CzeB21 - I Corinthians

Chapter 1

1:1  Pavel, z Boží vůle povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sostenes

1:2  církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým a také všem, kdo na jakémkoli místě vzývají jméno našeho společného Pána Ježíše Krista:

1:3  Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

1:4  Stále za vás děkuji svému Bohu, totiž za to, jaké Boží milosti se vám dostalo v Kristu Ježíši:

1:5  byli jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem a veškerým poznáním.

1:6  Kristovo svědectví je mezi vámi tak pevně ustaveno,

1:7  že nemáte nedostatek v žádném daru, zatímco očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista.

1:8  Ten vás bude posilovat až do konce, aby vám v den našeho Pána Ježíše Krista nebylo co vytknout.

1:9  Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

1:10  Bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista vás prosím, abyste všichni spolu souhlasili a namísto vzájemných roztržek byli spojeni jednou myslí a jedním záměrem.

1:11  Z domu Chloé jsem se o vás, bratři moji, dozvěděl, že mezi sebou máte sváry.

1:12  Mám na mysli to, že jeden z vás říká: „Já jsem Pavlův,“ jiný: „Já jsem Apollův,“ další: „Já jsem Petrův“ a další „Já zase Kristův.“

1:13  Copak je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Byli jste snad pokřtěni v Pavlově jménu?

1:14  Díky Bohu, že jsem nikoho z vás nekřtil, kromě Krispa a Gaia,

1:15  aby ještě někdo neřekl, že jste byli pokřtěni v mém jménu.

1:16  Pokřtil jsem vlastně i Štěpánovu rodinu, ale nevím, že bych křtil ještě někoho dalšího.

1:17  Kristus mě totiž neposlal křtít, ale kázat evangelium, a to bez moudrých řečí, aby snad nebyl zmařen Kristův kříž.

1:18  Ano, pro ty, kdo spějí k záhubě, je poselství kříže bláznovstvím, ale pro nás, kdo docházíme spásy, je to Boží moc.

1:19  Je přece psáno: „Zahubím moudrost moudrých, zavrhnu rozum rozumných.“

1:20  Kde zůstal mudrc? Kde je učenec? Kde zůstal světový myslitel? Copak Bůh neobrátil moudrost světa v bláznovství?

1:21  Bůh se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání.

1:22  Židé požadují zázračná znamení, Řekové hledají moudrost,

1:23  ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství,

1:24  ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost.

1:25  Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé.

1:26  Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených.

1:27  Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné.

1:28  Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je,

1:29  aby se před Bohem nikdo nechlubil.

1:30  Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením.

1:31  A proto, jak je psáno: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Hospodinu.“

Chapter 2

2:1  Ani já jsem vám, bratři, po svém příchodu nezvěstoval Boží tajemství nějak zvlášť vznešenými nebo moudrými řečmi.

2:2  Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, totiž toho ukřižovaného.

2:3  Přišel jsem mezi vás ve slabosti, v bázni a velmi rozechvěn.

2:4  Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci,

2:5  neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.

2:6  O moudrosti mluvíme mezi dospělými, ovšem není to moudrost současného světa ani jeho pomíjivých vůdců.

2:7  My mluvíme o tajemné moudrosti Boží, o skryté moudrosti, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě

2:8  a kterou nikdo z vůdců současného světa nepoznal; kdyby ji totiž znali, neukřižovali by Pána slávy.

2:9  Ale jak je psáno: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“

2:10  Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny.

2:11  Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch.

2:12  My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval.

2:13  O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch), když vykládáme duchovní věci duchovními slovy.

2:14  Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně.

2:15  Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí.

2:16  Vždyť: „Kdo poznal Hospodinovu mysl, kdo by mu mohl poradit?“ My ale máme mysl Kristovu!

Chapter 3

3:1  Jenže já jsem s vámi, bratři, nemohl mluvit jako s duchovními, ale jako s tělesnými, jako s nemluvňaty v Kristu.

3:2  Krmil jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ho ještě nemohli snést a ani dosud nemůžete,

3:3  neboť jste stále tělesní. Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár?

3:4  Když jeden říká: „Já jsem Pavlův“ a druhý „Já zas Apollův“, nechováte se jen jako obyčejní lidé?

3:5  Kdo je vůbec Apollos? Kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, a to každý, jak mu dal Pán.

3:6  Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale vzrůst vám dal Bůh.

3:7  Vůbec nejde o to, kdo sází, ani o to, kdo zalévá, ale o to, že Bůh dává vzrůst.

3:8  Ten, kdo sází, a ten, kdo zalévá, jsou jedno; každý však dostane svou vlastní odplatu za svou vlastní práci.

3:9  Jsme tedy Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba.

3:10  Podle Boží milosti, jíž se mi dostalo, jsem jako zkušený stavitel položil základy, na kterých pak staví další. Každý však ať dává pozor, jak na nich staví.

3:11  Nikdo nemůže položit jiný základ, mimo ten, který je již položen, a to je Ježíš Kristus.

3:12  Ať už kdo na tom základě staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, z dříví, sena nebo ze slámy,

3:13  dílo každého vyjde najevo. V onen den se to ukáže; bude to zjeveno ohněm, neboť oheň vyzkouší dílo každého člověka.

3:14  Zůstane-li něčí dílo, které postavil, získá odplatu.

3:15  Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu; sám sice bude zachráněn, ale jen jako skrze oheň.

3:16  Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch!

3:17  Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.

3:18  Ať se nikdo neplete: kdo z vás si myslí, že je na tomto světě moudrý, ať se raději stane bláznem. Pak teprve bude moudrý,

3:19  neboť moudrost tohoto světa je u Boha bláznovstvím. Je přece psáno: „On chytá chytráky v jejich vychytralosti.“

3:20  A jinde: „Hospodin zná úmysly moudrých – ví, že neznamenají vůbec nic.“

3:21  Ať už se proto nikdo nechlubí lidmi. Všechno je přece vaše:

3:22  ať Pavel, Apollos či Petr, ať svět, život nebo smrt, ať už přítomnost nebo budoucnost – všechno je vaše,

3:23  vy jste Kristovi a Kristus Boží.

Chapter 4

4:1  Považujte nás tedy za Kristovy služebníky a za správce Božích tajemství.

4:2  Od správce se žádá jen jedno – aby byl shledán věrným.

4:3  Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku.

4:4  Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán.

4:5  Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.

4:6  Bratři, použil jsem tu sebe a Apolla jako příklady, abyste se na nás mohli poučit, co znamená „nejít nad to, co je psáno“. Ať se tedy nikdo kvůli jednomu z nás nepovyšuje nad druhého.

4:7  Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?

4:8  Už máte všechno, už jste zbohatli! Bez nás kralujete! Kéž byste ale kralovali tak, abychom mohli kralovat s vámi.

4:9  Připadá mi, že Bůh nám apoštolům určil poslední místo v řadě, abychom se jako odsouzenci k smrti stali podívanou světu – lidem i andělům.

4:10  Z nás jsou kvůli Kristu blázni, ale vy jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy však silní; vy máte slávu, my však ostudu.

4:11  Do této chvíle trpíme hladem a žízní, chodíme v hadrech, snášíme rány, nemáme domov.

4:12  Vlastníma rukama těžce pracujeme; když nám spílají, žehnáme; když nás pronásledují, my to snášíme;

4:13  když nás pomlouvají, povzbuzujeme. Dosud jsme bráni za špínu světa, za vůbec nejhorší spodinu.

4:14  Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti.

4:15  I kdybyste v Kristu měli tisíce pěstounů, neznamená to, že máte mnoho otců. Byl jsem to já, kdo vás skrze evangelium zplodil v Kristu Ježíši,

4:16  a tak vás prosím, řiďte se mým příkladem.

4:17  Proto také za vámi posílám Timotea, svého milovaného a věrného syna v Pánu, který vám připomene mé způsoby v Kristu Ježíši, jak je učím v každé církvi, kam přijdu.

4:18  Někteří se začali povyšovat, jako bych k vám už neměl přijít.

4:19  Ale dá-li Pán, přijdu k vám už brzy, a poznám ne řeči těch povýšenců, ale jejich moc.

4:20  Boží království totiž není v řeči, ale v moci.

4:21  Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s duchem lásky a mírnosti?

Chapter 5

5:1  Proslýchá se dokonce, že je mezi vámi smilstvo, a to takové smilstvo, jaké se nenajde ani mezi pohany – někdo prý žije s manželkou vlastního otce!

5:2  A vy jste ještě pyšní! Neměli byste raději truchlit a vyloučit toho, kdo to spáchal, ze svého středu?

5:3  Ačkoli jsem od vás tělem daleko, v duchu jsem s vámi a ohledně toho, kdo to spáchal, jsem již rozhodl, jako bych byl přítomen:

5:4  Až se shromáždíte ve jménu našeho Pána Ježíše, budu v duchu s vámi a bude s vámi moc našeho Pána Ježíše.

5:5  Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v Pánův den.

5:6  Vaše chlubení není namístě. Copak nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto?

5:7  Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl již obětován!

5:8  Proto slavme Velikonoce bez starého kvasu, bez kvasu špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

5:9  V dopisu jsem vám napsal, abyste se nestýkali se smilníky.

5:10  Nemyslel jsem ale vůbec smilníky tohoto světa ani lakomce, vydřiduchy nebo modláře – vždyť to byste museli ze světa utéci!

5:11  Teď vám tedy píšu, abyste se nestýkali s někým, kdo si říká bratr, ale je to smilník, lakomec, modlář, pomlouvač, opilec nebo vydřiduch. S takovým ani nejezte.

5:12  Proč bych měl soudit ještě ty venku? Nemáte snad soudit ty, kdo jsou uvnitř?

5:13  Ty venku bude soudit Bůh. „Toho zlého vylučte ze svého středu.“

Chapter 6

6:1  Jak se někdo z vás odvažuje, když má s někým spor, soudit se před nespravedlivými, a ne před svatými?

6:2  Copak nevíte, že svatí budou soudit svět? Když máte jednou soudit svět, to nejste schopní rozsoudit takové maličkosti?

6:3  Nevíte, že budeme soudit anděly? Čím spíše běžné životní záležitosti!

6:4  Vy ale s takovými věcmi chodíte k soudu a přijímáte za soudce lidi, kteří v církvi nic neznamenají!

6:5  Říkám to k vaší hanbě. To mezi vámi není ani jeden moudrý, který by své bratry mohl rozsoudit?

6:6  Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími!

6:7  Už vůbec to, že se spolu soudíte, je vaše prohra. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?

6:8  Vy ale křivdíte a škodíte, a to vlastním bratrům!

6:9  Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se: Smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci,

6:10  zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království.

6:11  A takoví jste někteří byli, ale jste omyti, jste posvěceni a jste ospravedlněni jménem Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

6:12  „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné. Všechno smím, ale ničím z toho se nedám ovládnout.

6:13  „Jídlo břichu a břicho jídlu – Bůh jednou zruší obojí.“ Budiž, tělo však nepatří smilstvu, ale Pánu a Pán tělu.

6:14  Tentýž Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.

6:15  Copak nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy? Mohu snad vzít údy Kristovy a učinit je údy nevěstky? To nikdy!

6:16  Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: „Ti dva budou jedno tělo.“

6:17  Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.

6:18  Utíkejte před smilstvem! Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.

6:19  Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě;

6:20  byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.

Chapter 7

7:1  Pokud jde o to, jak jste psali: „Pro muže je lepší obejít se bez ženy“ –

7:2  budiž, ale abyste se vyvarovali smilstva, ať má každý muž manželku a každá žena manžela.

7:3  Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži.

7:4  Ženino tělo už nepatří jí, ale manželovi, stejně jako mužovo tělo už nepatří jemu, ale manželce.

7:5  Neodpírejte se jeden druhému – jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan, kdybyste se nemohli ovládnout.

7:6  To, co tu říkám, však není příkaz, ale svolení.

7:7  Přál bych si, aby všichni byli jako já, každý má ale od Boha svůj vlastní dar, jeden tak a druhý jinak.

7:8  Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já.

7:9  Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství než být spalován touhou.

7:10  Pro ty, kdo žijí v manželství, mám nikoli své, ale Pánovo přikázání: Manželka ať od muže neodchází.

7:11  Pokud přece odejde, ať zůstane nevdaná anebo ať se smíří s manželem. Stejně tak muž ať neopouští manželku.

7:12  Ostatním říkám já, nikoli Pán: Má-li některý bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním zůstat, ať ji neopouští.

7:13  Stejně tak, má-li některá žena nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.

7:14  Nevěřící manžel je totiž posvěcen svou ženou; stejně tak nevěřící manželka je posvěcena svým věřícím manželem. Jinak by totiž vaše děti byly nečisté, jsou ale přece svaté.

7:15  Pokud však nevěřící chce odejít, ať odejde. Bratr ani sestra nejsou v takových případech vázáni. Bůh vás povolal k pokoji.

7:16  Copak víš, ženo, zda zachráníš manžela? Copak víš, muži, zda zachráníš manželku?

7:17  Ať tedy každý žije, jak mu Pán určil a jak ho Bůh povolal. Toto pravidlo předkládám všem církvím.

7:18  Kdo byl povolán jako obřezaný, ať se nedělá neobřezaným. Kdo je povolán jako neobřezaný, ať se nedává obřezat.

7:19  Nezáleží přece na obřízce nebo neobřízce, ale na poslušnosti Božích přikázání.

7:20  Ať každý zůstává v postavení, ve kterém byl povolán.

7:21  Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. Pokud se ale můžeš stát svobodným, určitě toho využij.

7:22  Koho Pán povolal jako otroka, ten je v Pánu osvobozen. Podobně koho Kristus povolal jako svobodného, ten se stal jeho otrokem.

7:23  Byli jste draze vykoupeni; nestávejte se otroky lidí.

7:24  Bratři, ať každý před Bohem zůstává tak, jak byl povolán.

7:25  Pokud jde o neprovdané, nemám od Pána žádný příkaz, ale dám vám radu jako někdo, komu Pán pomohl být věrným.

7:26  Myslím si, že vzhledem k současné tísni je pro člověka lepší zůstat, jak je.

7:27  Jsi v manželském svazku? Nesnaž se o rozvod. Jsi rozveden? Nesnaž se najít ženu.

7:28  I když se ale oženíš anebo když se dívka vdá, není to žádný hřích. Jen se vás snažím ušetřit běžných potíží.

7:29  Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí,

7:30  ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili

7:31  a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.

7:32  Proto bych rád, abyste se nezatěžovali starostmi. Svobodný se stará o věci svého Pána, aby se líbil Pánu,

7:33  ale ženatý se stará o věci světa, aby se líbil své ženě,

7:34  a tak je rozpolcen. Nevdaná žena a svobodná dívka se stará o věci svého Pána, aby byla svatá tělem i duchem, ale vdaná se stará o věci světa, aby se líbila svému muži.

7:35  Neříkám to proto, abych vás nějak omezoval, ale abych vám pomohl vést počestný život v bezvýhradné oddanosti Pánu.

7:36  Pokud má někdo za to, že vůči své snoubence jedná nečestně, že už je nejvyšší čas a není zbytí, pak ať udělá, po čem touží – jen ať se vezmou, to přece není hřích.

