CzeCEP - I Corinthians

Chapter 1

1:1  Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenes

1:2  církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás:

1:3  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:4  Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši;

1:5  on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání.

1:6  Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno,

1:7  takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus.

1:8  On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni.

1:9  Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.

1:10  Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.

1:11  Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory.

1:12  Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu.

1:13  Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo?

1:14  Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia;

1:15  tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno.

1:16  Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil.

1:17  Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.

1:18  Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

1:19  Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘

1:20  Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím?

1:21  Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.

1:22  Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost,

1:23  ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství,

1:24  ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

1:25  Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.

1:26  Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených;

1:27  ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné;

1:28  neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic -

1:29  aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.

1:30  Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením,

1:31  jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu‘.

Chapter 2

2:1  Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí.

2:2  Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

2:3  Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;

2:4  má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí,

2:5  aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

2:6  Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě,

2:7  nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.

2:8  Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.

2:9  Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘

2:10  Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.

2:11  Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

2:12  My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,

2:13  abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.

2:14  Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

2:15  Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.

2:16  Vždyť ‚kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?‘ My však mysl Kristovu máme.

Chapter 3

3:1  Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu.

3:2  Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést - ani teď ještě nemůžete,

3:3  neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?

3:4  Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa?

3:5  Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán.

3:6  Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst;

3:7  a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.

3:8  Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.

3:9  Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.

3:10  Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví.

3:11  Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.

3:12  Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy -

3:13  dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.

3:14  Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu.

3:15  Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

3:16  Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?

3:17  Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.

3:18  Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým.

3:19  Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost‘;

3:20  a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.‘

3:21  A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše,

3:22  ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše,

3:23  vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.

Chapter 4

4:1  Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství.

4:2  Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.

4:3  Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou;

4:4  ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán.

4:5  Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha.

4:6  Toto jsem, bratří, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás naučili, co znamená ‚ne nad to, co je psáno‘, a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému.

4:7  Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?

4:8  Už jste nasyceni, už jste zbohatli, vešli jste do Božího království, a my ne! Kéž byste skutečně vešli do království, abychom i my kralovali spolu s vámi!

4:9  Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem.

4:10  My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti.

4:11  Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova,

4:12  s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme,

4:13  když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje.

4:14  Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul.

4:15  I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium.

4:16  Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu!

4:17  Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi.

4:18  Někteří se začali povyšovat, protože prý už k vám nepřijdu;

4:19  ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a učiním si úsudek o těch domýšlivcích ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou.

4:20  Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci.

4:21  Vyberte si: Mám na vás přijít s holí, nebo s láskou a mírností?

Chapter 5

5:1  Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi případ smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce.

5:2  A vy jste přitom nadutí, místo abyste se raději zarmoutili; odstraňte ze svého středu toho, kdo to udělal.

5:3  Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, vyslovil jsem již soud nad tím, kdo se toho dopustil, jako bych byl s vámi -

5:4  a to ve jménu Pána Ježíše Krista. Až se shromáždíte - já budu duchem s vámi a bude s námi i moc našeho Pána Ježíše -

5:5  vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně.

5:6  Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že ‚trocha kvasu všechno těsto prokvasí‘?

5:7  Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus.

5:8  Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.

5:9  Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky;

5:10  ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci.

5:11  Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte.

5:12  Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás?

5:13  Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!

Chapter 6

6:1  Jak to, že se někdo z vás opovažuje, má-li spor s druhým, jít k pohanským soudcům místo k bratřím?

6:2  Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti?

6:3  Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života!

6:4  Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného?

6:5  K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími?

6:6  Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími!

6:7  Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu?

6:8  Vy však křivdíte a škodíte, a to bratřím!

6:9  Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení,

6:10  ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.

6:11  A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

6:12  ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ - ano, ale ničím se nedám zotročit.

6:13  Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo.

6:14  Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.

6:15  Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne!

6:16  Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno ‚budou ti dva jedno tělo‘.

6:17  Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.

6:18  Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.

6:19  Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!

6:20  Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.

Chapter 7

7:1  Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy.

7:2  Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.

7:3  Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži.

7:4  Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.

7:5  Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout.

7:6  To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz.

7:7  Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.

7:8  Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.

7:9  Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.

7:10  Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela.

7:11  A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.

7:12  Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.

7:13  A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.

7:14  Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!

7:15  Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji.

7:16  Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

7:17  Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.

7:18  Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat.

7:19  Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání.

7:20  Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal.

7:21  Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij.

7:22  Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově.

7:23  Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!

7:24  V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.

7:25  Co se týká neprovdaných, nemám žádný rozkaz Páně, ale dávám jen radu jako ten, kdo je pro milosrdenství Páně hoden důvěry.

7:26  Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má přijít, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je.

7:27  Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej.

7:28  Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času. Toho vás chci ušetřit.

7:29  Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli,

7:30  a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili,

7:31  a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.

7:32  Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu,

7:33  ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen.

7:34  Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži.

7:35  To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.

7:36  Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence, která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou.

7:37  Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou vlastní vůli a pevně se rozhodl, že se s ní neožení, jedná dobře.

7:38  Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná dobře, ale kdo se neožení, udělá lépe.

7:39  Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu.

7:40  Po mém soudu bude však pro ni lépe, zůstane-li tak; myslím, že i já mám Ducha Božího.

Chapter 8

8:1  Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že ‚všichni máme poznání‘. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje.

8:2  Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba.

8:3  Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.

8:4  Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.

8:5  I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi - jakože je mnoho takových bohů a pánů -

8:6  my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.

8:7  Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno.

8:8  Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme.

8:9  Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.

8:10  Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám?

8:11  Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Kristus zemřel!

8:12  Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.

8:13  A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.

Chapter 9

9:1  Nejsem snad svoboden? Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu?

9:2  I kdybych pro jiné apoštolem nebyl, pro vás jím jsem! Vždyť pečetí mého apoštolství jste vy sami tím, že jste uvěřili v Pána.

9:3  Toto je má odpověď těm, kteří mne soudí:

9:4  Což nemáme právo přijímat od vás jídlo a pití?

9:5  Nemáme právo brát s sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratři Páně i Petr?

9:6  To snad jen já a Barnabáš jsme povinni vydělávat si na živobytí?

9:7  Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda?

9:8  Jsou to snad jen mé lidské úvahy? Neříká to sám zákon?

9:9  V Mojžíšově zákoně je přece psáno: ‚Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obilí‘. Má tu Bůh na mysli dobytek?

9:10  Není to řečeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsáno, neboť ten, kdo orá a kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl.

9:11  Když jsme vám zaseli duchovní setbu, bylo by to mnoho, kdybychom sklízeli vaši pozemskou úrodu?

9:12  Mají-li na vás právo jiní, proč ne tím spíše my? Přesto jsme tohoto práva nepoužili, raději snášíme nedostatek, jen abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kristovu evangeliu.

9:13  Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech?

9:14  Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu.

9:15  Já jsem však ničeho z toho nepoužil. Nepíšu o tom proto, abych se toho dožadoval. To bych raději umřel hladem, než aby mne někdo zbavil této chlouby!

9:16  Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.

9:17  Kdybych to činil ze své vůle, mám nárok na odměnu; jestliže jsem byl povolán, plním svěřený úkol.

9:18  Zač tedy mohu čekat odměnu? Za to, že přináším evangelium zadarmo, že jsem se vzdal práva, které mám jako kazatel evangelia.

9:19  Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal.

9:20  Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.

9:21  Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.

9:22  Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.

9:23  Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.

9:24  Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali!

9:25  Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.

9:26  Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna.

9:27  Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.

Chapter 10

10:1  Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem,

10:2  všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem,

10:3  všichni jedli týž duchovní pokrm

10:4  a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.

10:5  A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť ‚poušť byla poseta jejich těly‘.

10:6  To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.

10:7  A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: ‚Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘

10:8  Ani se neoddávejme smilstvu, jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc.

10:9  A také nechtějme zkoušet Pána, jako to dělali někteří z nich a hynuli od hadího uštknutí,

10:10  ani nereptejte, jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem.

10:11  To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.

10:12  A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

10:13  Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

10:14  A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.

10:15  Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám:

10:16  Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?

10:17  Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.

10:18  Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře?

10:19  Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená?

10:20  Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.

10:21  Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.

10:22  Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

10:23  ‚Všecko je dovoleno‘ - ano, ale ne všecko prospívá. ‚Všecko je dovoleno‘ - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.

10:24  Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!

10:25  Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát.

10:26  ‚Hospodinova je země i její plnost.‘

10:27  Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte.

10:28  Kdyby vám však někdo řekl: „Toto bylo obětováno božstvům“, nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí-

10:29  nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím?

10:30  Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky?

10:31  Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.

10:32  Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží,

10:33  já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.

Chapter 11

11:1  Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.

11:2  Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.

11:3  Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.

11:4  Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou,

11:5  a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná.

11:6  Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.

11:7  Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy.

11:8  Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže.

11:9  Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.

11:10  Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům.

11:11  V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy,

11:12  vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha.

11:13  Posuďte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou?

11:14  Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou,

11:15  kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj.

11:16  Chce-li někdo umíněně na tom trvat, tomu říkám: Není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích.

11:17  Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu.

11:18  Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit.

11:19  Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.

11:20  Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně:

11:21  každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.

11:22  Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím!

11:23  Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,

11:24  vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“

11:25  Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“

11:26  Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

11:27  Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.

11:28  Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.

11:29  Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.

11:30  Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.

11:31  Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.

11:32  Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.

11:33  A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého.

11:34  Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.

Chapter 12

12:1  Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.

12:2  Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.

12:3  Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet“, a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán“, leč v Duchu svatém.

12:4  Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;

12:5  rozdílné služby, ale tentýž Pán;

12:6  a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.

12:7  Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.

12:8  Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,

12:9  někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,

12:10  někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.

12:11  To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

12:12  Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.

12:13  Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

12:14  Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.

12:15  Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu“, tím by ještě nepřestala být částí těla.

12:16  A kdyby řeklo ucho „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu,“ tím by ještě nepřestalo být částí těla.

12:17  Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?

12:18  Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.

12:19  Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?

12:20  Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.

12:21  Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“ Ani hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás!“

12:22  A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,

12:23  a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,

12:24  jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,

12:25  aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.

12:26  Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.

12:27  Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.

12:28  A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.

12:29  Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?

12:30  Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?

12:31  Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:

Chapter 13

13:1  Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

13:2  Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

13:3  A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

13:4  Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

13:5  Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

13:6  Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

13:7  Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

13:8  Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.

13:9  Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;

13:10  až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.

13:11  Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.

13:12  Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

13:13  A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.

Chapter 14

14:1  Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.

14:2  Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.

14:3  Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.

14:4  Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.

14:5  Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení - ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.

14:6  Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení - jaký prospěch byste z toho měli?

14:7  Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje?

14:8  A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?

14:9  Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!

14:10  Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova.

14:11  Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.

14:12  Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.

14:13  A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.

14:14  Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna.

14:15  Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.

14:16  Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš?

14:17  Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek.

14:18  Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,

14:19  ve shromáždění však - abych poučil i druhé - raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.

14:20  Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.

14:21  V Zákoně je psáno: ‚Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat‘, praví Hospodin.

14:22  Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře.

14:23  Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení, a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?

14:24  Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován,

14:25  vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: „Vskutku je mezi vámi Bůh!“

14:26  Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.

14:27  Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá.

14:28  Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem.

14:29  Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují.

14:30  Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne.

14:31  Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni.

14:32  Prorok přece ovládá svůj prorocký dar.

14:33  Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,

14:34  ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.

14:35  Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.

14:36  Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?

14:37  Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně.

14:38  Kdo to neuznává, nedojde sám uznání.

14:39  A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.

14:40  Všechno ať se děje slušně a spořádaně.

Chapter 15

15:1  Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,

15:2  a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.

15:3  Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem

15:4  a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,

15:5  ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.

15:6  Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.

15:7  Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.

15:8  Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

15:9  Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.

15:10  Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

15:11  Ať už tedy já, nebo oni - tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.

15:12  Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?

15:13  Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus.

15:14  A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra,

15:15  a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých.

15:16  Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.

15:17  Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,

15:18  a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.

15:19  Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

15:20  Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.

15:21  A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:

15:22  jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.

15:23  Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.

15:24  Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.

15:25  Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.

15:26  Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,

15:27  vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.

15:28  Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

15:29  Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?

15:30  A proč i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpečí?

15:31  Den ze dne hledím smrti do tváře - ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!

15:32  Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstanou, pak ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme‘.

15:33  Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy‘.

15:34  Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!

15:35  Ale někdo snad řekne: „Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?“

15:36  Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.

15:37  A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.

15:38  Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.

15:39  Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.

15:40  A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.

15:41  Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.

15:42  Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.

15:43  Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.

15:44  Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.

15:45  Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ - poslední Adam je však Duchem oživujícím.

15:46  Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.

15:47  První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.

15:48  Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.

15:49  A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.

15:50  Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.

15:51  Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,

15:52  naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.

15:53  Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.

15:54  A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!

15:55  Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?‘

15:56  Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.

15:57  Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

15:58  A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

Chapter 16

16:1  Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii.

16:2  V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu.

16:3  Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vaší vděčnosti do Jeruzaléma.

16:4  Ukáže-li se vhodné, abych tam šel také já, půjdou se mnou.

16:5  Přijdu k vám, až dokončím cestu Makedonií. Makedonií totiž jen projdu,

16:6  ale u vás bych chtěl zůstat déle, snad i přes celou zimu, abyste vy mne potom vypravili na další cestu.

16:7  Nerad bych se u vás jen zastavil; doufám, že s vámi budu moci zůstat nějaký čas, dovolí-li to Pán.

16:8  V Efezu zůstanu až do letnic;

16:9  otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také protivníků je mnoho.

16:10  Přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav; vždyť koná dílo Páně stejně jako já.

16:11  Ať ho nikdo z vás nepodceňuje! Vypravte ho na cestu ke mně s bratrskou láskou, neboť na něho čekám spolu s jinými bratry.

16:12  Pokud jde o bratra Apolla, velice jsem na něj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném případě nechtěl jít už nyní; půjde však, jakmile se ukáže vhodná příležitost.

16:13  Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní!

16:14  Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.

16:15  O něco vás prosím, bratří. Víte o rodině Štěpánově, že první z celé Achaje uvěřili a dali se do služby bratřím.

16:16  I vy se ochotně podřizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na společném díle.

16:17  Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost.

16:18  Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí!

16:19  Pozdravují vás církve v Asii. Velice vás v Pánu pozdravuje Akvilas a Priska spolu s církví, která se shromažďuje v jejich domě.

16:20  Pozdravují vás všichni bratří. Pozdravte se navzájem svatým políbením.

16:21  Pozdrav mou, Pavlovou rukou.

16:22  Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!

16:23  Milost Pána Ježíše buď s vámi.

16:24  Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši.