DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Daniel

Chapter 1

1:1  In the third year of the reign of Joakim, king of Juda, Nabuchodonosor, king of Babylon, came to Jerusalem, and beseiged it.

1:1  In the third year of the reign of Jehoiakim king of Judah came Nebuchadnezzar king of Babylon unto Jerusalem, and besieged it.

1:1  Ve třetím roce kralování Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, babylónský král, k Jeruzalému a oblehl jej.

1:1  Ve třetím roce vlády judského krále Joakima přitáhl k Jeruzalému babylonský král Nabukadnezar a oblehl jej.

1:1  Ve třetím roce kralování judského krále Jójakíma přitáhl babylonský král Nebúkadnesar k Jeruzalému a oblehl jej.

1:1  Léta třetího kralování Joakima krále Judského, přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský k Jeruzalému, a oblehl jej.

1:1  Anno tertio regni Joakim regis Juda, venit Nabuchodonosor, rex Babylonis, in Jerusalem, et obsedit eam :

1:2  And the Lord delivered into his hands Joakim, the king of Juda, and part of the vessels of the house of God: and he carried them away into the land of Sennaar, to the house of his god, and the vessels he brought into the treasure house of his god.

1:2  And the Lord gave Jehoiakim king of Judah into his hand, with part of the vessels of the house of God: which he carried into the land of Shinar to the house of his god; and he brought the vessels into the treasure house of his god.

1:2  Panovník Hospodin mu vydal do rukou judského krále Jójakíma a část nádob z Božího domu. Nebúkadnesar je dopravil do země Šineáru, do domu svého božstva; nádoby dal dopravit do klenotnice svého boha.

1:2  Hospodin mu vydal judského krále Joakima do rukou a s ním i část vybavení Božího chrámu. Nabukadnezar je s sebou odvezl do chrámu svého boha v Babylonii a uložil je v chrámové pokladnici.

1:2  Panovník Hospodin mu tehdy do ruky vydal judského krále Jójakíma i některé předměty domu Božího, on je vzal s sebou do země Šineár, do domu svého boha, a ty předměty přinesl do chrámové klenotnice svého boha.

1:2  I vydal Pán v ruku jeho Joakima krále Judského, a něco nádobí domu Božího. Kterýž zavezl je do země Sinear, do domu boha svého, a nádobí to dal vnésti do domu pokladu boha svého.

1:2  et tradidit Dominus in manu ejus Joakim, regem Juda, et partem vasorum domus Dei : et asportavit ea in terram Sennaar in domum dei sui, et vasa intulit in domum thesauri dei sui.

1:3  And the king spoke to Asphenez, the master of the eunuchs, that he should bring in some of the children of Israel, and of the king's seed, and of the princes,

1:3  And the king spake unto Ashpenaz the master of his eunuchs, that he should bring certain of the children of Israel, and of the king’s seed, and of the princes;

1:3  Pak rozkázal král Ašpenazovi, vrchnímu nad dvořany, aby přivedl z Izraelců, a to z královského potomstva a ze šlechty,

1:3  Jednou král přikázal vrchnímu dvořanu Ašpenazovi, ať mu přivede některé izraelské mladíky z královského rodu a ze šlechty –

1:3  Král pak řekl Ašpenazovi, vrchnímu komorníkovi, aby ze synů Izraele, jak z královského potomstva, tak ze šlechty, přivedl

1:3  Rozkázal také král Ašpenazovi, správci dvořanů svých, aby přivedl z synů Izraelských, z semene královského a z knížat,

1:3  Et ait rex Asphenez præposito eunuchorum ut introduceret de filiis Israël, et de semine regio et tyrannorum,

1:4  Children in whom there was no blemish, well favoured, and skilful in all wisdom, acute in knowledge, and instructed in science, and such as might stand in the king's palace, that he might teach them the learning, and tongue of the Chaldeans.

1:4  Children in whom was no blemish, but well favoured, and skilful in all wisdom, and cunning in knowledge, and understanding science, and such as had ability in them to stand in the king’s palace, and whom they might teach the learning and the tongue of the Chaldeans.

1:4  jinochy bez jakékoli vady, pěkného vzhledu, zběhlé ve veškeré moudrosti, kteří si osvojili poznání, rozumějí všemu vědění a jsou schopni stávat v královském paláci a naučit se kaldejskému písemnictví a jazyku.

1:4  zdravé a krásné, v každém ohledu bystré, vzdělané a učenlivé, kteří by mohli sloužit v královském paláci. Takové měl učit babylonskému písemnictví a jazyku.

1:4  mladíky, kteří nemají žádnou vadu, hezkého vzhledu, rozumné v každém ohledu, vzdělané i chápavé, kteří jsou schopni sloužit v královském paláci a učit se chaldejskému písemnictví a jazyku.

1:4  Mládence, na nichž by nebylo žádné poškvrny, a krásného oblíčeje, a vtipné ke vší moudrosti, a schopné k umění i k nabývání jeho, a v kterýchž by byla síla, aby stávali na palácu královském, a učili se liternímu umění a jazyku Kaldejskému.

1:4  pueros in quibus nulla esset macula, decoros forma, et eruditos omni sapientia, cautos scientia, et doctos disciplina, et qui possent stare in palatio regis, ut doceret eos litteras et linguam Chaldæorum.

1:5  And the king appointed them a daily provision, of his own meat, and of the wine of which he drank himself, that being nourished three years, afterwards they might stand before the king.

1:5  And the king appointed them a daily provision of the king’s meat, and of the wine which he drank: so nourishing them three years, that at the end thereof they might stand before the king.

1:5  Král pro ně určil každodenní příděl z královských lahůdek a z vína, které pil při svých hodech, a dal je vychovávat po tři roky. Po jejich uplynutí měli stávat před králem.

1:5  Král jim určil každodenní příděl pokrmů a vína z královského stolu. Tři roky měli být takto vychováváni a po jejich uplynutí měli vstoupit do královských služeb.

1:5  Král jim nechal stanovit denní dávku z královského přídělu a z jeho banketního vína, aby je tři roky vychovával a někteří z nich aby sloužili králi.

1:5  I nařídil jim král odměřený pokrm na každý den z stolu královského, i vína, kteréž on sám pil, a aby je tak choval za tři léta, a po dokonání jich aby stávali před králem.

1:5  Et constituit eis rex annonam per singulos dies de cibis suis, et de vino unde bibebat ipse, ut enutriti tribus annis, postea starent in conspectu regis.

1:6  Now there was among them of the children of Juda, Daniel, Ananias, Misael, and Azarias.

1:6  Now among these were of the children of Judah, Daniel, Hananiah, Mishael, and Azariah:

1:6  Z Judejců byli mezi nimi Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš.

1:6  Mezi vybranými byli i Židé Daniel, Chananiáš, Mišael a Azariáš.

1:6  Mezi nimi byli ze synů Judových Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš.

1:6  Byli pak mezi nimi z synů Juda: Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš.

1:6  Fuerunt ergo inter eos de filiis Juda, Daniel, Ananias, Misaël, et Azarias.

1:7  And the master of the eunuchs gave them names: to Daniel, Baltassar: to Ananias, Sidrach: to Misael, Misach: and to Azarias, Abdenago.

1:7  Unto whom the prince of the eunuchs gave names: for he gave unto Daniel the name of Belteshazzar; and to Hananiah, of Shadrach; and to Mishael, of Meshach; and to Azariah, of Abed–nego.

1:7  Velitel dvořanů jim změnil jména: Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego.

1:7  Vrchní dvořan je ale přejmenoval – Danielovi dal jméno Baltazar, Chananiášovi Šadrach, Mišaelovi Mešach a Azariášovi Abednego.

1:7  Vrchní komorník jim dal jména -- Danielovi dal Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed–nego.

1:7  I dal jim správce dvořanů jména. Nazval Daniele Baltazarem, Chananiáše pak Sidrachem, a Mizaele Mizachem, a Azariáše Abdenágem.

1:7  Et imposuit eis præpositus eunuchorum nomina : Danieli, Baltassar ; Ananiæ, Sidrach ; Misaëli, Misach ; et Azariæ, Abdenago.

1:8  But Daniel purposed in his heart that he would not be defiled with the king's table, nor with the wine which he drank: and he requested the master of the eunuchs that he might not be defiled.

1:8  But Daniel purposed in his heart that he would not defile himself with the portion of the king’s meat, nor with the wine which he drank: therefore he requested of the prince of the eunuchs that he might not defile himself.

1:8  Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech. Požádal velitele dvořanů, aby se nemusel poskvrňovat.

1:8  Daniel se však rozhodl, že se neposkvrní pokrmy a vínem z královského stolu. Žádal proto vrchního dvořana, aby se těmi věcmi nemusel poskvrňovat.

1:8  Daniel si ale vzal na srdce, že se nebude poskvrňovat královským přídělem a jeho banketním vínem, a snažil se dosáhnout u vrchního komorníka, aby se nemusel poskvrňovat.

1:8  Ale Daniel uložil v srdci svém, aby se nepoškvrňoval pokrmem z stolu královského, a vínem, kteréž král pil. Pročež hledal toho u správce nad dvořany, aby se nemusil poškvrňovati.

1:8  Proposuit autem Daniel in corde suo ne pollueretur de mensa regis, neque de vino potus ejus : et rogavit eunuchorum præpositum ne contaminaretur.

1:9  And God gave to Daniel grace and mercy in the sight of the prince of the eunuchs.

1:9  Now God had brought Daniel into favour and tender love with the prince of the eunuchs.

1:9  A Bůh dal Danielovi dojít u velitele dvořanů milosrdenství a slitování.

1:9  Bůh Danielovi u vrchního dvořana daroval přízeň a náklonnost,

1:9  Tehdy Bůh dal dojít Danielovi u vrchního komorníka milosrdenství a slitování.

1:9  I způsobil Bůh Danielovi milost a lásku u správce nad dvořany.

1:9  Dedit autem Deus Danieli gratiam et misericordiam in conspectu principis eunuchorum.

1:10  And the prince of the eunuchs said to Daniel: I fear my lord, the king, who hath appointed you meat and drink: who if he should see your faces leaner than those of the other youths, your equals, you shall endanger my head to the king.

1:10  And the prince of the eunuchs said unto Daniel, I fear my lord the king, who hath appointed your meat and your drink: for why should he see your faces worse liking than the children which are of your sort? then shall ye make me endanger my head to the king.

1:10  Velitel dvořanů však Danielovi řekl: „Bojím se krále, svého pána, který vám určil pokrm a nápoj. Když uvidí, že jste v tváři přepadlejší než jinoši z vašich řad, připravíte mě u krále o hlavu.“

1:10  ale ten mu přesto odpověděl: „Bojím se svého pána. Sám král určil, co máte jíst a pít. Co když uvidí, že vypadáte hůř než vaši vrstevníci? Král by mě kvůli vám připravil o hlavu!“

1:10  Přesto řekl vrchní komorník Danielovi: Bojím se svého pána, krále, který vám nechal stanovit jídlo a pití. ⌈Jestliže uvidí, že vypadáte přepadleji než mladíci vašeho věku, připravíte mě u krále o hlavu.⌉

1:10  A řekl správce nad dvořany Danielovi: Já se bojím pána svého krále, kterýž vyměřil pokrm váš a nápoj váš, tak že uzřel-li by, že tváře vaše opadlejší jsou, nežli mládenců těch, kteříž podobně jako i vy chování býti mají, způsobíte mi to u krále, že přijdu o hrdlo.

1:10  Et ait princeps eunuchorum ad Danielem : Timeo ego dominum meum regem, qui constituit vobis cibum et potum : qui si viderit vultus vestros macilentiores præ ceteris adolescentibus coævis vestris, condemnabitis caput meum regi.

1:11  And Daniel said to Malasar, whom the prince of the eunuchs had appointed over Daniel, Ananias, Misael, and Azarias:

1:11  Then said Daniel to Melzar, whom the prince of the eunuchs had set over Daniel, Hananiah, Mishael, and Azariah,

1:11  Daniel tedy navrhl opatrovníkovi, kterého určil velitel dvořanů nad Danielem, Chananjášem, Míšaelem a Azarjášem:

1:11  Daniel pak tedy požádal komorníka, kterého Danielovi, Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi přidělil vrchní dvořan:

1:11  Daniel tedy řekl správci, kterého Danielovi, Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi přidělil vrchní komorník:

1:11  I řekl Daniel služebníku, kteréhož ustanovil správce dvořanů nad Danielem, Chananiášem, Mizaelem a Azariášem:

1:11  Et dixit Daniel ad Malasar, quem constituerat princeps eunuchorum super Danielem, Ananiam, Misaëlem, et Azariam :

1:12  Try, I beseech thee, thy servants for ten days, and let pulse be given us to eat, and water to drink:

1:12  Prove thy servants, I beseech thee, ten days; and let them give us pulse to eat, and water to drink.

1:12  „Zkus to se svými služebníky po deset dní. Ať nám dávají k jídlu zeleninu a k pití vodu.

1:12  „Zkus to prosím s námi na deset dní. Ať nám dávají k jídlu jen zeleninu a k pití jen vodu.

1:12  Vyzkoušej prosím své otroky během deseti dnů. Ať nám dávají ⌈k jídlu nějakou zeleninu a k pití vodu.⌉

1:12  Zkus, prosím, služebníků svých za deset dní, a nechť se nám vaření dává, kteréž bychom jedli, a voda, kterouž bychom pili.

1:12  Tenta nos, obsecro, servos tuos, diebus decem, et dentur nobis legumina ad vescendum, et aqua ad bibendum :

1:13  And look upon our faces, and the faces of the children that eat of the king's meat: and as thou shalt see, deal with thy servants.

1:13  Then let our countenances be looked upon before thee, and the countenance of the children that eat of the portion of the king’s meat: and as thou seest, deal with thy servants.

1:13  Potom porovnáš vzhled náš a vzhled jinochů, kteří jedli královské lahůdky, a učiň se svými služebníky podle toho, co uvidíš.“

1:13  Potom porovnáš, jak vypadáme my a jak mladíci, kteří jedí z královského stolu, a ráčíš s námi naložit podle toho, co uvidíš.“

1:13  Pak se před tebou ukáže, jak vypadáme a jak vypadají ti mladíci, kteří se stravují z královského přídělu. A jak uvidíš, tak se svými otroky nalož.

1:13  A potom nechť se spatří před tebou tváře naše a tváře mládenců, kteříž jídají pokrm z stolu královského, a jakž uhlédáš, učiň s služebníky svými.

1:13  et contemplare vultus nostros, et vultus puerorum, qui vescuntur cibo regio : et sicut videris, facies cum servis tuis.

1:14  And when he had heard these words, he tried them for ten days.

1:14  So he consented to them in this matter, and proved them ten days.

1:14  Opatrovník je v té věci vyslyšel a zkusil to s nimi po deset dní.

1:14  Komorník jim tedy vyhověl a na deset dní to s nimi zkusil.

1:14  On je v této věci poslechl a po deset dnů je zkoušel.

1:14  I uposlechl jich v té věci, a zkusil jich za deset dní.

1:14  Qui, audito sermone hujuscemodi, tentavit eos diebus decem.

1:15  And after ten days, their faces appeared fairer and fatter than all the children that ate of the king's meat.

1:15  And at the end of ten days their countenances appeared fairer and fatter in flesh than all the children which did eat the portion of the king’s meat.

1:15  Po uplynutí deseti dnů se ukázalo, že jejich vzhled je lepší; byli statnější než ostatní jinoši, kteří jedli královské lahůdky.

1:15  Po deseti dnech vypadali zdravěji a silněji než všichni mladíci, kteří jedli z královského stolu.

1:15  Po uplynutí deseti dnů bylo vidět, že vypadali dobře a více při těle než všichni ti mladíci stravující se z královského přídělu.

1:15  Po skonání pak desíti dnů spatříno jest, že tváře jejich byly krásnější, a byli tlustší na těle než všickni mládenci, kteříž jídali pokrm z stolu královského.

1:15  Post dies autem decem, apparuerunt vultus eorum meliores, et corpulentiores præ omnibus pueris, qui vescebantur cibo regio.

1:16  So Malasar took their portions, and the wine that they should drink: and he gave them pulse.

1:16  Thus Melzar took away the portion of their meat, and the wine that they should drink; and gave them pulse.

1:16  Opatrovník tedy odnášel jejich lahůdky a víno, které měli pít, a dával jim zeleninu.

1:16  Komorník tedy odnášel jejich vybrané pokrmy i víno, které měli pít, a nosil jim zeleninu.

1:16  Proto jim správce odnášel královský příděl i jejich banketní víno a dával jim zeleninu.

1:16  Protož služebník brával ten vyměřený pokrm jejich, a víno nápoje jejich, a dával jim vaření.

1:16  Porro Malasar tollebat cibaria, et vinum potus eorum : dabatque eis legumina.

1:17  And to these children God gave knowledge, and understanding in every book, and wisdom: but to Daniel the understanding also of all visions and dreams.

1:17  As for these four children, God gave them knowledge and skill in all learning and wisdom: and Daniel had understanding in all visions and dreams.

1:17  A Bůh dal těm čtyřem jinochům vědění a zběhlost ve veškerém písemnictví a moudrosti. Danielovi dal nadto porozumět všem viděním a snům.

1:17  A Bůh ty čtyři mládence obdaroval znalostí a pochopením veškerého písemnictví a moudrosti. Daniel kromě toho rozuměl všem viděním a snům.

1:17  Této čtveřici mladíků dal Bůh, že znali všechno písemnictví i moudrost a rozuměli tomu, Danielovi nadto dal chápat každé vidění a sny.

1:17  Mládence pak ty čtyři obdařil Bůh povědomostí a rozumností ve všelikém literním umění a moudrostí; nadto Danielovi dal, aby rozuměl všelikému vidění a snům.

1:17  Pueris autem his dedit Deus scientiam et disciplinam, in omni libro et sapientia : Danieli autem intelligentiam omnium visionum et somniorum.

1:18  And when the days were ended, after which the king had ordered they should be brought in: the prince of the eunuchs brought them in before Nabuchodonosor.

1:18  Now at the end of the days that the king had said he should bring them in, then the prince of the eunuchs brought them in before Nebuchadnezzar.

1:18  Po uplynutí doby, kdy podle králova nařízení měli být předvedeni, přivedl je velitel dvořanů před Nebúkadnesara.

1:18  Když uplynula králem stanovená lhůta, po níž měli být předvedeni k němu, přivedl je vrchní dvořan před Nabukadnezara.

1:18  Po uplynutí doby, kdy měli být přivedeni, jak řekl král, přivedl je vrchní komorník před Nebúkadnesara.

1:18  A když se dokonali dnové, po kterýchž rozkázal král, aby je přivedli, přivedl je správce dvořanů před Nabuchodonozora.

1:18  Completis itaque diebus, post quos dixerat rex ut introducerentur, introduxit eos præpositus eunuchorum in conspectu Nabuchodonosor.

1:19  And when the king had spoken to them, there were not found among them all such as Daniel, Ananias, Misael, and Azarias: and they stood in the king's presence.

1:19  And the king communed with them; and among them all was found none like Daniel, Hananiah, Mishael, and Azariah: therefore stood they before the king.

1:19  Král s nimi rozmlouval a žádný mezi nimi nebyl shledán takový jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Proto stávali před králem.

1:19  Král s nimi hovořil a zjistil, že se nikdo z nich nevyrovná Danielovi, Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi. A tak byli přijati do královských služeb.

1:19  Král s nimi hovořil a mezi nimi všemi se nenašel nikdo jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Nastoupili tedy službu před králem.

1:19  I mluvil s nimi král. Ale není nalezen mezi všemi těmi, jako Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš. I stávali před králem.

1:19  Cumque eis locutus fuisset rex, non sunt inventi tales de universis, ut Daniel, Ananias, Misaël, et Azarias : et steterunt in conspectu regis.

1:20  And in all matters of wisdom and understanding, that the king enquired of them, he found them ten times better than all the diviners, and wise men, that were in all his kingdom.

1:20  And in all matters of wisdom and understanding, that the king enquired of them, he found them ten times better than all the magicians and astrologers that were in all his realm.

1:20  Pokud šlo o porozumění moudrosti, které od nich král vyžadoval, shledal, že desetkrát předčí všechny věštce a zaklínače, kteří byli v celém jeho království.

1:20  Kdykoli od nich král potřeboval moudrou a rozumnou radu, zjistil, že desetkrát převyšují všechny věštce a kouzelníky v celém jeho království.

1:20  A ⌈vždy, kdykoli po nich král žádal moudré chápání,⌉ shledal, že desetkrát převyšují všechny kouzelníky a věštce v celém jeho království.

1:20  A ve všelikém slovu moudrosti a rozumnosti, na kteréž se jich doptával král, nalezl je desetkrát zběhlejší nade všecky mudrce a hvězdáře, kteříž byli ve všem království jeho.

1:20  Et omne verbum sapientiæ et intellectus, quod sciscitatus est ab eis rex, invenit in eis decuplum super cunctos ariolos et magos qui erant in universo regno ejus.

1:21  And Daniel continued even to the first year of king Cyrus.

1:21  And Daniel continued even unto the first year of king Cyrus.

1:21  A Daniel tam zůstal až do prvního roku vlády krále Kýra.

1:21  Daniel tam pak zůstal až do prvního roku krále Kýra.

1:21  Daniel sloužil až do prvého roku krále Kýra.

1:21  I zůstával tu Daniel až do léta prvního Cýra krále.

1:21  Fuit autem Daniel usque ad annum primum Cyri regis.

Chapter 2

2:1  In the second year of the reign of Nabuchodonosor, Nabuchodonosor had a dream, and his spirit was terrified, and his dream went out of his mind.

2:1  And in the second year of the reign of Nebuchadnezzar Nebuchadnezzar dreamed dreams, wherewith his spirit was troubled, and his sleep brake from him.

2:1  Ve druhém roce svého kralování měl Nebúkadnesar sen. Rozrušil se a nemohl spát.

2:1  Ve druhém roce své vlády měl Nabukadnezar sen, který ho rozrušil tak, že nemohl spát.

2:1  Ve druhém roce Nebúkadnesarova kralování se Nebúkadnesarovi zdály nějaké sny. ⌈V duchu se rozrušil, ale spánek jej opět přemohl.⌉

2:1  Léta pak druhého kralování Nabuchodonozora měl Nabuchodonozor sen, a děsil se duch jeho, až se tudy i ze sna protrhl.

2:1  In anno secundo regni Nabuchodonosor, vidit Nabuchodonosor somnium, et conterritus est spiritus ejus, et somnium ejus fugit ab eo.

2:2  Then the king commanded to call together the diviners and the wise men, and the magicians, and the Chaldeans: to declare to the king his dreams: so they came and stood before the king.

2:2  Then the king commanded to call the magicians, and the astrologers, and the sorcerers, and the Chaldeans, for to shew the king his dreams. So they came and stood before the king.

2:2  Král tedy rozkázal zavolat věštce, zaklínače, čaroděje a hvězdopravce, aby mu pověděli, co se mu zdálo. I přišli a postavili se před králem.

2:2  Král si proto nechal zavolat věštce, kouzelníky, čaroděje a mágy, aby mu pověděli, co se mu zdálo. Když přišli a stanuli před králem,

2:2  Později král přikázal svolat kouzelníky a věštce i čaroděje a chaldejce, aby králi vyprávěli jeho sny. Ti tedy přišli a postavili se před králem.

2:2  I rozkázal král svolati mudrce, a hvězdáře i kouzedlníky a Kaldejské, aby oznámili králi sen jeho. Kteřížto přišli, a postavili se před králem.

2:2  Præcepit autem rex ut convocarentur arioli, et magi, et malefici, et Chaldæi, ut indicarent regi somnia sua. Qui cum venissent, steterunt coram rege.

2:3  And the king said to them: I saw a dream: and being troubled in mind I know not what I saw.

2:3  And the king said unto them, I have dreamed a dream, and my spirit was troubled to know the dream.

2:3  Král jim řekl: „Měl jsem sen a jsem rozrušen; chci ten sen znát.“

2:3  řekl jim: „Zdál se mi sen, který mě rozrušil. Musím se dozvědět, co znamená.“

2:3  Král jim řekl: Zdál se mi nějaký sen. ⌈Můj duch je rozrušen, musím ten sen znát.⌉

2:3  Tedy řekl jim král: Měl jsem sen, a předěsil se duch můj, tak že nevím, jaký to byl sen.

2:3  Et dixit ad eos rex : Vidi somnium, et mente confusus ignoro quid viderim.

2:4  And the Chaldeans answered the king in Syriac: O king, live for ever: tell to thy servants thy dream, and we will declare the interpretation thereof.

2:4  Then spake the Chaldeans to the king in Syriack, O king, live for ever: tell thy servants the dream, and we will shew the interpretation.

2:4  Hvězdopravci promluvili ke králi aramejsky: „Králi, navěky buď živ! Pověz svým služebníkům ten sen a my ti sdělíme výklad.“

2:4  Mágové králi odpověděli (aramejsky): „Ať žiješ, králi, navěky! Rač nám prosím ten sen vyprávět a my jej vyložíme.“

2:4  Chaldejci promluvili ke králi (aramejsky): Králi, navěky buď živ! Pověz ten sen svým otrokům a my předneseme výklad.

2:4  I mluvili Kaldejští králi Syrsky: Králi, na věky buď živ. Pověz sen služebníkům svým, a oznámímeť výklad.

2:4  Responderuntque Chaldæi regi syriace : Rex, in sempiternum vive ! dic somnium servis tuis, et interpretationem ejus indicabimus.

2:5  And the king, answering, said to the Chaldeans: The thing is gone out of my mind: unless you tell me the dream, and the meaning thereof, you shall be put to death, and your houses shall be confiscated.

2:5  The king answered and said to the Chaldeans, The thing is gone from me: if ye will not make known unto me the dream, with the interpretation thereof, ye shall be cut in pieces, and your houses shall be made a dunghill.

2:5  Král hvězdopravcům odpověděl: „Mé slovo je příkaz: Jestliže mi neoznámíte sen a jeho výklad, budete rozsekáni na kusy a z vašich domů se stane hnojiště.

2:5  Král ale mágům řekl: „Tímto prohlašuji: Pokud mi nesdělíte onen sen i jeho výklad, nechám vás rozčtvrtit a vaše domy obrátit v smetiště.

2:5  Nato ⌈král chaldejcům odpověděl:⌉ Už ⌈jsem se v té věci rozhodl.⌉ Jestliže mi ten sen ani jeho výklad nesdělíte, budete rozčtvrceni a z vašich domů bude hromada sutin.

2:5  Odpověděl král a řekl Kaldejským: Ten sen mi již z paměti vyšel. Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho, na kusy rozsekáni budete, a domové vaši v záchody obráceni budou.

2:5  Et respondens rex ait Chaldæis : Sermo recessit a me : nisi indicaveritis mihi somnium, et conjecturam ejus, peribitis vos, et domus vestræ publicabuntur.

2:6  but if you tell the dream, and the meaning of it, you shall receive of me rewards, and gifts, and great honour: therefore, tell me the dream, and the interpretation thereof.

2:6  But if ye shew the dream, and the interpretation thereof, ye shall receive of me gifts and rewards and great honour: therefore shew me the dream, and the interpretation thereof.

2:6  Jestliže mi však sen a jeho výklad sdělíte, dostane se vám ode mne darů, odměny a velké pocty. Sdělte mi tedy sen a jeho výklad!“

2:6  Pokud mi však sen i jeho výklad sdělíte, zahrnu vás dary, odměnami a vysokými poctami. Nuže, povězte mi, co se mi zdálo a co to znamená.“

2:6  Jestliže ale přednesete sen i jeho výklad, obdržíte z mé strany dary a odměnu i velikou čest. Raději mi sen i jeho výklad předneste!

2:6  Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte, daru, odplaty a slávy veliké důjdete ode mne. A protož sen i výklad jeho mi oznamte.

2:6  Si autem somnium, et conjecturam ejus narraveritis, præmia, et dona, et honorem multum accipietis a me. Somnium igitur, et interpretationem ejus indicate mihi.

2:7  They answered again and said: Let the king tell his servants the dream, and we will declare the interpretation of it.

2:7  They answered again and said, Let the king tell his servants the dream, and we will shew the interpretation of it.

2:7  Odpověděli znovu: „Ať král poví svým služebníkům sen a my sdělíme výklad.“

2:7  Znovu tedy králi odpověděli: „Nechť nám král prosím vypráví ten sen a my jej vyložíme.“

2:7  Odpověděli po druhé a řekli: Král nechť ten sen řekne svým otrokům a my předneseme jeho výklad.

2:7  Odpověděli po druhé a řekli: Nechať král sen poví služebníkům svým, a výklad jeho oznámíme.

2:7  Responderunt secundo, atque dixerunt : Rex somnium dicat servis suis, et interpretationem illius indicabimus.

2:8  The king answered and said: I know for certain, that you seek to gain time, since you know that the thing is gone from me.

2:8  The king answered and said, I know of certainty that ye would gain the time, because ye see the thing is gone from me.

2:8  Král odpověděl: „Já vím jistě, že chcete získat čas, protože vidíte, že mé slovo je příkazem:

2:8  Král však řekl: „Je mi to jasné! Snažíte se získat čas, protože víte, že jsem prohlásil:

2:8  Nato král odvětil: S jistotou vím, že získáváte čas, jelikož jste zjistili, že v té věci jsem se už rozhodl,

2:8  Odpověděl král a řekl: Jistotně rozumím tomu, že naschvál odtahujete, vidouce, že mi vyšel z paměti ten sen.

2:8  Respondit rex, et ait : Certe novi quod tempus redimitis, scientes quod recesserit a me sermo.

2:9  If, therefore, you tell me not the dream, there is one sentence concerning you, that you have also framed a lying interpretation, and full of deceit, to speak before me till the time pass away. Tell me, therefore, the dream, that I may know that you also give a true interpretation thereof.

2:9  But if ye will not make known unto me the dream, there is but one decree for you: for ye have prepared lying and corrupt words to speak before me, till the time be changed: therefore tell me the dream, and I shall know that ye can shew me the interpretation thereof.

2:9  Jestliže mi ten sen neoznámíte, čeká vás jediný rozsudek. Domluvili jste se, že mi budete říkat lživé a zlé věci, dokud se nezmění čas. A proto mi řekněte ten sen a poznám, že jste schopni sdělit mi i výklad.“

2:9  ‚Pokud mi nepovíte, co se mi zdálo, čeká vás jediný trest.‘ Domluvili jste se, že mi budete namlouvat lži a báchorky, dokud mě to nepřejde. Nuže, povězte mi ten sen, ať poznám, že mi ho dovedete i vyložit!“

2:9  že pokud mi ten sen nesdělíte, je pro vás jediný soud. Vy jste se totiž domluvili, že budete přede mnou říkat věci lživé a pokroucené, dokud se nezmění čas. Raději mi ten sen řekněte, a tak zjistím, že mi budete moci přednést i jeho výklad.

2:9  Neoznámíte-li mi toho snu, jistý jest ten úsudek o vás. Nebo řeč lživou a chytrou smyslili jste sobě, abyste mluvili přede mnou, ažby se čas proměnil. A protož sen mi povězte, a zvím, budete-li mi moci i výklad jeho oznámiti.

2:9  Si ergo somnium non indicaveritis mihi, una est de vobis sententia, quod interpretationem quoque fallacem, et deceptione plenam composueritis, ut loquamini mihi donec tempus pertranseat. Somnium itaque dicite mihi, ut sciam quod interpretationem quoque ejus veram loquamini.

2:10  Then the Chaldeans answered before the king, and said: There is no man upon earth, that can accomplish thy word, O king; neither doth any king, though great and mighty, ask such a thing of any diviner, or wise man, or Chaldean.

2:10  The Chaldeans answered before the king, and said, There is not a man upon the earth that can shew the king’s matter: therefore there is no king, lord, nor ruler, that asked such things at any magician, or astrologer, or Chaldean.

2:10  Hvězdopravci králi odpověděli: „Není na zemi člověka, který by dovedl sdělit to, co král rozkázal. Nadto žádný velký a mocný král nežádal od žádného věštce, zaklínače nebo hvězdopravce takovou věc.

2:10  Mágové na to králi odpověděli: „Žádný člověk na zemi nedokáže královské Výsosti sdělit, co žádá. Žádný král, jakkoli veliký a mocný, nikdy nic takového od žádného věštce, kouzelníka ani mága nežádal.

2:10  Chaldejci odpověděli před králem takto: Není člověka na zemi, který by dokázal ⌈vykládat podle králova slova.⌉ Vždyť žádný veliký král ani pán něco takového nežádal po žádném kouzelníkovi ani věštci ani chaldejci.

2:10  Odpověděli Kaldejští králi a řekli: Není člověka na zemi, kterýž by tu věc králi oznámiti mohl. Nadto žádný král, kníže neb potentát takové věci se nedoptával na žádném mudrci a hvězdáři aneb Kaldeovi.

2:10  Respondentes ergo Chaldæi coram rege, dixerunt : Non est homo super terram, qui sermonem tuum, rex, possit implere : sed neque regum quisquam magnus et potens verbum hujuscemodi sciscitatur ab omni ariolo, et mago, et Chaldæo.

2:11  For the thing that thou asketh, O king, is difficult: nor can any one be found that can shew it before the king, except the gods, whose conversation is not with men.

2:11  And it is a rare thing that the king requireth, and there is none other that can shew it before the king, except the gods, whose dwelling is not with flesh.

2:11  Věc, kterou král žádá, je těžká a není nikoho jiného, kdo by ji králi sdělil, mimo bohy, kteří nepřebývají mezi smrtelníky.“

2:11  Král žádá nemožné. Nikdo to jeho Výsosti nedokáže sdělit, kromě bohů, kteří však mezi smrtelníky nebydlí.“

2:11  Ta věc, kterou král žádá, je totiž příliš vznešená a není nikoho jiného, kdo by ji mohl přednášet před králem, kromě bohů, ⌈kteří své sídlo u lidí nemají.⌉

2:11  Nebo ta věc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo by ji oznámiti mohl králi, kromě bohů, kteříž bydlení s lidmi nemají.

2:11  Sermo enim, quem tu quæris, rex, gravis est : nec reperietur quisquam qui indicet illum in conspectu regis, exceptis diis, quorum non est cum hominibus conversatio.

2:12  Upon hearing this, the king in fury, and in great wrath, commanded that all the wise men of Babylon should be put to death.

2:12  For this cause the king was angry and very furious, and commanded to destroy all the wise men of Babylon.

2:12  Král se proto rozhněval, velice se rozzlobil a rozkázal všechny babylónské mudrce zahubit.

2:12  To krále rozhněvalo. Rozlítil se tak, že nařídil popravy všech mudrců v Babylonu.

2:12  Kvůli tomu se král rozzlobil, ba převelice rozlítil a všechny babylonské mudrce rozkázal vyhladit.

2:12  Z té příčiny rozlítil se král a rozhněval velmi, a přikázal, aby zhubili všecky mudrce Babylonské.

2:12  Quo audito, rex, in furore et in ira magna, præcepit ut perirent omnes sapientes Babylonis.

2:13  And the decree being gone forth, the wise men were slain: and Daniel and his companions were sought for, to be put to death.

2:13  And the decree went forth that the wise men should be slain; and they sought Daniel and his fellows to be slain.

2:13  Když byl vydán rozkaz a mudrci byli zabíjeni, hledali též Daniela a jeho druhy, aby byli zabiti.

2:13  Jakmile to nařízení vyšlo, začali mudrce popravovat a hledali také Daniela a jeho přátele, aby je popravili.

2:13  Vyšlo tedy nařízení a ti mudrci byli pobíjeni. Vyhledali také Daniela a jeho přátele, aby je zabili.

2:13  A když vyšel ortel, a mudrci mordováni byli, hledali i Daniele a tovaryšů jeho, aby zmordováni byli.

2:13  Et egressa sententia, sapientes interficiebantur : quærebanturque Daniel et socii ejus, ut perirent.

2:14  Then Daniel inquired concerning the law and the sentence, of Arioch, the general of the king's army, who was gone forth to kill the wise men of Babylon.

2:14  Then Daniel answered with counsel and wisdom to Arioch the captain of the king’s guard, which was gone forth to slay the wise men of Babylon:

2:14  Tehdy se Daniel rozvážně a uvážlivě obrátil na Arjóka, velitele královy tělesné stráže, který vyšel zabíjet babylónské mudrce.

2:14  Když Arioch, velitel královské stráže, vyšel pobíjet babylonské mudrce, Daniel s ním promluvil moudře a uvážlivě.

2:14  Tehdy Daniel odpověděl pohotově i rozvážně veliteli královské stráže Arjókovi, který vyšel pobíjet babylonské mudrce.

2:14  Tedy Daniel odpověděl moudře a opatrně Ariochovi, hejtmanu nad žoldnéři královskými, kterýž vyšel, aby mordoval mudrce Babylonské.

2:14  Tunc Daniel requisivit de lege atque sententia ab Arioch principe militiæ regis, qui egressus fuerat ad interficiendos sapientes Babylonis.

2:15  And he asked him that had received the orders of the king, why so cruel a sentence was gone forth from the face of the king. And when Arioch had told the matter to Daniel,

2:15  He answered and said to Arioch the king’s captain, Why is the decree so hasty from the king? Then Arioch made the thing known to Daniel.

2:15  Otázal se Arjóka, králova zmocněnce: „Proč je králův rozkaz tak přísný?“ Arjók Danielovi tu věc oznámil.

2:15  Oslovil králova zmocněnce Ariocha takto: „Čím to, že král vydal tak přísný rozkaz?“ A když mu Arioch celou věc pověděl,

2:15  Odpověděl Arjókovi a řekl: Královský pane, proč to nařízení ze strany krále tolik spěchá? Arjók tedy oznámil tu věc Danielovi.

2:15  A odpovídaje, řekl Ariochovi, hejtmanu královskému: Proč ta výpověd náhle vyšla od krále? I oznámil tu věc Arioch Danielovi.

2:15  Et interrogavit eum, qui a rege potestatem acceperat, quam ob causam tam crudelis sententia a facie regis esset egressa. Cum ergo rem indicasset Arioch Danieli,

2:16  Daniel went in, and desired of the king, that he would give him time to resolve the question, and declare it to the king.

2:16  Then Daniel went in, and desired of the king that he would give him time, and that he would shew the king the interpretation.

2:16  Daniel vešel ke králi a prosil ho, aby mu dal určitou dobu, že králi ten výklad sdělí.

2:16  Daniel šel za králem a požádal o čas, aby mu mohl sen vyložit.

2:16  Daniel potom ⌈šel prosit u krále,⌉ aby mu dal nějakou dobu, že ten výklad králi přednese.

2:16  Pročež Daniel všed, prosil krále, aby jemu prodlel času k oznámení výkladu toho králi.

2:16  Daniel ingressus rogavit regem ut tempus daret sibi ad solutionem indicandam regi.

2:17  And he went into his house, and told the matter to Ananias, and Misael, and Azarias, his companions:

2:17  Then Daniel went to his house, and made the thing known to Hananiah, Mishael, and Azariah, his companions:

2:17  Pak Daniel odešel do svého domu a oznámil tu věc svým druhům, Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi.

2:17  Potom se Daniel vrátil domů a celou věc pověděl svým přátelům Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi:

2:17  Pak Daniel odešel do svého domu a tu věc oznámil svým přátelům Chananjášovi, Míšaelovi a Azarjášovi,

2:17  A odšed Daniel do domu svého, oznámil tu věc Chananiášovi, Mizaelovi a Azariášovi, tovaryšům svým,

2:17  Et ingressus est domum suam, Ananiæque et Misaëli et Azariæ, sociis suis, indicavit negotium,

2:18  To the end that they should ask mercy at the face of the God of heaven, concerning this secret, and that Daniel and his companions might not perish with the rest of the wise men of Babylon.

2:18  That they would desire mercies of the God of heaven concerning this secret; that Daniel and his fellows should not perish with the rest of the wise men of Babylon.

2:18  Vyzval je, aby prosili Boha nebes o slitování ve věci toho tajemství, aby Daniel a jeho druhové nebyli zahubeni se zbytkem babylónských mudrců.

2:18  Ať prosí Boha nebes o slitování ohledně toho tajemství, aby Daniel a jeho přátelé nebyli popraveni s ostatními babylonskými mudrci.

2:18  ať ohledně toho tajemství vyprošují slitování od Boha nebes, aby Daniela a jeho přátele nezahladili s ostatními babylonskými mudrci.

2:18  Aby se za milosrdenství modlili Bohu nebeskému příčinou té věci tajné, a nebyli zahubeni Daniel a tovaryši jeho s pozůstalými mudrci Babylonskými.

2:18  ut quærerent misericordiam a facie Dei cæli super sacramento isto, et non perirent Daniel et socii ejus cum ceteris sapientibus Babylonis.

2:19  Then was the mystery revealed to Daniel by a vision in the night: and Daniel blessed the God of heaven,

2:19  Then was the secret revealed unto Daniel in a night vision. Then Daniel blessed the God of heaven.

2:19  I bylo to tajemství Danielovi zjeveno v nočním vidění. Daniel dobrořečil Bohu nebes.

2:19  V noci pak Danielovi bylo to tajemství zjeveno ve vidění. Daniel proto chválil Boha nebes

2:19  Tehdy bylo to tajemství Danielovi zjeveno v nočním vidění, tehdy Daniel dobrořečil Bohu nebes.

2:19  I zjevena jest Danielovi u vidění nočním ta věc tajná. Pročež Daniel dobrořečil Bohu nebeskému.

2:19  Tunc Danieli mysterium per visionem nocte revelatum est : et benedixit Daniel Deum cæli,

2:20  And speaking, he said: Blessed be the name of the Lord from eternity and for evermore: for wisdom and fortitude are his.

2:20  Daniel answered and said, Blessed be the name of God for ever and ever: for wisdom and might are his:

2:20  Promlouval takto: „Požehnáno buď jméno Boží od věků až na věky. Jeho moudrost i bohatýrská síla.

2:20  a řekl: „Chváleno buď jméno Boží od věků až na věky – moudrost a síla jemu náleží!

2:20  Daniel promluvil a řekl: Budiž jméno Boží požehnáno od věků na věky. Neboť moudrost i sílu má on;

2:20  Mluvil pak Daniel a řekl: Buď jméno Boží požehnáno od věků až na věky, nebo moudrost a síla jeho jest.

2:20  et locutus ait : Sit nomen Domini benedictum a sæculo et usque in sæculum : quia sapientia et fortitudo ejus sunt.

2:21  And he changeth times and ages: taketh away kingdoms, and establisheth them: giveth wisdom to the wise, and knowledge to them that have understanding:

2:21  And he changeth the times and the seasons: he removeth kings, and setteth up kings: he giveth wisdom unto the wise, and knowledge to them that know understanding:

2:21  On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.

2:21  On mění časy a období, sesazuje krále a jiné nastolí. Mudrce obdařuje moudrostí, rozumným dává poznání.

2:21  časy i příležitosti mění on. Krále sesazuje, krále nastoluje; mudrcům moudrost dává a poznání těm, kdo umějí pochopit.

2:21  A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum.

2:21  Et ipse mutat tempora, et ætates : transfert regna, atque constituit : dat sapientiam sapientibus, et scientiam intelligentibus disciplinam.

2:22  He revealeth deep and hidden things, and knoweth what is in darkness: and light is with him.

2:22  He revealeth the deep and secret things: he knoweth what is in the darkness, and the light dwelleth with him.

2:22  Odhaluje hlubiny a skryté věci, poznává to, co je ve tmě, a světlo s ním bydlí.

2:22  Zjevuje věci skryté v hlubinách, on ví, co leží v tmách, a světlo u něj přebývá.

2:22  On zjevuje hlubiny a věci ukryté. Ví, co je v temnotě; s ním však přebývá světlo.

2:22  On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá.

2:22  Ipse revelat profunda et abscondita, et novit in tenebris constituta : et lux cum eo est.

2:23  To thee, O God of our fathers, I give thanks, and I praise thee: because thou hast given me wisdom and strength: and now thou hast shewn me what we desired of thee, for thou hast made known to us the king's discourse.

2:23  I thank thee, and praise thee, O thou God of my fathers, who hast given me wisdom and might, and hast made known unto me now what we desired of thee: for thou hast now made known unto us the king’s matter.

2:23  Tobě, Bože otců mých, chci vzdávat čest a chválu, neboť jsi mi dal moudrost a bohatýrskou sílu. Oznámils mi nyní, oč jsme tě prosili, oznámil jsi nám královu záležitost.“

2:23  Chválím tě a oslavuji, Bože otců mých – moudrost a sílu dal jsi mi! Oznámil jsi mi, zač jsme tě prosili, oznámil jsi nám sen královský!“

2:23  Tebe, ⌈Bože mých otců,⌉ chválím a uctívám, dals mi totiž moudrost i sílu a oznámils mi teď, čeho jsme si od tebe prosili, věc královu oznámil jsi nám.

2:23  Ó Bože otců mých, těť oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a silou obdařil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, čehož jsme žádali od tebe; nebo věc královu oznámil jsi nám.

2:23  Tibi, Deus patrum nostrorum, confiteor, teque laudo, quia sapientiam et fortitudinem dedisti mihi, et nunc ostendisti mihi quæ rogavimus te, quia sermonem regis aperuisti nobis.

2:24  After this Daniel went in to Arioch, to whom the king had given orders to destroy the wise men of Babylon, and he spoke thus to him: Destroy not the wise men of Babylon: bring me in before the king, and I will tell the solution to the king.

2:24  Therefore Daniel went in unto Arioch, whom the king had ordained to destroy the wise men of Babylon: he went and said thus unto him; Destroy not the wise men of Babylon: bring me in before the king, and I will shew unto the king the interpretation.

2:24  Daniel tedy vešel k Arjókovi, kterého král ustanovil, aby zahubil babylónské mudrce. Přišel a řekl mu toto: „Babylónské mudrce nehub! Uveď mě před krále, sdělím králi výklad.“

2:24  S tím se pak Daniel vydal za Ariochem, kterého král pověřil popravami babylonských mudrců. Přišel za ním a řekl mu: „Nepopravuj babylonské mudrce! Vezmi mě ke králi a já mu ten sen vyložím.“

2:24  Proto se Daniel vydal k Arjókovi, kterého král pověřil vyhlazením babylonských mudrců. Přišel a toto mu řekl: Babylonské mudrce nevyhlazuj! Uveď mne před krále a já ten výklad králi přednesu.

2:24  A protož Daniel všel k Ariochovi, kteréhož ustanovil král, aby zhubil mudrce Babylonské. A přišed, takto řekl jemu: Mudrců Babylonských nezahlazuj; uveď mne před krále a výklad ten oznámím.

2:24  Post hæc Daniel ingressus ad Arioch, quem constituerat rex ut perderet sapientes Babylonis, sic ei locutus est : Sapientes Babylonis ne perdas : introduc me in conspectu regis, et solutionem regi narrabo.

2:25  Then Arioch in haste brought in Daniel to the king, and said to him: I have found a man of the children of the captivity of Juda, that will resolve the question to the king.

2:25  Then Arioch brought in Daniel before the king in haste, and said thus unto him, I have found a man of the captives of Judah, that will make known unto the king the interpretation.

2:25  Arjók neprodleně uvedl Daniela před krále a řekl mu: „Našel jsem muže z judských přesídlenců, který králi oznámí výklad.“

2:25  Arioch vzal Daniela rychle ke králi a takto ho ohlásil: „Našel jsem mezi judskými vyhnanci muže, který králi vyloží jeho sen.“

2:25  Nato Arjók Daniela poděšeně uvedl před krále a toto mu řekl: Nalezl jsem muže ze synů judských vysídlenců, který může ten výklad králi sdělit.

2:25  Tedy Arioch s chvátáním uvedl Daniele před krále, a takto řekl jemu: Našel jsem muže z zajatých synů Judských, kterýž výklad ten králi oznámí.

2:25  Tunc Arioch festinus introduxit Danielem ad regem, et dixit ei : Inveni hominem de filiis transmigrationis Juda, qui solutionem regi annuntiet.

2:26  The king answered, and said to Daniel, whose name was Baltassar: Thinkest thou indeed that thou canst tell me the dream that I saw, and the interpretation thereof?

2:26  The king answered and said to Daniel, whose name was Belteshazzar, Art thou able to make known unto me the dream which I have seen, and the interpretation thereof?

2:26  Král oslovil Daniela, který měl jméno Beltšasar: „Jsi schopen oznámit mi sen, který jsem měl, a jeho výklad?“

2:26  Král se tedy Daniela zvaného Baltazar zeptal: „Ty bys mi uměl sdělit, co jsem viděl ve snu a co to znamená?“

2:26  Král promluvil a řekl Danielovi, jehož jméno bylo Beltšasar: Ty že bys byl schopen mi sdělit ten sen, který jsem viděl, a jeho výklad?

2:26  Odpověděl král a řekl Danielovi, jehož jméno bylo Baltazar: Budeš-liž ty mi moci oznámiti sen, kterýž jsem viděl, i výklad jeho?

2:26  Respondit rex, et dixit Danieli, cujus nomen erat Baltassar : Putasne vere potes mihi indicare somnium, quod vidi, et interpretationem ejus ?

2:27  And Daniel made answer before the king, and said: The secret that the king desireth to know, none of the wise men, or the philosophers, or the diviners, or the soothsayers, can declare to the king.

2:27  Daniel answered in the presence of the king, and said, The secret which the king hath demanded cannot the wise men, the astrologers, the magicians, the soothsayers, shew unto the king;

2:27  Daniel králi odpověděl: „Tajemství, na které se král ptá, nemohou králi sdělit ani mudrci ani zaklínači ani věštci ani planetáři.

2:27  Daniel králi odpověděl: „Tajemství, na něž se král ptá, mu nedokáže vysvětlit žádný mudrc, kouzelník, věštec ani jasnovidec.

2:27  Nato Daniel před králem prohlásil: To tajemství, na něž se král táže, žádní mudrci, věštci, kouzelníci ani drobopravci přednést králi nemohou.

2:27  Odpověděl Daniel králi a řekl: Té věci tajné, na niž se král doptává, nikoli nemohou mudrci, hvězdáři, věšťci a hadači králi oznámiti.

2:27  Et respondens Daniel coram rege, ait : Mysterium, quod rex interrogat, sapientes, magi, arioli, et aruspices nequeunt indicare regi :

2:28  But there is a God in heaven that revealeth mysteries, who hath shewn to thee, O king Nabuchodonosor, what is to come to pass in the latter times. Thy dream, and the visions of thy head upon thy bed, are these:

2:28  But there is a God in heaven that revealeth secrets, and maketh known to the king Nebuchadnezzar what shall be in the latter days. Thy dream, and the visions of thy head upon thy bed, are these;

2:28  Ale je Bůh v nebesích, který odhaluje tajemství. On dal králi Nebúkadnesarovi poznat, co se stane v posledních dnech. Toto je sen, totiž vidění, která ti prošla hlavou na tvém lůžku:

2:28  Na nebi je však Bůh, který zjevuje tajemství. Ten králi Nabukadnezarovi ukázal, co se stane v posledních dnech. Sen a vidění, která jsi v mysli viděl na lůžku, jsou následující:

2:28  Avšak jest Bůh na nebesích, zjevující tajemství -- a ten králi Nebúkadnesarovi sdělil, co se stane v budoucích dnech. Tvůj sen a vidění, která jsi ve svém nitru měl na loži, byla tato:

2:28  Ale však jest Bůh na nebi, kterýž zjevuje tajné věci, a on ukázal králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech. Sen tvůj, a což jsi ty viděl na ložci svém, toto jest:

2:28  sed est Deus in cælo revelans mysteria, qui indicavit tibi, rex Nabuchodonosor, quæ ventura sunt in novissimis temporibus. Somnium tuum, et visiones capitis tui in cubili tuo hujuscemodi sunt.

2:29  Thou, O king, didst begin to think in thy bed, what should come to pass hereafter: and he that revealeth mysteries shewed thee what shall come to pass.

2:29  As for thee, O king, thy thoughts came into thy mind upon thy bed, what should come to pass hereafter: and he that revealeth secrets maketh known to thee what shall come to pass.

2:29  Tobě, králi vyvstaly na lůžku starosti o to, co se v budoucnu stane, a ten, který odhaluje tajemství, ti oznámil, co se stane.

2:29  Když jsi, králi, ležel na lůžku, přemýšlel jsi o tom, co se bude dít v budoucnu, a Ten, který zjevuje tajemství, ti ukázal, co se stane.

2:29  Tobě, králi, na loži přišlo na mysl, co se asi stane později. A ten, kdo zjevuje tajemství, ti sdělil, co se stane.

2:29  Tobě, ó králi, na mysl přicházelo na ložci tvém, co bude potom, a ten, kterýž zjevuje tajné věci, ukázalť to, což budoucího jest.

2:29  Tu, rex, cogitare cœpisti in strato tuo, quid esset futurum post hæc : et qui revelat mysteria, ostendit tibi quæ ventura sunt.

2:30  To me also this secret is revealed, not by any wisdom that I have more than all men alive: but that the interpretation might be made manifest to the king, and thou mightest know the thought of thy mind.

2:30  But as for me, this secret is not revealed to me for any wisdom that I have more than any living, but for their sakes that shall make known the interpretation to the king, and that thou mightest know the thoughts of thy heart.

2:30  Já pak to nemám z moudrosti, které bych měl více než ostatní živé bytosti, ale to tajemství mi bylo odhaleno, aby výklad byl králi oznámen a abys poznal myšlení svého srdce.

