CzeCSP - Judges

Chapter 1

1:1  I stalo se po smrti Jozua, že se synové Izraele doptávali Hospodina: Kdo z nás vytáhne proti Kenaancům ⌈jako první,⌉ aby s nimi vedl válku?

1:2  A Hospodin odpověděl: Vytáhne Juda. Hle, vydal jsem tu zemi do jeho ruky.

1:3  Juda řekl svému bratru Šimeónovi: Vytáhni se mnou do území mého losu a bojujme proti Kenaancům. A já s tebou také půjdu do území tvého losu. Šimeón šel tedy s ním.

1:4  Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů.

1:5  Přitom nalezli v Bezeku Adoní–bezeka, bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce.

1:6  Adoní–bezek však utekl a oni jej pronásledovali. Chytili ho a usekli mu palce na rukou i na nohou.

1:7  Adoní–bezek nato řekl: Sedmdesát králů s useknutými palci na rukou a na nohou sbírávalo pod mým stolem. Jak jsem jednal já, tak mi Bůh odplatil. Přivedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.

1:8  Synové Judovi bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ho ostřím meče a město podpálili.

1:9  Potom synové Judovi sestoupili do boje s Kenaanci sídlícími na pohoří, v Negebu a v Šefele.

1:10  Tak táhl Juda proti Kenaancům, sídlícím v Chebrónu (jméno Chebrónu bylo předtím Kirjat–arba) a pobili Šéšaje, Achímana a Talmaje.

1:11  Odtud táhl proti obyvatelům Debíru (jméno Debíru bylo předtím Kirjat–sefer).

1:12  Tehdy řekl Káleb: Kdo přepadne Kirjat–sefer a dobude ho, tomu dám svou dceru Aksu, za ženu.

1:13  Dobyl ho Otníel, syn ⌈Kenazův, mladší bratr Káleba,⌉ a on mu dal svou dceru Aksu za ženu.

1:14  I stalo se, když přišla, že jej navedla, aby žádal od jejího otce pole. Sesedla z osla a Káleb se jí zeptal: ⌈Jaké máš⌉ přání?

1:15  Odpověděla mu: Dej mi požehnání, protože ⌈jsi mě provdal do jižní země,⌉ dej mi vodní nádrže. Káleb jí tedy dal horní i dolní nádrže.

1:16  Synové Kénijce, Mojžíšova tchána, vytáhli z Ír–hatmarímu se syny Judovými do judské pustiny, která je ⌈na jih od Aradu,⌉ putovali a usadili se s tím lidem.

1:17  A Juda šel se svým bratrem Šimeónem, pobili Kenaance sídlící v Sefatu a zasvětili je zkáze. Potom nazvali to město jménem Chorma.

1:18  Juda také dobyl Gazu a její území, Aškalón a jeho území a Ekrón a jeho území.

1:19  Hospodin byl s Judou a ten si podrobil pohoří. Ale nebyl schopen podrobit si obyvatele údolí, protože měli železné vozy.

1:20  Kálebovi dali Chebrón, jak to Mojžíš vyhlásil, a on odtamtud vyhnal tři syny Anákovy.

1:21  Avšak Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, si synové Benjamínovi nepodrobili a Jebúsejci pobývali se syny Benjamínovými v Jeruzalémě až do tohoto dne.

1:22  Také dům Josefův vystoupil k Bét–elu a Hospodin byl s nimi.

1:23  Dům Josefův pak ⌈provedl v Bét–elu průzkum;⌉ jméno toho města bylo předtím Lúz.

1:24  Průzkumníci viděli muže vycházejícího z města a řekli mu: Ukaž nám teď průchod do města a my ti prokážeme milosrdenství.

1:25  Ukázal jim tedy průchod do města. Oni to město vybili ostřím meče, ale toho muže a celou jeho rodinu propustili.

1:26  A ten muž šel do chetejské země, vystavěl město a nazval je jménem Lúz. To je jeho jméno až do tohoto dne.

1:27  Manases si však nepodrobil Bét–šeán a jeho vesnice, Taanak a jeho vesnice, obyvatele Dóru a jeho vesnic, obyvatele Jibleámu a jeho vesnic a obyvatele Megida a jeho vesnic. Kenaanci si tedy umínili v této zemi zůstat.

1:28  I stalo se, když se Izrael vzmohl, že uložil Kenaancům nucené práce, ale úplně si je nepodrobil.

1:29  Ani Efrajim si nepodrobil Kenaance, sídlící v Gezeru a Kenaanci pobývali uprostřed něj v Gezeru.

1:30  Zabulón si nepodrobil obyvatele Kitrónu a obyvatele Nahalólu. Kenaanci pobývali uprostřed nich a byli vydáni na nucené práce.

1:31  Ašer si nepodrobil obyvatele Aka, obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.

1:32  Ášerovci tak sídlili uprostřed Kenaanců usazených v zemi, protože si je nepodrobili.

1:33  Neftalí si nepodrobil obyvatele Bét–šemeše a obyvatele Bét–anatu a pobýval mezi Kenaanci usazenými v té zemi. Obyvatelé Bét–šemeše a Bét–anatu jim byli vydáni na nucené práce.

1:34  Emorejci zatlačili syny Danovy do pohoří, neboť jim nedovolili sestupovat do údolí.

1:35  Emorejci si tedy umínili zůstat v Har–cheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Těžce na ně dolehla ruka domu Josefova a byli vydáni na nucené práce.

1:36  Emorejská hranice vedla od ⌈průsmyku Akrabim,⌉ od Sély až nahoru.

Chapter 2

2:1  Hospodinův anděl pak vystoupil z Gilgálu do Bokímu a řekl: Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl jsem vás do země, o které jsem přísahal vašim otcům a řekl jsem: Navěky nezruším svou smlouvu s vámi.

2:2  Vy naopak neuzavřete smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře strhnete. Ale neuposlechli jste mě. Co jste to provedli?

2:3  ⌈Však jsem také řekl:⌉ Nevyženu je před vámi. Budou vám ostnem v boku a jejich bohové budou pro vás léčkou.

2:4  I stalo se, když Hospodinův anděl mluvil tato slova ke všem synům Izraele, že lid pozvedl hlas a rozplakal se.

2:5  A nazvali ono místo jménem Bokím a obětovali tam Hospodinu.

2:6  Když Jozue propustil lid, synové Izraele odešli každý do svého dědictví, aby ⌈tu zemi obsadili.⌉

2:7  Lid sloužil Hospodinu po všechny Jozuovy dny a všechny dny starších, kteří ⌈Jozua přežili⌉ a kteří spatřili celé to velké Hospodinovo dílo, jež vykonal pro Izrael.

2:8  Jozue, syn Núnův, otrok Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let.

2:9  Pohřbili ho na území jeho dědictví v Timnat–cheresu, v efrajimském pohoří severně od hory Gaaš.

2:10  A také celá ona generace byla připojena ke svým otcům. Po nich potom povstala jiná generace, která neznala Hospodina ani dílo, jež pro Izrael vykonal.

2:11  Synové Izraele páchali to, co je ⌈zlé v Hospodinových očích,⌉ a sloužili baalům.

2:12  Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy z bohů těch národů, které byly okolo nich, ⌈klaněli se jim⌉ a provokovali Hospodina ke hněvu.

2:13  Opustili Hospodina a sloužili Baalovi a Aštoretě.

2:14  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky pustošitelů, kteří je plenili. Vydal je do ruky jejich okolním nepřátelům a nemohli už před svými nepřáteli obstát.

2:15  Všude, kam vytáhli, byla ⌈Hospodinova ruka proti nim⌉ ke zlému, jak to Hospodin prohlásil a jak jim to Hospodin odpřisáhl. Bylo jim velmi úzko.

2:16  Hospodin tedy dával povstat soudcům a ti je zachraňovali z ruky jejich pustošitelů.

2:17  Ale ani své soudce neposlouchali, protože chodili smilnit za jinými bohy a klaněli se jim. Odvrátili se rychle od té cesty, po níž chodili jejich otcové v poslušnosti Hospodinových příkazů. Oni tak nejednali.

2:18  A když Hospodin dával kvůli nim povstat soudcům, ⌈byl Hospodin s tím⌉ soudcem a zachraňoval je z ruky jejich nepřátel po všechny dny toho soudce, neboť Hospodin se slitovával kvůli jejich sténání před jejich utiskovateli a poháněči.

2:19  Když však soudce zemřel, stalo se, že se navrátili zpět a ⌈vrhali se do zkázy⌉ více než jejich otcové, chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Nevzdali se svých činů ani svých zatvrzelých cest.

2:20  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on řekl: Kvůli tomu, že tento národ přestoupil mou smlouvu, kterou jsem dal jejich otcům, a neposlechli mě,

2:21  ani já je už nenechám podrobit si nikoho z národů, které Jozue zanechal, než zemřel.

2:22  To abych jejich prostřednictvím Izrael zkoušel, zda budou zachovávat Hospodinovu cestu, aby po ní chodili, jak to zachovávali jejich otcové, nebo ne.

2:23  Tak Hospodin ponechal tyto národy, aniž by si je rychle podrobili, ani je nevydal do Jozuovy ruky.

Chapter 3

3:1  A toto jsou národy, které Hospodin ponechal, aby jejich prostřednictvím zkoušel Izrael, všechny, kteří nepoznali žádné boje o Kenaan,

3:2  aby generace synů Izraele poznaly aspoň pro své poučení, co je válka, aspoň ti, kteří ji předtím nepoznali:

3:3  Pět pelištejských vladařů a všechny Kenaance, Sidónce a Chivejce sídlící na libanonském pohoří od hory Baal–chermón až k Lebo–Chamátu.

3:4  Zůstali, aby byl skrze ně Izrael zkoušen, aby se poznalo, budou–li poslouchat Hospodinovy příkazy, které dal jejich otcům ⌈prostřednictvím Mojžíše.⌉

3:5  A synové Izraele bydleli uprostřed ⌈Kenaanců, Chetejců a Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců.⌉

3:6  Brali si jejich dcery za ženy a své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.

3:7  Synové Izraele páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, zapomínali na Hospodina, svého Boha, a sloužili baalům a ašerám.

3:8  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky Kúšana Rišátajimského, krále Aramského Dvojříčí. Synové Izraele sloužili Kúšanovi Rišátajimskému osm let.

3:9  Synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc a Hospodin dal pro syny Izraele povstat zachránci. Zachránil je Otníel, syn ⌈Kenazův, mladší bratr Káleba.⌉

3:10  Spočinul na něm Duch Hospodinův a on Izrael soudil. Vytáhl do boje a Hospodin vydal do jeho ruky aramejského krále Kúšana Rišátajimského. Jeho ruka na Kúšana Rišátajimského mocně dolehla.

3:11  A země měla čtyřicet let klid. Otníel, syn Kenazův, pak zemřel.

3:12  Avšak synové Izraele dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a Hospodin posilnil moábského krále Eglóna proti Izraeli kvůli tomu, že páchali to, co je v Hospodinových očích zlé.

3:13  Ten k sobě shromáždil syny Amónovy a Amálekovy. Vytáhl, přepadl Izrael a obsadili Ír–hatmarím.

3:14  Synové Izraele pak sloužili moábskému králi Eglónovi osmnáct let.

3:15  Synové Izraele tedy volali k Hospodinu o pomoc a Hospodin dal pro ně povstat zachránci Ehúdovi, synu Géry, ⌈syna Benjamínova,⌉ muži ⌈nevládnoucímu pravou rukou.⌉ Jeho prostřednictvím poslali synové Izraele moábskému králi Eglónovi dar.

3:16  Ehúd si zhotovil dvojsečný meč gomer dlouhý a připásal si ho pod šaty na pravý bok.

3:17  I přinesl moábskému králi Eglónovi dar. Eglón byl hrozně tlustý muž.

3:18  A stalo se, když předal dar, že Ehúd propustil lid, který ten dar nesl.

3:19  Sám se vrátil od tesaných obrazů u Gilgálu a řekl: Mám pro tebe tajné poselství, králi. On řekl: Tiše! Všichni, kdo stáli kolem něho, od něj odešli.

3:20  Ehúd před něj předstoupil, když seděl v chladné horní místnosti, kterou měl pouze pro sebe. Ehúd řekl: Mám pro tebe Boží slovo. On nato povstal z křesla.

3:21  A Ehúd vztáhl svou levou ruku, vzal ten meč od pravého boku a vrazil mu ho do břicha.

3:22  Za čepelí pronikl také jílec a tuk se za čepelí zavřel, protože nevytáhl meč z břicha. Vyšel zadem.

3:23  Ehúd pak vyšel na chodbu, zavřel za sebou dveře horní místnosti a zamkl.

3:24  Jakmile odešel, vstoupili jeho otroci, podívali se a hle, dveře horní místnosti byly zamčeny. Řekli si: On jistě ⌈koná potřebu⌉ v chladném pokoji.

3:25  Přešlapovali tam až hanba, avšak hle, nikdo dveře horní místnosti neotvírá. Vzali klíč, otevřeli a hle, jejich pán leží na zemi mrtvý.

3:26  Ehúd unikl. Zatímco otáleli, on prošel kolem tesaných obrazů a unikl do Seíry.

3:27  I stalo se, když přišel, že zatroubil na beraní roh na efrajimském pohoří, synové Izraele s ním sestoupili z pohoří a on byl v jejich čele.

