast of God,

2:17  Si autem tu Judæus cognominaris, et requiescis in lege, et gloriaris in Deo,

2:18  And knowest his will and approvest the more profitable things, being instructed by the law:

2:18  And knowest his will, and approvest the things that are more excellent, being instructed out of the law;

2:18  a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.

2:18  Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona.

2:18  poznáváš jeho vůli a vyučován ze Zákona rozpoznáváš to, na čem záleží;

2:18  A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,

2:18  And knowest [his] will, and approvest the things that are more excellent, being instructed out of the law,

2:18  and know his will, and approve the things that are excellent, being instructed out of the law,

2:18  And know his will, and approve the things that are more excellent, being instructed out of the law;

2:18  et nosti voluntatem ejus, et probas utiliora, instructus per legem,

2:19  Art confident that thou thyself art a guide of the blind, a light of them that are in darkness,

2:19  And art confident that thou thyself art a guide of the blind, a light of them which are in darkness,

2:19  Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách,

2:19  Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných,

2:19  jsi o sobě přesvědčen, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmě,

2:19  A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,

2:19  And art confident that thou thyself art a guide of the blind, a light of them who are in darkness,

2:19  and are confident that you yourself are a guide of the blind, a light to those who are in darkness,

2:19  And are confident that you yourself are a guide of the blind, a light of them which are in darkness,

2:19  confidis teipsum esse ducem cæcorum, lumen eorum qui in tenebris sunt,

2:20  An instructor of the foolish, a teacher of infants, having the form of knowledge and of truth in the law.

2:20  An instructor of the foolish, a teacher of babes, which hast the form of knowledge and of the truth in the law.

2:20  vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.

2:20  vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy.

2:20  vychovatelem nerozumných, učitelem nedospělých, maje v Zákoně ztělesnění poznání a pravdy --

2:20  Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně.

2:20  An instructor of the foolish, a teacher of babes, who hast the form of knowledge, and of the truth in the law:

2:20  a corrector of the foolish, a teacher of children, having in the law the form of knowledge and of the truth.

2:20  An instructor of the foolish, a teacher of babes, which have the form of knowledge and of the truth in the law.

2:20  eruditorem insipientium, magistrum infantium, habentem formam scientiæ, et veritatis in lege.

2:21  Thou therefore, that teachest another, teachest not thyself: thou, that preachest that men should not steal, stealest.

2:21  Thou therefore which teachest another, teachest thou not thyself? thou that preachest a man should not steal, dost thou steal?

2:21  Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?

2:21  Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ a přitom sám kradeš?

2:21  ty tedy učíš druhého, a sám sebe neučíš? Ty hlásáš, že se nemá krást, a kradeš?

2:21  Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš?

2:21  Thou therefore who teachest another, teachest thou not thyself? thou that preachest a man should not steal, dost thou steal?

2:21  You therefore who teach another, do you not teach yourself? You who proclaim that a man should not steal, do you steal?

2:21  You therefore which teach another, teach you not yourself? you that preach a man should not steal, do you steal?

2:21  Qui ergo alium doces, teipsum non doces : qui prædicas non furandum, furaris :

2:22  Thou, that sayest men should not commit adultery, committest adultery: thou, that abhorrest idols, committest sacrilege:

2:22  Thou that sayest a man should not commit adultery, dost thou commit adultery? thou that abhorrest idols, dost thou commit sacrilege?

2:22  Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?

2:22  Říkáš: „Necizolož,“ a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež?

2:22  Ty říkáš, že se nemá cizoložit, a cizoložíš? Ty si ošklivíš modly, a ⌈věci z jejich chrámů bereš⌉?

2:22  Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?

2:22  Thou that sayest a man should not commit adultery, dost thou commit adultery? thou that abhorrest idols, dost thou commit sacrilege?

2:22  You who say a man should not commit adultery. Do you commit adultery? You who abhor idols, do you rob temples?

2:22  You that say a man should not commit adultery, do you commit adultery? you that abhor idols, do you commit sacrilege?

2:22  qui dicis non mœchandum, mœcharis : qui abominaris idola, sacrilegium facis :

2:23  Thou, that makest thy boast of the law, by transgression of the law dishonourest God.

2:23  Thou that makest thy boast of the law, through breaking the law dishonourest thou God?

2:23  Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha?

2:23  Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona?

2:23  Ty, který se chlubíš Zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha?

2:23  Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?

2:23  Thou that makest thy boast of the law, through breaking the law dishonorest thou God?

2:23  You who glory in the law, through your disobedience of the law do you dishonor God?

2:23  You that make your boast of the law, through breaking the law dishonor you God?

2:23  qui in lege gloriaris, per prævaricationem legis Deum inhonoras.

2:24  (For the name of God through you is blasphemed among the Gentiles, as it is written.)

2:24  For the name of God is blasphemed among the Gentiles through you, as it is written.

2:24  ‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘, jak stojí psáno.

2:24  Jak je psáno, „Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám“.

2:24  Neboť kvůli vám je jméno Boží mezi národy v opovržení, jak je napsáno.

2:24  Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.

2:24  For the name of God is blasphemed among the Gentiles, through you, as it is written.

2:24  For "the name of God is blasphemed among the Gentiles because of you," just as it is written.

2:24  For the name of God is blasphemed among the Gentiles through you, as it is written.

2:24  (Nomen enim Dei per vos blasphematur inter gentes, sicut scriptum est.)

2:25  Circumcision profiteth indeed, if thou keep the law: but if thou be a transgressor of the law, thy circumcision is made uncircumcision.

2:25  For circumcision verily profiteth, if thou keep the law: but if thou be a breaker of the law, thy circumcision is made uncircumcision.

2:25  Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán.

2:25  Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo.

2:25  Obřízka prospívá, jestliže děláš to, co přikazuje Zákon. Jsi–li však přestupníkem Zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou.

2:25  Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.

2:25  For circumcision verily profiteth, if thou keepest the law; but if thou art a breaker of the law, thy circumcision is made uncircumcision.

2:25  For circumcision indeed profits, if you are a doer of the law, but if you are a transgressor of the law, your circumcision has become uncircumcision.

2:25  For circumcision truly profits, if you keep the law: but if you be a breaker of the law, your circumcision is made uncircumcision.

2:25  Circumcisio quidem prodest, si legem observes : si autem prævaricator legis sis, circumcisio tua præputium facta est.

2:26  If then, the uncircumcised keep the justices of the law, shall not this uncircumcision be counted for circumcision?

2:26  Therefore if the uncircumcision keep the righteousness of the law, shall not his uncircumcision be counted for circumcision?

2:26  Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán?

2:26  Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku?

2:26  Jestliže tedy ⌈neobřezaný člověk⌉ zachovává ustanovení Zákona, nebude mu jeho neobřízka počítána za obřízku?

2:26  A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?

2:26  Therefore, if the uncircumcision keepeth the righteousness of the law, shall not his uncircumcision be counted for circumcision?

2:26  If therefore the uncircumcised keep the ordinances of the law, won't his uncircumcision be accounted as circumcision?

2:26  Therefore if the uncircumcision keep the righteousness of the law, shall not his uncircumcision be counted for circumcision?

2:26  Si igitur præputium justitias legis custodiat, nonne præputium illius in circumcisionem reputabitur ?

2:27  And shall not that which by nature is uncircumcision, if it fulfil the law, judge thee, who by the letter and circumcision art a transgressor of the law?

2:27  And shall not uncircumcision which is by nature, if it fulfil the law, judge thee, who by the letter and circumcision dost transgress the law?

2:27  Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ.

2:27  Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ.

2:27  A když člověk od přirozenosti neobřezaný plní Zákon, bude soudit tebe, který jsi skrze literu a obřízku přestupníkem Zákona.

2:27  A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona?

2:27  And shall not uncircumcision which is by nature, if it fulfilleth the law, judge thee, who by the letter and circumcision dost transgress the law?

2:27  Won't the uncircumcision which is by nature, if it fulfills the law, judge you, who with the letter and circumcision are a transgressor of the law?

2:27  And shall not uncircumcision which is by nature, if it fulfill the law, judge you, who by the letter and circumcision do transgress the law?

2:27  et judicabit id quod ex natura est præputium, legem consummans, te, qui per litteram et circumcisionem prævaricator legis es ?

2:28  For it is not he is a Jew, who is so outwardly: nor is that circumcision which is outwardly in the flesh.

2:28  For he is not a Jew, which is one outwardly; neither is that circumcision, which is outward in the flesh:

2:28  Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle.

2:28  Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle.

2:28  Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle;

2:28  Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;

2:28  For he is not a Jew, who is one outwardly; neither [is that] circumcision, which is outward in the flesh:

2:28  For he is not a Jew who is one outwardly, neither is that circumcision which is outward in the flesh;

2:28  For he is not a Jew, which is one outwardly; neither is that circumcision, which is outward in the flesh:

2:28  Non enim qui in manifesto, Judæus est : neque quæ in manifesto, in carne, est circumcisio :

2:29  But he is a Jew that is one inwardly and the circumcision is that of the heart, in the spirit not in the letter: whose praise is not of men, but of God.

2:29  But he is a Jew, which is one inwardly; and circumcision is that of the heart, in the spirit, and not in the letter; whose praise is not of men, but of God.

2:29  Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

2:29  Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.

2:29  ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha.

2:29  Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.

2:29  But he [is] a Jew who is one inwardly; and circumcision [is that] of the heart, in the spirit, [and] not in the letter; whose praise [is] not from men, but from God.

2:29  but he is a Jew who is one inwardly, and circumcision is that of the heart, in the spirit not in the letter; whose praise is not from men, but from God.

2:29  But he is a Jew, which is one inwardly; and circumcision is that of the heart, in the spirit, and not in the letter; whose praise is not of men, but of God.

2:29  sed qui in abscondito, Judæus est : et circumcisio cordis in spiritu, non littera : cujus laus non ex hominibus, sed ex Deo est.

Chapter 3

3:1  What advantage then hath the Jew: or what is the profit of circumcision?

3:1  What advantage then hath the Jew? or what profit is there of circumcision?

3:1  Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky?

3:1  Má tedy Žid nějakou výhodu? Má obřízka nějakou cenu?

3:1  Co má tedy Žid navíc? Nebo jaký je užitek obřízky?

3:1  Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky?

3:1  What advantage then hath the Jew? or what profit [is there] of circumcision?

3:1  Then what advantage does the Jew have? Or what is the profit of circumcision?

3:1  What advantage then has the Jew? or what profit is there of circumcision?

3:1  Quid ergo amplius Judæo est ? aut quæ utilitas circumcisionis ?

3:2  Much every way. First indeed, because the words of God were committed to them.

3:2  Much every way: chiefly, because that unto them were committed the oracles of God.

3:2  Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.

3:2  Každopádně, velikou! Především jim byla svěřena Boží slova.

3:2  Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny Boží výroky.

3:2  Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží.

3:2  Much every way: chiefly, because that to them were committed the oracles of God.

3:2  Much in every way! Because first of all, they were entrusted with the oracles of God.

3:2  Much every way: chiefly, because that to them were committed the oracles of God.

3:2  Multum per omnem modum. Primum quidem quia credita sunt illis eloquia Dei.

3:3  For what if some of them have not believed? Shall their unbelief make the faith of God without effect? God forbid!

3:3  For what if some did not believe? shall their unbelief make the faith of God without effect?

3:3  A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží?

3:3  Jistě, někteří z nich byli nevěrní, ale copak jejich nevěrnost může zrušit Boží věrnost?

3:3  Co tedy, když někteří ⌈byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží⌉?

3:3  Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?

3:3  For what if some did not believe? will their unbelief make the faith of God without effect?

3:3  For what if some were without faith? Will their lack of faith nullify the faithfulness of God?

3:3  For what if some did not believe? shall their unbelief make the faith of God without effect?

3:3  Quid enim si quidam illorum non crediderunt ? numquid incredulitas illorum fidem Dei evacuabit ? Absit.

3:4  But God is true and every man a liar, as it is written: That thou mayest be justified in thy words and mayest overcome when thou art judged.

3:4  God forbid: yea, let God be true, but every man a liar; as it is written, That thou mightest be justified in thy sayings, and mightest overcome when thou art judged.

3:4  Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale ‚každý člověk lhář‘, jak je psáno: ‚Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.‘

3:4  V žádném případě! Ať si je každý člověk lhář, Bůh bude pravdomluvný. Jak je psáno: „Ve svých výrocích budeš ospravedlněn, ve svém soudu budeš vítězem.“

3:4  Naprosto ne! Ale ať je Bůh pravdivýa každý člověk lhář, jak je napsáno: Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí.

3:4  Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil.

3:4  By no means: verily let God be true, but every man a liar; as it is written, That thou mayest be justified in thy sayings, and mayest overcome when thou art judged.

3:4  May it never be! Yes, let God be found true, but every man a liar. As it is written, "That you might be justified in your words, and might prevail when you come into judgment."

3:4  God forbid: yes, let God be true, but every man a liar; as it is written, That you might be justified in your sayings, and might overcome when you are judged.

3:4  Est autem Deus verax : omnis autem homo mendax, sicut scriptum est : Ut justificeris in sermonibus tuis : et vincas cum judicaris.

3:5  But if our injustice commend the justice of God, what shall we say? Is God unjust, who executeth wrath?

3:5  But if our unrighteousness commend the righteousness of God, what shall we say? Is God unrighteous who taketh vengeance? (I speak as a man)

3:5  Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem?

3:5  Když ale naše nepravost dokazuje Boží spravedlnost, co na to řekneme? Není Bůh (lidsky řečeno) nespravedlivý, když nás trestá svým hněvem?

3:5  Jestliže však naše nepravost prokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? Není Bůh nespravedlivý, když nás stíhá hněvem? Mluvím teď po lidsku.

3:5  Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.)

3:5  But if our unrighteousness commendeth the righteousness of God, what shall we say? [Is] God unrighteous who taketh vengeance? (I speak as a man.)

3:5  But if our unrighteousness commends the righteousness of God, what will we say? Is God unrighteous who inflicts wrath? I speak like men do.

3:5  But if our unrighteousness commend the righteousness of God, what shall we say? Is God unrighteous who takes vengeance? (I speak as a man)

3:5  Si autem iniquitas nostra justitiam Dei commendat, quid dicemus ? Numquid iniquus est Deus, qui infert iram ?

3:6  (I speak according to man.) God forbid! Otherwise how shall God judge this world?

3:6  God forbid: for then how shall God judge the world?

3:6  Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět?

3:6  V žádném případě! Vždyť jak by potom Bůh soudil svět?

3:6  Naprosto ne! Vždyť ⌈jak by pak Bůh mohl soudit⌉ svět?

3:6  Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět?

3:6  By no means: for then how shall God judge the world?

3:6  May it never be! For then how will God judge the world?

3:6  God forbid: for then how shall God judge the world?

3:6  secundum hominem dico. Absit. Alioquin quomodo judicabit Deus hunc mundum ?

3:7  For if the truth of God hath more abounded through my lie, unto his glory, why am I also yet judged as a sinner?

3:7  For if the truth of God hath more abounded through my lie unto his glory; why yet am I also judged as a sinner?

3:7  Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník?

3:7  Někdo namítne: „Proč ale mám být souzen jako hříšník, když se mou lží jen potvrzuje Boží pravdomluvnost k jeho slávě?“

3:7  Neboť jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč ⌈mám být⌉ ještě souzen jako hříšník?

3:7  Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen?

3:7  For if the truth of God hath more abounded through my lie to his glory; why yet am I also judged as a sinner?

3:7  For if the truth of God through my lie abounded to his glory, why am I also still judged as a sinner?

3:7  For if the truth of God has more abounded through my lie to his glory; why yet am I also judged as a sinner?

3:7  Si enim veritas Dei in meo mendacio abundavit in gloriam ipsius : quid adhuc et ego tamquam peccator judicor ?

3:8  And not rather (as we are slandered and as some affirm that we say) let us do evil that there may come good? Whose damnation is just.

3:8  And not rather, (as we be slanderously reported, and as some affirm that we say,) Let us do evil, that good may come? whose damnation is just.

3:8  A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro?“ Ty čeká spravedlivé odsouzení!

3:8  To už by se mohlo rovnou říci: „Páchejme zlo, ať přijde dobro.“ Někteří pomlouvači o nás tvrdí, že právě takto mluvíme, ale čeká je spravedlivý trest.

3:8  A nebylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají a tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro“? Jejich odsouzení je spravedlivé.

3:8  A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali,): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení.

3:8  And not [rather] (as we are slanderously reported, and as some affirm that we say) Let us do evil, that good may come? whose damnation is just.

3:8  Why not (as we are slanderously reported, and as some affirm that we say), "Let us do evil, that good may come?" Those who say so are justly condemned.

3:8  And not rather, (as we be slanderously reported, and as some affirm that we say,) Let us do evil, that good may come? whose damnation is just.

3:8  et non (sicut blasphemamur, et sicut aiunt quidam nos dicere) faciamus mala ut veniant bona : quorum damnatio justa est.

3:9  What then? Do we excel them? No, not so. For we have charged both Jews and Greeks, that they are all under sin.

3:9  What then? are we better than they? No, in no wise: for we have before proved both Jews and Gentiles, that they are all under sin;

3:9  Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu,

3:9  Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu.

3:9  Co tedy? Máme (před pohany) výhodu? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve obvinili Židy i Řeky, že jsou všichni pod mocí hříchu,

3:9  Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem,

3:9  What then? are we better [than they]? No, in no wise: for we have before proved both Jews and Gentiles, that they are all under sin;

3:9  What then? Are we better than they? No, in no way. For we previously warned both Jews and Greeks, that they are all under sin.

3:9  What then? are we better than they? No, in no wise: for we have before proved both Jews and Gentiles, that they are all under sin;

3:9  Quid ergo ? præcellimus eos ? Nequaquam. Causati enim sumus Judæos et Græcos omnes sub peccato esse,

3:10  As it is written: There is not any man just.

3:10  As it is written, There is none righteous, no, not one:

3:10  jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,

3:10  Jak je psáno: „Nikdo není spravedlivý, není ani jediný;

3:10  jak je napsáno: Není spravedlivého, není ani jednoho,

3:10  Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho.

3:10  As it is written, There is none righteous, no, not one:

3:10  As it is written, "There is no one righteous; no, not one.

3:10  As it is written, There is none righteous, no, not one:

3:10  sicut scriptum est : Quia non est justus quisquam :

3:11  There is none that understandeth: there is none that seeketh after God.

3:11  There is none that understandeth, there is none that seeketh after God.

3:11  nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;

3:11  nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.

3:11  není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha.

3:11  Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.

3:11  There is none that understandeth, there is none that seeketh God.

3:11  There is no one who understands. There is no one who seeks after God.

3:11  There is none that understands, there is none that seeks after God.

3:11  non est intelligens, non est requirens Deum.

3:12  All have turned out of the way: they are become unprofitable together: there is none that doth good, there is not so much as one.

3:12  They are all gone out of the way, they are together become unprofitable; there is none that doeth good, no, not one.

3:12  všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

3:12  Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“

3:12  Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

3:12  Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

3:12  They are all gone out of the way, they are together become unprofitable: there is none that doeth good, no, not one.

3:12  They have all turned aside. They have together become unprofitable. There is no one who does good, no, not, so much as one."

3:12  They are all gone out of the way, they are together become unprofitable; there is none that does good, no, not one.

3:12  Omnes declinaverunt, simul inutiles facti sunt : non est qui faciat bonum, non est usque ad unum.

3:13  Their throat is an open sepulchre: with their tongues they have dealt deceitfully. The venom of asps is under their lips.

3:13  Their throat is an open sepulchre; with their tongues they have used deceit; the poison of asps is under their lips:

3:13  Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech,

3:13  „Zející hrob je hrdlo jejich, nástroje klamu jejich jazyky. Hadí jed skrývají pod svými rty,

3:13  Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky mluví lest, pod jejich rty je hadí jed.

3:13  Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich.

3:13  Their throat [is] an open sepulcher; with their tongues they have used deceit; the poison of asps [is] under their lips:

3:13  "Their throat is an open tomb. With their tongues they have used deceit." "The poison of vipers is under their lips;"

3:13  Their throat is an open sepulcher; with their tongues they have used deceit; the poison of asps is under their lips:

3:13  Sepulchrum patens est guttur eorum, linguis suis dolose agebant : venenum aspidum sub labiis eorum :

3:14  Whose mouth is full of cursing and bitterness:

3:14  Whose mouth is full of cursing and bitterness:

3:14  jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,

3:14  hořké kletby z úst jim tryskají.“

3:14  Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti,

3:14  Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.

3:14  Whose mouth [is] full of cursing and bitterness.

3:14  "Whose mouth is full of cursing and bitterness."

3:14  Whose mouth is full of cursing and bitterness:

3:14  quorum os maledictione, et amaritudine plenum est :

3:15  Their feet swift to shed blood:

3:15  Their feet are swift to shed blood:

3:15  jejich nohy spěchají prolévat krev,

3:15  „Prolévat krev spěchají jejich nohy,

3:15  jejich nohy jsou rychlé k prolití krve,

3:15  Nohy jejich rychlé k vylévání krve.

3:15  Their feet [are] swift to shed blood.

3:15  "Their feet are swift to shed blood.

3:15  Their feet are swift to shed blood:

3:15  veloces pedes eorum ad effundendum sanguinem :

3:16  Destruction and misery in their ways:

3:16  Destruction and misery are in their ways:

3:16  zhouba a bída je na jejich cestách;

3:16  zkáza a bída jsou jejich průvodci,

3:16  na jejich cestách je zkáza a trápení,

3:16  Setření a bída na cestách jejich.

3:16  Destruction and misery [are] in their ways:

3:16  Destruction and misery are in their ways.

3:16  Destruction and misery are in their ways:

3:16  contritio et infelicitas in viis eorum :

3:17  And the way of peace they have not known.

3:17  And the way of peace have they not known:

3:17  nepoznali cestu pokoje

3:17  cestu pokoje ale neznají;

3:17  cestu pokoje nepoznali;

3:17  A cesty pokoje nepoznali.

3:17  And the way of peace have they not known.

3:17  The way of peace, they have not known."

3:17  And the way of peace have they not known:

3:17  et viam pacis non cognoverunt :

3:18  There is no fear of God before their eyes.

3:18  There is no fear of God before their eyes.

3:18  a úctu před Bohem nemají.‘

3:18  na Boží bázeň vůbec nehledí.“

3:18  není bázně Boží před jejich očima.

3:18  Není bázně Boží před očima jejich.

3:18  There is no fear of God before their eyes.

3:18  "There is no fear of God before their eyes."

3:18  There is no fear of God before their eyes.

3:18  non est timor Dei ante oculos eorum.

3:19  Now we know that what things soever the law speaketh, it speaketh to them that are in the law: that every mouth may be stopped and all the world may be made subject to God.

3:19  Now we know that what things soever the law saith, it saith to them who are under the law: that every mouth may be stopped, and all the world may become guilty before God.

3:19  Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.

3:19  Víme, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby tak byla zacpána každá ústa a aby byl celý svět vystaven Božímu soudu.

3:19  Víme, že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět,

3:19  Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu.

3:19  Now we know that whatever things the law saith, it saith to them who are under the law: that every mouth may be stopped, and all the world may become guilty before God.

3:19  Now we know that whatever things the law says, it speaks to those who are under the law, that every mouth may be closed, and all the world may be brought under the judgment of God.

3:19  Now we know that what things soever the law said, it said to them who are under the law: that every mouth may be stopped, and all the world may become guilty before God.

3:19  Scimus autem quoniam quæcumque lex loquitur, iis, qui in lege sunt, loquitur : ut omne os obstruatur, et subditus fiat omnis mundus Deo :

3:20  Because by the works of the law no flesh shall be justified before him. For by the law is the knowledge of sin.

3:20  Therefore by the deeds of the law there shall no flesh be justified in his sight: for by the law is the knowledge of sin.

3:20  Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

3:20  Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu.

3:20  protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn ⌈žádný člověk⌉, neboť skrze Zákon je poznání hříchu.

3:20  Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha.

3:20  Therefore by the deeds of the law, there shall no flesh be justified in his sight: for by the law [is] the knowledge of sin.

3:20  Because by the works of the law, no flesh will be justified in his sight. For through the law comes the knowledge of sin.

3:20  Therefore by the deeds of the law there shall no flesh be justified in his sight: for by the law is the knowledge of sin.

3:20  quia ex operibus legis non justificabitur omnis caro coram illo. Per legem enim cognitio peccati.

3:21  But now, without the law, the justice of God is made manifest, being witnessed by the law and the prophets.

3:21  But now the righteousness of God without the law is manifested, being witnessed by the law and the prophets;

3:21  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,

3:21  Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují –

3:21  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky,

3:21  Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky,

3:21  But now the righteousness of God without the law is manifested, being testified by the law and the prophets;

3:21  But now apart from the law, a righteousness of God has been revealed, being testified by the Law and the Prophets;

3:21  But now the righteousness of God without the law is manifested, being witnessed by the law and the prophets;

3:21  Nunc autem sine lege justitia Dei manifestata est : testificata a lege et prophetis.

3:22  Even the justice of God, by faith of Jesus Christ, unto all, and upon all them that believe in him: for there is no distinction.

3:22  Even the righteousness of God which is by faith of Jesus Christ unto all and upon all them that believe: for there is no difference:

3:22  Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:

3:22  Boží spravedlnost, která skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Není totiž rozdílu:

3:22  Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny [a na všechny] ty, kdo věří. Není totiž rozdílu:

3:22  Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící.

3:22  Even the righteousness of God, [which is] by faith of Jesus Christ to all, and upon all them that believe; for there is no difference:

3:22  even the righteousness of God through faith in Jesus Christ to all those who believe. For there is no distinction,

3:22  Even the righteousness of God which is by faith of Jesus Christ to all and on all them that believe: for there is no difference:

3:22  Justitia autem Dei per fidem Jesu Christi in omnes et super omnes qui credunt in eum : non enim est distinctio :

3:23  For all have sinned and do need the glory of God.

3:23  For all have sinned, and come short of the glory of God;

3:23  všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;

3:23  všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

3:23  všichni zhřešili a postrádají Boží slávu,

3:23  Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.

3:23  For all have sinned, and come short of the glory of God;

3:23  for all have sinned, and fall short of the glory of God;

3:23  For all have sinned, and come short of the glory of God;

3:23  omnes enim peccaverunt, et egent gloria Dei.

3:24  Being justified freely by his grace, through the redemption that is in Christ Jesus,

3:24  Being justified freely by his grace through the redemption that is in Christ Jesus:

3:24  jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

3:24  Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši.

3:24  ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.

3:24  Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši,

3:24  Being justified freely by his grace, through the redemption that is in Jesus Christ:

3:24  being justified freely by his grace through the redemption that is in Christ Jesus;

3:24  Being justified freely by his grace through the redemption that is in Christ Jesus:

3:24  Justificati gratis per gratiam ipsius, per redemptionem quæ est in Christo Jesu,

3:25  Whom God hath proposed to be a propitiation, through faith in his blood, to the shewing of his justice, for the remission of former sins,

3:25  Whom God hath set forth to be a propitiation through faith in his blood, to declare his righteousness for the remission of sins that are past, through the forbearance of God;

3:25  Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.

3:25  Jeho Bůh určil za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy,

3:25  Jeho Bůh ustanovil za prostředek ⌈smíření skrze víru v jeho krev⌉, ⌈aby ukázal⌉ svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve

3:25  Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů,

3:25  Whom God hath set forth [to be] a propitiation, through faith in his blood, to declare his righteousness for the remission of sins that are past, through the forbearance of God;

3:25  whom God set forth to be an atoning sacrifice, through faith in his blood, for a demonstration of his righteousness through the passing over of prior sins, in God's forbearance;

3:25  Whom God has set forth to be a propitiation through faith in his blood, to declare his righteousness for the remission of sins that are past, through the forbearance of God;

3:25  quem proposuit Deus propitiationem per fidem in sanguine ipsius, ad ostensionem justitiæ suæ propter remissionem præcedentium delictorum

3:26  Through the forbearance of God, for the shewing of his justice in this time: that he himself may be just and the justifier of him who is of the faith of Jesus Christ

3:26  To declare, I say, at this time his righteousness: that he might be just, and the justifier of him which believeth in Jesus.

3:26  Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.

3:26  aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.

3:26  v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.

3:26  V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy.

3:26  To declare, [I say], at this time his righteousness: that he may be just, and the justifier of him who believeth in Jesus.

3:26  to demonstrate his righteousness at this present time; that he might himself be just, and the justifier of him who has faith in Jesus.

3:26  To declare, I say, at this time his righteousness: that he might be just, and the justifier of him which believes in Jesus.

3:26  in sustentatione Dei, ad ostensionem justitiæ ejus in hoc tempore : ut sit ipse justus, et justificans eum, qui est ex fide Jesu Christi.

3:27  Where is then thy boasting? It is excluded. By what law? Of works? No, but by the law of faith.

3:27  Where is boasting then? It is excluded. By what law? of works? Nay: but by the law of faith.

3:27  Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.

3:27  Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena. Jakým zákonem? Snad skutků? Nikoli, ale zákonem víry.

3:27  Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.

3:27  Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry.

3:27  Where [is] boasting then? It is excluded. By what law? of works? No; but by the law of faith.

3:27  Where then is the boasting? It is excluded. By what manner of law? Of works? No, but by a law of faith.

3:27  Where is boasting then? It is excluded. By what law? of works? No: but by the law of faith.

3:27  Ubi est ergo gloriatio tua ? Exclusa est. Per quam legem ? Factorum ? Non : sed per legem fidei.

3:28  For we account a man to be justified by faith, without the works of the law.

3:28  Therefore we conclude that a man is justified by faith without the deeds of the law.

3:28  Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.

3:28  Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.

3:28  Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.

3:28  Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona.

3:28  Therefore we conclude, that a man is justified by faith without the deeds of the law.

3:28  We maintain therefore that a man is justified by faith apart from the works of the law.

3:28  Therefore we conclude that a man is justified by faith without the deeds of the law.

3:28  Arbitramur enim justificari hominem per fidem sine operibus legis.

3:29  Is he the God of the Jews only? Is he not also of the Gentiles? yes, of the Gentiles also.

3:29  Is he the God of the Jews only? is he not also of the Gentiles? Yes, of the Gentiles also:

3:29  Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!

3:29  Je snad Bůh jen Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Jistěže i pohanů!

3:29  Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů!

3:29  Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů,

3:29  [Is he] the God of the Jews only? [is he] not also of the Gentiles? Yes, of the Gentiles also:

3:29  Or is God the God of Jews only? Is not he the God of Gentiles also? Yes, of Gentiles also,

3:29  Is he the God of the Jews only? is he not also of the Gentiles? Yes, of the Gentiles also:

3:29  An Judæorum Deus tantum ? nonne et gentium ? Immo et gentium :

3:30  For it is one God that justifieth circumcision by faith and uncircumcision through faith.

3:30  Seeing it is one God, which shall justify the circumcision by faith, and uncircumcision through faith.

3:30  Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.

3:30  Je přece jediný Bůh; ten ospravedlní obřezané díky víře a neobřezané skrze víru.

3:30  ⌈Vždyť je přece⌉ jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru.

3:30  Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru.

3:30  Seeing [it is] one God who will justify the circumcision by faith, and uncircumcision through faith.

3:30  since indeed there is one God who will justify the circumcised by faith, and the uncircumcised through faith.

3:30  Seeing it is one God, which shall justify the circumcision by faith, and uncircumcision through faith.

3:30  quoniam quidem unus est Deus, qui justificat circumcisionem ex fide, et præputium per fidem.

3:31  Do we then, destroy the law through faith? God forbid! But we establish the law.

3:31  Do we then make void the law through faith? God forbid: yea, we establish the law.

3:31  To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.

3:31  Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.

3:31  Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.

3:31  Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme.

3:31  Do we then make void the law through faith? By no means: but we establish the law.

3:31  Do we then nullify the law through faith? May it never be! No, we establish the law.

3:31  Do we then make void the law through faith? God forbid: yes, we establish the law.

3:31  Legem ergo destruimus per fidem ? Absit : sed legem statuimus.

Chapter 4

4:1  What shall we say then that Abraham hath found, who is our father according to the flesh?

4:1  What shall we say then that Abraham our father, as pertaining to the flesh, hath found?

4:1  Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?

4:1  Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham?

4:1  Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla?

4:1  Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?

4:1  What shall we then say that Abraham our father, as pertaining to the flesh, hath found?

4:1  What then will we say that Abraham, our forefather, has found according to the flesh?

4:1  What shall we say then that Abraham our father, as pertaining to the flesh, has found?

4:1  Quid ergo dicemus invenisse Abraham patrem nostrum secundum carnem ?

4:2  For if Abraham were justified by works, he hath whereof to glory, but not before God.

4:2  For if Abraham were justified by works, he hath whereof to glory; but not before God.

4:2  Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!

4:2  Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem!

4:2  Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem.

4:2  Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.

4:2  For if Abraham were justified by works, he hath [whereof] to glory, but not before God.

4:2  For if Abraham was justified by works, he has something to boast about, but not toward God.

4:2  For if Abraham were justified by works, he has whereof to glory; but not before God.

4:2  Si enim Abraham ex operibus justificatus est, habet gloriam, sed non apud Deum.

4:3  For what saith the scripture? Abraham believed God: and it was reputed to him unto justice.

4:3  For what saith the scripture? Abraham believed God, and it was counted unto him for righteousness.

4:3  Co říká Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘

4:3  Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“

4:3  Neboť co praví Písmo? Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.

4:3  Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.

4:3  For what saith the scripture? Abraham believed God, and it was counted to him for righteousness.

4:3  For what does the Scripture say? "Abraham believed God, and it was accounted to him for righteousness."

4:3  For what said the scripture? Abraham believed God, and it was counted to him for righteousness.

4:3  Quid enim dicit Scriptura ? Credidit Abraham Deo, et reputatum est illi ad justitiam.

4:4  Now to him that worketh, the reward is not reckoned according to grace but according to debt.

4:4  Now to him that worketh is the reward not reckoned of grace, but of debt.

4:4  Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.

4:4  Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti.

4:4  Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti.

4:4  Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.

4:4  Now to him that worketh, is the reward not reckoned of grace, but of debt.

4:4  Now to him who works, the reward is not counted as grace, but as debt.

4:4  Now to him that works is the reward not reckoned of grace, but of debt.

4:4  Ei autem qui operatur, merces non imputatur secundum gratiam, sed secundum debitum.

4:5  But to him that worketh not, yet believeth in him that justifieth the ungodly, his faith is reputed to justice, according to the purpose of the grace of God.

4:5  But to him that worketh not, but believeth on him that justifieth the ungodly, his faith is counted for righteousness.

4:5  Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.

4:5  Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra.

4:5  Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.

4:5  Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,

4:5  But to him that worketh not, but believeth on him that justifieth the ungodly, his faith is counted for righteousness.

4:5  But to him who does not work, but believes in him who justifies the ungodly, his faith is accounted for righteousness.

4:5  But to him that works not, but believes on him that justifies the ungodly, his faith is counted for righteousness.

4:5  Ei vero qui non operatur, credenti autem in eum, qui justificat impium, reputatur fides ejus ad justitiam secundum propositum gratiæ Dei.

4:6  As David also termeth the blessedness of a man to whom God reputeth justice without works:

4:6  Even as David also describeth the blessedness of the man, unto whom God imputeth righteousness without works,

4:6  Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:

4:6  Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:

4:6  Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků:

4:6  Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:

4:6  Even as David also describeth the blessedness of the man to whom God imputeth righteousness without works,

4:6  Even as David also pronounces blessing on the man to whom God counts righteousness apart from works,

4:6  Even as David also describes the blessedness of the man, to whom God imputes righteousness without works,

4:6  Sicut et David dicit beatitudinem hominis, cui Deus accepto fert justitiam sine operibus :

4:7  Blessed are they whose iniquities are forgiven: and whose sins are covered.

4:7  Saying, Blessed are they whose iniquities are forgiven, and whose sins are covered.

4:7  ‚Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.

4:7  „Blaze těm, jimž byly odpuštěny špatnosti a jejichž hříchy byly přikryty.

4:7  Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty.

4:7  Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.

4:7  [Saying], Blessed [are] they whose iniquities are forgiven, and whose sins are covered.

4:7  "Blessed are they whose iniquities are forgiven, whose sins are covered.

4:7  Saying, Blessed are they whose iniquities are forgiven, and whose sins are covered.

4:7  Beati, quorum remissæ sunt iniquitates, et quorum tecta sunt peccata.

4:8  Blessed is the man to whom the Lord hath not imputed sin.

4:8  Blessed is the man to whom the Lord will not impute sin.

4:8  Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.‘

4:8  Blaze tomu, komu Hospodin nepočítá jeho hřích!“

4:8  Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.

4:8  Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.

4:8  Blessed [is] the man to whom the Lord will not impute sin.

4:8  Blessed is the man whom the Lord will by no means charge with sin."

4:8  Blessed is the man to whom the Lord will not impute sin.

4:8  Beatus vir, cui non imputavit Dominus peccatum.

4:9  This blessedness then, doth it remain in the circumcision only or in the uncircumcision also? For we say that unto Abraham faith was reputed to justice.

4:9  Cometh this blessedness then upon the circumcision only, or upon the uncircumcision also? for we say that faith was reckoned to Abraham for righteousness.

4:9  Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: ‚Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.‘

4:9  Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra „počítána za spravedlnost“.

4:9  Vztahuje se toto blahoslavenství jen na obřezané, nebo také na neobřezané? Říkáme totiž: Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.

4:9  Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.

4:9  [Cometh] this blessedness then upon the circumcision [only], or upon the uncircumcision also? For we say that faith was reckoned to Abraham for righteousness.

4:9  Is this blessing then pronounced on the circumcised, or on the uncircumcised also? For we say that faith was accounted to Abraham for righteousness.

4:9  Comes this blessedness then on the circumcision only, or on the uncircumcision also? for we say that faith was reckoned to Abraham for righteousness.

4:9  Beatitudo ergo hæc in circumcisione tantum manet, an etiam in præputio ? Dicimus enim quia reputata est Abrahæ fides ad justitiam.

