CzeB21 - Wisdom

Chapter 1

1:1  Milujte spravedlnost, vládcové země, smýšlejte o Hospodinu dobře a hledejte ho upřímným srdcem.

1:2  On se dá najít těm, kdo ho nepokoušejí, a ukazuje se těm, kdo mu nejsou nevěrní.

1:3  Křivé myšlenky ale od Boha odlučují a pokoušená Moc usvědčuje hlupáky.

1:4  Do lstivé duše moudrost nevstoupí, neusadí se v těle, jemuž vládne hřích.

1:5  Svatý duch poučení prchá před každou lstí, vyhýbá se nerozumným myšlenkám a pod tlakem nespravedlnosti umlká.

1:6  Moudrost je lidumilný duch, rouhače však za jeho slova potrestá, Bůh je totiž svědkem skrytých myšlenek, skutečným strážcem srdce člověka a posluchačem jeho jazyka.

1:7  Hospodinův duch naplňuje svět, obepíná vše a žádný hlas mu neujde.

1:8  Proto neunikne nikdo, kdo mluví ničemně, trestající spravedlnost ho nemine!

1:9  Úvahy bezbožníka vyjdou najevo: k Hospodinu dojde zvuk jeho slov, aby byla odsouzena jeho nepravost.

1:10  Boží žárlivé ucho slyší vše, ani reptání šeptem mu neujde.

1:11  Proto dejte pozor na marné reptání a chraňte svůj jazyk od pomluvy, neboť ani tajné slovo není bez odezvy a prolhaná ústa zabíjejí duši.

1:12  Nechoďte smrti naproti svým bludným životem a svými skutky se nevystavujte záhubě.

1:13  Bůh totiž neučinil smrt a záhuba živých ho netěší.

1:14  Vše stvořil k bytí: tvorové světa se zrodili ke spáse a není v nich žádný zhoubný jed. Podsvětí světu nevládne,

1:15  vždyť spravedlnost nikdy nezemře!

1:16  Bezbožníci ale přivolávají smrt svými skutky i slovy; mají ji za přítelkyni, a tak prahnou po ní. I smlouvu s ní už uzavřeli, a tak jí propadnou, jak si zaslouží.

Chapter 2

2:1  Uvažují špatně, když říkají: „Náš život je krátký a bolestný, na lidskou smrt není lék a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel.

2:2  Jsme tu jen díky náhodě a za chvíli jako bychom tu ani nebyli. Dech v našem chřípí je pouhá pára a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce.

2:3  Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel a duch se rozplyne jako řídký vzduch.

2:4  I naše jméno se časem zapomene a na naše činy si nikdo nevzpomene. Život pomine jak stopy po mracích a jako mlha se rozptýlí, když ji rozeženou sluneční paprsky a slunce ji svým žárem zaplaší.

2:5  Náš čas pomíjí jako stín a není návratu ze smrti – její pečeť nelze rozlomit.

2:6  Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší, s mladickou vervou si užijme stvoření!

2:7  Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní, ať nám neuteče žádný jarní květ;

2:8  ověnčeme se poupaty růží, dříve než každá uvadne.

2:9  Nikdo z nás se nedrž stranou hýření, zanechme tu všude stopy své zábavy – vždyť to je náš úděl a naše poslání.

2:10  Utiskujme spravedlivé chudáky, nešetřeme vdovy, neberme ohled na starce a jejich šediny.

2:11  Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu, vždyť co je slabé, je nám k ničemu.

2:12  Spravedlivému pojďme chystat léčku, vždyť je nám protivný a překáží našim činům. Vytýká nám provinění proti Zákonu, kárá nás, že popíráme vlastní výchovu.

2:13  Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí, a říká si ‚Hospodinův služebník‘.

2:14  Stal se obžalobou našich myšlenek, je nám nepříjemné jen na něj pohledět!

2:15  Nežije totiž tak jako ostatní a jeho způsoby se liší od jiných.

2:16  Považuje nás za mizery a štítí se našich cest jako nečistých. Tvrdí, že spravedliví skončí blaze a chlubí se, že Bůh je jeho otec.

2:17  Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě; přesvědčme se, jak to s ním dopadne!

2:18  Je-li tenhle spravedlivý Božím synem, jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel.

2:19  Prověřme ho urážkami a mučením, abychom poznali, jak je laskavý, a zjistili, co vydrží.

2:20  Pojďme ho odsoudit k potupné smrti, vždyť má prý shůry zastání!“

2:21  Takto uvažují, protože zbloudili zaslepeni vlastní špatností.

2:22  Neznají Boží tajemství, nevěří v odměnu zbožnosti a na odplatu bezúhonných duší nemyslí.

2:23  Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem své vlastní podoby,

2:24  z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.

Chapter 3

3:1  Duše spravedlivých jsou však v ruce Boží a muka smrti je netrápí.

3:2  Hlupákům připadá, že jsou mrtví, a jejich odchod mají za neštěstí;

3:3  myslí, že šli od nás do záhuby, oni však přebývají v pokoji.

3:4  Před zraky lidí mohli být ztrestáni, došli však nesmrtelnosti, v niž doufali.

3:5  Krátce trpěli, ale přijmou veliké dobrodiní, neboť Bůh je podrobil zkoušce a shledal, že jsou jej hodni.

3:6  Zkoumal je jako zlato v tavicí peci a jako zápalnou oběť přijal je.

3:7  Až je Bůh navštíví, tehdy zazáří a rozletí se jak jiskry po strništi.

3:8  Budou soudit lidstvo a vládnout nad národy a Hospodin jim bude králem navěky.

3:9  Kdo na něj spoléhají, ti pravdu pochopí, a kdo byli věrní, s ním budou v lásce žít. Pro své svaté má přece milost a slitování a nad svými vyvolenými bdí.

3:10  Bezbožní však budou za své smýšlení ztrestáni, neboť nedbali o spravedlnost a od Hospodina odpadli.

3:11  Kdo pohrdá moudrostí a poučením, je ubohý. Jejich naděje je planá, námaha zbytečná a jejich práce daremná.

3:12  Jejich ženy jsou hloupé, děti špatné a jejich pokolení prokleté.

3:13  Blaze neplodné, která je bez poskvrny a nepoznala hříšné spojení! Taková totiž bude plodit, až nastane soud nad dušemi.

3:14  Blaze eunuchu, který se nedopustil špatnosti a nepojal proti Hospodinu zlé myšlenky! Za svou věrnost dojde zvláštní milosti, v Hospodinově chrámu jej čeká skvělé dědictví.

3:15  Poctivá námaha totiž přináší krásné plody a kořen rozumnosti nelze vyvrátit.

3:16  Děti cizoložníků však nedospějí, potomci hříšného spojení vymizí.

3:17  Budou-li dlouho živi, nebudou nijak vážení, dokonce ani ve stáří se nedočkají cti.

3:18  Zemřou-li brzy, nebudou mít žádnou naději ani útěchu v soudný den –

3:19  vždyť konce ničemů jsou ukrutné.

Chapter 4

4:1  Lepší je nemít děti, a mít ctnost, vždyť v její památce je nesmrtelnost. Ctnost má uznání u Boha i u lidí:

4:2  je-li přítomna, lidé ji napodobují a touží po ní, když je pryč. Triumfálně kráčí věky ozdobená věncem jako vítěz v závodě o neposkvrněnou trofej.

4:3  Bezbožným je spousta dětí k ničemu: jejich plané výhonky nezapustí hluboké kořeny a neuchytí se na pevném základu.

4:4  I kdyby načas vypustili větve, stojí nejistě, vítr jimi kýve a vichřice je vyrve z kořene.

4:5  Ratolesti se polámou, ještě než dorostou, a jejich plody přijdou vniveč – neuzrají k jídlu a budou k ničemu.

4:6  Ano, děti zplozené z hříšného styku na soudu svědčí o špatnosti rodičů.

4:7  Spravedlivý však, i kdyby zemřel předčasně, v klidu spočine.

4:8  Ctihodnost stáří přece není v dlouhověkosti a neměří se počtem let.

4:9  Za šediny se počítá rozumnost a život bez poskvrny vydá za stáří.

4:10  Boží oblíbenec se stal jeho miláčkem; žil mezi hříšníky, ale byl přenesen.

4:11  Bůh ho vzal, aby se v mysli nenakazil zlem a v duši se nedal svést žádným úskokem.

4:12  Vždyť svůdnost neřesti dokáže dobro zastínit a nevinnou mysl kazí vír žádosti.

4:13  Zakrátko došel zralosti, jako by prožil dlouhé roky.

4:14  Hospodin si oblíbil jeho duši, proto ho rychle vzal zprostřed špatnosti. Lidé to uviděli, ale nepochopili, toto poučení si k srdci nevzali:

4:15  Pro své vyvolené má Bůh milost a slitování, on sám bdí nad svými svatými.

4:16  Mrtvý spravedlivý odsoudí živé bezbožníky a rychle ukončené mládí usvědčí stáří ničemných.

4:17  Uvidí totiž, jak umírá moudrý, ale nepochopí, jaký záměr s ním měl Hospodin a proč ho odvedl do bezpečí.

4:18  Uvidí ho a opovrhnou jím, Hospodin se jim však vysměje.

4:19  Zbudou z nich jen zohavené mrtvoly k věčné potupě mezi mrtvými. Zůstanou bez hlesu, sraženi tváří k zemi a vyvráceni v základech. Navždy zůstanou suchým úhorem, budou trpět v bolestech a vzpomínka na ně pomine.

4:20  Až se budou počítat jejich hříchy, přijdou zděšeni a jejich nepravosti je usvědčí z očí do očí.

Chapter 5

5:1  Tehdy se spravedlivý postaví s velkou smělostí před ty, kdo ho utiskovali a zlehčovali jeho útrapy.

5:2  Až ho uvidí, strašně se vyděsí, ohromeni z jeho nenadálé záchrany.

5:3  Vydechnou samou úzkostí a s lítostí spolu zanaříkají:

5:4  „To je ten, kterému jsme se smáli, ten, kterého jsme my blázni haněli! Jeho život nám přišel jako šílenství a jeho konec byl potupný.

5:5  Jak to, že byl započítán mezi Boží syny a má podíl mezi svatými?

5:6  To my jsme zbloudili z cesty pravdy, světlo spravedlnosti nám chybělo a slunce pro nás nevyšlo.

5:7  Dosyta jsme užili cest neřesti a záhuby, trmáceli jsme se nepřístupnými pouštěmi, cestu Hospodinovu jsme ale neznali.

5:8  K čemu nám byla ta naše namyšlenost? K čemu nám pomohlo bohatství a nadutost?

5:9  To všechno přešlo jako stín, jak zvěst, co rychle pomíjí.

5:10  Jako loď, co brázdí vzduté vody: propluje, a není po ní stopy, její kýl nezanechá brázdu mezi vlnami.

5:11  Nebo jako když pták přeletí po nebi: po jeho cestě není ani známky – údery perutí bičuje řídké ovzduší, rozráží je jeho silný svist, máváním křídel si cestu proráží, po jeho letu však nezbude ani památky.

5:12  Nebo jako když se vystřelí šíp k terči: prořízne vzduch a ten se za ním hned spojí, takže jeho dráha už není k rozeznání.

5:13  Takto i my jsme se narodili a hned zmizeli, neprojevili jsme ani náznak ctnosti, ale vyčerpali jsme se špatností!“

5:14  Jakou naději má bezbožník? Je jako pleva, již vítr unáší, jako jemné jíní hnané vichřicí, jako větrem rozptýlený dým – mizí jako vzpomínka na hosta, co se jen na den zastavil.

5:15  Spravedliví však žijí navěky; jejich odměna je u Hospodina a Nejvyššímu na nich záleží.

5:16  Proto obdrží slavné království a krásnou korunu z ruky Hospodinovy, který je ochrání svou pravicí a svým ramenem je zaštítí.

5:17  Hospodin si obleče zbroj své horlivosti, jako zbraň ke ztrestání nepřátel uchopí stvoření.

5:18  Obleče si pancíř spravedlnosti, poctivý soud si jako přilbu nasadí,

5:19  svatost si vezme jako nepřemožitelný štít.

5:20  Jako meč nabrousí svůj přísný hněv a celý svět s ním půjde proti těm bláznům do boje.

5:21  Blesky vyšlehnou jako dobře mířené šípy, vyrazí k cíli z mraků jak z napjatého luku

5:22  a kroupy plné hněvu vylétnou jako střely z praku. Rozbouří se proti nim mořské vlny a řeky je bez milosti zaplaví.

5:23  Zvedne se proti nim mocný vítr a rozmetá je jako smršť. Nepravost zpustoší celou zemi a ničemnost skácí trůny mocných.

Chapter 6

6:1  Slyšte, králové, a rozumějte, poučte se, soudcové zemských končin;

6:2  naslouchejte, vládcové lidu, pyšní na zástupy svých národů!

6:3  Vaši moc vám totiž dal Hospodin, vládu vám svěřil Nejvyšší – on sám prověří vaše skutky a prozkoumá vaše úmysly.

6:4  Ve službách jeho království jste nesoudili správně, neřídili jste se Zákonem a nejednali podle Boží vůle.

6:5  Proto na vás přijde náhle a hrozivě, neboť nadřízení budou souzeni zvlášť přísně.

6:6  Kdo je bezvýznamný, zaslouží slitování, ale mocní budou tvrdě zkoušeni.

6:7  Pán všehomíra se nezalekne nikoho, nehledí na ničí velikost, neboť sám stvořil malé i veliké a o všechny stejně pečuje –

6:8  mocné však čeká neúprosný ortel.

6:9  Vám, vladaři, platí moje slova, abyste poznali Moudrost a nepadli.

6:10  Kdo svatě zachovají svaté příkazy, se stanou svatými, a kdo v nich najdou poučení, se jimi obhájí.

6:11  Žádejte si proto má slova, prahněte po nich a dosáhnete poučení.

6:12  Moudrost je skvostná a nevadnoucí, kdo ji milují, snadno ji spatřují, a kdo ji hledají, ji nacházejí.

6:13  Těm, kdo touží, aby ji poznali, sama pospíchá naproti.

6:14  Kdo ji hledá hned zrána, se neunaví: najde ji sedět ve dveřích.

6:15  Přemýšlet o ní je vrcholem rozumnosti, a kdo kvůli ní nespí, bude brzy bez starosti.

6:16  Sama vychází hledat ty, kdo jsou jí hodni, laskavě se jim ukazuje na cestách a v každé myšlence se s nimi setkává.

6:17  Počátkem moudrosti je upřímná touha dát se poučit; v zájmu o poučení je láska k Moudrosti.

6:18  Láska k ní znamená dodržovat jejich zákony; v péči o její zákony je záruka neporušitelnosti.

6:19  Neporušitelnost přivádí do blízkosti Boží

6:20  a touha po Moudrosti uvádí do království.

6:21  Proto, těší-li vás trůny a žezla, vládcové nad lidmi, važte si moudrosti a budete kralovat navěky.

6:22  Co je Moudrost a jak vznikla, to vám vypovím, neskryji před vámi její tajemství. Budu ji stopovat od počátku stvoření, vyjevím vše, co se o ní ví a nenechám pravdu bez povšimnutí.

6:23  Nepůjdu s tím, kdo se sžírá závistí – ta přece není družkou Moudrosti!

6:24  Ve množství moudrých je záchrana světa a rozumný král je opora národa.

6:25  Přijměte tedy z mých slov poučení – to se vám vyplatí!

Chapter 7

7:1  I já jsem jen smrtelník tak jako všichni, potomek prvního člověka z hlíny. V matčině lůně jsem byl zformován v tělo,

7:2  po deset měsíců jsem houstl v krvi z mužského semene a rozkoše milostného spojení.

7:3  Když jsem se narodil, vdechl běžný vzduch, na stejnou zemi jsem dopadl. Nejdříve jsem jako všichni spustil křik,

7:4  pak mě odchovali v plenkách se vší starostí.

7:5  Žádný z králů přece neměl jiný počátek žití:

7:6  všichni přicházejí stejně a stejně i odcházejí.

7:7  Proto jsem se modlil a byl mi dán rozum, vzýval jsem Boha a dostal ducha Moudrosti.

7:8  Cenil jsem si jí nad žezla a trůny a bohatství jsem proti ní pokládal za nic.

7:9  Nepřirovnal bych k ní ani žádný drahokam – vždyť všechno zlato je před ní jak trocha písku a stříbro se vedle ní podobá blátu.

7:10  Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jsem jí přednost i před světlem, neboť její záře nehasne.

7:11  Spolu s ní se mi dostalo všeho dobrodiní, z jejích rukou jsem přijal nezměrné bohatství.

7:12  Radoval jsem se, že Moudrost vévodí všemu, nevěděl jsem však, že to vše od ní pochází.

7:13  Beze lsti jsem se jí učil, nezištně ji předávám, její bohatství neskrývám.

7:14  Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem a kdo ji získají, navážou přátelství s Bohem – dary poučení je totiž k němu dovedou.

7:15  Kéž mi Bůh dá, abych mluvil rozvážně a uvažoval přiměřeně darům, jichž se mi dostalo, neboť on je vůdcem Moudrosti i správcem mudrců.

7:16  My i naše slova jsme přece v jeho ruce, též všechna rozumnost i zručnost v řemeslech.

7:17  On mi dal pravé poznání skutečnosti, abych znal řád světa i působení živlů:

7:18  počátek, konec i prostředek časů střídání slunovratů a změny ročních dob,

7:19  koloběh roků a postavení hvězd;

7:20  povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i lidské myšlenky, rozmanitost bylin i působení kořínků.

7:21  Poznal jsem vše, co je zjevné i skryté, neboť mne vyučila Moudrost, ta tvůrkyně všeho.

7:22  Neboť v ní je duch rozumný a svatý, jedinečný, mnohotvárný a jemný, hbitý, čirý a neposkvrněný, jasný, odolný, dobrotivý a pronikavý,

7:23  nespoutaný, dobročinný a lidumilný, pevný, neochvějný a bezstarostný, všemocný a vševidoucí, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a velejemné.

7:24  Moudrost je hbitější než nejhbitější pohyb; vše proniká a prostupuje svou čistotou.

7:25  Je výdechem Boží moci a ryzím výtryskem slávy Všemohoucího – proto se do ní nevmísí nic poskvrněného.

7:26  Je odleskem věčného světla, čistým zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobroty.

7:27  Je sama jediná, ale může všechno, zůstává sama v sobě, ale vše obnovuje, po všechna pokolení vchází do svatých duší a činí z nich Boží přátele a proroky.

7:28  Neboť Bůh nikoho nemiluje víc než toho, kdo žije s Moudrostí.

7:29  Ona je nad slunce krásnější, překonává všechna souhvězdí – i ve srovnání s denním světlem vítězí!

7:30  Den totiž musí noci ustoupit, Moudrost však nepodlehne zlu.

Chapter 8

8:1  Mocně se šíří od kraje ke kraji a všechno řádně spravuje.

8:2  Miloval jsem ji a od mládí ji hledal, toužil jsem vzít si ji jako nevěstu, stal jsem se milovníkem jejího půvabu.

8:3  Soužití s Bohem jí dodává urozenosti, vždyť ji miluje Pán vesmíru!

8:4  Ona je zasvěcena do Božího vědění a rozhoduje, co On učiní.

8:5  Je-li bohatství v životě něčím žádoucím, co je bohatší než Moudrost, která vše působí?

8:6  Je-li rozumnost aktivní, kdo jiný než ona všechno vytváří?

8:7  Miluje-li kdo spravedlnost, jejím ovocem jsou pak ctnosti; vždyť učí mírnosti a rozvaze, spravedlnosti a odvaze – tomu nejužitečnějšímu v lidském životě.

8:8  Touží-li kdo i po množství zkušeností, ona zná minulost a budoucnost si domyslí; chápe složité výroky a řeší hádanky, předvídá znamení a divy i to, jak se naplní časy a období.

8:9  Rozhodl jsem se tedy pojmout ji za životní družku, neboť vím, že mi bude dobrou rádkyní a oporou v starostech a trápení.

8:10  Díky ní získám slávu před zástupy a čest mezi starci, ač jsem dosud mladík.

8:11  Na soudu se projevím jako bystrý muž a před velmoži dojdu obdivu.

8:12  Budu-li mlčet, počkají, ozvu-li se, zpozorní a budu-li dlouze řečnit, sami pomlčí.

8:13  Díky ní dojdu nesmrtelnosti a svým potomkům zanechám věčnou památku.

8:14  Budu vládnout nad lidmi a národy se mi podřídí –

8:15  obávaní tyrani se budou děsit, jakmile o mně uslyší. Ve shromáždění lidu budu šlechetný a ve válce statečný.

8:16  Až se vrátím domů, odpočinu si u ní, neboť ve spojení s ní není hořkosti; soužití s ní totiž není trápením, ale potěšením a radostí.

8:17  Rozvažoval jsem a v srdci přemítal, že nesmrtelnost je příbuzná s Moudrostí,

8:18  že pravé potěšení je v jejím přátelství, v díle jejích rukou pak nepřeberné bohatství, porozumění v její těsné blízkosti a sláva v rozhovoru s ní – a tak jsem chodil sem a tam a hledal, jak ji pro sebe získat.

8:19  Byl jsem nadaný chlapec a byla mi dána ušlechtilá duše,

8:20  nebo spíš jsem pro svou ušlechtilost přišel do neposkvrněného těla.

8:21  Poznal jsem však, že bez Boha moudrost nezískám (a to už byl znak rozumnosti – vědět, čí je to dar). Obrátil jsem se proto k Hospodinu v modlitbě a prosil jej z celého srdce:

Chapter 9

9:1  „Bože našich otců, Pane milosrdenství, ty jsi svým slovem všechno učinil

9:2  a člověka jsi uzpůsobil ve své Moudrosti, aby panoval nad tvými tvory,

9:3  aby spravoval svět ve svatosti a spravedlnosti a konal soud s poctivou myslí.

9:4  Dej mi Moudrost, jež tvému trůnu přísedí, a nevylučuj mě z počtu svých sloužících.

9:5  Jsem přece tvůj otrok, syn tvé děvečky, slabý člověk s krátkým životem, který jen málo chápe právo a zákony.

9:6  Vždyť i kdyby někdo z lidí byl dokonalý, bez tvé Moudrosti by nebyl nic.

9:7  Tys mě ustanovil králem svého lidu a soudcem nad svými syny a dcerami.

9:8  Řekls, ať postavím chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, aby byl obrazem svatostánku, který jsi od počátku připravil.

9:9  S tebou je Moudrost, která zná tvá díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých příkazů.

9:10  Sešli ji ze svatého nebe, od trůnu své slávy ji pošli sem, aby mi pomáhala při mém úsilí a abych poznal, v čem máš zalíbení.

9:11  Ona vše ví a všemu rozumí, a tak mě moudře povede v mém jednání a svou slávou mě ochrání.

9:12  Tehdy ti mé skutky budou příjemné, tvůj lid budu soudit spravedlivě a budu hoden trůnu svého otce.

9:13  Kdo z lidí pozná Boží plány? Kdo pochopí, co chce Hospodin?

9:14  Myšlenky smrtelníků jsou bídné a naše záměry vrtkavé.

9:15  Neboť duši zatěžuje pomíjivé tělo a ustaranou mysl tíží zemský stan.

9:16  Jen stěží chápeme, co je na zemi, s námahou nacházíme, co máme na dosah – kdo tedy prozkoumá, co je na nebi?

9:17  Kdo pozná tvé plány, dokud ho neobdaříš Moudrostí, dokud mu nepošleš svého svatého ducha shůry?

9:18  Jedině tak se cesty pozemšťanů napřímily, lidé poznali, v čem máš zalíbení, a byli spaseni tvou Moudrostí.“

Chapter 10

10:1  Moudrost chránila prvního člověka, otce všech lidí, když byl stvořen jako jediný; chránila jej před pádem

10:2  a dala mu sílu vládnout nade vším.

10:3  Nešlechetný člověk se ale od ní v hněvu odvrátil a v bratrovražedné zášti propadl smrti.

10:4  Když pak kvůli němu přišla na zem potopa, Moudrost ji znovu zachránila, když přepravila spravedlivého na kusu obyčejného dřeva.

10:5  Také když kvůli jejich svorné špatnosti došlo ke zmatení mezi národy, Moudrost poznala, kdo je spravedlivý, zachovala ho Bohu bez úhony a obrnila ho, když měl soucit k svému dítěti.

10:6  Moudrost chránila spravedlivého při záhubě bezbožných, když prchal před ohněm, jenž padal na Pět měst.

10:7  Na svědectví jejich špatnosti se z té pustiny ještě kouří, plody rostlin tam nikdy nezrají a solný sloup trčí jako pomník nevíry.

10:8  Protože pomíjeli Moudrost, nejen že si znemožnili poznat dobro, ale zanechali na světě také pomník své hlouposti, aby nikomu neuniklo, v čem zklamali.

10:9  Moudrost zachránila z trápení ty, kdo jí sloužili.

10:10  Vedla spravedlivého po přímých cestách, když prchal před hněvem svého bratra. Ukázala mu Boží království, obdařila jej poznáním svatých věcí, dala mu úspěch uprostřed trápení a rozmnožila plody jeho dřiny.

10:11  Když ho utlačovali chamtivci, stála při něm a pomohla mu k bohatství.

10:12  Ochránila ho před nepřáteli, aby byl v bezpečí před jejich úskoky. Pomohla mu k vítězství v těžkém boji, aby poznal, že zbožnost je mocnější než cokoli.

10:13  Neopustila spravedlivého, když ho prodali, ale uchránila ho před hříchem.

10:14  Sestoupila s ním do jámy a neopustila ho v okovech, dokud mu nedala královské žezlo a moc nad těmi, kdo ho týrali. Ty, kdo ho obviňovali, usvědčila ze lži a dala mu slávu navěky.

10:15  Moudrost zachránila svatý a bezúhonný lid před národem utiskovatelů.

10:16  Vstoupila do duše Hospodinova sluhy a divy a znameními se postavila strašlivým králům.

10:17  Zbožným se odměnila za jejich námahu, vedla je podivuhodnou cestou, ve dne jim poskytovala stín a v noci jim dala hvězdný svit.

10:18  Převedla je Rudým mořem, vedla je vodní hlubinou.

10:19  Jejich nepřátele nechala utopit, je však vytrhla ze dna propasti.

10:20  A tak spravedliví obrali bezbožné, velebili tvé svaté jméno, Hospodine, a svorně chválili tvou ochrannou ruku.

10:21  Neboť Moudrost otevřela ústa němým a rozvázala jazyk nemluvňat.

Chapter 11

11:1  Moudrost dala úspěch jejich konání prostřednictvím svatého proroka.

11:2  Procházeli neobydlenou pouští a stavěli si stany na nepřístupných místech.

11:3  Nepřátelům se postavili na odpor a protivníky odrazili.

11:4  Ve své žízni tě pak vzývali a dostali vodu ze strmé skály, lék proti žízni z tvrdého kamene.

11:5  Co bylo pro jejich nepřátele trestem, jim samým v jejich bídě prospělo.

11:6  Namísto pramene nevysychající řeky zkalené zkaženou krví

11:7  (což byl trest za rozkaz vraždit nemluvňata) dal jsi jim nenadálou hojnost vody

11:8  a jejich tehdejší žízní jsi ukázal, jak jsi potrestal jejich odpůrce.

11:9  Když přečkali zkoušky – jakkoli milosrdná výchova to byla – poznali, jaká muka zakoušejí bezbožní, když na ně dopadá tvůj rozhněvaný soud.

11:10  Zkoumal jsi je totiž jako kárající otec, ale bezbožné jsi trestal jako přísný král.

11:11  Blízcí i vzdálení byli trápení stejně –

11:12  stihlo je dvojí utrpení a sténání při vzpomínce na minulost.

11:13  Když se totiž doslechli, že jejich tresty prospívají spravedlivým, uznali, že to způsobil Hospodin.

11:14  Kdysi ho sice zatratili a s výsměchem se ho zřekli, ale ke konci událostí nad ním užasli, když na rozdíl od spravedlivých žízní trpěli.

11:15  Za jejich hloupé a zlé smýšlení, které je svedlo, aby uctívali nerozumnou havěť a plazy, jsi na ně za trest seslal hejno nerozumných tvorů,

11:16  aby poznali, že čím kdo zachází, tím také schází.

11:17  Neboť tvá všemocná ruka, která stvořila svět z beztvaré látky, by na ně mohla seslat i houf medvědů či dravé lvy

11:18  nebo nějaké nově stvořené vzteklé příšery soptící ohnivým dechem, s hukotem vyfukující dým a očima sršící strašlivé jiskry.

11:19  Ty by je mohly nejen rozdrtit svou ranou, ale i k smrti vyděsit svým vzezřením.

11:20  Ale i bez nich mohli padnout jediným dechem, kdyby je stihl rozsudek a odfoukl tvůj mocný dech, ty jsi ale vše zařídil mírně, rozvážně a vyváženě.

11:21  Neboť při tobě je stále veliká síla. Kdo by tvé mocné paži odolal?

11:22  Celý svět je před tebou jak smítko na misce vah a jako krůpěj rosy, co zrána na zem dopadá.

11:23  Slitováváš se nade všemi, neboť jsi všemohoucí, a přehlížíš hříchy lidí, aby mohli činit pokání.

11:24  Miluješ totiž vše, co existuje, a nic z toho, cos učinil, ti není protivné. Kdybys to přece nenáviděl, vůbec bys to býval nestvořil.

11:25  Jak by něco mohlo trvat, kdyby sis to nepřál? Jak by se mohlo zachovat, co jsi nepovolal ty sám?

11:26  Jsi ke všemu šetrný, protože je to tvé, Hospodine, který život miluješ!

Chapter 12

12:1  Ve všem je tvůj neporušitelný duch,

12:2  a proto jen mírně káráš ty, kdo chybují. Připomínáš jim, čím hřeší, a napomínáš je, aby se zbavili špatnosti a tobě, Hospodine, věřili.

12:3  Zhnusil sis ty, kdo kdysi bydleli v tvé svaté zemi,

12:4  kvůli ohavnostem, které páchali – zaříkávání a bezbožné obřady,

12:5  nelítostné vraždění dětí a obětní hody s lidským masem a krví! A tak ses rozhodl ty zasvěcence tajných obřadů

12:6  a rodiče vraždící bezbranné životy vyhubit rukama našich otců,

12:7  aby země, která je ti ze všech nejdražší, mohla být důstojně osídlena Božími dětmi.

12:8  Byl jsi k nim ale shovívavý, protože jsou to lidé, a poslal jsi sršně jako předvoj své armády, aby je vyhladili pozvolně.

12:9  Mohls ty bezbožníky porazit před spravedlivými v boji, naráz je zničit nebezpečnou zvěří nebo přísným slovem,

12:10  ale svým pozvolným trestem jsi dával prostor pokání, i když jsi věděl, že jsou zlé plemeno a špatnost je jim vrozená a že nikdy nezmění své smýšlení,

12:11  neboť to byl rod už od počátku prokletý. Když jsi tedy netrestal jejich hříchy, nebylo to proto, že by ses někoho obával.

12:12  Vždyť kdo řekne: „Cos to udělal?“ Kdo se tvému rozhodnutí postaví? Kdo tě obviní, žes vyhubil národy, kterés učinil? Kdo se s tebou bude přít jako obhájce nespravedlivých?

12:13  Kromě tebe přece není žádný bůh, který by o vše pečoval, před nímž bys musel ospravedlňovat své soudy,

12:14  ani žádný král či vládce, který by se ti mohl postavit a hájit ty, které jsi potrestal.

12:15  Jsi spravedlivý, a tak vše spravedlivě řídíš; odsoudit toho, kdo nezaslouží trest, pokládáš za neslučitelné se svou mocí.

12:16  Neboť tvá síla je počátkem spravedlnosti: tvá svrchovanost nad všemi v tobě budí shovívavost ke všem.

12:17  Projevuješ sílu, když lidé pochybují o tvé dokonalé moci, a ty, kdo ji znají, usvědčuješ z nerozvážnosti.

12:18  I když jsi svrchovaný v síle, soudíš poctivě; zacházíš s námi velmi shovívavě, vždyť máš moc přemáhat, kdykoli chceš.

12:19  Těmito skutky jsi svůj lid naučil, že spravedlivý má být lidumil, a dal jsi svým synům dobrou naději, že z hříchu lze činit pokání.

12:20  Jestliže jsi nepřátele svých dětí trestal tak ohleduplně a šetrně, i když si zasloužili smrt, a dals jim čas a prostor zbavit se špatnosti –

12:21  s jakou opatrností jsi pak soudil své vlastní syny, jejichž otcům jsi dal přísahy a smlouvy s tak dobrými přísliby?

12:22  Káral jsi nás sice, naše nepřátele jsi ale trestal tisíckrát více, abychom v roli soudců pamatovali na tvou dobrotu a v roli souzených očekávali milosrdenství.

12:23  Ty, kteří žili hloupě a nespravedlivě, jsi proto potrápil jejich vlastními ohavnostmi.

12:24  Na cestách bludu totiž velmi zbloudili, když za bohy pokládali ta nejhorší a nejohavnější zvířata a jak hloupá nemluvňata se dali oklamat.

12:25  Jak malým dětem, jimž chybí rozum, jsi jim udělil směšný trest.

12:26  Na koho ale takový směšný trest neplatí, zakusí Boží soud, jaký si zasloužil.

12:27  Když se totiž ve svém utrpení zlobili na tvory, které pokládali za bohy a skrze které byli trestáni, uviděli a poznali, že pravý Bůh je Ten, kterého předtím znát nechtěli; proto je také stihl ten nejkrutější trest.

Chapter 13

13:1  Všichni, kdo Boha neznali, byli od přírody bláhoví; z viditelných dobrodiní nedovedli poznat Toho, který je, a při pohledu na díla, která vytvořil, nerozpoznali umělce.

13:2  Za bohy, kteří vládnou světu, pak považovali oheň, vítr či letmý vzduch, hvězdnou oblohu, dravou vodu či světla na nebi.

13:3  Jestliže je, okouzleni tou krásou, lidé pokládali za bohy, pak ať pochopí, jak moc Pán všechny ty věci předčí – vždyť je sám stvořil: on je Původce té krásy!

13:4  Jestliže je ohromilo jejich mocné působení, ať z toho poznají, oč mocnější je Ten, kdo je utvořil.

13:5  Vždyť na vznešenosti stvoření a jeho kráse lze úsudkem vidět jeho Původce.

13:6  Tito lidé však zaslouží jen malé pokárání, vždyť možná jen zbloudili přitom, jak hledají Boha a touží jej najít.

13:7  Zabývají se jeho díly a při svém bádání spoléhají na zrak – na všechnu tu krásu, co je k vidění.

13:8  Ani oni se ale nemohou vymluvit;

13:9  jestliže totiž získali tolik znalostí, aby probádali celý svět, proč nemohli svého Pána najít rychleji?

13:10  Ubožáci vkládající naději do mrtvých věcí a dílo lidských rukou považují za bohy: zlato, stříbro a uměleckou tvorbu, obrazy živých tvorů či bezcenný kámen otesaný dávnou rukou.

13:11  Nějaký drvoštěp pokácí vhodný strom, pilně z něj oškrábe všechnu kůru, vhodně ho opracuje a vyrobí něco užitečného pro denní potřebu.

13:12  Odštěpky z té práce si pak zatopí a připraví si pokrm, jímž se nasytí.

13:13  Jen odpad, který už je úplně na nic – nějaký zkroucený a sukovitý kus – vezme a začne jej ořezávat pro zábavu, zručně ho tvaruje, aby zahnal nudu, až vytvoří lidskou podobu

13:14  nebo vyobrazí nějakou sprostou zvěř. Pak to natře hlinkou, povrch zbarví červeně, každou skvrnu na tom zamaže,

13:15  zhotoví tomu náležitý příbytek, postaví to ke zdi a ukotví železem.

13:16  Postará se, aby to nespadlo, protože ví, že si to nepomůže samo – vždyť je to jen soška, co potřebuje pomoc!

13:17  Pak se k tomu modlí za majetek, za ženu i za děti – nestydí se mluvit k věci bez duše!

13:18  O zdraví prosí chabý předmět, o život žádá mrtvou věc, o přispění snažně prosí věc úplně neschopnou, o radu na cestě žádá to, co neudělá ani krok,

13:19  o zdar, výdělek a fortel v ruce žadoní u věci, která sama rukou nepohne.

Chapter 14

14:1  Jiný se chystá k daleké cestě, hodlá se plavit přes bouřlivé moře – a vzývá dřevo chatrnější než loď, která ho poveze!

14:2  Tu loď totiž vymyslela touha po zisku a vyrobilo ji moudré řemeslo,

14:3  řídí ji však, Otče, tvá prozřetelnost, neboť ty jsi vyznačil cestu po moři a bezpečnou stezku mezi vlnami.

14:4  Tak jsi ukázal, že vždy dokážeš zachránit, aby se mohl plavit i ten, kdo to neumí.

14:5  Chceš, aby tvá moudrá díla nebyla bez užitku, a tak lidé svěřují život i nepatrnému dřevu a živi a zdrávi proplují bouří na voru.

14:6  Vždyť i na počátku, když hynuli pyšní obři, naděje světa našla útočiště na voru a řízením tvé ruky zanechala světu sémě nového rodu.

14:7  Požehnáno je dřevo, jež slouží spravedlnosti,

14:8  prokletá však modla – i ten, kdo ji vytvořil! On protože ji vyráběl, ona protože ji, pomíjivou, nazývají bohem.

14:9  Bezbožníka i jeho bezbožnost si Bůh oškliví stejně –

14:10  výtvor i jeho tvůrce proto stihne trest.

14:11  I modly pohanů proto čeká soud, neboť jsou v Božím stvoření ohavnost; jsou to pasti lidských duší a léčky pro nohy nemoudrých.

14:12  Vynález model byl počátkem smilstva, jejich objev zkázou života;

14:13  vždyť zpočátku nebyly a nebudou navěky!

14:14  Lidskou pomýleností vstoupily na svět, a proto je čeká rychlý konec.

14:15  Otec sžíraný předčasným zármutkem si udělal sošku náhle ztraceného dítěte a kdysi mrtvého člověka začal ctít jako boha. Pro svou čeleď ustanovil tajné rituály a zasvěcovací obřady,

14:16  a když se ten bezbožný zvyk časem ujal, stal se zákonem a sošky se uctívaly na královský rozkaz.

14:17  Když se totiž lidé nemohli klanět vladařům, neboť bydleli daleko, představili si tam v dálce jejich podobu a vystavili na odiv sochu ctěného krále, aby mu mohli, i když byl nepřítomný, horlivě pochlebovat, jako by tam byl.

14:18  Umělcova ctižádost pak k šíření kultu přiměla i ty, kdo toho krále neznali.

14:19  Nejspíš se chtěl vladaři zavděčit, a tak jeho podobu šikovně přikrášlil.

14:20  A lid přivábený půvabem jeho díla začal považovat za předmět nábožné úcty někoho, kdo ještě před nedávnem byl ctěn jen jako člověk.

14:21  Toto se všem živým stalo pastí, neboť lidé porobení mocí či neštěstím připsali ono nevyslovitelné Jméno dřevu a kamení.

14:22  Jako by nestačilo, jak se pletli v poznání Boha, jejich život je kvůli nevědomosti jeden velký boj a oni to zlo ještě považují za pokoj.

14:23  Rituálně vraždí děti, konají tajné obřady a divoké hostiny s podivnými mravy,

14:24  nedbají na čistotu života ani manželství, jeden druhého zákeřně vraždí a trápí cizoložením.

14:25  Je toho celá hromada: krvelačnost, vražda, lest a zlodějina, úplatky, věrolomnost, vzpoura a křivá přísaha,

14:26  projevy nepřátelství vůči nevinným, a zapomínání na dobrodiní, prznění duší a střídání pohlaví, nepořádek v manželství, život v cizoložství a neřesti.

14:27  Tento kult model, jež ani nelze jmenovat, je počátkem, příčinou i koncem všeho zla.

14:28  Tito lidé třeští v bujarém veselí, prorokují lži, oddávají se neřesti a lehce skládají křivé přísahy.

14:29  Spoléhají totiž na bezduché modly, a tak se nebojí, že za ty falešné přísahy budou ztrestáni.

14:30  Za obojí je však stihne spravedlivý trest – za to, že špatně smýšleli o Bohu a propadli modlářství, a za to, že pohrdli Svatostí a lstivě skládali křivé přísahy.

14:31  Když totiž ti zločinci přísahají na modly, nečekají je žádné zázraky, ale spravedlivý trest, který vždy stíhá hříšníky.

Chapter 15

15:1  Ty, Bože náš, jsi ale laskavý, věrný a trpělivý a vše řídíš svým milosrdenstvím.

15:2  I když zhřešíme, jsme tví, neboť známe tvoji moc; hřešit však nebudeme, neboť víme, že ti patříme.

15:3  Znát tě je přece dokonalá spravedlnost a vědět o tvé moci je kořenem nesmrtelnosti.

15:4  Klamavé lidské smyšlenky nás nesvedly, ani neplodné snažení malířů – postavy pomazané rozmanitými barvami,

15:5  jejichž vzhled podněcuje žádost hlupáků a vyvolává touhu po bezduché postavě mrtvé sochy.

15:6  Kdo je tvoří a touží po nich a uctívají je, milují špatnost a zaslouží si takovéto naděje.

15:7  Také hrnčíř pracně hněte jemnou hlínu a tvoří všechny věci k našim potřebám. Z téže hlíny však vytvořil úplně stejně nádoby sloužící k účelům čistým i opačným. Jaké ale bude mít každá užití, o tom rozhoduje jen hrnčíř.

15:8  Z téže hlíny ten ničema tvoří i nicotného boha, i když byl sám před nedávnem ze země zformován a zakrátko odejde, odkud byl vzat, až bude požádán o duši, která mu byla půjčena.

15:9  Vůbec se nestará, že musí umřít a že jeho život je krátký, ale soupeří se zlatníky a stříbrotepci, napodobuje slévače a chlubí se ubohostmi, které vytvoří.

15:10  Jeho srdce je jak popel, jeho naděje nicotnější než prach a jeho život bezcennější než hlína.

15:11  Nepoznal totiž svého Tvůrce, který mu vdechl čilou duši a vzbudil v něm dech života.

15:12  Má za to, že náš život je jen bezvýznamná hra, naše existence že je výnosná zábava; třebas i ničemností, hlavně se prý musí vydělat!

15:13  Ví totiž líp než všichni ostatní, že hřeší, když z hlinité látky vyrábí křehké nádoby i modly.

15:14  Největší hlupáci, ubožejší než malé děti, jsou ovšem nepřátelé, kteří utiskovali tvůj lid.

15:15  Pokládají totiž všechny pohanské modly za bohy, třebaže nemohou používat oči k vidění, ani nos, aby se nadechli, ani uši k slyšení, ani prsty na rukou, aby hmatali, a jejich nohy chodit neumí.

15:16  Stvořil je totiž člověk, vyrobila je bytost s propůjčeným dechem. Žádný člověk přece nedokáže vyrobit boha ke své podobě.

15:17  Smrtelník hříšnýma rukama tvoří jen mrtvoly; je na tom líp než jeho bůžci – on přece žije, ale oni nikoli!

15:18  Oni však uctívají dokonce i nejhnusnější zvířata, která jsou hloupější než všechna ostatní

15:19  a ani jako zvířata nejsou nijak krásná, že by se člověku líbila. Takto tedy ztratili Boží uznání i jeho požehnání.

Chapter 16

16:1  Byli proto po zásluze potrestáni takovýmito zvířaty a potrápeni množstvím havěti.

16:2  Ke svému lidu jsi však namísto trestu byl laskavý, a abys uspokojil jejich touhu, přichystals jim k jídlu křepelky jako zvláštní lahůdku.

16:3  Jedni tedy, i když prahli po pokrmu, kvůli ohavnosti zvířat na ně poslaných ztratili sebemenší chuť. Druzí zatím, i když dočasně strádali, okusili dokonce zvláštní lahůdku.

16:4  Na jejich utlačovatele měla přijít neúprosná bída, a těm druhým se jen mělo ukázat, jaká muka jejich nepřátele postihla.

16:5  Vždyť když je napadla strašlivá divá zvěř a hynuli uštknutím svíjejících se hadů, tvůj hněv netrval až do konce –

16:6  pro výstrahu byli vystrašeni jenom na chvilku, protože měli znamení spásy na připomínku přikázání tvého Zákona.

16:7  Kdo se k němu obrátil, nebyl zachráněn tím, co viděl, ale tebou, Spasitelem všech.

16:8  I tím jsi naše nepřátele přesvědčil, že ty sám zachraňuješ ze všech neštěstí.

16:9  Neboť je zabíjely štípance od much a kobylek a nenašel se pro ně lék, neboť zasluhovali právě tento trest.

16:10  Tvé syny však ani zuby jedovatých hadů nepřemohly, neboť jsi je ve svém milosrdenství uzdravil.

16:11  Byli bodáni, aby si připomněli tvé výroky, rychle však byli zachraňováni, aby neupadali do hlubokého zapomnění a o tvé dobrodiní nepřišli.

16:12  Nevyléčila je bylina ani žádný obklad, ale tvé slovo, Hospodine, které uzdravuje všechny.

16:13  Vždyť máš moc nad životem i smrtí, přivádíš k branám podsvětí a také odtud vyvádíš.

16:14  Člověk ve své ničemnosti dokáže zabít, avšak dech, který vyšel, už zpět nevrátí, tak jako nemůže vysvobodit zajatou duši.

16:15  Uniknout tvé ruce je nemožné;

16:16  když tě bezbožníci odmítali znát, potrestal jsi je svým silným ramenem: stíhaly je neobvyklé deště, kroupy a hrozné bouře a vybíjel je blesk.

16:17  Kupodivu ten oheň nejvíce působil ve vodě, která ho jinak uháší – spravedlivým totiž pomáhá celý vesmír!

16:18  Občas se plamen krotil, aby nespálil zvířata vyslaná proti bezbožným a aby oni při pohledu na to chápali, že je stíhá Boží soud.

16:19  Jindy zas vzplanul i ve vodě a silněji než běžný oheň, aby zničil plody nespravedlivé země.

16:20  Svůj lid jsi však naopak živil andělským pokrmem a dal jsi jim bez práce hotový chléb z nebe předčící všechny rozkoše a uspokojující všechny chutě.

16:21  Tato tvá podpora ukázala tvou náklonnost k tvým dětem a podle touhy toho, kdo ji přijímal, se mana měnila v to, co si kdo přál.

16:22  Pokrm podobný sněhu a ledu odolal žáru a neroztál, aby poznali, že oheň planoucí v krupobití a blýskající v lijácích ničí úrodu nepřátel,

16:23  jindy však nevyužívá své moci, aby se spravedliví mohli nasytit.

16:24  Stvoření totiž slouží tobě, svému Tvůrci: rozněcuje se, aby ztrestalo nespravedlivé, a utišuje se ve prospěch těch, kdo spoléhají na tebe.

16:25  Proto se i tehdy všemu přizpůsobovalo a sloužilo tvé štědrosti, která vše živí, podle přání těch, kdo byli v nouzi.

16:26  Tvoji synové, které, Hospodine, miluješ, totiž měli pochopit, že člověk nežije díky úrodě, ale že tvé slovo pečuje o ty, kdo věří v tebe.

16:27  Vždyť co ani oheň nezničil, jednoduše tálo, když to jen letmo zahřál sluneční paprsek,

16:28  abychom poznali, že máme vstávat před svítáním, abychom ti vzdali dík a modlili se k tobě, než se rozední.

16:29  Nevděčníkova naděje roztaje jako zimní led, jako přebytečná voda odteče.

Chapter 17

17:1  Veliké jsou tvé soudy, Hospodine, a těžko vysvětlitelné; nepoučené duše proto zbloudily.

17:2  Bezbožníci si mysleli, že mají svatý národ v hrsti, sami však byli vězni temnot a zajatci dlouhé noci, leželi zamčeni pod svými střechami, vypovězeni od věčné prozřetelnosti.

17:3  Domnívali se, že jsou se svými tajnými hříchy skryti pod temnou rouškou zapomnění, byli však rozehnáni v strašném zděšení a lekali se přeludů.

17:4  Ani nejskrytější úkryt je před strachem nechránil, ozývaly se kolem nich děsivé zvuky a objevovaly se temné přízraky se zachmuřenou tváří.

17:5  Sebesilnější oheň nestačil, aby jim dal světlo, ani zářící pochodně hvězd nedokázaly prozářit onu hroznou noc.

17:6  Svítil jim jen děsuplný samovznícený oheň a oni v té hrůze pokládali to, co viděli, za ještě horší než to, co vidět nemohli.

17:7  Jejich kouzelnické čáry byly bezmocné a namyšlený rozum zůstal zahanben.

17:8  Neboť ty, kdo slibovali, že vypudí obavy a neklid z ochořelých duší, samotné ochromil směšný strach.

17:9  I když je neděsilo nic hrozného, tolik se lekali lezoucí havěti a hadího syčení,

17:10  že umírali hrůzou a neodvážili se ani hledět do vzduchu, před kterým nelze nikam uniknout.

17:11  Špatnost je totiž zbabělá a odsuzuje sama sebe; tíživým svědomím si stále přidělává potíže.

17:12  Strach přece není nic než odmítnutí pomoci, kterou rozum nabízí.

17:13  Jak v lidském nitru slábne očekávání, tak roste mučivý strach z neznámé příčiny.

17:14  Oni však spali všichni stejným spánkem v noci, jež byla jinak zcela bezmocná, neboť vzešla z nitra bezmocného pekla.

17:15  Tu je stíhaly obludné přízraky, tu zas byli ochromeni malomyslností, přepadeni náhlým a nečekaným zděšením.

17:16  A tak se každý z nich zhroutil tam, kde byl, a byl uvězněn v neuzamčeném žaláři.

17:17  Ať to byl rolník, pastevec nebo dělník pachtící se v pustině, každý byl dostižen neodvratitelným osudem, spoután v temnotě tímtéž řetězem.

17:18  Šum větru i libý zpěv ptáků v hustém větvoví, spád mohutného proudu vody

17:19  či hrubý rachot padajícího kamení, nevídaný běh hopsavé zvěře, ryk nejdravějších šelem či ozvěna v horských jeskyních – to vše je ochromovalo strachem.

17:20  Celý svět byl ozařován zářivým světlem a setrvával v nerušeném díle,

17:21  jen nad nimi se prostírala tíživá noc, obraz temnoty, jež je měla pohltit – oni však sami sebe tížili ještě víc!

Chapter 18

18:1  Tvým svatým ale zářilo to nejjasnější světlo; Egypťané je slyšeli, ale jejich podobu neviděli, a tak je blahoslavili, že netrpěli těmi ranami.

18:2  Byli vděční, že se jim nemstí za dřívější křivdy, a prosili je o odpuštění za předešlé spory.

18:3  Svému lidu jsi místo temnot dal ohnivý sloup jako průvodce neznámou cestou a jako neškodné slunce pro jejich slavnou pouť.

18:4  Ti druzí však o světlo po zásluze přišli a byli uvězněni v temnotách, neboť drželi v zajetí tvé syny, skrze něž měl svět dostat neporušitelné světlo Zákona.

18:5  Když se Egypťané rozhodli zabíjet nemluvňata svatých, takže se zachránilo jen jediné odložené dítě, za trest jsi jim vzal množství jejich dětí a velkou vodou jsi zahubil všechny společně.

18:6  O té noci se naši otcové dozvěděli předem, aby byli dobré mysli, když jasně poznali, jakým přísahám uvěřili.

18:7  Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých i zkázu nepřátel,

18:8  neboť čím jsi potrestal protivníky, tím jsi nás k sobě povolal a oslavil.

18:9  Svaté děti ušlechtilých totiž tajně přinášely oběti a jednomyslně se zavázaly Božím zákonem, že svatí budou rovným dílem sdílet tentýž dobrý i zlý úděl. Už předem zpívali otcovské chvalozpěvy

18:10  a ozvěnou jim zněl neladný křik nepřátel, když se k nim nesl jejich žalostný pláč nad dětmi.

18:11  Stejným trestem byl potrestán otrok i pán a člověk z lidu trpěl stejně jako král.

18:12  Všem bez výjimky zemřelo toutéž smrtí tolik lidí, že to nešlo spočítat. Živí je nestačili ani pohřbívat, protože naráz padl nejcennější díl jejich potomstva.

18:13  Kvůli svým kouzlům nechtěli ničemu věřit, až při ztrátě prvorozenců ale uznali, že tento lid je Boží syn.

18:14  Když všude vládlo hluboké ticho a noc ve svém běhu dospěla do půli,

18:15  vyrazilo tvé všemohoucí slovo od královského trůnu z nebe jako lítý válečník do země odsouzené k záhubě,

18:16  třímající tvůj neodvolatelný rozkaz jako ostrý meč. Stanulo tam a naplnilo vše smrtí, stálo na zemi a dotýkalo se nebe.

18:17  Egypťany náhle vyděsily strašné přízraky ve snách a dolehl na ně nečekaný strach.

18:18  Leželi polomrtví jeden tam a jiný tady a bylo jasně vidět, proč umírají.

18:19  Ty děsivé sny je předem varovaly, aby až budou hynout, věděli, proč trpí.

18:20  Smrtelná zkouška se ovšem dotkla i spravedlivých, takže jich velmi mnoho padlo na poušti. Boží hněv ale netrval dlouho,

18:21  neboť do boje přispěchal bezúhonný muž a jako zbroj své služby přinesl modlitbu a kadidlovou oběť smíření. Postavil se hněvu a učinil přítrž neštěstí, a tak se prokázal jako tvůj služebník.

18:22  Nepřemohl rozlícení tělesnou silou ani účinkem zbraní, ale podmanil si mstitele slovem, když mu připomněl smlouvy a přísahy dané otcům.

18:23  Když už se mrtví vršili na hromadách, postavil se doprostřed, zastavil Boží hněv a odřízl mu cestu k živým.

18:24  Na jeho splývavém rouchu byl totiž celý svět; slavná jména otců vyryta na čtyřech řadách kamenů a tvá velebnost na koruně vsazené mu na hlavu.

18:25  Před tímto anděl zhouby couvl, toho se polekal, neboť už pouhá zkouška hněvu stačila.

Chapter 19

19:1  Bezbožné však stíhal nelítostný hněv až do konce, neboť Bůh předem věděl, co budou konat:

19:2  že dovolí lidu odejít a rychle je pošlou pryč, ale pak si to rozmyslí a budou je pronásledovat.

19:3  Neboť ještě drželi smutek, ještě truchlili na hrobech zemřelých, když v tom se hloupě rozhodli jinak a ty, které sami s prosbami vyhnali, nyní pronásledovali jako uprchlíky.

19:4  K tomuto konci je vlekl spravedlivý osud; způsobil, že zapomněli, co se stalo, aby dovršili trest, který v jejich mukách ještě chyběl.

19:5  Tvůj lid tak prožil nevídanou pouť, oni však našli nebývalou smrt.

19:6  Celé stvoření se ve své podstatě znovu přetvářelo v poslušnosti tvým příkazům, aby se tvým dětem nestalo nic zlého.

19:7  Ukázal se oblak, který zastiňoval tábor, a tam, kde dříve byla voda, se vynořila souš – průchodná cesta skrze Rudé moře, travnatá pláň z divokých vln.

19:8  Celý národ tudy prošel pod záštitou tvé ruky a viděl podivuhodné zázraky.

19:9  Vždyť se pásli jako koně, skotačili jako beránci a chválili tě, Hospodine, žes je vysvobodil.

19:10  Pamatovali si totiž ještě, co se dělo v jejich vyhnanství: jak země místo zvířat zplodila komáry a řeka místo ryb vychrlila samé žáby.

19:11  Později uviděli i nový způsob zrození ptáků, když si ve své žádostivosti začali žádat lahůdky.

19:12  Pro jejich uspokojení jim totiž z moře vzešly křepelky.

19:13  Ony tresty však hříšníky nestihly bez varování: předcházelo je strašné blýskání. Právem trpěli za vlastní špatnosti, neboť se chovali k cizincům s nejkrutější záští.

19:14  Jiní totiž neznámé příchozí jen nepřijímali, tito však zotročili hosty, kteří jim prokazovali dobrodiní.

19:15  Ti první tedy budou souzeni jen za to, že přijali cizince nepřátelsky;

19:16  tito však nejprve slavnostně přijali osoby, které měly stejná práva jako oni, ale pak je začali trápit ukrutnými robotami.

19:17  Byli proto zasaženi slepotou jako tamti u dveří spravedlivého Lota, když je obklopila hluboká temnota a každý tápal kudy do vlastních dveří.

19:18  Jako když tóny loutny tvoří akordy, přitom však zůstávají samy bez změny, tak se mezi sebou přeskupují živly. To vše je zcela zřejmé při pohledu na minulé děje:

19:19  Suchozemští tvorové se změnili na vodní, a ti plovoucí vylezli na zem.

19:20  Oheň ve vodě ještě zesílil svou moc a voda zapomněla na svou hasivost.

19:21  Plameny však nesežehly tělo křehkých tvorů, kteří jimi procházeli, ani neroztál snadno rozpustný nebeský pokrm, ledu podobný. V tom všem jsi, Hospodine, povýšil a oslavil svůj lid; neopustils jej, ale vždy a všude jsi jej podpořil!