7:37  Kdo je však vnitřně přesvědčen a nic ho nenutí, ale sám se v srdci dobrovolně rozhodl, že si tu dívku nevezme, je to v pořádku.

7:38  Zkrátka, kdo se žení, dělá dobře, a kdo se nežení, dělá ještě lépe.

7:39  Žena je vázána zákonem, dokud její muž žije. Pokud její muž zemře, je svobodná; může si vzít, koho chce, ale pouze v Pánu.

7:40  Osobně si ale myslím, že bude šťastnější, když zůstane, jak je. A mám za to, že i já mám Božího Ducha.

Chapter 8

8:1  Pokud jde o maso obětované modlám: Ano, víme, že „všichni jsme došli poznání“. Poznání ovšem nadýmá, zatímco láska buduje.

8:2  Kdo si myslí, že něco ví, ještě neví tak, jak by vědět měl.

8:3  Kdo ale miluje Boha, ten má poznání od něj.

8:4  Pokud tedy jde o požívání masa obětovaného modlám: Víme, že „modla neznamená vůbec nic“ a že „není žádný Bůh než jediný“.

8:5  Na nebi i na zemi jsou sice různí takzvaní bohové (a takových „bohů“ a „pánů“ je celá řada),

8:6  pro nás je ale jen jediný Bůh – Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán – Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj.

8:7  Všichni ale k tomuto poznání nedošli. Někteří jsou dosud tak zvyklí na modly, že jsou k požívání takového masa choulostiví a mají pak špatné svědomí.

8:8  Jídlo nás ovšem k Bohu nepřiblíží. Pokud nejíme, nejsme o nic horší, a pokud jíme, nejsme o nic lepší.

8:9  Dejte ale pozor, aby se ta vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu.

8:10  Co kdyby tě někdo viděl – tebe, který jsi „došel poznání“ – jak sedíš u jídla v chrámě modloslužby? Nenechá se ten slabší proti svému svědomí strhnout, aby jedl maso obětované modlám?

8:11  Kvůli tvému „poznání“ tak hyne tvůj slabší sourozenec, za kterého zemřel Kristus!

8:12  Když takto zraňujete choulostivé svědomí svých sourozenců, nehřešíte jen proti nim, ale proti Kristu!

8:13  Pokud mého bratra svádí jídlo k hříchu, nedotknu se masa už nikdy v životě, abych snad svého bratra nesvedl.

Chapter 9

9:1  Nejsem snad i já svobodný? Nejsem snad apoštol? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše? Nejste snad vy mé dílo v Pánu?

9:2  I kdybych pro jiné nebyl apoštolem, určitě jím jsem pro vás: pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.

9:3  Zde je má obhajoba před těmi, kdo mě soudí:

9:4  Nemáme snad právo na jídlo a pití?

9:5  Nemáme snad právo mít s sebou věřící manželku jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři i Petr?

9:6  Nebo snad jen já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat?

9:7  Kdo kdy bojoval na vlastní náklady? Kdo sází vinici, a neokusí její hrozny? Kdo pase stádo, a nepije jeho mléko?

9:8  Dávám tu jen lidské příklady? Copak to neříká i Zákon?

9:9  V Mojžíšově zákoně je přece psáno: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek.“ Copak se Bůh stará o dobytek?

9:10  Neříká to spíše kvůli nám? Bezpochyby je to napsáno kvůli nám. Kdo oře, musí přece orat v naději, a kdo mlátí obilí, musí to dělat v naději, že bude mít podíl z úrody.

9:11  Rozsévali jsme u vás duchovní símě; bylo by snad příliš, abychom sklízeli vaši hmotnou úrodu?

9:12  Mohou-li toto právo vůči vám uplatňovat druzí, čím spíše my? My jsme však toto právo nevyužili. Raději všechno mlčky snášíme, abychom nekladli žádnou překážku Kristovu evangeliu.