4:10  How then was it reputed? When he was in circumcision or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision.

4:10  How was it then reckoned? when he was in circumcision, or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision.

4:10  Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.

4:10  Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní!

4:10  Jak mu tedy byla počtena? Byl už obřezán, či ještě ne? Nebyl obřezán, ale byl ještě ⌈před obřízkou⌉

4:10  Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.

4:10  How then was it reckoned? when he was in circumcision, or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision.

4:10  How then was it counted? When he was in circumcision, or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision.

4:10  How was it then reckoned? when he was in circumcision, or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision.

4:10  Quomodo ergo reputata est ? in circumcisione, an in præputio ? Non in circumcisione, sed in præputio.

4:11  And he received the sign of circumcision, a seal of the justice of the faith which he had, being uncircumcised: that he might be the father of all them that believe, being uncircumcised: that unto them also it may be reputed to justice:

4:11  And he received the sign of circumcision, a seal of the righteousness of the faith which he had yet being uncircumcised: that he might be the father of all them that believe, though they be not circumcised; that righteousness might be imputed unto them also:

4:11  Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,

4:11  Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena,

4:11  a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě ⌈před obřízkou⌉, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost

4:11  A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,

4:11  And he received the sign of circumcision, a seal of the righteousness of the faith, which [he had yet] being uncircumcised: that he might be the father of all them that believe, though they are not circumcised, that righteousness might be imputed to them also;

4:11  He received the sign of circumcision, a seal of the righteousness of the faith which he had while he was in uncircumcision, that he might be the father of all those who believe, though they be in uncircumcision, that righteousness might also be accounted to them.

4:11  And he received the sign of circumcision, a seal of the righteousness of the faith which he had yet being uncircumcised: that he might be the father of all them that believe, though they be not circumcised; that righteousness might be imputed to them also:

4:11  Et signum accepit circumcisionis, signaculum justitiæ fidei, quæ est in præputio : ut sit pater omnium credentium per præputium, ut reputetur et illis ad justitiam :

4:12  And he might be the father of circumcision; not to them only that are of the circumcision, but to them also that follow the steps of the faith that is in the uncircumcision of our father Abraham.

4:12  And the father of circumcision to them who are not of the circumcision only, but who also walk in the steps of that faith of our father Abraham, which he had being yet uncircumcised.

4:12  i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.

4:12  a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.

4:12  a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě ⌈před obřízkou⌉.

4:12  A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.

4:12  And the father of circumcision to them who are not of the circumcision only, but who also walk in the steps of that faith of our father Abraham which [he had] being [yet] uncircumcised.

4:12  The father of circumcision to those who not only are of the circumcision, but who also walk in the steps of that faith of our father Abraham, which he had in uncircumcision.

4:12  And the father of circumcision to them who are not of the circumcision only, but who also walk in the steps of that faith of our father Abraham, which he had being yet uncircumcised.

4:12  et sit pater circumcisionis non iis tantum, qui sunt ex circumcisione, sed et iis qui sectantur vestigia fidei, quæ est in præputio patris nostri Abrahæ.

4:13  For not through the law was the promise to Abraham or to his seed, that he should be heir of the world: but through the justice of faith.

4:13  For the promise, that he should be the heir of the world, was not to Abraham, or to his seed, through the law, but through the righteousness of faith.

4:13  Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.

4:13  Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry.

4:13  Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry.

4:13  Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.

4:13  For the promise that he should be the heir of the world [was] not to Abraham, or to his seed, through the law, but through the righteousness of faith.

4:13  For the promise to Abraham and to his seed that he should be heir of the world was not through the law, but through the righteousness of faith.

4:13  For the promise, that he should be the heir of the world, was not to Abraham, or to his seed, through the law, but through the righteousness of faith.

4:13  Non enim per legem promissio Abrahæ, aut semini ejus ut hæres esset mundi : sed per justitiam fidei.

4:14  For if they who are of the law be heirs, faith is made void: the promise is made of no effect.

4:14  For if they which are of the law be heirs, faith is made void, and the promise made of none effect:

4:14  Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.

4:14  Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno.

4:14  Neboť jsou–li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno.

4:14  Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.

4:14  For if they who are of the law [are] heirs, faith is made void, and the promise made of no effect.

4:14  For if those who are of the law are heirs, faith is made void, and the promise is made of no effect.

4:14  For if they which are of the law be heirs, faith is made void, and the promise made of none effect:

4:14  Si enim qui ex lege, hæredes sunt : exinanita est fides, abolita est promissio.

4:15  For the law worketh wrath. For where there is no law, neither is there transgression.

4:15  Because the law worketh wrath: for where no law is, there is no transgression.

4:15  Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.

4:15  Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek.

4:15  Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení.

4:15  Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.

4:15  Because the law worketh wrath: for where no law is, [there is] no transgression.

4:15  For the law works wrath, for where there is no law, neither is there disobedience.

4:15  Because the law works wrath: for where no law is, there is no transgression.

4:15  Lex enim iram operatur. Ubi enim non est lex, nec prævaricatio.

4:16  Therefore is it of faith, that according to grace the promise might be firm to all the seed: not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham, who is the father of us all,

4:16  Therefore it is of faith, that it might be by grace; to the end the promise might be sure to all the seed; not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham; who is the father of us all,

4:16  Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,

4:16  Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen stoupencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech

4:16  Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem nás všech,

4:16  A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,

4:16  Therefore [it is] of faith, that [it might be] by grace; to the end the promise might be sure to all the seed, not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham, who is the father of us all;

4:16  For this cause it is of faith, that it may be according to grace, to the end that the promise may be sure to all the seed, not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham, who is the father of us all.

4:16  Therefore it is of faith, that it might be by grace; to the end the promise might be sure to all the seed; not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham; who is the father of us all,

4:16  Ideo ex fide, ut secundum gratiam firma sit promissio omni semini, non ei qui ex lege est solum, sed et ei qui ex fide est Abrahæ, qui pater est omnium nostrum

4:17  (As it is written: I have made thee a father of many nations), before God, whom he believed: who quickeneth the dead and calleth those things that are not, as those that are.

4:17  (As it is written, I have made thee a father of many nations,) before him whom he believed, even God, who quickeneth the dead, and calleth those things which be not as though they were.

4:17  jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů‘. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.

4:17  (jak je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“) před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.

4:17  jak je napsáno: Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů. Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo.

4:17  (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.

4:17  (As it is written, I have made thee a father of many nations) before him whom he believed, [even] God, who reviveth the dead, and calleth those things which are not, as though they were.

4:17  As it is written, "I have made you a father of many nations." This is in the presence of him whom he believed: God, who gives life to the dead, and calls the things that are not, as though they were.

4:17  (As it is written, I have made you a father of many nations,) before him whom he believed, even God, who vivifies the dead, and calls those things which be not as though they were.

4:17  (sicut scriptum est : Quia patrem multarum gentium posui te) ante Deum, cui credidit, qui vivificat mortuos, et vocat ea quæ non sunt, tamquam ea quæ sunt :

4:18  Who against hope believed in hope; that he might be made the father of many nations, according to that which was said to him: So shall thy seed be.

4:18  Who against hope believed in hope, that he might become the father of many nations; according to that which was spoken, So shall thy seed be.

4:18  On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘ podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo‘.

4:18  V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“

4:18  On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: Tak bude tvé potomstvo.

4:18  Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.

4:18  Who against hope believed with hope, that he should become the father of many nations; according to that which was spoken, So shall thy seed be.

4:18  Who in hope believed against hope, to the end that he might become a father of many nations, according to that which had been spoken, "So will your seed be."

4:18  Who against hope believed in hope, that he might become the father of many nations, according to that which was spoken, So shall your seed be.

4:18  qui contra spem in spem credidit, ut fieret pater multarum gentium secundum quod dictum est ei : Sic erit semen tuum.

4:19  And he was not weak in faith. Neither did he consider his own body, now dead (whereas he was almost an hundred years old), nor the dead womb of Sara.

4:19  And being not weak in faith, he considered not his own body now dead, when he was about an hundred years old, neither yet the deadness of Sara’s womb:

4:19  Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;

4:19  I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna.

4:19  A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let; ⌈ačkoliv pohleděl⌉ na své již umrtvené tělo a na ⌈odumřelé lůno Sářino⌉,

4:19  A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.

4:19  And being not weak in faith, he considered not his own body now dead, when he was about a hundred years old, neither yet the deadness of Sarah's womb.

4:19  Without being weakened in faith, he considered his own body, already having been worn out, (he being about a hundred years old), and the deadness of Sarah's womb.

4:19  And being not weak in faith, he considered not his own body now dead, when he was about an hundred years old, neither yet the deadness of Sarah's womb:

4:19  Et non infirmatus est fide, nec consideravit corpus suum emortuum, cum jam fere centum esset annorum, et emortuam vulvam Saræ.

4:20  In the promise also of God he staggered not by distrust: but was strengthened in faith, giving glory to God:

4:20  He staggered not at the promise of God through unbelief; but was strong in faith, giving glory to God;

4:20  nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,

4:20  Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu.

4:20  nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ⌈ve víře⌉, když vzdal slávu Bohu,

4:20  O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,

4:20  He staggered not at the promise of God through unbelief; but was strong in faith, giving glory to God;

4:20  Yet, looking to the promise of God, he did not waver through unbelief, but grew strong through faith, giving glory to God,

4:20  He staggered not at the promise of God through unbelief; but was strong in faith, giving glory to God;

4:20  In repromissione etiam Dei non hæsitavit diffidentia, sed confortatus est fide, dans gloriam Deo :

4:21  Most fully knowing that whatsoever he has promised, he is able also to perform.

4:21  And being fully persuaded that, what he had promised, he was able also to perform.

4:21  že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.

4:21  Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit,

4:21  a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit.

4:21  Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.

4:21  And being fully persuaded, that what he had promised, he was able also to perform.

4:21  and being fully assured that what he had promised, he was able also to perform.

4:21  And being fully persuaded that, what he had promised, he was able also to perform.

4:21  plenissime sciens, quia quæcumque promisit, potens est et facere.

4:22  And therefore it was reputed to him unto justice.

4:22  And therefore it was imputed to him for righteousness.

4:22  Proto mu to ‚bylo počítáno za spravedlnost‘.

4:22  a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“

4:22  Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost.

4:22  A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.

4:22  And therefore it was imputed to him for righteousness.

4:22  Therefore it also was "reckoned to him for righteousness."

4:22  And therefore it was imputed to him for righteousness.

4:22  Ideo et reputatum est illi ad justitiam.

4:23  Now it is not written only for him. that it was reputed to him unto justice,

4:23  Now it was not written for his sake alone, that it was imputed to him;

4:23  To, že mu to ‚bylo počítáno‘, nebylo napsáno jen kvůli němu,

4:23  Že mu to „bylo počítáno“ však není napsáno jen kvůli němu,

4:23  To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu,

4:23  Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,

4:23  Now it was not written for his sake alone, that it was imputed to him;

4:23  Now it was not written that it was accounted to him for his sake alone,

4:23  Now it was not written for his sake alone, that it was imputed to him;

4:23  Non est autem scriptum tantum propter ipsum quia reputatum est illi ad justitiam :

4:24  But also for us, to whom it shall be reputed, if we believe in him that raised up Jesus Christ, our Lord, from the dead,

4:24  But for us also, to whom it shall be imputed, if we believe on him that raised up Jesus our Lord from the dead;

4:24  nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,

4:24  ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.

4:24  nýbrž také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána.

4:24  Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,

4:24  But for us also, to whom it will be imputed, if we believe on him that raised Jesus our Lord from the dead,

4:24  but for our sake also, to whom it will be accounted, who believe in him who raised Jesus, our Lord, from the dead,

4:24  But for us also, to whom it shall be imputed, if we believe on him that raised up Jesus our Lord from the dead;

4:24  sed et propter nos, quibus reputabitur credentibus in eum, qui suscitavit Jesum Christum Dominum nostrum a mortuis,

4:25  Who was delivered up for our sins and rose again for our justification.

4:25  Who was delivered for our offences, and was raised again for our justification.

4:25  jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

4:25  On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

4:25  On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

4:25  Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.

4:25  Who was delivered for our offenses, and raised again for our justification.

4:25  who was delivered up for our trespasses, and was raised for our justification.

4:25  Who was delivered for our offenses, and was raised again for our justification.

4:25  qui traditus est propter delicta nostra, et resurrexit propter justificationem nostram.

Chapter 5

5:1  Being justified therefore by faith, let us have peace with God, through our Lord Jesus Christ:

5:1  Therefore being justified by faith, we have peace with God through our Lord Jesus Christ:

5:1  Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,

5:1  Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

5:1  Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.

5:1  Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista,

5:1  Therefore being justified by faith, we have peace with God, through our Lord Jesus Christ:

5:1  Being therefore justified by faith, we have peace with God through our Lord Jesus Christ;

5:1  Therefore being justified by faith, we have peace with God through our Lord Jesus Christ:

5:1  Justificati ergo ex fide, pacem habeamus ad Deum per Dominum nostrum Jesum Christum :

5:2  By whom also we have access through faith into this grace wherein we stand: and glory in the hope of the glory of the sons of God.

5:2  By whom also we have access by faith into this grace wherein we stand, and rejoice in hope of the glory of God.

5:2  neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

5:2  Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.

5:2  Skrze něho jsme [vírou] získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.

5:2  Skrze něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této, kterouž stojíme. A chlubíme se nadějí slávy Boží.

5:2  By whom also we have access by faith into this grace in which we stand, and rejoice in hope of the glory of God.

5:2  through whom we also have our access by faith into this grace in which we stand. We rejoice in hope of the glory of God.

5:2  By whom also we have access by faith into this grace wherein we stand, and rejoice in hope of the glory of God.

5:2  per quem et habemus accessum per fidem in gratiam istam, in qua stamus, et gloriamur in spe gloriæ filiorum Dei.

5:3  And not only so: but we glory also in tribulation, knowing that tribulation worketh patience;

5:3  And not only so, but we glory in tribulations also: knowing that tribulation worketh patience;

5:3  A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,

5:3  A nejen to; chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost,

5:3  A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost,

5:3  A ne jen nadějí, ale také chlubíme se ssouženími, vědouce, že ssoužení trpělivost působí,

5:3  And not only [so], but we glory in tribulations also; knowing that tribulation worketh patience;

5:3  Not only this, but we also rejoice in our sufferings, knowing that suffering works perseverance;

5:3  And not only so, but we glory in tribulations also: knowing that tribulation works patience;

5:3  Non solum autem, sed et gloriamur in tribulationibus : scientes quod tribulatio patientiam operatur :

5:4  And patience trial; and trial hope;

5:4  And patience, experience; and experience, hope:

5:4  z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.

5:4  vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději.

5:4  vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději.

5:4  A trpělivost zkušení, zkušení pak naději.

5:4  And patience, experience; and experience, hope:

5:4  and perseverance, proven character; and proven character, hope:

5:4  And patience, experience; and experience, hope:

5:4  patientia autem probationem, probatio vero spem,

5:5  And hope confoundeth not: because the charity of God is poured forth in our hearts, by the Holy Ghost who is given to us.

5:5  And hope maketh not ashamed; because the love of God is shed abroad in our hearts by the Holy Ghost which is given unto us.

5:5  A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

5:5  Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.

5:5  A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

5:5  A nadějeť nezahanbuje; nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.

5:5  And hope maketh not ashamed, because the love of God is shed abroad in our hearts, by the Holy Spirit which is given to us.

5:5  and hope does not disappoint us, because God's love has been poured out into our hearts through the Holy Spirit who was given to us.

5:5  And hope makes not ashamed; because the love of God is shed abroad in our hearts by the Holy Ghost which is given to us.

5:5  spes autem non confundit : quia caritas Dei diffusa est in cordibus nostris per Spiritum Sanctum, qui datus est nobis.

5:6  For why did Christ, when as yet we were weak, according to the time, die for the ungodly?

5:6  For when we were yet without strength, in due time Christ died for the ungodly.

5:6  Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.

5:6  Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní.

5:6  Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné.

5:6  Kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel,

5:6  For when we were yet without strength, in due time Christ died for the ungodly.

5:6  For while we were yet weak, at the right time Christ died for the ungodly.

5:6  For when we were yet without strength, in due time Christ died for the ungodly.

5:6  Ut quid enim Christus, cum adhuc infirmi essemus, secundum tempus, pro impiis mortuus est ?

5:7  For scarce for a just man will one die: yet perhaps for a good man some one would dare to die.

5:7  For scarcely for a righteous man will one die: yet peradventure for a good man some would even dare to die.

5:7  Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.

5:7  Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal.

5:7  Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít.

5:7  Ješto sotva kdo za spravedlivého umře, ač za dobréhoť by někdo snad i umříti směl.

5:7  For scarcely for a righteous man will one die: yet perhaps for a good man some would even dare to die.

5:7  For rarely does one die for the righteous. Yet perhaps for a good person someone might dare to die.

5:7  For scarcely for a righteous man will one die: yet peradventure for a good man some would even dare to die.

5:7  vix enim pro justo quis moritur : nam pro bono forsitan quis audeat mori.

5:8  But God commendeth his charity towards us: because when as yet we were sinners according to the time.

5:8  But God commendeth his love toward us, in that, while we were yet sinners, Christ died for us.

5:8  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

5:8  Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.

5:8  Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

5:8  Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás.

5:8  But God commendeth his love towards us, in that while we were yet sinners, Christ died for us.

5:8  But God commends his own love toward us, in that while we were yet sinners, Christ died for us.

5:8  But God commends his love toward us, in that, while we were yet sinners, Christ died for us.

5:8  Commendat autem caritatem suam Deus in nobis : quoniam cum adhuc peccatores essemus, secundum tempus,

5:9  Christ died for us. Much more therefore, being now justified by his blood, shall we be saved from wrath through him.

5:9  Much more then, being now justified by his blood, we shall be saved from wrath through him.

5:9  Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

5:9  Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem!

5:9  Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

5:9  Čím tedy více nyní ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu.

5:9  Much more then, being now justified by his blood, we shall be saved from wrath through him.

5:9  Much more then, being now justified by his blood, we will be saved from God's wrath through him.

5:9  Much more then, being now justified by his blood, we shall be saved from wrath through him.

5:9  Christus pro nobis mortuus est : multo igitur magis nunc justificati in sanguine ipsius, salvi erimus ab ira per ipsum.

5:10  For if, when we were enemies, we were reconciled to God by the death of his Son: much more, being reconciled, shall we be saved by his life.

5:10  For if, when we were enemies, we were reconciled to God by the death of his Son, much more, being reconciled, we shall be saved by his life.

5:10  Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

5:10  Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život!

5:10  Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše ⌈jako usmíření⌉ budeme zachráněni ⌈jeho životem⌉.

5:10  Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť smířeni jsouce, spaseni budeme skrze život jeho.

5:10  For if when we were enemies, we were reconciled to God by the death of his Son; much more, being reconciled, we shall be saved by his life.

5:10  For if, while we were enemies, we were reconciled to God through the death of his Son, much more, being reconciled, we will be saved by his life.

5:10  For if, when we were enemies, we were reconciled to God by the death of his Son, much more, being reconciled, we shall be saved by his life.

5:10  Si enim cum inimici essemus, reconciliati sumus Deo per mortem filii ejus : multo magis reconciliati, salvi erimus in vita ipsius.

5:11  And not only so: but also we glory in God, through our Lord Jesus Christ, by whom we have now received reconciliation.

5:11  And not only so, but we also joy in God through our Lord Jesus Christ, by whom we have now received the atonement.

5:11  A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.

5:11  A nejen to; chlubíme se samotným Bohem díky našemu Pánu, Ježíši Kristu, který nás s ním usmířil.

5:11  A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.

5:11  A ne jen to, ale chlubíme se i Bohem, skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož nyní smíření jsme došli.

5:11  And not only [so], but we also joy in God, through our Lord Jesus Christ, by whom we have now received the atonement.

5:11  Not only so, but we also rejoice in God through our Lord Jesus Christ, through whom we have now received the reconciliation.

5:11  And not only so, but we also joy in God through our Lord Jesus Christ, by whom we have now received the atonement.

5:11  Non solum autem : sed et gloriamur in Deo per Dominum nostrum Jesum Christum, per quem nunc reconciliationem accepimus.

5:12  Wherefore as by one man sin entered into this world and by sin death: and so death passed upon all men, in whom all have sinned.

5:12  Wherefore, as by one man sin entered into the world, and death by sin; and so death passed upon all men, for that all have sinned:

5:12  Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

5:12  Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.

5:12  Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.

5:12  A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili.

5:12  Wherefore as by one man sin entered into the world, and death by sin; and so death passed upon all men, for that all have sinned.

5:12  Therefore, as sin entered into the world through one man, and death through sin; and so death passed to all men, because all sinned.

5:12  Why, as by one man sin entered into the world, and death by sin; and so death passed on all men, for that all have sinned:

5:12  Propterea sicut per unum hominem peccatum in hunc mundum intravit, et per peccatum mors, et ita in omnes homines mors pertransiit, in quo omnes peccaverunt.

5:13  For until the law sin was in the world: but sin was not imputed, when the law was not.

5:13  (For until the law sin was in the world: but sin is not imputed when there is no law.

5:13  Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.

5:13  Hřích byl ovšem na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá.

5:13  Do Zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není Zákon.

5:13  Nebo až do zákona hřích byl na světě, ale hřích se nepočítá, když zákona není.

5:13  For until the law, sin was in the world: but sin is not imputed when there is no law.

5:13  For until the law, sin was in the world; but sin is not charged when there is no law.

5:13  (For until the law sin was in the world: but sin is not imputed when there is no law.

5:13  Usque ad legem enim peccatum erat in mundo : peccatum autem non imputabatur, cum lex non esset.

5:14  But death reigned from Adam unto Moses, even over them also who have not sinned, after the similitude of the transgression of Adam, who is a figure of him who was to come.

5:14  Nevertheless death reigned from Adam to Moses, even over them that had not sinned after the similitude of Adam’s transgression, who is the figure of him that was to come.

5:14  Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.

5:14  Od Adama až po Mojžíše tedy vládla smrt, a to i nad těmi, kdo nezhřešili stejným proviněním jako Adam. Adam byl předobrazem Toho, který měl teprve přijít.

5:14  Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; ten je předobrazem toho budoucího.

5:14  Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova, kterýž jest figůra toho budoucího.

5:14  Nevertheless, death reigned from Adam to Moses, even over them that had not sinned after the similitude of Adam's transgression, who is the figure of him that was to come.

5:14  Nevertheless death reigned from Adam until Moses, even over those whose sins weren't like Adam's disobedience, who is a foreshadowing of him who was to come.

5:14  Nevertheless death reigned from Adam to Moses, even over them that had not sinned after the similitude of Adam's transgression, who is the figure of him that was to come.

5:14  Sed regnavit mors ab Adam usque ad Moysen etiam in eos qui non peccaverunt in similitudinem prævaricationis Adæ, qui est forma futuri.

5:15  But not as the offence, so also the gift. For if by the offence of one, many died: much more the grace of God and the gift, by the grace of one man, Jesus Christ, hath abounded unto many.

5:15  But not as the offence, so also is the free gift. For if through the offence of one many be dead, much more the grace of God, and the gift by grace, which is by one man, Jesus Christ, hath abounded unto many.

5:15  S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.

5:15  Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší – mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista!

5:15  Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila ⌈Boží milost⌉ a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista.

5:15  Ale ne jako hřích, tak i milost. Nebo poněvadž onoho jednoho pádem mnoho jich zemřelo, mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest.

5:15  But not as the offense, so also [is] the free gift. For if through the offense of one many are dead, much more the grace of God, and the gift by grace, [which is] by one man, Jesus Christ, hath abounded to many.

5:15  But the free gift is not like the trespass. For if by the trespass of the one the many died, much more did the grace of God, and the gift by the grace of the one man, Jesus Christ, abound to the many.

5:15  But not as the offense, so also is the free gift. For if through the offense of one many be dead, much more the grace of God, and the gift by grace, which is by one man, Jesus Christ, has abounded to many.

5:15  Sed non sicut delictum, ita et donum : si enim unius delicto multi mortui sunt : multo magis gratia Dei et donum in gratia unius hominis Jesu Christi in plures abundavit.

5:16  And not as it was by one sin, so also is the gift. For judgment indeed was by one unto condemnation: but grace is of many offences unto justification.

5:16  And not as it was by one that sinned, so is the gift: for the judgment was by one to condemnation, but the free gift is of many offences unto justification.

5:16  A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.

5:16  Mezi Božím darem a následkem lidského hříchu je také rozdíl. Jediné provinění vedlo k soudu a odsouzení, ale Boží dar vede k ospravedlnění z mnoha provinění!

5:16  A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.

5:16  Aniž jako skrze jednoho, kterýž zhřešil, tak milost. Nebo vina z jednoho pádu ku potupení, ale milost z mnohých hříchů k ospravedlnění.

5:16  And not as [it was] by one that sinned, [so is] the gift. For the judgment [was] by one to condemnation, but the free gift [is] of many offenses to justification.

5:16  The gift is not as through one who sinned: for the judgment came by one to condemnation, but the free gift came of many trespasses to justification.

5:16  And not as it was by one that sinned, so is the gift: for the judgment was by one to condemnation, but the free gift is of many offenses to justification.

5:16  Et non sicut per unum peccatum, ita et donum. Nam judicium quidem ex uno in condemnationem : gratia autem ex multis delictis in justificationem.

5:17  For if by one man's offence death reigned through one; much more they who receive abundance of grace and of the gift and of justice shall reign in life through one, Jesus Christ.

5:17  For if by one man’s offence death reigned by one; much more they which receive abundance of grace and of the gift of righteousness shall reign in life by one, Jesus Christ.)

5:17  Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.

5:17  Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt. Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista!

5:17  Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.

5:17  Nebo poněvadž pro ten pád jeden smrt kralovala pro toho jednoho, mnohemť více, kteříž rozhojněnou milost a dar spravedlnosti přijímají, v životě kralovati budou skrze toho jediného Jezukrista.

5:17  For if by one man's offense death reigned by one; much more they who receive abundance of grace, and of the gift of righteousness, shall reign in life by one, Jesus Christ.

5:17  For if by the trespass of the one, death reigned through the one; so much more will those who receive the abundance of grace and of the gift of righteousness reign in life through the one, Jesus Christ.

5:17  For if by one man's offense death reigned by one; much more they which receive abundance of grace and of the gift of righteousness shall reign in life by one, Jesus Christ.)

5:17  Si enim unius delicto mors regnavit per unum : multo magis abundantiam gratiæ, et donationis, et justitiæ accipientes, in vita regnabunt per unum Jesum Christum.

5:18  Therefore, as by the offence of one, unto all men to condemnation: so also by the justice of one, unto all men to justification of life.

5:18  Therefore as by the offence of one judgment came upon all men to condemnation; even so by the righteousness of one the free gift came upon all men unto justification of life.

5:18  A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.

5:18  Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život.

5:18  A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ⌈ospravedlnění k životu⌉.

5:18  A tak tedy, jakž skrze pád jeden na všecky lidi přišla vina ku potupení, tak i skrze jediné ospravedlnění na všecky lidi přišla milost k ospravedlnění života.

5:18  Therefore, as by the offense of one, [judgment came] upon all men to condemnation, even so by the righteousness of one [the free gift came] upon all men to justification of life.

5:18  So then as through one trespass, all men were condemned; even so through one act of righteousness, all men were justified to life.

5:18  Therefore as by the offense of one judgment came on all men to condemnation; even so by the righteousness of one the free gift came on all men to justification of life.

5:18  Igitur sicut per unius delictum in omnes homines in condemnationem : sic et per unius justitiam in omnes homines in justificationem vitæ.

5:19  For as by the disobedience of one man, many were made sinners: so also by the obedience of one, many shall be made just.

5:19  For as by one man’s disobedience many were made sinners, so by the obedience of one shall many be made righteous.

5:19  Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.

5:19  Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.

5:19  Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.

5:19  Nebo jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí.

5:19  For as by one man's disobedience many were made sinners, so by the obedience of one shall many be made righteous.

5:19  For as through the one man's disobedience many were made sinners, even so through the obedience of the one, many will be made righteous.

5:19  For as by one man's disobedience many were made sinners, so by the obedience of one shall many be made righteous.

5:19  Sicut enim per inobedientiam unius hominis, peccatores constituti sunt multi : ita et per unius obeditionem, justi constituentur multi.

5:20  Now the law entered in that sin might abound. And where sin abounded, grace did more abound.

5:20  Moreover the law entered, that the offence might abound. But where sin abounded, grace did much more abound:

5:20  K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,

5:20  Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost!

5:20  Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,

5:20  Zákon pak k tomu přistoupil, aby se rozhojnil hřích, a kdež se rozhojnil hřích, tu ještě více rozhojnila se milost,

5:20  Moreover the law entered, that the offense might abound. But where sin abounded, grace did much more abound:

5:20  The law came in besides, that the trespass might abound; but where sin abounded, grace abounded more exceedingly;

5:20  Moreover the law entered, that the offense might abound. But where sin abounded, grace did much more abound:

5:20  Lex autem subintravit ut abundaret delictum. Ubi autem abundavit delictum, superabundavit gratia :

5:21  That as sin hath reigned to death: so also grace might reign by justice unto life everlasting, through Jesus Christ our Lord.

5:21  That as sin hath reigned unto death, even so might grace reign through righteousness unto eternal life by Jesus Christ our Lord.

5:21  aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

5:21  Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

5:21  aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

5:21  Aby jakož kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.

5:21  That as sin hath reigned to death, even so might grace reign through righteousness to eternal life, by Jesus Christ our Lord.

5:21  that as sin reigned in death, even so grace might reign through righteousness to eternal life through Jesus Christ our Lord.

5:21  That as sin has reigned to death, even so might grace reign through righteousness to eternal life by Jesus Christ our Lord.

5:21  ut sicut regnavit peccatum in mortem : ita et gratia regnet per justitiam in vitam æternam, per Jesum Christum Dominum nostrum.

Chapter 6

6:1  What shall we say, then? Shall we continue in sin, that grace may abound?

6:1  What shall we say then? Shall we continue in sin, that grace may abound?

6:1  Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?

6:1  Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost?

6:1  Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost?

6:1  Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila?

6:1  What shall we say then? Shall we continue in sin, that grace may abound?

6:1  What shall we say then? Shall we continue in sin, that grace may abound?

6:1  What shall we say then? Shall we continue in sin, that grace may abound?

6:1  Quid ergo dicemus ? permanebimus in peccato ut gratia abundet ?

6:2  God forbid! For we that are dead to sin, how shall we live any longer therein?

6:2  God forbid. How shall we, that are dead to sin, live any longer therein?

6:2  Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?

6:2  V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli?

6:2  Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít?

6:2  Nikoli. Kdož jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm?

6:2  By no means: how shall we, that are dead to sin, live any longer therein?

6:2  May it never be! We who died to sin, how could we live in it any longer?

6:2  God forbid. How shall we, that are dead to sin, live any longer therein?

6:2  Absit. Qui enim mortui sumus peccato, quomodo adhuc vivemus in illo ?

6:3  Know you not that all we who are baptized in Christ Jesus are baptized in his death?

6:3  Know ye not, that so many of us as were baptized into Jesus Christ were baptized into his death?

6:3  Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?

6:3  Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti?

6:3  Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt?

6:3  Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme?

6:3  Know ye not, that so many of us as were baptized into Jesus Christ, were baptized into his death?

6:3  Or do you not know that all we who were baptized into Christ Jesus were baptized into his death?

6:3  Know you not, that so many of us as were baptized into Jesus Christ were baptized into his death?

6:3  an ignoratis quia quicumque baptizati sumus in Christo Jesu, in morte ipsius baptizati sumus ?

6:4  For we are buried together with him by baptism into death: that, as Christ is risen from the dead by the glory of the Father, so we also may walk in newness of life.

6:4  Therefore we are buried with him by baptism into death: that like as Christ was raised up from the dead by the glory of the Father, even so we also should walk in newness of life.

6:4  Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.

6:4  Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.

6:4  Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, ⌈vstoupili na cestu nového života⌉.

6:4  Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.

6:4  Therefore we are buried with him by baptism into death: that as Christ was raised from the dead by the glory of the Father, even so we also should walk in newness of life.

6:4  We were buried therefore with him through baptism to death, that just like Christ was raised from the dead through the glory of the Father, so we also might walk in newness of life.

6:4  Therefore we are buried with him by baptism into death: that like as Christ was raised up from the dead by the glory of the Father, even so we also should walk in newness of life.

6:4  Consepulti enim sumus cum illo per baptismum in mortem : ut quomodo Christus surrexit a mortuis per gloriam Patris, ita et nos in novitate vitæ ambulemus.

6:5  For if we have been planted together in the likeness of his death, we shall be also in the likeness of his resurrection.

6:5  For if we have been planted together in the likeness of his death, we shall be also in the likeness of his resurrection:

6:5  Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.

6:5  Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení.

6:5  Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými ⌈tím, že jsme mu byli podobni ve⌉ smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání.

6:5  Nebo poněvadž jsme s ním vštípeni připodobněním smrti jeho, tedyť i vzkříšením budeme,

6:5  For if we have been planted together in the likeness of his death, we shall be also [in the likeness] of [his] resurrection:

6:5  For if we have become united with him in the likeness of his death, we will also be part of his resurrection;

6:5  For if we have been planted together in the likeness of his death, we shall be also in the likeness of his resurrection:

6:5  Si enim complantati facti sumus similitudini mortis ejus : simul et resurrectionis erimus.

6:6  Knowing this, that our old man is crucified with him, that the body of sin may be destroyed, to the end that we may serve sin no longer.

6:6  Knowing this, that our old man is crucified with him, that the body of sin might be destroyed, that henceforth we should not serve sin.

6:6  Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.

6:6  Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu.

6:6  ⌈A víme⌉, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu ⌈bylo zbaveno sil⌉ a my už hříchu neotročili.

6:6  To vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu.

6:6  Knowing this, that our old man is crucified with [him], that the body of sin may be destroyed, that henceforth we should not serve sin.

6:6  knowing this, that our old man was crucified with him, that the body of sin might be done away with, so that we would no longer be in bondage to sin.

6:6  Knowing this, that our old man is crucified with him, that the body of sin might be destroyed, that from now on we should not serve sin.

6:6  Hoc scientes, quia vetus homo noster simul crucifixus est, ut destruatur corpus peccati, et ultra non serviamus peccato.

6:7  For he that is dead is justified from sin.

6:7  For he that is dead is freed from sin.

6:7  Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.

6:7  (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.)

6:7  Vždyť ten, kdo zemřel, je ⌈zproštěn hříchu⌉.

6:7  Nebo kdožť umřel, ospravedlněn jest od hříchu.

6:7  For he that is dead is freed from sin.

6:7  For he who has died has been freed from sin.

6:7  For he that is dead is freed from sin.

6:7  Qui enim mortuus est, justificatus est a peccato.

6:8  Now, if we be dead with Christ, we believe that we shall live also together with Christ.

6:8  Now if we be dead with Christ, we believe that we shall also live with him:

6:8  Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.

6:8  Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.

6:8  Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.

6:8  Jestližeť jsme pak zemřeli s Kristem, věřímeť, že spolu s ním také živi budeme,

6:8  Now if we are dead with Christ, we believe that we shall also live with him:

6:8  But if we died with Christ, we believe that we will also live with him;

6:8  Now if we be dead with Christ, we believe that we shall also live with him:

6:8  Si autem mortui sumus cum Christo, credimus quia simul etiam vivemus cum Christo,

6:9  Knowing that Christ, rising again from the dead, dieth now no more. Death shall no more have dominion over him.

6:9  Knowing that Christ being raised from the dead dieth no more; death hath no more dominion over him.

6:9  Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.

6:9  Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc.

6:9  ⌈A víme⌉, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje.

6:9  Vědouce, že Kristus vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt nad ním již více nepanuje.

6:9  Knowing that Christ, being raised from the dead, dieth no more; death hath no more dominion over him.

6:9  knowing that Christ, being raised from the dead, dies no more. Death no more has dominion over him!

6:9  Knowing that Christ being raised from the dead dies no more; death has no more dominion over him.

6:9  scientes quod Christus resurgens ex mortuis jam non moritur : mors illi ultra non dominabitur.

6:10  For in that he died to sin, he died once: but in that he liveth, he liveth unto God.

6:10  For in that he died, he died unto sin once: but in that he liveth, he liveth unto God.

6:10  Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.

6:10  Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu.

6:10  Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu.

6:10  Nebo žeť umřel, hříchu umřel jednou; že pak jest živ, živ jest Bohu.

6:10  For in that he died, he died to sin once: but in that he liveth, he liveth to God.

6:10  For the death that he died, he died to sin one time; but the life that he lives, he lives to God.

6:10  For in that he died, he died to sin once: but in that he lives, he lives to God.

6:10  Quod enim mortuus est peccato, mortuus est semel : quod autem vivit, vivit Deo.

6:11  So do you also reckon that you are dead to sin, but alive unto God, in Christ Jesus our Lord.

6:11  Likewise reckon ye also yourselves to be dead indeed unto sin, but alive unto God through Jesus Christ our Lord.

6:11  Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

6:11  Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.

6:11  Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, [našem Pánu].

6:11  Tak i vy za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem.

6:11  Likewise reckon ye also yourselves to be dead indeed to sin, but alive to God through Jesus Christ our Lord.

6:11  Thus consider yourselves also to be dead to sin, but alive to God in Christ Jesus.

6:11  Likewise reckon you also yourselves to be dead indeed to sin, but alive to God through Jesus Christ our Lord.

6:11  Ita et vos existimate vos mortuos quidem esse peccato, viventes autem Deo, in Christo Jesu Domino nostro.

6:12  Let not sin therefore reign in your mortal body, so as to obey the lusts thereof.

6:12  Let not sin therefore reign in your mortal body, that ye should obey it in the lusts thereof.

6:12  Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;

6:12  Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem.

6:12  Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste ⌈poslouchali jeho žádosti⌉;

6:12  Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho.

6:12  Let not sin therefore reign in your mortal body, that ye should obey it in the lusts of it.

6:12  Therefore do not let sin reign in your mortal body, that you should obey it in its lusts.

6:12  Let not sin therefore reign in your mortal body, that you should obey it in the lusts thereof.

6:12  Non ergo regnet peccatum in vestro mortali corpore ut obediatis concupiscentiis ejus.

6:13  Neither yield ye your members as instruments of iniquity unto sin: but present yourselves to God, as those that are alive from the dead; and your members as instruments of justice unto God.

6:13  Neither yield ye your members as instruments of unrighteousness unto sin: but yield yourselves unto God, as those that are alive from the dead, and your members as instruments of righteousness unto God.

6:13  ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

6:13  Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti!

6:13  ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako ⌈ti, kteří byli mrtví, a ožili⌉, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti.

6:13  Aniž vydávejte oudů svých za odění nepravosti hříchu, ale vydávejte se k službě Bohu, jako byvše mrtví, již živí, a oudy své za odění spravedlnosti Bohu.

6:13  Neither yield ye your members [as] instruments of unrighteousness to sin: but yield yourselves to God, as those that are alive from the dead, and your members [as] instruments of righteousness to God:

6:13  Neither present your members to sin as instruments of unrighteousness, but present yourselves to God, as alive from the dead, and your members as instruments of righteousness to God.

6:13  Neither yield you your members as instruments of unrighteousness to sin: but yield yourselves to God, as those that are alive from the dead, and your members as instruments of righteousness to God.

6:13  Sed neque exhibeatis membra vestra arma iniquitatis peccato : sed exhibete vos Deo, tamquam ex mortuis viventes : et membra vestra arma justitiæ Deo.

6:14  For sin shall not have dominion over you: for you are not under the law, but under grace.

6:14  For sin shall not have dominion over you: for ye are not under the law, but under grace.

6:14  Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.

6:14  Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

6:14  Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

6:14  Nebo hřích nebude panovati nad vámi; nejste zajisté pod zákonem, ale pod milostí.

6:14  For sin shall not have dominion over you: for ye are not under the law, but under grace.

6:14  For sin will not have dominion over you. For you are not under law, but under grace.

6:14  For sin shall not have dominion over you: for you are not under the law, but under grace.

6:14  Peccatum enim vobis non dominabitur : non enim sub lege estis, sed sub gratia.

6:15  What then? Shall we sin, because we are not under the law, but under grace? God forbid!

6:15  What then? shall we sin, because we are not under the law, but under grace? God forbid.

6:15  Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!

6:15  Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě!

6:15  Co tedy? ⌈Budeme hřešit⌉, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!

6:15  Což pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli.

6:15  What then? shall we sin, because we are not under the law, but under grace? By no means.

6:15  What then? Shall we sin, because we are not under law, but under grace? May it never be!

6:15  What then? shall we sin, because we are not under the law, but under grace? God forbid.

6:15  Quid ergo ? peccabimus, quoniam non sumus sub lege, sed sub gratia ? Absit.

6:16  Know you not that to whom you yield yourselves servants to obey, his servants you are whom you obey, whether it be of sin unto death or of obedience unto justice.

6:16  Know ye not, that to whom ye yield yourselves servants to obey, his servants ye are to whom ye obey; whether of sin unto death, or of obedience unto righteousness?

6:16  Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.

6:16  Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti.

6:16  Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti?

6:16  Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buď hříchu k smrti, buď poslušenství k spravedlnosti?

6:16  Know ye not, that to whom ye yield yourselves servants in obedience, his servants ye are whom ye obey; whether of sin to death, or of obedience to righteousness?

6:16  Do you not know that to whom you present yourselves as servants to obedience, his servants you are whom you obey; whether of sin to death, or of obedience to righteousness?

6:16  Know you not, that to whom you yield yourselves servants to obey, his servants you are to whom you obey; whether of sin to death, or of obedience to righteousness?

6:16  Nescitis quoniam cui exhibetis vos servos ad obediendum, servi estis ejus, cui obeditis, sive peccati ad mortem, sive obeditionis ad justitiam ?

6:17  But thanks be to God, that you were the servants of sin but have obeyed from the heart unto that form of doctrine into which you have been delivered.

6:17  But God be thanked, that ye were the servants of sin, but ye have obeyed from the heart that form of doctrine which was delivered you.

6:17  Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.

6:17  Ano, byli jste služebníci hříchu, ale díky Bohu, že jste celým srdcem uposlechli to učení, do něhož jste byli uvedeni.

6:17  Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni.

6:17  Ale díka Bohu, že byvše služebníci hřícha, uposlechli jste z srdce způsobu učení toho, v kteréž uvedeni jste.

6:17  But God be thanked, that ye were the servants of sin; but ye have obeyed from the heart that form of doctrine which was delivered you.

6:17  But thanks be to God, that, whereas you were bondservants of sin, you became obedient from the heart to that form of teaching whereunto you were delivered.

6:17  But God be thanked, that you were the servants of sin, but you have obeyed from the heart that form of doctrine which was delivered you.

6:17  Gratias autem Deo quod fuistis servi peccati, obedistis autem ex corde in eam formam doctrinæ, in quam traditi estis.

6:18  Being then freed from sin, we have been made servants of justice.

6:18  Being then made free from sin, ye became the servants of righteousness.

6:18  A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.

6:18  Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti.

6:18  Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.

6:18  Vysvobozeni pak jsouce od hříchu, učiněni jste služebníci spravedlnosti.

6:18  Being then made free from sin, ye became the servants of righteousness.

6:18  Being made free from sin, you became bondservants of righteousness.

6:18  Being then made free from sin, you became the servants of righteousness.

6:18  Liberati autem a peccato, servi facti estis justitiæ.

6:19  I speak an human thing, because of the infirmity of your flesh. For as you have yielded your members to serve uncleanness and iniquity, unto iniquity: so now yield your members to serve justice, unto sanctification.

6:19  I speak after the manner of men because of the infirmity of your flesh: for as ye have yielded your members servants to uncleanness and to iniquity unto iniquity; even so now yield your members servants to righteousness unto holiness.

6:19  Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.

6:19  S ohledem na vaši lidskou slabost to řeknu ještě názorněji: Jako jste své údy vydávali do služby nečistoty a špatnosti k páchání špatnosti, tak teď vydávejte své údy do služby spravedlnosti k posvěcení.

6:19  Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste propůjčili své údy za otroky nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení.

6:19  Po lidsku pravím, pro mdlobu těla vašeho: Jakž jste vydávali oudy své v službu nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní vydávejte oudy své v službu spravedlnosti ku posvěcení.

6:19  I speak after the manner of men, because of the infirmity of your flesh: for as ye have yielded your members servants to uncleanness and to iniquity, to ([work]) iniquity; even so now yield your members servants to righteousness, to ([work]) holiness.

6:19  I speak in human terms because of the weakness of your flesh, for as you presented your members as servants to uncleanness and to wickedness upon wickedness, even so now present your members as servants to righteousness for sanctification.

6:19  I speak after the manner of men because of the infirmity of your flesh: for as you have yielded your members servants to uncleanness and to iniquity to iniquity; even so now yield your members servants to righteousness to holiness.

6:19  Humanum dico, propter infirmitatem carnis vestræ : sicut enim exhibuistis membra vestra servire immunditiæ, et iniquitati ad iniquitatem, ita nunc exhibete membra vestra servire justitiæ in sanctificationem.

6:20  For when you were the servants of sin, you were free men to justice.

6:20  For when ye were the servants of sin, ye were free from righteousness.

6:20  Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;

6:20  Jako služebníci hříchu jste byli svobodní od spravedlnosti.

6:20  Když jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti.

6:20  Nebo když jste byli služebníci hřícha, cizí jste byli od spravedlnosti.

6:20  For when ye were the servants of sin, ye were free from righteousness.

6:20  For when you were servants of sin, you were free in regard to righteousness.

6:20  For when you were the servants of sin, you were free from righteousness.

6:20  Cum enim servi essetis peccati, liberi fuistis justitiæ.

6:21  What fruit therefore had you then in those things of which you are now ashamed? For the end of them is death.

6:21  What fruit had ye then in those things whereof ye are now ashamed? for the end of those things is death.

6:21  jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.

6:21  Co jste měli z toho všeho, za co se teď stydíte? Vedlo to jen ke smrti.

6:21  Jaký jste tehdy měli užitek z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec je smrt.

6:21  Jaký jste pak užitek měli tehdáž toho, začež se nyní stydíte? Konec zajisté těch věcí jest smrt.

6:21  What fruit had ye then in those things of which ye are now ashamed? for the end of those things [is] death.

6:21  What fruit then did you have at that time in the things of which you are now ashamed? For the end of those things is death.

6:21  What fruit had you then in those things whereof you are now ashamed? for the end of those things is death.

6:21  Quem ergo fructum habuistis tunc in illis, in quibus nunc erubescitis ? nam finis illorum mors est.

6:22  But now being made free from sin and become servants to God, you have your fruit unto sanctification, and the end life everlasting.

6:22  But now being made free from sin, and become servants to God, ye have your fruit unto holiness, and the end everlasting life.

6:22  Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

6:22  A co teď máte z toho, že jste svobodní od hříchu a sloužíte Bohu? Výsledkem vašeho posvěcení je věčný život!

6:22  Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život.

6:22  Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu, a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný.

6:22  But now being made free from sin, and having become servants to God, ye have your fruit to holiness, and the end everlasting life.

6:22  But now, being made free from sin, and having become servants of God, you have your fruit of sanctification, and the result of eternal life.

6:22  But now being made free from sin, and become servants to God, you have your fruit to holiness, and the end everlasting life.

6:22  Nunc vero liberati a peccato, servi autem facti Deo, habetis fructum vestrum in sanctificationem, finem vero vitam æternam.

6:23  For the wages of sin is death. But the grace of God, life everlasting in Christ Jesus our Lord.

6:23  For the wages of sin is death; but the gift of God is eternal life through Jesus Christ our Lord.

6:23  Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

6:23  Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

6:23  Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

6:23  Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem.

6:23  For the wages of sin [is] death: but the gift of God [is] eternal life, through Jesus Christ our Lord.

6:23  For the wages of sin is death, but the free gift of God is eternal life in Christ Jesus our Lord.

6:23  For the wages of sin is death; but the gift of God is eternal life through Jesus Christ our Lord.

6:23  Stipendia enim peccati, mors. Gratia autem Dei, vita æterna, in Christo Jesu Domino nostro.

Chapter 7

7:1  Know you not, brethren (for I speak to them that know the law) that the law hath dominion over a man as long as it liveth?

7:1  Know ye not, brethren, (for I speak to them that know the law,) how that the law hath dominion over a man as long as he liveth?

7:1  Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

7:1  Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života?

7:1  Což nevíte, bratři -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

7:1  Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím,) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?

7:1  Know ye not, brethren, (for I speak to them that know the law) that the law hath dominion over a man as long as he liveth?

7:1  Or do you not know, brothers (for I speak to men who know the law), that the law has dominion over a man for as long as he lives?

7:1  Know you not, brothers, (for I speak to them that know the law,) how that the law has dominion over a man as long as he lives?

7:1  An ignoratis, fratres (scientibus enim legem loquor), quia lex in homine dominatur quanto tempore vivit ?

7:2  For the woman that hath an husband, whilst her husband liveth is bound to the law. But if her husband be dead, she is loosed from the law of her husband.

7:2  For the woman which hath an husband is bound by the law to her husband so long as he liveth; but if the husband be dead, she is loosed from the law of her husband.

7:2  Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.

7:2  Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře, je manželského zákona zproštěna.

7:2  Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto zákona zproštěna.

7:2  Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.

7:2  For the woman who hath a husband, is bound by the law to [her] husband so long as he liveth; but if the husband is dead, she is loosed from the law of [her] husband.

7:2  For the woman that has a husband is bound by law to the husband while he lives, but if the husband dies, she is discharged from the law of the husband.

7:2  For the woman which has an husband is bound by the law to her husband so long as he lives; but if the husband be dead, she is loosed from the law of her husband.

7:2  Nam quæ sub viro est mulier, vivente viro, alligata est legi : si autem mortuus fuerit vir ejus, soluta est a lege viri.

7:3  Therefore, whilst her husband liveth, she shall be called an adulteress, if she be with another man: but if her husband be dead, she is delivered from the law of her husband: so that she is not an adulteress, if she be with another man.

7:3  So then if, while her husband liveth, she be married to another man, she shall be called an adulteress: but if her husband be dead, she is free from that law; so that she is no adulteress, though she be married to another man.

7:3  Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

7:3  Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila.

7:3  Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá–li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

7:3  A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

7:3  So then, if while [her] husband liveth, she is married to another man, she shall be called an adulteress: but if her husband is dead, she is free from that law; so that she is no adulteress, though she be married to another man.

7:3  So then if, while the husband lives, she is joined to another man, she would be called an adulteress. But if the husband dies, she is free from the law, so that she is no adulteress, though she is joined to another man.

7:3  So then if, while her husband lives, she be married to another man, she shall be called an adulteress: but if her husband be dead, she is free from that law; so that she is no adulteress, though she be married to another man.

7:3  Igitur, vivente viro, vocabitur adultera si fuerit cum alio viro : si autem mortuus fuerit vir ejus, liberata est a lege viri, ut non sit adultera si fuerit cum alio viro.

7:4  Therefore, my brethren, you also are become dead to the law, by the body of Christ: that you may belong to another, who is risen again from the dead that we may bring forth fruit to God.

7:4  Wherefore, my brethren, ye also are become dead to the law by the body of Christ; that ye should be married to another, even to him who is raised from the dead, that we should bring forth fruit unto God.

7:4  Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.

7:4  Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu.

7:4  Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu.

7:4  Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

7:4  Wherefore, my brethren, ye also are become dead to the law by the body of Christ; that ye should be married to another, [even] to him who is raised from the dead, that we should bring forth fruit to God.

7:4  Therefore, my brothers, you also were made dead to the law through the body of Christ, that you would be joined to another, to him who was raised from the dead, that we might bring forth fruit to God.

7:4  Why, my brothers, you also are become dead to the law by the body of Christ; that you should be married to another, even to him who is raised from the dead, that we should bring forth fruit to God.

7:4  Itaque fratres mei, et vos mortificati estis legi per corpus Christi : ut sitis alterius, qui ex mortuis resurrexit, ut fructificemus Deo.

7:5  For when we were in the flesh, the passions of sins, which were by the law, did work in our members, to bring forth fruit unto death.

7:5  For when we were in the flesh, the motions of sins, which were by the law, did work in our members to bring forth fruit unto death.

7:5  Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.

7:5  Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti.

7:5  Neboť když jsme byli v těle, působily v našich údech hříšné vášně probouzené Zákonem, aby přinesly ovoce k smrti.

7:5  Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.

7:5  For when we were in the flesh, the motions of sins, which were by the law, did work in our members to bring forth fruit to death:

7:5  For when we were in the flesh, the sinful passions which were through the law, worked in our members to bring forth fruit to death.

7:5  For when we were in the flesh, the motions of sins, which were by the law, did work in our members to bring forth fruit to death.

7:5  Cum enim essemus in carne, passiones peccatorum, quæ per legem erant, operabantur in membris nostris, ut fructificarent morti.

7:6  But now we are loosed from the law of death wherein we were detained; so that we should serve in newness of spirit, and not in the oldness of the letter.

7:6  But now we are delivered from the law, that being dead wherein we were held; that we should serve in newness of spirit, and not in the oldness of the letter.

7:6  Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.

7:6  Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.

7:6  Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, ⌈takže sloužíme⌉ v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.

7:6  Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

7:6  But now we are delivered from the law, that being dead by which we were held; that we should serve in newness of spirit, and not [in] the oldness of the letter.

7:6  But now we have been discharged from the law, having died to that in which we were held; so that we serve in newness of the spirit, and not in oldness of the letter.

7:6  But now we are delivered from the law, that being dead wherein we were held; that we should serve in newness of spirit, and not in the oldness of the letter.

7:6  Nunc autem soluti sumus a lege mortis, in qua detinebamur, ita ut serviamus in novitate spiritus, et non in vetustate litteræ.

7:7  What shall we say, then? Is the law sin? God forbid! But I do not know sin, but by the law. For I had not known concupiscence, if the law did not say: Thou shalt not covet.

7:7  What shall we say then? Is the law sin? God forbid. Nay, I had not known sin, but by the law: for I had not known lust, except the law had said, Thou shalt not covet.

7:7  Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: ‚Nepožádáš!‘

7:7  Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“

7:7  Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“

7:7  Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.

7:7  What shall we say then? [Is] the law sin? By no means. No, I had not known sin, but by the law: for I had not known lust, except the law had said, Thou shalt not covet.

7:7  What shall we say then? Is the law sin? May it never be! However, I would not have known sin, except through the law. For I would not have known coveting, unless the law had said, "You shall not covet."

7:7  What shall we say then? Is the law sin? God forbid. No, I had not known sin, but by the law: for I had not known lust, except the law had said, You shall not covet.

7:7  Quid ergo dicemus ? lex peccatum est ? Absit. Sed peccatum non cognovi, nisi per legem : nam concupiscentiam nesciebam, nisi lex diceret : Non concupisces.

7:8  But sin, taking occasion by the commandment, wrought in me all manner of concupiscence. For without the law sin was dead.

7:8  But sin, taking occasion by the commandment, wrought in me all manner of concupiscence. For without the law sin was dead.

7:8  Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.

7:8  Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý.

7:8  Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev.

7:8  Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.

7:8  But sin, taking occasion by the commandment, wrought in me all manner of concupiscence. For without the law sin [was] dead.

7:8  But sin, finding occasion through the commandment, produced in me all kinds of coveting. For apart from the law, sin is dead.

7:8  But sin, taking occasion by the commandment, worked in me all manner of concupiscence. For without the law sin was dead.

7:8  Occasione autem accepta, peccatum per mandatum operatum est in me omnem concupiscentiam. Sine lege enim peccatum mortuum erat.

7:9  And I lived some time without the law. But when the commandment came, sin revived,

7:9  For I was alive without the law once: but when the commandment came, sin revived, and I died.

7:9  Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,

7:9  Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil

7:9  Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,

7:9  Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,

7:9  For I was alive without the law once: but when the commandment came, sin revived, and I died.

7:9  I was alive apart from the law once, but when the commandment came, sin revived, and I died.

7:9  For I was alive without the law once: but when the commandment came, sin revived, and I died.

7:9  Ego autem vivebam sine lege aliquando : sed cum venisset mandatum, peccatum revixit.

7:10  And I died. And the commandment that was ordained to life, the same was found to be unto death to me.

7:10  And the commandment, which was ordained to life, I found to be unto death.

7:10  a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.

7:10  a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti.

7:10  a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.

7:10  A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.

7:10  And the commandment which [was ordained] to life, I found [to be] to death.

7:10  The commandment, which was for life, this I found to be for death;

7:10  And the commandment, which was ordained to life, I found to be to death.

7:10  Ego autem mortuus sum : et inventum est mihi mandatum, quod erat ad vitam, hoc esse ad mortem.

7:11  For sin, taking occasion by the commandment, seduced me: and by it killed me.

7:11  For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew me.

7:11  Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.

7:11  Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.

7:11  Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil.

7:11  Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.

7:11  For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew [me].

7:11  for sin, finding occasion through the commandment, deceived me, and through it killed me.

7:11  For sin, taking occasion by the commandment, deceived me, and by it slew me.

7:11  Nam peccatum occasione accepta per mandatum, seduxit me, et per illud occidit.

7:12  Wherefore the law indeed is holy: and the commandment holy and just and good.

7:12  Wherefore the law is holy, and the commandment holy, and just, and good.

7:12  Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.

7:12  Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

7:12  A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

7:12  A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.

7:12  Wherefore the law [is] holy, and the commandment holy, and just, and good.

7:12  Therefore the law indeed is holy, and the commandment holy, and righteous, and good.

7:12  Why the law is holy, and the commandment holy, and just, and good.

7:12  Itaque lex quidem sancta, et mandatum sanctum, et justum, et bonum.

7:13  Was that then which is good made death unto me? God forbid! But sin, that it may appear sin, by that which is good, wrought death in me: that sin, by the commandment, might become sinful above measure.

7:13  Was then that which is good made death unto me? God forbid. But sin, that it might appear sin, working death in me by that which is good; that sin by the commandment might become exceeding sinful.

7:13  Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.

7:13  Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.

7:13  Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.

7:13  Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.

7:13  Was then that which is good made death to me? By no means. But sin, that it might appear sin, working death in me by that which is good; that sin by the commandment might become exceeding sinful.

7:13  Did then that which is good become death to me? May it never be! But sin, that it might be shown to be sin, by working death to me through that which is good; that through the commandment sin might become exceeding sinful.

7:13  Was then that which is good made death to me? God forbid. But sin, that it might appear sin, working death in me by that which is good; that sin by the commandment might become exceeding sinful.

7:13  Quod ergo bonum est, mihi factum est mors ? Absit. Sed peccatum, ut appareat peccatum, per bonum operatum est mihi mortem : ut fiat supra modum peccans peccatum per mandatum.

7:14  For we know that the law is spiritual. But I am carnal, sold under sin.

7:14  For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.

7:14  Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.

7:14  Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.

7:14  Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný ⌈do otroctví hříchu⌉.

7:14  Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

7:14  For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.

7:14  For we know that the law is spiritual, but I am fleshly, sold under sin.

7:14  For we know that the law is spiritual: but I am carnal, sold under sin.

7:14  Scimus enim quia lex spiritualis est : ego autem carnalis sum, venundatus sub peccato.

7:15  For that which I work, I understand not. For I do not that good which I will: but the evil which I hate, that I do.

7:15  For that which I do I allow not: for what I would, that do I not; but what I hate, that do I.

7:15  Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.

7:15  Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím.

7:15  Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím.

7:15  Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

7:15  For that which I do, I allow not: for what I would, that I do not; but what I hate, that I do.

7:15  For I do not know what I am doing. For I do not practice what I desire to do; but what I hate, that I do.

7:15  For that which I do I allow not: for what I would, that do I not; but what I hate, that do I.

7:15  Quod enim operor, non intelligo : non enim quod volo bonum, hoc ago : sed quod odi malum, illud facio.

7:16  If then I do that which I will not, I consent to the law, that it is good.

7:16  If then I do that which I would not, I consent unto the law that it is good.

7:16  Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.

7:16  Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý.

7:16  Činím–li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.

7:16  Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.

7:16  If then I do that which I would not, I consent to the law that [it is] good.

7:16  But if what I do not desire, that I do, I consent to the law that it is good.

7:16  If then I do that which I would not, I consent to the law that it is good.

7:16  Si autem quod nolo, illud facio : consentio legi, quoniam bona est.

7:17  Now then it is no more I that do it: but sin that dwelleth in me.

7:17  Now then it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.

7:17  Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.

7:17  Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně.

7:17  Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá.

7:17  A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

7:17  Now then it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.

7:17  So now it is no more I that do it, but sin which dwells in me.

7:17  Now then it is no more I that do it, but sin that dwells in me.

7:17  Nunc autem jam non ego operor illud, sed quod habitat in me peccatum.

7:18  For I know that there dwelleth not in me, that is to say, in my flesh, that which is good. For to will is present with me: but to accomplish that which is good, I find not.

7:18  For I know that in me (that is, in my flesh,) dwelleth no good thing: for to will is present with me; but how to perform that which is good I find not.

7:18  Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.

7:18  Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne.

7:18  Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.

7:18  Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém,) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.

7:18  For I know that in me (that is, in my flesh,) dwelleth no good thing: for to will is present with me; but [how] to perform that which is good, I find not.

7:18  For I know that in me, that is, in my flesh, dwells no good thing. For desire is present with me, but to do that which is good is not.

7:18  For I know that in me (that is, in my flesh,) dwells no good thing: for to will is present with me; but how to perform that which is good I find not.

7:18  Scio enim quia non habitat in me, hoc est in carne mea, bonum. Nam velle, adjacet mihi : perficere autem bonum, non invenio.

7:19  For the good which I will, I do not: but the evil which I will not, that I do.

7:19  For the good that I would I do not: but the evil which I would not, that I do.

7:19  Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

7:19  Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci.

7:19  Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

7:19  Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.

7:19  For the good that I would, I do not; but the evil which I would not, that I do.

7:19  For the good which I desire, I do not do; but the evil which I do not desire, that I practice.

7:19  For the good that I would I do not: but the evil which I would not, that I do.

7:19  Non enim quod volo bonum, hoc facio : sed quod nolo malum, hoc ago.

7:20  Now if I do that which I will not, it is no more I that do it: but sin that dwelleth in me.

7:20  Now if I do that I would not, it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.

7:20  Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.

7:20  Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

7:20  Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.

7:20  A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

7:20  Now if I do that which I would not, it is no more I that do it, but sin that dwelleth in me.

7:20  But if what I do not desire, that I do, it is no more I that do it, but sin which dwells in me.

7:20  Now if I do that I would not, it is no more I that do it, but sin that dwells in me.

7:20  Si autem quod nolo, illud facio : jam non ego operor illud, sed quod habitat in me, peccatum.

7:21  I find then a law, that when I have a will to do good, evil is present with me.

7:21  I find then a law, that, when I would do good, evil is present with me.

7:21  Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.

7:21  Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo.

7:21  Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo.

7:21  Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

7:21  I find then a law, that when I would do good, evil is present with me.

7:21  I find then the law, that, to me, while I desire to do good, evil is present.

7:21  I find then a law, that, when I would do good, evil is present with me.

7:21  Invenio igitur legem, volenti mihi facere bonum, quoniam mihi malum adjacet :

7:22  For I am delighted with the law of God, according to the inward man:

7:22  For I delight in the law of God after the inward man:

7:22  Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;

7:22  Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem,

7:22  Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.

7:22  Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;

7:22  For I delight in the law of God, after the inward man:

7:22  For I delight in God's law after the inward man,

7:22  For I delight in the law of God after the inward man:

7:22  condelector enim legi Dei secundum interiorem hominem :

7:23  But I see another law in my members, fighting against the law of my mind and captivating me in the law of sin that is in my members.

7:23  But I see another law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of sin which is in my members.

7:23  když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

7:23  ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.

7:23  Vidím však jiný zákon ve svých údech,který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,jenž je v mých údech.

7:23  Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.

7:23  But I see another law in my members warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of sin which is in my members.

7:23  but I see a different law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity under the law of sin which is in my members.

7:23  But I see another law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity to the law of sin which is in my members.

7:23  video autem aliam legem in membris meis, repugnantem legi mentis meæ, et captivantem me in lege peccati, quæ est in membris meis.

7:24  Unhappy man that I am, who shall deliver me from the body of this death?

7:24  O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death?

7:24  Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

7:24  Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla?

7:24  Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?

7:24  Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

7:24  O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death?

7:24  What a wretched man I am! Who will deliver me out of the body of this death?

7:24  O wretched man that I am! who shall deliver me from the body of this death?

7:24  Infelix ego homo, quis me liberabit de corpore mortis hujus ?

7:25  The grace of God, by Jesus Christ our Lord. Therefore, I myself, with the mind serve the law of God: but with the flesh, the law of sin.

7:25  I thank God through Jesus Christ our Lord. So then with the mind I myself serve the law of God; but with the flesh the law of sin.

7:25  Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

7:25  Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.

7:25  Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

7:25  Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

7:25  I thank God, through Jesus Christ our Lord. So then, with the mind I myself serve the law of God; but with the flesh the law of sin.

7:25  Thanks be to God through Jesus Christ, our Lord! So then with the mind, I myself serve God's law, but with the flesh, the sin's law.

7:25  I thank God through Jesus Christ our Lord. So then with the mind I myself serve the law of God; but with the flesh the law of sin.

7:25  gratia Dei per Jesum Christum Dominum nostrum. Igitur ego ipse mente servio legi Dei : carne autem, legi peccati.

Chapter 8

8:1  There is now therefore no condemnation to them that are in Christ Jesus, who walk not according to the flesh.

8:1  There is therefore now no condemnation to them which are in Christ Jesus, who walk not after the flesh, but after the Spirit.

8:1  Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

8:1  A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši.

8:1  Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši [a nechodí podle těla, ale podle Ducha].

8:1  A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.

8:1  [There is] therefore now no condemnation to them who are in Christ Jesus, who walk not according to the flesh, but according to the Spirit.

8:1  There is therefore now no condemnation to those who are in Christ Jesus.

8:1  There is therefore now no condemnation to them which are in Christ Jesus, who walk not after the flesh, but after the Spirit.

8:1  Nihil ergo nunc damnationis est iis qui sunt in Christo Jesu : qui non secundum carnem ambulant.

8:2  For the law of the spirit of life, in Christ Jesus, hath delivered me from the law of sin and of death.

8:2  For the law of the Spirit of life in Christ Jesus hath made me free from the law of sin and death.

8:2  neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

8:2  Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.

8:2  Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti.

8:2  Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.

8:2  For the law of the Spirit of life, in Christ Jesus, hath made me free from the law of sin and death.

8:2  For the law of the Spirit of life in Christ Jesus made you free from the law of sin and of death.

8:2  For the law of the Spirit of life in Christ Jesus has made me free from the law of sin and death.

8:2  Lex enim spiritus vitæ in Christo Jesu liberavit me a lege peccati et mortis.

8:3  For what the law could not do, in that it was weak through the flesh, God, sending his own Son in the likeness of sinful flesh and of sin, hath condemned sin in the flesh.

8:3  For what the law could not do, in that it was weak through the flesh, God sending his own Son in the likeness of sinful flesh, and for sin, condemned sin in the flesh:

8:3  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

8:3  Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích,

8:3  Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle,

8:3  Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle,

8:3  For what the law could not do, in that it was weak through the flesh, God, sending his own Son in the likeness of sinful flesh, and for sin, condemned sin in the flesh:

8:3  For what the law could not do, in that it was weak through the flesh, God did, sending his own Son in the likeness of sinful flesh and for sin, he condemned sin in the flesh;

8:3  For what the law could not do, in that it was weak through the flesh, God sending his own Son in the likeness of sinful flesh, and for sin, condemned sin in the flesh:

8:3  Nam quod impossibile erat legi, in quo infirmabatur per carnem : Deus Filium suum mittens in similitudinem carnis peccati et de peccato, damnavit peccatum in carne,

8:4  That the justification of the law might be fulfilled in us who walk not according to the flesh, but according to the spirit.

8:4  That the righteousness of the law might be fulfilled in us, who walk not after the flesh, but after the Spirit.

8:4  a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

8:4  aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.

8:4  aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.

8:4  Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha.

8:4  That the righteousness of the law may be fulfilled in us, who walk not according to the flesh, but according to the Spirit.

8:4  that the ordinance of the law might be fulfilled in us, who walk not after the flesh, but after the Spirit.

8:4  That the righteousness of the law might be fulfilled in us, who walk not after the flesh, but after the Spirit.

8:4  ut justificatio legis impleretur in nobis, qui non secundum carnem ambulamus, sed secundum spiritum.

8:5  For they that are according to the flesh mind the things that are of the flesh: but they that are according to the spirit mind the things that are of the spirit.

8:5  For they that are after the flesh do mind the things of the flesh; but they that are after the Spirit the things of the Spirit.

8:5  Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.

8:5  Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha.

8:5  Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha.

8:5  Ti zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž podlé Ducha, to, což jest Ducha.

8:5  For they that are according to the flesh, do mind the things of the flesh: but they that are according to the Spirit, the things of the Spirit.

8:5  For those who live according to the flesh set their minds on the things of the flesh, but those who live according to the Spirit, the things of the Spirit.

8:5  For they that are after the flesh do mind the things of the flesh; but they that are after the Spirit the things of the Spirit.

8:5  Qui enim secundum carnem sunt, quæ carnis sunt, sapiunt : qui vero secundum spiritum sunt, quæ sunt spiritus, sentiunt.

8:6  For the wisdom of the flesh is death: but the wisdom of the spirit is life and peace.

8:6  For to be carnally minded is death; but to be spiritually minded is life and peace.

8:6  Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

8:6  Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji.

8:6  Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj.

8:6  Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak Ducha život a pokoj,

8:6  For to be carnally minded [is] death; but to be spiritually minded [is] life and peace:

8:6  For the mind of the flesh is death, but the mind of the Spirit is life and peace;

8:6  For to be carnally minded is death; but to be spiritually minded is life and peace.

8:6  Nam prudentia carnis, mors est : prudentia autem spiritus, vita et pax :

8:7  Because the wisdom of the flesh is an enemy to God. For it is not subject to the law of God: neither can it be.

8:7  Because the carnal mind is enmity against God: for it is not subject to the law of God, neither indeed can be.

8:7  Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

8:7  Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu.

8:7  Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.

8:7  Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.

8:7  Because the carnal mind [is] enmity against God: for it is not subject to the law of God, neither indeed can be.

8:7  because the mind of the flesh is hostile towards God; for it is not subject to God's law, neither indeed can it be.

8:7  Because the carnal mind is enmity against God: for it is not subject to the law of God, neither indeed can be.

8:7  quoniam sapientia carnis inimica est Deo : legi enim Dei non est subjecta, nec enim potest.

8:8  And they who are in the flesh cannot please God.

8:8  So then they that are in the flesh cannot please God.

8:8  Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

8:8  Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.

8:8  Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.

8:8  Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.

8:8  So then they that are in the flesh cannot please God.

8:8  Those who are in the flesh cannot please God.

8:8  So then they that are in the flesh cannot please God.

8:8  Qui autem in carne sunt, Deo placere non possunt.

8:9  But you are not in the flesh, but the spirit, if so be that the Spirit of God dwell in you. Now if any man have not the Spirit of Christ, he is none of his.

8:9  But ye are not in the flesh, but in the Spirit, if so be that the Spirit of God dwell in you. Now if any man have not the Spirit of Christ, he is none of his.

8:9  Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

8:9  Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.

8:9  Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho.

8:9  Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.

8:9  But ye are not in the flesh, but in the Spirit, if the Spirit of God dwelleth in you. Now if any man hath not the Spirit of Christ, he is not his.

8:9  But you are not in the flesh but in the Spirit, if it is so that the Spirit of God dwells in you. But if any man does not have the Spirit of Christ, he is not his.

8:9  But you are not in the flesh, but in the Spirit, if so be that the Spirit of God dwell in you. Now if any man have not the Spirit of Christ, he is none of his.

8:9  Vos autem in carne non estis, sed in spiritu : si tamen Spiritus Dei habitat in vobis. Si quis autem Spiritum Christi non habet, hic non est ejus.

8:10  And if Christ be in you, the body indeed is dead, because of sin: but the spirit liveth, because of justification.

8:10  And if Christ be in you, the body is dead because of sin; but the Spirit is life because of righteousness.

8:10  Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

8:10  Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.

8:10  Je–li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti.

8:10  A jestliť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.

8:10  And if Christ [is] in you, the body [is] dead because of sin; but the Spirit [is] life because of righteousness.

8:10  If Christ is in you, the body is dead because of sin, but the spirit is alive because of righteousness.

8:10  And if Christ be in you, the body is dead because of sin; but the Spirit is life because of righteousness.

8:10  Si autem Christus in vobis est, corpus quidem mortuum est propter peccatum, spiritus vero vivit propter justificationem.

8:11  And if the Spirit of him that raised up Jesus from the dead dwell in you; he that raised up Jesus Christ, from the dead shall quicken also your mortal bodies, because of his Spirit that dwelleth in you.

8:11  But if the Spirit of him that raised up Jesus from the dead dwell in you, he that raised up Christ from the dead shall also quicken your mortal bodies by his Spirit that dwelleth in you.

8:11  Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

8:11  Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.

8:11  Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

8:11  Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.

8:11  But if the Spirit of him that raised Jesus from the dead dwelleth in you, he that raised Christ from the dead will also revive your mortal bodies by his Spirit that dwelleth in you.

8:11  But if the Spirit of him who raised up Jesus from the dead dwells in you, he who raised up Christ Jesus from the dead will also give life to your mortal bodies through his Spirit who dwells in you.

8:11  But if the Spirit of him that raised up Jesus from the dead dwell in you, he that raised up Christ from the dead shall also quicken your mortal bodies by his Spirit that dwells in you.

8:11  Quod si Spiritus ejus, qui suscitavit Jesum a mortuis, habitat in vobis : qui suscitavit Jesum Christum a mortuis, vivificabit et mortalia corpora vestra, propter inhabitantem Spiritum ejus in vobis.

8:12  Therefore, brethren, we are debtors, not to the flesh to live according to the flesh.

8:12  Therefore, brethren, we are debtors, not to the flesh, to live after the flesh.

8:12  A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.

8:12  Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla.

8:12  Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili.

8:12  A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podlé těla živi byli.

8:12  Therefore, brethren, we are debtors, not to the flesh, to live according to the flesh.

8:12  So then, brothers, we are debtors, not to the flesh, to live after the flesh.

8:12  Therefore, brothers, we are debtors, not to the flesh, to live after the flesh.

8:12  Ergo fratres, debitores sumus non carni, ut secundum carnem vivamus.

8:13  For if you live according to the flesh, you shall die: but if by the Spirit you mortify the deeds of the flesh, you shall live.

8:13  For if ye live after the flesh, ye shall die: but if ye through the Spirit do mortify the deeds of the body, ye shall live.

8:13  Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.

8:13  Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.

8:13  Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.

8:13  Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.

8:13  For if ye live according to the flesh, ye shall die: but if ye through the Spirit mortify the deeds of the body, ye shall live.

8:13  For if you live after the flesh, you must die; but if by the Spirit you put to death the deeds of the body, you will live.

8:13  For if you live after the flesh, you shall die: but if you through the Spirit do mortify the deeds of the body, you shall live.

8:13  Si enim secundum carnem vixeritis, moriemini : si autem spiritu facta carnis mortificaveritis, vivetis.

8:14  For whosoever are led by the Spirit of God, they are the sons of God.

8:14  For as many as are led by the Spirit of God, they are the sons of God.

8:14  Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

8:14  Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.

8:14  Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové.

8:14  Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.

8:14  For as many as are led by the Spirit of God, they are the sons of God.

8:14  For as many as are led by the Spirit of God, these are children of God.

8:14  For as many as are led by the Spirit of God, they are the sons of God.

8:14  Quicumque enim Spiritu Dei aguntur, ii sunt filii Dei.

8:15  For you have not received the spirit of bondage again in fear: but you have received the spirit of adoption of sons, whereby we cry: Abba (Father).

