CzeCSP - I Corinthians

Chapter 1

1:1  Pavel, povolaný apoštol ⌈Krista Ježíše⌉ skrze vůli Boží, a bratr Sosthenes

1:2  ⌈církvi Boží,⌉ která je v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří ⌈na kterémkoliv místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána jejich i našeho⌉:

1:3  Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

1:4  Stále za vás děkuji [svému] Bohu za Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši:

1:5  Neboť v něm jste byli ve všem obohaceni, v každém slovu i v každém poznání,

1:6  tak jak bylo ⌈mezi vámi⌉ utvrzeno ⌈svědectví Kristovo⌉,

1:7  takže nemáte nedostatek v žádném ⌈daru milosti⌉ a dychtivě očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista.

1:8  On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše [Krista].

1:9  Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.

1:10  Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste byli ⌈dokonale spojeni⌉ v tomtéž smýšlení a v tomtéž úsudku.

1:11  Neboť lidé z domu Chloé mi o vás, moji bratři, oznámili, že jsou mezi vámi spory.

1:12  Mluvím o tom, že každý z vás říká: Já jsem Pavlův, Já zase Apollův, Já zase Kéfův, A já Kristův.

1:13  Je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni v Pavlovo jméno?

1:14  Děkuji Bohu, že jsem kromě Krispa a Gaia nikoho z vás nepokřtil,

1:15  aby nikdo nemohl říci, že ⌈jste byli pokřtěni v mé jméno⌉.

1:16  Pokřtil jsem i Štěpánův dům. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho jiného pokřtil.

1:17  Neboť Kristus mne neposlal křtít, ale hlásat evangelium, a to ne ⌈moudrostí slov⌉, aby Kristův kříž nebyl vyprázdněn.

1:18  Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží.

1:19  Je napsáno: Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.

1:20  Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost [tohoto] světa bláznovstvím?

1:21  Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.

1:22  Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost,

1:23  my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství,

1:24  ale těm, ⌈kteří jsou povoláni⌉, Židům i Řekům, Krista -- Boží moc a Boží moudrost.

1:25  Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé.

1:26  Vidíte, bratři, ⌈jak vás Bůh povolal⌉: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.

1:27  Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné;

1:28  a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral [dokonce] i to, co není, aby zrušil to, co je,

1:29  aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit.

1:30  Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením,

1:31  aby se stalo tak, jak je napsáno: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

Chapter 2

2:1  Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí.

2:2  Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.

2:3  A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění.

2:4  Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci,

2:5  aby vaše víra nebyla ⌈založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci⌉.

2:6  O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,

2:7  nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě.

2:8  Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.

2:9  Ale jak je napsáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.

2:10  Nám to Bůh zjevil skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.

2:11  Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží.

2:12  A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval.

2:13  O tom také mluvíme -- ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch [svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.

2:14  Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.

2:15  Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován.

2:16  Neboť kdo poznal Pánovu mysl⌈, která mu dá porozumět⌉? My máme mysl Kristovu.

Chapter 3

3:1  A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu.

3:2  Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal, neboť ten jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete,

3:3  neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár [a rozdělení], zdali nejste tělesní a ⌈nežijete jen po lidsku⌉?

3:4  Když jeden říká: Já jsem Pavlův a druhý: Já Apollův, nejste ⌈jako jiní lidé⌉?

3:5  Kdo je Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, jak každému dal Pán.

3:6  Já jsem zasadil, Apollos zalil, ale Bůh dával růst.

3:7  Tedy ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nejsou něčím zvláštním, ale Bůh, který dává růst.

3:8  Ten, kdo sází, i ten, kdo zalévá, jsou jedno, každý však dostane svou vlastní mzdu podle své námahy.

3:9  Neboť jsme Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba.

3:10  Podle [Boží] milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví.

3:11  Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus.

3:12  Jestliže někdo na [tomto] základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy,

3:13  dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je.