3:28  Řekl jim: Pospěšte za mnou, protože Hospodin vám vydal do ruky vaše moábské nepřátele. Sestoupili za ním a dobyli jordánské brody na Moábovi. A nedovolili nikomu projít.

3:29  V onen čas pobili z Moábu okolo deseti tisíc mužů, samé urostlé a zdatné muže. Nikdo neunikl.

3:30  V onen den byl Moáb pokořen pod mocí Izraele a země měla osmdesát let klid.

3:31  Po něm byl Šamgar, syn Anatův. Pobil Pelištejce, šest set mužů, bodcem na skot. Také on zachránil Izrael.

Chapter 4

4:1  Synové Izraele však dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích. Ehúd zemřel.

4:2  Hospodin je vydal do ruky kenaanského krále Jabína, jenž kraloval v Chasóru, a velitele jeho armády Sísery sídlícího v Charošet–hagójímu.

4:3  A synové Izraele křičeli k Hospodinu. Vždyť Jabín měl devět set železných vozů a dvacet let syny Izraele násilím utlačoval.

4:4  V oné době soudila Izrael Debóra, prorokyně, žena Lapidótova.

4:5  Ta sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét–elem v efrajimském pohoří. Synové Izraele za ní přicházeli k soudu.

4:6  Ta poslala a povolala Báraka, syna Abínoamova, z neftalíjské Kedeše, a řekla mu: Což nepřikázal Hospodin, Bůh Izraele: Jdi, vytáhneš na horu Tábor a vezmeš s sebou deset tisíc mužů ze synů Neftalího a ze synů Zabulóna?

4:7  Já k tobě přivedu k potoku Kíšón Síseru, velitele Jabínovy armády, jeho vozy a jeho dav a vydám ti ho do ruky.

4:8  Bárak jí odpověděl: Pokud půjdeš se mnou, i já půjdu. Nepůjdeš–li se mnou, nepůjdu ani já.

4:9  Ona řekla: Určitě půjdu s tebou, jenomže na cestě, po které ty půjdeš, ti nebude patřit sláva, protože Hospodin vydá Síseru do ruky ženy. Debóra vstala a šla s Bárakem do Kedeše.

4:10  Bárak svolal Zabulóna a Neftalího do Kedeše. ⌈V jeho stopách⌉ vytáhlo deset tisíc mužů. Debóra vytáhla s ním.

4:11  A Kénijec Cheber se odloučil od Kajina, od synů Mojžíšova tchána Chóbaba, a postavil svůj stan až k dubu v Saananímu, který je u Kedeše.

4:12  Síserovi oznámili, že Bárak, syn Abínoamův, vystoupil na horu Tábor.

4:13  Sísera svolal veškerou svou vozbu, devět set železných vozů, a všechen lid, který byl s ním, z Charošet–hagójímu k potoku Kíšón.

4:14  Debóra řekla Bárakovi: Vstaň, protože toto je den, v němž Hospodin vydal Síseru do tvé ruky. Cožpak nevyšel Hospodin před tebou? A Bárak sestoupil z hory Tábor a za ním deset tisíc mužů.

4:15  Hospodin přivedl před Bárakem do zmatku Síseru a celou vozbu a celý tábor na ostří meče. Sísera sestoupil z válečného vozu a utíkal pěšky.

4:16  A Bárak pronásledoval vozbu a vojsko až do Charošet–hagójímu. Celé Síserovo vojsko padlo ostřím meče; nezůstal ani jediný.

4:17  A Sísera utíkal pěšky ke stanu Jáely, ženy Kénijce Chebera, protože mezi chasórským králem Jabínem a domem Kénijce Chebera vládl pokoj.

4:18  Jáel vyšla Síserovi naproti a řekla mu: Zajdi, můj pane, zajdi ke mně, neboj se. Zašel tedy k ní do stanu a ona jej přikryla houní.

4:19  Řekl jí: Dej mi prosím napít trochu vody, protože mám žízeň. Otevřela měch s mlékem, dala mu napít a přikryla jej.

4:20  Řekl jí: Postav se u vchodu do stanu, a když někdo přijde, bude se tě vyptávat a řekne: Není tu někdo? Odpovíš: Není.

4:21  Jáel, žena Cheberova, vzala stanový kolík a do ruky uchopila kladivo. Přišla potají k němu a vrazila mu ten kolík do spánku, až proniknul do země. On tvrdě spal, byl totiž unavený; tak zemřel.

4:22  A hle, Bárak pronásledoval Síseru. Jáel mu vyšla naproti a řekla mu: Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš. Vešel k ní a hle, Sísera leží mrtev a ve spánku má kolík.

4:23  V onen den Bůh pokořil kenaanského krále Jabína před syny Izraele.

4:24  Ruka synů Izraele doléhala stále a tvrdě na kenaanského krále Jabína, až i kenaanského krále Jabína vyhladili.

Chapter 5

5:1  V onen den zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův:

5:2  Když jsou v Izraeli volně rozpuštěné vlasy, když se lid dobrovolně rozhodl, dobrořečte Hospodinu!

5:3  Slyšte králové, naslouchejte mocnáři! Já Hospodinu, já jemu chci zpívat. Budu opěvovat Hospodina, Boha Izraele.

5:4  Hospodine, když jsi vycházel ze Seíru, když jsi vykročil z edómské krajiny, třásla se země a také z nebes kanula, ano z mračen kanula voda.

5:5  Hory se potácely před Hospodinem, tím ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele.

5:6  Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáely, zpustly stezky a poutníci na pěšinách chodili stezkami křivolakými.

5:7  Vymizeli venkované v Izraeli, vymizeli až do chvíle, kdy jsem povstala já, Debóra, kdy jsem povstala, matka v Izraeli.

5:8  Zvolí–li si nové bohy, tehdy je válka v branách. Zdalipak se ukáže štít a oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?

5:9  Mé srdce je s veliteli Izraele, s dobrovolníky z lidu. Dobrořečte Hospodinu!

5:10  Vy, kdo jezdíte na bělavých oslicích, vy, kdo sedáváte na kobercích, i vy, poutníci na cestě, přemýšlejte.

5:11  Daleko od hlasu střelců mezi napajedly, tam si budou připomínat Hospodinovy spravedlivé činy, spravedlivé činy vůči jeho venkovanům v Izraeli. Tehdy sestoupil k branám Hospodinův lid.

5:12  Probuď se, probuď, Debóro, probuď se, probuď, přednes píseň. Vstaň, Báraku, a zajmi své zajatce, synu Abínoamův.

5:13  Tehdy sestoupil ten, který přežil, k vznešeným. Hospodinův lid sestoupil ke mně jako hrdinové.

5:14  Z Efrajima vyšli ti, jejichž kořen byl v Amálekovi. Za tebou šel Benjamín s tvým lidem. Z Makíra sestoupili velitelé a ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelské žezlo.

5:15  A má knížata z Isachara šla spolu s Debórou; Isachar stejně jako Bárak byl poslán v jeho stopách do údolí. V Rúbenových oddílech byla velká vymezování mínění.

5:16  Proč jsi zůstal mezi ohradami? Abys naslouchal hvízdání na stáda? Rúbenovy oddíly měly velká zpytování mínění.

5:17  Gileád se usídlil na druhé straně Jordánu. A proč Dan pobývá na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, bydlí nad svými přístavy.

5:18  Zabulón je lid, který vydal svou duši na smrt. Rovněž Neftalí na výšinách krajiny.

5:19  Přišli králové a bojovali. Tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku u vod Megida. Nekalý zisk stříbra nepobrali.

5:20  Z nebes bojovaly hvězdy, ze svých drah bojovaly se Síserou.

5:21  Potok Kíšón je odplavil, potok prastarý, potok Kíšón. Šlapej, má duše, mocně.

5:22  Tehdy se otloukla koňská kopyta od dusání, dusání jeho hřebců.

5:23  Proklejte Meróz, praví Hospodinův anděl, prokletím proklejte jeho obyvatele, protože nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu jako hrdinové.

5:24  Požehnána buď mezi ženami Jáel, žena Kénijce Chebera, mezi ženami ve stanu buď požehnána.

5:25  On si vyžádal vodu, ona mu dala mléko, smetanu podala ve džbánu vznešených.

5:26  Rukou svou po kolíku sáhla a pravicí svou na kladivo pro těžce pracující a udeřila Síseru. Roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila mu spánek.

5:27  Mezi nohama jí klesl, padl, složil se. Mezi nohama jí klesl, padl. Kde klesl, tam padl zmordovaný.

5:28  Za oknem vyhlížela, za okenní mříží naříkala Síserova matka: Proč otálí jeho vůz s příjezdem, proč se opozdila kola jeho válečných vozů?

5:29  Její moudré kněžny jí odpovědí, ona si také bude připomínat své řeči.

5:30  Cožpak nenaleznou a nebudou dělit kořist? ⌈Souložnici nebo dvě⌉ ⌈pro každého předáka,⌉ kořist -- barvené šaty pro Síseru, kořist -- utkané barvené šaty, utkané barvené šaty ⌈na šíje,⌉ kořist.

5:31  Tak ať zahynou všichni tví nepřátelé, Hospodine, ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející ve své síle. Země měla čtyřicet let klid.

Chapter 6

6:1  Synové Izraele pak páchali to, co je zlé v Hospodinových očích a Hospodin je vydal do ruky Midjánců na sedm let.

6:2  Ruka Midjánců mocně dolehla na Izrael. Synové Izraele pro sebe kvůli Midjáncům upravili soutěsky, které byly v horách, jeskyně a pevnosti.

6:3  Když Izrael zasel, stávalo se, že vytáhli Midjánci, Amálekovci a synové východu a vyrazili proti němu.

6:4  Utábořili se proti nim a ničili úrodu země, až tam, kudy se jde do Gazy a neponechali v Izraeli obživu, ovci, býka ani osla.

6:5  Neboť oni vytáhli se svým dobytkem a svými stany a přihnali se jako celé hejno kobylek. Bylo jich i jejich velbloudů bezpočet a přišli do země, aby ji zničili.

6:6  Izrael byl od Midjánců úplně zubožený. Synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc.

6:7  I stalo se, že synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc kvůli Midjáncům

6:8  a Hospodin poslal k synům Izraele proroka. Ten jim řekl: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás vyvedl z Egypta, vyvedl jsem vás z domu otroctví.

6:9  Vysvobodil jsem vás z ruky Egypťanů a z ruky všech vašich utiskovatelů, vyhnal jsem je před vámi a dal jsem vám jejich zemi.

6:10  A řekl jsem vám: Já Hospodin jsem váš Bůh, nebojte se bohů Emorejců, v jejichž zemi bydlíte. Ale neuposlechli jste mě.

6:11  I přišel Hospodinův anděl a posadil se pod terebintem, který je v Ofře, která patří Jóašovi Abíezerskému. Jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu na víno, aby ji uchránil před Midjánci.

6:12  Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: Hospodin s tebou, udatný hrdino.

6:13  Nato mu Gedeón odpověděl: Dovol, můj pane, pokud je Hospodin s námi, proč nás potom postihlo toto všechno a kde jsou všechny jeho obdivuhodné činy, o kterých nám vyprávěli naši otcové, když říkali: Cožpak nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Jenže teď nás Hospodin opustil a vydal nás do ruky Midjánců.

6:14  Hospodin se k němu obrátil a řekl: Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z ruky Midjánců. Což jsem tě neposlal?

6:15  On se ho zeptal: Dovol, Panovníku, čím zachráním Izrael? Vždyť můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem ten nejmenší v domě svého otce.

6:16  Tu mu Hospodin odpověděl: Protože budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.

6:17  On jej požádal: Jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, učiň pro mě znamení, že se mnou mluvíš ty.

6:18  Nevzdaluj se, prosím, odsud, dokud se k tobě nevrátím, nepřinesu svou přídavnou oběť a nepředložím ti ji. Řekl mu: Já zůstanu dokud se nevrátíš.

6:19  Gedeón tedy šel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso položil do koše, vývar nalil do hrnce, přinesl to k němu pod terebint a nabídl mu to.

6:20  Boží anděl mu řekl: Vezmi to maso a nekvašené chleby, předlož to u této skály, ale vývar vylej. I učinil tak.

6:21  Hospodinův anděl vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a dotkl se masa a nekvašených chlebů. Ze skály vystoupil oheň a strávil to maso a nekvašené chleby. Hospodinův anděl mu pak zmizel z očí.

6:22  Gedeón zjistil, že to byl Hospodinův anděl. Gedeón řekl: Běda mi, Panovníku Hospodine, protože jsem spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář.

6:23  Hospodin mu však odpověděl: Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš.

6:24  Gedeón tam postavil Hospodinu oltář a nazval jej: Hospodin je pokoj. Až do tohoto dne je stále v Abíezerské Ofře.

6:25  I stalo se oné noci, že mu Hospodin řekl: Vezmi býčka, býka, který patří tvému otci, ba toho druhého sedmiletého býčka. Zboříš Baalův oltář, který patří tvému otci, a pokácíš posvátný kůl, který je u něj.

6:26  Dále postavíš patřičným způsobem oltář Hospodinu, svému Bohu, na vrcholu této skály. Vezmeš toho druhého býčka a přineseš zápalnou oběť na dříví z toho posvátného kůlu, který pokácíš.

6:27  Gedeón vzal deset mužů ze svých otroků a učinil, jak mu Hospodin pověděl. I stalo se, protože se to kvůli domu svého otce a kvůli mužům toho města bál provést ve dne, že to vykonal v noci.

6:28  Muži města časně ráno vstali a hle: Baalův oltář byl stržen a posvátný kůl, jenž u něj stával, byl skácen a druhý býček byl obětovaný na oltáři, který tu byl vybudován.

6:29  Tu se ptali jeden druhého: Kdo provedl něco takového? Pátrali, hledali a řekli: Tohle provedl Gedeón, syn Jóášův.

6:30  Nato řekli muži toho města Jóašovi: Vyveď svého syna. Ať zemře, protože strhl Baalův oltář a pokácel posvátný kůl, který byl u něj.

6:31  Ale Jóaš odpověděl všem, kteří se proti němu postavili: Cožpak vy ⌈povedete při za⌉ Baala? Vy ho snad budete zachraňovat? Kdo za něho povede při, bude do rána usmrcen. Jestliže on je bůh, povede při za sebe; strhl přece jeho oltář.

6:32  I nazval jej v onen den Jerubaalem se slovy: Ať s ním vede při Baal, vždyť mu strhl oltář.

6:33  Tehdy se všichni Midjánci, Amálekovci a synové východu společně shromáždili, přebrodili a utábořili v údolí Jizreel.

6:34  A Duch Hospodinův vyzbrojil Gedeóna. Ten zatroubil na beraní roh a Abíezerovci se za ním shromáždili.

6:35  Poslal posly po celém Manasesovi a on se také shromáždil za ním; poslal posly i k Ašerovi, k Zabulónovi a k Neftalímu a vyšli jim naproti.

6:36  Potom Gedeón Bohu řekl: Jestliže ⌈chceš zachránit⌉ Izrael mým prostřednictvím, jak jsi to prohlásil,

6:37  hle, pokládám na humno ovčí rouno. Pokud bude rosa pouze na tom rouně a všude na zemi sucho, poznám, že mým prostřednictvím zachráníš Izrael, jak jsi to prohlásil.

6:38  I stalo se tak. Příštího dne časně vstal a vymačkal rouno. Vyždímal z toho rouna rosu, plný džbán vody.

6:39  Avšak Gedeón Bohu řekl: Kéž proti mně nevzplane tvůj hněv. Nech mě promluvit ještě jednou. Dovol, prosím, abych to zkusil s rounem už jen jednou. Nechť je, prosím, suché pouze to rouno a ⌈všude na⌉ zemi je rosa.

6:40  A Bůh tak oné noci učinil. Samo rouno bylo suché, kdežto všude na zemi byla rosa.

Chapter 7

7:1  Časně ráno vstal Jerubaal, tedy Gedeón, a všechen lid, který byl s ním, a utábořili se u Én–charódu. Tábor Midjánců byl u něho v údolí severně od návrší Móre.

7:2  Hospodin však Gedeónovi řekl: Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych dal Midjánce do jejich ruky. Jinak by se Izrael vůči mně vychloubal: Zachránila mě má ruka.

7:3  A teď k lidu ihned provolej: Kdo se bojí a třese, ať se vrátí a vzdálí z pohoří Gileádu. Nato se vrátilo z lidu dvacet dva tisíce a deset tisíc zůstalo.

7:4  Ale Hospodin Gedeónovi řekl: Ještě je lidu mnoho. Nech je sestoupit k vodě, ať ti je tam přečistím. I stane se toto: O kom ti řeknu: Tenhle půjde s tebou, ten s tebou půjde, a každý, o kom ti řeknu: Tenhle s tebou nepůjde, ten nepůjde.

7:5  Nechal tedy sestoupit lid k vodě a Hospodin Gedeónovi řekl: Každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem, tak jako chlemtá pes, toho postavíš zvlášť a také každého, kdo si klekne k pití na kolena.

7:6  Počet chlemtajících, kteří si podávali rukou do úst, byl tři sta mužů. Všechen ostatní lid si k pití vody klekl na kolena.

7:7  Nato Hospodin Gedeónovi řekl: Prostřednictvím těch tří set chlemtajících mužů vás zachráním a vydám Midjánce do tvé ruky. Všechen lid ať odejde, každý do svého domova.

7:8  Ti, kdo zůstali, si vzali s sebou zásobu potravin lidu a jejich beraní rohy. Všechny izraelské muže poslal pryč, každého k jeho stanům. Podržel si jenom tři sta mužů. Midjánský tábor byl pod ním v údolí.

7:9  I stalo se oné noci, že mu Hospodin řekl: Vstaň, sestup do tábora, protože jsem ti ho vydal do ruky.

7:10  A pokud se bojíš sestoupit sám, sestup do tábora se svým služebníkem Púrou

7:11  a uslyšíš, co budou mluvit. Potom se posilní tvé ruce a sestoupíš do tábora. Sestoupil tedy on i jeho služebník Púra ke kraji ⌈vojenských oddílů,⌉ které byly v táboře.

7:12  Midjánců, Amálekovců a všech synů východu ležících v údolí bylo co do množství jako kobylek a jejich velbloudů co do množství bylo bezpočet jako písku, který je na mořském břehu.

7:13  Gedeón přišel a hle, muž vypráví svému příteli sen. Říkal: Poslyš, měl jsem sen a v něm se valí pecen ječného chleba na midjánský tábor až ke stanu a udeřil do něj, až spadl, převrátil ho vzhůru nohama a ten stan se zhroutil.

7:14  Jeho přítel odpověděl. Řekl: Tohle neznamená nic jiného než meč izraelského muže Gedeóna, syna Jóášova. Bůh mu vydal do ruky Midjánce i celý tábor.

7:15  I stalo se, jakmile Gedeón uslyšel vyprávění toho snu a jeho výklad, že se poklonil. Vrátil se do izraelského tábora a řekl: Vstaňte, protože Hospodin vydal midjánský tábor do vaší ruky.

7:16  Rozdělil tři sta mužů do tří oddílů, dal jim všem do ruky beraní rohy, prázdné džbány a uvnitř těch džbánů byly pochodně.

7:17  A řekl jim: Sledujte mě a dělejte to stejně jako já. Hle, půjdu na kraj tábora a bude to tak, ⌈že co⌉ udělám já, uděláte stejně i vy.

7:18  Až zatroubím na beraní roh já a všichni, kdo jsou se mnou, zatroubíte také vy na beraní rohy okolo celého tábora a zavoláte: Za Hospodina a za Gedeóna.

7:19  Gedeón přišel se stem mužů, kteří byli s ním, na kraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, ⌈jakmile zcela postavili⌉ stráže. Zatroubili na beraní rohy a rozbili džbány, které měli v rukou.

7:20  I tři oddíly zatroubily na beraní rohy, rozbily džbány a uchopily do levé ruky pochodně a do pravé ruky beraní rohy, aby troubily, a zavolaly: Meč za Hospodina a za Gedeóna.

7:21  Postavili se každý na své místo okolo tábora a celý tábor běžel, křičeli a utíkali.

7:22  Tři sta beraních rohů troubilo a Hospodin obrátil meč ⌈jednoho proti druhému,⌉ a to v celém táboře. Tábor utíkal až do Bét–šity k Seréře, až k břehu Ábel–mechóly u Tabbátu.

7:23  ⌈Byli svoláni izraelští muži⌉ z Neftalího, z Ašera a z celého Manasesa a pronásledovali Midjánce.

7:24  Gedeón poslal posly po celém efrajimském pohoří se slovy: Sestupte vstříc Midjáncům a obsaďte jim vody až k Bét–báře a Jordán. ⌈Byli svoláni všichni efrajimští muži⌉ a obsadili vody až k Bét–báře a Jordán.

7:25  Přitom zajali dvě midjánská knížata, Óréba a Zéba. Oréba zabili na Cúr Órébu a Zéba zabili v Jekeb Zébu. Pronásledovali Midjánce a hlavu Óréba a Zéba přinesli Gedeónovi přes Jordán.

Chapter 8

8:1  Avšak efrajimští muži mu řekli: ⌈Jak jsi to s námi jednal,⌉ že jsi nás nezavolal, když jsi šel do boje s Midjánci? A silně se s ním přeli.

8:2  Nato jim odpověděl: Co jsem teď učinil takového jako vy? Což nejsou Efrajimovy paběrky lepší než Abíezerovo vinobraní?

8:3  Do vaší ruky dal Bůh midjánská knížata Óréba a Zéba. Co jsem mohl udělat jako vy? Tehdy ochabl jejich hněv proti němu, ⌈když promluvil tato slova.⌉

8:4  Gedeón přišel k Jordánu a prošel jím se třemi sty muži, kteří byli s ním, vyčerpaní, pronásledující nepřítele.

8:5  Požádal tedy muže ze Sukótu: Dejte, prosím, po bochníku chleba lidu, který jde v mých stopách, protože jsou vyčerpaní. Pronásleduji midjánské krále Zebacha a Salmunu.

8:6  Ale sukótská knížata odpověděla? Cožpak je pěst Zebacha a Salmuny již ve tvé ruce, že máme dát tvé armádě chléb?

8:7  Nato Gedeón řekl: Za tohle zmlátím vaše tělo stepním trním a bodláky, až dá Hospodin Zebacha a Salmunu do mé ruky.

8:8  Vystoupil odtamtud do Penúelu a promluvil k nim podobně. Muži z Penúelu mu odpověděli stejně, jako odpověděli muži sukótští.

8:9  Také mužům v Penúelu řekl: Až se v pokoji navrátím, strhnu tuto věž.

8:10  Zebach a Salmuna byli v Karkóru a s nimi jejich vojska, okolo patnácti tisíc, všichni, kteří zbyli z celého vojska synů východu. Padlých bylo sto dvacet tisíc mužů schopných tasit meč.

8:11  Gedeón vytáhl cestou těch, kdo přebývají ve stanech na východ od Nóbachu a Jogbohy, a přepadl tábor, právě když ten tábor spočíval v bezpečí.

8:12  Zebach a Salmuna utíkali a on je pronásledoval. Zajal oba midjánské krále, Zebacha a Salmunu, a celé vojsko uvedl v paniku.

8:13  Když se Gedeón, syn Jóášův, vracel z té bitvy ⌈od svahu Cheresu,⌉

8:14  zajal mládence ze sukótských mužů, vyptával se ho a on pro něho sepsal knížata Sukótu a jeho starší, sedmdesát sedm mužů.

8:15  Pak přišel k sukótským mužům a řekl: Zde jsou Zebach a Salmuna, pro které jste mě hanobili slovy: Cožpak je pěst Zebacha a Salmuny již ve tvé ruce, že máme dát tvým unaveným mužům chléb?

8:16  A vzal starší toho města a stepní trní a bodláky a dal jimi sukótským mužům ⌈za vyučenou.⌉

8:17  Strhl i věž v Penúelu a zabil muže toho města.

8:18  Potom se zeptal Zebacha a Salmuny: Jak vypadali ti muži, které jste zabili na Táboře? Odpověděli: Jaký jsi ty, takoví byli oni, všichni podle vzezření královští synové.

8:19  On řekl: To byli mí bratři, synové mé matky. Jakože živ je Hospodin: Kdybyste je nechali žít, nezabil bych vás.

8:20  A Jeterovi, svému prvorozenému, řekl: Vstaň, zabij je. Ale ten chlapec nevytáhl svůj meč, neboť se bál. Byl totiž ještě malý.

8:21  Tu řekl Zebach a Salmuna: Vstaň ty a zasáhni nás, vždyť ⌈jaký muž, taková jeho síla.⌉ Gedeón tedy vstal, zabil Zebacha a Salmunu a vzal si půlměsíčky, které měli na šíjích jejich velbloudi.

8:22  Izraelští muži pak Gedeónovi řekli: Vládni nad námi ty i tvůj syn a také ⌈tvůj vnuk,⌉ protože jsi nás zachránil z ruky Midjánců.

8:23  Ale Gedeón jim odpověděl: Nebudu nad vámi vládnout já, ani můj syn nad vámi nebude vládnout. Nad vámi bude vládnout Hospodin.

8:24  Gedeón jim dále řekl: Dovolte mi přednést vám prosbu: Dejte mi každý kroužek ze své kořisti. Měli totiž zlaté kroužky, protože tamti byli Izmaelité.

8:25  Oni odpověděli: Rádi dáme. Rozprostřeli plášť a hodili tam všichni kroužek ze své kořisti.

8:26  Váha těch zlatých kroužků, které si vyžádal, byla tisíc sedm set šekelů zlata mimo ty půlměsíčky, náušnice a roucha z purpuru, která měli na sobě midjánští králové, a mimo náhrdelníky, které visely na šíjích jejich velbloudů.

8:27  Gedeón ⌈z toho udělal efód,⌉ postavil ho ve svém městě, v Ofře, a všichni z Izraele tam za ním chodili smilnit, takže se stal Gedeónovi a jeho domu léčkou.

8:28  Tehdy byli Midjánci před syny Izraele pokořeni a již nepozdvihli hlavu. Země měla v Gedeónových dnech čtyřicet let klid.

8:29  Jerubaal, syn Jóášův, pak odešel a usadil se ve svém domě.

8:30  Gedeón měl dále sedmdesát synů, vzešlých z jeho beder, protože měl mnoho žen.

8:31  Také jeho konkubína, kterou měl v Šekemu, mu porodila syna a tomu dal jméno Abímelek.

8:32  Nakonec Gedeón, syn Jóášův, zemřel v utěšených šedinách a byl pohřben do hrobu svého otce Jóaše v Abíezerské Ofře.

8:33  I stalo se, jakmile Gedeón zemřel, že se synové Izraele odvrátili, chodili smilnit za baaly a ustanovili Baal–beríta svým bohem.

8:34  Synové Izraele si nepamatovali na Hospodina, svého Boha, který je vysvobozoval z ruky všech jejich okolních nepřátel.

8:35  Ani neprokázali milosrdenství domu Jerubaala Gedeóna za veškeré dobro, jež vykonal pro Izrael.

Chapter 9

9:1  Abímelek, syn Jerubaalův, pak šel do Šekemu k bratrům své matky a promluvil k nim a ke vší čeledi z domu rodu své matky:

9:2  Promluvte prosím ke všem občanům Šekemu: Co je pro vás lepší? Má nad vámi vládnout sedmdesát mužů, samí synové Jerubaalovi? Co kdyby nad vámi vládl jediný muž? Vzpomeňte si, že jsem vaše kost a vaše tělo.

9:3  Když o něm bratři jeho matky promluvili ke všem občanům Šekemu všechna tato slova, jejich srdce se naklonilo za Abímelekem, protože si řekli: Je to náš bratr.

9:4  Dali mu sedmdesát šekelů stříbra z chrámu Baal–beríta a Abímelek si za ně najal ničemné a bezohledné muže, kteří ho následovali.

9:5  A přišel do Ofry, do domu svého otce, a zabil své bratry, syny Jerubaalovy, sedmdesát mužů na jednom kameni. Zůstal Jótam, nejmladší syn Jerubaalův, protože se ukryl.

9:6  Pak se shromáždili všichni občané Šekemu a celé Bét–miló. Šli a ustanovili Abímeleka za krále u dubu, který stojí v Šekemu.

9:7  Když to oznámili Jótamovi, šel a postavil se na vrchol hory Gerizím, pozvedl svůj hlas a zavolal. Řekl jim: Poslouchejte mě, občané Šekemu, a vás nechť vyslechne Bůh.

9:8  Tak se jednou sešly stromy, aby nad sebou pomazaly krále, a řekly olivě: Kraluj nad námi.

9:9  Oliva jim však pravila: Cožpak bych se vzdala své tučnosti, pro kterou mě oslavují bohové i lidé, a šla se kymácet nad stromy?

9:10  Stromy tedy řekly fíkovníku: Pojď ty, kraluj nad námi.

9:11  I fíkovník jim odpověděl: Cožpak bych se vzdal své sladkosti a svého dobrého ovoce a šel se kymácet nad stromy?

9:12  Nato řekly stromy révě: Pojď ty, kraluj nad námi.

9:13  Rovněž réva jim pravila: Cožpak bych se vzdala svého mladého vína, které dává radost bohům i lidem, a šla se kymácet nad stromy?

9:14  Ještě řekly všechny stromy bodláku: Pojď ty, kraluj nad námi.

9:15  A bodlák stromům odpověděl: Jestliže mě opravdu chcete pomazat za krále nad sebou, přijďte a schovejte se v mém stínu. Pokud ne, ať vyjde z bodláku oheň a stráví libanonské cedry.

9:16  Nyní, jestliže jste si počínali věrně a bezúhonně, když jste ustanovili Abímeleka králem, pokud jste prokázali dobro Jerubaalovi a jeho domu a naložili jste s ním ⌈podle toho, co vykonaly jeho ruce,⌉

9:17  -- můj otec přece bojoval za vás, ⌈dal v sázku svou duši⌉ a vysvobodil vás z ruky Midjánců,

9:18  ale vy jste dnes povstali proti domu mého otce, zabili jste jeho syny, sedmdesát mužů, na jednom kameni a králem nad občany Šekemu jste ustanovili Abímeleka, syna jeho služebnice, protože je to váš bratr --

9:19  jestliže jste tedy věrně a bezúhonně jednali s Jerubaalem a s jeho domem tohoto dne, radujte se z Abímeleka a také on ať se raduje z vás.

9:20  Pokud tomu tak není, ať vyjde z Abímeleka oheň a stráví občany Šekemu a Bét–miló a ať vyjde oheň z občanů Šekemu a z Bét–miló a stráví Abímeleka.

9:21  Potom Jótam utekl, prchal pryč od svého bratra Abímeleka, odešel do Beéru a bydlel tam.

9:22  Abímelek vládl nad Izraelem tři roky.

9:23  Bůh pak poslal mezi Abímeleka a občany Šekemu zlého ducha a občané Šekemu se k Abímelekovi zachovali zrádně.

9:24  To pro násilí spáchané na sedmdesáti Jerubaalových synech, aby jejich krev dopadla na jejich bratra Abímeleka, který je zabil, a na občany Šekemu, kteří posilnili jeho ruce, aby zabil své bratry.

9:25  Občané Šekemu mu nastražili zálohy na vrcholech hor a okrádali každého, kdo procházel po cestě kolem nich. Abímelekovi to bylo oznámeno.

9:26  Tehdy přišel Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři a procházeli Šekemem. Občané Šekemu mu důvěřovali.

9:27  Vyšli na pole a sbírali víno ze svých vinic, šlapali ho a uspořádali slavnost. Vstoupili do chrámu svého boha, jedli a pili a proklínali Abímeleka.

9:28  Tehdy řekl Gaal, syn Ebedův: Kdo je Abímelek a kdo jsou ⌈šekemští, že jim⌉ budeme sloužit? Což to není syn Jerubaalův a není Zebúl jeho dohlížitel? Služte mužům Chamóra, otce Šekemova. Proč my máme sloužit jemu?

9:29  ⌈Kéž bych měl tento lid pod svým velením,⌉ abych Abímeleka odstranil! Abímelekovi řekl: Rozmnož svou armádu a vytáhni.

9:30  Když Zebúl, kníže města, uslyšel slova Gaala, syna Ebedova, vzplanul jeho hněv.

9:31  A poslal k Abímelekovi tajně posly se slovy: Hle Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři přicházejí do Šekemu. Pozor na ně! Pobuřují město proti tobě.

9:32  Nuže, vstaň v noci, ty i lid, který je s tebou, a nastraž v poli zálohu.

9:33  A časně ráno, jakmile vyjde slunce, vstaneš, vtrhneš do města a hle, on a lid, jenž je s ním, vytáhne ⌈proti tobě⌉ a ty s ním naložíš, ⌈jak se ti namane⌉.

9:34  V noci tedy Abímelek a všechen lid, který byl s ním, vstal a nastražili na Šekem zálohu -- čtyři oddíly.

9:35  Když Gaal, syn Ebedův, vyšel a postavil se do vchodu městské brány, Abímelek a lid, který byl s ním, vstal ze zálohy.

9:36  Gaal ten lid spatřil a řekl Zebúlovi: Podívej se, lid sestupuje z vrcholů hor. Ale Zebúl mu odpověděl: Vidíš jen stín hor, podobný mužům.

9:37  Gaal však ⌈mluvil stále dál.⌉ Řekl: Hle, lid sestupuje ze ⌈středu země⌉ a jeden oddíl přichází od cesty k dubu věštců.

9:38  Nato mu Zebúl řekl: Kde jsou tedy tvá ústa, kterými jsi prohlásil: Kdo je Abímelek, že mu máme sloužit? Cožpak tohle není ten lid, kterým jsi kvůli němu pohrdl? Vytáhni už konečně a bojuj proti němu.

9:39  Gaal tedy vytáhl v čele šekemských občanů a bojoval proti Abímelekovi.

9:40  Abímelek jej však pronásledoval a on před ním utekl. Padlo mnoho probodených až po vchod do brány.

9:41  Abímelek se usadil v Arúmě a Zebúl Gaala a jeho bratry vyhnal, takže nezůstali v Šekemu.

9:42  I stalo se příštího dne, že lid vyšel na pole. Oznámili to Abímelekovi.

9:43  Ten vzal lid, rozdělil je do tří oddílů a v poli nastražil zálohu. Rozhlédl se a hle, lid vychází z města. Povstal proti nim a pobil je.

9:44  Abímelek a oddíly, které byly s ním, vtrhly a postavily se ke vchodu do městské brány. Další dva oddíly pak vtrhly na všechny, kdo byli na poli, a pobily je.

9:45  Abímelek proti městu bojoval celý den, dobyl to město a lid, jenž byl v něm, zabil. Město zbořil a posypal ho solí.

9:46  Když to uslyšeli všichni občané šekemské věže, vešli do sklepení chrámu El–beríta.

9:47  Abímelekovi bylo oznámeno, že se shromáždili všichni občané šekemské věže.

9:48  Tu Abímelek vystoupil na horu Salmón, on i všechen lid, který byl s ním. Abímelek ⌈s sebou⌉ vzal sekery, usekl větev ze stromu, zvedl ji a položil si ji na rameno. Lidu, který byl s ním, řekl: Co jste viděli, že jsem udělal, pospěšte si a udělejte to jako já.

9:49  Také všechen lid tedy usekl každý svou větev, šli za Abímelekem, položili je na sklepení a zapálili nad nimi ⌈na tom sklepení oheň.⌉ Tak zemřeli také všichni lidé ze šekemské věže, asi tisíc mužů a žen.

9:50  Potom šel Abímelek do Tebesu, utábořil se u Tebesu a dobyl jej.

9:51  Uprostřed toho města byla pevná věž. Tam utekli všichni muži a ženy, všichni občané města, zavřeli za sebou a vystoupili na střechu té věže.

9:52  Abímelek přišel k věži, bojoval proti ní a přistoupil až ke vchodu té věže, aby ji spálil ohněm.

9:53  Vtom svrhla jedna žena Abímelekovi na hlavu vrchní mlýnský kámen a prorazila mu lebku.

9:54  Rychle zavolal na služebníka, svého zbrojnoše, a řekl mu: Vytáhni svůj meč a usmrť mě. Jinak o mně budou říkat: Zabila jej žena. Jeho služebník jej tedy probodnul a on zemřel.

9:55  Když izraelští muži viděli, že Abímelek zemřel, odešli každý do svého domova.

9:56  Tak Bůh odplatil Abímelekovi za zlo, jež spáchal proti svému otci, když zabil svých sedmdesát bratrů.

9:57  Také všechno zlo šekemských mužů Bůh obrátil na jejich hlavu a přišla na ně kletba Jótama, syna Jerubaalova.

Chapter 10

10:1  Po Abímelekovi pak povstal k záchraně Izraele isacharský muž Tóla, syn Púy, syna Dódova. Ten bydlel v Šamíru v efrajimském pohoří.

10:2  Soudil Izrael dvacet tři let. Zemřel a byl pohřben v Šamíru.

10:3  Po něm povstal Jaír Gileádský a soudil Izrael dvacet dva let.

10:4  Ten měl třicet synů, jezdících na třiceti oslech a patřilo jim třicet měst. Podle nich nazývají Jaírova tábořiště, která jsou v zemi Gileádu, až do tohoto dne.

10:5  Jaír zemřel a byl pohřben v Kamónu.

10:6  A synové Izraele dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, sloužili baalům a aštoretám, bohům aramejským, bohům sidónským, bohům moábským, bohům synů Amónových a bohům Pelištejců. Opustili Hospodina a nesloužili mu.

10:7  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky Pelištejců a do ruky synů Amónových.

10:8  ⌈Stírali a svírali⌉ syny Izraele od onoho roku po osmnáct let, všechny syny Izraele, kteří sídlili na druhé straně Jordánu v emorejské zemi, jež leží v Gileádu.

10:9  Synové Amónovi přešli Jordán, aby bojovali také proti Judovi, proti Benjamínovi a proti Efrajimovu domu. Izraelcům bylo velmi úzko.

10:10  Synové Izraele tehdy volali k Hospodinu o pomoc: Zhřešili jsme proti tobě, vždyť jsme opustili našeho Boha a sloužili jsme baalům.

10:11  Nato Hospodin synům Izraele odpověděl: Od Egypťanů, od Emorejců, od synů Amónových a od Pelištejců,

10:12  Sidónců, Amálekovců a Maónců, když vás utlačovali a křičeli jste ke mně, nezachraňoval jsem vás snad z jejich ruky?

10:13  Jenže vy jste mě opustili a sloužili jste jiným bohům. Proto vás ⌈už nebudu⌉ zachraňovat.

10:14  Jděte a volejte o pomoc k bohům, které jste si vyvolili. Oni ať vás zachrání v době vašeho soužení.

10:15  Avšak synové Izraele řekli Hospodinu: Zhřešili jsme, nalož s námi zcela tak, jak je dobré ve tvých očích. Jen nás, prosíme, tohoto dne vysvoboď.

10:16  Pak odstranili ze svého středu cizí bohy, sloužili Hospodinu a jeho duše ⌈se ustrnula nad⌉ trápením Izraele.

10:17  Synové Amónovi byli svoláni a utábořili se v Gileádu. Synové Izraele se také shromáždili a utábořili se v Mispě.

10:18  Tu lidé -- gileádská knížata -- říkali jeden druhému: Muž, který začne bojovat proti synům Amónovým, se stane předákem všech obyvatel Gileádu.

Chapter 11

11:1  Jiftách Gileádský byl udatný hrdina a byl synem prostitutky. Jiftácha zplodil Gileád.

11:2  I Gileádova žena mu porodila syny. Když synové té ženy vyrůstali, Jiftácha vyhnali. Řekli mu: Neobdržíš dědictví v domě našeho otce, protože jsi synem jiné ženy.

11:3  Jiftách před svými bratry utekl a bydlel v zemi Tóbu. K Jiftáchovi se seběhli ničemní muži a podnikali s ním výpady.

11:4  I stalo se po několika dnech, že synové Amónovi bojovali s Izraelem.

11:5  Pak se stalo, když už synové Amónovi bojovali s Izraelem, že přišli gileádští starší, aby vzali Jiftácha ze země Tóbu.

11:6  Řekli Jiftáchovi: Pojď, ⌈staneš se naším vůdcem.⌉ Bojujme proti synům Amónovým.

11:7  Nato Jiftách gileádským starším odpověděl: Cožpak jste mě vy neměli v nenávisti a nevyhnali jste mě z domu mého otce? Proč jste teď, když je vám úzko, přišli za mnou?

11:8  Gileádští starší Jiftáchovi řekli: Proto jsme se nyní obrátili na tebe. Půjdeš s námi, budeš bojovat proti synům Amónovým a staneš se naším předákem nade všemi obyvateli Gileádu.

11:9  Tu Jiftách gileádským starším řekl: Jestliže mě pohnete k návratu, ⌈abych bojoval⌉ proti synům Amónovým a Hospodin je přede mnou vydá, já budu vaším velitelem.

11:10  Gileádští starší Jiftáchovi odpověděli: Hospodin bude mezi námi svědkem, jestliže to neprovedeme podle tvého slova.

11:11  Jiftách tedy šel s gileádskými staršími a lid jej ustanovil nad sebou za předáka a za vůdce. Jiftách přednesl všechna svá slova před Hospodinem v Mispě.

11:12  Potom poslal Jiftách posly ke králi synů Amónových se slovy: ⌈Co proti mně máš,⌉ že jsi ke mně přitáhl, abys vedl válku proti mé zemí?

11:13  Král synů Amónových Jiftáchovým poslům odpověděl: Vždyť Izrael zabral mou zemi, když vystupoval z Egypta, od Arnónu až po Jabok a až k Jordánu. Nuže, vrať ji zpět v pokoji.

11:14  Jiftách pak poslal zase znovu posly ke králi synů Amónových.

11:15  A řekl mu: Toto prohlásil Jiftách: Izrael nezabral moábskou zemi ani zemi synů Amónových.

11:16  Protože když vystupovali z Egypta, šel Izrael pustinou až k Rákosovému moři a přišel do Kádeše.

11:17  Tu poslal Izrael posly k edómskému králi se slovy: Dovol, ať jen projdu tvou zemí. Ale edómský král je nevyslyšel. Také k moábskému králi poslal, ale ani ten nesvolil, a tak Izrael zůstal v Kádeši.

11:18  Šel pustinou, obešel edómskou zemi a moábskou zemi a přišel k moábské zemi od východu slunce. Utábořili se na druhé straně Arnónu. Nevstoupili na moábské území, protože Arnón je hranicí Moábu.

11:19  Pak poslal Izrael posly k emorejskému králi Síchonovi, králi Chešbónu. Izrael mu řekl: Dovol, ať jen projdeme tvou zemí až na moje území.

11:20  Ani Síchon Izraeli nevěřil, že jen projde jeho územím. Síchon shromáždil všechen svůj lid, utábořili se v Jahasu a bojoval s Izraelem.

11:21  A Hospodin, Bůh Izraele, vydal Síchona a všechen jeho lid Izraeli do ruky a pobili je. Izrael obsadil celou zemi Emorejců, obyvatel oné země.

11:22  Obsadili veškeré emorejské území od Arnónu až k Jaboku a od pustiny až k Jordánu.

11:23  Nuže, Hospodin, Bůh Izraele, podrobil Emorejce svému izraelskému lidu, a ty že ho obsadíš?

11:24  Což neobsadíš to, co ti podrobí Kemóš, tvůj bůh, právě a jen to? Vše, co podrobil Hospodin, náš Bůh, nám, to obsadíme my.

11:25  Nuže, cožpak jsi opravdu lepší než moábský král Balák, syn Sipórův? Cožpak opravdu vedl při s Izraelci, bojoval snad vážně proti nim?

11:26  Když bydlel Izrael v Chešbónu a v jeho vesnicích, v Aróeru a v jeho vesnicích a ve všech městech, která jsou vedle Arnónu, tři sta let, proč jste je nedobyli zpět během oné doby?

11:27  Já jsem se vůči tobě neprohřešil, avšak ty proti mně pácháš zlo, ⌈když proti mně chceš vést⌉ válku. Ať dnes Hospodin rozhodne jako soudce mezi syny Izraele a mezi syny Amónovými.

11:28  Ale král synů Amónových neposlechl Jiftáchova slova, která mu vzkázal.

11:29  Tu na Jiftáchovi spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, táhl i Mispou gileádskou a z Mispy gileádské táhl k synům Amónovým.

11:30  Jiftách tehdy učinil slib Hospodinu. Řekl: Jestliže opravdu vydáš syny Amónovy do mé ruky,

11:31  stane se toto: Cokoli vycházející, co mi vyjde naproti ze dveří mého domu, až se v pokoji navrátím od synů Amónových, bude patřit Hospodinu a přinesu to jako zápalnou oběť.

11:32  Potom Jiftách táhl k synům Amónovým, aby proti nim bojoval, a Hospodin je vydal do jeho ruky.

11:33  A pobíjel je od Aróeru, až tam, kudy se jde do Minítu, dvacet měst až po Ábel–keramím, tuze velkou porážkou. Synové Amónovi byli před syny Izraele pokořeni.

11:34  Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, jeho dcera mu vyšla naproti s tamburínkami a s tanci. Neměl mimo ni syna ani dceru, pouze ji, jedináčka.

11:35  I stalo se, jak ji uviděl, že roztrhl své roucho a řekl: Běda, má dcero, nadobro jsi mě srazila. Ty ⌈na mě přivádíš zkázu.⌉ Já jsem se zavázal Hospodinu svými ústy a nemohu to vzít zpět.

11:36  Nato mu řekla: Můj otče, zavázal ses Hospodinu svými ústy. Nalož se mnou podle toho, co vyšlo z tvých úst, poté, co za tebe Hospodin vykonal pomstu nad tvými nepřáteli ze synů Amónových.

11:37  Dále svému otci řekla: Ať je se mnou uzavřena tato úmluva: Nech mi dva měsíce. Chci odejít se svými přítelkyněmi, budu se rozplývat nářkem na horách a budu oplakávat své panenství.

11:38  Odpověděl jí: Jdi. Dal jí na to dva měsíce a ona šla se svými přítelkyněmi a oplakávala v horách své panenství.

11:39  I stalo se po dvou měsících, když se navrátila k svému otci, že s ní naložil podle svého slibu, který dal. Ona nepoznala muže. Stalo se pak v Izraeli zvykem,

11:40  že se ⌈rok co rok⌉ dcery Izraele scházely, aby si připomínaly dceru Jiftácha Gileádského po čtyři dny v roce.

Chapter 12

12:1  Efrajimští ⌈muži byli svoláni, táhli⌉ na sever a řekli Jiftáchovi: Proč jsi táhl bojovat proti synům Amónovým, a nás jsi nezavolal, abychom šli s tebou? Tvůj dům nad tebou spálíme ohněm.

12:2  Nato jim Jiftách řekl: Byl jsem mužem velikého sporu, já a můj lid, se syny Amónovými. Volal jsem k vám o pomoc, ale nezachránili jste mě z jejich ruky.

12:3  Když jsem viděl, že mě nezachráníte, ⌈vystavil jsem tedy svůj život nebezpečí,⌉ táhl jsem na syny Amónovy a Hospodin mi je vydal do ruky. Proč jste na mě tohoto dne vytáhli, abyste proti mně bojovali?

12:4  Pak Jiftách shromáždil všechny gileádské muže, bojoval s Efrajimem a gileádští muži pobili Efrajimce, protože řekli: Vy Gileáďané jste efrajimští uprchlíci ⌈uprostřed Efrajima a uprostřed Manasesa.⌉

12:5  Gileád dobyl na Efrajimovi jordánské brody. Kdykoli se stalo, že efrajimští uprchlíci říkali: Chci se přebrodit, tu jim gileádští muži odpověděli: Ty jsi Efratejec? Pokud řekl: Nejsem,

12:6  poručili mu: Tak řekni: Šibbolet. Pokud řekl: Sibbolet a nedokázal to vyslovit správně, chytili ho a zabili ho tam u jordánských brodů. V oné době padlo z Efrajima čtyřicet dva tisíce mužů.

12:7  Jiftách soudil Izrael šest let. I zemřel Jiftách Gileádský a byl pohřben v jednom z gileádských měst.

12:8  Po něm soudil Izrael Ibsán z Bét–lechemu.

12:9  Ten měl třicet synů. Třicet dcer vyvdal pryč a třicet dcer přivedl pro své syny odjinud. Izrael soudil sedm let.

12:10  I zemřel Ibsán a byl pohřben v Bét–lechemu.

12:11  Po něm soudil Izrael Elón Zabulónský. Soudil Izrael deset let.

12:12  I zemřel Elón Zabulónský a byl pohřben v Ajalónu v zabulónské zemi.

12:13  Po něm soudil Izrael Abdón, syn Hiléla Pireatónského.

12:14  Ten měl čtyřicet synů a třicet vnuků jezdících na sedmdesáti oslech. Soudil Izrael osm let.

12:15  I zemřel Abdón, syn Hiléla Pireatónského, a byl pohřben v Pireatónu v efrajimské zemi v Amáleckém pohoří.

Chapter 13

13:1  Synové Izraele dále páchali to, co je v Hospodinových očích zlé, a Hospodin je vydal na čtyřicet let do ruky Pelištejců.

13:2  Byl jeden muž ze Soreje z danovské čeledi jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila.

13:3  Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: Jen pohleď: Jsi neplodná a nerodila jsi, ale otěhotníš a porodíš syna.

13:4  Nuže, měj se bedlivě na pozoru: Nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst nic nečistého.

13:5  Neboť hle, budeš těhotná a porodíš syna. Na jeho hlavu nevstoupí břitva, protože ten chlapec bude od těhotenství Boží nazír. On začne zachraňovat Izrael z ruky Pelištejců.

13:6  Ta žena šla a řekla svému muži: Přišel ke mně muž Boží. Jeho vzhled byl jako vzhled Božího anděla, velmi hrozný. Nezeptala jsem se ho, odkud je, ani on mi neoznámil své jméno.

13:7  A řekl mi: Hle, ty budeš těhotná a porodíš syna. Teď nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst žádnou nečistotu, protože ten chlapec bude Boží nazír od samého těhotenství až do dne své smrti.

13:8  Nato Manóach naléhavě prosil Hospodina. Řekl: Dovol, můj Pane, prosím, ať muž Boží, kterého jsi poslal, přijde znovu k nám a poučí nás, co máme udělat s tím narozeným chlapcem.

13:9  A Bůh Manóacha vyslyšel. Boží anděl přišel znovu k té ženě, když pobývala na poli a její muž Manóach s ní nebyl.

13:10  Ta žena si tedy pospíšila, běžela a oznámila to svému muži. Řekla mu: Hle, ukázal se mi ten muž, jenž ke mně onehdy přišel.

13:11  Tu Manóach vstal a šel za svou ženou, přišel k tomu muži a zeptal se ho: Ty jsi ten muž, který mluvil s touto ženou? On odpověděl: To jsem já.

13:12  Manóach řekl: Nechť se nyní naplní tvá slova přikazující, jaké je ⌈nařízení o tom chlapci⌉ a ⌈jeho díle.⌉

13:13  Hospodinův anděl Manóachovi řekl: Ať se ta žena má na pozoru před vším, o čem jsem jí řekl.

13:14  Nepojí z ničeho, co pochází z vinné révy. Nebude pít víno ani pivo a nebude jíst žádnou nečistotu. Vše, co jsem jí přikázal, ať zachovává.

13:15  Manóach pak Hospodinovu andělu řekl: Dovol, ať tě zdržíme a připravíme ti kůzle.

13:16  Hospodinův anděl Manóachovi odpověděl: Pokud mě zdržíš, nepojím z tvého pokrmu, ale připravíš–li Hospodinu zápalnou oběť, přines ji. Manóach totiž nevěděl, že je to Hospodinův anděl.

13:17  Manóach se pak Hospodinova anděla zeptal: Jak zní tvé jméno? Ať tě poctíme, až se naplní tvé slovo.

13:18  Ale Hospodinův anděl mu odpověděl: Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné.

13:19  Manóach tedy vzal kůzle a přídavnou oběť a přinesl to na skálu Hospodinu. Ten ⌈se ukázal jako podivuhodný ve svém působení a Manóach a jeho žena to viděli.⌉

13:20  I stalo se, když stoupal plamen od oltáře k nebesům, že i Hospodinův anděl vystoupil v plameni z oltáře. Když to Manóach a jeho žena viděli, padli tváří k zemi.

13:21  Více se už Hospodinův anděl Manóachovi a jeho ženě neukazoval. Tehdy Manóach poznal, že to byl Hospodinův anděl.

13:22  Tu Manóach řekl své ženě: Jistě zemřeme, protože jsme viděli Boha.

13:23  Ale jeho žena mu odpověděla: Kdyby se Hospodinu zalíbilo nás usmrtit, nepřijal by z naší ruky zápalnou a přídavnou oběť, ani by nám neukázal všechny tyto věci a nezvěstoval by nám po celý ten čas něco takového.

13:24  Ta žena pak porodila syna a nazvala ho jménem Samson. Chlapec vyrůstal a Hospodin mu žehnal.

13:25  A Hospodinův Duch jej začal ponoukat v táboře Danovců mezi Soreou a Eštaólem.

Chapter 14

14:1  Tehdy Samson sestoupil do Timny a spatřil v Timně ženu z pelištejských dcer.

14:2  Vystoupil tedy odtamtud a oznámil to svému otci a své matce. Řekl: Uviděl jsem v Timně ženu z pelištejských dcer. Nuže, vezměte ji pro mě za ženu.

14:3  Jeho otec a matka mu však řekli: Cožpak se nenajde žena mezi dcerami tvých bratrů a v celém mém lidu, že si jdeš vzít ženu z neobřezaných Pelištejců? Ale Samson svému otci odpověděl: Tu pro mě vezmi, protože ona je v mých očích ta pravá.

14:4  Jeho otec ani matka nevěděli, že je od Hospodina, protože on hledá u Pelištejců příležitost. V oné době Pelištejci vládli nad Izraelci.

14:5  I sestoupil Samson, jeho otec i matka do Timny a přišli až k vinicím u Timny a hle, potkal se s ním mladý řvoucí lev.

14:6  Tu jej uchvátil Duch Hospodinův a on ho roztrhl, jako by roztrhl kůzle, ačkoliv neměl nic v ruce. Svému otci ani matce nepověděl, co udělal.

14:7  Pak sestoupil dolů a promluvil s tou ženou; v Samsonových očích to byla ta pravá.

14:8  Po několika dnech se opět vrátil, aby si ji vzal. Přitom odbočil, aby se podíval na zdechlinu toho lva, a vida: V těle toho lva byl roj včel a med.

14:9  Tak si ho vyškrábl na dlaň a ⌈dal se při chůzi do jídla.⌉ Přišel k svému otci a matce, dal jim to a oni jedli. Nepověděl jim však, že ten med vyškrábl ze lvího těla.

14:10  Jeho otec pak sestoupil k té ženě a Samson tam uspořádal hostinu, protože tak to mládenci dělávali.

14:11  I stalo se, jak ho uviděli, že vybrali třicet společníků a ti zůstali s ním.

14:12  Samson jim řekl: Dovolte, ať vám dám hádanku. Jestliže mi s jistotou sdělíte ⌈její řešení⌉ za sedm dnů hostiny a uhodnete–li, dám vám třicet košil a třicet proměnných rouch.

14:13  Jestliže mi ho ale nebudete schopni oznámit, dáte vy mně třicet košil a třicet proměnných rouch. Řekli mu: Dej nám svou hádanku, poslechneme si ji.

14:14  Řekl jim tedy: Ze žrouta vyšla potrava a ze silného vyšla sladkost. Tři dny nebyli schopni oznámit řešení té hádanky.

14:15  Když nastal sedmý den, řekli Samsonově ženě: Přemluv svého muže, ať nám sdělí řešení té hádanky, jinak spálíme tebe i dům tvého otce ohněm. Copak jste nás svolali kvůli našemu ožebračení? ⌈To snad ne?⌉

14:16  Samsonova žena se před ním rozplakala a řekla: ⌈Vůbec mě nemáš rád,⌉ nemiluješ mě. Synům mého lidu jsi dal hádanku a mně jsi nesdělil její řešení. Řekl jí: Hle, svému otci ani své matce jsem ho nesdělil, a tobě ho mám sdělit?

14:17  A plakala před ním těch sedm dnů, kdy měli svou hostinu. Sedmý den se stalo, že jí ho sdělil, protože na něho naléhala. I sdělila řešení té hádanky synům svého lidu.

14:18  Muži toho města mu pak sedmého dne, dříve než zapadlo slunko, řekli: Co je sladší než med a co silnější než lev? Odpověděl jim: Kdybyste neorali s mou jalovicí, mou hádanku byste neuhodli.

14:19  Tu jej uchvátil Duch Hospodinův a sestoupil do Aškalónu. Pobil z nich třicet mužů, pobral jejich výstroj a dal proměnná roucha těm, kdo sdělili řešení hádanky. Pak vzplanul jeho hněv a on vystoupil do domu svého otce.

14:20  Samsonova žena se potom dostala jeho příteli, který mu byl společníkem.

Chapter 15

15:1  I stalo se po několika dnech ve dnech sklizně pšenice, že Samson navštívil svou ženu s kůzletem. Řekl: Chci vejít ke své ženě do pokoje. Ale její otec mu nedovolil vejít.

15:2  Její otec dále řekl: Říkal jsem si stále, že jsi ji opravdu neměl rád, a dal jsem ji tvému společníkovi. Což není její mladší sestra hezčí než ona? Nechť je tvá místo ní.

15:3  Ale Samson jim řekl: Tentokrát jsem vůči Pelištejcům nevinný, když s nimi zle naložím.

15:4  Tu Samson šel a polapil tři sta lišek. Vzal pochodně, obrátil ocas k ocasu a umístil jednu pochodeň doprostřed mezi ty dva ocasy.

15:5  Pak zapálil na pochodních oheň a vypustil je do nepožatého obilí Pelištejců. Tak zapálil vše -- od stohu přes nepožaté obilí až po vinici i olivový háj.

15:6  Pelištejci se ptali: Kdo tohle udělal? A lidé říkali: Samson, zeť toho Timnaťana, protože vzal jeho ženu a dal ji jeho společníkovi. A tak Pelištejci vyšli a upálili ji i jejího otce ohněm.

15:7  Nato jim Samson řekl: Pokud budete páchat něco takového, tak nepřestanu, dokud se vám nepomstím.

15:8  A zbil je, ⌈hlava nehlava,⌉ velkou ranou. Pak sestoupil dolů a usadil se ve skalní strži Étamu.

15:9  Pelištejci však vytáhli, utábořili se v Judsku a rozložili se v Lechí.

15:10  Judští muži se ptali: Proč jste proti nám vytáhli? Odpověděli: Abychom spoutali Samsona. Vytáhli jsme, abychom mu provedli to, co on provedl nám.

15:11  Tři tisíce mužů z Judska tedy sestoupilo ke skalní strži Étamu a řekli Samsonovi: Cožpak jsi nevěděl, že nad námi vládnou Pelištejci? Co jsi nám to provedl? Odpověděl jim: To, co provedli mně, to jsem i já provedl jim.

15:12  Řekli mu: Sestoupili jsme, abychom tě spoutali, abychom tě vydali Pelištejcům do ruky. Nato jim řekl Samson: Přísahejte mi, že vy proti mně nezasáhnete.

15:13  Prohlásili tedy před ním: Ne, jenom tě pevně svážeme a vydáme tě do jejich ruky. Určitě tě neusmrtíme. Svázali ho do dvou nových popruhů a odvedli ho od té skály.

15:14  Když přicházel k Lechí, Pelištejci ⌈ho přivítali řevem.⌉ Vtom ho uchvátil Duch Hospodinův a popruhy, které měl na pažích, byly jako knoty, které se spálily v ohni, a pouta se mu uvolnila z rukou.

15:15  Pak našel čerstvou oslí čelist, vztáhl ruku, zmocnil se jí a pobil s ní tisíc mužů.

15:16  Tehdy Samson pravil: Oslí čelistí ⌈hromadu, dvě hromady,⌉ oslí čelistí pobil jsem tisíc mužů.

15:17  I stalo se, když domluvil, že odhodil tu čelist z ruky a nazval ono místo Rámat–lechí.

15:18  Pak dostal velkou žízeň a volal k Hospodinu. Řekl: Ty jsi vložil do ruky svého otroka tuto velikou spásu a teď tu zemřu žízní a padnu do ruky těch neobřezanců!

15:19  A Bůh rozpoltil prohlubeň, která je v Lechí. Vyšla z ní voda, on se napil, jeho duch se navrátil a ⌈ožil. Proto ji nazval⌉ jménem Pramen volajícího, jenž je v Lechí až do tohoto dne.

15:20  Soudil potom Izrael za dnů Pelištejců dvacet let.

Chapter 16

16:1  Potom šel Samson do Gazy. Uviděl tam prostitutku a vešel k ní.

16:2  Obyvatelům Gazy bylo řečeno: Přišel sem Samson. Obcházeli a číhali na něho celou noc v bráně toho města a celou tu noc tiše vyčkávali se slovy: Až do svítání a pak ho zabijeme.

16:3  Samson však ležel jen do půlnoci. Uprostřed noci vstal, uchopil ⌈vrata městské brány a obě veřeje a vyrazil je i se závorou.⌉ Položil si je na ramena a vynesl na vrchol hory, která se tyčí směrem k Chebrónu.

16:4  I stalo se potom, že se zamiloval do ženy v údolí Sorék jménem Delíla.

16:5  Vypravili se k ní tedy pelištejští vladaři a řekli jí: Umluv ho a zjisti, v čem spočívá jeho velká síla a čím jej přemůžeme a svážeme, abychom ho pokořili. My ti dáme každý tisíc sto šekelů stříbra.

16:6  A tak Delíla řekla Samsonovi: Pověz mi, prosím, v čem spočívá tvá velká síla a čím můžeš být spoután, abys byl poražen.

16:7  Samson jí pověděl: Jestliže mě svážou sedmi syrovými lany, která nebyla vysušena, zeslábnu a budu jako kterýkoli jiný člověk.

16:8  Pelištejští vladaři jí tedy přinesli sedm syrových lan, která nebyla vysušena, a těmi ho svázala.

16:9  Ti, kdo na něj číhali, seděli u ní v pokoji. Řekla mu: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Zpřetrhal ta lana, jako se přetrhne šňůrka z koudele, když se přiblíží k ohni, a jeho síla nebyla odhalena.

16:10  Nato Delíla Samsonovi řekla: Vida, podváděl jsi mě a vykládal jsi mi lži. Nyní mi prosím pověz, čím můžeš být spoután.

16:11  Řekl jí: Jestliže mě pevně svážou novými popruhy, s nimiž nebyla konána práce, zeslábnu a budu jako kterýkoli jiný člověk.

16:12  Delíla tedy vzala nové popruhy a svázala ho jimi. Pak mu řekla: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Ti, kdo na něj číhali, seděli v pokoji. Ale on je na svých pažích zpřetrhal jako šňůry.

16:13  Delíla nato Samsonovi řekla: Až doposud jsi mě podváděl a vykládal jsi mi lži. Pověz mi, čím můžeš být spoután. Řekl jí: Stačí, když vetkáš sedm pramenů vlasů mé hlavy do osnovy.

16:14  Upevnila osnovu ještě kolíkem a řekla mu: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! On se probral ze spánku a vytrhl ten kolík, člunek i osnovu.

16:15  Nato mu řekla: Jak můžeš říkat: Miluji tě, když tvé srdce není se mnou? Takhle jsi mě třikrát podvedl a nepověděl jsi mi, v čem spočívá tvá velká síla.

16:16  I stalo se, když na něho naléhala svými slovy celé dny, dotírala na něho, že se jeho duše k smrti unavila.

16:17  Tu jí otevřel celé své srdce a řekl jí: Na mou hlavu nevstoupila břitva, protože od lůna své matky jsem Boží nazír. Pokud bych byl oholen, odstoupí ode mě má síla, zeslábnu a budu jako každý jiný člověk.

16:18  Když Delíla viděla, že jí otevřel celé své srdce, vzkázala a zavolala pelištejské vladaře: Tentokrát přijďte, protože mi otevřel celé své srdce. Pelištejští vladaři k ní přišli a přinesli s sebou stříbro.

16:19  I uspala jej na svých kolenou, pak zavolala jednoho muže a nechala oholit sedm pramenů vlasů jeho hlavy. ⌈Začala ho ponižovat⌉ a jeho síla od něj odstoupila.

16:20  Opět řekla: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Probral se ze spánku a řekl si: Vyjdu z toho jako tolikrát předtím a otřepu se. On nevěděl, že se od něj Hospodin odvrátil.

16:21  Pelištejci ho chytili, vyloupali mu oči, zavedli ho do Gazy a svázali ho bronzovými okovy. Byl přinucen mlít ve vězení.

16:22  Tam, kde byl oholen, mu ale vlasy na hlavě začaly dorůstat.

16:23  Pelištejští vladaři se shromáždili, aby obětovali velký obětní hod pro svého boha Dágona a pro radost. Řekli: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele Samsona.

16:24  Když ho lid viděl, chválil svého boha, neboť řekl: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele a pustošitele naší země, který rozmnožil naše pobité.

16:25  I stalo se, ⌈když jim bylo dobře u srdce,⌉ že řekli: Zavolejte Samsona, ať nás baví. Zavolali tedy Samsona z vězení, dováděl před nimi a postavili ho mezi sloupy.

16:26  Tu řekl Samson mládenci, který ho držel za ruku: Pusť mě a nech mě ohmatat ty sloupy, kterými je dům držen, ať se o ně opřu.

16:27  Ten dům byl plný mužů a žen, byli tam všichni pelištejští vladaři a na střeše asi tři tisíce mužů a žen, kteří se dívali, jak je Samson baví.

16:28  I volal Samson k Hospodinu. Řekl: Panovníku Hospodine, rozpomeň se, prosím, na mě a posilni mě, prosím, ještě tentokrát, Bože, ať se Pelištejcům pomstím jedinou pomstou za obě své oči.

16:29  Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, kterými byl dům držený, a vzepřel se o ně, o jeden svou pravicí a o druhý svou levicí.

16:30  Samson řekl: Ať má duše zemře s Pelištejci. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl. Mrtvých, které usmrtil při svém skonu, bylo více, než těch, které usmrtil za svého života.

16:31  Potom sestoupili jeho bratři a celý dům jeho otce, vyzvedli ho, vynesli a pohřbili ho mezi Soreou a Eštaólem do hrobu jeho otce Manóacha. On soudil Izrael dvacet let.

Chapter 17

17:1  Byl jeden muž z efrajimského pohoří jménem Míkajáš.

17:2  Ten řekl své matce: Tisíc sto šekelů stříbra, které ti bylo vzato a ty jsi kvůli němu vyslovila kletbu a také jsi mi ji řekla, hle, to stříbro je u mě. Vzal jsem ho já. Jeho matka řekla: Můj synu, ⌈jsi požehnaný Hospodinu.⌉

17:3  A vrátil těch tisíc sto šekelů stříbra své matce. Jeho matka řekla: To stříbro jsem cele oddělila pro Hospodina od sebe svému synovi, aby zhotovil tesanou a litou modlu. Nyní ti je vracím.

17:4  On to stříbro vrátil své matce. Jeho matka vzala dvě stě šekelů stříbra, dala ho zlatníkovi a ten mu zhotovil tesanou a litou modlu, která stála v Míkajášově domě.

17:5  Ten muž Míka měl dům bohů, zhotovil si efód a domácího bůžka. Zplnomocnil jednoho ze svých synů a ten se mu stal knězem.

17:6  V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.

17:7  Byl pak jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi. Byl to lévita pobývající tam jako cizinec.

17:8  Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby jako cizinec pobýval, kde se naskytne, a přišel do efrajimského pohoří až k Míkovu domu, ⌈jak konal svou pouť.⌉

17:9  Tu se ho Míka zeptal: Odkud přicházíš? Řekl mu: Jsem lévita z judského Betléma a putuji, abych jako cizinec pobýval, kde se naskytne.

17:10  Nato mu Míka řekl: Zůstaň se mnou a buď mi otcem a knězem. Já ti dám deset šekelů stříbra na rok, ⌈řádné ošacení⌉ a stravu. Lévita tedy šel.

17:11  A lévita byl ochoten u toho muže zůstat. Ten mládenec pro něho byl jako jeden z jeho synů.

17:12  Míka lévitu zplnomocnil, on se stal jeho kněžským služebníkem a zůstal v Míkově domě.

17:13  Míka tehdy řekl: Nyní jsem poznal, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, protože se u mě stal knězem ten lévita.

Chapter 18

18:1  V oněch dnech nebyl v Izraeli král. A v oněch dnech pro sebe danovský kmen hledal dědictví, aby se usídlil, protože mu až do onoho dne nepřipadlo mezi izraelskými kmeny nic do dědictví.

18:2  Synové Danovi tedy poslali pět mužů ze své čeledi, bojovníků ze svých končin ze Soreje a z Eštaólu, aby prozkoumali zemi a aby ji důkladně prohlédli. Řekli jim: Jděte a důkladně prohlédněte tu zemi. Přišli do efrajimského pohoří až k Míkovu domu a nocovali tam.

18:3  Když byli u Míkova domu, všimli si hlasu toho lévijského mládence. Zašli tam a zeptali se ho: Kdo tě sem přivedl? Co tady děláš? Co to tu máš?

18:4  Odpověděl jim: To a to se mnou Míka dojednal, najal mě a já jsem se mu stal knězem.

18:5  Nato mu řekli: Prosíme, doptávej se Boha, ať poznáme, zdali dopřeje úspěch naší cestě, po níž jdeme.

18:6  Kněz jim řekl: Jděte v pokoji. Vaše cesta, po níž půjdete, je před Hospodinem.

18:7  Těch pět mužů šlo, přišli do Lajiše a viděli lid, který v něm byl poklidný, bydlel v bezpečí po způsobu Sidónců a byl bezstarostný. Nikdo v zemi nepotupoval úmluvu, nezískával vlastnictví mocí. Byli daleko od Sidónců a neměli s nikým úmluvu.

18:8  Vrátili se ke svým bratrům do Soreje a Eštaólu. Jejich bratři se jich zeptali: ⌈Jak jste na tom?⌉

18:9  Odpověděli: Vstaňte a vytáhneme proti nim, protože jsme viděli tu zemi a hle, je velmi dobrá, ale vy jste neteční. Nebuďte líní jít, vstoupit do té země a obsadit ji.

18:10  Až vytáhnete, přijdete k bezstarostnému lidu a země je rozlehlá na všechny strany, vždyť Bůh ji vydal do vaší ruky -- místo, kde není nouze vůbec v ničem, co bývá na zemi.

18:11  I vyrazilo odtamtud z danovské čeledi, ze Soreje a z Eštaólu, šest set mužů, přepásaných válečnými zbraněmi.

18:12  Vytáhli a utábořili se u Kirjat–jearímu v Judsku. Kvůli tomu nazvali ono místo Danovský tábor a je tomu tak až do tohoto dne. Všimněte si ho za Kirjat–jearímem.

18:13  Odtamtud prošli efrajimským pohořím a přišli až k Míkovu domu.

18:14  Tu promluvilo těch pět mužů, kteří se vydali prozkoumat zemi Lajiš. Řekli svým bratrům: Zdalipak víte, že je v těchto domech efód, domácí bůžek a tesaná a litá modla? Nuže, rozvažte, co provedete.

18:15  Zašli tam tedy, přišli k domu toho lévijského mládence, k domu Míkovu, a ⌈zeptali se ho, jak se mu daří,⌉

18:16  zatímco šest set mužů z Danových synů, přepásaných válečnými zbraněmi, stálo u vchodu do brány.

18:17  Pak vystoupilo těch pět mužů, kteří se vydali prozkoumat zemi. Přišli tam, vzali tu tesanou modlu a efód, domácího bůžka i litou modlu. Kněz přitom stál u vchodu do brány se šesti sty muži, přepásanými válečnými zbraněmi.

18:18  Když ti muži vešli do Míkova domu a vzali tesanou modlu, efód, domácího bůžka a litou modlu, zeptal se jich kněz: Co to děláte?

18:19  Odpověděli mu: Mlč, polož si ruku na ústa a pojď s námi. Buď nám otcem a knězem. Co je lepší: Abys byl knězem domu jednoho muže, nebo abys byl knězem kmene a čeledi v Izraeli?

18:20  To se srdci toho kněze líbilo. Vzal efód, domácího bůžka a tesanou modlu a vstoupil mezi lid.

18:21  Nato se obrátili a vyšli. Malé děti, dobytek a cenný majetek umístili před sebe.

18:22  Vzdálili se od Míkova domu a tu se shromáždili muži z domů, které stály u domu Míkova, a stíhali syny Danovy.

18:23  Křičeli na syny Danovy. Ti se ohlédli a řekli Míkovi: Jaké máš přání, že ses shromáždil?

18:24  Odpověděl jim: Vzali jste mé bohy, které jsem zhotovil, a kněze a odešli jste. Co se mnou bude dál? Jak se mě můžete ptát: Jaké máš přání?

18:25  Nato mu synové Danovi řekli: Nezvyšuj na nás hlas, jinak se na vás vrhnou rozhořčení muži a ztratíš život svůj i život svého domu.

18:26  Synové Danovi pak šli svou cestou. Když Míka viděl, že jsou silnější než on, obrátil se a vrátil se domů.

18:27  Oni vzali s sebou to, co si Míka zhotovil, a kněze, kterého měl, a přitáhli k Lajiši na poklidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město spálili ohněm.

18:28  A nebyl, kdo by město vysvobodil, protože bylo daleko od Sidónu a neměli s nikým úmluvu. Bylo v údolí u Bét–rechóbu. Synové Danovi to město opět postavili a usadili se v něm.

18:29  Tehdy nazvali to město jménem Dan podle jména svého otce Dana, který se narodil Izraelovi. Původně však mělo to město jméno Lajiš.

18:30  Synové Danovi tam tu tesanou modlu postavili pro sebe a Jónatan, syn Geršóma, syna Mojžíšova, on i jeho synové se stali kněžími pro danovský kmen až do dne vystěhování té země.

18:31  Míkovu tesanou modlu, kterou zhotovil, tam měli pro sebe umístěnou po všechny dny, kdy byl dům Boží v Šílu.

Chapter 19

19:1  I stalo se ⌈v oněch dnech, kdy nebyl v Izraeli král,⌉ že nějaký lévita pobývající jako cizinec v odlehlých končinách efrajimského pohoří si vzal konkubínu z judského Betléma.

19:2  Jeho konkubína ⌈mu byla nevěrná,⌉ odešla od něj do domu svého otce do judského Betléma a zůstala tam po dobu čtyř měsíců.

19:3  Tu její muž vstal a šel za ní, promluvit k jejímu srdci, aby se navrátila. Byl s ním jeho služebník a oslí spřežení. I uvedla jej do domu svého otce. Když ho otec té dívky spatřil, zaradoval se, že se s ním setkává.

19:4  Jeho tchán, otec dívky, ho přemluvil, a tak s ním tři dny pobyl. Jedli, pili a nocovali tam.

19:5  I stalo se čtvrtého dne, když časně ráno vstali a povstal k odchodu, že otec dívky řekl svému zeťovi: Posilni se kouskem chleba a potom půjdete.

19:6  Zůstali tedy, ti dva spolu jedli a pili a otec dívky tomu muži řekl: Prosím, buď tak laskav a přenocuj, ⌈ať je ti dobře u srdce.⌉

19:7  Ten muž vstal k odchodu, ale jeho tchán ho přinutil, a tak se vrátil a znovu tam přenocoval.

19:8  Pátý den vstal k odchodu časně zrána. Otec té dívky řekl: Posilni se přece a zdržte se, než den pokročí. A oba pojedli.

19:9  Když vstal ten muž k odchodu, on i jeho konkubína a jeho služebník, tu mu řekl jeho tchán, otec dívky: Podívej se přece, den se nachýlil ⌈a nastává večer.⌉ Ano, zůstaňte přece přes noc, dnes si lehněte. Přenocuj tady, ⌈ať je ti dobře u srdce⌉ a zítra časně vstanete na svou cestu a odejdeš ke svému stanu.

19:10  Muž ale nechtěl přenocovat. Vstal, vyšel a přišel až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém, a s ním osedlané oslí spřežení a jeho konkubína.

19:11  Byli u Jebúsu a den velmi pokročil. Tu řekl služebník svému pánu: Pojďme prosím, zajděme do tohoto jebúsejského města a přenocujme v něm.

19:12  Jeho pán mu odpověděl: Nezajdeme do města cizozemců, kteří nejsou ze synů Izraele. Projdeme až do Gibeje.

19:13  A řekl svému služebníku: Pojď, přiblížíme se k jednomu z těch míst. Přenocujeme v Gibeji nebo v Rámě.

19:14  Prošli tedy tím místem, šli a slunce jim zapadlo u Gibeje, která patří Benjamínovi.

19:15  A odbočili tam, aby došli do Gibeje a přenocovali. Přišel a posadil se na náměstí toho města, ale nebyl nikdo, kdo by je přijal do domu, aby mohli přenocovat.

19:16  Vtom hle, nějaký stařec přichází večer z pole od svého díla. Ten muž byl z efrajimského pohoří a jako cizinec pobýval v Gibeji. Muži toho místa byli ovšem synové Benjamínovi.

19:17  Když pozvedl své oči a spatřil toho muže, poutníka, na náměstí města, zeptal se ten starý muž: Kam jdeš a odkud přicházíš?

19:18  Odpověděl mu: Procházíme z judského Betléma až do odlehlých končin efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma, jsem poutník, a teď jdu do Hospodinova domu. Není však, kdo by mě přijal do domu.

19:19  Mám i slámu a krmivo pro naše osly a také chléb a víno mám pro sebe i pro tvou služebnici a pro služebníka, kterého mají tví otroci s sebou. Vůbec v ničem nemám nouzi.

19:20  Nato řekl ten stařec: Pokoj tobě. Jen uval všechnu svou nouzi na mě. Jenom nezůstávej přes noc na náměstí.

19:21  Přivedl ho do svého domu, namíchal krmení pro osly a umyli si nohy. Pak jedli a pili.

19:22  Když se posilňovali, hle, muži toho města, ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a volali na starce, vlastníka domu: Vyveď toho muže, který přišel do tvého domu, ať ho poznáme.

19:23  Vlastník domu k nim vyšel a řekl jim: Ne, bratři moji, nepáchejte přece zlo poté, co tento muž přišel do mého domu. Nedopouštějte se takového bláznovství.

19:24  Zde je má dcera, panna, a jeho konkubína. Ihned je vyvedu. Ponižte je a udělejte s nimi, co je vám libo, ale proti tomuto muži se nedopouštějte žádného takového bláznovství.

19:25  Ti muži ho však nechtěli poslechnout. Tu se ten muž chopil své konkubíny a vyvedl ji k nim na ulici. Poznali ji a vyžívali se na ní celou noc až do rána a propustili ji ⌈při východu⌉ jitřenky.

19:26  Ráno ta žena přišla nazpět a zhroutila se u vchodu do domu toho muže, kde byl její pán. Ležela tam až do svítání.

19:27  Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu a vyšel, aby se vydal na cestu, a hle, žena, jeho konkubína, leží u vchodu do domu a její ruce jsou na prahu.

19:28  Řekl jí: Vstaň a půjdeme, ale ona neodpovídala. Vzal ji tedy na osla. I vstal ten muž a vydal se k domovu.

19:29  Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil konkubínu, rozsekal ji podle jejích kostí na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém území Izraele.

19:30  Ať každý, kdo to vidí, řekne: Nestalo se ani nebylo viděno něco takového ode dne, kdy vyšli synové Izraele z egyptské země, až do tohoto dne. ⌈Zvažte to,⌉ poraďte se a vyslovte se.

Chapter 20

20:1  Tehdy přišli všichni synové Izraele a obec se shromáždila jako jeden muž od Danu až po Beer–šebu i zemi Gileád k Hospodinu do Mispy.

20:2  Vůdcové všeho lidu ze všech izraelských kmenů se postavili ve shromáždění Božího lidu, čtyři sta tisíc mužů, pěšáků schopných tasit meč.

20:3  Synové Benjamínovi slyšeli, že synové Izraele vytáhli do Mispy. Synové Izraele se ptali: Povězte, jak se stalo takové zlo?

20:4  Nato odpověděl lévita, muž té zavražděné ženy. Řekl: Já jsem se svou konkubínou přišel přenocovat do Gibeje, která patří Benjamínovi.

20:5  Občané Gibeje však proti mně povstali a obklíčili kvůli mně v noci dům. Mě zamýšleli zabít a mou konkubínu ponižovali, až zemřela.

20:6  Tu jsem svou konkubínu uchopil, rozsekal jsem ji na kusy a poslal jsem ji na celé území izraelského dědictví, protože oni spáchali v Izraeli hanebnost a bláznovství.

20:7  Hle, vy všichni jste synové Izraele; ujměte se tady té záležitosti a učiňte rozhodnutí.

20:8  Tehdy všechen lid povstal jako jeden muž se slovy: Nikdo nepůjdeme ke svému stanu a nikdo neodejdeme do svého domu.

20:9  Nuže, toto je věc, kterou provedeme s Gibejí: Potáhneme proti ní podle losu.

20:10  Vezmeme tedy deset mužů ze sta od každého z izraelských kmenů a sto z tisíce a tisíc z desetitisíce, aby vzali zásobu potravin pro lid, který přitáhne na Benjamínovu Gebu, aby s ní naložil podle všeho bláznovství, které spáchala v Izraeli.

20:11  Tak ⌈se odebrali všichni izraelští muži⌉ k tomu městu jako jeden muž -- spojenci.

20:12  Dále poslaly izraelské kmeny muže do všech Benjamínových kmenů se slovy: ⌈Jaké zlo se to u vás stalo?⌉

20:13  Nyní tedy vydejte ty ničemníky, kteří jsou v Gibeji. Usmrťme je a vyhlaďme zlo z Izraele. Ale synové Benjamínovi nechtěli uposlechnout své bratry, syny Izraele.

20:14  Pak se synové Benjamínovi shromáždili z měst do Gibeje, aby vytáhli do boje se syny Izraele.

20:15  V onen den bylo napočítáno synů Benjamínových z měst dvacet šest tisíc mužů schopných tasit meč, mimo sedmi set vybraných mužů, kteří byli napočítáni z obyvatel Gibeje.

20:16  Ze všeho tohoto lidu bylo vybráno sedm set mužů ⌈nevládnoucích pravou rukou;⌉ každý z nich vrhal z praku kámen nachlup přesně a neminul cíl.

20:17  Izraelských mužů bylo napočítáno mimo Benjamínců čtyři sta tisíc mužů schopných tasit meč; všichni to byli bojovníci.

20:18  Povstali, vystoupili do Bét–elu a doptávali se Boha. Synové Izraele se ptali: Kdo z nás má vytáhnout jako první do bitvy se syny Benjamínovými? Hospodin odpověděl: Juda půjde jako první.

20:19  Ráno tedy synové Izraele povstali a utábořili se u Gibeje.

20:20  Pak ⌈vytáhli izraelští muži⌉ do bitvy s Benjamínci. Izraelští muži se proti nim sešikovali k bitvě u Gibeje.

20:21  Vtom vytáhli synové Benjamínovi z Gibeje a srazili v Izraeli v onen den dvacet dva tisíc mužů k zemi.

20:22  Ale lid, izraelští muži, se posilnili a znovu se sešikovali k boji na místě, kde se sešikovali prvního dne.

20:23  Tehdy synové Izraele přišli a plakali před Hospodinem až do večera a doptávali se Hospodina: To se máme znovu pustit do boje se syny svého bratra Benjamína? Hospodin řekl: Vytáhněte proti němu.

20:24  Synové Izraele se tedy druhého dne přiblížili k synům Benjamínovým.

20:25  I druhého dne jim Benjamín vytáhl naproti z Gibeje a srazil mezi syny Izraele znovu k zemi osmnáct tisíc mužů. Ti všichni byli ozbrojeni mečem.

20:26  Tu vystoupili všichni synové Izraele a všechen lid, přišli do Bét–elu, plakali a pobývali tam před Hospodinem. V onen den se postili až do večera a přinesli před Hospodina zápalné a pohostinné oběti.

20:27  Pak se synové Izraele doptávali Hospodina; v oněch dnech tam byla truhla Boží smlouvy.

20:28  A Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, před ní v oněch dnech stál se slovy: To máme stále znovu táhnout do boje se syny svého bratra Benjamína, nebo máme přestat? Hospodin řekl: Vytáhněte, protože zítra ho vydám do tvé ruky.

20:29  Izrael pak umístil v okolí Gibeje zálohy.

20:30  Třetího dne vytáhli synové Izraele proti synům Benjamínovým a sešikovali se u Gibeje jako dvakrát předtím.

20:31  I synové Benjamínovi vytáhli naproti tomu lidu, odlákáni od města, a začali pobíjet některé z toho lidu, probodávat je jako již dvakrát předtím. Na silnicích, z nichž jedna vystupuje do Bét–elu a druhá do Gibeje, zůstalo v poli asi třicet mužů z Izraele.

20:32  Tu synové Benjamínovi řekli: Jsou před námi poraženi jako předtím. Synové Izraele však řekli: Utíkejme, odlákáme je od města k silnicím.

20:33  A všichni izraelští muži vstali ze svého místa a sešikovali se v Baal–támaře, zatímco se izraelská záloha vyřítila ze svého místa z Gebské planiny.

20:34  Odnaproti přitáhlo ke Gibeji deset tisíc mužů vybraných z celého Izraele. Rozpoutala se těžká bitva a oni nevěděli, že je zasáhla zhouba.

20:35  I porazil Hospodin Benjamína před Izraelem. Synové Izraele v onen den uvrhli do zkázy dvacet pět tisíc a sto mužů z Benjamína. Ti všichni byli ozbrojeni mečem.

20:36  Synové Benjamínovi viděli, že jsou poraženi. Izraelští muži přenechali Benjamínovi území, protože spoléhali na zálohu, kterou umístili proti Gibeji.

20:37  Tu ti ze zálohy přispěchali a vtrhli do Gibeje. Záloha vytáhla a pobila celé město ostřím meče.

20:38  Izraelští muži měli se zálohou určené znamení: Nechte z města vystupovat mnoho kouře, abyste jim dali znamení.

20:39  Izraelští muži se v boji obrátili a Benjamínci začali pobíjet probodené z izraelských mužů, asi třicet mužů, protože si řekli: Jistě je před námi nadobro poražen jako v té první bitvě.

20:40  Tehdy začalo vystupovat z města znamení -- sloup kouře. Benjamín se za ním ohlédl a hle, celé to město stoupalo v plamenech k nebesům.

20:41  Tu se ⌈izraelští muži obrátili a muži Benjamínovi se vyděsili,⌉ protože zjistili, že je zasáhla zhouba.

20:42  Obrátili se před izraelskými muži směrem do pustiny, ale válečná vřava jim byla v patách a ti, kteří vyšli z měst, je sráželi v jejich středu.

20:43  Obklíčili Benjamína, pronásledovali ho bez odpočinutí, šlapali mu na paty až před Gibeu na východu slunce.

20:44  Tak padlo z Benjamína osmnáct tisíc mužů. Byli to samí bojovníci.

20:45  Ostatní se obrátili a utíkali do pustiny ke skále Rimónu. Dohledali z nich na silnicích pět tisíc mužů, ⌈stíhali je⌉ až ke Gideómu a pobili z nich dva tisíce mužů.

20:46  Všech padlých z Benjamína bylo v onen den dvacet pět tisíc mužů schopných tasit meč. Byli to samí bojovníci.

20:47  Šest set mužů se však obrátilo a utíkali do pustiny ke skále Rimónu. Pobývali ve skále Rimónu čtyři měsíce.

20:48  Izraelští muži se pak vrátili k synům Benjamínovým a pobili je ostřím meče, muže z města, stejně jako zvíře, stejně jako všechno, co se našlo. Také všechna města, ⌈která objevili,⌉ podpálili.

Chapter 21

21:1  A všichni izraelští muži v Mispě přísahali: Nikdo z nás nedá Benjamínci za ženu svou dceru.

21:2  Potom lid přišel do Bét–elu, seděli tam až do večera před Bohem, ⌈pozvedli svůj hlas a dali se do velkého pláče.⌉

21:3  A ptali se: Hospodine, Bože Izraele, proč se tohle stalo v Izraeli, aby byl dnes od Izraele odečten jeden kmen?

21:4  I stalo se příštího dne, že lid časně ráno vstal, postavili tam oltář a přinesli zápalné a pohostinné oběti.

21:5  Synové Izraele se pak zeptali: Kdo ze všech izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do shromáždění? Protože byla vydána veliká přísaha proti tomu, kdo by nevystoupil k Hospodinu do Mispy: Jistě bude usmrcen.

21:6  Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: Dnes byl od Izraele odseknut jeden kmen.

21:7  Co pro ně uděláme, pro ty zbývající Benjamínce, aby měli ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženy žádné z našich dcer.

21:8  A ptali se: Kdo jako jediný z izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do Mispy? A hle, z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo.

21:9  Byl tedy spočítán lid a vida: Nikdo z obyvatel Jábeše v Gileádu tam nebyl.

21:10  A tak tam poslali z obce dvanáct tisíc mužů z bojovníků a přikázali jim: Jděte, pobijete obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, rovněž ženy a malé děti.

21:11  Toto je věc, kterou učiníte každému muži a každé ženě, která poznala ulehnutí s mužem -- zasvětíte je zkáze.

21:12  I nalezli mezi obyvateli Jábeše v Gileádu čtyři sta dívek, panen, které nepoznaly muže při ulehnutí s mužem, a přivedli je do tábora v Šílu, které je v kenaanské zemi.

21:13  Celá obec pak vzkázala a promluvila k synům Benjamínovým, kteří byli ve skále Rimónu. Vyhlásili jim pokoj.

21:14  V onen čas se tedy Benjamínci vrátili. Dali jim ženy, které zachovali při životě mezi ženami z gileádského Jábeše, ale tolik jich pro ně nenašli.

21:15  Lid Benjamína litoval, protože Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu.

21:16  Nato se starší obce zeptali: Jak to uděláme se ženami pro ty zbývající, když byly ženy z Benjamína vyhubeny?

21:17  Řekli tedy: Benjamínovi náleží vlastnictví uprchlíka. Kmen nebude z Izraele vymazán.

21:18  My jim však nemůžeme dát ženy ze svých dcer, neboť synové Izraele přísahali: Proklet buď ten, kdo dá ženu Benjamínci.

21:19  Pak řekli: Hle, ⌈rok co rok⌉ se koná Hospodinův svátek v Šílu, které je severně od Bét–elu, na východ slunce od silnice, která vystupuje z Bét–elu do Šekemu, a na jih od Lebóny.

21:20  A synům Benjamínovým přikázali: Jděte, budete číhat ve vinicích.

21:21  Budete se dívat a hle, až vyjdou šíloské dcery plesat v tancích, vyrazíte z vinic a chytíte si každý svou ženu ze šíloských dcer. Pak odejdete do benjamínské země.

21:22  A stane–li se, že přijdou jejich otcové nebo bratři, aby s námi vedli spor, řekneme jim: Slitujte se nad námi kvůli nim, vždyť jsme nevzali pro každého ženu v boji. Protože vy jste jim je v pravý čas nedali, proviníte se.

21:23  Synové Benjamínovi tak učinili a unesli ženy podle svého počtu z tanečnic, které uchvátili. Potom odešli a navrátili se ke svému dědictví. Postavili města a usadili se v nich.

21:24  A tak se v onen čas odtamtud synové Izraele rozešli, každý ke svému kmeni a ke své čeledi. Odešli odtamtud každý ke svému dědictví.

21:25  ⌈V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.⌉