8:15  For ye have not received the spirit of bondage again to fear; but ye have received the Spirit of adoption, whereby we cry, Abba, Father.

8:15  Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

8:15  Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!

8:15  Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

8:15  Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče.

8:15  For ye have not received the spirit of bondage again to fear; but ye have received the Spirit of adoption, by which we cry, Abba, Father.

8:15  For you did not receive the spirit of bondage again to fear, but you received the Spirit of adoption, by whom we cry, "Abba! Father!"

8:15  For you have not received the spirit of bondage again to fear; but you have received the Spirit of adoption, whereby we cry, Abba, Father.

8:15  Non enim accepistis spiritum servitutis iterum in timore, sed accepistis spiritum adoptionis filiorum, in quo clamamus : Abba (Pater).

8:16  For the Spirit himself giveth testimony to our spirit that we are the sons of God.

8:16  The Spirit itself beareth witness with our spirit, that we are the children of God:

8:16  Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

8:16  Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

8:16  Sám ten Duch ⌈svědčí spolu s naším duchem⌉, že jsme děti Boží.

8:16  Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.

8:16  The Spirit itself testifieth with our spirit, that we are the children of God:

8:16  The Spirit himself testifies with our spirit that we are children of God;

8:16  The Spirit itself bears witness with our spirit, that we are the children of God:

8:16  Ipse enim Spiritus testimonium reddit spiritui nostro quod sumus filii Dei.

8:17  And if sons, heirs also; heirs indeed of God and joint heirs with Christ: yet so, if we suffer with him, that we may be also glorified with him.

8:17  And if children, then heirs; heirs of God, and joint-heirs with Christ; if so be that we suffer with him, that we may be also glorified together.

8:17  A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

8:17  A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.

8:17  Jsme–li však děti, jsme i dědicové -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni.

8:17  A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.

8:17  And if children, then heirs; heirs of God, and joint-heirs with Christ; if we suffer with [him], that we may be glorified together.

8:17  and if children, then heirs; heirs of God, and joint heirs with Christ; if indeed we suffer with him, that we may also be glorified with him.

8:17  And if children, then heirs; heirs of God, and joint-heirs with Christ; if so be that we suffer with him, that we may be also glorified together.

8:17  Si autem filii, et hæredes : hæredes, quidem Dei, cohæredes autem Christi : si tamen compatimur ut et conglorificemur.

8:18  For I reckon that the sufferings of this time are not worthy to be compared with the glory to come that shall be revealed in us.

8:18  For I reckon that the sufferings of this present time are not worthy to be compared with the glory which shall be revealed in us.

8:18  Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

8:18  Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.

8:18  Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena.

8:18  Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.

8:18  For I reckon, that the sufferings of this present time [are] not worthy [to be compared] with the glory which shall be revealed in us.

8:18  For I consider that the sufferings of this present time are not worthy to be compared with the glory which will be revealed toward us.

8:18  For I reckon that the sufferings of this present time are not worthy to be compared with the glory which shall be revealed in us.

8:18  Existimo enim quod non sunt condignæ passiones hujus temporis ad futuram gloriam, quæ revelabitur in nobis.

8:19  For the expectation of the creature waiteth for the revelation of the sons of God.

8:19  For the earnest expectation of the creature waiteth for the manifestation of the sons of God.

8:19  Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

8:19  Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.

8:19  Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů--

8:19  Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích.

8:19  For the earnest expectation of the creature waiteth for the manifestation of the sons of God.

8:19  For the creation waits with eager expectation for the children of God to be revealed.

8:19  For the earnest expectation of the creature waits for the manifestation of the sons of God.

8:19  Nam exspectatio creaturæ revelationem filiorum Dei exspectat.

8:20  For the creature was made subject to vanity: not willingly, but by reason of him that made it subject, in hope.

8:20  For the creature was made subject to vanity, not willingly, but by reason of him who hath subjected the same in hope,

8:20  Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,

8:20  Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději,

8:20  neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal -- a má naději,

8:20  Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,

8:20  For the creature was made subject to vanity, not willingly, but by reason of him who hath subjected [the same] in hope:

8:20  For the creation was subjected to vanity, not of its own will, but because of him who subjected it, in hope

8:20  For the creature was made subject to vanity, not willingly, but by reason of him who has subjected the same in hope,

8:20  Vanitati enim creatura subjecta est non volens, sed propter eum, qui subjecit eam in spe :

8:21  Because the creature also itself shall be delivered from the servitude of corruption, into the liberty of the glory of the children of God.

8:21  Because the creature itself also shall be delivered from the bondage of corruption into the glorious liberty of the children of God.

8:21  že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.

8:21  že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí.

8:21  že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí.

8:21  V naději, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy synů Božích.

8:21  Because the creature itself also shall be delivered from the bondage of corruption, into the glorious liberty of the children of God.

8:21  that the creation itself also will be delivered from the bondage of decay into the liberty of the glory of the children of God.

8:21  Because the creature itself also shall be delivered from the bondage of corruption into the glorious liberty of the children of God.

8:21  quia et ipsa creatura liberabitur a servitute corruptionis in libertatem gloriæ filiorum Dei.

8:22  For we know that every creature groaneth and travaileth in pain, even till now.

8:22  For we know that the whole creation groaneth and travaileth in pain together until now.

8:22  Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.

8:22  Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá v porodních bolestech.

8:22  Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.

8:22  Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až posavad.

8:22  For we know that the whole creation groaneth, and travaileth in pain together until now:

8:22  For we know that the whole creation groans and travails in pain together until now.

8:22  For we know that the whole creation groans and travails in pain together until now.

8:22  Scimus enim quod omnis creatura ingemiscit, et parturit usque adhuc.

8:23  And not only it, but ourselves also, who have the firstfruits of the Spirit: even we ourselves groan within ourselves, waiting for the adoption of the sons of God, the redemption of our body.

8:23  And not only they, but ourselves also, which have the firstfruits of the Spirit, even we ourselves groan within ourselves, waiting for the adoption, to wit, the redemption of our body.

8:23  A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.

8:23  A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.

8:23  A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.

8:23  A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť sami v sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.

8:23  And not only [they], but ourselves also, who have the first-fruits of the Spirit, even we ourselves groan within ourselves, waiting for the adoption, [to wit], the redemption of our body.

8:23  Not only so, but ourselves also, who have the first fruits of the Spirit, even we ourselves groan within ourselves, waiting for adoption, the redemption of our body.

8:23  And not only they, but ourselves also, which have the first fruits of the Spirit, even we ourselves groan within ourselves, waiting for the adoption, to wit, the redemption of our body.

8:23  Non solum autem illa, sed et nos ipsi primitias spiritus habentes : et ipsi intra nos gemimus adoptionem filiorum Dei exspectantes, redemptionem corporis nostri.

8:24  For we are saved by hope. But hope that is seen is not hope. For what a man seeth, why doth he hope for?

8:24  For we are saved by hope: but hope that is seen is not hope: for what a man seeth, why doth he yet hope for?

8:24  Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?

8:24  Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?

8:24  ⌈V té naději⌉ jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, ⌈proč by v to ještě doufal⌉?

8:24  Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?

8:24  For we are saved by hope: But hope that is seen, is not hope: for what a man seeth, why doth he yet hope for?

8:24  For we were saved in hope, but hope that is seen is not hope. For who hopes for that which he sees?

8:24  For we are saved by hope: but hope that is seen is not hope: for what a man sees, why does he yet hope for?

8:24  Spe enim salvi facti sumus. Spes autem, quæ videtur, non est spes : nam quod videt quis, quid sperat ?

8:25  But if we hope for that which we see not, we wait for it with patience.

8:25  But if we hope for that we see not, then do we with patience wait for it.

8:25  Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

8:25  Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.

8:25  Ale doufáme–li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.

8:25  Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.

8:25  But if we hope for what we see not, [then] with patience we wait for [it].

8:25  But if we hope for that which we do not see, we wait for it with patience.

8:25  But if we hope for that we see not, then do we with patience wait for it.

8:25  Si autem quod non videmus, speramus : per patientiam exspectamus.

8:26  Likewise, the Spirit also helpeth our infirmity. For, we know not what we should pray for as we ought: but the Spirit himself asketh for us with unspeakable groanings,

8:26  Likewise the Spirit also helpeth our infirmities: for we know not what we should pray for as we ought: but the Spirit itself maketh intercession for us with groanings which cannot be uttered.

8:26  Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.

8:26  Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.

8:26  A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá vzdechy, ⌈které nelze vyjádřit slovy⌉.

8:26  Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.

8:26  Likewise the Spirit also helpeth our infirmities: for we know not what we should pray for as we ought: but the Spirit itself maketh intercession for us with groanings which cannot be uttered.

8:26  In the same way, the Spirit also helps our weaknesses, for we do not know how to pray as we ought. But the Spirit himself makes intercession for us with groanings which cannot be uttered.

8:26  Likewise the Spirit also helps our infirmities: for we know not what we should pray for as we ought: but the Spirit itself makes intercession for us with groanings which cannot be uttered.

8:26  Similiter autem et Spiritus adjuvat infirmitatem nostram : nam quid oremus, sicut oportet, nescimus : sed ipse Spiritus postulat pro nobis gemitibus inenarrabilibus.

8:27  And he that searcheth the hearts knoweth what the Spirit desireth: because he asketh for the saints according to God.

8:27  And he that searcheth the hearts knoweth what is the mind of the Spirit, because he maketh intercession for the saints according to the will of God.

8:27  Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

8:27  Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.

8:27  A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté.

8:27  Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podlé Boha prosí za svaté.

8:27  And he that searcheth the hearts knoweth what [is] the mind of the Spirit, because he maketh intercession for the saints, according to [the will of] God.

8:27  He who searches the hearts knows what is on the Spirit's mind, because he makes intercession for the saints according to God.

8:27  And he that searches the hearts knows what is the mind of the Spirit, because he makes intercession for the saints according to the will of God.

8:27  Qui autem scrutatur corda, scit quid desideret Spiritus : quia secundum Deum postulat pro sanctis.

8:28  And we know that to them that love God all things work together unto good: to such as, according to his purpose, are called to be saints.

8:28  And we know that all things work together for good to them that love God, to them who are the called according to his purpose.

8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

8:28  Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.

8:28  Víme, že těm, kteří milují Boha, ⌈všechny věci spolu působí k dobrému,⌉ těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.

8:28  Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou.

8:28  And we know that all things work together for good, to them that love God, to them who are the called according to [his] purpose.

8:28  We know that all things work together for good for those who love God, to those who are called according to his purpose.

8:28  And we know that all things work together for good to them that love God, to them who are the called according to his purpose.

8:28  Scimus autem quoniam diligentibus Deum omnia cooperantur in bonum, iis qui secundum propositum vocati sunt sancti.

8:29  For whom he foreknew, he also predestinated to be made conformable to the image of his Son: that he might be the Firstborn amongst many brethren.

8:29  For whom he did foreknow, he also did predestinate to be conformed to the image of his Son, that he might be the firstborn among many brethren.

8:29  Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

8:29  Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci.

8:29  Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

8:29  Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.

8:29  For whom he did foreknow, he also did predestinate [to be] conformed to the image of his Son, that he might be the first-born among many brethren.

8:29  For whom he foreknew, he also predestined to be conformed to the image of his Son, that he might be the firstborn among many brothers.

8:29  For whom he did foreknow, he also did predestinate to be conformed to the image of his Son, that he might be the firstborn among many brothers.

8:29  Nam quos præscivit, et prædestinavit conformes fieri imaginis Filii sui, ut sit ipse primogenitus in multis fratribus.

8:30  And whom he predestinated, them he also called. And whom he called, them he also justified. And whom he justified, them he also glorified.

8:30  Moreover whom he did predestinate, them he also called: and whom he called, them he also justified: and whom he justified, them he also glorified.

8:30  které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

8:30  A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

8:30  které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

8:30  Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.

8:30  Moreover, whom he did predestinate, them he also called: and whom he called, them he also justified: and whom he justified, them he also glorified.

8:30  Whom he predestined, those he also called. Whom he called, those he also justified. Whom he justified, those he also glorified.

8:30  Moreover whom he did predestinate, them he also called: and whom he called, them he also justified: and whom he justified, them he also glorified.

8:30  Quos autem prædestinavit, hos et vocavit : et quos vocavit, hos et justificavit : quos autem justificavit, illos et glorificavit.

8:31  What shall we then say to these things? If God be for us, who is against us?

8:31  What shall we then say to these things? If God be for us, who can be against us?

8:31  Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

8:31  Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!?

8:31  Co tedy k tomu řekneme? Je–li Bůh pro nás, kdo je proti nám?

8:31  Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?

8:31  What shall we then say to these things? If God [is] for us, who [can be] against us?

8:31  What then shall we say about these things? If God is for us, who can be against us?

8:31  What shall we then say to these things? If God be for us, who can be against us?

8:31  Quid ergo dicemus ad hæc ? si Deus pro nobis, quis contra nos ?

8:32  He that spared not even his own Son, but delivered him up for us all, how hath he not also, with him, given us all things?

8:32  He that spared not his own Son, but delivered him up for us all, how shall he not with him also freely give us all things?

8:32  On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

8:32  Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní?

8:32  On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?

8:32  Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?

8:32  He that spared not his own Son, but delivered him up for us all, how shall he not with him also freely give us all things?

8:32  He who did not spare his own Son, but delivered him up for us all, how would he not also with him freely give us all things?

8:32  He that spared not his own Son, but delivered him up for us all, how shall he not with him also freely give us all things?

8:32  Qui etiam proprio Filio suo non pepercit, sed pro nobis omnibus tradidit illum : quomodo non etiam cum illo omnia nobis donavit ?

8:33  Who shall accuse against the elect of God? God is he that justifieth:

8:33  Who shall lay any thing to the charge of God’s elect? It is God that justifieth.

8:33  Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!

8:33  Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje!

8:33  Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje!

8:33  Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž ospravedlňuje.

8:33  Who will lay any thing to the charge of God's elect? [It is] God that justifieth:

8:33  Who could bring a charge against God's chosen ones? It is God who justifies.

8:33  Who shall lay any thing to the charge of God's elect? It is God that justifies.

8:33  Quis accusabit adversus electos Dei ? Deus qui justificat,

8:34  Who is he that shall condemn? Christ Jesus that died: yea that is risen also again, who is at the right hand of God, who also maketh intercession for us.

8:34  Who is he that condemneth? It is Christ that died, yea rather, that is risen again, who is even at the right hand of God, who also maketh intercession for us.

8:34  Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

8:34  Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás!

8:34  Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen [z mrtvých], je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

8:34  Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás.

8:34  Who [is] he that condemneth? [It is] Christ that died, or rather that is risen again, who is even at the right hand of God, who also maketh intercession for us.

8:34  Who is he who condemns? It is Christ who died, yes rather, who was raised from the dead, who is at the right hand of God, who also makes intercession for us.

8:34  Who is he that comdemns? It is Christ that died, yes rather, that is risen again, who is even at the right hand of God, who also makes intercession for us.

8:34  quis est qui condemnet ? Christus Jesus, qui mortuus est, immo qui et resurrexit, qui est ad dexteram Dei, qui etiam interpellat pro nobis.

8:35  Who then shall separate us from the love of Christ? Shall tribulation? Or distress? Or famine? Or nakedness? Or danger? Or persecution? Or the sword?

8:35  Who shall separate us from the love of Christ? shall tribulation, or distress, or persecution, or famine, or nakedness, or peril, or sword?

8:35  Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?

8:35  Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?

8:35  Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?

8:35  Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?

8:35  Who shall separate us from the love of Christ? [shall] tribulation, or distress, or persecution, or famine, or nakedness, or peril, or sword?

8:35  Who shall separate us from the love of Christ? Could oppression, or anguish, or persecution, or famine, or nakedness, or peril, or sword?

8:35  Who shall separate us from the love of Christ? shall tribulation, or distress, or persecution, or famine, or nakedness, or peril, or sword?

8:35  Quis ergo nos separabit a caritate Christi ? tribulatio ? an angustia ? an fames ? an nuditas ? an periculum ? an persecutio ? an gladius ?

8:36  (As it is written: For thy sake, we are put to death all the day long. We are accounted as sheep for the slaughter.)

8:36  As it is written, For thy sake we are killed all the day long; we are accounted as sheep for the slaughter.

8:36  Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“

8:36  Jak je psáno: „Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás.“

8:36  Jak je napsáno: Celý den jsme pro tebe ⌈vydáváni na smrt⌉, ⌈pokládají nás⌉ za ovce určené na porážku.

8:36  Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.

8:36  As it is written, For thy sake we are killed all the day long; we are accounted as sheep for the slaughter.

8:36  Even as it is written, "For your sake we are killed all day long. We were accounted as sheep for the slaughter."

8:36  As it is written, For your sake we are killed all the day long; we are accounted as sheep for the slaughter.

8:36  (Sicut scriptum est : Quia propter te mortificamur tota die : æstimati sumus sicut oves occisionis.)

8:37  But in all these things we overcome, because of him that hath loved us.

8:37  Nay, in all these things we are more than conquerors through him that loved us.

8:37  Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.

8:37  V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje!

8:37  Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

8:37  Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.

8:37  But in all these things we are more than conquerors, through him that loved us.

8:37  No, in all these things, we are more than conquerors through him who loved us.

8:37  No, in all these things we are more than conquerors through him that loved us.

8:37  Sed in his omnibus superamus propter eum qui dilexit nos.

8:38  For I am sure that neither death, nor life, nor angels, nor principalities, nor powers, nor things present, nor things to come, nor might,

8:38  For I am persuaded, that neither death, nor life, nor angels, nor principalities, nor powers, nor things present, nor things to come,

8:38  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,

8:38  Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc,

8:38  Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,

8:38  Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,

8:38  For I am persuaded, that neither death, nor life, nor angels, nor principalities, nor powers, nor things present, nor things to come,

8:38  For I am persuaded, that neither death, nor life, nor angels, nor principalities, nor things present, nor things to come, nor powers,

8:38  For I am persuaded, that neither death, nor life, nor angels, nor principalities, nor powers, nor things present, nor things to come,

8:38  Certus sum enim quia neque mors, neque vita, neque angeli, neque principatus, neque virtutes, neque instantia, neque futura, neque fortitudo,

8:39  Nor height, nor depth, nor any other creature, shall be able to separate us from the love of God which is in Christ Jesus our Lord.

8:39  Nor height, nor depth, nor any other creature, shall be able to separate us from the love of God, which is in Christ Jesus our Lord.

8:39  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

8:39  výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!

8:39  ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

8:39  Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.

8:39  Nor hight, nor depth, nor any other creature, will be able to separate us from the love of God which is in Christ Jesus our Lord.

8:39  nor height, nor depth, nor any other created thing, will be able to separate us from the love of God, which is in Christ Jesus our Lord.

8:39  Nor height, nor depth, nor any other creature, shall be able to separate us from the love of God, which is in Christ Jesus our Lord.

8:39  neque altitudo, neque profundum, neque creatura alia poterit nos separare a caritate Dei, quæ est in Christo Jesu Domino nostro.

Chapter 9

9:1  I speak the truth in Christ: I lie not, my conscience bearing me witness in the Holy Ghost:

9:1  I say the truth in Christ, I lie not, my conscience also bearing me witness in the Holy Ghost,

9:1  Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém,

9:1  Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje,

9:1  Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a ⌈dosvědčuje mi to⌉ mé svědomí v Duchu Svatém,

9:1  Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,

9:1  I say the truth in Christ, I lie not, my conscience also bearing me testimony in the Holy Spirit,

9:1  I tell the truth in Christ. I am not lying, my conscience testifying with me in the Holy Spirit,

9:1  I say the truth in Christ, I lie not, my conscience also bearing me witness in the Holy Ghost,

9:1  Veritatem dico in Christo, non mentior : testimonium mihi perhibente conscientia mea in Spiritu Sancto :

9:2  That I have great sadness and continual sorrow in my heart.

9:2  That I have great heaviness and continual sorrow in my heart.

9:2  že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

9:2  že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest.

9:2  že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

9:2  Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.

9:2  That I have great heaviness and continual sorrow in my heart.

9:2  that I have great sorrow and unceasing pain in my heart.

9:2  That I have great heaviness and continual sorrow in my heart.

9:2  quoniam tristitia mihi magna est, et continuus dolor cordi meo.

9:3  For I wished myself to be an anathema from Christ, for my brethren: who are my kinsmen according to the flesh:

9:3  For I could wish that myself were accursed from Christ for my brethren, my kinsmen according to the flesh:

9:3  Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.

9:3  Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných,

9:3  ⌈Přál bych si⌉, abych já sám byl ⌈zavržen od Krista⌉ místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla.

9:3  Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.

9:3  For I could wish that myself were accursed from Christ, for my brethren, my kinsmen according to the flesh:

9:3  For I could wish that I myself were accursed from Christ for my brothers' sake, my relatives according to the flesh,

9:3  For I could wish that myself were accursed from Christ for my brothers, my kinsmen according to the flesh:

9:3  Optabam enim ego ipse anathema esse a Christo pro fratribus meis, qui sunt cognati mei secundum carnem,

9:4  Who are Israelites: to whom belongeth the adoption as of children and the glory and the testament and the giving of the law and the service of God and the promises:

9:4  Who are Israelites; to whom pertaineth the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the service of God, and the promises;

9:4  Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,

9:4  Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení,

9:4  Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení,

9:4  Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.

9:4  Who are Israelites; to whom [pertain] the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the service [of God], and the promises;

9:4  who are Israelites; whose is the adoption, the glory, the covenants, the giving of the law, the service, and the promises;

9:4  Who are Israelites; to whom pertains the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the service of God, and the promises;

9:4  qui sunt Israëlitæ, quorum adoptio est filiorum, et gloria, et testamentum, et legislatio, et obsequium, et promissa :

9:5  Whose are the fathers and of whom is Christ, according to the flesh, who is over all things, God blessed for ever. Amen.

9:5  Whose are the fathers, and of whom as concerning the flesh Christ came, who is over all, God blessed for ever. Amen.

9:5  jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.

9:5  jejich jsou praotcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.

9:5  jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.

9:5  Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.

9:5  Whose [are] the fathers, and from whom according to the flesh, Christ [came], who is over all, God blessed for ever. Amen.

9:5  of whom are the fathers, and from whom is Christ as concerning the flesh, who is over all, God, blessed forever. Amen.

9:5  Whose are the fathers, and of whom as concerning the flesh Christ came, who is over all, God blessed for ever. Amen.

9:5  quorum patres, et ex quibus est Christus secundum carnem, qui est super omnia Deus benedictus in sæcula. Amen.

9:6  Not as though the word of God hath miscarried. For all are not Israelites that are of Israel.

9:6  Not as though the word of God hath taken none effect. For they are not all Israel, which are of Israel:

9:6  Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,

9:6  Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael.

9:6  Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,

9:6  A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.

9:6  Not as though the word of God hath taken no effect. For they [are] not all Israel, who are [descendants] from Israel?

9:6  But it is not as though the word of God has come to nothing. For they are not all Israel, that are of Israel.

9:6  Not as though the word of God has taken none effect. For they are not all Israel, which are of Israel:

9:6  Non autem quod exciderit verbum Dei. Non enim omnes qui ex Israël sunt, ii sunt Israëlitæ :

9:7  Neither are all they that are the seed of Abraham, children: but in Isaac shall thy seed be called.

9:7  Neither, because they are the seed of Abraham, are they all children: but, In Isaac shall thy seed be called.

9:7  ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest:

9:7  Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“

9:7  ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž v Izákovi bude tobě povoláno símě.

9:7  Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.

9:7  Neither because they are the seed of Abraham, [are they] all children: but, In Isaac shall thy seed be called.

9:7  Neither, because they are Abraham's seed, are they all children. But, "In Isaac will your seed be called."

9:7  Neither, because they are the seed of Abraham, are they all children: but, In Isaac shall your seed be called.

9:7  neque qui semen sunt Abrahæ, omnes filii : sed in Isaac vocabitur tibi semen :

9:8  That is to say, not they that are the children of the flesh are the children of God: but they that are the children of the promise are accounted for the seed.

9:8  That is, They which are the children of the flesh, these are not the children of God: but the children of the promise are counted for the seed.

9:8  dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.

9:8  To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.

9:8  To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení.

9:8  To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.

9:8  That is, They who are the children of the flesh, these [are] not the children of God; but the children of the promise are counted for the seed.

9:8  That is, it is not the children of the flesh who are children of God, but the children of the promise are counted as a seed.

9:8  That is, They which are the children of the flesh, these are not the children of God: but the children of the promise are counted for the seed.

9:8  id est, non qui filii carnis, hi filii Dei : sed qui filii sunt promissionis, æstimantur in semine.

9:9  For this is the word of promise: According to this time will I come. And Sara shall have a son.

9:9  For this is the word of promise, At this time will I come, and Sara shall have a son.

9:9  Slovo zaslíbení zní takto: ‚V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.‘

9:9  Ono zaslíbení znělo: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“

9:9  Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.

9:9  Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.

9:9  For this [is] the word of promise, At this time will I come, and Sarah shall have a son.

9:9  For this is a word of promise, "At the appointed time I will come, and Sarah will have a son."

9:9  For this is the word of promise, At this time will I come, and Sarah shall have a son.

9:9  Promissionis enim verbum hoc est : Secundum hoc tempus veniam : et erit Saræ filius.

9:10  And not only she. But when Rebecca also had conceived at once of Isaac our father.

9:10  And not only this; but when Rebecca also had conceived by one, even by our father Isaac;

9:10  A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;

9:10  A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny.

9:10  A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

9:10  A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.

9:10  And not only [this]; but when Rebecca also had conceived by one, [even] by our father Isaac,

9:10  Not only so, but Rebekah also conceived by one, by our father Isaac.

9:10  And not only this; but when Rebecca also had conceived by one, even by our father Isaac;

9:10  Non solum autem illa : sed et Rebecca ex uno concubitu habens, Isaac patris nostri.

9:11  For when the children were not yet born, nor had done any good or evil (that the purpose of God according to election might stand):

9:11  (For the children being not yet born, neither having done any good or evil, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him that calleth;)

9:11  ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto

9:11  Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení

9:11  ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení,

9:11  Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,

9:11  (For [the children] being not yet born, neither having done any good or evil, that the purpose of God, according to election might stand, not of works, but of him that calleth)

9:11  For being not yet born, neither having done anything good or bad, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him who calls,

9:11  (For the children being not yet born, neither having done any good or evil, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him that calls;)

9:11  Cum enim nondum nati fuissent, aut aliquid boni egissent, aut mali (ut secundum electionem propositum Dei maneret),

9:12  Not of works, but of him that calleth, it was said to her: The elder shall serve the younger.

9:12  It was said unto her, The elder shall serve the younger.

9:12  a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

9:12  (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“

9:12  ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

9:12  Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,

9:12  It was said to her, The elder shall serve the younger.

9:12  it was said to her, "The elder will serve the younger."

9:12  It was said to her, The elder shall serve the younger.

9:12  non ex operibus, sed ex vocante dictum est ei quia major serviet minori,

9:13  As it is written: Jacob I have loved: but Esau I have hated.

9:13  As it is written, Jacob have I loved, but Esau have I hated.

9:13  Neboť je psáno: ‚Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.‘

9:13  Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“

9:13  Jak je napsáno: Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.

9:13  Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

9:13  As it is written, Jacob have I loved, but Esau have I hated.

9:13  Even as it is written, "Jacob I loved, but Esau I hated."

9:13  As it is written, Jacob have I loved, but Esau have I hated.

9:13  sicut scriptum est : Jacob dilexi, Esau autem odio habui.

9:14  What shall we say then? Is there injustice with God? God forbid!

9:14  What shall we say then? Is there unrighteousness with God? God forbid.

9:14  Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!

9:14  Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě!

9:14  Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

9:14  I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.

9:14  What shall we say then? [Is there] unrighteousness with God? By no means.

9:14  What shall we say then? Is there unrighteousness with God? May it never be!

9:14  What shall we say then? Is there unrighteousness with God? God forbid.

9:14  Quid ergo dicemus ? numquid iniquitas apud Deum ? Absit.

9:15  For he saith to Moses: I will have mercy on whom I will have mercy. And I will shew mercy to whom I will shew mercy.

9:15  For he saith to Moses, I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion.

9:15  Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘

9:15  Už Mojžíšovi přece řekl: „Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“

9:15  Mojžíšovi říká: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

9:15  Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.

9:15  For he saith to Moses, I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion.

9:15  For he said to Moses, "I will have mercy on whom I have mercy, and I will have compassion on whom I have compassion."

9:15  For he said to Moses, I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion.

9:15  Moysi enim dicit : Miserebor cujus misereor : et misericordiam præstabo cujus miserebor.

9:16  So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that sheweth mercy.

9:16  So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that sheweth mercy.

9:16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

9:16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává.

9:16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

9:16  A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.

9:16  So then, [it is] not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that showeth mercy.

9:16  So then it is not of him who wills, nor of him who runs, but of God who has mercy.

9:16  So then it is not of him that wills, nor of him that runs, but of God that shows mercy.

9:16  Igitur non volentis, neque currentis, sed miserentis est Dei.

9:17  For the scripture saith to Pharao: To this purpose have I raised thee, that I may shew my power in thee and that my name may be declared throughout all the earth.

9:17  For the scripture saith unto Pharaoh, Even for this same purpose have I raised thee up, that I might shew my power in thee, and that my name might be declared throughout all the earth.

9:17  Písmo přece říká faraónovi: ‚Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘

9:17  Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“

9:17  Písmo praví faraonovi: Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.

9:17  Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.

9:17  For the scripture saith to Pharaoh, Even for this same purpose have I raised thee up, that I might show my power in thee, and that my name might be declared throughout all the earth.

9:17  For the Scripture says to Pharaoh, "For this very purpose I caused you to be raised up, that I might show in you my power, and that my name might be proclaimed in all the earth."

9:17  For the scripture said to Pharaoh, Even for this same purpose have I raised you up, that I might show my power in you, and that my name might be declared throughout all the earth.

9:17  Dicit enim Scriptura Pharaoni : Quia in hoc ipsum excitavi te, ut ostendam in te virtutem meam : et ut annuntietur nomen meum in universa terra.

9:18  Therefore he hath mercy on whom he will. And whom he will, he hardeneth.

9:18  Therefore hath he mercy on whom he will have mercy, and whom he will he hardeneth.

9:18  Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.

9:18  Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

9:18  A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.

9:18  A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.

9:18  Therefore he hath mercy on whom he will [have mercy], and whom he will he hardeneth.

9:18  So then, he has mercy on whom he desires, and he hardens whom he desires.

9:18  Therefore has he mercy on whom he will have mercy, and whom he will he hardens.

9:18  Ergo cujus vult miseretur, et quem vult indurat.

9:19  Thou wilt say therefore to me: Why doth he then find fault? For who resisteth his will?

9:19  Thou wilt say then unto me, Why doth he yet find fault? For who hath resisted his will?

9:19  Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“

9:19  Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“

9:19  Řekneš mi tedy: Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?

9:19  Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?

9:19  Thou wilt say then to me, Why doth he yet find fault? for who hath resisted his will?

9:19  You will say then to me, "Why does he still find fault? For who withstands his will?"

9:19  You will say then to me, Why does he yet find fault? For who has resisted his will?

9:19  Dicis itaque mihi : Quid adhuc queritur ? voluntati enim ejus quis resistit ?

9:20  O man, who art thou that repliest against God? Shall the thing formed say to him that formed it: Why hast thou made me thus?

9:20  Nay but, O man, who art thou that repliest against God? Shall the thing formed say to him that formed it, Why hast thou made me thus?

9:20  Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“

9:20  Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“

9:20  Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: Proč jsi mě udělal takto?

9:20  Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?

9:20  No, but, O man, who art thou that repliest against God? shall the thing formed say to him that formed [it], Why hast thou made me thus?

9:20  But indeed, O man, who are you to reply against God? Will the thing formed ask him who formed it, "Why did you make me like this?"

9:20  No but, O man, who are you that reply against God? Shall the thing formed say to him that formed it, Why have you made me thus?

9:20  O homo, tu quis es, qui respondeas Deo ? numquid dicit figmentum ei qui se finxit : Quid me fecisti sic ?

9:21  Or hath not the potter power over the clay, of the same lump, to make one vessel unto honour and another unto dishonour?

9:21  Hath not the potter power over the clay, of the same lump to make one vessel unto honour, and another unto dishonour?

9:21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

9:21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí.

9:21  Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?

9:21  Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?

9:21  Hath not the potter power over the clay of the same lump to make one vessel to honor, and another to dishonor?

9:21  Or hasn't the potter a right over the clay, from the same lump to make one part a vessel for honor, and another for dishonor?

9:21  Has not the potter power over the clay, of the same lump to make one vessel to honor, and another to dishonor?

9:21  an non habet potestatem figulus luti ex eadem massa facere aliud quidem vas in honorem, aliud vero in contumeliam ?

9:22  What if God, willing to shew his wrath and to make his power known, endured with much patience vessels of wrath, fitted for destruction,

9:22  What if God, willing to shew his wrath, and to make his power known, endured with much longsuffering the vessels of wrath fitted to destruction:

9:22  Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,

9:22  A co když Bůh, ačkoli byl odhodlán projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení?

9:22  Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?

9:22  Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,

9:22  [What] if God, willing to show [his] wrath, and to make his power known, endured with much long-suffering the vessels of wrath fitted to destruction:

9:22  What if God, willing to show his wrath, and to make his power known, endured with much patience vessels of wrath made for destruction,

9:22  What if God, willing to show his wrath, and to make his power known, endured with much long-suffering the vessels of wrath fitted to destruction:

9:22  Quod si Deus volens ostendere iram, et notum facere potentiam suam, sustinuit in multa patientia vasa iræ, apta in interitum,

9:23  That he might shew the riches of his glory on the vessels of mercy which he hath prepared unto glory?

9:23  And that he might make known the riches of his glory on the vessels of mercy, which he had afore prepared unto glory,

9:23  stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -

9:23  Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě,

9:23  A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,

9:23  A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?

9:23  And that he might make known the riches of his glory on the vessels of mercy, which he had before prepared for glory,

9:23  and that he might make known the riches of his glory on vessels of mercy, which he prepared beforehand for glory,

9:23  And that he might make known the riches of his glory on the vessels of mercy, which he had before prepared to glory,

9:23  ut ostenderet divitias gloriæ suæ in vasa misericordiæ, quæ præparavit in gloriam.

9:24  Even us, whom also he hath called, not only of the Jews but also of the Gentiles.

9:24  Even us, whom he hath called, not of the Jews only, but also of the Gentiles?

9:24  na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.

9:24  totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?

9:24  totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?

9:24  Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,

9:24  Even us whom he hath called, not of the Jews only, but also of the Gentiles.

9:24  us, whom he also called, not from the Jews only, but also from the Gentiles?

9:24  Even us, whom he has called, not of the Jews only, but also of the Gentiles?

9:24  Quos et vocavit nos non solum ex Judæis, sed etiam in gentibus,

9:25  As in Osee he saith: I will call that which was not my people, my people; and her that was not beloved, beloved; and her that had not obtained mercy; one that hath obtained mercy.

9:25  As he saith also in Osee, I will call them my people, which were not my people; and her beloved, which was not beloved.

9:25  Jak je psáno u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,

9:25  Jak stojí u Ozeáše: „Ne svůj lid nazvu lidem svým, nemilovanou budu milovat.“

9:25  Jak praví u Ozeáše: Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,

9:25  Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.

9:25  As he saith also in Hosea, I will call them My people, who were not my people; and her Beloved, who was not beloved.

9:25  As he says also in Hosea, "I will call them 'my people,' which were not my people; and her 'beloved,' who was not beloved."

9:25  As he said also in Osee, I will call them my people, which were not my people; and her beloved, which was not beloved.

9:25  sicut in Osee dicit : Vocabo non plebem meam, plebem meam : et non dilectam, dilectam : et non misericordiam consecutam, misericordiam consecutam.

9:26  And it shalt be in the place where it was said unto them: you are not my people; there they shall be called the sons of the living God.

9:26  And it shall come to pass, that in the place where it was said unto them, Ye are not my people; there shall they be called the children of the living God.

9:26  a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘

9:26  „Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘ syny živého Boha se budou jmenovat.“

9:26  a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.

9:26  A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.

9:26  And it shall come to pass, [that] in the place where it was said to them, Ye [are] not my people; there shall they be called, The children of the living God.

9:26  "It will be that in the place where it was said to them, 'You are not my people,' There they will be called 'children of the living God.'"

9:26  And it shall come to pass, that in the place where it was said to them, You are not my people; there shall they be called the children of the living God.

9:26  Et erit : in loco, ubi dictum est eis : Non plebs mea vos : ibi vocabuntur filii Dei vivi.

9:27  And Isaias cried out concerning Israel: If the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved.

9:27  Esaias also crieth concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved:

9:27  A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,

9:27  Izaiáš pak volá ohledně Izraele: „I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři, jen hrstka z nich se zachrání.

9:27  Izaiáš však volá nad Izraelem: Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,

9:27  Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.

9:27  Isaiah also crieth concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved:

9:27  Isaiah cries out concerning Israel, "If the number of the sons of Israel are as the sand of the sea, it is the remnant who will be saved;

9:27  Esaias also cries concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved:

9:27  Isaias autem clamat pro Israël : Si fuerit numerus filiorum Israël tamquam arena maris, reliquiæ salvæ fient.

9:28  For he shall finish his word and cut it short in justice: because a short word shall the Lord make upon the earth.

9:28  For he will finish the work, and cut it short in righteousness: because a short work will the Lord make upon the earth.

9:28  neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.‘

9:28  Hospodin učiní rázný konec, vykoná svůj soud nad zemí.“

9:28  neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.

9:28  Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.

9:28  For he will finish the work, and cut [it] short in righteousness: because a short work will the Lord make upon the earth.

9:28  for the Lord will fulfill his word completely and without delay upon the earth."

9:28  For he will finish the work, and cut it short in righteousness: because a short work will the Lord make on the earth.

9:28  Verbum enim consummans, et abbrevians in æquitate : quia verbum breviatum faciet Dominus super terram :

9:29  And Isaias foretold: Unless the Lord of Sabbath had left us a seed, we had been made as Sodom and we had been like unto Gomorrha.