2:30  Mně to tajemství nebylo zjeveno proto, že bych byl moudřejší než všichni ostatní, ale proto, aby se král dozvěděl, co to znamená, a abys porozuměl tomu, o čem jsi přemýšlel.

2:30  A pokud jde o mne, mně to tajemství zjevil nikoli pro moudrost, jež by ve mně byla nade vše živé, ale z toho důvodu, aby ten výklad mohli sdělit králi, abys poznal to, o čem tvé nitro přemýšlí.

2:30  Strany pak mne, ne skrze moudrost, kteráž by při mně byla nade všecky lidi, ta věc tajná mně zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby ten výklad králi oznámen byl, a ty myšlení srdce svého abys zvěděl.

2:30  Mihi quoque non in sapientia, quæ est in me plus quam in cunctis viventibus, sacramentum hoc revelatum est : sed ut interpretatio regi manifesta fieret, et cogitationes mentis tuæ scires.

2:31  Thou, O king, sawest, and behold there was as it were a great statue: this statue, which was great and high, tall of stature, stood before thee, and the look thereof was terrible.

2:31  Thou, O king, sawest, and behold a great image. This great image, whose brightness was excellent, stood before thee; and the form thereof was terrible.

2:31  Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou sochu. Byla to obrovská socha a její lesk byl mimořádný. Stála proti tobě a měla strašný vzhled.

2:31  Nuže, králi, měl jsi vidění a hle, spatřils jakousi velikou sochu. Byla to ohromná socha neobyčejného vzhledu. Tyčila se před tebou a budila hrůzu.

2:31  Tys, králi, hleděl a vtom hle, jakási náramná socha. Byla to socha veliká, vzhledu neobyčejného. Stála před tebou a její vzezření budilo úděs.

2:31  Ty králi, viděl jsi, a aj, obraz nějaký veliký, (obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný), stál naproti tobě, kterýž na pohledění byl hrozný.

2:31  Tu, rex, videbas, et ecce quasi statua una grandis : statua illa magna, et statura sublimis stabat contra te, et intuitus ejus erat terribilis.

2:32  The head of this statue was of fine gold, but the breast and the arms of silver, and the belly and the thighs of brass.

2:32  This image’s head was of fine gold, his breast and his arms of silver, his belly and his thighs of brass,

2:32  Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi,

2:32  Hlava té sochy byla z čistého zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové,

2:32  Byla to socha mající hlavu z ryzího zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové,

2:32  Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho z stříbra, a břicho jeho i bedra jeho z mědi,

2:32  Hujus statuæ caput ex auro optimo erat, pectus autem et brachia de argento, porro venter et femora ex ære,

2:33  And the legs of iron, the feet part of iron and part of clay.

2:33  His legs of iron, his feet part of iron and part of clay.

2:33  stehna ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny.

2:33  stehna železná a nohy zčásti železné a zčásti hliněné.

2:33  lýtka železná, chodidla zčásti železná, zčásti keramická.

2:33  Hnátové jeho z železa, nohy jeho z částky z železa a z částky z hliny.

2:33  tibiæ autem ferreæ : pedum quædam pars erat ferrea, quædam autem fictilis.

2:34  Thus thou sawest, till a stone was cut out of a mountain without hands: and it struck the statue upon the feet thereof that were of iron and clay, and broke them in pieces.

2:34  Thou sawest till that a stone was cut out without hands, which smote the image upon his feet that were of iron and clay, and brake them to pieces.

2:34  Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je,

2:34  Díval ses a hle, z hory se bez dotyku lidské ruky vylomil kámen, zasáhl sochu do železných a hliněných nohou a rozdrtil je.

2:34  Jak ses díval, vylomil se bez rukou nějaký kámen a udeřil té soše do chodidel ze železa i keramiky a rozdrtil je.

2:34  Hleděls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeřil obraz ten v nohy jeho železné a hliněné, a potřel je.

2:34  Videbas ita, donec abscissus est lapis de monte sine manibus : et percussit statuam in pedibus ejus ferreis et fictilibus, et comminuit eos.

2:35  Then was the iron, the clay, the brass, the silver, and the gold broken to pieces together, and became like the chaff of a summer's threshing floor, and they were carried away by the wind: and there was no place found for them: but the stone that struck the statue became a great mountain, and filled the whole earth.

2:35  Then was the iron, the clay, the brass, the silver, and the gold, broken to pieces together, and became like the chaff of the summer threshingfloors; and the wind carried them away, that no place was found for them: and the stone that smote the image became a great mountain, and filled the whole earth.

2:35  a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi.

2:35  Vtom se všechno to železo, hlína, bronz, stříbro a zlato rozpadlo na kousky – jako plevy, když se v létě mlátí obilí. Vítr je roznesl, že po nich nezbylo památky. Ale ten kámen, který sochu zasáhl, se stal velikou horou a zaplnil celou zem.

2:35  Tehdy se železo, keramika, bronz, stříbro i zlato naráz rozpadly a byly jako plevy v létě na mlatech. Tu je roznesl vítr a už pro ně nebylo místo. Avšak ten kámen, jenž udeřil do sochy, se stal velikou horou a zaplnil celou zemi.

2:35  A tak potříno jest spolu železo, hlina, měď, stříbro i zlato, a bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz, učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi.

2:35  Tunc contrita sunt pariter ferrum, testa, æs, argentum, et aurum, et redacta quasi in favillam æstivæ areæ, quæ rapta sunt vento, nullusque locus inventus est eis : lapis autem, qui percusserat statuam, factus est mons magnus, et implevit universam terram.

2:36  This is the dream: we will also tell the interpretation thereof before thee, O king.

2:36  This is the dream; and we will tell the interpretation thereof before the king.

2:36  Toto je sen. Též jeho výklad řekneme králi:

2:36  Tolik sen. Teď povíme královské Výsosti jeho výklad.

2:36  To byl ten sen. Také jeho výklad povíme králi.

2:36  Toť jest ten sen. Výklad jeho také povíme králi:

2:36  Hoc est somnium : interpretationem quoque ejus dicemus coram te, rex.

2:37  Thou art a king of kings: and the God of heaven hath given thee a kingdom, and strength, and power, and glory:

2:37  Thou, O king, art a king of kings: for the God of heaven hath given thee a kingdom, power, and strength, and glory.

2:37  Ty, králi, jsi král králů. Bůh nebes ti dal království, moc, sílu a slávu.

2:37  Ty, králi, jsi král králů, protože ti Bůh nebes dal království a moc, sílu i slávu.

2:37  ⌈Ty, králi, jsi král králů, neboť Bůh nebes dal tobě království, moc, sílu i čest.

2:37  Ty králi, jsi král králů; nebo Bůh nebeský dal tobě království, moc a sílu i slávu.

2:37  Tu rex regum es : et Deus cæli regnum, et fortitudinem, et imperium, et gloriam dedit tibi :

2:38  And all places wherein the children of men, and the beasts of the field do dwell: he hath also given the birds of the air into thy hand, and hath put all things under thy power: thou, therefore, art the head of gold.

2:38  And wheresoever the children of men dwell, the beasts of the field and the fowls of the heaven hath he given into thine hand, and hath made thee ruler over them all. Thou art this head of gold.

2:38  A všechna místa, kde bydlí lidé, polní zvěř a nebeské ptactvo, dal ti do rukou a dal ti moc nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava.

2:38  Dal ti do rukou celý obydlený svět, všechny lidi, zvěř i ptactvo, a učinil tě vládcem nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava.

2:38  A všechno, kde přebývají lidští synové, polní zvěř i nebeské ptactvo, dal tobě do ruky a učinil tě vládcem nad tím vším. Ta zlatá hlava jsi ty.⌉

2:38  A všeliké místo, na němž přebývají synové lidští, zvěř polní i ptactvo nebeské dal v ruku tvou, a pánem tě ustavil nade všemi těmi věcmi. Ty jsi ta hlava zlatá.

2:38  et omnia, in quibus habitant filii hominum, et bestiæ agri : volucres quoque cæli dedit in manu tua, et sub ditione tua universa constituit : tu es ergo caput aureum.

2:39  And after thee shall rise up another kingdom, inferior to thee, of silver: and another third kingdom of brass, which shall rule over all the world.

2:39  And after thee shall arise another kingdom inferior to thee, and another third kingdom of brass, which shall bear rule over all the earth.

2:39  Po tobě povstane další království, nižší než tvé, a pak další, třetí království, měděné, které bude mít moc nad celou zemí.

2:39  Po tobě ale povstane jiné království, slabší než to tvé, a po něm třetí království, bronzové, které ovládne celý svět.

2:39  Ale po tobě povstane jiné království, země horší než tvá, a jiné, třetí království, bronzové, které bude vládnout nad celou zemí.

2:39  Ale po tobě povstane království jiné, nižší než tvé, a jiné království třetí měděné, kteréž panovati bude po vší zemi.

2:39  Et post te consurget regnum aliud minus te argenteum : et regnum tertium aliud æreum, quod imperabit universæ terræ.

2:40  And the fourth kingdom shall be as iron. As iron breaketh into pieces, and subdueth all things, so shall that break, and destroy all these.

2:40  And the fourth kingdom shall be strong as iron: forasmuch as iron breaketh in pieces and subdueth all things: and as iron that breaketh all these, shall it break in pieces and bruise.

2:40  Čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit.

2:40  Nakonec přijde čtvrté království, silné jako železo. Železo totiž vše rozbíjí a drtí, a jako železo vše rozbíjí, tak bude i ono království vše rozbíjet a ničit.

2:40  A pak čtvrté království, to bude silné jako železo, neboť železo drtí a podrobuje všechno, a jako železo, jež tyhle všechny rozbíjí, tak bude drtit a rozbíjet.

2:40  Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.

2:40  Et regnum quartum erit velut ferrum : quomodo ferrum comminuit, et domat omnia, sic comminuet, et conteret omnia hæc.

2:41  And whereas thou sawest the feet, and the toes, part of potter's clay, and part of iron: the kingdom shall be divided, but yet it shall take its origin from the iron, according as thou sawest the iron mixed with the miry clay.

2:41  And whereas thou sawest the feet and toes, part of potters’ clay, and part of iron, the kingdom shall be divided; but there shall be in it of the strength of the iron, forasmuch as thou sawest the iron mixed with miry clay.

2:41  Že jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze železa, znamená, že království bude rozdělené a bude v něm něco z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou.

2:41  A že jsi viděl nohy a prsty zčásti hliněné a zčásti železné, znamená, že to království bude rozdělené. Bude však mít v sobě něco ze síly železa, neboť jsi viděl do té obyčejné hlíny přimíšené železo.

2:41  A že jsi viděl ta chodidla a prsty částečně z hrnčířské keramiky a částečně ze železa, půjde o království rozdělené a bude v něm cosi z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou.

2:41  Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z částky z železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco mocnosti železa, tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou.

2:41  Porro quia vidisti pedum, et digitorum partem testæ figuli, et partem ferream, regnum divisum erit : quod tamen de plantario ferri orietur, secundum quod vidisti ferrum mistum testæ ex luto.

2:42  And as the toes of the feet were part of iron, and part of clay: the kingdom shall be partly strong, and partly broken.

2:42  And as the toes of the feet were part of iron, and part of clay, so the kingdom shall be partly strong, and partly broken.

2:42  Prsty nohou dílem ze železa a dílem z hlíny znamenají, že království bude zčásti tvrdé a dílem křehké.

2:42  Prsty nohou zčásti železné a zčásti hliněné znamenají, že to království bude zčásti silné a zčásti křehké.

2:42  Pak ty prsty chodidel částečně železné a částečně keramické: To království bude z jedné strany silné a z druhé strany bude křehké.

2:42  Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají království z částky mocné a z částky ku potření snadné.

2:42  Et digitos pedum ex parte ferreos, et ex parte fictiles : ex parte regnum erit solidum, et ex parte contritum.

2:43  And whereas thou sawest the iron mixed with miry clay, they shall be mingled indeed together with the seed of man, but they shall not stick fast one to another, as iron cannot be mixed with clay.

2:43  And whereas thou sawest iron mixed with miry clay, they shall mingle themselves with the seed of men: but they shall not cleave one to another, even as iron is not mixed with clay.

2:43  Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou.

2:43  A že jsi viděl železo smíšené s obyčejnou hlínou, znamená, že se lidská pokolení budou mísit, ale držet spolu nebudou, tak jako železo nedrží s hlínou.

2:43  Že jsi viděl železo promíšené s hliněnou keramikou -- lidé se budou mísit, ale držet jeden s druhým nebudou, právě tak jako se železo nemísí s keramikou.

2:43  A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou, ukazuje, že se přízniti budou vespolek lidé, a však nebude se přídržeti jeden druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou.

2:43  Quod autem vidisti ferrum mistum testæ ex luto, commiscebuntur quidem humano semine, sed non adhærebunt sibi, sicut ferrum misceri non potest testæ.

2:44  But in the days of those kingdoms, the God of heaven will set up a kingdom that shall never be destroyed, and his kingdom shall not be delivered up to another people: and it shall break in pieces, and shall consume all these kingdoms: and itself shall stand for ever.

2:44  And in the days of these kings shall the God of heaven set up a kingdom, which shall never be destroyed: and the kingdom shall not be left to other people, but it shall break in pieces and consume all these kingdoms, and it shall stand for ever.

2:44  Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky,

2:44  Za dnů těch králů však Bůh nebes nastolí království, které se nikdy nezhroutí, království, které si nepřivlastní žádný lid. To království rozdrtí a ukončí všechna ostatní království, samo pak potrvá navěky.

2:44  Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky ani to království nebude přenecháno jinému lidu. Ono rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky,

2:44  Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky,

2:44  In diebus autem regnorum illorum suscitabit Deus cæli regnum, quod in æternum non dissipabitur, et regnum ejus alteri populo non tradetur : comminuet autem, et consumet universa regna hæc, et ipsum stabit in æternum.

2:45  According as thou sawest, that the stone was cut out of the mountain without hands, and broke in pieces the clay and the iron, and the brass, and the silver, and the gold, the great God hath shewn the king what shall come to pass hereafter, and the dream is true, and the interpretation thereof is faithful.

2:45  Forasmuch as thou sawest that the stone was cut out of the mountain without hands, and that it brake in pieces the iron, the brass, the clay, the silver, and the gold; the great God hath made known to the king what shall come to pass hereafter: and the dream is certain, and the interpretation thereof sure.

2:45  neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdivý a výklad spolehlivý.“

2:45  To je smysl vidění, v němž jsi spatřil, jak se z hory bez dotyku lidské ruky vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co se bude dít v budoucnu. Ten sen je pravdivý a jeho výklad jistý.“

2:45  neboť jsi viděl, jak se bez rukou z té hory vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, keramiku, stříbro i zlato. Veliký Bůh oznámil králi, co se stane potom. Ten sen je pravdivý a jeho výklad spolehlivý.

2:45  Tak jakž jsi viděl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a potřel železo, měď, hlinu, stříbro a zlato. Bůh veliký oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i věrný výklad jeho.

2:45  Secundum quod vidisti, quod de monte abscissus est lapis sine manibus, et comminuit testam, et ferrum, et æs, et argentum, et aurum, Deus magnus ostendit regi quæ ventura sunt postea : et verum est somnium, et fidelis interpretatio ejus.

2:46  Then king Nabuchodonosor fell on his face, and worshipped Daniel, and commanded that they should offer in sacrifice to him victims and incense.

2:46  Then the king Nebuchadnezzar fell upon his face, and worshipped Daniel, and commanded that they should offer an oblation and sweet odours unto him.

2:46  Tu král Nebúkadnesar padl na tvář, poklonil se před Danielem a rozkázal, aby mu byla obětována oběť přídavná s vonnými dary.

2:46  Král Nabukadnezar padl před Danielem na tvář a klaněl se mu. Nařídil také, ať se na jeho počest obětují oběti a vonné kadidlo.

2:46  Nato král Nebúkadnesar padl na tvář, Danielovi se klaněl a rozkázal jej obdarovat i oblažovat vůní.

2:46  Tedy král Nabuchodonozor padl na tvář svou, a poklonil se Danielovi, a rozkázal, aby oběti a vůně libé obětovali jemu.

2:46  Tunc rex Nabuchodonosor cecidit in faciem suam, et Danielem adoravit, et hostias, et incensum præcepit ut sacrificarent ei.

2:47  And the king spoke to Daniel, and said: Verily, your God is the God of gods, and Lord of kings, and a revealer of hidden things: seeing thou couldst discover this secret.

2:47  The king answered unto Daniel, and said, Of a truth it is, that your God is a God of gods, and a Lord of kings, and a revealer of secrets, seeing thou couldest reveal this secret.

2:47  Král Daniela oslovil: „Vpravdě, váš Bůh je Bohem bohů a Pán králů, který odhaluje tajemství, neboť jsi mi dokázal toto tajemství odhalit.“

2:47  Potom král řekl Danielovi: „Váš Bůh je opravdu Bůh bohů, Pán králů a zjevovatel tajemství – vždyť tys mi to tajemství dokázal vyjevit!“

2:47  Král Danielovi odpověděl a řekl: Opravdu, váš bůh je bůh bohů a pán králů, ten, kdo zjevuje tajemství. Vždyť tys dokázal toto tajemství odhalit.

2:47  A odpovídaje král Danielovi, řekl: V pravdě že Bůh váš jest Bůh bohů a Pán králů, kterýž zjevuje skryté věci, poněvadž jsi mohl vyjeviti tajnou věc tuto.

2:47  Loquens ergo rex, ait Danieli : Vere Deus vester Deus deorum est, et Dominus regum, et revelans mysteria : quoniam tu potuisti aperire hoc sacramentum.

2:48  Then the king advanced Daniel to a high station, and gave him many and great gifts: and he made him governor over all the provinces of Babylon: and chief of the magistrates over all the wise men of Babylon.

2:48  Then the king made Daniel a great man, and gave him many great gifts, and made him ruler over the whole province of Babylon, and chief of the governors over all the wise men of Babylon.

2:48  Král pak Daniela povýšil, dal mu mnoho velikých darů i moc nad celou babylónskou krajinou a učinil ho nejvyšším správcem všech babylónských mudrců.

2:48  Král pak Daniela povýšil a zahrnul ho množstvím vzácných darů. Jmenoval ho správcem celé provincie Babylon a také nejvyšším ze všech babylonských mudrců.

2:48  Poté král Daniela povýšil, dal mu mnoho velikých darů a učinil jej vládcem nad celou babylonskou provincií a nejvyšším prefektem nade všemi babylonskými mudrci.

2:48  Tedy král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nad vývodami, a nade všemi mudrci Babylonskými.

2:48  Tunc rex Danielem in sublime extulit, et munera multa et magna dedit ei : et constituit eum principem super omnes provincias Babylonis, et præfectum magistratuum super cunctos sapientes Babylonis.

2:49  And Daniel requested of the king, and he appointed Sidrach, Misach, and Abdenago, over the works of the province of Babylon: but Daniel himself was in the king's palace.

2:49  Then Daniel requested of the king, and he set Shadrach, Meshach, and Abed–nego, over the affairs of the province of Babylon: but Daniel sat in the gate of the king.

2:49  Ale Daniel prosil krále, aby správou babylónské krajiny pověřil Šadraka, Méšaka a Abed-nega. Daniel sám zůstal na královském dvoře.

2:49  Na Danielovu žádost pak správou babylonské provincie pověřil Šadracha, Mešacha a Abednega. Sám Daniel ovšem zůstával na královském dvoře.

2:49  Daniel si ale od krále vyžádal, aby správou babylonské provincie pověřil Šadraka, Méšaka i Abed–nega, kdežto Daniel zůstal na královském dvoře.

2:49  Daniel pak vyžádal na králi, aby představil krajině Babylonské Sidracha, Mizacha a Abdenágo. Ale Daniel býval v bráně královské.

2:49  Daniel autem postulavit a rege, et constituit super opera provinciæ Babylonis Sidrach, Misach, et Abdenago : ipse autem Daniel erat in foribus regis.

Chapter 3

3:1  King Nabuchodonosor made a statue of gold, of sixty cubits high, and six cubits broad, and he set it up in the plain of Dura, of the province of Babylon.

3:1  Nebuchadnezzar the king made an image of gold, whose height was threescore cubits, and the breadth thereof six cubits: he set it up in the plain of Dura, in the province of Babylon.

3:1  Král Nebúkadnesar dal zhotovit zlatou sochu, jejíž výška byla šedesát loket a šířka šest loket. Postavil ji na pláni Dúra v babylónské krajině.

3:1  Král Nabukadnezar nechal vyrobit zlatou sochu. Byla 60 loktů vysoká a 6 loktů široká. Nechal ji postavit na pláni Dura v provincii Babylon.

3:1  Král Nebúkadnesar vyrobil zlatou sochu. Její výška byla šedesát loket, její šířka šest loket. Dal ji postavit na pláni Dúra v babylonské provincii.

3:1  Potom Nabuchodonozor král udělav obraz zlatý, jehož výška byla šedesáti loket, šířka pak šesti loket, postavil jej na poli Dura v krajině Babylonské.

3:1  Nabuchodonosor rex fecit statuam auream, altitudine cubitorum sexaginta, latitudine cubitorum sex, et statuit eam in campo Dura, provinciæ Babylonis.

3:2  Then Nabuchodonosor, the king, sent to call together the nobles, the magistrates, and the judges, the captains, the rulers, and governors, and all the chief men of the provinces, to come to the dedication of the statue which king Nabuchodonosor had set up.

3:2  Then Nebuchadnezzar the king sent to gather together the princes, the governors, and the captains, the judges, the treasurers, the counsellors, the sheriffs, and all the rulers of the provinces, to come to the dedication of the image which Nebuchadnezzar the king had set up.

3:2  Král Nebúkadnesar poslal pro satrapy, zemské správce a místodržitele, poradce, správce pokladu, soudce, vysoké úředníky a všechny zmocněnce nad krajinami, aby přišli k posvěcení sochy, kterou král Nebúkadnesar postavil.

3:2  Potom dal shromáždit satrapy, hejtmany, místodržící, radní, pokladníky, soudce, hodnostáře a všechny úředníky provincií, aby se dostavili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar.

3:2  Potom král Nebúkadnesar vzkázal shromáždit satrapy, prefekty a místodržitele, radní, pokladníky, soudce, komisaře a všechny úředníky provincií, aby přišli k zasvěcení té sochy, kterou dal postavit král Nebúkadnesar.

3:2  I poslal Nabuchodonozor král, aby shromáždili knížata, vývody a vůdce, starší, správce nad poklady, v právích zběhlé, úředníky a všecky, kteříž panovali nad krajinami, aby přišli ku posvěcování obrazu, kterýž postavil Nabuchodonozor král.

3:2  Itaque Nabuchodonosor rex misit ad congregandos satrapas, magistratus, et judices, duces, et tyrannos, et præfectos, omnesque principes regionum, ut convenirent ad dedicationem statuæ quam erexerat Nabuchodonosor rex.

3:3  Then the nobles, the magistrates, and the judges, the captains, and rulers, and the great men that were placed in authority, and all the princes of the provinces, were gathered together to come to the dedication of the statue, which king Nabuchodonosor had set up. And they stood before the statue which king Nabuchodonosor had set up.

3:3  Then the princes, the governors, and captains, the judges, the treasurers, the counsellors, the sheriffs, and all the rulers of the provinces, were gathered together unto the dedication of the image that Nebuchadnezzar the king had set up; and they stood before the image that Nebuchadnezzar had set up.

3:3  Tehdy se shromáždili satrapové, zemští správcové a místodržitelé, poradci, správcové pokladu, soudcové, vysocí úředníci a všichni zmocněnci nad krajinami k posvěcení sochy, kterou král Nebúkadnesar postavil. Stáli proti soše, kterou postavil Nebúkadnesar.

3:3  Satrapové, hejtmani, místodržící, radní, pokladníci, soudci, hodnostáři a všichni úředníci provincií se tedy shromáždili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar. Když stanuli před sochou, kterou Nabukadnezar vztyčil,

3:3  Nato se shromáždili satrapové, prefekti a místodržitelé, radní, pokladníci, soudcové, komisaři a všichni úředníci provincií k zasvěcení té sochy, kterou dal postavit král Nebúkadnesar. Když stáli před tou sochou, kterou dal postavit Nebúkadnesar,

3:3  Tedy shromáždili se knížata, vývodové a vůdcové, starší, správcové nad poklady, v právích zběhlí, úředníci a všickni, kteříž panovali nad krajinami ku posvěcování obrazu toho, kterýž postavil Nabuchodonozor král, a stáli před obrazem, kterýž postavil Nabuchodonozor.

3:3  Tunc congregati sunt satrapæ, magistratus, et judices, duces, et tyranni, et optimates, qui erant in potestatibus constituti, et universi principes regionum, ut convenirent ad dedicationem statuæ, quam erexerat Nabuchodonosor rex. Stabant autem in conspectu statuæ, quam posuerat Nabuchodonosor rex :

3:4  Then a herald cried with a strong voice: To you it is commanded, O nations, tribes and languages:

3:4  Then an herald cried aloud, To you it is commanded, O people, nations, and languages,

3:4  Hlasatel mocně volal: „Poroučí se vám, lidé různých národností a jazyků:

3:4  zvolal hlasatel mocným hlasem: „Lidé všech národů a jazyků, přikazuje se vám toto:

3:4  hlasatel mocně volal: Přikazuje se vám, lidé, národy a jazyky:

3:4  Biřic pak volal ze vší síly: Vám se to praví lidem, národům a jazykům,

3:4  et præco clamabat valenter : Vobis dicitur populis, tribubus, et linguis :

3:5  That in the hour that you shall hear the sound of the trumpet, and of the flute, and of the harp, of the sackbut, and of the psaltery, and of the symphony, and of all kind of music, ye fall down and adore the golden statue which king Nabuchodonosor hath set up.

3:5  That at what time ye hear the sound of the cornet, flute, harp, sackbut, psaltery, dulcimer, and all kinds of musick, ye fall down and worship the golden image that Nebuchadnezzar the king hath set up:

3:5  Jakmile uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny, dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnete a pokloníte se před zlatou sochou, kterou postavil král Nebúkadnesar.

3:5  Jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padněte a klanějte se zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar.

3:5  V čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr ⌈či jiný hudební nástroj,⌉ padnete a budete se klanět té zlaté soše, kterou dal postavit král Nebúkadnesar.

3:5  Jakž uslyšíte zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padněte a klanějte se obrazu zlatému, kterýž postavil Nabuchodonozor král.

3:5  in hora qua audieritis sonitum tubæ, et fistulæ, et citharæ, sambucæ, et psalterii, et symphoniæ, et universi generis musicorum, cadentes adorate statuam auream, quam constituit Nabuchodonosor rex.

3:6  But if any man shall not fall down and adore, he shall the same hour be cast into a furnace of burning fire.

3:6  And whoso falleth not down and worshippeth shall the same hour be cast into the midst of a burning fiery furnace.

3:6  Kdo nepadne a nepokloní se, bude v tu hodinu vhozen do rozpálené ohnivé pece.“

3:6  Kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude ihned hozen do rozpálené ohnivé pece!“

3:6  Kdokoli by však nepadl a neklaněl se, v tom okamžiku bude uvržen doprostřed rozpálené ohnivé pece.

3:6  Kdož by pak nepadl a neklaněl se, té hodiny uvržen bude do prostřed peci ohnivé rozpálené.

3:6  Si quis autem non prostratus adoraverit, eadem hora mittetur in fornacem ignis ardentis.

3:7  Upon this, therefore, at the time when all the people heard the sound of the trumpet, the flute, and the harp, of the sackbut, and the psaltery, of the symphony, and of all kind of music, all the nations, tribes, and languages fell down and adored the golden statue which king Nabuchodonosor had set up.

3:7  Therefore at that time, when all the people heard the sound of the cornet, flute, harp, sackbut, psaltery, and all kinds of musick, all the people, the nations, and the languages, fell down and worshipped the golden image that Nebuchadnezzar the king had set up.

3:7  Proto v určenou dobu, jakmile všichni lidé uslyšeli hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny a rozmanitých strunných nástrojů, všichni lidé různých národností a jazyků padli a klaněli se před zlatou sochou, kterou král Nebúkadnesar postavil.

3:7  Jakmile tedy všichni ti lidé ze všech národů a jazyků uslyšeli roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál a všechnu tu hudbu, padali a klaněli se té zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar.

3:7  Proto v té době, jakmile všichni lidé slyšeli hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál ⌈či jiný hudební nástroj,⌉ padali všichni lidé, národy i jazyky a klaněli se zlaté soše, kterou dal postavit král Nebúkadnesar.

3:7  A protož hned, jakž uslyšeli všickni lidé zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny a všelijaké muziky, padli všickni lidé, národové a jazykové, klanějíce se obrazu zlatému, kterýž postavil Nabuchodonozor král.

3:7  Post hæc igitur, statim ut audierunt omnes populi sonitum tubæ, fistulæ, et citharæ, sambucæ, et psalterii, et symphoniæ, et omnis generis musicorum, cadentes omnes populi, tribus, et linguæ adoraverunt statuam auream, quam constituerat Nabuchodonosor rex.

3:8  And presently at that very time some Chaldeans came and accused the Jews,

3:8  Wherefore at that time certain Chaldeans came near, and accused the Jews.

3:8  V té době přišli muži hvězdopravci a udali Judejce.

3:8  Tehdy ale přišli jistí mágové s obviněním proti Židům.

3:8  Kvůli tomu předstoupili v oné době nějací muži Chaldejci a pustili se do Judejců.

3:8  A hned téhož času přistoupili muži Kaldejští, a s křikem žalovali na Židy,

3:8  Statimque in ipso tempore accedentes viri Chaldæi accusaverunt Judæos :

3:9  And said to king Nabuchodonosor: O king, live for ever:

3:9  They spake and said to the king Nebuchadnezzar, O king, live for ever.

3:9  Hlásili králi Nebúkadnesarovi: „Králi, navěky buď živ!

3:9  „Ať žiješ, králi, navěky!“ pozdravili krále Nabukadnezara.

3:9  Promluvili a řekli králi Nebúkadnesarovi: Králi, navěky buď živ!

3:9  A mluvíce, řekli Nabuchodonozorovi králi: Králi, na věky buď živ.

3:9  dixeruntque Nabuchodonosor regi : Rex, in æternum vive !

3:10  Thou, O king, hast made a decree, that every man that shall hear the sound of the trumpet, the flute, and the harp, of the sackbut, and the psaltery, of the symphony, and of all kind of music, shall prostrate himself, and adore the golden statue:

3:10  Thou, O king, hast made a decree, that every man that shall hear the sound of the cornet, flute, harp, sackbut, psaltery, and dulcimer, and all kinds of musick, shall fall down and worship the golden image:

3:10  Ty jsi, králi, vydal rozkaz, aby každý člověk, až uslyší hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny a dud a rozmanitých strunných nástrojů, padl a poklonil se před zlatou sochou.

3:10  „Sám jsi, Výsosti, ráčil vydat nařízení, že každý, kdo uslyší roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, musí padnout a klanět se té zlaté soše,

3:10  Sám jsi, králi, vydal nařízení, aby každý člověk, jenž uslyší hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr ⌈či jiný hudební nástroj,⌉ padl a klaněl se té zlaté soše.

3:10  Ty králi, vynesls výpověd, aby každý člověk, kterýž by slyšel zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padl a klaněl se obrazu zlatému,

3:10  tu, rex, posuisti decretum, ut omnis homo, qui audierit sonitum tubæ, fistulæ, et citharæ, sambucæ, et psalterii, et symphoniæ, et universi generis musicorum, prosternat se, et adoret statuam auream :

3:11  And that if any man shall not fall down and adore, he should be cast into a furnace of burning fire.

3:11  And whoso falleth not down and worshippeth, that he should be cast into the midst of a burning fiery furnace.

3:11  Kdo nepadne a nepokloní se, má být vhozen do rozpálené ohnivé pece.

3:11  a kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude hozen do rozpálené ohnivé pece.

3:11  Kdokoli by však nepadl a neklaněl se, bude uvržen doprostřed rozpálené ohnivé pece.

3:11  A kdož by nepadl a neklaněl se, aby uvržen byl do prostřed peci ohnivé rozpálené.

3:11  si quis autem non procidens adoraverit, mittatur in fornacem ignis ardentis.

3:12  Now there are certain Jews, whom thou hast set over the works of the province of Babylon, Sidrach, Misach, and Abdenago: these men, O king, have slighted thy decree: they worship not thy gods, nor do they adore the golden statue which thou hast set up.

3:12  There are certain Jews whom thou hast set over the affairs of the province of Babylon, Shadrach, Meshach, and Abed–nego; these men, O king, have not regarded thee: they serve not thy gods, nor worship the golden image which thou hast set up.

3:12  Jsou zde muži Judejci, které jsi pověřil správou babylónské krajiny, Šadrak, Méšak a Abed-nego. Tito muži nedbají, králi, na tvůj rozkaz, tvé bohy neuctívají a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se neklanějí.“

3:12  Jsou tu ale jistí Židé, které jsi ráčil pověřit správou provincie Babylon – Šadrach, Mešach a Abednego – a tito muži si z tebe, králi, nic nedělají. Tvé bohy nectí a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se neklanějí.“

3:12  Jsou nějací muži -- Judejci, které jsi pověřil správou babylonské provincie: Šadrak, Méšak a Abed–nego -- tihle muži na tebe, králi, neberou zřetel, tvé bohy neuctívají a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se neklanějí.

3:12  Našli se pak někteří Židé, kteréž jsi představil krajině Babylonské, totiž Sidrach, Mizach a Abdenágo, kteřížto muži nedbali na tvé, ó králi, nařízení. Bohů tvých nectí, a obrazu zlatému, kterýž jsi postavil, se neklanějí.

3:12  Sunt ergo viri Judæi, quos constituisti super opera regionis Babylonis, Sidrach, Misach, et Abdenago : viri isti contempserunt, rex, decretum tuum : deos tuos non colunt, et statuam auream, quam erexisti, non adorant.

3:13  Then Nabuchodonosor in fury, and in wrath, commanded that Sidrach, Misach, and Abdenago should be brought: who immediately were brought before the king.

3:13  Then Nebuchadnezzar in his rage and fury commanded to bring Shadrach, Meshach, and Abed–nego. Then they brought these men before the king.

3:13  Tehdy Nebúkadnesar, rozlícen a rozhořčen, rozkázal přivést Šadraka, Méšaka a Abed-nega. Tito muži byli hned přivedeni před krále.

3:13  Nabukadnezar soptil hněvem. Poručil, ať mu Šadracha, Mešacha a Abednega přivedou, a když ty muže ke králi přivedli,

3:13  Nato Nebúkadnesar v hněvu a rozlícení poručil přivést Šadraka, Méšaka i Abed–nega. Oni muži byli hned přivedeni před krále.

3:13  Tedy Nabuchodonozor v hněvě a v prchlivosti rozkázal přivésti Sidracha, Mizacha a Abdenágo. I přivedeni jsou muži ti před krále.

3:13  Tunc Nabuchodonosor, in furore et in ira, præcepit ut adducerentur Sidrach, Misach, et Abdenago : qui confestim adducti sunt in conspectu regis.

3:14  And Nabuchodonosor, the king, spoke to them, and said: Is it true, O Sidrach, Misach, and Abdenago, that you do not worship my gods, nor adore the golden statue that I have set up?

3:14  Nebuchadnezzar spake and said unto them, Is it true, O Shadrach, Meshach, and Abed–nego, do not ye serve my gods, nor worship the golden image which I have set up?

3:14  Nebúkadnesar se jich otázal: „Je to tak, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a před zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepoklonili?

3:14  Nabukadnezar jim řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem vztyčil?

3:14  Nebúkadnesar promluvil a řekl jim: Je to úmysl, Šadraku, Méšaku a Abed–nego, že mé bohy neuctíváte a té zlaté soše, kterou jsem dal postavit, se neklaníte?

3:14  I mluvil Nabuchodonozor a řekl jim: Zoumyslně-li, Sidrachu, Mizachu a Abdenágo, bohů mých nectíte, a obrazu zlatému, kterýž jsem postavil, se neklaníte?

3:14  Pronuntiansque Nabuchodonosor rex, ait eis : Verene Sidrach, Misach, et Abdenago, deos meos non colitis, et statuam auream, quam constitui, non adoratis ?

3:15  Now, therefore, if you be ready, at what hour soever, you shall hear the sound of the trumpet, flute, harp, sackbut, and psaltery, and symphony, and of all kind of music, prostrate yourselves, and adore the statue which I have made: but if you do not adore, you shall be cast the same hour into the furnace of burning fire: and who is the God that shall deliver you out of my hand?

3:15  Now if ye be ready that at what time ye hear the sound of the cornet, flute, harp, sackbut, psaltery, and dulcimer, and all kinds of musick, ye fall down and worship the image which I have made; well: but if ye worship not, ye shall be cast the same hour into the midst of a burning fiery furnace; and who is that God that shall deliver you out of my hands?

3:15  Nuže, jste ochotni v čase, kdy uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny a dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnout a poklonit se před sochou, kterou jsem udělal? Jestliže se nepokloníte, v tu hodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou!“

3:15  Jste teď připraveni, jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padnout a klanět se té soše, kterou jsem vyrobil? Jestli se nepokloníte, budete ihned hozeni do rozpálené ohnivé pece! A který bůh by vás mohl zachránit z mé moci?“

3:15  Jestlipak jste teď připraveni, že v čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr ⌈či jiný hudební nástroj,⌉ padnete a budete se klanět té soše, kterou jsem vyrobil? Ale jestli se klanět nebudete, v tu hodinu budete uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. A kdo je bůh, že by vás vysvobodil z mé ruky?

3:15  Protož nyní, jste-liž hotovi, abyste hned, jakž uslyšíte zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padli a klaněli se obrazu tomu, kterýž jsem učinil? Pakli se klaněti nebudete, té hodiny uvrženi budete do prostřed peci ohnivé rozpálené, a který jest ten Bůh, ješto by vás vytrhl z ruky mé?

3:15  nunc ergo si estis parati, quacumque hora audieritis sonitum tubæ, fistulæ, citharæ, sambucæ, et psalterii, et symphoniæ, omnisque generis musicorum, prosternite vos, et adorate statuam, quam feci : quod si non adoraveritis, eadem hora mittemini in fornacem ignis ardentis : et quis est Deus, qui eripiet vos de manu mea ?

3:16  Sidrach, Misach, and Abdenago, answered, and said to king Nabuchodonosor: We have no occasion to answer thee concerning this matter.

3:16  Shadrach, Meshach, and Abed–nego, answered and said to the king, O Nebuchadnezzar, we are not careful to answer thee in this matter.

3:16  Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: „Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď.

3:16  „Na to ti, Nabukadnezare, nepotřebujeme sami odpovídat,“ řekli králi Šadrach, Mešach a Abednego.

3:16  Šadrak, Méšak i Abed–nego odpověděli a řekli králi: Ó, Nebúkadnesare, na to my tobě nemusíme dávat žádnou odpověď.

3:16  Odpověděli Sidrach, Mizach a Abdenágo, a řekli králi: My se nestaráme o to, ó Nabuchodonozoře, co bychom měli odpovědíti tobě.

3:16  Respondentes Sidrach, Misach, et Abdenago, dixerunt regi Nabuchodonosor : Non oportet nos de hac re respondere tibi.

3:17  For behold our God, whom we worship, is able to save us from the furnace of burning fire, and to deliver us out of thy hands, O king.

3:17  If it be so, our God whom we serve is able to deliver us from the burning fiery furnace, and he will deliver us out of thine hand, O king.

3:17  Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás.

3:17  „Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi.

3:17  Je–li tomu tak, náš Bůh, jehož uctíváme, nás může vysvobodit z rozpálené ohnivé pece. I ze tvé ruky, králi, nás vysvobodí.

3:17  Nebo aj, buďto že Bůh, jehož my ctíme, (kterýž mocen jest vytrhnouti nás z peci ohnivé rozpálené, a tak z ruky tvé, ó králi), vytrhne nás.

3:17  Ecce enim Deus noster, quem colimus, potest eripere nos de camino ignis ardentis, et de manibus tuis, o rex, liberare.

3:18  But if he will not, be it known to thee, O king, that we will not worship thy gods, nor adore the golden statue which thou hast set up.

3:18  But if not, be it known unto thee, O king, that we will not serve thy gods, nor worship the golden image which thou hast set up.

3:18  Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“

3:18  A i kdyby ne, vezmi na vědomí, králi, že tvé bohy ctít nebudeme a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se nepokloníme.“

3:18  Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se nebudeme klanět.

3:18  Buď že nevytrhne, známo buď tobě, ó králi, žeť bohů tvých ctíti a obrazu zlatému, kterýž jsi postavil, klaněti se nebudeme.

3:18  Quod si noluerit, notum sit tibi, rex, quia deos tuos non colimus, et statuam auream, quam erexisti, non adoramus.

3:19  Then was Nabuchodonosor filled with fury: and the countenance of his face was changed against Sidrach, Misach, and Abdenago, and he commanded that the furnace should be heated seven times more than it had been accustomed to be heated.

3:19  Then was Nebuchadnezzar full of fury, and the form of his visage was changed against Shadrach, Meshach, and Abed–nego: therefore he spake, and commanded that they should heat the furnace one seven times more than it was wont to be heated.

3:19  Tu se Nebúkadnesar velice rozlítil a výraz jeho tváře se vůči Šadrakovi, Méšakovi a Abed-negovi změnil. Rozkázal vytopit pec sedmkrát víc, než se obvykle vytápěla.

3:19  Nabukadnezar se na Šadracha, Mešacha a Abednega rozzuřil. S tváří zkřivenou vztekem ihned poručil rozpálit tu pec sedmkrát více, než se rozpalovala obvykle,

3:19  Rázem Nebúkadnesara naplnil hněv a výraz jeho tváře se vůči Šadrakovi, Méšakovi i Abed–negovi změnil. Ihned přikázal tu pec rozpálit sedmkrát více, než ji obvykle rozpalovali.

3:19  Tedy Nabuchodonozor naplněn jsa prchlivostí, tak že oblíčej tváři jeho se proměnil proti Sidrachovi, Mizachovi a Abdenágovi, a odpovídaje, rozkázal rozpáliti pec sedmkrát více, než obyčej měli ji rozpalovati.

3:19  Tunc Nabuchodonosor repletus est furore, et aspectus faciei illius immutatus est super Sidrach, Misach, et Abdenago : et præcepit ut succenderetur fornax septuplum quam succendi consueverat.

3:20  And he commanded the strongest men that were in his army, to bind the feet of Sidrach, Misach, and Abdenago, and to cast them into the furnace of burning fire.

3:20  And he commanded the most mighty men that were in his army to bind Shadrach, Meshach, and Abed–nego, and to cast them into the burning fiery furnace.

3:20  Mužům, statečným bohatýrům, kteří byli v jeho vojsku, rozkázal Šadraka, Méšaka a Abed-nega svázat a vhodit je do rozpálené ohnivé pece.

3:20  a největším silákům ze svého vojska přikázal, ať Šadracha, Mešacha a Abednega svážou a hodí je do rozpálené ohnivé pece.

3:20  Pak ⌈udatným bojovníkům ze svého vojska⌉ přikázal, aby Šadraka, Méšaka i Abed–nega svázali, aby byli uvrženi do rozpálené ohnivé pece.

3:20  A mužům silným, kteříž byli mezi rytíři jeho, rozkázal, aby svížíce Sidracha, Mizacha a Abdenágo, uvrhli do peci ohnivé rozpálené.

3:20  Et viris fortissimis de exercitu suo jussit ut ligatis pedibus Sidrach, Misach, et Abdenago, mitterent eos in fornacem ignis ardentis.

3:21  And immediately these men were bound, and were cast into the furnace of burning fire, with their coats, and their caps, and their shoes, and their garments.

3:21  Then these men were bound in their coats, their hosen, and their hats, and their other garments, and were cast into the midst of the burning fiery furnace.

3:21  Ti muži byli hned svázáni ve svých pláštích a suknicích i s čepicemi a celým oblečením a vhozeni do rozpálené ohnivé pece.

3:21  A tak ty muže svázali, jak byli – v pláštích, kalhotách i čepicích – a hodili je do rozpálené ohnivé pece.

3:21  Oni muži byli hned svázáni ještě ve svých kabátech, kalhotách, turbanech a ve svém oblečení a uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece.

3:21  Tedy svázali muže ty v pláštích jejich, v košilkách jejich, i v kloboucích jejich a v oděvu jejich, a uvrhli je do prostřed peci ohnivé rozpálené.

3:21  Et confestim viri illi vincti, cum braccis suis, et tiaris, et calceamentis, et vestibus, missi sunt in medium fornacis ignis ardentis :

3:22  For the king's commandment was urgent, and the furnace was heated exceedingly. And the flame of the fire slew those men that had cast in Sidrach, Misach, and Abdenago.

3:22  Therefore because the king’s commandment was urgent, and the furnace exceeding hot, the flame of the fire slew those men that took up Shadrach, Meshach, and Abed–nego.

3:22  Protože královo slovo bylo přísné a pec byla nadmíru vytopena, ony muže, kteří Šadraka, Méšaka a Abed-nega vynesli, usmrtil plamen ohně.

3:22  Protože byl králův rozkaz tak přísný, rozpálili pec tak silně, že ty muže, kteří do ní Šadracha, Mešacha a Abednega házeli, sežehl plamen.

3:22  Protože králův rozkaz byl tak prudký a ta pec byla neobyčejně rozpálena, ony muže, kteří Šadraka Méšaka i Abed–nega zvedali, pozabíjel plamen ohně.

3:22  Že pak rozkaz královský náhlý byl, a pec velmi rozpálená, z té příčiny muže ty, kteříž uvrhli Sidracha, Mizacha a Abdenágo, zadusil plamen ohně.

3:22  nam jussio regis urgebat. Fornax autem succensa erat nimis : porro viros illos, qui miserant Sidrach, Misach, et Abdenago, interfecit flamma ignis.

3:23  But these three men, that is, Sidrach, Misach, and Abdenago, fell down bound in the midst of the furnace of burning fire.

3:23  And these three men, Shadrach, Meshach, and Abed–nego, fell down bound into the midst of the burning fiery furnace.

3:23  A ti tři muži, Šadrak, Méšak a Abed-nego, padli svázaní do rozpálené ohnivé pece.

3:23  Tito tři muži, Šadrach, Mešach a Abednego, pak dopadli svázaní doprostřed rozpálené ohnivé pece.

3:23  Ale ti tři muži, Šadrak, Méšak i Abed–nego, svázáni dopadli doprostřed rozpálené ohnivé pece.

3:23  Ale ti tři muži, Sidrach, Mizach a Abdenágo, padli do prostřed peci ohnivé rozpálené svázaní.

3:23  Viri autem hi tres, id est, Sidrach, Misach, et Abdenago, ceciderunt in medio camino ignis ardentis, colligati.

3:24  And they walked in the midst of the flame, praising God, and blessing the Lord.

3:24  Then Nebuchadnezzar the king was astonied, and rose up in haste, and spake, and said unto his counsellors, Did not we cast three men bound into the midst of the fire? They answered and said unto the king, True, O king.

3:24  Tu král Nebúkadnesar užasl a chvatně vstal. Otázal se královské rady: „Což jsme nevhodili do ohně tři svázané muže?“ Odpověděli králi: „Jistěže, králi.“

3:24  Náhle se král Nabukadnezar zděsil. Vstal a ohromen se ptal svých rádců: „Copak jsme nehodili do plamenů tři svázané muže?“ „Jistě, Výsosti,“ odpověděli.

3:24  Král Nebúkadnesar se náhle zhrozil a poděšeně vstal. Promluvil na své rádce a řekl: Copak jsme doprostřed ohně neuvrhli trojici svázaných mužů?! Odpověděli králi a řekli: Určitě, králi.

3:24  Tedy Nabuchodonozor král zděsil se, a vstal s chvátáním, a promluviv, řekl hejtmanům svým: Zdaliž jsme neuvrhli tří mužů do prostřed peci svázaných? Odpověděli a řekli králi: Pravda jest, králi.

3:24  Et ambulabant in medio flammæ, laudantes Deum, et benedicentes Domino.

3:25  Then Azarias standing up, prayed in this manner, and opening his mouth in the midst of the fire, he said:

3:25  He answered and said, Lo, I see four men loose, walking in the midst of the fire, and they have no hurt; and the form of the fourth is like the Son of God.

3:25  Král zvolal: „Hle, vidím čtyři muže, jsou rozvázaní a procházejí se uprostřed ohně bez jakékoli úhony. Ten čtvrtý se svým vzhledem podobá božímu synu.“

3:25  „Jenže já vidím čtyři muže,“ on na to, „a rozvázané! Procházejí se v plamenech, vůbec nic jim není a ten čtvrtý vypadá jako boží syn!“

3:25  Nato řekl: Hle, vidím čtveřici mužů rozvázaných, jak si chodí uprostřed ohně, nemají žádné zranění a vzhled toho čtvrtého připomíná nějakého syna bohů.

3:25  On pak odpovídaje, řekl: Aj, vidím čtyři muže rozvázané, procházející se u prostřed ohně, a není žádného porušení při nich, a čtvrtý na pohledění podobný jest synu Božímu.

3:25  Stans autem Azarias oravit sic, aperiensque os suum in medio ignis, ait :

3:26  Blessed art thou, O Lord, the God of our fathers, and thy name is worthy of praise, and glorious for ever:

3:26  Then Nebuchadnezzar came near to the mouth of the burning fiery furnace, and spake, and said, Shadrach, Meshach, and Abed–nego, ye servants of the most high God, come forth, and come hither. Then Shadrach, Meshach, and Abed–nego, came forth of the midst of the fire.

3:26  I přistoupil Nebúkadnesar k otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: „Šadraku, Méšaku a Abed-nego, služebníci Boha nejvyššího, vyjděte a pojďte sem!“ Šadrak, Méšak a Abed-nego vyšli z ohně.

3:26  Nabukadnezar přistoupil k otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: „Šadrachu, Mešachu, Abednego, služebníci Nejvyššího Boha, pojďte ven!“ A tak Šadrach, Mešach a Abednego vyšli z ohně ven.

3:26  Pak Nebúkadnesar přistoupil ke vstupu do rozpálené ohnivé pece a řekl: Šadraku, Méšaku a Abed–nego, otroci boha Nejvyššího, vylezte a pojďte sem! Nato Šadrak, Méšak i Abed–nego vylezli zprostřed ohně.

3:26  A přistoupiv Nabuchodonozor k čelisti peci ohnivé rozpálené, mluvil a řekl: Sidrachu, Mizachu a Abdenágo, služebníci Boha nejvyššího, vyjděte a poďte sem. I vyšli Sidrach, Mizach a Abdenágo z prostředku ohně.

3:26  Benedictus es, Domine Deus patrum nostrorum, et laudabile, et gloriosum nomen tuum in sæcula :

3:27  For thou art just in all that thou hast done to us, and all thy works are true, and thy ways right, and all thy judgments true.

3:27  And the princes, governors, and captains, and the king’s counsellors, being gathered together, saw these men, upon whose bodies the fire had no power, nor was an hair of their head singed, neither were their coats changed, nor the smell of fire had passed on them.

3:27  Satrapové, zemští správci a místodržitelé a královská rada se shromáždili, aby viděli ty muže, nad jejichž těly neměl oheň moc; ani vlas jejich hlavy nebyl sežehnut, jejich pláště nedoznaly změny, ani nebyly cítit ohněm.

3:27  Satrapové, hejtmani, místodržící i královští rádcové se shromáždili, aby viděli ty muže, kterým oheň vůbec neublížil. Ani vlasy na hlavě neměli ožehlé, ani na pláštích nebylo nic znát a nebyli ani cítit ohněm.

3:27  Shromáždili se i satrapové, prefekti a místodržitelé i královští rádcové a hleděli na ony muže, nad jejichž těly neměl oheň moc, ba ani vlasy na hlavě se jim neožehly, ani na kabátech nebylo nic znát, dokonce se okolo nich nešířil ani zápach ohně.

3:27  Shromáždivše se pak knížata, vývodové a vůdcové a hejtmané královští, hleděli na ty muže, an žádné moci neměl oheň při tělích jejich, ani vlas hlavy jejich nepřiškvrkl, ani plášťové jejich se nezměnili, aniž co ohněm páchli.

3:27  quia justus es in omnibus, quæ fecisti nobis, et universa opera tua vera, et viæ tuæ rectæ, et omnia judicia tua vera.

3:28  For thou hast executed true judgments in all the things that thou hast brought upon us, and upon Jerusalem, the holy city of our fathers: for according to truth and judgment, thou hast brought all these things upon us for our sins.

3:28  Then Nebuchadnezzar spake, and said, Blessed be the God of Shadrach, Meshach, and Abed–nego, who hath sent his angel, and delivered his servants that trusted in him, and have changed the king’s word, and yielded their bodies, that they might not serve nor worship any god, except their own God.

3:28  Nebúkadnesar zvolal: „Požehnán buď Bůh Šadrakův, Méšakův a Abed-negův, který poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří na něj spoléhali. Přestoupili královo slovo a vydali svá těla, aby nemuseli vzdát poctu a klanět se nějakému jinému bohu než bohu svému.

3:28  Nabukadnezar tehdy prohlásil: „Požehnán buď Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a zachránil své služebníky, kteří se na něj spolehli! Vzepřeli se dokonce i královskému rozkazu a raději by položili život, než aby sloužili a klaněli se jinému bohu, než je jejich Bůh.

3:28  Nebúkadnesar nato prohlásil: Požehnán bůh Šadrakův, Méšakův i Abed–negův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své otroky, kteří se na něho spolehli. I královské slovo porušili a svá těla oddali tomu, že nebudou žádného boha uctívat a nebudou se klanět nikomu vyjma boha svého.

3:28  I mluvil Nabuchodonozor a řekl: Požehnaný Bůh jejich, totiž Sidrachův, Mizachův a Abdenágův, kterýž poslal anděla svého, a vytrhl služebníky své, kteříž doufali v něho, až i rozkazu královského neuposlechli, ale těla svá vydali, aby nesloužili a neklaněli se žádnému bohu, kromě Bohu svému.

3:28  Judicia enim vera fecisti juxta omnia, quæ induxisti super nos, et super civitatem sanctam patrum nostrorum Jerusalem : quia in veritate et in judicio induxisti omnia hæc propter peccata nostra.

3:29  For we have sinned, and committed iniquity, departing from thee: and we have trespassed in all things:

3:29  Therefore I make a decree, That every people, nation, and language, which speak any thing amiss against the God of Shadrach, Meshach, and Abed–nego, shall be cut in pieces, and their houses shall be made a dunghill: because there is no other God that can deliver after this sort.

3:29  Vydávám rozkaz: Kdokoli z lidí kterékoli národnosti a jazyka by řekl něco proti Bohu Šadrakovu, Méšakovu a Abed-negovu, ať je rozsekán na kusy a jeho dům ať je učiněn hnojištěm, neboť není jiného Boha, který by mohl vyprostit jako tento Bůh.“

3:29  Proto nařizuji lidem všech národů a jazyků: Kdokoli by se rouhal Bohu Šadrachovu, Mešachovu a Abednegovu, bude rozčtvrcen a jeho dům obrácen v smetiště. Žádný jiný Bůh přece nedokáže zachránit jako tento!“

3:29  A tak mnou bude vydáno nařízení každému lidu, národu i jazyku, že kdo by lehkovážně mluvil o bohu Šadrakově, Méšakově i Abed–negově, aby byl rozčtvrcen a z jeho domu se stala hromada sutin, protože není jiného boha, jenž by dokázal takto zachraňovat.

3:29  A protož toto já přikazuji, aby každý ze všelikého lidu, národu a jazyku, kdož by koli co rouhavého řekl proti Bohu Sidrachovu, Mizachovu a Abdenágovu, na kusy rozsekán byl, a dům jeho v záchod obrácen, proto že není Boha jiného, kterýž by mohl vytrhovati, jako tento.

3:29  Peccavimus enim, et inique egimus recedentes a te, et deliquimus in omnibus :

3:30  And we have not hearkened to thy commandments, nor have we observed nor done as thou hadst commanded us, that it might go well with us.

3:30  Then the king promoted Shadrach, Meshach, and Abed–nego, in the province of Babylon.

3:30  A král zařídil, aby se Šadrakovi, Méšakovi a Abed-negovi v babylónské krajině dobře dařilo.

3:30  Král se pak postaral, aby se Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi v babylonské provincii dobře dařilo.

3:30  Potom král Šadrakovi, Méšakovi i Abed–negovi v babylonské provincii pomohl ku zdaru.

3:30  Tedy zvelebil zase král Sidracha, Mizacha a Abdenága v krajině Babylonské.

3:30  et præcepta tua non audivimus, nec observavimus, nec fecimus sicut præceperas nobis ut bene nobis esset.

3:31  Wherefore, all that thou hast brought upon us, and every thing that thou hast done to us, thou hast done in true judgment:

3:31  Král Nebúkadnesar všem lidem různých národností a jazyků, kteří bydlí na celé zemi: „Rozhojněn buď váš pokoj!

3:31  Král Nabukadnezar lidem všech národů a jazyků v celém obydleném světě: Hojný pokoj vám!

3:31  Král Nebúkadnesar všem lidem, národům a jazykům přebývajícím v celé zemi: Nechť se vám pokoj rozhojní.

3:31  Omnia ergo, quæ induxisti super nos, et universa quæ fecisti nobis, in vero judicio fecisti ;

3:32  And thou hast delivered us into the hands of our enemies that are unjust, and most wicked, and prevaricators, and to a king unjust, and most wicked beyond all that are upon the earth.

3:32  Zalíbilo se mi sdělit vám, jaká znamení a jaké divy učinil na mně Bůh nejvyšší.

3:32  S potěšením vám dávám na vědomost divy a zázraky, které při mně vykonal Nejvyšší Bůh.

3:32  Znamení a zázraky, které na mně vykonal Bůh Nejvyšší, jevilo se mi za vhodné přednést.

3:32  et tradidisti nos in manibus inimicorum nostrorum iniquorum, et pessimorum, prævaricatorumque, et regi injusto, et pessimo ultra omnem terram.

3:33  And now we cannot open our mouths: we are become a shame, and a reproach to thy servants, and to them that worship thee.

3:33  Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocné jsou jeho divy! Jeho království je království věčné, jeho vladařská moc po všechna pokolení.

3:33  Jak nesmírné jsou jeho divy, jak mocné jeho zázraky! Jeho království trvá navěky, jeho vláda nad všemi pokoleními!

3:33  Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocné jeho divy! Jeho království je království věčné, jeho vláda z pokolení na pokolení.

3:33  Et nunc non possumus aperire os : confusio, et opprobrium facti sumus servis tuis, et his qui colunt te.

3:34  Deliver us not up for ever, we beseech thee, for thy name's sake, and abolish not thy covenant.

3:34  Ne, quæsumus, tradas nos in perpetuum propter nomen tuum, et ne dissipes testamentum tuum :

3:35  And take not away thy mercy from us, for the sake of Abraham, thy beloved, and Isaac, thy servant, and Israel, thy holy one:

3:35  neque auferas misericordiam tuam a nobis, propter Abraham, dilectum tuum, et Isaac, servum tuum, et Israël, sanctum tuum,

3:36  To whom thou hast spoken, promising that thou wouldst multiply their seed as the stars of heaven, and as the sand that is on the sea shore.

3:36  quibus locutus es pollicens quod multiplicares semen eorum sicut stellas cæli, et sicut arenam quæ est in littore maris ;

3:37  For we, O Lord, are diminished more than any nation, and are brought low in all the earth this day for our sins.

3:37  quia, Domine, imminuti sumus plus quam omnes gentes, sumusque humiles in universa terra hodie propter peccata nostra.

3:38  Neither is there at this time prince, or leader, or prophet, or holocaust, or sacrifice, or oblation, or incense, or place of first fruits before thee,

3:38  Et non est in tempore hoc princeps, et dux, et propheta, neque holocaustum, neque sacrificium, neque oblatio, neque incensum, neque locus primitiarum coram te,

3:39  That we may find thy mercy: nevertheless, in a contrite heart and humble spirit let us be accepted.

3:39  ut possimus invenire misericordiam tuam, sed in animo contrito, et spiritu humilitatis suscipiamur.

3:40  As in holocausts of rams, and bullocks, and as in thousands of fat lambs: so let our sacrifice be made in thy sight this day, that it may please thee: for there is no confusion to them that trust in thee.

3:40  Sicut in holocausto arietum, et taurorum, et sicut in millibus agnorum pinguium, sic fiat sacrificium nostrum in conspectu tuo hodie, ut placeat tibi, quoniam non est confusio confidentibus in te.

3:41  And now we follow thee with all our heart, and we fear thee, and seek thy face.

3:41  Et nunc sequimur te in toto corde ; et timemus te, et quærimus faciem tuam.

3:42  Put us not to confusion, but deal with us according to thy meekness, and according to the multitude of thy mercies.

3:42  Nec confundas nos, sed fac nobiscum juxta mansuetudinem tuam, et secundum multitudinem misericordiæ tuæ.

3:43  And deliver us, according to thy wonderful works, and give glory to thy name, O Lord:

3:43  Et erue nos in mirabilibus tuis, et da gloriam nomini tuo, Domine ;

3:44  And let all them be confounded that shew evils to thy servants, let them be confounded in all thy might, and let their strength be broken:

3:44  et confundantur omnes qui ostendunt servis tuis mala : confundantur in omni potentia tua, et robur eorum conteratur :

3:45  And let them know that thou art the Lord, the only God, and glorious over all the world.

3:45  et sciant quia tu es Dominus Deus solus, et gloriosus super orbem terrarum.

3:46  Now the king's servants that had cast them in, ceased not to heat the furnace with brimstone and tow, and pitch, and dry sticks,

3:46  Et non cessabant qui miserant eos ministri regis succendere fornacem, naphtha, et stuppa, et pice, et malleolis,

3:47  And the flame mounted up above the furnace nine and forth cubits:

3:47  et effundebatur flamma super fornacem cubitis quadraginta novem :

3:48  And it broke forth, and burnt such of the Chaldeans as it found near the furnace.

3:48  et erupit, et incendit quos reperit juxta fornacem de Chaldæis.

3:49  But the angel of the Lord went down with Azarias and his companions into the furnace: and he drove the flame of the fire out of the furnace,

3:49  Angelus autem Domini descendit cum Azaria, et sociis ejus in fornacem : et excussit flammam ignis de fornace,

3:50  And made the midst of the furnace like the blowing of a wind bringing dew, and the fire touched them not at all, nor troubled them, nor did them any harm.

3:50  et fecit medium fornacis quasi ventum roris flantem, et non tetigit eos omnino ignis, neque contristavit, nec quidquam molestiæ intulit.

3:51  Then these three, as with one mouth, praised and glorified and blessed God, in the furnace, saying:

3:51  Tunc hi tres quasi ex uno ore laudabant, et glorificabant, et benedicebant Deum in fornace, dicentes :

3:52  Blessed art thou, O Lord, the God of our fathers; and worthy to be praised, and glorified, and exalted above all for ever: and blessed is the holy name of thy glory: and worthy to be praised and exalted above all, in all ages.

3:52  Benedictus es, Domine Deus patrum nostrorum : et laudabilis, et gloriosus, et superexaltatus in sæcula. Et benedictum nomen gloriæ tuæ sanctum : et laudabile, et superexaltatum in omnibus sæculis.

3:53  Blessed art thou in the holy temple of thy glory: and exceedingly to be praised and exalted above all for ever.

3:53  Benedictus es in templo sancto gloriæ tuæ : et superlaudabilis, et supergloriosus in sæcula.

3:54  Blessed art thou on the throne of thy kingdom, and exceedingly to be praised, and exalted above all for ever.

3:54  Benedictus es in throno regni tui : et superlaudabilis, et superexaltatus in sæcula.

3:55  Blessed art thou that beholdest the depths, and sittest upon the cherubims: and worthy to be praised and exalted above all for ever.

3:55  Benedictus es, qui intueris abyssos, et sedes super cherubim : et laudabilis, et superexaltatus in sæcula.

3:56  Blessed art thou in the firmament of heaven: and worthy of praise, and glorious for ever.

3:56  Benedictus es in firmamento cæli : et laudabilis et gloriosus in sæcula.

3:57  All ye works of the Lord, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:57  Benedicite, omnia opera Domini, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:58  O ye angels of the Lord, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:58  Benedicite, angeli Domini, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:59  O ye heavens, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:59  Benedicite, cæli, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:60  O all ye waters that are above the heavens, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:60  Benedicite, aquæ omnes, quæ super cælos sunt, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:61  O all ye powers of the Lord, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:61  Benedicite, omnes virtutes Domini, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:62  O ye sun and moon, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:62  Benedicite, sol et luna, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:63  O ye stars of heaven, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:63  Benedicite, stellæ cæli, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:64  O every shower and dew, bless ye the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:64  Benedicite, omnis imber et ros, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:65  O all ye spirits of God, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:65  Benedicite, omnes spiritus Dei, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:66  O ye fire and heat, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:66  Benedicite, ignis et æstus, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:67  O ye cold and heat, bless the Lord, praise and exalt him above all for ever.

3:67  Benedicite, frigus et æstus, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:68  O ye dews and hoar frost, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:68  Benedicite, rores et pruina, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:69  O ye frost and cold, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:69  Benedicite, gelu et frigus, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:70  O ye ice and snow, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:70  Benedicite, glacies et nives, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:71  O ye nights and days, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:71  Benedicite, noctes et dies, Domino laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:72  O ye light and darkness, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:72  Benedicite, lux et tenebræ, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:73  O ye lightnings and clouds, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:73  Benedicite, fulgura et nubes, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:74  O let the earth bless the Lord: let it praise and exalt him above all for ever.

3:74  Benedicat terra Dominum : laudet et superexaltet eum in sæcula.

3:75  Mountains and hills, bless the Lord: praise and exalt him above all forever.

3:75  Benedicite, montes et colles, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:76  O all ye things that spring up in the earth, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:76  Benedicite, universa germinantia in terra, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:77  O ye fountains, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:77  Benedicite, fontes, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:78  O ye seas and rivers, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:78  Benedicite, maria et flumina, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:79  O ye whales, and all that move in the waters, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:79  Benedicite, cete, et omnia quæ moventur in aquis, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:80  O all ye fowls of the air, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:80  Benedicite, omnes volucres cæli, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:81  O all ye beasts and cattle, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:81  Benedicite, omnes bestiæ et pecora, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:82  O ye sons of men, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:82  Benedicite, filii hominum, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:83  O let Israel bless the Lord: let them praise and exalt him above all for ever.

3:83  Benedicat Israël Dominum : laudet et superexaltet eum in sæcula.

3:84  O ye priests of the Lord, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:84  Benedicite, sacerdotes Domini, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:85  O ye servants of the Lord, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:85  Benedicite, servi Domini, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:86  O ye spirits and souls of the just, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:86  Benedicite, spiritus et animæ justorum, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:87  O ye holy and humble of heart, bless the Lord: praise and exalt him above all for ever.

3:87  Benedicite, sancti et humiles corde, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula.

3:88  O Ananias, Azarias, Misael, bless ye the Lord: praise and exalt him above all for ever. For he hath delivered us from hell, and saved us out of the hand of death, and delivered us out of the midst of the burning flame, and saved us out of the midst of the fire.

3:88  Benedicite, Anania, Azaria, Misaël, Domino : laudate et superexaltate eum in sæcula : quia eruit nos de inferno, et salvos fecit de manu mortis : et liberavit nos de medio ardentis flammæ, et de medio ignis eruit nos.

3:89  O give thanks to the Lord, because he is good: because his mercy endureth for ever and ever.

3:89  Confitemini Domino, quoniam bonus : quoniam in sæculum misericordia ejus.

3:90  O all ye religious, bless the Lord, the God of gods: praise him, and give him thanks, because his mercy endureth for ever and ever.

3:90  Benedicite, omnes religiosi, Domino Deo deorum : laudate et confitemini ei, quia in omnia sæcula misericordia ejus.

3:91  Then Nabuchodonosor, the king, was astonished, and rose up in haste, and said to his nobles: Did we not cast three men bound into the midst of the fire? They answered the king, and said: True, O king.

3:91  Tunc Nabuchodonosor rex obstupuit, et surrexit propere, et ait optimatibus suis : Nonne tres viros misimus in medium ignis compeditos ? Qui respondentes regi, dixerunt : Vere, rex.

3:92  He answered, and said: Behold, I see four men loose, and walking in the midst of the fire, and there is no hurt in them, and the form of the fourth is like the son of God.

3:92  Respondit, et ait : Ecce ego video quatuor viros solutos, et ambulantes in medio ignis, et nihil corruptionis in eis est, et species quarti similis filio Dei.

3:93  Then Nabuchodonosor came to the door of the burning fiery furnace, and said: Sidrach, Misach, and Abdenago, ye servants of the most high God, go ye forth, and come. And immediately Sidrach, Misach, and Abdenago, went out from the midst of the fire.

3:93  Tunc accessit Nabuchodonosor ad ostium fornacis ignis ardentis, et ait : Sidrach, Misach, et Abdenago, servi Dei excelsi, egredimini, et venite. Statimque egressi sunt Sidrach, Misach, et Abdenago de medio ignis.

3:94  And the nobles, and the magistrates, and the judges, and the great men of the king, being gathered together, considered these men, that the fire had no power on their bodies, and that not a hair of their head had been singed, nor their garments altered, nor the smell of the fire had passed on them.

3:94  Et congregati satrapæ, et magistratus, et judices, et potentes regis contemplabantur viros illos, quoniam nihil potestatis habuisset ignis in corporibus eorum, et capillus capitis eorum non esset adustus, et sarabala eorum non fuissent immutata, et odor ignis non transisset per eos.

3:95  Then Nabuchodonosor breaking forth, said: Blessed be the God of them, to wit, of Sidrach, Misach, and Abdenago, who hath sent his angel, and delivered his servants that believed in him: and they changed the king's word, and delivered up their bodies, that they might not serve nor adore any god except their own God.

3:95  Et erumpens Nabuchodonosor, ait : Benedictus Deus eorum, Sidrach videlicet, Misach, et Abdenago : qui misit angelum suum, et eruit servos suos, qui crediderunt in eum : et verbum regis immutaverunt, et tradiderunt corpora sua ne servirent, et ne adorarent omnem deum, excepto Deo suo.

3:96  By me, therefore, this decree is made: That every people, tribe, and tongue, which shall speak blasphemy against the God of Sidrach, Misach, and Abdenago, shall be destroyed, and their houses laid waste: for there is no other God that can save in this manner.

3:96  A me ergo positum est hoc decretum : ut omnis populus, tribus, et lingua, quæcumque locuta fuerit blasphemiam contra Deum Sidrach, Misach, et Abdenago, dispereat, et domus ejus vastetur : neque enim est alius deus, qui possit ita salvare.

3:97  Then the king promoted Sidrach, Misach, and Abdenago, in the province of Babylon.

3:97  Tunc rex promovit Sidrach, Misach, et Abdenago in provincia Babylonis.

3:98  Nabuchodonosor, the king, to all peoples, nations, and tongues, that dwell in all the earth, peace be multiplied unto you.

3:98  Nabuchodonosor rex, omnibus populis, gentibus, et linguis, qui habitant in universa terra, pax vobis multiplicetur.

3:99  The most high God hath wrought signs and wonders towards me. It hath seemed good to me, therefore, to publish

3:99  Signa, et mirabilia fecit apud me Deus excelsus. Placuit ergo mihi prædicare

3:100  His signs, because they are great: and his wonders, because they are mighty: and his kingdom is an everlasting kingdom, and his power to all generations.

3:100  signa ejus, quia magna sunt : et mirabilia ejus, quia fortia : et regnum ejus regnum sempiternum, et potestas ejus in generationem et generationem.

Chapter 4

4:1  I, Nabuchodonosor, was at rest in my house, and flourishing in my palace:

4:1  Nebuchadnezzar the king, unto all people, nations, and languages, that dwell in all the earth; Peace be multiplied unto you.

4:1  Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, pln svěžesti ve svém paláci.

4:1  Já, Nabukadnezar, jsem žil šťastně a spokojeně doma ve svém paláci.

4:1  Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, ve svém paláci jsem jen kvetl.

4:1  Nabuchodonozor král všechněm lidem, národům i jazykům, kteříž bydlí na vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.

4:1  Ego Nabuchodonosor quietus eram in domo mea, et florens in palatio meo :

4:2  I saw a dream that affrighted me: and my thoughts in my bed, and the visions of my head, troubled me.

4:2  I thought it good to shew the signs and wonders that the high God hath wrought toward me.

4:2  Viděl jsem sen a ten mě vystrašil. Představy ve snu na lůžku, vidění, která i prošla hlavou, mě naplnily hrůzou.

4:2  Vtom se mi ale zdál hrůzný sen. To, co jsem v mysli viděl na lůžku, mě ohromilo.

4:2  Tu jsem viděl sen a ten mi naháněl strach. Zděsily mne představy na mém loži, to, co má hlava viděla.

4:2  Znamení a divy, kteréž učinil při mně Bůh nejvyšší, vidělo mi se za slušné, abych vypravoval.

4:2  somnium vidi, quod perterruit me : et cogitationes meæ in strato meo, et visiones capitis mei conturbaverunt me.

4:3  Then I set forth a decree, that all the wise men of Babylon should be brought in before me, and that they should shew me the interpretation of the dream.

4:3  How great are his signs! and how mighty are his wonders! his kingdom is an everlasting kingdom, and his dominion is from generation to generation.

4:3  Vydal jsem rozkaz, aby ke mně byli uvedeni všichni babylónští mudrci, aby mi sen vyložili.

4:3  Nařídil jsem proto, ať se ke mně dostaví všichni babylonští mudrci, aby mi ten sen vyložili.

4:3  Ode mne tedy vyšlo nařízení přivést přede mě všechny babylonské mudrce, aby mi sdělili výklad toho snu.

4:3  Znamení jeho jak veliká jsou, a divové jeho jak mocní jsou, království jeho království věčné, a panování jeho od národu do pronárodu.

4:3  Et per me propositum est decretum ut introducerentur in conspectu meo cuncti sapientes Babylonis, et ut solutionem somnii indicarent mihi.

4:4  Then came in the diviners, the wise men, the Chaldeans, and the soothsayers, and I told the dream before them: but they did not shew me the interpretation thereof.

4:4  I Nebuchadnezzar was at rest in mine house, and flourishing in my palace:

4:4  Přišli tedy věštci, zaklínači, hvězdopravci a planetáři. Vyprávěl jsem jim sen, ale jeho výklad mi nemohli oznámit.

4:4  Když se věštci, kouzelníci, mágové a jasnovidci dostavili, vyprávěl jsem jim ten sen, ale nedokázali mi ho vyložit.

4:4  Tehdy přišli kouzelníci, věštci chaldejci a drobopravci. Ten sen jsem jim vyprávěl, ale jeho výklad mi sdělit nemohli.

4:4  Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v domě svém, a kveta na palácu svém,

4:4  Tunc ingrediebantur arioli, magi, Chaldæi, et aruspices, et somnium narravi in conspectu eorum : et solutionem ejus non indicaverunt mihi,

4:5  Till their colleague, Daniel, came in before me, whose name is Baltassar, according to the name of my god, who hath in him the spirit of the holy gods: and I told the dream before him.

4:5  I saw a dream which made me afraid, and the thoughts upon my bed and the visions of my head troubled me.

4:5  Konečně ke mně přišel Daniel, který má jméno Beltšasar podle jména mého boha; v něm je duch svatých bohů. Vyprávěl jsem mu sen:

4:5  Nakonec přede mne předstoupil Daniel, který se podle mého boha jmenuje Baltazar a přebývá v něm duch svatých bohů. Vyprávěl jsem mu tedy svůj sen:

4:5  Až nakonec přede mne předstoupil Daniel, jehož jméno podle jména mého boha je Beltšasar a v němž dlí duch svatých bohů. I jemu jsem vyprávěl ten sen.

4:5  Měl jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem viděl, znepokojilo mne.

4:5  donec collega ingressus est in conspectu meo Daniel, cui nomen Baltassar secundum nomen dei mei, qui habet spiritum deorum sanctorum in semetipso : et somnium coram ipso locutus sum.

4:6  Baltassar, prince of the diviners, because I know that thou hast in thee the spirit of the holy gods, and that no secret is impossible to thee, tell me the visions of my dreams that I have seen, and the interpretation of them?

4:6  Therefore made I a decree to bring in all the wise men of Babylon before me, that they might make known unto me the interpretation of the dream.

4:6  Beltšasare, nejvyšší z věštců, vím, že v tobě je duch svatých bohů a že žádné tajemství ti nedělá potíže. Pověz mi výklad vidění snu, který jsem viděl.

4:6  „Baltazare, nejvyšší z věštců, vím, že v tobě přebývá duch svatých bohů a že ti žádné tajemství není těžké. Toto jsem viděl ve snu; pověz mi, co to znamená.

4:6  Beltšasare, největší z kouzelníků, o němž já vím, že v tobě dlí duch svatých bohů a žádné tajemství ti nedělá potíže, pověz ta vidění mého snu, která jsem viděl, a jeho výklad.

4:6  A protož vyšla ode mne ta výpověd, aby uvedeni byli přede mne mudrci Babylonští, kteříž by mi výklad toho snu oznámili.

4:6  Baltassar, princeps ariolorum, quoniam ego scio quod spiritum sanctorum deorum habeas in te, et omne sacramentum non est impossibile tibi : visiones somniorum meorum, quas vidi, et solutionem earum narra.

4:7  This was the vision of my head in my bed: I saw, and behold a tree in the midst of the earth, and the height thereof was exceeding great.

4:7  Then came in the magicians, the astrologers, the Chaldeans, and the soothsayers: and I told the dream before them; but they did not make known unto me the interpretation thereof.

4:7  Ve viděních, která mi prošla hlavou na mém lůžku jsem viděl: Hle, strom stál uprostřed země, jeho výška byla obrovská.

4:7  Na lůžku jsem měl v mysli toto vidění: Hle, spatřil jsem, jak se uprostřed země tyčí obrovský strom.

4:7  Co tedy má hlava viděla, když jsem byl na loži: Díval jsem se a hle, nějaký strom uprostřed země a tyčil se náramně.

4:7  Tedy předstoupili mudrci, hvězdáři, Kaldejští a hadači. I pověděl jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti.

4:7  Visio capitis mei in cubili meo : videbam, et ecce arbor in medio terræ, et altitudo ejus nimia.

4:8  The tree was great and strong, and the height thereof reached unto heaven: the sight thereof was even to the ends of all the earth.

4:8  But at the last Daniel came in before me, whose name was Belteshazzar, according to the name of my god, and in whom is the spirit of the holy gods: and before him I told the dream, saying,

4:8  Strom rostl a sílil, až jeho výška sahala k nebi. Bylo jej vidět od samého konce země.

4:8  Rostl a sílil, až jeho vrchol dosáhl k nebi, a ten strom byl vidět ze všech konců světa.

4:8  Ten strom vyrostl, zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa.

4:8  Až naposledy předstoupil přede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v němž jest duch bohů svatých. Jemuž jsem oznámil sen:

4:8  Magna arbor, et fortis, et proceritas ejus contingens cælum : aspectus illius erat usque ad terminos universæ terræ.

4:9  Its leaves were most beautiful, and its fruit exceeding much: and in it was food for all: under it dwelt cattle and beasts, and in the branches thereof the fowls of the air had their abode: and all flesh did eat of it.

4:9  O Belteshazzar, master of the magicians, because I know that the spirit of the holy gods is in thee, and no secret troubleth thee, tell me the visions of my dream that I have seen, and the interpretation thereof.

4:9  Měl nádherné listí a mnoho plodů, byla na něm potrava pro všechny. Polní zvěř pod ním nalézala stín, v jeho větvích bydleli nebeští ptáci a sytilo se z něho všechno tvorstvo.

4:9  Měl krásné listí a hojné ovoce, kterým se všichni sytili. Zvěř odpočívala v jeho stínu, ptáci hnízdili v jeho větvích a všem tvorům dával obživu.

4:9  Listí měl krásné i ovoce hojné a byla na něm potrava pro každého. Pod ním nalézala stín polní zvěř, v jeho větvích přebývalo nebeské ptactvo a každý tvor se z něho živil.

4:9  Baltazaře, kníže mudrců, já vím, že duch bohů svatých jest v tobě, a nic tajného není tobě nesnadného. Vidění snu mého, kterýž jsem měl, i výklad jeho oznam.

4:9  Folia ejus pulcherrima, et fructus ejus nimius : et esca universorum in ea. Subter eam habitabant animalia et bestiæ, et in ramis ejus conversabantur volucres cæli : et ex ea vescebatur omnis caro.

4:10  I saw in the vision of my head upon my bed, and behold a watcher, and a holy one came down from heaven.

4:10  Thus were the visions of mine head in my bed; I saw, and behold a tree in the midst of the earth, and the height thereof was great.

4:10  Ve viděních, která mi prošla hlavou na mém lůžku, jsem viděl: Hle, posel, a to svatý, sestupoval z nebe.

4:10  Vidění, které jsem v mysli spatřil na lůžku, pokračovalo: Hle, z nebe sestoupil svatý posel

4:10  Má hlava ve vidění na loži hleděla dále a hle, jakýsi strážný a svatý sestoupil z nebes.

4:10  U vidění pak, kteréž jsem viděl na ložci svém, viděl jsem, a aj, strom u prostřed země, jehož vysokost byla veliká.

4:10  Videbam in visione capitis mei super stratum meum, et ecce vigil, et sanctus, de cælo descendit.

4:11  He cried aloud, and said thus: Cut down the tree, and chop off the branches thereof: shake off its leaves, and scatter its fruits: let the beasts fly away that are under it, and the birds from its branches.

4:11  The tree grew, and was strong, and the height thereof reached unto heaven, and the sight thereof to the end of all the earth:

4:11  Mocně volal a nařizoval toto: ‚Skácejte strom! Osekejte mu větve! Otrhejte mu listí! Rozházejte jeho plody! Ať uteče zvěř, která byla pod ním, i ptáci z jeho větví!

4:11  a volal mocným hlasem: ‚Porazte ten strom a osekejte mu větve, zbavte ho listí a rozházejte ovoce! Ať uteče zvěř, jež byla pod ním, tak jako ptáci z jeho větví!

4:11  Mocně volal a říkal toto: Podetněte ten strom a osekejte mu větve, připravte ho o listí a jeho ovoce rozházejte. Ať zpod něho prchne zvěř i ptactvo z jeho větví.

4:11  Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do končin vší země.

4:11  Clamavit fortiter, et sic ait : Succidite arborem, et præcidite ramos ejus : excutite folia ejus, et dispergite fructus ejus : fugiant bestiæ, quæ subter eam sunt, et volucres de ramis ejus.

4:12  Nevertheless, leave the stump of its roots in the earth, and let it be tied with a band of iron and of brass, among the grass, that is without, and let it be wet with the dew of heaven, and let its portion be with the wild beasts in the grass of the earth.

4:12  The leaves thereof were fair, and the fruit thereof much, and in it was meat for all: the beasts of the field had shadow under it, and the fowls of the heaven dwelt in the boughs thereof, and all flesh was fed of it.

4:12  Avšak pařez s kořeny ponechte v zemi, sevřený obručí z železa a bronzu, ve svěží zeleni pole; ať je skrápěn nebeskou rosou a se zvěří ať se dělí o rostliny země.

4:12  Pařez i s kořeny mu však ponechte v zemi, v poutech železných a bronzových mezi trávou na poli. Nebeská rosa ať jej napájí a o pastvu ať se dělí se zvěří.

4:12  Avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří se dělí o porost zemský.

4:12  Lístí jeho bylo pěkné, a ovoce jeho hojné, všechněm za pokrm, pod stínem pak jeho byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z něho potravu měl všeliký živočich.

4:12  Verumtamen germen radicum ejus in terra sinite, et alligetur vinculo ferreo et æreo in herbis quæ foris sunt, et rore cæli tingatur, et cum feris pars ejus in herba terræ.

4:13  Let his heart be changed from man's, and let a beast's heart be given him: and let seven times pass over him.

4:13  I saw in the visions of my head upon my bed, and, behold, a watcher and an holy one came down from heaven;

4:13  Jeho srdce ať je jiné, než je srdce lidské, ať je mu dáno srdce zvířecí, dokud nad ním neuplyne sedm let.

4:13  Lidský rozum ať jej opustí a dostane rozum zvířecí, dokud mu neuplyne sedm období.

4:13  Jeho srdce z lidského ať se promění a srdce budiž mu dáno zvířecí, než by přes něho přešlo sedm časů.

4:13  Viděl jsem také u viděních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv,

4:13  Cor ejus ab humano commutetur, et cor feræ detur ei : et septem tempora mutentur super eum.

4:14  This is the decree by the sentence of the watchers, and the word and demand of the holy ones: till the living know, that the most High ruleth in the kingdom of men: and he will give it to whomsoever it shall please him, and he will appoint the basest man over it.

4:14  He cried aloud, and said thus, Hew down the tree, and cut off his branches, shake off his leaves, and scatter his fruit: let the beasts get away from under it, and the fowls from his branches:

4:14  V rozhodnutí nebeských poslů je rozsudek, výpovědí svatých je věc uzavřená. Z toho živí poznají, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a komu chce, je dává; může nad ním ustanovit i nejnižšího z lidí.‘

4:14  Toto je výrok oznámený posly, rozsudek vydaný svatými, aby všichni živí poznali, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí, a že nad ním může postavit i nejnižšího z lidí.‘

4:14  Prohlášení to výrokem strážných jest, slovem svatých ta záležitost, ⌈aby živí poznali,⌉ že v lidském kralování Nejvyšší vládne a on je dává, komukoli ráčí, ba i nejnižšího z lidí nad ním ustanovuje.

4:14  Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetněte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho.

4:14  In sententia vigilum decretum est, et sermo sanctorum, et petitio : donec cognoscant viventes quoniam dominatur Excelsus in regno hominum, et cuicumque voluerit, dabit illud, et humillimum hominem constituet super eum.

4:15  I, king Nabuchodonosor, saw this dream: thou, therefore, O Baltassar, tell me quickly the interpretation: for all the wise men of my kingdom are not able to declare the meaning of it to me: but thou art able, because the spirit of the holy gods is in thee.

4:15  Nevertheless leave the stump of his roots in the earth, even with a band of iron and brass, in the tender grass of the field; and let it be wet with the dew of heaven, and let his portion be with the beasts in the grass of the earth:

4:15  Tento sen jsem viděl já, král Nebúkadnesar, a ty, Beltšasare, mi řekni jeho výklad. Žádný z mudrců mého království mi nemohl výklad oznámit. Ty však jsi toho schopen, neboť v tobě je duch svatých bohů.“

4:15  Toto je tedy sen, který jsem já, král Nabukadnezar, viděl. Ty mi jej teď, Baltazare, vylož, neboť mi jej žádný z mudrců mého království vyložit nedokáže. Ty to však dokážeš, neboť v tobě přebývá duch svatých bohů.“

4:15  Tento sen viděl jsem já, král Nebúkadnesar. A ty, Beltšasare, pověz výklad. Neboť všichni mudrci mého království nejsou schopni mi ten výklad oznámit, ty však můžeš. Vždyť duch svatých bohů dlí v tobě.

4:15  A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a díl jeho s zvěří v bylině zemské.

4:15  Hoc somnium vidi ego Nabuchodonosor rex : tu ergo Baltassar interpretationem narra festinus, quia omnes sapientes regni mei non queunt solutionem edicere mihi : tu autem potes, quia spiritus deorum sanctorum in te est.

4:16  Then Daniel, whose name was Baltassar, began silently to think within himself for about one hour: and his thought troubled him. But the king answering, said: Baltassar, let not the dream and the interpretation thereof trouble thee. Baltassar answered, and said: My lord, the dream be to them that hate thee, and the interpretation thereof to thy enemies.

4:16  Let his heart be changed from man’s, and let a beast’s heart be given unto him; and let seven times pass over him.

4:16  Tu Daniel, který měl jméno Beltšasar, zůstal skoro hodinu strnulý a jeho myšlenky ho plnily hrůzou. Král mu řekl: „Beltšasare, snu ani výkladu se nehroz.“ Beltšasar odpověděl: „Můj pane, kéž by sen platil tvým nepřátelům a jeho výklad tvým protivníkům.

4:16  Daniel zvaný Baltazar tam dlouho stál otřesen. To, co mu přicházelo na mysl, ho děsilo. Král ho však vyzval: „Neboj se, Baltazare, toho snu ani jeho výkladu.“ Baltazar odpověděl: „Kéž by ten sen, můj pane, byl o tvých nepřátelích a jeho výklad o tvých odpůrcích!

4:16  Nato Daniel, jehož jméno bylo Beltšasar, zůstal asi hodinu vylekán, ta pomyšlení ho zděsila. Promluvil tedy znovu král: Beltšasare, nechť nezděsí tě ani sen, ani výklad. Beltšasar odpověděl a řekl: Můj pane, tvým nepřátelům ten sen a můj výklad tvým protivníkům.

4:16  Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné, a srdce zvířecí nechť jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se při něm.

4:16  Tunc Daniel, cujus nomen Baltassar, cœpit intra semetipsum tacitus cogitare quasi una hora : et cogitationes ejus conturbabant eum. Respondens autem rex, ait : Baltassar, somnium et interpretatio ejus non conturbent te. Respondit Baltassar, et dixit : Domine mi, somnium his, qui te oderunt, et interpretatio ejus hostibus tuis sit.

4:17  The tree which thou sawest, which was high and strong, whose height reached to the skies, and the sight thereof into all the earth:

4:17  This matter is by the decree of the watchers, and the demand by the word of the holy ones: to the intent that the living may know that the most High ruleth in the kingdom of men, and giveth it to whomsoever he will, and setteth up over it the basest of men.

4:17  Strom, který jsi viděl, který rostl a sílil, až jeho výška sahala k nebi a bylo ho vidět po celé zemi,

4:17  Ten strom, který jsi viděl růst a sílit, až jeho vrchol dosáhl k nebi, strom, který byl vidět z celého světa,

4:17  Strom, který jsi viděl -- jenž vyrostl a zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa,

4:17  Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním.

4:17  Arborem, quam vidisti sublimem atque robustam, cujus altitudo pertingit ad cælum, et aspectus illius in omnem terram ;

4:18  And the branches thereof were most beautiful, and its fruit exceeding much, and in it was food for all, under which the beasts of the field dwelt, and the birds of the air had their abode in its branches.

4:18  This dream I king Nebuchadnezzar have seen. Now thou, O Belteshazzar, declare the interpretation thereof, forasmuch as all the wise men of my kingdom are not able to make known unto me the interpretation: but thou art able; for the spirit of the holy gods is in thee.

4:18  který měl nádherné listí a mnoho plodů, na němž byla potrava pro všechny, pod nímž bydlela polní zvěř a v jehož větvích přebývali nebeští ptáci,

4:18  který měl krásné listí a hojné ovoce, jímž se všichni sytili, strom, v jehož stínu odpočívala zvěř a v jehož větvích hnízdili ptáci –

4:18  jenž listí měl krásné i ovoce hojné a na němž byla potrava pro každého, pod nímž přebývala polní zvěř, v jehož větvích se zdržovalo nebeské ptactvo --

4:18  Tento sen viděl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazaře, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty můžeš, proto že duch bohů svatých jest v tobě.

4:18  et rami ejus pulcherrimi, et fructus ejus nimius, et esca omnium in ea, subter eam habitantes bestiæ agri, et in ramis ejus commorantes aves cæli :

4:19  It is thou, O king, who art grown great, and become mighty: for thy greatness hath grown, and hath reached to heaven, and thy power unto the ends of the earth.

4:19  Then Daniel, whose name was Belteshazzar, was astonied for one hour, and his thoughts troubled him. The king spake, and said, Belteshazzar, let not the dream, or the interpretation thereof, trouble thee. Belteshazzar answered and said, My lord, the dream be to them that hate thee, and the interpretation thereof to thine enemies.

4:19  jsi ty, králi, který jsi rostl a sílil. Tvá velikost rostla, až dosáhla k nebi, tvá vladařská moc až na konec země.

4:19  ten strom jsi, králi, ty! Vyrostl jsi a zesílil, tvá mohutnost rostla, až dosáhla k nebi, a tvá vláda sahá až na kraj světa.

4:19  to jsi ty, králi, jenž jsi vyrostl a zesílil, ⌈svou velikostí vyrostls a dosáhl jsi k nebi a svou vládou⌉ na sám kraj světa.

4:19  Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, předěšený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpověděv král, řekl: Baltazaře, sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe. Odpověděl Baltazar a řekl: Pane můj, sen tento přiď na ty, kteříž tě v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé nepřátely.

4:19  tu es rex, qui magnificatus es, et invaluisti : et magnitudo tua crevit, et pervenit usque ad cælum, et potestas tua in terminos universæ terræ.

4:20  And whereas the king saw a watcher, and a holy one come down from heaven, and say: Cut down the tree, and destroy it, but leave the stump of the roots thereof in the earth, and let it be bound with iron and brass, among the grass without, and let it be sprinkled with the dew of heaven, and let his feeding be with the wild beasts, till seven times pass over him.

4:20  The tree that thou sawest, which grew, and was strong, whose height reached unto the heaven, and the sight thereof to all the earth;

4:20  Král viděl potom posla, a to svatého, jak sestupoval z nebe a nařizoval: ‚Skácejte strom a zničte jej, avšak pařez s kořeny ponechte v zemi sevřený obručí z železa a bronzu ve svěží zeleni pole, ať je skrápěn nebeskou rosou a ať má podíl s polní zvěří, dokud nad ním neuplyne sedm let.‘

4:20  Viděl jsi, králi, svatého posla, jak sestupuje z nebe a říká: ‚Porazte ten strom a zničte jej, pařez i s kořeny mu však ponechte v zemi, v poutech železných a bronzových mezi trávou na poli, ať jej nebeská rosa napájí a o pastvu ať se dělí se zvěří, dokud mu neuplyne sedm období.‘

4:20  A že král viděl strážného a svatého, jak sestupuje z nebes a praví: Podetněte ten strom a zničte jej, avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří polní se dělí, dokud by přes něho nepřešlo sedm časů --

4:20  Strom ten, kterýž jsi viděl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi.

4:20  Quod autem vidit rex vigilem, et sanctum descendere de cælo, et dicere : Succidite arborem, et dissipate illam, attamen germen radicum ejus in terra dimittite, et vinciatur ferro et ære in herbis foris, et rore cæli conspergatur, et cum feris sit pabulum ejus, donec septem tempora mutentur super eum :

4:21  This is the interpretation of the sentence of the most High, which is come upon my lord, the king.

4:21  Whose leaves were fair, and the fruit thereof much, and in it was meat for all; under which the beasts of the field dwelt, and upon whose branches the fowls of the heaven had their habitation:

4:21  Toto je výklad, králi: Je to rozhodnutí Nejvyššího, které dopadlo na krále, mého pána.

4:21  Zde je tedy výklad, Výsosti; zde je výrok Nejvyššího o mém královském pánu:

4:21  tento výklad, králi, je i výrok Nejvyššího, který zasáhl na mého pána, krále.

4:21  A lístí jeho pěkné, a ovoce jeho hojné, a z něhož všickni pokrm měli, pod nímž byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští,

4:21  hæc est interpretatio sententiæ Altissimi, quæ pervenit super dominum meum regem,

4:22  They shall cast thee out from among men, and thy dwelling shall be with cattle, and with wild beasts, and thou shalt eat grass, as an ox, and shalt be wet with the dew of heaven: and seven times shall pass over thee, till thou know that the most High ruleth over the kingdom of men, and giveth it to whomsoever he will.

4:22  It is thou, O king, that art grown and become strong: for thy greatness is grown, and reacheth unto heaven, and thy dominion to the end of the earth.

4:22  Vyženou tě pryč od lidí a budeš bydlet s polní zvěří. Za pokrm ti dají rostliny jako dobytku a nechají tě skrápět nebeskou rosou. Tak nad tebou uplyne sedm let, dokud nepoznáš, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že je dává, komu chce.

4:22  Budeš odehnán pryč od lidí a budeš bydlet mezi zvířaty. Budeš jíst trávu jako býk a nebeskou rosou se napojíš. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí.

4:22  Vyženou tě totiž od lidí a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku a nechají tě smáčet nebeskou rosou. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.

4:22  Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšířil se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce země.

4:22  Ejicient te ab hominibus, et cum bestiis ferisque erit habitatio tua, et fœnum ut bos comedes, et rore cæli infunderis : septem quoque tempora mutabuntur super te, donec scias quod dominetur Excelsus super regnum hominum, et cuicumque voluerit, det illud.

4:23  But whereas he commanded, that the stump of the roots thereof, that is, of the tree, should be left: thy kingdom shall remain to thee, after thou shalt have known that power is from heaven.

4:23  And whereas the king saw a watcher and an holy one coming down from heaven, and saying, Hew the tree down, and destroy it; yet leave the stump of the roots thereof in the earth, even with a band of iron and brass, in the tender grass of the field; and let it be wet with the dew of heaven, and let his portion be with the beasts of the field, till seven times pass over him;

4:23  A že bylo řečeno, aby byl pařez toho stromu i s kořeny ponechán, tvé království se ti opět dostane, až poznáš, že Nebesa mají moc.

4:23  Onen rozkaz, že stromu má být ponechán pařez i s kořeny, pak znamená, že své království znovu dostaneš, až uznáš vládu Nebes.

4:23  A že přikázali pařez tomu stromu s kořeny ponechat, tvé království se ti dostane poté, co poznáš, že vládnou nebesa.

4:23  Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž řekl: Podetněte strom ten a zkazte jej, a však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých ať jest na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a s zvěří polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se při něm:

4:23  Quod autem præcepit ut relinqueretur germen radicum ejus, id est arboris : regnum tuum tibi manebit postquam cognoveris potestatem esse cælestem.

4:24  Wherefore, O king, let my counsel be acceptable to thee, and redeem thou thy sins with alms, and thy iniquities with works of mercy to the poor: perhaps he will forgive thy offences.

4:24  This is the interpretation, O king, and this is the decree of the most High, which is come upon my lord the king:

4:24  Kéž se ti, králi, zalíbí má rada: Překonej své hříchy spravedlností a svá provinění milostí k strádajícím; snad ti bude prodloužen klid.“

4:24  Kéž proto královská Výsost ráčí přijmout moji radu: Naprav své hříchy spravedlností a svou vinu laskavostí k trpícím. Kéž bys byl dlouho šťastně živ!“

4:24  Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží.

4:24  Tenť jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále.

4:24  Quam ob rem, rex, consilium meum placeat tibi, et peccata tua eleemosynis redime, et iniquitates tuas misericordiis pauperum : forsitan ignoscet delictis tuis.

4:25  All these things came upon king Nabuchodonosor.

4:25  That they shall drive thee from men, and thy dwelling shall be with the beasts of the field, and they shall make thee to eat grass as oxen, and they shall wet thee with the dew of heaven, and seven times shall pass over thee, till thou know that the most High ruleth in the kingdom of men, and giveth it to whomsoever he will.

4:25  To všechno dopadlo na krále Nebúkadnesara.

4:25  To vše se potom králi Nabukadnezarovi stalo.

4:25  To vše krále Nebúkadnesara zasáhlo.

4:25  Nebo zaženou tě lidé od sebe, a s zvěří polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, a rosou nebeskou smáčín budeš, až se vyplní sedm let při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.

4:25  Omnia hæc venerunt super Nabuchodonosor regem.

4:26  At the end of twelve months he was walking in the palace of Babylon.

4:26  And whereas they commanded to leave the stump of the tree roots; thy kingdom shall be sure unto thee, after that thou shalt have known that the heavens do rule.

4:26  Uplynulo dvanáct měsíců. Král se procházel po královském paláci v Babylóně

4:26  Uběhlo dvanáct měsíců. Když se král jednou procházel po terasách babylonského královského paláce,

4:26  Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci,

4:26  Že pak řekli, aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu, království tvé tobě zůstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují.

4:26  Post finem mensium duodecim, in aula Babylonis deambulabat.

4:27  And the king answered, and said: Is not this the great Babylon, which I have built, to be the seat of the kingdom, by the strength of my power, and in the glory of my excellence?

4:27  Wherefore, O king, let my counsel be acceptable unto thee, and break off thy sins by righteousness, and thine iniquities by shewing mercy to the poor; if it may be a lengthening of thy tranquillity.

4:27  a řekl: „Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?“

4:27  zvolal: „Veliký Babylon! Svou vlastní mocí a silou jsem ho vybudoval v královské sídlo ke slávě své velebnosti!“

4:27  prohlásil král: Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu.

4:27  Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj.

4:27  Responditque rex, et ait : Nonne hæc est Babylon magna, quam ego ædificavi in domum regni, in robore fortitudinis meæ, et in gloria decoris mei ?

4:28  And while the word was yet in the king's mouth, a voice came down from heaven: To thee, O king Nabuchodonosor, it is said: Thy kingdom shall pass from thee.

4:28  All this came upon the king Nebuchadnezzar.

4:28  Ještě to slovo bylo v ústech krále, když se snesl hlas z nebe: „Tobě je to řečeno, králi Nebúkadnesare: Tvé království od tebe odešlo.

4:28  Král to ještě ani nedořekl, když z nebe zazněl hlas: „Slovo pro tebe, králi Nabukadnezare: Ztratil jsi království!

4:28  Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo.

4:28  Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora.

4:28  Cumque sermo adhuc esset in ore regis, vox de cælo ruit : Tibi dicitur, Nabuchodonosor rex : Regnum tuum transibit a te,

4:29  And they shall cast thee out from among men, and thy dwelling shall be with cattle and wild beasts: thou shalt eat grass like an ox, and seven times shall pass over thee, till thou know that the most High ruleth in the kingdom of men, and giveth it to whomsoever he will.

4:29  At the end of twelve months he walked in the palace of the kingdom of Babylon.

4:29  Vyženou tě pryč od lidí a budeš bydlit s polní zvěří. Dají ti za pokrm rostliny jako dobytku. Tak nad tebou uplyne sedm let, dokud nepoznáš, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že je dává, komu chce.“

4:29  Budeš odehnán pryč od lidí, budeš bydlet mezi zvířaty a budeš jíst trávu jako býk. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí!“

4:29  Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.

4:29  Nebo po dokonání dvanácti měsíců, procházeje se po palácu královském v Babyloně,

4:29  et ab hominibus ejicient te, et cum bestiis et feris erit habitatio tua : fœnum quasi bos comedes, et septem tempora mutabuntur super te, donec scias quod dominetur Excelsus in regno hominum, et cuicumque voluerit, det illud.

4:30  The same hour the word was fulfilled upon Nabuchodonosor, and he was driven away from among men, and did eat grass, like an ox, and his body was wet with the dew of heaven: till his hairs grew like the feathers of eagles, and his nails like birds' claws.

4:30  The king spake, and said, Is not this great Babylon, that I have built for the house of the kingdom by the might of my power, and for the honour of my majesty?

4:30  V tu hodinu se to slovo na Nebúkadnesarovi splnilo. Byl vyhnán pryč od lidí, pojídal rostliny jako dobytek, jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, až mu narostly vlasy jako peří orlům a nehty jako drápy ptákům.

4:30  V tom okamžiku se to slovo o Nabukadnezarovi splnilo. Byl odehnán pryč od lidí, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od rosy, až mu narostly vlasy jako orlí peří a nehty jako ptačí pařáty.

4:30  V té chvíli se ono slovo o Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy.

4:30  Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé?

4:30  Eadem hora sermo completus est super Nabuchodonosor, et ex hominibus abjectus est, et fœnum ut bos comedit, et rore cæli corpus ejus infectum est, donec capilli ejus in similitudinem aquilarum crescerent, et ungues ejus quasi avium.

4:31  Now at the end of the days, I, Nabuchodonosor, lifted up my eyes to heaven, and my sense was restored to me: and I blessed the most High, and I praised and glorified him that liveth for ever: for his power is an everlasting power, and his kingdom is to all generations.

4:31  While the word was in the king’s mouth, there fell a voice from heaven, saying, O king Nebuchadnezzar, to thee it is spoken; The kingdom is departed from thee.

4:31  „Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já Nebúkadnesar své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení.

4:31  Já, Nabukadnezar, jsem po té době nakonec pozvedl oči k nebi a rozum se mi vrátil. Tehdy jsem dobrořečil Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého: Jeho vláda trvá navěky, jeho království nad všemi pokoleními.

4:31  Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení.

4:31  Ještě ta řeč byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe přišel: Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe,

4:31  Igitur post finem dierum, ego Nabuchodonosor oculos meos ad cælum levavi, et sensus meus redditus est mihi : et Altissimo benedixi, et viventem in sempiternum laudavi et glorificavi : quia potestas ejus potestas sempiterna, et regnum ejus in generationem et generationem.

4:32  And all the inhabitants of the earth are reputed as nothing before him: for he doth according to his will, as well with the powers of heaven, as among the inhabitants of the earth: and there is none that can resist his hand, and say to him: Why hast thou done it?

4:32  And they shall drive thee from men, and thy dwelling shall be with the beasts of the field: they shall make thee to eat grass as oxen, and seven times shall pass over thee, until thou know that the most High ruleth in the kingdom of men, and giveth it to whomsoever he will.

4:32  Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: ‚Co to děláš?‘

4:32  Všichni, kdo bydlí na zemi, jsou před ním zcela nicotní. Jak se mu zlíbí, zachází s nebeskými zástupy i s těmi, kdo bydlí na zemi. Jeho ruku nemůže nikdo zastavit, nikdo mu neřekne: „Cos to učinil?“

4:32  Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?!

4:32  Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.

4:32  Et omnes habitatores terræ apud eum in nihilum reputati sunt : juxta voluntatem enim suam facit tam in virtutibus cæli quam in habitatoribus terræ : et non est qui resistat manui ejus, et dicat ei : Quare fecisti ?

4:33  At the same time my sense returned to me, and I came to the honour and glory of my kingdom: and my shape returned to me: and my nobles, and my magistrates, sought for me, and I was restored to my kingdom: and greater majesty was added to me.

4:33  The same hour was the thing fulfilled upon Nebuchadnezzar: and he was driven from men, and did eat grass as oxen, and his body was wet with the dew of heaven, till his hairs were grown like eagles’ feathers, and his nails like birds’ claws.

4:33  Tou dobou se mi vrátil rozum a ke slávě mého království mi opět byla vrácena má důstojnost a lesk. Moje královská rada a hodnostáři mě vyhledali, opět jsem byl dosazen do svého království a byla mi přidána mimořádná velikost.

4:33  Když mi byl navrácen rozum, vrátila se mi také má vznešenost a vzhled příslušný ke královské velebnosti. Tehdy mě našli moji rádcové a velmoži, byl jsem znovu nastolen na královský trůn a dostalo se mi ještě nesmírnější moci než předtím.