3:14  Jestliže někdo ⌈na tomto základě vystaví⌉ dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu,

3:15  jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň.

3:16  Nevíte, že jste Boží svatyněa že ve vás bydlí Duch Boží?

3:17  Ničí–li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, ⌈a tou svatyní⌉ jste vy.

3:18  Ať nikdo neklame sám sebe. Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým.

3:19  Neboť moudrost tohoto světa je před Bohem bláznovstvím. Vždyť je napsáno: On chytá moudré v jejich chytráctví.

3:20  A opět: Pán zná myšlenky moudrých a ví, že jsou marné.

3:21  A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Vždyť všechno je vaše:

3:22  ať Pavel nebo Apollos nebo Kéfas, ať svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí -- všechno je vaše,

3:23  vy pak jste Kristovi a Kristus Boží.

Chapter 4

4:1  Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství.

4:2  A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.

4:3  Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji.

4:4  Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán.

4:5  Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostanepochvaly od Boha.

4:6  Toto jsem, bratři, vztáhl na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili [smýšlet] ne nad to, co je napsáno, abyste se kvůli jednomu učiteli nenadýmali jeden nad druhého.

4:7  Vždyť kdo ⌈ti dává vyniknout⌉? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?

4:8  Už jste nasyceni, už jste zbohatli, bez nás jste začali kralovat. Kéž byste kralovali, ale tak, abychom i my kralovali spolu s vámi.

4:9  Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem.

4:10  My jsme blázni kvůli Kristu, ale vy jste rozumnív Kristu; my jsme slabí, vy však silní; vy slavní, my beze cti.

4:11  Až do této hodiny hladovíme a žízníme, jsme skoro nazí, dostáváme rány, jsme bez domova,

4:12  lopotíme se prací vlastních rukou. Když nám spílají, žehnáme, když nás pronásledují, snášíme to,

4:13  když jsme haněni, domlouváme. Stali jsme se jakoby smetím tohoto světa, vyvrheli pro všechny až doposud.

4:14  Toto nepíšu, abych vás zahanboval, ale napomínám vás jako své milované děti.

4:15  Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil skrze evangelium.

4:16  Prosím vás tedy: ⌈Napodobujte mě⌉!

4:17  Proto jsem k vám poslal Timotea, který je mým milovaným a věrným synem v Pánu. On vám připomene moje cesty v Kristu [Ježíši], jak učím všude v každém sboru.

4:18  Někteří z vás se stali domýšlivými, jako bych k vám už neměl přijít.

4:19  Ale přijdu k vám brzy, bude–li Pán chtít, a poznám nikoli řeč těch domýšlivců, ale jejich moc.

4:20  Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci.

4:21  Co chcete? Mám k vám přijít s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti?

Chapter 5

5:1  Skutečně je slyšet o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi pohany, že totiž někdo má ženu svého otce.

5:2  A vy jste nadutí, místo abyste raději byli zarmouceni a odstranili ze svého středu toho, kdo se dopustil tohoto činu.

5:3  Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen, už jsem, jako bych byl přítomen, vynesl rozsudek nad tím, kdo ⌈takový čin⌉ spáchal:

5:4  ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] -- až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše --

5:5  vydejte takového člověka Satanu k záhubě těla, aby duch byl zachráněn v den Pána [Ježíše].

5:6  Vaše chlouba není správná. Nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto?

5:7  Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš ⌈velikonoční Beránek⌉, byl [za nás] obětován.

5:8  Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

5:9  Napsal jsem vám v dopise, abyste se nesměšovali se smilníky;

5:10  nemíním však všeobecně se smilníky tohoto světa nebo s chamtivci, lupiči a modláři, neboť to byste museli z tohoto světa vyjít.

5:11  Napsal jsem vám však, abyste se nesměšovali s tím, kdo si říká bratr, a přitom je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte.

5:12  Proč bych měl soudit [i] ty, kdo jsou mimo nás? Nesoudíte snad vy ty, kdo jsou uvnitř?

5:13  Ty, kdo jsou mimo, ⌈bude soudit⌉ Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!

Chapter 6

6:1  Proč se někdo z vás odvažuje, když má nějakou věc proti druhému, soudit se před nevěřícími místo před svatými?

6:2  Nevíte, že svatí budou soudit svět? A ⌈soudíte–li svět⌉, nejste hodni soudit maličkosti?

6:3  Nevíte, že budeme soudit anděly? Oč spíše záležitosti tohoto života!

6:4  Když tedy máte soudní spory o věci tohoto života, ⌈ustanovujete za soudce⌉ ty, kteří ve sboru nemají vážnost?

6:5  To říkám k vaší hanbě. To není mezi vámi žádný moudrý člověk, který by mohl rozsoudit své bratry?

6:6  Bratr s bratrem se soudí, a to před nevěřícími?

6:7  Už vůbec to je vaše porážka, že se mezi sebou soudíte. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?

6:8  Vy naopak křivdíte a okrádáte, a to bratry!

6:9  Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu,

6:10  zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.

6:11  Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] a v Duchu našeho Boha.

6:12  Všechno mohu, ale ne všechno je užitečné; všechno mohu, ale ničím se nedám ovládnout.

6:13  Pokrmy jsou pro břicho a břicho pro pokrmy. Bůh však zničí jedno i druhé. Tělo však nenáleží smilstvu, nýbrž Pánu, a Pán tělu.

6:14  A Bůh i Pána vzkřísil a vzkřísí i vás svou mocí.

6:15  Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane!

6:16  Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť Písmo praví: ⌈Stanou se ti dva jedním tělem.⌉

6:17  Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.

6:18  Utíkejte před smilstvem! Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, ⌈se netýká těla⌉. Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.

6:19  Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? ⌈Nevíte, že nejste sami svoji?⌉

6:20  Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy ⌈svým tělem⌉ Boha.

Chapter 7

7:1  O tom, co jste [mi] psali: Pro člověka je dobré, aby se nedotýkal ženy.

7:2  Ale ⌈abyste se vyvarovali smilstva⌉, ať má každý svou ženu a každá ať má svého muže.

7:3  Muž ať plní své ženě, čím je povinen, a stejně i žena svému muži.

7:4  Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.

7:5  Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, abyste se uvolnili pro modlitbu, a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan.

7:6  To říkám jako dovolení, ne jako příkaz.

7:7  Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování od Boha, jeden tak, druhý jinak.

7:8  Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já.

7:9  Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství; neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.

7:10  Manželům však nařizuji -- ne já, ale Pán -- aby žena od muže neodcházela.

7:11  Když by však přece odešla, ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.

7:12  Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr nevěřící ženu a ona je ochotna s ním žít, ať ji neopouští.

7:13  A má–li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít, ať svého muže neopouští.

7:14  Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena ⌈ve svém muži⌉. Vždyť jinak by vaše děti byly nečisté, avšak nyní jsou svaté.

7:15  Jestliže se však nevěřící ⌈chce rozvést⌉, ať se rozvede. Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji.

7:16  Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže? Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?

7:17  Jenom ať každý žije tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho Bůh povolal. Tak to také přikazuji ve všech sborech.

7:18  Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný? Ať se nedává obřezat.

7:19  Obřízka nic neznamená ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání.

7:20  Každý ať zůstává v tom postavení, ve kterém byl povolán.

7:21  Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. ⌈Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij⌉.

7:22  Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok, je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův.

7:23  Byli jste koupeni za velikou cenu. Nebuďte otroky lidí.

7:24  Bratři, každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.

7:25  Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz, dávám však radu jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství být věrným.

7:26  Myslím tedy, že vzhledem k ⌈nynější tísni⌉ je dobré, aby člověk ⌈zůstal tak, jak je⌉.

7:27  Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný? Nehledej si ženu.

7:28  Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá–li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle a toho vás chci ušetřit.

7:29  Ale toto vám, bratři, říkám, [že] čas je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;

7:30  a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;

7:31  a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali; neboť způsob tohoto světa pomíjí.

7:32  Chci, abyste byli bez starostí. Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, jak by se zalíbil Pánu,

7:33  ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své ⌈ženě,

7:34  a je rozdělený. Neprovdaná žena a panna⌉ se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.

7:35  Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych ⌈vás omezoval⌉, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

7:36  Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně, která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou.

7:37  Kdo je však pevný ve svém srdci a není ničím nucen, ale ⌈má v moci svou vůli⌉ a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.

7:38  Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.

7:39  Žena je vázána [zákonem] po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu.

7:40  Podle mého mínění je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího.

Chapter 8

8:1  Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání ⌈činí člověka domýšlivým⌉, ale láska buduje.

8:2  Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat.

8:3  Jestliže však někdo miluje Boha, Bůh ho zná.

8:4  Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný [jiný] Bůh, jen Jeden.

8:5  Neboť i když jsou takzvaní bohové, ať už v nebi nebo na zemi -- jakože jsou mnozí bohové a mnozí páni --

8:6  my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.

8:7  Ale ne ve všech je to poznání. Někteří až dosud ⌈jsou zvyklí na modlu a⌉ jedí toto maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, protože je slabé, se poskvrňuje.

8:8  Pokrm nás ⌈k Bohu nepřiblíží⌉. Nejíme–li, nic neztrácíme, a jíme–li, nic nezískáváme.

8:9  Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.

8:10  Neboť když někdo tebe, který máš poznání, uvidí sedět za stolem v modlářském chrámě, nebude jeho svědomí, bude–li slabý, přivedeno k tomu, aby jedl maso obětované modlám?

8:11  [A] tak tvým poznáním hyne ten, který je slabý -- bratr, pro kterého Kristus zemřel.

8:12  Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.

8:13  Jestliže tedy pokrm ⌈svádí k hříchu⌉ mého bratra, nebudu jíst už nikdy maso, abych ⌈nesvedl k hříchu⌉ svého bratra.

Chapter 9

9:1  Což nejsem svoboden? Nejsem apoštol? Nespatřil jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu?

9:2  Nejsem–li pro jiné apoštolem, pro vás jím přece jsem, neboť pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.

9:3  Toto je má obrana proti těm, kteří mne posuzují:

9:4  Což nemáme právo jíst a pít?

9:5  Což nemáme právo mít s sebou ⌈věřící manželku⌉, jako i ostatní apoštolové a bratři Pána i Kéfas?

9:6  Či jenom já a Barnabáš nemáme právo nepracovat?

9:7  Kdopak kdy koná vojenskou službuna vlastní náklady? Kdo vysazuje vinici, a nejí její plody? Nebo kdo pečuje o stádo, a nepije z mléka stáda?

9:8  Říkám to jen podle ⌈lidského úsudku⌉? Nepraví to i Zákon?

9:9  V Mojžíšově zákoně je přece napsáno: Nedáš náhubek volu, který mlátí obilí. Má tu Bůh na mysli jen voly,

9:10  nebo to říká hlavně kvůli nám? Vskutku pro nás bylo napsáno, že ten, kdo orá, má orat v naději, i ten, kdo mlátí, má mlátit v naději, že dostane svůj podíl.

9:11  Jestliže jsme u vás zaseli duchovní věci, bude to něco mimořádného, když budeme sklízet vaše tělesné věci?

9:12  Jestliže se jiní podílejí na tomto právu vůči vám, neměli bychom tím spíše my? My jsme však tohoto práva nevyužili, nýbrž všechno snášíme, abychom nekladli žádnou překážku evangeliu Kristovu.

9:13  Nevíte, že ti, kdo konají chrámovou službu, jedí z pokrmů chrámu, a ti, kdo slouží při oltáři, mají s oltářem podíl na obětech?

9:14  Tak i Pán nařídil, aby ti, kteří evangelium zvěstují, z evangelia žili.

9:15  Já jsem však nic z toho nevyužil. A toto jsem nenapsal, aby se tak stalo při mně; neboť pro mne by bylo lepší zemřít, než aby někdo zmařil mou chloubu.

9:16  Když hlásám evangelium, není to má chlouba; ⌈je to pro mne⌉ nutnost, a běda mi, kdybych ho nehlásal.

9:17  Pokud to činím z vlastního popudu, mám odměnu, pokud ne, je mi svěřeno správcovství.

9:18  Co je mi tedy odměnou? To, abych při službě předkládal evangelium zdarma, abych nevyužil svého práva, které mám v evangeliu.

9:19  Neboť ačkoliv jsem ode všech svoboden, učinil jsem se otrokem všech, abych jich co nejvíce získal.

9:20  A stal jsem se Židům jako Žid, abych Židy získal. Těm, kteří jsou pod Zákonem, byl jsem jakoby pod Zákonem [-- i když sám nejsem pod Zákonem --] abych získal ty, kteří jsou pod Zákonem.

9:21  Těm, kteří jsou bez Zákona, byl jsem jakoby bez Zákona, abych získal ty, kteří jsou bez Zákona, i když nejsem bez zákona Božího, nýbrž jsem podroben zákonu Kristovu.

9:22  Pro slabé jsem se stal [jakoby] slabý, abych získal slabé; všem jsem vším, abych zachránil aspoň některé.

9:23  Všechno činím kvůli evangeliu, abych se stal jeho spoluúčastníkem.

9:24  Nevíte, že ti, kteří běží v závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali.

9:25  Každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý; oni proto, aby dostali pomíjivý věnec, my však nepomíjivý.

9:26  Já tedy běžím ne jako ⌈bez cíle⌉; zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu,

9:27  ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad -- jiným hlásaje -- sám nestal ⌈tím, kdo se neosvědčil⌉.

Chapter 10

10:1  Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem,

10:2  všichni ⌈byli pokřtěni⌉ v Mojžíše v oblaku a v moři,

10:3  všichni jedli týž duchovní pokrm

10:4  a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.

10:5  Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; vždyť byli pobiti v té pustině.

10:6  Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žádostivi zlých věcí, jako oni byli žádostiví.

10:7  Nebuďte ani modláři jako někteří z nich; jak je napsáno: Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.

10:8  Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc;

10:9  ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a hynuli od ⌈hadího uštknutí⌉;

10:10  ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem.

10:11  Tyto [všechny] věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků.

10:12  A tak kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl.

10:13  Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale ⌈se zkouškou⌉ dá i východisko, abyste ji mohli snést.

10:14  Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím!

10:15  Mluvím jako k rozumným; sami rozsuďte, co říkám.

10:16  Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova?

10:17  Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.

10:18  Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky oltáře?

10:19  Co tedy říkám? Že maso obětované modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená?

10:20  Ne, ale říkám, že to, co [pohané] obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů.

10:21  Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů.

10:22  Či ⌈chceme Pána popouzet⌉ k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

10:23  Všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá. Všechno je dovoleno, ale ne všechno buduje.

10:24  Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého.

10:25  Jezte všechno, co se prodává na masném trhu, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte.

10:26  Vždyť Pánova je země a ⌈její plnost⌉.

10:27  Zve–li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, ⌈co vám předloží⌉, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte.

10:28  Ale když by vám někdo řekl: Toto je obětováno božstvům, nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí.

10:29  Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena svědomím druhého?

10:30  Jestliže já s vděčností jím, proč mám být pomlouván za něco, za co vzdávám díky?

10:31  Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.

10:32  Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží,

10:33  stejně jako i já se chci všem ve všem líbit a nehledám svůj prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni.

Chapter 11

11:1  ⌈Napodobujte mě⌉, jako i já napodobuji Krista.

11:2  Chválím vás, [bratři,] že ve všem na mne pamatujete a držíte se ⌈mých pokynů⌉, jak jsem vám je předal.

11:3  Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.

11:4  Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí svou hlavu.

11:5  Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila.

11:6  Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.

11:7  Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou.

11:8  Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže.

11:9  Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži.

11:10  Proto musí mít žena na hlavě ⌈znamení moci⌉ kvůli andělům.

11:11  Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy.

11:12  Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha.

11:13  Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?

11:14  Neučí vás sama příroda, že nosí–li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu,

11:15  ale nosí–li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky.

11:16  Kdyby však měl někdo sklon se přít -- takový zvyk nemáme ani my, ani Boží sbory.

11:17  Když toto přikazuji, nechválím, že se scházíte spíše k horšímu než k lepšímu.

11:18  Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se scházíte ve sboru, a zčásti tomu věřím.

11:19  Neboť musí být mezi vámi i ⌈různé skupiny⌉, aby se ti osvědčení stali mezi vámi známými.

11:20  Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně.

11:21  Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý.

11:22  Což nemáte domy, ⌈kde můžete jíst a pít⌉? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím.

11:23  Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb,

11:24  vzdal díky, rozlomil jej a řekl: [Vezměte, jezte.] Toto je mé tělo, které [se] za vás [láme]. Toto čiňte na mou památku.

11:25  Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.

11:26  Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

11:27  Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně.

11:28  Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije.

11:29  Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo [Páně].

11:30  Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají.

11:31  Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni.

11:32  Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.

11:33  Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého.

11:34  Je–li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.

Chapter 12

12:1  Co se týká duchovních projevů, bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti.

12:2  Víte, že když jste byli pohané, bývali jste neodolatelně vlečeni k němým modlám.

12:3  Proto vám oznamuji, že žádný, kdo mluví v Duchu Božím, neřekne: Ježíš buď proklet, a nikdo nemůže říci: Pán Ježíš, jedině v Duchu svatém.

12:4  ⌈Jsou rozdíly v darech milosti⌉, ale tentýž Duch;

12:5  jsou ⌈rozdíly v službách⌉, ale tentýž Pán;

12:6  a jsou ⌈rozdíly v⌉ působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech.

12:7  Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu.

12:8  Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání;

12:9  dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu;

12:10  jinému působení ⌈mocných činů⌉, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků.

12:11  Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.

12:12  Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy [jednoho] těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus.

12:13  Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.

12:14  Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.

12:15  Kdyby noha řekla: Protože nejsem ruka, ⌈nepatřím k tělu⌉, ⌈nepatří snad proto k tomu tělu⌉?

12:16  A kdyby řeklo ucho: Protože nejsem oko, nepatřím k tělu, nepatří snad proto k tělu?

12:17  Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich?

12:18  Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl.

12:19  Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo?

12:20  Je mnoho údů, ale jedno tělo.

12:21  Oko však nemůže říci ruce: Nepotřebuji tě, ani hlava nemůže říci nohám: Nepotřebuji vás.

12:22  Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné.

12:23  A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a ⌈našim neslušným částem dáváme⌉ tím větší slušnost,

12:24  což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest,

12:25  aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.

12:26  A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním.

12:27  Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy.

12:28  A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí učitele, potom projevy moci, potom dary uzdravování, pomoci, vedení, druhy jazyků.

12:29  Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni projevy moci?

12:30  Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Nebo je snad všichni vykládají?

12:31  Vy však usilujte o větší dary milosti. A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější cestu.

Chapter 13

13:1  Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel.

13:2  A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

13:3  A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

13:4  Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, [láska] se nevychloubá a není domýšlivá.

13:5  Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo.

13:6  Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou.

13:7  Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.

13:8  Láska nikdy nezanikne. Proroctví -- ta pominou; jazyky -- ty utichnou; poznání -- to pomine.

13:9  Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme.

13:10  Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné.

13:11  Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.

13:12  Neboť nyní vidíme ⌈jako v zrcadle⌉, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán.

13:13  Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska.

Chapter 14

14:1  Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.

14:2  Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství.

14:3  Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše.

14:4  Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev.

14:5  Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev.

14:6  Tedy, bratři, kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, v poznání, v proroctví nebo vyučování?

14:7  Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou Kdyby ⌈nevydávaly různé tóny⌉, jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?

14:8  A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji?

14:9  Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.

14:10  Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, a žádný není ⌈bez významu⌉.

14:11  Jestliže neznám význam jazyka, budu cizincem pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem pro mne.

14:12  Tak i vy, poněvadž ⌈horlivě usilujete⌉ o duchovní projevy, snažte se,abyste se v nich rozhojňovali pro budování církve.

14:13  Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.

14:14  Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl je bez užitku.

14:15  Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat chvály i myslí.

14:16  Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, jak by mohl ⌈přítomný prostý člověk⌉ k tvému díkůvzdání říci Amen, když neví, co říkáš?

14:17  Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován.

14:18  Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;

14:19  ale v církvi -- abych poučil i druhé -- chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.

14:20  Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.

14:21  V Zákoně je napsáno: Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat, praví Pán.

14:22  Jazyky nejsou tedy znamením pro věřící, nýbrž pro nevěřící, proroctví však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.

14:23  Když by se tedy sešel celý sbor a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?

14:24  Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.

14:25  Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: Vskutku, mezi vámi je Bůh!

14:26  Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, každý [z vás] má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování.

14:27  Mluví–li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.

14:28  A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.

14:29  Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.

14:30  A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne.

14:31  Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.

14:32  Duchové proroků se podřizují prorokům,

14:33  neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech shromážděních svatých,

14:34  [vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, jak praví i Zákon.

14:35  Chtějí–li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění.

14:36  Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?

14:37  Považuje–li se někdo za proroka nebo duchovního člověka, ať uznává, že to, co vám píšu, ⌈je Pánovo přikázání⌉.

14:38  Jestliže to někdo neuznává, ⌈sám nebude uznáván⌉.

14:39  A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.

14:40  Všechno ať se děje slušně a spořádaně.

Chapter 15

15:1  Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte

15:2  a skrze něž ⌈jste i zachraňováni⌉, držíte–li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval -- ledaže byste uvěřili nadarmo.

15:3  Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,

15:4  byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem,

15:5  zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti.

15:6  Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli.

15:7  Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům.

15:8  Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně.

15:9  Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev.

15:10  Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní -- nikoli já, nýbrž Boží milost, [která] byla se mnou.

15:11  Ať už tedy já, nebo oni -- takto hlásáme a tak jste uvěřili.

15:12  Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?

15:13  Není–li vzkříšení mrtvých, pak nevstal ani Kristus.

15:14  Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra

15:15  a my ⌈jsme se také stali⌉ falešnými Božími svědky -- vždyť jsme vydali svědectví o Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají.

15:16  Neboť jestliže mrtví nevstávají, není vzkříšen ani Kristus.

15:17  Není–li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších.

15:18  Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli.

15:19  Máme–li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme ⌈nejubožejší ze všech⌉ lidí.

15:20  Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli.

15:21  Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých.

15:22  Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.

15:23  Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi,

15:24  potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc.

15:25  Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.

15:26  Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt.

15:27  Neboť všechno podřídil pod jeho nohy. Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil.

15:28  A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.

15:29  Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč se za ně dávají křtít?

15:30  A proč i my se v každou hodinu vydáváme do nebezpečí?

15:31  Denně umírám -- jakože [vy, bratři,] jste moje chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.

15:32  Jestliže, ⌈po lidsku řečeno⌉, jsem v Efesu bojoval s šelmami, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstávají, jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.

15:33  Neklamte se: Špatné řeči ničí dobré mravy.

15:34  Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení.

15:35  Někdo však řekne: Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?

15:36  Pošetilý člověče! To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře.

15:37  A co zaséváš, není to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.

15:38  Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni jeho vlastní tělo.

15:39  Není každé tělo stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb.

15:40  A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.

15:41  Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.

15:42  Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti;

15:43  zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci.

15:44  Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je–li tělo duševní, je také tělo duchovní.

15:45  Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.

15:46  Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní.

15:47  První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk [Pán] z nebe.

15:48  Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.

15:49  A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeského.

15:50  Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného.

15:51  Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,

15:52  naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni.

15:53  Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.

15:54  Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: Smrt byla pohlcena ve vítězství.

15:55  Kde je, smrti, ⌈tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten⌉?

15:56  Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je Zákon.

15:57  Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

15:58  Tak tedy, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, stále se rozhojňujte v Pánově díle, vědouce, že vaše námaha není v Pánu zbytečná.

Chapter 16

16:1  Pokud jde o sbírku pro svaté: jak jsem přikázal galatským sborům, tak učiňte i vy.

16:2  V první den týdne ať každý z vás doma dá stranou ⌈tolik, kolik bude moci uložit⌉, aby se sbírky nemusely konat teprve tehdy, až k vám přijdu.

16:3  Až budu u vás, pošlu s potvrzujícími dopisy ty, které uznáte za hodné, aby odnesli váš dar do Jeruzaléma.

16:4  Bude–li vhodné, abych šel i já, půjdou se mnou.

16:5  Přijdu k vám, až projdu Makedonií. Makedonií totiž jen procházím,

16:6  ale u vás snad pobudu anebo přečkám zimu, abyste mne potom mohli vypravit, kamkoliv půjdu.

16:7  Nechci vás teď totiž uvidět jen letmo; doufám, že u vás nějaký čas zůstanu, dovolí–li Pán.

16:8  Až do letnic zůstanu v Efesu,

16:9  neboť jsou zde pro mne otevřeny ⌈dveře k velké a účinné službě⌉. I protivníků je však mnoho.

16:10  Přijde–li Timoteus , hleďte, aby u vás neměl žádné potíže, neboť koná Pánovo dílo jako já.

16:11  Ať jím tedy nikdo nepohrdá. Vypravte ho v pokoji, aby přišel ke mně, neboť na něho čekám spolu s bratry.

16:12  Co se týče bratra Apolla, mnoho jsem ho povzbuzoval, aby přišel s bratry k vám. Ale vůbec tu nebyla vůle, aby nyní přišel. Přijde, jakmile bude vhodná doba.

16:13  Bděte, stůjte pevně ve víře, ⌈buďte zmužilí⌉, posilujte se.

16:14  Všechno ať se ⌈mezi vámi⌉ děje v lásce.

16:15  Vyzývám vás, bratři: Víte o lidech z domu Štěpánova, že jsou prvotinou Achaje a že se oddali službě svatým.

16:16  I vy se podřizujte takovým lidem, i každému, kdo spolupracuje a namáhá se na Božím díle.

16:17  Raduji se nad přítomností Štěpána, Fortunata i Achaika, protože oni mi nahradili vaši nepřítomnost.

16:18  Občerstvili mého i vašeho ducha. Uznávejte takové bratry.

16:19  Pozdravují vás asijské sbory. Velice vás pozdravuje v Pánu Akvila a Priska spolu se shromážděním v jejich domě.

16:20  Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte se navzájem svatým políbením.

16:21  Pozdrav mou, Pavlovou rukou.

16:22  Kdo nemá rád Pána, ať je proklet! ⌈Marana tha⌉!

16:23  Milost Pána Ježíše [Krista] s vámi.

16:24  Moje láska je se všemi vámi v Kristu Ježíši. [Amen.]