9:29  And as Esaias said before, Except the Lord of Sabaoth had left us a seed, we had been as Sodoma, and been made like unto Gomorrha.

9:29  A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.‘

9:29  A ještě předtím Izaiáš řekl: „Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora!“

9:29  A jak to Izaiáš předpověděl: Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.

9:29  A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.

9:29  And as Isaiah said before, Except the Lord of Sabaoth had left us a seed, we had been as Sodom, and been made like Gomorrah.

9:29  As Isaiah has said before, "Unless the Lord of hosts had left us a seed, we would have become like Sodom, and would have been made like Gomorrah."

9:29  And as Esaias said before, Except the Lord of Sabaoth had left us a seed, we had been as Sodoma, and been made like to Gomorrha.

9:29  et sicut prædixit Isaias : Nisi Dominus Sabaoth reliquisset nobis semen, sicut Sodoma facti essemus, et sicut Gomorrha similes fuissemus.

9:30  What then shall we say? That the Gentiles who followed not after justice have attained to justice, even the justice that is of faith.

9:30  What shall we say then? That the Gentiles, which followed not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is of faith.

9:30  Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;

9:30  Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry.

9:30  Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;

9:30  Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;

9:30  What shall we say then? That the Gentiles who followed not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is by faith:

9:30  What shall we say then? That the Gentiles, who did not follow after righteousness, attained to righteousness, even the righteousness which is of faith;

9:30  What shall we say then? That the Gentiles, which followed not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is of faith.

9:30  Quid ergo dicemus ? Quod gentes, quæ non sectabantur justitiam, apprehenderunt justitiam : justitiam autem, quæ ex fide est.

9:31  But Israel, by following after the law of justice, is not come unto the law of justice.

9:31  But Israel, which followed after the law of righteousness, hath not attained to the law of righteousness.

9:31  Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.

9:31  Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl.

9:31  Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.

9:31  Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.

9:31  But Israel, who followed after the law of righteousness, hath not attained to the law of righteousness.

9:31  but Israel, following after a law of righteousness, did not arrive at that law.

9:31  But Israel, which followed after the law of righteousness, has not attained to the law of righteousness.

9:31  Israël vero sectando legem justitiæ, in legem justitiæ non pervenit.

9:32  Why so? Because they sought it not by faith, but as it were of works. For they stumbled at the stumblingstone.

9:32  Wherefore? Because they sought it not by faith, but as it were by the works of the law. For they stumbled at that stumblingstone;

9:32  Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,

9:32  Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu,

9:32  Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,

9:32  Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,

9:32  Why? Because [they sought it] not by faith, but as it were by the works of the law. For they stumbled at that stumbling-stone;

9:32  Why? Because they did not seek it by faith, but as it were by works. They stumbled over the stumbling stone;

9:32  Why? Because they sought it not by faith, but as it were by the works of the law. For they stumbled at that stumbling stone;

9:32  Quare ? Quia non ex fide, sed quasi ex operibus : offenderunt enim in lapidem offensionis,

9:33  As it is written: Behold I lay in Sion a stumbling-stone and a rock of scandal. And whosoever believeth in him shall not be confounded.

9:33  As it is written, Behold, I lay in Sion a stumblingstone and rock of offence: and whosoever believeth on him shall not be ashamed.

9:33  jak je psáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

9:33  jak je psáno: „Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení; kdokoli však v něj věří, se jistě nezklame.“

9:33  jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben.

9:33  Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.

9:33  As it is written, Behold, I lay in Sion a stumbling-stone, and rock of offense: and whoever believeth on him shall not be ashamed.

9:33  even as it is written, "Behold, I lay in Zion a stumbling stone and a rock that will make them fall; and no one who believes in him will be put to shame."

9:33  As it is written, Behold, I lay in Sion a stumbling stone and rock of offense: and whoever believes on him shall not be ashamed.

9:33  sicut scriptum est : Ecce pono in Sion lapidem offensionis, et petram scandali : et omnis qui credit in eum, non confundetur.

Chapter 10

10:1  Brethren, the will of my heart, indeed and my prayer to God is for them unto salvation.

10:1  Brethren, my heart’s desire and prayer to God for Israel is, that they might be saved.

10:1  Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.

10:1  Bratři, z celého srdce toužím a modlím se k Bohu za spásu Izraele.

10:1  Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně [je], aby byli zachráněni.

10:1  Bratří, příchylnost zajisté s zvláštní líbostí srdce mého jestiť k Izraelovi, i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl.

10:1  Brethren, my heart's desire and prayer to God for Israel is, that they may be saved.

10:1  Brothers, my heart's desire and my prayer to God is for them, that they may be saved.

10:1  Brothers, my heart's desire and prayer to God for Israel is, that they might be saved.

10:1  Fratres, voluntas quidem cordis mei, et obsecratio ad Deum, fit pro illis in salutem.

10:2  For I bear them witness that they have a zeal of God, but not according to knowledge.

10:2  For I bear them record that they have a zeal of God, but not according to knowledge.

10:2  Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.

10:2  Mohu dosvědčit, jak horlí pro Boha, jenže v nevědomosti.

10:2  Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání.

10:2  Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podlé umění.

10:2  For I bear them testimony that they have a zeal of God, but not according to knowledge.

10:2  For I testify about them that they have a zeal for God, but not according to knowledge.

10:2  For I bear them record that they have a zeal of God, but not according to knowledge.

10:2  Testimonium enim perhibeo illis quod æmulationem Dei habent, sed non secundum scientiam.

10:3  For they, not knowing the justice of God and seeking to establish their own, have not submitted themselves to the justice of God.

10:3  For they being ignorant of God’s righteousness, and going about to establish their own righteousness, have not submitted themselves unto the righteousness of God.

10:3  Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.

10:3  Jelikož neznají Boží spravedlnost, snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se poddali té Boží.

10:3  Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní [spravedlnost], nepodřídili se spravedlnosti Boží.

10:3  Nebo neznajíce Boží spravedlnosti, a svou vlastní spravedlnost usilujíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni.

10:3  For they, being ignorant of God's righteousness, and seeking to establish their own righteousness, have not submitted themselves to the righteousness of God.

10:3  For being ignorant of God's righteousness, and seeking to establish their own righteousness, they did not subject themselves to the righteousness of God.

10:3  For they being ignorant of God's righteousness, and going about to establish their own righteousness, have not submitted themselves to the righteousness of God.

10:3  Ignorantes enim justitiam Dei, et suam quærentes statuere, justitiæ Dei non sunt subjecti.

10:4  For the end of the law is Christ: unto justice to everyone that believeth.

10:4  For Christ is the end of the law for righteousness to every one that believeth.

10:4  Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.

10:4  Kristus je totiž završením Zákona, aby byl ospravedlněn každý, kdo věří.

10:4  Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.

10:4  Konec zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.

10:4  For Christ [is] the end of the law for righteousness to every one that believeth.

10:4  For Christ is the end of the law for righteousness to everyone who believes.

10:4  For Christ is the end of the law for righteousness to every one that believes.

10:4  Finis enim legis, Christus, ad justitiam omni credenti.

10:5  For Moses wrote that the justice which is of the law: The man that shall do it shall live by it.

10:5  For Moses describeth the righteousness which is of the law, That the man which doeth those things shall live by them.

10:5  Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: ‚Člověk, který tak jedná, bude živ.‘

10:5  O spravedlnosti ze Zákona píše Mojžíš takto: „Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít.“

10:5  Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ⌈založena na Zákonu⌉: Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.

10:5  Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich.

10:5  For Moses describeth the righteousness which is by the law, That the man who doeth these things shall live by them.

10:5  For Moses writes about the righteousness of the law, "The one who does them will live by them."

10:5  For Moses describes the righteousness which is of the law, That the man which does those things shall live by them.

10:5  Moyses enim scripsit, quoniam justitiam, quæ ex lege est, qui fecerit homo, vivet in ea.

10:6  But the justice which is of faith, speaketh thus: Say not in thy heart: Who shall ascend into heaven? That is to bring Christ down;

10:6  But the righteousness which is of faith speaketh on this wise, Say not in thine heart, Who shall ascend into heaven? (that is, to bring Christ down from above:)

10:6  Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?‘ - aby Krista přivedl dolů -

10:6  Spravedlnost z víry však mluví takto: „Neříkej si v srdci: Kdo vystoupí do nebe?“ (totiž přivést Krista dolů)

10:6  Avšak spravedlnost ⌈založená na víře⌉ mluví takto: Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe? -- to je ⌈jako přivést⌉ Krista dolů --

10:6  Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti.

10:6  But the righteousness which is by faith speaketh on this wise, Say not in thy heart, Who shall ascend into heaven? (that is, to bring Christ down.)

10:6  But the righteousness which is of faith says this, "Do not say in your heart, 'Who will ascend into heaven?' (that is, to bring Christ down);

10:6  But the righteousness which is of faith speaks on this wise, Say not in your heart, Who shall ascend into heaven? (that is, to bring Christ down from above:)

10:6  Quæ autem ex fide est justitia, sic dicit : Ne dixeris in corde tuo : Quis ascendet in cælum ? id est, Christum deducere :

10:7  Or who shall descend into the deep? That is, to bring up Christ again from the dead.

10:7  Or, Who shall descend into the deep? (that is, to bring up Christ again from the dead.)

10:7  ‚ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?‘ - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.

10:7  ani: „Kdo sestoupí do propasti?“ (totiž vyvést Krista z mrtvých).

10:7  nebo: kdo sestoupí do propasti? -- to je ⌈jako vyvést⌉ Krista z mrtvých.

10:7  Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista z mrtvých vzbuditi.

10:7  Or, Who shall descend into the deep? (that is, to bring Christ again from the dead.)

10:7  or, 'Who will descend into the abyss?' (that is, to bring Christ up from the dead.)"

10:7  Or, Who shall descend into the deep? (that is, to bring up Christ again from the dead.)

10:7  aut, Quis descendet in abyssum ? hoc est, Christum a mortuis revocare.

10:8  But what saith the scripture? The word is nigh thee; even in thy mouth and in thy heart. This is the word of faith, which we preach.

10:8  But what saith it? The word is nigh thee, even in thy mouth, and in thy heart: that is, the word of faith, which we preach;

10:8  Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme.

10:8  Co tedy říká? „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“ (totiž to slovo víry, které kážeme).

10:8  Ale co praví? Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci; je to slovo víry, které hlásáme:

10:8  Ale co dí? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. Toť jest slovo to víry, kteréž kážeme:

10:8  But what saith it? The word is nigh thee, [even] in thy mouth, and in thy heart: that is, the word of faith, which we preach:

10:8  But what does it say? "The word is near you, in your mouth, and in your heart;" that is, the word of faith, which we proclaim:

10:8  But what said it? The word is near you, even in your mouth, and in your heart: that is, the word of faith, which we preach;

10:8  Sed quid dicit Scriptura ? Prope est verbum in ore tuo, et in corde tuo : hoc est verbum fidei, quod prædicamus.

10:9  For if thou confess with thy mouth the Lord Jesus and believe in thy heart that God hath raised him up from the dead, thou shalt be saved.

10:9  That if thou shalt confess with thy mouth the Lord Jesus, and shalt believe in thine heart that God hath raised him from the dead, thou shalt be saved.

10:9  Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

10:9  Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

10:9  Vyznáš–li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš–li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.

10:9  Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše, a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.

10:9  That if thou shalt confess with thy mouth the Lord Jesus, and shalt believe in thy heart that God hath raised him from the dead, thou shalt be saved.

10:9  that if you will confess with your mouth that Jesus is Lord, and believe in your heart that God raised him from the dead, you will be saved.

10:9  That if you shall confess with your mouth the Lord Jesus, and shall believe in your heart that God has raised him from the dead, you shall be saved.

10:9  Quia si confitearis in ore tuo Dominum Jesum, et in corde tuo credideris quod Deus illum suscitavit a mortuis, salvus eris.

10:10  For, with the heart, we believe unto justice: but, with the mouth, confession is made unto salvation.

10:10  For with the heart man believeth unto righteousness; and with the mouth confession is made unto salvation.

10:10  Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,

10:10  Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.

10:10  Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně,

10:10  Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání se děje k spasení.

10:10  For with the heart man believeth to righteousness; and with the mouth confession is made to salvation.

10:10  For with the heart, one believes unto righteousness; and with the mouth confession is made unto salvation.

10:10  For with the heart man believes to righteousness; and with the mouth confession is made to salvation.

10:10  Corde enim creditur ad justitiam : ore autem confessio fit ad salutem.

10:11  For the scripture saith: Whosoever believeth in him shall not be confounded.

10:11  For the scripture saith, Whosoever believeth on him shall not be ashamed.

10:11  neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

10:11  Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“

10:11  neboť Písmo praví: Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.

10:11  Nebo dí písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.

10:11  For the scripture saith, whoever believeth on him shall not be ashamed.

10:11  For the Scripture says, "Whoever believes in him will not be disappointed."

10:11  For the scripture said, Whoever believes on him shall not be ashamed.

10:11  Dicit enim Scriptura : Omnis qui credit in illum, non confundetur.

10:12  For there is no distinction of the Jew and the Greek: for the same is Lord over all, rich unto all that call upon him.

10:12  For there is no difference between the Jew and the Greek: for the same Lord over all is rich unto all that call upon him.

10:12  Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť

10:12  Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají.

10:12  Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť ⌈nade všemi⌉ je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají,

10:12  Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všechněm vzývajícím jej.

10:12  For there is no difference between the Jew and the Greek: for the same Lord over all, is rich to all that call upon him,

10:12  For there is no distinction between Jew and Greek; for the same Lord of all is rich to all who call on him.

10:12  For there is no difference between the Jew and the Greek: for the same Lord over all is rich to all that call on him.

10:12  Non enim est distinctio Judæi et Græci : nam idem Dominus omnium, dives in omnes qui invocant illum.

10:13  For whosoever shall call upon the name of the Lord shall be saved.

10:13  For whosoever shall call upon the name of the Lord shall be saved.

10:13  ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘.

10:13  Vždyť „Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, bude zachráněn.“

10:13  neboť každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.

10:13  Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.

10:13  For whoever shall call upon the name of the Lord shall be saved.

10:13  For, "Whoever will call on the name of the Lord will be saved."

10:13  For whoever shall call on the name of the Lord shall be saved.

10:13  Omnis enim quicumque invocaverit nomen Domini, salvus erit.

10:14  How then shall they call on him in whom they have not believed? Or how shall they believe him of whom they have not heard? And how shall they hear without a preacher?

10:14  How then shall they call on him in whom they have not believed? and how shall they believe in him of whom they have not heard? and how shall they hear without a preacher?

10:14  Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?

10:14  Jak ale mohou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele?

10:14  Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá?

10:14  Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele?

10:14  How then shall they call on him in whom they have not believed? and how shall they believe in him of whom they have not heard? and how shall they hear without a preacher?

10:14  How then will they call on him in whom they have not believed? How will they believe in him whom they have not heard? How will they hear without a proclaimer?

10:14  How then shall they call on him in whom they have not believed? and how shall they believe in him of whom they have not heard? and how shall they hear without a preacher?

10:14  Quomodo ergo invocabunt, in quem non crediderunt ? aut quomodo credent ei, quem non audierunt ? quomodo autem audient sine prædicante ?

10:15  And how shall they preach unless they be sent, as it is written: How beautiful are the feet of them that preach the gospel of peace, of them that bring glad tidings of good things?

10:15  And how shall they preach, except they be sent? as it is written, How beautiful are the feet of them that preach the gospel of peace, and bring glad tidings of good things!

10:15  A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!‘

10:15  A jak jim může někdo kázat, aniž by byl poslán? Jak je psáno: „Jaká nádherná podívaná je příchod poslů dobrých zpráv!“

10:15  A jak mohou hlásat, nebyli–li posláni? Jak je napsáno: Jak jsou krásné nohy [těch, kteří zvěstují pokoj,] těch, kteří zvěstují dobré noviny.

10:15  A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.

10:15  And how shall they preach, except they be sent? as it is written, How beautiful are the feet of them that preach the gospel of peace, and bring glad tidings of good things?

10:15  And how will they proclaim unless they are sent? As it is written: "How beautiful are the feet of those who bring glad tidings of good things!"

10:15  And how shall they preach, except they be sent? as it is written, How beautiful are the feet of them that preach the gospel of peace, and bring glad tidings of good things!

10:15  quomodo vero prædicabunt nisi mittantur ? sicut scriptum est : Quam speciosi pedes evangelizantium pacem, evangelizantium bona !

10:16  But all do not obey the gospel. For Isaias saith: Lord, who hath believed our report?

10:16  But they have not all obeyed the gospel. For Esaias saith, Lord, who hath believed our report?

10:16  Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: ‚Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?‘

10:16  Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?“

10:16  Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?

10:16  Ale nevšickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu?

10:16  But they have not all obeyed the gospel. For Isaiah saith, Lord, who hath believed our report?

10:16  But they did not all listen to the glad news. For Isaiah says, "Lord, who has believed our report?"

10:16  But they have not all obeyed the gospel. For Esaias said, Lord, who has believed our report?

10:16  Sed non omnes obediunt Evangelio. Isaias enim dicit : Domine, quis credidit auditui nostro ?

10:17  Faith then cometh by hearing; and hearing by the word of Christ.

10:17  So then faith cometh by hearing, and hearing by the word of God.

10:17  Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.

10:17  Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.

10:17  Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.

10:17  Tedy víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.

10:17  So then, faith [cometh] by hearing, and hearing by the word of God.

10:17  So faith comes by hearing, and hearing by the word of Christ.

10:17  So then faith comes by hearing, and hearing by the word of God.

10:17  Ergo fides ex auditu, auditus autem per verbum Christi.

10:18  But I say: Have they not heard? Yes, verily: Their sound hath gone forth into all the earth: and their words unto the ends of the whole world.

10:18  But I say, Have they not heard? Yes verily, their sound went into all the earth, and their words unto the ends of the world.

10:18  Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! ‚Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.‘

10:18  Ptám se ale: Copak neslyšeli? Právě naopak: „Po celé zemi se jejich hlas šíří, v nejzazších končinách jejich slova zní.“

10:18  Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa jejich výroky.

10:18  Ale pravímť: Zdaliž neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich, a do končin okršlku země slova jejich.

10:18  But I say, Have they not heard? Yes verily, their sound went into all the earth, and their words to the ends of the world.

10:18  But I say, did they not hear? Yes, truly, "Their sound went out into all the earth, their words to the ends of the world."

10:18  But I say, Have they not heard? Yes truly, their sound went into all the earth, and their words to the ends of the world.

10:18  Sed dico : Numquid non audierunt ? Et quidem in omnem terram exivit sonus eorum, et in fines orbis terræ verba eorum.

10:19  But I say: Hath not Israel known? First, Moses saith: I will provoke you to jealousy by that which is not a nation: by a foolish nation I will anger you.

10:19  But I say, Did not Israel know? First Moses saith, I will provoke you to jealousy by them that are no people, and by a foolish nation I will anger you.

10:19  Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: ‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.‘

10:19  Ptám se tedy: Copak Izrael nerozuměl? Už Mojžíš kdysi řekl: „Kvůli těm, kdo nejsou národ, vzbudím ve vás žárlivost, kvůli nevědomému národu vás popudím k hněvu.“

10:19  Ptám se však: Což to Izrael nepochopil? Už Mojžíš praví: Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu nerozumnému vás popudím k hněvu.

10:19  Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael? Ano první Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kterýž není národ; skrze národ nemoudrý k hněvu popudím vás.

10:19  But I say, Did not Israel know? First, Moses saith, I will provoke you to jealousy by [them that are] no people, [and] by a foolish nation I will anger you.

10:19  But I ask, did not Israel know? First Moses says, "I will provoke you to jealousy with that which is no nation, with a nation void of understanding I will make you angry."

10:19  But I say, Did not Israel know? First Moses said, I will provoke you to jealousy by them that are no people, and by a foolish nation I will anger you.

10:19  Sed dico : Numquid Israël non cognovit ? Primus Moyses dicit : Ego ad æmulationem vos adducam in non gentem : in gentem insipientem, in iram vos mittam.

10:20  But Isaias is bold, and saith: I was found by them that did not seek me. I appeared openly to them that asked not after me.

10:20  But Esaias is very bold, and saith, I was found of them that sought me not; I was made manifest unto them that asked not after me.

10:20  A Izaiáš má odvahu říci: ‚Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘

10:20  Izaiáš to říká ještě odvážněji: „Dal jsem se najít těm, kdo mě nehledali, ukázal jsem se těm, kdo o mě nestáli.“

10:20  A Izaiáš odvážně říká: Dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.

10:20  A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali.

10:20  But Isaiah is very bold, and saith, I was found by them that sought me not; I was made manifest to them that asked not for me.

10:20  Isaiah is very bold, and says, "I was found by those who did not seek me. I was revealed to those who did not ask for me."

10:20  But Esaias is very bold, and said, I was found of them that sought me not; I was made manifest to them that asked not after me.

10:20  Isaias autem audet, et dicit : Inventus sum a non quærentibus me : palam apparui iis qui me non interrogabant.

10:21  But to Israel he saith: All the day long have I spread my hands to a people that believeth not and contradicteth me.

10:21  But to Israel he saith, All day long I have stretched forth my hands unto a disobedient and gainsaying people.

10:21  O Izraeli však říká: ‚Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.‘

10:21  O Izraeli však říká: „Po celý den jsem vztahoval ruce k lidu nevěřícímu a vzpurnému.“

10:21  O Izraeli však říká: Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu.

10:21  Ale proti Izraelovi dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému.

10:21  But to Israel he saith, All day long I have stretched forth my hands to a disobedient and gainsaying people.

10:21  But as to Israel he says, "All day long I stretched out my hands to a disobedient and contrary people."

10:21  But to Israel he said, All day long I have stretched forth my hands to a disobedient and gainsaying people.

10:21  Ad Israël autem dicit : Tota die expandi manus meas ad populum non credentem, et contradicentem.

Chapter 11

11:1  I say then: Hath God cast away his people? God forbid! For I also am an Israelite of the seed of Abraham, of the tribe of Benjamin.

11:1  I say then, Hath God cast away his people? God forbid. For I also am an Israelite, of the seed of Abraham, of the tribe of Benjamin.

11:1  Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.

11:1  Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.

11:1  Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova.

11:1  Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.

11:1  I say then, Hath God cast away his people? By no means. For I also am an Israelite, of the seed of Abraham, [of] the tribe of Benjamin.

11:1  I ask then, did God reject his people? May it never be! For I also am an Israelite, a descendant of Abraham, of the tribe of Benjamin.

11:1  I say then, Has God cast away his people? God forbid. For I also am an Israelite, of the seed of Abraham, of the tribe of Benjamin.

11:1  Dico ergo : Numquid Deus repulit populum suum ? Absit. Nam et ego Israëlita sum ex semine Abraham, de tribu Benjamin :

11:2  God hath not cast away his people which he foreknew. Know you not what the scripture saith of Elias, how he calleth on God against Israel?

11:2  God hath not cast away his people which he foreknew. Wot ye not what the scripture saith of Elias? how he maketh intercession to God against Israel, saying,

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael:

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo ⌈o Eliášovi, když vypráví⌉, jak si stěžuje Bohu na Izrael?

11:2  Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:

11:2  God hath not cast away his people which he foreknew. Know ye not what the scripture saith of Elijah? how he maketh intercession to God against Israel, saying,

11:2  God did not reject his people, which he foreknew. Or do you not know what the Scripture says about Elijah? How he pleads with God against Israel:

11:2  God has not cast away his people which he foreknew. Know you not what the scripture said of Elias? how he makes intercession to God against Israel saying,

11:2  non repulit Deus plebem suam, quam præscivit. An nescitis in Elia quid dicit Scriptura ? quemadmodum interpellat Deum adversum Israël :

11:3  Lord, they have slain thy prophets, they have dug down thy altars. And I am left alone: and they seek my life.

11:3  Lord, they have killed thy prophets, and digged down thine altars; and I am left alone, and they seek my life.

11:3  ‚Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!‘

11:3  „Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!“

11:3  Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.

11:3  Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají?

11:3  Lord, they have killed thy prophets, and digged down thy altars; and I am left alone, and they seek my life.

11:3  "Lord, they have killed your prophets, they have broken down your altars; and I am left alone, and they seek my life."

11:3  Lord, they have killed your prophets, and dig down your altars; and I am left alone, and they seek my life.

11:3  Domine, prophetas tuos occiderunt, altaria tua suffoderunt : et ego relictus sum solus, et quærunt animam meam.

11:4  But what saith the divine answer to him? I have left me seven thousand men that have not bowed their knees to Baal.

11:4  But what saith the answer of God unto him? I have reserved to myself seven thousand men, who have not bowed the knee to the image of Baal.

11:4  Jakou však dostal odpověď? ‚Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.‘

11:4  Jak mu tehdy Bůh odpověděl? „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“

11:4  Co mu však řekl božský výrok? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem.

11:4  Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.

11:4  But what saith the answer of God to him? I have reserved to myself seven thousand men, who have not bowed the knee to Baal.

11:4  But how does God answer him? "I have reserved for myself seven thousand men, who have not bowed the knee to Baal."

11:4  But what said the answer of God to him? I have reserved to myself seven thousand men, who have not bowed the knee to the image of Baal.

11:4  Sed quid dicit illi divinum responsum ? Reliqui mihi septem millia virorum, qui non curvaverunt genua ante Baal.

11:5  Even so then, at this present time also, there is a remnant saved according to the election of grace.

11:5  Even so then at this present time also there is a remnant according to the election of grace.

11:5  A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.

11:5  Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí.

11:5  Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.

11:5  Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,

11:5  Even so then at this present time also there is a remnant according to the election of grace.

11:5  Even so then at this present time also there is a remnant according to the election of grace.

11:5  Even so then at this present time also there is a remnant according to the election of grace.

11:5  Sic ergo et in hoc tempore reliquiæ secundum electionem gratiæ salvæ factæ sunt.

11:6  And if by grace, it is not now by works: otherwise grace is no more grace.

11:6  And if by grace, then is it no more of works: otherwise grace is no more grace. But if it be of works, then is it no more grace: otherwise work is no more work.

11:6  Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.

11:6  Je to díky milosti, ne díky skutkům – jinak by milost už nebyla milost.

11:6  Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.

11:6  A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.

11:6  And if by grace, then [is it] no more of works: otherwise grace is no more grace. But if of works, then is it no more grace: otherwise work is no more work.

11:6  And if by grace, then it is no longer of works; otherwise grace is no longer grace.

11:6  And if by grace, then is it no more of works: otherwise grace is no more grace. But if it be of works, then it is no more grace: otherwise work is no more work.

11:6  Si autem gratia, jam non ex operibus : alioquin gratia jam non est gratia.

11:7  What then? That which Israel sought, he hath not obtained: but the election hath obtained it. And the rest have been blinded.

11:7  What then? Israel hath not obtained that which he seeketh for; but the election hath obtained it, and the rest were blinded

11:7  Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,

11:7  Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni.

11:7  Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,

11:7  Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,

11:7  What then? Israel hath not obtained that which he seeketh for; but the election hath obtained it, and the rest were blinded.

11:7  What then? That which Israel seeks for, that he did not obtain, but the chosen ones obtained it, and the rest were hardened.

11:7  What then? Israel has not obtained that which he seeks for; but the election has obtained it, and the rest were blinded.

11:7  Quid ergo ? Quod quærebat Israël, hoc non est consecutus : electio autem consecuta est : ceteri vero excæcati sunt :

11:8  As it is written: God hath given them the spirit of insensibility; eyes that they should not see and ears that they should not hear, until this present day.

11:8  (According as it is written, God hath given them the spirit of slumber, eyes that they should not see, and ears that they should not hear;) unto this day.

11:8  jak je psáno: ‚Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘

11:8  Jak je psáno: „Bůh otupil jejich ducha: jejich oči dodnes nevidí, jejich uši neslyší.“

11:8  jak je napsáno: Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.

11:8  (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.

11:8  (According as it is written, God hath given them the spirit of slumber, eyes that they should not see, and ears that they should not hear;) to this day.

11:8  According as it is written, "God gave them a spirit of stupor, eyes that they should not see, and ears that they should not hear, to this very day."

11:8  (According as it is written, God has given them the spirit of slumber, eyes that they should not see, and ears that they should not hear;) to this day.

11:8  sicut scriptum est : Dedit illis Deus spiritum compunctionis : oculos ut non videant, et aures ut non audiant, usque in hodiernum diem.

11:9  And David saith: Let their table be made a snare and a trap and a stumbling block and a recompense unto them.

11:9  And David saith, Let their table be made a snare, and a trap, and a stumblingblock, and a recompence unto them:

11:9  A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,

11:9  A David říká: „Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

11:9  A David praví: Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

11:9  A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením.

11:9  And David saith, Let their table be made a snare, and a trap, and a stumbling-block, and a recompense to them:

11:9  David says, "Let their table be made a snare, and a trap, a stumbling block, and a retribution to them.

11:9  And David said, Let their table be made a snare, and a trap, and a stumbling block, and a recompense to them:

11:9  Et David dicit : Fiat mensa eorum in laqueum, et in captionem, et in scandalum, et in retributionem illis.

11:10  Let their eyes be darkened, that they may not see: and bow down their back always.

11:10  Let their eyes be darkened, that they may not see, and bow down their back alway.

11:10  ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.‘

11:10  Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, a jejich záda sehni navždycky.“

11:10  Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.

11:10  Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.

11:10  Let their eyes be darkened, that they may not see, and bow down their back always.

11:10  Let their eyes be darkened, that they may not see. Bow down their back always."

11:10  Let their eyes be darkened, that they may not see, and bow down their back always.

11:10  Obscurentur oculi eorum ne videant : et dorsum eorum semper incurva.

11:11  I say then: Have they so stumbled, that they should fall? God forbid! But by their offence salvation is come to the Gentiles, that they may be emulous of them.

11:11  I say then, Have they stumbled that they should fall? God forbid: but rather through their fall salvation is come unto the Gentiles, for to provoke them to jealousy.

11:11  Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.

11:11  Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost.

11:11  Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.

11:11  Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl.

11:11  I say then, Have they stumbled that they should fall? By no means: but [rather] through their fall salvation [is come] to the Gentiles, to provoke them to jealousy.

11:11  I ask then, did they stumble that they might fall? May it never be! But by their fall salvation has come to the Gentiles, to provoke them to jealousy.

11:11  I say then, Have they stumbled that they should fall? God forbid: but rather through their fall salvation is come to the Gentiles, for to provoke them to jealousy.

11:11  Dico ergo : Numquid sic offenderunt ut caderent ? Absit. Sed illorum delicto, salus est gentibus ut illos æmulentur.

11:12  Now if the offence of them be the riches of the world and the diminution of them the riches of the Gentiles: how much more the fulness of them?

11:12  Now if the fall of them be the riches of the world, and the diminishing of them the riches of the Gentiles; how much more their fulness?

11:12  Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?

11:12  Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich umenšení obohatilo pohany, co teprve jejich naplnění!

11:12  Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství ⌈pro pohany⌉, oč více bude znamenat jejich plnost!

11:12  A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?

11:12  Now if the fall of them [be] the riches of the world, and the diminishing of them the riches of the Gentiles; how much more their fullness?

11:12  Now if their fall is the riches of the world, and their loss the riches of the Gentiles; how much more their fullness?

11:12  Now if the fall of them be the riches of the world, and the diminishing of them the riches of the Gentiles; how much more their fullness?

11:12  Quod si delictum illorum divitiæ sunt mundi, et diminutio eorum divitiæ gentium : quanto magis plenitudo eorum ?

11:13  For I say to you, Gentiles: As long indeed as I am the apostle of the Gentiles, I will honour my ministry,

11:13  For I speak to you Gentiles, inasmuch as I am the apostle of the Gentiles, I magnify mine office:

11:13  Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,

11:13  Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý.

11:13  Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,

11:13  Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,

11:13  For I speak to you Gentiles, inasmuch as I am the apostle of the Gentiles, I magnify my office:

11:13  For I speak to you who are Gentiles. Since then as I am an apostle to Gentiles, I glorify my ministry;

11:13  For I speak to you Gentiles, inasmuch as I am the apostle of the Gentiles, I magnify my office:

11:13  Vobis enim dico gentibus : Quamdiu quidem ego sum gentium Apostolus, ministerium meum honorificabo,

11:14  If, by any means, I may provoke to emulation them who are my flesh and may save some of them.

11:14  If by any means I may provoke to emulation them which are my flesh, and might save some of them.

11:14  abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.

11:14  Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse!

11:14  zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost ⌈svých pokrevních bratrů⌉ a některé z nich zachránit.

11:14  Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.

11:14  If by any means I may incite to emulation [them who are] my flesh, and may save some of them.

11:14  if by any means I may provoke to jealousy those who are my flesh, and may save some of them.

11:14  If by any means I may provoke to emulation them which are my flesh, and might save some of them.

11:14  si quomodo ad æmulandum provocem carnem meam, et salvos faciam aliquos ex illis.

11:15  For if the loss of them be the reconciliation of the world, what shall the receiving of them be, but life from the dead?

11:15  For if the casting away of them be the reconciling of the world, what shall the receiving of them be, but life from the dead?

11:15  Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!

11:15  Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí nežli život z mrtvých?

11:15  Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život ⌈po zmrtvýchvstání⌉?

11:15  Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?

11:15  For if the rejection of them [be] the reconciling of the world, what [shall] the receiving [of them be], but life from the dead?

11:15  For if the rejection of them is the reconciling of the world, what would their acceptance be, but life from the dead?

11:15  For if the casting away of them be the reconciling of the world, what shall the receiving of them be, but life from the dead?

11:15  Si enim amissio eorum, reconciliatio est mundi : quæ assumptio, nisi vita ex mortuis ?

11:16  For if the firstfruit be holy, so is the lump also: and if the root be holy, so are the branches.

11:16  For if the firstfruit be holy, the lump is also holy: and if the root be holy, so are the branches.

11:16  Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.

11:16  Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve.

11:16  Jsou–li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je–li kořen svatý, jsou svaté i větve.

11:16  Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.

11:16  For if the first fruit [is] holy, the lump [is] also [holy]: and if the root [is] holy, so [are] the branches.

11:16  If the first fruit is holy, so is the lump. If the root is holy, so are the branches.

11:16  For if the first fruit be holy, the lump is also holy: and if the root be holy, so are the branches.

11:16  Quod si delibatio sancta est, et massa : et si radix sancta, et rami.

11:17  And if some of the branches be broken and thou, being a wild olive, art ingrafted in them and art made partaker of the root and of the fatness of the olive tree:

11:17  And if some of the branches be broken off, and thou, being a wild olive tree, wert graffed in among them, and with them partakest of the root and fatness of the olive tree;

11:17  Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,

11:17  Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy,

11:17  Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,

11:17  Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.

11:17  And if some of the branches be broken off, and thou, being a wild olive-tree, art ingrafted among them, and with them partakest of the root and fatness of the olive-tree;

11:17  But if some of the branches were broken off, and you, being a wild olive, were grafted in among them, and became partaker with them of the root and of the richness of the olive tree;

11:17  And if some of the branches be broken off, and you, being a wild olive tree, were grafted in among them, and with them partake of the root and fatness of the olive tree;

11:17  Quod si aliqui ex ramis fracti sunt, tu autem cum oleaster esses, insertus es in illis, et socius radicis, et pinguedinis olivæ factus es,

11:18  Boast not against the branches. But if thou boast, thou bearest not the root: but the root thee.

11:18  Boast not against the branches. But if thou boast, thou bearest not the root, but the root thee.

11:18  nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!

11:18  a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe.

11:18  nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.

11:18  Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.

11:18  Boast not against the branches. But if thou boastest, thou bearest not the root, but the root thee.

11:18  do not boast over the branches. But if you boast, it is not you who support the root, but the root supports you.

11:18  Boast not against the branches. But if you boast, you bore not the root, but the root you.

11:18  noli gloriari adversus ramos. Quod si gloriaris : non tu radicem portas, sed radix te.

11:19  Thou wilt say then: The branches were broken off that I might be grafted in.

11:19  Thou wilt say then, The branches were broken off, that I might be graffed in.

11:19  Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

11:19  Možná řekneš: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“

11:19  Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

11:19  Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,

11:19  Thou wilt say then, The branches were broken off, that I might be ingrafted.

11:19  You will say then, "Branches were broken off, that I might be grafted in."

11:19  You will say then, The branches were broken off, that I might be grafted in.

11:19  Dices ergo : Fracti sunt rami ut ego inserar.

11:20  Well: because of unbelief they were broken off. But thou standest by faith. Be not highminded, but fear.

11:20  Well; because of unbelief they were broken off, and thou standest by faith. Be not highminded, but fear:

11:20  Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

11:20  Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se.

11:20  Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

11:20  Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.

11:20  Well; because of unbelief they were broken off, and thou standest by faith. Be not high-minded, but fear:

11:20  True; by their unbelief they were broken off, and you stand by your faith. Do not be conceited, but fear;

11:20  Well; because of unbelief they were broken off, and you stand by faith. Be not high minded, but fear:

11:20  Bene : propter incredulitatem fracti sunt. Tu autem fide stas : noli altum sapere, sed time.

11:21  For if God hath not spared the natural branches, fear lest perhaps also he spare not thee.

11:21  For if God spared not the natural branches, take heed lest he also spare not thee.

11:21  Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!

11:21  Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe!

11:21  Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

11:21  Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.

11:21  For if God spared not the natural branches, [take heed] lest he also spare not thee.

11:21  for if God did not spare the natural branches, neither will he spare you.

11:21  For if God spared not the natural branches, take heed lest he also spare not you.

11:21  Si enim Deus naturalibus ramis non pepercit : ne forte nec tibi parcat.

11:22  See then the goodness and the severity of God: towards them indeed that are fallen, the severity; but towards thee, the goodness of God, if thou abide in goodness. Otherwise thou also shalt be cut off.

11:22  Behold therefore the goodness and severity of God: on them which fell, severity; but toward thee, goodness, if thou continue in his goodness: otherwise thou also shalt be cut off.

11:22  Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,

11:22  Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty,

11:22  Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš–li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

11:22  A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.

11:22  Behold therefore the goodness and severity of God: on them who fell, severity; but towards thee, goodness, if thou shalt continue in [his] goodness: otherwise thou also shalt be cut off.