4:33  V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost.

4:33  V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vůl jedl, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí.

4:33  In ipso tempore sensus meus reversus est ad me, et ad honorem regni mei, decoremque perveni : et figura mea reversa est ad me, et optimates mei et magistratus mei requisierunt me, et in regno meo restitutus sum : et magnificentia amplior addita est mihi.

4:34  Therefore I, Nabuchodonosor, do now praise, and magnify, and glorify the King of heaven: because all his works are true, and his ways judgments, and them that walk in pride he is able to abase.

4:34  And at the end of the days I Nebuchadnezzar lifted up mine eyes unto heaven, and mine understanding returned unto me, and I blessed the most High, and I praised and honoured him that liveth for ever, whose dominion is an everlasting dominion, and his kingdom is from generation to generation:

4:34  Nyní tedy já Nebúkadnesar chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit.“

4:34  Já, Nabukadnezar, teď proto chválím, velebím a oslavuji Krále nebes. Všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé; on umí pokořit ty, kteří žijí v pýše!

4:34  Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně.

4:34  Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do pronárodu.

4:34  Nunc igitur, ego Nabuchodonosor laudo, et magnifico, et glorifico regem cæli : quia omnia opera ejus vera, et viæ ejus judicia, et gradientes in superbia potest humiliare.

4:35  And all the inhabitants of the earth are reputed as nothing: and he doeth according to his will in the army of heaven, and among the inhabitants of the earth: and none can stay his hand, or say unto him, What doest thou?

4:35  A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo, ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš?

4:36  At the same time my reason returned unto me; and for the glory of my kingdom, mine honour and brightness returned unto me; and my counsellors and my lords sought unto me; and I was established in my kingdom, and excellent majesty was added unto me.

4:36  Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království svém, a velebnost větší jest mi přidána.

4:37  Now I Nebuchadnezzar praise and extol and honour the King of heaven, all whose works are truth, and his ways judgment: and those that walk in pride he is able to abase.

4:37  Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše může snižovati.

Chapter 5

5:1  Baltasar, the king, made a great feast for a thousand of his nobles: and every one drank according to his age.

5:1  Belshazzar the king made a great feast to a thousand of his lords, and drank wine before the thousand.

5:1  Král Belšasar vystrojil velikou hostinu svým tisíci hodnostářům a před těmito tisíci pil víno.

5:1  Král Belšasar jednou vystrojil velikou hostinu pro tisíc svých velmožů a v jejich společnosti popíjel víno.

5:1  Král Belšasar připravil tisícovce svých velmožů veliký hodokvas a sám popíjel víno ⌈v čele⌉ této tisícovky.

5:1  Balsazar král učinil hody veliké tisíci knížatům svým, a před nimi víno pil.

5:1  Baltassar rex fecit grande convivium optimatibus suis mille : et unusquisque secundum suam bibebat ætatem.

5:2  And being now drunk, he commanded that they should bring the vessels of gold and silver, which Nabuchodonosor, his father, had brought away out of the temple, that was in Jerusalem, that the king and his nobles, and his wives, and his concubines, might drink in them.

5:2  Belshazzar, whiles he tasted the wine, commanded to bring the golden and silver vessels which his father Nebuchadnezzar had taken out of the temple which was in Jerusalem; that the king, and his princes, his wives, and his concubines, might drink therein.

5:2  Při popíjení vína poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které odnesl Nebúkadnesar, jeho otec, z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny.

5:2  Napit tím vínem pak Belšasar poručil, ať přinesou zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabukadnezar odnesl z jeruzalémského chrámu: „Král z nich bude pít se svými velmoži, manželkami a konkubínami!“

5:2  Když okusil víno, poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nebúkadnesar odnesl z jeruzalémského chrámu. Že prý král, jeho velmoži, jeho ženy i jeho družky budou pít z nich.

5:2  A když pil víno Balsazar, rozkázal přinésti nádobí zlaté a stříbrné, kteréž vynesl Nabuchodonozor otec jeho z chrámu Jeruzalémského, aby z něho pili král i knížata jeho, ženy jeho i ženiny jeho.

5:2  Præcepit ergo jam temulentus ut afferrentur vasa aurea et argentea, quæ asportaverat Nabuchodonosor pater ejus de templo, quod fuit in Ierusalem, ut biberent in eis rex, et optimates ejus, uxoresque ejus, et concubinæ.

5:3  Then were the golden and silver vessels brought, which he had brought away out of the temple that was in Jerusalem: and the king and his nobles, his wives, and his concubines, drank in them.

5:3  Then they brought the golden vessels that were taken out of the temple of the house of God which was at Jerusalem; and the king, and his princes, his wives, and his concubines, drank in them.

5:3  Hned tedy přinesli zlaté nádoby odnesené z chrámu, to je z Božího domu v Jeruzalémě, a pili z nich král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny.

5:3  A tak přinesli ty zlaté nádoby odnesené z Božího chrámu v Jeruzalémě a král se svými velmoži, manželkami a konkubínami z nich pil.

5:3  Hned přinesli zlaté nádoby, odnesené z chrámu Božího domu v Jeruzalémě, a král, jeho velmoži, jeho ženy i jeho družky se z nich napili.

5:3  I přineseno jest nádobí zlaté, kteréž vynesli z chrámu domu Božího, kterýž byl v Jeruzalémě, a pili z něho král i knížata jeho, ženy jeho i ženiny jeho.

5:3  Tunc allata sunt vasa aurea, et argentea, quæ asportaverat de templo, quod fuerat in Ierusalem : et biberunt in eis rex, et optimates ejus, uxores et concubinæ illius.

5:4  They drank wine, and praised their gods of gold, and of silver, of brass, of iron, and of wood, and of stone.

5:4  They drank wine, and praised the gods of gold, and of silver, of brass, of iron, of wood, and of stone.

5:4  Pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné.

5:4  Popíjeli víno a oslavovali bohy ze zlata a stříbra, z bronzu a železa, ze dřeva i kamene.

5:4  Popíjeli víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné i kamenné.

5:4  Pili víno, a chválili bohy zlaté a stříbrné, měděné, železné, dřevěné a kamenné.

5:4  Bibebant vinum, et laudabant deos suos aureos et argenteos, æreos, ferreos, ligneosque et lapideos.

5:5  In the same hour there appeared fingers, as it were of the hand of a man, writing over against the candlestick, upon the surface of the wall of the king's palace: and the king beheld the joints of the hand that wrote.

5:5  In the same hour came forth fingers of a man’s hand, and wrote over against the candlestick upon the plaister of the wall of the king’s palace: and the king saw the part of the hand that wrote.

5:5  V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala.

5:5  Vtom se přímo před svícnem objevily prsty lidské ruky a začaly psát na omítku královského paláce. Když král spatřil tu píšící ruku,

5:5  V té chvíli se objevily prsty lidské ruky a psaly před svícnem na omítce stěny královského paláce. Král jen hleděl na hřbet jakési ruky, jak píše.

5:5  V touž hodinu vyšli prstové ruky lidské, a psali naproti svícnu na stěně paláce královského, a král hleděl na částky ruky, kteráž psala.

5:5  In eadem hora apparuerunt digiti, quasi manus hominis scribentis contra candelabrum in superficie parietis aulæ regiæ : et rex aspiciebat articulos manus scribentis.

5:6  Then was the king's countenance changed, and his thoughts troubled him: and the joints of his loins were loosed, and his knees struck one against the other.

5:6  Then the king’s countenance was changed, and his thoughts troubled him, so that the joints of his loins were loosed, and his knees smote one against another.

5:6  Tu se barva králova obličeje změnila a myšlenky ho naplnily hrůzou, poklesl v kyčlích a kolena mu tloukla o sebe.

5:6  zbledl hrůzou. Kolena se mu roztřásla, že se sotva držel na nohou.

5:6  A tu se králi úplně změnil výraz, z hloubi duše byl zděšen, sotva se držel na nohou a kolena mu klepala o sebe.

5:6  Tedy jasnost královská změnila se, a myšlení jeho zkormoutila ho, a pasové bedr jeho rozpásali se, i kolena jeho jedno o druhé se tlouklo.

5:6  Tunc facies regis commutata est, et cogitationes ejus conturbabant eum : et compages renum ejus solvebantur, et genua ejus ad se invicem collidebantur.

5:7  And the king cried out aloud to bring in the wise men, the Chaldeans, and the soothsayers. And the king spoke, and said to the wise men of Babylon: Whosoever shall read this writing, and shall make known to me the interpretation thereof, shall be clothed with purple, and shall have a golden chain on his neck, and shall be the third man in my kingdom.

5:7  The king cried aloud to bring in the astrologers, the Chaldeans, and the soothsayers. And the king spake, and said to the wise men of Babylon, Whosoever shall read this writing, and shew me the interpretation thereof, shall be clothed with scarlet, and have a chain of gold about his neck, and shall be the third ruler in the kingdom.

5:7  Král mocně zvolal, aby přivedli zaklínače, hvězdopravce a planetáře. Babylónským mudrcům král řekl: „Kdokoli přečte toto písmo a sdělí mi výklad, bude oblečen do purpuru, na krk mu bude dán zlatý řetěz a bude mít v království moc jako třetí po mně.“

5:7  Vykřikl, ať přivedou kouzelníky, mágy a jasnovidce. Potom těm babylonským mudrcům řekl: „Kdokoli ten nápis přečte a vyloží mi ho, bude oblečen purpurem, na krk dostane zlatý řetěz a stane se třetím nejmocnějším v království!“

5:7  Potom se král hlasitě rozkřičel, aby přivedli věštce a chaldejce a drobopravce. Král k babylonským mudrcům promluvil a řekl jim: Každý, kdo přečte tento nápis a přednese mi jeho výklad, šarlat oblékne a zlatý řetěz okolo krku obdrží a bude vládnout jako třetí v království.

5:7  A zkřikl král ze vší síly, aby přivedeni byli hvězdáři, Kaldejští a hadači. I mluvil král a řekl mudrcům Babylonským: Kdokoli přečte psání toto, a výklad jeho mi oznámí, šarlatem odín bude, a řetěz zlatý na hrdlo jeho, a třetím v království po mně bude.

5:7  Exclamavit itaque rex fortiter ut introducerent magos, Chaldæos, et aruspices. Et proloquens rex ait sapientibus Babylonis : Quicumque legerit scripturam hanc, et interpretationem ejus manifestam mihi fecerit, purpura vestietur, et torquem auream habebit in collo, et tertius in regno meo erit.

5:8  Then came in all the king's wise men, but they could neither read the writing, nor declare the interpretation to the king.

5:8  Then came in all the king’s wise men: but they could not read the writing, nor make known to the king the interpretation thereof.

5:8  Všichni královští mudrci tedy vstoupili, ale nebyli schopni písmo přečíst a oznámit králi výklad.

5:8  Všichni královští mudrci tedy předstupovali, ale nedovedli králi ten nápis přečíst ani vyložit.

5:8  Pak předstupovali všichni královští mudrci, ale nápis přečíst nedokázali ani sdělit králi jeho výklad.

5:8  I předstoupili všickni mudrci královští, ale nemohli písma toho čísti, ani výkladu oznámiti králi.

5:8  Tunc ingressi omnes sapientes regis non potuerunt nec scripturam legere, nec interpretationem indicare regi.

5:9  Wherewith king Baltasar was much troubled, and his countenance was changed: and his nobles also were troubled.

5:9  Then was king Belshazzar greatly troubled, and his countenance was changed in him, and his lords were astonied.

5:9  Král Belšasar byl pln hrůzy a barva jeho obličeje se změnila. I hodnostáři byli zmateni.

5:9  To krále Belšasara vyděsilo ještě víc a byl čím dál bledší. I jeho velmoži byli zděšení.

5:9  To už byl král Belšasar úplně zděšený a byl téměř k nepoznání. Také jeho velmoži byli zmateni.

5:9  Pročež král Balsazar velmi předěšen byl, a jasnost jeho změnila se na něm, ano i knížata jeho zkormouceni byli.

5:9  Unde rex Baltassar satis conturbatus est, et vultus illius immutatus est ; sed et optimates ejus turbabantur.

5:10  Then the queen, on occasion of what had happened to the king, and his nobles, came into the banquet-house: and she spoke, and said: O king, live for ever: let not thy thoughts trouble thee, neither let thy countenance be changed.

5:10  Now the queen, by reason of the words of the king and his lords, came into the banquet house: and the queen spake and said, O king, live for ever: let not thy thoughts trouble thee, nor let thy countenance be changed:

5:10  Po slovech krále a hodnostářů vešla do domu, kde hodovali, královna a řekla: „Králi, navěky buď živ! Nechť tě tvé myšlenky neplní hrůzou a barva tvého obličeje ať se nemění.

5:10  Když královna matka uslyšela hlasy krále a velmožů, vešla do hodovní síně. „Ať žiješ, králi, navěky!“ řekla. „Neděs se tolik a nebuď bledý.

5:10  Vzhledem k řečem, které vedli král a jeho velmoži, vstoupila do hodovní síně i královna matka. Promluvila a řekla: Králi, navěky buď živ. Nemusíš se z hloubi duše děsit a svůj výraz si zachovej.

5:10  Královna pak, příčinou té věci královské a knížat jeho, do domu těch hodů vešla, a promluvivši královna, řekla: Králi, na věky živ buď. Nechť tě neděsí myšlení tvá, a jasnost tvá nechť se nemění.

5:10  Regina autem pro re, quæ acciderat regi et optimatibus ejus, domum convivii ingressa est : et proloquens ait : Rex, in æternum vive ! non te conturbent cogitationes tuæ, neque facies tua immutetur.

5:11  There is a man in thy kingdom that hath the spirit of the holy gods in him: and in the days of thy father knowledge and wisdom were found in him: for king Nabuchodonosor, thy father, appointed him prince of the wise men, enchanters, Chaldeans, and soothsayers, thy father, I say, O king:

5:11  There is a man in thy kingdom, in whom is the spirit of the holy gods; and in the days of thy father light and understanding and wisdom, like the wisdom of the gods, was found in him; whom the king Nebuchadnezzar thy father, the king, I say, thy father, made master of the magicians, astrologers, Chaldeans, and soothsayers;

5:11  Je v tvém království muž, v němž je duch svatých bohů. Za dnů tvého otce bylo shledáno, že je osvícený a zběhlý v moudrosti, která je jako moudrost bohů. Král Nebúkadnesar, tvůj otec, ho ustanovil nejvyšším z věštců, zaklínačů, hvězdopravců a planetářů, ano, tvůj otec, králi,

5:11  Máš ve svém království muže, v němž přebývá duch svatých bohů. Ten za dnů tvého otce prokázal jasnozřivost, důvtip a moudrost, jakou mívají bohové. Král Nabukadnezar, tvůj otec, jej proto ustanovil nejvyšším z věštců, kouzelníků, mágů a jasnovidců.

5:11  Ve tvém království je muž, ve kterém dlí duch svatých bohů a v němž se za dnů tvého otce nalezlo osvícení a jasnozřivost ⌈i moudrost, jakou mívají bohové.⌉ A král Nebúkadnesar, tvůj otec, jej ustanovil představeným kouzelníků, věštců, chaldejců, drobopravců… ⌈Tvůj otec, králi,⌉

5:11  Jest muž v království tvém, v němž jest duch bohů svatých, v kterémž za dnů otce tvého osvícení, rozumnost a moudrost, jako moudrost bohů, nalezena, jehož král Nabuchodonozor otec tvůj knížetem mudrců, hvězdářů, Kaldejských a hadačů ustanovil, otec tvůj, ó králi,

5:11  Est vir in regno tuo, qui spiritum deorum sanctorum habet in se, et in diebus patris tui scientia et sapientia inventæ sunt in eo : nam et rex Nabuchodonosor pater tuus principem magorum, incantatorum, Chaldæorum, et aruspicum constituit eum, pater, inquam, tuus, o rex :

5:12  Because a greater spirit, and knowledge, and understanding, and interpretation of dreams, and shewing of secrets, and resolving of difficult things, were found in him, that is, in Daniel: whom the king named Baltassar. Now, therefore, let Daniel be called for, and he will tell the interpretation.

5:12  Forasmuch as an excellent spirit, and knowledge, and understanding, interpreting of dreams, and shewing of hard sentences, and dissolving of doubts, were found in the same Daniel, whom the king named Belteshazzar: now let Daniel be called, and he will shew the interpretation.

5:12  neboť bylo shledáno, že Daniel, jemuž král dal jméno Beltšasar, má mimořádného ducha a poznání a že je zběhlý ve vykládání snů, řešení záhad a vysvětlování věcí nesnadných. Nechť je Daniel nyní zavolán a sdělí výklad.“

5:12  Daniel, jemuž král dal jméno Baltazar, totiž prokázal vzácného ducha, rozumnost a důvtip ve vykládání snů, odhalování tajemství a řešení záhad. Nech proto zavolat Daniela – on ti ten nápis vyloží.“

5:12  jelikož neobyčejný duch a poznání i jasnozřivost vykládající sny a záhadné výroky a rozplétající obtíže se nalezla v Danielovi, jemuž dal král jméno Beltšasar. Nyní tedy budiž zavolán Daniel a on přednese výklad.

5:12  Proto že duch znamenitý, i umění a rozumnost vykládání snů a oznámení pohádek, i rozvázání věcí nesnadných nalezeno při Danielovi, jemuž král jméno dal Baltazar. Nechať nyní zavolán jest Daniel, a oznámíť výklad ten.

5:12  quia spiritus amplior, et prudentia, intelligentiaque et interpretatio somniorum, et ostensio secretorum, ac solutio ligatorum inventæ sunt in eo, hoc est in Daniele : cui rex posuit nomen Baltassar. Nunc itaque Daniel vocetur, et interpretationem narrabit.

5:13  Then Daniel was brought in before the king. And the king spoke, and said to him: Art thou Daniel, of the children of the captivity of Juda, whom my father, the king, brought out of Judea?

5:13  Then was Daniel brought in before the king. And the king spake and said unto Daniel, Art thou that Daniel, which art of the children of the captivity of Judah, whom the king my father brought out of Jewry?

5:13  Daniel byl hned přiveden ke králi. Král se Daniela otázal: „Ty jsi Daniel z judských přesídlenců, kterého přivedl král, můj otec, z Judska?

5:13  A tak Daniela přivedli před krále. „Ty jsi ten Daniel z židovských vyhnanců, které můj královský otec přivedl z Judska?“ zeptal se ho král.

5:13  Před krále byl tedy předveden Daniel. Král k Danielovi promluvil a řekl: Ty jsi ten Daniel ze synů judských vysídlenců, které přivedl král, můj otec, z Judska?

5:13  Tedy přiveden jest Daniel před krále. I mluvil král a řekl Danielovi: Ty-li jsi ten Daniel, jeden z synů zajatých Judských, kteréhož přivedl král otec můj z Judstva?

5:13  Igitur introductus est Daniel coram rege : ad quem præfatus rex ait : Tu es Daniel de filiis captivitatis Judæ, quem adduxit pater meus rex de Judæa ?

5:14  I have heard of thee, that thou hast the spirit of the gods, and excellent knowledge, and understanding, and wisdom are found in thee.

5:14  I have even heard of thee, that the spirit of the gods is in thee, and that light and understanding and excellent wisdom is found in thee.

5:14  Slyšel jsem o tobě, že je v tobě duch bohů a že bylo shledáno, že jsi osvícený a zběhlý v mimořádné moudrosti.

5:14  „Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů a že jsi prokázal jasnozřivost, důvtip a vzácnou moudrost.

5:14  Už jsem o tobě slyšel, že v tobě dlí duch bohů a nalezlo se v tobě osvícení a jasnozřivost i neobyčejná moudrost.

5:14  Slyšel jsem zajisté o tobě, že duch bohů svatých jest v tobě, a osvícení i rozumnost a moudrost znamenitá nalezena jest v tobě.

5:14  audivi de te, quoniam spiritum deorum habeas, et scientia, intelligentiaque ac sapientia ampliores inventæ sunt in te.

5:15  And now the wise men, the magicians, have come in before me, to read this writing, and shew me the interpretation thereof; and they could not declare to me the meaning of this writing.

5:15  And now the wise men, the astrologers, have been brought in before me, that they should read this writing, and make known unto me the interpretation thereof: but they could not shew the interpretation of the thing:

5:15  Byli ke mně přivedeni mudrci, zaklínači, aby mi přečetli toto písmo a oznámili mi jeho výklad, ale nejsou schopni výklad té věci sdělit.

5:15  Před chvílí ke mně přivedli mudrce a kouzelníky, aby mi přečetli a vyložili tento nápis, ale vůbec to nedokázali.

5:15  Teď byli přede mne předvedeni mudrci a věštci, aby ten nápis přečetli a sdělili mi jeho výklad, ale nejsou schopni mi přednést výklad těch slov.

5:15  A nyní přivedeni jsou přede mne mudrci a hvězdáři, aby mi písmo toto přečtli, a výklad jeho oznámili, a však nemohli výkladu věci té oznámiti.

5:15  Et nunc introgressi sunt in conspectu meo sapientes magi, ut scripturam hanc legerent, et interpretationem ejus indicarent mihi : et nequiverunt sensum hujus sermonis edicere.

5:16  But I have heard of thee, that thou canst interpret obscure things, and resolve difficult things: now if thou art able to read the writing, and to shew me the interpretation thereof, thou shalt be clothed with purple, and shalt have a chain of gold about thy neck, and shalt be the third prince in my kingdom.

5:16  And I have heard of thee, that thou canst make interpretations, and dissolve doubts: now if thou canst read the writing, and make known to me the interpretation thereof, thou shalt be clothed with scarlet, and have a chain of gold about thy neck, and shalt be the third ruler in the kingdom.

5:16  O tobě jsem slyšel, že dokážeš podat výklad a vysvětlit nesnadné. Nyní tedy, dokážeš-li to písmo přečíst a výklad mi oznámit, budeš oblečen do purpuru, na krk ti bude dán zlatý řetěz a budeš mít v království moc jako třetí.“

5:16  O tobě jsem ale slyšel, že dovedeš vykládat smysl a řešit záhady. Nuže, dokážeš-li ten nápis přečíst a vyložit, budeš oblečen purpurem, na krk dostaneš zlatý řetěz a staneš se třetím nejmocnějším v království.“

5:16  Já jsem ale slyšel o tobě, že dokážeš výklady vysvětlovat a obtíže rozplétat. Jestli teď dokážeš přečíst ten nápis a sdělit mi jeho výklad, šarlat oblékneš a zlatý řetěz okolo krku obdržíš a budeš vládnout jako třetí v království.

5:16  Já pak slyšel jsem o tobě, že můžeš to, což jest nesrozumitelného, vykládati, a což nesnadného, rozvázati. Protož nyní, budeš-li moci písmo to přečísti, a výklad jeho mně oznámiti, v šarlat oblečen budeš, a řetěz zlatý na hrdlo tvé, a třetím v království po mně budeš.

5:16  Porro ego audivi de te, quod possis obscura interpretari, et ligata dissolvere : si ergo vales scripturam legere, et interpretationem ejus indicare mihi, purpura vestieris, et torquem auream circa collum tuum habebis, et tertius in regno meo princeps eris.

5:17  To which Daniel made answer, and said before the king: thy rewards be to thyself, and the gifts of thy house give to another: but the writing I will read to thee, O king, and shew thee the interpretation thereof.

5:17  Then Daniel answered and said before the king, Let thy gifts be to thyself, and give thy rewards to another; yet I will read the writing unto the king, and make known to him the interpretation.

5:17  Daniel na to králi odpověděl: „Své dary si ponech a své odměny dej jinému. To písmo však králi přečtu a výklad mu oznámím.

5:17  Daniel na to králi odpověděl: „Nech si své dary. Odměnit můžeš někoho jiného. Ten nápis ale králi přečtu a jeho smysl vyložím.

5:17  Nato Daniel odpověděl a před králem řekl: Tvé dary nechť zůstanou tobě a své odměny dej někomu jinému. Avšak ten nápis králi přečtu a výklad mu sdělím.

5:17  Tedy odpověděl Daniel a řekl před králem: Darové tvoji nechť zůstávají tobě, a odplatu svou dej jinému, a však písmo přečtu králi, a výklad oznámím jemu.

5:17  Ad quæ respondens Daniel, ait coram rege : Munera tua sint tibi, et dona domus tuæ alteri da : scripturam autem legam tibi, rex, et interpretationem ejus ostendam tibi.

5:18  O king, the most high God gave to Nabuchodonosor, thy father, a kingdom, and greatness, and glory, and honour.

5:18  O thou king, the most high God gave Nebuchadnezzar thy father a kingdom, and majesty, and glory, and honour:

5:18  Slyš, králi! Bůh nejvyšší dal Nebúkadnesarovi, tvému otci, království a velikost, slávu a důstojnost.

5:18  Slyš, králi! Nejvyšší Bůh dal tvému otci Nabukadnezarovi království, velikost, slávu a velebnost.

5:18  Nuže, králi, Bůh Nejvyšší dal království a velikost i čest a majestát tvému otci Nebúkadnesarovi.

5:18  Ty králi, slyš: Bůh nejvyšší královstvím a důstojností i slávou a okrasou obdařil Nabuchodonozora otce tvého,

5:18  O rex, Deus altissimus regnum et magnificentiam, gloriam et honorem dedit Nabuchodonosor patri tuo.

5:19  And for the greatness that he gave to him, all people, tribes, and languages trembled, and were afraid of him: whom he would, he slew: and whom he would, he destroyed: and whom he would, he set up: and whom he would, he brought down.

5:19  And for the majesty that he gave him, all people, nations, and languages, trembled and feared before him: whom he would he slew; and whom he would he kept alive; and whom he would he set up; and whom he would he put down.

5:19  Pro velikost, kterou mu dal, se před ním třásli všichni lidé různých národností a jazyků a obávali se ho. Koho chtěl, zabil, koho chtěl, nechal žít, koho chtěl, povýšil, koho chtěl, ponížil.

5:19  Pro tu velikost, kterou ho obdařil, jej s bázní a chvěním ctili lidé všech národů a jazyků. Koho chtěl, zabil, a koho chtěl, ušetřil. Koho chtěl, povýšil, a koho chtěl, ponížil.

5:19  A pro tu velikost, kterou mu dal, se před ním třásli a báli se jej všichni lidé, národy a jazyky. Koho chtěl, pobíjel, a koho chtěl, ⌈nechával naživu,⌉ koho chtěl, povyšoval, a koho chtěl, ponižoval.

5:19  A pro důstojnost, kterouž ho obdařil, všickni lidé, národové a jazykové třásli a báli se před ním. Kohokoli chtěl, zabil, a kterékoli chtěl, bil, kteréž chtěl, povyšoval, a kteréž chtěl, ponižoval.

5:19  Et propter magnificentiam, quam dederat ei, universi populi, tribus, et linguæ tremebant, et metuebant eum : quos volebat, interficiebat : et quos volebat, percutiebat : et quos volebat, exaltabat : et quos volebat, humiliabat.

5:20  But when his heart was lifted up, and his spirit hardened unto pride, he was put down from the throne of his kingdom, and his glory was taken away.

5:20  But when his heart was lifted up, and his mind hardened in pride, he was deposed from his kingly throne, and they took his glory from him:

5:20  Když se jeho srdce povýšilo a jeho duch se stal náramně zpupný, byl svržen ze svého královského stolce a jeho sláva mu byla odňata.

5:20  Když ale zpyšněl v srdci a zatvrdil se v nadutosti, byl ze svého královského trůnu sesazen a o svou slávu připraven.

5:20  Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali

5:20  Když se pak bylo pozdvihlo srdce jeho, a duch jeho zmocnil se v pýše, ssazen byl z stolice království svého, a slávu odjali od něho.

5:20  Quando autem elevatum est cor ejus, et spiritus illius obfirmatus est ad superbiam, depositus est de solio regni sui, et gloria ejus ablata est :

5:21  And he was driven out from the sons of men, and his heart was made like the beasts, and his dwelling was with the wild asses, and he did eat grass like an ox, and his body was wet with the dew of heaven: till he knew that the most High ruled in the kingdom of men, and that he will set over it whomsoever it shall please him.

5:21  And he was driven from the sons of men; and his heart was made like the beasts, and his dwelling was with the wild asses: they fed him with grass like oxen, and his body was wet with the dew of heaven; till he knew that the most high God ruled in the kingdom of men, and that he appointeth over it whomsoever he will.

5:21  Byl vyhnán pryč od lidí, jeho srdce se stalo podobné zvířecímu, bydlil s divokými osly, za pokrm mu dávali rostliny jako dobytku a jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, dokud nepoznal, že Bůh nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že nad ním ustanovuje, koho chce.

5:21  Byl odehnán pryč od lidí a dostal rozum zvířecí. Žil mezi divokými osly, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od rosy, než poznal, že nad lidským královstvím vládne Bůh Nejvyšší, a koho chce, nad ním může postavit.

5:21  a byl vyhnán od lidských synů, jeho srdce se připodobnilo zvířecímu a přebýval mezi divokými osly. Dávali mu spásat porost jako dobytku a nebeskou rosou se mu tělo smáčelo, dokud nepoznal, že v lidském kralování vládne Bůh Nejvyšší a ustanovuje v něm, kohokoli ráčí.

5:21  Ano i z spolku synů lidských vyvržen byl, a srdce jeho zvířecímu podobné učiněno bylo, a s divokými osly bylo bydlení jeho. Bylinu jako volům dávali jemu jísti, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, dokudž nepoznal, že panuje Bůh nejvyšší nad královstvím lidským, a že kohož chce, ustanovuje nad ním.

5:21  et a filiis hominum ejectus est, sed et cor ejus cum bestiis positum est, et cum onagris erat habitatio ejus : fœnum quoque ut bos comedebat, et rore cæli corpus ejus infectum est, donec cognosceret quod potestatem haberet Altissimus in regno hominum, et quemcumque voluerit, suscitabit super illud.

5:22  Thou also, his son, O Baltasar, hast not humbled thy heart, whereas thou knewest all these things:

5:22  And thou his son, O Belshazzar, hast not humbled thine heart, though thou knewest all this;

5:22  Ani ty, jeho synu Belšasare, jsi neponížil své srdce, ačkoli jsi o tom všem věděl,

5:22  Ale ty, jeho syn Belšasar, ses v srdci nepokořil, přestože jsi to všechno věděl.

5:22  Ani ty, jeho syn, jsi Belšasare, nepokořil své srdce, přestožes o tom všem věděl,

5:22  Ty také, synu jeho Balsazaře, neponížil jsi srdce svého, ačkolis o tom o všem věděl.

5:22  Tu quoque, filius ejus Baltassar, non humiliasti cor tuum, cum scires hæc omnia :

5:23  But hast lifted thyself up against the Lord of heaven: and the vessels of his house have been brought before thee: and thou, and thy nobles, and thy wives, and thy concubines, have drunk wine in them: and thou hast praised the gods of silver, and of gold, and of brass, of iron, and of wood, and of stone, that neither see, nor hear, nor feel: but the God who hath thy breath in his hand, and all thy ways, thou hast not glorified.

5:23  But hast lifted up thyself against the Lord of heaven; and they have brought the vessels of his house before thee, and thou, and thy lords, thy wives, and thy concubines, have drunk wine in them; and thou hast praised the gods of silver, and gold, of brass, iron, wood, and stone, which see not, nor hear, nor know: and the God in whose hand thy breath is, and whose are all thy ways, hast thou not glorified:

5:23  ale povýšil ses nad Pána nebes. Přinesli před tebe nádoby z jeho domu a pil jsi z nich víno ty i tvoji hodnostáři, tvé ženy i ženiny, a chválil jsi bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné a kamenné, kteří nic nevidí, neslyší ani nevědí. Boha, v jehož rukou je tvůj dech a všechny tvé cesty, jsi však nevelebil.

5:23  Naopak ses pozvedl proti Pánu nebes. Nechal sis přinést nádoby z jeho chrámu a popíjel jsi z nich se svými velmoži, manželkami a konkubínami. Oslavoval jsi bohy ze stříbra, zlata, bronzu, železa, dřeva i kamene, kteří nevidí, neslyší ani nic nevědí – ale Bohu, který má v moci každý tvůj dech a každý tvůj krok, jemu jsi slávu nevzdal!

5:23  nýbrž proti pánu nebes ses povýšil, když před tebe přinesli nádoby jeho domu a ty i tví velmoži tvé ženy i tvé družky z nich popíjeli víno, tehdy jsi chválil bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné i kamenné, kteří nevidí a neslyší ani nic nevědí, ale Boha, jenž má v ruce tvůj dech i celé tvé putování, jeho jsi neoslavil.

5:23  Ale pozdvihls se proti Pánu nebes; nebo nádobí domu jeho přinesli před tebe, a ty i knížata tvá, ženy tvé i ženiny tvé pili jste víno z něho. Nadto bohy stříbrné a zlaté, měděné, železné, dřevěné a kamenné, kteříž nevidí, ani slyší, aniž co vědí, chválil jsi, Boha pak, v jehož ruce jest dýchání tvé i všecky cesty tvé, neoslavoval jsi.

5:23  sed adversum Dominatorem cæli elevatus es : et vasa domus ejus allata sunt coram te, et tu, et optimates tui, et uxores tuæ, et concubinæ tuæ vinum bibistis in eis : deos quoque argenteos, et aureos, et æreos, ferreos, ligneosque et lapideos, qui non vident, neque audiunt, neque sentiunt, laudasti : porro Deum, qui habet flatum tuum in manu sua, et omnes vias tuas, non glorificasti.

5:24  Wherefore, he hath sent the part of the hand which hath written this that is set down.

5:24  Then was the part of the hand sent from him; and this writing was written.

5:24  Proto bylo od něho posláno zápěstí ruky a napsáno toto písmo.

5:24  To proto poslal onu ruku, která napsala ten nápis.

5:24  Nato byl od něho poslán hřbet té ruky a nápis tento zapsán.

5:24  Protož nyní od něho poslána jest částka ruky této, a písmo to napsáno jest.

5:24  Idcirco ab eo missus est articulus manus, quæ scripsit hoc quod exaratum est.

5:25  And this is the writing that is written: MANE, THECEL, PHARES.

5:25  And this is the writing that was written, MENE, MENE, TEKEL, UPHARSIN.

5:25  Toto pak je písmo, které bylo napsáno: ‚Mené, mené, tekel ú-parsín‘.

5:25  Ten nápis zní takto: MENE MENE TEKEL UFARSIN.

5:25  A tímto nápisem je zapsáno: MeNé, MeNé, TeKéL, uFaRSín.

5:25  A totoť jest písmo napsané: Mene, mene, tekel, ufarsin, totiž: Zčetl jsem, zčetl, zvážil a rozděluji.

5:25  Hæc est autem scriptura, quæ digesta est : Mane, Thecel, Phares.

5:26  And this is the interpretation of the word. MANE: God hath numbered thy kingdom, and hath finished it.

5:26  This is the interpretation of the thing: MENE; God hath numbered thy kingdom, and finished it.

5:26  Toto je výklad těch slov: Mené - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je.

5:26  Smysl těch slov je následující: Mene – Bůh tvé kralování ‚sečetl‘ a podtrhl.

5:26  Toto je výklad toho slova: MeNé -- sečetl Bůh tvé kralování a ukončil je.

5:26  Tento pak jest výklad slov: Mene, zčetl Bůh království tvé, a k konci je přivedl.

5:26  Et hæc est interpretatio sermonis. Mane : numeravit Deus regnum tuum, et complevit illud.

5:27  THECEL: thou art weighed in the balance, and art found wanting.

5:27  TEKEL; Thou art weighed in the balances, and art found wanting.

5:27  Tekel - byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký.

5:27  Tekel – byl jsi ‚zvážen‘ na vahách a shledán příliš lehkým.

5:27  TeKéL -- byl jsi zvážen na vahách a shledán jsi byl nedostatečným.

5:27  Tekel, zvážen jsi na váze, a nalezen jsi lehký.

5:27  Thecel : appensus es in statera, et inventus es minus habens.

5:28  PHARES: thy kingdom is divided, and is given to the Medes and Persians.

5:28  PERES; Thy kingdom is divided, and given to the Medes and Persians.

5:28  Peres - tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům.“

5:28  Peres – tvé království je ‚rozpolceno‘ a dáno Médům a Peršanům!“

5:28  PeRéS -- ⌈rozpůleno bylo tvé království⌉ a bylo dáno Médům a Peršanům.

5:28  Peres, rozděleno jest království tvé, a dáno jest Médským a Perským.

5:28  Phares : divisum est regnum tuum, et datum est Medis, et Persis.

5:29  Then by the king's command, Daniel was clothed with purple, and a chain of gold was put about his neck: and it was proclaimed of him that he had power as the third man in the kingdom.

5:29  Then commanded Belshazzar, and they clothed Daniel with scarlet, and put a chain of gold about his neck, and made a proclamation concerning him, that he should be the third ruler in the kingdom.

5:29  Belšasar hned poručil, aby Daniela oblékli do purpuru, na krk mu dali zlatý řetěz a rozhlásili o něm, že má v království moc jako třetí.

5:29  Belšasar hned na to přikázal, ať Daniela obléknou purpurem, na krk mu dají zlatý řetěz a prohlásí ho třetím nejmocnějším v království.

5:29  Nato Belšasar poručil a Daniela přioděli šarlatem i zlatým řetězem okolo krku a rozhlašovali před ním, že bude v království vládnout jako třetí.

5:29  Tedy z rozkazu Balsazarova oblékli Daniele v šarlat, a řetěz zlatý dali na hrdlo jeho, a rozhlašovali o něm, že má býti pánem třetím v království.

5:29  Tunc, jubente rege, indutus est Daniel purpura, et circumdata est torques aurea collo ejus : et prædicatum est de eo quod haberet potestatem tertius in regno suo.

5:30  The same night Baltasar, the Chaldean king, was slain.

5:30  In that night was Belshazzar the king of the Chaldeans slain.

5:30  Ještě té noci byl kaldejský král Belšasar zabit.

5:30  Ještě té noci pak byl babylonský král Belšasar zabit.

5:30  Té noci byl chaldejský král Belšasar zabit

5:30  V touž noc zabit jest Balsazar král Kaldejský.

5:30  Eadem nocte interfectus est Baltassar rex Chaldæus.

5:31  And Darius, the Mede, succeeded to the kingdom, being threescore and two years old.

5:31  And Darius the Median took the kingdom, being about threescore and two years old.

5:31  Darius pak Médský ujal království v letech okolo šedesáti a dvou.

5:31  Et Darius Medus successit in regnum, annos natus sexaginta duos.

Chapter 6

6:1  It seemed good to Darius, and he appointed over the kingdom a hundred and twenty governors, to be over his whole kingdom.

6:1  It pleased Darius to set over the kingdom an hundred and twenty princes, which should be over the whole kingdom;

6:1  Darjaveš médský se ujal království ve věku šedesáti dvou let.

6:1  Království pak obdržel Darjaveš Médský ve věku dvaašedesáti let.

6:1  a kralování se ujal Dareios Médský, když mu bylo šedesát dva roků.

6:1  Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadceti, kteříž by byli po všem království.

6:1  Placuit Dario, et constituit super regnum satrapas centum viginti ut essent in toto regno suo.

6:2  And three princes over them of whom Daniel was one: that the governors might give an account to them, and the king might have no trouble.

6:2  And over these three presidents; of whom Daniel was first: that the princes might give accounts unto them, and the king should have no damage.

6:2  Darjavešovi se zalíbilo ustanovit nad královstvím sto dvacet satrapů, aby byli po celém království.

6:2  Darjaveš se rozhodl ustanovit po celém královském území sto dvacet satrapů

6:2  Dareiovi se zdálo vhodné ustanovit nad královstvím sto dvacet satrapů, aby byli po celém království,

6:2  Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl, kterýmž by úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda nedála.

6:2  Et super eos principes tres, ex quibus Daniel unus erat : ut satrapæ illis redderent rationem, et rex non sustineret molestiam.

6:3  And Daniel excelled all the princes, and governors: because a greater spirit of God was in him.

6:3  Then this Daniel was preferred above the presidents and princes, because an excellent spirit was in him; and the king thought to set him over the whole realm.

6:3  Nad nimi byli tři říšští vládcové, z nichž jedním byl Daniel. Těm podávali satrapové hlášení, aby se tím král nemusel obtěžovat.

6:3  a nad nimi tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Satrapové se zodpovídali vezírům, aby tím nebyl obtěžován král.

6:3  a nad nimi ještě tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Jim tito satrapové podávali hlášení, aby král netrpěl škodu.

6:3  Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím.

6:3  Igitur Daniel superabat omnes principes et satrapas, quia spiritus Dei amplior erat in illo.

6:4  And the king thought to set him over all the kingdom; whereupon the princes, and the governors, sought to find occasion against Daniel, with regard to the king: and they could find no cause, nor suspicion, because he was faithful, and no fault, nor suspicion was found in him.

6:4  Then the presidents and princes sought to find occasion against Daniel concerning the kingdom; but they could find none occasion nor fault; forasmuch as he was faithful, neither was there any error or fault found in him.

6:4  Daniel pak vynikal nad říšské vládce i satrapy, neboť v něm byl mimořádný duch. Král ho zamýšlel ustanovit nad celým královstvím.

6:4  Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království.

6:4  Tento Daniel ovšem nad vezíry i satrapy vynikal, protože v něm byl neobyčejný duch, a král byl nakloněn ustanovit jej nad celým královstvím.

6:4  Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm.

6:4  Porro rex cogitabat constituere eum super omne regnum : unde principes, et satrapæ quærebant occasionem ut invenirent Danieli ex latere regis : nullamque causam, et suspicionem reperire potuerunt, eo quod fidelis esset, et omnis culpa, et suspicio non inveniretur in eo.

6:5  Then these men said: We shall not find any occasion against this Daniel, unless perhaps concerning the law of his God.

6:5  Then said these men, We shall not find any occasion against this Daniel, except we find it against him concerning the law of his God.

6:5  Tu se říšští vládcové a satrapové snažili nalézt proti Danielovi záminku ohledně jeho správy království, ale žádnou záminku ani zlé jednání nalézt nemohli, neboť byl věrný. Žádnou nedbalost ani zlé jednání na něm neshledali.

6:5  Vezíři a satrapové se proto snažili najít na Danielově vládní službě nějakou chybu. Nemohli ale žádnou chybu ani nedbalost najít, protože byl spolehlivý a žádného pochybení ani nedbalosti se nedopustil.

6:5  Tehdy se vezíři a satrapové snažili proti Danielovi nalézt něco ohledně království, ale nemohli nalézt vůbec nic ani žádnou závadu, neboť byl spolehlivý ⌈a žádná nedbalost ani závada se u něho nenalézala.⌉

6:5  Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho.

6:5  Dixerunt ergo viri illi : Non inveniemus Danieli huic aliquam occasionem, nisi forte in lege Dei sui.

6:6  Then the princes, and the governors, craftily suggested to the king, and spoke thus unto him: King Darius, live for ever:

6:6  Then these presidents and princes assembled together to the king, and said thus unto him, King Darius, live for ever.

6:6  Proto si ti muži řekli: „Nenajdeme proti Danielovi žádnou záminku, ledaže bychom našli proti němu něco, co se týče zákona jeho Boha.“

6:6  Nakonec si ti muži řekli: „Na toho Daniela nikdy nic nenajdeme, leda by se to týkalo jeho náboženství.“

6:6  Tu si ti muži řekli: Proti tomuhle Danielovi nenajdeme vůbec nic, ledaže bychom proti němu našli něco v zákoně jeho boha.

6:6  Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k němu: Darie králi, na věky buď živ.

6:6  Tunc principes et satrapæ surripuerunt regi, et sic locuti sunt ei : Dari rex, in æternum vive !

6:7  All the princes of the kingdom, the magistrates, and governors, the senators, and judges, have consulted together, that an imperial decree, and an edict be published: That whosoever shall ask any petition of any god, or man, for thirty days, but of thee, O king, shall be cast into the den of the lions.

6:7  All the presidents of the kingdom, the governors, and the princes, the counsellors, and the captains, have consulted together to establish a royal statute, and to make a firm decree, that whosoever shall ask a petition of any God or man for thirty days, save of thee, O king, he shall be cast into the den of lions.

6:7  Říšští vládcové a satrapové se shlukli ke králi a naléhali na něj: „Králi Darjaveši, navěky buď živ!

6:7  A tak se ti vezíři a satrapové nahrnuli ke králi a zvolali: „Ať žiješ, králi Darjaveši, navěky!

6:7  Pak se vezíři a satrapové shlukli okolo krále a takto na něho naléhali: Králi Darei, navěky buď živ!

6:7  Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci, správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové.

6:7  consilium inierunt omnes principes regni tui, magistratus, et satrapæ, senatores, et judices, ut decretum imperatorium exeat, et edictum : ut omnis, qui petierit aliquam petitionem a quocumque deo et homine usque ad triginta dies, nisi a te, rex, mittatur in lacum leonum.

6:8  Now, therefore, O king, confirm the sentence, and sign the decree: that what is decreed by the Medes and Persians may not be altered, nor any man be allowed to transgress it.

6:8  Now, O king, establish the decree, and sign the writing, that it be not changed, according to the law of the Medes and Persians, which altereth not.

6:8  Všichni královští vládci, zemští správcové a satrapové, královská rada a místodržitelé se uradili, abys královským výnosem potvrdil zákaz: Každý, kdo by se v údobí třiceti dnů obracel v modlitbě na kteréhokoli boha nebo člověka kromě na tebe, králi, ať je vhozen do lví jámy.

6:8  Všichni královští vezíři, hejtmani, satrapové, rádci a místodržící se usnesli, že by se mělo vydat královské nařízení potvrzující tento výnos: Každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy.

6:8  Všichni královští vezíři, prefekti a satrapové, rádci a místodržitelé se shodli, aby král vystavil dekret a vyšel zákaz, aby každý, kdo by nějakou prosbou po třicet dnů prosil u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než u tebe králi, byl uvržen do lvího doupěte.

6:8  Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.

6:8  Nunc itaque rex, confirma sententiam, et scribe decretum : ut non immutetur quod statutum est a Medis et Persis, nec prævaricari cuiquam liceat.

6:9  So king Darius set forth the decree, and established it.

6:9  Wherefore king Darius signed the writing and the decree.

6:9  Nyní, králi, vydej zákaz a podepiš přípis, který by podle nezrušitelného zákona Médů a Peršanů nesměl být změněn.“

6:9  Nuže, králi, potvrď ten edikt svým podpisem, aby podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů nemohl být změněn.“

6:9  Nyní nechť král ten zákaz vystaví a vydá předpis, jaký podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů není možno změnit.

6:9  Pročež král Darius vydal mandát a zápověd.

6:9  Porro rex Darius proposuit edictum, et statuit.

6:10  Now, when Daniel knew this, that is to say, that the law was made, he went into his house: and opening the windows in his upper chamber towards Jerusalem, he knelt down three times a day, and adored and gave thanks before his God, as he had been accustomed to do before.

6:10  Now when Daniel knew that the writing was signed, he went into his house; and his windows being open in his chamber toward Jerusalem, he kneeled upon his knees three times a day, and prayed, and gave thanks before his God, as he did aforetime.

6:10  Král Darjaveš tedy podepsal přípis a zákaz.

6:10  A tak král Darjaveš ten edikt podepsal.

6:10  Král Dareios tedy vydal onen předpis a zákaz.

6:10  Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval.

6:10  Quod cum Daniel comperisset, id est, constitutam legem, ingressus est domum suam : et fenestris apertis in cœnaculo suo contra Jerusalem tribus temporibus in die flectebat genua sua, et adorabat, confitebaturque coram Deo suo sicut et ante facere consueverat.

6:11  Wherefore those men carefully watching him, found Daniel praying and making supplication to his God.

6:11  Then these men assembled, and found Daniel praying and making supplication before his God.

6:11  Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v horní pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve.

6:11  Když se Daniel dozvěděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl v horní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému. Třikrát denně tam poklekal, aby se modlil ke svému Bohu a vzdával mu chválu tak jako předtím.

6:11  Když se Daniel dověděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl ve střešní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému, a tam jako vždy třikrát denně poklekal na kolena, modlil se a vzdával chválu před svým Bohem, neboť tak to činil i dříve.

6:11  Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorně prosí Boha svého,

6:11  Viri ergo illi curiosius inquirentes invenerunt Danielem orantem, et obsecrantem Deum suum.

6:12  And they came and spoke to the king concerning the edict: O king, hast thou not decreed, that every man that should make a request to any of the gods, or men, for thirty days, but to thyself, O king, should be cast into the den of the lions? And the king answered them, saying: The word is true, according to the decree of the Medes and Persians, which it is not lawful to violate.

6:12  Then they came near, and spake before the king concerning the king’s decree; Hast thou not signed a decree, that every man that shall ask a petition of any God or man within thirty days, save of thee, O king, shall be cast into the den of lions? The king answered and said, The thing is true, according to the law of the Medes and Persians, which altereth not.

6:12  Tu se ti muži shlukli a přistihli Daniela, jak se modlí a prosí svého Boha o milost.

6:12  Vtom se ale dovnitř nahrnuli ti muži a přistihli Daniela, jak se modlí k Bohu a prosí ho o pomoc.

6:12  Nyní se ale shlukli ti muži a nalezli Daniela, jak prosí a přimlouvá se před svým Bohem.

6:12  Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.

6:12  Et accedentes locuti sunt regi super edicto : Rex, numquid non constituisti ut omnis homo qui rogaret quemquam de diis et hominibus usque ad dies triginta, nisi te, rex, mitteretur in lacum leonum ? Ad quos respondens rex, ait : Verus est sermo juxta decretum Medorum atque Persarum, quod prævaricari non licet.

6:13  Then they answered, and said before the king: Daniel, who is of the children of the captivity of Juda, hath not regarded thy law, nor the decree that thou hast made: but three times a day he maketh his prayer.

6:13  Then answered they and said before the king, That Daniel, which is of the children of the captivity of Judah, regardeth not thee, O king, nor the decree that thou hast signed, but maketh his petition three times a day.

6:13  Hned šli ke králi a dovolávali se královského zákazu: „Zdali jsi nepodepsal zákaz, že každý člověk, který by se v údobí třiceti dnů modlil ke kterémukoli bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, bude vhozen do lví jámy?“ Král odpověděl: „To slovo platí podle nezrušitelného zákona Médů a Peršanů.“

6:13  Šli tedy za králem a připomněli mu onen královský edikt: „Nepodepsal jsi snad výnos, že každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy?“ „To slovo platí,“ přisvědčil král, „podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů.“

6:13  Předstoupili tedy před krále a hovořili o královském zákazu: Nevydal jsi snad zákaz, aby každý člověk, který bude po třicet dnů prosit u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného než tebe, králi, bude uvržen do lvího doupěte? Král promluvil a řekl: Tak to platí podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů.

6:13  Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou.

6:13  Tunc respondentes dixerunt coram rege : Daniel de filiis captivitatis Juda, non curavit de lege tua, et de edicto quod constituisti : sed tribus temporibus per diem orat obsecratione sua.

6:14  Now when the king had heard these words, he was very much grieved, and in behalf of Daniel he set his heart to deliver him, and even till sunset he laboured to save him.

6:14  Then the king, when he heard these words, was sore displeased with himself, and set his heart on Daniel to deliver him: and he laboured till the going down of the sun to deliver him.

6:14  Na to králi řekli: „Daniel z judských přesídlenců, králi, na tebe a zákaz, který si podepsal nedbá. Třikrát za den se modlí svou modlitbu.“

6:14  Na to králi řekli: „Daniel, ten židovský vyhnanec, si z tebe, králi, ani z ediktu, který jsi podepsal, nic nedělá. Třikrát denně se modlí ty své modlitby!“

6:14  Nato před králem promluvili takto: Daniel ze synů judských vysídlenců na tebe, králi, nebere zřetel, ani na zákaz, který jsi vydal, a svou prosbu přednáší třikrát denně!

6:14  Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti.

6:14  Quod verbum cum audisset rex, satis contristatus est : et pro Daniele posuit cor ut liberaret eum, et usque ad occasum solis laborabat ut erueret illum.

6:15  But those men perceiving the king's design, said to him: Know thou, O king, that the law of the Medes and Persians is, that no decree which the king hath made, may be altered.

6:15  Then these men assembled unto the king, and said unto the king, Know, O king, that the law of the Medes and Persians is, That no decree nor statute which the king establisheth may be changed.

6:15  Když král slyšel takovou řeč, byl velmi znechucen. Usilovně přemýšlel, jak by Daniela vysvobodil. Namáhal se až do západu slunce, jak by ho vyprostil.

6:15  Když to král uslyšel, velice se zarmoutil. Rozhodně chtěl Daniela zachránit, a usiloval o jeho záchranu až do západu slunce.

6:15  Jakmile to král uslyšel, byl velmi znechucen a lámal si hlavu, jak Daniela vysvobodit. Až do západu slunce se ho snažil zachránit.

6:15  Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo.

6:15  Viri autem illi, intelligentes regem, dixerunt ei : Scito, rex, quia lex Medorum atque Persarum est ut omne decretum, quod constituerit rex, non liceat immutari.

6:16  Then the king commanded, and they brought Daniel, and cast him into the den of the lions. And the king said to Daniel: Thy God, whom thou always servest, he will deliver thee.

6:16  Then the king commanded, and they brought Daniel, and cast him into the den of lions. Now the king spake and said unto Daniel, Thy God whom thou servest continually, he will deliver thee.

6:16  Ti muži se však shlukli ke králi a naléhali na něj: „Věz, králi, podle zákona Médů a Peršanů žádný zákaz ani výnos, který král vydá, nesmí být změněn.“

6:16  Tehdy se ale ke králi znovu nahrnuli ti muži a naléhali na něj: „Pamatuj, králi, že podle zákona Médů a Peršanů nemůže být žádný královský edikt ani rozkaz změněn!“

6:16  Jenomže ti muži se okolo krále shlukli a naléhali na krále: Považ, králi, že médským a perským zákonem je, aby jakýkoliv zákaz i dekret, který král stanoví, nebylo možno změnit!

6:16  I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe.

6:16  Tunc rex præcepit, et adduxerunt Danielem, et miserunt eum in lacum leonum. Dixitque rex Danieli : Deus tuus, quem colis semper, ipse liberabit te.

6:17  And a stone was brought, and laid upon the mouth of the den: which the king sealed with his own ring, and with the ring of his nobles, that nothing should be done against Daniel.

6:17  And a stone was brought, and laid upon the mouth of the den; and the king sealed it with his own signet, and with the signet of his lords; that the purpose might not be changed concerning Daniel.

6:17  Král tedy poručil, aby přivedli Daniela a vhodili ho do jámy, v níž byli lvi. Danielovi řekl: „Kéž tě tvůj Bůh, kterého stále uctíváš, vysvobodí.“

6:17  Nakonec tedy král vydal rozkaz, ať Daniela přivedou a hodí ho do lví jámy. Král tehdy Danielovi řekl: „Kéž tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachrání!“

6:17  Král nakonec přikázal, aby Daniela přivedli a uvrhli do lvího doupěte. Král Daniela oslovil a řekl mu: Tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, ten kéž tě vysvobodí.

6:17  A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi.

6:17  Allatusque est lapis unus, et positus est super os laci : quem obsignavit rex annulo suo, et annulo optimatum suorum, ne quid fieret contra Danielem.

6:18  And the king went away to his house, and laid himself down without taking supper, and meat was not set before him, and even sleep departed from him.

6:18  Then the king went to his palace, and passed the night fasting: neither were instruments of musick brought before him: and his sleep went from him.

6:18  Donesli jeden kámen a položili ho na otvor jámy. Král jej zapečetil pečetním prstenem svým a pečetními prsteny svých hodnostářů, aby se v Danielově záležitosti nedalo nic změnit.

6:18  Když pak přinesli kamennou desku a přikryli s ní ústí té jámy, král ji zapečetil svým prstenem i prsteny svých velmožů, aby se na Danielově osudu už nedalo nic změnit.

6:18  Pak byl přinesen nějaký balvan, přiložen na ústí toho doupěte a král jej zapečetil svým pečetidlem i pečetidlem svých velmožů, aby tu záležitost ohledně Daniela nebylo možno změnit.

6:18  I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho.

6:18  Et abiit rex in domum suam, et dormivit incœnatus, cibique non sunt allati coram eo, insuper et somnus recessit ab eo.

6:19  Then the king rising very early in the morning, went in haste to the lions' den:

6:19  Then the king arose very early in the morning, and went in haste unto the den of lions.

6:19  Pak se král odebral do svého paláce a ulehl, aniž co pojedl. Nedopřál si žádné obveselení a spánek se mu vyhýbal.

6:19  Potom se král odebral do paláce. Odmítl jídlo i obvyklé radovánky a celou noc nespal.

6:19  Král potom odešel do svého paláce a strávil noc bez jídla, nepovolal k sobě ani radovánky, i spánek ho opustil.

6:19  Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.

6:19  Tunc rex primo diluculo consurgens, festinus ad lacum leonum perrexit :

6:20  And coming near to the den, cried with a lamentable voice to Daniel, and said to him: Daniel, servant of the living God, hath thy God, whom thou servest always, been able, thinkest thou, to deliver thee from the lions?

6:20  And when he came to the den, he cried with a lamentable voice unto Daniel: and the king spake and said to Daniel, O Daniel, servant of the living God, is thy God, whom thou servest continually, able to deliver thee from the lions?

6:20  Jak se začalo rozednívat, hned za úsvitu, král vstal a chvatně odešel k jámě, kde byli lvi.

6:20  Ráno hned za úsvitu král vstal a spěchal ke lví jámě.

6:20  Nakonec král musel vstát ještě za svítání, jakmile se rozednilo, a poděšeně spěchal ke lvímu doupěti.

6:20  A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?

6:20  appropinquansque lacui, Danielem voce lacrimabili inclamavit, et affatus est eum : Daniel serve Dei viventis, Deus tuus, cui tu servis semper, putasne valuit te liberare a leonibus ?

6:21  And Daniel answering the king, said: O king, live for ever:

6:21  Then said Daniel unto the king, O king, live for ever.

6:21  Když přišel k jámě, zarmouceným hlasem zavolal na Daniela. Řekl Danielovi: „Danieli, služebníku Boha živého, dokázal tě Bůh, kterého stále uctíváš, zachránit před lvy?“

6:21  Jakmile se k ní přiblížil, zavolal sevřeným hlasem na Daniela: „Danieli, služebníku živého Boha! Dokázal tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachránit před lvy?“

6:21  Když se král k doupěti přiblížil, zavolal zarmouceným hlasem Daniela. Král Daniela oslovil takto: Danieli, otroku toho živého boha, jestlipak tě tvůj bůh, kterého ty stále uctíváš, dokázal vysvobodit od lvů?

6:21  Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ.

6:21  Et Daniel regi respondens ait : Rex, in æternum vive !

6:22  My God hath sent his angel, and hath shut up the mouths of the lions, and they have not hurt me: forasmuch as before him justice hath been found in me: yea, and before thee, O king, I have done no offence.

6:22  My God hath sent his angel, and hath shut the lions’ mouths, that they have not hurt me: forasmuch as before him innocency was found in me; and also before thee, O king, have I done no hurt.

6:22  Tu Daniel promluvil ke králi: „Králi, navěky buď živ!

6:22  „Ať žiješ, králi, navěky!“ odpověděl mu Daniel.

6:22  Vtom ke králi promluvil Daniel: Králi, navěky buď živ.

6:22  Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.

6:22  Deus meus misit angelum suum, et conclusit ora leonum, et non nocuerunt mihi : quia coram eo justitia inventa est in me : sed et coram te, rex, delictum non feci.

6:23  Then was the king exceeding glad for him, and he commanded that Daniel should be taken out of the den: and Daniel was taken out of the den, and no hurt was found in him, because he believed in his God.

6:23  Then was the king exceeding glad for him, and commanded that they should take Daniel up out of the den. So Daniel was taken up out of the den, and no manner of hurt was found upon him, because he believed in his God.

6:23  Můj Bůh poslal a svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili. Vždyť jsem byl před ním shledán čistý a ani proti tobě, králi, jsem se ničeho zlého nedopustil.“

6:23  „Můj Bůh poslal svého anděla, aby těm lvům zavřel tlamy. Vůbec mi neublížili, neboť jsem byl před Bohem shledán nevinným. A ani tobě, králi, jsem neprovedl nic zlého.“

6:23  Můj Bůh poslal svého anděla a lvům zavřel ústa, takže mě nezranili, poněvadž jsem byl před ním shledán nevinným a také vůči tobě, králi, jsem nic špatného neprovedl.

6:23  Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.

6:23  Tunc vehementer rex gavisus est super eo, et Danielem præcepit educi de lacu : eductusque est Daniel de lacu, et nulla læsio inventa est in eo, quia credidit Deo suo.

6:24  And by the king's commandment, those men were brought that had accused Daniel: and they were cast into the lions' den, they and their children, and their wives: and they did not reach the bottom of the den, before the lions caught them, and broke all their bones in pieces.

6:24  And the king commanded, and they brought those men which had accused Daniel, and they cast them into the den of lions, them, their children, and their wives; and the lions had the mastery of them, and brake all their bones in pieces or ever they came at the bottom of the den.

6:24  Král tím byl velice potěšen a poručil, aby Daniela vytáhli z jámy. Daniel byl tedy z jámy vytažen a nebyla na něm shledána žádná úhona, protože věřil ve svého Boha.

6:24  Král se velice zaradoval a hned přikázal, ať Daniela vytáhnou z jámy. Když ho z té jámy vytáhli, nenašli na něm ani škrábnutí, protože věřil ve svého Boha.

6:24  Tu se král nad tím velice zaradoval a rozkázal Daniela vytáhnout z doupěte. Daniel byl tedy vytažen z doupěte a nenašlo se na něm žádné zranění, neboť věřil ve svého Boha.

6:24  I rozkázal král, aby přivedeni byli muži ti, kteříž osočili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetřeli.

6:24  Jubente autem rege, adducti sunt viri illi, qui accusaverant Danielem : et in lacum leonum missi sunt, ipsi, et filii, et uxores eorum : et non pervenerunt usque ad pavimentum laci, donec arriperent eos leones, et omnia ossa eorum comminuerunt.

6:25  Then king Darius wrote to all people, tribes, and languages, dwelling in the whole earth: PEACE be multiplied unto you.

6:25  Then king Darius wrote unto all people, nations, and languages, that dwell in all the earth; Peace be multiplied unto you.

6:25  Král pak poručil, aby přivedli ty muže, kteří Daniela udali, a hodili je do lví jámy i s jejich syny a ženami. Ještě nedopadli na dno jámy, už se jich zmocnili lvi a rozdrtili jim všechny kosti.

6:25  Na králův rozkaz pak přivedli ty muže, kteří Daniela napadli, a hodili je do lví jámy i s jejich ženami a dětmi. Ještě než dopadli na dno, lvi se na ně vrhli a roztrhali je na kusy.

6:25  Král pak rozkázal, aby přivedli ty muže, kteří se tak pouštěli do Daniela, a do lvího doupěte uvrhli je i jejich syny a jejich ženy. Ještě nedopadli na dno doupěte, a už se jich zmocnili lvi a rozdrtili jim všechny kosti.

6:25  Tedy Darius král napsal všechněm lidem, národům a jazykům, kteříž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.

6:25  Tunc Darius rex scripsit universis populis, tribubus, et linguis habitantibus in universa terra : Pax vobis multiplicetur.

6:26  It is decreed by me, that in all my empire and my kingdom, all men dread and fear the God of Daniel. For he is the living and eternal God for ever: and his kingdom shall not be destroyed, and his power shall be for ever.

6:26  I make a decree, That in every dominion of my kingdom men tremble and fear before the God of Daniel: for he is the living God, and stedfast for ever, and his kingdom that which shall not be destroyed, and his dominion shall be even unto the end.

6:26  Tehdy král Darjaveš napsal všem lidem různých národností a jazyků, bydlícím po celé zemi: „Rozhojněn buď váš pokoj!

6:26  Král Darjaveš pak napsal lidem všech národů a jazyků: Hojný pokoj vám!

6:26  Potom král Dareios napsal všem lidem, národům a jazykům přebývajícím v celé zemi: Nechť se vám pokoj rozhojní.

6:26  Ode mne vyšlo nařízení toto, aby na všem panství království mého třásli a báli se před Bohem Danielovým; nebo on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce.

6:26  A me constitutum est decretum, ut in universo imperio et regno meo, tremiscant et paveant Deum Danielis : ipse est enim Deus vivens, et æternus in sæcula, et regnum ejus non dissipabitur, et potestas ejus usque in æternum.

6:27  He is the deliverer, and saviour, doing signs and wonders in heaven, and in earth: who hath delivered Daniel out of the lions' den.

6:27  He delivereth and rescueth, and he worketh signs and wonders in heaven and in earth, who hath delivered Daniel from the power of the lions.

6:27  Vydávám rozkaz, aby se v celé mé královské říši všichni třásli před Danielovým Bohem a obávali se ho, neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce.

6:27  Tímto nařizuji, aby všude, kam sahá má královská moc, lidé s bázní a chvěním ctili Danielova Boha. Neboť on je Bůh živý, on trvá navěky. Jeho království se nezhroutí a jeho vláda nikdy neskončí.

6:27  ⌈Vydávám nařízení,⌉ aby se po celém mém královském panství třásli před Danielovým Bohem a báli se jej, neboť on je Bůh živý a stálý navěky, i jeho království, jež nebude zničeno, a jeho vláda bude až do konce.

6:27  Vysvobozuje a vytrhuje, a činí znamení a divy na nebi i na zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů.

6:27  Ipse liberator atque salvator, faciens signa et mirabilia in cælo et in terra : qui liberavit Danielem de lacu leonum.

6:28  Now Daniel continued unto the reign of Darius, and the reign of Cyrus, the Persian.

6:28  So this Daniel prospered in the reign of Darius, and in the reign of Cyrus the Persian.

6:28  Vysvobozuje a vytrhuje, činí znamení a divy na nebi i na zemi. On vysvobodil Daniela ze lvích spárů.“

6:28  On umí vysvobodit a zachránit, on koná divy a zázraky jak na nebi, tak i na zemi. On Daniela zachránil ze spárů lvích!

6:28  On vysvobozuje a zachraňuje, znamení a divy koná na nebesích i na zemi, on vysvobodil Daniela ze lvích spárů.

6:28  Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu, a v království Cýra Perského.

6:28  Porro Daniel perseveravit usque ad regnum Darii, regnumque Cyri Persæ.

6:29  Danielovi se pak dobře dařilo v království Darjavešově i v království Kýra perského.

6:29  A tak se Danielovi za vlády Darjaveše a Kýra Perského dobře dařilo.

6:29  A tak se tedy Danielovi dobře dařilo za kralování Dareiova i za kralování Kýra Perského.

Chapter 7

7:1  In the first year of Baltasar, king of Babylon, Daniel saw a dream: and the vision of his head was upon his bed: and writing the dream, he comprehended it in a few words: and relating the sum of it in short, he said:

7:1  In the first year of Belshazzar king of Babylon Daniel had a dream and visions of his head upon his bed: then he wrote the dream, and told the sum of the matters.

7:1  V prvním roce vlády Belšasara, krále babylónského, viděl Daniel sen, vidění mu prošla hlavou na jeho lůžku. Hned tedy v hlavních rysech ten sen popsal.

7:1  V prvním roce babylonského krále Belšasara měl Daniel ve snu vidění. To, co v mysli spatřil na lůžku, pak sepsal. Zde začíná záznam onoho snu:

7:1  V prvním roce krále babylonského Belšasara viděl Daniel sen, měl totiž ve svém nitru jistá vidění, když byl na loži. Ten sen potom sepsal. Věc začala takto:

7:1  Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel měl sen a vidění svá na ložci svém, i napsal ten sen krátkými slovy.

7:1  Anno primo Baltassar regis Babylonis, Daniel somnium vidit : visio autem capitis ejus in cubili suo : et somnium scribens, brevi sermone comprehendit : summatimque perstringens, ait :

7:2  I saw in my vision by night, and behold the four winds of the heavens strove upon the great sea.

7:2  Daniel spake and said, I saw in my vision by night, and, behold, the four winds of the heaven strove upon the great sea.

7:2  Daniel řekl: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, čtyři nebeské větry rozbouřily Velké moře.

7:2  Já Daniel jsem v noci měl toto vidění: Hle, spatřil jsem, jak nad velikým mořem bouří čtyři nebeské větry.

7:2  Daniel promluvil: Ve vidění jsem během noci přihlížel tomu, jak hle, čtyři nebeské větry vzdouvají Veliké moře

7:2  Mluvil Daniel a řekl? Viděl jsem u vidění svém v noci, a aj, čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém.

7:2  Videbam in visione mea nocte : et ecce quatuor venti cæli pugnabant in mari magno.

7:3  And four great beasts, different one from another, came up out of the sea.

7:3  And four great beasts came up from the sea, diverse one from another.

7:3  A z moře vystoupila čtyři veliká zvířata, odlišná jedno od druhého.

7:3  Vtom se z moře vynořily čtyři obrovské šelmy, každá jiná.

7:3  a z moře vystupují čtyři veliké šelmy, každá jiná.

7:3  A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře, jedna od druhé rozdílná.

7:3  Et quatuor bestiæ grandes ascendebant de mari diversæ inter se.

7:4  The first was like a lioness, and had the wings of an eagle: I beheld till her wings were plucked off, and she was lifted up from the earth, and stood upon her feet as a man, and the heart of a man was given to her.

7:4  The first was like a lion, and had eagle’s wings: I beheld till the wings thereof were plucked, and it was lifted up from the earth, and made stand upon the feet as a man, and a man’s heart was given to it.

7:4  První bylo jako lev a mělo orlí křídla. Viděl jsem, že mu byla křídla oškubána, bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a dáno lidské srdce.

7:4  První vypadala jako lev, ale měla orlí křídla. Potom jsem viděl, jak jí ta křídla byla vylomena; byla zvednuta ze země, takže stála na nohách jako člověk, a dostala lidské srdce.

7:4  První byla jako lev, ale měla orlí křídla. Přihlížel jsem, jak jí byla potom ta křídla utržena, šelma byla zvednuta ze země, postavena na nohy jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce.

7:4  První podobná lvu, a křídla orličí měla. Hleděl jsem, až vytrhána byla křídla její, jimiž se vznášela od země, tak že na nohách jako člověk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí.

7:4  Prima quasi leæna, et alas habebat aquilæ : aspiciebam donec evulsæ sunt alæ ejus, et sublata est de terra, et super pedes quasi homo stetit ; et cor hominis datum est ei.

7:5  And behold another beast, like a bear, stood up on one side: and there were three rows in the mouth thereof, and in the teeth thereof, and thus they said to it: Arise, devour much flesh.

7:5  And behold another beast, a second, like to a bear, and it raised up itself on one side, and it had three ribs in the mouth of it between the teeth of it: and they said thus unto it, Arise, devour much flesh.

7:5  Hle, další zvíře, druhé, se podobalo medvědu. Bylo postaveno tváří k jedné straně. Mělo v tlamě mezi zuby tři žebra a bylo mu řečeno: ‚Vstaň a hojně se nažer masa!‘

7:5  A hle, vtom se objevila druhá šelma, podobná medvědu. Na jedné straně byla vztyčená, v zubech držela tři žebra a bylo jí řečeno: „Vstaň, sežer mnoho těl!“

7:5  A hle, další šelma, druhá, podobná medvědu. Byla postavena k jedné straně, mezi zuby měla v tlamě tři žebra a takto k ní hovořili: Vstaň, sežer hodně masa.

7:5  A aj, jiná šelma druhá podobná nedvědu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tři žebra v ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: Vstaň, nažer se hojně masa.

7:5  Et ecce bestia alia similis urso in parte stetit : et tres ordines erant in ore ejus, et in dentibus ejus, et sic dicebant ei : Surge, comede carnes plurimas.

7:6  After this I beheld, and lo, another like a leopard, and it had upon it four wings, as of a fowl, and the beast had four heads, and power was given to it.

7:6  After this I beheld, and lo another, like a leopard, which had upon the back of it four wings of a fowl; the beast had also four heads; and dominion was given to it.

7:6  Potom jsem viděl, hle, další zvíře bylo jako levhart a mělo na hřbetě čtyři ptačí křídla. Bylo to zvíře čtyřhlavé a byla mu dána vladařská moc.

7:6  Díval jsem se dál a hle, objevila se další šelma, podobná pardálu, ale na zádech měla čtyři ptačí křídla. Měla čtyři hlavy a byla jí dána moc.

7:6  Po tomto jsem přihlížel dále a hle, další. Byla jako levhart a na bocích měla čtyři ptačí křídla. Ta šelma měla čtyři hlavy a byla jí dána vláda.

7:6  Potom jsem viděl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém, a čtyřhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla.

7:6  Post hæc aspiciebam, et ecce alia quasi pardus, et alas habebat quasi avis, quatuor super se : et quatuor capita erant in bestia, et potestas data est ei.

7:7  After this I beheld in the vision of the night, and lo, a fourth beast, terrible and wonderful, and exceeding strong, it had great iron teeth, eating and breaking in pieces, and treading down the rest with his feet: and it was unlike to the other beasts which I had seen before it, and had ten horns.

7:7  After this I saw in the night visions, and behold a fourth beast, dreadful and terrible, and strong exceedingly; and it had great iron teeth: it devoured and brake in pieces, and stamped the residue with the feet of it: and it was diverse from all the beasts that were before it; and it had ten horns.

7:7  Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů.

7:7  Potom to noční vidění pokračovalo a hle, spatřil jsem čtvrtou šelmu. Byla děsivá a hrozná a měla strašnou sílu. Svými obrovskými železnými zuby hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama. Lišila se od všech šelem, které ji předcházely, a měla deset rohů.

7:7  Po tomto jsem v oněch nočních viděních přihlížel dále a hle, čtvrtá šelma strašlivá, úděsná a neobyčejně silná. Měla veliké železné zuby. Požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala. Ta byla ale odlišná ode všech šelem, které byly před ní, a měla deset rohů.

7:7  Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly před ní, a měla rohů deset.

7:7  Post hæc aspiciebam in visione noctis, et ecce bestia quarta terribilis atque mirabilis, et fortis nimis : dentes ferreos habebat magnos, comedens atque comminuens, et reliqua pedibus suis conculcans : dissimilis autem erat ceteris bestiis quas videram ante eam, et habebat cornua decem.

7:8  I considered the horns, and behold another little horn sprung out of the midst of them: and three of the first horns were plucked up at the presence thereof: and behold eyes like the eyes of a man were in this horn, and a mouth speaking great things.

7:8  I considered the horns, and, behold, there came up among them another little horn, before whom there were three of the first horns plucked up by the roots: and, behold, in this horn were eyes like the eyes of man, and a mouth speaking great things.

7:8  Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale.

7:8  Když jsem ty rohy pozoroval, hle, začal mezi nimi růst jiný, malý roh a tři z těch dřívějších rohů byly vyvráceny, aby mu udělaly místo. Na tom rohu jsem spatřil jakoby lidské oči a ústa, jež vedla pyšné řeči.

7:8  Sledoval jsem ty rohy a hle, mezi nimi vyrostl další roh, nepatrný, ale tři z dřívějších rohů byly před ním vykořeněny. A hle, na tomto rohu byly oči jako oči lidské a ústa mluvící velké věci.

7:8  Pilně jsem šetřil těch rohů, a hle, roh poslední malý vyrostal mezi nimi, a tři z těch rohů prvních vyvráceni jsou před ním; a aj, oči podobné očím lidským v rohu tom, a ústa mluvící pyšně.

7:8  Considerabam cornua, et ecce cornu aliud parvulum ortum est de medio eorum : et tria de cornibus primis evulsa sunt a facie ejus : et ecce oculi, quasi oculi hominis erant in cornu isto, et os loquens ingentia.

7:9  I beheld till thrones were placed, and the ancient of days sat: his garment was white as snow, and the hair of his head like clean wool: his throne like flames of fire: the wheels of it like a burning fire.

7:9  I beheld till the thrones were cast down, and the Ancient of days did sit, whose garment was white as snow, and the hair of his head like the pure wool: his throne was like the fiery flame, and his wheels as burning fire.

7:9  Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň.

7:9  Díval jsem se dál a uviděl toto: Byly rozestaveny trůny a Odvěký se posadil. Roucho měl bílé jako sníh, vlasy na hlavě jak vlnu beránčí. Jeho trůn – žhnoucí plameny a jeho kola – oheň hořící!

7:9  Přihlížel jsem, jak byly potom rozloženy trůny a usedl Věkovitý. Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn -- plamen ohně, jeho kola -- oheň hořící.

7:9  Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.

7:9  Aspiciebam donec throni positi sunt, et antiquus dierum sedit. Vestimentum ejus candidum quasi nix, et capilli capitis ejus quasi lana munda : thronus ejus flammæ ignis : rotæ ejus ignis accensus.

7:10  A swift stream of fire issued forth from before him: thousands of thousands ministered to him, and ten thousand times a hundred thousand stood before him: the judgment sat, and the books were opened.

7:10  A fiery stream issued and came forth from before him: thousand thousands ministered unto him, and ten thousand times ten thousand stood before him: the judgment was set, and the books were opened.

7:10  Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy.

7:10  Proud ohnivé řeky od něj vychází, miliony jsou jeho sloužících a miliardy před ním stojících. Soudní dvůr se posadil a byly otevřeny knihy.

7:10  Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy.

7:10  Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.

7:10  Fluvius igneus rapidusque egrediebatur a facie ejus. Millia millium ministrabant ei, et decies millies centena millia assistebant ei : judicium sedit, et libri aperti sunt.

7:11  I beheld, because of the voice of the great words which that horn spoke: and I saw that the beast was slain, and the body thereof was destroyed, and given to the fire to be burnt:

7:11  I beheld then because of the voice of the great words which the horn spake: I beheld even till the beast was slain, and his body destroyed, and given to the burning flame.

7:11  Tu jsem viděl, že pro ta troufalá slova, která roh mluvil, viděl jsem, že to zvíře bylo zabito, jeho tělo zničeno a dáno k spálení ohněm.

7:11  Díval jsem se dál, neboť jsem slyšel, jaké pyšné řeči vedl onen malý roh. Vtom jsem uviděl, jak ta šelma byla zabita a její tělo vydáno zkáze v plamenech.

7:11  Přihlížel jsem poté, co zazněla ta veliká slova, jaká promlouval onen roh, a hleděl jsem, dokud nebyla ta šelma zabita, její tělo zahubeno a ona dána ohni ke spálení.

7:11  Patřil jsem tehdáž, hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné, kterouž roh mluvil; patřil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tělo její, a dáno k spálení ohni.

7:11  Aspiciebam propter vocem sermonum grandium, quos cornu illud loquebatur : et vidi quoniam interfecta esset bestia, et perisset corpus ejus, et traditum esset ad comburendum igni :

7:12  And that the power of the other beasts was taken away: and that times of life were appointed them for a time, and a time.

7:12  As concerning the rest of the beasts, they had their dominion taken away: yet their lives were prolonged for a season and time.

7:12  Zbylým zvířatům odňali jejich vladařskou moc a byl jim ponechán život do určité doby a času.

7:12  Ostatní šelmy směly ještě určitou dobu zůstat naživu, byly však zbaveny své moci.

7:12  I zbylým šelmám odňali jejich vládu, ale prodloužení života jim bylo dáno až do jisté doby a času.

7:12  A i ostatkům šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času, a to uloženého času.

7:12  aliarum quoque bestiarum ablata esset potestas, et tempora vitæ constituta essent eis usque ad tempus et tempus.

7:13  I beheld, therefore, in the vision of the night, and lo, one like the Son of man came with the clouds of heaven, and he came even to the ancient of days: and they presented him before him.

7:13  I saw in the night visions, and, behold, one like the Son of man came with the clouds of heaven, and came to the Ancient of days, and they brought him near before him.

7:13  Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu.

7:13  Potom to noční vidění pokračovalo: Hle, přichází s nebeskými oblaky synu člověka podobný. Před Odvěkého předstoupil, před jeho tvář ho přivedli.

7:13  V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle -- s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit.

7:13  Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl.

7:13  Aspiciebam ergo in visione noctis, et ecce cum nubibus cæli quasi filius hominis veniebat, et usque ad antiquum dierum pervenit : et in conspectu ejus obtulerunt eum.

7:14  And he gave him power, and glory, and a kingdom: and all peoples, tribes, and tongues shall serve him: his power is an everlasting power that shall not be taken away: and his kingdom that shall not be destroyed.

7:14  And there was given him dominion, and glory, and a kingdom, that all people, nations, and languages, should serve him: his dominion is an everlasting dominion, which shall not pass away, and his kingdom that which shall not be destroyed.

7:14  A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“

7:14  Byla mu dána vláda, sláva i království, aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky. Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí, jeho království se nezhroutí!

7:14  Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno.

7:14  I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.

7:14  Et dedit ei potestatem, et honorem, et regnum : et omnes populi, tribus, et linguæ ipsi servient : potestas ejus, potestas æterna, quæ non auferetur : et regnum ejus, quod non corrumpetur.

7:15  My spirit trembled; I, Daniel, was affrighted at these things, and the visions of my head troubled me.

7:15  I Daniel was grieved in my spirit in the midst of my body, and the visions of my head troubled me.

7:15  Můj duch, můj, Danielův, byl uvnitř své schránky zmatený a vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnila hrůzou.

7:15  To, co jsem já Daniel v mysli viděl, mě velmi rozrušilo.

7:15  ⌈V duchu jsem se znepokojil,⌉ já Daniel, v hloubi svého nitra, a děsilo mne, co má hlava viděla.

7:15  I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne.

7:15  Horruit spiritus meus : ego Daniel territus sum in his, et visiones capitis mei conturbaverunt me.

7:16  I went near to one of them that stood by, and asked the truth of him concerning all these things, and he told me the interpretation of the words, and instructed me:

7:16  I came near unto one of them that stood by, and asked him the truth of all this. So he told me, and made me know the interpretation of the things.

7:16  Přistoupil jsem k jednomu z těch, kteří tam stáli, a prosil jsem ho o hodnověrný výklad toho všeho. Řekl mi to a oznámil mi výklad té věci:

7:16  Přistoupil jsem tedy k jednomu z těch, kdo tam stáli, a ptal se jej, co to všechno znamená. On mi to tedy pověděl a vyložil:

7:16  Přistoupil jsem k jednomu z přístojících, ⌈abych od něho nabyl o tom všem jistotu.⌉ On mi řekl, že i výklad těch věcí mi sdělí.

7:16  Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci. I pověděl mi, a výklad řečí mi oznámil:

7:16  Accessi ad unum de assistentibus, et veritatem quærebam ab eo de omnibus his. Qui dixit mihi interpretationem sermonum, et docuit me :

7:17  These four great beasts, are four kingdoms, which shall arise out of the earth.

7:17  These great beasts, which are four, are four kings, which shall arise out of the earth.

7:17  „Ta čtyři veliká zvířata, to čtyři králové povstanou v zemi.

7:17  „Ty čtyři obrovské šelmy jsou čtyři králové, kteří povstanou ze země.

7:17  Ty veliké šelmy, které jsou čtyři, to ze země povstanou čtyři králové.

7:17  Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry, jsou čtyři králové, kteříž povstanou z země,

7:17  Hæ quatuor bestiæ magnæ, quatuor sunt regna, quæ consurgent de terra.

7:18  But the saints of the most high God shall take the kingdom: and they shall possess the kingdom for ever and ever.

7:18  But the saints of the most High shall take the kingdom, and possess the kingdom for ever, even for ever and ever.

7:18  Ale království se ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků.“

7:18  Království ale obdrží svatí Nejvyššího a budou jím vládnout na věky a věky věků.“

7:18  Ale kralování obdrží svatí Nejvyššího a ti budou královstvím vládnout až na věky, ba na věky věků.

7:18  A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků.

7:18  Suscipient autem regnum sancti Dei altissimi, et obtinebunt regnum usque in sæculum, et sæculum sæculorum.

7:19  After this I would diligently learn concerning the fourth beast, which was very different from all, and exceeding terrible: his teeth and claws were of iron: he devoured and broke in pieces, and the rest he stamped upon with his feet:

7:19  Then I would know the truth of the fourth beast, which was diverse from all the others, exceeding dreadful, whose teeth were of iron, and his nails of brass; which devoured, brake in pieces, and stamped the residue with his feet;

7:19  Chtěl jsem mít jistotu o tom čtvrtém zvířeti, které bylo odlišné ode všech ostatních a bylo mimořádně strašné: mělo železné zuby, bronzové drápy, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama,

7:19  Potom jsem chtěl vědět, co znamená ta čtvrtá šelma, která se lišila od všech ostatních: Byla strašná a děsivá, se železnými zuby a bronzovými drápy, hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama.

7:19  Chtěl jsem tedy mít jistotu o té čtvrté šelmě, která se od nich ode všech odlišovala -- byla neobyčejně strašlivá, měla zuby železné a drápy bronzové, požírala, drtila a to ostatní svýma nohama pošlapávala --

7:19  Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala.

7:19  Post hoc volui diligenter discere de bestia quarta, quæ erat dissimilis valde ab omnibus, et terribilis nimis : dentes et ungues ejus ferrei : comedebat, et comminuebat, et reliqua pedibus suis conculcabat :

7:20  And concerning the ten horns that he had on his head: and concerning the other that came up, before which three horns fell: and of that horn that had eyes, and a mouth speaking great things, and was greater than the rest.

7:20  And of the ten horns that were in his head, and of the other which came up, and before whom three fell; even of that horn that had eyes, and a mouth that spake very great things, whose look was more stout than his fellows.

7:20  i o deseti rozích, které mělo na hlavě, a o dalším, který vyrostl a před nímž tři spadly, totiž o tom rohu, který měl oči a ústa mluvící troufale a jevil se větší než ostatní.

7:20  Také jsem chtěl vědět, co znamená těch deset rohů na její hlavě a proč vyrostl další roh a tři vypadly, aby mu udělaly místo, a proč ten roh měl oči a ústa, jež vedla pyšné řeči, a proč vypadal mohutněji než ostatní.

7:20  i o těch deseti rozích na její hlavě a o dalším, který vyrostl, a padly před ním tři, rohu takovém, že měl oči a ústa mluvící velké věci, a na pohled větším než jeho druhové.

7:20  Tolikéž o rozích desíti, kteříž byli na hlavě její, a o posledním, kterýž vyrostl, a před ním spadli tři; o tom rohu, pravím, kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně, a byl na pohledění větší než jiní.

7:20  et de cornibus decem, quæ habebat in capite, et de alio, quod ortum fuerat, ante quod ceciderant tria cornua : et de cornu illo, quod habebat oculos, et os loquens grandia, et majus erat ceteris.

7:21  I beheld, and lo, that horn made war against the saints, and prevailed over them,

7:21  I beheld, and the same horn made war with the saints, and prevailed against them;

7:21  Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je,

7:21  Díval jsem se tedy dál a viděl jsem, jak ten roh vede válku proti svatým a přemáhá je.

7:21  Přihlížel jsem, jak onen roh vede válku se svatými a jak je přemáhá,

7:21  Viděl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a přemáhal je,

7:21  Aspiciebam, et ecce cornu illud faciebat bellum adversus sanctos, et prævalebat eis,

7:22  Till the ancient of days came and gave judgment to the saints of the most High, and the time came, and the saints obtained the kingdom.

7:22  Until the Ancient of days came, and judgment was given to the saints of the most High; and the time came that the saints possessed the kingdom.

7:22  až přišel Věkovitý a soud byl předán svatým Nejvyššího; nadešla doba a království dostali do držení svatí.

7:22  Vtom ale přišel ten Odvěký a rozhodl ve prospěch svatých Nejvyššího. Tehdy nastal čas, aby se svatí ujali království.

7:22  až přišel Věkovitý a soud byl dán svatým Nejvyššího a nadešla doba, že to království ovládli svatí.

7:22  Až přišel Starý dnů, a oddán jest soud svatým výsostí, a čas přišel, aby to království svatí obdrželi.

7:22  donec venit antiquus dierum, et judicium dedit sanctis Excelsi, et tempus advenit, et regnum obtinuerunt sancti.

7:23  And thus he said: The fourth beast shall be the fourth kingdom upon earth, which shall be greater than all the kingdoms, and shall devour the whole earth, and shall tread it down, and break it in pieces.

7:23  Thus he said, The fourth beast shall be the fourth kingdom upon earth, which shall be diverse from all kingdoms, and shall devour the whole earth, and shall tread it down, and break it in pieces.

7:23  Řekl toto: „Čtvrté zvíře - na zemi bude čtvrté království, to se bude ode všech království lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí.

7:23  Ten, který tam stál, mi tedy odpověděl: „Ta čtvrtá šelma je čtvrté království na zemi, jež bude odlišné ode všech ostatních: Pohltí celou zemi, podupe ji a rozdrtí.

7:23  Takto pravil: Ta čtvrtá šelma bude čtvrté království na zemi, které se bude ode všech těch království odlišovat, požere celou zemi, podupe ji a bude ji drtit.

7:23  Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, kteréž rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji.

7:23  Et sic ait : Bestia quarta, regnum quartum erit in terra, quod majus erit omnibus regnis, et devorabit universam terram, et conculcabit, et comminuet eam.

7:24  And the ten horns of the same kingdom, shall be ten kings: and another shall rise up after them, and he shall be mightier than the former, and he shall bring down three kings.

7:24  And the ten horns out of this kingdom are ten kings that shall arise: and another shall rise after them; and he shall be diverse from the first, and he shall subdue three kings.

7:24  A deset rohů - z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále.

7:24  Těch deset rohů je deset králů, kteří povstanou z toho království. Po nich povstane jiný král, odlišný od těch předešlých, a ty tři krále sesadí.

7:24  A těch deset rohů, to deset králů povstane z toho království a po nich povstane jiný, jenž se od předešlých bude lišit a tři krále pokoří.

7:24  Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane, a poslední povstane po nich, kterýž bude rozdílný od prvních, a poníží tří králů.

7:24  Porro cornua decem ipsius regni, decem reges erunt : et alius consurget post eos, et ipse potentior erit prioribus, et tres reges humiliabit.

7:25  And he shall speak words against the High One, and shall crush the saints of the most High: and he shall think himself able to change times and laws, and they shall be delivered into his hand until a time, and times, and half a time.

7:25  And he shall speak great words against the most High, and shall wear out the saints of the most High, and think to change times and laws: and they shall be given into his hand until a time and times and the dividing of time.

7:25  Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času,

7:25  Povede řeči proti Nejvyššímu, jeho svatým bude činit příkoří a pokusí se změnit i časy a předpisy. Svatí budou vydáni do jeho rukou na čas a časy a půl času.

7:25  Bude pronášet slova proti Nejvyššímu a svatým Nejvyššího nedá pokoj. Bude také uvažovat, že změní doby a právo, a budou mu do ruky vydány až do času a časů a půl času.

7:25  A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.

7:25  Et sermones contra Excelsum loquetur, et sanctos Altissimi conteret : et putabit quod possit mutare tempora, et leges : et tradentur in manu ejus usque ad tempus, et tempora, et dimidium temporis.

7:26  And a judgment shall sit, that his power may be taken away, and be broken in pieces, and perish even to the end.

7:26  But the judgment shall sit, and they shall take away his dominion, to consume and to destroy it unto the end.

7:26  avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben.

7:26  Potom však zasedne soud a odejme mu jeho moc, aby byl zahuben a zničen navěky.

7:26  Zasedne však soud a vládu mu odejmou. Bude zničen a úplně zahlazen,

7:26  V tom bude soud osazen, a panství jeho odejmou, vypléní a vyhladí je docela.

7:26  Et judicium sedebit, ut auferatur potentia, et conteratur, et dispereat usque in finem.

7:27  And that the kingdom, and power, and the greatness of the kingdom, under the whole heaven, may be given to the people of the saints of the most High: whose kingdom is an everlasting kingdom, and all kings shall serve him, and shall obey him.

7:27  And the kingdom and dominion, and the greatness of the kingdom under the whole heaven, shall be given to the people of the saints of the most High, whose kingdom is an everlasting kingdom, and all dominions shall serve and obey him.

7:27  Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budu uctívat a poslouchat.“

7:27  Království, moc i sláva všech království pod nebem pak bude odevzdána svatému lidu, který náleží Nejvyššímu. Jeho království potrvá věčně a budou jej ctít a poslouchat všechny mocnosti.“

7:27  zatímco království a vláda i velikost všech království pod nebesy bude dána lidu svatých Nejvyššího. Jeho království je království věčné a všechny vlády jej budou uctívat a poslouchat.

7:27  Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království věčné, a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou.

7:27  Regnum autem, et potestas, et magnitudo regni, quæ est subter omne cælum, detur populo sanctorum Altissimi : cujus regnum, regnum sempiternum est, et omnes reges servient ei, et obedient.

7:28  Hitherto is the end of the word. I, Daniel, was much troubled with my thoughts, and my countenance was changed in me: but I kept the word in my heart.

7:28  Hitherto is the end of the matter. As for me Daniel, my cogitations much troubled me, and my countenance changed in me: but I kept the matter in my heart.

7:28  Zde končí to slovo. Já, Daniel, jsem se velice zhrozil těch myšlenek, barva mé tváře se změnila, ale to slovo jsem uchoval ve svém srdci.

7:28  Tím ta řeč skončila. Z toho, co mi přicházelo na mysl, jsem já Daniel zbledl hrůzou. To slovo jsem si ale uchoval v srdci.

7:28  Zde to slovo končí. Já, Daniel, jsem byl těmi myšlenkami zcela vyděšen a bylo to znát i na mém výrazu. To slovo jsem si ale ponechal v srdci.

7:28  Až potud konec té řeči. Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila, a krása má proměnila se při mně, slovo však toto v srdci svém zachoval jsem.

7:28  Hucusque finis verbi. Ego Daniel multum cogitationibus meis conturbabar, et facies mea mutata est in me : verbum autem in corde meo conservavi.

Chapter 8

8:1  In the third year of the reign of king Baltasar, a vision appeared to me. I, Daniel, after what I had seen in the beginning,

8:1  In the third year of the reign of king Belshazzar a vision appeared unto me, even unto me Daniel, after that which appeared unto me at the first.

8:1  V třetím roce kralování krále Belšasara ukázalo se mně, Danielovi, vidění, po onom, které se mi ukázalo na počátku.

8:1  Ve třetím roce vlády krále Belšasara jsem já Daniel měl další vidění, jež následovalo po onom předchozím.

8:1  Ve třetím roce kralování krále Belšasara se ukázalo mně, Danielovi, vidění následující po tom vidění, které jsem měl na počátku.

8:1  Léta třetího kralování Balsazara krále ukázalo mi se vidění, mně Danielovi po onom, kteréž se mi ukázalo na počátku.

8:1  Anno tertio regni Baltassar regis, visio apparuit mihi. Ego Daniel, post id quod videram in principio,

8:2  Saw in my vision when I was in the castle of Susa, which is in the province of Elam: and I saw in the vision that I was over the gate of Ulai.

8:2  And I saw in a vision; and it came to pass, when I saw, that I was at Shushan in the palace, which is in the province of Elam; and I saw in a vision, and I was by the river of Ulai.

8:2  Viděl jsem ve vidění - byl jsem ve vidění na hradě Šúšanu v élamské krajině - viděl jsem tedy ve vidění, že jsem u řeky Úlaje:

8:2  V tomto vidění jsem se viděl v královském sídelním městě Súsách v provincii Elam; stál jsem v tom vidění u řeky Ulaj.

8:2  Ve vidění jsem spatřil, že hledím, jak jsem v opevnění Šúšanu v provincii Élamu. Spatřil jsem ve vidění, jak jsem byl u brány Úlaj.

8:2  I viděl jsem u vidění, (tehdáž pak, když jsem viděl, byl jsem v Susan, na hradě, kterýž jest v krajině Elam), viděl jsem, pravím, byv u potoka Ulai.

8:2  vidi in visione mea, cum essem in Susis castro, quod est in Ælam regione : vidi autem in visione esse me super portam Ulai.

8:3  And I lifted up my eyes, and saw: and behold a ram stood before the water, having two high horns, and one higher than the other, and growing up. Afterward

8:3  Then I lifted up mine eyes, and saw, and, behold, there stood before the river a ram which had two horns: and the two horns were high; but one was higher than the other, and the higher came up last.

8:3  Pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jeden beran stál před řekou a měl dva rohy. Ty rohy byly veliké, jeden však byl větší než druhý; větší vyrostl jako poslední.

8:3  Zvedl jsem oči a hle, spatřil jsem na břehu jakéhosi berana se dvěma rohy. Oba rohy měl dlouhé, jeden však byl delší než druhý, ačkoli vyrostl později.

8:3  Pozvedl jsem oči a viděl, hle, nějaký beran stál před branou a měl dva rohy, a to rohy vysoké, ale jeden vyšší než druhý a ten vyšší vyrostl později.

8:3  A pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, u toho potoka stál skopec jeden, kterýž měl dva rohy. A ti dva rohové byli vysocí, a však jeden vyšší než druhý, ale ten vyšší zrostl posléze.

8:3  Et levavi oculus meos, et vidi : et ecce aries unus stabat ante paludem, habens cornua excelsa, et unum excelsius altero atque succrescens. Postea

8:4  I saw the ram pushing with his horns against the west, and against the north, and against the south: and no beasts could withstand him, nor be delivered out of his hand: and he did according to his own will, and became great.

8:4  I saw the ram pushing westward, and northward, and southward; so that no beasts might stand before him, neither was there any that could deliver out of his hand; but he did according to his will, and became great.

8:4  Viděl jsem berana trkat směrem k moři, na sever a na jih. Žádné zvíře před ním neobstálo a nikdo nic nevyprostil z jeho moci. Dělal, co se mu zlíbilo, a vzmohl se.

8:4  Viděl jsem toho berana trkat na západ, na sever i na jih; žádné zvíře nemělo sílu mu odolat a nebylo před ním žádné pomoci. Dělal si, co chtěl, a stále mohutněl.

8:4  Viděl jsem, jak beran trkal na západ a na sever a na jih, a žádné zvíře před ním nemohlo obstát ani nebylo, kdo by z jeho ruky vysvobodil. Dělal si, co se mu zlíbilo, a vyvýšil se.

8:4  Viděl jsem skopce toho, an trkal k západu, půlnoci a poledni, jemuž žádná šelma odolati nemohla, aniž kdo co mohl vytrhnouti z moci jeho; pročež činil podlé vůle své, a to věci veliké.

8:4  vidi arietem cornibus ventilantem contra occidentem, et contra aquilonem, et contra meridiem, et omnes bestiæ non poterant resistere ei, neque liberari de manu ejus : fecitque secundum voluntatem suam, et magnificatus est.

8:5  And I understood: and behold a he goat came from the west on the face of the whole earth, and he touched not the ground, and the he goat had a notable horn between his eyes.

8:5  And as I was considering, behold, an he goat came from the west on the face of the whole earth, and touched not the ground: and the goat had a notable horn between his eyes.

8:5  Pozoroval jsem, a hle, ze západu přicházel kozel na celou zemi, ale země se nedotýkal. Ten kozel měl mezi očima nápadný roh.

8:5  Zatímco jsem o tom přemýšlel, hle, od západu uháněl přes celou zemi kozel s velkolepým rohem mezi očima, sotva se země dotýkal.

8:5  Zatímco jsem se to snažil pochopit, hle, od západu přes celou zemi přicházel kozel, aniž by se dotýkal země, a ten kozel měl mezi očima viditelný roh.

8:5  A když jsem to rozvažoval, aj, kozel přicházel od západu na svrchek vší země, a žádný se ho nedotýkal na zemi, a ten kozel měl roh znamenitý mezi očima svýma.

8:5  Et ego intelligebam : ecce autem hircus caprarum veniebat ab occidente super faciem totius terræ, et non tangebat terram : porro hircus habebat cornu insigne inter oculos suos.

8:6  And he went up to the ram that had the horns, which I had seen standing before the gate, and he ran towards him in the force of his strength.

8:6  And he came to the ram that had two horns, which I had seen standing before the river, and ran unto him in the fury of his power.

8:6  Přišel až k dvourohému beranovi, kterého jsem viděl stát nad řekou. Přiběhl k němu silně rozzuřen.

8:6  Jakmile se přiblížil k tomu dvourohému beranovi, kterého jsem viděl stát na břehu, zuřivě proti němu vyrazil.

8:6  Když se přiblížil až k beranovi ⌈vybavenému dvěma rohy,⌉ kterého jsem spatřil stát před branou, rozeběhl se k němu se zuřivou silou.

8:6  A přišel až k tomu skopci majícímu dva rohy, kteréhož jsem byl viděl stojícího u potoka, a přiběhl k němu v prchlivosti síly své.

8:6  Et venit usque ad arietem illum cornutum, quem videram stantem ante portam, et cucurrit ad eum in impetu fortitudinis suæ.

8:7  And when he was come near the ram, he was enraged against him, and struck the ram: and broke his two horns, and the ram could not withstand him: and when he had cast him down on the ground, he stamped upon him, and none could deliver the ram out of his hand.

8:7  And I saw him come close unto the ram, and he was moved with choler against him, and smote the ram, and brake his two horns: and there was no power in the ram to stand before him, but he cast him down to the ground, and stamped upon him: and there was none that could deliver the ram out of his hand.

8:7  Viděl jsem, že dostihl berana, rozlíceně do něho vrazil a zlomil mu oba rohy a beran neměl sílu mu odolat. Kozel ho povalil na zem a rozšlapal a nebyl nikdo, kdo by berana vyprostil z jeho moci.

8:7  Viděl jsem, jak na berana vztekle útočí, vráží do něj a láme mu oba rohy. Beran neměl sílu mu odolat. Kozel ho srazil k zemi, dupal po něm a beranovi nebylo žádné pomoci.

8:7  Viděl jsem, jak na berana naběhl. Rozzuřil se na něj a zasáhl toho berana, až mu roztříštil oba rohy. Beran neměl sílu, aby před ním obstál. Ten ho porazil na zem, podupal ho a nebylo, kdo by berana z jeho ruky vysvobodil.

8:7  Viděl jsem také, an dotřel na toho skopce, a rozlítiv se proti němu, udeřil jej, tak že zlámal oba rohy jeho, a nebylo síly v skopci k odpírání jemu. A poraziv ho na zemi, pošlapal jej, aniž byl, kdo by vytrhl skopce z moci jeho.

8:7  Cumque appropinquasset prope arietem, efferatus est in eum, et percussit arietem : et comminuit duo cornua ejus, et non poterat aries resistere ei : cumque eum misisset in terram, conculcavit, et nemo quibat liberare arietem de manu ejus.

8:8  And the he goat became exceeding great: and when he was grown, the great horn was broken, and there came up four horns under it towards the four winds of heaven.

8:8  Therefore the he goat waxed very great: and when he was strong, the great horn was broken; and for it came up four notable ones toward the four winds of heaven.

8:8  Kozel se velice vzmohl. Když byl na vrcholu moci, zlomil se ten velký roh a místo něho vyrostly čtyři nápadné rohy do čtyř nebeských větrů.

8:8  Kozel mohutněl dál a dál. Když byl ale na vrcholu sil, jeho veliký roh se zlomil a místo něj vyrostly do čtyř světových stran čtyři jiné velkolepé rohy.

8:8  Kozel se nadmíru vyvýšil. Ale když zesílil, jeho veliký roh se zlomil a místo něho vyrostly viditelné čtyři, a to na čtyři strany světa.

8:8  Kozel pak velikým učiněn jest velmi. A když se ssilil, zlámal se roh ten veliký, i zrostli znamenití čtyři místo něho, na čtyři strany světa.

8:8  Hircus autem caprarum magnus factus est nimis : cumque crevisset, fractum est cornu magnum, et orta sunt quatuor cornua subter illud per quatuor ventos cæli.

8:9  And out of one of them came forth a little horn: and it became great against the south, and against the east, and against the strength.

8:9  And out of one of them came forth a little horn, which waxed exceeding great, toward the south, and toward the east, and toward the pleasant land.

8:9  Z jednoho z nich vyrazil jeden maličký roh, který se velmi vzmáhal na jih a na východ i k nádherné zemi.

8:9  Z jednoho z nich potom vyrazil jakýsi nepatrný roh, který se však nesmírně rozmáhal k jihu, k východu i k Nádherné zemi.

8:9  Pak z jedné z nich vyrazil jakýsi nepatrný roh, ale neobyčejně vzrostl k jihu i k východu i k Ozdobě.

8:9  Z těch pak jednoho vyšel roh jeden maličký, a zrostl velmi ku poledni a východu, a k zemi Judské.

8:9  De uno autem ex eis egressum est cornu unum modicum : et factum est grande contra meridiem, et contra orientem, et contra fortitudinem.

8:10  And it was magnified even unto the strength of heaven: and it threw down of the strength, and of the stars, and trod upon them.

8:10  And it waxed great, even to the host of heaven; and it cast down some of the host and of the stars to the ground, and stamped upon them.

8:10  Vzmohl se tak, že sahal až k nebeskému zástupu, srazil na zem část toho zástupu, totiž hvězd, a rozšlapal je.

8:10  Rozmohl se až k nebeskému zástupu a některé hvězdy toho vojska strhl na zem a pošlapal je.

8:10  Vzrostl až k vojsku nebes a shodil na zem některé z toho vojska i některé z hvězd a pošlapal je.

8:10  A zpjal se až k vojsku nebeskému, a svrhl na zemi některé z vojska toho i z hvězd, a pošlapal je.

8:10  Et magnificatum est usque ad fortitudinem cæli : et dejecit de fortitudine, et de stellis, et conculcavit eas.

8:11  And it was magnified even to the prince of the strength: and it took away from him the continual sacrifice, and cast down the place of his sanctuary.

8:11  Yea, he magnified himself even to the prince of the host, and by him the daily sacrifice was taken away, and the place of his sanctuary was cast down.

8:11  Vypjal se až k veliteli toho zástupu, zrušil každodenní oběť a rozvrátil příbytek jeho svatyně.

8:11  Ve svém rozmachu se postavil dokonce i proti Knížeti nebeského zástupu, když zrušil každodenní oběť a zpustošil jeho svatyni.

8:11  Ba až k veliteli toho vojska se vyvýšil a od něho odebral soustavnou bohoslužbu a povrženo bylo sídlo jeho svatyně,

8:11  Anobrž až k vojska toho knížeti zpjal se, nebo od něho zastavena byla ustavičná obět, a zavržen příbytek svatyně Boží,

8:11  Et usque ad principem fortitudinis magnificatum est : et ab eo tulit juge sacrificium, et dejecit locum sanctificationis ejus.

8:12  And strength was given him against the continual sacrifice, because of sins: and truth shall be cast down on the ground, and he shall do and shall prosper.

8:12  And an host was given him against the daily sacrifice by reason of transgression, and it cast down the truth to the ground; and it practised, and prospered.

8:12  Zástup byl sveden ke vzpouře proti každodenní oběti. Pravdu srazil na zem a dařilo se mu, co činil.

8:12  Vojsko i každodenní oběť mu při té vzpouře byly vydány do rukou. Srazil pravdu na zem a dařilo se mu vše, co podnikal.

8:12  kdežto nad tou soustavnou bohoslužbou bylo věrolomně dáno vojsko, a byť pravdu povrhlo na zem, ⌈úspěšně se prosadilo.⌉

8:12  Tak že vojsko to vydáno v převrácenost proti ustavičné oběti, a povrhlo pravdu na zemi, a což činilo, šťastně mu se dařilo.

8:12  Robur autem datum est ei contra juge sacrificium propter peccata : et prosternetur veritas in terra, et faciet, et prosperabitur.

8:13  And I heard one of the saints speaking, and one saint said to another I know not to whom, that was speaking: How long shall be the vision, concerning the continual sacrifice, and the sin of the desolation that is made: and the sanctuary, and the strength be trodden under foot?

8:13  Then I heard one saint speaking, and another saint said unto that certain saint which spake, How long shall be the vision concerning the daily sacrifice, and the transgression of desolation, to give both the sanctuary and the host to be trodden under foot?

8:13  Slyšel jsem, jak jeden svatý mluví. Jiný svatý se toho mluvícího otázal: „Jak dlouho bude platit vidění o každodenní oběti a o vzpouře, která pustoší a dovoluje šlapat po svatyni i zástupu?“

8:13  Potom jsem slyšel mluvit jednoho svatého a jiný svatý se ho zeptal: „Jak dlouho potrvá, co bylo v tom vidění – ta otřesná vzpoura, zrušení každodenní oběti, vydání svatyně a pošlapání vojska?“

8:13  Slyšel jsem také, jak jeden svatý hovoří. A jeden svatý pravil tomu dotyčnému, který hovořil: Za jak dlouho nastane to vidění o té soustavné bohoslužbě a té pustošící věrolomnosti, vydávající v pošlapání jak svatyni, tak vojsko?

8:13  Tedy slyšel jsem jednoho svatého mluvícího, a řekl ten svatý tomu, kterýž tajné věci v počtu maje, mluví: Dokudž toto vidění o oběti ustavičné, a převrácenost na zpuštění přivodící trvati bude, a svaté služby vydávány budou i vojsko v pošlapání?

8:13  Et audivi unum de sanctis loquentem : et dixit unus sanctus alteri nescio cui loquenti : Usquequo visio, et juge sacrificium, et peccatum desolationis quæ facta est : et sanctuarium, et fortitudo conculcabitur ?

8:14  And he said to him: Unto evening and morning two thousand three hundred days: and the sanctuary shall be cleansed.

8:14  And he said unto me, Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed.

8:14  Řekl mi: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti.“

8:14  „Bude to 2300 večerů a jiter,“ odpověděl mu. „Pak bude svatyně znovu obnovena.“

8:14  A řekl mi: Až do večera i jitra dvoutisícího třístého, a napravena bude svatyně.

8:14  A řekli mi: Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter, a přijdou k obnovení svému svaté služby.

8:14  Et dixit ei : Usque ad vesperam et mane, dies duo millia trecenti : et mundabitur sanctuarium.

8:15  And it came to pass when I, Daniel, saw the vision, and sought the meaning, that behold there stood before me as it were the appearance of a man.

8:15  And it came to pass, when I, even I Daniel, had seen the vision, and sought for the meaning, then, behold, there stood before me as the appearance of a man.

8:15  Když jsem já Daniel uviděl to vidění a snažil se mu porozumět, hle, postavil se naproti mně kdosi podobný muži

8:15  Já Daniel jsem sledoval to vidění a snažil se je pochopit, když vtom přede mnou náhle stanula jakoby mužská postava.

8:15  Když jsem já, Daniel, sledoval to vidění a snažil se, abych je pochopil, stalo se náhle, že přede mnou stál kdosi vzhledem jako člověk

8:15  Stalo se pak, že když jsem já Daniel hleděl na to vidění, a ptal jsem se na rozum jeho, aj, postavil se podlé mne na pohledění jako muž.

8:15  Factum est autem cum viderem ego Daniel visionem, et quærerem intelligentiam : ecce stetit in conspectu meo quasi species viri.

8:16  And I heard the voice of a man between Ulai: and he called, and said: Gabriel, make this man to understand the vision.

8:16  And I heard a man’s voice between the banks of Ulai, which called, and said, Gabriel, make this man to understand the vision.

8:16  a uslyšel jsem nad Úlajem lidský hlas, který takto volal: „Gabrieli, vysvětli mu to vidění.“

8:16  Nad Ulajem jsem tehdy uslyšel lidský hlas, jak volá: „Gabrieli, vysvětli mu to vidění!“

8:16  a uprostřed Úlaje jsem slyšel volat lidský hlas. Říkal: Gabrieli, dej tomuto pochopit to vidění.

8:16  Slyšel jsem také hlas lidský mezi Ulaiem, kterýžto zavolav, řekl: Gabrieli, vylož tomuto vidění to.

8:16  Et audivi vocem viri inter Ulai : et clamavit, et ait : Gabriel, fac intelligere istam visionem.

8:17  And he came, and stood near where I stood: and when he was come, I fell on my face, trembling, and he said to me: Understand, O son of man, for in the time of the end the vision shall be fulfilled.

8:17  So he came near where I stood: and when he came, I was afraid, and fell upon my face: but he said unto me, Understand, O son of man: for at the time of the end shall be the vision.

8:17  Přišel tedy tam, kde jsem stál; zatímco přicházel, byl jsem ohromen a padl jsem tváří k zemi. Řekl mi: „Pochop, lidský synu, že to vidění se týká doby konce.“

8:17  Vykročil tedy směrem ke mně, a když se přiblížil, padl jsem v hrůze tváří k zemi. Tehdy mi řekl: „Rozuměj, lidský synu, že to vidění platí pro poslední čas.“

8:17  On se přiblížil k mému místu, ale když přicházel, vyděsil jsem se a padl jsem na tvář. Tehdy ke mně promluvil: Pochop, lidský synu, že to vidění je pro čas konce.

8:17  I přišel ke mně, kdež jsem stál, a když přišel, zhrozil jsem se, a padl jsem na tvář svou. I řekl ke mně: Pozoruj, synu člověčí; nebo v času uloženém vidění toto se naplní.

8:17  Et venit, et stetit juxta ubi ego stabam : cumque venisset, pavens corrui in faciem meam : et ait ad me : Intellige, fili hominis, quoniam in tempore finis complebitur visio.

8:18  And when he spoke to me, I fell flat on the ground: and he touched me, and set me upright.

8:18  Now as he was speaking with me, I was in a deep sleep on my face toward the ground: but he touched me, and set me upright.

8:18  Když se mnou mluvil, ležel jsem v mrákotách tváří na zemi. Dotkl se mě a postavil mě na mé místo.

8:18  Když ke mně mluvil, ležel jsem v mrákotách tváří k zemi. Potom se mě dotkl, postavil mě na nohy

8:18  Když se mnou hovořil, tvrdě jsem spal tváří k zemi. On se mne ale dotkl a postavil mne zpříma.

8:18  Když pak on mluvil se mnou, usnul jsem tvrdě, leže tváří svou na zemi. I dotekl se mne, a postavil mne tu, kdež jsem byl stál,

8:18  Cumque loqueretur ad me, collapsus sum pronus in terram : et tetigit me, et statuit me in gradu meo,

8:19  And he said to me: I will shew thee what things are to come to pass in the end of the malediction: for the time hath its end.

8:19  And he said, Behold, I will make thee know what shall be in the last end of the indignation: for at the time appointed the end shall be.

8:19  Řekl : „Hle, sdělím ti, co se stane v posledním hrozném hněvu, neboť se to týká konce času.

8:19  a řekl: „Hle, ukážu ti, co se stane v čase posledního hněvu; to vidění totiž platí pro určený poslední čas.

8:19  Pak řekl: Hle, oznámím ti, co nastane koncem rozhořčení, neboť určenou dobou nastane konec.

8:19  A řekl: Aj, já oznámím tobě to, což se díti bude až do vykonání hněvu toho; nebo v uloženém času konec bude.

8:19  dixitque mihi : Ego ostendam tibi quæ futura sunt in novissimo maledictionis : quoniam habet tempus finem suum.

8:20  The ram, which thou sawest with horns, is the king of the Medes and Persians.

8:20  The ram which thou sawest having two horns are the kings of Media and Persia.

8:20  Dvourohý beran, kterého jsi viděl, jsou králové médští a perští.

8:20  Ten dvourohý beran, jehož jsi viděl, jsou králové Médie a Persie.

8:20  Ten beran, kterého jsi viděl, vybavený dvěma rohy, jsou králové médští a perští.

8:20  Skopec ten, kteréhož jsi viděl, an měl dva rohy, jsou králové Médský a Perský.

8:20  Aries, quem vidisti habere cornua, rex Medorum est atque Persarum.

8:21  And the he goat, is the king of the Greeks, and the great horn that was between his eyes, the same is the first king.

8:21  And the rough goat is the king of Grecia: and the great horn that is between his eyes is the first king.

8:21  Chlupatý kozel je král řecký a veliký roh, který měl mezi očima, je první král.

8:21  Ten bradatý kozel je král Řecka a veliký roh mezi jeho očima je první řecký král.

8:21  A ten chlupatý kozel je král řecký a ten velký roh mezi jeho očima je ten první král.

8:21  Kozel pak ten chlupatý jest král Řecký, a roh ten veliký, kterýž jest mezi očima jeho, jest král první.

8:21  Porro hircus caprarum, rex Græcorum est ; et cornu grande, quod erat inter oculos ejus, ipse est rex primus.

8:22  But whereas when that was broken, there arose up four for it, four kings shall rise up of his nation, but not with his strength.

8:22  Now that being broken, whereas four stood up for it, four kingdoms shall stand up out of the nation, but not in his power.

8:22  To, že se roh zlomil a místo něho vyvstaly čtyři, znamená, že vyvstanou čtyři království z toho pronároda, ale nebudou mít jeho sílu.

8:22  To, že se zlomil a místo něj povstaly čtyři jiné, znamená, že z jeho národa povstanou čtyři království, ale ne s jeho silou.

8:22  Pak se zlomil a místo něho povstali čtyři, to čtyři království povstanou z národa, ne však v jeho síle.

8:22  Že pak zlámán jest, a povstali čtyři místo něho, čtvero království z svého národu povstane, ale ne s takovou silou.

8:22  Quod autem fracto illo surrexerunt quatuor pro eo : quatuor reges de gente ejus consurgent, sed non in fortitudine ejus.

8:23  And after their reign, when iniquities shall be grown up, there shall arise a king of a shameless face, and understanding dark sentences.

8:23  And in the latter time of their kingdom, when the transgressors are come to the full, a king of fierce countenance, and understanding dark sentences, shall stand up.

8:23  Ke konci jejich kralování, až se naplní míra vzpurných, povstane král nestoudný, který bude rozumět hádankám.

8:23  Ke konci jejich kralování povstane k dovršení vzpoury král nesmírně surový a záludný.

8:23  A koncem jejich kralování, až dokonají vzpurníci, povstane král drzý a zkušený v záludnostech.

8:23  Při dokonání pak království jejich, když na vrch vzejdou nešlechetníci, povstane král nestydatý a chytrý.

8:23  Et post regnum eorum, cum creverint iniquitates, consurget rex impudens facie, et intelligens propositiones ;

8:24  And his power shall be strengthened, but not by his own force: and he shall lay all things waste, and shall prosper, and do more than can be believed. And he shall destroy the mighty, and the people of the saints,

8:24  And his power shall be mighty, but not by his own power: and he shall destroy wonderfully, and shall prosper, and practise, and shall destroy the mighty and the holy people.

8:24  Bude zdatný svou silou, a nejen svou silou, bude přinášet neobyčejnou zkázu a jeho konání bude provázet zdar. Uvrhne do zkázy zdatné a lid svatých.

8:24  Získá obrovskou moc, ale ne svou vlastní silou. Způsobí nevídanou zkázu a podaří se mu vše, co podnikne. Bude hubit mocné bojovníky i svatý lid

8:24  Jeho síla bude mocná, ne však v jeho síle, a bude mimořádně ničit a prosadí se, vykoná to, zničí i mocné, ba i lid svatých.

8:24  Jehož síla zmocní se, ačkoli ne jeho silou, tak že ku podivení hubiti bude, a šťastně se mu povede, až i vše vykoná; nebo hubiti bude silné i lid svatý.

8:24  et roborabitur fortitudo ejus, sed non in viribus suis : et supra quam credi potest, universa vastabit, et prosperabitur, et faciet. Et interficiet robustos, et populum sanctorum

8:25  According to his will, and craft shall be successful in his hand: and his heart shall be puffed up, and in the abundance of all things he shall kill many: and he shall rise up against the prince of princes, and shall be broken without hand.

8:25  And through his policy also he shall cause craft to prosper in his hand; and he shall magnify himself in his heart, and by peace shall destroy many: he shall also stand up against the Prince of princes; but he shall be broken without hand.

8:25  Obezřetně a se zdarem bude jeho ruka lstivě jednat; ve svém srdci se bude vypínat, nerušeně uvrhne do zkázy mnohé. Postaví se proti Veliteli velitelů, avšak bude zlomen bez zásahu ruky.

8:25  a díky jeho chytrosti se bude dařit bludu. Ve své nadutosti znenadání zpustoší mnohé národy, až se nakonec postaví proti Knížeti knížat, a tehdy bude bez přispění lidské ruky zničen.

8:25  A pro svou vychytralost dokáže prosadit i podvod. Když se v srdci vyvýší a v míru bude ničit mnohé, ano i proti Veliteli velitelů bude se stavět, tehdy bez zásahu ruky bude rozdrcen.

8:25  A obmyslností svou šťastně svede lest v předsevzetí svém, a v srdci svém zvelebí sebe, a v čas pokoje zhubí mnohé; nadto i proti knížeti knížat se postaví, a však bez rukou potřín bude.

8:25  secundum voluntatem suam, et dirigetur dolus in manu ejus : et cor suum magnificabit, et in copia rerum omnium occidet plurimos : et contra principem principum consurget, et sine manu conteretur.

8:26  And the vision of the evening and the morning, which was told, is true: thou, therefore, seal up the vision, because it shall come to pass after many days.

8:26  And the vision of the evening and the morning which was told is true: wherefore shut thou up the vision; for it shall be for many days.

8:26  Vidění o večerech a jitrech, jak ti bylo pověděno, je pravdivé. Ty pak podrž to vidění v tajnosti, neboť se uskuteční za mnoho dnů.“

8:26  Vidění o večerech a jitrech, které ti bylo sděleno, je pravdivé. Ty ho však zachovej v tajnosti, neboť se týká vzdálené budoucnosti.“

8:26  Vidění o večeru a jitru a co řečeno, je pravda. Ty ale to vidění uzavři, je totiž na velmi dlouho.

8:26  Vidění pak to večerní a jitřní, o němž povědíno, jest jistá pravda; pročež ty zavři to vidění, nebo jest mnohých dnů.

8:26  Et visio vespere et mane, quæ dicta est, vera est : tu ergo visionem signa, quia post multos dies erit.

8:27  And I, Daniel, languished, and was sick for some days: and when I was risen up, I did the king's business, and I was astonished at the vision, and there was none that could interpret it.

8:27  And I Daniel fainted, and was sick certain days; afterward I rose up, and did the king’s business; and I was astonished at the vision, but none understood it.

8:27  Já Daniel jsem zůstal bez sebe a byl jsem těžce nemocen po řadu dní. Pak jsem vstal a konal své povolání u krále. Žasl jsem nad tím viděním, ale nikdo to nechápal.

8:27  Já Daniel jsem tehdy klesl vyčerpáním a dlouhé dny jsem stonal, než jsem mohl znovu vstát a věnovat se službě králi. I nadále jsem však byl tím viděním otřesen a nemohl je pochopit.

8:27  Tehdy jsem se já Daniel roznemohl a dlouho mi nebylo dobře. Když jsem opět vstal a konal službu u krále, zůstával jsem zdeptán z toho vidění, ale nic jsem nechápal.

8:27  Tedy já Daniel zchuravěl jsem, a nemocen jsem byl několik dnů. Potom povstav, konal jsem povinnost od krále poručenou, byv předěšen nad tím viděním, čehož však žádný na mně neseznal.

8:27  Et ego Daniel langui, et ægrotavi per dies : cumque surrexissem, faciebam opera regis, et stupebam ad visionem, et non erat qui interpretaretur.

Chapter 9

9:1  In the first year of Darius, the son of Assuerus, of the seed of the Medes, who reigned over the kingdom of the Chaldeans:

9:1  In the first year of Darius the son of Ahasuerus, of the seed of the Medes, which was made king over the realm of the Chaldeans;

9:1  V prvním roce vlády Darjaveše, syna Achašvérošova, který byl médského původu a byl králem nad královstvím kaldejským,

9:1  V prvním roce Darjaveše, syna Ahasverova (původem Méda), jenž byl ustanoven vládcem babylonského království

9:1  V prvním roce Dareia, syna Achašvérošova, z potomstva médského, jenž ⌈byl učiněn králem⌉ nad královstvím chaldejským,

9:1  Léta prvního Daria syna Asverova z semene Médského, kteréhož učiněn jest králem v království Kaldejském,

9:1  In anno primo Darii filii Assueri de semine Medorum, qui imperavit super regnum Chaldæorum,

9:2  The first year of his reign I, Daniel, understood by books the number of the years, concerning which the word of the Lord came to Jeremias, the prophet, that seventy years should be accomplished of the desolation of Jerusalem.

9:2  In the first year of his reign I Daniel understood by books the number of the years, whereof the word of the Lord came to Jeremiah the prophet, that he would accomplish seventy years in the desolations of Jerusalem.

9:2  v tom prvním roce jeho kralování jsem já Daniel porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi; vyplní se, že Jeruzalém bude po sedmdesát let v troskách.

9:2  – nuže v prvním roce jeho vlády jsem já Daniel porozuměl z knih, že podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi potrvá zkáza Jeruzaléma sedmdesát let.

9:2  v prvém roce jeho kralování jsem já, Daniel, pochopil z knih, co se stalo jako Hospodinovo slovo k proroku Jeremjášovi, že počet roků, který se má naplnit ohledně trosek Jeruzaléma, je sedmdesát let.

9:2  Léta prvního kralování jeho já Daniel porozuměl jsem z knih počtu let, o nichž se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi proroku, že se vyplní zpuštění Jeruzaléma sedmdesátého léta.

9:2  anno uno regni ejus, ego Daniel intellexi in libris numerum annorum, de quo factus est sermo Domini ad Jeremiam prophetam, ut complerentur desolationis Jerusalem septuaginta anni.

9:3  And I set my face to the Lord, my God, to pray and make supplication with fasting, and sackcloth, and ashes.

9:3  And I set my face unto the Lord God, to seek by prayer and supplications, with fasting, and sackcloth, and ashes:

9:3  Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu.

9:3  Tehdy jsem se obrátil k Pánu Bohu, abych jej hledal v modlitbách a prosbách, s postem, v pytlovině a popelu.

9:3  Tehdy jsem obrátil svou tvář k Panovníku Bohu, abych jej hledal modlitbou a úpěnlivými prosbami, v postu, žíněném rouchu a popelu.

9:3  A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele.

9:3  Et posui faciem meam ad Dominum Deum meum rogare et deprecari in jejuniis, sacco, et cinere.

9:4  And I prayed to the Lord, my God, and I made my confession, and said: I beseech thee, O Lord God, great and terrible, who keepest the covenant, and mercy to them that love thee, and keep thy commandments.

9:4  And I prayed unto the Lord my God, and made my confession, and said, O Lord, the great and dreadful God, keeping the covenant and mercy to them that love him, and to them that keep his commandments;

9:4  Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a vyznával se mu slovy: „Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, který dbáš na smlouvu a milosrdenství vůči těm, kteří tě milují a dodržují tvá přikázání!

9:4  Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a toto jsem vyznával: „Ach Pane Bože veliký a hrozný, zachovávající smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a dodržují tvá přikázání!

9:4  A tak jsem se modlil k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem a říkal: Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozivý, zachovávající smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvé příkazy,

9:4  I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, řekl jsem: Prosím, Pane Bože silný, veliký a všeliké cti hodný, ostříhající smlouvy a dobrotivosti k těm, kteříž tě milují, a ostříhají přikázaní tvých.

9:4  Et oravi Dominum Deum meum, et confessus sum, et dixi : Obsecro, Domine Deus magne et terribilis, custodiens pactum, et misericordiam diligentibus te, et custodientibus mandata tua :

9:5  We have sinned, we have committed iniquity, we have done wickedly, and have revolted: and we have gone aside from thy commandments, and thy judgments.

9:5  We have sinned, and have committed iniquity, and have done wickedly, and have rebelled, even by departing from thy precepts and from thy judgments:

9:5  Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů.

9:5  Zhřešili jsme, zkazili se, jednali jsme zle! Vzbouřili jsme se a odvrátili se od tvých přikázání a zákonů.

9:5  zhřešili jsme, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně, vzbouřili jsme se, odvrátili se od tvých příkazů a nařízení

9:5  Zhřešiliť jsme a převráceně jsme činili, bezbožnost jsme páchali, a protivili jsme se, a odvrátili od přikázaní tvých a soudů tvých.

9:5  peccavimus, iniquitatem fecimus, impie egimus, et recessimus : et declinavimus a mandatis tuis ac judiciis.

9:6  We have not hearkened to thy servants, the prophets, that have spoken in thy name to our kings, to our princes, to our fathers, and to all the people of the land.

9:6  Neither have we hearkened unto thy servants the prophets, which spake in thy name to our kings, our princes, and our fathers, and to all the people of the land.

9:6  A neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří mluvili ve tvém jménu našim králům, našim velmožům, našim otcům a všemu lidu země.

9:6  Neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří ve tvém jménu mluvili k našim králům a vůdcům, k našim otcům a všem obyvatelům země.

9:6  a neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří ve tvém jménu mluvili k našim králům, velitelům, našim otcům i ke všemu lidu země.

9:6  Aniž jsme poslouchali služebníků tvých proroků, kteříž mluvívali ve jménu tvém králům našim, knížatům našim a otcům našim, i všemu lidu země.

9:6  Non obedivimus servis tuis prophetis, qui locuti sunt in nomine tuo regibus nostris, principibus nostris, patribus nostris, omnique populo terræ.

9:7  To thee, O Lord, justice: but to us confusion of face, as at this day to the men of Juda, and to the inhabitants of Jerusalem, and to all Israel, to them that are near, and to them that are far off, in all the countries whither thou hast driven them, for their iniquities, by which they have sinned against thee.

9:7  O Lord, righteousness belongeth unto thee, but unto us confusion of faces, as at this day; to the men of Judah, and to the inhabitants of Jerusalem, and unto all Israel, that are near, and that are far off, through all the countries whither thou hast driven them, because of their trespass that they have trespassed against thee.

9:7  Na tvé straně, Panovníku, je spravedlnost, na nás je zjevná hanba až do tohoto dne; je na každém judském muži, na obyvatelích Jeruzaléma, na celém Izraeli, na blízkých i dalekých, ve všech zemích, do nichž jsi je rozehnal pro jejich zpronevěru, které se vůči tobě dopustili.

9:7  Tobě, Pane náš, přísluší spravedlnost, nám je ale dnes hanba – nám všem z Judy, Jeruzaléma i z celého Izraele, v zemích blízkých i vzdálených, kamkoli jsi nás vyhnal za všechnu tu nevěru, jíž jsme se vůči tobě dopouštěli.

9:7  Tobě, Panovníku, náleží spravedlnost, ale nám zbývá tohoto dne jenom hanba -- Judejcům a obyvatelům Jeruzaléma i celého Izraele, blízkým i vzdáleným ve všech zemích, kam jsi je zahnal za jejich věrolomnost, kterou se tobě zpronevěřili.

9:7  Toběť, ó Pane, přísluší spravedlnost, nám pak zahanbení tváři, jakž se to děje nyní mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským, a všechněm Izraelským, blízkým i dalekým, ve všech zemích, kamž jsi je zahnal pro přestoupení jejich, jímž přestupovali proti tobě.

9:7  Tibi, Domine, justitia : nobis autem confusio faciei, sicut est hodie viro Juda, et habitatoribus Jerusalem, et omni Israël, his qui prope sunt, et his qui procul in universis terris, ad quas ejecisti eos propter iniquitates eorum, in quibus peccaverunt in te.

9:8  O Lord, to us belongeth confusion of face, to our kings, to our princes, and to our fathers, that have sinned.

9:8  O Lord, to us belongeth confusion of face, to our kings, to our princes, and to our fathers, because we have sinned against thee.

9:8  Hospodine, na nás je zjevná hanba, na našich králích, na našich velmožích a na našich otcích, neboť jsme proti tobě zhřešili.

9:8  Hanba nám, Hospodine – nám, našim králům a vůdcům, jakož i našim otcům, neboť jsme zhřešili proti tobě!

9:8  Hospodine, nám náleží jenom hanba -- našim králům, našim velitelům i našim otcům -- neboť jsme zhřešili proti tobě.

9:8  Námť, ó Hospodine, sluší zahanbení tváři, králům našim, knížatům našim a otcům našim, neboť jsme zhřešili proti tobě,

9:8  Domine, nobis confusio faciei, regibus nostris, principibus nostris, et patribus nostris, qui peccaverunt.

9:9  But to thee, the Lord our God, mercy and forgiveness, for we have departed from thee:

9:9  To the Lord our God belong mercies and forgivenesses, though we have rebelled against him;

9:9  Na Panovníku, našem Bohu, závisí slitování a odpuštění, neboť jsme se bouřili proti němu

9:9  Náš Pán Bůh však má soucit a odpuštění, ačkoli jsme se proti němu vzbouřili.

9:9  Panovníkovi, našemu Bohu, zůstávají slitování a odpuštění. To proto, že jsme se proti němu vzbouřili

9:9  Pánu Bohu pak našemu milosrdenství a slitování, poněvadž jsme se protivili jemu,

9:9  Tibi autem Domino Deo nostro misericordia et propitiatio, quia recessimus a te,

9:10  And we have not hearkened to the voice of the Lord, our God, to walk in his law, which he set before us by his servants, the prophets.

9:10  Neither have we obeyed the voice of the Lord our God, to walk in his laws, which he set before us by his servants the prophets.

9:10  a neposlouchali jsme Hospodina, našeho Boha, a neřídili se jeho zákony, které nám vydával skrze své služebníky proroky.

9:10  Neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha, a neřídili se jeho zákony, které nám předkládal skrze své služebníky proroky.

9:10  a neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha, abychom žili podle jeho zákonů, které nám předkládal prostřednictvím svých služebníků proroků,

9:10  A neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha našeho, abychom chodili v naučeních jeho, kteréž předkládal před oči naše skrze služebníky své proroky.

9:10  et non audivimus vocem Domini Dei nostri ut ambularemus in lege ejus, quam posuit nobis per servos suos prophetas.

9:11  And all Israel have transgressed thy law, and have turned away from hearing thy voice, and the malediction, and the curse, which is written in the book of Moses, the servant of God, is fallen upon us, because we have sinned against him.

9:11  Yea, all Israel have transgressed thy law, even by departing, that they might not obey thy voice; therefore the curse is poured upon us, and the oath that is written in the law of Moses the servant of God, because we have sinned against him.

9:11  Celý Izrael přestoupil tvůj zákon a odchýlil se a neposlouchal tebe. Na nás je vylita kletba a zlořečení, jak je o tom psáno v zákoně Mojžíše, Božího služebníka, protože jsme proti tobě hřešili.

9:11  Celý Izrael přestoupil tvůj Zákon a odvrátil se, aby neslyšeli tvůj hlas. To proto na nás dopadla zlořečení a kletby zapsané v Zákoně Božího služebníka Mojžíše, neboť jsme zhřešili proti tobě.

9:11  ale všichni v Izraeli přestoupili tvůj zákon, odvrátili se a neposlouchali tě. Proto se na nás sesypala prokletí a zlořečení, jak je psáno v zákoně Mojžíše, otroka Božího, neboť jsme vůči němu zhřešili.

9:11  Nýbrž všickni Izraelští přestoupili zákon tvůj a odvrátili se, aby neposlouchali hlasu tvého; protož vylito jest na nás to prokletí a klatba, kteráž jest zapsána v zákoně Mojžíše služebníka Božího, nebo jsme zhřešili proti němu.

9:11  Et omnis Israël prævaricati sunt legem tuam, et declinaverunt ne audirent vocem tuam : et stillavit super nos maledictio et detestatio quæ scripta est in libro Moysi servi Dei, quia peccavimus ei.

9:12  And he hath confirmed his words which he spoke against us, and against our princes that judged us, that he would bring in upon us a great evil, such as never was under all the heaven, according to that which hath been done in Jerusalem.

9:12  And he hath confirmed his words, which he spake against us, and against our judges that judged us, by bringing upon us a great evil: for under the whole heaven hath not been done as hath been done upon Jerusalem.

9:12  Dodržel jsi své slovo, které jsi promluvil proti nám a proti našim soudcům, kteří nás soudili, že uvedeš na nás zlo tak veliké, že takové nebylo učiněno pod celým nebem; tak bylo učiněno v Jeruzalémě.

9:12  Naplnil jsi své hrozby, jimiž jsi nás i naše vládce varoval, a dopustil jsi na nás hrozné neštěstí. Nikde pod celým nebem se nestalo nic takového, jako se stalo v Jeruzalémě!

9:12  On naplnil svá slova, jenž promluvil proti nám a proti našim správcům, kteří nás spravovali, že na nás uvede velké zlo; co se nestalo pod celým nebem, to se stalo v Jeruzalémě.

9:12  Pročež splnil slovo své, kteréž mluvil proti nám a proti soudcům našim, kteříž nás soudili, a uvedl na nás toto zlé veliké, jehož se nestalo pode vším nebem, jakéž se stalo v Jeruzalémě.

9:12  Et statuit sermones suos, quos locutus est super nos et super principes nostros, qui judicaverunt nos, ut superinduceret in nos magnum malum, quale numquam fuit sub omni cælo, secundum quod factum est in Jerusalem.

9:13  As it is written in the law of Moses, all this evil is come upon us: and we entreated not thy face, O Lord our God, that we might turn from our iniquities, and think on thy truth.

9:13  As it is written in the law of Moses, all this evil is come upon us: yet made we not our prayer before the Lord our God, that we might turn from our iniquities, and understand thy truth.

9:13  Jak je psáno v zákoně Mojžíšově, přišlo na nás všechno to zlo. Neprosili jsme Hospodina, svého Boha, o shovívavost a neodvrátili se od svých nepravostí a nejednali prozíravě podle jeho pravdy.

9:13  Ani když na nás přišlo všechno to neštěstí popsané v Zákoně Mojžíšově, nesnažili jsme se usmířit Hospodina, svého Boha, tím, že bychom se odvrátili od svých hříchů a uvědomili si jeho pravdu.

9:13  Takové, jaké je zapsáno v zákoně Mojžíšově, veškeré takové zlo přišlo na nás. A my jsme se nesnažili udobřit Hospodina, svého Boha, abychom se odvrátili od svých zvráceností a abychom porozuměli tvé pravdě.

9:13  Tak jakž zapsáno jest v zákoně Mojžíšově, všecko to zlé přišlo na nás, a však ani tak jsme se nekořili před tváří hněvivou Hospodina Boha našeho, abychom se odvrátili od nepravostí svých, a šetřili pravdy jeho.

9:13  Sicut scriptum est in lege Moysi, omne malum hoc venit super nos : et non rogavimus faciem tuam, Domine Deus noster, ut reverteremur ab iniquitatibus nostris, et cogitaremus veritatem tuam.

9:14  And the Lord hath watched upon the evil, and hath brought it upon us: the Lord, our God, is just in all his works which he hath done: for we have not hearkened to his voice.

9:14  Therefore hath the Lord watched upon the evil, and brought it upon us: for the Lord our God is righteous in all his works which he doeth: for we obeyed not his voice.

9:14  Proto Hospodin bděl nad tím zlem a uvedl je na nás, neboť Hospodin, náš Bůh, je spravedlivý ve všech svých činech, které koná, ale my jsme ho neposlouchali.

9:14  Hospodin proto neopomněl dopustit na nás to neštěstí. Hospodin, náš Bůh, je totiž spravedlivý ve všech svých skutcích, my jsme ho ale neposlouchali.

9:14  Proto Hospodin bděl nad tím zlem a uvedl je na nás, neboť Hospodin, náš Bůh, je spravedlivý ve všech svých činech, jež učinil; vždyť my jsme ho neposlouchali.

9:14  Protož neobmeškal Hospodin s tím zlým, ale uvedl je na nás; nebo spravedlivý jest Hospodin Bůh náš ve všech skutcích svých, kteréž činí, jehož hlasu poslušni jsme nebyli.

9:14  Et vigilavit Dominus super malitiam, et adduxit eam super nos. Justus Dominus Deus noster in omnibus operibus suis, quæ fecit : non enim audivimus vocem ejus.

9:15  And now, O Lord, our God, who hast brought forth thy people out of the land of Egypt, with a strong hand, and hast made thee a name as at this day: we have sinned, we have committed iniquity,

9:15  And now, O Lord our God, that hast brought thy people forth out of the land of Egypt with a mighty hand, and hast gotten thee renown, as at this day; we have sinned, we have done wickedly.

9:15  Nyní, Panovníku, náš Bože, který jsi svůj lid vyvedl z egyptské země pevnou rukou, a tak sis učinil jméno, jaké máš až dodnes, zhřešili jsme, byli jsme svévolní.

9:15  Ano, Pane Bože náš, ty jsi mocnou rukou vyvedl svůj lid z Egypta a získal sis jméno, které máš až dodnes; my jsme však zhřešili a jednali jsme zle!

9:15  A teď, Panovníku, Bože náš, jenž jsi vyvedl svůj lid z egyptské země mocnou rukou a učinil sis jméno až do tohoto dne -- zhřešili jsme, ničemně jsme jednali.

9:15  Nyní však, ó Pane Bože náš, kterýž jsi vyvedl lid svůj z země Egyptské rukou silnou, a způsobils sobě jméno, jakéž jest dnešního dne, zhřešili jsme, bezbožně jsme činili.

9:15  Et nunc Domine Deus noster, qui eduxisti populum tuum de terra Ægypti in manu forti, et fecisti tibi nomen secundum diem hanc : peccavimus, iniquitatem fecimus.

9:16  O Lord, against all thy justice: let thy wrath and thy indignation be turned away, I beseech thee, from thy city, Jerusalem, and from thy holy mountain. For by reason of our sins, and the iniquities of our fathers, Jerusalem, and thy people, are a reproach to all that are round about us.

9:16  O Lord, according to all thy righteousness, I beseech thee, let thine anger and thy fury be turned away from thy city Jerusalem, thy holy mountain: because for our sins, and for the iniquities of our fathers, Jerusalem and thy people are become a reproach to all that are about us.

9:16  Panovníku, nechť se prosím podle tvé veškeré spravedlnosti odvrátí tvůj hněv a tvé rozhořčení od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory, neboť pro naše hříchy a viny našich otců je Jeruzalém a tvůj lid tupen všemi, kteří jsou kolem nás.

9:16  Ach Pane, který vždy jednáš spravedlivě, odvrať prosím svůj prudký hněv od svého města Jeruzaléma, od své svaté hory. Vždyť kvůli našim hříchům, kvůli nepravostem našich otců se Jeruzalém i tvůj lid stal terčem posměchu pro všechny okolo.

9:16  Panovníku, pro všechny tvé spravedlivé činy, kéž se tvůj hněv i tvé rozlícení odvrátí od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory; vždyť to kvůli našim hříchům a zvrácenostem našich otců Jeruzalém i tvůj lid je v potupě ode všech okolo nás.

9:16  Ó Pane, podlé vší tvé dobrotivosti nechť se, prosím, odvrátí hněv tvůj a prchlivost tvá od města tvého Jeruzaléma, hory svatosti tvé; nebo pro hříchy naše a pro nepravosti otců našich Jeruzalém a lid tvůj v pohanění jest u všech, kteříž jsou vůkol nás.

9:16  Domine, in omnem justitiam tuam avertatur, obsecro, ira tua et furor tuus a civitate tua Jerusalem, et monte sancto tuo. Propter peccata enim nostra, et iniquitates patrum nostrorum, Jerusalem et populus tuus in opprobrium sunt omnibus per circuitum nostrum.

9:17  Now, therefore, O our God, hear the supplication of thy servant, and his prayers: and shew thy face upon thy sanctuary, which is desolate, for thy own sake.

9:17  Now therefore, O our God, hear the prayer of thy servant, and his supplications, and cause thy face to shine upon thy sanctuary that is desolate, for the Lord’s sake.

9:17  Nyní tedy, Bože náš, slyš modlitbu svého služebníka a jeho prosby o smilování a rozjasni tvář nad svou zpustošenou svatyní, kvůli sobě, Panovníku.

9:17  Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitby a prosby svého služebníka. Kvůli sobě samému, Pane, rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní.

9:17  Teď ale vyslyš, Bože náš, modlitbu svého otroka i jeho úpěnlivé prosby a rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní, pro Panovníka.

9:17  Nyní tedy, ó Bože náš, vyslyš modlitbu služebníka svého, a pokorné prosby jeho, a zasvěť tvář svou nad svatyní svou spuštěnou, pro Pána.

9:17  Nunc ergo exaudi, Deus noster, orationem servi tui, et preces ejus : et ostende faciem tuam super sanctuarium tuum, quod desertum est propter temetipsum.

9:18  Incline, O my God, thy ear, and hear: open thy eyes, and see our desolation, and the city upon which thy name is called: for it is not for our justifications that we present our prayers before thy face, but for the multitude of thy tender mercies.

9:18  O my God, incline thine ear, and hear; open thine eyes, and behold our desolations, and the city which is called by thy name: for we do not present our supplications before thee for our righteousnesses, but for thy great mercies.

9:18  Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.

9:18  Nakloň své ucho, Bože můj, a slyš! Otevři své oči a pohlédni na naše trosky, na město, jež nese tvé jméno! Neprosíme tě pro svou vlastní spravedlnost, ale pro tvůj veliký soucit.

9:18  Nakloň, Bože můj, své ucho a slyš! Otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni -- my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť své úpěnlivé prosby před tebe přednášíme ne pro své spravedlivé činy, nýbrž pro tvé mnohé slitování.

9:18  Nakloň, Bože můj, ucha svého a slyš, otevři oči své a viz zpuštění naše i města, kteréž jest nazváno od jména tvého; nebo ne pro nějaké naše spravedlnosti padajíce, pokorně prosíme tebe, ale pro milosrdenství tvá mnohá.

9:18  Inclina, Deus meus, aurem tuam, et audi : aperi oculos tuos, et vide desolationem nostram, et civitatem super quam invocatum est nomen tuum : neque enim in justificationibus nostris prosternimus preces ante faciem tuam, sed in miserationibus tuis multis.

9:19  O Lord, hear: O Lord, be appeased: hearken, and do: delay not, for thy own sake, O my God: because thy name is invocated upon thy city, and upon thy people.

9:19  O Lord, hear; O Lord, forgive; O Lord, hearken and do; defer not, for thine own sake, O my God: for thy city and thy people are called by thy name.

9:19  Panovníku, slyš! Panovníku, odpusť! Panovníku, pozoruj a jednej! Neprodlévej! Kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé město i tvůj lid se nazývá tvým jménem.“

9:19  Ach Pane, slyš! Ach Pane, odpusť! Ach Pane, naslouchej a jednej! Kvůli sobě samému, Bože můj, neotálej, vždyť tvé město i tvůj lid nese tvé jméno!“

9:19  Ach, Panovníku, slyš! Ach, Panovníku, odpusť! Ach, Panovníku, pozorně naslouchej a jednej, neotálej! Kvůli sobě samému, Bože můj, vždyť tvým jménem se nazývá tvé město i tvůj lid.

9:19  Vyslyšiž, ó Pane, Pane, odpusť, Pane, pozoruj a učiň; neprodlévejž pro sebe samého, můj Bože, nebo od jména tvého nazváno jest město toto i lid tvůj.

9:19  Exaudi, Domine ; placare Domine : attende et fac : ne moreris propter temetipsum, Deus meus, quia nomen tuum invocatum est super civitatem et super populum tuum.

9:20  Now while I was yet speaking, and praying, and confessing my sins, and the sins of my people of Israel, and presenting my supplications in the sight of my God, for the holy mountain of my God:

9:20  And whiles I was speaking, and praying, and confessing my sin and the sin of my people Israel, and presenting my supplication before the Lord my God for the holy mountain of my God;

9:20  Ještě jsem rozmlouval a modlil se, vyznával hřích svůj i hřích Izraele, svého lidu, a předkládal Hospodinu, svému Bohu své prosby o smilování za svatou horu Boží,

9:20  Ještě když jsem se modlil a vyznával svůj hřích i hřích svého lidu Izraele a prosil jsem Hospodina, svého Boha, o slitování nad jeho svatou horou

9:20  Ještě jsem hovořil, modlil se a vyznával hřích svůj i hřích svého lidu Izraele a před Hospodinem, svým Bohem, přednášel svou úpěnlivou prosbu za svatou horu svého Boha,

9:20  Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého,

9:20  Cumque adhuc loquerer, et orarem, et confiterer peccata mea, et peccata populi mei Israël, et prosternerem preces meas in conspectu Dei mei, pro monte sancto Dei mei :

9:21  As I was yet speaking in prayer, behold the man, Gabriel, whom I had seen in the vision at the beginning, flying swiftly, touched me at the time of the evening sacrifice.

9:21  Yea, whiles I was speaking in prayer, even the man Gabriel, whom I had seen in the vision at the beginning, being caused to fly swiftly, touched me about the time of the evening oblation.

9:21  tedy ještě jsem rozmlouval v modlitbě, když Gabriel, ten muž, kterého jsem prve viděl ve vidění, spěšně přilétl a dotkl se mě v době večerního obětního daru.

9:21  – nuže ještě když jsem se modlil, vtom ke mně náhle přiletěl onen Gabriel, jehož jsem předtím spatřil ve vidění, a dotkl se mě. Bylo to v době večerní oběti.

9:21  ještě jsem hovořil a modlil se, a vtom ten muž, Gabriel, jehož jsem spatřil ve vidění na počátku, se mne vyčerpaného únavou dotkl v čase večerní přídavné oběti.

9:21  Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní.

9:21  adhuc me loquente in oratione, ecce vir Gabriel, quem videram in visione a principio, cito volans tetigit me in tempore sacrificii vespertini.

9:22  And he instructed me, and spoke to me, and said: O Daniel, I am now come forth to teach thee, and that thou mightest understand.

9:22  And he informed me, and talked with me, and said, O Daniel, I am now come forth to give thee skill and understanding.

9:22  Poučil mě, když se mnou mluvil. Řekl: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti posloužil k poučení.

9:22  „Danieli,“ promluvil ke mně zřetelně, „jsem tu teď proto, abych ti zjevil tajemství.

9:22  Aby mne poučil, promluvil a řekl: Danieli, vyšel jsem teď, abych ti dal porozumět smyslu.

9:22  A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím.

9:22  Et docuit me, et locutus est mihi, dixitque : Daniel, nunc egressus sum ut docerem te, et intelligeres.

9:23  From the beginning of thy prayers the word came forth: and I am come to shew it to thee, because thou art a man of desires: therefore, do thou mark the word, and understand the vision.

9:23  At the beginning of thy supplications the commandment came forth, and I am come to shew thee; for thou art greatly beloved: therefore understand the matter, and consider the vision.

9:23  Prve při tvých prosbách o smilování vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ti je oznámil, neboť jsi vzácný Bohu. Pochop to slovo a rozuměj vidění.

9:23  Hned, jakmile ses začal modlit, byla vyslána odpověď a já jsem ti ji přišel vyřídit. Jsi velmi drahocenný. Dobře tedy poslouchej má slova a porozuměj tomu vidění:

9:23  Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ho oznámil, neboť jsi převzácný. Pochop tedy to slovo a rozuměj tomu vidění.

9:23  Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, aťbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu.

9:23  Ab exordio precum tuarum egressus est sermo : ego autem veni ut indicarem tibi, quia vir desideriorum es : tu ergo animadverte sermonem, et intellige visionem.

9:24  Seventy weeks are shortened upon thy people, and upon thy holy city, that transgression may be finished, and sin may have an end, and iniquity may be abolished; and everlasting justice may be brought; and vision and prophecy may be fulfilled; and the Saint of saints may be anointed.

9:24  Seventy weeks are determined upon thy people and upon thy holy city, to finish the transgression, and to make an end of sins, and to make reconciliation for iniquity, and to bring in everlasting righteousness, and to seal up the vision and prophecy, and to anoint the most Holy.

9:24  Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých.

9:24  Sedmdesát týdnů je lhůta určená tvému lidu i svatému městu, aby ta vzpoura skončila a nastal konec hříchu, aby očištěna byla nepravost a spravedlnost přišla navěky, aby se zpečetilo prorocké vidění a pomazán byl Nejsvětější ze svatých.

9:24  Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je vyděleno sedmdesát sedmiletí k zadržení té věrolomnosti a ke zpečetění hříchů i k usmíření zvrácenosti, též ku přivedení věčné spravedlnosti a zapečetění vidění a proroka i ku pomazání nejsvětějšího místa.

9:24  Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné, a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých.

9:24  Septuaginta hebdomades abbreviatæ sunt super populum tuum et super urbem sanctam tuam, ut consummetur prævaricatio, et finem accipiat peccatum, et deleatur iniquitas, et adducatur justitia sempiterna, et impleatur visio et prophetia, et ungatur Sanctus sanctorum.

9:25  Know thou, therefore, and take notice: that from the going forth of the word, to build up Jerusalem again, unto Christ, the prince, there shall be seven weeks, and sixty-two weeks: and the street shall be built again, and the walls, in straitness of times.

9:25  Know therefore and understand, that from the going forth of the commandment to restore and to build Jerusalem unto the Messiah the Prince shall be seven weeks, and threescore and two weeks: the street shall be built again, and the wall, even in troublous times.

9:25  Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby.

9:25  A proto věz a rozuměj: Od vydání nařízení, aby byl Jeruzalém obnoven, až k Mesiáši vůdci sedmero týdnů uplyne a šedesát dva týdny. Jeruzalém bude obnoven i s náměstím a příkopem, přestože časy budou zlé.

9:25  Věz tedy a rozuměj: Od vyjití slova k návratu a k budování Jeruzaléma až k Pomazanému vůdci bude sedm sedmiletí a šedesát dva sedmiletí. Znovu se vybuduje náměstí a příkop, v tísni oněch časů.

9:25  Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva, když již zase vzdělána bude ulice a příkopa, a ti časové budou přenesnadní.

9:25  Scito ergo, et animadverte : ab exitu sermonis, ut iterum ædificetur Jerusalem, usque ad christum ducem, hebdomades septem, et hebdomades sexaginta duæ erunt : et rursum ædificabitur platea, et muri in angustia temporum.

9:26  And after sixty-two weeks Christ shall be slain: and the people that shall deny him shall not be his. And a people, with their leader, that shall come, shall destroy the city, and the sanctuary: and the end thereof shall be waste, and after the end of the war the appointed desolation.

9:26  And after threescore and two weeks shall Messiah be cut off, but not for himself: and the people of the prince that shall come shall destroy the city and the sanctuary; and the end thereof shall be with a flood, and unto the end of the war desolations are determined.

9:26  Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení.

9:26  Až dvaašedesát týdnů uplyne, Mesiáš bude zabit a opuštěn. To město i svatyni uvrhne do zkázy lid vůdce, který přichází. Jeho konec přijde jako povodeň; i když boj potrvá až do konce, je rozhodnuto o zkáze!

9:26  Ale po těch šedesáti a dvou sedmiletích bude vyhlazen Pomazaný a nebude mít nic, a to město i tu svatyni bude ničit lid jednoho vůdce, který přichází. Ale jeho konec bude v záplavě. A až do konce bude odhodlaný boj po místech zpustošených.

9:26  Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí, i lid ten svůj budoucí, tak že skončení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění.

9:26  Et post hebdomades sexaginta duas occidetur christus : et non erit ejus populus qui eum negaturus est. Et civitatem et sanctuarium dissipabit populus cum duce venturo : et finis ejus vastitas, et post finem belli statuta desolatio.

9:27  And he shall confirm the covenant with many, in one week: and in the half of the week the victim and the sacrifice shall fail: and there shall be in the temple the abomination of desolation: and the desolation shall continue even to the consummation, and to the end.

9:27  And he shall confirm the covenant with many for one week: and in the midst of the week he shall cause the sacrifice and the oblation to cease, and for the overspreading of abominations he shall make it desolate, even until the consummation, and that determined shall be poured upon the desolate.

9:27  Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. Hle, pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí.“

9:27  On potvrdí smlouvu s mnohými v týdnu posledním. Až pak ten týden dojde do půli, obětem i darům konec učiní. Otřesná ohavnost se v chrámě objeví, než ničitele zachvátí konec mu určený.“

9:27  A prosadí smlouvu mnohým jednoho sedmiletí, leč uprostřed onoho sedmiletí ukončí obětní hod i přídavnou oběť. Tehdy na křídle ohavností bude pustošící, dokud se zkáza i rozhodnutí nebude vylévat na pustošenou.

9:27  Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění.

9:27  Confirmabit autem pactum multis hebdomada una : et in dimidio hebdomadis deficiet hostia et sacrificium : et erit in templo abominatio desolationis : et usque ad consummationem et finem perseverabit desolatio.

Chapter 10

10:1  In the third year of Cyrus, king of the Persians, a word was revealed to Daniel, surnamed Baltassar, and a true word, and great strength: and he understood the word: for there is need of understanding in a vision.

10:1  In the third year of Cyrus king of Persia a thing was revealed unto Daniel, whose name was called Belteshazzar; and the thing was true, but the time appointed was long: and he understood the thing, and had understanding of the vision.

10:1  V třetím roce vlády Kýra, krále perského, bylo Danielovi, který byl pojmenován Beltšasar, zjeveno slovo. A to slovo je pravdivé; týká se velké strasti. Pochopil to slovo. Pochopení mu bylo dáno ve viděních.

10:1  Ve třetím roce perského krále Kýra se Danielovi zvanému Baltazar dostalo zjevení a on je pochopil, když mu byl ve vidění vnuknut jeho výklad. To poselství je pravdivé a týká se velikého boje.

10:1  Ve třetím roce perského krále Kýra byla Danielovi, jenž byl nazván jménem Beltšasar, zjevena jistá věc, a to věc pravdivá -- o velikém válečném tažení. On tu věc pochopil i její smysl ve vidění.

10:1  Léta třetího Cýra krále Perského, zjeveno bylo slovo Danielovi, kterýž sloul jménem Baltazar, a pravé bylo slovo to, i uložený čas dlouhý, a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u vidění.

10:1  Anno tertio Cyri regis Persarum, verbum revelatum est Danieli cognomento Baltassar, et verbum verum, et fortitudo magna : intellexitque sermonem : intelligentia enim est opus in visione.

10:2  In those days I, Daniel, mourned the days of three weeks.

10:2  In those days I Daniel was mourning three full weeks.

10:2  V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny.

10:2  Já Daniel jsem v té době držel třítýdenní smutek.

10:2  V oné době jsem já, Daniel, truchlil již tři týdny dnů.

10:2  V těch dnech já Daniel kvílil jsem za tři téhodny dnů.

10:2  In diebus illis ego Daniel lugebam trium hebdomadarum diebus :

10:3  I ate no desirable bread, and neither flesh, nor wine, entered into my mouth, neither was I anointed with ointment: till the days of three weeks were accomplished.

10:3  I ate no pleasant bread, neither came flesh nor wine in my mouth, neither did I anoint myself at all, till three whole weeks were fulfilled.

10:3  Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst, ani jsem se nepotíral mastí až do uplynutí celých tří týdnů.

10:3  Nejedl jsem žádné vybrané pokrmy, maso ani víno jsem nevzal do úst a nepotíral jsem se žádnou mastí, dokud ty tři týdny neuplynuly.

10:3  Nejedl jsem chutný pokrm, maso ani víno se mi nepřiblížilo k ústům. Také jsem se ničím nemazal, dokud se nenaplnily ty tři týdny dnů.

10:3  Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tří téhodnů.

10:3  panem desiderabilem non comedi, et caro et vinum non introierunt in os meum, sed neque unguento unctus sum, donec complerentur trium hebdomadarum dies.

10:4  And in the four and twentieth day of the first month, I was by the great river, which is the Tigris.

10:4  And in the four and twentieth day of the first month, as I was by the side of the great river, which is Hiddekel;

10:4  Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce jsem byl na břehu veliké řeky zvané Chidekel.

10:4  Čtyřiadvacátého dne prvního měsíce jsem stál na břehu veliké řeky Tigris.

10:4  Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu té velké řeky, totiž Tigridu,

10:4  Dne pak dvadcátého čtvrtého měsíce prvního, když jsem byl na břehu řeky veliké, to jest Hiddekel.

10:4  Die autem vigesima et quarta mensis primi, eram juxta fluvium magnum, qui est Tigris.