9:13  Copak nevíte, že ti, kdo slouží v chrámu, smějí jíst chrámové pokrmy? Nevíte, že ti, kdo slouží u oltáře, mají podíl z oltářních obětí?

9:14  Právě tak Pán určil, že kazatelé evangelia mají žít z evangelia.

9:15  Já jsem však nic z toho nevyužil. Nepíšu o tom proto, že bych chtěl, aby se to změnilo. To bych raději umřel, než aby mě někdo připravil o tuto mou hrdost.

9:16  Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal!

9:17  Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však neplním vlastní vůli, ale svěřený úkol.

9:18  Zač tedy mohu získat odměnu? Za to, že kážu evangelium zadarmo, aniž bych využíval práva, které při kázání evangelia mám.

9:19  Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal.

9:20  Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem (sám ovšem pod Zákonem nejsem).

9:21  Pro lidi bez Zákona jsem jako bez Zákona, abych získal ty, kdo jsou bez Zákona (sám ovšem nejsem bez Božího Zákona – podléhám zákonu Kristovu).

9:22  Pro slabé jsem slabý, abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil.

9:23  A to všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl.

9:24  Copak nevíte, že všichni závodníci běží, ale jen jeden zvítězí a získá odměnu? Běžte tak, abyste ji získali.

9:25  Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne.

9:26  Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch.

9:27  Raději své tělo tužím a podmaňuji, abych snad, když kážu druhým, sám nebyl vyřazen.

Chapter 10

10:1  Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem.

10:2  Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem.

10:3  Všichni jedli tentýž duchovní pokrm

10:4  a všichni pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus).

10:5  Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“.

10:6  To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni.

10:7  Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“

10:8  Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc.

10:9  Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.

10:10  Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem.

10:11  To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.

10:12  Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl.

10:13  Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.

10:14  A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.

10:15  Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám.

10:16  Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla?

10:17  Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb.

10:18  Všimněte si tělesného Izraele: copak ti, kdo jedí z obětí, nesdílejí společenství oltáře?

10:19  Co se tu snažím říci? Že maso obětované modlám něco znamená? Anebo že modla něco znamená?

10:20  Nikoli. Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony.

10:21  Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů!

10:22  Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

10:23  „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá.

10:24  Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.

10:25  Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte,

10:26  vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“

10:27  Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.

10:28  Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí.

10:29  Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého. „Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí?

10:30  Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“

10:31  Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě.

10:32  Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží.

10:33  Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.

Chapter 11

11:1  Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.

11:2  Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal.

11:3  Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.

11:4  Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou.

11:5  Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila.

11:6  Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje.

11:7  Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže.

11:8  Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže.

11:9  Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži.

11:10  Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům.

11:11  V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy.

11:12  Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha.

11:13  Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?

11:14  Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou?

11:15  Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka.

11:16  Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.

11:17  Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku.

11:18  Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím.

11:19  Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví.

11:20  To, co probíhá na vašich společných shromážděních, není žádná večeře Páně.

11:21  Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil.

11:22  Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!

11:23  Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,

11:24  vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“

11:25  Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“

11:26  Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.

11:27  Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi.

11:28  Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu.

11:29  Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení.

11:30  To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají.

11:31  Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni.

11:32  Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.

11:33  Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé.

11:34  Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.

Chapter 12

12:1  Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechci, abyste zůstali v nevědomosti.

12:2  Víte, že jste ještě jako pohané chodili k němým modlám, jak jste k tomu byli vedeni.

12:3  Proto chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši, tak jako nikdo nemůže prohlásit „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.

12:4  Jsou různé dary, ale tentýž Duch,

12:5  jsou různé služby, ale tentýž Pán,

12:6  jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh.

12:7  Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku:

12:8  jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání,

12:9  dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu,

12:10  jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků.

12:11  To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.

12:12  Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem.

12:13  Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem.

12:14  Tělo se přece neskládá z jedné části, ale z mnoha.

12:15  Kdyby noha řekla: „Když nejsem ruka, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla?

12:16  A kdyby ucho řeklo: „Když nejsem oko, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla?