11:22  See then the goodness and severity of God. Toward those who fell, severity; but toward you, goodness, if you continue in his goodness; otherwise you also will be cut off.

11:22  Behold therefore the goodness and severity of God: on them which fell, severity; but toward you, goodness, if you continue in his goodness: otherwise you also shall be cut off.

11:22  Vide ergo bonitatem, et severitatem Dei : in eos quidem qui ceciderunt, severitatem : in te autem bonitatem Dei, si permanseris in bonitate, alioquin et tu excideris.

11:23  And they also, if they abide not still in unbelief, shall be grafted in: for God is able to graft them in again.

11:23  And they also, if they abide not still in unbelief, shall be graffed in: for God is able to graff them in again.

11:23  oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.

11:23  zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět!

11:23  A oni, nezůstanou–li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

11:23  Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.

11:23  And they also, if they abide not still in unbelief, shall be ingrafted: for God is able to ingraft them again.

11:23  They also, if they do not continue in their unbelief, will be grafted in, for God is able to graft them in again.

11:23  And they also, if they abide not still in unbelief, shall be grafted in: for God is able to graft them in again.

11:23  Sed et illi, si non permanserint in incredulitate, inserentur : potens est enim Deus iterum inserere illos.

11:24  For if thou were cut out of the wild olive tree, which is natural to thee; and, contrary to nature, wert grafted into the good olive tree: how much more shall they that are the natural branches be grafted into their own olive tree?

11:24  For if thou wert cut out of the olive tree which is wild by nature, and wert graffed contrary to nature into a good olive tree: how much more shall these, which be the natural branches, be graffed into their own olive tree?

11:24  Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

11:24  Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy?

11:24  Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

11:24  Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.

11:24  For if thou wast cut out of the olive-tree which is wild by nature, and wast ingrafted contrary to nature into a good olive-tree; how much more shall these, which are the natural [branches], be grafted into their own olive-tree?

11:24  For if you were cut out of that which is by nature a wild olive tree, and were grafted contrary to nature into a good olive tree, how much more will these, which are the natural branches, be grafted into their own olive tree?

11:24  For if you were cut out of the olive tree which is wild by nature, and were grafted contrary to nature into a good olive tree: how much more shall these, which be the natural branches, be grafted into their own olive tree?

11:24  Nam si tu ex naturali excisus es oleastro, et contra naturam insertus es in bonam olivam : quanto magis ii qui secundum naturam inserentur suæ olivæ ?

11:25  For I would not have you ignorant, brethren, of this mystery (lest you should be wise in your own conceits) that blindness in part has happened in Israel, until the fulness of the Gentiles should come in.

11:25  For I would not, brethren, that ye should be ignorant of this mystery, lest ye should be wise in your own conceits; that blindness in part is happened to Israel, until the fulness of the Gentiles be come in.

11:25  Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.

11:25  Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů.

11:25  Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.

11:25  Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.

11:25  For I would not, brethren, that ye should be ignorant of this mystery, (lest ye should be wise in your own conceits) that blindness in part hath happened to Israel, until the fullness of the Gentiles shall be come in.

11:25  For I do not desire you to be ignorant, brothers, of this mystery, so that you won't be wise in your own conceits, that a partial hardening has happened to Israel, until the fullness of the Gentiles has come in,

11:25  For I would not, brothers, that you should be ignorant of this mystery, lest you should be wise in your own conceits; that blindness in part is happened to Israel, until the fullness of the Gentiles be come in.

11:25  Nolo enim vos ignorare, fratres, mysterium hoc (ut non sitis vobis ipsis sapientes), quia cæcitas ex parte contigit in Israël, donec plenitudo gentium intraret,

11:26  And so all Israel should be saved, as it is written: There shall come out of Sion, he that shall deliver and shall turn away ungodliness from Jacob.

11:26  And so all Israel shall be saved: as it is written, There shall come out of Sion the Deliverer, and shall turn away ungodliness from Jacob:

11:26  Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;

11:26  Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno: „Vysvoboditel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost.

11:26  ⌈Bude však⌉ zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;

11:26  A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.

11:26  And so all Israel shall be saved: as it is written, There shall come out of Sion the Deliverer, and shall turn away ungodliness from Jacob:

11:26  and so all Israel will be saved. Even as it is written, "There will come out of Zion the Deliverer, and he will turn away ungodliness from Jacob.

11:26  And so all Israel shall be saved: as it is written, There shall come out of Sion the Deliverer, and shall turn away ungodliness from Jacob:

11:26  et sic omnis Israël salvus fieret, sicut scriptum est : Veniet ex Sion, qui eripiat, et avertat impietatem a Jacob.

11:27  And this is to them my covenant: when I shall take away their sins.

11:27  For this is my covenant unto them, when I shall take away their sins.

11:27  to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘

11:27  Toto pak bude má smlouva s nimi, jakmile odstraním jejich hřích.“

11:27  a to bude ⌈má smlouva⌉ s nimi, až odejmu jejich hříchy.

11:27  A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.

11:27  For this [is] my covenant to them, when I shall take away their sins.

11:27  This is my covenant to them, when I will take away their sins."

11:27  For this is my covenant to them, when I shall take away their sins.

11:27  Et hoc illis a me testamentum : cum abstulero peccata eorum.

11:28  As concerning the gospel, indeed, they are enemies for your sake: but as touching the election, they are most dear for the sake of the fathers.

11:28  As concerning the gospel, they are enemies for your sakes: but as touching the election, they are beloved for the fathers’ sakes.

11:28  Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.

11:28  Pokud jde o evangelium, stali se ve váš prospěch Božími nepřáteli; ale pokud jde o vyvolení, zůstávají díky praotcům jeho přáteli.

11:28  Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce.

11:28  A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce.

11:28  As concerning the gospel, [they are] enemies for your sakes: but as concerning the election, [they are] beloved for the father's sakes.

11:28  Concerning the Good News, they are enemies for your sake. But concerning the election, they are beloved for the fathers' sake.

11:28  As concerning the gospel, they are enemies for your sakes: but as touching the election, they are beloved for the father's sakes.

11:28  Secundum Evangelium quidem, inimici propter vos : secundum electionem autem, carissimi propter patres.

11:29  For the gifts and the calling of God are without repentance.

11:29  For the gifts and calling of God are without repentance.

11:29  Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.

11:29  Bůh nelituje svých darů a povolání!

11:29  Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.

11:29  Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.

11:29  For the gifts and calling of God [are] without repentance.

11:29  For the gifts and the calling of God are irrevocable.

11:29  For the gifts and calling of God are without repentance.

11:29  Sine pœnitentia enim sunt dona et vocatio Dei.

11:30  For as you also in times past did not believe God, but now have obtained mercy, through their unbelief:

11:30  For as ye in times past have not believed God, yet have now obtained mercy through their unbelief:

11:30  Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,

11:30  Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás.

11:30  Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,

11:30  Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,

11:30  For as ye in times past have not believed God, yet have now obtained mercy through their unbelief;

11:30  For as you in time past were disobedient to God, but now have obtained mercy by their disobedience,

11:30  For as you in times past have not believed God, yet have now obtained mercy through their unbelief:

11:30  Sicut enim aliquando et vos non credidistis Deo, nunc autem misericordiam consecuti estis propter incredulitatem illorum :

11:31  So these also now have not believed, for your mercy, that they also may obtain mercy.

11:31  Even so have these also now not believed, that through your mercy they also may obtain mercy.

11:31  tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.

11:31  Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně.

11:31  tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství ⌈prokázané vám⌉, aby také došli milosrdenství.

11:31  Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli.

11:31  Even so have these also now not believed, that through your mercy they also may obtain mercy.

11:31  even so these also have now been disobedient, that by the mercy shown to you they may also obtain mercy.

11:31  Even so have these also now not believed, that through your mercy they also may obtain mercy.

11:31  ita et isti nunc non crediderunt in vestram misericordiam : ut et ipsi misericordiam consequantur.

11:32  For God hath concluded all in unbelief, that he may have mercy on all.

11:32  For God hath concluded them all in unbelief, that he might have mercy upon all.

11:32  Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

11:32  Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.

11:32  Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

11:32  Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.

11:32  For God hath concluded them all in unbelief, that he might have mercy upon all.

11:32  For God has shut up all to disobedience, that he might have mercy on all.

11:32  For God has concluded them all in unbelief, that he might have mercy on all.

11:32  Conclusit enim Deus omnia in incredulitate, ut omnium misereatur.

11:33  O the depth of the riches of the wisdom and of the knowledge of God! How incomprehensible are his judgments, and how unsearchable his ways!

11:33  O the depth of the riches both of the wisdom and knowledge of God! how unsearchable are his judgments, and his ways past finding out!

11:33  Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!

11:33  Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! Vždyť:

11:33  Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!

11:33  Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.

11:33  O the depth of the riches both of the wisdom and knowledge of God! how unsearchable [are] his judgments, and his ways past finding out!

11:33  Oh the depth of the riches both of the wisdom and the knowledge of God! How unsearchable are his judgments, and his ways past tracing out!

11:33  O the depth of the riches both of the wisdom and knowledge of God! how unsearchable are his judgments, and his ways past finding out!

11:33  O altitudo divitiarum sapientiæ, et scientiæ Dei : quam incomprehensibilia sunt judicia ejus, et investigabiles viæ ejus !

11:34  For who hath known the mind of the Lord? Or who hath been his counsellor?

11:34  For who hath known the mind of the Lord? or who hath been his counsellor?

11:34  ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘

11:34  „Kdo poznal Hospodinovu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil?“

11:34  Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?

11:34  Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

11:34  For who hath known the mind of the Lord? or who hath been his counselor?

11:34  "For who has known the mind of the Lord? Or who has been his counselor?"

11:34  For who has known the mind of the Lord? or who has been his counselor?

11:34  Quis enim cognovit sensum Domini ? aut quis consiliarius ejus fuit ?

11:35  Or who hath first given to him, and recompense shall be made him?

11:35  Or who hath first given to him, and it shall be recompensed unto him again?

11:35  ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘

11:35  „Kdo mu co dal jako první, aby mu za to Bůh zaplatil?“

11:35  Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?

11:35  Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?

11:35  Or who hath first given to him, and it shall be recompensed to him again?

11:35  "Or who has first given to him, and it will be repaid to him again?"

11:35  Or who has first given to him, and it shall be recompensed to him again?

11:35  aut quis prior dedit illi, et retribuetur ei ?

11:36  For of him, and by him, and in him, are all things: to him be glory for ever. Amen.

11:36  For of him, and through him, and to him, are all things: to whom be glory for ever. Amen.

11:36  Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

11:36  Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen.

11:36  Vždyť z něho a skrze něho a ⌈pro něho⌉ jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.

11:36  Nebo z něho, a skrze něho, a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.

11:36  For from him, and by him, and to him [are] all things: to whom [be] glory for ever. Amen.

11:36  For of him, and through him, and to him, are all things. To him be the glory for ever! Amen.

11:36  For of him, and through him, and to him, are all things: to whom be glory for ever. Amen.

11:36  Quoniam ex ipso, et per ipsum, et in ipso sunt omnia : ipsi gloria in sæcula. Amen.

Chapter 12

12:1  I beseech you therefore, brethren, by the mercy of God, that you present your bodies a living sacrifice, holy, pleasing unto God, your reasonable service.

12:1  I beseech you therefore, brethren, by the mercies of God, that ye present your bodies a living sacrifice, holy, acceptable unto God, which is your reasonable service.

12:1  Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

12:1  Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba.

12:1  Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.

12:1  Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou.

12:1  I beseech you therefore, brethren, by the mercies of God, that ye present your bodies a living sacrifice, holy, acceptable to God, [which is] your reasonable service.

12:1  Therefore I urge you, brothers, by the mercies of God, to present your bodies a living sacrifice, holy, acceptable to God, which is your spiritual service.

12:1  I beseech you therefore, brothers, by the mercies of God, that you present your bodies a living sacrifice, holy, acceptable to God, which is your reasonable service.

12:1  Obsecro itaque vos fratres per misericordiam Dei, ut exhibeatis corpora vestra hostiam viventem, sanctam, Deo placentem, rationabile obsequium vestrum.

12:2  And be not conformed to this world: but be reformed in the newness of your mind, that you may prove what is the good and the acceptable and the perfect will of God.

12:2  And be not conformed to this world: but be ye transformed by the renewing of your mind, that ye may prove what is that good, and acceptable, and perfect, will of God.

12:2  A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

12:2  Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.

12:2  A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je ⌈Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé⌉.

12:2  A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.

12:2  And be not conformed to this world: but be ye transformed by the renewing of your mind, that ye may prove what [is] that good and acceptable, and perfect will of God.

12:2  And do not be conformed to this world, but be transformed by the renewing of your mind, so that you may prove what is the good, well-pleasing, and perfect will of God.

12:2  And be not conformed to this world: but be you transformed by the renewing of your mind, that you may prove what is that good, and acceptable, and perfect, will of God.

12:2  Et nolite conformari huic sæculo, sed reformamini in novitate sensus vestri : ut probetis quæ sit voluntas Dei bona, et beneplacens, et perfecta.

12:3  For I say, by the grace that is given me, to all that are among you, not to be more wise than it behoveth to be wise, but to be wise unto sobriety and according as God hath divided to every one the measure of faith.

12:3  For I say, through the grace given unto me, to every man that is among you, not to think of himself more highly than he ought to think; but to think soberly, according as God hath dealt to every man the measure of faith.

12:3  Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.

12:3  Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil.

12:3  Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.

12:3  Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry.

12:3  For through the grace given to me, I say, to every man that is among you, not to think [of himself] more highly than he ought to think; but to think soberly, according as God hath dealt to every man the measure of faith.

12:3  For I say, through the grace that was given me, to every man who is among you, not to think of himself more highly than he ought to think; but to think reasonably, as God has apportioned to each person a measure of faith.

12:3  For I say, through the grace given to me, to every man that is among you, not to think of himself more highly than he ought to think; but to think soberly, according as God has dealt to every man the measure of faith.

12:3  Dico enim per gratiam quæ data est mihi, omnibus qui sunt inter vos, non plus sapere quam oportet sapere, sed sapere ad sobrietatem : et unicuique sicut Deus divisit mensuram fidei.

12:4  For as in one body we have many members, but all the members have not the same office:

12:4  For as we have many members in one body, and all members have not the same office:

12:4  Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,

12:4  Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol,

12:4  Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol,

12:4  Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla,

12:4  For as we have many members in one body, and all members have not the same office:

12:4  For even as we have many members in one body, and all the members do not have the same function,

12:4  For as we have many members in one body, and all members have not the same office:

12:4  Sicut enim in uno corpore multa membra habemus, omnia autem membra non eumdem actum habent :

12:5  So we, being many, are one body in Christ; and every one members one of another:

12:5  So we, being many, are one body in Christ, and every one members one of another.

12:5  tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.

12:5  tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem.

12:5  tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.

12:5  Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.

12:5  So we, [being] many, are one body in Christ, and every one members one of another.

12:5  so we, who are many, are one body in Christ, and individually members one of another.

12:5  So we, being many, are one body in Christ, and every one members one of another.

12:5  ita multi unum corpus sumus in Christo, singuli autem alter alterius membra.

12:6  And having different gifts, according to the grace that is given us, either prophecy, to be used according to the rule of faith;

12:6  Having then gifts differing according to the grace that is given to us, whether prophecy, let us prophesy according to the proportion of faith;

12:6  Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.

12:6  Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou;

12:6  Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má–li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou.

12:6  Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry;

12:6  Having then gifts differing according to the grace that is given to us, whether prophecy, [let us prophesy] according to the proportion of faith;

12:6  Having gifts differing according to the grace that was given to us, if prophecy, let us prophesy according to the proportion of our faith;

12:6  Having then gifts differing according to the grace that is given to us, whether prophecy, let us prophesy according to the proportion of faith;

12:6  Habentes autem donationes secundum gratiam, quæ data est nobis, differentes : sive prophetiam secundum rationem fidei,

12:7  Or ministry, in ministering; or he that teacheth, in doctrine;

12:7  Or ministry, let us wait on our ministering: or he that teacheth, on teaching;

12:7  Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.

12:7  kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí;

12:7  Má–li službu, ⌈ať slouží⌉. Je–li vyučující, ⌈ať učí⌉.

12:7  Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování.

12:7  Or ministry, [let us wait] on [our] ministering: or he that teacheth, on teaching:

12:7  or service, let us give ourselves to service; or he who teaches, to his teaching;

12:7  Or ministry, let us wait on our ministering: or he that teaches, on teaching;

12:7  sive ministerium in ministrando, sive qui docet in doctrina,

12:8  He that exhorteth, in exhorting; he that giveth, with simplicity; he that ruleth, with carefulness; he that sheweth mercy, with cheerfulness.

12:8  Or he that exhorteth, on exhortation: he that giveth, let him do it with simplicity; he that ruleth, with diligence; he that sheweth mercy, with cheerfulness.

12:8  Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

12:8  kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo vede druhé, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.

12:8  Má–li dar povzbuzování, ⌈ať povzbuzuje⌉. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ⌈ať je horlivý⌉. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně.

12:8  Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností.

12:8  Or he that exhorteth, on exhortation: he that giveth, [let him do it] with simplicity; he that ruleth, with diligence; he that showeth mercy, with cheerfulness.

12:8  or he who exhorts, to his exhorting: he who gives, let him do it with liberality; he who rules, with diligence; he who shows mercy, with cheerfulness.

12:8  Or he that exhorts, on exhortation: he that gives, let him do it with simplicity; he that rules, with diligence; he that shows mercy, with cheerfulness.

12:8  qui exhortatur in exhortando, qui tribuit in simplicitate, qui præest in sollicitudine, qui miseretur in hilaritate.

12:9  Let love be without dissimulation. Hating that which is evil, cleaving to that which is good,

12:9  Let love be without dissimulation. Abhor that which is evil; cleave to that which is good.

12:9  Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

12:9  Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru.

12:9  Láska ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

12:9  Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.

12:9  [Let] love be without dissimulation. Abhor that which is evil; cleave to that which is good.

12:9  Let love be without hypocrisy. Abhor that which is evil. Cling to that which is good.

12:9  Let love be without dissimulation. Abhor that which is evil; hold to that which is good.

12:9  Dilectio sine simulatione : odientes malum, adhærentes bono :

12:10  Loving one another with the charity of brotherhood: with honour preventing one another.

12:10  Be kindly affectioned one to another with brotherly love; in honour preferring one another;

12:10  Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.

12:10  Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost.

12:10  Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, ⌈v prokazování úcty⌉ předcházejte jeden druhého.

12:10  Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte,

12:10  [Be] kindly affectioned one to another with brotherly love; in honor preferring one another;

12:10  In love of the brothers be tenderly affectionate one to another; outdo one another in showing honor;

12:10  Be kindly affectionate one to another with brotherly love; in honor preferring one another;

12:10  caritate fraternitatis invicem diligentes : honore invicem prævenientes :

12:11  In carefulness not slothful. In spirit fervent. Serving the Lord.

12:11  Not slothful in business; fervent in spirit; serving the Lord;

12:11  V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.

12:11  V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví,

12:11  V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.

12:11  V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce,

12:11  Not slothful in business; fervent in spirit; serving the Lord;

12:11  not lagging in diligence; fervent in spirit; serving the Lord;

12:11  Not slothful in business; fervent in spirit; serving the Lord;

12:11  sollicitudine non pigri : spiritu ferventes : Domino servientes :

12:12  Rejoicing in hope. Patient in tribulation. Instant in prayer.

12:12  Rejoicing in hope; patient in tribulation; continuing instant in prayer;

12:12  Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.

12:12  v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí,

12:12  V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí.

12:12  Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,

12:12  Rejoicing in hope; patient in tribulation; continuing earnest in prayer;

12:12  rejoicing in hope; enduring in troubles; continuing steadfastly in prayer;

12:12  Rejoicing in hope; patient in tribulation; continuing instant in prayer;

12:12  spe gaudentes : in tribulatione patientes : orationi instantes :

12:13  Communicating to the necessities of the saints. Pursuing hospitality.

12:13  Distributing to the necessity of saints; given to hospitality.

12:13  Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.

12:13  přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti.

12:13  Sdílejte se se svatými v jejich potřebách, usilujte o pohostinnost.

12:13  V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.

12:13  Distributing to the necessity of saints; given to hospitality.

12:13  contributing to the needs of the saints; given to hospitality.

12:13  Distributing to the necessity of saints; given to hospitality.

12:13  necessitatibus sanctorum communicantes : hospitalitatem sectantes.

12:14  Bless them that persecute you: bless, and curse not.

12:14  Bless them which persecute you: bless, and curse not.

12:14  Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.

12:14  Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte.

12:14  Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte.

12:14  Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte.

12:14  Bless them who persecute you; bless, and curse not.

12:14  Bless those who persecute you; bless, and do not curse.

12:14  Bless them which persecute you: bless, and curse not.

12:14  Benedicite persequentibus vos : benedicite, et nolite maledicere.

12:15  Rejoice with them that rejoice: weep with them that weep.

12:15  Rejoice with them that do rejoice, and weep with them that weep.

12:15  Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

12:15  Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

12:15  Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

12:15  Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.

12:15  Rejoice with them that rejoice, and weep with them that weep.

12:15  Rejoice with those who rejoice. Weep with those who weep.

12:15  Rejoice with them that do rejoice, and weep with them that weep.

12:15  Gaudere cum gaudentibus, flere cum flentibus :

12:16  Being of one mind one towards another. Not minding high things, but consenting to the humble. Be not wise in your own conceits.

12:16  Be of the same mind one toward another. Mind not high things, but condescend to men of low estate. Be not wise in your own conceits.

12:16  Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

12:16  Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.

12:16  ⌈Mějte jeden k druhému stejný ohled.⌉ Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Nebuďte moudří sami podle sebe.

12:16  Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.

12:16  [Be] of the same mind one towards another. Mind not high things, but condescend to men of low estate. Be not wise in your own conceits.

12:16  Be of the same mind one toward another. Do not be arrogant, but associate with the humble. Do not be wise in your own conceits.

12:16  Be of the same mind one toward another. Mind not high things, but condescend to men of low estate. Be not wise in your own conceits.

12:16  idipsum invicem sentientes : non alta sapientes, sed humilibus consentientes. Nolite esse prudentes apud vosmetipsos :

12:17  To no man rendering evil for evil. Providing good things, not only in the sight of God but also in the sight of all men.

12:17  Recompense to no man evil for evil. Provide things honest in the sight of all men.

12:17  Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.

12:17  Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro.

12:17  Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci.

12:17  Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,

12:17  Recompense to no man evil for evil. Provide things honest in the sight of all men.

12:17  Repay no one evil for evil. Respect what is honorable in the sight of all men.

12:17  Recompense to no man evil for evil. Provide things honest in the sight of all men.

12:17  nulli malum pro malo reddentes : providentes bona non tantum coram Deo, sed etiam coram omnibus hominibus.

12:18  If it be possible, as much as is in you, have peace with all men.

12:18  If it be possible, as much as lieth in you, live peaceably with all men.

12:18  Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

12:18  Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.

12:18  Je–li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi.

12:18  Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,

12:18  If [it is] possible, as much as lieth in you, live peaceably with all men.

12:18  If it is possible, as much as it is up to you, be at peace with all men.

12:18  If it be possible, as much as lies in you, live peaceably with all men.

12:18  Si fieri potest, quod ex vobis est, cum omnibus hominibus pacem habentes :

12:19  Revenge not yourselves, my dearly beloved; but give place unto wrath, for it is written: Revenge is mine, I will repay, saith the Lord.

12:19  Dearly beloved, avenge not yourselves, but rather give place unto wrath: for it is written, Vengeance is mine; I will repay, saith the Lord.

12:19  Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘

12:19  Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo Božímu hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“

12:19  Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.

12:19  Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.

12:19  Dearly beloved, avenge not yourselves, but [rather] give place to wrath: for it is written, Vengeance [is] mine; I will repay, saith the Lord.

12:19  Do not seek revenge yourselves, beloved, but give place to God's wrath. For it is written, "Vengeance belongs to me; I will repay, says the Lord."

12:19  Dearly beloved, avenge not yourselves, but rather give place to wrath: for it is written, Vengeance is mine; I will repay, said the Lord.

12:19  non vosmetipsos defendentes carissimi, sed date locum iræ. Scriptum est enim : Mihi vindicta : ego retribuam, dicit Dominus.

12:20  But if the enemy be hungry, give him to eat; if he thirst, give him to drink. For, doing this, thou shalt heap coals of fire upon his head.

12:20  Therefore if thine enemy hunger, feed him; if he thirst, give him drink: for in so doing thou shalt heap coals of fire on his head.

12:20  Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘

12:20  Právě naopak: „Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít. Tím, že to učiníš, shrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“

12:20  Ale: Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má–li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.

12:20  A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.

12:20  Therefore if thy enemy hungereth, feed him; if he thirsteth, give him drink: for in so doing thou shalt heap coals of fire on his head.

12:20  Therefore "If your enemy is hungry, feed him. If he is thirsty, give him a drink; for in doing so, you will heap coals of fire on his head."

12:20  Therefore if your enemy hunger, feed him; if he thirst, give him drink: for in so doing you shall heap coals of fire on his head.

12:20  Sed si esurierit inimicus tuus, ciba illum : si sitit, potum da illi : hoc enim faciens, carbones ignis congeres super caput ejus.

12:21  Be not overcome by evil: but overcome evil by good.

12:21  Be not overcome of evil, but overcome evil with good.

12:21  Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

12:21  Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

12:21  Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

12:21  Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.

12:21  Be not overcome by evil, but overcome evil with good.

12:21  Do not be overcome by evil, but overcome evil with good.

12:21  Be not overcome of evil, but overcome evil with good.

12:21  Noli vinci a malo, sed vince in bono malum.

Chapter 13

13:1  Let every soul be subject to higher powers. For there is no power but from God: and those that are ordained of God.

13:1  Let every soul be subject unto the higher powers. For there is no power but of God: the powers that be are ordained of God.

13:1  Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,

13:1  Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha.

13:1  Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,

13:1  Každá duše vrchnostem poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, od Boha zřízené jsou.

13:1  Let every soul be subject to the higher powers. For there is no power but from God: the powers that are, are ordained by God.

13:1  Let every soul be in subjection to the higher authorities, for there is no authority except from God, and those who exist are ordained by God.

13:1  Let every soul be subject to the higher powers. For there is no power but of God: the powers that be are ordained of God.

13:1  Omnis anima potestatibus sublimioribus subdita sit : non est enim potestas nisi a Deo : quæ autem sunt, a Deo ordinatæ sunt.

13:2  Therefore, he that resisteth the power resisteth the ordinance of God. And they that resist purchase to themselves damnation.

13:2  Whosoever therefore resisteth the power, resisteth the ordinance of God: and they that resist shall receive to themselves damnation.

13:2  takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.

13:2  Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest.

13:2  takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.

13:2  A protož kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, odsouzení sobě dobudou.

13:2  Whoever therefore resisteth the power, resisteth the ordinance of God: and they that resist shall receive to themselves damnation.

13:2  Therefore he who resists the authority, withstands the ordinance of God; and those who withstand will receive to themselves judgment.

13:2  Whoever therefore resists the power, resists the ordinance of God: and they that resist shall receive to themselves damnation.

13:2  Itaque qui resistit potestati, Dei ordinationi resistit. Qui autem resistunt, ipsi sibi damnationem acquirunt :

13:3  For princes are not a terror to the good work, but to the evil. Wilt thou then not be afraid of the power? Do that which is good: and thou shalt have praise from the same.

13:3  For rulers are not a terror to good works, but to the evil. Wilt thou then not be afraid of the power? do that which is good, and thou shalt have praise of the same:

13:3  Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.

13:3  Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí;

13:3  Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu.

13:3  Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Chceš-li se pak nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.

13:3  For rulers are not a terror to good works, but to the evil. Wilt thou then not be afraid of the power; do that which is good, and thou shalt have praise from the same:

13:3  For rulers are not a terror to the good work, but to the evil. Do you desire to have no fear of the authority? Do that which is good, and you will have praise from the same,

13:3  For rulers are not a terror to good works, but to the evil. Will you then not be afraid of the power? do that which is good, and you shall have praise of the same:

13:3  nam principes non sunt timori boni operis, sed mali. Vis autem non timere potestatem ? Bonum fac : et habebis laudem ex illa :

13:4  For he is God's minister to thee, for good. But if thou do that which is evil, fear: for he beareth not the sword in vain. For he is God's minister: an avenger to execute wrath upon him that doth evil.

13:4  For he is the minister of God to thee for good. But if thou do that which is evil, be afraid; for he beareth not the sword in vain: for he is the minister of God, a revenger to execute wrath upon him that doeth evil.

13:4  Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.

13:4  je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla.

13:4  Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš–li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo.

13:4  Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zůřivý nad tím, kdož zle činí.

13:4  For he is the minister of God to thee for good. But if thou doest that which is evil, be afraid; for he beareth not the sword in vain: for he is the minister of God, an avenger to [execute] wrath upon him that doeth evil.

13:4  for he is a servant of God to you for good. But if you do that which is evil, be afraid, for he does not bear the sword in vain; for he is a servant of God, an avenger for wrath to him who does evil.

13:4  For he is the minister of God to you for good. But if you do that which is evil, be afraid; for he bears not the sword in vain: for he is the minister of God, a revenger to execute wrath on him that does evil.

13:4  Dei enim minister est tibi in bonum. Si autem malum feceris, time : non enim sine causa gladium portat. Dei enim minister est : vindex in iram ei qui malum agit.

13:5  Wherefore be subject of necessity: not only for wrath, but also for conscience' sake.

13:5  Wherefore ye must needs be subject, not only for wrath, but also for conscience sake.

13:5  Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.

13:5  Proto se musíme podřizovat – nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí.

13:5  Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí.

13:5  A protož náležíť poddánu býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.

13:5  Wherefore [ye] must needs be subject, not only for wrath, but also for conscience sake.

13:5  Therefore you need to be in subjection, not only because of the wrath, but also for conscience' sake.

13:5  Why you must needs be subject, not only for wrath, but also for conscience sake.

13:5  Ideo necessitate subditi estote non solum propter iram, sed etiam propter conscientiam.

13:6  For therefore also you pay tribute. For they are the ministers of God, serving unto this purpose.

13:6  For for this cause pay ye tribute also: for they are God’s ministers, attending continually upon this very thing.

13:6  Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.

13:6  Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci.

13:6  Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují.

13:6  Nebo proto i daň dáváte, že služebníci Boží jsou, pilnou práci o to samo vedouce.

13:6  For, for this cause ye pay tribute also: for they are God's ministers, attending continually upon this very thing.

13:6  For this reason you also pay taxes, for they are servants of God's service, attending continually on this very thing.

13:6  For for this cause pay you tribute also: for they are God's ministers, attending continually on this very thing.

13:6  Ideo enim et tributa præstatis : ministri enim Dei sunt, in hoc ipsum servientes.

13:7  Render therefore to all men their dues. Tribute, to whom tribute is due: custom, to whom custom: fear, to whom fear: honour, to whom honour.

13:7  Render therefore to all their dues: tribute to whom tribute is due; custom to whom custom; fear to whom fear; honour to whom honour.

13:7  Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.

13:7  Každému dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest.

13:7  Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.

13:7  Každému tedy, což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.

13:7  Render therefore to all their dues: tribute to whom tribute [is due]; custom to whom custom; fear to whom fear; honor to whom honor.

13:7  Give therefore to everyone what you owe: taxes to whom taxes are due; customs to whom customs; respect to whom respect; honor to whom honor.

13:7  Render therefore to all their dues: tribute to whom tribute is due; custom to whom custom; fear to whom fear; honor to whom honor.

13:7  Reddite ergo omnibus debita : cui tributum, tributum : cui vectigal, vectigal : cui timorem, timorem : cui honorem, honorem.

13:8  Owe no man any thing, but to love one another. For he that loveth his neighbour hath fulfilled the law.

13:8  Owe no man any thing, but to love one another: for he that loveth another hath fulfilled the law.

13:8  Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.

13:8  Nikomu nedlužte nic než vzájemnou lásku; kdo miluje druhého, totiž naplnil Zákon.

13:8  Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.

13:8  Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, zákon naplnil,

13:8  Owe no man any thing, but to love one another: for he that loveth another hath fulfilled the law.

13:8  Owe no one anything, except to love one another; for he who loves his neighbor has fulfilled the law.

13:8  Owe no man any thing, but to love one another: for he that loves another has fulfilled the law.

13:8  Nemini quidquam debeatis, nisi ut invicem diligatis : qui enim diligit proximum, legem implevit.

13:9  For: Thou shalt not commit adultery: Thou shalt not kill: Thou shalt not steal: Thou shalt not bear false witness: Thou shalt not covet. And if there be any other commandment, it is comprised in this word: Thou shalt love thy neighbour as thyself.

13:9  For this, Thou shalt not commit adultery, Thou shalt not kill, Thou shalt not steal, Thou shalt not bear false witness, Thou shalt not covet; and if there be any other commandment, it is briefly comprehended in this saying, namely, Thou shalt love thy neighbour as thyself.

13:9  Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘

13:9  Vždyť přikázání „Necizolož, nezabíjej, nekraď, nezáviď“ a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“

13:9  Vždyť přikázání nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat, a je–li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.

13:9  Poněvadž to přikázaní: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jestli které jiné přikázaní, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

13:9  For this, Thou shalt not commit adultery, Thou shalt not kill, Thou shalt not steal, Thou shalt not bear false witness, Thou shalt not covet; and if [there is] any other commandment, it is briefly comprehended in this saying, namely, Thou shalt love thy neighbor as thyself.

13:9  For the commandments, "You shall not commit adultery," "You shall not murder," "You shall not steal," "You shall not covet," and whatever other commandments there are, are all summed up in this saying, namely, "You shall love your neighbor as yourself."

13:9  For this, You shall not commit adultery, You shall not kill, You shall not steal, You shall not bear false witness, You shall not covet; and if there be any other commandment, it is briefly comprehended in this saying, namely, You shall love your neighbor as yourself.

13:9  Nam : Non adulterabis : non occides : non furaberis : non falsum testimonium dices : non concupisces : et si quod est aliud mandatum, in hoc verbo instauratur : diliges proximum tuum sicut teipsum.

13:10  The love of our neighbour worketh no evil. Love therefore is the fulfilling of the law.

13:10  Love worketh no ill to his neighbour: therefore love is the fulfilling of the law.

13:10  Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.

13:10  Láska bližnímu nikdy neublíží – proto je naplněním Zákona láska.

13:10  Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.

13:10  Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost zákona jest láska.

13:10  Love worketh no ill to one's neighbor: therefore love [is] the fulfilling of the law.

13:10  Love does not harm a neighbor. Love therefore is the fulfillment of the law.

13:10  Love works no ill to his neighbor: therefore love is the fulfilling of the law.

13:10  Dilectio proximi malum non operatur. Plenitudo ergo legis est dilectio.

13:11  And that, knowing the season, that it is now the hour for us to rise from sleep. For now our salvation is nearer than when we believed.

13:11  And that, knowing the time, that now it is high time to awake out of sleep: for now is our salvation nearer than when we believed.

13:11  Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.

13:11  A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili.

13:11  Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.

13:11  A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.

13:11  And this, knowing the time, that now [it is] high time to awake out of sleep: for now [is] our salvation nearer than when we believed.

13:11  Do this, knowing the time, that it is already time for you to awaken out of sleep, for salvation is now nearer to us than when we first believed.

13:11  And that, knowing the time, that now it is high time to awake out of sleep: for now is our salvation nearer than when we believed.

13:11  Et hoc scientes tempus : quia hora est jam nos de somno surgere. Nunc enim propior est nostra salus, quam cum credidimus.

13:12  The night is passed And the day is at hand. Let us, therefore cast off the works of darkness and put on the armour of light.

13:12  The night is far spent, the day is at hand: let us therefore cast off the works of darkness, and let us put on the armour of light.

13:12  Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.

13:12  Noc pokročila a den je blízko. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla!

13:12  Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla.

13:12  Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.

13:12  The night is far spent, the day is at hand: let us therefore cast off the works of darkness, and let us put on the armor of light.

13:12  The night is far gone, and the day is near. Let us therefore throw off the works of darkness, and let us put on the armor of light.

13:12  The night is far spent, the day is at hand: let us therefore cast off the works of darkness, and let us put on the armor of light.

13:12  Nox præcessit, dies autem appropinquavit. Abjiciamus ergo opera tenebrarum, et induamur arma lucis.

13:13  Let us walk honestly, as in the day: not in rioting and drunkenness, not in chambering and impurities, not in contention and envy.

13:13  Let us walk honestly, as in the day; not in rioting and drunkenness, not in chambering and wantonness, not in strife and envying.

13:13  Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti,

13:13  Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti.

13:13  Žijme řádně jako ve dne: ne ⌈v hýření a opilství⌉, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti.

13:13  Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti.

13:13  Let us walk honestly, as in the day; not in rioting and drunkenness, not in chambering and wantonness, not in strife and envying.

13:13  Let us walk properly, as in the day; not in reveling and drunkenness, not in sexual promiscuity and lustful acts, and not in strife and jealousy.

13:13  Let us walk honestly, as in the day; not in rioting and drunkenness, not in chambering and wantonness, not in strife and envying.

13:13  Sicut in die honeste ambulemus : non in comessationibus, et ebrietatibus, non in cubilibus, et impudicitiis, non in contentione, et æmulatione :

13:14  But put ye on the Lord Jesus Christ: and make not provision for the flesh in its concupiscences.

13:14  But put ye on the Lord Jesus Christ, and make not provision for the flesh, to fulfil the lusts thereof.

13:14  nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

13:14  Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.

13:14  Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem.

13:14  Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádosti jeho.

13:14  But put ye on the Lord Jesus Christ, and make not provision for the lusts of flesh.

13:14  But put on the Lord Jesus Christ, and make no provision for the flesh, for its lusts.

13:14  But put you on the Lord Jesus Christ, and make not provision for the flesh, to fulfill the lusts thereof.

13:14  sed induimini Dominum Jesum Christum, et carnis curam ne feceritis in desideriis.

Chapter 14

14:1  Now him that is weak in faith, take unto you: not in disputes about thoughts.

14:1  Him that is weak in the faith receive ye, but not to doubtful disputations.

14:1  Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.

14:1  Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech.

14:1  Slabého ve víře přijímejte, ale ⌈ne proto, abyste posuzovali jeho názory⌉.

14:1  Mdlého pak u víře přijímejte ne k hádkám o otázkách.

14:1  Him that is weak in the faith receive ye, [but] not to doubtful disputations.

14:1  Now accept one who is weak in faith, but not for disputes over opinions.

14:1  Him that is weak in the faith receive you, but not to doubtful disputations.

14:1  Infirmum autem in fide assumite, non in disceptationibus cogitationum.

14:2  For one believeth that he may eat all things: but he that is weak, let him eat herbs.

14:2  For one believeth that he may eat all things: another, who is weak, eateth herbs.

14:2  Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.

14:2  Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu.

14:2  Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu.

14:2  Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak mdlý jsa, jí zelí.

14:2  For one believeth that he may eat all things: another, who is weak, eateth herbs.

14:2  One man has faith to eat all things, but he who is weak eats only vegetables.

14:2  For one believes that he may eat all things: another, who is weak, eats herbs.

14:2  Alius enim credit se manducare omnia : qui autem infirmus est, olus manducet.

14:3  Let not him that eateth despise him that eateth not: and he that eateth not, let him not judge him that eateth. For God hath taken him to him.

14:3  Let not him that eateth despise him that eateth not; and let not him which eateth not judge him that eateth: for God hath received him.

14:3  Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.

14:3  Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí – vždyť Bůh jej přijal!

14:3  Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal.

14:3  Ten kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nepotupuj, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.

14:3  Let not him that eateth, despise him that eateth not; and let not him who eateth not, judge him that eateth: for God hath received him.

14:3  Do not let him who eats despise him who does not eat. Do not let him who does not eat judge him who eats, for God has accepted him.

14:3  Let not him that eats despise him that eats not; and let not him which eats not judge him that eats: for God has received him.

14:3  Is qui manducat, non manducantem non spernat : et qui non manducat, manducantem non judicet : Deus enim illum assumpsit.

14:4  Who art thou that judgest another man's servant? To his own lord he standeth or falleth. And he shall stand: for God is able to make him stand.

14:4  Who art thou that judgest another man’s servant? to his own master he standeth or falleth. Yea, he shall be holden up: for God is able to make him stand.

14:4  Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

14:4  Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít!

14:4  Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? ⌈Pro svého pána⌉ stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit.

14:4  Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.

14:4  Who art thou that judgest another man's servant? to his own master he standeth or falleth: and he shall be held up: for God is able to make him stand.

14:4  Who are you who judge another's servant? To his own lord he stands or falls. Yes, he will be made to stand, for the Lord has power to make him stand.

14:4  Who are you that judge another man's servant? to his own master he stands or falls. Yes, he shall be held up: for God is able to make him stand.

14:4  Tu quis es, qui judicas alienum servum ? domino suo stat, aut cadit : stabit autem : potens est enim Deus statuere illum.

14:5  For one judgeth between day and day: and another judgeth every day. Let every man abound in his own sense.

14:5  One man esteemeth one day above another: another esteemeth every day alike. Let every man be fully persuaded in his own mind.

14:5  Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.

14:5  Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru.

14:5  Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen ⌈o tom, jak sám smýšlí⌉.

14:5  Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.

14:5  One man esteemeth one day above another: another esteemeth every day [alike]. Let every man be fully persuaded in his own mind.

14:5  One man esteems one day as more important. Another esteems every day alike. Let each man be fully assured in his own mind.

14:5  One man esteems one day above another: another esteems every day alike. Let every man be fully persuaded in his own mind.

14:5  Nam alius judicat diem inter diem : alius autem judicat omnem diem : unusquisque in suo sensu abundet.

14:6  He that regardeth the day regardeth it unto the Lord. And he that eateth eateth to the Lord: for he giveth thanks to God. And he that eateth not, to the Lord he eateth not and giveth thanks to God.

14:6  He that regardeth the day, regardeth it unto the Lord; and he that regardeth not the day, to the Lord he doth not regard it. He that eateth, eateth to the Lord, for he giveth God thanks; and he that eateth not, to the Lord he eateth not, and giveth God thanks.

14:6  Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

14:6  Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

14:6  Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu.

14:6  Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.

14:6  He that regardeth the day, regardeth [it] to the Lord: and he that regardeth not the day, to the Lord he doth not regard [it]. He that eateth, eateth to the Lord, for he giveth God thanks; and he that eateth not, to the Lord he eateth not, and giveth God thanks.

14:6  He who observes the day, observes it to the Lord. He who eats, eats to the Lord, for he gives God thanks. He who does not eat, to the Lord he does not eat, and gives God thanks.

14:6  He that regards the day, regards it to the Lord; and he that regards not the day, to the Lord he does not regard it. He that eats, eats to the Lord, for he gives God thanks; and he that eats not, to the Lord he eats not, and gives God thanks.

14:6  Qui sapit diem, Domino sapit, et qui manducat, Domino manducat : gratias enim agit Deo. Et qui non manducat, Domino non manducat, et gratias agit Deo.

14:7  For none of us liveth to himself: and no man dieth to himself.

14:7  For none of us liveth to himself, and no man dieth to himself.

14:7  Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,

14:7  Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

14:7  Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

14:7  Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.

14:7  For none of us liveth to himself, and no man dieth to himself.

14:7  For none of us lives to himself, and none dies to himself.

14:7  For none of us lives to himself, and no man dies to himself.

14:7  Nemo enim nostrum sibi vivit, et nemo sibi moritur.

14:8  For whether we live, we live unto the Lord: or whether we die, we die unto the Lord. Therefore, whether we live or whether we die, we are the Lord's.

14:8  For whether we live, we live unto the Lord; and whether we die, we die unto the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord’s.

14:8  umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.

14:8  Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

14:8  Neboť žijeme–li, žijeme Pánu, umíráme–li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

14:8  Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.

14:8  For whether we live, we live to the Lord; and whether we die, we die to the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord's.

14:8  For if we live, we live to the Lord. Or if we die, we die to the Lord. If therefore we live or die, we are the Lord's.

14:8  For whether we live, we live to the Lord; and whether we die, we die to the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord's.

14:8  Sive enim vivemus, Domino vivimus : sive morimur, Domino morimur. Sive ergo vivimus, sive morimur, Domini sumus.

14:9  For to this end Christ died and rose again: that he might be Lord both of the dead and of the living.

14:9  For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and living.

14:9  Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.

14:9  Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých.

14:9  Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých.

14:9  Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.

14:9  For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and the living.

14:9  For to this end Christ died, and lived again, that he might be Lord of both the dead and the living.

14:9  For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and living.

14:9  In hoc enim Christus mortuus est, et resurrexit : ut et mortuorum et vivorum dominetur.

14:10  But thou, why judgest thou thy brother? Or thou, why dost thou despise thy brother? For we shall all stand before the judgment seat of Christ.

14:10  But why dost thou judge thy brother? or why dost thou set at nought thy brother? for we shall all stand before the judgment seat of Christ.

14:10  Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.

14:10  Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem.

14:10  Ty pak, proč soudíš svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží.

14:10  Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.

14:10  But why dost thou judge thy brother? or why dost thou set at naught thy brother? for we shall all stand before the judgment-seat of Christ.

14:10  But you, why do you judge your brother? Or you again, why do you despise your brother? For we will all stand before the judgment seat of God.

14:10  But why do you judge your brother? or why do you set at nothing your brother? for we shall all stand before the judgment seat of Christ.

14:10  Tu autem quid judicas fratrem tuum ? aut tu quare spernis fratrem tuum ? omnes enim stabimus ante tribunal Christi.

14:11  For it is written: As I live, saith the Lord, every knee shall bow to me and every tongue shall confess to God.

14:11  For it is written, As I live, saith the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.

14:11  Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘

14:11  Jak je psáno: „Jakože jsem živ, praví Hospodin, každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk se vyzná Bohu.“

14:11  Neboť je napsáno: Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se ⌈přede mnou⌉ každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.

14:11  Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.

14:11  For it is written, [As] I live, saith the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.

14:11  For it is written, "'As I live,' says the Lord, 'to me every knee will bow. Every tongue will confess to God.'"

14:11  For it is written, As I live, said the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.

14:11  Scriptum est enim : Vivo ego, dicit Dominus, quoniam mihi flectetur omne genu : et omnis lingua confitebitur Deo.

14:12  Therefore every one of us shall render account to God for himself.

14:12  So then every one of us shall give account of himself to God.

14:12  Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.

14:12  Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.

14:12  Každý z nás tedy sám za sebe vydá početBohu.

14:12  A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.

14:12  So then every one of us shall give account of himself to God.

14:12  So then each one of us will give account of himself to God.

14:12  So then every one of us shall give account of himself to God.

14:12  Itaque unusquisque nostrum pro se rationem reddet Deo.

14:13  Let us not therefore judge one another any more. But judge this rather, that you put not a stumblingblock or a scandal in your brother's way.

14:13  Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumblingblock or an occasion to fall in his brother’s way.

14:13  Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.

14:13  Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit.

14:13  Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu nebo svod.

14:13  Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru.

14:13  Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumbling-block, or an occasion to fall in [his] brother's way.

14:13  Therefore let us not judge one another any more, but judge this rather, that no man put a stumbling block in his brother's way, or an occasion for falling.

14:13  Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumbling block or an occasion to fall in his brother's way.

14:13  Non ergo amplius invicem judicemus : sed hoc judicate magis, ne ponatis offendiculum fratri, vel scandalum.

14:14  I know, and am confident in the Lord Jesus, that nothing is unclean of itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him it is unclean.

14:14  I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that there is nothing unclean of itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him it is unclean.

14:14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

14:14  Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté.

14:14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

14:14  Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.

14:14  I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that [there is] nothing unclean by itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him [it is] unclean.

14:14  I know, and am persuaded in the Lord Jesus, that nothing is unclean of itself; except that to him who considers anything to be unclean, to him it is unclean.

14:14  I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that there is nothing unclean of itself: but to him that esteems any thing to be unclean, to him it is unclean.

14:14  Scio, et confido in Domino Jesu, quia nihil commune per ipsum, nisi ei qui existimat quid commune esset, illi commune est.

14:15  For if, because of thy meat, thy brother be grieved, thou walkest not now according to charity. Destroy not him with thy meat, for whom Christ died.

14:15  But if thy brother be grieved with thy meat, now walkest thou not charitably. Destroy not him with thy meat, for whom Christ died.

14:15  Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!

14:15  Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus!

14:15  Zarmucuje–li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel!

14:15  Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.

14:15  But if thy brother is grieved with [thy] food, now walkest thou not charitably. Destroy not him with thy food, for whom Christ died.

14:15  Yet if because of food your brother is grieved, you walk no longer in love. Do not destroy with your food him for whom Christ died.

14:15  But if your brother be grieved with your meat, now walk you not charitably. Destroy not him with your meat, for whom Christ died.

14:15  Si enim propter cibum frater tuus contristatur, jam non secundum caritatem ambulas. Noli cibo tuo illum perdere, pro quo Christus mortuus est.

14:16  Let not then our good be evil spoken of.

14:16  Let not then your good be evil spoken of:

14:16  Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.

14:16  Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle.

14:16  Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás dobré.

14:16  Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.

14:16  Let not then your good be evil spoken of:

14:16  Then do not let your good be slandered,

14:16  Let not then your good be evil spoken of:

14:16  Non ergo blasphemetur bonum nostrum.

14:17  For the kingdom of God is not meat and drink: but justice and peace and joy in the Holy Ghost.

14:17  For the kingdom of God is not meat and drink; but righteousness, and peace, and joy in the Holy Ghost.

14:17  Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.

14:17  V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.

14:17  Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.

14:17  Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.

14:17  For the kingdom of God is not food and drink, but righteousness, and peace, and joy in the Holy Spirit.

14:17  for the Kingdom of God is not eating and drinking, but righteousness, peace, and joy in the Holy Spirit.

14:17  For the kingdom of God is not meat and drink; but righteousness, and peace, and joy in the Holy Ghost.

14:17  Non est enim regnum Dei esca et potus : sed justitia, et pax, et gaudium in Spiritu Sancto :

14:18  For he that in this serveth Christ pleaseth God and is approved of men.

14:18  For he that in these things serveth Christ is acceptable to God, and approved of men.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a ⌈lidé ho mají v úctě⌉.

14:18  Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.

14:18  For he that in these things serveth Christ, [is] acceptable to God, and approved by men.

14:18  For he who serves Christ in these things is acceptable to God and approved by men.

14:18  For he that in these things serves Christ is acceptable to God, and approved of men.

14:18  qui enim in hoc servit Christo, placet Deo, et probatus est hominibus.

14:19  Therefore, let us follow after the things that are of peace and keep the things that are of edification, one towards another.

14:19  Let us therefore follow after the things which make for peace, and things wherewith one may edify another.

14:19  A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.

14:19  Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování.

14:19  A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování.

14:19  Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k vzdělání společnému.

14:19  Let us therefore follow after the things which make for peace, and things with which one may edify another.

14:19  So then, let us follow after things which make for peace, and things by which we may build one another up.

14:19  Let us therefore follow after the things which make for peace, and things with which one may edify another.

14:19  Itaque quæ pacis sunt, sectemur : et quæ ædificationis sunt, in invicem custodiamus.

14:20  Destroy not the work of God for meat. All things indeed are clean: but it is evil for that man who eateth with offence.

14:20  For meat destroy not the work of God. All things indeed are pure; but it is evil for that man who eateth with offence.

14:20  Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.

14:20  Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, „všechno je čisté,“ ale je špatné pohoršovat člověka jídlem.

14:20  Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který ⌈pohoršuje druhého tím, co⌉ jí.

14:20  Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.

14:20  For the sake of food, destroy not the work of God. All things indeed [are] pure; but [it is] evil for that man who eateth with offense.

14:20  Do not overthrow God's work for food's sake. All things indeed are clean, however it is evil for that man who creates a stumbling block by eating.

14:20  For meat destroy not the work of God. All things indeed are pure; but it is evil for that man who eats with offense.

14:20  Noli propter escam destruere opus Dei, omnia quidem sunt munda : sed malum est homini, qui per offendiculum manducat.

14:21  It is good not to eat flesh and not to drink wine: nor any thing whereby thy brother is offended or scandalized or made weak.

14:21  It is good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor any thing whereby thy brother stumbleth, or is offended, or is made weak.

14:21  Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.

14:21  Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží.

14:21  Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].

14:21  Dobré jest nejísti masa a nepiti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá.

14:21  [It is] good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor [any thing] by which thy brother stumbleth, or is offended, or is made weak.

14:21  It is good to not eat meat, drink wine, nor do anything by which your brother stumbles.

14:21  It is good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor any thing whereby your brother stumbles, or is offended, or is made weak.

14:21  Bonum est non manducare carnem, et non bibere vinum, neque in quo frater tuus offenditur, aut scandalizatur, aut infirmatur.

14:22  Hast thou faith? Have it to thyself before God. Blessed is he that condemneth not himself in that which he alloweth.

14:22  Hast thou faith? have it to thyself before God. Happy is he that condemneth not himself in that thing which he alloweth.

14:22  Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.

14:22  Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje.

14:22  ⌈Víru, kterou máš ty, měj⌉ pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné.

14:22  Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.

14:22  Hast thou faith? have it to thyself before God. Happy [is] he that condemneth not himself in that thing which he alloweth.

14:22  Do you have faith? Have it to yourself before God. Happy is he who does not judge himself in that which he approves.

14:22  Have you faith? have it to yourself before God. Happy is he that comdemns not himself in that thing which he allows.

14:22  Tu fidem habes ? penes temetipsum habe coram Deo. Beatus qui non judicat semetipsum in eo quod probat.

14:23  But he that discerneth, if he eat, is condemned; because not of faith. For all that is not of faith is sin.

14:23  And he that doubteth is damned if he eat, because he eateth not of faith: for whatsoever is not of faith is sin.

14:23  Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.

14:23  Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích.

14:23  Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, ⌈protože nejednal na základě víry⌉. Všecko, co není z víry, je hřích.

14:23  Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, potupen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.

14:23  And he that doubteth is damned if he eateth, because [he eateth] not from faith: for whatever [is] not from faith is sin.

14:23  But he who doubts is condemned if he eats, because it is not of faith; and whatever is not of faith is sin.

14:23  And he that doubts is damned if he eat, because he eats not of faith: for whatever is not of faith is sin.

14:23  Qui autem discernit, si manducaverit, damnatus est : quia non ex fide. Omne autem, quod non est ex fide, peccatum est.

Chapter 15

15:1  Now, we that are stronger ought to bear the infirmities of the weak and not to please ourselves.

15:1  We then that are strong ought to bear the infirmities of the weak, and not to please ourselves.

15:1  My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.

15:1  My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe,

15:1  My silní jsme povinni snášet slabosti těch, kteří nemají sílu, a nemít zalíbení sami v sobě.

15:1  Povinniť jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti, a ne sami sobě se líbiti.

15:1  We then that are strong ought to bear the infirmities of the weak, and not to please ourselves.

15:1  Now we who are strong ought to bear the weaknesses of the weak, and not to please ourselves.

15:1  We then that are strong ought to bear the infirmities of the weak, and not to please ourselves.

15:1  Debemus autem nos firmiores imbecillitates infirmorum sustinere, et non nobis placere.

15:2  Let every one of you Please his neighbour unto good, to edification.

15:2  Let every one of us please his neighbour for his good to edification.

15:2  Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.

15:2  ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých.

15:2  Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobru, pro jeho budování.

15:2  A protož jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání.

15:2  Let every one of us please [his] neighbor for [his] good to edification.

15:2  Let each one of us please his neighbor for that which is good, to be building him up.

15:2  Let every one of us please his neighbor for his good to edification.

15:2  Unusquisque vestrum proximo suo placeat in bonum, ad ædificationem.

15:3  For Christ did not please himself: but, as it is written: The reproaches of them that reproached thee fell upon me.

15:3  For even Christ pleased not himself; but, as it is written, The reproaches of them that reproached thee fell on me.

15:3  Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: ‚Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.‘

15:3  Vždyť ani Kristus nebral ohled sám na sebe; naopak, je psáno: „Urážky těch, kdo uráží tebe, na mě dopadly.“

15:3  Vždyť i Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž jak je napsáno: Urážky těch, kdo tebe tupili, padly na mne.

15:3  Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil, ale jakož psáno jest: Hanění hanějících tebe připadla na mne.

15:3  For even Christ pleased not himself; but, as it is written, The reproaches of them that reproached thee fell on me.

15:3  For even Christ did not please himself. But, as it is written, "The reproaches of those who reproached you fell on me."

15:3  For even Christ pleased not himself; but, as it is written, The reproaches of them that reproached you fell on me.

15:3  Etenim Christus non sibi placuit, sed sicut scriptum est : Improperia improperantium tibi ceciderunt super me.

15:4  For what things soever were written were written for our learning: that, through patience and the comfort of the scriptures, we might have hope.

15:4  For whatsoever things were written aforetime were written for our learning, that we through patience and comfort of the scriptures might have hope.

15:4  Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

15:4  Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.

15:4  Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a povzbuzení z Písem měli naději.

15:4  Nebo kteréžkoli věci napsány jsou, k našemu naučení napsány jsou, abychom skrze snášelivost a potěšení písem naději měli.

15:4  For whatever things were written formerly, were written for our learning, that we through patience and comfort of the scriptures might have hope.

15:4  For whatever things were written before were written for our learning, that through patience and through encouragement of the Scriptures we might have hope.

15:4  For whatever things were written aforetime were written for our learning, that we through patience and comfort of the scriptures might have hope.

15:4  Quæcumque enim scripta sunt, ad nostram doctrinam scripta sunt : ut per patientiam, et consolationem Scripturarum, spem habeamus.

15:5  Now the God of patience and of comfort grant you to be of one mind, one towards another, according to Jesus Christ:

15:5  Now the God of patience and consolation grant you to be likeminded one toward another according to Christ Jesus:

15:5  Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,

15:5  Kéž vám Bůh trpělivosti a útěchy daruje vzájemnou svornost ve shodě s Kristem Ježíšem,

15:5  Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše,

15:5  Bůh pak snášelivosti a potěšení dejž vám býti jednomyslnými vespolek podlé Jezukrista,

15:5  Now the God of patience and consolation grant you to be like-minded one towards another according to Christ Jesus:

15:5  Now the God of patience and of encouragement grant you to be of the same mind one with another according to Christ Jesus,

15:5  Now the God of patience and consolation grant you to be like minded one toward another according to Christ Jesus:

15:5  Deus autem patientiæ et solatii det vobis idipsum sapere in alterutrum secundum Jesum Christum :

15:6  That with one mind and with one mouth you may glorify God and the Father of our Lord Jesus Christ.

15:6  That ye may with one mind and one mouth glorify God, even the Father of our Lord Jesus Christ.

15:6  a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

15:6  tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

15:6  abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

15:6  Abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce Pána našeho Jezukrista.

15:6  That ye may with one mind [and] one mouth glorify God, even the Father of our Lord Jesus Christ.

15:6  that with one accord you may with one mouth glorify the God and Father of our Lord Jesus Christ.

15:6  That you may with one mind and one mouth glorify God, even the Father of our Lord Jesus Christ.

15:6  ut unanimes, uno ore honorificetis Deum et patrem Domini nostri Jesu Christi.

15:7  Wherefore, receive one another, as Christ also hath received you, unto the honour of God.

15:7  Wherefore receive ye one another, as Christ also received us to the glory of God.

15:7  Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.

15:7  Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy.

15:7  Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.

15:7  Protož přijímejte se vespolek, jakož i Kristus přijal nás v slávu Boží.

15:7  Wherefore receive ye one another, as Christ also received us to the glory of God.

15:7  Therefore accept one another, even as Christ also accepted you, to the glory of God.

15:7  Why receive you one another, as Christ also received us to the glory of God.

15:7  Propter quod suscipite invicem, sicut et Christus suscepit vos in honorem Dei.

15:8  For I say that Christ Jesus was minister of the circumcision for the truth of God, to confirm the promises made unto the fathers:

15:8  Now I say that Jesus Christ was a minister of the circumcision for the truth of God, to confirm the promises made unto the fathers:

15:8  Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům,

15:8  Říkám vám, že Kristus se pro Boží věrnost stal služebníkem Židů, aby potvrdil zaslíbení daná otcům

15:8  Neboť pravím, že Kristus se stal služebníkem obřezaných pro pravdu Boží, aby potvrdil zaslíbení daná otcům

15:8  Neboť pravím, že Kristus Ježíš byl služebníkem obřízky pro Boží pravost, aby potvrdil slibů otcům,

15:8  Now I say that Jesus Christ was a minister of the circumcision for the truth of God, to confirm the promises [made] to the fathers:

15:8  Now I say that Christ has been made a servant of the circumcision for the truth of God, that he might confirm the promises given to the fathers,

15:8  Now I say that Jesus Christ was a minister of the circumcision for the truth of God, to confirm the promises made to the fathers:

15:8  Dico enim Christum Jesum ministrum fuisse circumcisionis propter veritatem Dei, ad confirmandas promissiones patrum :

15:9  But that the Gentiles are to glorify God for his mercy, as it is written: Therefore will I confess to thee, O Lord, among the Gentiles and will sing to thy name.

15:9  And that the Gentiles might glorify God for his mercy; as it is written, For this cause I will confess to thee among the Gentiles, and sing unto thy name.

15:9  a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: ‚Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.‘

15:9  a aby i pohané slavili Boha za jeho milosrdenství. Jak je psáno: „Budu tě vyznávat mezi národy, tvé jméno písní oslavím.“

15:9  a aby národy slavily Boha za jeho milosrdenství, jak je napsáno: Proto ti vzdám chválu mezi národy a tvému jménu budu zpívat chvály.

15:9  A aby pohané z milosrdenství slavili Boha, jakož psáno jest: Protož vyznávati tebe budu mezi pohany, a jménu tvému plésati budu.

15:9  And that the Gentiles might glorify God for [his] mercy; as it is written, For this cause I will confess to thee among the Gentiles, and sing to thy name.

15:9  and that the Gentiles might glorify God for his mercy. As it is written, "Therefore will I give praise to you among the Gentiles, and sing to your name."

15:9  And that the Gentiles might glorify God for his mercy; as it is written, For this cause I will confess to you among the Gentiles, and sing to your name.

15:9  gentes autem super misericordia honorare Deum, sicut scriptum est : Propterea confitebor tibi in gentibus, Domine, et nomini tuo cantabo.

15:10  And again he saith: rejoice ye Gentiles, with his people.

15:10  And again he saith, Rejoice, ye Gentiles, with his people.

15:10  A dále je řečeno: ‚Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.‘

15:10  A jinde Písmo říká: „Jásejte, národy, tak jako jeho lid!“

15:10  A dále praví: Zaradujte se, národy, spolu s jeho lidem.

15:10  A opět dí: Veselte se pohané s lidem jeho.

15:10  And again he saith, Rejoice, ye Gentiles, with his people.

15:10  Again he says, "Rejoice, you Gentiles, with his people."

15:10  And again he said, Rejoice, you Gentiles, with his people.

15:10  Et iterum dicit : Lætamini gentes cum plebe ejus.

15:11  And again: praise the Lord, all ye Gentiles: and magnify him, all ye people.

15:11  And again, Praise the Lord, all ye Gentiles; and laud him, all ye people.

15:11  A opět: ‚Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.‘

15:11  A ještě jinde: „Chvalte Hospodina, všechny národy, ať ho všichni lidé velebí!“

15:11  A opět: Chvalte Pána všechny národy, ⌈ať jej velebí⌉ všichni lidé.

15:11  A opět: Chvalte Hospodina všickni národové, a velebtež ho všickni lidé.

15:11  And again, Praise the Lord, all ye Gentiles; and laud him, all ye people.

15:11  Again, "Praise the Lord, all you Gentiles! Let all the peoples praise him."

15:11  And again, Praise the Lord, all you Gentiles; and laud him, all you people.

15:11  Et iterum : Laudate omnes gentes Dominum : et magnificate eum omnes populi.

15:12  And again, Isaias saith: There shall be a root of Jesse; and he that shall rise up to rule the Gentiles, in him the Gentiles shall hope.

15:12  And again, Esaias saith, There shall be a root of Jesse, and he that shall rise to reign over the Gentiles; in him shall the Gentiles trust.

15:12  A Izaiáš k tomu říká: ‚Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.‘

15:12  A jinde Izaiáš říká: „Vypučí výhonek Jišajův, vztyčí se, aby vládl národům. Národy se na něj s nadějí spolehnou.“

15:12  A dále praví Izaiáš: Bude kořen Isajův, ten, jenž povstane, aby vládl národům; v něj budou pohané doufat.

15:12  A opět Izaiáš dí: Budeť kořen Jesse, a v tom, kterýž povstane, aby panoval nad pohany, pohané doufati budou.

15:12  And again Isaiah saith, There shall be a root of Jesse, and he that shall rise to reign over the Gentiles; in him shall the Gentiles trust.

15:12  Again, Isaiah says, "There will be the root of Jesse, he who arises to rule over the Gentiles; in him the Gentiles will hope."

15:12  And again, Esaias said, There shall be a root of Jesse, and he that shall rise to reign over the Gentiles; in him shall the Gentiles trust.

15:12  Et rursus Isaias ait : Erit radix Jesse, et qui exsurget regere gentes, in eum gentes sperabunt.

15:13  Now the God of hope fill you with all joy and peace in believing: that you may abound in hope and in the power of the Holy Ghost.

15:13  Now the God of hope fill you with all joy and peace in believing, that ye may abound in hope, through the power of the Holy Ghost.

15:13  Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.

15:13  Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.

15:13  Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.

15:13  Bůh pak naděje naplňujž vás všelikou radostí a pokojem u víře, abyste se rozhojnili v naději skrze moc Ducha svatého.

15:13  Now the God of hope fill you with all joy and peace in believing, that ye may abound in hope, through the power of the Holy Spirit.

15:13  Now may the God of hope fill you with all joy and peace in believing, that you may abound in hope, in the power of the Holy Spirit.

15:13  Now the God of hope fill you with all joy and peace in believing, that you may abound in hope, through the power of the Holy Ghost.

15:13  Deus autem spei repleat vos omni gaudio, et pace in credendo : ut abundetis in spe, et virtute Spiritus Sancti.

15:14  And I myself also, my brethren, am assured of you that you also are full of love, replenished with all knowledge, so that you are able to admonish one another.

15:14  And I myself also am persuaded of you, my brethren, that ye also are full of goodness, filled with all knowledge, able also to admonish one another.

15:14  Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.

15:14  Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem.

15:14  Sám jsem o vás, moji bratři, přesvědčen, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, a že jste schopni se i navzájem napomínat.

15:14  Jist jsem zajisté, bratří moji, i já také o vás, že i vy jste plní dobroty, naplněni jsouce všelikou známostí, tak že se i napomínati můžete vespolek.

15:14  And I myself also am persuaded concerning you, my brethren, that ye also are full of goodness, filled with all knowledge, able also to admonish one another.

15:14  I myself am also persuaded about you, my brothers, that you yourselves are full of goodness, filled with all knowledge, able also to admonish others.

15:14  And I myself also am persuaded of you, my brothers, that you also are full of goodness, filled with all knowledge, able also to admonish one another.

15:14  Certus sum autem fratres mei et ego ipse de vobis, quoniam et ipsi pleni estis dilectione, repleti omni scientia, ita ut possitis alterutrum monere.

15:15  But I have written to you, brethren, more boldly in some sort, as it were putting you in mind, because of the grace which is given me from God,

15:15  Nevertheless, brethren, I have written the more boldly unto you in some sort, as putting you in mind, because of the grace that is given to me of God,

15:15  V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha,

15:15  Přesto jsem se vám osmělil v dopise připomenout některé věci jako ten, komu Bůh udělil milost

15:15  Přece však jsem vám psal místy směleji, jako připomínku pro vás, pro milost, která mi byla dána od Boha,

15:15  A však psal jsem vám, bratří, poněkud směle, jako napomínaje vás, podlé milosti, kteráž jest mi dána od Boha,

15:15  Nevertheless, brethren, I have written the more boldly to you in some sort, as putting you in mind, because of the grace that is given to me from God.

15:15  But I write the more boldly to you in part, as reminding you, because of the grace that was given to me by God,

15:15  Nevertheless, brothers, I have written the more boldly to you in some sort, as putting you in mind, because of the grace that is given to me of God,

15:15  Audacius autem scripsi vobis fratres ex parte, tamquam in memoriam vos reducens : propter gratiam, quæ data est mihi a Deo,

15:16  That I should be the minister of Christ Jesus among the Gentiles: sanctifying the gospel of God, that the oblation of the Gentiles may be made acceptable and sanctified in the Holy Ghost.

15:16  That I should be the minister of Jesus Christ to the Gentiles, ministering the gospel of God, that the offering up of the Gentiles might be acceptable, being sanctified by the Holy Ghost.

15:16  abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým.

15:16  být služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Smyslem mé kněžské služby při Božím evangeliu je, aby Bůh přijal pohany jako libou oběť, posvěcenou Duchem svatým.

15:16  abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Konám posvátnou službu při evangeliu Božím, aby se pohané stali příjemnou obětí, posvěcenou Duchem Svatým.

15:16  K tomu abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany, slouže evangelium Božímu, aby byla obět pohanů vzácná, posvěcena jsuci skrze ducha svatého.

15:16  That I should be the minister of Jesus Christ to the Gentiles, ministering the gospel of God, that the offering up of the Gentiles might be acceptable, being sanctified by the Holy Spirit.

15:16  that I should be a servant of Christ Jesus to the Gentiles, serving as a priest the Good News of God, that the offering up of the Gentiles might be made acceptable, sanctified by the Holy Spirit.

15:16  That I should be the minister of Jesus Christ to the Gentiles, ministering the gospel of God, that the offering up of the Gentiles might be acceptable, being sanctified by the Holy Ghost.

15:16  ut sim minister Christi Jesu in gentibus : sanctificans Evangelium Dei, ut fiat oblatio gentium accepta, et sanctificata in Spiritu Sancto.

15:17  I have therefore glory in Christ Jesus towards God.

15:17  I have therefore whereof I may glory through Jesus Christ in those things which pertain to God.

15:17  To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.

15:17  Pokud jde o službu Bohu, mám se v Kristu Ježíši čím chlubit.

15:17  Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha.

15:17  Mám se tedy čím chlubiti v Kristu Ježíši, v Božích věcech.

15:17  I have therefore cause for glorying through Jesus Christ, in those things which pertain to God.

15:17  I have therefore my boasting in Christ Jesus in things pertaining to God.

15:17  I have therefore whereof I may glory through Jesus Christ in those things which pertain to God.

15:17  Habeo igitur gloriam in Christo Jesu ad Deum.

15:18  For I dare not to speak of any of those things which Christ worketh not by me, for the obedience of the Gentiles, by word and deed,

15:18  For I will not dare to speak of any of those things which Christ hath not wrought by me, to make the Gentiles obedient, by word and deed,

15:18  Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem,

15:18  Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem,

15:18  Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů, slovem i skutkem,

15:18  Neboť bych nesměl mluviti toho, čehož by skrze mne neučinil Kristus, ku poslušenství pohanů, slovem i skutkem,

15:18  For I will not dare to speak of any of those things which Christ hath not wrought by me, to make the Gentiles obedient, by word and deed,

15:18  For I will not dare to speak of any things except those which Christ worked through me, for the obedience of the Gentiles, by word and deed,

15:18  For I will not dare to speak of any of those things which Christ has not worked by me, to make the Gentiles obedient, by word and deed,

15:18  Non enim audeo aliquid loqui eorum, quæ per me non efficit Christus in obedientiam gentium, verbo et factis :

15:19  By the virtue of signs and wonders, in the power of the Holy Ghost, so that from Jerusalem round about, as far as unto Illyricum, I have replenished the gospel of Christ.

15:19  Through mighty signs and wonders, by the power of the Spirit of God; so that from Jerusalem, and round about unto Illyricum, I have fully preached the gospel of Christ.

15:19  v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.

15:19  v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma až po Illyrii vše kolem dokola naplnil Kristovým evangeliem.

15:19  v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.

15:19  V moci divů a zázraků, v síle Ducha Božího, tak že jsem od Jeruzaléma vůkol až k Illyrické zemi naplnil evangelium Kristovým,

15:19  Through mighty signs and wonders, by the power of the Spirit of God; so that from Jerusalem, and around to Illyricum, I have fully preached the gospel of Christ.

15:19  in the power of signs and wonders, in the power of the Spirit of God; so that from Jerusalem, and around as far as to Illyricum, I have fully preached the Good News of Christ;

15:19  Through mighty signs and wonders, by the power of the Spirit of God; so that from Jerusalem, and round about to Illyricum, I have fully preached the gospel of Christ.

15:19  in virtute signorum, et prodigiorum, in virtute Spiritus Sancti : ita ut ab Jerusalem per circuitum usque ad Illyricum repleverim Evangelium Christi.

15:20  And I have so preached this gospel, not where Christ was named, lest I should build upon another man a foundation.

15:20  Yea, so have I strived to preach the gospel, not where Christ was named, lest I should build upon another man’s foundation:

15:20  Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu,

15:20  Šlo mi o to, kázat evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli, abych nestavěl na cizím základě.

15:20  A zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě,

15:20  A to tak byv žádostiv kázati evangelium, kdež ani jmenován nebyl Kristus, abych na cizí základ nestavěl,

15:20  And so have I strived to preach the gospel, not where Christ was named, lest I should build upon another man's foundation:

15:20  yes, making it my aim to proclaim the Good News, not where Christ was already named, that I might not build on another's foundation.

15:20  Yes, so have I strived to preach the gospel, not where Christ was named, lest I should build on another man's foundation:

15:20  Sic autem prædicavi Evangelium hoc, non ubi nominatus est Christus, ne super alienum fundamentum ædificarem :

15:21  But as it is written: They to whom he was not spoken of shall see: and they that have not heard shall understand.

15:21  But as it is written, To whom he was not spoken of, they shall see: and they that have not heard shall understand.

15:21  ale jak je psáno: ‚Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.‘

15:21  Jak je psáno: „Ti, kterým nebyl ohlášen, jej spatří, ti, kdo nikdy neslyšeli, pochopí.“

15:21  nýbrž tak, jak je napsáno: Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.

15:21  Ale jakož psáno jest: Kterýmž není zvěstováno o něm, uzří, a ti, kteříž neslýchali, srozumějí.

15:21  But as it is written, They shall see to whom he was not spoken of: and they that have not heard shall understand.

15:21  But, as it is written, "They will see, to whom no news of him came. They who have not heard will understand."

15:21  But as it is written, To whom he was not spoken of, they shall see: and they that have not heard shall understand.

15:21  sed sicut scriptum est : Quibus non est annuntiatum de eo, videbunt : et qui non audierunt, intelligent.

15:22  For which cause also, I was hindered very much from coming to you and have been kept away till now.

15:22  For which cause also I have been much hindered from coming to you.

15:22  To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel.

15:22  To vše mi dlouho bránilo přijít k vám.

15:22  Proto mi také bylo mnohokrát zabráněno v tom, abych k vám přišel.

15:22  A tímť jest mi mnohokrát překaženo přijíti k vám.

15:22  For which cause also I have been much hindered from coming to you.

15:22  Therefore also I was hindered these many times from coming to you,

15:22  For which cause also I have been much hindered from coming to you.

15:22  Propter quod et impediebar plurimum venire ad vos, et prohibitus sum usque adhuc.

15:23  But now, having no more place in these countries and having a great desire these many years past to come unto you,

15:23  But now having no more place in these parts, and having a great desire these many years to come unto you;

15:23  Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít,

15:23  Teď už ale v těchto krajích nemám místo, a protože vás už mnoho let toužím navštívit,

15:23  Nyní však už ⌈není pro mě⌉ v těchto krajinách místo a mnoho let v sobě nosím touhu k vám přijít,

15:23  Nyní pak nemaje již více místa v těchto krajinách, a žádost maje přijíti k vám od mnoha let,

15:23  But now having no more place in these parts, and having a great desire these many years to come to you;

15:23  but now, no longer having any place in these regions, and having these many years a longing to come to you,

15:23  But now having no more place in these parts, and having a great desire these many years to come to you;

15:23  Nunc vero ulterius locum non habens in his regionibus, cupiditatem autem habens veniendi ad vos ex multis jam præcedentibus annis :

15:24  When I shall begin to take my journey into Spain, I hope that, as I pass, I shall see you and be brought on my way thither by you: if first, in part, I shall have enjoyed you.

15:24  Whensoever I take my journey into Spain, I will come to you: for I trust to see you in my journey, and to be brought on my way thitherward by you, if first I be somewhat filled with your company.

15:24  až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiju radosti ze společenství s vámi.

15:24  rád bych to udělal cestou do Španěl. Pevně doufám, že se s vámi setkám a že mě vypravíte na další cestu; především se ale těším na chvíle s vámi.

15:24  až půjdu do Hispanie. Doufám, ⌈že na této cestě⌉ se s vámi uvidím a že mě tam vypravíte, až se s vámi napřed trochu potěším.

15:24  Kdyžkoli půjdu do Hišpanie, přijdu k vám. Mámť zajisté naději, že tudy jda, uzřím vás, a že vy mne provodíte tam, a však až bych prvé u vás poněkud pobyl.

15:24  Whenever I take my journey into Spain, I will come to you: for I trust to see you in my journey, and to be brought on my way thitherward by you, if first I shall be somewhat filled with your [company].

15:24  whenever I journey to Spain. For I hope to see you on my journey, and to be helped on my way there by you, if first I may enjoy your company for a while.

15:24  Whenever I take my journey into Spain, I will come to you: for I trust to see you in my journey, and to be brought on my way thitherward by you, if first I be somewhat filled with your company.

15:24  cum in Hispaniam proficisci cœpero, spero quod præteriens videam vos, et a vobis deducar illuc, si vobis primum ex parte fruitus fuero.

15:25  But now I shall go to Jerusalem, to minister unto the saints.

15:25  But now I go unto Jerusalem to minister unto the saints.

15:25  Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím.

15:25  Teď ovšem cestuji do Jeruzaléma, abych posloužil svatým.

15:25  Nyní však jdu do Jeruzaléma ⌈s pomocí⌉ pro svaté.

15:25  Nyní pak beru se do Jeruzaléma, službu čině svatým.

15:25  But now I go to Jerusalem to minister to the saints.

15:25  But now, I say, I am going to Jerusalem, serving the saints.

15:25  But now I go to Jerusalem to minister to the saints.

15:25  Nunc igitur proficiscar in Jerusalem ministrare sanctis.

15:26  For it hath pleased them of Macedonia and Achaia to make a contribution for the poor of the saints that are in Jerusalem.

15:26  For it hath pleased them of Macedonia and Achaia to make a certain contribution for the poor saints which are at Jerusalem.

15:26  Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.

15:26  Církve v Makedonii a Řecku se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.

15:26  ⌈Makedonští a Achajští⌉ uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.

15:26  Nebo za dobré se vidělo Macedonským a Achaiským, aby zbírku nějakou učinili na chudé svaté, kteříž jsou v Jeruzalémě.

15:26  For it hath pleased them of Macedonia and Achaia to make a certain contribution for the poor of the saints who are at Jerusalem.

15:26  For it has been the good pleasure of Macedonia and Achaia to make a certain contribution for the poor among the saints who are at Jerusalem.

15:26  For it has pleased them of Macedonia and Achaia to make a certain contribution for the poor saints which are at Jerusalem.

15:26  Probaverunt enim Macedonia et Achaia collationem aliquam facere in pauperes sanctorum, qui sunt in Jerusalem.

15:27  For it hath pleased them: and they are their debtors. For, if the Gentiles have been made partakers of their spiritual things, they ought also in carnal things to minister to them.

15:27  It hath pleased them verily; and their debtors they are. For if the Gentiles have been made partakers of their spiritual things, their duty is also to minister unto them in carnal things.

15:27  Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.

15:27  Rozhodli se sami, zároveň však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně.

15:27  Uznali za dobré to udělat, protože jsou také jejich dlužníky. Neboť jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou povinni posloužit jim zase ve věcech hmotných.

15:27  Takť sobě to oblíbili, a také povinni jsou jim to. Nebo poněvadž duchovním věcem jejich obcovali pohané, povinniť jsou jim také sloužiti tělesnými.

15:27  It hath pleased them verily; and their debtors they are. For if the Gentiles have been made partakers of their spiritual things, their duty is also to minister to them in carnal things.

15:27  Yes, it has been their good pleasure, and they are their debtors. For if the Gentiles have been made partakers of their spiritual things, they owe it to them also to serve them in fleshly things.

15:27  It has pleased them truly; and their debtors they are. For if the Gentiles have been made partakers of their spiritual things, their duty is also to minister to them in carnal things.

15:27  Placuit enim eis : et debitores sunt eorum. Nam si spiritualium eorum participes facti sunt gentiles, debent et in carnalibus ministrare illis.

15:28  When therefore I shall have accomplished this and consigned to them this fruit, I will come by you into Spain.

15:28  When therefore I have performed this, and have sealed to them this fruit, I will come by you into Spain.

15:28  Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás.

15:28  Jakmile ten úkol splním a předám jim výtěžek sbírky, vypravím se přes vás do Španěl.

15:28  Když tedy ⌈tento úkol⌉ dokončím a zapečetím jim toto ovoce sbírky, vydám se přes vás do Hispanie.

15:28  A protož když to vykonám, a jim odvedu užitek ten, půjduť skrze vás do Hišpanie.

15:28  When therefore I have performed this, and have sealed to them this fruit, I will go by you into Spain.

15:28  When therefore I have accomplished this, and have sealed to them this fruit, I will go on by way of you to Spain.

15:28  When therefore I have performed this, and have sealed to them this fruit, I will come by you into Spain.

15:28  Hoc igitur cum consummavero, et assignavero eis fructum hunc, per vos proficiscar in Hispaniam.

15:29  And I know that when I come to you I shall come in the abundance of the blessing of the gospel of Christ.

15:29  And I am sure that, when I come unto you, I shall come in the fulness of the blessing of the gospel of Christ.

15:29  Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání.

15:29  A vím, že až k vám přijdu, přijdu s Kristovým plným požehnáním.

15:29  Vím, že ⌈až k vám přijdu⌉, přijdu ⌈v plnosti⌉ požehnání [evangelia] Kristova.

15:29  A vímť, že když přijdu k vám, v hojnosti požehnání evangelium Kristova přijdu.

15:29  And I am sure that when I come to you, I shall come in the fullness of the blessing of the gospel of Christ.

15:29  I know that, when I come to you, I will come in the fullness of the blessing of the Christ.

15:29  And I am sure that, when I come to you, I shall come in the fullness of the blessing of the gospel of Christ.

15:29  Scio autem quoniam veniens ad vos, in abundantia benedictionis Evangelii Christi veniam.

15:30  I beseech you therefore, brethren, through our Lord Jesus Christ and by the charity of the Holy Ghost, that you help me in your prayers for me to God,

15:30  Now I beseech you, brethren, for the Lord Jesus Christ’s sake, and for the love of the Spirit, that ye strive together with me in your prayers to God for me;

15:30  Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha,

15:30  Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mě k Bohu,

15:30  Prosím vás, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha: Zápaste spolu se mnou v modlitbách za mne k Bohu,

15:30  Prosímť pak vás, bratří, skrze Pána našeho Jezukrista a skrze lásku Ducha, abyste spolu se mnou modlili se za mne Bohu snažně,

15:30  Now I beseech you, brethren, for the Lord Jesus Christ's sake, and for the love of the Spirit, that ye strive together with me in [your] prayers to God for me;

15:30  Now I beg you, brothers, by our Lord Jesus Christ, and by the love of the Spirit, that you strive together with me in your prayers to God for me,

15:30  Now I beseech you, brothers, for the Lord Jesus Christ's sake, and for the love of the Spirit, that you strive together with me in your prayers to God for me;

15:30  Obsecro ergo vos fratres per Dominum nostrum Jesum Christum, et per caritatem Sancti Spiritus, ut adjuvetis me in orationibus vestris pro me ad Deum,

15:31  That I may be delivered from the unbelievers that are in Judea and that the oblation of my service may be acceptable in Jerusalem to the saints.

15:31  That I may be delivered from them that do not believe in Judaea; and that my service which I have for Jerusalem may be accepted of the saints;

15:31  abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná.

15:31  abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby svatí tuto mou službu Jeruzalému přijali.

15:31  abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby tato moje služba pro Jeruzalém byla svatým příjemná,

15:31  Abych vysvobozen byl od protivníků v Judstvu, a aby služba tato má příjemná byla svatým v Jeruzalémě,

15:31  That I may be delivered from them in Judea who do not believe; and that my service which [I have] for Jerusalem, may be acceptable to the saints;

15:31  that I may be delivered from those who are disobedient in Judea, and that my service which I have for Jerusalem may be acceptable to the saints;

15:31  That I may be delivered from them that do not believe in Judaea; and that my service which I have for Jerusalem may be accepted of the saints;

15:31  ut liberer ab infidelibus, qui sunt in Judæa, et obsequii mei oblatio accepta fiat in Jerusalem sanctis,

15:32  That I may come to you with joy, by the will of God, and may be refreshed with you.

15:32  That I may come unto you with joy by the will of God, and may with you be refreshed.

15:32  Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku.

15:32  Dá-li Bůh, s radostí pak přijdu k vám a odpočinu si mezi vámi.

15:32  abych pak z Boží vůle s radostí přišel k vám [a] odpočinul si mezi vámi.

15:32  Abych k vám bohdá s radostí přišel, a s vámi poodpočinul.

15:32  That I may come to you with joy by the will of God, and may with you be refreshed.

15:32  that I may come to you in joy through the will of God, and together with you, find rest.

15:32  That I may come to you with joy by the will of God, and may with you be refreshed.

15:32  ut veniam ad vos in gaudio per voluntatem Dei, et refrigerer vobiscum.

15:33  Now the God of peace be with, you all. Amen.

15:33  Now the God of peace be with you all. Amen.

15:33  Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.

15:33  Bůh pokoje kéž je s vámi všemi. Amen.

15:33  Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.

15:33  Bůh pak pokoje se všemi vámi. Amen.

15:33  Now the God of peace [be] with you all. Amen.

15:33  Now the God of peace be with you all. Amen.

15:33  Now the God of peace be with you all. Amen.

15:33  Deus autem pacis sit cum omnibus vobis. Amen.

Chapter 16

16:1  And I commend to you Phebe, our sister, who is in the ministry of the church, that is in Cenchrae:

16:1  I commend unto you Phebe our sister, which is a servant of the church which is at Cenchrea:

16:1  Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích.

16:1  Doporučuji vám naši sestru Fébé, služebnici církve v Kenchrejích.

16:1  Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve, která je v Kenchrejích,

16:1  Poroučímť pak vám Fében, sestru naši, služebnici církve Cenchrenské,

16:1  I commend to you Phebe our sister, who is a servant of the church which is at Cenchrea:

16:1  I commend to you Phoebe, our sister, who is a servant of the church that is at Cenchreae,

16:1  I commend to you Phebe our sister, which is a servant of the church which is at Cenchrea:

16:1  Commendo autem vobis Phœben sororem nostram, quæ est in ministerio ecclesiæ, quæ est in Cenchris :

16:2  That you receive her in the Lord as becometh saints and that you assist her in whatsoever business she shall have need of you. For she also hath assisted many, and myself also.

16:2  That ye receive her in the Lord, as becometh saints, and that ye assist her in whatsoever business she hath need of you: for she hath been a succourer of many, and of myself also.

16:2  Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému.

16:2  Přivítejte ji v Pánu, jak se na svaté sluší, a buďte jí nápomocni, v jakékoli záležitosti by vás potřebovala, neboť je to zastánkyně má i mnoha dalších.

16:2  abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší mezi svatými a pomohli jí ve všem, v čem by vás potřebovala. Vždyť i ona byla pomocnicí mnoha lidem, i mně samému.

16:2  Abyste ji přijali v Pánu, tak jakž sluší na svaté, a abyste jí pomocni byli, jestliže by vás v čem potřebovala. Nebo i ona mnohým hostem ochotně posluhovala, až i mně také.

16:2  That ye receive her in the Lord, as it becometh saints, and that ye assist her in whatever business she hath need of you: for she hath been a succorer of many, and of myself also.

16:2  that you receive her in the Lord, in a way worthy of the saints, and that you assist her in whatever matter she may need from you, for she herself also has been a helper of many, and of my own self.

16:2  That you receive her in the Lord, as becomes saints, and that you assist her in whatever business she has need of you: for she has been a succorer of many, and of myself also.

16:2  ut eam suscipiatis in Domino digne sanctis : et assistatis ei in quocumque negotio vestri indiguerit : etenim ipsa quoque astitit multis, et mihi ipsi.

16:3  Salute Prisca and Aquila, my helpers, in Christ Jesus

16:3  Greet Priscilla and Aquila my helpers in Christ Jesus:

16:3  Pozdravujte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v díle Krista Ježíše,

16:3  Pozdravujte Priscillu s Akvilou, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši,

16:3  Pozdravte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši,

16:3  Pozdravte Priscilly a Akvily, pomocníků mých v Kristu Ježíši,

16:3  Greet Priscilla and Aquila my helpers in Christ Jesus:

16:3  Greet Prisca and Aquila, my fellow workers in Christ Jesus,

16:3  Greet Priscilla and Aquila my helpers in Christ Jesus:

16:3  Salutate Priscam et Aquilam, adjutores meos in Christo Jesu

16:4  (Who have for my life laid down their own necks: to whom not I only give thanks, but also all the churches of the Gentiles),

16:4  Who have for my life laid down their own necks: unto whom not only I give thanks, but also all the churches of the Gentiles.

16:4  kteří pro mne nasadili život; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanských národů.

16:4  kteří pro mě nasadili vlastní krk, takže jsem jim zavázán nejen já, ale i všechny církve z pohanů.

16:4  kteří pro můj život nasadili vlastní hrdlo; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanů.

16:4  Kteříž pro můj život svých vlastních hrdel nasadili, jimž ne já sám toliko děkuji, ale i všecky církve pohanské,

16:4  Who have for my life laid down their own necks: to whom not only I give thanks, but also all the churches of the Gentiles.

16:4  who for my life, laid down their own necks; to whom not only I give thanks, but also all the churches of the Gentiles.

16:4  Who have for my life laid down their own necks: to whom not only I give thanks, but also all the churches of the Gentiles.

16:4  (qui pro anima mea suas cervices supposuerunt : quibus non solus ego gratias ago, sed et cunctæ ecclesiæ gentium),

16:5  And the church which is in their house. Salute Epenetus, my beloved: who is the firstfruits of Asia in Christ.

16:5  Likewise greet the church that is in their house. Salute my wellbeloved Epaenetus, who is the firstfruits of Achaia unto Christ.

16:5  Pozdravujte také shromáždění v jejich domě. Pozdravujte Epaineta, mně velmi drahého, který se jako první v provincii Asii oddal Kristu.

16:5  Pozdravujte i církev u nich doma. Pozdravujte mého milovaného Epeneta, který je prvním Kristovým ovocem v Asii.

16:5  Pozdravte i církev v jejich domě. Pozdravte mého milovaného Epaineta, který je Kristovou prvotinou v Asii.

16:5  I domácího jejich shromáždění. Pozdravte mého milého Epéneta, kterýž jest prvotiny Achaie v Kristu.

16:5  Likewise [greet] the church that is in their house. Salute my well-beloved Epenetus, who is the first-fruits of Achaia to Christ.

16:5  Greet the church that is in their house. Greet Epaenetus, my beloved, who is the first fruits of Asia to Christ.

16:5  Likewise greet the church that is in their house. Salute my well-beloved Epaenetus, who is the first fruits of Achaia to Christ.

16:5  et domesticam ecclesiam eorum. Salutate Epænetum dilectum mihi, qui est primitivus Asiæ in Christo.

16:6  Salute Mary, who hath laboured much among you.

16:6  Greet Mary, who bestowed much labour on us.

16:6  Pozdravujte Marii - tolik se pro vás napracovala!

16:6  Pozdravujte Marii, která se pro vás tolik napracovala.

16:6  Pozdravte Marii, která se pro vás mnoho napracovala.

16:6  Pozdravte Marie, kteráž mnoho práce měla s námi.

16:6  Greet Mary, who bestowed much labor on us.

16:6  Greet Mary, who labored much for you.

16:6  Greet Mary, who bestowed much labor on us.

16:6  Salutate Mariam, quæ multum laboravit in vobis.

16:7  Salute Andronicus and Junias, my kinsmen and fellow prisoners: who are of note among the apostles, who also were in Christ before me.

16:7  Salute Andronicus and Junia, my kinsmen, and my fellowprisoners, who are of note among the apostles, who also were in Christ before me.

16:7  Pozdravujte Andronika a Junia, původem židy jako já a kdysi spoluvězně, apoštoly, kteří se těší zvláštní vážnosti a uvěřili v Krista dříve než já.

16:7  Pozdravujte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné mezi apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já.

16:7  Pozdravte Andronika a Junii, mé příbuzné a mé spoluvězně, kteří jsou ve vážnosti mezi apoštoly a kteří též byli v Kristu přede mnou.

16:7  Pozdravte Andronika a Junia, příbuzných mých a spoluvězňů mých, kteříž jsou vzácní u apoštolů, a kteříž přede mnou byli v Kristu Ježíši.

16:7  Salute Andronicus and Junia my kinsmen, and my fellow-prisoners, who are of note among the apostles, who also were in Christ before me.

16:7  Greet Andronicus and Junias, my relatives and my fellow prisoners, who are notable among the apostles, who also were in Christ before me.

16:7  Salute Andronicus and Junia, my kinsmen, and my fellow-prisoners, who are of note among the apostles, who also were in Christ before me.

16:7  Salutate Andronicum et Juniam, cognatos, et concaptivos meos : qui sunt nobiles in Apostolis, qui et ante me fuerunt in Christo.

16:8  Salute Ampliatus, most beloved to me in the Lord.

16:8  Greet Amplias my beloved in the Lord.

16:8  Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.

16:8  Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.

16:8  Pozdravte Ampliata, mého milovaného v Pánu.

16:8  Pozdravte Amplia mně v Pánu milého.

16:8  Greet Amplias my beloved in the Lord.

16:8  Greet Ampliatus, my beloved in the Lord.

16:8  Greet Amplias my beloved in the Lord.

16:8  Salutate Ampliatum dilectissimum mihi in Domino.

16:9  Salute Urbanus, our helper in Christ Jesus and Stachys, my beloved.

16:9  Salute Urbane, our helper in Christ, and Stachys my beloved.

16:9  Pozdravujte Urbana, mého spolupracovníka v díle Kristově, a Stachya, mně velmi drahého.

16:9  Pozdravujte našeho spolupracovníka v Kristu, Urbana, a mého milovaného Stachyna.

16:9  Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachya, mého milovaného.

16:9  Pozdravte Urbana, pomocníka našeho v Kristu, a Stachyna mého milého.

16:9  Salute Urbane, our helper in Christ, and Stachys my beloved.

16:9  Greet Urbanus, our fellow worker in Christ, and Stachys, my beloved.

16:9  Salute Urbane, our helper in Christ, and Stachys my beloved.

16:9  Salutate Urbanum adjutorem nostrum in Christo Jesu, et Stachyn dilectum meum.

16:10  Salute Apellas, approved in Christ.

16:10  Salute Apelles approved in Christ. Salute them which are of Aristobulus’ household.

16:10  Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravujte ty, kteří jsou z domu Aristobulova.

16:10  Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravujte všechny doma u Aristobula.

16:10  Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte ty, kteří jsou z domu Aristobulova.

16:10  Pozdravte Apella zkušeného v Kristu. Pozdravte domácích Aristobulových.

16:10  Salute Apelles approved in Christ. Salute them who are of Aristobulus' [household].

16:10  Greet Apelles, the approved in Christ. Greet those who are of the household of Aristobulus.

16:10  Salute Apelles approved in Christ. Salute them which are of Aristobulus' household.

16:10  Salutate Apellen probum in Christo.

16:11  Salute them that are of Aristobulus' household. Salute Herodian, my kinsman. Salute them that are of Narcissus' household, who are in the Lord.

16:11  Salute Herodion my kinsman. Greet them that be of the household of Narcissus, which are in the Lord.

16:11  Pozdravujte mého krajana Herodiona. Pozdravujte ty z domu Narcisova, kteří se oddali Pánu.

16:11  Pozdravujte mého krajana Herodiona. Pozdravujte všechny, kdo patří Pánu v Narkisově domě.

16:11  Pozdravte mého příbuzného Herodiona. Pozdravte ty z domu Narcisova, kteří jsou v Pánu.

16:11  Pozdravte Herodiona, příbuzného mého. Pozdravte domácích Narcissových, kteříž jsou v Pánu.

16:11  Salute Herodion my kinsman. Greet them that are of the [household] of Narcissus, who are in the Lord.

16:11  Greet Herodion, my kinsman. Greet them of the household of Narcissus, who are in the Lord.

16:11  Salute Herodion my kinsman. Greet them that be of the household of Narcissus, which are in the Lord.

16:11  Salutate eos qui sunt ex Aristoboli domo. Salutate Herodionem cognatum meum. Salutate eos qui sunt ex Narcisi domo, qui sunt in Domino.

16:12  Salute Tryphaena and Tryphosa, who labour in the Lord. Salute Persis, the dearly beloved, who hath much laboured in the Lord.

16:12  Salute Tryphena and Tryphosa, who labour in the Lord. Salute the beloved Persis, which laboured much in the Lord.

16:12  Pozdravujte Tryfainu a Tryfósu, které pracují v díle Páně. Pozdravujte Persidu, mně velmi drahou; horlivě pracovala v díle Páně.

16:12  Pozdravujte Tryfénu a Tryfósu, které pracují pro Pána. Pozdravujte milovanou Persidu, která se pro Pána tolik napracovala.

16:12  Pozdravte Tryfainu a Tryfósu, které se namáhaly v Pánu. Pozdravte milovanou Persidu, která se mnoho napracovala v Pánu.

16:12  Pozdravte Tryfény a Tryfózy, kteréž práci vedou v Pánu. Pozdravte Persidy milé, kteráž mnoho pracovala v Pánu.

16:12  Salute Tryphena and Tryphosa, who labor in the Lord. Salute the beloved Persis, who labored much in the Lord.

16:12  Greet Tryphaena and Tryphosa, who labor in the Lord. Greet Persis, the beloved, who labored much in the Lord.

16:12  Salute Tryphena and Tryphosa, who labor in the Lord. Salute the beloved Persis, which labored much in the Lord.

16:12  Salutate Tryphænam et Tryphosam, quæ laborant in Domino. Salutate Persidem carissimam, quæ multum laboravit in Domino.

16:13  Salute Rufus, elect in the Lord, and his mother and mine.

16:13  Salute Rufus chosen in the Lord, and his mother and mine.

16:13  Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou.

16:13  Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho i moji matku.

16:13  Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která je i mou matkou.

16:13  Pozdravte Rufa, zvláštního v Pánu, a matky jeho i mé.

16:13  Salute Rufus chosen in the Lord, and his mother and mine.

16:13  Greet Rufus, the chosen in the Lord, and his mother and mine.

16:13  Salute Rufus chosen in the Lord, and his mother and mine.

16:13  Salutate Rufum electum in Domino, et matrem ejus, et meam.

16:14  Salute Asyncritus, Phlegon, Hermas, Patrobas, Hermes: and the brethren that are with them.

16:14  Salute Asyncritus, Phlegon, Hermas, Patrobas, Hermes, and the brethren which are with them.

16:14  Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.

16:14  Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patroba, Hermu a všechny sourozence tam od nich.

16:14  Pozdravte Asynkrita, Flegóna, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.

16:14  Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Hermy, Patroba, Hermena, i bratří, kteříž jsou s nimi.

16:14  Salute Asyncritus, Phlegon, Hermas, Patrobas, Hermes, and the brethren who are with them.

16:14  Greet Asyncritus, Phlegon, Hermes, Patrobas, Hermas, and the brothers who are with them.

16:14  Salute Asyncritus, Phlegon, Hermas, Patrobas, Hermes, and the brothers which are with them.

16:14  Salutate Asyncritum, Phlegontem, Hermam, Patrobam, Hermen, et qui cum eis sunt, fratres.

16:15  Salute Philologus and Julia, Nereus and his sister, and Olympias: and all the saints that are with them.

16:15  Salute Philologus, and Julia, Nereus, and his sister, and Olympas, and all the saints which are with them.

16:15  Pozdravujte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všecky věřící, kteří jsou s nimi.

16:15  Pozdravujte Filologa a Julii, také Nerea a jeho sestru, Olympa i všechny svaté tam od nich.

16:15  Pozdravte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všechny svaté, kteří jsou s nimi.

16:15  Pozdravte Filologa i Julie, Nerea a sestry jeho, i Olympa i všech svatých, kteříž jsou s nimi.

16:15  Salute Philologus, and Julia, Nereus, and his sister, and Olympas, and all the saints who are with them.

16:15  Greet Philologus and Julia, Nereus and his sister, and Olympas, and all the saints who are with them.

16:15  Salute Philologus, and Julia, Nereus, and his sister, and Olympas, and all the saints which are with them.

16:15  Salutate Philologum et Juliam, Nereum, et sororem ejus, et Olympiadem, et omnes qui cum eis sunt, sanctos.

16:16  Salute one another with an holy kiss. All the churches of Christ salute you.

16:16  Salute one another with an holy kiss. The churches of Christ salute you.

16:16  Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy.

16:16  Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všechny církve Kristovy.

16:16  Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všechny církve Kristovy.

16:16  Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém. Pozdravujíť vás církve Kristovy.

16:16  Salute one another with a holy kiss. The churches of Christ salute you.

16:16  Greet one another with a holy kiss. The churches of Christ greet you.

16:16  Salute one another with an holy kiss. The churches of Christ salute you.

16:16  Salutate invicem in osculo sancto. Salutant vos omnes ecclesiæ Christi.

16:17  Now I beseech you, brethren, to mark them who make dissensions and offences contrary to the doctrine which you have learned and avoid them.

16:17  Now I beseech you, brethren, mark them which cause divisions and offences contrary to the doctrine which ye have learned; and avoid them.

16:17  Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim!

16:17  Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!

16:17  Vybízím vás, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo působí roztržky a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili. Vyhýbejte se jim!

16:17  Prosímť pak vás, bratří, abyste šetřili těch, kteříž různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterémuž jste vy se naučili, a varujte se jich.

16:17  Now I beseech you, brethren, mark them who cause divisions and offenses, contrary to the doctrine which ye have learned; and avoid them.

16:17  Now I beg you, brothers, look out for those who are causing the divisions and occasions of stumbling, contrary to the doctrine which you learned, and turn away from them.

16:17  Now I beseech you, brothers, mark them which cause divisions and offenses contrary to the doctrine which you have learned; and avoid them.

16:17  Rogo autem vos fratres, ut observetis eos qui dissensiones et offendicula, præter doctrinam, quam vos didicistis, faciunt, et declinate ab illis.

16:18  For they that are such serve not Christ our Lord but their own belly: and by pleasing speeches and good words seduce the hearts of the innocent.

16:18  For they that are such serve not our Lord Jesus Christ, but their own belly; and by good words and fair speeches deceive the hearts of the simple.

16:18  Takoví lidé totiž neslouží Kristu, našemu Pánu, nýbrž svému prospěchu a snaží se krásnými a pobožnými řečmi oklamat mysli bezelstných lidí.

16:18  Takoví lidé neslouží Kristu, našemu Pánu, ale svému břichu. Jde jim jen o to, aby svými lahodnými řečmi a pochlebováním oklamali srdce bezelstných.

16:18  Neboť takoví neslouží našemu Pánu Kristu, nýbrž vlastnímu břichu, a úlisnými a líbivými řečmi svádějí srdce bezelstných lidí.

16:18  Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu; a lahodnými řečmi a pochlebenstvím svodí srdce prostých.

16:18  For they that are such serve not our Lord Jesus Christ, but their own belly; and by good words and fair speeches deceive the hearts of the simple.

16:18  For those who are such do not serve our Lord, Jesus Christ, but their own belly; and by their smooth and flattering speech, they deceive the hearts of the innocent.

16:18  For they that are such serve not our Lord Jesus Christ, but their own belly; and by good words and fair speeches deceive the hearts of the simple.

16:18  Hujuscemodi enim Christo Domino nostro non serviunt, sed suo ventri : et per dulces sermones et benedictiones seducunt corda innocentium.

16:19  For your obedience is published in every place. I rejoice therefore in you. But I would have you to be wise in good and simple in evil.

16:19  For your obedience is come abroad unto all men. I am glad therefore on your behalf: but yet I would have you wise unto that which is good, and simple concerning evil.

16:19  Všude se ví o vaší oddanosti evangeliu. Mám z vás proto radost a přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu.

16:19  O vaší oddanosti se ale ví všude! Mám z vás proto radost, ale přeji si, abyste byli moudří, pokud jde o dobro, a nevinní, pokud jde o zlo.

16:19  ⌈Zpráva o vaší poslušnosti⌉ se dostala ke všem. Mám z vás proto radost; přeji si však, abyste byli moudří v tom, co je dobré, a ⌈prosti toho⌉, co je zlé.

16:19  Nebo vaše poslušenství všech došlo. A protož raduji se z vás. Než chciť, abyste byli moudří k dobrému, a prostí k zlému.

16:19  For your obedience is come abroad to all [men]. I am glad therefore on your behalf: but yet I would have you wise to that which is good, and simple concerning evil.

16:19  For your obedience has become known to all. I rejoice therefore over you. But I desire to have you wise in that which is good, but innocent in that which is evil.

16:19  For your obedience is come abroad to all men. I am glad therefore on your behalf: but yet I would have you wise to that which is good, and simple concerning evil.

16:19  Vestra enim obedientia in omnem locum divulgata est. Gaudeo igitur in vobis. Sed volo vos sapientes esse in bono, et simplices in malo.

16:20  And the God of peace crush Satan under your feet speedily. The grace of our Lord Jesus Christ be with you.

16:20  And the God of peace shall bruise Satan under your feet shortly. The grace of our Lord Jesus Christ be with you. Amen.

16:20  Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi.

16:20  Bůh pokoje už brzy rozdrtí satana pod vašima nohama. Milost našeho Pána Ježíše s vámi.

16:20  Bůh pokoje brzo srazí Satana pod vaše nohy. Milost našeho Pána Ježíše [Krista] buď s vámi. [Amen.]

16:20  Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo. Milost Pána našeho Jezukrista s vámi. Amen.

16:20  And the God of peace will soon bruise Satan under your feet. The grace of our Lord Jesus Christ [be] with you. Amen.

16:20  And the God of peace will quickly crush Satan under your feet. The grace of our Lord Jesus Christ be with you.

16:20  And the God of peace shall bruise Satan under your feet shortly. The grace of our Lord Jesus Christ be with you. Amen.

16:20  Deus autem pacis conterat Satanam sub pedibus vestris velociter. Gratia Domini nostri Jesu Christi vobiscum.

16:21  Timothy, my fellow labourer, saluteth you: and Lucius and Jason and Sosipater, my kinsmen.

16:21  Timotheus my workfellow, and Lucius, and Jason, and Sosipater, my kinsmen, salute you.

16:21  Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros, moji krajané.

16:21  Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus a moji krajané Lukios, Jáson a Sozipater.

16:21  Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros,moji příbuzní.

16:21  Pozdravují vás Timoteus, pomocník můj, a Lucius, a Jázon, a Sozipater, příbuzní moji.

16:21  Timothy my work-fellow, and Lucius, and Jason, and Sosipater my kinsmen, salute you.

16:21  Timothy, my fellow worker, greets you, as do Lucius, Jason, and Sosipater, my relatives.

16:21  Timotheus my workfellow, and Lucius, and Jason, and Sosipater, my kinsmen, salute you.

16:21  Salutat vos Timotheus adjutor meus, et Lucius, et Jason, et Sosipater cognati mei.

16:22  I, Tertius, who wrote this epistle, salute you in the Lord.

16:22  I Tertius, who wrote this epistle, salute you in the Lord.

16:22  Pozdravuji vás já Tercius, písař tohoto dopisu.

16:22  Pozdravuji vás v Pánu já, Tercius, který jsem tento dopis psal.

16:22  Pozdravuji vás v Pánu já Tercius, který jsem napsal tento dopis.

16:22  Pozdravuji vás v Pánu já Tercius, kterýž jsem psal tento list.

16:22  I Tertius, who wrote [this] epistle, salute you in the Lord.

16:22  I, Tertius, who write the letter, greet you in the Lord.

16:22  I Tertius, who wrote this letter, salute you in the Lord.

16:22  Saluto vos ego Tertius, qui scripsi epistolam, in Domino.

16:23  Caius, my host, and the whole church saluteth you. Erastus, the treasurer of the city, saluteth you: and Quartus, a brother.

16:23  Gaius mine host, and of the whole church, saluteth you. Erastus the chamberlain of the city saluteth you, and Quartus a brother.

16:23  Pozdravuje vás Gaius, který svůj dům otevřel mně i veškeré církvi. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus.

16:23  [24] Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj i celé církve. Pozdravuje vás městský pokladník Erastos a bratr Kvartus.

16:23  Pozdravuje vás Gaius, který byl hostitelem mně i celému shromáždění. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus.

16:23  Pozdravuje vás Gáius, hospodář můj i vší církve. Pozdravuje vás Erastus, důchodní písař městský, a Kvartus bratr.

16:23  Gaius my host, and of the whole church, saluteth you. Erastus the chamberlain of the city saluteth you, and Quartus a brother.

16:23  Gaius, my host and host of the whole church, greets you. Erastus, the treasurer of the city, greets you, as does Quartus, the brother.

16:23  Gaius my host, and of the whole church, salutes you. Erastus the chamberlain of the city salutes you, and Quartus a brother.

16:23  Salutat vos Cajus hospes meus, et universa ecclesia. Salutat vos Erastus arcarius civitatis, et Quartus, frater.

16:24  The grace of our Lord Jesus Christ be with you all. Amen.

16:24  The grace of our Lord Jesus Christ be with you all. Amen.

16:24  ---

16:24  [Milost našeho Pána Ježíše Krista se všemi vámi. Amen.]

16:24  Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi. Amen.

16:24  The grace of our Lord Jesus Christ [be] with you all. Amen.

16:24  The grace of our Lord Jesus Christ be with you all! Amen.

16:24  The grace of our Lord Jesus Christ be with you all. Amen.

16:24  Gratia Domini nostri Jesu Christi cum omnibus vobis. Amen.

16:25  Now to him that is able to establish you, according to my gospel and the preaching of Jesus Christ, according to the revelation of the mystery which was kept secret from eternity;

16:25  Now to him that is of power to stablish you according to my gospel, and the preaching of Jesus Christ, according to the revelation of the mystery, which was kept secret since the world began,

16:25  Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno,

16:25  Tomu, který má moc vás posílit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo po věčné časy skryto,

16:25  Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia a zvěsti o Ježíši Kristu, podle zjevení tajemství, které bylo po časy věků zamlčeno,

16:25  Tomu pak, kterýž může vás utvrditi podlé evangelium mého a kázaní Ježíše Krista, podlé zjevení tajemství od časů věčných skrytého,

16:25  Now to him that is able to establish you according to my gospel, and the preaching of Jesus Christ, according to the revelation of the mystery, which hath been kept secret since the world began,

16:25  Now to him who is able to establish you according to my Good News and the proclaiming of Jesus Christ, according to the revelation of the mystery which has been kept secret through long ages,

16:25  Now to him that is of power to establish you according to my gospel, and the preaching of Jesus Christ, according to the revelation of the mystery, which was kept secret since the world began,

16:25  Ei autem, qui potens est vos confirmare juxta Evangelium meum, et prædicationem Jesu Christi, secundum revelationem mysterii temporibus æternis taciti

16:26  (Which now is made manifest by the scriptures of the prophets, according to the precept of the eternal God, for the obedience of faith) known among all nations:

16:26  But now is made manifest, and by the scriptures of the prophets, according to the commandment of the everlasting God, made known to all nations for the obedience of faith:

16:26  nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.

16:26  ale nyní je zjeveno, a podle nařízení věčného Boha je skrze prorocká Písma oznámeno všem národům k poslušnosti víry –

16:26  nyní však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma podle příkazu věčného Boha oznámeno všem národům k poslušnosti víry --

16:26  Nyní pak zjeveného i skrze písma prorocká, podlé poručení věčného Boha, ku poslušenství víry všechněm národům oznámeného,

16:26  But now is made manifest, and by the scriptures of the prophets, according to the commandment of the everlasting God, made known to all nations for the obedience of faith:

16:26  but now is revealed, and by the Scriptures of the prophets, according to the commandment of the eternal God, is made known for obedience of faith to all the nations;

16:26  But now is made manifest, and by the scriptures of the prophets, according to the commandment of the everlasting God, made known to all nations for the obedience of faith:

16:26  (quod nunc patefactum est per Scripturas prophetarum secundum præceptum æterni Dei, ad obeditionem fidei), in cunctis gentibus cogniti,

16:27  To God, the only wise, through Jesus Christ, to whom be honour and glory for ever and ever. Amen.

16:27  To God only wise, be glory through Jesus Christ for ever. Amen. Written to the Romans from Corinthus, and sent by Phebe servant of the church at Cenchrea.

16:27  Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.

16:27  jedinému moudrému Bohu buď sláva skrze Ježíše Krista navěky! Amen.

16:27  jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky [věků]. Amen.

16:27  Tomu samému moudrému Bohu sláva skrze Jezukrista na věky. Amen.

16:27  To God the only wise, [be] glory through Jesus Christ for ever. Amen.

16:27  to the only wise God, through Jesus Christ, to whom be the glory forever! Amen.

16:27  To God only wise, be glory through Jesus Christ for ever. Amen.

16:27  soli sapienti Deo, per Jesum Christum, cui honor et gloria in sæcula sæculorum. Amen.