10:5  And I lifted up my eyes, and I saw: and behold a man clothed in linen, and his loins were girded with the finest gold:

10:5  Then I lifted up mine eyes, and looked, and behold a certain man clothed in linen, whose loins were girded with fine gold of Uphaz:

10:5  Pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakýsi muž oblečený ve lněném oděvu. Na bedrech měl pás z třpytivého zlata z Úfazu.

10:5  Zvedl jsem oči a hle, spatřil jsem jakéhosi muže oděného plátnem a přepásaného na bocích pásem z ryzího zlata.

10:5  pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakéhosi muže, oděného lněným oděvem, boky přepásané zlatem z Úfázu,

10:5  Pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, muž jeden oděný v roucho lněné, a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz.

10:5  Et levavi oculos meos, et vidi : et ecce vir unus vestitus lineis, et renes ejus accincti auro obrizo :

10:6  And his body was like the chrysolite, and his face as the appearance of lightning, and his eyes as a burning lamp: and his arms, and all downward even to the feet, like in appearance to glittering brass: and the voice of his word like the voice of a multitude.

10:6  His body also was like the beryl, and his face as the appearance of lightning, and his eyes as lamps of fire, and his arms and his feet like in colour to polished brass, and the voice of his words like the voice of a multitude.

10:6  Tělo měl jako chrysolit, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako lesknoucí se bronz a zvuk jeho slov byl jako hrozný hluk.

10:6  Tělo měl jako z chrysolitu, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako třpyt leštěného bronzu a jeho hlas zněl jako burácení zástupů.

10:6  tělo měl jako drahokam, ve tváři oslnivý jas, oči jak ohnivé pochodně, jeho paže a chodidla se leskly jako leštěný bronz a hřmot jeho slov byl hřmotem davu.

10:6  Tělo pak jeho jako tarsis, a oblíčej jeho na pohledění jako blesk, a oči jeho podobné pochodním hořícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledění jako měď vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství.

10:6  et corpus ejus quasi chrysolithus, et facies ejus velut species fulguris, et oculi ejus ut lampas ardens : et brachia ejus, et quæ deorsum sunt usque ad pedes, quasi species æris candentis : et vox sermonum ejus ut vox multitudinis.

10:7  And I, Daniel alone, saw the vision: for the men that were with me saw it not: but an exceeding great terror fell upon them, and they fled away, and hid themselves.

10:7  And I Daniel alone saw the vision: for the men that were with me saw not the vision; but a great quaking fell upon them, so that they fled to hide themselves.

10:7  Já Daniel jsem to vidění viděl sám. Muži, kteří byli se mnou, žádné vidění neviděli, ale padlo na ně veliké zděšení a uprchli do úkrytu.

10:7  Já Daniel jsem byl jediný, kdo to vidění spatřil. Muži, kteří byli se mnou, je neviděli, ale padla na ně taková hrůza, že se utíkali schovat.

10:7  Na to vidění jsem ale hleděl jen já sám, Daniel, kdežto muži, kteří byli se mnou, to vidění neviděli, nýbrž padlo na ně veliké zděšení a utekli se schovat,

10:7  Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to, ale muži ti, kteříž se mnou byli, neviděli toho vidění, než hrůza veliká připadla na ně, až i utekli, aby se skryli.

10:7  Vidi autem ego Daniel solus visionem : porro viri qui erant mecum non viderunt, sed terror nimius irruit super eos, et fugerunt in absconditum.

10:8  And I, being left alone, saw this great vision: and there remained no strength in me, and the appearance of my countenance was changed in me, and I fainted away, and retained no strength.

10:8  Therefore I was left alone, and saw this great vision, and there remained no strength in me: for my comeliness was turned in me into corruption, and I retained no strength.

10:8  Zůstal jsem sám a viděl jsem to veliké vidění, ale nezůstala ve mně síla. Velebnost mé tváře se změnila a byla zcela porušena; nezachoval jsem si sílu.

10:8  Zůstal jsem tedy sám. Jakmile jsem to veliké vidění spatřil, všechna síla mě opustila, zbledl jsem jako mrtvý a nemohl jsem se vzchopit.

10:8  zatímco já zůstal sám. Jakmile jsem spatřil to veliké vidění, nezůstala ve mně síla, má důstojnost rázem přišla vniveč a nedokázal jsem se vzchopit.

10:8  Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo i ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mně, aniž jsem mohl zadržeti síly.

10:8  Ego autem relictus solus vidi visionem grandem hanc : et non remansit in me fortitudo, sed et species mea immutata est in me, et emarcui, nec habui quidquam virium.

10:9  And I heard the voice of his words: and when I heard I lay in a consternation upon my face, and my face was close to the ground.

10:9  Yet heard I the voice of his words: and when I heard the voice of his words, then was I in a deep sleep on my face, and my face toward the ground.

10:9  Slyšel jsem zvuk jeho slov a jak jsem zvuk jeho slov uslyšel, přišly na mě mrákoty a padl jsem na tvář, totiž tváří na zem.

10:9  Potom zaburácel jeho hlas, a jakmile jsem ten hlas uslyšel, padl jsem v mrákotách tváří k zemi.

10:9  Pak jsem uslyšel hřmot jeho slov, a jak jsem ten hřmot jeho slov zaslechl, už jsem tvrdě spal na tváři. Když jsem tak byl tváří k zemi,

10:9  Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrdě na tváři své, na tváři své na zemi.

10:9  Et audivi vocem sermonum ejus : et audiens jacebam consternatus super faciem meam, et vultus meus hærebat terræ.

10:10  And behold a hand touched me, and lifted me up upon my knees, and upon the joints of my hands.

10:10  And, behold, an hand touched me, which set me upon my knees and upon the palms of my hands.

10:10  A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou.

10:10  Vtom se mě dotkla ruka a zatřásla mnou, takže jsem se zvedl na kolena a dlaně.

10:10  vtom se mě dotkla ruka, otřásla mnou a pozvedla na kolena a dlaně mých rukou.

10:10  V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých.

10:10  Et ecce manus tetigit me, et erexit me super genua mea, et super articulos manuum mearum.

10:11  And he said to me: Daniel, thou man of desires, understand the words that I speak to thee, and stand upright: for I am sent now to thee. And when he had said this word to me, I stood trembling.

10:11  And he said unto me, O Daniel, a man greatly beloved, understand the words that I speak unto thee, and stand upright: for unto thee am I now sent. And when he had spoken this word unto me, I stood trembling.

10:11  Muž mi řekl: „Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě.“ Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se.

10:11  „Danieli drahý,“ oslovil mě, „pečlivě poslouchej, co ti budu říkat, a postav se, neboť jsem byl vyslán za tebou.“ Když ke mně promluvil tato slova, s rozechvěním jsem vstal.

10:11  Promluvil ke mně: Danieli, muži převzácný, pochop ta slova, která ti budu říkat, a postav se zpříma, neboť jsem byl teď vyslán za tebou. Když ke mně to slovo promlouval, stál jsem a třásl se.

10:11  I řekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já mluviti budu tobě, a stůj na místě svém, nebo nyní poslán jsem k tobě. A když promluvil ke mně slovo to, stál jsem, třesa se.

10:11  Et dixit ad me : Daniel vir desideriorum, intellige verba quæ ego loquor ad te, et sta in gradu tuo : nunc enim sum missus ad te. Cumque dixisset mihi sermonem istum, steti tremens.

10:12  And he said to me: Fear not, Daniel: for from the first day that thou didst set thy heart to understand, to afflict thyself in the sight of thy God, thy words have been heard: and I am come for thy words.

10:12  Then said he unto me, Fear not, Daniel: for from the first day that thou didst set thine heart to understand, and to chasten thyself before thy God, thy words were heard, and I am come for thy words.

10:12  Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel.

10:12  Tehdy pokračoval: „Neboj se, Danieli. Už od prvního dne, kdy ses ke svému Bohu začal modlit za porozumění a pokořovat se před ním v postu, byly tvé prosby vyslyšeny a já přicházím s odpovědí na ně.

10:12  Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já.

10:12  Pročež řekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi přiložil srdce své, abys rozuměl, a trápil se před Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já přišel jsem příčinou slov tvých.

10:12  Et ait ad me : Noli metuere, Daniel : quia ex die primo, quo posuisti cor tuum ad intelligendum ut te affligeres in conspectu Dei tui, exaudita sunt verba tua : et ego veni propter sermones tuos.

10:13  But the prince of the kingdom of the Persians resisted me one and twenty days: and behold Michael, one of the chief princes, came to help me, and I remained there by the king of the Persians.

10:13  But the prince of the kingdom of Persia withstood me one and twenty days: but, lo, Michael, one of the chief princes, came to help me; and I remained there with the kings of Persia.

10:13  Avšak ochránce perského království stál proti mně po jednadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů.

10:13  Jedenadvacet dnů se ale proti mně stavěl kníže perského království, než mi přišel na pomoc Michael, jeden z předních knížat. Zdržel jsem se tedy u perských králů,

10:13  Ale velitel perského království se stavěl proti mně dvacet jedna dní, až hle, Michael, jeden z předních velitelů, mi přišel na pomoc, když jsem tam zůstal u perských králů.

10:13  Ale kníže království Perského postavovalo se proti mně za jedenmecítma dnů, až aj, Michal, jeden přední z knížat, přišel mi na pomoc; protož jsem já zůstával tam při králích Perských.

10:13  Princeps autem regni Persarum restitit mihi viginti et uno diebus : et ecce Michaël, unus de principibus primis, venit in adjutorium meum, et ego remansi ibi juxta regem Persarum.

10:14  But I am come to teach thee what things shall befall thy people in the latter days, for as yet the vision is for days.

10:14  Now I am come to make thee understand what shall befall thy people in the latter days: for yet the vision is for many days.

10:14  Přišel jsem, abych tě poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů.“

10:14  ale teď jsem přišel, abych ti vysvětlil, co potká tvůj lid v posledních dnech. To vidění je totiž o budoucích časech.“

10:14  A přišel jsem, abych ti dal pochopit, co potká tvůj lid koncem oněch dnů. Neboť pro ty dny je další vidění.

10:14  Již pak přišel jsem, aťbych oznámil, co potkati má lid tvůj v potomních dnech; nebo ještě vidění bude o těch dnech.

10:14  Veni autem ut docerem te quæ ventura sunt populo tuo in novissimis diebus, quoniam adhuc visio in dies.

10:15  And when he was speaking such words to me, I cast down my countenance to the ground, and held my peace.

10:15  And when he had spoken such words unto me, I set my face toward the ground, and I became dumb.

10:15  Když ke mně promluvil tato slova, sklonil jsem tvář k zemi a oněměl jsem.

10:15  Když ke mně mluvil, byl jsem skloněn tváří k zemi, neschopen slova.

10:15  Jakmile ke mně promluvil tato slova, sklonil jsem tvář k zemi a oněměl jsem.

10:15  A když mluvil ke mně ta slova, sklopiv tvář svou k zemi, oněměl jsem.

10:15  Cumque loqueretur mihi hujuscemodi verbis, dejeci vultum meum ad terram, et tacui.

10:16  And behold as it were the likeness of a son of man touched my lips: then I opened my mouth and spoke, and said to him that stood before me: O my lord, at the sight of thee my joints are loosed, and no strength hath remained in me.

10:16  And, behold, one like the similitude of the sons of men touched my lips: then I opened my mouth, and spake, and said unto him that stood before me, O my lord, by the vision my sorrows are turned upon me, and I have retained no strength.

10:16  A hle, kdosi podobný lidským synům se dotkl mých rtů. Otevřel jsem ústa a promluvil jsem k tomu, který stál proti mně: „Můj pane, pro to vidění mě sevřely křeče a nezachoval jsem si sílu.

10:16  Vtom se kdosi podobný člověku dotkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ústa, abych promluvil. „Můj pane,“ řekl jsem té postavě přede mnou, „kvůli tomu vidění jsem přemožen bolestí a nemohu se vzchopit.

10:16  A hle, kdosi podobný synům lidským se dotkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ústa, abych promluvil a řekl tomu, jenž stál naproti mně: Můj pane, kvůli tomu vidění na mě přišly křeče a nedokázal jsem se vzchopit.

10:16  A aj, jako podobnost člověka dotkla se rtů mých, a otevřev ústa svá, mluvil jsem a řekl tomu, kterýž stál naproti mně: Pane můj, příčinou toho vidění obrátili se bolesti mé na mne, a aniž jsem síly zadržeti mohl.

10:16  Et ecce quasi similitudo filii hominis tetigit labia mea : et aperiens os meum locutus sum, et dixi ad eum, qui stabat contra me : Domine mi, in visione tua dissolutæ sunt compages meæ, et nihil in me remansit virium.

10:17  And how can the servant of my lord speak with my lord? for no strength remaineth in me; moreover, my breath is stopped.

10:17  For how can the servant of this my lord talk with this my lord? for as for me, straightway there remained no strength in me, neither is there breath left in me.

10:17  Jak by mohl služebník tohoto mého pána mluvit s tímto mým pánem? Od té doby není ve mně síla a nezůstal ve mně dech.“

10:17  Copak s tebou, pane, může mluvit někdo, jako jsem já, tvůj služebník? Všechna síla mě opustila a nemohu se ani nadechnout.“

10:17  Jak by tedy mohl takovýhle otrok mého pána hovořit s takovýmto mým pánem? Vždyť ve mně ⌈už vůbec⌉ nepozůstává síla ani dech nezůstal ve mně.

10:17  Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým, poněvadž ve mně od toho času, ve mně, pravím, nezůstalo síly, ani dchnutí nepozůstalo ve mně?

10:17  Et quomodo poterit servus domini mei loqui cum domino meo ? nihil enim in me remansit virium, sed et halitus meus intercluditur.

10:18  Therefore, he that looked like a man, touched me again, and strengthened me.

10:18  Then there came again and touched me one like the appearance of a man, and he strengthened me,

10:18  Opět se mě dotkl kdosi, kdo vypadal jako člověk, a dodal mi sílu.

10:18  Ten kdosi podobný člověku se mě však znovu dotkl a posílil mě.

10:18  Ale znovu se mne dotkl kdosi vzhledem jako člověk a posílil mne.

10:18  Pročež opět dotkl se mne na pohledění jako člověk, a posilnil mne.

10:18  Rursum ergo tetigit me quasi visio hominis, et confortavit me,

10:19  And he said: Fear not, O man of desires, peace be to thee: take courage, and be strong. And when he spoke to me, I grew strong, and I said: Speak, O my lord, for thou hast strengthened me.

10:19  And said, O man greatly beloved, fear not: peace be unto thee, be strong, yea, be strong. And when he had spoken unto me, I was strengthened, and said, Let my lord speak; for thou hast strengthened me.

10:19  Řekl: „Neboj se, muži vzácný, pokoj tobě! Vzchop se, vzchop se!“ Když se mnou mluvil, nabyl jsem síly. Řekl jsem: „Ať můj pán mluví, neboť jsem již posílen.“

10:19  „Neboj se, drahý!“ řekl mi. „Pokoj tobě. Naber sílu a vzchop se!“ Když ke mně mluvil, byl jsem posílen a řekl jsem: „Mluv, pane, neboť jsi mě posílil.“

10:19  Pravil: Neboj se, muži převzácný. Pokoj tobě. Buď silný, jen buď silný. A když se mnou hovořil, posílil jsem se, takže jsem řekl: Nechť můj pán hovoří, neboť jsi mi dodal sílu.

10:19  A řekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobě, posilň se, posilň se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilněn jsa, řekl jsem: Nechť mluví Pán můj, nebo jsi mne posilnil.

10:19  et dixit : Noli timere, vir desideriorum : pax tibi : confortare, et esto robustus. Cumque loqueretur mecum, convalui, et dixi : Loquere, domine mi, quia confortasti me.

10:20  And he said: Dost thou know wherefore I am come to thee? And now I will return, to fight against the prince of the Persians. When I went forth, there appeared the prince of the Greeks coming.

10:20  Then said he, Knowest thou wherefore I come unto thee? and now will I return to fight with the prince of Persia: and when I am gone forth, lo, the prince of Grecia shall come.

10:20  Řekl: „Víš, proč jsem k tobě přišel? Nyní se opět vrátím, abych bojoval s ochráncem Peršanů. Odcházím, a hle, přichází ochránce Řeků.

10:20  Tehdy promluvil: „Víš, proč jsem za tebou přišel? (Brzy se totiž musím vrátit, abych bojoval s knížetem Persie, a potom přijde ještě kníže Řecka.)

10:20  Pravil: Zdali víš, proč jsem za tebou přišel? Já se totiž zase vrátím, abych bojoval s velitelem Persie. A zatímco já odcházím, hle, přichází velitel Řeků.

10:20  I řekl: Víš-liž, proč jsem přišel k tobě? Nebo již navrátím se, abych bojoval s knížetem Perským. A já odcházím, a aj, kníže Řecké přitáhne.

10:20  Et ait : Numquid scis quare venerim ad te ? et nunc revertar ut prælier adversum principem Persarum. Cum ego egrederer, apparuit princeps Græcorum veniens.

10:21  But I will tell thee what is set down in the scripture of truth: and none is my helper in all these things, but Michael your prince.

10:21  But I will shew thee that which is noted in the scripture of truth: and there is none that holdeth with me in these things, but Michael your prince.

10:21  Zajisté, oznámím ti, co je zapsáno ve spisu pravdy. Není nikoho, kdo by mi dodával sílu v těch věcech, kromě vašeho ochránce Míkaela.“

10:21  Nuže, musím ti oznámit, co je zapsáno v Knize pravdy. (Nikdo však se mnou nespojil síly v boji proti nim, jedině Michael, váš kníže.

10:21  Já ti však oznámím, co je zapsáno v přípisu pravdy. Není totiž jiného, kdo by se odhodlal zasahovat se mnou proti nim, kromě vašeho velitele Michaela.

10:21  Ale oznámímť to, což jest zapsáno v psání pravdomluvném; nebo ani jednoho není, ješto by sobě zmužile počínal se mnou v těch věcech, kromě Michala knížete vašeho.

10:21  Verumtamen annuntiabo tibi quod expressum est in scriptura veritatis : et nemo est adjutor meus in omnibus his, nisi Michaël princeps vester.

Chapter 11

11:1  And from the first year of Darius, the Mede, I stood up, that he might be strengthened, and confirmed.

11:1  Also I in the first year of Darius the Mede, even I, stood to confirm and to strengthen him.

11:1  „V prvním roce vlády Darjaveše médského jsem stál při něm, abych mu dodával sílu a byl mu záštitou.

11:1  Proto jsem už v prvním roce Darjaveše Médského povstal, abych jej posílil a podpořil.)“

11:1  V prvním roce ⌈Dareia Médského⌉ jsem tedy i já zaujal postoj, abych jej podporoval a poskytoval mu ochranu.

11:1  A tak já léta prvního Daria Médského postavil jsem se, abych ho zmocňoval a posiloval.

11:1  Ego autem ab anno primo Darii Medi stabam ut confortaretur et roboraretur.

11:2  And now I will shew thee the truth. Behold, there shall stand yet three kings in Persia, and the fourth shall be enriched exceedingly above them all: and when he shall be grown mighty by his riches, he shall stir up all against the kingdom of Greece.

11:2  And now will I shew thee the truth. Behold, there shall stand up yet three kings in Persia; and the fourth shall be far richer than they all: and by his strength through his riches he shall stir up all against the realm of Grecia.

11:2  Nyní ti tedy oznámím pravdu: Hle, v Persii povstanou ještě tři králové. Čtvrtý pak nabude většího bohatství než ostatní. Jakmile získá sílu ze svého bohatství, vyburcuje všechno proti řeckému království.

11:2  „Teď ti tedy povím pravdu: V Persii povstanou ještě tři králové a po nich přijde čtvrtý, který bude mnohem bohatší než všichni ostatní. Pomocí svého bohatství podnítí všechny proti řecké říši.

11:2  Teď ti tedy oznámím pravdu: Hle, v Persii povstanou ještě tři králové a pak čtvrtý zbohatne jměním nade všechny větším. Když se pro své bohatství prosadí, podnítí všechny při království řeckém.

11:2  Již pak oznámímť pravdu: Aj, ještě tři králové kralovati budou v Perské zemi; potom čtvrtý zbohatne bohatstvím velikým nade všecky, a když se zmocní v bohatství svém, vzbudí všecky proti království Řeckému.

11:2  Et nunc veritatem annuntiabo tibi. Ecce adhuc tres reges stabunt in Perside, et quartus ditabitur opibus nimiis super omnes : et cum invaluerit divitiis suis, concitabit omnes adversum regnum Græciæ.

11:3  But there shall rise up a strong king, and shall rule with great power: and he shall do what he pleaseth.

11:3  And a mighty king shall stand up, that shall rule with great dominion, and do according to his will.

11:3  Povstane však bohatýrský král, bude vládnout nad obrovskou říší a dělat, co se mu zlíbí.

11:3  Potom povstane bojovný král, který ovládne obrovskou říši a bude si dělat, co se mu zlíbí.

11:3  Pak povstane chrabrý král, ten bude vládnout veliké říši a dělat si, co se mu zlíbí.

11:3  I povstane král mocný, kterýž bude míti panství široké, a bude činiti podlé vůle své.

11:3  Surget vero rex fortis, et dominabitur potestate multa, et faciet quod placuerit ei.

11:4  And when he shall come to his height, his kingdom shall be broken, and it shall be divided towards the four winds of the heaven: but not to his posterity, nor according to his power with which he ruled. For his kingdom shall be rent in pieces, even for strangers, besides these.

11:4  And when he shall stand up, his kingdom shall be broken, and shall be divided toward the four winds of heaven; and not to his posterity, nor according to his dominion which he ruled: for his kingdom shall be plucked up, even for others beside those.

11:4  Ale až bude pevně stát, bude jeho království rozlomeno, rozděleno podle čtyř nebeských větrů, avšak ne jeho potomkům; nebude to už říše, jaké vládl on, neboť jeho království bude rozvráceno a dostane se jiným, nikoli jím.

11:4  Na vrcholu moci se ale jeho říše rozpadne a bude rozdělena do čtyř světových stran. Nepřipadne ovšem jeho potomkům a nebude už mít takovou moc jako za něj. Království mu bude odňato a rozděleno jiným.

11:4  Ale až povstane, jeho království se rozpadne a rozdělí čtyřem větrům nebes, ne jeho potomstvu a ne taková vláda, jakou vládl, protože jeho kralování bude vytrženo a připadne jiným kromě těchto.

11:4  Když se pak zmocní, potříno bude království jeho, a rozděleno bude na čtyři strany světa, však ne mezi potomky jeho, aniž bude panství jeho takové, jakéž bylo; nebo vykořeněno bude království jeho, a jiným mimo ně se dostane.

11:4  Et cum steterit, conteretur regnum ejus, et dividetur in quatuor ventos cæli : sed non in posteros ejus, neque secundum potentiam illius, qua dominatus est : lacerabitur enim regnum ejus etiam in externos, exceptis his.

11:5  And the king of the south shall be strengthened, and one of his princes shall prevail over him, and he shall rule with great power: for his dominions shall be great.

11:5  And the king of the south shall be strong, and one of his princes; and he shall be strong above him, and have dominion; his dominion shall be a great dominion.

11:5  Tu se vzmůže král Jihu, ale jeden z jeho velitelů se vzmůže víc než on a bude vládnout. Bude vládnout nad nesmírnou říší.

11:5  Jižní král bude mocný, ale jeden z jeho velitelů se vzmůže ještě více, takže ovládne ještě větší říši nežli on.

11:5  Potom zesílí král jihu i jeden z jeho velitelů a ten zesílí nad něho a bude vládnout říši větší než říše jeho.

11:5  Pročež posilní se král polední, ano i jedno z knížat jeho, a mocnější bude nad něho, a panovati bude; panství široké bude panství jeho.

11:5  Et confortabitur rex austri : et de principibus ejus prævalebit super eum, et dominabitur ditione : multa enim dominatio ejus.

11:6  And after the end of years they shall be in league together: and the daughter of the king of the south shall come to the king of the north to make friendship, but she shall not obtain the strength of the arm, neither shall her seed stand: and she shall be given up, and her young men that brought her, and they that strengthened her in these times.

11:6  And in the end of years they shall join themselves together; for the king’s daughter of the south shall come to the king of the north to make an agreement: but she shall not retain the power of the arm; neither shall he stand, nor his arm: but she shall be given up, and they that brought her, and he that begat her, and he that strengthened her in these times.

11:6  Po uplynutí několika let se spojí: dcera krále Jihu přijde ke králi Severu, aby ujednala smír; avšak paže si neuchová sílu, jeho paže neobstojí. Dcera bude v té době vydána záhubě i s těmi, kteří ji přivedli, i s tím, který ji zplodil, a s tím, kdo jí byl oporou.

11:6  Po mnoha letech pak obě království uzavřou spojenectví. Dcera jižního krále bude na potvrzení dohody provdána za severního krále, svou moc si však dlouho neudrží a ani on nezůstane u moci. V těch dnech totiž bude spolu se svou družinou i se svým otcem a ochráncem zrazena.

11:6  Uplynou roky, oni se spojí a dcera krále jihu přijde ke králi severu, aby se uskutečnilo právo, ale tu paži opustí všechna síla a neobstojí on ani ta jeho paže a vydána bude ona, i kdo ji přivedli a kdo ji zplodil, i ten, kdo ji v těch časech podporoval.

11:6  Po některých pak letech spřízní se; nebo dcera krále poledního dostane se za krále půlnočního, aby učinila příměří. Ale neobdrží síly ramene, aniž on ostojí s ramenem svým, ale vydána bude ona i ti, kteříž ji přivedou, i syn její, i ten, kterýž ji posilňoval v ty časy.

11:6  Et post finem annorum fœderabuntur : filiaque regis austri veniet ad regem aquilonis facere amicitiam, et non obtinebit fortitudinem brachii, nec stabit semen ejus : et tradetur ipsa, et qui adduxerunt eam adolescentes ejus, et qui confortabant eam in temporibus.

11:7  And a plant of the bud of her roots shall stand up: and he shall come with an army, and shall enter into the province of the king of the north: and he shall abuse them, and shall prevail.

11:7  But out of a branch of her roots shall one stand up in his estate, which shall come with an army, and shall enter into the fortress of the king of the north, and shall deal against them, and shall prevail:

11:7  Avšak na jeho místo postoupí výhonek z jejích kořenů, přitáhne proti vojsku a vejde do pevnosti krále Severu a bude tam prosazovat svou sílu.

11:7  Trůnu se pak ujme nástupce z téhož rodu. Zaútočí na vojska severního krále i na jeho pevnosti a podaří se mu nad nimi zvítězit.

11:7  Pak na jeho místo nastoupí jeden z výhonků jejích kořenů, přitáhne k vojsku, přitáhne do pevnosti krále severu, vypořádá se s nimi a přemůže je.

11:7  Potom povstane z výstřelku kořenů jejích na místo jeho, kterýž přitáhne s vojskem svým, a udeří na pevnost krále půlnočního, a přičiní se, aby se jich zmocnil.

11:7  Et stabit de germine radicum ejus plantatio : et veniet cum exercitu, et ingredietur provinciam regis aquilonis : et abutetur eis, et obtinebit.

11:8  And he shall also carry away captive into Egypt their gods, and their graven things, and their precious vessels of gold and silver: he shall prevail against the king of the north.

11:8  And shall also carry captives into Egypt their gods, with their princes, and with their precious vessels of silver and of gold; and he shall continue more years than the king of the north.

11:8  I jejich bohy s jejich litými sochami a vzácnými nádobami, stříbro a zlato odveze do zajetí do Egypta; pak několik let nechá krále Severu na pokoji.

11:8  Ukořistí také jejich bohy, jejich sochy, vzácné náčiní, stříbro i zlato a odveze je do Egypta. Potom nechá severního krále celé roky na pokoji.

11:8  Také jejich bohy s jejich ⌈litými modlami,⌉ s drahocenným náčiním, stříbrem a zlatem, odnese do zajetí v Egyptě. Pak se několik let bude od krále severu držet nazpět.

11:8  Nadto i bohy jejich s knížaty jejich, s nádobami drahými jejich, stříbrem a zlatem v zajetí zavede do Egypta, a bude bezpečen za mnoho let před králem půlnočním.

11:8  Insuper et deos eorum, et sculptilia, vasa quoque pretiosa argenti et auri, captiva ducet in Ægyptum : ipse prævalebit adversus regem aquilonis.

11:9  And the king of the south shall enter into the kingdom, and shall return to his own land.

11:9  So the king of the south shall come into his kingdom, and shall return into his own land.

11:9  Ten sice vtrhne do království krále Jihu, ale vrátí se do své země.

11:9  Ten se sice pokusí říši jižního krále napadnout, ale stáhne se zpět na své vlastní území.

11:9  Ten však přijde do království krále jihu, ale vrátí se do své země.

11:9  A tak přijde do království král polední, a navrátí se do země své.

11:9  Et intrabit in regnum rex austri, et revertetur ad terram suam.

11:10  And his sons shall be provoked, and they shall assemble a multitude of great forces: and he shall come with haste like a flood: and he shall return, and be stirred up, and he shall join battle with his force.

11:10  But his sons shall be stirred up, and shall assemble a multitude of great forces: and one shall certainly come, and overflow, and pass through: then shall he return, and be stirred up, even to his fortress.

11:10  Jeho synové však budou válčit a shromáždí nesmírné množství vojska. Jeden z nich přitáhne, přižene se jako povodeň a bude válčit dál až k jeho pevnosti.

11:10  Synové severního krále potom povstanou k boji a shromáždí obrovské vojsko, jež bude postupovat jako nezadržitelná povodeň, až zaútočí i na jeho pevnost.

11:10  Avšak jeho syn, když budou mobilizovat a shromáždí veliké množství vojska, půjde ⌈dál a dále,⌉ až projde jako záplava, ⌈pak se obrátí a⌉ zaútočí na samu jeho pevnost.

11:10  Ale synové onoho válčiti budou, a seberou množství vojsk velikých. A nenadále přijda, jako povodeň procházeti bude, a navracuje se, válkou dotírati bude až k jeho pevnostem.

11:10  Filii autem ejus provocabuntur, et congregabunt multitudinem exercituum plurimorum : et veniet properans, et inundans : et revertetur, et concitabitur, et congredietur cum robore ejus.

11:11  And the king of the south being provoked, shall go forth, and shall fight against the king of the north, and shall prepare an exceeding great multitude, and a multitude shall be given into his hands.

11:11  And the king of the south shall be moved with choler, and shall come forth and fight with him, even with the king of the north: and he shall set forth a great multitude; but the multitude shall be given into his hand.

11:11  Král Jihu se rozhořčí, vytáhne a bude sním, s králem Severu, bojovat; ten sice postaví nesmírné množství vojska, ale to množství bude vydáno do rukou onoho.

11:11  Jižní král tehdy vztekle vytáhne a vrhne se s ním do boje. Severní král proti němu postaví obrovské vojsko, to však bude i přes své množství poraženo.

11:11  To se král jihu rozzuří, vytáhne a s tím králem severu se pustí do boje. Ten postaví veliké množství vojska, avšak to množství bude vydáno do ruky onoho

11:11  Pročež rozdrážděn jsa král polední, vytáhne, a bojovati bude s ním, s králem půlnočním, a sšikuje množství veliké, i bude vydáno množství to v ruku jeho.

11:11  Et provocatus rex austri egredietur, et pugnabit adversus regem aquilonis, et præparabit multitudinem nimiam, et dabitur multitudo in manu ejus.

11:12  And he shall take a multitude, and his heart shall be lifted up, and he shall cast down many thousands: but he shall not prevail.

11:12  And when he hath taken away the multitude, his heart shall be lifted up; and he shall cast down many ten thousands: but he shall not be strengthened by it.

11:12  To množství bude odvedeno. Jeho srdce zpychne. Pobije desetitisíce, avšak moc si neudrží.

11:12  Po rozprášení toho vojska bude jižní král naplněn pýchou, že pobil mnoho tisíc nepřátel, ale vítězství si nakonec neudrží.

11:12  a celé množství bude rozneseno. Jeho srdce se pozvedne, že porazí desítky tisíc. Nezvítězí však.

11:12  I pozdvihne se množství to, a povýší se srdce jeho, a ačkoli porazí na tisíce, a však se nezmocní.

11:12  Et capiet multitudinem, et exaltabitur cor ejus, et dejiciet multa millia, sed non prævalebit.

11:13  For the king of the north shall return, and shall prepare a multitude much greater than before: and in the end of times, and years, he shall come in haste with a great army, and much riches.

11:13  For the king of the north shall return, and shall set forth a multitude greater than the former, and shall certainly come after certain years with a great army and with much riches.

11:13  Král Severu se vrátí a postaví ještě nesmírnější množství, než bylo první, a po určité době, po několika letech, přitáhne s velikým vojskem a obrovským vybavením.

11:13  Severní král totiž znovu postaví obrovské vojsko, ještě větší než to předešlé, a po několika letech se s mohutnou a vyzbrojenou armádou dá na pochod.

11:13  Král severu se vrátí. Postaví totiž množství větší než to předchozí. Až ty časy uplynou, bude po několik roků přicházet s velikým vojskem a četným vybavením.

11:13  Potom navrátě se král půlnoční, sšikuje množství větší než prvé, a po dokonání času některých let, nenadále přijde s vojskem velikým a s dostatkem hojným.

11:13  Convertetur enim rex aquilonis, et præparabit multitudinem multo majorem quam prius : et in fine temporum annorumque veniet properans cum exercitu magno, et opibus nimiis.

11:14  And in those times many shall rise up against the king of the south, and the children of prevaricators of thy people shall lift up themselves to fulfil the vision, and they shall fall.

11:14  And in those times there shall many stand up against the king of the south: also the robbers of thy people shall exalt themselves to establish the vision; but they shall fall.

11:14  V té době se mnozí postaví proti králi Jihu a synové rozvratníků tvého lidu se pozdvihnou, aby se potvrdilo vidění, avšak klesnou.

11:14  (Mnozí tehdy povstanou proti jižnímu králi. I ve tvém lidu se pozvednou bojovní muži, aby naplnili vidění, ale padnou.)

11:14  V oněch časech proti králi jihu povstanou mnozí, také dravci ze tvého lidu se pozvednou, aby ustavili vidění, ale upadnou.

11:14  V těch časích mnozí se postaví proti králi polednímu, ale synové nešlechetní z lidu tvého zhubeni budou, a pro stvrzení vidění tohoto padnou.

11:14  Et in temporibus illis multi consurgent adversus regem austri : filii quoque prævaricatorum populi tui extollentur ut impleant visionem, et corruent.

11:15  And the king of the north shall come, and shall cast up a mount, and shall take the best fenced cities: and the arms of the south shall not withstand, and his chosen ones shall rise up to resist, and they shall not have strength.

11:15  So the king of the north shall come, and cast up a mount, and take the most fenced cities: and the arms of the south shall not withstand, neither his chosen people, neither shall there be any strength to withstand.

11:15  Král Severu opět přitáhne, nasype náspy a zmocní se opevněného města. Paže Jihu neobstojí, ani lid jeho vybraných sborů nebude mít sílu, aby obstál.

11:15  Severní král přitáhne k opevněnému městu, navrší k němu násep a dobude je. Jižní vojsko se neubrání, ani ti nejlepší vojáci nebudou moci obstát.

11:15  Král severu přijde, navrší násep a obsadí opevněné město, proto paže jihu neobstojí, ani ⌈jeho nejlepší vojáci⌉ ⌈nebudou moci obstát.⌉

11:15  Nebo přitáhne král půlnoční, a vzdělaje náspy, dobude měst hrazených, tak že ramena poledního neostojí, ani lid vybraný jeho, aniž budou míti síly k odpírání.

11:15  Et venit rex aquilonis, et comportabit aggerem, et capiet urbes munitissimas : et brachia austri non sustinebunt, et consurgent electi ejus ad resistendum, et non erit fortitudo.

11:16  And he shall come upon him, and do according to his pleasure, and there shall be none to stand against his face: and he shall stand in the glorious land, and it shall be consumed by his hand.

11:16  But he that cometh against him shall do according to his own will, and none shall stand before him: and he shall stand in the glorious land, which by his hand shall be consumed.

11:16  Ten, který přitáhne proti němu, bude dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Zastaví se i v nádherné zemi a jeho ruka přinese zkázu.

11:16  Tento útočník si bude dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Se svou ničivou mocí stane i v Nádherné zemi.

11:16  Jeho dobyvatel si tedy bude dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Stane i ⌈na Ozdobě země,⌉ v rukou zkázu.

11:16  A přitáhna proti němu, bude činiti podlé vůle své, a nebude žádného, ješto by se postavil proti němu. Postaví se také v zemi Judské, kterouž docela zkazí rukou svou.

11:16  Et faciet veniens super eum juxta placitum suum, et non erit qui stet contra faciem ejus : et stabit in terra inclyta, et consumetur in manu ejus.

11:17  And he shall set his face to come to possess all his kingdom, and he shall make upright conditions with him: and he shall give him a daughter of women, to overthrow it: and she shall not stand, neither shall she be for him.

11:17  He shall also set his face to enter with the strength of his whole kingdom, and upright ones with him; thus shall he do: and he shall give him the daughter of women, corrupting her: but she shall not stand on his side, neither be for him.

11:17  Pojme úmysl zmocnit se celého království, ujedná s ním smír a dá mu jednu z dcer, aby království strhla do zkázy. Ale ona nebude stát při něm.

11:17  Rozhodne se přitáhnout s celou silou svého království, pak ale s jižním králem uzavře dohodu. Na její stvrzení mu dá svou dceru za ženu, ale jen proto, aby mu skrze ni škodil. To se mu však nepodaří a nesplní.

11:17  Rozhodne se získat nadvládu nad celým jeho královstvím, nabídne a také uskuteční vyrovnání a dá mu svou dceru, aby je zničil. To se mu ale nepodaří, to mu nevyjde.

11:17  Potom obrátí tvář svou, aby přitáhna s mocí všeho království svého, a ukazuje se jako by vše upřímě jednal, dovede něčeho. Nebo dá jemu krásnou pannu, aby ho zahubil skrze ni, ale ona nedostojí aniž bude držeti s ním.

11:17  Et ponet faciem suam ut veniat ad tenendum universum regnum ejus, et recta faciet cum eo : et filiam feminarum dabit ei, ut evertat illud : et non stabit, nec illius erit.

11:18  And he shall turn his face to the islands, and shall take many: and he shall cause the prince of his reproach to cease, and his reproach shall be turned upon him.

11:18  After this shall he turn his face unto the isles, and shall take many: but a prince for his own behalf shall cause the reproach offered by him to cease; without his own reproach he shall cause it to turn upon him.

11:18  Pak obrátí tvář k ostrovům a mnohých se zmocní, avšak jeden konsul učiní přítrž jeho tupení; a nejen to: jeho tupení mu oplatí.

11:18  Obrátí tedy pozornost k přímořským zemím a mnohé z nich dobude. Jeden vojevůdce však jeho zpupnost ukončí, dokonce mu tu jeho zpupnost oplatí.

11:18  Zaměří tedy svou pozornost na přímořské oblasti a mnohých se zmocní. Jeden vojevůdce mu však zatrhne jeho pohrdání. ⌈Nezbude mu než své pohrdání vzít nazpět.⌉

11:18  Zatím obrátí tvář svou k ostrovům, a dobude mnohých, ale vůdce přítrž učiní pohanění jeho, anobrž to hanění jeho na něj obrátí.

11:18  Et convertet faciem suam ad insulas, et capiet multas : et cessare faciet principem opprobrii sui, et opprobrium ejus convertetur in eum.

11:19  And he shall turn his face to the empire of his own land, and he shall stumble, and fall, and shall not be found.

11:19  Then he shall turn his face toward the fort of his own land: but he shall stumble and fall, and not be found.

11:19  Obrátí tedy tvář k pevnostem své země, ale klesne, padne a nenajdou ho.

11:19  Proto se vrátí zpět do pevností ve své vlastní zemi, tam ale klesne, padne a bude pryč.

11:19  Obrátí tedy svou tvář k pevnostem své země, ale klopýtne, padne a nebude nalezen.

11:19  Pročež obrátí tvář svou k pevnostem země své, ale klesne a padne, i zahyne.

11:19  Et convertet faciem suam ad imperium terræ suæ, et impinget, et corruet, et non invenietur.

11:20  And there shall stand up in his place one most vile, and unworthy of kingly honour: and in a few days he shall be destroyed, not in rage nor in battle.

11:20  Then shall stand up in his estate a raiser of taxes in the glory of the kingdom: but within few days he shall be destroyed, neither in anger, nor in battle.

11:20  Na jeho místo povstane někdo, kdo dá projít výběrčímu vznešeným královstvím, ale po několika letech bude zlomen, a to ani hněvem ani bojem.

11:20  Jeho nástupce vyšle výběrčího daní k udržování královské nádhery. Zakrátko pak bude zahuben, nikoli však v lítém boji.“

11:20  Pak na jeho místo nastoupí jeden, který nechá procházet vymahače majestátem království, ale za několik dnů bude potřen, ne však ve hněvu nebo ve válce.

11:20  I povstane na místo jeho v slávě královské ten, kterýž rozešle výběrčí, ale ten po nemnohých dnech potřín bude, a to ne v hněvě, ani v boji.

11:20  Et stabit in loco ejus vilissimus, et indignus decore regio : et in paucis diebus conteretur, non in furore, nec in prælio.

11:21  And there shall stand up in his place one despised, and the kingly honour shall not be given him: and he shall come privately, and shall obtain the kingdom by fraud.

11:21  And in his estate shall stand up a vile person, to whom they shall not give the honour of the kingdom: but he shall come in peaceably, and obtain the kingdom by flatteries.

11:21  Na jeho místo povstane Opovrženíhodný. Královská důstojnost mu nebude udělena, nýbrž nerušeně přitáhne a úskočně se zmocní království.

11:21  „Jeho nástupcem bude opovrženíhodný muž, kterému nepřísluší královský majestát. Znenadání přijde a zmocní se království pokryteckými úskoky.

11:21  Pak na jeho místo nastoupí pohrdaný. Nevloží sice na něho královskou důstojnost, avšak přijde v míru a království se zmocní úlisnostmi.

11:21  Na místě tohoto postaví se nevzácný, ačkoli nevloží na něj ozdoby královské, a však přijda pokojně, ujme království skrze úlisnost.

11:21  Et stabit in loco ejus despectus, et non tribuetur ei honor regius : et veniet clam, et obtinebit regnum in fraudulentia.

11:22  And the arms of the fighter shall be overcome before his face, and shall be broken: yea, also the prince of the covenant.

11:22  And with the arms of a flood shall they be overflown from before him, and shall be broken; yea, also the prince of the covenant.

11:22  Jako povodní budou před ním odplaveny a zlomeny paže protivníků, právě tak i vůdce smlouvy.

11:22  Ohromná vojska před ním budou smetena a zahubena, včetně vůdce smlouvy.

11:22  Před ním budou smeteny nespočetné síly a budou rozdrceny, ba i vůdce smlouvy.

11:22  A rameny jako povodní zachváceni budou před oblíčejem jeho mnozí, a potříni budou jako i ten vůdce, kterýž s ním smlouvu učinil.

11:22  Et brachia pugnantis expugnabuntur a facie ejus, et conterentur : insuper et dux fœderis.

11:23  And after friendships, he will deal deceitfully with him: and he shall go up, and shall overcome with a small people.

11:23  And after the league made with him he shall work deceitfully: for he shall come up, and shall become strong with a small people.

11:23  S těmi, kteří se s ním spojí, bude jednat lstivě. Opovážlivě vytáhne s hrstkou pronároda.

11:23  Skrze podvodná spojenectví, která uzavře, vystoupá k moci, ačkoli bude mít jen hrstku stoupenců.

11:23  A ze spojenectví s ním učiní podvod a vystoupí a bude silný s trochou národa.

11:23  Nebo v tovaryšství s ním vejda, prokáže nad ním lest, a přijeda, zmocní se království s malým počtem lidu.

11:23  Et post amicitias, cum eo faciet dolum : et ascendet, et superabit in modico populo.

11:24  And he shall enter into rich and plentiful cities: and he shall do that which his fathers never did, nor his fathers' fathers: he shall scatter their spoils, and their prey, and their riches, and shall forecast devices against the best fenced places: and this until a time.

11:24  He shall enter peaceably even upon the fattest places of the province; and he shall do that which his fathers have not done, nor his fathers’ fathers; he shall scatter among them the prey, and spoil, and riches: yea, and he shall forecast his devices against the strong holds, even for a time.

11:24  Nerušeně přitáhne do žirných krajin a učiní, co nečinili jeho otcové ani otcové jeho otců. Rozdělí mezi své lidi loupež, kořist a majetek a opevněným místům bude strojit úklady, až do času.

11:24  Znenadání přitáhne do nejbohatších provincií a provede něco, co neprovedl nikdo z jeho otců ani z otců jeho otců. Svým stoupencům rozdělí kořist, lup a bohatství. Bude chystat úklady i proti pevnostem – ale jen načas.

11:24  V míru a do nejúrodnějších míst provincie přijde a učiní, co nečinili jeho otcové ani otcové jeho otců. Kořist a lup i majetek jim rozhodí a proti opevněním bude vymýšlet své plány, ale až do času.

11:24  Bezpečně také i do nejúrodnějších míst té krajiny vpadne, a činiti bude to, čehož nečinili otcové jeho, ani otcové otců jeho; loupež a kořisti a zboží jim rozdělí, ano i proti pevnostem chytrosti své vymýšleti bude, a to do času.

11:24  Et abundantes, et uberes urbes ingredietur : et faciet quæ non fecerunt patres ejus, et patres patrum ejus : rapinas, et prædam, et divitias eorum dissipabit, et contra firmissimas cogitationes inibit : et hoc usque ad tempus.

11:25  And his strength, and his heart, shall be stirred up against the king of the south, with a great army: and the king of the south shall be stirred up to battle with many and very strong succours: and they shall not stand, for they shall form designs against him.

11:25  And he shall stir up his power and his courage against the king of the south with a great army; and the king of the south shall be stirred up to battle with a very great and mighty army; but he shall not stand: for they shall forecast devices against him.

11:25  Vyburcuje svou sílu i srdce proti králi Jihu, potáhne s velikým vojskem. Král Jihu s vojskem velice velkým a zdatným se s ním utká v boji, ale neobstojí, protože mu budou nastrojeny úklady.

11:25  Sebere sílu a odvahu a vytáhne s mohutným vojskem proti jižnímu králi. Ten proti němu postaví do boje mohutné a nesmírně početné vojsko, ale bude poražen skrze úklady nachystané proti němu.

11:25  Také podnítí svou sílu i své srdce proti králi jihu při velikém vojsku. Král jihu tedy zmobilizuje k boji nadmíru veliké a mocné vojsko, ale neobstojí, neboť oni proti němu vymyslí plány.

11:25  Potom vzbudí sílu svou a srdce své proti králi polednímu s vojskem velikým, s nímž král polední vojensky se potýkati bude, s vojskem velikým a velmi silným, ale neostojí, proto že vymyslí proti němu chytrost.

11:25  Et concitabitur fortitudo ejus, et cor ejus adversum regem austri in exercitu magno : et rex austri provocabitur ad bellum multis auxiliis, et fortibus nimis : et non stabunt, quia inibunt adversus eum consilia.

11:26  And they that eat bread with him, shall destroy him, and his army shall be overthrown: and many shall fall down slain.

11:26  Yea, they that feed of the portion of his meat shall destroy him, and his army shall overflow: and many shall fall down slain.

11:26  Ti totiž, kteří jídají jeho lahůdky, ho zlomí, jeho vojsko bude odplaveno, mnoho jich bude skoleno a padne.

11:26  Zahubí ho ti, kteří jedí z jeho stolu; jeho vojsko bude smeteno a mnoho mužů padne v boji.

11:26  Rovněž strávníci z jeho zásob ho porazí a jeho vojsko odplaví on. Tehdy mnozí padnou probodeni.

11:26  Nebo kteříž jídají pokrm, potrou jej, když vojsko onoho se rozvodní; i padnou, zbiti jsouce mnozí.

11:26  Et comedentes panem cum eo, conterent illum, exercitusque ejus opprimetur : et cadent interfecti plurimi.

11:27  And the heart of the two kings shall be to do evil, and they shall speak lies at one table, and they shall not prosper: because as yet the end is unto another time.

11:27  And both these kings’ hearts shall be to do mischief, and they shall speak lies at one table; but it shall not prosper: for yet the end shall be at the time appointed.

11:27  Srdce obou těch králů budou plná zloby a u jednoho stolu budou mluvit lež, ale nezdaří se to, neboť konec je ještě odložen do jistého času.

11:27  Oba ti králové pak s proradným srdcem zasednou k jednomu stolu. Budou si navzájem říkat lži, ale nic nezmůžou, neboť v určený čas stejně přijde konec.

11:27  ⌈Srdce obou králů budou nakloněna ke zlu,⌉ i u jednoho stolu budou mluvit lež, ale bez úspěchu, neboť konec nastane teprve určenou dobou.

11:27  Tehdáž obou těch králů srdce bude činiti zlé, a za jedním a týmž stolem lež mluviti budou, ale nepodaří se, proto že cíl uložený na jiný ještě čas odložen.

11:27  Duorum quoque regum cor erit ut malefaciant, et ad mensam unam mendacium loquentur : et non proficient, quia adhuc finis in aliud tempus.

11:28  And he shall return into his land with much riches: and his heart shall be against the holy covenant, and he shall succeed, and shall return into his own land.

11:28  Then shall he return into his land with great riches; and his heart shall be against the holy covenant; and he shall do exploits, and return to his own land.

11:28  Navrátí se tedy do své země s velikým jměním, ale jeho srdce bude proti svaté smlouvě. Podle toho bude jednat; pak se vrátí do své země.

11:28  Severní král se s ohromným bohatstvím vydá zpět do své země a cestou projeví své nepřátelství proti svaté smlouvě. Teprve pak se vrátí do své země.

11:28  On se vrátí do své země s velkým majetkem a jeho srdce bude jednat i proti svaté smlouvě. Pak se vrátí do své země.

11:28  A protož navrátí se do země své s zbožím velikým, a srdce jeho bude proti smlouvě svaté. Což učině, navrátí se do země své.

11:28  Et revertetur in terram suam cum opibus multis : et cor ejus adversum testamentum sanctum, et faciet, et revertetur in terram suam.

11:29  At the time appointed he shall return, and he shall come to the south, but the latter time shall not be like the former.

11:29  At the time appointed he shall return, and come toward the south; but it shall not be as the former, or as the latter.

11:29  Po jistém čase opět potáhne proti Jihu, ale podruhé to nebude tak jako poprvé.

11:29  V určený čas vytáhne znovu na jih, ale toto tažení nedopadne jako to předešlé.

11:29  Určenou dobou se bude vracet a přijde na jih. Nebude to však jako prve ani jako naposled.

11:29  V uložený čas navrátě se, potáhne na poledne, ale to nebude podobné prvnímu ani poslednímu.

11:29  Statuto tempore revertetur, et veniet ad austrum : et non erit priori simile novissimum.

11:30  And the galleys and the Romans shall come upon him, and he shall be struck, and shall return, and shall have indignation against the covenant of the sanctuary, and he shall succeed: and he shall return, and shall devise against them that have forsaken the covenant of the sanctuary.

11:30  For the ships of Chittim shall come against him: therefore he shall be grieved, and return, and have indignation against the holy covenant: so shall he do; he shall even return, and have intelligence with them that forsake the holy covenant.

11:30  Přitáhne na něj loďstvo Kitejců a bude zkrušen. Opět bude soptit a jednat proti svaté smlouvě. Obrátí se a přikloní k těm, kdo opustili svatou smlouvu.

11:30  Postaví se mu totiž středomořské loďstvo, takže se bude muset zkroušeně vrátit. Svůj hněv proto obrátí proti svaté smlouvě a při svém návratu odmění ty, kteří svatou smlouvu opustili.

11:30  Setkají se s ním totiž kitejské lodě. Dá se odradit a vrátí se, ale bude rozhněván a bude jednat proti svaté smlouvě. Vrátí se tedy a zaměří na ty, kdo opouštějí svatou smlouvu.

11:30  Nebo přijdou proti němu lodí Citejské, pročež bude jej to boleti, tak že opět zlobiti se bude proti smlouvě svaté. Což učině, navrátí se, a srozumění míti bude s těmi, kteříž opustili smlouvu svatou.

11:30  Et venient super eum trieres, et Romani : et percutietur, et revertetur, et indignabitur contra testamentum sanctuarii, et faciet : reverteturque, et cogitabit adversum eos qui dereliquerunt testamentum sanctuarii.

11:31  And arms shall stand on his part, and they shall defile the sanctuary of strength, and shall take away the continual sacrifice: and they shall place there the abomination unto desolation.

11:31  And arms shall stand on his part, and they shall pollute the sanctuary of strength, and shall take away the daily sacrifice, and they shall place the abomination that maketh desolate.

11:31  Jeho paže se napřáhnou a znesvětí svatyni i pevnost, vymýtí kadodenní oběť a dají tam ohyzdnou modlu pustošitele.

11:31  Jeho vojska obsadí a znesvětí chrámovou pevnost, zruší každodenní oběť a vztyčí tam otřesnou ohavnost.

11:31  Tehdy z něho povstanou síly a znesvětí svatyni -- pevnost. Odstraní také soustavnou bohoslužbu a dají tam tu pustošící ohavnost.

11:31  A vojska veliká podlé něho státi budou, a poškvrní svatyně a pevnosti; odejmou také obět ustavičnou, a postaví ohavnost zpuštění,

11:31  Et brachia ex eo stabunt, et polluent sanctuarium fortitudinis, et auferent juge sacrificium : et dabunt abominationem in desolationem.