12:17  Kdyby bylo celé tělo okem, kam by se poděl sluch? Kdyby bylo celé sluchem, kam by se poděl čich?

12:18  Bůh ale dal tělu různé části, každou jednotlivou tak, jak chtěl.

12:19  Kdyby všichni byli jednou částí, kam by se podělo tělo?

12:20  A tak je sice mnoho částí, tvoří však jedno tělo.

12:21  Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ stejně jako hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás.“

12:22  Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší.

12:23  Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost,

12:24  kterou ovšem ty slušné části nepotřebují. Bůh ale složil tělo tak, že dal větší pozornost těm podřadnějším,

12:25  aby v těle nevládlo rozdělení, ale aby si jeho jednotlivé části navzájem prokazovaly stejnou péči.

12:26  Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní, a je-li jedna část poctěna, všechny části se s ní radují.

12:27  Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivě jeho části.

12:28  Bůh v církvi ustanovil jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, potom zázraky, dary uzdravování, pomocné služby, vedení a různé druhy jazyků.

12:29  Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Konají všichni zázraky?

12:30  Mají všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Vykládají snad všichni?

12:31  Horlete po těch nejlepších darech. Ukážu vám však ještě mnohem vyšší cestu:

Chapter 13

13:1  Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů.

13:2  Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.

13:3  Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.

13:4  Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje;

13:5  není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,

13:6  není škodolibá, ale raduje se z pravdy;

13:7  všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

13:8  Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine.

13:9  Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme;

13:10  jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.

13:11  Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.

13:12  Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.

13:13  Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.

Chapter 14

14:1  Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.

14:2  Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím.

14:3  Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil.

14:4  Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev.

14:5  Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.

14:6  Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení?

14:7  Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje?

14:8  A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje?

14:9  Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru!

14:10  Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu.

14:11  Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem.

14:12  Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.

14:13  Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat.

14:14  Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí.

14:15  Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí.

14:16  Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš?

14:17  Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá.

14:18  Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni;

14:19  v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích.

14:20  Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí.

14:21  V Zákoně je psáno: „Cizími jazyky, cizími rty k tomuto lidu promluvím, ani tak mě však neposlechnou,“ praví Hospodin.

14:22  Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není pro nevěřící, ale pro věřící.

14:23  Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte?

14:24  Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědčován.

14:25  Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“

14:26  Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší – někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení.

14:27  Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá;

14:28  když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění zmlkne a mluví jen pro sebe a pro Boha.

14:29  Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují.

14:30  Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první zmlkne.

14:31  Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení.

14:32  Proroci mohou své puzení ovládat;

14:33  Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.

14:34  (Vaše ženy ať při shromážděních zmlknou. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon.

14:35  Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.)

14:36  Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jen k vám?

14:37  Kdo si myslí, že je prorok nebo duchovní, měl by poznat, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání.

14:38  Kdo to neuznává, nebude uznán.

14:39  Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích.

14:40  Ve všem ať panuje slušnost a pořádek.

Chapter 15

15:1  Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte

15:2  a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně).

15:3  Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,

15:4  byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem.

15:5  Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti,

15:6  poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije),

15:7  poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům

15:8  a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.

15:9  Jsem totiž ze všech apoštolů ten nejposlednější; nezasloužím si ani být apoštolem nazýván – vždyť jsem kdysi pronásledoval Boží církev!

15:10  Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou.

15:11  Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili.

15:12  Když se tedy káže o Kristu, že byl vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří z vás popírat zmrtvýchvstání?

15:13  Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!

15:14  A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu!

15:15  Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni.

15:16  Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!

15:17  A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších.

15:18  Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli.

15:19  Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

15:20  Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých.

15:21  Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.

15:22  Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.

15:23  Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi.

15:24  Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci.

15:25  Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám.

15:26  Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt.

15:27  Vždyť „všechno položil k jeho nohám“. (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.)

15:28  Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.

15:29  A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se za ně křtí, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni?