11:32  And such as deal wickedly against the covenant shall deceitfully dissemble: but the people that know their God shall prevail and succeed.

11:32  And such as do wickedly against the covenant shall he corrupt by flatteries: but the people that do know their God shall be strong, and do exploits.

11:32  Ty, kteří jednají svévolně vůči smlouvě, přivede úslisnostmi k rouhání. Avšak lid, ti, kteří se znají ke svému Bohu, zůstanou pevní a budou podle toho jednat.

11:32  Svou úlisností svede ty, kdo porušují smlouvu; lidé znající svého Boha se mu ale statečně vzepřou.

11:32  A ty, kdo kazí smlouvu, on poskvrní úlisností, ale lid, který zná svého Boha, projeví sílu a bude jednat.

11:32  Tak aby ty, kteříž se bezbožně proti smlouvě chovati budou, v pokrytství posiloval úlisnostmi, lid pak, kterýž zná Boha svého, aby jímali. Což i učiní.

11:32  Et impii in testamentum simulabunt fraudulenter : populus autem sciens Deum suum, obtinebit, et faciet.

11:33  And they that are learned among the people shall teach many: and they shall fall by the sword, and by fire, and by captivity, and by spoil for many days.

11:33  And they that understand among the people shall instruct many: yet they shall fall by the sword, and by flame, by captivity, and by spoil, many days.

11:33  Prozíraví v lidu budou poučovat mnohé, ale budou po nějaký čas klesat pod mečem a plamenem, zajetím a loupeží.

11:33  Moudří lidé budou přinášet poučení mnohým, po jistou dobu však budou padat mečem, budou upalováni, zatýkáni a okrádáni.

11:33  Kdo mezi lidem rozumějí, budou učit mnohé, ač budou po jistou dobu klesat kvůli meči a v palbě, v zajetí i při plenění.

11:33  Pročež vyučující lid, vyučující mnohé, padati budou od meče a ohně, zajetí a loupeže za mnohé dny.

11:33  Et docti in populo docebunt plurimos : et ruent in gladio, et in flamma, et in captivitate, et in rapina dierum.

11:34  And when they shall have fallen, they shall be relieved with a small help: and many shall be joined to them deceitfully.

11:34  Now when they shall fall, they shall be holpen with a little help: but many shall cleave to them with flatteries.

11:34  Když budou klesat, naleznou trochu pomoci, ale mnozí se k nim připojí úskočně.

11:34  V té době se jim dostane nepatrné pomoci, neboť se k nim připojí mnoho pokrytců.

11:34  Ale až budou klesat, dostane se jim trochu pomoci, avšak mnozí se k nim připojí úlisnostmi.

11:34  A když padati budou, malou pomoc míti budou; nebo připojí se k nim mnozí pochlebně.

11:34  Cumque corruerint, sublevabuntur auxilio parvulo : et applicabuntur eis plurimi fraudulenter.

11:35  And some of the learned shall fall, that they may be tried, and may be chosen, and made white, even to the appointed time: because yet there shall be another time.

11:35  And some of them of understanding shall fall, to try them, and to purge, and to make them white, even to the time of the end: because it is yet for a time appointed.

11:35  Někteří z prozíravých budou klesat, budou zkoušeni, tříbeni a běleni pro dobu konce, totiž do jistého času.

11:35  I někteří z moudrých zakolísají, aby byli tříbeni, čištěni a běleni až do konce, který přijde v určený čas.

11:35  I z těch, kdo rozumějí, budou klesat, aby byli mezi nimi tříbeni a čištěni i běleni až do času konce, neboť nastane teprve určenou dobou.

11:35  Z těch pak, kteříž jiné vyučují, padati budou, aby prubováni a čištěni a bíleni byli až do času jistého; neboť to ještě potrvá až do času uloženého.

11:35  Et de eruditis ruent, ut conflentur, et eligantur, et dealbentur usque ad tempus præfinitum : quia adhuc aliud tempus erit.

11:36  And the king shall do according to his will, and he shall be lifted up, and shall magnify himself against every god: and he shall speak great things against the God of gods, and shall prosper, till the wrath be accomplished. For the determination is made.

11:36  And the king shall do according to his will; and he shall exalt himself, and magnify himself above every god, and shall speak marvellous things against the God of gods, and shall prosper till the indignation be accomplished: for that that is determined shall be done.

11:36  Král bude dělat, co se mu zlíbí, bude se vypínat a činit větším nad každého boha a bude divně mluvit i proti Bohu bohů, co mu nepřísluší, a bude ho provázet zdar, dokud se nedovrší hrozný hněv, neboť rozhodnutí bude vykonáno.

11:36  Onen král si bude dělat, co se mu zlíbí. Sám sebe vyvýší a zveličí nade všechny bohy. Povede neslýchané řeči proti Bohu bohů a bude se mu dařit, dokud se nezavrší čas hněvu, neboť se musí naplnit, co bylo rozhodnuto.

11:36  Ten král si bude dělat, co se mu zlíbí, pozvedne se a vyvýší nad každé božstvo. I proti Bohu bohů bude říkat mimořádné věci a prosadí se, dokud neskončí rozhořčení, neboť rozhodnutí se uskuteční.

11:36  Král zajisté ten bude činiti podlé vůle své, a pozdvihne se a zvelebí nad každého boha, i proti Bohu nade všemi bohy nejsilnějšímu mluviti bude divné věci; a šťastně se mu povede až do vykonání prchlivosti, ažby se to, což uloženo jest, vykonalo.

11:36  Et faciet juxta voluntatem suam rex, et elevabitur, et magnificabitur adversus omnem deum : et adversus Deum deorum loquetur magnifica, et dirigetur, donec compleatur iracundia : perpetrata quippe est definitio.

11:37  And he shall make no account of the God of his fathers: and he shall follow the lust of women, and he shall not regard any gods: for he shall rise up against all things.

11:37  Neither shall he regard the God of his fathers, nor the desire of women, nor regard any god: for he shall magnify himself above all.

11:37  Nepřikloní se ani k bohům svých otců ani k Oblíbenci žen, nepřikloní se k žádnému bohu, neboť se bude činit větším nade všechny.

11:37  Nebude uznávat boha svých otců ani Miláčka žen, ani žádného jiného boha nebude uznávat, protože nade všechny zveličí sám sebe.

11:37  Ani Bohu svých otců se nebude věnovat, ani touze žen, ani žádnému jinému bohu se nebude věnovat, neboť nade vše vyvýší sebe.

11:37  Ani k bohům otců svých se nenakloní, ani k milování žen, aniž k komu z bohů se nakloní, proto že se nade všecko velebiti bude.

11:37  Et Deum patrum suorum non reputabit : et erit in concupiscentiis feminarum, nec quemquam deorum curabit, quia adversum universa consurget.

11:38  But he shall worship the god Maozim, in his place: and a god whom his fathers knew not, he shall worship with gold, and silver, and precious stones, and things of great price.

11:38  But in his estate shall he honour the God of forces: and a god whom his fathers knew not shall he honour with gold, and silver, and with precious stones, and pleasant things.

11:38  Jen boha pevností bude ctít na jeho místě, zlatem, stříbrem, drahokamem a drahocennostmi bude ctít boha, kterého jeho otcové neznali.

11:38  Na místě Nejmocnějšího Boha bude ctít boha, kterého jeho otcové neznali; bude ho ctít zlatem, stříbrem, drahokamy a klenoty.

11:38  Na jeho místě bude ctít boha pevností a boha, kterého neznali jeho otcové, bude ctít zlatem a stříbrem i drahokamy a vzácnostmi.

11:38  A na místě Boha nejsilnějšího ctíti bude boha, kteréhož neznali otcové jeho; ctíti bude zlatem a stříbrem, a kamením drahým a klénoty.

11:38  Deum autem Maozim in loco suo venerabitur : et deum, quem ignoraverunt patres ejus, colet auro, et argento, et lapide pretioso, rebusque pretiosis.

11:39  And he shall do this to fortify Maozim with a strange god, whom he hath acknowledged, and he shall increase glory, and shall give them power over many, and shall divide the land gratis.

11:39  Thus shall he do in the most strong holds with a strange god, whom he shall acknowledge and increase with glory: and he shall cause them to rule over many, and shall divide the land for gain.

11:39  Cizího boha uvede do opevněných pevností; kdo ho uzná, toho zahrne slávou. Takovým svěří vládu nad mnohými a jako odměnu jim přidělí půdu.

11:39  S tímto cizím bohem ovládne nejmocnější pevnost. Ty, kdo jej uznají, zahrne poctami, svěří jim moc nad mnohými a za odměnu jim rozdělí zem.“

11:39  Postaví také opevněné pevnosti s cizím bohem, jehož uznává, rozmnoží slávu a nechá je ovládat mnohé. Také půdu bude rozdělovat za odměnu.

11:39  A tak dovede toho, že pevnosti Nejsilnějšího budou boha cizího, a kteréž se mu viděti bude, poctí slávou, a způsobí, aby panovali nad mnohými, a zemi rozdělí místo mzdy.

11:39  Et faciet ut muniat Maozim cum deo alieno, quem cognovit, et multiplicabit gloriam, et dabit eis potestatem in multis, et terram dividet gratuito.

11:40  And at the time prefixed the king of the south shall fight against him, and the king of the north shall come against him like a tempest, with chariots, and with horsemen, and with a great navy, and he shall enter into the countries, and shall destroy, and pass through.

11:40  And at the time of the end shall the king of the south push at him: and the king of the north shall come against him like a whirlwind, with chariots, and with horsemen, and with many ships; and he shall enter into the countries, and shall overflow and pass over.

11:40  V době konce se s ním srazí král Jihu, ale král Severu proti němu zaútočí s vozbou a jízdou a obrovským loďstvem. Přitáhne proti zemím, zaplaví je a potáhne dál.

11:40  „V posledním čase na něj zaútočí jižní král, ale severní král se proti němu vyřítí s vozy, jezdci a mohutným loďstvem. Jako povodeň vtrhne do mnoha zemí,

11:40  Potom v čase konce se s ním bude trkat král jihu, ale král severu jej smete vozbou a jezdci a mnoha loděmi. Přijde do různých zemí, zaplaví je a projde jimi.

11:40  Při dokonání pak toho času trkati se s ním bude král polední, ale král půlnoční oboří se na něj s vozy a s jezdci a lodími mnohými, a přitáhna do zemí, jako povodeň projde.

11:40  Et in tempore præfinito præliabitur adversus eum rex austri, et quasi tempestas veniet contra illum rex aquilonis in curribus, et in equitibus, et in classe magna, et ingredietur terras, et conteret, et pertransiet.

11:41  And he shall enter into the glorious land, and many shall fall: and these only shall be saved out of his hand, Edom, and Moab, and the principality of the children of Ammon.

11:41  He shall enter also into the glorious land, and many countries shall be overthrown: but these shall escape out of his hand, even Edom, and Moab, and the chief of the children of Ammon.

11:41  Přitáhne i do nádherné země a mnozí klesnou. Z jeho rukou uniknou jen tito: Edóm, Moáb a přední z Amónovců.

11:41  až přijde i do Nádherné země. Mnohé národy tehdy padnou, ale některé se z jeho moci zachrání: Edom, Moáb a přední z Amonců.

11:41  Přijde také do Ozdoby země. Mnohé budou tehdy klesat, ale z jeho ruky uniknou tyto: Edóm a Moáb i přední ze synů Amónových.

11:41  Potom přitáhne do země Judské, a mnohé země padnou. Tito pak ujdou ruky jeho, Idumejští a Moábští, a prvotiny synů Ammon.

11:41  Et introibit in terram gloriosam, et multæ corruent : hæ autem solæ salvabuntur de manu ejus, Edom, et Moab, et principium filiorum Ammon.

11:42  And he shall lay his hand upon the lands: and the land of Egypt shall not escape.

11:42  He shall stretch forth his hand also upon the countries: and the land of Egypt shall not escape.

11:42  Vztáhne svou ruku na četné země; ani egyptská země nevyvázne.

11:42  Zmocní se mnoha zemí; ani Egypt mu nebude moci uniknout.

11:42  Svou ruku ale vztáhne po různých zemích, takže ani země egyptská nebude moci uniknout.

11:42  A když ruku svou vztáhne na země, ani země Egyptská nebude moci jeho zniknouti.

11:42  Et mittet manum suam in terras : et terra Ægypti non effugiet.

11:43  And he shall have power over the treasures of gold, and of silver, and all the precious things of Egypt: and he shall pass through Libya, and Ethiopia.

11:43  But he shall have power over the treasures of gold and of silver, and over all the precious things of Egypt: and the Libyans and the Ethiopians shall be at his steps.

11:43  Získá vládu nad skrytými poklady zlata a stříbra a všemi egyptskými drahocennostmi. V jeho průvodu budou i Lúbijci a Kúšijci.

11:43  Ovládne zlaté a stříbrné poklady a veškeré bohatství Egypta, podmaní si Libyjce i Habešany.

11:43  Ovládne poklady zlata i stříbra a všechny vzácnosti Egypta, Lúbíjci a Kúšijci budou následovat.

11:43  Nebo opanuje poklady zlata a stříbra, a všecky klénoty Egyptské; Lubimští také a Mouřenínové za ním půjdou.

11:43  Et dominabitur thesaurorum auri, et argenti, et in omnibus pretiosis Ægypti : per Libyam quoque, et Æthiopiam transibit.

11:44  And tidings out of the east, and out of the north, shall trouble him: and he shall come with a great multitude to destroy and slay many.

11:44  But tidings out of the east and out of the north shall trouble him: therefore he shall go forth with great fury to destroy, and utterly to make away many.

11:44  Ale vyděsí ho zprávy z východu a ze severu. Vytáhne s velikým rozhořčením, aby mnohé zahladil a vyhubil jako klaté.

11:44  Vtom ho však vylekají zprávy z východu a ze severu. S velikou zuřivostí vyrazí, aby pobil a vyhladil mnohé.

11:44  Avšak poplaší ho zprávy z východu a ze severu, proto vytáhne velice rozhořčen, aby vyhladil a zkáze zasvětil mnohé.

11:44  V tom noviny od východu a od půlnoci přestraší jej; pročež vytáhne s prchlivostí velikou, aby hubil a mordoval mnohé.

11:44  Et fama turbabit eum ab oriente et ab aquilone : et veniet in multitudine magna ut conterat et interficiat plurimos.

11:45  And he shall fix his tabernacle, Apadno, between the seas, upon a glorious and holy mountain: and he shall come even to the top thereof, and none shall help him.

11:45  And he shall plant the tabernacles of his palace between the seas in the glorious holy mountain; yet he shall come to his end, and none shall help him.

11:45  Postaví své přepychové stany od moří k hoře svaté nádhery. Pak přijde jeho konec a nikdo mu nepomůže.“

11:45  Svůj hlavní stan postaví mezi mořem a Nádhernou svatou horou. Tam potká svůj konec a nebude mu pomoci.“

11:45  Postaví také svůj hlavní stan mezi moři a horou Ozdoby svatosti. Tehdy dospěje až ke svému konci a nebude, kdo by mu pomohl.

11:45  I rozbije stany paláce svého mezi mořemi, na hoře okrasy svatosti; a když přijde k skonání svému, nebude míti žádného spomocníka.

11:45  Et figet tabernaculum suum Apadno inter maria, super montem inclytum et sanctum : et veniet usque ad summitatem ejus, et nemo auxiliabitur ei.

Chapter 12

12:1  But at that time shall Michael rise up, the great prince, who standeth for the children of thy people: and a time shall come, such as never was from the time that nations began, even until that time. And at that time shall thy people be saved, every one that shall be found written in the book.

12:1  And at that time shall Michael stand up, the great prince which standeth for the children of thy people: and there shall be a time of trouble, such as never was since there was a nation even to that same time: and at that time thy people shall be delivered, every one that shall be found written in the book.

12:1  „V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize.

12:1  „V tom čase povstane Michael, veliký kníže a tvého lidu ochránce. Čas soužení tehdy nastane, jaké dosud nebylo od chvíle, kdy se stali národem. V tom čase bude tvůj lid zachráněn – každý, kdo je zapsán ve knize.

12:1  A právě v onom čase povstane Michael, ten velký velitel, jenž zastává tvůj lid, a nastane čas soužení, k jakému nedošlo, co jsou národem, až do onoho času. A právě v onom čase unikne tvůj lid, každý, kdo se nachází zapsán v knize.

12:1  Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého, a bude čas ssoužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho času; toho, pravím, času vysvobozen bude lid tvůj, kdožkoli nalezen bude zapsaný v knize.

12:1  In tempore autem illo consurget Michaël princeps magnus, qui stat pro filiis populi tui : et veniet tempus quale non fuit ab eo ex quo gentes esse cœperunt usque ad tempus illud. Et in tempore illo salvabitur populus tuus, omnis qui inventus fuerit scriptus in libro.

12:2  And many of those that sleep in the dust of the earth, shall awake: some unto life everlasting, and others unto reproach, to see it always.

12:2  And many of them that sleep in the dust of the earth shall awake, some to everlasting life, and some to shame and everlasting contempt.

12:2  Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.

12:2  Tehdy se probudí mnozí, kdo v prachu země spí. Jedni k věčnému životu, jiní k hanbě, pro věčnou výstrahu.

12:2  Tu mnozí z těch, kdo spí v prachu země, procitnou, jedni pro ⌈život věčný,⌉ ale druzí k naprosté hanbě pro věčnou ohavnost.

12:2  Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné.

12:2  Et multi de his qui dormiunt in terræ pulvere evigilabunt, alii in vitam æternam, et alii in opprobrium ut videant semper.

12:3  But they that are learned, shall shine as the brightness of the firmament: and they that instruct many to justice, as stars for all eternity.

12:3  And they that be wise shall shine as the brightness of the firmament; and they that turn many to righteousness as the stars for ever and ever.

12:3  Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.

12:3  Moudří budou zářit jasem oblohy; ti, kteří mnohé k spravedlnosti přivádí, budou jak hvězdy navždy, navěky!

12:3  Ti rozumní však budou zářit jasem oblohy, a kdo ke spravedlnosti dopomáhají mnohým, jako hvězdy navěky a navždy.

12:3  Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky.

12:3  Qui autem docti fuerint, fulgebunt quasi splendor firmamenti : et qui ad justitiam erudiunt multos, quasi stellæ in perpetuas æternitates.

12:4  But thou, O Daniel, shut up the words, and seal the book, even to the time appointed: many shall pass over, and knowledge shall be manifold.

12:4  But thou, O Daniel, shut up the words, and seal the book, even to the time of the end: many shall run to and fro, and knowledge shall be increased.

12:4  A ty, Danieli, udržuj ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce. Mnozí budou zmateně pobíhat, ale poznání se rozmnoží.“

12:4  Ty Danieli, však ta slova zachovej v tajnosti a zapečeť tu knihu pro poslední čas. Mnozí budou procházet sem a tam a poznání se rozroste.“

12:4  Ale ty, Danieli, ta slova uzavři a tu knihu zapečeť až do času konce. Mnozí budou prohledávat a poznání se rozmnoží.

12:4  Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času jistého. Mnozíť budou pilně zpytovati, a rozmnoženo bude umění.

12:4  Tu autem Daniel, claude sermones, et signa librum usque ad tempus statutum : plurimi pertransibunt, et multiplex erit scientia.

12:5  And I, Daniel, looked, and behold as it were two others stood: one on this side upon the bank of the river, and another on that side, on the other bank of the river.

12:5  Then I Daniel looked, and, behold, there stood other two, the one on this side of the bank of the river, and the other on that side of the bank of the river.

12:5  Já Daniel jsem viděl toto: Hle, povstali dva další muži, jeden na tomto břehu veletoku, druhý na onom břehu veletoku,

12:5  Já Daniel jsem pak spatřil další dva muže – jeden stál na tomto břehu řeky a druhý na protějším.

12:5  Nato jsem já, Daniel, spatřil, jak jiní dva stojí, jeden na tomto břehu řečiště a druhý na onom břehu řečiště.

12:5  Zatím viděl jsem já Daniel, a aj, jiní dva stáli, jeden z této strany břehu řeky, a druhý z druhé strany břehu též řeky.

12:5  Et vidi ego Daniel, et ecce quasi duo alii stabant : unus hinc super ripam fluminis, et alius inde ex altera ripa fluminis.

12:6  And I said to the man that was clothed in linen, that stood upon the waters of the river: How long shall it be to the end of these wonders?

12:6  And one said to the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, How long shall it be to the end of these wonders?

12:6  a ten se otázal muže oblečeného ve lněném oděvu, který byl nad vodami veletoku: „Kdy nastane konec těch podivuhodných věcí?“

12:6  Ten se zeptal muže oděného plátnem, stojícího nad hladinou řeky: „Jak dlouho to potrvá? Kdy už ty hrůzy skončí?“

12:6  Jeden řekl muži oděnému lněným oděvem nahoře nad vodami v řečišti: Za jak dlouho nastane konec těch podivuhodností?

12:6  A řekl muži tomu oblečenému v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky: Když bude konec těm divným věcem?

12:6  Et dixi viro qui erat indutus lineis, qui stabat super aquas fluminis : Usquequo finis horum mirabilium ?

12:7  And I heard the man that was clothed in linen, that stood upon the waters of the river, when he had lifted up his right hand, and his left hand to heaven, and had sworn by him that liveth for ever, that it should be unto a time, and times, and half a time. And when the scattering of the band of the holy people shall be accomplished, all these things shall be finished.

12:7  And I heard the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, when he held up his right hand and his left hand unto heaven, and sware by him that liveth for ever that it shall be for a time, times, and an half; and when he shall have accomplished to scatter the power of the holy people, all these things shall be finished.

12:7  I slyšel jsem muže oblečeného ve lněném oděvu, který byl nad vodami veletoku. Zvedl svou pravici i levici k nebi a přísahal při Živém navěky, že k času a časům a k polovině, až se dovrší roztříštění moci svatého lidu, dovrší se i všechno toto.

12:7  Tehdy ten muž oděný plátnem, stojící nad hladinou řeky, zvedl svou pravici i levici k nebi a slyšel jsem, jak přísahá při Věčně živém: „Po času a časech a polovině času, až se dovrší útlak svatého lidu, tehdy toto vše skončí.“

12:7  Pak jsem slyšel onoho muže oděného lněným oděvem nahoře nad vodami v řečišti, jak pozdvihl pravici i levici k nebesům a přisáhl při Věčně živém, že k určené době, dobám a polovině, a až skončí tříštění ruky svatého lidu, toto vše pomine.

12:7  I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přisáhl skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časích, i půl času, a když do cela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto věci.

12:7  Et audivi virum qui indutus erat lineis, qui stabat super aquas fluminis, cum elevasset dexteram et sinistram suam in cælum, et jurasset per viventem in æternum, quia in tempus, et tempora, et dimidium temporis. Et cum completa fuerit dispersio manus populi sancti, complebuntur universa hæc.

12:8  And I heard, and understood not. And I said: O my lord, what shall be after these things?

12:8  And I heard, but I understood not: then said I, O my Lord, what shall be the end of these things?

12:8  Slyšel jsem, ale neporozuměl jsem. Řekl jsem: „Můj pane, jaké bude zakončení toho všeho?“

12:8  Já jsem však tomu, co jsem slyšel, nerozuměl. Proto jsem se zeptal: „Jak to všechno dopadne, můj pane?“

12:8  Já jsem to sice slyšel, ale nechápal, a proto jsem řekl: Pane můj, co přijde koncem těch věcí?

12:8  A když jsem já slyše, nerozuměl, řekl jsem: Pane můj, jaký konec bude těch věcí?

12:8  Et ego audivi, et non intellexi. Et dixi : Domine mi, quid erit post hæc ?

12:9  And he said: Go, Daniel, because the words are shut up, and sealed until the appointed time.

12:9  And he said, Go thy way, Daniel: for the words are closed up and sealed till the time of the end.

12:9  Řekl: „Jdi, Danieli, tajuplná a zapečetěná budou ta slova až do doby konce.

12:9  „Musíš jít, Danieli,“ odpověděl mi. „Ta slova zůstanou tajemstvím zapečetěným pro poslední čas.

12:9  Nato mi odvětil: Běž, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce.

12:9  Tedy řekl: Odejdi, Danieli, nebo zavřína jsou a zapečetěna slova ta až do času jistého.

12:9  Et ait : Vade, Daniel, quia clausi sunt signatique sermones usque ad præfinitum tempus.

12:10  Many shall be chosen, and made white, and shall be tried as fire: and the wicked shall deal wickedly, and none of the wicked shall understand, but the learned shall understand.

12:10  Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand.

12:10  Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí.

12:10  Mnozí budou čištěni, běleni a tříbeni. Zlí lidé budou i nadále zlí a nikdo z nich neporozumí. Moudří však porozumějí.

12:10  Mnozí budou čištěni a běleni a tříbeni. Zatímco ničemové budou jednat ničemně a žádní ničemové nic nepochopí, ti rozumní však pochopí.

12:10  Přečišťováni a bíleni a prubováni budou mnozí; bezbožní zajisté bezbožnost páchati budou, aniž co porozumějí kteří z nich, ale moudří porozumějí.

12:10  Eligentur, et dealbabuntur, et quasi ignis probabuntur multi : et impie agent impii, neque intelligent omnes impii : porro docti intelligent.

12:11  And from the time when the continual sacrifice shall be taken away, and the abomination unto desolation shall be set up, there shall be a thousand two hundred ninety days.

12:11  And from the time that the daily sacrifice shall be taken away, and the abomination that maketh desolate set up, there shall be a thousand two hundred and ninety days.

12:11  Od doby, kdy bude odstraněna každodenní oběť a vztyčena ohyzdná modla pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní.

12:11  Od zrušení každodenní oběti a vztyčení otřesné ohavnosti uplyne 1290 dnů.

12:11  A od doby odstranění soustavné bohoslužby a k dání pustošící ohavnosti uplyne tisíc dvě stě devadesát dnů.

12:11  Od toho pak času, v němž odjata bude obět ustavičná, a postavena ohavnost hubící, bude dnů tisíc, dvě stě a devadesát.

12:11  Et a tempore cum ablatum fuerit juge sacrificium, et posita fuerit abominatio in desolationem, dies mille ducenti nonaginta.

12:12  Blessed is he that waiteth, and cometh unto a thousand three hundred thirty-five days.

12:12  Blessed is he that waiteth, and cometh to the thousand three hundred and five and thirty days.

12:12  Blaze tomu, kdo se v důvěře dočká tisíce tří set třiceti pěti dnů.

12:12  Blaze tomu, kdo trpělivě přečká 1335 dnů.

12:12  Blaze tomu, kdo počká a dospěje ke dnům tisíci třem stům třiceti a pěti.

12:12  Blahoslavený, kdož dočeká a přijde ke dnům tisíci, třem stům, třidcíti a pěti.

12:12  Beatus qui exspectat, et pervenit usque ad dies mille trecentos triginta quinque.

12:13  But go thou thy ways until the time appointed: and thou shalt rest, and stand in thy lot unto the end of the days.

12:13  But go thou thy way till the end be: for thou shalt rest, and stand in thy lot at the end of the days.

12:13  Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu.

12:13  Ty však vytrvej až do konce. Potom odpočineš, ale v poslední den vstaneš, abys přijal odplatu.“

12:13  Ty ale dojdi do konce a budeš odpočívat. Na konci dnů pak povstaneš ke svému údělu.

12:13  Ty pak odejdi k místu svému, a odpočívati budeš, a zůstaneš v losu svém na skonání dnů.

12:13  Tu autem vade ad præfinitum : et requiesces, et stabis in sorte tua in finem dierum.

Chapter 13

13:1  Now there was a man that dwelt in Babylon, and his name was Joakim:

13:1  Et erat vir habitans in Babylone, et nomen ejus Joakim :

13:2  And he took a wife, whose name was Susanna, the daughter of Helcias, a very beautiful woman, and one that feared God.

13:2  et accepit uxorem nomine Susannam, filiam Helciæ, pulchram nimis, et timentem Deum :

13:3  For her parents being just, had instructed their daughter according to the law of Moses.

13:3  parentes enim illius, cum essent justi, erudierunt filiam suam secundum legem Moysi.

13:4  Now Joakim was very rich, and had an orchard near his house: and the Jews resorted to him, because he was the most honourable of them all.

13:4  Erat autem Joakim dives valde, et erat ei pomarium vicinum domui suæ : et ad ipsum confluebant Judæi, eo quod esset honorabilior omnium.

13:5  And there were two of the ancients of the people appointed judges that year, of whom the Lord said: That iniquity came out from Babylon, from the ancient judges, that seemed to govern the people.

13:5  Et constituti sunt de populo duo senes judices in illo anno, de quibus locutus est Dominus : Quia egressa est iniquitas de Babylone a senioribus judicibus, qui videbantur regere populum.

13:6  These men frequented the house of Joakim, and all that hand any matters of judgment came to them.

13:6  Isti frequentabant domum Joakim, et veniebant ad eos omnes qui habebant judicia.

13:7  And when the people departed away at noon, Susanna went in, and walked in her husband's orchard.

13:7  Cum autem populus revertisset per meridiem, ingrediebatur Susanna, et deambulabat in pomario viri sui.

13:8  And the old men saw her going in every day, and walking: and they were inflamed with lust towards her:

13:8  Et videbant eam senes quotidie ingredientem et deambulantem, et exarserunt in concupiscentiam ejus :

13:9  And they perverted their own mind, and turned away their eyes, that they might not look unto heaven, nor remember just judgments.

13:9  et everterunt sensum suum, et declinaverunt oculos suos ut non viderent cælum, neque recordarentur judiciorum justorum.

13:10  So they were both wounded with the love of her, yet they did not make known their grief one to the other.

13:10  Erant ergo ambo vulnerati amore ejus, nec indicaverunt sibi vicissim dolorem suum :

13:11  For they were ashamed to declare to one another their lust, being desirous to have to do with her:

13:11  erubescebant enim indicare sibi concupiscentiam suam, volentes concumbere cum ea.

13:12  And they watched carefully every day to see her. And one said to the other:

13:12  Et observabant quotidie sollicitius videre eam. Dixitque alter ad alterum :

13:13  Let us now go home, for it is dinner time. So going out, they departed one from another.

13:13  Eamus domum, quia hora prandii est. Et egressi, recesserunt a se.

13:14  And turning back again, they came both to the same place: and asking one another the cause, they acknowledged their lust: and then they agreed together upon a time, when they might find her alone.

13:14  Cumque revertissent, venerunt in unum : et sciscitantes ab invicem causam, confessi sunt concupiscentiam suam : et tunc in communi statuerunt tempus quando eam possent invenire solam.

13:15  And it fell out, as they watched a fit day, she went in on a time, as yesterday and the day before, with two maids only, and was desirous to wash herself in the orchard: for it was hot weather.

13:15  Factum est autem, cum observarent diem aptum, ingressa est aliquando sicut heri et nudiustertius, cum duabus solis puellis, voluitque lavari in pomario : æstus quippe erat :

13:16  And there was nobody there, but the two old men that had hid themselves, and were beholding her.

13:16  et non erat ibi quisquam, præter duos senes absconditos, et contemplantes eam.

13:17  So she said to the maids: Bring me oil, and washing balls, and shut the doors of the orchard, that I may wash me.

13:17  Dixit ergo puellis : Afferte mihi oleum, et smigmata, et ostia pomarii claudite, ut laver.

13:18  And they did as she bade them: and they shut the doors of the orchard, and went out by a back door to fetch what she had commanded them, and they knew not that the elders were hid within.

13:18  Et fecerunt sicut præceperat : clauseruntque ostia pomarii, et egressæ sunt per posticum ut afferrent quæ jusserat ; nesciebantque senes intus esse absconditos.

13:19  Now when the maids were gone forth, the two elders arose, and ran to her, and said:

13:19  Cum autem egressæ essent puellæ, surrexerunt duo senes, et accurrerunt ad eam, et dixerunt :

13:20  Behold the doors of the orchard are shut, and nobody seeth us, and we are in love with thee: wherefore consent to us, and lie with us.

13:20  Ecce ostia pomarii clausa sunt, et nemo nos videt, et nos in concupiscentia tui sumus : quam ob rem assentire nobis, et commiscere nobiscum.

13:21  But if thou wilt not, we will bear witness against thee, that a young man was with thee, and therefore thou didst send away thy maids from thee.

13:21  Quod si nolueris, dicemus contra te testimonium, quod fuerit tecum juvenis, et ob hanc causam emiseris puellas a te.

13:22  Susanna sighed, and said: I am straitened on every side: for if I do this thing, it is death to me: and if I do it not, I shall not escape your hands.

13:22  Ingemuit Susanna, et ait : Angustiæ sunt mihi undique : si enim hoc egero, mors mihi est : si autem non egero, non effugiam manus vestras.

13:23  But it is better for me to fall into your hands without doing it, than to sin in the sight of the Lord.

13:23  Sed melius est mihi absque opere incidere in manus vestras, quam peccare in conspectu Domini.

13:24  With that Susanna cried out with a loud voice: and the elders also cried out against her.

13:24  Et exclamavit voce magna Susanna : exclamaverunt autem et senes adversus eam.

13:25  And one of them ran to the door of the orchard, and opened it.

13:25  Et cucurrit unus ad ostia pomarii, et aperuit.

13:26  So when the servants of the house heard the cry in the orchard, they rushed in by the back door, to see what was the matter.

13:26  Cum ergo audissent clamorem famuli domus in pomario, irruerunt per posticum ut viderent quidnam esset.

13:27  But after the old men had spoken, the servants were greatly ashamed: for never had there been any such word said of Susanna. And on the next day,

13:27  Postquam autem senes locuti sunt, erubuerunt servi vehementer, quia numquam dictus fuerat sermo hujuscemodi de Susanna. Et facta est dies crastina.

13:28  When the people were come to Joakim, her husband, the two elders also came full of wicked device against Susanna, to put her to death.

13:28  Cumque venisset populus ad Joakim virum ejus, venerunt et duo presbyteri, pleni iniqua cogitatione adversus Susannam ut interficerent eam.

13:29  And they said before the people: Send to Susanna, daughter of Helcias, the wife of Joakim. And presently they sent.

13:29  Et dixerunt coram populo : Mittite ad Susannam filiam Helciæ uxorem Joakim. Et statim miserunt.

13:30  And she came with her parents, and children and all her kindred.

13:30  Et venit cum parentibus, et filiis, et universis cognatis suis.

13:31  Now Susanna was exceeding delicate, and beautiful to behold.

13:31  Porro Susanna erat delicata nimis, et pulchra specie.

13:32  But those wicked men commanded that her face should be uncovered, (for she was covered) that so at least they might be satisfied with her beauty.

13:32  At iniqui illi jusserunt ut discooperiretur (erat enim cooperta), ut vel sic satiarentur decore ejus.

13:33  Therefore her friends, and all her acquaintance wept.

13:33  Flebant igitur sui, et omnes qui noverant eam.

13:34  But the two elders rising up in the midst of the people, laid their hands upon her head.

13:34  Consurgentes autem duo presbyteri in medio populi, posuerunt manus suas super caput ejus.

13:35  And she weeping, looked up to heaven, for her heart had confidence in the Lord.

13:35  Quæ flens suspexit ad cælum : erat enim cor ejus fiduciam habens in Domino.

13:36  And the elders said: As we walked in the orchard alone, this woman came in with two maids, and shut the doors of the orchard, and sent away the maids from her.

13:36  Et dixerunt presbyteri : Cum deambularemus in pomario soli, ingressa est hæc cum duabus puellis : et clausit ostia pomarii, et dimisit a se puellas.

13:37  Then a young man that was there hid came to her, and lay with her.

13:37  Venitque ad eam adolescens, qui erat absconditus, et concubuit cum ea.

13:38  But we that were in a corner of the orchard, seeing this wickedness, ran up to them, and we saw them lie together.

13:38  Porro nos cum essemus in angulo pomarii, videntes iniquitatem, cucurrimus ad eos, et vidimus eos pariter commisceri.

13:39  And him indeed we could not take, because he was stronger than us, and opening the doors, he leaped out:

13:39  Et illum quidem non quivimus comprehendere, quia fortior nobis erat, et apertis ostiis exilivit :

13:40  But having taken this woman, we asked who the young man was, but she would not tell us: of this thing we are witnesses.

13:40  hanc autem cum apprehendissemus, interrogavimus, quisnam esset adolescens, et noluit indicare nobis : hujus rei testes sumus.

13:41  The multitude believed them, as being the elders, and the judges of the people, and they condemned her to death.

13:41  Credidit eis multitudo quasi senibus et judicibus populi, et condemnaverunt eam ad mortem.

13:42  Then Susanna cried out with a loud voice, and said: O eternal God, who knowest hidden things, who knowest all things before they come to pass,

13:42  Exclamavit autem voce magna Susanna, et dixit : Deus æterne, qui absconditorum es cognitor, qui nosti omnia antequam fiant,

13:43  Thou knowest that they have borne false witness against me: and behold I must die, whereas I have done none of these things, which these men have maliciously forged against me.

13:43  tu scis quoniam falsum testimonium tulerunt contra me : et ecce morior, cum nihil horum fecerim, quæ isti malitiose composuerunt adversum me.

13:44  And the Lord heard her voice.

13:44  Exaudivit autem Dominus vocem ejus.

13:45  And when she was led to be put to death, the Lord raised up the holy spirit of a young boy, whose name was Daniel:

13:45  Cumque duceretur ad mortem, suscitavit Dominus spiritum sanctum pueri junioris, cujus nomen Daniel :

13:46  And he cried out with a loud voice: I am clear from the blood of this woman.

13:46  et exclamavit voce magna : Mundus ego sum a sanguine hujus.

13:47  Then all the people turning themselves towards him, said: What meaneth this word that thou hast spoken?

13:47  Et conversus omnis populus ad eum, dixit : Quis est iste sermo, quem tu locutus es ?

13:48  But he standing in the midst of them, said: Are ye so foolish, ye children of Israel, that without examination or knowledge of the truth, you have condemned a daughter of Israel?

13:48  Qui cum staret in medio eorum, ait : Sic fatui filii Israël, non judicantes, neque quod verum est cognoscentes, condemnastis filiam Israël ?

13:49  Return to judgment, for they have borne false witness against her.

13:49  revertimini ad judicium, quia falsum testimonium locuti sunt adversus eam.

13:50  So all the people turned again in haste, and the old men said to him: Come, and sit thou down among us, and shew it us: seeing God hath given thee the honour of old age.

13:50  Reversus est ergo populus cum festinatione, et dixerunt ei senes : Veni, et sede in medio nostrum, et indica nobis : quia tibi Deus dedit honorem senectutis.

13:51  And Daniel said to the people: Separate these two far from one another, and I will examine them.

13:51  Et dixit ad eos Daniel : Separate illos ab invicem procul, et dijudicabo eos.

13:52  So when they were put asunder one from the other, he called one of them, and said to him: O thou that art grown old in evil days, now are thy sins come out, which thou hast committed before:

13:52  Cum ergo divisi essent alter ab altero, vocavit unum de eis, et dixit ad eum : Inveterate dierum malorum, nunc venerunt peccata tua, quæ operabaris prius :

13:53  In judging unjust judgments, oppressing the innocent, and letting the guilty to go free, whereas the Lord saith: The innocent and the just thou shalt not kill.

13:53  judicans judicia injusta, innocentes opprimens, et dimittens noxios, dicente Domino : Innocentem et justum non interficies.

13:54  Now then if thou sawest her, tell me under what tree thou sawest them conversing together: He said: Under a mastic tree.

13:54  Nunc ergo, si vidisti eam, dic sub qua arbore videris eos colloquentes sibi. Qui ait : Sub schino.

13:55  And Daniel said: Well hast thou lied against thy own head: for behold the angel of God having received the sentence of him, shall cut thee in two.

13:55  Dixit autem Daniel : Recte mentitus es in caput tuum : ecce enim angelus Dei, accepta sententia ab eo, scindet te medium.

13:56  And having put him aside, he commanded that the other should come, and he said to him: O thou seed of Chanaan, and not of Juda, beauty hath deceived thee, and lust hath perverted thy heart:

13:56  Et, amoto eo, jussit venire alium, et dixit ei : Semen Chanaan, et non Juda, species decepit te, et concupiscentia subvertit cor tuum :

13:57  Thus did you do to the daughters of Israel, and they for fear conversed with you: but a daughter of Juda would not abide your wickedness.

13:57  sic faciebatis filiabus Israël, et illæ timentes loquebantur vobis : sed filia Juda non sustinuit iniquitatem vestram.

13:58  Now, therefore, tell me, under what tree didst thou take them conversing together. And he answered: Under a holm tree.

13:58  Nunc ergo, dic mihi sub qua arbore comprehenderis eos loquentes sibi. Qui ait : Sub prino.

13:59  And Daniel said to him: Well hast thou also lied against thy own head: for the angel of the Lord waiteth with a sword to cut thee in two, and to destroy you.

13:59  Dixit autem ei Daniel : Recte mentitus es et tu in caput tuum : manet enim angelus Domini, gladium habens, ut secet te medium, et interficiat vos.

13:60  With that all the assembly cried out with a loud voice, and they blessed God, who saveth them that trust in him.

13:60  Exclamavit itaque omnis cœtus voce magna, et benedixerunt Deum, qui salvat sperantes in se.

13:61  And they rose up against the two elders, (for Daniel had convicted them of false witness by their own mouth) and they did to them as they had maliciously dealt against their neighbour,

13:61  Et consurrexerunt adversus duos presbyteros (convicerat enim eos Daniel ex ore suo falsum dixisse testimonium), feceruntque eis sicut male egerant adversus proximum,

13:62  To fulfil the law of Moses: and they put them to death, and innocent blood was saved in that day.

13:62  ut facerent secundum legem Moysi. Et interfecerunt eos, et salvatus est sanguis innoxius in die illa.

13:63  But Helcias, and his wife, praised God, for their daughter, Susanna, with Joakim, her husband, and all her kindred, because there was no dishonesty found in her.

13:63  Helcias autem et uxor ejus laudaverunt Deum pro filia sua Susanna cum Joakim marito ejus, et cognatis omnibus, quia non esset inventa in ea res turpis.

13:64  And Daniel became great in the sight of the people from that day, and thence forward.

13:64  Daniel autem factus est magnus in conspectu populi a die illa, et deinceps.

13:65  And king Astyages was gathered to his fathers; and Cyrus, the Persian, received his kingdom.

13:65  Et rex Astyages appositus est ad patres suos, et suscepit Cyrus Perses regnum ejus.

Chapter 14

14:1  And Daniel was the king's guest, and was honoured above all his friends.

14:1  Erat autem Daniel conviva regis, et honoratus super omnes amicos ejus.

14:2  Now the Babylonians had an idol called Bel: and there was spent upon him every day twelve great measures of fine flour, and forty sheep, and six vessels of wine.

14:2  Erat quoque idolum apud Babylonios nomine Bel : et impendebantur in eo per dies singulos similæ artabæ duodecim, et oves quadraginta, vinique amphoræ sex.

14:3  The king also worshipped him, and went every day to adore him: but Daniel adored his God. And the king said to him: Why dost thou not adore Bel?

14:3  Rex quoque colebat eum, et ibat per singulos dies adorare eum : porro Daniel adorabat Deum suum. Dixitque ei rex : Quare non adoras Bel ?

14:4  And he answered, and said to him: Because I do not worship idols made with hands, but the living God, that created heaven and earth, and hath power over all flesh.

14:4  Qui respondens ait ei : Quia non colo idola manufacta, sed viventem Deum, qui creavit cælum, et terram, et habet potestatem omnis carnis.

14:5  And the king said to him: Doth not Bel seem to thee to be a living god? Seest thou not how much he eateth and drinketh every day?

14:5  Et dixit rex ad eum : Non videtur tibi esse Bel vivens deus ? an non vides quanta comedat et bibat quotidie ?

14:6  Then Daniel smiled, and said: O king, be not deceived: for this is but clay within, and brass without, neither hath he eaten at any time.

14:6  Et ait Daniel arridens : Ne erres, rex : iste enim intrinsecus luteus est, et forinsecus æreus, neque comedit aliquando.

14:7  And the king being angry, called for his priests, and said to them: If you tell me not who it is that eateth up these expenses, you shall die.

14:7  Et iratus rex vocavit sacerdotes ejus, et ait eis : Nisi dixeritis mihi quis est qui comedat impensas has, moriemini.

14:8  But if you can shew that Bel eateth these things, Daniel shall die, because he hath blasphemed against Bel. And Daniel said to the king: Be it done according to thy word.

14:8  Si autem ostenderitis quoniam Bel comedat hæc, morietur Daniel, quia blasphemavit in Bel. Et dixit Daniel regi : Fiat juxta verbum tuum.

14:9  Now the priests of Bel were seventy, beside their wives, and little ones, and children. And the king went with Daniel into the temple of Bel.

14:9  Erant autem sacerdotes Bel septuaginta, exceptis uxoribus, et parvulis, et filiis. Et venit rex cum Daniele in templum Bel.

14:10  And the priests of Bel said: Behold, we go out: and do thou, O king, set on the meats, and make ready the wine, and shut the door fast, and seal it with thy own ring:

14:10  Et dixerunt sacerdotes Bel : Ecce nos egredimur foras : et tu, rex, pone escas, et vinum misce, et claude ostium, et signa annulo tuo :

14:11  And when thou comest in the morning, if thou findest not that Bel hath eaten up all, we will suffer death, or else Daniel, that hath lied against us.

14:11  et cum ingressus fueris mane, nisi inveneris omnia comesta a Bel, morte moriemur, vel Daniel qui mentitus est adversum nos.

14:12  And they little regarded it, because they had made under the table a secret entrance, and they always came in by it, and consumed those things.

14:12  Contemnebant autem, quia fecerant sub mensa absconditum introitum, et per illum ingrediebantur semper, et devorabant ea.

14:13  So it came to pass after they were gone out, the king set the meats before Bel: and Daniel commanded his servants, and they brought ashes, and he sifted them all over the temple before the king: and going forth, they shut the door, and having sealed it with the king's ring, they departed.

14:13  Factum est igitur postquam egressi sunt illi, rex posuit cibos ante Bel : præcepit Daniel pueris suis, et attulerunt cinerem, et cribravit per totum templum coram rege : et egressi clauserunt ostium, et signantes annulo regis abierunt.

14:14  But the priests went in by night, according to their custom, with their wives, and their children: and they eat and drank up all.

14:14  Sacerdotes autem ingressi sunt nocte juxta consuetudinem suam, et uxores et filii eorum, et comederunt omnia, et biberunt.

14:15  And the king arose early in the morning, and Daniel with him.

14:15  Surrexit autem rex primo diluculo, et Daniel cum eo.

14:16  And the king said: Are the seals whole, Daniel? And he answered: They are whole, O king.

14:16  Et ait rex : Salvane sunt signacula, Daniel ? Qui respondit : Salva, rex.

14:17  And as soon as he had opened the door, the king looked upon the table, and cried out with a loud voice: Great art thou, O Bel, and there is not any deceit with thee.

14:17  Statimque cum aperuisset ostium, intuitus rex mensam, exclamavit voce magna : Magnus es, Bel, et non est apud te dolus quisquam.

14:18  And Daniel laughed: and he held the king, that he should not go in: and he said: Behold the pavement, mark whose footsteps these are.

14:18  Et risit Daniel, et tenuit regem ne ingrederetur intro : et dixit : Ecce pavimentum : animadverte cujus vestigia sint hæc.

14:19  And the king said: I see the footsteps of men, and women, and children. And the king was angry.

14:19  Et dixit rex : Video vestigia virorum, et mulierum, et infantium. Et iratus est rex.

14:20  Then he took the priests, and their wives, and their children: and they shewed him the private doors by which they came in, and consumed the things that were on the table.

14:20  Tunc apprehendit sacerdotes, et uxores, et filios eorum : et ostenderunt ei abscondita ostiola, per quæ ingrediebantur, et consumebant quæ erant super mensam.

14:21  The king, therefore, put them to death, and delivered Bel into the power of Daniel: who destroyed him and his temple.

14:21  Occidit ergo illos rex, et tradidit Bel in potestatem Danielis : qui subvertit eum, et templum ejus.

14:22  And there was a great dragon in that place, and the Babylonians worshipped him.

14:22  Et erat draco magnus in loco illo, et colebant eum Babylonii.

14:23  And the king said to Daniel: Behold, thou canst not say now, that this is not a living god: adore him, therefore.

14:23  Et dixit rex Danieli : Ecce nunc non potes dicere quia iste non sit deus vivens : adora ergo eum.

14:24  And Daniel said: I adore the Lord, my God: for he is the living God: but that is no living god.

14:24  Dixitque Daniel : Dominum Deum meum adoro, quia ipse est Deus vivens : iste autem non est deus vivens.

14:25  But give me leave, O king, and I will kill this dragon without sword or club. And the king said, I give thee leave.

14:25  Tu autem, rex, da mihi potestatem, et interficiam draconem absque gladio et fuste. Et ait rex : Do tibi.

14:26  Then Daniel took pitch, and fat, and hair, and boiled them together: and he made lumps, and put them into the dragon's mouth, and the dragon burst asunder. And he said: Behold him whom you worship.

14:26  Tulit ergo Daniel picem, et adipem, et pilos, et coxit pariter : fecitque massas, et dedit in os draconis, et diruptus est draco. Et dixit : Ecce quem colebatis.

14:27  And when the Babylonians had heard this, they took great indignation: and being gathered together against the king, they said: The king is become a Jew. He hath destroyed Bel, he hath killed the dragon, and he hath put the priests to death.

14:27  Quod cum audissent Babylonii, indignati sunt vehementer : et congregati adversum regem, dixerunt : Judæus factus est rex : Bel destruxit, draconem interfecit, et sacerdotes occidit.

14:28  And they came to the king, and said: Deliver us Daniel, or else we will destroy thee and thy house.

14:28  Et dixerunt cum venissent ad regem : Trade nobis Danielem, alioquin interficiemus te, et domum tuam.

14:29  And the king saw that they pressed upon him violently: and being constrained by necessity: he delivered Daniel to them.

14:29  Vidit ergo rex quod irruerent in eum vehementer : et necessitate compulsus, tradidit eis Danielem.

14:30  And they cast him into the den of lions, and he was there six days.

14:30  Qui miserunt eum in lacum leonum, et erat ibi diebus sex.

14:31  And in the den there were seven lions, and they had given to them two carcasses every day, and two sheep: but then they were not given unto them, that they might devour Daniel.

14:31  Porro in lacu erant leones septem, et dabantur eis duo corpora quotidie, et duæ oves : et tunc non data sunt eis, ut devorarent Danielem.

14:32  Now there was in Judea a prophet called Habacuc, and he had boiled pottage, and had broken bread in a bowl: and was going into the field, to carry it to the reapers.

14:32  Erat autem Habacuc propheta in Judæa, et ipse coxerat pulmentum, et intriverat panes in alveolo : et ibat in campum ut ferret messoribus.

14:33  And the angel of the Lord said to Habacuc: Carry the dinner which thou hast into Babylon, to Daniel, who is in the lions' den.

14:33  Dixitque angelus Domini ad Habacuc : Fer prandium quod habes in Babylonem Danieli, qui est in lacu leonum.

14:34  And Habacuc said: Lord, I never saw Babylon, nor do I know the den.

14:34  Et dixit Habacuc : Domine, Babylonem non vidi, et lacum nescio.

14:35  And the angel of the Lord took him by the top of his head, and carried him by the hair of his head, and set him in Babylon, over the den, in the force of his spirit.

14:35  Et apprehendit eum angelus Domini in vertice ejus, et portavit eum capillo capitis sui, posuitque eum in Babylone supra lacum in impetu spiritus sui.

14:36  And Habacuc cried, saying: O Daniel, thou servant of God, take the dinner that God hath sent thee.

14:36  Et clamavit Habacuc, dicens : Daniel serve Dei, tolle prandium quod misit tibi Deus.

14:37  And Daniel said, Thou hast remembered me, O God, and thou hast not forsaken them that love thee.

14:37  Et ait Daniel : Recordatus es mei, Deus, et non dereliquisti diligentes te.

14:38  And Daniel arose, and ate. And the angel of the Lord presently set Habacuc again in his own place.

14:38  Surgensque Daniel comedit. Porro angelus Domini restituit Habacuc confestim in loco suo.

14:39  And upon the seventh day the king came to bewail Daniel: and he came to the den, and looked in, and behold Daniel was sitting in the midst of the lions.

14:39  Venit ergo rex die septimo ut lugeret Danielem : et venit ad lacum, et introspexit, et ecce Daniel sedens in medio leonum.

14:40  And the king cried out with a loud voice, saying: Great art thou, O Lord, the God of Daniel. And he drew him out of the lions' den.

14:40  Et exclamavit voce magna rex, dicens : Magnus es, Domine Deus Danielis. Et extraxit eum de lacu leonum.

14:41  But those that had been the cause of his destruction, he cast into the den, and they were devoured in a moment before him.

14:41  Porro illos, qui perditionis ejus causa fuerant, intromisit in lacum, et devorati sunt in momento coram eo.

14:42  Then the king said: Let all the inhabitants of the whole earth fear the God of Daniel: for he is the Saviour, working signs, and wonders in the earth: who hath delivered Daniel out of the lions' den.

14:42  Tunc rex ait : Paveant omnes habitantes in universa terra Deum Danielis : quia ipse est salvator, faciens signa et mirabilia in terra : qui liberavit Danielem de lacu leonum.