15:30  Proč my sami každým okamžikem podstupujeme nebezpečí?

15:31  Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně čelím smrti.

15:32  K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“

15:33  Nepleťte se: „Špatné vztahy kazí mravy.“

15:34  Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě!

15:35  Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“

15:36  Blázne! To, co seješ, neožije, dokud to nezemře.

15:37  A co seješ? Ne to tělo, které vyroste, ale holé zrno – třeba zrno pšenice nebo nějaké jiné.

15:38  Bůh mu pak dává tělo, jak sám chce, každému z těch semen jeho vlastní tělo.

15:39  Není tělo jako tělo. Jiné je tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné tělo ptačí a jiné zase rybí.

15:40  Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.

15:41  Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, i samotné hvězdy se jedna od druhé ve slávě liší.

15:42  Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné.

15:43  Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné.

15:44  Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní. Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní.

15:45  Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.

15:46  Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní.

15:47  První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe.

15:48  Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští.

15:49  Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského.

15:50  Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti.

15:51  Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni –

15:52  naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni.

15:53  Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.

15:54  A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, přišlo vítězství!“

15:55  „Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“

15:56  Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon.

15:57  Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!

15:58  Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.

Chapter 16

16:1  Pokud jde o sbírku na svaté, řiďte se stejnými pokyny, jaké jsem dal církvím v Galacii:

16:2  Prvního dne v týdnu ať každý z vás dá stranou, kolik si může dovolit, aby se sbírky nekonaly teprve, když přijdu.

16:3  Jakmile přijdu, dám vámi schváleným mužům doporučující listy a pošlu je s vaším darem do Jeruzaléma.

16:4  Bude-li potřeba, abych šel s nimi, půjdou se mnou.

16:5  Přijdu k vám, až projdu Makedonii. Makedonii totiž jen procházím,

16:6  ale u vás snad nějakou dobu zůstanu, možná i přes zimu, abyste mě mohli vypravit, kamkoli půjdu.

16:7  Tentokrát se u vás nechci jen zastavit cestou; dá-li Pán, doufám, že u vás nějaký čas pobudu.

16:8  Až do Letnic ale zůstanu v Efesu,

16:9  neboť se mi tu otevírají veliké a slibné možnosti, i když je tu mnoho protivníků.

16:10  Jestli k vám přijde Timoteus, postarejte se, ať se u vás cítí dobře, vždyť se věnuje Pánovu dílu tak jako já;

16:11  ať jím tedy nikdo nepohrdá. Vypravte ho v pokoji na cestu za mnou, neboť tu na něj s bratry čekám.

16:12  Pokud jde o bratra Apolla, velmi jsem ho prosil, aby za vámi s bratry přišel. Právě teď k vám ale rozhodně nechtěl jít; přijde však, až bude mít možnost.

16:13  Bděte, stůjte ve víře, buďte stateční, buďte silní.

16:14  Všechno ať se mezi vámi děje v lásce.

16:15  Bratři, víte, že Štěpánova rodina je prvním ovocem Řecka a že se vydali službě svatým. Prosím vás tedy,

16:16  abyste takové lidi následovali, a stejně tak i každého, kdo se podílí na tomto díle.

16:17  Mám velikou radost, že dorazil Štěpán, Fortunát a Achaikos, protože mi vynahradili vaši nepřítomnost.

16:18  Občerstvili mě na duchu a jistě i vás. Takových lidí si važte.

16:19  Pozdravují vás sbory v Asii. Velmi vás v Pánu pozdravuje Akvila s Priscillou i církev u nich v domě.

16:20  Pozdravují vás všichni sourozenci. Pozdravte se navzájem svatým polibkem.

16:21  JÁ PAVEL PŘIDÁVÁM POZDRAV SVOU VLASTNÍ RUKOU.

16:22  Kdo nemá rád Pána, ať je proklet. Maranatha!

16:23  Milost Pána Ježíše s vámi.

16:24  Má láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši.