DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Judges

Chapter 1

1:1  After the death of Joshua, the children of Israel consulted the Lord, saying: Who shall go up before us against the Chanaanite, and shall be the leader of the war?

1:1  Now after the death of Joshua it came to pass, that the children of Israel asked the Lord, saying, Who shall go up for us against the Canaanites first, to fight against them?

1:1  Po Jozuově smrti se synové Izraele dotázali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kenaancům první?“

1:1  Po Jozuově smrti se synové Izraele ptali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kanaáncům jako první?“

1:1  I stalo se po smrti Jozua, že se synové Izraele doptávali Hospodina: Kdo z nás vytáhne proti Kenaancům ⌈jako první,⌉ aby s nimi vedl válku?

1:1  Stalo se pak po smrti Jozue, otázali se synové Izraelští Hospodina, řkouce: Kdo z nás potáhne proti Kananejskému napřed, aby bojoval s ním?

1:1  Post mortem Josue, consuluerunt filii Israël Dominum, dicentes : Quis ascendet ante nos contra Chananæum, et erit dux belli ?

1:2  And the Lord said: Juda shall go up: behold I have delivered the land into his hands.

1:2  And the Lord said, Judah shall go up: behold, I have delivered the land into his hand.

1:2  Hospodin odpověděl: „První potáhne Juda; do jeho rukou jsem dal zemi.“

1:2  Hospodin odpověděl: „Ať vytáhne Juda. Hle, dal jsem mu tu zem do rukou.“

1:2  A Hospodin odpověděl: Vytáhne Juda. Hle, vydal jsem tu zemi do jeho ruky.

1:2  Jimž řekl Hospodin: Juda nechť táhne, aj, dal jsem tu zemi v ruku jeho.

1:2  Dixitque Dominus : Judas ascendet : ecce tradidi terram in manus ejus.

1:3  And Juda said to Simeon, his brother: Come up with me into my lot, and fight against the Chanaanite, that I also may go along with thee into thy lot. And Simeon went with him.

1:3  And Judah said unto Simeon his brother, Come up with me into my lot, that we may fight against the Canaanites; and I likewise will go with thee into thy lot. So Simeon went with him.

1:3  I vyzval Juda svého bratra Šimeóna: „Vytáhni se mnou do území, které mi bylo přiděleno losem, a budeme bojovat proti Kenaancům. Já pak půjdu zase s tebou do území přiděleného tobě.“ Šimeón s ním tedy šel.

1:3  Kmen Juda pak řekl svým bratrům ze Šimeona: „Pojďte s námi do našeho podílu bojovat proti Kanaáncům. My pak zase půjdeme s vámi do vašeho podílu.“ Kmen Šimeon s ním tedy šel.

1:3  Juda řekl svému bratru Šimeónovi: Vytáhni se mnou do území mého losu a bojujme proti Kenaancům. A já s tebou také půjdu do území tvého losu. Šimeón šel tedy s ním.

1:3  (Řekl pak byl Juda Simeonovi bratru svému: Potáhni se mnou k dobývání losu mého, abychom bojovali proti Kananejskému, a já také potáhnu s tebou k dobývání losu tvého. I táhl s ním Simeon.)

1:3  Et ait Judas Simeoni fratri suo : Ascende mecum in sortem meam, et pugna contra Chananæum, ut et ego pergam tecum in sortem tuam. Et abiit cum eo Simeon.

1:4  And Juda went up, and the Lord delivered the Chanaanite, and the Pherezite into their hands: and they slew of them in Bezec ten thousand men.

1:4  And Judah went up; and the Lord delivered the Canaanites and the Perizzites into their hand: and they slew of them in Bezek ten thousand men.

1:4  Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů.

1:4  Juda vytáhl a Hospodin vydal Kanaánce i Perizejce do jejich rukou. Pobili jich v Bezeku 10 000.

1:4  Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů.

1:4  Tedy vytáhl Juda, i dal Hospodin Kananejského a Ferezejského v ruce jejich, a porazili z nich v Bezeku deset tisíc mužů.

1:4  Ascenditque Judas, et tradidit Dominus Chananæum ac Pherezæum in manus eorum : et percusserunt in Bezec decem millia virorum.

1:5  And they found Adonibezec in Bezec, and fought against him, and they defeated the Chanaanite, and the Pherezite.

1:5  And they found Adoni–bezek in Bezek: and they fought against him, and they slew the Canaanites and the Perizzites.

1:5  V Bezeku zastihli také Adoní-bezeka a bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce.

1:5  Tam také narazili na Adoni-bezeka a bojovali s ním. Kanaánce i Perizejce pobili,

1:5  Přitom nalezli v Bezeku Adoní–bezeka, bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce.

1:5  Nebo nalezše Adonibezeka v Bezeku, bojovali proti němu, a porazili Kananejského i Ferezejského.

1:5  Inveneruntque Adonibezec in Bezec, et pugnaverunt contra eum, ac percusserunt Chananæum et Pherezæum.

1:6  And Adonibezec fled: and they pursued after him and took him, and cut off his fingers and toes.

1:6  But Adoni–bezek fled; and they pursued after him, and caught him, and cut off his thumbs and his great toes.

1:6  Avšak Adoní-bezek utekl. Proto jej pronásledovali, chytili jej a uťali mu palce na rukou i u nohou.

1:6  ale Adoni-bezek uprchl. Pronásledovali ho, a když ho dopadli, usekali mu palce na rukou i na nohou.

1:6  Adoní–bezek však utekl a oni jej pronásledovali. Chytili ho a usekli mu palce na rukou i na nohou.

1:6  Když pak utíkal Adonibezek, honili ho, a chytivše jej, zutínali mu palce u rukou i noh.

1:6  Fugit autem Adonibezec : quem persecuti comprehenderunt, cæsis summitatibus manuum ejus ac pedum.

1:7  And Adonibezec said: Seventy kings, having their fingers and toes cut off, gathered up the leavings of the meat under my table: as I have done, so hath God requited me. And they brought him to Jerusalem, and he died there.

1:7  And Adoni–bezek said, Threescore and ten kings, having their thumbs and their great toes cut off, gathered their meat under my table: as I have done, so God hath requited me. And they brought him to Jerusalem, and there he died.

1:7  Tu Adoní-bezek doznal: „Sedmdesát králů s uťatými palci na rukou i u nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem činíval, tak mi Bůh odplatil.“ Odvlekli jej do Jeruzaléma a tam zemřel.

1:7  Adoni-bezek tehdy řekl: „Sedmdesát králů s usekanými palci na rukou i na nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem jednal, tak mi Bůh odplatil.“ Odvedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.

1:7  Adoní–bezek nato řekl: Sedmdesát králů s useknutými palci na rukou a na nohou sbírávalo pod mým stolem. Jak jsem jednal já, tak mi Bůh odplatil. Přivedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.

1:7  Tedy řekl Adonibezek: Sedmdesáte králů s uťatými palci u rukou i noh svých sbírali drobty pod stolem mým; jakž jsem činil, tak odplatil mi Bůh. I přivedli jej do Jeruzaléma, a tam umřel.

1:7  Dixitque Adonibezec : Septuaginta reges amputatis manuum ac pedum summitatibus colligebant sub mensa mea ciborum reliquias : sicut feci, ita reddidit mihi Deus. Adduxeruntque eum in Jerusalem, et ibi mortuus est.

1:8  And the children of Juda besieging Jerusalem, took it, and put it to the sword, and set the whole city on fire.

1:8  Now the children of Judah had fought against Jerusalem, and had taken it, and smitten it with the edge of the sword, and set the city on fire.

1:8  Judovci bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ostřím meče a město vypálili.

1:8  Synové Judy zaútočili také na Jeruzalém a dobyli ho. Vybili město ostřím meče a vypálili.

1:8  Synové Judovi bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ho ostřím meče a město podpálili.

1:8  Nebo byli vybojovali synové Juda Jeruzalém, a vzavše jej, zbili obyvatele jeho ostrostí meče a město vypálili.

1:8  Oppugnantes ergo filii Juda Jerusalem, ceperunt eam, et percusserunt in ore gladii, tradentes cunctam incendio civitatem.

1:9  And afterwards they went down and fought against the Chanaanite, who dwelt in the mountains, and in the south, and in the plains.

1:9  And afterward the children of Judah went down to fight against the Canaanites, that dwelt in the mountain, and in the south, and in the valley.

1:9  Potom se vypravili do boje proti Kenaancům, kteří byli usazeni na pohoří, v Negebu a v Přímořské nížině.

1:9  Potom sestoupili, aby bojovali proti Kanaáncům bydlícím v horách, v Negevu a v podhůří.

1:9  Potom synové Judovi sestoupili do boje s Kenaanci sídlícími na pohoří, v Negebu a v Šefele.

1:9  Potom také vytáhli synové Judovi, aby bojovali proti Kananejskému, bydlícímu na horách při straně polední i na rovinách.

1:9  Et postea descendentes pugnaverunt contra Chananæum, qui habitabat in montanis, et ad meridiem, et in campestribus.

1:10  And Juda going forward against the Chanaanite, that dwelt in Hebron, (the name whereof was in former times Cariath-Arbe) slew Sesai, and Ahiman, and Tholmai:

1:10  And Judah went against the Canaanites that dwelt in Hebron: (now the name of Hebron before was Kirjath–arba:) and they slew Sheshai, and Ahiman, and Talmai.

1:10  Tak se vydal Juda proti Kenaancům sídlícím v Chebrónu; Chebrón se předtím jmenoval Kirjat-arba. Pobili Šešaje, Achímana a Talmaje.

1:10  Vytáhli také proti Kanaáncům obývajícím Hebron (dříve nazývaný Kiriat-arba), kde porazili Šešaje, Achimana a Talmaje.

1:10  Tak táhl Juda proti Kenaancům, sídlícím v Chebrónu (jméno Chebrónu bylo předtím Kirjat–arba) a pobili Šéšaje, Achímana a Talmaje.

1:10  Nebo byl vytáhl Juda proti Kananejskému, kterýž bydlil v Hebronu, (jméno pak Hebronu prvé bylo Kariatarbe,) a pobil Sesaie, a Achimana, a Tolmaie.

1:10  Pergensque Judas contra Chananæum, qui habitabat in Hebron (cujus nomen fuit antiquitus Cariath Arbe), percussit Sesai, et Ahiman, et Tholmai :

1:11  And departing from thence, he went to the inhabitants of Dabir, the ancient name of which was Cariath-Sepher, that is, the city of letters.

1:11  And from thence he went against the inhabitants of Debir: and the name of Debir before was Kirjath–sepher:

1:11  Odtud se vydal proti obyvatelům Debíru; Debír se předtím jmenoval Kirjat-sefer.

1:11  Odtamtud kmen Juda vytáhl proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).

1:11  Odtud táhl proti obyvatelům Debíru (jméno Debíru bylo předtím Kirjat–sefer).

1:11  A odtud byl táhl na obyvatele Dabir, (jméno pak Dabir prvé bylo Kariatsefer).

1:11  atque inde profectus abiit ad habitatores Dabir, cujus nomen vetus erat Cariath Sepher, id est, civitas litterarum.

1:12  And Caleb said: He that shall take Cariath-Sepher, and lay it waste, to him will I give my daughter Axa to wife.

1:12  And Caleb said, He that smiteth Kirjath–sepher, and taketh it, to him will I give Achsah my daughter to wife.

1:12  Káleb tenkrát prohlásil: „Kdo přepadne Kirjat-sefer a dobude jej, tomu dám za manželku svou dceru Aksu.“

1:12  Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“

1:12  Tehdy řekl Káleb: Kdo přepadne Kirjat–sefer a dobude ho, tomu dám svou dceru Aksu, za ženu.

1:12  Kdežto řekl Kálef: Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal by je, dám jemu Axu dceru svou za manželku.

1:12  Dixitque Caleb : Qui percusserit Cariath Sepher, et vastaverit eam, dabo ei Axam filiam meam uxorem.

1:13  And Othoniel, the son of Cenez, the younger brother of Caleb, having taken it, he gave him Axa his daughter to wife.

1:13  And Othniel the son of Kenaz, Caleb’s younger brother, took it: and he gave him Achsah his daughter to wife.

1:13  Dobyl jej Otníel, syn Kenazův, mladší bratr Kálebův; dal mu tedy svou dceru Aksu za manželku.

1:13  Dobyl ho Otniel, syn Kálebova mladšího bratra Kenaze, a tak mu dal svou dceru Aksu za ženu.

1:13  Dobyl ho Otníel, syn ⌈Kenazův, mladší bratr Káleba,⌉ a on mu dal svou dceru Aksu za ženu.

1:13  Tedy dobyl ho Otoniel, syn Cenezův, bratra Kálefova mladšího, i dal jemu Axu dceru svou za manželku.

1:13  Cumque cepisset eam Othoniel filius Cenez frater Caleb minor, dedit ei Axam filiam suam conjugem.

1:14  And as she was going on her way, her husband admonished her to ask a field of her father. And as she sighed sitting on her ass, Caleb said to her: What aileth thee?

1:14  And it came to pass, when she came to him, that she moved him to ask of her father a field: and she lighted from off her ass; and Caleb said unto her, What wilt thou?

1:14  Když přišla, navedla jej, aby žádal jejího otce o pole. Sesedla z osla. Káleb se jí otázal: „Co si přeješ?“

1:14  Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“

1:14  I stalo se, když přišla, že jej navedla, aby žádal od jejího otce pole. Sesedla z osla a Káleb se jí zeptal: ⌈Jaké máš⌉ přání?

1:14  Stalo se pak, že když přišla k němu, ponukla ho, aby prosil otce jejího za pole; i ssedla s osla. A řekl jí Kálef: Cožť jest?

1:14  Quam pergentem in itinere monuit vir suus ut peteret a patre suo agrum. Quæ cum suspirasset sedens in asino, dixit ei Caleb : Quid habes ?

1:15  But she answered: Give me a blessing, for thou hast given me a dry land: give me also a watery land So Caleb gave her the upper and the nether watery ground.

1:15  And she said unto him, Give me a blessing: for thou hast given me a south land; give me also springs of water. And Caleb gave her the upper springs and the nether springs.

1:15  Odpověděla mu: „Obdař mě požehnáním! Když jsi mne provdal do jižního suchopáru, dej mi také vodní zřídla.“ Káleb jí tedy dal zřídla, horní a dolní.

1:15  „Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot.

1:15  Odpověděla mu: Dej mi požehnání, protože ⌈jsi mě provdal do jižní země,⌉ dej mi vodní nádrže. Káleb jí tedy dal horní i dolní nádrže.

1:15  A ona odpověděla: Dej mi dar; poněvadžs mi dal zemi suchou, dej mi také studnice vod. I dal jí Kálef studnice v horních i dolních končinách.

1:15  At illa respondit : Da mihi benedictionem, quia terram arentem dedisti mihi : da et irriguam aquis. Dedit ergo ei Caleb irriguum superius, et irriguum inferius.

1:16  And the children of the Cinite, the kinsman of Moses, went up from the city of palms, with the children of Juda, into the wilderness of his lot, which is at the south side of Arad, and they dwelt with him.

1:16  And the children of the Kenite, Moses’ father in law, went up out of the city of palm trees with the children of Judah into the wilderness of Judah, which lieth in the south of Arad; and they went and dwelt among the people.

1:16  Kénijci, synové Mojžíšova tchána, vytáhli z Palmového města spolu s Judovci do Judské stepi jižně od Aradu. Tam se usadili s lidem.

1:16  S Judovými syny vytáhli z Palmového města do Judské pouště na jih od Aradu také potomci Mojžíšova tchána, Kenijce. Když tam dorazili, usídlili se mezi místními.

1:16  Synové Kénijce, Mojžíšova tchána, vytáhli z Ír–hatmarímu se syny Judovými do judské pustiny, která je ⌈na jih od Aradu,⌉ putovali a usadili se s tím lidem.

1:16  Synové také Cinejského, tchána Mojžíšova, odebrali se z města palmového s syny Juda na poušť Judovu, jenž jest k straně polední městu Arad; a odšedše, bydlili s lidem tím.

1:16  Filii autem Cinæi cognati Moysi ascenderunt de civitate palmarum cum filiis Juda, in desertum sortis ejus, quod est ad meridiem Arad, et habitaverunt cum eo.

1:17  And Juda went with Simeon, his brother, and they together defeated the Chanaanites that dwelt in Sephaath, and slew them. And the name of the city was called Horma, that is, Anathema.

1:17  And Judah went with Simeon his brother, and they slew the Canaanites that inhabited Zephath, and utterly destroyed it. And the name of the city was called Hormah.

1:17  Juda však táhl se svým bratrem Šimeónem a pobili Kenaance sídlící v Sefatu. Zničili město jako klaté; proto mu dali jméno Chorma (to je Klatbě propadlé).

1:17  Juda ale táhl se svým bratrem Šimeonem dál, vybili Kanaánce bydlící v Cefatu a vyhubili je jako proklaté. To město proto dostalo jméno Chorma, Klatba.

1:17  A Juda šel se svým bratrem Šimeónem, pobili Kenaance sídlící v Sefatu a zasvětili je zkáze. Potom nazvali to město jménem Chorma.

1:17  Potom táhl Juda s Simeonem, bratrem svým, a porazili Kananejské přebývající v Sefat, a zkazili je. I nazváno jest jméno města toho Horma.

1:17  Abiit autem Judas cum Simeone fratre suo, et percusserunt simul Chananæum qui habitabat in Sephaath, et interfecerunt eum. Vocatumque est nomen urbis, Horma, id est, anathema.

1:18  And Juda took Gaza, with its confines, and Ascalon, and Accaron, with their confines.

1:18  Also Judah took Gaza with the coast thereof, and Askelon with the coast thereof, and Ekron with the coast thereof.

1:18  Juda dobyl také Gázu a její území, Aškalón a jeho území, Ekrón a jeho území.

1:18  Juda dobýval také Gazu, Aškelon, Ekron a jejich okolí,

1:18  Juda také dobyl Gazu a její území, Aškalón a jeho území a Ekrón a jeho území.

1:18  Dobyl také Juda Gázy a pomezí jeho, i Aškalonu s pomezím jeho, též Akaronu a pomezí jeho.

1:18  Cepitque Judas Gazam cum finibus suis, et Ascalonem, atque Accaron cum terminis suis.

1:19  And the Lord was with Juda, and he possessed the hill country: but was not able to destroy the inhabitants of the valley, because they had many chariots armed with scythes.

1:19  And the Lord was with Judah; and he drave out the inhabitants of the mountain; but could not drive out the inhabitants of the valley, because they had chariots of iron.

1:19  Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl s to podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy.

1:19  ale nedokázal obyvatele nížiny vyhnat, protože měli železné vozy. Hospodin však byl s Judou, a tak se mu podařilo zabrat pohoří.

1:19  Hospodin byl s Judou a ten si podrobil pohoří. Ale nebyl schopen podrobit si obyvatele údolí, protože měli železné vozy.

1:19  Nebo byl Hospodin s Judou, a vyhnal obyvatele hor, ale nevyhnal obyvatelů údolí, proto že vozy železné měli.

1:19  Fuitque Dominus cum Juda, et montana possedit : nec potuit delere habitatores vallis, quia falcatis curribus abundabant.

1:20  And they gave Hebron to Caleb, as Moses had said, who destroyed out of it the three sons of Enac.

1:20  And they gave Hebron unto Caleb, as Moses said: and he expelled thence the three sons of Anak.

1:20  Kálebovi dali Chebrón, jak rozhodl Mojžíš; vyhnal odtud tři Anákovce.

1:20  Hebron dali podle Mojžíšova slova Kálebovi a ten odsud vyhnal trojici Anakových synů.

1:20  Kálebovi dali Chebrón, jak to Mojžíš vyhlásil, a on odtamtud vyhnal tři syny Anákovy.

1:20  I dali Kálefovi Hebron, jakož byl mluvil Mojžíš, a vyhnal odtud tři syny Enakovy.

1:20  Dederuntque Caleb Hebron, sicut dixerat Moyses, qui delevit ex ea tres filios Enac.

1:21  But the sons of Benjamin did not destroy the Jebusites that inhabited Jerusalem: and the Jebusite hath dwelt with the sons of Benjamin in Jerusalem until this present day.

1:21  And the children of Benjamin did not drive out the Jebusites that inhabited Jerusalem; but the Jebusites dwell with the children of Benjamin in Jerusalem unto this day.

1:21  Pokud však jde o Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, nebyli Benjamínovci s to si je podrobit; proto až dodnes sídlí Jebúsejec v Jeruzalémě spolu s Benjamínovci.

1:21  Synové Benjamínovi ale nevyhnali Jebusejce bydlící v Jeruzalémě, a tak Jebusejci žijí v Jeruzalémě spolu s Benjamínci až dodnes.

1:21  Avšak Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, si synové Benjamínovi nepodrobili a Jebúsejci pobývali se syny Benjamínovými v Jeruzalémě až do tohoto dne.

1:21  Jebuzejského pak, bydlícího v Jeruzalémě, nevyhnali synové Beniamin; protož bydlil Jebuzejský v Jeruzalémě s syny Beniamin až do tohoto dne.

1:21  Jebusæum autem habitatorem Jerusalem non deleverunt filii Benjamin : habitavitque Jebusæus cum filiis Benjamin in Jerusalem, usque in præsentem diem.

1:22  The house of Joseph also went up against Bethel, and the Lord was with them.

1:22  And the house of Joseph, they also went up against Beth–el: and the Lord was with them.

1:22  Také dům Josefův vytáhl, a to k Bét-elu, a Hospodin byl s nimi.

1:22  Také Josefovi potomci vytáhli, a to na Bet-el, a Hospodin byl s nimi.

1:22  Také dům Josefův vystoupil k Bét–elu a Hospodin byl s nimi.

1:22  Vytáhla také i čeled Jozefova do Bethel, a Hospodin byl s nimi.

1:22  Domus quoque Joseph ascendit in Bethel, fuitque Dominus cum eis.

1:23  For when they were besieging the city, which before was called Luza,

1:23  And the house of Joseph sent to descry Beth–el. (Now the name of the city before was Luz.)

1:23  Dům Josefův provedl v Bét-elu průzkum; město se předtím jmenovalo Lúz.

1:23  Když vyslali muže, aby prozkoumali Bet-el (dříve nazývaný Luz),

1:23  Dům Josefův pak ⌈provedl v Bét–elu průzkum;⌉ jméno toho města bylo předtím Lúz.

1:23  Nebo shlédla čeled Jozefova Bethel, kteréhožto města jméno prvé bylo Lůza.

1:23  Nam cum obsiderent urbem, quæ prius Luza vocabatur,

1:24  They saw a man coming out of the city, and they said to him: Shew us the entrance into the city, and we will shew thee mercy.

1:24  And the spies saw a man come forth out of the city, and they said unto him, Shew us, we pray thee, the entrance into the city, and we will shew thee mercy.

1:24  Hlídka spatřila muže vycházejícího z města a vyzvala ho: „Ukaž nám, kudy se dá vniknout do města, a my ti dáme milost.“

1:24  uviděli zvědové z města vycházet nějakého muže. „Ukaž nám, prosím, kudy do města,“ řekli mu, „a zachováme se k tobě milosrdně.“

1:24  Průzkumníci viděli muže vycházejícího z města a řekli mu: Ukaž nám teď průchod do města a my ti prokážeme milosrdenství.

1:24  Uzřevše pak ti špehéři muže vycházejícího z města, řekli jemu: Medle ukaž nám, kudy bychom mohli vjíti do města, a učinímeť milost.

1:24  viderunt hominem egredientem de civitate, dixeruntque ad eum : Ostende nobis introitum civitatis, et faciemus tecum misericordiam.

1:25  And when he had shewed them, they smote the city with the edge of the sword: but that man, and all his kindred, they let go:

1:25  And when he shewed them the entrance into the city, they smote the city with the edge of the sword; but they let go the man and all his family.

1:25  Ukázal jim tedy, kudy se dá vniknout do města. Město vybili ostřím meče, ale toho muže i všechnu jeho čeleď propustili.

1:25  Ukázal jim tedy, kudy do města, a oni to město vybili ostřím meče. Toho muže ale i s celou rodinou propustili.

1:25  Ukázal jim tedy průchod do města. Oni to město vybili ostřím meče, ale toho muže a celou jeho rodinu propustili.

1:25  Kterýžto ukázal jim, kudy by mohli vjíti do města; i vyhubili to město mečem, muže pak toho se vší čeledí jeho propustili.

1:25  Qui cum ostendisset eis, percusserunt urbem in ore gladii : hominem autem illum, et omnem cognationem ejus, dimiserunt.

1:26  Who being sent away, went into the land of Hetthim, and built there a city, and called it Luza: which is so called until this day.

1:26  And the man went into the land of the Hittites, and built a city, and called the name thereof Luz: which is the name thereof unto this day.

1:26  Muž se odebral do chetejské země a vystavěl město, kterému dal jméno Lúz; tak se jmenuje až dodnes.

1:26  Odešel pak do země Chetitů, vystavěl město, nazval je Luz a tak se jmenuje až dodnes.

1:26  A ten muž šel do chetejské země, vystavěl město a nazval je jménem Lúz. To je jeho jméno až do tohoto dne.

1:26  I šel muž ten do země Hetejských, kdež vystavěl město, a nazval jméno jeho Lůza; to jest jméno jeho až do tohoto dne.

1:26  Qui dimissus, abiit in terram Hetthim, et ædificavit ibi civitatem, vocavitque eam Luzam : quæ ita appellatur usque in præsentem diem.

1:27  Manasses also did not destroy Bethsan, and Thanac, with their villages; nor the inhabitants of Dor, and Jeblaam, and Mageddo, with their villages. And the Chanaanite began to dwell with them.

1:27  Neither did Manasseh drive out the inhabitants of Beth–shean and her towns, nor Taanach and her towns, nor the inhabitants of Dor and her towns, nor the inhabitants of Ibleam and her towns, nor the inhabitants of Megiddo and her towns: but the Canaanites would dwell in that land.

1:27  Manases však nebyl s to podrobit si Bét-šeán a jeho vesnice ani Taanak a jeho vesnice ani obyvatele Dóru a jeho vesnic ani obyvatele Jibleámu a jeho vesnic ani obyvatele Megida a jeho vesnic, a to umožnilo Kenaancům zůstat v té zemi.

1:27  Kmen Manases ale nebyl s to dobýt Bet-šean ani Taanach s jejich vesnicemi. Nevyhnali ani obyvatele Doru, Jibleamu a Megida s jejich vesnicemi. Kanaánci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat.

1:27  Manases si však nepodrobil Bét–šeán a jeho vesnice, Taanak a jeho vesnice, obyvatele Dóru a jeho vesnic, obyvatele Jibleámu a jeho vesnic a obyvatele Megida a jeho vesnic. Kenaanci si tedy umínili v této zemi zůstat.

1:27  Manasses také nevyhnal obyvatelů Betsan a městeček jeho, ani Tanach a městeček jeho, ani obyvatelů Dor a Jibleam, a Mageddo a městeček jejich; i počal Kananejský svobodně bydliti v zemi té.

1:27  Manasses quoque non delevit Bethsan, et Thanac cum viculis suis, et habitatores Dor, et Jeblaam, et Mageddo cum viculis suis, cœpitque Chananæus habitare cum eis.

1:28  But after Israel was grown strong, he made them tributaries, and would not destroy them.

1:28  And it came to pass, when Israel was strong, that they put the Canaanites to tribute, and did not utterly drive them out.

1:28  Teprve když se Izrael vzmohl, podrobil Kenaance nuceným pracím, ale nebyl s to podrobit si je úplně.

1:28  Když Izrael později zesílil, podrobil Kanaánce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavil.

1:28  I stalo se, když se Izrael vzmohl, že uložil Kenaancům nucené práce, ale úplně si je nepodrobil.

1:28  Když se pak zsilil Izrael, uvedl Kananejského pod plat, a maje jej vyhnati, nevyhnal.

1:28  Postquam autem confortatus est Israël, fecit eos tributarios, et delere noluit.

1:29  Ephraim also did not slay the Chanaanite that dwelt in Gazer, bnt dwelt with him.

1:29  Neither did Ephraim drive out the Canaanites that dwelt in Gezer; but the Canaanites dwelt in Gezer among them.

1:29  Efrajim nebyl s to podrobit si Kenaance sídlící v Gezeru; Kenaanci sídlili v Gezeru uprostřed nich.

1:29  Efraim nebyl s to vyhnat Kanaánce bydlící v Gezeru, a tak zůstali Kanaánci bydlet mezi nimi.

1:29  Ani Efrajim si nepodrobil Kenaance, sídlící v Gezeru a Kenaanci pobývali uprostřed něj v Gezeru.

1:29  Efraim také nevyhnal Kananejského bydlícího v Gázer, protož bydlil Kananejský u prostřed něho v Gázer.

1:29  Ephraim etiam non interfecit Chananæum, qui habitabat in Gazer, sed habitavit cum eo.

1:30  Zabulon destroyed not the inhabitants of Cetron, and Naalol: but the Chanaanite dwelt among them, and became their tributary.

1:30  Neither did Zebulun drive out the inhabitants of Kitron, nor the inhabitants of Nahalol; but the Canaanites dwelt among them, and became tributaries.

1:30  Zabulón nebyl s to podrobit si obyvatele Kitrónu ani obyvatele Nahalólu; Kenaanci sídlili uprostřed nich, ale časem byli podrobeni nuceným pracím.

1:30  Zabulon nebyl s to vyhnat obyvatele Kitronu ani Nahalolu, a tak zůstali Kanaánci bydlet mezi nimi; byli však podrobeni nuceným pracím.

1:30  Zabulón si nepodrobil obyvatele Kitrónu a obyvatele Nahalólu. Kenaanci pobývali uprostřed nich a byli vydáni na nucené práce.

1:30  Zabulon též nevyhnal obyvatelů Cetron, a obyvatelů Naalol, protož bydlil Kananejský u prostřed něho, a dával jemu plat.

1:30  Zabulon non delevit habitatores Cetron, et Naalol : sed habitavit Chananæus in medio ejus, factusque est ei tributarius.

1:31  Aser also destroyed not the inhabitants of Accho, and of Sidon, of Ahalab, and of Achazib, and of Helba, and of Aphec, and of Rohob:

1:31  Neither did Asher drive out the inhabitants of Accho, nor the inhabitants of Zidon, nor of Ahlab, nor of Achzib, nor of Helbah, nor of Aphik, nor of Rehob:

1:31  Ašer nebyl s to podrobit si obyvatele Aka ani obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.

1:31  Ašer nebyl s to vyhnat obyvatele Akka, Sidonu, Achlabu, Achzibu, Chelby, Afeku ani Rechobu.

1:31  Ašer si nepodrobil obyvatele Aka, obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.

1:31  Asser také nevyhnal obyvatelů Acho a obyvatelů Sidonu, ani Ahalab, ani Achzib, ani Helba, ani Afek, ani Rohob.

1:31  Aser quoque non delevit habitatores Accho, et Sidonis, Ahalab, et Achazib, et Helba, et Aphec, et Rohob :

1:32  And he dwelt in the midst of the Chanaanites, the inhabitants of that land, and did not slay them.

1:32  But the Asherites dwelt among the Canaanites, the inhabitants of the land: for they did not drive them out.

1:32  Ašerovci sídlili uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, protože nebyli s to si je podrobit.

1:32  Ašerovci se tedy usídlili uprostřed kanaánských obyvatel země, protože je nedokázali vyhnat.

1:32  Ášerovci tak sídlili uprostřed Kenaanců usazených v zemi, protože si je nepodrobili.

1:32  I bydlil Asser mezi Kananejskými obyvateli země té, nebo nevyhnal jich.

1:32  habitavitque in medio Chananæi habitatoris illius terræ, nec interfecit eum.

1:33  Nephthali also destroyed not the inhabitants of Bethsames, and of Bethanath: and he dwelt in the midst of the Chanaanites, the inhabitants of the land, and the Bethsamites and Bethanites were tributaries to him.

1:33  Neither did Naphtali drive out the inhabitants of Beth–shemesh, nor the inhabitants of Beth–anath; but he dwelt among the Canaanites, the inhabitants of the land: nevertheless the inhabitants of Beth–shemesh and of Beth–anath became tributaries unto them.

1:33  Neftalí nebyl s to podrobit si obyvatele Bét-šemeše ani Bét-anaty; sídlil uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, ale obyvatelé Bét-šemeše a Bét-anaty jím byli časem podrobeni nuceným pracím.

1:33  Neftalí nevyhnal obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu, a tak se usídlil uprostřed kanaánských obyvatel země. Později však podrobili obyvatele Bet-šemeše a Bet-anatu nuceným pracím.

1:33  Neftalí si nepodrobil obyvatele Bét–šemeše a obyvatele Bét–anatu a pobýval mezi Kenaanci usazenými v té zemi. Obyvatelé Bét–šemeše a Bét–anatu jim byli vydáni na nucené práce.

1:33  Též Neftalím nevyhnal obyvatelů Betsemes, ani obyvatelů Betanat, protož bydlil mezi Kananejskými přebývajícími v zemi té; a však obyvatelé Betsemes a Betanat dávali jim plat.

1:33  Nephthali quoque non delevit habitatores Bethsames, et Bethanath : et habitavit inter Chananæum habitatorem terræ, fueruntque ei Bethsamitæ et Bethanitæ tributarii.

1:34  And the Amorrhite straitened the children of Dan in the mountain, and gave them not a place to go down to the plain:

1:34  And the Amorites forced the children of Dan into the mountain: for they would not suffer them to come down to the valley:

1:34  Danovce zatlačili Emorejci do hor a nedovolili jim sestoupit do doliny.

1:34  Syny Danovy zatlačili Emorejci do hor; vůbec je nenechali sestoupit do nížiny.

1:34  Emorejci zatlačili syny Danovy do pohoří, neboť jim nedovolili sestupovat do údolí.

1:34  Ssužovali pak Amorejští syny Dan na horách, tak že nedali jim scházeti do údolí.

1:34  Arctavitque Amorrhæus filios Dan in monte, nec dedit eis locum ut ad planiora descenderent :

1:35  And he dwelt in the mountain Hares, that is, of potsherds, in Aialon and Salebim. And the hand of the house of Joseph was heavy upon him, and he became tributary to him.

1:35  But the Amorites would dwell in mount Heres in Aijalon, and in Shaalbim: yet the hand of the house of Joseph prevailed, so that they became tributaries.

1:35  To umožnilo Emorejcům zůstat v Har-cheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Když však vzrostla moc Josefova domu, byli podrobeni nuceným pracím.

1:35  Emorejci byli rozhodnuti zůstat v Har-cheresu, v Ajalonu i v Šaalbimu. Teprve když vzrostla moc domu Josefova, byli podrobeni nuceným pracím.

1:35  Emorejci si tedy umínili zůstat v Har–cheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Těžce na ně dolehla ruka domu Josefova a byli vydáni na nucené práce.

1:35  Nebo počal Amorejský svobodně bydliti na hoře Heres, v Aialon a v Salbim, ale když se zsilila ruka čeledi Jozefovy, uvedeni jsou pod plat.

1:35  habitavitque in monte Hares, quod interpretatur testaceo, in Ajalon et Salebim. Et aggravata est manus domus Joseph, factusque est ei tributarius.

1:36  And the border of the Amorrhite was from the ascent of the scorpion, the rock, and the higher places.

1:36  And the coast of the Amorites was from the going up to Akrabbim, from the rock, and upward.

1:36  Emorejská hranice vedla od Svahu štírů, od Skaliska nahoru.

1:36  Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sely výše.

1:36  Emorejská hranice vedla od ⌈průsmyku Akrabim,⌉ od Sély až nahoru.

1:36  Pomezí pak Amorejského bylo od začátku hor Akrabim, od skály jejich i výše.

1:36  Fuit autem terminus Amorrhæi ab ascensu Scorpionis, petra, et superiora loca.

Chapter 2

2:1  And an angel of the Lord went up from Galgal to the place of weepers, and said: I made you go out of Egypt, and have brought you into the land for which I swore to your fathers: and I promised that I would not make void my covenant with you for ever:

2:1  And an angel of the Lord came up from Gilgal to Bochim, and said, I made you to go up out of Egypt, and have brought you unto the land which I sware unto your fathers; and I said, I will never break my covenant with you.

2:1  I vystoupil posel Hospodinův z Gilgálu do Bokímu a volal: „Vyvedl jsem vás z Egypta a uvedl jsem vás do země, kterou jsem přísežně slíbil vašim otcům. Prohlásil jsem: ‚Svou smlouvu s vámi navěky nezruším.

2:1  Z Gilgalu do Bokimu šel Hospodinův anděl a volal: „Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl vás do země, kterou jsem s přísahou zaslíbil vašim otcům. Řekl jsem: ‚Svou smlouvu s vámi nikdy nezruším.

2:1  Hospodinův anděl pak vystoupil z Gilgálu do Bokímu a řekl: Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl jsem vás do země, o které jsem přísahal vašim otcům a řekl jsem: Navěky nezruším svou smlouvu s vámi.

2:1  Vstoupil pak anděl Hospodinův z Galgala do Bochim a řekl: Vyvedl jsem vás z Egypta a uvedl jsem vás do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům vašim, a řekl jsem: Nezruším smlouvy své s vámi na věky.

2:1  Ascenditque angelus Domini de Galgalis ad Locum flentium, et ait : Eduxi vos de Ægypto, et introduxi in terram, pro qua juravi patribus vestris : et pollicitus sum ut non facerem irritum pactum meum vobiscum in sempiternum,

2:2  On condition that you should not make a league with the inhabitants of this land, but should throw down their altars: and you would not hear my voice: why have you done this?

2:2  And ye shall make no league with the inhabitants of this land; ye shall throw down their altars: but ye have not obeyed my voice: why have ye done this?

2:2  Vy však nesmíte uzavřít žádnou smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře rozkopáte.‘ Vy jste mě neuposlechli. Čeho jste se to dopustili?

2:2  Nesmíte ale uzavřít smlouvu s obyvateli této země – jejich oltáře zbořte!‘ Vy jste mě ale neposlechli! Co jste to provedli?

2:2  Vy naopak neuzavřete smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře strhnete. Ale neuposlechli jste mě. Co jste to provedli?

2:2  Vy také nečiňte smlouvy s obyvateli země této, oltáře jejich rozkopejte; ale neposlechli jste hlasu mého. Co jste to učinili?

2:2  ita dumtaxat ut non feriretis fœdus cum habitatoribus terræ hujus, sed aras eorum subverteretis : et noluistis audire vocem meam : cur hoc fecistis ?

2:3  Wherefore I would not destroy them from before your face; that you may have enemies, and their gods may be your ruin.

2:3  Wherefore I also said, I will not drive them out from before you; but they shall be as thorns in your sides, and their gods shall be a snare unto you.

2:3  Proto jsem také prohlásil: ‚Nevypudím je před vámi. Budou vám osidlem a jejich bohové vám budou léčkou.‘“

2:3  Proto jsem také řekl: ‚Nevyženu je před vámi, ale budou vám trním v bocích a jejich bohové se vám stanou pastí.‘“

2:3  ⌈Však jsem také řekl:⌉ Nevyženu je před vámi. Budou vám ostnem v boku a jejich bohové budou pro vás léčkou.

2:3  Pročež také jsem řekl: Nevyhladím jich před tváří vaší, ale budou vám jako trní, a bohové jejich budou vám osídlem.

2:3  Quam ob rem nolui delere eos a facie vestra : ut habeatis hostes, et dii eorum sint vobis in ruinam.

2:4  And when the angel of the Lord spoke these words to all the children of Israel: they lifted up their voice, and wept.

2:4  And it came to pass, when the angel of the Lord spake these words unto all the children of Israel, that the people lifted up their voice, and wept.

2:4  Když Hospodinův posel promluvil tato slova ke všem Izraelcům, dal se lid do hlasitého pláče.

2:4  Když Hospodinův anděl promluvil tato slova ke všem synům Izraele, dal se lid do hlasitého pláče.

2:4  I stalo se, když Hospodinův anděl mluvil tato slova ke všem synům Izraele, že lid pozvedl hlas a rozplakal se.

2:4  I stalo se, když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským, že pozdvihl hlasu svého lid a plakal.

2:4  Cumque loqueretur angelus Domini hæc verba ad omnes filios Israël, elevaverunt ipsi vocem suam, et fleverunt.

2:5  And the name of that place was called, The place of weepers, or of tears: and there they offered sacrifices to the Lord.

2:5  And they called the name of that place Bochim: and they sacrificed there unto the Lord.

2:5  Proto dali tomu místu jméno Bokím (to je Plačící) a obětovali tam Hospodinu.

2:5  To místo tedy nazvali Bokim (to jest Plačící) a obětovali tam Hospodinu.

2:5  A nazvali ono místo jménem Bokím a obětovali tam Hospodinu.

2:5  I nazvali jméno místa toho Bochim, a obětovali tu Hospodinu.

2:5  Et vocatum est nomen loci illius, Locus flentium, sive lacrimarum : immolaveruntque ibi hostias Domini.

2:6  And Josue sent away the people, and the children of Israel went every one to his own possession to hold it:

2:6  And when Joshua had let the people go, the children of Israel went every man unto his inheritance to possess the land.

2:6  Když Jozue propustil lid, odebrali se Izraelci každý do svého dědictví, aby obsadili zemi.

2:6  Poté, co Jozue propustil lid, rozešli se synové Izraele každý do svého dědictví obsadit svou zem.

2:6  Když Jozue propustil lid, synové Izraele odešli každý do svého dědictví, aby ⌈tu zemi obsadili.⌉

2:6  Rozpustil pak byl Jozue lid, a rozešli se synové Izraelští, jeden každý do dědictví svého, aby vládli zemí.

2:6  Dimisit ergo Josue populum, et abierunt filii Israël unusquisque in possessionem suam, ut obtinerent eam :

2:7  And they served the Lord all his days, and the days of the ancients, that lived a long time after him, and who knew all the works of the Lord, which he had done for Israel.

2:7  And the people served the Lord all the days of Joshua, and all the days of the elders that outlived Joshua, who had seen all the great works of the Lord, that he did for Israel.

2:7  Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy a po celou dobu života starších, kteří Jozua přežili a viděli celé velké Hospodinovo dílo, které pro Izraele vykonal.

2:7  Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy i po všechny dny stařešinů, kteří Jozua přežili a viděli všechny ty veliké věci, které Hospodin pro Izrael vykonal.

2:7  Lid sloužil Hospodinu po všechny Jozuovy dny a všechny dny starších, kteří ⌈Jozua přežili⌉ a kteří spatřili celé to velké Hospodinovo dílo, jež vykonal pro Izrael.

2:7  I sloužil lid Hospodinu po všecky dny Jozue, a po všecky dny starších, kteříž dlouho živi byli po Jozue, jenž viděli všecky skutky veliké Hospodinovy, kteréž učinil Izraelovi.

2:7  servieruntque Domino cunctis diebus ejus, et seniorum, qui longo post eum vixerunt tempore, et noverant omnia opera Domini quæ fecerat cum Israël.

2:8  And Josue, the son of Nun, the servant of the Lord, died, being a hundred and ten years old;

2:8  And Joshua the son of Nun, the servant of the Lord, died, being an hundred and ten years old.

2:8  I zemřel Hospodinův služebník Jozue, syn Núnův, ve věku sto desíti let.

2:8  Jozue, syn Nunův, služebník Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let.

2:8  Jozue, syn Núnův, otrok Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let.

2:8  Ale když umřel Jozue syn Nun, služebník Hospodinův, jsa ve stu a desíti letech,

2:8  Mortuus est autem Josue filius Nun, famulus Domini, centum et decem annorum,

2:9  And they buried him in the borders of his possession in Thamnathsare, in Mount Ephraim, on the north side of Mount Gaas.

2:9  And they buried him in the border of his inheritance in Timnath–heres, in the mount of Ephraim, on the north side of the hill Gaash.

2:9  Pochovali ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu v Efrajimském pohoří severně od hory Gaaše.

2:9  Pohřbili ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu v Efraimských horách severně od hory Gaaš.

2:9  Pohřbili ho na území jeho dědictví v Timnat–cheresu, v efrajimském pohoří severně od hory Gaaš.

2:9  A pochovali ho v krajině dědictví jeho, v Tamnatheres, na hoře Efraim, k straně půlnoční hory Gás;

2:9  et sepelierunt eum in finibus possessionis suæ in Thamnathsare in monte Ephraim, a septentrionali plaga montis Gaas.

2:10  And all that generation was gathered to their fathers: and there arose others that knew not the Lord and the works which he had done for Israel.

2:10  And also all that generation were gathered unto their fathers: and there arose another generation after them, which knew not the Lord, nor yet the works which he had done for Israel.

2:10  Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal.

2:10  Když celé to pokolení zemřelo a připojilo se ke svým otcům, nastoupilo po nich další pokolení, které neznalo Hospodina ani to, co pro Izrael vykonal.

2:10  A také celá ona generace byla připojena ke svým otcům. Po nich potom povstala jiná generace, která neznala Hospodina ani dílo, jež pro Izrael vykonal.

2:10  Také když všecken věk ten připojen jest k otcům svým, a povstal jiný věk po nich, kteříž neznali Hospodina, ani skutků, kteréž učinil Izraelovi:

2:10  Omnisque illa generatio congregata est ad patres suos : et surrexerunt alii, qui non noverant Dominum, et opera quæ fecerat cum Israël.

2:11  And the children of Israel did evil in the sight of the Lord, and they served Baalim

2:11  And the children of Israel did evil in the sight of the Lord, and served Baalim:

2:11  Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům.

2:11  Synové Izraele pak jednali v Hospodinových očích zle a sloužili baalům.

2:11  Synové Izraele páchali to, co je ⌈zlé v Hospodinových očích,⌉ a sloužili baalům.

2:11  Tedy činili synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a sloužili modlám,

2:11  Feceruntque filii Israël malum in conspectu Domini, et servierunt Baalim.

2:12  And they left the Lord, the God of their fathers, who had brought them out of the land of Egypt: and they followed strange gods, and the gods of the people that dwelt round about them, and they adored them: and they provoked the Lord to anger,

2:12  And they forsook the Lord God of their fathers, which brought them out of the land of Egypt, and followed other gods, of the gods of the people that were round about them, and bowed themselves unto them, and provoked the Lord to anger.

2:12  Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země. Chodili za jinými bohy, za božstvy těch národů, které byly kolem nich, a klaněli se jim. Tak Hospodina uráželi.

2:12  Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z Egypta, a následovali cizí bohy okolních národů. Klaněli se jim, a popouzeli tak Hospodina.

2:12  Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy z bohů těch národů, které byly okolo nich, ⌈klaněli se jim⌉ a provokovali Hospodina ke hněvu.

2:12  Opustivše Hospodina Boha otců svých, kterýž je vyvedl z země Egyptské, a odešli za bohy cizími, bohy těch národů, kteříž byli vůkol nich, a klaněli se jim; pročež popudili Hospodina.

2:12  Ac dimiserunt Dominum Deum patrum suorum, qui eduxerat eos de terra Ægypti, et secuti sunt deos alienos, deosque populorum, qui habitabant in circuitu eorum, et adoraverunt eos : et ad iracundiam concitaverunt Dominum,

2:13  Forsaking him, and serving Baal and Astaroth

2:13  And they forsook the Lord, and served Baal and Ashtaroth.

2:13  Opustili Hospodina a sloužili Baalovi a Aštoretě.

2:13  Opustili Hospodina, aby sloužili Baalovi a Aštartě.

2:13  Opustili Hospodina a sloužili Baalovi a Aštoretě.

2:13  Nebo opustivše Hospodina, sloužili Bálovi i Astarotům.

2:13  dimittentes eum, et servientes Baal et Astaroth.

2:14  And the Lord being angry against Israel, delivered them into the hands of plunderers: who took them and sold them to their enemies, that dwelt round about: neither could they stand against their enemies:

2:14  And the anger of the Lord was hot against Israel, and he delivered them into the hands of spoilers that spoiled them, and he sold them into the hands of their enemies round about, so that they could not any longer stand before their enemies.

2:14  Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal jej do rukou plenitelů a ti jej plenili. Vydal je napospas okolním nepřátelům, že už vůbec před svými nepřáteli nemohli obstát.

2:14  Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas nájezdníkům, kteří je plenili. Vydal je napospas nepřátelům ze všech stran, takže už proti nim nemohli obstát.

2:14  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky pustošitelů, kteří je plenili. Vydal je do ruky jejich okolním nepřátelům a nemohli už před svými nepřáteli obstát.

2:14  I rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku loupežníků, kteříž je zloupili; vydal je, pravím, v ruku nepřátel jejich vůkol, tak že nemohli více ostáti před nepřátely svými.

2:14  Iratusque Dominus contra Israël, tradidit eos in manus diripientium : qui ceperunt eos, et vendiderunt hostibus qui habitabant per gyrum : nec potuerunt resistere adversariis suis,

2:15  But whithersoever they meant to go, the hand of the Lord was upon them, as he had said, and as he had sworn to them: and they were greatly distressed.

2:15  Whithersoever they went out, the hand of the Lord was against them for evil, as the Lord had said, and as the Lord had sworn unto them: and they were greatly distressed.

2:15  Pokaždé, když vytrhli do boje, zle na ně dopadla Hospodinova ruka, jak jim to Hospodin prohlásil a přísahou stvrdil. Doléhalo na ně veliké soužení.

2:15  Kamkoli se vypravili, Hospodinova ruka byla proti nim a byli poraženi, přesně jak to Hospodin řekl a jak jim odpřisáhl. Přišlo na ně veliké soužení.

2:15  Všude, kam vytáhli, byla ⌈Hospodinova ruka proti nim⌉ ke zlému, jak to Hospodin prohlásil a jak jim to Hospodin odpřisáhl. Bylo jim velmi úzko.

2:15  Kamžkoli vycházeli, ruka Hospodinova byla proti nim ke zlému, jakož byl mluvil Hospodin, a jakož byl zapřisáhl jim Hospodin; i ssouženi byli náramně.

2:15  sed quocumque pergere voluissent, manus Domini super eos erat, sicut locutus est, et juravit eis, et vehementer afflicti sunt.

2:16  And the Lord raised up judges, to deliver them from the hands of those that oppressed them: but they would not hearken to them,

2:16  Nevertheless the Lord raised up judges, which delivered them out of the hand of those that spoiled them.

2:16  I povolával Hospodin soudce, aby je vysvobozovali z rukou plenitelů.

2:16  Hospodin jim ale vzbuzoval soudce a ti je zachraňovali z ruky nájezdníků.

2:16  Hospodin tedy dával povstat soudcům a ti je zachraňovali z ruky jejich pustošitelů.

2:16  Vzbuzoval pak Hospodin soudce, kteříž vysvobozovali je z rukou zhoubců jejich.

2:16  Suscitavitque Dominus judices, qui liberarent eos de vastantium manibus : sed nec eos audire voluerunt,

2:17  Committing fornication with strange gods, and adoring them. They quickly forsook the way, in which their fathers had walked: and hearing the commandments of the Lord, they did all things contrary.

2:17  And yet they would not hearken unto their judges, but they went a whoring after other gods, and bowed themselves unto them: they turned quickly out of the way which their fathers walked in, obeying the commandments of the Lord; but they did not so.

2:17  Avšak ani své soudce neposlouchali, dál smilnili s jinými bohy a klaněli se jim. Brzo sešli z cesty, po níž chodívali jejich otcové v poslušnosti Hospodinových přikázání; vůbec tak nejednali.

2:17  Neposlouchali však ani své soudce. Odcházeli smilnit za cizími bohy a klaněli se jim. Brzy sešli z cesty svých otců, kteří poslouchali Hospodinova přikázání. Oni však nechtěli.

2:17  Ale ani své soudce neposlouchali, protože chodili smilnit za jinými bohy a klaněli se jim. Odvrátili se rychle od té cesty, po níž chodili jejich otcové v poslušnosti Hospodinových příkazů. Oni tak nejednali.

2:17  Ale ani soudců svých neposlouchali, nebo smilnili, odcházejíce za bohy cizími, a klaněli se jim. Odcházeli rychle s cesty, po kteréž chodili otcové jejich, tak že poslouchati majíce přikázaní Hospodinových, nečinili toho.

2:17  fornicantes cum diis alienis, et adorantes eos. Cito deseruerunt viam, per quam ingressi fuerant patres eorum : et audientes mandata Domini, omnia fecere contraria.

2:18  And when the Lord raised them up judges, in their days, he was moved to mercy, and heard the groanings of the afflicted, and delivered them from the slaughter of the oppressors.

2:18  And when the Lord raised them up judges, then the Lord was with the judge, and delivered them out of the hand of their enemies all the days of the judge: for it repented the Lord because of their groanings by reason of them that oppressed them and vexed them.

2:18  Kdykoli jim Hospodin povolával soudce, býval se soudcem a vysvobozoval je z rukou nepřátel po všechny soudcovy dny. Hospodin měl totiž s nimi soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany.

2:18  Když jim Hospodin vzbuzoval soudce, býval Hospodin s ním a po všechny soudcovy dny je zachraňoval z rukou jejich nepřátel. Byl totiž pohnut lítostí, když úpěli pod svými utlačovateli a trýzniteli.

2:18  A když Hospodin dával kvůli nim povstat soudcům, ⌈byl Hospodin s tím⌉ soudcem a zachraňoval je z ruky jejich nepřátel po všechny dny toho soudce, neboť Hospodin se slitovával kvůli jejich sténání před jejich utiskovateli a poháněči.

2:18  A když vzbuzoval jim Hospodin soudce, býval Hospodin s každým soudcím, a vysvobozoval je z ruky nepřátel jejich po všecky dny soudce; (nebo želel Hospodin naříkání jejich, k němuž je přivodili ti, kteříž je ssužovali a utiskali).

2:18  Cumque Dominus judices suscitaret, in diebus eorum flectebatur misericordia, et audiebat afflictorum gemitus, et liberabat eos de cæde vastantium.

2:19  But after the judge was dead, they returned, and did much worse things than their fathers had done, following strange gods, serving them, and adoring them. They left not their own inventions, and the stubborn way, by which they were accustomed to walk.

2:19  And it came to pass, when the judge was dead, that they returned, and corrupted themselves more than their fathers, in following other gods to serve them, and to bow down unto them; they ceased not from their own doings, nor from their stubborn way.

2:19  Po soudcově smrti si však opět počínali hůře než jejich otcové, chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Nevzdali se svých způsobů ani svého zatvrzelého počínání.

2:19  Po smrti soudce se ale znovu zkazili, ještě hůře než jejich otcové, a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili a klaněli se jim. Svého tvrdošíjného jednání a způsobů se odmítali vzdát.

2:19  Když však soudce zemřel, stalo se, že se navrátili zpět a ⌈vrhali se do zkázy⌉ více než jejich otcové, chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Nevzdali se svých činů ani svých zatvrzelých cest.

2:19  Po smrti pak soudce navracejíce se zase, pohoršovali cest svých více nežli otcové jejich, odcházejíce za bohy cizími, a sloužíce i klanějíce se jim; nic neulevili z skutků jejich zlých a cesty jejich převrácené.

2:19  Postquam autem mortuus esset judex, revertebantur, et multo faciebant pejora quam fecerant patres eorum, sequentes deos alienos, servientes eis, et adorantes illos. Non dimiserunt adinventiones suas, et viam durissimam per quam ambulare consueverunt.

2:20  And the wrath of the Lord was kindled against Israel, and he said: Behold this nation hath made void my covenant, which I had made with their fathers, and hath despised to hearken to my voice:

2:20  And the anger of the Lord was hot against Israel; and he said, Because that this people hath transgressed my covenant which I commanded their fathers, and have not hearkened unto my voice;

2:20  Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a prohlásil: „Protože tento pronárod přestoupil moji smlouvu, kterou jsem uložil jejich otcům, a neposlouchají mě,

2:20  Hospodin proto vzplanul proti Izrael hněvem a řekl: „Tento národ porušil mou smlouvu, kterou jsem vydal jejich otcům. Neposlouchali mě,

2:20  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on řekl: Kvůli tomu, že tento národ přestoupil mou smlouvu, kterou jsem dal jejich otcům, a neposlechli mě,

2:20  Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi, a řekl: Proto že přestoupil národ tento smlouvu mou, kterouž jsem učinil s otci jejich, a neposlouchali hlasu mého:

2:20  Iratusque est furor Domini in Israël, et ait : Quia irritum fecit gens ista pactum meum, quod pepigeram cum patribus eorum, et vocem meam audire contempsit :

2:21  I also will not destroy the nations which Josue left when he died:

2:21  I also will not henceforth drive out any from before them of the nations which Joshua left when he died:

2:21  ani já už před nimi nevyženu žádný z těch pronárodů, které ponechal Jozue, než zemřel.

2:21  a proto už před nimi nevyženu žádný národ, který zůstal po Jozuově smrti.

2:21  ani já je už nenechám podrobit si nikoho z národů, které Jozue zanechal, než zemřel.

2:21  Já také více nevyhladím žádného od tváři jejich z národů, kterýchž zanechal Jozue, když umřel,

2:21  et ego non delebo gentes, quas dimisit Josue, et mortuus est :

2:22  That through them I may try Israel, whether they will keep the way of the Lord, and walk in it, as their fathers kept it, or not.

2:22  That through them I may prove Israel, whether they will keep the way of the Lord to walk therein, as their fathers did keep it, or not.

2:22  Jimi budu Izraele zkoušet, zda bude chodit po cestě Hospodinově právě tak bedlivě jako jejich otcové, či nebude.“

2:22  Skrze ně budu Izrael zkoušet, zda usiluje chodit po Hospodinově cestě, jako usilovali jejich otcové, anebo ne.“

2:22  To abych jejich prostřednictvím Izrael zkoušel, zda budou zachovávat Hospodinovu cestu, aby po ní chodili, jak to zachovávali jejich otcové, nebo ne.

2:22  Abych skrze ně zkušoval Izraele, budou-li ostříhati cesty přikázaní Hospodinových, chodíce v nich, jakož ostříhali otcové jejich, čili nic.

2:22  ut in ipsis experiar Israël, utrum custodiant viam Domini, et ambulent in ea, sicut custodierunt patres eorum, an non.

2:23  The Lord therefore left all these nations, and would not quickly destroy them, neither did he deliver them into the hands of Josue.

2:23  Therefore the Lord left those nations, without driving them out hastily; neither delivered he them into the hand of Joshua.

2:23  Hospodin tam proto tyto pronárody nechal a nevyhnal je hned, ani je nevydal do Jozuových rukou.

2:23  Hospodin tam tedy ony národy nechal: nespěchal s jejich vyhnáním, když je nedal do rukou Jozuovi.

2:23  Tak Hospodin ponechal tyto národy, aniž by si je rychle podrobili, ani je nevydal do Jozuovy ruky.

2:23  I zanechal Hospodin národů těch, a nevyhnal jich rychle, aniž dal jich v ruku Jozue.

2:23  Dimisit ergo Dominus omnes nationes has, et cito subvertere noluit, nec tradidit in manus Josue.

Chapter 3

3:1  These are the nations which the Lord left, that by them he might instruct Israel, and all that had not known the wars of the Chanaanites:

3:1  Now these are the nations which the Lord left, to prove Israel by them, even as many of Israel as had not known all the wars of Canaan;

3:1  Tyto pronárody ponechal Hospodin, aby jimi zkoušel Izraele, totiž všechny ty, kteří nepoznali žádné boje o Kenaan,

3:1  Toto jsou národy, které Hospodin ponechal, aby jimi zkoušel Izraelce, kteří nezažili žádný z bojů o Kanaán.

3:1  A toto jsou národy, které Hospodin ponechal, aby jejich prostřednictvím zkoušel Izrael, všechny, kteří nepoznali žádné boje o Kenaan,

3:1  Tito pak jsou národové, kterýchž zanechal Hospodin, aby skrze ně zkušoval Izraele, totiž všech, kteříž nevěděli o žádných válkách Kananejských,

3:1  Hæ sunt gentes quas Dominus dereliquit, ut erudiret in eis Israëlem, et omnes qui non noverant bella Chananæorum :

3:2  That afterwards their children might learn to fight with their enemies, and to be trained up to war:

3:2  Only that the generations of the children of Israel might know, to teach them war, at the least such as before knew nothing thereof;

3:2  aby je izraelská pokolení poznala a naučila se bojovat, ti totiž, kteří předtím boj vůbec nepoznali:

3:2  (Udělal to proto, aby izraelská pokolení, která neměla zkušenost s bojem, naučil bojovat.)

3:2  aby generace synů Izraele poznaly aspoň pro své poučení, co je válka, aspoň ti, kteří ji předtím nepoznali:

3:2  Aby aspoň zvěděli věkové synů Izraelských, a poznali, co jest to válka, čehož první nevěděli:

3:2  ut postea discerent filii eorum certare cum hostibus, et habere consuetudinem præliandi :

3:3  The five princes of the Philistines, and all the Chanaanites, and the Sidonians, and the Hevites that dwelt in Mount Libanus, from Mount Baal Hermon to the entering into Emath.

3:3  Namely, five lords of the Philistines, and all the Canaanites, and the Sidonians, and the Hivites that dwelt in mount Lebanon, from mount Baal–hermon unto the entering in of Hamath.

3:3  ponechal pět pelištejských knížat a všechny Kenaance i Sidóňany a Chivejce, kteří obývali Libanónské pohoří od hory Baal-chermónu až po cestu do Chamátu.

3:3  Ponechal tedy pětici filištínských států a všechny Kanaánce, Sidonce a Hivejce bydlící v libanonském pohoří od hory Baal-hermon až k Lebo-chamátu.

3:3  Pět pelištejských vladařů a všechny Kenaance, Sidónce a Chivejce sídlící na libanonském pohoří od hory Baal–chermón až k Lebo–Chamátu.

3:3  Patero knížat Filistinských, a všickni Kananejští a Sidonští a Hevejští bydlící na hoře Libánské od hory Balhermon až tam, kudy se vchází do Emat.

3:3  quinque satrapas Philisthinorum, omnemque Chananæum, et Sidonium, atque Hevæum, qui habitabat in monte Libano, de monte Baal Hermon usque ad introitum Emath.

3:4  And he left them, that he might try Israel by them, whether they would hear the commandments of the Lord, which he had commanded their fathers, by the hand of Moses, or not.

3:4  And they were to prove Israel by them, to know whether they would hearken unto the commandments of the Lord, which he commanded their fathers by the hand of Moses.

3:4  Ti zůstali, aby byl skrze ně Izrael zkoušen, aby se ukázalo, budou-li poslouchat Hospodinovy příkazy, které přikázal jejich otcům skrze Mojžíše.

3:4  Ti zůstali, aby skrze ně byl Izrael zkoušen, aby se ukázalo, zda budou poslouchat Hospodinova přikázání, která skrze Mojžíše vydal jejich otcům.

3:4  Zůstali, aby byl skrze ně Izrael zkoušen, aby se poznalo, budou–li poslouchat Hospodinovy příkazy, které dal jejich otcům ⌈prostřednictvím Mojžíše.⌉

3:4  Ti pozůstali, aby zkušován byl skrze ně Izrael, a aby známé bylo, budou-li poslouchati přikázaní Hospodinových, kteráž přikázal otcům jejich skrze Mojžíše.

3:4  Dimisitque eos, ut in ipsis experiretur Israëlem, utrum audiret mandata Domini quæ præceperat patribus eorum per manum Moysi, an non.

3:5  So the children of Israel dwelt in the midst of the Chanaanite, and the Hethite, and the Amorrhite, and the Pherezite, and the Hevite, and the Jebusite:

3:5  And the children of Israel dwelt among the Canaanites, Hittites, and Amorites, and Perizzites, and Hivites, and Jebusites:

3:5  Izraelci tedy sídlili uprostřed Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců.

3:5  Synové Izraele bydleli uprostřed Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců.

3:5  A synové Izraele bydleli uprostřed ⌈Kenaanců, Chetejců a Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců.⌉

3:5  Bydlili tedy synové Izraelští u prostřed Kananejských, Hetejských a Amorejských, a Ferezejských a Hevejských a Jebuzejských,

3:5  Itaque filii Israël habitaverunt in medio Chananæi, et Hethæi, et Amorrhæi, et Pherezæi, et Hevæi, et Jebusæi :

3:6  And they took their daughters to wives, and they gave their own daughters to their sons, and they served their gods.

3:6  And they took their daughters to be their wives, and gave their daughters to their sons, and served their gods.

3:6  Brali si jejich dcery za ženy a své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.

3:6  Brali si jejich dcery za manželky, své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.

3:6  Brali si jejich dcery za ženy a své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.

3:6  A brali sobě dcery jejich za manželky, a dcery své dávali synům jejich, a sloužili bohům jejich.

3:6  et duxerunt uxores filias eorum, ipsique filias suas filiis eorum tradiderunt, et servierunt diis eorum.

3:7  And they did evil in the sight of the Lord, and they forgot their God, and served Baalim and Astaroth.

3:7  And the children of Israel did evil in the sight of the Lord, and forgat the Lord their God, and served Baalim and the groves.

3:7  Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Zapomněli na svého Boha Hospodina a sloužili baalům a ašerám.

3:7  Synové Izraele jednali v Hospodinových očích zle. Zapomínali na Hospodina, svého Boha, a sloužili baalům a ašerám.

3:7  Synové Izraele páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, zapomínali na Hospodina, svého Boha, a sloužili baalům a ašerám.

3:7  Činili tedy synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a zapomenuvše se na Hospodina Boha svého, sloužili Bálům a Asserotům.

3:7  Feceruntque malum in conspectu Domini, et obliti sunt Dei sui, servientes Baalim et Astaroth.

3:8  And the Lord being angry with Israel, delivered them into the hands of Chusan Rasathaim, king of Mesopotamia, and they served him eight years.

3:8  Therefore the anger of the Lord was hot against Israel, and he sold them into the hand of Chushan–rishathaim king of Mesopotamia: and the children of Israel served Chushan–rishathaim eight years.

3:8  Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal jej napospas Kúšanovi Rišátajimskému, králi aramského Dvojříčí. Izraelci otročili Kúšanovi Rišátajimskému osm let.

3:8  Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas králi jménem Kušan Rišatajim z mezopotamského Aramu. Izraelci pak sloužili Kušanu Rišatajimovi osm let.

3:8  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky Kúšana Rišátajimského, krále Aramského Dvojříčí. Synové Izraele sloužili Kúšanovi Rišátajimskému osm let.

3:8  Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal jej v ruku Chusana Risataimského, krále Syrského v Mezopotamii; i sloužili synové Izraelští Chusanovi Risataimskému osm let.

3:8  Iratusque contra Israël Dominus, tradidit eos in manus Chusan Rasathaim regis Mesopotamiæ, servieruntque ei octo annis.

3:9  And they cried to the Lord, who raised them up a saviour, and delivered them; to wit, Othoniel, the son of Cenez, the younger brother of Caleb:

3:9  And when the children of Israel cried unto the Lord, the Lord raised up a deliverer to the children of Israel, who delivered them, even Othniel the son of Kenaz, Caleb’s younger brother.

3:9  I úpěli Izraelci k Hospodinu a Hospodin jim povolal vysvoboditele, aby je vysvobodil, Otníela, syna Kenazova, mladšího bratra Kálebova.

3:9  Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce, aby je vysvobodil. Byl to Otniel, syn Kenaze, mladšího bratra Kálebova.

3:9  Synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc a Hospodin dal pro syny Izraele povstat zachránci. Zachránil je Otníel, syn ⌈Kenazův, mladší bratr Káleba.⌉

3:9  Volali pak synové Izraelští k Hospodinu, i vzbudil Hospodin vysvoboditele synům Izraelským, aby je vysvobodil, Otoniele syna Cenezova bratra Kálefova mladšího,

3:9  Et clamaverunt ad Dominum, qui suscitavit eis salvatorem, et liberavit eos, Othoniel videlicet filium Cenez, fratrem Caleb minorem :

3:10  And the spirit of the Lord was in him, and he judged Israel. And he went out to fight, and the Lord delivered Chusan Rasathaim, king of Syria, and he overthrew him:

3:10  And the Spirit of the Lord came upon him, and he judged Israel, and went out to war: and the Lord delivered Chushan–rishathaim king of Mesopotamia into his hand; and his hand prevailed against Chushan–rishathaim.

3:10  Na něm spočinul duch Hospodinův a on se ujal soudu nad Izraelem. Vytrhl do boje a Hospodin mu vydal do rukou aramejského krále Kúšana Rišátajimského. Na Kúšana Rišátajimského mocně dolehla jeho ruka.

3:10  Spočinul na něm Duch Hospodinův, a tak se stal v Izraeli soudcem. Vytáhl do boje a Hospodin mu vydal aramejského krále Kušana Rišatajima do rukou, takže ho přemohl.

3:10  Spočinul na něm Duch Hospodinův a on Izrael soudil. Vytáhl do boje a Hospodin vydal do jeho ruky aramejského krále Kúšana Rišátajimského. Jeho ruka na Kúšana Rišátajimského mocně dolehla.

3:10  Na němž byl duch Hospodinův, a soudil lid Izraelský. Když pak vytáhl k boji, dal Hospodin v ruce jeho Chusana Risataimského, krále Syrského, a zmocnila se ruka jeho nad Chusanem Risataimským.

3:10  fuitque in eo spiritus Domini, et judicavit Israël. Egressusque est ad pugnam, et tradidit Dominus in manus ejus Chusan Rasathaim regem Syriæ, et oppressit eum.

3:11  And the land rested forty years, and Othoniel, the son of Cenez, died.

3:11  And the land had rest forty years. And Othniel the son of Kenaz died.

3:11  Země pak žila v míru po čtyřicet let, dokud Otníel, syn Kenazův, nezemřel.

3:11  Země pak měla mír čtyřicet let, než Otniel, syn Kenazův, zemřel.

3:11  A země měla čtyřicet let klid. Otníel, syn Kenazův, pak zemřel.

3:11  A tak v pokoji byla země za čtyřidceti let; i umřel Otoniel, syn Cenezův.

3:11  Quievitque terra quadraginta annis, et mortuus est Othoniel filius Cenez.

3:12  And the children of Israel did evil again in the sight of the Lord: who strengthened against them Eglon, king of Moab: because they did evil in his sight.

3:12  And the children of Israel did evil again in the sight of the Lord: and the Lord strengthened Eglon the king of Moab against Israel, because they had done evil in the sight of the Lord.

3:12  Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto Hospodin dopustil, aby moábský král Eglón nabyl nad Izraelem vrchu, neboť se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích.

3:12  Potom však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. A protože v jeho očích páchali zlo, nechal Hospodin moábského krále Eglona, aby přemohl Izrael.

3:12  Avšak synové Izraele dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a Hospodin posilnil moábského krále Eglóna proti Izraeli kvůli tomu, že páchali to, co je v Hospodinových očích zlé.

3:12  Takž opět činili synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma. I zsilil Hospodin Eglona, krále Moábského, proti Izraelovi, proto že činili zlé věci před očima Hospodinovýma.

3:12  Addiderunt autem filii Israël facere malum in conspectu Domini : qui confortavit adversum eos Eglon regem Moab, quia fecerunt malum in conspectu ejus.

3:13  And he joined to him the children of Ammon, and Amalec: and he went and overthrew Israel, and possessed the city of palm trees.

3:13  And he gathered unto him the children of Ammon and Amalek, and went and smote Israel, and possessed the city of palm trees.

3:13  Eglón k sobě shromáždil Amónovce a Amáleka, vytáhl a přepadl Izraele. Přitom obsadili Palmové město.

3:13  Spojil se s Amonci i Amalekovci, vytáhl a udeřil na Izrael a zabral Palmové město.

3:13  Ten k sobě shromáždil syny Amónovy a Amálekovy. Vytáhl, přepadl Izrael a obsadili Ír–hatmarím.

3:13  Nebo shromáždil k sobě syny Ammonovy a Amalechovy, a vytáh, porazil Izraele, a opanovali město palmové.

3:13  Et copulavit ei filios Ammon, et Amalec : abiitque et percussit Israël, atque possedit urbem palmarum.

3:14  And the children of Israel served Eglon, king of Moab, eighteen years.

3:14  So the children of Israel served Eglon the king of Moab eighteen years.

3:14  Izraelci otročili moábskému králi Eglónovi osmnáct let.

3:14  Izraelci pak sloužili moábskému králi Eglonovi osmnáct let.

3:14  Synové Izraele pak sloužili moábskému králi Eglónovi osmnáct let.

3:14  I sloužili synové Izraelští Eglonovi králi Moábskému osmnácte let.

3:14  Servieruntque filii Israël Eglon regi Moab decem et octo annis.

3:15  And afterwards they cried to the Lord, who raised them up a saviour, called Aod, the son of Cera, the son of Jemini, who used the left hand as well as the right. And the children of Israel sent presents to Eglon, king of Moab, by him.

3:15  But when the children of Israel cried unto the Lord, the Lord raised them up a deliverer, Ehud the son of Gera, a Benjamite, a man lefthanded: and by him the children of Israel sent a present unto Eglon the king of Moab.

3:15  I úpěli Izraelci k Hospodinu a Hospodin jim povolal vysvoboditele, Ehúda, syna Benjamínce Géry, muže, který nevládl pravou rukou. Po něm poslali Izraelci moábskému králi Eglónovi obětní dar.

3:15  Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce. Byl to levák Ehud, syn Benjamínce Gery. Po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi.

3:15  Synové Izraele tedy volali k Hospodinu o pomoc a Hospodin dal pro ně povstat zachránci Ehúdovi, synu Géry, ⌈syna Benjamínova,⌉ muži ⌈nevládnoucímu pravou rukou.⌉ Jeho prostřednictvím poslali synové Izraele moábskému králi Eglónovi dar.

3:15  Potom volali synové Izraelští k Hospodinu. I vzbudil jim Hospodin vysvoboditele Ahoda, syna Gery Beniaminského, muže rukou pravou nevládnoucího. I poslali synové Izraelští po něm dar Eglonovi králi Moábskému.

3:15  Et postea clamaverunt ad Dominum, qui suscitavit eis salvatorem vocabulo Aod, filium Gera, filii Jemini, qui utraque manu pro dextera utebatur. Miseruntque filii Israël per illum munera Eglon regi Moab.

3:16  And he made himself a two-edged sword, with a haft in the midst of the length of the palm of the hand, and was girded therewith, under his garment, on the right thigh.

3:16  But Ehud made him a dagger which had two edges, of a cubit length; and he did gird it under his raiment upon his right thigh.

3:16  Ehúd si zhotovil na píď dlouhou oboustrannou dýku, připásal si ji pod šat k pravému boku

3:16  Ehud si vyrobil krátký dvojsečný meč, připásal si jej pod oděv k pravému stehnu

3:16  Ehúd si zhotovil dvojsečný meč gomer dlouhý a připásal si ho pod šaty na pravý bok.

3:16  (Připravil pak sobě Ahod meč na obě straně ostrý, lokte zdélí, a připásal jej sobě pod šaty svými po pravé straně.)

3:16  Qui fecit sibi gladium ancipitem, habentem in medio capulum longitudinis palmæ manus, et accinctus est eo subter sagum in dextro femore.

3:17  And he presented the gifts to Eglon, king of Moab Now Eglon was exceeding fat.

3:17  And he brought the present unto Eglon king of Moab: and Eglon was a very fat man.

3:17  a přinesl moábskému králi Eglónovi obětní dar. Eglón byl velice tlustý.

3:17  a přinesl ten dar moábskému králi Eglonovi (který byl veliký tlusťoch).

3:17  I přinesl moábskému králi Eglónovi dar. Eglón byl hrozně tlustý muž.

3:17  I přinesl dar Eglonovi králi Moábskému. Eglon pak byl člověk velmi tlustý.

3:17  Obtulitque munera Eglon regi Moab. Erat autem Eglon crassus nimis.

3:18  And when he had presented the gifts unto him he followed his companions that came along with him.

3:18  And when he had made an end to offer the present, he sent away the people that bare the present.

3:18  Jakmile skončilo předání obětního daru, Ehúd propustil lid, který obětní dar přinesl,

3:18  Po odevzdání povinného daru Ehud propustil ty, kdo dar přinesli,

3:18  A stalo se, když předal dar, že Ehúd propustil lid, který ten dar nesl.

3:18  A když dodal daru, propustil lid, kterýž byl přinesl dar.

3:18  Cumque obtulisset ei munera, prosecutus est socios, qui cum eo venerant.

3:19  Then returning from Galgal, where the idols were, he said to the king: I have a secret message to thee, O king. And he commanded silence: and all being gone out that were about him,

3:19  But he himself turned again from the quarries that were by Gilgal, and said, I have a secret errand unto thee, O king: who said, Keep silence. And all that stood by him went out from him.

3:19  a sám se vrátil od model u Posvátného kruhu a řekl: „Mám pro tebe tajné sdělení, králi.“ Král řekl: „Tiše!“ Všichni, kteří ho obklopovali, od něho tedy odešli.

3:19  ale sám se od gilgalského Pesilim vrátil zpět. „Mám pro tebe, králi, něco tajného,“ řekl. „Tiše!“ zavelel král, načež se všichni kolemstojící vzdálili.

3:19  Sám se vrátil od tesaných obrazů u Gilgálu a řekl: Mám pro tebe tajné poselství, králi. On řekl: Tiše! Všichni, kdo stáli kolem něho, od něj odešli.

3:19  Sám pak vrátiv se od lomů blízko Galgala, řekl: Tajnou věc mám k tobě, ó králi. I řekl král: Mlč. A vyšli od něho všickni, kteříž stáli při něm.

3:19  Et reversus de Galgalis, ubi erant idola, dixit ad regem : Verbum secretum habeo ad te, o rex. Et ille imperavit silentium : egressisque omnibus qui circa eum erant,

3:20  Aod went in to him: now he was sitting in a summer parlour alone, and he said: I have a word from God to thee. And he forthwith rose up from his throne.

3:20  And Ehud came unto him; and he was sitting in a summer parlour, which he had for himself alone. And Ehud said, I have a message from God unto thee. And he arose out of his seat.

3:20  Eglón seděl v chladném vrchním pokoji, určeném jenom pro něho. Ehúd k němu přistoupil a řekl: „Mám pro tebe výrok Boží.“ Eglón povstal z křesla.

3:20  Eglon seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil a řekl: „Mám pro tebe Boží slovo!“ Král se zvedl z křesla

3:20  Ehúd před něj předstoupil, když seděl v chladné horní místnosti, kterou měl pouze pro sebe. Ehúd řekl: Mám pro tebe Boží slovo. On nato povstal z křesla.

3:20  Tehdy Ahod přistoupil k němu, (on pak seděl na paláci letním sám). I řekl mu Ahod: Řeč Boží mám k tobě. I vstal z stolice své.

3:20  ingressus est Aod ad eum : sedebat autem in æstivo cœnaculo solus : dixitque : Verbum Dei habeo ad te. Qui statim surrexit de throno.

3:21  And Aod put forth his left hand, and took the dagger from his right thigh, and thrust it into his belly,

3:21  And Ehud put forth his left hand, and took the dagger from his right thigh, and thrust it into his belly:

3:21  Vtom Ehúd vytrhl levicí od pravého boku dýku a vrazil mu ji do břicha.

3:21  a vtom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil mu ho do břicha.

3:21  A Ehúd vztáhl svou levou ruku, vzal ten meč od pravého boku a vrazil mu ho do břicha.

3:21  Tedy sáhna Ahod rukou svou levou, vzal meč u pravého boku svého a vrazil jej do břicha jeho,

3:21  Extenditque Aod sinistram manum, et tulit sicam de dextro femore suo, infixitque eam in ventre ejus

3:22  With such force that the haft went in after the blade into the wound, and was closed up with the abundance of fat. So that he did not draw out the dagger, but left it in the body as he had struck it in: and forthwith, by the secret parts of nature, the excrements of the belly came out.

3:22  And the haft also went in after the blade; and the fat closed upon the blade, so that he could not draw the dagger out of his belly; and the dirt came out.

3:22  Za čepelí vnikl i jílec a tuk se za čepelí zavřel, protože mu dýku z břicha nevytáhl. Vyšel ven záchodem

3:22  Za čepelí vnikla dovnitř i rukojeť a tuk se nad ní zavřel, protože mu ten meč z břicha nevytáhl. Ven vyšel zadem.

3:22  Za čepelí pronikl také jílec a tuk se za čepelí zavřel, protože nevytáhl meč z břicha. Vyšel zadem.

3:22  Tak že i jilce za ostřím vešly tam, a zavřel se tukem meč, (nebo nevytáhl meče z břicha jeho;) i vyšla lejna.

3:22  tam valide, ut capulus sequeretur ferrum in vulnere, ac pinguissimo adipe stringeretur. Nec eduxit gladium, sed ita ut percusserat, reliquit in corpore : statimque per secreta naturæ alvi stercora proruperunt.

3:23  And Aod carefully shutting the doors of the parlour, and locking them,

3:23  Then Ehud went forth through the porch, and shut the doors of the parlour upon him, and locked them.

3:23  a prošel chodbou; dveře vrchního pokoje však za sebou zavřel na zástrčku.

3:23  Ehud vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku.

3:23  Ehúd pak vyšel na chodbu, zavřel za sebou dveře horní místnosti a zamkl.

3:23  Potom vyšel Ahod přes síň, a zavřel dvéře paláce po sobě, a zamkl.

3:23  Aod autem clausis diligentissime ostiis cœnaculi, et obfirmatis sera,

3:24  Went out by a postern door. And the king's servants going in, saw the doors of the parlour shut, and they said: Perhaps he is easing nature in his summer parlour.

3:24  When he was gone out, his servants came; and when they saw that, behold, the doors of the parlour were locked, they said, Surely he covereth his feet in his summer chamber.

3:24  Sotva vyšel, přišli Eglónovi služebníci. Když viděli, že dveře vrchního pokoje jsou zavřeny na zástrčku, řekli si: „Jistě vykonává v chladném pokoji svou potřebu.“

3:24  Po jeho odchodu přišli služebníci, a když viděli, že dveře střešního pokoje jsou zavřené na zástrčku, řekli si: Nejspíš koná v chladné komůrce potřebu.

3:24  Jakmile odešel, vstoupili jeho otroci, podívali se a hle, dveře horní místnosti byly zamčeny. Řekli si: On jistě ⌈koná potřebu⌉ v chladném pokoji.

3:24  Když pak on odšel, služebníci jeho přišedše, uzřeli, a hle, dvéře palácu zamčíny. Tedy řekli: Jest na potřebě v pokoji letním.

3:24  per posticum egressus est. Servique regis ingressi viderunt clausas fores cœnaculi, atque dixerunt : Forsitan purgat alvum in æstivo cubiculo.

3:25  And waiting a long time, till they were ashamed, and seeing that no man opened the door, they took a key: and opening, they found their lord lying dead on the ground.

3:25  And they tarried till they were ashamed: and, behold, he opened not the doors of the parlour; therefore they took a key, and opened them: and, behold, their lord was fallen down dead on the earth.

3:25  Načekali se až hanba, nikdo však dveře vrchního pokoje neotvíral. Proto vzali klíč, otevřeli, a hle, jejich pán leží na zemi mrtev.

3:25  Přešlapovali tam, až z toho byli nesví, ale dveře střešního pokoje pořád nikdo neotvíral. Vzali tedy klíč, otevřeli – a hle, jejich pán leží na zemi mrtev!

3:25  Přešlapovali tam až hanba, avšak hle, nikdo dveře horní místnosti neotvírá. Vzali klíč, otevřeli a hle, jejich pán leží na zemi mrtvý.

3:25  A když očekávali dlouho, až se styděli, a aj, neotvíral dveří paláce, tedy vzali klíč a otevřeli, a hle, pán jejich leží na zemi mrtvý.

3:25  Expectantesque diu donec erubescerent, et videntes quod nullus aperiret, tulerunt clavem : et aperientes invenerunt dominum suum in terra jacentem mortuum.

3:26  But Aod, while they were in confusion, escaped, and passed by the place of the idols from whence he had returned. And he came to Seirath:

3:26  And Ehud escaped while they tarried, and passed beyond the quarries, and escaped unto Seirath.

3:26  Zatímco váhali, Ehúd unikl, již minul modly a unikl do Seíry.

3:26  Zatímco čekali, Ehud už minul Pesilim a prchal směrem k Seiře.

3:26  Ehúd unikl. Zatímco otáleli, on prošel kolem tesaných obrazů a unikl do Seíry.

3:26  Ahod pak mezi tím, když oni prodlévali, ušel, a přešed lomy, přišel do Seirat.

3:26  Aod autem, dum illi turbarentur, effugit, et pertransiit locum idolorum, unde reversus fuerat. Venitque in Seirath :

3:27  And forthwith he sounded the trumpet in Mount Ephraim: and the children of Israel went down with him, he himself going in the front.

3:27  And it came to pass, when he was come, that he blew a trumpet in the mountain of Ephraim, and the children of Israel went down with him from the mount, and he before them.

3:27  Jakmile přišel, dal troubit po Efrajimském pohoří na polnici. Izraelci vytáhli s ním dolů z pohoří a on jim byl v čele.

3:27  Když dorazil, zatroubil v Efraimských horách na beraní roh. Synové Izraele sestoupili z hor s Ehudem v čele.

3:27  I stalo se, když přišel, že zatroubil na beraní roh na efrajimském pohoří, synové Izraele s ním sestoupili z pohoří a on byl v jejich čele.

3:27  A přišed k svým, troubil v troubu na hoře Efraim; i sstoupili s ním synové Izraelští s hory, a on napřed šel.

3:27  et statim insonuit buccina in monte Ephraim, descenderuntque cum eo filii Israël, ipso in fronte gradiente.

3:28  And he said to them: Follow me: for the Lord hath delivered our enemies, the Moabites, into our hands. And they went down after him, and seized upon the fords of the Jordan, which are in the way to Moab: and they suffered no man to pass over:

3:28  And he said unto them, Follow after me: for the Lord hath delivered your enemies the Moabites into your hand. And they went down after him, and took the fords of Jordan toward Moab, and suffered not a man to pass over.

3:28  Vyzval je: „Pospěšte za mnou! Hospodin vám vydal do rukou vaše nepřátele Moábce!“ Sestoupili za ním a dobyli na Moábu jordánské brody. Nikomu nedovolili přejít.

3:28  „Rychle za mnou!“ zvolal. „Hospodin vydal vašeho nepřítele Moába do vašich rukou.“ Sestoupili za ním, obsadili Moábcům jordánské brody a nedovolili nikomu přecházet.

3:28  Řekl jim: Pospěšte za mnou, protože Hospodin vám vydal do ruky vaše moábské nepřátele. Sestoupili za ním a dobyli jordánské brody na Moábovi. A nedovolili nikomu projít.

3:28  Nebo řekl jim: Poďte za mnou, dalť jest zajisté Hospodin Moábské, nepřátely vaše, v ruku vaši. Tedy táhli za ním, a vzavše Moábským brody Jordánské, nedali žádnému přejíti.

3:28  Qui dixit ad eos : Sequimini me : tradidit enim Dominus inimicos nostros Moabitas in manus nostras. Descenderuntque post eum, et occupaverunt vada Jordanis quæ transmittunt in Moab : et non dimiserunt transire quemquam :

3:29  But they slew of the Moabites at that time, about ten thousand, all strong and valiant men: none of them could escape.

3:29  And they slew of Moab at that time about ten thousand men, all lusty, and all men of valour; and there escaped not a man.

3:29  Toho času pobili z Moába asi deset tisíc mužů, vesměs významných a udatných; nikdo z nich neunikl.

3:29  Pobili tenkrát asi 10 000 Moábců, samé silné a udatné bojovníky. Nikdo neunikl.

3:29  V onen čas pobili z Moábu okolo deseti tisíc mužů, samé urostlé a zdatné muže. Nikdo neunikl.

3:29  I pobili tehdáž Moábských okolo desíti tisíc mužů, každého bohatého a všelikého silného muže, aniž kdo ušel.

3:29  sed percusserunt Moabitas in tempore illo, circiter decem millia, omnes robustos et fortes viros. Nullus eorum evadere potuit.

3:30  And Moab was humbled that day under the hand of Israel: and the land rested eighty years.

3:30  So Moab was subdued that day under the hand of Israel. And the land had rest fourscore years.

3:30  Onoho dne se Moáb musel před Izraelem pokořit. Země žila v míru po osmdesát let.

3:30  Moáb se toho dne musel před Izraelem pokořit. Země pak měla mír osmdesát let.

3:30  V onen den byl Moáb pokořen pod mocí Izraele a země měla osmdesát let klid.

3:30  I snížen jest Moáb v ten den pod mocí Izraele, a pokoj měla země za osmdesáte let.

3:30  Humiliatusque est Moab in die illo sub manu Israël : et quievit terra octoginta annis.

3:31  After him was Samgar, the son of Anath, who slew of the Philistines six hundred men with a ploughshare: and he also defended Israel.

3:31  And after him was Shamgar the son of Anath, which slew of the Philistines six hundred men with an ox goad: and he also delivered Israel.

3:31  Po něm byl Šamgar, syn Anatův. Pobil Pelištejce, šest set mužů, bodcem na pohánění dobytka. Tak i on vysvobodil Izraele.

3:31  Po něm přišel Šamgar, syn Anatův. Ten pobil šest set Filištínů volským bodcem. Také on zachránil Izrael.

3:31  Po něm byl Šamgar, syn Anatův. Pobil Pelištejce, šest set mužů, bodcem na skot. Také on zachránil Izrael.

3:31  Po něm pak byl Samgar, syn Anatův, a pobil Filistinských šest set mužů ostnem volů, a vysvobodil i on Izraele.

3:31  Post hunc fuit Samgar filius Anath, qui percussit de Philisthiim sexcentos viros vomere : et ipse quoque defendit Israël.

Chapter 4

4:1  And the children of Israel again did evil in the sight of the Lord after the death of Aod:

4:1  And the children of Israel again did evil in the sight of the Lord, when Ehud was dead.

4:1  Po Ehúdově smrti se Izraelci dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích.

4:1  Po Ehudově smrti však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle.

4:1  Synové Izraele však dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích. Ehúd zemřel.

4:1  Po smrti pak Ahoda činili opět synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma.

4:1  Addideruntque filii Israël facere malum in conspectu Domini post mortem Aod,

4:2  And the Lord delivered them up into the hands of Jabin, king of Chanaan, who reigned in Asor: and he had a general of his army named Sisara, and he dwelt in Haroseth of the Gentiles.

4:2  And the Lord sold them into the hand of Jabin king of Canaan, that reigned in Hazor; the captain of whose host was Sisera, which dwelt in Harosheth of the Gentiles.

4:2  I vydal je Hospodin napospas Jabínovi, králi kenaanskému, který kraloval v Chasóru. Velitelem jeho vojska byl Sísera; ten sídlil v Charóšetu pronárodů.

4:2  Hospodin je proto vydal napospas kanaánskému králi Jabínovi, který vládl v Chacoru. Vůdcem jeho vojska byl Sisera, který sídlil v Charošet-hagojimu.

4:2  Hospodin je vydal do ruky kenaanského krále Jabína, jenž kraloval v Chasóru, a velitele jeho armády Sísery sídlícího v Charošet–hagójímu.

4:2  I vydal je Hospodin v ruce Jabína krále Kananejského, kterýž kraloval v Azor; (a kníže vojska jeho byl Zizara,) sám pak bydlil v Haroset pohanském.

4:2  et tradidit illos Dominus in manus Jabin regis Chanaan, qui regnavit in Asor : habuitque ducem exercitus sui nomine Sisaram, ipse autem habitabat in Haroseth gentium.

4:3  And the children of Israel cried to the Lord: for he had nine hundred chariots set with scythes and for twenty years had grievously oppressed them.

4:3  And the children of Israel cried unto the Lord: for he had nine hundred chariots of iron; and twenty years he mightily oppressed the children of Israel.

4:3  I úpěli Izraelci k Hospodinu, protože Jabín měl devět set železných vozů a po dvacet let Izraelce krutě utlačoval.

4:3  Synové Izraele volali k Hospodinu, protože Sisera měl devět set železných vozů a po dvacet let syny Izraele krutě utiskoval.

4:3  A synové Izraele křičeli k Hospodinu. Vždyť Jabín měl devět set železných vozů a dvacet let syny Izraele násilím utlačoval.

4:3  Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu; nebo devět set vozů železných měl, a on násilně ssužoval Izraele za dvadceti let.

4:3  Clamaveruntque filii Israël ad Dominum : nongentos enim habebat falcatos currus, et per viginti annos vehementer oppresserat eos.

4:4  And there was at that time Debbora, a prophetess, the wife of Lapidoth, who judged the people.

4:4  And Deborah, a prophetess, the wife of Lapidoth, she judged Israel at that time.

4:4  Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debóra, žena Lapidótova.

4:4  V té době soudila Izrael prorokyně Debora, manželka Lapidotova.

4:4  V oné době soudila Izrael Debóra, prorokyně, žena Lapidótova.

4:4  Debora pak žena prorokyně, manželka Lapidotova, soudila lid Izraelský toho času.

4:4  Erat autem Debbora prophetis uxor Lapidoth, quæ judicabat populum in illo tempore.

4:5  And she sat under a palm tree, which was called by her name, between Rama and Bethel, in Mount Ephraim: and the children of Israel came up to her for all judgment.

4:5  And she dwelt under the palm tree of Deborah between Ramah and Beth–el in mount Ephraim: and the children of Israel came up to her for judgment.

4:5  Sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét-elem v Efrajimském pohoří a Izraelci za ní přicházeli, aby je soudila.

4:5  Sedávala pod Debořinou palmou mezi Rámou a Bet-elem v Efraimských horách a Izraelci si k ní přicházeli pro rozhodnutí.

4:5  Ta sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét–elem v efrajimském pohoří. Synové Izraele za ní přicházeli k soudu.

4:5  (A bydlila Debora pod palmou, mezi Ráma a mezi Bethel na hoře Efraim), i chodili k ní synové Izraelští k soudu.

4:5  Et sedebat sub palma, quæ nomine illius vocabatur, inter Rama et Bethel in monte Ephraim : ascendebantque ad eam filii Israël in omne judicium.

4:6  And she sent and called Barac, the Son of Abinoem, out of Cedes, in Nephthali: and she said to him: The Lord God of Israel hath commanded thee: Go, and lead an army to Mount Thabor, and thou shalt take with thee ten thousand fighting men of the children of Nephthali, and of the children of Zabulon:

4:6  And she sent and called Barak the son of Abinoam out of Kedesh–naphtali, and said unto him, Hath not the Lord God of Israel commanded, saying, Go and draw toward mount Tabor, and take with thee ten thousand men of the children of Naphtali and of the children of Zebulun?

4:6  Ta poslala pro Báraka, syna Abínoamova, z neftalíjské Kedeše, a naléhala na něho: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: ‚Táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalíovců a Zabulónovců.

4:6  Ta poslala pro Baráka, syna Abinoamova z neftalímského Kedeše, a vyzvala ho: „Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: Jdi, vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalíma a Zabulona a vytáhni s nimi na horu Tábor.

4:6  Ta poslala a povolala Báraka, syna Abínoamova, z neftalíjské Kedeše, a řekla mu: Což nepřikázal Hospodin, Bůh Izraele: Jdi, vytáhneš na horu Tábor a vezmeš s sebou deset tisíc mužů ze synů Neftalího a ze synů Zabulóna?

4:6  Kterážto poslavši, povolala Baráka, syna Abinoemova, z Kádes Neftalímova, a řekla jemu: Zdaližť nerozkázal Hospodin Bůh Izraelský: Jdi, a shromáždě lid na horu Tábor, vezmi s sebou deset tisíc mužů z synů Neftalím a z synů Zabulon.

4:6  Quæ misit et vocavit Barac filium Abinoëm de Cedes Nephthali : dixitque ad eum : Præcepit tibi Dominus Deus Israël : Vade, et duc exercitum in montem Thabor, tollesque tecum decem millia pugnatorum de filiis Nephthali, et de filiis Zabulon :

4:7  And I will bring unto thee in the place of the torrent Cison, Sisara, the general of Jabin's army, and his chariots, and all his multitude, and will deliver them into thy hand.

4:7  And I will draw unto thee to the river Kishon Sisera, the captain of Jabin’s army, with his chariots and his multitude; and I will deliver him into thine hand.

4:7  Já k tobě přivedu k potoku Kíšonu velitele Jabínova vojska Síseru i jeho vozbu a jeho hlučící dav a dám ti jej do rukou.‘“

4:7  Já pak přivedu vůdce Jabínova vojska Siseru i s jeho jízdou a s jeho zástupy k potoku Kíšon a vydám ti ho do rukou.“

4:7  Já k tobě přivedu k potoku Kíšón Síseru, velitele Jabínovy armády, jeho vozy a jeho dav a vydám ti ho do ruky.

4:7  Nebo přitáhnu k tobě ku potoku Císon Zizaru kníže vojska Jabínova, a vozy jeho i množství jeho, a dám jej v ruku tvou.

4:7  ego autem adducam ad te in loco torrentis Cison, Sisaram principem exercitus Jabin, et currus ejus, atque omnem multitudinem, et tradam eos in manu tua.

4:8  And Barac said to her: If thou wilt come with me, I will go: if thou wilt not come with me, I will not go.

4:8  And Barak said unto her, If thou wilt go with me, then I will go: but if thou wilt not go with me, then I will not go.

4:8  Bárak jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu, nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu.“

4:8  Barák jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu. Nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu!“

4:8  Bárak jí odpověděl: Pokud půjdeš se mnou, i já půjdu. Nepůjdeš–li se mnou, nepůjdu ani já.

4:8  I řekl jí Barák: Půjdeš-li se mnou, půjdu; pakli nepůjdeš se mnou, nepůjdu.

4:8  Dixitque ad eam Barac : Si venis mecum, vadam : si nolueris venire mecum, non pergam.

4:9  She said to him: I will go, indeed, with thee, but at this time the victory shall not be attributed to thee, because Sisara shall be delivered into the hand of a woman. Debbora therefore arose, and went with Barac to Cedes.

4:9  And she said, I will surely go with thee: notwithstanding the journey that thou takest shall not be for thine honour; for the Lord shall sell Sisera into the hand of a woman. And Deborah arose, and went with Barak to Kedesh.

4:9  Řekla: „Určitě s tebou půjdu, avšak na cestě, kterou půjdeš, se neproslavíš, Hospodin totiž vydá Síseru do rukou ženy.“ I vstala Debóra a vypravila se s Bárakem do Kedeše.

4:9  „Dobrá, půjdu s tebou,“ řekla mu na to, „ale ty se svou cestou neproslavíš. Hospodin totiž vydá Siseru do rukou ženy.“ Potom Debora vstala a odešla s Barákem do Kedeše,

4:9  Ona řekla: Určitě půjdu s tebou, jenomže na cestě, po které ty půjdeš, ti nebude patřit sláva, protože Hospodin vydá Síseru do ruky ženy. Debóra vstala a šla s Bárakem do Kedeše.

4:9  Kteráž odpověděla: Jáť zajisté půjdu s tebou, ale nebudeť s slávou tvou cesta, kterouž půjdeš, nebo v ruku ženy dá Hospodin Zizaru. Tedy vstavši Debora, šla s Barákem do Kádes.

4:9  Quæ dixit ad eum : Ibo quidem tecum, sed in hac vice victoria non reputabitur tibi, quia in manu mulieris tradetur Sisara. Surrexit itaque Debbora, et perrexit cum Barac in Cedes.

4:10  And he called unto him Zabulon and Nephthali, and went up with ten thousand fighting men, having Debbora in his company.

4:10  And Barak called Zebulun and Naphtali to Kedesh; and he went up with ten thousand men at his feet: and Deborah went up with him.

4:10  Bárak svolal do Kedeše Zabulóna i Neftalího; táhlo za ním deset tisíc mužů, i Debóra táhla s ním.

4:10  kam Barák svolal Zabulona i Neftalíma. Následovalo ho 10 000 mužů a šla s ním i Debora.

4:10  Bárak svolal Zabulóna a Neftalího do Kedeše. ⌈V jeho stopách⌉ vytáhlo deset tisíc mužů. Debóra vytáhla s ním.

4:10  Svolav pak Barák Zabulonské a Neftalímské do Kádes, vyvedl za sebou deset tisíc mužů; a šla s ním i Debora.

4:10  Qui, accitis Zabulon et Nephthali, ascendit cum decem millibus pugnatorum, habens Debboram in comitatu suo.

4:11  Now Haber, the Cinite, had some time before departed from the rest of the Cinites, his brethren, the sons of Hobab, the kinsman of Moses: and had pitched his tents unto the valley, which is called Sennim, and was near Cedes.

4:11  Now Heber the Kenite, which was of the children of Hobab the father in law of Moses, had severed himself from the Kenites, and pitched his tent unto the plain of Zaanaim, which is by Kedesh.

4:11  A Kénijec Cheber se odloučil od Kajina, od potomků Chóbaba, tchána Mojžíšova, a přemístil svůj stan k božišti v Saanajimu u Kedeše.

4:11  Cheber Kenijský se oddělil od ostatních Kenijců, potomků Mojžíšova švagra Chobaba, a utábořil se u dubu v Caananimu, což je u Kedeše.

4:11  A Kénijec Cheber se odloučil od Kajina, od synů Mojžíšova tchána Chóbaba, a postavil svůj stan až k dubu v Saananímu, který je u Kedeše.

4:11  Heber pak Cinejský oddělil se od Kaina, od synů Chobab, tchána Mojžíšova, a rozbil stany své až k Elon v Sananim, jenž jest v Kádes.

4:11  Haber autem Cinæus recesserat quondam a ceteris Cinæis fratribus suis, filiis Hobab cognati Moysi : et tetenderat tabernacula usque ad vallem, quæ vocatur Sennim, et erat juxta Cedes.

4:12  And it was told Sisara, that Barac, the son of Abinoem, was gone up to Mount Thabor:

4:12  And they shewed Sisera that Barak the son of Abinoam was gone up to mount Tabor.

4:12  Když ohlásili Síserovi, že Bárak, syn Abínoamův, vystoupil na horu Tábor,

4:12  Když se Sisera dozvěděl, že Barák, syn Abinoamův, vytáhl na horu Tábor,

4:12  Síserovi oznámili, že Bárak, syn Abínoamův, vystoupil na horu Tábor.

4:12  Oznámeno pak bylo Zizarovi, že vytáhl Barák syn Abinoemův na horu Tábor.

4:12  Nuntiatumque est Sisaræ quod ascendisset Barac filius Abinoëm in montem Thabor :

4:13  And he gathered together his nine hundred chariots armed with scythes, and all his army, from Haroseth of the Gentiles, to the torrent Cison.

4:13  And Sisera gathered together all his chariots, even nine hundred chariots of iron, and all the people that were with him, from Harosheth of the Gentiles unto the river of Kishon.

4:13  svolal celou svou vozbu, devět set železných vozů, i všechen lid, který měl v pohotovosti, z Charóšetu pronárodů k potoku Kíšonu.

4:13  povolal z Charošet-hagojimu celou svou jízdu devíti set železných vozů a celé své vojsko k potoku Kíšon.

4:13  Sísera svolal veškerou svou vozbu, devět set železných vozů, a všechen lid, který byl s ním, z Charošet–hagójímu k potoku Kíšón.

4:13  Protož shromáždil Zizara všecky vozy své, devět set vozů železných, a všecken lid, kterýž měl s sebou z Haroset pohanského, ku potoku Císon.

4:13  et congregavit nongentos falcatos currus, et omnem exercitum de Haroseth gentium ad torrentem Cison.

4:14  And Debbora said to Barac: Arise, for this is the day wherein the Lord hath delivered Sisara into thy hands: behold, he is thy leader. And Barac went down from Mount Thabor, and ten thousand fighting men with him.

4:14  And Deborah said unto Barak, Up; for this is the day in which the Lord hath delivered Sisera into thine hand: is not the Lord gone out before thee? So Barak went down from mount Tabor, and ten thousand men after him.

4:14  Debóra vyzvala Báraka: „Připrav se, toto je den, kdy ti Hospodin vydal Síseru do rukou. Hospodin sám vytáhl před tebou.“ I sestoupil Bárak z hory Táboru a za ním deset tisíc mužů.

4:14  Debora tehdy řekla Barákovi: „Vzhůru! Toto je den, kdy ti Hospodin vydal Siseru do rukou. Vždyť před tebou jde sám Hospodin!“ A tak Barák vyrazil z hory Tábor a za ním 10 000 mužů.

4:14  Debóra řekla Bárakovi: Vstaň, protože toto je den, v němž Hospodin vydal Síseru do tvé ruky. Cožpak nevyšel Hospodin před tebou? A Bárak sestoupil z hory Tábor a za ním deset tisíc mužů.

4:14  I řekla Debora Barákovi: Vstaň, nebo tento jest den, v němž dal Hospodin Zizaru v ruku tvou. Zdali Hospodin nevyšel před tebou? I sstoupil Barák s hory Tábor, a deset tisíc mužů za ním.

4:14  Dixitque Debbora ad Barac : Surge, hæc est enim dies, in qua tradidit Dominus Sisaram in manus tuas : en ipse ductor est tuus. Descendit itaque Barac de monte Thabor, et decem millia pugnatorum cum eo.

4:15  And the Lord struck a terror into Sisara, and all his chariots, and all his multitude, with the edge of the sword, at the sight of Barac; insomuch, that Sisara leaping down from off his chariot, fled away on foot,

4:15  And the Lord discomfited Sisera, and all his chariots, and all his host, with the edge of the sword before Barak; so that Sisera lighted down off his chariot, and fled away on his feet.

4:15  Hospodin ostřím meče uvedl ve zmatek Síseru a všechnu jeho vozbu a celý tábor před Bárakem. Sísera seskočil z vozu a prchal pěšky.

4:15  Hospodin tehdy před Barákem rozprášil celou Siserovu jízdu a celé jeho vojsko ostřím meče. Sisera seskočil z vozu a prchal pěšky,

4:15  Hospodin přivedl před Bárakem do zmatku Síseru a celou vozbu a celý tábor na ostří meče. Sísera sestoupil z válečného vozu a utíkal pěšky.

4:15  A porazil Hospodin Zizaru a všecky ty vozy, i všecka ta vojska ostrostí meče před Barákem; a sskočiv Zizara s vozu, utíkal pěšky.

4:15  Perterruitque Dominus Sisaram, et omnes currus ejus, universamque multitudinem in ore gladii ad conspectum Barac : in tantum, ut Sisara de curru desiliens, pedibus fugeret,

4:16  And Barac pursued after the fleeing chariots, and the army, unto Haroseth of the Gentiles; and all the multitude of the enemies was utterly destroyed.

4:16  But Barak pursued after the chariots, and after the host, unto Harosheth of the Gentiles: and all the host of Sisera fell upon the edge of the sword; and there was not a man left.

4:16  Bárak pronásledoval vozbu a tábor až k Charóšetu pronárodů. Celý Síserův tábor padl ostřím meče, nezůstal ani jediný.

4:16  zatímco Barák pronásledoval ty vozy a vojsko až k Charošet-hagojimu. Celé Siserovo vojsko padlo ostřím meče; nezůstal ani jediný.

4:16  A Bárak pronásledoval vozbu a vojsko až do Charošet–hagójímu. Celé Síserovo vojsko padlo ostřím meče; nezůstal ani jediný.

4:16  Ale Barák honil ty vozy a vojsko až do Haroset pohanského; i padlo všecko vojsko Zizarovo od ostrosti meče, tak že nezůstalo ani jednoho.

4:16  et Barac persequeretur fugientes currus, et exercitum usque ad Haroseth gentium, et omnis hostium multitudo usque ad internecionem caderet.

4:17  But Sisara fleeing, came to the tent of Jahel, the wife of Haber, the Cinite, for there was peace between Jabin, the king of Asor, and the house of Haber, the Cinite.

4:17  Howbeit Sisera fled away on his feet to the tent of Jael the wife of Heber the Kenite: for there was peace between Jabin the king of Hazor and the house of Heber the Kenite.

4:17  Sísera prchal pěšky ke stanu Jáely, ženy Kénijce Chebera, neboť mezi chasórským králem Jabínem a domem Kénijce Chebera byl mír.

4:17  Sisera zatím pěšky prchal ke stanu Jael, ženy Kenijce Chebera. Mezi chacorským králem Jabínem a domem Kenijce Chebera totiž vládl mír.

4:17  A Sísera utíkal pěšky ke stanu Jáely, ženy Kénijce Chebera, protože mezi chasórským králem Jabínem a domem Kénijce Chebera vládl pokoj.

4:17  Zizara pak utíkal pěšky k stanu Jáhel, manželky Hebera Cinejského; nebo pokoj byl mezi Jabínem králem Azor a mezi čeledí Hebera Cinejského.

4:17  Sisara autem fugiens pervenit ad tentorium Jahel uxoris Haber Cinæi. Erat enim pax inter Jabin regem Asor, et domum Haber Cinæi.

4:18  And Jahel went forth to meet Sisara, and said to him: Come in to me, my lord; come in, fear not. He went into her tent, and being covered by her with a cloak,

4:18  And Jael went out to meet Sisera, and said unto him, Turn in, my lord, turn in to me; fear not. And when he had turned in unto her into the tent, she covered him with a mantle.

4:18  Jáel vyšla Síserovi vstříc a zvala jej: „Uchyl se, můj pane, uchyl se ke mně, neboj se!“ Uchýlil se k ní do stanu a ona ho přikryla houní.

4:18  Jael vyšla Siserovi naproti a řekla mu: „Pojď dál, můj pane! Pojď ke mně dál a neboj se.“ Vešel tedy do jejího stanu a ona ho přikryla houní.

4:18  Jáel vyšla Síserovi naproti a řekla mu: Zajdi, můj pane, zajdi ke mně, neboj se. Zašel tedy k ní do stanu a ona jej přikryla houní.

4:18  I vyšedši Jáhel v cestu Zizarovi, řekla jemu: Uchyl se, pane můj, uchyl se ke mně, neboj se. I uchýlil se k ní do stanu, a přistřela jej huní.

4:18  Egressa igitur Jahel in occursum Sisaræ, dixit ad eum : Intra ad me, domine mi : intra, ne timeas. Qui ingressus tabernaculum ejus, et opertus ab ea pallio,

4:19  Said to her: Give me, I beseech thee, a little water, for I am very thirsty. She opened a bottle of milk, and gave him to drink, and covered him.

4:19  And he said unto her, Give me, I pray thee, a little water to drink; for I am thirsty. And she opened a bottle of milk, and gave him drink, and covered him.

4:19  Poprosil ji: „Dej mi prosím napít trochu vody, mám žízeň.“ Otevřela měch s mlékem, dala mu napít a přikryla ho.

4:19  „Dej mi prosím trochu vody,“ požádal ji. „Mám žízeň.“ Otevřela tedy měch s mlékem, dala mu napít a přikryla ho.

4:19  Řekl jí: Dej mi prosím napít trochu vody, protože mám žízeň. Otevřela měch s mlékem, dala mu napít a přikryla jej.

4:19  Kterýž řekl jí: Dej mi, prosím, píti maličko vody, nebo žízním. A otevřevši nádobu mléčnou, dala mu píti a přikryla ho.

4:19  dixit ad eam : Da mihi, obsecro, paululum aquæ, quia sitio valde. Quæ aperuit utrem lactis, et dedit ei bibere, et operuit illum.

4:20  And Sisara said to her: Stand before the door of the tent, and when any shall come and inquire of thee, saying: Is there any man here? thou shalt say: There is none.

4:20  Again he said unto her, Stand in the door of the tent, and it shall be, when any man doth come and enquire of thee, and say, Is there any man here? that thou shalt say, No.

4:20  Nato ji požádal: „Stůj u vchodu do stanu, a kdyby někdo přišel a ptal se tě: ‚Je zde někdo?‘ odpověz: ‚Není.‘“

4:20  „Postav se ke vchodu do stanu,“ řekl jí ještě, „a kdyby někdo přišel a vyptával se tě: ‚Není tu někdo?‘ odpověz mu: ‚Není.‘“

4:20  Řekl jí: Postav se u vchodu do stanu, a když někdo přijde, bude se tě vyptávat a řekne: Není tu někdo? Odpovíš: Není.

4:20  Řekl také jí: Stůj u dveří stanu, a přišel-li by kdo, a ptal se tebe, řka: Jest-li zde kdo? odpovíš: Není.

4:20  Dixitque Sisara ad eam : Sta ante ostium tabernaculi : et cum venerit aliquis interrogans te, et dicens : Numquid hic est aliquis ? respondebis : Nullus est.

4:21  So Jahel, Haber's wife, took a nail of the tent, and taking also a hammer: and going in softly, and with silence, she put the nail upon the temples of his head, and striking it with the hammer, drove it through his brain fast into the ground: and so passing from deep sleep to death, he fainted away and died.

4:21  Then Jael Heber’s wife took a nail of the tent, and took an hammer in her hand, and went softly unto him, and smote the nail into his temples, and fastened it into the ground: for he was fast asleep and weary. So he died.

4:21  I uchopila Jáel, žena Cheberova, stanový kolík, vzala do ruky kladivo, přikradla se k němu a vrazila mu stanový kolík do spánku, že pronikl až do země. On totiž tvrdě spal, protože byl unaven. Tak zemřel.

4:21  Když pak vyčerpáním tvrdě usnul, Cheberova žena Jael vzala stanový kolík, sáhla pro kladivo, přikradla se k němu a vrazila mu ten kolík do spánku, až se zabodl do země. Tak zemřel.

4:21  Jáel, žena Cheberova, vzala stanový kolík a do ruky uchopila kladivo. Přišla potají k němu a vrazila mu ten kolík do spánku, až proniknul do země. On tvrdě spal, byl totiž unavený; tak zemřel.

4:21  Potom vzala Jáhel manželka Heberova hřeb od stanu, vzala též kladivo v ruku svou, a všedši k němu tiše, vrazila hřeb do židovin jeho, až uvázl v zemi; (nebo ustav, tvrdě byl usnul,) a tak umřel.

4:21  Tulit itaque Jahel uxor Haber clavum tabernaculi, assumens pariter et malleum : et ingressa abscondite et cum silentio, posuit supra tempus capitis ejus clavum, percussumque malleo defixit in cerebrum usque ad terram : qui soporem morti consocians defecit, et mortuus est.

4:22  And behold, Barac came pursuing after Sisara: and Jahel went out to meet him, and said to him: Come, and I will shew thee the man whom thou seekest. And when he came into her tent, he saw Sisara lying dead, and the nail fastened in his temples.

4:22  And, behold, as Barak pursued Sisera, Jael came out to meet him, and said unto him, Come, and I will shew thee the man whom thou seekest. And when he came into her tent, behold, Sisera lay dead, and the nail was in his temples.

4:22  A tu, když Bárak pronásledoval Síseru, vyběhla mu Jáel vstříc a volala na něho: „Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Vstoupil k ní, a hle, Sísera leží mrtev a v jeho spánku vězí stanový kolík.

4:22  Vtom dorazil Barák pronásledující Siseru. Jael mu vyšla naproti se slovy: „Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Šel s ní tedy dovnitř – a hle, Sisera leží mrtev se stanovým kolíkem ve spánku!

4:22  A hle, Bárak pronásledoval Síseru. Jáel mu vyšla naproti a řekla mu: Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš. Vešel k ní a hle, Sísera leží mrtev a ve spánku má kolík.

4:22  A aj, Barák honil Zizaru. I vyšla Jáhel vstříc jemu, a řekla mu: Poď, a ukážiť muže, kteréhož hledáš. I všel k ní, a aj, Zizara ležel mrtvý na zemi, a hřeb v židovinách jeho.

4:22  Et ecce Barac sequens Sisaram veniebat : egressaque Jahel in occursum ejus, dixit ei : Veni, et ostendam tibi virum quem quæris. Qui cum intrasset ad eam, vidit Sisaram jacentem mortuum, et clavum infixum in tempore ejus.

4:23  So God that day humbled Jabin, the king of Chanaan, before the children of Israel:

4:23  So God subdued on that day Jabin the king of Canaan before the children of Israel.

4:23  Onoho dne pokořil Bůh kenaanského krále Jabína před syny Izraele.

4:23  Toho dne Hospodin pokořil kanaánského krále Jabína před syny Izraele.

4:23  V onen den Bůh pokořil kenaanského krále Jabína před syny Izraele.

4:23  A tak ponížil Bůh toho dne Jabína krále Kananejského před syny Izraelskými.

4:23  Humiliavit ergo Deus in die illo Jabin regem Chanaan coram filiis Israël :

4:24  Who grew daily stronger, and with a mighty hand overpowered Jabin, king of Chanaan, till they quite destroyed him.

4:24  And the hand of the children of Israel prospered, and prevailed against Jabin the king of Canaan, until they had destroyed Jabin king of Canaan.

4:24  Ruka Izraelců začala postupně tvrdě doléhat na kenaanského krále Jabína, až i Jabína, krále kenaanského, zničili.

4:24  Izraelci se proti kanaánskému králi Jabínovi vzmáhali víc a víc, až ho nakonec úplně zničili.

4:24  Ruka synů Izraele doléhala stále a tvrdě na kenaanského krále Jabína, až i kenaanského krále Jabína vyhladili.

4:24  I dotírala ruka synů Izraelských vždy více, a silila se proti Jabínovi králi Kananejskému, až i vyhladili téhož Jabína krále Kananejského.

4:24  qui crescebant quotidie, et forti manu opprimebant Jabin regem Chanaan, donec delerent eum.

Chapter 5

5:1  In that day Debbora and Barac, son of Abinoem, sung, and said:

5:1  Then sang Deborah and Barak the son of Abinoam on that day, saying,

5:1  Onoho dne zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův:

5:1  Onoho dne zpívala Debora a Barák, syn Abinoamův, tuto píseň:

5:1  V onen den zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův:

5:1  Zpívala pak písničku Debora a Barák syn Abinoemův v ten den, řkouc:

5:1  Cecineruntque Debbora et Barac filius Abinoëm in illo die, dicentes :

5:2  O you of Israel, that have willingly offered your lives to danger, bless the Lord.

5:2  Praise ye the Lord for the avenging of Israel, when the people willingly offered themselves.

5:2  Vlas bojovníků v Izraeli volně vlaje, že se dobrovolně sešel lid, dobrořečte Hospodinu!

5:2  Vůdcové když vedou v Izraeli, když jeho lid je ochotný – veleben budiž Hospodin!

5:2  Když jsou v Izraeli volně rozpuštěné vlasy, když se lid dobrovolně rozhodl, dobrořečte Hospodinu!

5:2  Pro pomstu učiněnou v Izraeli, a pro lid, kterýž se k tomu dobrovolně měl, dobrořečte Hospodinu.

5:2  Qui sponte obtulistis de Israël animas vestras ad periculum, benedicite Domino.

5:3  Hear, O ye kings, give ear, O ye princes: It is I, it is I, that will sing to the Lord, I will sing to the Lord, the God of Israel.

5:3  Hear, O ye kings; give ear, O ye princes; I, even I, will sing unto the Lord; I will sing praise to the Lord God of Israel.

5:3  Slyšte, králové, poslouchejte, hodnostáři, já budu pět Hospodinu, já mu budu zpívat, zpívat žalmy Hospodinu, Bohu Izraele.

5:3  Slyšte to, králové, vladaři, naslouchejte, já Hospodinu zazpívám, Hospodinu, Bohu Izraele, chci zpívat žalm!

5:3  Slyšte králové, naslouchejte mocnáři! Já Hospodinu, já jemu chci zpívat. Budu opěvovat Hospodina, Boha Izraele.

5:3  Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému.

5:3  Audite, reges ; auribus percipite, principes : ego sum, ego sum, quæ Domino canam, psallam Domino Deo Israël.

5:4  O Lord, when thou wentest out of Seir, and passedst by the regions of Edom, the earth trembled, and the heavens and clouds dropped water.

5:4  Lord, when thou wentest out of Seir, when thou marchedst out of the field of Edom, the earth trembled, and the heavens dropped, the clouds also dropped water.

5:4  Hospodine, když jsi táhl ze Seíru, když jsi vykročil z Edómského pole, země se třásla, z nebes kanuly krůpěje, ano, z oblaků kanuly krůpěje vod.

5:4  Když vytáhls, Hospodine, ze Seíru, z edomské pláně když kráčel jsi, země se třásla, nebesa dštila, z mraků voda padala.

5:4  Hospodine, když jsi vycházel ze Seíru, když jsi vykročil z edómské krajiny, třásla se země a také z nebes kanula, ano z mračen kanula voda.

5:4  Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, třásla se země, nebesa dštila, a oblakové déšť vydali.

5:4  Domine, cum exires de Seir, et transires per regiones Edom, terra mota est, cælique ac nubes distillaverunt aquis.

5:5  The mountains melted before the face of the Lord, and Sinai before the face of the Lord the God of Israel.

5:5  The mountains melted from before the Lord, even that Sinai from before the Lord God of Israel.

5:5  Hory se zapotácely před Hospodinem, Bohem ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele.

5:5  Před Hospodinem se třásly hory, před Hospodinem ze Sinaje, před Bohem Izraele.

5:5  Hory se potácely před Hospodinem, tím ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele.

5:5  Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy, i ta hora Sinai třásla se před tváří Hospodina Boha Izraelského.

5:5  Montes fluxerunt a facie Domini, et Sinai a facie Domini Dei Israël.

5:6  In the days of Samgar, the son of Anath, in the days of Jahel, the paths rested: and they that went by them, walked through bye-ways.

5:6  In the days of Shamgar the son of Anath, in the days of Jael, the highways were unoccupied, and the travellers walked through byways.

5:6  Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáeliných byly opuštěny stezky. Kdo se vydávali na cesty, vydávali se po stezkách křivolakých.

5:6  Za dnů Šamgara, syna Anatova, za dnů Jaeliných zpustly silnice a ten, kdo na cesty vydával se, stezkami klikatými šel.

5:6  Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáely, zpustly stezky a poutníci na pěšinách chodili stezkami křivolakými.

5:6  Za dnů Samgara syna Anatova, a za dnů Jáhel spustly silnice, kteříž pak šli stezkami, zacházeli cestami křivými.

5:6  In diebus Samgar filii Anath, in diebus Jahel quieverunt semitæ : et qui ingrediebantur per eas, ambulaverunt per calles devios.

5:7  The valiant men ceased, and rested in Israel: until Debbora arose, a mother arose in Israel.

5:7  The inhabitants of the villages ceased, they ceased in Israel, until that I Deborah arose, that I arose a mother in Israel.

5:7  Opuštěn byl venkov, pusto bylo v Izraeli, až jsem povstala já, Debóra, povstala jsem jako matka v Izraeli.

5:7  Opuštěni byli sedláci v Izraeli, opuštěni, než jsi, Deboro, povstala, než matka v Izraeli povstala.

5:7  Vymizeli venkované v Izraeli, vymizeli až do chvíle, kdy jsem povstala já, Debóra, kdy jsem povstala, matka v Izraeli.

5:7  Spustly vsi v Izraeli, spustly, pravím, až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli.

5:7  Cessaverunt fortes in Israël, et quieverunt : donec surgeret Debbora, surgeret mater in Israël.

5:8  The Lord chose new wars, and he himself overthrew the gates of the enemies: a shield and spear was not seen among forty thousand of Israel.

5:8  They chose new gods; then was war in the gates: was there a shield or spear seen among forty thousand in Israel?

5:8  Kdykoli si lid volil nové bohy, rozpoutal se v branách boj; ale ukázal se štít nebo kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?

5:8  Bůh určil vůdce nové, když v branách byly boje. Najde se ale štít nebo kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?

5:8  Zvolí–li si nové bohy, tehdy je válka v branách. Zdalipak se ukáže štít a oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?

5:8  Kterýžto kdyžkoli sobě zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli.

5:8  Nova bella elegit Dominus, et portas hostium ipse subvertit : clypeus et hasta si apparuerint in quadraginta millibus Israël.

5:9  My heart loveth the princes of Israel: O you, that of your own good will offered yourselves to danger, bless the Lord.

5:9  My heart is toward the governors of Israel, that offered themselves willingly among the people. Bless ye the Lord.

5:9  Mé srdce je s těmi, kdo třímají v Izraeli palcát, při dobrovolnících v lidu; dobrořečte Hospodinu!

5:9  Srdcem jsem s těmi, kdo velí Izraeli, s těmi z lidu, kdo jsou ochotní – veleben budiž Hospodin!

5:9  Mé srdce je s veliteli Izraele, s dobrovolníky z lidu. Dobrořečte Hospodinu!

5:9  Srdce mé nakloněno jest k správcům Izraelským a k těm, kteříž tak ochotní byli mezi jinými. Dobrořečtež Hospodinu.

5:9  Cor meum diligit principes Israël : qui propria voluntate obtulistis vos discrimini, benedicite Domino.

5:10  Speak, you that ride upon fair asses, and you that sit in judgment, and walk in the way.

5:10  Speak, ye that ride on white asses, ye that sit in judgment, and walk by the way.

5:10  Vy, kteří jezdíte na bělavých oslicích, kdo sedáváte na kobercích, kdo se ubíráte cestou, rozvažujte!

5:10  Vy jezdci na plavých oslicích, kteří sedíte v sedlech zdobených, vy, kdo se ubíráte cestami – rozvažujte.

5:10  Vy, kdo jezdíte na bělavých oslicích, vy, kdo sedáváte na kobercích, i vy, poutníci na cestě, přemýšlejte.

5:10  Kteříž jezdíte na bílých oslicích, kteříž bydlíte při Middin, a kteříž chodíte po cestách, vypravujtež,

5:10  Qui ascenditis super nitentes asinos, et sedetis in judicio, et ambulatis in via, loquimini.

5:11  Where the chariots were dashed together, and the army of the enemies was choked, there let the justices of the Lord be rehearsed, and his clemency towards the brave men of Israel: then the people of the Lord went down to the gates, and obtained the sovereignty.

5:11  They that are delivered from the noise of archers in the places of drawing water, there shall they rehearse the righteous acts of the Lord, even the righteous acts toward the inhabitants of his villages in Israel: then shall the people of the Lord go down to the gates.

5:11  Vzdáleni hluku střelců, mezi napajedly, tam ať opěvují spravedlivé činy Hospodina, spravedlivé činy jeho vojevůdce v Izraeli, když lid Hospodinův sestoupil k branám.

5:11  Slyšte hlas pěvců, co mezi napajedly vyprávějí o Hospodinových vítězstvích, o vítězstvích izraelských sedláků. Tehdy opět lid Hospodinův k branám sestoupil.

5:11  Daleko od hlasu střelců mezi napajedly, tam si budou připomínat Hospodinovy spravedlivé činy, spravedlivé činy vůči jeho venkovanům v Izraeli. Tehdy sestoupil k branám Hospodinův lid.

5:11  Že vzdálen hluk střelců na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův.

5:11  Ubi collisi sunt currus, et hostium suffocatus est exercitus, ibi narrentur justitiæ Domini, et clementia in fortes Israël : tunc descendit populus Domini ad portas, et obtinuit principatum.

5:12  Arise, arise, O Debbora, arise, arise, and utter a canticle. Arise, Barac, and take hold of thy captives, O son of Abinoem.

5:12  Awake, awake, Deborah: awake, awake, utter a song: arise, Barak, and lead thy captivity captive, thou son of Abinoam.

5:12  Procitni, procitni, Debóro, procitni, procitni, píseň pěj! Povstaň, Báraku, odveď své zajatce, synu Abínoamův!

5:12  Vzhůru, vzhůru, Deboro, vzhůru, vzhůru, píseň pěj! Povstaň, Baráku, synu Abinoamův, chop se zajatců!

5:12  Probuď se, probuď, Debóro, probuď se, probuď, přednes píseň. Vstaň, Báraku, a zajmi své zajatce, synu Abínoamův.

5:12  Povstaň, povstaň, Deboro, povstaniž, povstaniž a vypravuj píseň, povstaň, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemův.

5:12  Surge, surge Debbora ; surge, surge, et loquere canticum : surge Barac, et apprehende captivos tuos, fili Abinoëm.

5:13  The remnants of the people are saved, the Lord hath fought among the valiant ones.

5:13  Then he made him that remaineth have dominion over the nobles among the people: the Lord made me have dominion over the mighty.

5:13  Tehdy ten z lidu, kdo vyvázl, pošlapal urozené; Hospodin mi dal pošlapat bohatýry.

5:13  Zbytek vznešených tehdy sestoupil, Hospodinův lid ke mně sestoupil proti udatným.

5:13  Tehdy sestoupil ten, který přežil, k vznešeným. Hospodinův lid sestoupil ke mně jako hrdinové.

5:13  Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných reků z lidu; Hospodintě mi ku panování dopomohl nad silnými.

5:13  Salvatæ sunt reliquiæ populi : Dominus in fortibus dimicavit.

5:14  Out of Ephraim he destroyed them into Amalec, and after him out of Benjamin into thy people, O Amalec: Out of Machir there came down princes, and out of Zabulon they that led the army to fight.

5:14  Out of Ephraim was there a root of them against Amalek; after thee, Benjamin, among thy people; out of Machir came down governors, and out of Zebulun they that handle the pen of the writer.

5:14  Z Efrajima ti, kdo z něho vzešli, bojovali s Amálekem, Benjamíne, za tebou táhly tvé zástupy, z Makíra sestoupili ti, kdo třímají palcát, ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelskou hůl.

5:14  Z Efraima ti, kdo Amaleka vykořenili, tvému lidu byl v patách Benjamín, z Machira sestoupili ti, kdo velí, ze Zabulona, kdo nosí velitelskou hůl.

5:14  Z Efrajima vyšli ti, jejichž kořen byl v Amálekovi. Za tebou šel Benjamín s tvým lidem. Z Makíra sestoupili velitelé a ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelské žezlo.

5:14  Z Efraima kořen jejich bojoval proti Amalechitským; za tebou, Efraime, Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písaři.

5:14  Ex Ephraim delevit eos in Amalec, et post eum ex Benjamin in populos tuos, o Amalec : de Machir principes descenderunt, et de Zabulon qui exercitum ducerent ad bellandum.

5:15  The captains of Issachar were with Debbora, and followed the steps of Barac, who exposed himself to danger, as one going headlong, and into a pit. Ruben being divided against himself, there was found a strife of courageous men.

5:15  And the princes of Issachar were with Deborah; even Issachar, and also Barak: he was sent on foot into the valley. For the divisions of Reuben there were great thoughts of heart.

5:15  Isacharští velmožové šli s Debórou, Isachar hned za Bárakem, vyslán do doliny, šel mu v patách. Avšak u potoků Rúbenových, bylo velké zasedání.

5:15  Vůdcové z Isachara při Deboře byli, Isachar držel s Barákem, když poslán byl tehdy do údolí, hned za ním šel. V Rubenových rodech byly velké domluvy.

5:15  A má knížata z Isachara šla spolu s Debórou; Isachar stejně jako Bárak byl poslán v jeho stopách do údolí. V Rúbenových oddílech byla velká vymezování mínění.

5:15  Knížata také z Izachar s Deborou, ano i všecko pokolení Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pěšky, ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.

5:15  Duces Issachar fuere cum Debbora, et Barac vestigia sunt secuti, qui quasi in præceps ac barathrum se discrimini dedit : diviso contra se Ruben, magnanimorum reperta est contentio.

5:16  Why dwellest thou between two borders, that thou mayst hear the bleatings of the flocks? Ruben being divided against himself, there was found a strife of courageous men.

5:16  Why abodest thou among the sheepfolds, to hear the bleatings of the flocks? For the divisions of Reuben there were great searchings of heart.

5:16  Proč jsi zůstal sedět mezi ohradami? Abys naslouchal, jak svolávají stáda? U potoků Rúbenových bylo velké rokování.

5:16  Pročpak jsi zůstal mezi ohradami? Abys poslouchal dobytka bučení? V Rubenových rodech byly velké omluvy.

5:16  Proč jsi zůstal mezi ohradami? Abys naslouchal hvízdání na stáda? Rúbenovy oddíly měly velká zpytování mínění.

5:16  Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.

5:16  Quare habitas inter duos terminos, ut audias sibilos gregum ? diviso contra se Ruben, magnanimorum reperta est contentio.

5:17  Galaad rested beyond the Jordan, and Dan applied himself to ships: Aser dwelt on the sea shore, and abode in the havens.

5:17  Gilead abode beyond Jordan: and why did Dan remain in ships? Asher continued on the sea shore, and abode in his breaches.

5:17  Gileád si zůstal za Jordánem. A proč Dan pobývá jako host na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, při svých zálivech si zůstal.

5:17  Gileád vězel v Zajordání a Dan – proč stěhoval se k lodím? Ašer si zůstal na pobřeží, u svých přístavů hoví si.

5:17  Gileád se usídlil na druhé straně Jordánu. A proč Dan pobývá na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, bydlí nad svými přístavy.

5:17  Zdali i Galád před Jordánem nebydlil? Ale Dan proč zůstal při lodech? Asser seděl na břehu mořském, a v lomích svých bydlil.

5:17  Galaad trans Jordanem quiescebat, et Dan vacabat navibus : Aser habitabat in littore maris, et in portubus morabatur.

5:18  But Zabulon and Nephthali offered their lives to death in the region of Merome.

5:18  Zebulun and Naphtali were a people that jeoparded their lives unto the death in the high places of the field.

5:18  Zabulón je lid, který dokázal nasadit svůj život, rovněž Neftalí na výšinách pole.

5:18  Zabulon je lid, jenž pohrdá smrtí, Neftalí na bojiště vyrazil!

5:18  Zabulón je lid, který vydal svou duši na smrt. Rovněž Neftalí na výšinách krajiny.

5:18  Zabulon, lid udatný, vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole.

5:18  Zabulon vero et Nephthali obtulerunt animas suas morti in regione Merome.

5:19  The kings came and fought, the kings of Chanaan fought in Thanac, by the waters of Mageddo and yet they took no spoils.

5:19  The kings came and fought, then fought the kings of Canaan in Taanach by the waters of Megiddo; they took no gain of money.

5:19  Přišli králové a bojovali, tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku, při Vodách megidských, stříbra se však nezmocnili.

5:19  Přišli králové, bojovali, bojovali tehdy králové kanaánští v Taanachu u megidské vody, stříbro za kořist však neměli.

5:19  Přišli králové a bojovali. Tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku u vod Megida. Nekalý zisk stříbra nepobrali.

5:19  Králové přitáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo, a však kořisti stříbra nevzali.

5:19  Venerunt reges et pugnaverunt : pugnaverunt reges Chanaan in Thanach juxta aquas Mageddo, et tamen nihil tulere prædantes.

5:20  There was war made against them from heaven: the stars, remaining in their order and courses, fought against Sisara.

5:20  They fought from heaven; the stars in their courses fought against Sisera.

5:20  Z nebes bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých drah se Síserou.

5:20  Z nebe se do boje daly hvězdy, proti Siserovi válčily ze svých drah.

5:20  Z nebes bojovaly hvězdy, ze svých drah bojovaly se Síserou.

5:20  S nebe bojováno, hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi.

5:20  De cælo dimicatum est contra eos : stellæ manentes in ordine et cursu suo, adversus Sisaram pugnaverunt.

5:21  The torrent of Cison dragged their carcasses, the torrent of Cadumim, the torrent of Cison: tread thou, my soul, upon the strong ones.

5:21  The river of Kishon swept them away, that ancient river, the river Kishon. O my soul, thou hast trodden down strength.

5:21  Potok Kíšon odplavil ty krále, potok prastarý, ten potok Kíšon. Jen je mocně pošlapej, má duše!

5:21  Kíšonský potok ty krále smetl – valící se proud potoka Kíšonu. Šíje silných pošlapej!

5:21  Potok Kíšón je odplavil, potok prastarý, potok Kíšón. Šlapej, má duše, mocně.

5:21  Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatně.

5:21  Torrens Cison traxit cadavera eorum, torrens Cadumim, torrens Cison : conculca, anima mea, robustos.

5:22  The hoofs of the horses were broken whilst the stoutest of the enemies fled amain, and fell headlong down.

5:22  Then were the horsehoofs broken by the means of the pransings, the pransings of their mighty ones.

5:22  Tehdy dupala kopyta koní, stateční cválali ostrým tryskem.

5:22  Jaký dusot kopyt koní, prudký, prudký hřebců trysk!

5:22  Tehdy se otloukla koňská kopyta od dusání, dusání jeho hřebců.

5:22  Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými.

5:22  Ungulæ equorum ceciderunt, fugientibus impetu, et per præceps ruentibus fortissimis hostium.

5:23  Curse ye the land of Meroz, said the angel of the Lord: curse the inhabitants thereof, because they came not to the help of the Lord, to help his most valiant men.

5:23  Curse ye Meroz, said the angel of the Lord, curse ye bitterly the inhabitants thereof; because they came not to the help of the Lord, to the help of the Lord against the mighty.

5:23  Proklejte Meróz, velí Hospodinův posel, uvalte na jeho obyvatele kletbu: Nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu proti bohatýrům.

5:23  „Proklejte Meroz,“ praví anděl Hospodinův, „jeho obyvatele vydejte prokletí, za to, že nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu proti udatným!“

5:23  Proklejte Meróz, praví Hospodinův anděl, prokletím proklejte jeho obyvatele, protože nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu jako hrdinové.

5:23  Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.

5:23  Maledicite terræ Meroz, dixit angelus Domini : maledicite habitatoribus ejus, quia non venerunt ad auxilium Domini, in adjutorium fortissimorum ejus.

5:24  Blessed among women be Jahel, the wife of Haber the Cinite, and blessed be she in her tent.

5:24  Blessed above women shall Jael the wife of Heber the Kenite be, blessed shall she be above women in the tent.

5:24  Požehnána buď nad jiné ženy Jáel, žena Kénijce Chebera, nad jiné ženy ve stanech buď požehnána!

5:24  Požehnaná mezi ženami buď Jael, manželka Kenijce Chebera, požehnaná buď mezi ženami ve stanech!

5:24  Požehnána buď mezi ženami Jáel, žena Kénijce Chebera, mezi ženami ve stanu buď požehnána.

5:24  Požehnaná buď nad jiné ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních bydlící buď požehnaná.

5:24  Benedicta inter mulieres Jahel uxor Haber Cinæi, et benedicatur in tabernaculo suo.

5:25  He asked her water, and she gave him milk, and offered him butter in a dish fit for princes.

5:25  He asked water, and she gave him milk; she brought forth butter in a lordly dish.

5:25  Požádal o vodu, poskytla mléko, v koflíku urozených podala smetanu.

5:25  Požádal o vodu, dala mu mléko, ve vzácné číši přinesla smetanu.

5:25  On si vyžádal vodu, ona mu dala mléko, smetanu podala ve džbánu vznešených.

5:25  On vody žádal, ona mléka dala, v koflíku knížecím podala másla.

5:25  Aquam petenti lac dedit, et in phiala principum obtulit butyrum.

5:26  She put her left hand to the nail, and her right hand to the workman's hammer, and she struck Sisara, seeking in his head a place for the wound, and strongly piercing through his temples.

5:26  She put her hand to the nail, and her right hand to the workmen’s hammer; and with the hammer she smote Sisera, she smote off his head, when she had pierced and stricken through his temples.

5:26  Rukou chopila stanový kolík, pravicí pádné kladivo, udeřila Síseru, roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila jeho spánky.

5:26  Levou rukou sáhla po kolíku, pravicí po těžkém kladivu. Dala Siserovi ránu, rozbila hlavu, spánky skrz naskrz probila.

5:26  Rukou svou po kolíku sáhla a pravicí svou na kladivo pro těžce pracující a udeřila Síseru. Roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila mu spánek.

5:26  Levou ruku svou k hřebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu dělníků, i udeřila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho.

5:26  Sinistram manum misit ad clavum, et dexteram ad fabrorum malleos. Percussitque Sisaram quærens in capite vulneri locum, et tempus valide perforans :

5:27  Between her feet he fell: he fainted, and he died: he rolled before her feet, and there he lay lifeless and wretched.

5:27  At her feet he bowed, he fell, he lay down: at her feet he bowed, he fell: where he bowed, there he fell down dead.

5:27  Klesl jí k nohám, padl, zůstal ležet, k nohám jí klesl, padl; tam klesl a padl zabitý.

5:27  K nohám jí klesl, svalil se a ležel, k nohám jí klesl, svalil se, tam, kde klesl, svalil se zavražděn.

5:27  Mezi nohama jí klesl, padl, složil se. Mezi nohama jí klesl, padl. Kde klesl, tam padl zmordovaný.

5:27  U noh jejích skrčil se, padl, ležel, u noh jejích skrčil se, padl; kdež se skrčil, tu padl zabitý.

5:27  inter pedes ejus ruit ; defecit, et mortuus est : volvebatur ante pedes ejus, et jacebat exanimis et miserabilis.

5:28  His mother looked out at a window, and howled: and she spoke from the dining room: Why is his chariot so long in coming back? Why are the feet of his horses so slow?

5:28  The mother of Sisera looked out at a window, and cried through the lattice, Why is his chariot so long in coming? why tarry the wheels of his chariots?

5:28  Síserova matka vyhlížela z okna, naříkala za okenní mříží: „Proč tak dlouho nepřijíždí jeho vůz? Proč mešká hřmot jeho vozby?“

5:28  Za oknem vyhlíží matka Siserova, za okenní mříží naříká: Proč už tak dlouho jeho vůz nejede? Proč se zvuk jeho vozů tak dlouho zdržuje?

5:28  Za oknem vyhlížela, za okenní mříží naříkala Síserova matka: Proč otálí jeho vůz s příjezdem, proč se opozdila kola jeho válečných vozů?

5:28  Vyhlídala z okna skrze mříži, a naříkala matka Zizarova, řkuci: Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho?

5:28  Per fenestram respiciens, ululabat mater ejus : et de cœnaculo loquebatur : Cur moratur regredi currus ejus ? quare tardaverunt pedes quadrigarum illius ?

5:29  One that was wiser than the rest of his wives, returned this answer to her mother in law:

5:29  Her wise ladies answered her, yea, she returned answer to herself,

5:29  Odpověděly jí nejmoudřejší z jejích kněžen a ona si teď opakuje jejich slova:

5:29  Odpovídají její nejmoudřejší kněžny to, co si sama opakuje dokola:

5:29  Její moudré kněžny jí odpovědí, ona si také bude připomínat své řeči.

5:29  Moudřejší pak z předních služebnic jejích odpovídaly, i ona sama také sobě odpovídala:

5:29  Una sapientior ceteris uxoribus ejus, hæc socrui verba respondit :

5:30  Perhaps he is now dividing the spoils, and the fairest of the women is chosen out for him: garments of divers colours are given to Sisara for his prey, and furniture of different kinds is heaped together to adorn necks.

5:30  Have they not sped? have they not divided the prey; to every man a damsel or two; to Sisera a prey of divers colours, a prey of divers colours of needlework, of divers colours of needlework on both sides, meet for the necks of them that take the spoil?

5:30  „Určitě získali a rozdělují kořist, jednu dvě zajatkyně každému hrdinovi, kořist pro Síseru - pestré šaty, kořist, pestré šaty, jeden dva pestré šátky na krk co kořist.“

5:30  Jistě jdou po kořisti, jistě se dělí, jedna dvě ženské pro každého hrdinu! Barevné látky – kořist pro Siseru, kořist barevných látek, samá výšivka, jedna dvě vyšívané látky co kořist na má ramena.

5:30  Cožpak nenaleznou a nebudou dělit kořist? ⌈Souložnici nebo dvě⌉ ⌈pro každého předáka,⌉ kořist -- barvené šaty pro Síseru, kořist -- utkané barvené šaty, utkané barvené šaty ⌈na šíje,⌉ kořist.

5:30  Zdali ale dosáhli něčeho, a dělí kořisti? Děvečku jednu neb dvě na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem, roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků.

5:30  Forsitan nunc dividit spolia, et pulcherrima feminarum eligitur ei : vestes diversorum colorum Sisaræ traduntur in prædam, et supellex varia ad ornanda colla congeritur.

5:31  So let all thy enemies perish, O Lord: but let them that love thee shine, as the sun shineth in his rising.

5:31  So let all thine enemies perish, O Lord: but let them that love him be as the sun when he goeth forth in his might. And the land had rest forty years.

5:31  Tak ať zhynou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine! Ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející v plné síle. - Země žila v míru po čtyřicet let.

5:31  Takto ať, Hospodine, zhyne každý, kdo je tvůj nepřítel! Ti, kdo tě milují, ať jsou však jako slunce, když vychází v síle své! Země pak měla mír čtyřicet let.

5:31  Tak ať zahynou všichni tví nepřátelé, Hospodine, ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející ve své síle. Země měla čtyřicet let klid.

5:31  Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji země za čtyřidceti let.

5:31  Sic pereant omnes inimici tui, Domine : qui autem diligunt te, sicut sol in ortu suo splendet, ita rutilent.

5:32  And the land rested for forty years.

5:32  Quievitque terra per quadraginta annos.

Chapter 6

6:1  And the children of Israel again did evil in the sight of the Lord: and he delivered them into the hand of Madian seven years,

6:1  And the children of Israel did evil in the sight of the Lord: and the Lord delivered them into the hand of Midian seven years.

6:1  Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců.

6:1  Synové Izraele však jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal do rukou Midiánu na sedm let.

6:1  Synové Izraele pak páchali to, co je zlé v Hospodinových očích a Hospodin je vydal do ruky Midjánců na sedm let.

6:1  Činili pak synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, i vydal je Hospodin v ruku Madianským za sedm let.

6:1  Fecerunt autem filii Israël malum in conspectu Domini : qui tradidit illos in manu Madian septem annis,

6:2  And they were grievously oppressed by them. And they made themselves dens and caves in the mountains, and strong holds to resist.

6:2  And the hand of Midian prevailed against Israel: and because of the Midianites the children of Israel made them the dens which are in the mountains, and caves, and strong holds.

6:2  Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích.

6:2  Midiánci utlačovali Izrael tak krutě, že si Izraelci před nimi dělali úkryty v horách a jeskyních a opevňovali se na nepřístupných vrcholcích.

6:2  Ruka Midjánců mocně dolehla na Izrael. Synové Izraele pro sebe kvůli Midjáncům upravili soutěsky, které byly v horách, jeskyně a pevnosti.

6:2  A zmocnila se velmi ruka Madianských nad Izraelem, tak že synové Izraelští před Madianskými zdělali sobě jámy, kteréž jsou na horách, a jeskyně a pevnosti.

6:2  et oppressi sunt valde ab eis. Feceruntque sibi antra et speluncas in montibus, et munitissima ad repugnandum loca.

6:3  And when Israel had sown, Madian and Amalec, and the rest of the eastern nations, came up:

6:3  And so it was, when Israel had sown, that the Midianites came up, and the Amalekites, and the children of the east, even they came up against them;

6:3  Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amálekem a syny východu a přepadali jej.

6:3  Kdykoli Izrael zasel, přitáhli Midiánci a Amalekovci s východními národy a přepadli jej.

6:3  Když Izrael zasel, stávalo se, že vytáhli Midjánci, Amálekovci a synové východu a vyrazili proti němu.

6:3  A bývalo, že jakž co oseli Izraelští, přitáhl Madian a Amalech a národ východní, povstávaje proti nim.

6:3  Cumque sevisset Israël, ascendebat Madian et Amalec, ceterique orientalium nationum :

6:4  And pitching their tents among them, wasted all things as they were in the blade, even to the entrance of Gaza: and they left nothing at all in Israel for sustenance of life, nor sheep, nor oxen, nor asses.

6:4  And they encamped against them, and destroyed the increase of the earth, till thou come unto Gaza, and left no sustenance for Israel, neither sheep, nor ox, nor ass.

6:4  Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gázy. Neponechávali v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla.

6:4  Tábořili v zemi a pustošili úrodu až ke Gaze; nenechali Izraeli žádné živobytí – jedinou ovci, dobytče ani osla.

6:4  Utábořili se proti nim a ničili úrodu země, až tam, kudy se jde do Gazy a neponechali v Izraeli obživu, ovci, býka ani osla.

6:4  Kteřížto rozbijeli stany proti nim, a kazili úrody země, až kudy se vchází do Gázy, a nenechávali potravy v Izraeli, ani ovce, ani vola, ani osla.

6:4  et apud eos figentes tentoria, sicut erant in herbis cuncta vastabant usque ad introitum Gazæ : nihilque omnino ad vitam pertinens relinquebant in Israël, non oves, non boves, non asinos.

6:5  For they and all their flocks came with their tents, and like locusts filled all places, an innumerable multitude of men, and of camels, wasting whatsoever they touched.

6:5  For they came up with their cattle and their tents, and they came as grasshoppers for multitude; for both they and their camels were without number: and they entered into the land to destroy it.

6:5  Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby ji ničili.

6:5  Přitáhli vždy se svými stády a stany, přicházelo jich jako kobylek, jich a jejich velbloudů bylo bezpočtu. Přicházeli, aby pustošili zem.

6:5  Neboť oni vytáhli se svým dobytkem a svými stany a přihnali se jako celé hejno kobylek. Bylo jich i jejich velbloudů bezpočet a přišli do země, aby ji zničili.

6:5  Nebo i sami i s stády svými i s stany přitáhli, a jako kobylky ve množství přicházívali, aniž jich neb velbloudů jejich byl počet; tak přicházejíce do země, hubili ji.

6:5  Ipsi enim et universi greges eorum veniebant cum tabernaculis suis, et instar locustarum universa complebant, innumera multitudo hominum et camelorum, quidquid tetigerant devastantes.

6:6  And Israel was humbled exceedingly in the sight of Madian.

6:6  And Israel was greatly impoverished because of the Midianites; and the children of Israel cried unto the Lord.

6:6  Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen. I úpěli Izraelci k Hospodinu.

6:6  Midián Izraelce úplně zbědoval, a tak začali volat k Hospodinu.

6:6  Izrael byl od Midjánců úplně zubožený. Synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc.

6:6  Tedy znuzen byl velmi Izrael od Madianských, protož volali synové Izraelští k Hospodinu.

6:6  Humiliatusque est Israël valde in conspectu Madian.

6:7  And he cried to the Lord, desiring help against the Madianites.

6:7  And it came to pass, when the children of Israel cried unto the Lord because of the Midianites,

6:7  Když Izraelci tak úpěli k Hospodinu kvůli Midjáncům,

6:7  Když tehdy synové Izraele kvůli Midiánu volali k Hospodinu,

6:7  I stalo se, že synové Izraele volali k Hospodinu o pomoc kvůli Midjáncům

6:7  Když pak volali synové Izraelští k Hospodinu příčinou Madianských,

6:7  Et clamavit ad Dominum postulans auxilium contra Madianitas.

6:8  And he sent unto them a prophet, and he spoke: Thus saith the Lord, the God of Israel: I made you to come up out of Egypt, and brought you out of the house of bondage,

6:8  That the Lord sent a prophet unto the children of Israel, which said unto them, Thus saith the Lord God of Israel, I brought you up from Egypt, and brought you forth out of the house of bondage;

6:8  poslal k nim proroka, aby jim řekl: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás přivedl z Egypta, vyvedl jsem vás z domu otroctví.

6:8  poslal k nim Hospodin jednoho proroka. Ten jim řekl: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás vyvedl z Egypta, vytáhl jsem vás z domu otroctví.

6:8  a Hospodin poslal k synům Izraele proroka. Ten jim řekl: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás vyvedl z Egypta, vyvedl jsem vás z domu otroctví.

6:8  Poslal Hospodin muže proroka k synům Izraelským, a řekl jim: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem vás vyvedl z Egypta, a vyvedl jsem vás z domu služby,

6:8  Qui misit ad eos virum prophetam, et locutus est : Hæc dicit Dominus Deus Israël : Ego vos feci conscendere de Ægypto, et eduxi vos de domo servitutis,

6:9  And delivered you out of the hands of the Egyptians, and of all the enemies that afflicted you: and I cast them out at your coming in, and gave you their land.

6:9  And I delivered you out of the hand of the Egyptians, and out of the hand of all that oppressed you, and drave them out from before you, and gave you their land;

6:9  Vyprostil jsem vás z moci Egypta i z rukou všech vašich utlačovatelů. Vypudil jsem je před vámi a jejich zemi jsem dal vám.

6:9  Vytrhl jsem vás z ruky Egypťanů i z rukou všech, kdo vás trápili. Vyhnal jsem je před vámi a jejich zemi jsem dal vám.

6:9  Vysvobodil jsem vás z ruky Egypťanů a z ruky všech vašich utiskovatelů, vyhnal jsem je před vámi a dal jsem vám jejich zemi.

6:9  A vytrhl jsem vás z rukou Egyptských a z rukou všech, jenž vás ssužovali, kteréž jsem vyhnal před tváří vaší, a dal jsem vám zemi jejich.

6:9  et liberavi de manu Ægyptiorum, et omnium inimicorum qui affligebant vos : ejecique eos ad introitum vestrum, et tradidi vobis terram eorum.

6:10  And I said: I am the Lord your God, fear not the gods of the Amorrhites, in whose land you dwell. And you would not hear my voice.

6:10  And I said unto you, I am the Lord your God; fear not the gods of the Amorites, in whose land ye dwell: but ye have not obeyed my voice.

6:10  Řekl jsem vám: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nebojte se bohů Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Ale vy jste mě neuposlechli.“

6:10  Tehdy jsem vám řekl: ‚Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte ctít bohy Emorejců, v jejichž zemi bydlíte.‘ Ale neposlechli jste mě.“

6:10  A řekl jsem vám: Já Hospodin jsem váš Bůh, nebojte se bohů Emorejců, v jejichž zemi bydlíte. Ale neuposlechli jste mě.

6:10  I řekl jsem vám: Já jsem Hospodin Bůh váš, nebojte se bohů Amorejských, v jejichž zemi bydlíte. Ale neposlechli jste hlasu mého.

6:10  Et dixi : Ego Dominus Deus vester : ne timeatis deos Amorrhæorum, in quorum terra habitatis. Et noluistis audire vocem meam.

6:11  And an angel of the Lord came, and sat under an oak that was in Ephra, and belonged to Joas, the father of the family of Ezri. And when Gedeon, his son, was threshing and cleansing wheat by the winepress, to flee from Madian,

6:11  And there came an angel of the Lord, and sat under an oak which was in Ophrah, that pertained unto Joash the Abi–ezrite: and his son Gideon threshed wheat by the winepress, to hide it from the Midianites.

6:11  I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci.

6:11  Hospodinův anděl přišel a posadil se pod dubem v Ofře, patřící Joašovi Abiezerskému. Jeho syn Gedeon právě mlátil pšenici – ve vinném lisu, aby si toho Midiánci nevšimli.

6:11  I přišel Hospodinův anděl a posadil se pod terebintem, který je v Ofře, která patří Jóašovi Abíezerskému. Jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu na víno, aby ji uchránil před Midjánci.

6:11  Tedy přišel anděl Hospodinův a posadil se pod dubem, jenž byl v Ofra, kteréž bylo Joasa Abiezeritského. Gedeon pak syn jeho mlátil obilí na humně, aby vezma, utekl s tím před Madianskými.

6:11  Venit autem angelus Domini, et sedit sub quercu, quæ erat in Ephra, et pertinebat ad Joas patrem familiæ Ezri. Cumque Gedeon filius ejus excuteret atque purgaret frumenta in torculari, ut fugeret Madian,

6:12  The angel of the Lord appeared to him, and said: The Lord is with thee, O most valiant of men.

6:12  And the angel of the Lord appeared unto him, and said unto him, The Lord is with thee, thou mighty man of valour.

6:12  Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“

6:12  Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: „Hospodin s tebou, udatný hrdino!“

6:12  Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: Hospodin s tebou, udatný hrdino.

6:12  I ukázal se jemu anděl Hospodinův, a řekl jemu: Hospodin s tebou, muži udatný.

6:12  apparuit ei angelus Domini, et ait : Dominus tecum, virorum fortissime.

6:13  And Gedeon said to him: I beseech thee, my lord, if the Lord be with us, why have these evils fallen upon us? Where are his miracles, which our fathers have told us of, saying: The Lord brought us out of Egypt but now the Lord hath forsaken us, and delivered us into the hand of Madian.

6:13  And Gideon said unto him, Oh my Lord, if the Lord be with us, why then is all this befallen us? and where be all his miracles which our fathers told us of, saying, Did not the Lord bring us up from Egypt? but now the Lord hath forsaken us, and delivered us into the hands of the Midianites.

6:13  Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: ‚Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“

6:13  Gedeon mu odpověděl: „Promiň, pane, ale jestli je Hospodin s námi, proč nás tohle všechno potkalo? Kde jsou všechny ty jeho divy, o kterých nám vyprávěli naši otcové? Prý: ‚Hospodin nás přece vyvedl z Egypta‘ – jenže teď nás Hospodin opustil a nechal nás v hrsti Midiánců!“

6:13  Nato mu Gedeón odpověděl: Dovol, můj pane, pokud je Hospodin s námi, proč nás potom postihlo toto všechno a kde jsou všechny jeho obdivuhodné činy, o kterých nám vyprávěli naši otcové, když říkali: Cožpak nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Jenže teď nás Hospodin opustil a vydal nás do ruky Midjánců.

6:13  Odpověděl jemu Gedeon: Ó Pane můj, jestliže Hospodin s námi jest, pročež pak na nás přišlo všecko toto? A kde jsou všickni divové jeho, o kterýchž vypravovali nám otcové naši, řkouce: Zdaliž nás z Egypta nevyvedl Hospodin? A nyní opustil nás Hospodin a vydal v ruku Madianských.

6:13  Dixitque ei Gedeon : Obsecro, mi domine, si Dominus nobiscum est, cur apprehenderunt nos hæc omnia ? ubi sunt mirabilia ejus, quæ narraverunt patres nostri, atque dixerunt : De Ægypto eduxit nos Dominus ? nunc autem dereliquit nos Dominus, et tradidit in manu Madian.

6:14  And the Lord looked upon him, and said: Go, in this thy strength, and thou shalt deliver Israel out of the hand of Madian: know that I have sent thee.

6:14  And the Lord looked upon him, and said, Go in this thy might, and thou shalt save Israel from the hand of the Midianites: have not I sent thee?

6:14  Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“

6:14  Tu se k němu Hospodin obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z hrsti Midiánců. Já sám tě přece posílám!“

6:14  Hospodin se k němu obrátil a řekl: Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z ruky Midjánců. Což jsem tě neposlal?

6:14  A pohleděv na něj Hospodin, řekl: Jdi v této síle své, a vysvobodíš Izraele z ruky Madianských. Zdaliž jsem tě neposlal?

6:14  Respexitque ad eum Dominus, et ait : Vade in hac fortitudine tua, et liberabis Israël de manu Madian : scito quod miserim te.

6:15  He answered, and said: I beseech thee, my lord wherewith shall I deliver Israel? Behold, my family is the meanest in Manasses, and I am the least in my father's house.

6:15  And he said unto him, Oh my Lord, wherewith shall I save Israel? behold, my family is poor in Manasseh, and I am the least in my father’s house.

6:15  On mu však namítl: „Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.“

6:15  On však namítl: „Promiň, Pane, ale jak mám zachránit Izrael? Můj rod je v Manasesovi nejubožejší a já sám jsem v rodném domě poslední.“

6:15  On se ho zeptal: Dovol, Panovníku, čím zachráním Izrael? Vždyť můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem ten nejmenší v domě svého otce.

6:15  Kterýž odpověděl jemu: Poslyš mne, Pane můj, čím já vysvobodím Izraele? Hle, rod můj chaterný jest v pokolení Manassesovu, a já nejmenší v domě otce svého.

6:15  Qui respondens ait : Obsecro, mi domine, in quo liberabo Israël ? ecce familia mea infima est in Manasse, et ego minimus in domo patris mei.

6:16  And the Lord said to him: I will be with thee: and thou shalt cut off Madian as one man.

6:16  And the Lord said unto him, Surely I will be with thee, and thou shalt smite the Midianites as one man.

6:16  Ale Hospodin mu řekl: „Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.“

6:16  „Ano, ale já budu s tebou, takže pobiješ Midiánce až do posledního,“ řekl mu na to Hospodin.

6:16  Tu mu Hospodin odpověděl: Protože budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.

6:16  Tedy řekl jemu Hospodin: Poněvadž já budu s tebou, protož zbiješ Madianské jako muže jednoho.

6:16  Dixitque ei Dominus : Ego ero tecum : et percuties Madian quasi unum virum.

6:17  And he said: If I have found grace before thee, give me a sign that it is thou that speakest to me:

6:17  And he said unto him, If now I have found grace in thy sight, then shew me a sign that thou talkest with me.

6:17  Tu jej požádal: „Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám.

6:17  „V tom případě mi prokaž laskavost,“ odpověděl Gedeon. „Dej mi prosím znamení, že se mnou mluvíš ty.

6:17  On jej požádal: Jestliže jsem opravdu nalezl milost ve tvých očích, učiň pro mě znamení, že se mnou mluvíš ty.

6:17  Jemuž on řekl: Prosím, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, dej mi znamení, že ty mluvíš se mnou.

6:17  Et ille : Si inveni, inquit, gratiam coram te, da mihi signum quod tu sis qui loqueris ad me :

6:18  And depart not hence, till I return to thee, and bring a sacrifice, and offer it to thee. And he answered: I will wait thy coming.

6:18  Depart not hence, I pray thee, until I come unto thee, and bring forth my present, and set it before thee. And he said, I will tarry until thou come again.

6:18  Jenom se odtud nevzdaluj, dokud k tobě nepřijdu. Rád bych přinesl dar a předložil ti jej.“ Odpověděl: „Zůstanu, dokud se nevrátíš.“

6:18  Neodcházej prosím odsud, dokud se k tobě nevrátím s darem, který ti přinesu.“ On odpověděl: „Počkám, dokud se nevrátíš.“

6:18  Nevzdaluj se, prosím, odsud, dokud se k tobě nevrátím, nepřinesu svou přídavnou oběť a nepředložím ti ji. Řekl mu: Já zůstanu dokud se nevrátíš.

6:18  Prosím, neodcházej odsud, až zase přijdu k tobě, a vynesu obět svou a položím před tebou. Odpověděl on: Jáť posečkám, až se navrátíš.

6:18  nec recedas hinc, donec revertar ad te, portans sacrificium, et offerens tibi. Qui respondit : Ego præstolabor adventum tuum.

6:19  So Gedeon went in, and boiled a kid, and made unleavened loaves of a measure of flour: and putting the flesh in a basket, and the broth of the flesh into a pot, he carried all under the oak, and presented to him.

6:19  And Gideon went in, and made ready a kid, and unleavened cakes of an ephah of flour: the flesh he put in a basket, and he put the broth in a pot, and brought it out unto him under the oak, and presented it.

6:19  Gedeón odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso vložil do košíku, vývar nalil do hrnce, vynesl to k němu pod posvátný strom a nabídl mu to.

6:19  Gedeon šel domů a připravil kůzle a nekvašené chleby z jedné efy mouky. Maso vložil do koše, vývar nalil do hrnce, odnesl to pod ten dub a položil to před něj.

6:19  Gedeón tedy šel a připravil kůzle a nekvašené chleby z éfy mouky. Maso položil do koše, vývar nalil do hrnce, přinesl to k němu pod terebint a nabídl mu to.

6:19  Tedy Gedeon všed do domu, připravil kozelce, a po měřici mouky přesných chlebů. I vložil maso do koše, a polívku vlil do hrnce, i vynesl to k němu pod dub a obětoval.

6:19  Ingressus est itaque Gedeon, et coxit hædum, et de farinæ modio azymos panes : carnesque ponens in canistro, et jus carnium mittens in ollam, tulit omnia sub quercu, et obtulit ei.

6:20  And the angel of the Lord said to him: Take the flesh and the unleavened loaves, and lay them upon that rock, and pour out the broth thereon. And when he had done so,

6:20  And the angel of God said unto him, Take the flesh and the unleavened cakes, and lay them upon this rock, and pour out the broth. And he did so.

6:20  Posel Boží mu poručil: „Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je na toto skalisko; vývar vylej.“ On tak učinil.

6:20  Hospodinův anděl mu řekl: „Vezmi maso a chleby a polož je zde na skálu. Vývar vylij.“ A když to Gedeon udělal,

6:20  Boží anděl mu řekl: Vezmi to maso a nekvašené chleby, předlož to u této skály, ale vývar vylej. I učinil tak.

6:20  I řekl jemu anděl Boží: Vezmi to maso a chleby ty nekvašené, a polož na tuto skálu, a polívkou polej. I učinil tak.

6:20  Cui dixit angelus Domini : Tolle carnes et azymos panes, et pone supra petram illam, et jus desuper funde. Cumque fecisset ita,

6:21  The angel of the Lord put forth the tip of the rod, which he held in his hand, and touched the flesh and the unleavened loaves: and there arose a fire from the rock, and consumed the flesh and the unleavened loaves: and the angel of the Lord vanished out of his sight.

6:21  Then the angel of the Lord put forth the end of the staff that was in his hand, and touched the flesh and the unleavened cakes; and there rose up fire out of the rock, and consumed the flesh and the unleavened cakes. Then the angel of the Lord departed out of his sight.

6:21  Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí.

6:21  Hospodinův anděl zvedl hůl, kterou měl v ruce, a dotkl se jejím koncem masa a chlebů. Ze skály vyšlehl oheň a maso i chleby pohltil. Mezitím se mu Hospodinův anděl ztratil z očí.

6:21  Hospodinův anděl vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a dotkl se masa a nekvašených chlebů. Ze skály vystoupil oheň a strávil to maso a nekvašené chleby. Hospodinův anděl mu pak zmizel z očí.

6:21  Potom zdvihl anděl Hospodinův konec holi, kterouž měl v rukou svých, a dotekl se masa a chlebů přesných; i vystoupil oheň z skály té, a spálil to maso i chleby přesné. A v tom anděl Hospodinův odšel od očí jeho.

6:21  extendit angelus Domini summitatem virgæ, quam tenebat in manu, et tetigit carnes et panes azymos : ascenditque ignis de petra, et carnes azymosque panes consumpsit : angelus autem Domini evanuit ex oculis ejus.

6:22  And Gedeon seeing that it was the angel of the Lord, said: Alas, my Lord God: for I have seen the angel of the Lord face to face.

6:22  And when Gideon perceived that he was an angel of the Lord, Gideon said, Alas, O Lord God! for because I have seen an angel of the Lord face to face.

6:22  Tu Gedeón shledal, že to byl Hospodinův posel, a zvolal: „Běda mi, Panovníku Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova posla tváří v tvář!“

6:22  Když si Gedeon uvědomil, že to byl Hospodinův anděl, vykřikl: „Ach, Pane můj, Hospodine! Vždyť já jsem tváří v tvář uviděl Hospodinova anděla!“

6:22  Gedeón zjistil, že to byl Hospodinův anděl. Gedeón řekl: Běda mi, Panovníku Hospodine, protože jsem spatřil Hospodinova anděla tváří v tvář.

6:22  A vida Gedeon, že by anděl Hospodinův byl, řekl: Ach, Panovníče Hospodine, proto-liž jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář, abych umřel?

6:22  Vidensque Gedeon quod esset angelus Domini, ait : Heu mi Domine Deus : quia vidi angelum Domini facie ad faciem.

6:23  And the Lord said to him: Peace be with thee: fear not, thou shalt not die.

6:23  And the Lord said unto him, Peace be unto thee; fear not: thou shalt not die.

6:23  Hospodin jej však uklidnil: „Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš.“

6:23  „Buď klidný,“ řekl mu Hospodin. „Neboj se, nezemřeš.“

6:23  Hospodin mu však odpověděl: Pokoj tobě, neboj se, nezemřeš.

6:23  I řekl jemu Hospodin: Měj pokoj, neboj se, neumřeš.

6:23  Dixitque ei Dominus : Pax tecum : ne timeas, non morieris.

6:24  And Gedeon built there an altar to the Lord, and called it the Lord's peace, until this present day. And when he was yet in Ephra, which is of the family of Ezri,

6:24  Then Gideon built an altar there unto the Lord, and called it Jehovah–shalom: unto this day it is yet in Ophrah of the Abi–ezrites.

6:24  I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: „Hospodin je pokoj.“ Je v abíezerské Ofře až dodnes.

6:24  Gedeon tam proto postavil Hospodinu oltář a nazval jej „Hospodin je pokoj“. Ten oltář je v abiezerské Ofře až dodnes.

6:24  Gedeón tam postavil Hospodinu oltář a nazval jej: Hospodin je pokoj. Až do tohoto dne je stále v Abíezerské Ofře.

6:24  Protož vzdělal tu Gedeon oltář Hospodinu, a nazval jej: Hospodin pokoje, a až do tohoto dne ještě jest v Ofra Abiezeritského.

6:24  Ædificavit ergo ibi Gedeon altare Domino, vocavitque illud, Domini pax, usque in præsentem diem. Cumque adhuc esset in Ephra, quæ est familiæ Ezri,

6:25  That night the Lord said to him: Take a bullock of thy father's, and another bullock of seven years, and thou shalt destroy the altar of Baal, which is thy father's: and cut down the grove that is about the altar:

6:25  And it came to pass the same night, that the Lord said unto him, Take thy father’s young bullock, even the second bullock of seven years old, and throw down the altar of Baal that thy father hath, and cut down the grove that is by it:

6:25  Té noci mu Hospodin poručil: „Vezmi býčka, který patří tvému otci, toho druhého býka, sedmiletého. Zboříš Baalův oltář, který patří tvému otci, a skácíš posvátný kůl, který je u něho.

6:25  Té noci mu Hospodin řekl: „Vezmi býka ze stáda svého otce, toho druhého býka, sedm let starého. Zboř Baalův oltář, jenž patří tvému otci, a ten Ašeřin kůl vedle něj pokácej.

6:25  I stalo se oné noci, že mu Hospodin řekl: Vezmi býčka, býka, který patří tvému otci, ba toho druhého sedmiletého býčka. Zboříš Baalův oltář, který patří tvému otci, a pokácíš posvátný kůl, který je u něj.

6:25  Stalo se pak té noci, že řekl jemu Hospodin: Vezmi volka vyspělého, kterýž jest otce tvého, totiž volka toho druhého sedmiletého, a zboříš oltář Bálův, kterýž jest otce tvého, háj také, kterýž jest vedlé něho, posekáš.

6:25  nocte illa dixit Dominus ad eum : Tolle taurum patris tui, et alterum taurum annorum septem, destruesque aram Baal, quæ est patris tui, et nemus, quod circa aram est, succide.

6:26  And thou shalt build un altar to the Lord thy God, in the top of this rock, whereupon thou didst lay the sacrifice before: and thou shalt take the second bullock, and shalt offer a holocaust upon a pile of the wood, which thou shalt cut down out of the grove.

6:26  And build an altar unto the Lord thy God upon the top of this rock, in the ordered place, and take the second bullock, and offer a burnt sacrifice with the wood of the grove which thou shalt cut down.

6:26  Pak zbuduješ podle řádu na vrcholu tohoto kopce oltář Hospodinu, svému Bohu, vezmeš toho druhého býka a budeš jej obětovat jako zápalnou oběť na dříví z posvátného kůlu, který jsi skácel.“

6:26  Na vrchu toho kopce pak postav řádný oltář Hospodinu, svému Bohu. Vezmi toho druhého býka a obětuj ho jako zápalnou oběť na dřevě z Ašeřina kůlu, který pokácíš.“

6:26  Dále postavíš patřičným způsobem oltář Hospodinu, svému Bohu, na vrcholu této skály. Vezmeš toho druhého býčka a přineseš zápalnou oběť na dříví z toho posvátného kůlu, který pokácíš.

6:26  A vzděláš oltář Hospodinu Bohu svému na vrchu skály této, na rovině její, a vezma volka toho druhého, obětovati budeš obět zápalnou s dřívím háje, kterýž posekáš.

6:26  Et ædificabis altare Domino Deo tuo in summitate petræ hujus, super quam ante sacrificium posuisti : tollesque taurum secundum, et offeres holocaustum super struem lignorum, quæ de nemore succideris.

6:27  Then Gedeon, taking ten men of his servants, did as the Lord had commanded him. But fearing his father's house, and the men of that city, he would not do it by day, but did all by night.

6:27  Then Gideon took ten men of his servants, and did as the Lord had said unto him: and so it was, because he feared his father’s household, and the men of the city, that he could not do it by day, that he did it by night.

6:27  Gedeón přibral deset mužů ze svých služebníků a vykonal, k čemu jej vyzval Hospodin. Protože se však bál domu svého otce a mužů města, nevykonal to ve dne, nýbrž v noci.

6:27  Gedeon tedy vzal deset mužů ze svých služebníků a udělal, jak mu Hospodin řekl. Kvůli strachu z rodiny i kvůli lidem z města to ovšem neudělal ve dne, ale v noci.

6:27  Gedeón vzal deset mužů ze svých otroků a učinil, jak mu Hospodin pověděl. I stalo se, protože se to kvůli domu svého otce a kvůli mužům toho města bál provést ve dne, že to vykonal v noci.

6:27  Tedy vzal Gedeon deset mužů z služebníků svých, a učinil, jakž mluvil jemu Hospodin; a boje se čeledi otce svého a mužů města, neučinil toho ve dne, ale v noci.

6:27  Assumptis ergo Gedeon decem viris de servis suis, fecit sicut præceperat ei Dominus. Timens autem domum patris sui, et homines illius civitatis, per diem noluit id facere, sed omnia nocte complevit.

6:28  And when the men of that town were risen in the morning, they saw the altar of Baal destroyed, and the grove cut down, and the second bullock laid upon the altar, which then was built.

6:28  And when the men of the city arose early in the morning, behold, the altar of Baal was cast down, and the grove was cut down that was by it, and the second bullock was offered upon the altar that was built.

6:28  Za časného jitra mužové města vstali, a hle, Baalův oltář byl rozbořen, posvátný kůl, který byl u něho, byl skácen a druhý býk byl obětován na zbudovaném oltáři.

6:28  Ráno lidé ve městě vstali – a hle, Baalův oltář je stržen, Ašeřin kůl u něj pokácen a ten druhý býk spálen na postaveném oltáři!

6:28  Muži města časně ráno vstali a hle: Baalův oltář byl stržen a posvátný kůl, jenž u něj stával, byl skácen a druhý býček byl obětovaný na oltáři, který tu byl vybudován.

6:28  Když pak vstali muži města ráno, uzřeli zbořený oltář Bálův, a háj, kterýž byl vedlé něho, že byl posekaný, a volka toho druhého obětovaného v obět zápalnou na oltáři v nově vzdělaném.

6:28  Cumque surrexissent viri oppidi ejus mane, viderunt destructam aram Baal, lucumque succisum, et taurum alterum impositum super altare, quod tunc ædificatum erat.

6:29  And they said one to another: Who hath done this? And when they inquired for the author of the fact, it was said: Gedeon, the son of Joas, did all this.

6:29  And they said one to another, Who hath done this thing? And when they enquired and asked, they said, Gideon the son of Joash hath done this thing.

6:29  Vyptávali se jeden druhého: „Kdo tohle udělal?“ Pátrali a hledali, až zjistili, že to udělal Gedeón, syn Jóašův.

6:29  „Kdo to udělal?“ ptali se jeden druhého. Pátrali a zjišťovali, až na to přišli: „Udělal to Gedeon, syn Joašův.“

6:29  Tu se ptali jeden druhého: Kdo provedl něco takového? Pátrali, hledali a řekli: Tohle provedl Gedeón, syn Jóášův.

6:29  I mluvili jeden k druhému: Kdo to udělal? A vyhledávajíce, vyptávali se a pravili: Gedeon syn Joasův to učinil.

6:29  Dixeruntque ad invicem : Quis hoc fecit ? Cumque perquirerent auctorem facti, dictum est : Gedeon filius Joas fecit hæc omnia.

6:30  And they said to Joas: Bring out thy son hither, that he may die: because he hath destroyed the altar of Baal, and hath cut down his grove.

6:30  Then the men of the city said unto Joash, Bring out thy son, that he may die: because he hath cast down the altar of Baal, and because he hath cut down the grove that was by it.

6:30  Tu vyzvali mužové města Jóaše: „Vydej svého syna; musí zemřít. Rozbořil Baalův oltář a skácel posvátný kůl, který byl u něho.“

6:30  Lidé z města tedy řekli Joašovi: „Vyveď svého syna ven, ať zemře – za to, že strhl Baalův oltář a skácel Ašeřin kůl vedle něj!“

6:30  Nato řekli muži toho města Jóašovi: Vyveď svého syna. Ať zemře, protože strhl Baalův oltář a pokácel posvátný kůl, který byl u něj.

6:30  Tedy řekli muži města k Joasovi: Vyveď syna svého, ať umře, proto že zbořil oltář Bálův, a že posekal háj, kterýž byl vedlé něho.

6:30  Et dixerunt ad Joas : Produc filium tuum huc, ut moriatur : quia destruxit aram Baal, et succidit nemus.

6:31  He answered them: Are you the avengers of Baal, that you fight for him? he that is his adversary, let him die before to morrow light appear: if he be a god, let him revenge himself on him that hath cast down his altar.

6:31  And Joash said unto all that stood against him, Will ye plead for Baal? will ye save him? he that will plead for him, let him be put to death whilst it is yet morning: if he be a god, let him plead for himself, because one hath cast down his altar.

6:31  Jóaš však odpověděl všem, kteří stáli proti němu: „To vy chcete vést spor za Baala? Copak vy ho zachráníte? Kdo za něj chce vést spor, ať do jitra zemře! Je-li Baal bohem, ať si sám vede svůj spor, jemu přece rozbořil oltář.“

6:31  Joaš ale odpověděl zástupu kolem něj: „Co že vy chcete hájit Baala? Že byste ho vy mohli zachránit? Kdokoli ho bude hájit, do rána zemře! Je-li to bůh, ať se hájí sám, když mu někdo zboří oltář.“

6:31  Ale Jóaš odpověděl všem, kteří se proti němu postavili: Cožpak vy ⌈povedete při za⌉ Baala? Vy ho snad budete zachraňovat? Kdo za něho povede při, bude do rána usmrcen. Jestliže on je bůh, povede při za sebe; strhl přece jeho oltář.

6:31  Odpověděl Joas všechněm stojícím před sebou: A což se vy nesnadniti chcete o Bále? Zdali vy jej vysvobodíte? Kdož by se zasazoval o něj, ať jest zabit hned jitra tohoto. Jestližeť jest bohem, nechať se sám zasazuje o to, že jest rozbořen oltář jeho.

6:31  Quibus ille respondit : Numquid ultores estis Baal, ut pugnetis pro eo ? qui adversarius est ejus, moriatur antequam lux crastina veniat : si deus est, vindicet se de eo, qui suffodit aram ejus.

6:32  From that day Gedeon was called Jerobaal, because Joas had said: Let Baal revenge himself on him that hath cast down his altar.

6:32  Therefore on that day he called him Jerubbaal, saying, Let Baal plead against him, because he hath thrown down his altar.

6:32  Toho dne ho nazval Jerubaalem (to je Odpůrce Baalův); řekl: „Ať si Baal proti němu vede spor, jemu přece rozbořil oltář!“

6:32  Toho dne tedy Gedeon dostal jméno Jerub-baal, Ať se Baal hájí. Říkali totiž: „Ať se Baal proti němu hájí, když mu zbořil oltář!“

6:32  I nazval jej v onen den Jerubaalem se slovy: Ať s ním vede při Baal, vždyť mu strhl oltář.

6:32  I nazval jej toho dne Jerobálem, řka: Nechť se zasadí Bál proti němu, že zbořil oltář jeho.

6:32  Ex illo die vocatus est Gedeon Jerobaal, eo quod dixisset Joas : Ulciscatur se de eo Baal, qui suffodit aram ejus.

6:33  Now all Madian, and Amalec, and the eastern people, were gathered together, and passing over the Jordan, camped in the valley of Jezrael.

6:33  Then all the Midianites and the Amalekites and the children of the east were gathered together, and went over, and pitched in the valley of Jezreel.

6:33  Celý Midján spolu s Amálekem a syny východu se spojili, přešli Jordán a utábořili se v dolině Jizreelu.

6:33  Všichni Midiánci a Amalekovci se spojili s východními národy, překročili Jordán a utábořili se v údolí Jizreel.

6:33  Tehdy se všichni Midjánci, Amálekovci a synové východu společně shromáždili, přebrodili a utábořili v údolí Jizreel.

6:33  Tedy všickni Madianští a Amalechitští a národové východní shromáždili se spolu, a přešedše Jordán, položili se v údolí Jezreel.

6:33  Igitur omnis Madian, et Amalec, et orientales populi, congregati sunt simul : et transeuntes Jordanem, castrametati sunt in valle Jezraël.

6:34  But the spirit of the Lord came upon Gedeon, and he sounded the trumpet, and called together the house of Abiezer, to follow him.

6:34  But the Spirit of the Lord came upon Gideon, and he blew a trumpet; and Abi–ezer was gathered after him.

6:34  Avšak Gedeóna vyzbrojil duch Hospodinův a on zatroubil na polnici, a tak svolal k sobě Abíezerovce.

6:34  Na Gedeona tehdy sestoupil Duch Hospodinův. Zatroubil na beraní roh a svolal Abiezerské k sobě.

6:34  A Duch Hospodinův vyzbrojil Gedeóna. Ten zatroubil na beraní roh a Abíezerovci se za ním shromáždili.

6:34  Duch pak Hospodinův posilnil Gedeona, kterýžto zatroubiv v troubu, svolal Abiezeritské k sobě.

6:34  Spiritus autem Domini induit Gedeon, qui clangens buccina convocavit domum Abiezer, ut sequeretur se.

6:35  And he sent messengers into all Manasses, and they also followed him : and other messengers into Aser and Zabulon, and Nephthali, and they came to meet him.

6:35  And he sent messengers throughout all Manasseh; who also was gathered after him: and he sent messengers unto Asher, and unto Zebulun, and unto Naphtali; and they came up to meet them.

6:35  Rozeslal posly po celém Manasesovi, takže i ten byl k němu přivolán. Rozeslal také posly k Ašerovi, Zabulónovi a Neftalímu a oni jim vytáhli naproti.

6:35  Rozeslal posly po celém Manasesovi, aby se k němu přidali. Vyslal také posly k Ašerovi, Zabulonovi a Neftalímovi, aby jim i oni vytáhli vstříc.

6:35  Poslal posly po celém Manasesovi a on se také shromáždil za ním; poslal posly i k Ašerovi, k Zabulónovi a k Neftalímu a vyšli jim naproti.

6:35  A poslal posly ke všemu pokolení Manassesovu, a svoláno jest k němu; poslal též posly k Asserovi, k Zabulonovi a k Neftalímovi, i přitáhli jim na pomoc.

6:35  Misitque nuntios in universum Manassen, qui et ipse secutus est eum : et alios nuntios in Aser et Zabulon et Nephthali, qui occurrerunt ei.

6:36  And Gedeon said to God: If thou wilt save Israel by my hand, as thou hast said,

6:36  And Gideon said unto God, If thou wilt save Israel by mine hand, as thou hast said,

6:36  Potom Gedeón prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil?

6:36  Gedeon pak Boha požádal: „Chceš opravdu skrze mě zachránit Izrael, jak jsi řekl?

6:36  Potom Gedeón Bohu řekl: Jestliže ⌈chceš zachránit⌉ Izrael mým prostřednictvím, jak jsi to prohlásil,

6:36  Tedy mluvil Gedeon k Bohu: Vysvobodíš-li skrze ruku mou Izraele, jakož jsi mluvil,

6:36  Dixitque Gedeon ad Deum : Si salvum facis per manum meam Israël, sicut locutus es,

6:37  I will put this fleece of wool on the floor: if there be dew in the fleece only, and it be dry on all the ground beside, I shall know that by my hand, as thou hast said, thou wilt deliver Israel.

6:37  Behold, I will put a fleece of wool in the floor; and if the dew be on the fleece only, and it be dry upon all the earth beside, then shall I know that thou wilt save Israel by mine hand, as thou hast said.

6:37  Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“

6:37  Hle, pokládám zde na mlatu ovčí rouno. Bude-li rosa jen na rounu, a na zemi všude kolem sucho, poznám, že skrze mě zachráníš Izrael, jak jsi řekl.“

6:37  hle, pokládám na humno ovčí rouno. Pokud bude rosa pouze na tom rouně a všude na zemi sucho, poznám, že mým prostřednictvím zachráníš Izrael, jak jsi to prohlásil.

6:37  Aj, já položím rouno toto na humně. Jestliže rosa bude toliko na rouně, a na vší zemi vůkol sucho, tedy věděti budu, že vysvobodíš skrze ruku mou Izraele, jakož jsi mluvil.

6:37  ponam hoc vellus lanæ in area : si ros in solo vellere fuerit, et in omni terra siccitas, sciam quod per manum meam, sicut locutus es, liberabis Israël.

6:38  And it was so. And rising before day, wringing the fleece, he filled a vessel with the dew.

6:38  And it was so: for he rose up early on the morrow, and thrust the fleece together, and wringed the dew out of the fleece, a bowl full of water.

6:38  Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z něho plný koflík rosy.

6:38  A tak se stalo. Druhého dne, hned jak ráno vstal, stiskl rouno a vyždímal z něj rosu – plnou číši vody.

6:38  I stalo se tak. Příštího dne časně vstal a vymačkal rouno. Vyždímal z toho rouna rosu, plný džbán vody.

6:38  I stalo se tak. Nebo vstav nazejtří, stlačil rouno, a vyžďal rosu z něho, i byl plný koflík vody.

6:38  Factumque est ita. Et de nocte consurgens expresso vellere, concham rore implevit.

6:39  And he said again to God: Let not thy wrath be kindled against me, if I try once more, seeking a sign in the fleece. I pray that the fleece only may be dry, and all the ground wet with dew.

6:39  And Gideon said unto God, Let not thine anger be hot against me, and I will speak but this once: let me prove, I pray thee, but this once with the fleece; let it now be dry only upon the fleece, and upon all the ground let there be dew.

6:39  Gedeón dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!“

6:39  Gedeon pak Bohu řekl: „Nehněvej se na mě, když ještě jednou promluvím. Prosím, ať mohu to rouno zkusit ještě jednou. Ať je, prosím, sucho jenom na rounu, a na zemi všude kolem rosa.“

6:39  Avšak Gedeón Bohu řekl: Kéž proti mně nevzplane tvůj hněv. Nech mě promluvit ještě jednou. Dovol, prosím, abych to zkusil s rounem už jen jednou. Nechť je, prosím, suché pouze to rouno a ⌈všude na⌉ zemi je rosa.

6:39  Řekl také Gedeon Bohu: Nerozpaluj se prchlivost tvá proti mně, že promluvím ještě jednou. Prosím, nechažť zkusím ještě jednou na rouně. Nechť jest, prosím, samo rouno suché, a na vší zemi rosa.

6:39  Dixitque rursus ad Deum : Ne irascatur furor tuus contra me si adhuc semel tentavero, signum quærens in vellere. Oro ut solum vellus siccum sit, et omnis terra rore madens.

6:40  And God did that night as he had requested: and it was dry on the fleece only, and there was dew on all the ground.

6:40  And God did so that night: for it was dry upon the fleece only, and there was dew on all the ground.

6:40  A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa.

6:40  A Bůh to té noci udělal. Jedině na rounu bylo sucho, ale na zemi všude kolem rosa.

6:40  A Bůh tak oné noci učinil. Samo rouno bylo suché, kdežto všude na zemi byla rosa.

6:40  I učinil Bůh té noci tak, a bylo samo rouno suché, a na vší zemi byla rosa.

6:40  Fecitque Deus nocte illa ut postulaverat : et fuit siccitas in solo vellere, et ros in omni terra.

Chapter 7

7:1  Then Jerobaal, who is the same as Gedeon, rising up early, and all the people with him, came to the fountain that is called Harad. Now the camp of Madian was in the valley, on the north side of the high hill.

7:1  Then Jerubbaal, who is Gideon, and all the people that were with him, rose up early, and pitched beside the well of Harod: so that the host of the Midianites were on the north side of them, by the hill of Moreh, in the valley.

7:1  Za časného jitra se Jerubaal, to je Gedeón, a všechen lid, který byl s ním, utábořili u pramene Charódu. Tábor Midjánců byl od něho na sever, v dolině za návrším Móre.

7:1  Ráno se pak Jerub-baal (totiž Gedeon) s celým svým vojskem utábořil u pramene Charod. Tábor Midiánců ležel severně od nich, v údolí pod vrchem More.

7:1  Časně ráno vstal Jerubaal, tedy Gedeón, a všechen lid, který byl s ním, a utábořili se u Én–charódu. Tábor Midjánců byl u něho v údolí severně od návrší Móre.

7:1  Tedy vstav ráno Jerobál, (jenž jest Gedeon,) i všecken lid, kterýž byl s ním, položili se při studnici Charod, vojska pak Madianských byla jim na půlnoci před vrchem More v údolí.

7:1  Igitur Jerobaal qui et Gedeon, de nocte consurgens, et omnis populus cum eo, venit ad fontem qui vocatur Harad. Erant autem castra Madian in valle ad septentrionalem plagam collis excelsi.

7:2  And the Lord said to Gedeon: The people that are with thee are many, and Madian shall not be delivered into their hands: lest Israel should glory against me, and say: I was delivered by my own strength.

7:2  And the Lord said unto Gideon, The people that are with thee are too many for me to give the Midianites into their hands, lest Israel vaunt themselves against me, saying, Mine own hand hath saved me.

7:2  I řekl Hospodin Gedeónovi: „Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjánce do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: ‚Vysvobodil jsem se vlastní rukou.‘

7:2  Hospodin řekl Gedeonovi: „Máš příliš velké vojsko. Nemohu jim vydat Midiánce do rukou, aby se Izrael nechlubil na můj účet a neříkal: ‚Zvítězili jsme díky své síle.‘

7:2  Hospodin však Gedeónovi řekl: Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych dal Midjánce do jejich ruky. Jinak by se Izrael vůči mně vychloubal: Zachránila mě má ruka.

7:2  I řekl Hospodin Gedeonovi: Příliš mnoho jest lidu s tebou, protož nedám Madianských v ruce jejich, aby se nechlubil Izrael proti mně, řka: Ruka má spomohla mi.

7:2  Dixitque Dominus ad Gedeon : Multus tecum est populus, nec tradetur Madian in manus ejus : ne glorietur contra me Israël, et dicat : Meis viribus liberatus sum.

7:3  Speak to the people, and proclaim in the hearing of all: Whosoever is fearful and timorous, let him return. So two and twenty thousand men went away from Mount Galaad and returned home, and only ten thousand remained.

7:3  Now therefore go to, proclaim in the ears of the people, saying, Whosoever is fearful and afraid, let him return and depart early from mount Gilead. And there returned of the people twenty and two thousand; and there remained ten thousand.

7:3  Nuže, provolej teď k lidu: Kdo se bojí a třese, ať se z Gileádského pohoří vrátí a vzdálí.“ Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů z lidu, zůstalo jich jen deset tisíc.

7:3  Proto teď k vojsku provolej: ‚Kdo má obavy nebo strach, ať se vrátí domů a odejde z pohoří Gilboa!‘“ 22 000 mužů se tehdy vrátilo a 10 000 zůstalo.

7:3  A teď k lidu ihned provolej: Kdo se bojí a třese, ať se vrátí a vzdálí z pohoří Gileádu. Nato se vrátilo z lidu dvacet dva tisíce a deset tisíc zůstalo.

7:3  A protož provolej hned, ať slyší lid, a řekni: Kdo jest strašlivý a lekavý, navrať se zase, a odejdi ráno pryč k hoře Galád. I navrátilo se z lidu dvamecítma tisíců, a deset tisíc zůstalo.

7:3  Loquere ad populum, et cunctis audientibus prædica : Qui formidolosus et timidus est, revertatur. Recesseruntque de monte Galaad, et reversi sunt de populo viginti duo millia virorum, et tantum decem millia remanserunt.

7:4  And the Lord said to Gedeon: The people are still too many, bring them to the waters, and there I will try them: and of whom I shall say to thee, This shall go with thee, let him go: whom I shall forbid to go, let him return.

7:4  And the Lord said unto Gideon, The people are yet too many; bring them down unto the water, and I will try them for thee there: and it shall be, that of whom I say unto thee, This shall go with thee, the same shall go with thee; and of whomsoever I say unto thee, This shall not go with thee, the same shall not go.

7:4  Hospodin však Gedeónovi řekl: „Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. O kom ti řeknu: Půjde s tebou, ten s tebou půjde. Ale nesmí jít s tebou nikdo, o kom ti řeknu: Ten s tebou nepůjde.“

7:4  Hospodin řekl Gedeonovi: „Vojsko je stále příliš velké. Zaveď je dolů k vodě a tam ti je protříbím. O kom řeknu: ‚Půjde s tebou,‘ ten s tebou půjde. O kom řeknu: ‚Nepůjde s tebou,‘ ten nepůjde.“

7:4  Ale Hospodin Gedeónovi řekl: Ještě je lidu mnoho. Nech je sestoupit k vodě, ať ti je tam přečistím. I stane se toto: O kom ti řeknu: Tenhle půjde s tebou, ten s tebou půjde, a každý, o kom ti řeknu: Tenhle s tebou nepůjde, ten nepůjde.

7:4  Řekl opět Hospodin Gedeonovi: Ještě jest mnoho lidu; kaž jim sstoupiti k vodám, a tam jej tobě zkusím. I bude, že o komžkoli řeknu: Tento půjde s tebou, ten ať s tebou jde, a o komžkoli řeknu tobě: Tento nepůjde s tebou, ten ať nechodí.

7:4  Dixitque Dominus ad Gedeon : Adhuc populus multus est : duc eos ad aquas et ibi probabo illos : et de quo dixero tibi ut tecum vadat, ipse pergat ; quem ire prohibuero, revertatur.

7:5  And when the people were come down to the waters, the Lord said to Gedeon: They that shall lap the water with their tongues, as dogs are wont to lap, thou shalt set apart by themselves: but they that shall drink bowing down their knees, shall be on the other side.

7:5  So he brought down the people unto the water: and the Lord said unto Gideon, Every one that lappeth of the water with his tongue, as a dog lappeth, him shalt thou set by himself; likewise every one that boweth down upon his knees to drink.

7:5  Poručil tedy lidu sestoupit k vodě. Hospodin řekl Gedeónovi: „Postavíš zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem jako pes, a každého, kdo si při pití klekne na kolena.“

7:5  Odvedl tedy vojsko dolů k vodě. Tam Hospodin Gedeonovi řekl: „Všechny, kdo chlemtají vodu jako pes, odděl od těch, kdo si k pití kleknou.“

7:5  Nechal tedy sestoupit lid k vodě a Hospodin Gedeónovi řekl: Každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem, tak jako chlemtá pes, toho postavíš zvlášť a také každého, kdo si klekne k pití na kolena.

7:5  I kázal sstoupiti lidu k vodám, a řekl Hospodin k Gedeonovi: Každého, kdož chlemtati bude jazykem svým z vody, jako chlemce pes, postavíš obzvláštně, tolikéž každého, kdož se přisehne na kolena svá ku pití.

7:5  Cumque descendisset populus ad aquas, dixit Dominus ad Gedeon : Qui lingua lambuerint aquas, sicut solent canes lambere, separabis eos seorsum : qui autem curvatis genibus biberint, in altera parte erunt.

7:6  And the number of them that had lapped water; casting it with the hand to their mouth, was three hundred men: and all the rest of the multitude had drunk kneeling.

7:6  And the number of them that lapped, putting their hand to their mouth, were three hundred men: but all the rest of the people bowed down upon their knees to drink water.

7:6  Těch, kteří chlemtali a podávali si vodu rukou k ústům, bylo celkem tři sta mužů. Všechen ostatní lid klekal při pití vody na kolena.

7:6  Tři sta mužů chlemtalo vodu z ruky a všichni ostatní si k pití klekli.

7:6  Počet chlemtajících, kteří si podávali rukou do úst, byl tři sta mužů. Všechen ostatní lid si k pití vody klekl na kolena.

7:6  I byl počet těch, kteříž chlemtali, rukama svýma k ústům svým vodu nosíce, tři sta mužů, ostatek pak všeho lidu sehnuli se na kolena svá ku pití vody.

7:6  Fuit itaque numerus eorum qui manu ad os projiciente lambuerunt aquas, trecenti viri : omnis autem reliqua multitudo flexo poplite biberat.

7:7  And the Lord said to Gedeon: By the three hundred men, that lapped water, I will save you, and deliver Madian into thy hand: but let all the rest of the people return to their place.

7:7  And the Lord said unto Gideon, By the three hundred men that lapped will I save you, and deliver the Midianites into thine hand: and let all the other people go every man unto his place.

7:7  Hospodin řekl Gedeónovi: „Třemi sty muži, kteří chlemtali, vás vysvobodím a vydám ti Midjánce do rukou. Všechen ostatní lid ať odejde, každý do svého domova.“

7:7  Hospodin řekl Gedeonovi: „S těmi třemi sty muži, kteří chlemtali, vás zachráním a vydám ti Midiánce do rukou. Zbytek vojska může jít domů.“

7:7  Nato Hospodin Gedeónovi řekl: Prostřednictvím těch tří set chlemtajících mužů vás zachráním a vydám Midjánce do tvé ruky. Všechen lid ať odejde, každý do svého domova.

7:7  I řekl Hospodin Gedeonovi: Ve třech stech mužů, kteříž chlemtali, vysvobodím vás, a vydám Madianské v ruku tvou, ale ostatek všeho lidu nechť se vrátí, jeden každý k místu svému.

7:7  Et ait Dominus ad Gedeon : In trecentis viris qui lambuerunt aquas, liberabo vos, et tradam in manu tua Madian : omnis autem reliqua multitudo revertatur in locum suum.

7:8  So taking victuals and trumpets according to their number, he ordered all the rest of the multitude to depart to their tents: and he with the three hundred gave himself to the battle. Now the camp of Madia was beneath him in the valley.

7:8  So the people took victuals in their hand, and their trumpets: and he sent all the rest of Israel every man unto his tent, and retained those three hundred men: and the host of Midian was beneath him in the valley.

7:8  Lid si tedy nabral příděl potravy a svoje polnice a Gedeón propustil všechny izraelské muže, každého k jeho stanu; jen těch tři sta si podržel. Tábor Midjánců ležel pod ním v dolině.

7:8  Gedeon tedy poslal zbytek Izraelců domů a ponechal si jen těch tři sta mužů. Ti převzali od zbytku vojska jejich zásoby a beraní rohy. Midiánský tábor ležel dole v údolí.

7:8  Ti, kdo zůstali, si vzali s sebou zásobu potravin lidu a jejich beraní rohy. Všechny izraelské muže poslal pryč, každého k jeho stanům. Podržel si jenom tři sta mužů. Midjánský tábor byl pod ním v údolí.

7:8  A protož nabral ten lid v ruce své potravy a trouby své; jiné pak muže Izraelské všecky propustil, jednoho každého do stanů jejich, toliko tři sta těch mužů zanechal při sobě. Vojska pak Madianských ležela pod ním v údolí.

7:8  Sumptis itaque pro numero cibariis et tubis, omnem reliquam multitudinem abire præcepit ad tabernacula sua : et ipse cum trecentis viris se certamini dedit. Castra autem Madian erant subter in valle.

7:9  The same night the Lord said to him: Arise, and go down into the camp: because I have delivered them into thy hand.

7:9  And it came to pass the same night, that the Lord said unto him, Arise, get thee down unto the host; for I have delivered it into thine hand.

7:9  Té noci mu Hospodin poručil: „Ihned sestup do tábora nepřátel, neboť jsem ti je vydal do rukou.

7:9  Té noci Hospodin řekl Gedeonovi: „Vstaň a sejdi do tábora, neboť jsem ti ho vydal do rukou.

7:9  I stalo se oné noci, že mu Hospodin řekl: Vstaň, sestup do tábora, protože jsem ti ho vydal do ruky.

7:9  I stalo se, že noci té řekl jemu Hospodin: Vstana, sstup k vojsku, nebo dal jsem je v ruku tvou.

7:9  Eadem nocte dixit Dominus ad eum : Surge, et descende in castra : quia tradidi eos in manu tua.

7:10  But if thou be afraid to go alone, let Phara, thy servant, go down with thee.

7:10  But if thou fear to go down, go thou with Phurah thy servant down to the host:

7:10  Jestliže se bojíš sestoupit sám, sestup do tábora se svým mládencem Púrou.

7:10  Bojíš-li se tam jít sám, vezmi si s sebou zbrojnoše Puru.

7:10  A pokud se bojíš sestoupit sám, sestup do tábora se svým služebníkem Púrou

7:10  Pakli nesmíš sjíti sám, sejdi s Půrou služebníkem svým do vojska,

7:10  Sin autem solus ire formidas, descendat tecum Phara puer tuus.

7:11  And when thou shalt hear what they are saying, then shall thy hands be strengthened, and thou shalt go down more secure to the enemies' camp. And he went down with Phara his servant, into part of the camp, where was the watch of men in arms.

7:11  And thou shalt hear what they say; and afterward shall thine hands be strengthened to go down unto the host. Then went he down with Phurah his servant unto the outside of the armed men that were in the host.

7:11  Uslyšíš, o čem budou mluvit. Pak jednej rozhodně a vtrhni dolů do tábora.“ Gedeón sestoupil se svým mládencem Púrou k vojenským hlídkám na pokraji tábora.

7:11  Až uslyšíš, co si v táboře říkají, osmělíš se k útoku.“ Sešel tedy se svým zbrojnošem Purou až k ozbrojeným hlídkám na kraji tábora.

7:11  a uslyšíš, co budou mluvit. Potom se posilní tvé ruce a sestoupíš do tábora. Sestoupil tedy on i jeho služebník Púra ke kraji ⌈vojenských oddílů,⌉ které byly v táboře.

7:11  A uslyšíš, co mluviti budou; i posilní se z toho ruce tvé, tak že směle půjdeš proti vojsku tomu. Sstoupil tedy on a Půra služebník jeho k kraji oděnců, kteříž byli v vojště.

7:11  Et cum audieris quid loquantur, tunc confortabuntur manus tuæ, et securior ad hostium castra descendes. Descendit ergo ipse et Phara puer ejus in partem castrorum, ubi erant armatorum vigiliæ.

7:12  But Madian and Amalec, and all the eastern people, lay scattered in the valley, as a multitude of locusts: their camels also were innumerable, as the sand that lieth on the sea shore.

7:12  And the Midianites and the Amalekites and all the children of the east lay along in the valley like grasshoppers for multitude; and their camels were without number, as the sand by the sea side for multitude.

7:12  Midjánci s Amálekem a se všemi syny východu leželi totiž v dolině v takovém množství jako kobylky, i jejich velbloudů byl bezpočet, takové množství jako písku na mořském břehu.

7:12  Midiánců, Amalekovců a všech východních národů leželo v údolí jako kobylek! I jejich velbloudů bylo bezpočtu, jako je písku na břehu moře.

7:12  Midjánců, Amálekovců a všech synů východu ležících v údolí bylo co do množství jako kobylek a jejich velbloudů co do množství bylo bezpočet jako písku, který je na mořském břehu.

7:12  Madian pak a Amalech i všecken lid východní leželi v údolí, jako kobylky u velikém množství, ani velbloudů jejich počtu nebylo, jako písek, kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství.

7:12  Madian autem et Amalec, et omnes orientales populi, fusi jacebant in valle, ut locustarum multitudo : cameli quoque innumerabiles erant, sicut arena quæ jacet in littore maris.

7:13  And when Gedeon was come, one told his neighbour a dream: and in this manner related what he had seen: I dreamt a dream, and it seemed to me as if a hearth cake of barley bread rolled and came down into the camp of Madian: and when it was come to a tent, it struck it, and beat it down flat to the ground.

7:13  And when Gideon was come, behold, there was a man that told a dream unto his fellow, and said, Behold, I dreamed a dream, and, lo, a cake of barley bread tumbled into the host of Midian, and came unto a tent, and smote it that it fell, and overturned it, that the tent lay along.

7:13  Gedeón přišel, právě když jeden druhému vyprávěl sen. Povídal: „Považ, jaký jsem to měl sen! Na midjánský tábor se valil pecen ječného chleba; přivalil se ke stanu a vrazil do něho, až padl, úplně jej převrátil, že stan zůstal ležet.“

7:13  Jakmile Gedeon přišel, zaslechl, jak jeden voják vypráví druhému svůj sen: „Víš, zdál se mi takový sen: Viděl jsem, jak se na midiánský tábor valil pecen ječného chleba. Dostal se až ke stanu a vrazil do něj tak, že ho převrátil vzhůru nohama a zbořil.“

7:13  Gedeón přišel a hle, muž vypráví svému příteli sen. Říkal: Poslyš, měl jsem sen a v něm se valí pecen ječného chleba na midjánský tábor až ke stanu a udeřil do něj, až spadl, převrátil ho vzhůru nohama a ten stan se zhroutil.

7:13  A když přišel Gedeon, aj, jeden vypravoval bližnímu svému sen, a řekl: Hle, zdálo mi se, že pecen chleba ječmenného valil se do vojska Madianského, a přivaliv se na každý stan, udeřil na něj, až padl, a podvrátil jej svrchu, a tak ležel každý stan.

7:13  Cumque venisset Gedeon, narrabat aliquis somnium proximo suo : et in hunc modum referebat quod viderat : Vidi somnium, et videbatur mihi quasi subcinericius panis ex hordeo volvi, et in castra Madian descendere : cumque pervenisset ad tabernaculum, percussit illud, atque subvertit, et terræ funditus coæquavit.

7:14  He to whom he spoke, answered: This is nothing else but the sword of Gedeon, the son of Joas, a man of Israel. For the Lord hath delivered Madian, and all their camp into his hand.

7:14  And his fellow answered and said, This is nothing else save the sword of Gideon the son of Joash, a man of Israel: for into his hand hath God delivered Midian, and all the host.

7:14  Jeho druh mu odpověděl: „To nemůže znamenat nic jiného než meč Izraelce Gedeóna, syna Jóašova. Bůh mu dal do rukou Midjánce i s celým táborem.“

7:14  Na to mu ten druhý odpověděl: „To může být jen meč Izraelce Gedeona, syna Joašova. Bůh mu dal do rukou Midiánce a celý tábor!“

7:14  Jeho přítel odpověděl. Řekl: Tohle neznamená nic jiného než meč izraelského muže Gedeóna, syna Jóášova. Bůh mu vydal do ruky Midjánce i celý tábor.

7:14  Jemužto odpovídaje bližní jeho, řekl: Není to nic jiného, jediné meč Gedeona syna Joasova, muže Izraelského; dalť jest Bůh v ruku jeho Madianské i všecka tato vojska.

7:14  Respondit is, cui loquebatur : Non est hoc aliud, nisi gladius Gedeonis filii Joas viri Israëlitæ : tradidit enim Dominus in manus ejus Madian, et omnia castra ejus.

7:15  And when Gedeon had heard the dream, and the interpretation thereof, he adored: and returned to the camp of Israel, and said: Arise, for the Lord hath delivered the camp of Madian into our hands.

7:15  And it was so, when Gideon heard the telling of the dream, and the interpretation thereof, that he worshipped, and returned into the host of Israel, and said, Arise; for the Lord hath delivered into your hand the host of Midian.

7:15  Když Gedeón slyšel vyprávění tohoto snu i jeho výklad, poklonil se. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal: „Vstaňte! Hospodin vám vydal do rukou tábor Midjánců!“

7:15  Když Gedeon uslyšel ten sen i jeho výklad, poklonil se Bohu. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal: „Vzhůru! Hospodin vydal midiánský tábor do vašich rukou!“

7:15  I stalo se, jakmile Gedeón uslyšel vyprávění toho snu a jeho výklad, že se poklonil. Vrátil se do izraelského tábora a řekl: Vstaňte, protože Hospodin vydal midjánský tábor do vaší ruky.

7:15  Stalo se pak, že když uslyšel Gedeon vypravování snu i vyložení jeho, poklonil se Bohu, a vrátiv se k vojsku Izraelskému, řekl: Vstaňte, nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska Madianská.

7:15  Cumque audisset Gedeon somnium, et interpretationem ejus, adoravit : et reversus est ad castra Israël, et ait : Surgite, tradidit enim Dominus in manus nostras castra Madian.

7:16  And he divided the three hundred men into three parts, and gave them trumpets in their hands, and empty pitchers, and lamps within the pitchers.

7:16  And he divided the three hundred men into three companies, and he put a trumpet in every man’s hand, with empty pitchers, and lamps within the pitchers.

7:16  Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně.

7:16  Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, každému dal do rukou beraní roh a prázdný džbán a do toho džbánu pochodeň.

7:16  Rozdělil tři sta mužů do tří oddílů, dal jim všem do ruky beraní rohy, prázdné džbány a uvnitř těch džbánů byly pochodně.

7:16  Rozdělil tedy tři sta mužů na tři houfy, a dal trouby v ruku každému z nich a báně prázdné, a v prostředku těch bání byly pochodně.

7:16  Divisitque trecentos viros in tres partes, et dedit tubas in manibus eorum, lagenasque vacuas, ac lampades in medio lagenarum.

7:17  And he said to them: What you shall see me do, do you the same: I will go into one part of the camp, and do you as I shall do.

7:17  And he said unto them, Look on me, and do likewise: and, behold, when I come to the outside of the camp, it shall be that, as I do, so shall ye do.

7:17  Poručil jim: „Sledujte mě a dělejte, co já. Hle, půjdu na okraj tábora, a co udělám, udělejte i vy.

7:17  Pak jim nařídil: „Sledujte mě a dělejte, co já. Až dojdu k okraji tábora, udělejte přesně to, co já.

7:17  A řekl jim: Sledujte mě a dělejte to stejně jako já. Hle, půjdu na kraj tábora a bude to tak, ⌈že co⌉ udělám já, uděláte stejně i vy.

7:17  I řekl jim: Jakž na mně uzříte, tak učiníte; nebo hle, já vejdu na kraj vojska, a jakž já tehdáž budu dělati, tak uděláte.

7:17  Et dixit ad eos : Quod me facere videritis, hoc facite : ingrediar partem castrorum, et quod fecero, sectamini.

7:18  When the trumpet shall sound in my hand, do you also blow the trumpets on every side of the camp, and shout together to the Lord and to Gedeon.

7:18  When I blow with a trumpet, I and all that are with me, then blow ye the trumpets also on every side of all the camp, and say, The sword of the Lord, and of Gideon.

7:18  Až spolu s ostatními, kteří budou se mnou, zatroubím na polnici, zatroubíte i vy na polnice okolo celého tábora a zvoláte: ‚Za Hospodina a za Gedeóna!‘“

7:18  Jakmile se svými muži zatroubím na roh, i vy kolem celého tábora začněte troubit na rohy a křičet: Za Hospodina a Gedeona!“

7:18  Až zatroubím na beraní roh já a všichni, kdo jsou se mnou, zatroubíte také vy na beraní rohy okolo celého tábora a zavoláte: Za Hospodina a za Gedeóna.

7:18  Nebo troubiti budu já v troubu i všickni, jenž se mnou budou, tehdy vy také troubiti budete v trouby vůkol všeho vojska, a řeknete: Meč Hospodinův a Gedeonův.

7:18  Quando personuerit tuba in manu mea, vos quoque per castrorum circuitum clangite, et conclamate : Domino et Gedeoni.

7:19  And Gedeon, and the three hundred men that were with him, went into part of the camp, at the beginning of the midnight watch, and the watchmen being alarmed, they began to sound their trumpets, and to clap the pitchers one against another.

7:19  So Gideon, and the hundred men that were with him, came unto the outside of the camp in the beginning of the middle watch; and they had but newly set the watch: and they blew the trumpets, and brake the pitchers that were in their hands.

7:19  Gedeón se sto muži, kteří byli s ním, přišli na okraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, právě když střídali stráže. Zatroubili na polnice a rozbili džbány, které měli v rukou.

7:19  Na začátku půlnoční hlídky, právě když se rozestavěly stráže, došel Gedeon se stovkou mužů k okraji tábora. Vtom zatroubili na rohy a rozbili džbány, které si nesli.

7:19  Gedeón přišel se stem mužů, kteří byli s ním, na kraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, ⌈jakmile zcela postavili⌉ stráže. Zatroubili na beraní rohy a rozbili džbány, které měli v rukou.

7:19  Všel tedy Gedeon a sto mužů, kteříž s ním byli, na kraj vojska při začátku bdění prostředního, jen že byli proměnili stráž; i troubili v trouby, a roztřískali báně, kteréž měli v rukou svých.

7:19  Ingressusque est Gedeon, et trecenti viri qui erant cum eo, in partem castrorum, incipientibus vigiliis noctis mediæ : et custodibus suscitatis, cœperunt buccinis clangere, et complodere inter se lagenas.

7:20  And when they sounded their trumpets in three places round about the camp, and had broken their pitchers, they held their lamps in their left hands, and with their right hands the trumpets which they blew, and they cried out: The sword of the Lord and of Gedeon:

7:20  And the three companies blew the trumpets, and brake the pitchers, and held the lamps in their left hands, and the trumpets in their right hands to blow withal: and they cried, The sword of the Lord, and of Gideon.

7:20  Tři oddíly najednou zatroubily na polnice a rozbily džbány; do levé ruky uchopili pochodně, do pravé polnice, aby troubili, a zvolali: „Meč za Hospodina a za Gedeóna!“

7:20  Všechny tři oddíly zatroubily na rohy a rozbily džbány. V levé ruce drželi pochodně, v pravé beraní rohy a křičeli: „Mečem za Hospodina a Gedeona!“

7:20  I tři oddíly zatroubily na beraní rohy, rozbily džbány a uchopily do levé ruky pochodně a do pravé ruky beraní rohy, aby troubily, a zavolaly: Meč za Hospodina a za Gedeóna.

7:20  Tedy ti tři houfové troubili v trouby, roztřískavše báně, a drželi v ruce své levé pochodně, v pravé pak ruce své trouby, aby troubili, i křičeli: Meč Hospodinův a Gedeonův.

7:20  Cumque per gyrum castrorum in tribus personarent locis, et hydrias confregissent, tenuerunt sinistris manibus lampades, et dextris sonantes tubas, clamaveruntque : Gladius Domini et Gedeonis :

7:21  Standing every man in his place round about the enemies' camp. So all the camp was troubled, and crying out and howling, they fled away:

7:21  And they stood every man in his place round about the camp: and all the host ran, and cried, and fled.

7:21  Zůstali stát kolem tábora, každý na svém místě. V celém táboře nastal divý spěch, zmateně pokřikovali a dávali se na útěk.

7:21  A jak tam stáli seřazeni okolo tábora, celý tábor začal zděšeně pobíhat a s křikem prchat.

7:21  Postavili se každý na své místo okolo tábora a celý tábor běžel, křičeli a utíkali.

7:21  A postavili se každý na místě svém vůkol ležení; i zděšena jsou všecka vojska, a křičíce, utíkali.

7:21  stantes singuli in loco suo per circuitum castrorum hostilium. Omnia itaque castra turbata sunt, et vociferantes ululantesque fugerunt :

7:22  And the three hundred men nevertheless persisted sounding the trumpets. And the Lord sent the sword into all the camp, and they killed one another,

7:22  And the three hundred blew the trumpets, and the Lord set every man’s sword against his fellow, even throughout all the host: and the host fled to Beth–shittah in Zererath, and to the border of Abel–meholah, unto Tabbath.

7:22  Zatímco tři sta mužů troubilo na polnice, Hospodin obrátil v celém táboře meč jednoho proti druhému; tábor se dal na útěk do Bét-šity směrem k Seréře a k ábelmechólskému břehu naproti Tabatu.

7:22  Jakmile zatroubilo těch tři sta beraních rohů, Hospodin po celém táboře obrátil meč jednoho muže proti druhému. Celé to vojsko se dalo na útěk směrem k Bet-šitě, směrem na Cereru, až ke břehu u Abel-mecholy naproti Tabatu.

7:22  Tři sta beraních rohů troubilo a Hospodin obrátil meč ⌈jednoho proti druhému,⌉ a to v celém táboře. Tábor utíkal až do Bét–šity k Seréře, až k břehu Ábel–mechóly u Tabbátu.

7:22  Když pak troubilo v trouby těch tři sta mužů, obrátil Hospodin meč jednoho proti druhému, a to po všem ležení. Utíkalo tedy vojsko až k Betseta do Zererat, a až ku pomezí Abelmehula u Tebat.

7:22  et nihilominus insistebant trecenti viri buccinis personantes. Immisitque Dominus gladium omnibus castris, et mutua se cæde truncabant,

7:23  Fleeing as far as Bethsetta, and the border of Abelmahula, in Tebbath. But the men of Israel, shouting from Nephthali, and Aser, and from all Manasses, pursued after Madian.

7:23  And the men of Israel gathered themselves together out of Naphtali, and out of Asher, and out of all Manasseh, and pursued after the Midianites.

7:23  Tu byli svoláni Izraelci z Neftalího, Ašera a celého Manasesa, aby Midjánce pronásledovali.

7:23  Izraelští muži z Neftalíma, Ašera a z celého Manasese byli povoláni, aby Midiánce pronásledovali.

7:23  ⌈Byli svoláni izraelští muži⌉ z Neftalího, z Ašera a z celého Manasesa a pronásledovali Midjánce.

7:23  Shromáždivše se pak muži Izraelští z Neftalím a z Asser a ze všeho pokolení Manassesova, honili Madianské.

7:23  fugientes usque ad Bethsetta, et crepidinem Abelmehula in Tebbath. Conclamantes autem viri Israël de Nephthali, et Aser, et omni Manasse, persequebantur Madian.

7:24  And Gedeon sent messengers into all Mount Ephraim, saying: Come down to meet Madian, and take the waters before them to Bethbera and the Jordan. And all Ephraim shouted, and took the waters before them and the Jordan as far as Bethbera.

7:24  And Gideon sent messengers throughout all mount Ephraim, saying, Come down against the Midianites, and take before them the waters unto Beth–barah and Jordan. Then all the men of Ephraim gathered themselves together, and took the waters unto Beth–barah and Jordan.

7:24  Také po celém Efrajimském pohoří rozeslal Gedeón posly s výzvou: „Sestupte dolů proti Midjáncům a obsaďte jordánské vody až k Bét-baře.“ Všichni Efrajimci byli přivoláni a obsadili jordánské vody až k Bét-baře.

7:24  Gedeon také rozeslal posly po celém pohoří Efraim s rozkazem: „Sestupte z hor odříznout Midiánce! Obsaďte jim jordánské brody až k Bet-baře.“ Všichni Efraimští muži se tedy shromáždili a zabrali jordánské brody až k Bet-baře.

7:24  Gedeón poslal posly po celém efrajimském pohoří se slovy: Sestupte vstříc Midjáncům a obsaďte jim vody až k Bét–báře a Jordán. ⌈Byli svoláni všichni efrajimští muži⌉ a obsadili vody až k Bét–báře a Jordán.

7:24  I rozeslal Gedeon posly na všecky hory Efraimské, řka: Vyjděte v cestu Madianským, a zastupte jim vody až k Betabaře a Jordánu. Tedy shromáždivše se všickni muži Efraim, zastoupili vody až k Betabaře a Jordánu.

7:24  Misitque Gedeon nuntios in omnem montem Ephraim, dicens : Descendite in occursum Madian, et occupate aquas usque Bethbera atque Jordanem. Clamavitque omnis Ephraim, et præoccupavit aquas atque Jordanem usque Bethbera.

7:25  And having taken two men of Madian, Oreb and Zeb: Oreb they slew in the rock of Oreb, and Zeb in the winepress of Zeb. And they pursued Madian, carrying the heads of Oreb and Zeb to Gedeon, beyond the waters of the Jordan.

7:25  And they took two princes of the Midianites, Oreb and Zeeb; and they slew Oreb upon the rock Oreb, and Zeeb they slew at the winepress of Zeeb, and pursued Midian, and brought the heads of Oreb and Zeeb to Gideon on the other side Jordan.

7:25  Přitom zajali dva midjánské velmože, Oréba (to je Havrana) a Zéba (to je Vlka). Oréba zabili na Havraní skále a Zéba zabili ve Vlčím lisu, a pronásledovali Midjánce. Hlavu Orébovu a Zébovu přinesli Gedeónovi za Jordán.

7:25  Pronásledovali Midiánce a zajali dva jejich velitele, Oreba (totiž Havrana) a Zeeba (totiž Vlka). Oreba popravili u Havraní skály a Zeeba u Vlčího lisu. Orebovu a Zeebovu hlavu pak přinesli Gedeonovi na druhou stranu Jordánu.

7:25  Přitom zajali dvě midjánská knížata, Óréba a Zéba. Oréba zabili na Cúr Órébu a Zéba zabili v Jekeb Zébu. Pronásledovali Midjánce a hlavu Óréba a Zéba přinesli Gedeónovi přes Jordán.

7:25  A chytili dvé knížat Madianských, Goréba a Zéba. I zabili Goréba na skále Goréb a Zéba zabili v lisu Zéb, a honili Madianské, hlavu pak Gorébovu a Zébovu přinesli k Gedeonovi za Jordán.

7:25  Apprehensosque duos viros Madian, Oreb et Zeb, interfecit Oreb in petra Oreb, Zeb vero in torculari Zeb. Et persecuti sunt Madian, capita Oreb et Zeb portantes ad Gedeon trans fluenta Jordanis.

Chapter 8

8:1  And the men of Ephraim said to him: What is this that thou meanest to do, that thou wouldst not call us, when thou wentest to fight against Madian? And they chid him sharply, and almost offered violence.

8:1  And the men of Ephraim said unto him, Why hast thou served us thus, that thou calledst us not, when thou wentest to fight with the Midianites? And they did chide with him sharply.

8:1  Efrajimští muži vytýkali Gedeónovi: „Cos nám to udělal, že jsi nás nepovolal, když jsi táhl do boje proti Midjáncům?“ A ostře se s ním přeli.

8:1  Efraimští muži potom Gedeonovi řekli: „Cos nám to udělal? Proč jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat s Midiánci?“ A dali se s ním do ostré hádky.

8:1  Avšak efrajimští muži mu řekli: ⌈Jak jsi to s námi jednal,⌉ že jsi nás nezavolal, když jsi šel do boje s Midjánci? A silně se s ním přeli.

8:1  Muži pak Efraim řekli jemu: Co jsi nám to učinil, že jsi nepovolal nás, když jsi táhl k boji proti Madianským? A tuze se na něj domlouvali.

8:1  Dixeruntque ad eum viri Ephraim : Quid est hoc quod facere voluisti, ut nos non vocares, cum ad pugnam pergeres contra Madian ? jurgantes fortiter, et prope vim inferentes.

8:2  And he answered them: What could I have done like to that which you have done? Is not one bunch of grapes of Ephraim better than the vintages of Abiezer?

8:2  And he said unto them, What have I done now in comparison of you? Is not the gleaning of the grapes of Ephraim better than the vintage of Abi–ezer?

8:2  Ale on jim odpověděl: „Copak jsem teď učinil něco tak velikého jako vy? Což není Efrajimovo paběrkování lepší než Abíezerovo vinobraní?

8:2  On jim však odpověděl: „Co jsem vlastně dokázal ve srovnání s vámi? Není snad efraimské paběrkování lepší než abiezerské vinobraní?

8:2  Nato jim odpověděl: Co jsem teď učinil takového jako vy? Což nejsou Efrajimovy paběrky lepší než Abíezerovo vinobraní?

8:2  Jimž odpověděl: Zdaž jsem co takového provedl, jako vy? Zdaliž není lepší paběrování Efraimovo, než vinobraní Abiezerovo?

8:2  Quibus ille respondit : Quod enim tale facere potui, quale vos fecistis ? nonne melior est racemus Ephraim, vindemiis Abiezer ?

8:3  The Lord hath delivered into your hands the princes of Madian, Oreb and Zeb: what could I have done like to what you have done? And when he had said this, their spirit was appeased, with which they swelled against him.

8:3  God hath delivered into your hands the princes of Midian, Oreb and Zeeb: and what was I able to do in comparison of you? Then their anger was abated toward him, when he had said that.

8:3  Do vašich rukou vydal Bůh midjánské velmože Oréba a Zéba. Mohl jsem učinit něco tak velikého jako vy?“ Když k nim promluvil toto slovo, jejich pobouření proti němu polevilo.

8:3  Bůh vydal midiánské velitele Oreba a Zeeba do vašich rukou. Co jsem já zmohl ve srovnání s vámi?“ A po těch slovech se na něj přestali hněvat.

8:3  Do vaší ruky dal Bůh midjánská knížata Óréba a Zéba. Co jsem mohl udělat jako vy? Tehdy ochabl jejich hněv proti němu, ⌈když promluvil tato slova.⌉

8:3  V ruce vaše dal Bůh knížata Madianská Goréba a Zéba, a co jsem já mohl takového učiniti, jako vy? I spokojil se duch jejich k němu, když mluvil ta slova.

8:3  In manus vestras Dominus tradidit principes Madian, Oreb et Zeb : quid tale facere potui, quale vos fecistis ? Quod cum locutus esset, requievit spiritus eorum, quo tumebant contra eum.

8:4  And when Gedeon was come to the Jordan, he passed over it with the three hundred men that were with him: who were so weary that they could not pursue after them that fled.

8:4  And Gideon came to Jordan, and passed over, he, and the three hundred men that were with him, faint, yet pursuing them.

8:4  Potom přišel Gedeón k Jordánu a přešel jej spolu se třemi sty muži, kteří byli s ním, unavenými pronásledováním.

8:4  Gedeon pak zamířil k Jordánu a se svými třemi sty muži jej překročil. Protože byli vyčerpáni pronásledováním,

8:4  Gedeón přišel k Jordánu a prošel jím se třemi sty muži, kteří byli s ním, vyčerpaní, pronásledující nepřítele.

8:4  Když pak přišel Gedeon k Jordánu, přešel jej, a tři sta mužů, kteříž byli s ním, ustalí, honíce nepřátely.

8:4  Cumque venisset Gedeon ad Jordanem, transivit eum cum trecentis viris, qui secum erant : et præ lassitudine, fugientes persequi non poterant.

8:5  And he said to the men of Soccoth: Give, I beseech you, bread to the people that is with me, for they are faint: that we may pursue Zebee, and Salmana, the kings of Madian.

8:5  And he said unto the men of Succoth, Give, I pray you, loaves of bread unto the people that follow me; for they be faint, and I am pursuing after Zebah and Zalmunna, kings of Midian.

8:5  Vyzval muže ze Sukótu: „Dejte prosím několik bochníků chleba lidu, který jde za mnou. Jsou unaveni. Pronásleduji midjánské krále Zebacha a Salmunu.“

8:5  řekl obyvatelům Sukotu: „Prosím, dejte mým mužům nějaké pecny chleba. Pronásleduji midiánské krále Zebacha a Calmunu a mí muži jsou už vyčerpaní.“

8:5  Požádal tedy muže ze Sukótu: Dejte, prosím, po bochníku chleba lidu, který jde v mých stopách, protože jsou vyčerpaní. Pronásleduji midjánské krále Zebacha a Salmunu.

8:5  Protož řekl mužům Sochot: Dejte, prosím, po pecníku chleba lidu, kterýž za mnou jde, nebo ustali, a já honím Zebaha a Salmuna, krále ty Madianské.

8:5  Dixitque ad viros Soccoth : Date, obsecro, panes populo qui mecum est, quia valde defecerunt : ut possimus persequi Zebee et Salmana reges Madian.

8:6  The princes of Soccoth answered: Peradventure the palms of the hands of Zebee and Salmana are in thy hand, and therefore thou demandest that we should give bread to thy army.

8:6  And the princes of Succoth said, Are the hands of Zebah and Zalmunna now in thine hand, that we should give bread unto thine army?

8:6  Sukótští velmožové mu však odpověděli: „To už je ruka Zebachova a Salmunova v tvých rukou, že máme dát chleba tvému voji?“

8:6  Sukotští vůdcové mu ale odpověděli „To už máš Zebacha a Calmunu v hrsti, že máme tvému vojsku dávat chleba?“

8:6  Ale sukótská knížata odpověděla? Cožpak je pěst Zebacha a Salmuny již ve tvé ruce, že máme dát tvé armádě chléb?

8:6  I řekl jemu jeden z knížat Sochot: Což již moc Zebahova a Salmunova jest v ruce tvé, abychom dali vojsku tvému chleba?

8:6  Responderunt principes Soccoth : Forsitan palmæ manuum Zebee et Salmana in manu tua sunt, et idcirco postulas ut demus exercitui tuo panes.

8:7  And he said to them: When the Lord therefore shall have delivered Zebee and Salmana into my hands, I will thresh your flesh with the thorns and briers of the desert.

8:7  And Gideon said, Therefore when the Lord hath delivered Zebah and Zalmunna into mine hand, then I will tear your flesh with the thorns of the wilderness and with briers.

8:7  Gedeón prohlásil: „Za tohle zmrskám vaše těla stepním trním a bodláčím, jen co mi dá Hospodin Zebacha a Salmunu do rukou.“

8:7  „Až mi Hospodin vydá Zebacha a Calmunu do rukou,“ prohlásil Gedeon, „za tohle vás nechám zmrskat pouštním trním a bodláčím!“

8:7  Nato Gedeón řekl: Za tohle zmlátím vaše tělo stepním trním a bodláky, až dá Hospodin Zebacha a Salmunu do mé ruky.

8:7  Jimž řekl Gedeon: Z té příčiny, když dá Hospodin Zebaha a Salmuna v ruku mou, tehdy zmrskám těla vaše trním a bodláčím z pouště té.

8:7  Quibus ille ait : Cum ergo tradiderit Dominus Zebee et Salmana in manus meas, conteram carnes vestras cum spinis tribulisque deserti.

8:8  And going up from thence, he came to Phanuel: and he spoke the like things to the men of that place. And they also answered him, as the men of Soccoth had answered.

8:8  And he went up thence to Penuel, and spake unto them likewise: and the men of Penuel answered him as the men of Succoth had answered him.

8:8  Odtud táhl do Penúelu a promluvil k nim stejně, avšak penúelští mužové mu odpověděli právě tak, jako odpověděli sukótští.

8:8  Vydal se odtud vzhůru do Penuelu a požádal tam o totéž. Penuelští mu ale odpověděli stejně jako předtím Sukotští.

8:8  Vystoupil odtamtud do Penúelu a promluvil k nim podobně. Muži z Penúelu mu odpověděli stejně, jako odpověděli muži sukótští.

8:8  I táhl odtud do Fanuel, a podobně mluvil k nim, ale obyvatelé Fanuel odpověděli jemu tolikéž, jako muži Sochot.

8:8  Et inde conscendens, venit in Phanuel : locutusque est ad viros loci illius similia. Cui et illi responderunt, sicut responderant viri Soccoth.

8:9  He said, therefore, to them also: When I shall return a conqueror in peace, I will destroy this tower.

8:9  And he spake also unto the men of Penuel, saying, When I come again in peace, I will break down this tower.

8:9  Řekl tedy penúelským mužům: „Až se budu vracet v pokoji, rozbořím tuto věž.“

8:9  Gedeon proto Penuelským řekl: „Až se vrátím jako vítěz, zbořím tuhle věž!“

8:9  Také mužům v Penúelu řekl: Až se v pokoji navrátím, strhnu tuto věž.

8:9  I řekl obyvatelům Fanuel: Když se navrátím v pokoji, zbořím věži tuto.

8:9  Dixit itaque et eis : Cum reversus fuero victor in pace, destruam turrim hanc.

8:10  But Zebee and Salmana were resting with all their army. For fifteen thousand men were left of all the troops of the eastern people, and one hundred and twenty thousand warriors that drew the sword were slain.

8:10  Now Zebah and Zalmunna were in Karkor, and their hosts with them, about fifteen thousand men, all that were left of all the hosts of the children of the east: for there fell an hundred and twenty thousand men that drew sword.

8:10  Zebach a Salmuna byli i se svým vojskem v Karkóru, asi s patnácti tisíci muži, se všemi, kteří zbyli z celého tábora synů východu; padlo sto dvacet tisíc mužů ozbrojených mečem.

8:10  Zebach a Calmuna byli se svými vojsky v Karkoru. Z tábora východních národů zbylo jen asi 15 000 mužů; 120 000 bojovníků padlo.

8:10  Zebach a Salmuna byli v Karkóru a s nimi jejich vojska, okolo patnácti tisíc, všichni, kteří zbyli z celého vojska synů východu. Padlých bylo sto dvacet tisíc mužů schopných tasit meč.

8:10  Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky svými, takměř patnácte tisíců, všickni, což jich bylo pozůstalo ze všeho vojska národů východních, zbitých pak bylo sto a dvadceti tisíc mužů bojovníků.

8:10  Zebee autem et Salmana requiescebant cum omni exercitu suo. Quindecim enim millia viri remanserant ex omnibus turmis orientalium populorum, cæsis centum viginti millibus bellatorum educentium gladium.

8:11  And Gedeon went up by the way of them that dwelt in tents, on the east of Nobe and Jegbaa, and smote the camp of the enemies, who were secure, and suspected no hurt.

8:11  And Gideon went up by the way of them that dwelt in tents on the east of Nobah and Jogbehah, and smote the host: for the host was secure.

8:11  Gedeón táhl cestou kočovníků východně od Nóbachu a Jogbohy a přepadl tábor, právě když se tábor cítil v bezpečí.

8:11  Gedeon táhl cestou kočovníků na východ od Nobachu a Jogbehy a překvapil jejich tábor nečekaným útokem.

8:11  Gedeón vytáhl cestou těch, kdo přebývají ve stanech na východ od Nóbachu a Jogbohy, a přepadl tábor, právě když ten tábor spočíval v bezpečí.

8:11  I táhna Gedeon cestou bydlících v staních od východní strany Nobe a Jegbaa, udeřil na to vojsko, kteréžto vojsko sobě počínalo bezpečně.

8:11  Ascendensque Gedeon per viam eorum, qui in tabernaculis morabantur, ad orientalem partem Nobe et Jegbaa, percussit castra hostium, qui securi erant, et nihil adversi suspicabantur.

8:12  And Zebee and Salmana fled, and Gedeon pursued and took them, all their host being put in confusion.

8:12  And when Zebah and Zalmunna fled, he pursued after them, and took the two kings of Midian, Zebah and Zalmunna, and discomfited all the host.

8:12  Zebach a Salmuna utíkali a on je pronásledoval. Oba midjánské krále, Zebacha a Salmunu, chytil a celý tábor vyděsil.

8:12  Oba midiánští králové Zebach a Calmuna se dali na útěk, ale on se pustil za nimi, zajal je a celé jejich vojsko rozprášil.

8:12  Zebach a Salmuna utíkali a on je pronásledoval. Zajal oba midjánské krále, Zebacha a Salmunu, a celé vojsko uvedl v paniku.

8:12  Když pak utíkali Zebah a Salmun, honil je, a jal oba dva ty krále Madianské, Zebaha a Salmuna, a všecko vojsko jejich předěsil.

8:12  Fugeruntque Zebee et Salmana, quos persequens Gedeon comprehendit, turbato omni exercitu eorum.

8:13  And returning from the battle before the sun rising,

8:13  And Gideon the son of Joash returned from battle before the sun was up,

8:13  Když se Gedeón, syn Jóašův, vracel z bitvy naproti Slunečnímu svahu,

8:13  Gedeon, syn Joašův, se vracel z boje přes průsmyk Cheres.

8:13  Když se Gedeón, syn Jóášův, vracel z té bitvy ⌈od svahu Cheresu,⌉

8:13  I navracel se Gedeon syn Joasův z bitvy před východem slunce.

8:13  Revertensque de bello ante solis ortum,

8:14  He took a boy of the men of Soccoth: and he asked him the names of the princes and ancients of Soccoth, and he described unto him seventy-seven men.

8:14  And caught a young man of the men of Succoth, and enquired of him: and he described unto him the princes of Succoth, and the elders thereof, even threescore and seventeen men.

8:14  chytil jednoho mládence ze sukótských mužů a vyslýchal ho. On mu sepsal sukótské velmože a starší, sedmdesát sedm mužů.

8:14  Chytil tam jednoho mládence ze Sukotu a ten mu při výslechu vyjmenoval 77 sukotských vůdců a stařešinů.

8:14  zajal mládence ze sukótských mužů, vyptával se ho a on pro něho sepsal knížata Sukótu a jeho starší, sedmdesát sedm mužů.

8:14  I jav mládence z obyvatelů Sochotských, vyptával se ho; kterýž sepsal mu knížata Sochot a starší jeho, sedmdesáte sedm mužů.

8:14  apprehendit puerum de viris Soccoth : interrogavitque eum nomina principum et seniorum Soccoth, et descripsit septuaginta septem viros.

8:15  And he came to Soccoth, and said to them: Behold Zebee, and Salmana, concerning whom you upbraided me, saying: Peradventure the hands of Zebee and Salmana are in thy hands, and therefore thou demandest that we should give bread to the men that are weary and faint.

8:15  And he came unto the men of Succoth, and said, Behold Zebah and Zalmunna, with whom ye did upbraid me, saying, Are the hands of Zebah and Zalmunna now in thine hand, that we should give bread unto thy men that are weary?

8:15  Potom přišel k sukótským mužům a řekl: „Tu je Zebach a Salmuna, kvůli nimž jste mě potupili slovy: ‚To už je ruka Zebachova a Salmunova v tvých rukou, že máme dát tvým unaveným mužům chleba?‘

8:15  Když potom Gedeon přišel k sukotským mužům, řekl: „Tady je Zebach a Calmuna, kvůli kterým jste se mi vysmívali: ‚To už máš Zebacha a Calmunu v hrsti, že máme tvým vyčerpaným mužům dávat chleba?‘“

8:15  Pak přišel k sukótským mužům a řekl: Zde jsou Zebach a Salmuna, pro které jste mě hanobili slovy: Cožpak je pěst Zebacha a Salmuny již ve tvé ruce, že máme dát tvým unaveným mužům chléb?

8:15  Přišed pak k obyvatelům Sochot, řekl: Aj, Zebah a Salmun, pro něž jste mi utrhali, řkouce: Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvé, abychom dali ustalým mužům tvým chleba?

8:15  Venitque ad Soccoth, et dixit eis : En Zebee et Salmana, super quibus exprobrastis mihi, dicentes : Forsitan manus Zebee et Salmana in manibus tuis sunt, et idcirco postulas ut demus viris, qui lassi sunt et defecerunt, panes.

8:16  So he took the ancients of the city, and thorns and briers of the desert, and tore them with the same, and cut in pieces the men of Soccoth.

8:16  And he took the elders of the city, and thorns of the wilderness and briers, and with them he taught the men of Succoth.

8:16  Vzal na stařešiny města stepní trní a bodláčí; tak dal sukótským mužům poučení.

8:16  Pak ty stařešiny města vzal a dal Sukotským za vyučenou pouštním trním a bodláčím.

8:16  A vzal starší toho města a stepní trní a bodláky a dal jimi sukótským mužům ⌈za vyučenou.⌉

8:16  Protož vzav starší města a trní s bodláčím z pouště té, dal na nich příklad jiným mužům Sochot.

8:16  Tulit ergo seniores civitatis et spinas deserti ac tribulos, et contrivit cum eis atque comminuit viros Soccoth.

8:17  And he demolished the tower of Phanuel, and slew the men of the city.

8:17  And he beat down the tower of Penuel, and slew the men of the city.

8:17  Potom rozbořil penúelskou věž a muže města pobil.

8:17  V Penuelu pak zbořil věž a pobil měšťany.

8:17  Strhl i věž v Penúelu a zabil muže toho města.

8:17  I věži Fanuel rozbořil, a pobil muže města.

8:17  Turrim quoque Phanuel subvertit, occisis habitatoribus civitatis.

8:18  And he said to Zebee and Salmana: What manner of men were they, whom you slew in Thabor? They answered: They were like thee, and one of them as the son of a king.

8:18  Then said he unto Zebah and Zalmunna, What manner of men were they whom ye slew at Tabor? And they answered, As thou art, so were they; each one resembled the children of a king.

8:18  Zebacha a Salmuny se otázal: „Co to bylo za muže, které jste povraždili na Táboru?“ Odpověděli: „Byli podobní tobě, každý vypadal jako kralevic.“

8:18  Potom se obrátil k Zebachovi a Calmunovi: „Co to bylo za muže, které jste pobili na hoře Tábor?“ „Byli ti podobní,“ odpověděli. „Každý z nich vypadal jako královský syn.“

8:18  Potom se zeptal Zebacha a Salmuny: Jak vypadali ti muži, které jste zabili na Táboře? Odpověděli: Jaký jsi ty, takoví byli oni, všichni podle vzezření královští synové.

8:18  Potom řekl Zebahovi a Salmunovi: Jací to byli muži, kteréž jste pobili na hoře Tábor? Odpověděli oni: Takoví jako ty, jeden každý na pohledění byl jako syn královský.

8:18  Dixitque ad Zebee et Salmana : Quales fuerunt viri, quos occidistis in Thabor ? Qui responderunt : Similes tui, et unus ex eis quasi filius regis.

8:19  He answered them: They were my brethren, the sons of my mother. As the Lord liveth, if you had saved them, I would not kill you.

8:19  And he said, They were my brethren, even the sons of my mother: as the Lord liveth, if ye had saved them alive, I would not slay you.

8:19  Nato řekl: „To byli moji bratři, synové mé matky. Jakože živ je Hospodin, kdybyste je byli nechali naživu, nezabil bych vás.“

8:19  „To byli mí bratři, synové mé matky!“ zvolal Gedeon. „Jakože je živ Hospodin – kdybyste je nechali naživu, nezabil bych vás!“

8:19  On řekl: To byli mí bratři, synové mé matky. Jakože živ je Hospodin: Kdybyste je nechali žít, nezabil bych vás.

8:19  I dí: Bratří moji, synové matky mé byli. Živť jest Hospodin, byste byli živili je, nepobil bych vás.

8:19  Quibus ille respondit : Fratres mei fuerunt, filii matris meæ. Vivit Dominus, quia si servassetis eos, non vos occiderem.

8:20  And he said to Jether, his eldest son: Arise, and slay them. But he drew not his sword: for he was afraid, being but yet a boy.

8:20  And he said unto Jether his firstborn, Up, and slay them. But the youth drew not his sword: for he feared, because he was yet a youth.

8:20  Poručil svému prvorozenému synu Jeterovi: „Vstaň a zabij je!“ Ale mládenec nevytasil meč, protože se bál, byl to ještě chlapec.

8:20  Načež řekl Jeterovi, svému prvorozenému: „Pojď, zabij je!“ On ale nebyl s to vytasit meč, protože se bál; byl to ještě chlapec.

8:20  A Jeterovi, svému prvorozenému, řekl: Vstaň, zabij je. Ale ten chlapec nevytáhl svůj meč, neboť se bál. Byl totiž ještě malý.

8:20  Tedy řekl k Jeter prvorozenému svému: Vstaň, pobí je. Ale mládenček nevytáhl meče svého, proto že se bál, nebo byl ještě mládenček.

8:20  Dixitque Jether primogenito suo : Surge, et interfice eos. Qui non eduxit gladium : timebat enim, quia adhuc puer erat.

8:21  And Zebee and Salmana said: Do thou rise and run upon us: because the strength of a man is according to his age: Gedeon rose up, and slew Zebee and Salmana: and he took the ornaments and bosses, with which the necks of the camels of kings are wont to be adorned.

8:21  Then Zebah and Zalmunna said, Rise thou, and fall upon us: for as the man is, so is his strength. And Gideon arose, and slew Zebah and Zalmunna, and took away the ornaments that were on their camels’ necks.

8:21  Tu řekli Zebach a Salmuna: „Vstaň sám a zasaď nám úder, vždyť jaký muž, taková jeho síla.“ Gedeón tedy vstal a zabil Zebacha a Salmunu a pobral měsíčky, které měli jejich velbloudi na krku.

8:21  Zebach a Calmuna řekli Gedeonovi: „Pojď, udělej to sám. Muž se pozná podle síly!“ Přistoupil tedy a oba je zabil. Vzal si také ozdobné půlměsíce z krků jejich velbloudů.

8:21  Tu řekl Zebach a Salmuna: Vstaň ty a zasáhni nás, vždyť ⌈jaký muž, taková jeho síla.⌉ Gedeón tedy vstal, zabil Zebacha a Salmunu a vzal si půlměsíčky, které měli na šíjích jejich velbloudi.

8:21  I řekl Zebah a Salmun: Vstaň ty a oboř se na nás, nebo jaký jest muž, taková i síla jeho. Vstav tedy Gedeon, zabil Zebaha a Salmuna, a vzal halže, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich.

8:21  Dixeruntque Zebee et Salmana : Tu surge, et irrue in nos : quia juxta ætatem robur est hominis. Surrexit Gedeon, et interfecit Zebee et Salmana : et tulit ornamenta ac bullas quibus colla regalium camelorum decorari solent.

8:22  And all the men of Israel said to Gedeon: Rule thou over us, and thy son, and thy son's son: because thou hast delivered us from the hand of Madian.

8:22  Then the men of Israel said unto Gideon, Rule thou over us, both thou, and thy son, and thy son’s son also: for thou hast delivered us from the hand of Midian.

8:22  Izraelští muži požádali potom Gedeóna: „Buď naším vladařem, ty i tvůj syn i vnuk, protože jsi nás vysvobodil z rukou Midjánců.“

8:22  Izraelci potom Gedeona vybízeli: „Vládni nám – ty, tvůj syn i syn tvého syna. Vždyť jsi nás zachránil z rukou Midiánců!“

8:22  Izraelští muži pak Gedeónovi řekli: Vládni nad námi ty i tvůj syn a také ⌈tvůj vnuk,⌉ protože jsi nás zachránil z ruky Midjánců.

8:22  Potom řekli muži Izraelští Gedeonovi: Panuj nad námi i ty i syn tvůj, také syn syna tvého, nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských.

8:22  Dixeruntque omnes viri Israël ad Gedeon : Dominare nostri tu, et filius tuus, et filius filii tui : quia liberasti nos de manu Madian.

8:23  And he said to them: I will not rule over you, neither shall my son rule over you, but the Lord shall rule over you.

8:23  And Gideon said unto them, I will not rule over you, neither shall my son rule over you: the Lord shall rule over you.

8:23  Ale Gedeón je odmítl: „Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin!“

8:23  Gedeon jim odpověděl: „Nebudu vám vládnout já ani můj syn. Bude vám vládnout Hospodin.“

8:23  Ale Gedeón jim odpověděl: Nebudu nad vámi vládnout já, ani můj syn nad vámi nebude vládnout. Nad vámi bude vládnout Hospodin.

8:23  I odpověděl jim Gedeon: Nebuduť já panovati nad vámi, aniž panovati bude nad vámi syn můj, Hospodin panovati bude nad vámi.

8:23  Quibus ille ait : Non dominabor vestri, nec dominabitur in vos filius meus, sed dominabitur vobis Dominus.

8:24  And he said to them: I desire one request of you: Give me the earlets of your spoils. For the Ismaelites were accustomed to wear golden earlets.

8:24  And Gideon said unto them, I would desire a request of you, that ye would give me every man the earrings of his prey. (For they had golden earrings, because they were Ishmaelites.)

8:24  Dále jim Gedeón řekl: „Rád bych vás o něco požádal. Každý mi dejte ze své kořisti jeden nosní kroužek.“ Nepřátelé totiž měli zlaté nosní kroužky, byli to Izmaelci.

8:24  Potom dodal: „Mám na vás jen tuto prosbu: Každý mi ze své kořisti dejte jednu náušnici.“ (Našli u nich totiž zlaté náušnice, neboť to byli Izmaelité.)

8:24  Gedeón jim dále řekl: Dovolte mi přednést vám prosbu: Dejte mi každý kroužek ze své kořisti. Měli totiž zlaté kroužky, protože tamti byli Izmaelité.

8:24  Řekl jim také Gedeon: Žádost tuto vzložím toliko na vás, abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých; (nebo náušnice zlaté měli, proto že Izmaelitští byli.)

8:24  Dixitque ad eos : Unam petitionem postulo a vobis : date mihi inaures ex præda vestra. Inaures enim aureas Ismaëlitæ habere consueverant.

8:25  They answered: We will give them most willingly. And spreading a mantle on the ground, they cast upon it the earlets of the spoils.

8:25  And they answered, We will willingly give them. And they spread a garment, and did cast therein every man the earrings of his prey.

8:25  Odpověděli: „Rádi dáme.“ Rozprostřeli plášť a každý tam hodil nosní kroužek ze své kořisti.

8:25  „Rádi dáme!“ odpověděli mu. Rozprostřeli plášť a každý tam hodil náušnici ze své kořisti.

8:25  Oni odpověděli: Rádi dáme. Rozprostřeli plášť a hodili tam všichni kroužek ze své kořisti.

8:25  I odpověděli: Rádi dáme. A prostřevše roucho, metali na ně každý náušnici z loupeží svých.

8:25  Qui responderunt : Libentissime dabimus. Expandentesque super terram pallium, projecerunt in eo inaures de præda :

8:26  And the weight of the earlets that he requested, was a thousand seven hundred sicles of gold, besides the ornaments, and jewels, and purple raiment, which the kings of Madian were wont to use, and besides the golden chains that were about the camels necks.

8:26  And the weight of the golden earrings that he requested was a thousand and seven hundred shekels of gold; beside ornaments, and collars, and purple raiment that was on the kings of Midian, and beside the chains that were about their camels’ necks.

8:26  Váha zlatých nosních kroužků, které si vyžádal, byla tisíc sedm set šekelů zlata, kromě měsíčkovitých přívěsků, náušnic a purpurových rouch, která měli na sobě midjánští králové, a kromě ozdob, které měli na krku jejich velbloudi.

8:26  Nakonec ty zlaté náušnice, které si vyžádal, vážily 1 700 šekelů, nepočítaje ony půlměsíce a přívěsky a purpurová roucha midiánských králů ani náhrdelníky z krků jejich velbloudů.

8:26  Váha těch zlatých kroužků, které si vyžádal, byla tisíc sedm set šekelů zlata mimo ty půlměsíčky, náušnice a roucha z purpuru, která měli na sobě midjánští králové, a mimo náhrdelníky, které visely na šíjích jejich velbloudů.

8:26  Byla pak váha náušnic zlatých, kteréž vyžádal, tisíc a sedm set lotů zlata, kromě halží a zlatých jableček, i roucha šarlatového, kteréž na sobě měli králové Madianští, a kromě halží, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich.

8:26  et fuit pondus postulatarum inaurium, mille septingenti auri sicli, absque ornamentis, et monilibus, et veste purpurea, quibus reges Madian uti soliti erant, et præter torques aureas camelorum.

8:27  And Gedeon made an ephod thereof, and put it in his city Ephra. And all Israel committed fornication with it, and it became a ruin to Gedeon, and to all his house.

8:27  And Gideon made an ephod thereof, and put it in his city, even in Ophrah: and all Israel went thither a whoring after it: which thing became a snare unto Gideon, and to his house.

8:27  Gedeón z toho udělal efóda vystavil jej ve svém městě, v Ofře. Tam za ním chodil smilnit celý Izrael, takže se stal Gedeónovi i jeho domu léčkou.

8:27  Gedeon z toho pak udělal efod a vystavil ho ve svém městě, v Ofře. Celý Izrael tam za ním chodil modlářsky smilnit, takže se Gedeonovi i jeho domu stal pastí.

8:27  Gedeón ⌈z toho udělal efód,⌉ postavil ho ve svém městě, v Ofře, a všichni z Izraele tam za ním chodili smilnit, takže se stal Gedeónovi a jeho domu léčkou.

8:27  I udělal z toho Gedeon efod, a složil jej v městě svém Ofra. I smilnil tam všecken Izrael, chodě za ním, a byl Gedeonovi i domu jeho osídlem.

8:27  Fecitque ex eo Gedeon ephod, et posuit illud in civitate sua Ephra. Fornicatusque est omnis Israël in eo, et factum est Gedeoni et omni domui ejus in ruinam.

8:28  But Madian was humbled before the children of Israel, neither could they any more lift up their heads: but the land rested for forty years, while Gedeon presided.

8:28  Thus was Midian subdued before the children of Israel, so that they lifted up their heads no more. And the country was in quietness forty years in the days of Gideon.

8:28  Midján však byl před Izraelci pokořen a už se nikdy nevzpamatoval. Za dnů Gedeónových žila země v míru po čtyřicet let.

8:28  Midián se ale před syny Izraele musel pokořit a hlavu už nezvedl. Za Gedeonových dnů měla země mír po čtyřicet let.

8:28  Tehdy byli Midjánci před syny Izraele pokořeni a již nepozdvihli hlavu. Země měla v Gedeónových dnech čtyřicet let klid.

8:28  Madianští pak sníženi jsou před syny Izraelskými, aniž potom pozdvihli hlavy své; a tak byla v pokoji země za čtyřidceti let ve dnech Gedeonových.

8:28  Humiliatus est autem Madian coram filiis Israël, nec potuerunt ultra cervices elevare : sed quievit terra per quadraginta annos, quibus Gedeon præfuit.

8:29  So Jerobaal, the son of Joas, went and dwelt in his own house:

8:29  And Jerubbaal the son of Joash went and dwelt in his own house.

8:29  Jerubaal, syn Jóašův, pak odešel a usadil se ve svém domě.

8:29  Jerub-baal, syn Joašův, se pak vrátil domů a bydlel tam.

8:29  Jerubaal, syn Jóášův, pak odešel a usadil se ve svém domě.

8:29  A odšed Jerobál syn Joasův, přebýval v domě svém.

8:29  Abiit itaque Jerobaal filius Joas, et habitavit in domo sua :

8:30  And he had seventy sons, who came out of his thigh, for he had many wives.

8:30  And Gideon had threescore and ten sons of his body begotten: for he had many wives.

8:30  Gedeón měl sedmdesát synů, kteří vzešli z jeho beder; měl totiž mnoho žen.

8:30  Gedeon měl sedmdesát synů, kteří vzešli z jeho beder – měl totiž mnoho žen.

8:30  Gedeón měl dále sedmdesát synů, vzešlých z jeho beder, protože měl mnoho žen.

8:30  Měl pak Gedeon sedmdesáte synů, kteříž pošli z bedr jeho; nebo měl žen mnoho.

8:30  habuitque septuaginta filios, qui egressi sunt de femore ejus : eo quod plures haberet uxores.

8:31  And his concubine, that he had in Sichem, bore him a son, whose name was Abimelech.

8:31  And his concubine that was in Shechem, she also bare him a son, whose name he called Abimelech.

8:31  Také jeho ženina mu v Šekemu porodila syna; jemu dal jméno Abímelek.

8:31  Jedna jeho družka mu v Šechemu porodila syna, kterému dal jméno Abimelech.

8:31  Také jeho konkubína, kterou měl v Šekemu, mu porodila syna a tomu dal jméno Abímelek.

8:31  Ženina také jeho, kterouž měl v Sichem, i ta porodila jemu syna, a dala mu jméno Abimelech.

8:31  Concubina autem illius, quam habebat in Sichem, genuit ei filium nomine Abimelech.

8:32  And Gedeon, the son of Joas died in a good old age, and was buried in the sepulchre of his father, in Ephra, of the family of Ezri.

8:32  And Gideon the son of Joash died in a good old age, and was buried in the sepulchre of Joash his father, in Ophrah of the Abi–ezrites.

8:32  I zemřel Gedeón, syn Jóašův, v utěšeném stáří a byl pochován v hrobě svého otce Jóaše v abíezerské Ofře.

8:32  Gedeon, syn Joašův, zemřel v utěšeném stáří a byl pohřben v hrobě svého otce Joaše v abiezerské Ofře.

8:32  Nakonec Gedeón, syn Jóášův, zemřel v utěšených šedinách a byl pohřben do hrobu svého otce Jóaše v Abíezerské Ofře.

8:32  A když umřel Gedeon syn Joasův v starosti dobré, pochován jest v hrobě Joasa otce svého v Ofra Abiezeritského.

8:32  Mortuusque est Gedeon filius Joas in senectute bona, et sepultus est in sepulchro Joas patris sui in Ephra de familia Ezri.

8:33  But after Gedeon was dead, the children of Israel turned again, and committed fornication with Baalim. And they made a covenant with Baal, that he should be their god:

8:33  And it came to pass, as soon as Gideon was dead, that the children of Israel turned again, and went a whoring after Baalim, and made Baal–berith their god.

8:33  Jakmile však Gedeón zemřel, Izraelci opět chodili smilnit k baalům a Baala smlouvy dokonce prohlásili za svého boha.

8:33  Po Gedeonově smrti Izraelci znovu odešli smilnit za baaly a přijali Baal-berita za svého boha.

8:33  I stalo se, jakmile Gedeón zemřel, že se synové Izraele odvrátili, chodili smilnit za baaly a ustanovili Baal–beríta svým bohem.

8:33  Stalo se pak po smrti Gedeonově, že se odvrátili synové Izraelští a smilnili, jdouce za modlami, a vzali sobě Bále Berit za boha.

8:33  Postquam autem mortuus est Gedeon, aversi sunt filii Israël, et fornicati sunt cum Baalim. Percusseruntque cum Baal fœdus, ut esset eis in deum :

8:34  And they remembered not the Lord their God, who delivered them out of the hands of all their enemies round about:

8:34  And the children of Israel remembered not the Lord their God, who had delivered them out of the hands of all their enemies on every side:

8:34  Nepřipomínali si Hospodina, svého Boha, který je vytrhl z rukou všech jejich okolních nepřátel.

8:34  Synové Izraele nepamatovali na Hospodina, svého Boha, který je vysvobozoval z rukou všech jejich okolních nepřátel.

8:34  Synové Izraele si nepamatovali na Hospodina, svého Boha, který je vysvobozoval z ruky všech jejich okolních nepřátel.

8:34  A nerozpomenuli se synové Izraelští na Hospodina Boha svého, kterýž je vytrhl z ruky všech nepřátel jejich vůkol.

8:34  nec recordati sunt Domini Dei sui, qui eruit eos de manibus inimicorum suorum omnium per circuitum :

8:35  Neither did they shew mercy to the house of Jerobaal Gedeon, according to all the good things he had done to Israel.

8:35  Neither shewed they kindness to the house of Jerubbaal, namely, Gideon, according to all the goodness which he had shewed unto Israel.

8:35  Ani domu Jerubaala-Gedeóna neprojevovali vděčnost za všechno dobro, které pro Izraele vykonal.

8:35  Neprojevili ani oddanost domu Jerub-baala Gedeona, přes všechno dobrodiní, které Izraeli prokázal.

8:35  Ani neprokázali milosrdenství domu Jerubaala Gedeóna za veškeré dobro, jež vykonal pro Izrael.

8:35  A neučinili milosrdenství s domem Jerobále Gedeona, jako on všecko dobré činil Izraelovi.

8:35  nec fecerunt misericordiam cum domo Jerobaal Gedeon, juxta omnia bona quæ fecerat Israëli.

Chapter 9

9:1  And Abimelech, the son of Jerobaal, went to Sichem, to his mother's brethren, and spoke to them, and to all the kindred of his mother's father, saying:

9:1  And Abimelech the son of Jerubbaal went to Shechem unto his mother’s brethren, and communed with them, and with all the family of the house of his mother’s father, saying,

9:1  Abímelek, syn Jerubaalův, odešel do Šekemu, k bratrům své matky a promluvil k nim i k celé čeledi rodu své matky takto:

9:1  Jerub-baalův syn Abimelech přišel bydlet k bratrům své matky v Šechemu a řekl jim i celému příbuzenstvu své matky:

9:1  Abímelek, syn Jerubaalův, pak šel do Šekemu k bratrům své matky a promluvil k nim a ke vší čeledi z domu rodu své matky:

9:1  Nebo odšed Abimelech syn Jerobálův do Sichem k bratřím matky své, mluvil k nim i ke vší čeledi domu otce matky své, řka:

9:1  Abiit autem Abimelech filius Jerobaal in Sichem ad fratres matris suæ, et locutus est ad eos, et ad omnem cognationem domus patris matris suæ, dicens :

9:2  Speak to all the men of Sichem: whether is better for you that seventy men, all the sons of Jerobaal, should rule over you, or that one man should rule over you? And withal, consider that I am your bone, and your flesh.

9:2  Speak, I pray you, in the ears of all the men of Shechem, Whether is better for you, either that all the sons of Jerubbaal, which are threescore and ten persons, reign over you, or that one reign over you? remember also that I am your bone and your flesh.

9:2  „Předneste všem šekemským občanům: Co je pro vás lepší, aby nad vámi vládlo sedmdesát mužů, samí Jerubaalovci, anebo aby nad vámi vládl jediný muž? Pamatujte, že jsem vaše krev a vaše tělo.“

9:2  „Zeptejte se šechemských měšťanů: ‚Co je pro vás lepší – aby vám vládlo všech sedmdesát Jerub-baalových synů, nebo aby vám vládl jeden muž?‘ Pamatujte, že jsem vaše krev a tělo.“

9:2  Promluvte prosím ke všem občanům Šekemu: Co je pro vás lepší? Má nad vámi vládnout sedmdesát mužů, samí synové Jerubaalovi? Co kdyby nad vámi vládl jediný muž? Vzpomeňte si, že jsem vaše kost a vaše tělo.

9:2  Mluvte, prosím, ke všechněm mužům Sichemským: Co jest lépe vám, to-li, aby panovalo nad vámi sedmdesáte mužů, totiž všickni synové Jerobálovi, čili aby panoval nad vámi muž jeden? Pamatujte pak, že jsem já kost vaše a tělo vaše.

9:2  Loquimini ad omnes viros Sichem : Quid vobis est melius, ut dominentur vestri septuaginta viri omnes filii Jerobaal, an ut dominetur unus vir ? simulque considerate quod os vestrum et caro vestra sum.

9:3  And his mother's brethren spoke of him to all the men of Sichem, all these words, and they inclined their hearts after Abimelech, saying: He is our brother:

9:3  And his mother’s brethren spake of him in the ears of all the men of Shechem all these words: and their hearts inclined to follow Abimelech; for they said, He is our brother.

9:3  Bratři jeho matky přednesli o něm toto všechno všem šekemským občanům a ti se k Abímelekovi přiklonili, neboť si řekli: „Je to náš bratr.“

9:3  Bratři jeho matky to všechno o něm pověděli šechemským měšťanům a ti se přiklonili k Abimelechovi. „Je to přece náš příbuzný,“ říkali si.

9:3  Když o něm bratři jeho matky promluvili ke všem občanům Šekemu všechna tato slova, jejich srdce se naklonilo za Abímelekem, protože si řekli: Je to náš bratr.

9:3  Tedy mluvili bratří matky jeho o něm ke všechněm mužům Sichemským všecka slova tato, a naklonilo se srdce jejich k Abimelechovi, nebo řekli: Bratr náš jest.

9:3  Locutique sunt fratres matris ejus de eo ad omnes viros Sichem universos sermones istos, et inclinaverunt cor eorum post Abimelech, dicentes : Frater noster est.

9:4  And they gave him seventy weight of silver out of the temple of Baalberith: wherewith he hired to himself men that were needy, and vagabonds, and they followed him.

9:4  And they gave him threescore and ten pieces of silver out of the house of Baal–berith, wherewith Abimelech hired vain and light persons, which followed him.

9:4  Potom mu vydali sedmdesát šekelů stříbra z chrámu Baala smlouvy; za ně si Abímelek najal lehkomyslné a bezohledné muže, aby ho provázeli.

9:4  Dali mu 70 šekelů stříbra z Baal-beritova chrámu a Abimelech si za ně najal ničemy a dobrodruhy, kteří mu dělali doprovod.

9:4  Dali mu sedmdesát šekelů stříbra z chrámu Baal–beríta a Abímelek si za ně najal ničemné a bezohledné muže, kteří ho následovali.

9:4  I dali jemu sedmdesáte lotů stříbra z domu Bále Berit, na něž sobě najal Abimelech služebníky, povaleče a tuláky, aby chodili za ním.

9:4  Dederuntque illi septuaginta pondo argenti de fano Baalberit. Qui conduxit sibi ex eo viros inopes et vagos, secutique sunt eum.

9:5  And he came to his father's house in Ephra, and slew his brethren, the sons of Jerobaal, seventy men, upon one stone: and there remained only Joatham, the youngest son of Jerobaal, who was hidden.

9:5  And he went unto his father’s house at Ophrah, and slew his brethren the sons of Jerubbaal, being threescore and ten persons, upon one stone: notwithstanding yet Jotham the youngest son of Jerubbaal was left; for he hid himself.

9:5  Vešel do otcovského domu v Ofře a povraždil na jednom kameni své bratry Jerubaalovce, sedmdesát mužů. Zbyl jen Jótam, nejmladší syn Jerubaalův, protože se ukryl.

9:5  Pak odešel do domu svého otce v Ofře a na jednom kameni tam povraždil svých sedmdesát nevlastních bratrů, synů Jerub-baalových. Nejmladší syn Jerub-baalův Jotam ale přežil, protože se schoval.

9:5  A přišel do Ofry, do domu svého otce, a zabil své bratry, syny Jerubaalovy, sedmdesát mužů na jednom kameni. Zůstal Jótam, nejmladší syn Jerubaalův, protože se ukryl.

9:5  A přišed do domu otce svého do Ofra, zmordoval bratří své, syny Jerobálovy, sedmdesáte mužů, na jednom kameni; toliko zůstal Jotam syn Jerobálův nejmladší, nebo se byl skryl.

9:5  Et venit in domum patris sui in Ephra, et occidit fratres suos filios Jerobaal, septuaginta viros super lapidem unum : remansitque Joatham filius Jerobaal minimus, et absconditus est.

9:6  And all the men of Sichem were gathered together, and all the families of the city of Mello: and they went and made Abimelech king, by the oak that stood in Sichem.

9:6  And all the men of Shechem gathered together, and all the house of Millo, and went, and made Abimelech king, by the plain of the pillar that was in Shechem.

9:6  Všichni šekemští občané a všichni z domu Miló se shromáždili a prohlásili Abímeleka za krále při božišti u sloupu, který byl v Šekemu.

9:6  Všichni měšťané Šechemu i všichni z Bet-mila se potom shromáždili a šli k dubu u šechemského sloupu, kde Abimelecha prohlásili za krále.

9:6  Pak se shromáždili všichni občané Šekemu a celé Bét–miló. Šli a ustanovili Abímeleka za krále u dubu, který stojí v Šekemu.

9:6  Tedy shromáždili se všickni muži Sichemští i všecken dům Mello, i šli, a ustanovili sobě Abimelecha za krále na rovinách u sloupu, kterýž jest u Sichem.

9:6  Congregati sunt autem omnes viri Sichem, et universæ familiæ urbis Mello : abieruntque et constituerunt regem Abimelech, juxta quercum quæ stabat in Sichem.

9:7  This being told to Joatham, he went, and stood on the top of Mount Garizim: and lifting up his voice, he cried, and said: Hear me, ye men of Sichem, so may God hear you.

9:7  And when they told it to Jotham, he went and stood in the top of mount Gerizim, and lifted up his voice, and cried, and said unto them, Hearken unto me, ye men of Shechem, that God may hearken unto you.

9:7  Když to oznámili Jótamovi, šel a postavil se na vrcholu hory Gerizímu, hlasitě volal a mluvil k nim: „Slyšte mě, šekemští občané, a vás nechť slyší Bůh!

9:7  Když se to dozvěděl Jotam, vystoupil na vrchol hory Gerizim a odtud na ně hlasitě volal: „Slyšte mě, šechemští měšťané! A vás ať slyší Bůh!

9:7  Když to oznámili Jótamovi, šel a postavil se na vrchol hory Gerizím, pozvedl svůj hlas a zavolal. Řekl jim: Poslouchejte mě, občané Šekemu, a vás nechť vyslechne Bůh.

9:7  To když pověděli Jotamovi, odejda, postavil se na vrchu hory Garizim, a pozdvihna hlasu svého, volal, a řekl jim: Poslyšte mne muži Sichemští, a uslyš vás Bůh.

9:7  Quod cum nuntiatum esset Joatham, ivit, et stetit in vertice montis Garizim : elevataque voce, clamavit, et dixit : Audite me, viri Sichem ; ita audiat vos Deus.

9:8  The trees went to anoint a king over them: and they said to the olive tree: Reign thou over us.

9:8  The trees went forth on a time to anoint a king over them; and they said unto the olive tree, Reign thou over us.

9:8  Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: ‚Kraluj nad námi!‘

9:8  Jednou se stromy rozhodly krále nad sebou si stanovit. Řekly olivě: Kraluj nám!

9:8  Tak se jednou sešly stromy, aby nad sebou pomazaly krále, a řekly olivě: Kraluj nad námi.

9:8  Sešlo se některého času dříví, aby pomazalo nad sebou krále. I řekli olivě: Kraluj nad námi.

9:8  Ierunt ligna, ut ungerent super se regem : dixeruntque olivæ : Impera nobis.

9:9  And it answered: Can I leave my fatness, which both gods and men make use of, to come to be promoted among the trees?

9:9  But the olive tree said unto them, Should I leave my fatness, wherewith by me they honour God and man, and go to be promoted over the trees?

9:9  Oliva jim však odpověděla: ‚Mám se vzdát své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?‘

9:9  Oliva řekla: To snad mám svůj olej přestat vydávat, kterým se Bůh i lidé ctí, a jít kymácet se nad stromy?

9:9  Oliva jim však pravila: Cožpak bych se vzdala své tučnosti, pro kterou mě oslavují bohové i lidé, a šla se kymácet nad stromy?

9:9  Jimžto odpověděla oliva: Zdali já, opustě svou tučnost, kterouž ctěn bývá Bůh i lidé, půjdu, abych byla postavena nad stromy?

9:9  Quæ respondit : Numquid possum deserere pinguedinem meam, qua et dii utuntur et homines, et venire ut inter ligna promovear ?

9:10  And the trees said to the fig tree: Come thou and reign over us.

9:10  And the trees said to the fig tree, Come thou, and reign over us.

9:10  Stromy pak vyzvaly fík: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘

9:10  Řekly tedy stromy fíku: Pojď ty, kraluj nám!

9:10  Stromy tedy řekly fíkovníku: Pojď ty, kraluj nad námi.

9:10  I řeklo dříví fíku: Poď ty a kraluj nad námi.

9:10  Dixeruntque ligna ad arborem ficum : Veni, et super nos regnum accipe.

9:11  And it answered them: Can I leave my sweetness, and my delicious fruits, and go to be promoted among the other trees?

9:11  But the fig tree said unto them, Should I forsake my sweetness, and my good fruit, and go to be promoted over the trees?

9:11  Fík jim však odpověděl: ‚Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy?‘

9:11  Fíkovník řekl: To snad mám své plody přestat vydávat, jež vynikají v sladkosti, a jít kymácet se nad stromy?

9:11  I fíkovník jim odpověděl: Cožpak bych se vzdal své sladkosti a svého dobrého ovoce a šel se kymácet nad stromy?

9:11  Jimž odpověděl fík: Zdali já, opustě sladkost svou a ovoce své výborné, půjdu, abych postaven byl nad stromy?

9:11  Quæ respondit eis : Numquid possum deserere dulcedinem meam, fructusque suavissimos, et ire ut inter cetera ligna promovear ?

9:12  And the trees said to the vine: Come thou and reign over us.

9:12  Then said the trees unto the vine, Come thou, and reign over us.

9:12  Stromy pak vyzvaly vinnou révu: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘

9:12  Řekly tedy stromy révě: Pojď ty, kraluj nám!

9:12  Nato řekly stromy révě: Pojď ty, kraluj nad námi.

9:12  Řeklo opět dříví vinnému kořenu: Poď ty a kraluj nad námi.

9:12  Locutaque sunt ligna ad vitem : Veni, et impera nobis.

9:13  And it answered them: Can I forsake my wine, that cheereth God and men, and be promoted among the other trees?

9:13  And the vine said unto them, Should I leave my wine, which cheereth God and man, and go to be promoted over the trees?

9:13  Vinná réva jim však odpověděla: ‚Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?‘

9:13  Réva řekla: To snad mám své víno přestat vydávat, kterým se Bůh i lidé veselí, a jít kymácet se nad stromy?

9:13  Rovněž réva jim pravila: Cožpak bych se vzdala svého mladého vína, které dává radost bohům i lidem, a šla se kymácet nad stromy?

9:13  Jimž odpověděl vinný kořen: Zdali já, opustě své víno, kteréž obveseluje Boha i lidi, půjdu, abych postaven byl nad stromy?

9:13  Quæ respondit eis : Numquid possum deserere vinum meum, quod lætificat Deum et homines, et inter ligna cetera promoveri ?

9:14  And all the trees said to the bramble: Come thou and reign over us.

9:14  Then said all the trees unto the bramble, Come thou, and reign over us.

9:14  I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘

9:14  Řekly tedy všechny stromy trní: Pojď ty, kraluj nám!

9:14  Ještě řekly všechny stromy bodláku: Pojď ty, kraluj nad námi.

9:14  Naposledy řeklo všecko dříví bodláku: Poď ale ty a kraluj nad námi.

9:14  Dixeruntque omnia ligna ad rhamnum : Veni, et impera super nos.

9:15  And it answered them: If, indeed, you mean to make me king, come ye, and rest under my shadow: but if you mean it not, let fire come out from the bramble, and devour the cedars of Libanus.

9:15  And the bramble said unto the trees, If in truth ye anoint me king over you, then come and put your trust in my shadow: and if not, let fire come out of the bramble, and devour the cedars of Lebanon.

9:15  A trnitý keř stromům odpověděl: ‚Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry!‘

9:15  Trní tenkrát řeklo stromům: Pokud mě vskutku oddaně určíte sobě za krále, pak se do mého stínu uchylte. Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne, libanonské cedry sežehne!

9:15  A bodlák stromům odpověděl: Jestliže mě opravdu chcete pomazat za krále nad sebou, přijďte a schovejte se v mém stínu. Pokud ne, ať vyjde z bodláku oheň a stráví libanonské cedry.

9:15  I odpověděl bodlák dříví: Jestliže v pravdě béřete vy mne sobě za krále, poďte, odpočívejte pod stínem mým; pakli nic, vyjdi oheň z bodláku a spal cedry Libánské.

9:15  Quæ respondit eis : Si vere me regem vobis constituitis, venite, et sub umbra mea requiescite : si autem non vultis, egrediatur ignis de rhamno, et devoret cedros Libani.

9:16  Now, therefore, if you have done well, and without sin, in appointing Abimelech king over you, and have dealt well with Jerobaal, and with his house, and have made a suitable return for the benefits of him who fought for you,

9:16  Now therefore, if ye have done truly and sincerely, in that ye have made Abimelech king, and if ye have dealt well with Jerubbaal and his house, and have done unto him according to the deserving of his hands;

9:16  Nuže: Jednali jste věrně a bezelstně, když jste si ustanovili za krále Abímeleka? Jednali jste dobře s Jerubaalem a s jeho domem? Jednali jste s ním podle toho, jak si zasloužil?

9:16  Nuže, zachovali jste se oddaně a čestně, když jste Abimelecha udělali králem? Zachovali jste se dobře k Jerub-baalovi a jeho domu? Zachovali jste se k němu, jak si zasloužil?

9:16  Nyní, jestliže jste si počínali věrně a bezúhonně, když jste ustanovili Abímeleka králem, pokud jste prokázali dobro Jerubaalovi a jeho domu a naložili jste s ním ⌈podle toho, co vykonaly jeho ruce,⌉

9:16  Tak i nyní, jestliže jste právě a upřímě učinili, ustavivše Abimelecha za krále, a jestliže jste dobře učinili Jerobálovi a domu jeho, a jestliže podlé dobrodiní rukou jeho odplatili jste se jemu;

9:16  Nunc igitur, si recte et absque peccato constituistis super vos regem Abimelech, et bene egistis cum Jerobaal, et cum domo ejus, et reddidistis vicem beneficiis ejus, qui pugnavit pro vobis,

9:17  And exposed his life to dangers, to deliver you from the hand of Madian,

9:17  (For my father fought for you, and adventured his life far, and delivered you out of the hand of Midian:

9:17  Můj otec přece za vás bojoval s nasazením vlastního života a vytrhl vás z rukou Midjánců.

9:17  Můj otec za vás bojoval, nasadil vlastní život, aby vás vysvobodil z rukou Midiánců.

9:17  -- můj otec přece bojoval za vás, ⌈dal v sázku svou duši⌉ a vysvobodil vás z ruky Midjánců,

9:17  (Nebo otec můj bojoval za vás a opovážil se života svého, aby vás vysvobodil z ruky Madianských,

9:17  et animam suam dedit periculis, ut erueret vos de manu Madian,

9:18  And you are now risen up against my father's house, and have killed his sons, seventy men, upon one stone, and have made Abimelech, the son of his handmaid, king over the inhabitants of Sichem, because he is your brother:

9:18  And ye are risen up against my father’s house this day, and have slain his sons, threescore and ten persons, upon one stone, and have made Abimelech, the son of his maidservant, king over the men of Shechem, because he is your brother;)

9:18  Vy však jste dnes proti domu mého otce povstali, povraždili jste jeho syny, sedmdesát mužů, na jednom kameni, a ustanovili jste Abímeleka, syna jeho otrokyně, za krále šekemských občanů jen proto, že to je váš bratr.

9:18  Vy jste ale dnes povstali proti jeho domu, povraždili jste sedmdesát jeho synů na jednom kameni a králem nad Šechemskými jste udělali Abimelecha, syna jeho děvečky – je to přece váš příbuzný!

9:18  ale vy jste dnes povstali proti domu mého otce, zabili jste jeho syny, sedmdesát mužů, na jednom kameni a králem nad občany Šekemu jste ustanovili Abímeleka, syna jeho služebnice, protože je to váš bratr --

9:18  Vy pak teď povstali jste proti domu otce mého, a zmordovali jste syny jeho, sedmdesáte mužů na jednom kameni, a ustanovili jste krále Abimelecha, syna děvky jeho, nad muži Sichemskými, proto že bratr váš jest);

9:18  qui nunc surrexistis contra domum patris mei, et interfecistis filios ejus septuaginta viros super unum lapidem, et constituistis regem Abimelech filium ancillæ ejus super habitatores Sichem, eo quod frater vester sit :

9:19  If therefore you have dealt well, and without fault, with Jerobaal and his house, rejoice ye, this day, in Abimelech, and may he rejoice in you.

9:19  If ye then have dealt truly and sincerely with Jerubbaal and with his house this day, then rejoice ye in Abimelech, and let him also rejoice in you:

9:19  Jestliže jste tohoto dne jednali s Jerubaalem a s jeho domem věrně a bezelstně, radujte se z Abímeleka a také on ať se raduje z vás.

9:19  Pokud jste se dnes zachovali k Jerub-baalovi a jeho domu oddaně a čestně, radujte se z Abimelecha a on ať se raduje z vás!

9:19  jestliže jste tedy věrně a bezúhonně jednali s Jerubaalem a s jeho domem tohoto dne, radujte se z Abímeleka a také on ať se raduje z vás.

9:19  Jestliže, řku, právě a upřímě udělali jste Jerobálovi i domu jeho dne tohoto, veselte se z Abimelecha, a on také nechť se veselí z vás;

9:19  si ergo recte et absque vitio egistis cum Jerobaal et domo ejus, hodie lætamini in Abimelech, et ille lætetur in vobis.

9:20  But if unjustly: let fire come out from him, and consume the inhabitants of Sichem, and the town of Mello: and let fire come out from the men of Sichem and from the town of Mello, and devour Abimelech.

9:20  But if not, let fire come out from Abimelech, and devour the men of Shechem, and the house of Millo; and let fire come out from the men of Shechem, and from the house of Millo, and devour Abimelech.

9:20  Jestliže však nikoli, ať vyšlehne z Abímeleka oheň a pozře šekemské občany i dům Miló, pak ať vyšlehne oheň z šekemských občanů a z domu Miló a pozře Abímeleka.“

9:20  Ale pokud ne, pak ať z Abimelecha vyšlehne oheň a sežehne šechemské měšťany i Bet-milo! Ať vyšlehne oheň z Šechemských i z Bet-mila a sežehne Abimelecha!“

9:20  Pokud tomu tak není, ať vyjde z Abímeleka oheň a stráví občany Šekemu a Bét–miló a ať vyjde oheň z občanů Šekemu a z Bét–miló a stráví Abímeleka.

9:20  Pakli nic, nechť vyjde oheň z Abimelecha a sžíře muže Sichemské i dům Mello, nechť vyjde také oheň od mužů Sichemských a z domu Mello a sžíře Abimelecha.

9:20  Sin autem perverse : egrediatur ignis ex eo, et consumat habitatores Sichem, et oppidum Mello : egrediaturque ignis de viris Sichem, et de oppido Mello, et devoret Abimelech.

9:21  And when he had said thus, he fled, and went into Bera: and dwelt there for fear of Abimelech, his brother.

9:21  And Jotham ran away, and fled, and went to Beer, and dwelt there, for fear of Abimelech his brother.

9:21  Poté se dal Jótam na útěk a uprchl před svým bratrem Abímelekem do Beéru, kde se usadil.

9:21  Pak se dal Jotam na útěk. Uprchl před svým bratrem Abimelechem do Beeru a tam zůstal.

9:21  Potom Jótam utekl, prchal pryč od svého bratra Abímeleka, odešel do Beéru a bydlel tam.

9:21  Tedy utekl Jotam, a utíkaje, odšel do Beera, a zůstal tam, boje se Abimelecha bratra svého.

9:21  Quæ cum dixisset, fugit, et abiit in Bera : habitavitque ibi ob metum Abimelech fratris sui.

9:22  So Abimelech reigned over Israel three years.

9:22  When Abimelech had reigned three years over Israel,

9:22  Abímelek panoval nad Izraelem tři roky.

9:22  Abimelech panoval nad Izraelem tři roky.

9:22  Abímelek vládl nad Izraelem tři roky.

9:22  I panoval Abimelech nad Izraelem tři léta.

9:22  Regnavit itaque Abimelech super Israël tribus annis.

9:23  And the Lord sent a very evil spirit between Abimelech and the inhabitants of Sichem; who began to detest him,

9:23  Then God sent an evil spirit between Abimelech and the men of Shechem; and the men of Shechem dealt treacherously with Abimelech:

9:23  Bůh poslal mezi Abímeleka a šekemské občany zlého ducha a šekemští občané se vůči Abímelekovi zachovali věrolomně.

9:23  Bůh ale mezi Abimelecha a šechemské měšťany poslal ducha sváru, a Šechemští Abimelecha zradili.

9:23  Bůh pak poslal mezi Abímeleka a občany Šekemu zlého ducha a občané Šekemu se k Abímelekovi zachovali zrádně.

9:23  Poslal pak Bůh ducha zlého mezi Abimelecha a mezi muže Sichemské, a zpronevěřili se muži Sichemští Abimelechovi,

9:23  Misitque Dominus spiritum pessimum inter Abimelech et habitatores Sichem : qui cœperunt eum detestari,

9:24  And to lay the crime of the murder of the seventy sons of Jerobaal, and the shedding of their blood, upon Abimelech, their brother, and upon the rest of the princes of the Sichemites, who aided him.

9:24  That the cruelty done to the threescore and ten sons of Jerubbaal might come, and their blood be laid upon Abimelech their brother, which slew them; and upon the men of Shechem, which aided him in the killing of his brethren.

9:24  Tak násilí spáchané na sedmdesáti Jerubaalovcích a jejich prolitá krev dopadly na Abímeleka, jejich bratra, který je povraždil, i na šekemské občany za to, že ho podporovali, když vraždil své bratry.

9:24  To aby krutost spáchaná na sedmdesáti Jerub-baalových synech byla pomstěna a jejich krev dopadla na jejich nevlastního bratra Abimelecha, který je povraždil, i na šechemské měšťany, kteří ho podpořili, aby zabil své bratry.

9:24  To pro násilí spáchané na sedmdesáti Jerubaalových synech, aby jejich krev dopadla na jejich bratra Abímeleka, který je zabil, a na občany Šekemu, kteří posilnili jeho ruce, aby zabil své bratry.

9:24  Aby pomštěna byla křivda sedmdesáti synů Jerobálových, a aby krev jejich přišla na Abimelecha bratra jejich, kterýž zmordoval je, a na muže Sichemské, kteříž posilnili rukou jeho, aby zmordoval bratří své.

9:24  et scelus interfectionis septuaginta filiorum Jerobaal, et effusionem sanguinis eorum conferre in Abimelech fratrem suum, et in ceteros Sichimorum principes, qui eum adjuverant.

9:25  And they set an ambush against him on the top of the mountains: and while they waited for his coming, they committed robberies, taking spoils of all that passed by: and it was told Abimelech.

9:25  And the men of Shechem set liers in wait for him in the top of the mountains, and they robbed all that came along that way by them: and it was told Abimelech.

9:25  Šekemští občané postavili proti němu zálohy na vrcholcích hor a oloupili každého, kdo se ubíral cestou mimo ně. Bylo to hlášeno Abímelekovi.

9:25  Šechemští mu na vrcholcích hor nastražili zálohy a ty přepadaly každého, kdo kolem nich procházel. Abimelech se to však dozvěděl.

9:25  Občané Šekemu mu nastražili zálohy na vrcholech hor a okrádali každého, kdo procházel po cestě kolem nich. Abímelekovi to bylo oznámeno.

9:25  Nebo učinili muži Sichemští jemu zálohy na vrších hor, a loupili všecky chodíci mimo ně tou cestou; kterážto věc povědína jest Abimelechovi.

9:25  Posueruntque insidias adversus eum in summitate montium : et dum illius præstolabantur adventum, exercebant latrocinia, agentes prædas de prætereuntibus : nuntiatumque est Abimelech.

9:26  And Gaal, the son of Obed, came with his brethren, and went over to Sichem. And the inhabitants of Sichem, taking courage at his coming,

9:26  And Gaal the son of Ebed came with his brethren, and went over to Shechem: and the men of Shechem put their confidence in him.

9:26  Tenkrát přišel Gaal, syn Ebedův, se svými bratry a dorazili do Šekemu. Šekemští občané k němu pojali důvěru.

9:26  Tenkrát se do Šechemu přistěhoval jistý Gaal, syn Ebedův, se svými bratry a šechemští měšťané mu dali důvěru.

9:26  Tehdy přišel Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři a procházeli Šekemem. Občané Šekemu mu důvěřovali.

9:26  Syn pak Ebedův Gál, jda s bratřími svými, přišel do Sichem, i těšili se z něho muži Sichemští.

9:26  Venit autem Gaal filius Obed cum fratribus suis, et transivit in Sichimam. Ad cujus adventum erecti habitatores Sichem,

9:27  Went out into the fields, wasting the vineyards, and treading down the grapes: and singing and dancing, they went into the temple of their god, and in their banquets and cups they cursed Abimelech.

9:27  And they went out into the fields, and gathered their vineyards, and trode the grapes, and made merry, and went into the house of their god, and did eat and drink, and cursed Abimelech.

9:27  Vyšli na pole a sbírali na svých vinicích hrozny, lisovali je a uspořádali slavnost vinobraní, pak vešli do domu svého boha, hodovali, pili a zlořečili Abímelekovi.

9:27  Vyšli na vinice, sklízeli hrozny, šlapali je v lisu a slavili vinobraní. Přišli do chrámu svého boha, jedli, pili a nadávali na Abimelecha.

9:27  Vyšli na pole a sbírali víno ze svých vinic, šlapali ho a uspořádali slavnost. Vstoupili do chrámu svého boha, jedli a pili a proklínali Abímeleka.

9:27  A vyšedše na pole, sbírali víno své a tlačili i veselili se; a všedše do chrámu bohů svých, jedli a pili, a zlořečili Abimelechovi.

9:27  egressi sunt in agros, vastantes vineas, uvasque calcantes : et factis cantantium choris, ingressi sunt fanum dei sui, et inter epulas et pocula maledicebant Abimelech,

9:28  And Gaal, the son of Obed, cried: Who is Abimelech, and what is Sichem, that we should serve him? Is he not the son of Jerobaal, and hath made Zebul, his servant, ruler over the men of Emor, the father of Sichem? Why then shall we serve him?

9:28  And Gaal the son of Ebed said, Who is Abimelech, and who is Shechem, that we should serve him? is not he the son of Jerubbaal? and Zebul his officer? serve the men of Hamor the father of Shechem: for why should we serve him?

9:28  Přitom mluvil Gaal, syn Ebedův: „Kdo je Abímelek ve srovnání s Šekemem, že mu máme sloužit? Což to není syn Jerubaalův? A není u něho dozorcem Zebúl? Služte raději mužům Chamóra, otce Šekemova. Proč bychom my měli sloužit jemu?

9:28  Gaal, syn Ebedův, vykřikoval: „Kdo je Abimelech oproti Šechemu? Proč bychom mu sloužili? Copak to není Jerub-baalův syn? A Zebula tu má jako zástupce! Služte mužům Šechemova otce Chamora. Proč bychom sloužili Abimelechovi?

9:28  Tehdy řekl Gaal, syn Ebedův: Kdo je Abímelek a kdo jsou ⌈šekemští, že jim⌉ budeme sloužit? Což to není syn Jerubaalův a není Zebúl jeho dohlížitel? Služte mužům Chamóra, otce Šekemova. Proč my máme sloužit jemu?

9:28  Řekl pak Gál syn Ebedův: Kdo jest Abimelech? A jaké jest Sichem, abychom sloužili jemu? Zdaliž není syn Jerobálův, a Zebul úředník jeho? Služte raději mužům Emora, otce Sichemova; nebo proč my máme sloužiti tomuto?

9:28  clamante Gaal filio Obed : Quis est Abimelech, et quæ est Sichem, ut serviamus ei ? numquid non est filius Jerobaal, et constituit principem Zebul servum suum super viros Emor patris Sichem ? cur ergo serviemus ei ?

9:29  Would to God that some man would put this people under my hand, that I might remove Abimelech out of the way. And it was said to Abimelech: Gather together the multitude of an army, and come.

9:29  And would to God this people were under my hand! then would I remove Abimelech. And he said to Abimelech, Increase thine army, and come out.

9:29  Kdybych měl v rukou tento lid, Abímeleka bych odstranil.“ Vyzval Abímeleka: „Rozmnož své oddíly a vytáhni!“

9:29  Kdybych tak já velel tomuto lidu, hned bych se Abimelecha zbavil! Řekl bych mu: ‚Abimelechu, sbírej si armádu! Pojď se bít!‘“

9:29  ⌈Kéž bych měl tento lid pod svým velením,⌉ abych Abímeleka odstranil! Abímelekovi řekl: Rozmnož svou armádu a vytáhni.

9:29  Ale ó kdyby tento lid byl v ruce mé, abych shladil Abimelecha! I řekl Abimelechovi: Sbeř sobě vojsko, a vyjdi.

9:29  utinam daret aliquis populum istum sub manu mea, ut auferrem de medio Abimelech. Dictumque est Abimelech : Congrega exercitus multitudinem, et veni.

9:30  For Zebul, the ruler of the city, hearing the words of Gaal, the son of Obed, was very angry,

9:30  And when Zebul the ruler of the city heard the words of Gaal the son of Ebed, his anger was kindled.

9:30  Jak uslyšel Zebúl, velitel města, řeč Gaala, syna Ebedova, vzplanul hněvem

9:30  Když se o těchto řečech Gaala, syna Ebedova, dozvěděl správce města Zebul, vzplanul hněvem.

9:30  Když Zebúl, kníže města, uslyšel slova Gaala, syna Ebedova, vzplanul jeho hněv.

9:30  Uslyšav pak Zebul, úředník města toho, slova Gále syna Ebedova, rozhněval se náramně.

9:30  Zebul enim princeps civitatis, auditis sermonibus Gaal filii Obed, iratus est valde,

9:31  And sent messengers privately to Abimelech, saying: Behold, Gaal, the son of Obed, is come into Sichem with his brethren, and endeavoureth to set the city against thee.

9:31  And he sent messengers unto Abimelech privily, saying, Behold, Gaal the son of Ebed and his brethren be come to Shechem; and, behold, they fortify the city against thee.

9:31  a tajně poslal k Abímelekovi posly se vzkazem: „Hle, do Šekemu přišel Gaal, syn Ebedův, se svými bratry a pobuřují proti tobě město.

9:31  Tajně poslal k Abimelechovi posly se vzkazem: „Pozor, do Šechemu přišel Gaal, syn Ebedův, se svými bratry. Pozor na ně, podněcují město proti tobě!

9:31  A poslal k Abímelekovi tajně posly se slovy: Hle Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři přicházejí do Šekemu. Pozor na ně! Pobuřují město proti tobě.

9:31  I poslal posly k Abimelechovi tajně, řka: Hle, Gál syn Ebedův i bratří jeho přišli do Sichem, a hle, bojovati budou s městem proti tobě.

9:31  et misit clam ad Abimelech nuntios, dicens : Ecce Gaal filius Obed venit in Sichimam cum fratribus suis, et oppugnat adversum te civitatem.

9:32  Arise, therefore, in the night, with the people that is with thee, and lie hid in the field:

9:32  Now therefore up by night, thou and the people that is with thee, and lie in wait in the field:

9:32  Povstaň teď v noci spolu s lidem, který je s tebou, a ukryj se v poli do zálohy.

9:32  Proto se v noci se svým vojskem vyprav a ukryj se v polích do zálohy.

9:32  Nuže, vstaň v noci, ty i lid, který je s tebou, a nastraž v poli zálohu.

9:32  Protož nyní vstana nočně, ty i lid, kterýž jest s tebou, zdělej zálohy v poli.

9:32  Surge itaque nocte cum populo qui tecum est, et latita in agro :

9:33  And betimes in the morning, at sun rising, set upon the city, and when he shall come out against thee, with his people, do to him what thou shalt be able.

9:33  And it shall be, that in the morning, as soon as the sun is up, thou shalt rise early, and set upon the city: and, behold, when he and the people that is with him come out against thee, then mayest thou do to them as thou shalt find occasion.

9:33  Za časného jitra při východu slunce přitrhneš k městu. On i jeho lid vyjdou k tobě a ty mu uděláš, co se tvé ruce naskytne.“

9:33  Brzy ráno za svítání zaútočíš na město. Až Gaal se svými muži vyrazí proti tobě, naložíš s ním, jak budeš moci.“

9:33  A časně ráno, jakmile vyjde slunce, vstaneš, vtrhneš do města a hle, on a lid, jenž je s ním, vytáhne ⌈proti tobě⌉ a ty s ním naložíš, ⌈jak se ti namane⌉.

9:33  A ráno, když bude slunce vycházeti, vstana, udeříš na město, a když on i lid, kterýž jest s ním, vyjde proti tobě, učiníš jemu to, což se naskytne ruce tvé.

9:33  et primo mane, oriente sole, irrue super civitatem. Illo autem egrediente adversum te cum populo suo, fac ei quod potueris.

9:34  Abimelech, therefore, arose with all his army, by night, and laid ambushes near Sichem in four places.

9:34  And Abimelech rose up, and all the people that were with him, by night, and they laid wait against Shechem in four companies.

9:34  Abímelek v noci povstal, i všechen lid, který byl s ním, a rozestavili proti Šekemu do čtyř oddílů zálohy.

9:34  Abimelech se tedy v noci se svým vojskem vypravil a ukryli se do zálohy proti Šechemu ve čtyřech oddílech.

9:34  V noci tedy Abímelek a všechen lid, který byl s ním, vstal a nastražili na Šekem zálohu -- čtyři oddíly.

9:34  A protož vstal Abimelech i všecken lid, kterýž s ním byl v noci, a učinili zálohy u Sichem na čtyřech místech.

9:34  Surrexit itaque Abimelech cum omni exercitu suo nocte, et tetendit insidias juxta Sichimam in quatuor locis.

9:35  And Gaal, the son of Obed, went out, and stood in the entrance of the gate of the city. And Abimelech rose up, and all his army with him, from the places of the ambushes.

9:35  And Gaal the son of Ebed went out, and stood in the entering of the gate of the city: and Abimelech rose up, and the people that were with him, from lying in wait.

9:35  Gaal, syn Ebedův, vyšel a stoupl si do vrat městské brány, právě když Abímelek se svým lidem povstal ze zálohy.

9:35  Jakmile Gaal, syn Ebedův, vyšel a zastavil se ve vchodu do městské brány, zvedl se Abimelech se svými muži ze zálohy.

9:35  Když Gaal, syn Ebedův, vyšel a postavil se do vchodu městské brány, Abímelek a lid, který byl s ním, vstal ze zálohy.

9:35  I vyšel Gál syn Ebedův, a postavil se v bráně města; vyvstal pak Abimelech i lid, kterýž s ním byl, z záloh.

9:35  Egressusque est Gaal filius Obed, et stetit in introitu portæ civitatis. Surrexit autem Abimelech, et omnis exercitus cum eo, de insidiarum loco.

9:36  And when Gaal saw the people, he said to Zebul: Behold, a multitude cometh down from the mountains. And he answered him: Thou seest the shadows of the mountains as if they were the heads of men, and this is thy mistake.

9:36  And when Gaal saw the people, he said to Zebul, Behold, there come people down from the top of the mountains. And Zebul said unto him, Thou seest the shadow of the mountains as if they were men.

9:36  Když Gaal uviděl ten lid, řekl Zebúlovi: „Hle, z hřebenů hor sestupuje nějaký lid!“ Zebúl mu odpověděl: „Vidíš stín hor a připadá ti jako mužové.“

9:36  Když je Gaal uviděl, řekl Zebulovi: „Podívej, z hřebenů hor sestupuje vojsko!“ Zebul mu ale odpověděl: „To ti jen horské stíny připadají jako postavy.“

9:36  Gaal ten lid spatřil a řekl Zebúlovi: Podívej se, lid sestupuje z vrcholů hor. Ale Zebúl mu odpověděl: Vidíš jen stín hor, podobný mužům.

9:36  A uzřev Gál ten lid, řekl Zebulovi: Hle, lid sstupuje s vrchu hor. Jemuž odpověděl Zebul: Stín hor vidíš, jako nějaké lidi.

9:36  Cumque vidisset populum Gaal, dixit ad Zebul : Ecce de montibus multitudo descendit. Cui ille respondit : Umbras montium vides quasi capita hominum, et hoc errore deciperis.

9:37  Again Gaal said: Behold, there cometh people down from the midst of the land, and one troop cometh by the way that looketh towards the oak.

9:37  And Gaal spake again and said, See there come people down by the middle of the land, and another company come along by the plain of Meonenim.

9:37  Ale Gaal mluvil dál: „Hle, nějaký lid sestupuje z Pupku země a jeden oddíl přichází cestou od božiště mrakopravců.“

9:37  Gaal však pokračoval: „Podívej, z Tabur-erecu sestupuje vojsko a další houf se blíží od Věšteckého dubu!“

9:37  Gaal však ⌈mluvil stále dál.⌉ Řekl: Hle, lid sestupuje ze ⌈středu země⌉ a jeden oddíl přichází od cesty k dubu věštců.

9:37  Tedy opět promluvil Gál, řka: Hle, lid sstupuje s vrchu, nebo houf jeden táhne cestou rovin Monenim.

9:37  Rursumque Gaal ait : Ecce populus de umbilico terræ descendit, et unus cuneus venit per viam quæ respicit quercum.

9:38  And Zebul said to him: Where is now thy mouth, wherewith thou saidst: Who is Abimelech, that we should serve him? Is not this the people which thou didst despise? Go out, and fight against him.

9:38  Then said Zebul unto him, Where is now thy mouth, wherewith thou saidst, Who is Abimelech, that we should serve him? is not this the people that thou hast despised? go out, I pray now, and fight with them.

9:38  Tu mu řekl Zebúl: „Kdepak jsou teď tvé řeči? Vždyť jsi říkal: ‚Kdo je Abímelek, že bychom mu měli sloužit?‘ Ano, je to ten lid, který jsi tak podceňoval. Jen vytrhni a bojuj proti němu!“

9:38  Nato mu Zebul řekl: „Kdepak jsou ty tvé řeči? Říkal jsi: ‚Kdo je Abimelech, abychom mu sloužili?‘ Není to snad to vojsko, kterému ses vysmíval? No tak, vzhůru, bojuj s ním!“

9:38  Nato mu Zebúl řekl: Kde jsou tedy tvá ústa, kterými jsi prohlásil: Kdo je Abímelek, že mu máme sloužit? Cožpak tohle není ten lid, kterým jsi kvůli němu pohrdl? Vytáhni už konečně a bojuj proti němu.

9:38  Řekl pak jemu Zebul: Kde jsou nyní ústa tvá, jimižs mluvil: Kdo jest Abimelech, abychom sloužili jemu? Zdaliž toto není lid ten, kterýmž jsi pohrdal? Vytáhniž nyní, a bojuj proti němu.

9:38  Cui dixit Zebul : Ubi est nunc os tuum, quo loquebaris : Quis est Abimelech ut serviamus ei ? nonne hic populus est, quem despiciebas ? egredere, et pugna contra eum.

9:39  So Gaal went out, in the sight of the people of Sichem, and fought against Abimelech,

9:39  And Gaal went out before the men of Shechem, and fought with Abimelech.

9:39  Gaal tedy vyšel v čele šekemských občanů, aby bojoval proti Abímelekovi,

9:39  Gaal tedy vytáhl v čele Šechemských, aby bojoval s Abimelechem.

9:39  Gaal tedy vytáhl v čele šekemských občanů a bojoval proti Abímelekovi.

9:39  I vytáhl Gál před lidmi Sichemskými, a bojoval proti Abimelechovi.

9:39  Abiit ergo Gaal, spectante Sichimorum populo, et pugnavit contra Abimelech,

9:40  Who chased and put him to flight, and drove him to the city: and many were slain of his people, even to the gate of the city:

9:40  And Abimelech chased him, and he fled before him, and many were overthrown and wounded, even unto the entering of the gate.

9:40  ale Abímelek ho zahnal na útěk, a mnoho skolených zůstalo ležet až po vrata brány.

9:40  Abimelech ho ale hnal až k městské bráně, a jak utíkali, padlo mnoho mrtvých.

9:40  Abímelek jej však pronásledoval a on před ním utekl. Padlo mnoho probodených až po vchod do brány.

9:40  Ale Abimelech honil ho utíkajícího před tváří svou, a padlo raněných mnoho až k bráně.

9:40  qui persecutus est eum fugientem, et in urbem compulit : cecideruntque ex parte ejus plurimi, usque ad portam civitatis.

9:41  And Abimelech sat down in Ruma: but Zebul drove Gaal, and his companions, out of the city, and would not suffer them to abide in it.

9:41  And Abimelech dwelt at Arumah: and Zebul thrust out Gaal and his brethren, that they should not dwell in Shechem.

9:41  Abímelek se usadil v Arumě a Zebúl vypudil Gaala a jeho bratry ze Šekemu.

9:41  Abimelech se pak vrátil do Arumy a Zebul vyhnal Gaala a jeho bratry ze Šechemu.

9:41  Abímelek se usadil v Arúmě a Zebúl Gaala a jeho bratry vyhnal, takže nezůstali v Šekemu.

9:41  Zůstal pak Abimelech v Aruma, a Zebul vyhnal Gále i bratří jeho, aby nezůstávali v Sichem.

9:41  Et Abimelech sedit in Ruma : Zebul autem Gaal et socios ejus expulit de urbe, nec in ea passus est commorari.

9:42  So the day following the people went out into the field. And it was told to Abimelech,

9:42  And it came to pass on the morrow, that the people went out into the field; and they told Abimelech.

9:42  Druhého dne vyšel lid na pole. Hlásili to Abímelekovi.

9:42  Druhého dne Šechemští vyšli do polí. Když se to dozvěděl Abimelech,

9:42  I stalo se příštího dne, že lid vyšel na pole. Oznámili to Abímelekovi.

9:42  Nazejtří pak vytáhl lid do pole, i oznámeno jest to Abimelechovi.

9:42  Sequenti ergo die, egressus est populus in campum. Quod cum nuntiatum esset Abimelech,

9:43  And he took his army, and divided it into three companies, and laid ambushes in the fields. And seeing that the people came out of the city, he arose, and set upon them,

9:43  And he took the people, and divided them into three companies, and laid wait in the field, and looked, and, behold, the people were come forth out of the city; and he rose up against them, and smote them.

9:43  Ten rozdělil lid do tří oddílů a ukryl se do zálohy v poli. Když uviděl, že lid vychází z města, zvedl se proti nim, aby je pobil.

9:43  vzal své vojsko, rozdělil je na tři oddíly a ukryl do zálohy v polích. Když viděl, že lidé opravdu vycházejí z města, vyrazil proti nim a pobil je.

9:43  Ten vzal lid, rozdělil je do tří oddílů a v poli nastražil zálohu. Rozhlédl se a hle, lid vychází z města. Povstal proti nim a pobil je.

9:43  Tedy on pojal lid svůj, a rozdělil jej na tři houfy, zdělav zálohy v polích, a vida, an lid vychází z města, vyskočil na ně a zbil je.

9:43  tulit exercitum suum, et divisit in tres turmas, tendens insidias in agris. Vidensque quod egrederetur populus de civitate, surrexit, et irruit in eos

9:44  With his own company, assaulting and besieging the city: whilst the two other companies chased the enemies that were scattered about the field.

9:44  And Abimelech, and the company that was with him, rushed forward, and stood in the entering of the gate of the city: and the two other companies ran upon all the people that were in the fields, and slew them.

9:44  Abímelek a oddíly, které byly s ním, přitrhli a postavili se do vrat městské brány, kdežto na všechny, kdo byli na poli, přitrhly dva zbývající oddíly a pobily je.

9:44  Zatímco Abimelech se svým oddílem vyrazil a obsadil vchod do městské brány, zbývající dva oddíly přepadly všechny, kdo byli v polích, a pobily je.

9:44  Abímelek a oddíly, které byly s ním, vtrhly a postavily se ke vchodu do městské brány. Další dva oddíly pak vtrhly na všechny, kdo byli na poli, a pobily je.

9:44  Nebo Abimelech a houf, kterýž byl s ním, udeřili na ně a postavili se u brány města, druzí pak dva houfové obořili se na všecky ty, kteříž byli v poli, a zbili je.

9:44  cum cuneo suo, oppugnans et obsidens civitatem : duæ autem turmæ palantes per campum adversarios persequebantur.

9:45  And Abimelech assaulted the city all that day: and took it, and killed the inhabitants thereof, and demolished it, so that he sowed salt in it.

9:45  And Abimelech fought against the city all that day; and he took the city, and slew the people that was therein, and beat down the city, and sowed it with salt.

9:45  Po celý den bojoval Abímelek proti městu. Město dobyl a povraždil lid, který byl v něm, potom je rozbořil a posypal solí.

9:45  Abimelech útočil na město celý den, až je dobyl. Lidi ve městě pozabíjel, město pobořil a posypal solí.

9:45  Abímelek proti městu bojoval celý den, dobyl to město a lid, jenž byl v něm, zabil. Město zbořil a posypal ho solí.

9:45  Abimelech pak dobýval města celý ten den, až ho i dobyl, a lid, kterýž v něm byl, pobil, a zbořiv město, posál je solí.

9:45  Porro Abimelech omni die illo oppugnabat urbem : quam cepit, interfectis habitatoribus ejus, ipsaque destructa, ita ut sal in ea dispergeret.

9:46  And when they who dwelt in the tower of Sichem, had heard this, they went into the temple of their god Berith, where they had made a covenant with him, and from thence the place had taken its name, and it was exceeding strong.

9:46  And when all the men of the tower of Shechem heard that, they entered into an hold of the house of the god Berith.

9:46  Jak to uslyšeli všichni občané šekemské věže, vešli do sklepení domu boha smlouvy.

9:46  Jakmile o tom uslyšeli měšťané v Šechemské věži, uchýlili se všichni do pevnosti El-beritova chrámu.

9:46  Když to uslyšeli všichni občané šekemské věže, vešli do sklepení chrámu El–beríta.

9:46  Uslyševše pak všickni muži věže Sichemské, vešli do hradu svého, chrámu boha Berit.

9:46  Quod cum audissent qui habitabant in turre Sichimorum, ingressi sunt fanum dei sui Berith, ubi fœdus cum eo pepigerant, et ex eo locus nomen acceperat : qui erat munitus valde.

9:47  Abimelech also hearing that the men of the tower of Sichem were gathered together,

9:47  And it was told Abimelech, that all the men of the tower of Shechem were gathered together.

9:47  Abímelekovi bylo hlášeno, že se tam shromáždili všichni občané šekemské věže.

9:47  Když se Abimelech dozvěděl, že jsou tam všichni pohromadě,

9:47  Abímelekovi bylo oznámeno, že se shromáždili všichni občané šekemské věže.

9:47  A oznámeno jest Abimelechovi, že se tam shromáždili všickni muži věže Sichemské.

9:47  Abimelech quoque audiens viros turris Sichimorum pariter conglobatos,

9:48  Went up into mount Selmon, he and all his people with him: and taking an axe, he cut down the bough of a tree, and laying it on his shoulder, and carrying it, he said to his companions: What you see me do, do ye out of hand.

9:48  And Abimelech gat him up to mount Zalmon, he and all the people that were with him; and Abimelech took an axe in his hand, and cut down a bough from the trees, and took it, and laid it on his shoulder, and said unto the people that were with him, What ye have seen me do, make haste, and do as I have done.

9:48  I vystoupil Abímelek se vším svým lidem na horu Salmón, uchopil sekeru, usekl ze stromu větev, zvedl ji a dal si ji na rameno. Lidu, který byl s ním, poručil: „Co jste viděli, že jsem udělal, udělejte rychle jako já!“

9:48  vystoupil s celým svým vojskem na horu Calmon. Vzal sekeru, usekl ze stromu větev, naložil si ji na rameno a řekl svým mužům: „Viděli jste, co dělám? Rychle to udělejte po mně!“

9:48  Tu Abímelek vystoupil na horu Salmón, on i všechen lid, který byl s ním. Abímelek ⌈s sebou⌉ vzal sekery, usekl větev ze stromu, zvedl ji a položil si ji na rameno. Lidu, který byl s ním, řekl: Co jste viděli, že jsem udělal, pospěšte si a udělejte to jako já.

9:48  Tedy vstoupil Abimelech na horu Salmon, on i všecken lid, kterýž byl s ním, a nabrav seker s sebou, nasekal ratolestí s stromů, kterýchž nabral a vložil na rameno své. I řekl lidu, kterýž byl s ním: Což jste viděli, že jsem učinil, spěšně učiňte tak jako já.

9:48  ascendit in montem Selmon cum omni populo suo : et arrepta securi, præcidit arboris ramum, impositumque ferens humero, dixit ad socios : Quod me videtis facere, cito facite.

9:49  So they cut down boughs from the trees, every man as fast as he could, and followed their leader. And surrounding the fort, they set it on fire: and so it came to pass, that with the smoke and with the fire a thousand persons were killed, men and women together, of the inhabitants of the town of Sichem.

9:49  And all the people likewise cut down every man his bough, and followed Abimelech, and put them to the hold, and set the hold on fire upon them; so that all the men of the tower of Shechem died also, about a thousand men and women.

9:49  Všechen lid, každý z nich, usekli větev a šli za Abímelekem. Nakladli je na sklepení a zapálili je nad nimi. Tak zemřeli všichni muži šekemské věže, na tisíc mužů a žen.

9:49  Každý ve vojsku tedy usekl větev a šli za Abimelechem. Obložili jimi pevnost a zapálili jim ji nad hlavou, takže všichni lidé v Šechemské věži zahynuli – na tisíc mužů a žen.

9:49  Také všechen lid tedy usekl každý svou větev, šli za Abímelekem, položili je na sklepení a zapálili nad nimi ⌈na tom sklepení oheň.⌉ Tak zemřeli také všichni lidé ze šekemské věže, asi tisíc mužů a žen.

9:49  I uťal sobě jeden každý ze všeho lidu ratolest, a jdouce za Abimelechem, skladli je u hradu, a zapálili jimi hrad. I zemřeli tam všickni muži věže Sichemské téměř tisíc mužů a žen.

9:49  Igitur certatim ramos de arboribus præcidentes, sequebantur ducem. Qui circumdantes præsidium, succenderunt : atque ita factum est, ut fumo et igne mille homines necarentur, viri pariter et mulieres, habitatorum turris Sichem.

9:50  Then Abimelech, departing from thence, came to the town of Thebes, which he surrounded and besieged with his army.

9:50  Then went Abimelech to Thebez, and encamped against Thebez, and took it.

9:50  Potom táhl Abímelek do Tebesu, oblehl jej a dobyl.

9:50  Potom Abimelech táhl k Tebecu, oblehl jej a dobyl.

9:50  Potom šel Abímelek do Tebesu, utábořil se u Tebesu a dobyl jej.

9:50  Odšel pak Abimelech do Tébes, a položil se u Tébes, i dobyl ho.

9:50  Abimelech autem inde proficiscens venit ad oppidum Thebes, quod circumdans obsidebat exercitu.

9:51  And there was in the midst of the city a high tower, to which both the men and the women were fled together, and all the princes of the city, and having shut and strongly barred the gate, they stood upon the battlements of the tower to defend themselves.

9:51  But there was a strong tower within the city, and thither fled all the men and women, and all they of the city, and shut it to them, and gat them up to the top of the tower.

9:51  Uprostřed města byla pevná věž, kam utekli všichni mužové a ženy i všichni občané města. Zavřeli za sebou a vystoupili na střechu věže.

9:51  Uprostřed města byla pevná věž, kam utekli všichni muži a ženy, všichni obyvatelé města. Zavřeli za sebou a vystoupili na střechu věže.

9:51  Uprostřed toho města byla pevná věž. Tam utekli všichni muži a ženy, všichni občané města, zavřeli za sebou a vystoupili na střechu té věže.

9:51  Byla pak věže pevná u prostřed města, a utekli tam všickni muži i ženy, i všickni přední města toho, a zavřeli po sobě, vstoupivše na vrch věže.

9:51  Erat autem turris excelsa in media civitate, ad quam confugerant simul viri ac mulieres, et omnes principes civitatis, clausa firmissime janua, et super turris tectum stantes per propugnacula.

9:52  And Abimelech, coming near the tower, fought stoutly: and, approaching to the gate, endeavoured to set fire to it:

9:52  And Abimelech came unto the tower, and fought against it, and went hard unto the door of the tower to burn it with fire.

9:52  Abímelek přišel až k věži a bojoval proti ní. Přiblížil se ke vchodu do věže, aby založil požár.

9:52  Abimelech šel až k věži a vzal ji útokem. Když se ale přiblížil ke vchodu do věže, aby ji zapálil,

9:52  Abímelek přišel k věži, bojoval proti ní a přistoupil až ke vchodu té věže, aby ji spálil ohněm.

9:52  Tehdy přišed Abimelech až k věži, dobýval jí, a přistoupil až ke dveřím věže, aby je zapálil ohněm.

9:52  Accedensque Abimelech juxta turrim, pugnabat fortiter : et appropinquans ostio, ignem supponere nitebatur :

9:53  And behold, a certain woman casting a piece of a millstone from above, dashed it against the head of Abimelech, and broke his skull.

9:53  And a certain woman cast a piece of a millstone upon Abimelech’s head, and all to brake his skull.

9:53  Vtom hodila nějaká žena Abímelekovi na hlavu mlýnský kámen a prorazila mu lebku.

9:53  nějaká žena mu shodila mlýnský kámen na hlavu a rozbila mu lebku.

9:53  Vtom svrhla jedna žena Abímelekovi na hlavu vrchní mlýnský kámen a prorazila mu lebku.

9:53  V tom žena nějaká svrhla kus žernovu na hlavu Abimelechovu, a prorazila hlavu jeho.

9:53  et ecce una mulier fragmen molæ desuper jaciens, illisit capiti Abimelech, et confregit cerebrum ejus.

9:54  And he called hastily to his armourbearer, and said to him: Draw thy sword, and kill me: lest it should be said that I was slain by a woman. He did as he was commanded, and slew him.

9:54  Then he called hastily unto the young man his armourbearer, and said unto him, Draw thy sword, and slay me, that men say not of me, A woman slew him. And his young man thrust him through, and he died.

9:54  Rychle zavolal svého zbrojnoše a poručil mu: „Vytas meč a usmrť mě, ať o mně neříkají: ‚Zabila ho žena!‘“ Mládenec jej tedy probodl a on zemřel.

9:54  Abimelech k sobě rychle zavolal mládence, který mu nosil zbroj: „Vytas meč a zabij mě! Ať se o mně neříká: Žena ho zabila!“ Zbrojnoš ho tedy probodl a on zemřel.

9:54  Rychle zavolal na služebníka, svého zbrojnoše, a řekl mu: Vytáhni svůj meč a usmrť mě. Jinak o mně budou říkat: Zabila jej žena. Jeho služebník jej tedy probodnul a on zemřel.

9:54  A on rychle zavolav mládence, kterýž nosil zbroj jeho, řekl jemu: Vytrhni meč svůj a zabí mne, aby potom nepravili o mně: Žena zabila ho. I probodl jej služebník jeho, a umřel.

9:54  Qui vocavit cito armigerum suum, et ait ad eum : Evagina gladium tuum, et percute me, ne forte dicatur quod a femina interfectus sim. Qui jussa perficiens, interfecit eum.

9:55  And when he was dead all the men of Israel that were with him, returned to their homes.

9:55  And when the men of Israel saw that Abimelech was dead, they departed every man unto his place.

9:55  Když izraelští muži uviděli, že Abímelek zemřel, vrátil se každý do svého domova.

9:55  Když Izraelci uviděli, že Abimelech je mrtev, vrátili se každý domů.

9:55  Když izraelští muži viděli, že Abímelek zemřel, odešli každý do svého domova.

9:55  Uzřevše pak synové Izraelští, že by umřel Abimelech, odešli jeden každý k místu svému.

9:55  Illoque mortuo, omnes qui cum eo erant de Israël, reversi sunt in sedes suas :

9:56  And God repaid the evil that Abimelech had done against his father, killing his seventy brethren.

9:56  Thus God rendered the wickedness of Abimelech, which he did unto his father, in slaying his seventy brethren:

9:56  Tak odplatil Bůh Abímelekovi za zločin, jehož se dopustil proti svému otci, když povraždil svých sedmdesát bratrů.

9:56  Tak Bůh Abimelechovi odplatil zločin, který spáchal na svém otci, když povraždil svých sedmdesát bratrů.

9:56  Tak Bůh odplatil Abímelekovi za zlo, jež spáchal proti svému otci, když zabil svých sedmdesát bratrů.

9:56  A tak odměnil Bůh zlým Abimelechovi za nešlechetnost, kterouž páchal proti otci svému, zmordovav sedmdesáte bratří svých.

9:56  et reddidit Deus malum quod fecerat Abimelech contra patrem suum, interfectis septuaginta fratribus suis.

9:57  The Sichemites also were rewarded for what they had done, and the curse of Joatham, the son of Jerobaal, came upon them.

9:57  And all the evil of the men of Shechem did God render upon their heads: and upon them came the curse of Jotham the son of Jerubbaal.

9:57  Též všechny zločiny šekemských mužů obrátil Bůh na jejich hlavu. Postihlo je zlořečení Jótama, syna Jerubaalova.

9:57  Také všechny zločiny Šechemských obrátil Bůh na jejich hlavy. Přišlo na ně zlořečení Jotama, syna Jerub-baalova.

9:57  Také všechno zlo šekemských mužů Bůh obrátil na jejich hlavu a přišla na ně kletba Jótama, syna Jerubaalova.

9:57  Tolikéž i všecku nešlechetnost mužů Sichemských vrátil Bůh na hlavu jejich, a přišlo na ně zlořečení Jotama syna Jerobálova.

9:57  Sichimitis quoque quod operati erant, retributum est, et venit super eos maledictio Joatham filii Jerobaal.

Chapter 10

10:1  After Abimelech, there arose a ruler in Israel, Thola, son of Phua, the uncle of Abimelech, a man of Issachar, who dwelt in Samir of mount Ephraim:

10:1  And after Abimelech there arose to defend Israel Tola the son of Puah, the son of Dodo, a man of Issachar; and he dwelt in Shamir in mount Ephraim.

10:1  Po Abímelekovi povstal k vysvobozování Izraele Tóla, syn Púy, syna Dódova, muž z pokolení Isacharova. Sídlil v Šamíru v Efrajimském pohoří.

10:1  Po Abimelechovi povstal k záchraně Izraele Tola, syn Puy, syna Dodova, muž z pokolení Isachar. Bydlel v Šamiru v Efraimských horách

10:1  Po Abímelekovi pak povstal k záchraně Izraele isacharský muž Tóla, syn Púy, syna Dódova. Ten bydlel v Šamíru v efrajimském pohoří.

10:1  Povstal pak po Abimelechovi k obhajování Izraele Tola, syn Fua, syna Dodova, muž z pokolení Izachar, a ten bydlil v Samir na hoře Efraim.

10:1  Post Abimelech surrexit dux in Israël Thola filius Phua patrui Abimelech, vir de Issachar, qui habitavit in Samir montis Ephraim :

10:2  And he judged Israel three and twenty years, and he died, and was buried in Samir.

10:2  And he judged Israel twenty and three years, and died, and was buried in Shamir.

10:2  Soudil Izraele třiadvacet let. Když zemřel, byl pochován v Šamíru.

10:2  a soudil Izrael třiadvacet let. Pak zemřel a byl pohřben v Šamiru.

10:2  Soudil Izrael dvacet tři let. Zemřel a byl pohřben v Šamíru.

10:2  I soudil Izraele za třimecítma let, a umřev, pochován jest v Samir.

10:2  et judicavit Israëlem viginti et tribus annis, mortuusque est, ac sepultus in Samir.

10:3  To him succeeded Jair, the Galaadite, who judged Israel for two and twenty years,

10:3  And after him arose Jair, a Gileadite, and judged Israel twenty and two years.

10:3  Po něm povstal Jaír Gileádský. Soudil Izraele dvaadvacet let.

10:3  Po něm povstal Jair Gileádský. Ten soudil Izrael dvaadvacet let.

10:3  Po něm povstal Jaír Gileádský a soudil Izrael dvacet dva let.

10:3  Po něm povstal Jair Galádský, a soudil Izraele za dvamecítma let.

10:3  Huic successit Jair Galaadites, qui judicavit Israël per viginti et duos annos,

10:4  Having thirty sons, that rode on thirty ass colts, and were princes of thirty cities, which from his name were called Havoth Jair, that is, the towns of Jair, until this present day, in the land of Galaad.

10:4  And he had thirty sons that rode on thirty ass colts, and they had thirty cities, which are called Havoth–jair unto this day, which are in the land of Gilead.

10:4  Měl třicet synů, kteří jezdili na třiceti oslátkách a měli třicet měst; podle nich se nazývají Jaírovy vesnice až podnes; jsou v gileádské zemi.

10:4  Měl třicet synů, kteří jezdili na třiceti oslech a patřilo jim třicet měst v Gileádu. Až dodnes se jim říká Chavot-jair, Jairovy vesnice.

10:4  Ten měl třicet synů, jezdících na třiceti oslech a patřilo jim třicet měst. Podle nich nazývají Jaírova tábořiště, která jsou v zemi Gileádu, až do tohoto dne.

10:4  A měl třidceti synů, kteříž jezdili na třidcíti mezcích; a měli třidceti měst, kteráž sloula vsi Jairovy až do dnešního dne, a ty jsou v zemi Galád.

10:4  habens triginta filios sedentes super triginta pullos asinarum, et principes triginta civitatum, quæ ex nomine ejus sunt appellatæ Havoth Jair, id est, oppida Jair, usque in præsentem diem, in terra Galaad.

10:5  And Jair died, and was buried in the place which is called Camon.

10:5  And Jair died, and was buried in Camon.

10:5  Když Jaír zemřel, byl pochován v Kamónu.

10:5  Jair pak zemřel a byl pohřben v Kamonu.

10:5  Jaír zemřel a byl pohřben v Kamónu.

10:5  I umřel Jair, a pochován jest v Kamon.

10:5  Mortuusque est Jair, ac sepultus in loco cui est vocabulum Camon.

10:6  But the children of Israel, adding new sins to their old ones, did evil in the sight of the Lord, and served idols, Baalim and Astaroth, and the gods of Syria, and of Sidon, and of Moab, and of the children of Ammon, and of the Philistines: and they left the Lord, and did not serve him.

10:6  And the children of Israel did evil again in the sight of the Lord, and served Baalim, and Ashtaroth, and the gods of Syria, and the gods of Zidon, and the gods of Moab, and the gods of the children of Ammon, and the gods of the Philistines, and forsook the Lord, and served not him.

10:6  Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Sloužili baalům a aštoretám i bohům aramejským a bohům sidónským, též bohům moábským a bohům Amónovců i bohům Pelištejců. Hospodina opustili a nesloužili mu.

10:6  Synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. Sloužili baalům a aštartám, bohům aramejským a sidonským, bohům moábským, amonským i bohům filištínským. Hospodina opustili a nesloužili mu.

10:6  A synové Izraele dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, sloužili baalům a aštoretám, bohům aramejským, bohům sidónským, bohům moábským, bohům synů Amónových a bohům Pelištejců. Opustili Hospodina a nesloužili mu.

10:6  Opět pak synové Izraelští činili to, což jest zlého před očima Hospodinovýma; nebo sloužili Bálům a Astarot, to jest, bohům Syrským, bohům Sidonským a bohům Moábským, tolikéž i bohům synů Ammon, i bohům Filistinským, tak že opustili Hospodina, a nesloužili jemu.

10:6  Filii autem Israël peccatis veteribus jungentes nova, fecerunt malum in conspectu Domini, et servierunt idolis, Baalim et Astaroth, et diis Syriæ ac Sidonis et Moab et filiorum Ammon et Philisthiim : dimiseruntque Dominum, et non coluerunt eum.

10:7  And the Lord being angry with them, delivered them into the hands of the Philistines, and of the children of Ammon.

10:7  And the anger of the Lord was hot against Israel, and he sold them into the hands of the Philistines, and into the hands of the children of Ammon.

10:7  Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal jej napospas Pelištejcům a Amónovcům.

10:7  Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas Filištínům a Amoncům,

10:7  Tehdy vzplanul proti Izraeli Hospodinův hněv a on je vydal do ruky Pelištejců a do ruky synů Amónových.

10:7  Protož roznítila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku Filistinských a v ruku Ammonitských,

10:7  Contra quos Dominus iratus, tradidit eos in manus Philisthiim et filiorum Ammon.

10:8  And they were afflicted, and grievously oppressed for eighteen years, all they that dwelt beyond the Jordan in the land of the Amorrhite, who is in Galaad:

10:8  And that year they vexed and oppressed the children of Israel: eighteen years, all the children of Israel that were on the other side Jordan in the land of the Amorites, which is in Gilead.

10:8  Ti potírali a týrali Izraelce od toho roku po osmnáct let, i všechny Izraelce za Jordánem v zemi emorejské v Gileádu.

10:8  kteří je toho roku porobili. Osmnáct let pak sužovali všechny Izraelce na emorejském území za Jordánem v Gileádu.

10:8  ⌈Stírali a svírali⌉ syny Izraele od onoho roku po osmnáct let, všechny syny Izraele, kteří sídlili na druhé straně Jordánu v emorejské zemi, jež leží v Gileádu.

10:8  Kteříž stírali a potlačovali syny Izraelské toho roku, i potom za osmnácte let, všecky syny Izraelské, kteříž byli před Jordánem v zemi Amorejského, kteráž jest v Galád.

10:8  Afflictique sunt, et vehementer oppressi per annos decem et octo, omnes qui habitabant trans Jordanem in terra Amorrhæi, qui est in Galaad :

10:9  Insomuch that the children of Ammon, passing over the Jordan, wasted Juda, and Benjamin, and Ephraim: and Israel was distressed exceedingly.

10:9  Moreover the children of Ammon passed over Jordan to fight also against Judah, and against Benjamin, and against the house of Ephraim; so that Israel was sore distressed.

10:9  Amónovci přešli Jordán, aby bojovali také proti Judovi a Benjamínovi i proti domu Efrajimovu. Na Izraele dolehlo veliké soužení.

10:9  Amonci dokonce překročili Jordán, aby napadli také Judu, Benjamína a dům Efraimův. Na Izrael přišlo veliké soužení.

10:9  Synové Amónovi přešli Jordán, aby bojovali také proti Judovi, proti Benjamínovi a proti Efrajimovu domu. Izraelcům bylo velmi úzko.

10:9  Přešli pak Ammonitští i Jordán, aby bojovali také proti Judovi, a proti Beniaminovi, i proti domu Efraimovu; i byl Izrael náramně ssoužen.

10:9  in tantum ut filii Ammon, Jordane transmisso, vastarent Judam et Benjamin et Ephraim : afflictusque est Israël nimis.

10:10  And they cried to the Lord, and said, We have sinned against thee, because we have forsaken the Lord our God, and have served Baalim.

10:10  And the children of Israel cried unto the Lord, saying, We have sinned against thee, both because we have forsaken our God, and also served Baalim.

10:10  I úpěli Izraelci k Hospodinu: „Zhřešili jsme proti tobě, opustili jsme svého Boha a sloužili baalům.“

10:10  Synové Izraele tehdy volali k Hospodinu: „Zhřešili jsme proti tobě. Ano, opustili jsme svého Boha a sloužili baalům!“

10:10  Synové Izraele tehdy volali k Hospodinu o pomoc: Zhřešili jsme proti tobě, vždyť jsme opustili našeho Boha a sloužili jsme baalům.

10:10  Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu, řkouce: Zhřešiliť jsme tobě, tak že jsme opustili tě Boha svého, a sloužili jsme Bálům.

10:10  Et clamantes ad Dominum, dixerunt : Peccavimus tibi, quia dereliquimus Dominum Deum nostrum, et servivimus Baalim.

10:11  And the Lord said to them: Did not the Egyptians, and the Amorrhites, and the children of Ammon, and the Philistines,

10:11  And the Lord said unto the children of Israel, Did not I deliver you from the Egyptians, and from the Amorites, from the children of Ammon, and from the Philistines?

10:11  Hospodin řekl Izraelcům: „Což jsem vás nevysvobodil od Egypťanů, Emorejců, Amónovců a Pelištejců?

10:11  Hospodin synům Izraele odpověděl: „Když vás sužovali Egypťané, Emorejci, Amonci, Filištíni,

10:11  Nato Hospodin synům Izraele odpověděl: Od Egypťanů, od Emorejců, od synů Amónových a od Pelištejců,

10:11  Ale Hospodin řekl synům Izraelským: Zdaliž jsem od Egyptských a od Amorejských a od Ammonitských a Filistinských,

10:11  Quibus locutus est Dominus : Numquid non Ægyptii et Amorrhæi, filiique Ammon et Philisthiim,

10:12  The Sidonians also, and Amalec, and Chanaan, oppress you, and you cried to me, and I delivered you out of their hand?

10:12  The Zidonians also, and the Amalekites, and the Maonites, did oppress you; and ye cried to me, and I delivered you out of their hand.

10:12  Také Sidónci, Amálek a Maónci vás utlačovali, ale úpěli jste ke mně a já jsem vás vysvobozoval z jejich rukou.

10:12  Sidonci, Amalekovci a Maonci, volali jste ke mně, a cožpak jsem vás z jejich ruky nevysvobodil?

10:12  Sidónců, Amálekovců a Maónců, když vás utlačovali a křičeli jste ke mně, nezachraňoval jsem vás snad z jejich ruky?

10:12  Tolikéž od Sidonských, a Amalechitských, i od Maonitských, vás ssužujících, když jste volali ke mně, nevysvobodil vás z ruky jejich?

10:12  Sidonii quoque et Amalec et Chanaan oppresserunt vos, et clamastis ad me, et erui vos de manu eorum ?

10:13  And yet you have forsaken me, and have worshipped strange gods: therefore I will deliver you no more:

10:13  Yet ye have forsaken me, and served other gods: wherefore I will deliver you no more.

10:13  Vy jste mě však zase opustili a sloužíte jiným bohům, proto vás už nevysvobodím.

10:13  Vy jste mě ale opustili a sloužili jste cizím bohům! Proto vás už vysvobozovat nebudu.

10:13  Jenže vy jste mě opustili a sloužili jste jiným bohům. Proto vás ⌈už nebudu⌉ zachraňovat.

10:13  A vy opustili jste mne a sloužili jste bohům cizím, protož nevysvobodím vás více.

10:13  Et tamen reliquistis me, et coluistis deos alienos : idcirco non addam ut ultra vos liberem :

10:14  Go, and call upon the gods which you have chosen: let them deliver you in the time of distress.

10:14  Go and cry unto the gods which ye have chosen; let them deliver you in the time of your tribulation.

10:14  Jděte si úpět k bohům, které jste si vybrali, ať vás v čas vašeho soužení vysvobodí!“

10:14  Jděte si volat k bohům, které jste si zvolili; jen ať vás zachrání v dobách soužení.“

10:14  Jděte a volejte o pomoc k bohům, které jste si vyvolili. Oni ať vás zachrání v době vašeho soužení.

10:14  Jděte a volejte k bohům, kteréž jste sobě zvolili; oni nechť vás vysvobodí v čas ssoužení vašeho.

10:14  ite, et invocate deos quos elegistis : ipsi vos liberent in tempore angustiæ.

10:15  And the children of Israel said to the Lord: We have sinned, do thou unto us whatsoever pleaseth thee: only deliver us this time.

10:15  And the children of Israel said unto the Lord, We have sinned: do thou unto us whatsoever seemeth good unto thee; deliver us only, we pray thee, this day.

10:15  Izraelci Hospodinu odpověděli: „Zhřešili jsme. Nalož s námi, jak sám uznáš za vhodné, jenom nás ještě tentokrát vyprosti!“

10:15  Synové Izraele na to Hospodinu řekli: „Zhřešili jsme. Udělej s námi, cokoli uznáš za dobré, ale vysvoboď nás, prosím, ještě tentokrát!“

10:15  Avšak synové Izraele řekli Hospodinu: Zhřešili jsme, nalož s námi zcela tak, jak je dobré ve tvých očích. Jen nás, prosíme, tohoto dne vysvoboď.

10:15  I řekli synové Izraelští Hospodinu: Zhřešili jsme; učiň s námi, cožť se dobře líbí, a však vysvoboď nás, prosíme, v tento čas.

10:15  Dixeruntque filii Israël ad Dominum : Peccavimus, redde tu nobis quidquid tibi placet : tantum nunc libera nos.

10:16  And saying these things, they cast away out of their coasts all the idols of strange gods, and served the Lord their God: and he was touched with their miseries.

10:16  And they put away the strange gods from among them, and served the Lord: and his soul was grieved for the misery of Israel.

10:16  Odstranili ze svého středu cizí bohy a sloužili Hospodinu. I ustrnul se nad bídou Izraele.

10:16  Pak ze svého středu odstranili cizí bohy a sloužili Hospodinu. A ten už nemohl strádání Izraele dále snášet.

10:16  Pak odstranili ze svého středu cizí bohy, sloužili Hospodinu a jeho duše ⌈se ustrnula nad⌉ trápením Izraele.

10:16  Protož vyvrhše bohy cizí z prostředku svého, sloužili Hospodinu, a zželelo se duši jeho nad trápením Izraele.

10:16  Quæ dicentes, omnia de finibus suis alienorum deorum idola projecerunt, et servierunt Domino Deo : qui doluit super miseriis eorum.

10:17  And the children of Ammon shouting together, pitched their tents in Galaad: against whom the children of Israel assembled themselves together, and camped in Maspha.

10:17  Then the children of Ammon were gathered together, and encamped in Gilead. And the children of Israel assembled themselves together, and encamped in Mizpeh.

10:17  Amónovci se svolali a utábořili se v Gileádu. Izraelci se také shromáždili a utábořili se v Mispě.

10:17  Amonci se tehdy sešikovali a utábořili se v Gileádu. Také Izraelci se shromáždili a utábořili se v Micpě.

10:17  Synové Amónovi byli svoláni a utábořili se v Gileádu. Synové Izraele se také shromáždili a utábořili se v Mispě.

10:17  Svolali se pak Ammonitští, a položili se v Galád; shromáždili se také synové Izraelští, a položili se v Masfa.

10:17  Itaque filii Ammon conclamantes in Galaad fixere tentoria, contra quos congregati filii Israël in Maspha castrametati sunt.

10:18  And the princes of Galaad said one to another: Whosoever of us shall first begin to fight against the children of Ammon, he shall be the leader of the people of Galaad.

10:18  And the people and princes of Gilead said one to another, What man is he that will begin to fight against the children of Ammon? he shall be head over all the inhabitants of Gilead.

10:18  Lid a gileádští velmožové se mezi sebou dohodli: „Ten, kdo zahájí boj proti Amónovcům, bude náčelníkem všech obyvatel Gileádu.“

10:18  Velitelé gileádského vojska se spolu domluvili: „Kdo půjde jako první do boje s Amonci, ten bude vůdcem všech obyvatel Gileádu.“

10:18  Tu lidé -- gileádská knížata -- říkali jeden druhému: Muž, který začne bojovat proti synům Amónovým, se stane předákem všech obyvatel Gileádu.

10:18  I řekli lid s knížaty Galád jedni druhým: Kdokoli počne bojovati proti Ammonitským, bude vůdce všech obyvatelů Galád.

10:18  Dixeruntque principes Galaad singuli ad proximos suos : Qui primus ex nobis contra filios Ammon cœperit dimicare, erit dux populi Galaad.

Chapter 11

11:1  There was at that time Jephte, the Galaadite, a most valiant man, and a warrior, the son of a woman that was a harlot, and his father was Galaad.

11:1  Now Jephthah the Gileadite was a mighty man of valour, and he was the son of an harlot: and Gilead begat Jephthah.

11:1  Jiftách Gileádský byl udatný bohatýr. Byl synem nevěstky, zplozený Gileádem.

11:1  Byl jeden udatný hrdina, Jiftach Gileádský. Byl to syn jedné nevěstky a jeho otcem byl Gileád.

11:1  Jiftách Gileádský byl udatný hrdina a byl synem prostitutky. Jiftácha zplodil Gileád.

11:1  Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevěstky, z níž zplodil Galád řečeného Jefte.

11:1  Fuit illo tempore Jephte Galaadites vir fortissimus atque pugnator, filius mulieris meretricis, qui natus est de Galaad.

11:2  Now Galaad had a wife of whom he had sons: who, after they were grown up, thrust out Jephte, saying: Thou canst not inherit in the house of our father, because thou art born of another mother.

11:2  And Gilead’s wife bare him sons; and his wife’s sons grew up, and they thrust out Jephthah, and said unto him, Thou shalt not inherit in our father’s house; for thou art the son of a strange woman.

11:2  Gileádovi porodila syny také vlastní žena. Když její synové dospěli, vypudili Jiftácha. Řekli mu: „Nemáš nárok na dědictví v domě našeho otce, protože jsi syn jiné ženy.“

11:2  Ten měl ovšem syny také se svou manželkou. Když její synové vyrostli, Jiftacha vyhnali: „V domě našeho otce nemáš co dědit!“ řekli mu. „Jsi přece syn cizí ženy!“

11:2  I Gileádova žena mu porodila syny. Když synové té ženy vyrůstali, Jiftácha vyhnali. Řekli mu: Neobdržíš dědictví v domě našeho otce, protože jsi synem jiné ženy.

11:2  Ale i manželka Galádova naplodila mu synů, a když dorostli synové manželky té, vyhnali Jefte. Nebo řekli jemu: Nebudeš děditi v domě otce našeho, nebo jsi postranní ženy syn.

11:2  Habuit autem Galaad uxorem, de qua suscepit filios : qui postquam creverant, ejecerunt Jephte, dicentes : Hæres in domo patris nostri esse non poteris, quia de altera matre natus es.

11:3  Then he fled and avoided them, and dwelt in the land of Tob: and there were gathered to him needy men and robbers, and they followed him as their prince.

11:3  Then Jephthah fled from his brethren, and dwelt in the land of Tob: and there were gathered vain men to Jephthah, and went out with him.

11:3  Jiftách před svými bratry uprchl a usadil se v zemi Tóbu. Seběhli se k němu lehkomyslní muži a podnikali s ním výpady.

11:3  Jiftach tedy od svých bratrů utekl a bydlel v kraji Tov. Tam se k němu přidali různí ničemové a podnikali s ním výpady.

11:3  Jiftách před svými bratry utekl a bydlel v zemi Tóbu. K Jiftáchovi se seběhli ničemní muži a podnikali s ním výpady.

11:3  Protož utekl Jefte od tváři bratří svých, a bydlil v zemi Tob; a sběhli se k Jefte lidé povaleči, a vycházeli s ním.

11:3  Quos ille fugiens atque devitans, habitavit in terra Tob : congregatique sunt ad eum viri inopes, et latrocinantes, et quasi principem sequebantur.

11:4  In those days the children of Ammon made war against Israel.

11:4  And it came to pass in process of time, that the children of Ammon made war against Israel.

11:4  Po nějaké době se Amónovci pustili do boje s Izraelem.

11:4  Po nějaké době, když se Amonci dali do války s Izraelem,

11:4  I stalo se po několika dnech, že synové Amónovi bojovali s Izraelem.

11:4  Stalo se pak po těch dnech, že bojovali Ammonitští proti Izraelským.

11:4  In illis diebus pugnabant filii Ammon contra Israël.

11:5  And as they pressed hard upon them, the ancients of Galaad went to fetch Jephte out of the land of Tob to help them:

11:5  And it was so, that when the children of Ammon made war against Israel, the elders of Gilead went to fetch Jephthah out of the land of Tob:

11:5  Když už Amónovci s Izraelem bojovali, vypravili se gileádští starší pro Jiftácha do země Tóbu.

11:5  vypravili se gileádští stařešinové pro Jiftacha do kraje Tov.

11:5  Pak se stalo, když už synové Amónovi bojovali s Izraelem, že přišli gileádští starší, aby vzali Jiftácha ze země Tóbu.

11:5  A když počali bojovati Ammonitští proti nim, odešli starší Galádští, aby zase přivedli Jefte z země Tob.

11:5  Quibus acriter instantibus perrexerunt majores natu de Galaad, ut tollerent in auxilium sui Jephte de terra Tob :

11:6  And they said to him: Come thou, and be our prince, and fight against the children of Ammon.

11:6  And they said unto Jephthah, Come, and be our captain, that we may fight with the children of Ammon.

11:6  Řekli mu: „Pojď, staň se naším vůdcem a budeme bojovat proti Amónovcům.“

11:6  „Pojď,“ řekli mu, „staň se naším vůdcem v boji proti Amoncům.“

11:6  Řekli Jiftáchovi: Pojď, ⌈staneš se naším vůdcem.⌉ Bojujme proti synům Amónovým.

11:6  I řekli k Jefte: Poď a buď vůdce náš, abychom bojovali proti Ammonitským.

11:6  dixeruntque ad eum : Veni et esto princeps noster, et pugna contra filios Ammon.

11:7  And he answered them: Are not you the men that hated me, and cast me out of my father's house, and now you are come to me, constrained by necessity?

11:7  And Jephthah said unto the elders of Gilead, Did not ye hate me, and expel me out of my father’s house? and why are ye come unto me now when ye are in distress?

11:7  Jiftách gileádským starším odpověděl: „Což právě vy jste mě z nenávisti nevypudili z otcovského domu? Jak to, že přicházíte ke mně teď, když jste v soužení?“

11:7  Jiftach ale gileádským stařešinům odpověděl: „Copak jste mě z nenávisti nevyhnali z domu mého otce? Proč teď jdete za mnou?! Protože jste v úzkých?“

11:7  Nato Jiftách gileádským starším odpověděl: Cožpak jste mě vy neměli v nenávisti a nevyhnali jste mě z domu mého otce? Proč jste teď, když je vám úzko, přišli za mnou?

11:7  Odpověděl Jefte starším Galádským: Zdaliž jste vy mne neměli v nenávisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mého? Pročež tedy nyní přišli jste ke mně, když ssouženi jste?

11:7  Quibus ille respondit : Nonne vos estis, qui odistis me, et ejecistis de domo patris mei ? et nunc venistis ad me necessitate compulsi.

11:8  And the princes of Galaad said to Jephte: For this cause we are now come to thee, that thou mayst go with us, and fight against the children of Ammon, and be head over all the inhabitants of Galaad.

11:8  And the elders of Gilead said unto Jephthah, Therefore we turn again to thee now, that thou mayest go with us, and fight against the children of Ammon, and be our head over all the inhabitants of Gilead.

11:8  Gileádští starší Jiftáchovi řekli: „Právě proto se teď obracíme na tebe, abys šel s námi a bojoval proti Amónovcům a byl náčelníkem nás, všech obyvatel Gileádu.“

11:8  Gileádští stařešinové mu na to řekli: „Ano, ale teď jsme se pro tebe vrátili. Pojď s námi bojovat proti Amoncům. Staň se vůdcem nás všech, kdo bydlíme v Gileádu.“

11:8  Gileádští starší Jiftáchovi řekli: Proto jsme se nyní obrátili na tebe. Půjdeš s námi, budeš bojovat proti synům Amónovým a staneš se naším předákem nade všemi obyvateli Gileádu.

11:8  I řekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní navrátili k tobě, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským, a byl nám všechněm obyvatelům Galádským za vůdce.

11:8  Dixeruntque principes Galaad ad Jephte : Ob hanc igitur causam nunc ad te venimus, ut proficiscaris nobiscum, et pugnes contra filios Ammon, sisque dux omnium qui habitant in Galaad.

11:9  Jephte also said to them: If you be come to me sincerely, that I should fight for you against the children of Ammon, and the Lord shall deliver them into my hand, shall I be your prince?

11:9  And Jephthah said unto the elders of Gilead, If ye bring me home again to fight against the children of Ammon, and the Lord deliver them before me, shall I be your head?

11:9  Jiftách gileádským starším odpověděl: „Jestliže mě pohnete k návratu, abych bojoval proti Amónovcům, a Hospodin mi je vydá, budu vskutku vaším náčelníkem?“

11:9  Jiftach jim odpověděl: „Když se s vámi vrátím, abych bojoval s Amonci, a Hospodin mi je vydá, budu pak opravdu vaším vůdcem?“

11:9  Tu Jiftách gileádským starším řekl: Jestliže mě pohnete k návratu, ⌈abych bojoval⌉ proti synům Amónovým a Hospodin je přede mnou vydá, já budu vaším velitelem.

11:9  Tedy odpověděl Jefte starším Galádským: Poněvadž mne zase uvodíte, abych bojoval proti Ammonitským, když by mi je dal Hospodin v moc, budu-li vám za vůdce?

11:9  Jephte quoque dixit eis : Si vere venistis ad me, ut pugnem pro vobis contra filios Ammon, tradideritque eos Dominus in manus meas, ego ero vester princeps ?

11:10  They answered him: The Lord, who heareth these things, he himself is mediator and witness that we will do as we have promised.

11:10  And the elders of Gilead said unto Jephthah, The Lord be witness between us, if we do not so according to thy words.

11:10  Gileádští starší se Jiftáchovi zavázali: „Ať Hospodin, který to slyší, je mezi námi svědkem, že všechno uděláme podle tvých slov.“

11:10  „Hospodin je náš svědek!“ řekli mu gileádští stařešinové, „Uděláme přesně, co říkáš.“

11:10  Gileádští starší Jiftáchovi odpověděli: Hospodin bude mezi námi svědkem, jestliže to neprovedeme podle tvého slova.

11:10  I řekli starší Galádští k Jefte: Hospodin bude svědkem mezi námi, jestliže neučiníme vedlé slova tvého.

11:10  Qui responderunt ei : Dominus, qui hæc audit, ipse mediator ac testis est quod nostra promissa faciemus.

11:11  Jephte therefore went with the princes of Galaad, and all the people made him their prince. And Jephte spoke all his words before the Lord in Maspha.

11:11  Then Jephthah went with the elders of Gilead, and the people made him head and captain over them: and Jephthah uttered all his words before the Lord in Mizpeh.

11:11  Jiftách tedy šel s gileádskými staršími a lid si jej ustanovil za náčelníka a vůdce. Jiftách pak přednesl celou svou záležitost před Hospodinem v Mispě.

11:11  Jiftach tedy šel s nimi a lid si ho ustanovil za vůdce a velitele. Všechny své podmínky pak zopakoval před Hospodinem v Micpě.

11:11  Jiftách tedy šel s gileádskými staršími a lid jej ustanovil nad sebou za předáka a za vůdce. Jiftách přednesl všechna svá slova před Hospodinem v Mispě.

11:11  A tak šel Jefte s staršími Galádskými, a představil jej sobě lid za vůdci a kníže, a mluvil Jefte všecka slova svá před Hospodinem v Masfa.

11:11  Abiit itaque Jephte cum principibus Galaad, fecitque eum omnis populus principem sui. Locutusque est Jephte omnes sermones suos coram Domino in Maspha.

11:12  And he sent messengers to the king of the children of Ammon, to say in his name: What hast thou to do with me, that thou art come against me, to waste my land?

11:12  And Jephthah sent messengers unto the king of the children of Ammon, saying, What hast thou to do with me, that thou art come against me to fight in my land?

11:12  Potom vyslal Jiftách posly ke králi Amónovců se vzkazem: „Co máš proti mně, že jsi na mě přitáhl, abys bojoval proti mé zemi?“

11:12  Potom Jiftach vyslal k amonskému králi posly se zprávou: „Co proti mně máš, že jsi přitáhl napadnout mou zem?“

11:12  Potom poslal Jiftách posly ke králi synů Amónových se slovy: ⌈Co proti mně máš,⌉ že jsi ke mně přitáhl, abys vedl válku proti mé zemí?

11:12  Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto poručením: Co máš ke mně, že jsi vytáhl na mne, abys bojoval proti zemi mé?

11:12  Et misit nuntios ad regem filiorum Ammon, qui ex persona sua dicerent : Quid mihi et tibi est, quia venisti contra me, ut vastares terram meam ?

11:13  And he answered them: Because Israel took away my land, when he came up out of Egypt, from the confines of the Arnon unto the Jaboc and the Jordan: now, therefore, restore the same peaceably to me.

11:13  And the king of the children of Ammon answered unto the messengers of Jephthah, Because Israel took away my land, when they came up out of Egypt, from Arnon even unto Jabbok, and unto Jordan: now therefore restore those lands again peaceably.

11:13  Král Amónovců Jiftáchovým poslům odpověděl: „Izrael přece při svém tažení z Egypta zabral mou zemi od Arnónu až k Jaboku, ba až k Jordánu. Vydej ji nyní po dobrém.“

11:13  Amonský král jim odpověděl: „To, že Izrael na cestě z Egypta zabral mou zem od Arnonu k Jaboku až po Jordán. Teď ji vrať po dobrém!“

11:13  Král synů Amónových Jiftáchovým poslům odpověděl: Vždyť Izrael zabral mou zemi, když vystupoval z Egypta, od Arnónu až po Jabok a až k Jordánu. Nuže, vrať ji zpět v pokoji.

11:13  I odpověděl král Ammonitský poslům Jefte: Že vzal Izrael zemi mou, když vyšel z Egypta, od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu; protož nyní vrať mi ji pokojně.

11:13  Quibus ille respondit : Quia tulit Israël terram meam, quando ascendit de Ægypto, a finibus Arnon usque Jaboc atque Jordanem : nunc ergo cum pace redde mihi eam.

11:14  And Jephte again sent word by them, and commanded them to say to the king of Ammon:

11:14  And Jephthah sent messengers again unto the king of the children of Ammon:

11:14  Jiftách vyslal posly znovu ke králi Amónovců

11:14  Jiftach tedy k amonskému králi znovu vyslal posly

11:14  Jiftách pak poslal zase znovu posly ke králi synů Amónových.

11:14  Opět pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému,

11:14  Per quos rursum mandavit Jephte, et imperavit eis ut dicerent regi Ammon :

11:15  Thus saith Jephte: Israel did not take away the land of Moab, nor the land of the children of Ammon:

11:15  And said unto him, Thus saith Jephthah, Israel took not away the land of Moab, nor the land of the children of Ammon:

11:15  a vzkázal mu: „Toto praví Jiftách: Izrael nezabral zemi Moábců ani zemi Amónovců.

11:15  se zprávou: „Toto praví Jiftach: Izrael nezabral zem Moábců ani zem Amonců.

11:15  A řekl mu: Toto prohlásil Jiftách: Izrael nezabral moábskou zemi ani zemi synů Amónových.

11:15  A řekl jemu: Takto praví Jefte: Nevzalť Izrael země Moábské, ani země synů Ammonových.

11:15  Hæc dicit Jephte : Non tulit Israël terram Moab, nec terram filiorum Ammon :

11:16  But when they came up out of Egypt, he walked through the desert to the Red Sea, and came into Cades.

11:16  But when Israel came up from Egypt, and walked through the wilderness unto the Red sea, and came to Kadesh;

11:16  Když táhl Izrael z Egypta, ubíral se pouští k Rákosovému moři, až přišel do Kádeše.

11:16  Na cestě z Egypta Izrael procházel pouští až k Rudému moři. Když přišli do Kádeše,

11:16  Protože když vystupovali z Egypta, šel Izrael pustinou až k Rákosovému moři a přišel do Kádeše.

11:16  Ale když vyšli z Egypta, šel Izrael přes poušť až k moři Rudému, a přišel do Kádes.

11:16  sed quando de Ægypto conscenderunt, ambulavit per solitudinem usque ad mare Rubrum, et venit in Cades.

11:17  And he sent messengers to the king of Edom, saying: Suffer me to pass through thy land. But he would not condescend to his request. He sent also to the king of Moab, who, likewise, refused to give him passage. He abode, therefore, in Cades,

11:17  Then Israel sent messengers unto the king of Edom, saying, Let me, I pray thee, pass through thy land: but the king of Edom would not hearken thereto. And in like manner they sent unto the king of Moab: but he would not consent: and Israel abode in Kadesh.

11:17  Tenkrát vyslal Izrael posly k edómskému králi se žádostí: ‚Dovol, abych prošel tvou zemí‘, ale edómský král nechtěl ani slyšet. Poslal také k moábskému králi, ale ani on nesvolil. Proto zůstal Izrael v Kádeši.

11:17  vyslali posly k edomskému králi se slovy: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí.‘ Edomský král o tom ale nechtěl ani slyšet. Poslali proto k moábskému králi, ale i on je odmítl. Izrael tedy zůstal v Kádeši.

11:17  Tu poslal Izrael posly k edómskému králi se slovy: Dovol, ať jen projdu tvou zemí. Ale edómský král je nevyslyšel. Také k moábskému králi poslal, ale ani ten nesvolil, a tak Izrael zůstal v Kádeši.

11:17  Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému, řka: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou. A nechtěl ho slyšeti král Edomský. Poslal také k králi Moábskému, a nechtěl povoliti. A tak zůstal Izrael v Kádes.

11:17  Misitque nuntios ad regem Edom, dicens : Dimitte me ut transeam per terram tuam. Qui noluit acquiescere precibus ejus. Misit quoque ad regem Moab, qui et ipse transitum præbere contempsit. Mansit itaque in Cades,

11:18  And went round the land of Edom at the side, and the land of Moab: and came over against the east coast of the land of Moab, and camped on the other side of the Arnon: and he would not enter the bounds of Moab.

11:18  Then they went along through the wilderness, and compassed the land of Edom, and the land of Moab, and came by the east side of the land of Moab, and pitched on the other side of Arnon, but came not within the border of Moab: for Arnon was the border of Moab.

11:18  Potom táhl pouští a obešel edómskou a moábskou zemi, až dospěl na východ od moábské země. Utábořili se na druhém břehu Arnónu, vůbec na moábské území nevstoupili; Arnón tvoří totiž hranici Moábska.

11:18  Potom se vydali na cestu pouští. Vyhnuli se edomské i moábské zemi, obešli moábskou zem z východu a utábořili se na druhé straně potoka Arnon, aby nevstoupili na moábské území – Arnon totiž tvořil moábskou hranici.

11:18  Šel pustinou, obešel edómskou zemi a moábskou zemi a přišel k moábské zemi od východu slunce. Utábořili se na druhé straně Arnónu. Nevstoupili na moábské území, protože Arnón je hranicí Moábu.

11:18  Potom když šel přes poušť, obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou, a přišed od východu slunce zemi Moábské, položil se před Arnon, a nevešli na pomezí Moábské; nebo Arnon jest meze Moábských.

11:18  et circuivit ex latere terram Edom et terram Moab : venitque contra orientalem plagam terræ Moab, et castrametatus est trans Arnon : nec voluit intrare terminos Moab. (Arnon quippe confinium est terræ Moab.)

11:19  So Israel sent messengers to Sehon, king of the Amorrhites, who dwelt in Hesebon, and they said to him: Suffer me to pass through thy land to the river.

11:19  And Israel sent messengers unto Sihon king of the Amorites, the king of Heshbon; and Israel said unto him, Let us pass, we pray thee, through thy land into my place.

11:19  Izrael pak poslal posly k emorejskému králi Síchonovi, králi Chešbónu, a požádal ho: ‚Dovol, abychom prošli tvou zemí ke svému cíli!‘

11:19  Tehdy Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi sídlícímu v Chešbonu. Izrael mu řekl: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí až k nám domů.‘

11:19  Pak poslal Izrael posly k emorejskému králi Síchonovi, králi Chešbónu. Izrael mu řekl: Dovol, ať jen projdeme tvou zemí až na moje území.

11:19  Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému, to jest, k králi Ezebon, a řekl jemu Izrael: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou až k místu svému.

11:19  Misit itaque Israël nuntios ad Sehon regem Amorrhæorum, qui habitabat in Hesebon, et dixerunt ei : Dimitte ut transeam per terram tuam usque ad fluvium.

11:20  But he, also despising the words of Israel, suffered him not to pass through his borders: but gathering an infinite multitude, went out against him to Jasa, and made strong opposition.

11:20  But Sihon trusted not Israel to pass through his coast: but Sihon gathered all his people together, and pitched in Jahaz, and fought against Israel.

11:20  Síchon však Izraeli nedůvěřoval, že by jeho územím jen prošel. Proto shromáždil všechen svůj lid, utábořili se v Jahse a zahájil s Izraelem boj.

11:20  Sichon ale Izraeli nevěřil, že jeho územím jen projde, a tak shromáždil celé své vojsko, utábořil se v Jahce a napadl Izrael.

11:20  Ani Síchon Izraeli nevěřil, že jen projde jeho územím. Síchon shromáždil všechen svůj lid, utábořili se v Jahasu a bojoval s Izraelem.

11:20  Ale Seon nedověřoval Izraelovi, aby přejíti měl pomezí jeho. Protož shromáždil Seon všecken lid svůj, a položili se v Jasa, a bojoval proti Izraelovi.

11:20  Qui et ipse Israël verba despiciens, non dimisit eum transire per terminos suos : sed infinita multitudine congregata, egressus est contra eum in Jasa, et fortiter resistebat.

11:21  And the Lord delivered him, with all his army, into the hands of Israel, and he slew him, and possessed all the land of the Amorrhite, the inhabitant of that country,

11:21  And the Lord God of Israel delivered Sihon and all his people into the hand of Israel, and they smote them: so Israel possessed all the land of the Amorites, the inhabitants of that country.

11:21  Ale Hospodin, Bůh Izraele, vydal Izraeli do rukou Síchona i všechen jeho lid, takže je pobili. Tak Izrael obsadil celou zemi Emorejců, kteří v té zemi sídlili.

11:21  Hospodin, Bůh Izraele, však vydal Sichona i celé jeho vojsko do rukou Izraeli, takže je porazili. Tak Izrael obsadil celou zem Emorejců, kteří tehdy v té zemi bydleli.

11:21  A Hospodin, Bůh Izraele, vydal Síchona a všechen jeho lid Izraeli do ruky a pobili je. Izrael obsadil celou zemi Emorejců, obyvatel oné země.

11:21  I dal Hospodin Bůh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku Izraelských, a porazili je. I opanoval dědičně Izrael všecku zemi Amorejského, té země obyvatele.

11:21  Tradiditque eum Dominus in manus Israël cum omni exercitu suo : qui percussit eum, et possedit omnem terram Amorrhæi habitatoris regionis illius,

11:22  And all the coasts thereof from the Arnon to the Jaboc, and from the wilderness to the Jordan.

11:22  And they possessed all the coasts of the Amorites, from Arnon even unto Jabbok, and from the wilderness even unto Jordan.

11:22  Obsadili celé území Emorejců od Arnónu až k Jaboku a od pouště až k Jordánu.

11:22  Obsadil celé emorejské území od Arnonu k Jaboku a od pouště až po Jordán.

11:22  Obsadili veškeré emorejské území od Arnónu až k Jaboku a od pustiny až k Jordánu.

11:22  A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a od pouště až k Jordánu.

11:22  et universos fines ejus, de Arnon usque Jaboc, et de solitudine usque ad Jordanem.

11:23  So the Lord, the God of Israel, destroyed the Amorrhite, his people of Israel fighting against him, and wilt thou now possess his land?

11:23  So now the Lord God of Israel hath dispossessed the Amorites from before his people Israel, and shouldest thou possess it?

11:23  Nuže, Hospodin, Bůh Izraele, vyhnal Emorejce před svým izraelským lidem. A ty bys to území chtěl obsadit?

11:23  Hospodin, Bůh Izraele, vyhnal Emorejce před svým lidem Izraelem, a ty chceš vyhnat nás?

11:23  Nuže, Hospodin, Bůh Izraele, podrobil Emorejce svému izraelskému lidu, a ty že ho obsadíš?

11:23  Když tedy Hospodin Bůh Izraelský vyhladil Amorejského od tváři lidu svého Izraelského, proč ty chceš panovati nad ním?

11:23  Dominus ergo Deus Israël subvertit Amorrhæum, pugnante contra illum populo suo Israël, et tu nunc vis possidere terram ejus ?

11:24  Are not those things which thy god Chamos possesseth, due to thee by right? But what the Lord our God hath obtained by conquest, shall be our possession:

11:24  Wilt not thou possess that which Chemosh thy god giveth thee to possess? So whomsoever the Lord our God shall drive out from before us, them will we possess.

11:24  Jistě, můžeš obsadit zemi toho, koho ti podrobí tvůj bůh Kemóš. Ale zemi každého, koho před námi vyžene Hospodin, náš Bůh, obsadíme my.

11:24  Nedržíš se snad toho, co ti dal tvůj bůh Kemoš? Stejně tak my se držíme toho, co nám dal Hospodin, náš Bůh.

11:24  Což neobsadíš to, co ti podrobí Kemóš, tvůj bůh, právě a jen to? Vše, co podrobil Hospodin, náš Bůh, nám, to obsadíme my.

11:24  Zdaliž tím, což tobě dal Chámos bůh tvůj k vládařství, vládnouti nemáš? Takž, kterékoli vyhladil Hospodin Bůh náš od tváři naší, jejich dědictvím my vládneme.

11:24  nonne ea quæ possidet Chamos deus tuus, tibi jure debentur ? quæ autem Dominus Deus noster victor obtinuit, in nostram cedent possessionem :

11:25  Unless, perhaps, thou art better than Balac, the son of Sephor, king of Moab: or canst shew that he strove against Israel, and fought against him,

11:25  And now art thou any thing better than Balak the son of Zippor, king of Moab? did he ever strive against Israel, or did he ever fight against them,

11:25  Nuže, jsi snad lepší než moábský král Balák, syn Sipórův? Pustil se on s Izraelem do sporu nebo do boje?

11:25  To jsi o tolik lepší než moábský král Balák, syn Ciporův? Copak se odvážil vzdorovat Izraeli? Copak s ním bojoval?

11:25  Nuže, cožpak jsi opravdu lepší než moábský král Balák, syn Sipórův? Cožpak opravdu vedl při s Izraelci, bojoval snad vážně proti nim?

11:25  K tomu pak, zdali jsi ty čím lepší Baláka syna Seforova, krále Moábského? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy bojoval proti nim?

11:25  nisi forte melior es Balac filio Sephor rege Moab ; aut docere potes, quod jurgatus sit contra Israël, et pugnaverit contra eum,

11:26  Whereas he hath dwelt in Hesebon, and the villages thereof, and in Aroer, and its villages, and in all the cities near the Jordan, for three hundred years. Why have you for so long a time attempted nothing about this claim?

11:26  While Israel dwelt in Heshbon and her towns, and in Aroer and her towns, and in all the cities that be along by the coasts of Arnon, three hundred years? why therefore did ye not recover them within that time?

11:26  Izrael sídlí v Chešbónu a jeho vesnicích, v Aróeru a jeho vesnicích i ve všech městech při Arnónu již tři sta let. Proč jste je za tu dobu nezabrali?

11:26  Už tři sta let bydlí Izrael v Chešbonu a jeho vesnicích, v Aroeru a jeho vesnicích i ve všech městech podél Arnonu. Proč jste je za tu dobu nedobyli zpět?

11:26  Když bydlel Izrael v Chešbónu a v jeho vesnicích, v Aróeru a v jeho vesnicích a ve všech městech, která jsou vedle Arnónu, tři sta let, proč jste je nedobyli zpět během oné doby?

11:26  Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v Aroer, a ve vsech jeho, i ve všech městech, kteráž jsou při pomezí Arnon, za tři sta let. Proč jste jí neodjali v tak dlouhém času?

11:26  quando habitavit in Hesebon et viculis ejus, et in Aroër et villis illius, vel in cunctis civitatibus juxta Jordanem, per trecentos annos. Quare tanto tempore nihil super hac repetitione tentastis ?

11:27  Therefore I do not trespass against thee, but thou wrongest me by declaring an unjust war against me. The Lord be judge, and decide this day, between Israel and the children of Ammon.

11:27  Wherefore I have not sinned against thee, but thou doest me wrong to war against me: the Lord the Judge be judge this day between the children of Israel and the children of Ammon.

11:27  Pokud jde o mne, já jsem se proti tobě neprohřešil, avšak ty se dopouštíš zlého vůči mně, když se chystáš proti mně bojovat. Nechť dnes Hospodin rozhodne mezi Izraelci a Amónovci jako soudce!“

11:27  Já jsem ti tedy nijak neublížil, ale ty mi křivdíš, když proti mně válčíš. Soudce Hospodin ať dnes rozsoudí mezi syny Izraele a syny Amonovými!“

11:27  Já jsem se vůči tobě neprohřešil, avšak ty proti mně pácháš zlo, ⌈když proti mně chceš vést⌉ válku. Ať dnes Hospodin rozhodne jako soudce mezi syny Izraele a mezi syny Amónovými.

11:27  Protož ne já provinil jsem proti tobě, ale ty mně zle činíš, bojuje proti mně. Nechť soudí Hospodin soudce dnes mezi syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými.

11:27  Igitur non ego pecco in te, sed tu contra me male agis, indicens mihi bella non justa. Judicet Dominus arbiter hujus diei inter Israël, et inter filios Ammon.

11:28  And the king of the children of Ammon would not hearken to the words of Jephte, which he sent him by the messengers.

11:28  Howbeit the king of the children of Ammon hearkened not unto the words of Jephthah which he sent him.

11:28  Ale král Amónovců nechtěl slyšet vzkaz, který mu Jiftách poslal.

11:28  Amonský král ale na tato Jiftachova slova vůbec nedbal.

11:28  Ale král synů Amónových neposlechl Jiftáchova slova, která mu vzkázal.

11:28  Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte, kteráž vzkázal jemu.

11:28  Noluitque acquiescere rex filiorum Ammon verbis Jephte, quæ per nuntios mandaverat.

11:29  Therefore the spirit of the Lord came upon Jephte, and going round Galaad, and Manasses, and Maspha of Galaad, and passing over from thence to the children of Ammon,

11:29  Then the Spirit of the Lord came upon Jephthah, and he passed over Gilead, and Manasseh, and passed over Mizpeh of Gilead, and from Mizpeh of Gilead he passed over unto the children of Ammon.

11:29  Tu spočinul na Jiftáchovi duch Hospodinův a on táhl Gileádem a Manasesem do Mispy gileádské a z Mispy gileádské táhl proti Amónovcům.

11:29  Na Jiftachovi tehdy spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, prošel gileádskou Micpou a odtud vytáhl proti Amoncům.

11:29  Tu na Jiftáchovi spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, táhl i Mispou gileádskou a z Mispy gileádské táhl k synům Amónovým.

11:29  V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze Galád a Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským.

11:29  Factus est ergo super Jephte spiritus Domini, et circuiens Galaad et Manasse, Maspha quoque Galaad, et inde transiens ad filios Ammon,

11:30  He made a vow to the Lord, saying: If thou wilt deliver the children of Ammon into my hands,

11:30  And Jephthah vowed a vow unto the Lord, and said, If thou shalt without fail deliver the children of Ammon into mine hands,

11:30  Jiftách složil Hospodinu slib: „Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou,

11:30  Jiftach dal Hospodinu slib: „Jestli mi vydáš Amonce do rukou

11:30  Jiftách tehdy učinil slib Hospodinu. Řekl: Jestliže opravdu vydáš syny Amónovy do mé ruky,

11:30  (Učinil pak Jefte slib Hospodinu, a řekl: Jestliže jistotně dáš mi Ammonitské v ruku mou:

11:30  votum vovit Domino, dicens : Si tradideris filios Ammon in manus meas,

11:31  Whosoever shall first come forth out of the doors of my house, and shall meet me, when I return in peace from the children of Ammon, the same will I offer a holocaust to the Lord.

11:31  Then it shall be, that whatsoever cometh forth of the doors of my house to meet me, when I return in peace from the children of Ammon, shall surely be the Lord’s, and I will offer it up for a burnt offering.

11:31  ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť.“

11:31  a vrátím se domů jako vítěz, první, co mi vyjde ze vrat naproti, připadne Hospodinu jako má zápalná oběť.“

11:31  stane se toto: Cokoli vycházející, co mi vyjde naproti ze dveří mého domu, až se v pokoji navrátím od synů Amónových, bude patřit Hospodinu a přinesu to jako zápalnou oběť.

11:31  I stane se, že což by koli vyšlo ze dveří domu mého mně vstříc, když se vrátím v pokoji od Ammonitských, bude Hospodinovo, abych to obětoval v obět zápalnou.)

11:31  quicumque primus fuerit egressus de foribus domus meæ, mihique occurrerit revertenti cum pace a filiis Ammon, eum holocaustum offeram Domino.

11:32  And Jephte passed over to the children of Ammon to fight against them: and the Lord delivered them into his hands.

11:32  So Jephthah passed over unto the children of Ammon to fight against them; and the Lord delivered them into his hands.

11:32  Nato táhl Jiftách do boje proti Amónovcům a Hospodin mu je vydal do rukou.

11:32  Jiftach vytáhl do boje proti Amoncům a Hospodin mu je vydal do rukou.

11:32  Potom Jiftách táhl k synům Amónovým, aby proti nim bojoval, a Hospodin je vydal do jeho ruky.

11:32  Přitáhl tedy Jefte na Ammonitské, aby bojoval proti nim, a dal je Hospodin v ruku jeho.

11:32  Transivitque Jephte ad filios Ammon, ut pugnaret contra eos : quos tradidit Dominus in manus ejus.

11:33  And he smote them from Aroer till you come to Mennith, twenty cities, and as far as Abel, which is set with vineyards, with a very great slaughter: and the children of Ammon were humbled by the children of Israel.

11:33  And he smote them from Aroer, even till thou come to Minnith, even twenty cities, and unto the plain of the vineyards, with a very great slaughter. Thus the children of Ammon were subdued before the children of Israel.

11:33  Připravil jim zdrcující porážku mezi Aróerem a cestou do Minítu a až po Ábel-keramím, totiž dvaceti městům. Tak byli Amónovci před syny Izraele pokořeni.

11:33  Zpustošil dvacet měst od Aroeru směrem k Minítu až po Abel-keramim. Kvůli té hrozné porážce se tenkrát Amonci museli před syny Izraele pokořit.

11:33  A pobíjel je od Aróeru, až tam, kudy se jde do Minítu, dvacet měst až po Ábel–keramím, tuze velkou porážkou. Synové Amónovi byli před syny Izraele pokořeni.

11:33  I pobil je od Aroer, až kudy se jde do Mennit, dvadceti měst, a až do Abel vinic porážkou velikou velmi; a sníženi jsou Ammonitští před syny Izraelskými.

11:33  Percussitque ab Aroër usque dum venias in Mennith, viginti civitates, et usque ad Abel, quæ est vineis consita, plaga magna nimis : humiliatique sunt filii Ammon a filiis Israël.

11:34  And when Jephte returned into Maspha, to his house, his only daughter met him with timbrels and with dances: for he had no other children.

11:34  And Jephthah came to Mizpeh unto his house, and, behold, his daughter came out to meet him with timbrels and with dances: and she was his only child; beside her he had neither son nor daughter.

11:34  Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, vychází mu naproti s bubínky a s tancem jeho dcera. Měl jenom tu jedinou, kromě ní neměl syna ani dceru.

11:34  Jiftach se vracel domů do Micpy a hle, kdo mu vychází naproti – jeho dcera tančící za zvuku tamburín! Byla to jeho jediná. Neměl syna ani dceru kromě ní.

11:34  Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, jeho dcera mu vyšla naproti s tamburínkami a s tanci. Neměl mimo ni syna ani dceru, pouze ji, jedináčka.

11:34  Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému, aj, dcera jeho vyšla jemu vstříc s bubny a s houfem plésajících; kterouž měl toliko jedinou, aniž měl kterého syna aneb jiné dcery.

11:34  Revertente autem Jephte in Maspha domum suam, occurrit ei unigenita filia sua cum tympanis et choris : non enim habebat alios liberos.

11:35  And when he saw her, he rent his garments, and said: Alas! my daughter, thou hast deceived me, and thou thyself art deceived: for I have opened my mouth to the Lord, and I can do no other thing.

11:35  And it came to pass, when he saw her, that he rent his clothes, and said, Alas, my daughter! thou hast brought me very low, and thou art one of them that trouble me: for I have opened my mouth unto the Lord, and I cannot go back.

11:35  Jak ji uviděl, roztrhl své roucho a zvolal: „Ach, má dcero, srazilas mě do prachu, uvrhla jsi mě do zkázy! Zavázal jsem se svými ústy Hospodinu a nemohu to vzít zpět.“

11:35  Jakmile ji spatřil, roztrhl svá roucha: „Ach, má dcero!“ vykřikl. „Taková pohroma! Přivedla jsi mě do neštěstí! Já jsem dal slovo Hospodinu a nemohu je vzít zpět!“

11:35  I stalo se, jak ji uviděl, že roztrhl své roucho a řekl: Běda, má dcero, nadobro jsi mě srazila. Ty ⌈na mě přivádíš zkázu.⌉ Já jsem se zavázal Hospodinu svými ústy a nemohu to vzít zpět.

11:35  Stalo se pak, že když uzřel ji, roztrhl roucha svá a řekl: Ach, dcero má, velices mne ponížila; nebo jsi z těch, jenž mne kormoutí, poněvadž jsem tak řekl Hospodinu, aniž budu moci odvolati toho.

11:35  Qua visa, scidit vestimenta sua, et ait : Heu me, filia mea ! decepisti me, et ipsa decepta es : aperui enim os meum ad Dominum, et aliud facere non potero.

11:36  And she answered him: My father, if thou hast opened thy mouth to the Lord, do unto me whatsoever thou hast promised, since the victory hath been granted to thee, and revenge of thy enemies.

11:36  And she said unto him, My father, if thou hast opened thy mouth unto the Lord, do to me according to that which hath proceeded out of thy mouth; forasmuch as the Lord hath taken vengeance for thee of thine enemies, even of the children of Ammon.

11:36  Ona mu odpověděla: „Můj otče, když ses svými ústy zavázal Hospodinu, učiň se mnou, co jsi vyřkl, za to, co Hospodin pro tebe učinil, abys mohl vykonat pomstu nad svými nepřáteli, nad Amónovci.“

11:36  „Otče můj,“ řekla mu ona, „ty jsi dal slovo Hospodinu? Udělej se mnou, co jsi slíbil – Hospodin ti přece dopřál pomstu nad tvými nepřáteli Amonci.“

11:36  Nato mu řekla: Můj otče, zavázal ses Hospodinu svými ústy. Nalož se mnou podle toho, co vyšlo z tvých úst, poté, co za tebe Hospodin vykonal pomstu nad tvými nepřáteli ze synů Amónových.

11:36  Jemuž ona odpověděla: Můj otče, jestliže jsi tak řekl Hospodinu, učiň mi podlé toho, jakžs mluvil; kdyžť jen dal Hospodin pomstu nad nepřátely tvými, Ammonitskými.

11:36  Cui illa respondit : Pater mi, si aperuisti os tuum ad Dominum, fac mihi quodcumque pollicitus es, concessa tibi ultione atque victoria de hostibus tuis.

11:37  And she said to her father: Grant me only this, which I desire: Let me go, that I may go about the mountains for two months, and may bewail my virginity with my companions.

11:37  And she said unto her father, Let this thing be done for me: let me alone two months, that I may go up and down upon the mountains, and bewail my virginity, I and my fellows.

11:37  Požádala pak svého otce: „Nechť je mi dovoleno toto: Ponech mi dva měsíce. Ráda bych odešla do hor a oplakávala se svými družkami své panenství.“

11:37  Potom svého otce požádala: „Prosím jen o jedno: Pusť mě na dva měsíce, ať smím chodit po horách a se svými družkami plakat nad mým panenstvím.“

11:37  Dále svému otci řekla: Ať je se mnou uzavřena tato úmluva: Nech mi dva měsíce. Chci odejít se svými přítelkyněmi, budu se rozplývat nářkem na horách a budu oplakávat své panenství.

11:37  Řekla také otci svému: Nechť toliko toto obdržím: Odpusť mne na dva měsíce, ať jdu a vejdu na hory a opláči panenství svého, já i družičky mé.

11:37  Dixitque ad patrem : Hoc solum mihi præsta quod deprecor : dimitte me ut duobus mensibus circumeam montes, et plangam virginitatem meam cum sodalibus meis.

11:38  And he answered her: Go. And he sent her away for two months. And when she was gone with her comrades and companions, she mourned her virginity in the mountains.

11:38  And he said, Go. And he sent her away for two months: and she went with her companions, and bewailed her virginity upon the mountains.

11:38  On jí řekl: „Jdi.“ Propustil ji na dva měsíce a ona odešla se svými družkami, aby na horách oplakávala své panenství.

11:38  „Jdi,“ řekl jí a propustil ji na dva měsíce. Šla tedy se svými družkami do hor a oplakávala své panenství.

11:38  Odpověděl jí: Jdi. Dal jí na to dva měsíce a ona šla se svými přítelkyněmi a oplakávala v horách své panenství.

11:38  Kterýž řekl: Jdi. I propustil ji na dva měsíce. Odešla tedy ona i družičky její, a plakala panenství svého na horách.

11:38  Cui ille respondit : Vade. Et dimisit eam duobus mensibus. Cumque abiisset cum sociis ac sodalibus suis, flebat virginitatem suam in montibus.

11:39  And the two months being expired, she returned to her father, and he did to her as he had vowed, and she knew no man. From thence came a fashion in Israel, and a custom has been kept:

11:39  And it came to pass at the end of two months, that she returned unto her father, who did with her according to his vow which he had vowed: and she knew no man. And it was a custom in Israel,

11:39  Po uplynutí dvou měsíců se vrátila k otci a on splnil slib, který o ní učinil. Muže nepoznala. V Izraeli se pak stalo zvykem,

11:39  Po dvou měsících se vrátila ke svému otci a ten s ní udělal, co slíbil. Nikdy nepoznala muže. Tak vznikl v Izraeli ten zvyk,

11:39  I stalo se po dvou měsících, když se navrátila k svému otci, že s ní naložil podle svého slibu, který dal. Ona nepoznala muže. Stalo se pak v Izraeli zvykem,

11:39  A při dokonání dvou měsíců navrátila se k otci svému, a vykonal při ní slib svůj, kterýž byl učinil. Ona pak nepoznala muže. I byl ten obyčej v Izraeli,

11:39  Expletisque duobus mensibus, reversa est ad patrem suum, et fecit ei sicut voverat, quæ ignorabat virum. Exinde mos increbruit in Israël, et consuetudo servata est,

11:40  That, from year to year, the daughters of Israel assemble together, and lament the daughter of Jephte the Galaadite, for four days.

11:40  That the daughters of Israel went yearly to lament the daughter of Jephthah the Gileadite four days in a year.

11:40  že izraelské dívky vycházívají rok co rok po čtyři dny v roce opěvovat dceru Jiftácha Gileádského.

11:40  že izraelské dívky chodí rok co rok na čtyři dny oplakávat dceru Jiftacha Gileádského.

11:40  že se ⌈rok co rok⌉ dcery Izraele scházely, aby si připomínaly dceru Jiftácha Gileádského po čtyři dny v roce.

11:40  Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské, aby plakaly nad dcerou Jefte Galádského za čtyři dni v roce.

11:40  ut post anni circulum conveniant in unum filiæ Israël, et plangant filiam Jephte Galaaditæ diebus quatuor.

Chapter 12

12:1  But behold there arose a sedition in Ephraim. And passing towards the north, they said to Jephte: When thou wentest to fight against the children of Ammon, why wouldst thou not call us, that we might go with thee? Therefore we will burn thy house.

12:1  And the men of Ephraim gathered themselves together, and went northward, and said unto Jephthah, Wherefore passedst thou over to fight against the children of Ammon, and didst not call us to go with thee? we will burn thine house upon thee with fire.

12:1  I svolali se efrajimští muži a táhli k severu. Vyčítali Jiftáchovi: „Proč jsi táhl do boje proti Amónovcům a nezavolal jsi nás, abychom šli s tebou? Zapálíme ti dům nad hlavou!“

12:1  Efraimští muži se zatím sešikovali a překročili Jordán směrem k Cafonu. „Proč jsi nás nepozval, abychom šli s tebou, když jsi táhl do boje proti Amoncům?“ vyčítali Jiftachovi. „Zapálíme ti dům nad hlavou!“

12:1  Efrajimští ⌈muži byli svoláni, táhli⌉ na sever a řekli Jiftáchovi: Proč jsi táhl bojovat proti synům Amónovým, a nás jsi nezavolal, abychom šli s tebou? Tvůj dům nad tebou spálíme ohněm.

12:1  Shromáždili se pak muži Efraim, a přešedše k straně půlnoční, řekli k Jefte: Proč jsi vyšel k boji proti Ammonitským, a nepovolal jsi nás, abychom šli s tebou? Dům tvůj i tebe ohněm spálíme.

12:1  Ecce autem in Ephraim orta est seditio : nam transeuntes contra aquilonem, dixerunt ad Jephte : Quare vadens ad pugnam contra filios Ammon, vocare nos noluisti, ut pergeremus tecum ? igitur incendemus domum tuam.

12:2  And he answered them: I and my people were at great strife with the children of Ammon: and I called you to assist me, and you would not do it.

12:2  And Jephthah said unto them, I and my people were at great strife with the children of Ammon; and when I called you, ye delivered me not out of their hands.

12:2  Jiftách jim odpověděl: „Já i můj lid jsme měli s Amónovci těžký spor. Ač jsem vás úpěnlivě volal, nevysvobodili jste mě z jejich rukou.

12:2  Jiftach jim odpověděl: „Já a můj lid jsme měli s Amonci těžkou při. Volal jsem vás, ale nepřišli jste mi proti nim na pomoc.

12:2  Nato jim Jiftách řekl: Byl jsem mužem velikého sporu, já a můj lid, se syny Amónovými. Volal jsem k vám o pomoc, ale nezachránili jste mě z jejich ruky.

12:2  K nimž řekl Jefte: Nesnáz jsem měl já a lid můj s Ammonitskými velikou; tedy povolal jsem vás, ale nevysvobodili jste mne z ruky jejich.

12:2  Quibus ille respondit : Disceptatio erat mihi et populo meo contra filios Ammon vehemens : vocavique vos, ut præberetis mihi auxilium, et facere noluistis.

12:3  And when I saw this, I put my life in my own hands, and passed over against the children of Ammon and the Lord delivered them into my hands. What have I deserved, that you should rise up to fight against me?

12:3  And when I saw that ye delivered me not, I put my life in my hands, and passed over against the children of Ammon, and the Lord delivered them into my hand: wherefore then are ye come up unto me this day, to fight against me?

12:3  Když jsem zjistil, že mě nevysvobodíte, nasadil jsem vlastní život a táhl jsem na Amónovce. A Hospodin mi je vydal do rukou. Proč jste tedy dnes na mě vytáhli? Abyste proti mně bojovali?“

12:3  Když jsem viděl, že mi nepomůžete, nasadil jsem vlastní život, vytáhl jsem proti Amoncům a Hospodin mi je vydal do rukou. Proč jste dnes za mnou přišli? Bojovat se mnou?“

12:3  Když jsem viděl, že mě nezachráníte, ⌈vystavil jsem tedy svůj život nebezpečí,⌉ táhl jsem na syny Amónovy a Hospodin mi je vydal do ruky. Proč jste na mě tohoto dne vytáhli, abyste proti mně bojovali?

12:3  Protož vida, že jste mne nevysvobodili, odvážil jsem se života svého, a táhl jsem proti Ammonitským, i dal je Hospodin v ruku mou. Ale proč jste dnes přišli ke mně? Zdali abyste bojovali proti mně?

12:3  Quod cernens, posui animam meam in manibus meis, transivique ad filios Ammon, et tradidit eos Dominus in manus meas. Quid commerui, ut adversum me consurgatis in prælium ?

12:4  Then calling to him all the men of Galaad, he fought against Ephraim: and the men of Galaad defeated Ephraim, because he had said: Galaad is a fugitive of Ephraim, and dwelleth in the midst of Ephraim and Manasses.

12:4  Then Jephthah gathered together all the men of Gilead, and fought with Ephraim: and the men of Gilead smote Ephraim, because they said, Ye Gileadites are fugitives of Ephraim among the Ephraimites, and among the Manassites.

12:4  Jiftách shromáždil všechny gileádské muže, bojoval s Efrajimem a gileádští muži Efrajima pobili. Ti totiž říkali: „Vy Gileáďané jste efrajimští uprchlíci, zmítáte se mezi Efrajimem a Manasesem.“

12:4  Jiftach tedy shromáždil všechny gileádské muže a pustil se do boje proti Efraimovi. Gileádští muži na ně udeřili, protože Efraimci říkali: „Vy Gileáďané jste jen uprchlíci z Efraima – uprostřed Efraima a Manasese!“

12:4  Pak Jiftách shromáždil všechny gileádské muže, bojoval s Efrajimem a gileádští muži pobili Efrajimce, protože řekli: Vy Gileáďané jste efrajimští uprchlíci ⌈uprostřed Efrajima a uprostřed Manasesa.⌉

12:4  Tedy shromáždil Jefte všecky muže Galádské, a bojoval s Efraimem. I porazili muži Galád Efraimské, nebo pravili poběhlci Efraimští: Vy Galádští jste u prostřed Efraima a u prostřed Manassesa.

12:4  Vocatis itaque ad se cunctis viris Galaad, pugnabat contra Ephraim : percusseruntque viri Galaad Ephraim, quia dixerat : Fugitivus est Galaad de Ephraim, et habitat in medio Ephraim et Manasse.

12:5  And the Galaadites secured the fords of the Jordan, by which Ephraim was to return. And when any one of the number of Ephraim came thither in the flight, and said: I beseech you let me pass: the Galaadites said to him: Art thou not an Ephraimite? If he said: I am not:

12:5  And the Gileadites took the passages of Jordan before the Ephraimites: and it was so, that when those Ephraimites which were escaped said, Let me go over; that the men of Gilead said unto him, Art thou an Ephraimite? If he said, Nay;

12:5  Gileád dobyl na Efrajimovi jordánské brody. Když nyní řekl někdo z efrajimských uprchlíků: „Rád bych se přebrodil“, zeptali se ho gileádští muži: „Jsi Efratejec?“ Jestliže odvětil „Nejsem“,

12:5  Gileáďané tehdy Efraimcům obsadili jordánské brody, a kdykoli někdo z efraimských uprchlíků žádal: „Nechte mě přejít,“ Gileáďané se ho ptali: „Nejsi Efraimec?“ Když odpověděl: „Nejsem,“

12:5  Gileád dobyl na Efrajimovi jordánské brody. Kdykoli se stalo, že efrajimští uprchlíci říkali: Chci se přebrodit, tu jim gileádští muži odpověděli: Ty jsi Efratejec? Pokud řekl: Nejsem,

12:5  Odjali Galádští též i brody Jordánské Efraimským. A bylo, že když kdo z utíkajících Efraimských řekl: Nechať přejdu, řekli jemu muži Galádští: Jsi-li Efratejský? Jestliže řekl: Nejsem,

12:5  Occupaveruntque Galaaditæ vada Jordanis, per quæ Ephraim reversurus erat. Cumque venisset ad ea de Ephraim numero, fugiens, atque dixisset : Obsecro ut me transire permittatis : dicebant ei Galaaditæ : Numquid Ephrathæus es ? quo dicente : Non sum :

12:6  They asked him: Say then, Scibboleth, which is interpreted, An ear of corn. But he answered, Sibboleth, not being able to express an ear of corn by the same letter. Then presently they took him and killed him in the very passage of the Jordan. And there fell at that time of Ephraim, two and forty thousand.

12:6  Then said they unto him, Say now Shibboleth: and he said Sibboleth: for he could not frame to pronounce it right. Then they took him, and slew him at the passages of Jordan: and there fell at that time of the Ephraimites forty and two thousand.

12:6  vyzvali ho: „Tak řekni šibbolet!“ On však řekl: „Sibbolet“ a nedokázal to přesně vyslovit. Tu ho popadli a zabili při jordánských brodech. Toho času padlo z Efrajima čtyřicet dva tisíce mužů.

12:6  vyzvali ho: „Tak řekni: Šibolet.“ Když ale řekl: Sibolet (protože to neuměl vyslovit správně), popadli ho a zamordovali. Tenkrát u těch jordánských brodů padlo 42 000 Efraimců.

12:6  poručili mu: Tak řekni: Šibbolet. Pokud řekl: Sibbolet a nedokázal to vyslovit správně, chytili ho a zabili ho tam u jordánských brodů. V oné době padlo z Efrajima čtyřicet dva tisíce mužů.

12:6  Tedy řekli jemu: Rci hned Šibolet. I řekl: Sibolet, aniž dobře mohl vyřknouti toho. Tedy pochytíce jej, zamordovali ho u brodu Jordánského. I padlo toho času z Efraima čtyřidceti a dva tisíce.

12:6  interrogabant eum : Dic ergo Scibboleth, quod interpretatur Spica. Qui respondebat : Sibboleth : eadem littera spicam exprimere non valens. Statimque apprehensum jugulabant in ipso Jordanis transitu. Et ceciderunt in illo tempore de Ephraim quadraginta duo millia.

12:7  And Jephte, the Galaadite, judged Israel six years: and he died, and was buried in his city of Galaad.

12:7  And Jephthah judged Israel six years. Then died Jephthah the Gileadite, and was buried in one of the cities of Gilead.

12:7  Jiftách soudil Izraele po šest let. I zemřel Jiftách Gileádský a byl pochován v jednom z gileádských měst.

12:7  Jiftach soudil Izrael šest let. Když Jiftach Gileádský zemřel, byl pohřben ve svém městě v Gileádu.

12:7  Jiftách soudil Izrael šest let. I zemřel Jiftách Gileádský a byl pohřben v jednom z gileádských měst.

12:7  Soudil pak Jefte Izraele šest let; a umřel Jefte Galádský, a pochován jest v jednom z měst Galádských.

12:7  Judicavit itaque Jephte Galaadites Israël sex annis : et mortuus est, ac sepultus in civitate sua Galaad.

12:8  After him Abesan of Bethlehem judged Israel:

12:8  And after him Ibzan of Beth–lehem judged Israel.

12:8  Po něm soudil Izraele Ibsán z Bét-lechemu.

12:8  Po něm byl v Izraeli soudcem Ibcan z Betléma.

12:8  Po něm soudil Izrael Ibsán z Bét–lechemu.

12:8  Potom soudil po něm Izraele Abesam z Betléma.

12:8  Post hunc judicavit Israël Abesan de Bethlehem :

12:9  He had thirty sons, and as many daughters, whom he sent abroad, and gave to husbands, and took wives for his sons, of the same number, bringing them into his house. And he judged Israel seven years:

12:9  And he had thirty sons, and thirty daughters, whom he sent abroad, and took in thirty daughters from abroad for his sons. And he judged Israel seven years.

12:9  Měl třicet synů. Třicet dcer vyvdal jinam a třicet dívek přivedl svým synům odjinud. Soudil Izraele po sedm let.

12:9  Měl třicet synů a třicet dcer. Ty provdal jinam a svým synům přivedl třicet dívek odjinud. Soudil Izrael sedm let.

12:9  Ten měl třicet synů. Třicet dcer vyvdal pryč a třicet dcer přivedl pro své syny odjinud. Izrael soudil sedm let.

12:9  A měl třidceti synů a třidceti dcer, kteréž rozevdal od sebe, a třidceti žen přivedl od jinud synům svým. I soudil Izraele sedm let.

12:9  qui habuit triginta filios, et totidem filias, quas emittens foras, maritis dedit, et ejusdem numeri filiis suis accepit uxores, introducens in domum suam. Qui septem annis judicavit Israël :

12:10  And he died, and was buried in Bethlehem.

12:10  Then died Ibzan, and was buried at Beth–lehem.

12:10  I zemřel Ibsán a byl pochován v Bét-lechemu.

12:10  Když Ibcan zemřel, byl pohřben v Betlémě.

12:10  I zemřel Ibsán a byl pohřben v Bét–lechemu.

12:10  A umřev Abesam, pochován jest v Betlémě.

12:10  mortuusque est, ac sepultus in Bethlehem.

12:11  To him succeeded Ahialon, a Zabulonite: and he judged Israel ten years:

12:11  And after him Elon, a Zebulonite, judged Israel; and he judged Israel ten years.

12:11  Po něm soudil Izraele Elón Zabulónský. Soudil Izraele po deset let.

12:11  Po něm byl v Izraeli soudcem Elon Zabulonský. Ten soudil Izrael deset let.

12:11  Po něm soudil Izrael Elón Zabulónský. Soudil Izrael deset let.

12:11  Po něm pak soudil Izraele Elon Zabulonský; ten soudil Izraele deset let.

12:11  Cui successit Ahialon Zabulonites : et judicavit Israël decem annis :

12:12  And he died, and was buried in Zabulon.

12:12  And Elon the Zebulonite died, and was buried in Aijalon in the country of Zebulun.

12:12  I zemřel Elón Zabulónský a byl pochován v Ajalónu v zabulónské zemi.

12:12  Když Elon Zabulonský zemřel, byl pohřben v Ajalonu v zabulonském kraji.

12:12  I zemřel Elón Zabulónský a byl pohřben v Ajalónu v zabulónské zemi.

12:12  I umřel Elon Zabulonský, a pochován jest v Aialon, v zemi Zabulon.

12:12  mortuusque est, ac sepultus in Zabulon.

12:13  After him, Abdon, the son of Illel, a Pharathonite, judged Israel:

12:13  And after him Abdon the son of Hillel, a Pirathonite, judged Israel.

12:13  Po něm soudil Izraele Abdón, syn Hiléla Pireatónského.

12:13  Po něm byl v Izraeli soudcem Abdon, syn Hilela Piratonského.

12:13  Po něm soudil Izrael Abdón, syn Hiléla Pireatónského.

12:13  Potom soudil Izraele Abdon syn Hellelův Faratonský.

12:13  Post hunc judicavit Israël Abdon filius Illel Pharathonites :

12:14  And he had forty sons, and of them thirty grandsons, mounted upon seventy ass colts, and he judged Israel eight years:

12:14  And he had forty sons and thirty nephews, that rode on threescore and ten ass colts: and he judged Israel eight years.

12:14  Měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslátkách. Soudil Izraele po osm let.

12:14  Ten měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslech. Soudil Izrael osm let.

12:14  Ten měl čtyřicet synů a třicet vnuků jezdících na sedmdesáti oslech. Soudil Izrael osm let.

12:14  Ten měl čtyřidceti synů a třidceti vnuků, kteříž jezdili na sedmdesáti mezcích; i soudil Izraele osm let.

12:14  qui habuit quadraginta filios, et triginta ex eis nepotes, ascendentes super septuaginta pullos asinarum. Et judicavit Israël octo annis :

12:15  And he died, and was buried in Pharathon, in the land of Ephraim, in the mount of Amalech.

12:15  And Abdon the son of Hillel the Pirathonite died, and was buried in Pirathon in the land of Ephraim, in the mount of the Amalekites.

12:15  I zemřel Abdón, syn Hiléla Pireatónského, a byl pochován v Pireatónu v efrajimské zemi v Amáleckém pohoří.

12:15  Když Abdon, syn Hilela Piratonského, zemřel, byl pohřben v Piratonu v efraimském kraji na Amalekově pohoří.

12:15  I zemřel Abdón, syn Hiléla Pireatónského, a byl pohřben v Pireatónu v efrajimské zemi v Amáleckém pohoří.

12:15  Umřev pak Abdon syn Hellelův Faratonský, pohřben jest v Faraton, v zemi Efraim na hoře Amalechitské.

12:15  mortuusque est, ac sepultus in Pharathon terræ Ephraim, in monte Amalec.

Chapter 13

13:1  And the children of Israel did evil again in the sight of the Lord: and he delivered them into the hands of the Philistines forty years.

13:1  And the children of Israel did evil again in the sight of the Lord; and the Lord delivered them into the hand of the Philistines forty years.

13:1  Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Pelištejců.

13:1  Synové Izraele pak znovu jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Filištínů.

13:1  Synové Izraele dále páchali to, co je v Hospodinových očích zlé, a Hospodin je vydal na čtyřicet let do ruky Pelištejců.

13:1  Tedy opět synové Izraelští činili to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, i vydal je Hospodin v ruce Filistinských za čtyřidceti let.

13:1  Rursumque filii Israël fecerunt malum in conspectu Domini : qui tradidit eos in manus Philisthinorum quadraginta annis.

13:2  Now there was a certain man of Saraa, and of the race of Dan, whose name was Manue, and his wife was barren.

13:2  And there was a certain man of Zorah, of the family of the Danites, whose name was Manoah; and his wife was barren, and bare not.

13:2  Byl jeden muž ze Soreje, z danovské čeledi, jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila.

13:2  Byl jeden muž z Coreje, z Danova rodu, a jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a neměla děti.

13:2  Byl jeden muž ze Soreje z danovské čeledi jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila.

13:2  Byl pak muž jeden z Zaraha, z čeledi Dan, jménem Manue, jehož manželka byla neplodná a nerodila.

13:2  Erat autem quidam vir de Saraa, et de stirpe Dan, nomine Manue, habens uxorem sterilem.

13:3  And an angel of the Lord appeared to her, and said: Thou art barren and without children: but thou shalt conceive and bear a son.

13:3  And the angel of the Lord appeared unto the woman, and said unto her, Behold now, thou art barren, and bearest not: but thou shalt conceive, and bear a son.

13:3  I ukázal se té ženě Hospodinův posel a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná, nerodila jsi, avšak otěhotníš a porodíš syna.

13:3  Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: „Hle, byla jsi neplodná a bezdětná, ale počneš a porodíš syna.

13:3  Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: Jen pohleď: Jsi neplodná a nerodila jsi, ale otěhotníš a porodíš syna.

13:3  I ukázal se anděl Hospodinův ženě té a řekl jí: Aj, nyní jsi neplodná, aniž jsi rodila; počneš pak a porodíš syna.

13:3  Cui apparuit angelus Domini, et dixit ad eam : Sterilis es et absque liberis : sed concipies, et paries filium.

13:4  Now therefore beware, and drink no wine nor strong drink, and eat not any unclean thing.

13:4  Now therefore beware, I pray thee, and drink not wine nor strong drink, and eat not any unclean thing:

13:4  Proto se teď měj na pozoru: nepij víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého.

13:4  Proto teď dávej pozor, abys nepila víno ani pivo a nejedla nic nečistého.

13:4  Nuže, měj se bedlivě na pozoru: Nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst nic nečistého.

13:4  Protož nyní vystříhej se, abys vína nepila aneb nápoje opojného, a abys nejedla nic nečistého.

13:4  Cave ergo ne bibas vinum ac siceram, nec immundum quidquam comedas :

13:5  Because thou shalt conceive, and bear a son, and no razor shall touch his head: for he shall be a Nazarite of God, from his infancy, and from his mother's womb, and he shall begin to deliver Israel from the hands of the Philistines.

13:5  For, lo, thou shalt conceive, and bear a son; and no razor shall come on his head: for the child shall be a Nazarite unto God from the womb: and he shall begin to deliver Israel out of the hand of the Philistines.

13:5  Hle, otěhotníš a porodíš syna, ale jeho hlavy se nesmí dotknout břitva; ten chlapec bude od mateřského života Boží zasvěcenec. On začne vysvobozovat Izraele z rukou Pelištejců.“

13:5  Hle, počneš a porodíš syna. Jeho hlavy se nesmí dotknout břitva, protože bude už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. On začne zachraňovat Izrael z rukou Filištínů.“

13:5  Neboť hle, budeš těhotná a porodíš syna. Na jeho hlavu nevstoupí břitva, protože ten chlapec bude od těhotenství Boží nazír. On začne zachraňovat Izrael z ruky Pelištejců.

13:5  Nebo aj, počneš a porodíš syna, a břitva ať nevchází na hlavu jeho, nebo bude to dítě od života Nazarejský Boží, a tenť počne vysvobozovati Izraele z ruky Filistinských.

13:5  quia concipies, et paries filium, cujus non tanget caput novacula : erit enim nazaræus Dei ab infantia sua et ex matris utero, et ipse incipiet liberare Israël de manu Philisthinorum.

13:6  And when she was come to her husband, she said to him: A man of God came to me, having the countenance of an angel, very awful. And when I asked him whence he came, and by what name he was called, he would not tell me:

13:6  Then the woman came and told her husband, saying, A man of God came unto me, and his countenance was like the countenance of an angel of God, very terrible: but I asked him not whence he was, neither told he me his name:

13:6  Žena přišla povědět svému muži: „Přišel ke mně muž Boží; vypadal jako Boží posel, tak byl hrozný. Ani jsem se ho nezeptala, odkud je, a on mi své jméno nepověděl.

13:6  Žena šla a vyprávěla svému muži: „Přišel za mnou Boží muž, vypadal jako Boží anděl! Samou hrůzou jsem se nezeptala, odkud je. Neřekl mi ani své jméno,

13:6  Ta žena šla a řekla svému muži: Přišel ke mně muž Boží. Jeho vzhled byl jako vzhled Božího anděla, velmi hrozný. Nezeptala jsem se ho, odkud je, ani on mi neoznámil své jméno.

13:6  I přišla žena a pověděla to muži svému, řkuci: Muž Boží přišel ke mně, jehož oblíčej byl jako oblíčej anděla Božího, hrozný velmi, a neotázala jsem se jeho, odkud by byl, ani mi svého jména neoznámil.

13:6  Quæ cum venisset ad maritum suum, dixit ei : Vir Dei venit ad me, habens vultum angelicum, terribilis nimis. Quem cum interrogassem quis esset, et unde venisset, et quo nomine vocaretur, noluit mihi dicere :

13:7  But he answered thus: Behold thou shalt conceive and bear a son: beware thou drink no wine, nor strong drink, nor eat any unclean thing: for the child shall be a Nazarite of God from his infancy, from his mother's womb until the day of his death.

13:7  But he said unto me, Behold, thou shalt conceive, and bear a son; and now drink no wine nor strong drink, neither eat any unclean thing: for the child shall be a Nazarite to God from the womb to the day of his death.

13:7  Řekl mi: ‚Hle, otěhotníš a porodíš syna. Nepij teď víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého, protože ten chlapec bude od mateřského života až do dne své smrti Boží zasvěcenec.‘“

13:7  ale oznámil mi: ‚Hle, počneš a porodíš syna. Proto teď nepij víno ani pivo a nejez nic nečistého, protože ten chlapec bude od matčina lůna až do své smrti zasvěcen Bohu jako nazír.‘“

13:7  A řekl mi: Hle, ty budeš těhotná a porodíš syna. Teď nebudeš pít víno ani pivo a nebudeš jíst žádnou nečistotu, protože ten chlapec bude Boží nazír od samého těhotenství až do dne své smrti.

13:7  Ale řekl mi: Aj, počneš a porodíš syna, protož nyní nepí vína aneb nápoje opojného, aniž jez co nečistého, nebo to dítě od života bude Nazarejský Boží až do dne smrti své.

13:7  sed hoc respondit : Ecce concipies et paries filium : cave ne vinum bibas, nec siceram, et ne aliquo vescaris immundo : erit enim puer nazaræus Dei ab infantia sua, ex utero matris suæ usque ad diem mortis suæ.

13:8  Then Manue prayed to the Lord, and said: I beseech thee, O Lord, that the man of God, whom thou didst send, may come again, and teach us what we ought to do concerning the child, that shall be born.

13:8  Then Manoah intreated the Lord, and said, O my Lord, let the man of God which thou didst send come again unto us, and teach us what we shall do unto the child that shall be born.

13:8  Manóach prosil Hospodina: „Dovol prosím, Panovníku, nechť k nám znovu přijde muž Boží, kterého jsi poslal, a poučí nás, co máme dělat s chlapcem, který se má narodit.“

13:8  Manoach se tedy modlil k Hospodinu: „Odpusť, Pane můj. Ať nás prosím ten Boží muž, kterého jsi poslal, navštíví znovu a poučí nás, co máme dělat s tím chlapcem, který se má narodit.“

13:8  Nato Manóach naléhavě prosil Hospodina. Řekl: Dovol, můj Pane, prosím, ať muž Boží, kterého jsi poslal, přijde znovu k nám a poučí nás, co máme udělat s tím narozeným chlapcem.

13:8  Tedy Manue modlil se Hospodinu a řekl: Vyslyš mne, můj Pane, prosím, nechť muž Boží, kteréhož jsi byl poslal, zase přijde k nám, a naučí nás, co máme dělati s dítětem, kteréž se má naroditi.

13:8  Oravit itaque Manue Dominum, et ait : Obsecro, Domine, ut vir Dei, quem misisti, veniat iterum, et doceat nos quid debeamus facere de puero, qui nasciturus est.

13:9  And the Lord heard the prayer of Manue, and the angel of the Lord appeared again to his wife, as she was sitting in the field. But Manue her husband was not with her. And when she saw the angel,

13:9  And God hearkened to the voice of Manoah; and the angel of God came again unto the woman as she sat in the field: but Manoah her husband was not with her.

13:9  Bůh Manóacha vyslyšel a Boží posel přišel znovu k té ženě, právě když seděla na poli a její muž Manóach nebyl s ní.

13:9  Bůh Manoacha vyslyšel a Boží anděl jeho ženu znovu navštívil, když byla na poli. Její muž Manoach s ní právě nebyl,

13:9  A Bůh Manóacha vyslyšel. Boží anděl přišel znovu k té ženě, když pobývala na poli a její muž Manóach s ní nebyl.

13:9  I vyslyšel Bůh hlas Manue; nebo přišel anděl Boží opět k ženě té, když seděla na poli. Manue pak muž její nebyl s ní.

13:9  Exaudivitque Dominus deprecantem Manue, et apparuit rursum angelus Dei uxori ejus sedenti in agro : Manue autem maritus ejus non erat cum ea. Quæ cum vidisset angelum,

13:10  She made haste, and ran to her husband: and told him, saying: Behold the man hath appeared to me, whom I saw before.

13:10  And the woman made haste, and ran, and shewed her husband, and said unto him, Behold, the man hath appeared unto me, that came unto me the other day.

13:10  Žena rychle běžela povědět o tom svému muži. Řekla mu: „Ukázal se mi ten muž, který ke mně onehdy přišel.“

13:10  a tak se dala rychle do běhu, aby mu to oznámila. „Honem,“ řekla mu, „ukázal se mi ten muž, který mě předtím navštívil!“

13:10  Ta žena si tedy pospíšila, běžela a oznámila to svému muži. Řekla mu: Hle, ukázal se mi ten muž, jenž ke mně onehdy přišel.

13:10  A protož s chvátáním běžela žena ta, a oznámila muži svému, řkuci jemu: Hle, ukázal se mi muž ten, kterýž byl ke mně prvé přišel.

13:10  festinavit, et cucurrit ad virum suum : nuntiavitque ei, dicens : Ecce apparuit mihi vir, quem ante videram.

13:11  He rose up, and followed his wife: and coming to the man, said to him: Art thou he that spoke to the woman? And he answered: I am.

13:11  And Manoah arose, and went after his wife, and came to the man, and said unto him, Art thou the man that spakest unto the woman? And he said, I am.

13:11  Manóach šel hned za svou ženou, přišel k tomuto muži a otázal se ho: „Jsi ty ten muž, který mluvil k této ženě?“ On odpověděl: „Jsem.“

13:11  Manoach vstal a šel za svou ženou. Když došel k onomu muži, zeptal se ho: „Ty jsi ten muž, který mluvil s mou ženou?“ „Ano,“ odpověděl.

13:11  Tu Manóach vstal a šel za svou ženou, přišel k tomu muži a zeptal se ho: Ty jsi ten muž, který mluvil s touto ženou? On odpověděl: To jsem já.

13:11  Vstav pak Manue, šel za manželkou svou, a přišed k muži tomu, řekl jemu: Ty-li jsi ten muž, kterýž jsi mluvil k manželce mé? Odpověděl: Jsem.

13:11  Qui surrexit, et secutus est uxorem suam : veniensque ad virum, dixit ei : Tu es qui locutus es mulieri ? Et ille respondit : Ego sum.

13:12  And Manue said to him: When thy word shall come to pass, what wilt thou that the child should do? or from what shall he keep himself?

13:12  And Manoah said, Now let thy words come to pass. How shall we order the child, and how shall we do unto him?

13:12  Manóach řekl: „Nuže, až se splní tvá slova, na co je nutno u toho chlapce dbát a co s ním máme činit?“

13:12  Manoach mu řekl: „Až dojde na tvá slova, jak se máme ohledně toho chlapce zařídit? Jak s ním máme nakládat?“

13:12  Manóach řekl: Nechť se nyní naplní tvá slova přikazující, jaké je ⌈nařízení o tom chlapci⌉ a ⌈jeho díle.⌉

13:12  I řekl Manue: Nechť se nyní stane slovo tvé, ale jaká péče o to dítě a správa při něm býti má?

13:12  Cui Manue : Quando, inquit, sermo tuus fuerit expletus, quid vis ut faciat puer ? aut a quo se observare debebit ?

13:13  And the angel of the Lord said to Manue: From all the things I have spoken of to thy wife, let her refrain herself:

13:13  And the angel of the Lord said unto Manoah, Of all that I said unto the woman let her beware.

13:13  Hospodinův posel Manóachovi odpověděl: „Ať se žena varuje všeho, o čem jsem jí řekl.

13:13  Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „Ať se tvá žena zdržuje všeho, o čem jsem jí řekl:

13:13  Hospodinův anděl Manóachovi řekl: Ať se ta žena má na pozoru před vším, o čem jsem jí řekl.

13:13  Odpověděl anděl Hospodinův Manue: Ode všeho toho, o čemž jsem oznámil ženě, ať se ona vystříhá.

13:13  Dixitque angelus Domini ad Manue : Ab omnibus, quæ locutus sum uxori tuæ, abstineat se,

13:14  And let her eat nothing that cometh of the vine, neither let her drink wine or strong drink, nor eat any unclean thing: and whatsoever I have commanded her, let her fulfil and observe.

13:14  She may not eat of any thing that cometh of the vine, neither let her drink wine or strong drink, nor eat any unclean thing: all that I commanded her let her observe.

13:14  Ať neokusí ničeho, co pochází z vinné révy. Nesmí pít víno ani opojný nápoj ani jíst něco nečistého. Ať bedlivě dbá na všechno, co jsem jí přikázal.“

13:14  Ať neokusí nic pocházejícího z vinné révy, ať nepije víno ani pivo a ať nejí nic nečistého. Ať dodržuje všechno, co jsem jí přikázal.“

13:14  Nepojí z ničeho, co pochází z vinné révy. Nebude pít víno ani pivo a nebude jíst žádnou nečistotu. Vše, co jsem jí přikázal, ať zachovává.

13:14  Ničeho, což pochází z vinného kmene, ať neužívá, to jest, vína aneb nápoje opojného ať nepije, a nic nečistého ať nejí; cožkoli jsem jí přikázal, ať ostříhá.

13:14  et quidquid ex vinea nascitur, non comedat : vinum et siceram non bibat ; nullo vescatur immundo : et quod ei præcepi, impleat atque custodiat.

13:15  And Manue said to the angel of the Lord: I beseech thee to consent to my request, and let us dress a kid for thee.

13:15  And Manoah said unto the angel of the Lord, I pray thee, let us detain thee, until we shall have made ready a kid for thee.

13:15  Manóach řekl Hospodinovu poslu: „Dovol, abychom tě zdrželi a připravili ti kůzle.“

13:15  Manoach na to Hospodinovu andělu řekl: „Prosím, rádi bychom tě tu zdrželi a připravili kůzle.“

13:15  Manóach pak Hospodinovu andělu řekl: Dovol, ať tě zdržíme a připravíme ti kůzle.

13:15  Tedy řekl Manue andělu Hospodinovu: Medle, nechť tě pozdržíme, a připravímeť kozlíka.

13:15  Dixitque Manue ad angelum Domini : Obsecro te ut acquiescas precibus meis, et faciamus tibi hædum de capris.

13:16  And the angel answered him: If thou press me I will not eat of thy bread: but if thou wilt offer a holocaust, offer it to the Lord. And Manue knew not it was the angel of the Lord.

13:16  And the angel of the Lord said unto Manoah, Though thou detain me, I will not eat of thy bread: and if thou wilt offer a burnt offering, thou must offer it unto the Lord. For Manoah knew not that he was an angel of the Lord.

13:16  Ale Hospodinův posel Manóachovi odpověděl: „I kdybys mě zdržel, nejedl bych z tvého pokrmu. Chceš-li však připravit zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu.“ Manóach totiž nevěděl, že je to posel Hospodinův.

13:16  Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „I kdybys mě tu zdržel, nejedl bych tvé jídlo. Chceš-li ale připravit zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu.“ (Manoach totiž stále nevěděl, že je to Hospodinův anděl.)

13:16  Hospodinův anděl Manóachovi odpověděl: Pokud mě zdržíš, nepojím z tvého pokrmu, ale připravíš–li Hospodinu zápalnou oběť, přines ji. Manóach totiž nevěděl, že je to Hospodinův anděl.

13:16  I odpověděl anděl Hospodinův Manue: Bys mne i pozdržel, nebuduť jísti pokrmu tvého, ale jestliže připravíš obět zápalnou, Hospodinu ji obětuj. Nebo nevěděl Manue, že byl anděl Hospodinův.

13:16  Cui respondit angelus : Si me cogis, non comedam panes tuos : si autem vis holocaustum facere, offer illud Domino. Et nesciebat Manue quod angelus Domini esset.

13:17  And he said to him: What is thy name, that, if thy word shall come to pass, we may honour thee?

13:17  And Manoah said unto the angel of the Lord, What is thy name, that when thy sayings come to pass we may do thee honour?

13:17  Manóach se ještě Hospodinova posla zeptal: „Jaké je tvé jméno? Rádi bychom tě poctili, až se splní tvá slova.“

13:17  Tehdy se Manoach Hospodinova anděla zeptal: „Jaké máš jméno? Rádi bychom tě poctili, až dojde na tvá slova.“

13:17  Manóach se pak Hospodinova anděla zeptal: Jak zní tvé jméno? Ať tě poctíme, až se naplní tvé slovo.

13:17  Řekl opět Manue andělu Hospodinovu: Jaké jest jméno tvé, abychom, když se naplní řeč tvá, poctili tebe?

13:17  Dixitque ad eum : Quod est tibi nomen, ut, si sermo tuus fuerit expletus, honoremus te ?

13:18  And he answered him: Why askest thou my name, which is wonderful?

13:18  And the angel of the Lord said unto him, Why askest thou thus after my name, seeing it is secret?

13:18  Ale Hospodinův posel mu odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné.“

13:18  Hospodinův anděl však opáčil: „Proč se mě ptáš na jméno? Je podivuhodné!“

13:18  Ale Hospodinův anděl mu odpověděl: Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné.

13:18  Jemuž odpověděl anděl Hospodinův: Proč se ptáš na jméno mé, kteréž jest divné?

13:18  Cui ille respondit : Cur quæris nomen meum, quod est mirabile ?

13:19  Then Manue took a kid of the flocks, and the libations, and put them upon a rock, offering to the Lord, who doth wonderful things: and he and his wife looked on.

13:19  So Manoah took a kid with a meat offering, and offered it upon a rock unto the Lord: and the angel did wondrously; and Manoah and his wife looked on.

13:19  Manóach vzal tedy kůzle a oběť přídavnou a obětoval na té skále Hospodinu a ten před Manóachem a jeho ženou učinil podivuhodnou věc:

13:19  Manoach tedy vzal kůzle a moučnou oběť a obětoval to na skále Hospodinu. Tu se před zraky Manoacha a jeho ženy stala podivuhodná věc:

13:19  Manóach tedy vzal kůzle a přídavnou oběť a přinesl to na skálu Hospodinu. Ten ⌈se ukázal jako podivuhodný ve svém působení a Manóach a jeho žena to viděli.⌉

13:19  Vzav tedy Manue kozlíka a obět suchou, obětoval to na skále Hospodinu, a on divnou věc učinil, an na to hledí Manue a manželka jeho.

13:19  Tulit itaque Manue hædum de capris, et libamenta, et posuit super petram, offerens Domino, qui facit mirabilia : ipse autem et uxor ejus intuebantur.

13:20  And when the flame from the altar went up towards heaven, the angel of the Lord ascended also in the same. And when Manue and his wife saw this, they fell flat on the ground;

13:20  For it came to pass, when the flame went up toward heaven from off the altar, that the angel of the Lord ascended in the flame of the altar. And Manoah and his wife looked on it, and fell on their faces to the ground.

13:20  Když totiž vystupoval plamen z oltáře k nebi, vystoupil v plameni z oltáře i Hospodinův posel. Jak to uviděli Manóach a jeho žena, padli tváří k zemi.

13:20  Když se z oltáře vznesl k nebi plamen, vznesl se v tom plameni i Hospodinův anděl, přímo před zraky Manoacha a jeho ženy. Ti ihned padli tváří k zemi.

13:20  I stalo se, když stoupal plamen od oltáře k nebesům, že i Hospodinův anděl vystoupil v plameni z oltáře. Když to Manóach a jeho žena viděli, padli tváří k zemi.

13:20  Nebo když vstupoval plamen s oltáře k nebi, vznesl se anděl Hospodinův v plameni s oltáře, Manue pak a manželka jeho vidouce to, padli na tvář svou na zemi.

13:20  Cumque ascenderet flamma altaris in cælum, angelus Domini pariter in flamma ascendit. Quod cum vidissent Manue et uxor ejus, proni ceciderunt in terram,

13:21  And the angel of the Lord appeared to them no more. And forthwith Manue understood that it was an angel of the Lord,

13:21  But the angel of the Lord did no more appear to Manoah and to his wife. Then Manoah knew that he was an angel of the Lord.

13:21  Potom se už Hospodinův posel Manóachovi a jeho ženě neukázal. Tehdy Manóach poznal, že to byl posel Hospodinův,

13:21  Manoach ani jeho žena pak už Hospodinova anděla neviděli. Tehdy si Manoach uvědomil, že to byl Hospodinův anděl.

13:21  Více se už Hospodinův anděl Manóachovi a jeho ženě neukazoval. Tehdy Manóach poznal, že to byl Hospodinův anděl.

13:21  A již se více neukázal anděl Hospodinův Manue ani manželce jeho. Tedy porozuměl Manue, že byl anděl Hospodinův.

13:21  et ultra eis non apparuit angelus Domini. Statimque intellexit Manue angelum Domini esse,

13:22  And he said to his wife: We shall certainly die, because we have seen God.

13:22  And Manoah said unto his wife, We shall surely die, because we have seen God.

13:22  a řekl své ženě: „Určitě zemřeme, neboť jsme viděli Boha.“

13:22  „Určitě zemřeme!“ řekl své ženě. „Vždyť jsme viděli Boha!“

13:22  Tu Manóach řekl své ženě: Jistě zemřeme, protože jsme viděli Boha.

13:22  I řekl Manue manželce své: Jistě my zemřeme, nebo jsme Boha viděli.

13:22  et dixit ad uxorem suam : Morte moriemur, quia vidimus Deum.

13:23  And his wife answered him: If the Lord had a mind to kill us, he would not have received a holocaust and libations at our hands; neither would he have shewed us all these things, nor have told us the things that are to come.

13:23  But his wife said unto him, If the Lord were pleased to kill us, he would not have received a burnt offering and a meat offering at our hands, neither would he have shewed us all these things, nor would as at this time have told us such things as these.

13:23  Jeho žena mu však odpověděla: „Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtit, nepřijal by od nás oběť zápalnou ani přídavnou, nebyl by nám toto všechno ukázal, ani by nám teď neoznámil něco takového.“

13:23  „Kdyby nás Hospodin chtěl zabít,“ odpověděla mu jeho žena, „nepřijal by od nás zápalnou a moučnou oběť. Neukázal by nám to všechno a neoznámil nám to, co teď.“

13:23  Ale jeho žena mu odpověděla: Kdyby se Hospodinu zalíbilo nás usmrtit, nepřijal by z naší ruky zápalnou a přídavnou oběť, ani by nám neukázal všechny tyto věci a nezvěstoval by nám po celý ten čas něco takového.

13:23  Jemuž odpověděla manželka jeho: Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtiti, nebyl by přijal z rukou našich oběti zápalné a suché, aniž by nám byl ukázal čeho toho, aniž by na tento čas byl nám ohlásil věcí takových.

13:23  Cui respondit mulier : Si Dominus nos vellet occidere, de manibus nostris holocaustum et libamenta non suscepisset, nec ostendisset nobis hæc omnia, neque ea quæ sunt ventura dixisset.

13:24  And she bore a son, and called his name Samson. And the child grew, and the Lord blessed him.

13:24  And the woman bare a son, and called his name Samson: and the child grew, and the Lord blessed him.

13:24  I porodila ta žena syna a dala mu jméno Samson. Chlapec vyrostl a Hospodin mu žehnal.

13:24  Ta žena potom porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal.

13:24  Ta žena pak porodila syna a nazvala ho jménem Samson. Chlapec vyrůstal a Hospodin mu žehnal.

13:24  A tak žena ta porodila syna a nazvala jméno jeho Samson. I rostlo dítě, a žehnal jemu Hospodin.

13:24  Peperit itaque filium, et vocavit nomen ejus Samson. Crevitque puer, et benedixit ei Dominus.

13:25  And the Spirit of the Lord began to be with him in the camp of Dan, between Saraa and Esthaol.

13:25  And the Spirit of the Lord began to move him at times in the camp of Dan between Zorah and Eshtaol.

13:25  A duch Hospodinův ho začal ponoukat v Danovském táboře mezi Soreou a Eštaólem.

13:25  V Machane-dan mezi Coreou a Eštaolem ho pak začal podněcovat Duch Hospodinův.

13:25  A Hospodinův Duch jej začal ponoukat v táboře Danovců mezi Soreou a Eštaólem.

13:25  I počal ho Duch Hospodinův ponoukati v Mahane Dan, mezi Zaraha a Estaol.

13:25  Cœpitque spiritus Domini esse cum eo in castris Dan inter Saraa et Esthaol.

Chapter 14

14:1  Then Samson went down to Thamnatha, and seeing there a woman of the daughters of the Philistines,

14:1  And Samson went down to Timnath, and saw a woman in Timnath of the daughters of the Philistines.

14:1  Samson sestoupil do Timnaty a spatřil v Timnatě ženu z pelištejských dcer.

14:1  Samson sestoupil do Timny a mezi filištínskými dívkami si tam vyhlédl ženu.

14:1  Tehdy Samson sestoupil do Timny a spatřil v Timně ženu z pelištejských dcer.

14:1  Šel pak Samson do Tamnata, a uzřel tam ženu ze dcer Filistinských.

14:1  Descendit ergo Samson in Thamnatha : vidensque ibi mulierem de filiabus Philisthiim,

14:2  He came up, and told his father and his mother, saying: I saw a woman in Thamnatha of the daughters of the Philistines: I beseech you, take her for me to wife.

14:2  And he came up, and told his father and his mother, and said, I have seen a woman in Timnath of the daughters of the Philistines: now therefore get her for me to wife.

14:2  Když se vrátil, sdělil svému otci a matce: „V Timnatě jsem spatřil ženu z pelištejských dcer. Nuže, vezměte mi ji za ženu!“

14:2  Když se vrátil, oznámil svému otci a matce: „Vyhlédl jsem si v Timně jednu filištínskou dívku. Teď mě s ní ožeňte.“

14:2  Vystoupil tedy odtamtud a oznámil to svému otci a své matce. Řekl: Uviděl jsem v Timně ženu z pelištejských dcer. Nuže, vezměte ji pro mě za ženu.

14:2  A navrátiv se, oznámil otci svému a mateři své, řka: Viděl jsem ženu v Tamnata ze dcer Filistinských, protož nyní vezměte mi ji za manželku.

14:2  ascendit, et nuntiavit patri suo et matri suæ, dicens : Vidi mulierem in Thamnatha de filiabus Philisthinorum : quam quæso ut mihi accipiatis uxorem.

14:3  And his father and mother said to him: Is there no woman among the daughters of thy brethren, or among all my people, that thou wilt take a wife of the Philistines, who are uncircumcised? And Samson said to his father: Take this woman for me; for she hath pleased my eyes.

14:3  Then his father and his mother said unto him, Is there never a woman among the daughters of thy brethren, or among all my people, that thou goest to take a wife of the uncircumcised Philistines? And Samson said unto his father, Get her for me; for she pleaseth me well.

14:3  Ale otec s matkou mu bránili: „Což není žádná mezi dcerami tvých bratří a všeho mého lidu, že si jdeš pro ženu mezi pelištejské neobřezance?“ Samson však svému otci odpověděl: „Vezmi pro mne tuto, protože to je v mých očích ta pravá!“

14:3  Otec a matka mu ale řekli: „Copak se nenajde žena ve tvém příbuzenstvu ani v celém našem lidu? Proč by ses chodil ženit k těm neobřezaným Filištínům?“ „Tuhle chci,“ odpověděl Samson otci, „tahle se mi líbí!“

14:3  Jeho otec a matka mu však řekli: Cožpak se nenajde žena mezi dcerami tvých bratrů a v celém mém lidu, že si jdeš vzít ženu z neobřezaných Pelištejců? Ale Samson svému otci odpověděl: Tu pro mě vezmi, protože ona je v mých očích ta pravá.

14:3  I řekl mu otec jeho a matka jeho: Zdali není mezi dcerami bratří tvých a ve všem lidu mém ženy, že sobě vzíti chceš manželku z Filistinských neobřezaných? Odpověděl Samson otci svému: Tuto vezměte mi, nebť mi se líbí.

14:3  Cui dixerunt pater et mater sua : Numquid non est mulier in filiabus fratrum tuorum, et in omni populo meo, quia vis accipere uxorem de Philisthiim, qui incircumcisi sunt ? Dixitque Samson ad patrem suum : Hanc mihi accipe : quia placuit oculis meis.

14:4  Now his parents knew not that the thing was done by the Lord, and that he sought an occasion against the Philistines: for at that time the Philistines had dominion over Israel.

14:4  But his father and his mother knew not that it was of the Lord, that he sought an occasion against the Philistines: for at that time the Philistines had dominion over Israel.

14:4  Otec s matkou netušili, že je to od Hospodina, že hledá záminku proti Pelištejcům; toho času totiž vládli nad Izraelem Pelištejci.

14:4  (Jeho otec a matka ovšem nevěděli, že to bylo od Hospodina – že hledá proti Filištínům záminku. Filištíni totiž v té době ovládali Izrael.)

14:4  Jeho otec ani matka nevěděli, že je od Hospodina, protože on hledá u Pelištejců příležitost. V oné době Pelištejci vládli nad Izraelci.

14:4  Otec pak jeho a matka jeho nevěděli, by to od Hospodina bylo, a že příčiny hledá od Filistinských; nebo toho času panovali Filistinští nad Izraelem.

14:4  Parentes autem ejus nesciebant quod res a Domino fieret, et quæreret occasionem contra Philisthiim : eo enim tempore Philisthiim dominabantur Israëli.

14:5  Then Samson went down with his father and mother to Thamnatha. And when they were come to the vineyards of the town, behold a young lion met him, raging and roaring.

14:5  Then went Samson down, and his father and his mother, to Timnath, and came to the vineyards of Timnath: and, behold, a young lion roared against him.

14:5  I sestoupil Samson s otcem a matkou do Timnaty. Když přišli k timnatským vinicím, vyskočil náhle proti němu řvoucí mladý lev.

14:5  Samson tedy šel se svým otcem a matkou dolů do Timny. Když přišli k městským vinicím, náhle na něj s řevem vyskočil mladý lev.

14:5  I sestoupil Samson, jeho otec i matka do Timny a přišli až k vinicím u Timny a hle, potkal se s ním mladý řvoucí lev.

14:5  Tedy šel Samson a otec jeho i matka jeho do Tamnata. Když pak přišli k vinicím Tamnatským, a aj, lev mladý řvoucí potkal se s ním.

14:5  Descendit itaque Samson cum patre suo et matre in Thamnatha. Cumque venissent ad vineas oppidi, apparuit catulus leonis sævus, et rugiens, et occurrit ei.

14:6  And the Spirit of the Lord came upon Samson, and he tore the lion as he would have torn a kid in pieces, having nothing at all in his hand: and he would not tell this to his father and mother.

14:6  And the Spirit of the Lord came mightily upon him, and he rent him as he would have rent a kid, and he had nothing in his hand: but he told not his father or his mother what he had done.

14:6  Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, že jej holýma rukama roztrhl jako kůzle. Otci ani matce nepověděl, co udělal.

14:6  Samsona se ale zmocnil Duch Hospodinův, takže lva roztrhl holýma rukama, jako by trhal kůzle. Svému otci ani matce ale neřekl, co udělal.

14:6  Tu jej uchvátil Duch Hospodinův a on ho roztrhl, jako by roztrhl kůzle, ačkoliv neměl nic v ruce. Svému otci ani matce nepověděl, co udělal.

14:6  I sstoupil na něj Duch Hospodinův, a roztrhl lva, jako by roztrhl kozelce, ačkoli nic neměl v rukou svých. A neoznámil otci ani mateři své, co učinil.

14:6  Irruit autem spiritus Domini in Samson, et dilaceravit leonem, quasi hædum in frustra discerpens, nihil omnino habens in manu : et hoc patri et matri noluit indicare.

14:7  And he went down, and spoke to the woman that had pleased his eyes.

14:7  And he went down, and talked with the woman; and she pleased Samson well.

14:7  Pak sestoupil dolů, aby se domluvil s tou ženou; v Samsonových očích to byla ta pravá.

14:7  Samson šel dál až do Timny, promluvil s tou ženou a líbila se mu.

14:7  Pak sestoupil dolů a promluvil s tou ženou; v Samsonových očích to byla ta pravá.

14:7  Přišed tedy, mluvil s ženou tou, a líbila se Samsonovi.

14:7  Descenditque, et locutus est mulieri quæ placuerat oculis ejus.

14:8  And after some days, returning to take her, he went aside to see the carcass of the lion, and behold there was a swarm of bees in the mouth of the lion, and a honey-comb.

14:8  And after a time he returned to take her, and he turned aside to see the carcase of the lion: and, behold, there was a swarm of bees and honey in the carcase of the lion.

14:8  Když opět za čas šel, aby si ji vzal, odbočil podívat se na zabitého lva. A hle, ve lví zdechlině bylo včelstvo a med.

14:8  Po nějaké době tam šel znovu, aby si ji vzal. Odbočil, aby se podíval na mrtvého lva a hle, ve lví zdechlině byl včelí roj a med.

14:8  Po několika dnech se opět vrátil, aby si ji vzal. Přitom odbočil, aby se podíval na zdechlinu toho lva, a vida: V těle toho lva byl roj včel a med.

14:8  Navracuje se pak po několika dnech, aby ji pojal, uchýlil se, aby pohleděl na mrtvého lva, a aj, v těle jeho byl roj včel a med.

14:8  Et post aliquot dies revertens ut acciperet eam, declinavit ut videret cadaver leonis, et ecce examen apum in ore leonis erat ac favus mellis.

14:9  And when he had taken it in his hands, he went on eating: and coming to his father and mother, he gave them of it, and they ate: but he would not tell them that he had taken the honey from the body of the lion.

14:9  And he took thereof in his hands, and went on eating, and came to his father and mother, and he gave them, and they did eat: but he told not them that he had taken the honey out of the carcase of the lion.

14:9  Nabral si jej do hrsti a cestou jej jedl. Zašel k otci a matce a dal i jim, aby jedli; ale nepověděl jim, že med vybral ze lví zdechliny.

14:9  Nabral si ho do hrsti a šel a jedl. Když se vrátil k otci a matce, dal jim ho jíst také. Neřekl jim ale, že ten med nabral ze lví zdechliny.

14:9  Tak si ho vyškrábl na dlaň a ⌈dal se při chůzi do jídla.⌉ Přišel k svému otci a matce, dal jim to a oni jedli. Nepověděl jim však, že ten med vyškrábl ze lvího těla.

14:9  A vybrav jej na ruce své, šel cestou a jedl; a přišed k otci svému a mateři své, dal jim, i jedli. Ale nepověděl jim, že z mrtvého lva vyňal ten med.

14:9  Quem cum sumpsisset in manibus comedebat in via : veniensque ad patrem suum et matrem, dedit eis partem, qui et ipsi comederunt : nec tamen eis voluit indicare quod mel de corpore leonis assumpserat.

14:10  So his father went down to the woman, and made a feast for his son Samson: for so the young men used to do.

14:10  So his father went down unto the woman: and Samson made there a feast; for so used the young men to do.

14:10  I sestoupil jeho otec k té ženě a Samson tam uspořádal hostinu, jak to mládenci dělávali.

14:10  Jeho otec pak zašel za tou ženou, zatímco Samson chystal hostinu, jak se na ženicha sluší.

14:10  Jeho otec pak sestoupil k té ženě a Samson tam uspořádal hostinu, protože tak to mládenci dělávali.

14:10  Tedy šel otec jeho k ženě té, a učinil tam Samson hody, nebo tak činívali mládenci.

14:10  Descendit itaque pater ejus ad mulierem, et fecit filio suo Samson convivium : sic enim juvenes facere consueverant.

14:11  And when the citizens of that place saw him, they brought him thirty companions to be with him.

14:11  And it came to pass, when they saw him, that they brought thirty companions to be with him.

14:11  Jakmile ho uviděli, vybrali třicet družbů, aby byli s ním.

14:11  Když místní viděli, že je sám, vybrali třicet družbů, aby mu dělali společnost.

14:11  I stalo se, jak ho uviděli, že vybrali třicet společníků a ti zůstali s ním.

14:11  Když pak jej viděli tam, vybrali z sebe třidceti tovaryšů, aby byli při něm.

14:11  Cum ergo cives loci illius vidissent eum, dederunt ei sodales triginta ut essent cum eo.

14:12  And Samson said to them: I will propose to you a riddle, which if you declare unto me within the seven days of the feast, I will give you thirty shirts, and as many coats:

14:12  And Samson said unto them, I will now put forth a riddle unto you: if ye can certainly declare it me within the seven days of the feast, and find it out, then I will give you thirty sheets and thirty change of garments:

14:12  Samson jim řekl: „Chci vám dát hádanku. Jestli mi ji dokážete za sedm dní hostiny rozluštit a uhodnete její smysl, dám vám třicet košil a třicatery sváteční šaty.

14:12  „Chci vám dát hádanku,“ řekl jim Samson. „Když mi ji za sedm dní téhle hostiny zodpovíte a uhodnete, dám vám třicet košil a třicatery sváteční šaty.

14:12  Samson jim řekl: Dovolte, ať vám dám hádanku. Jestliže mi s jistotou sdělíte ⌈její řešení⌉ za sedm dnů hostiny a uhodnete–li, dám vám třicet košil a třicet proměnných rouch.

14:12  I řekl jim Samson: Vydám vám pohádku, kterouž jestliže mi právě vysvětlíte za sedm dní těchto hodů a uhodnete, dám vám třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné.

14:12  Quibus locutus est Samson : Proponam vobis problema : quod si solveritis mihi intra septem dies convivii, dabo vobis triginta sindones, et totidem tunicas :

14:13  But if you shall not be able to declare it, you shall give me thirty shirts and the same number of coats. They answered him: Put forth the riddle, that we may hear it.

14:13  But if ye cannot declare it me, then shall ye give me thirty sheets and thirty change of garments. And they said unto him, Put forth thy riddle, that we may hear it.

14:13  Jestli mi ji však nebudete moci rozluštit, dáte vy mně třicet košil a třicatery sváteční šaty.“ Souhlasili s ním: „Dej nám svou hádanku, ať si ji poslechneme.“

14:13  Když mi ale nedokážete odpovědět, dáte vy mně třicet košil a třicatery sváteční šaty.“ „Dej nám tu svou hádanku,“ řekli mu na to. „Chceme ji slyšet.“

14:13  Jestliže mi ho ale nebudete schopni oznámit, dáte vy mně třicet košil a třicet proměnných rouch. Řekli mu: Dej nám svou hádanku, poslechneme si ji.

14:13  Jestliže mi pak nebudete moci uhodnouti, dáte vy mně třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné. Kteříž odpověděli jemu: Vydej pohádku svou, ať ji slyšíme.

14:13  sin autem non potueritis solvere, vos dabitis mihi triginta sindones, et ejusdem numeri tunicas. Qui responderunt ei : Propone problema, ut audiamus.

14:14  And he said to them: Out of the eater came forth meat, and out of the strong came forth sweetness. And they could not for three days expound the riddle.

14:14  And he said unto them, Out of the eater came forth meat, and out of the strong came forth sweetness. And they could not in three days expound the riddle.

14:14  Řekl jim tedy: „Ze žrouta vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost.“

14:14  Pověděl jim: „Kdo se krmí, vydal krmi, ze siláka sladkost láká.“ Tři dny nedokázali na tu hádanku odpovědět.

14:14  Řekl jim tedy: Ze žrouta vyšla potrava a ze silného vyšla sladkost. Tři dny nebyli schopni oznámit řešení té hádanky.

14:14  I řekl jim: Z zžírajícího vyšel pokrm, a z silného vyšla sladkost. I nemohli uhodnouti pohádky té za tři dni.

14:14  Dixitque eis : De comedente exivit cibus, et de forti egressa est dulcedo. Nec potuerunt per tres dies propositionem solvere.

14:15  And when the seventh day came, they said to the wife of Samson: Sooth thy husband, and persuade him to tell thee what the riddle meaneth. But if thou wilt not do it, we will burn thee, and thy father's house. Have you called us to the wedding on purpose to strip us?

14:15  And it came to pass on the seventh day, that they said unto Samson’s wife, Entice thy husband, that he may declare unto us the riddle, lest we burn thee and thy father’s house with fire: have ye called us to take that we have? is it not so?

14:15  Po tři dny nebyli s to hádanku rozluštit. Sedmého dne navedli Samsonovu ženu: „Přemluv svého muže, ať nám hádanku prozradí! Jinak tě i s domem tvého otce upálíme. To jste nás sem pozvali, abyste nás obrali?“

14:15  Čtvrtého dne požádali Samsonovu ženu: „Vytáhni ze svého muže řešení té hádanky. Jinak tě i s domem tvého otce upálíme. To jste nás sem pozvali, abyste nás obrali?“

14:15  Když nastal sedmý den, řekli Samsonově ženě: Přemluv svého muže, ať nám sdělí řešení té hádanky, jinak spálíme tebe i dům tvého otce ohněm. Copak jste nás svolali kvůli našemu ožebračení? ⌈To snad ne?⌉

14:15  Stalo se pak dne sedmého, (nebo byli řekli ženě Samsonově: Namluv muže svého, ať nám vyloží tu pohádku, ať nespálíme tě i domu otce tvého ohněm. Proto-liž, abyste našeho statku dostali, pozvali jste nás? Či co?

14:15  Cumque adesset dies septimus, dixerunt ad uxorem Samson : Blandire viro tuo et suade ei ut indicet tibi quid significet problema : quod si facere nolueris, incendemus te, et domum patris tui : an idcirco vocastis nos ad nuptias ut spoliaretis ?

14:16  So she wept before Samson and complained, saying: Thou hatest me, and dost not love me: therefore thou wilt not expound to me the riddle, which thou hast proposed to the sons of my people. But he answered: I would not tell it to my father and mother: and how can I tell it to thee?

14:16  And Samson’s wife wept before him, and said, Thou dost but hate me, and lovest me not: thou hast put forth a riddle unto the children of my people, and hast not told it me. And he said unto her, Behold, I have not told it my father nor my mother, and shall I tell it thee?

14:16  I vyčítala ta žena s pláčem Samsonovi: „Chováš vůči mně jenom nenávist, nemáš mě rád! Dals hádanku synům mého lidu a neprozradil jsi mi ji.“ Odpověděl jí: „Ani svému otci a své matce jsem ji neprozradil, a tobě bych ji měl prozradit?“

14:16  Samsonova žena tedy na něj s pláčem dotírala: „Ty mě vůbec nemáš rád! Ty mě nemiluješ. Dal jsi mým lidem hádanku, a mně jsi ji neprozradil.“ „Neprozradil jsem ji ani svému otci a matce,“ řekl jí na to, „a tobě ji mám prozradit?“

14:16  Samsonova žena se před ním rozplakala a řekla: ⌈Vůbec mě nemáš rád,⌉ nemiluješ mě. Synům mého lidu jsi dal hádanku a mně jsi nesdělil její řešení. Řekl jí: Hle, svému otci ani své matce jsem ho nesdělil, a tobě ho mám sdělit?

14:16  I plakala žena Samsonova na něj, řkuci: Jistě nenávidíš mne a nemiluješ mne; pohádku jsi vydal synům lidu mého, a mně jí nechceš povědíti. Kterýž řekl jí: Hle, otci mému a mateři neoznámil jsem, a tobě mám povědíti?

14:16  Quæ fundebat apud Samson lacrimas, et quærebatur, dicens : Odisti me, et non diligis : idcirco problema, quod proposuisti filiis populi mei, non vis mihi exponere. At ille respondit : Patri meo et matri nolui dicere : et tibi indicare potero ?

14:17  So she wept before him the seven days of the feast: and, at length, on the seventh day, as she was troublesome to him, he expounded it. And she immediately told her countrymen.

14:17  And she wept before him the seven days, while their feast lasted: and it came to pass on the seventh day, that he told her, because she lay sore upon him: and she told the riddle to the children of her people.

14:17  Ale ona na něj s pláčem naléhala po celých sedm dní hostiny, že jí to sedmého dne prozradil. Tolik ho obtěžovala. A ona prozradila hádanku synům svého lidu.

14:17  Ona však na něj celých sedm dní hostiny s pláčem naléhala. Trápila ho tak, že jí tu hádanku sedmého dne prozradil, a ona ji pak prozradila svým lidem.

14:17  A plakala před ním těch sedm dnů, kdy měli svou hostinu. Sedmý den se stalo, že jí ho sdělil, protože na něho naléhala. I sdělila řešení té hádanky synům svého lidu.

14:17  I plakala na něj do sedmého dne, v nichž měli hody). Dne tedy sedmého pověděl jí, nebo trápila jej; kterážto oznámila pohádku synům lidu svého.

14:17  Septem igitur diebus convivii flebat ante eum : tandemque die septimo cum ei esset molesta, exposuit. Quæ statim indicavit civibus suis.

14:18  And they, on the seventh day before the sun went down, said to him: What is sweeter than honey? and what is stronger than a lion? And he said to them: If you had not ploughed with my heifer, you had not found out my riddle.

14:18  And the men of the city said unto him on the seventh day before the sun went down, What is sweeter than honey? and what is stronger than a lion? And he said unto them, If ye had not plowed with my heifer, ye had not found out my riddle.

14:18  Sedmého dne, ještě před západem slunce, mu řekli mužové města: „Co je sladší než med, co je silnější než lev?“ Odpověděl jim: „Kdybyste neorali mou jalovicí, moji hádanku byste neuhodli.“

14:18  Sedmého dne před západem slunce mu tedy muži toho města řekli: „Co sladšího než med, kdo silnější než lev?“ Na to jim odpověděl: „Mou jalovičkou kdybyste neorali, hádanku mou byste neuhodli!“

14:18  Muži toho města mu pak sedmého dne, dříve než zapadlo slunko, řekli: Co je sladší než med a co silnější než lev? Odpověděl jim: Kdybyste neorali s mou jalovicí, mou hádanku byste neuhodli.

14:18  Muži tedy města toho dne sedmého, prvé než slunce zapadlo, řekli jemu: Co sladšího nad med, a co silnějšího nad lva? Kterýž řekl jim: Byste byli neorali mou jalovičkou, neuhodli byste pohádky mé.

14:18  Et illi dixerunt ei die septimo ante solis occubitum : Quid dulcius melle, et quid fortius leone ? Qui ait ad eos : Si non arassetis in vitula mea, non invenissetis propositionem meam.

14:19  And the Spirit of the Lord came upon him, and he went down to Ascalon, and slew there thirty men whose garments he took away, and gave to them that had declared the riddle. And being exceeding angry, he went up to his father's house:

14:19  And the Spirit of the Lord came upon him, and he went down to Ashkelon, and slew thirty men of them, and took their spoil, and gave change of garments unto them which expounded the riddle. And his anger was kindled, and he went up to his father’s house.

14:19  Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, sestoupil do Aškalónu a pobil tam třicet mužů. Pobral jim jejich výstroj a dal sváteční šaty těm, kdo rozluštili hádanku. S planoucím hněvem se pak vrátil do otcovského domu.

14:19  Tehdy se ho zmocnil Duch Hospodinův. Sešel do Aškelonu, pobil tam třicet mužů, svlékl je a jejich šaty dal těm, kdo zodpověděli hádanku. Rozpálen hněvem se pak vrátil do domu svého otce.

14:19  Tu jej uchvátil Duch Hospodinův a sestoupil do Aškalónu. Pobil z nich třicet mužů, pobral jejich výstroj a dal proměnná roucha těm, kdo sdělili řešení hádanky. Pak vzplanul jeho hněv a on vystoupil do domu svého otce.

14:19  I sstoupil na něj Duch Hospodinův, a šel do Aškalon, a pobil z nich třidceti mužů. A vzav loupeže jejich, dal šaty proměnné těm, jenž uhodli pohádku, a rozhněvav se velmi, odšel do domu otce svého.

14:19  Irruit itaque in eum spiritus Domini, descenditque Ascalonem, et percussit ibi triginta viros : quorum ablatas vestes dedit iis qui problema solverant. Iratusque nimis ascendit in domum patris sui :

14:20  But his wife took one of his friends and bridal companions for her husband.

14:20  But Samson’s wife was given to his companion, whom he had used as his friend.

14:20  Samsonovu ženu dostal jeden z družbů, který mu byl druhem.

14:20  Samsonovu ženu pak dostal jeden z jeho družbů, který se s ním přátelil.

14:20  Samsonova žena se potom dostala jeho příteli, který mu byl společníkem.

14:20  Žena pak Samsonova dostala se jednomu z tovaryšů jeho, kteréhož on byl k sobě připojil.

14:20  uxor autem ejus accepit maritum unum de amicis ejus et pronubis.

Chapter 15

15:1  And a while after, when the days of the wheat harvest were at hand, Samson came, meaning to visit his wife, and he brought her a kid of the flock. And when he would have gone into her chamber, as usual, her father would not suffer him, saying:

15:1  But it came to pass within a while after, in the time of wheat harvest, that Samson visited his wife with a kid; and he said, I will go in to my wife into the chamber. But her father would not suffer him to go in.

15:1  Po nějakém čase, ve dnech, kdy se žala pšenice, navštívil Samson svou ženu a přinesl darem kozlíka. Řekl: „Rád bych vešel do pokojíku ke své ženě.“ Ale její otec mu nedovolil vejít

15:1  Za nějaký čas, v době pšeničné sklizně, šel Samson navštívit svou ženu a nesl jí kůzle. „Jdu za svou ženou do ložnice,“ řekl. Její otec ho tam ale nepustil:

15:1  I stalo se po několika dnech ve dnech sklizně pšenice, že Samson navštívil svou ženu s kůzletem. Řekl: Chci vejít ke své ženě do pokoje. Ale její otec mu nedovolil vejít.

15:1  Stalo se pak po několika dnech, v čas žně pšeničné, že chtěje navštíviti Samson ženu svou, a přinésti s sebou kozlíka, řekl: Vejdu k ženě své do pokoje. A nedopustil mu otec její vjíti.

15:1  Post aliquantulum autem temporis, cum dies triticeæ messis instarent, venit Samson, invisere volens uxorem suam, et attulit ei hædum de capris. Cumque cubiculum ejus solito vellet intrare, prohibuit eum pater illius, dicens :

15:2  I thought thou hadst hated her, and therefore I gave her to thy friend: but she hath a sister, who is younger and fairer than she, take her to wife instead of her.

15:2  And her father said, I verily thought that thou hadst utterly hated her; therefore I gave her to thy companion: is not her younger sister fairer than she? take her, I pray thee, instead of her.

15:2  a namítl: „Myslil jsem, že k ní chováš nenávist, tak jsem ji dal tvému družbovi. Což není její mladší sestra hezčí? Může být tvá místo ní!“

15:2  „Myslel jsem, že se ti znelíbila, tak jsem ji dal tvému družbovi.“ Potom mu navrhl: „A co její mladší sestra, ta je přece hezčí. Vezmi si ji místo ní!“

15:2  Její otec dále řekl: Říkal jsem si stále, že jsi ji opravdu neměl rád, a dal jsem ji tvému společníkovi. Což není její mladší sestra hezčí než ona? Nechť je tvá místo ní.

15:2  I řekl otec její: Domníval jsem se zajisté, že ji máš v nenávisti, protož dal jsem ji tovaryši tvému. Zdaliž není sestra její mladší pěknější než ona? Nechať jest tedy tvá místo oné.

15:2  Putavi quod odisses eam, et ideo tradidi illam amico tuo : sed habet sororem, quæ junior et pulchrior illa est : sit tibi pro ea uxor.

15:3  And Samson answered him: From this day I shall be blameless in what I do against the Philistines: for I will do you evils.

15:3  And Samson said concerning them, Now shall I be more blameless than the Philistines, though I do them a displeasure.

15:3  Ale Samson jim odvětil: „Tentokrát budu vůči Pelištejcům bez viny, když jim provedu něco zlého.“

15:3  Na to Samson odpověděl: „Tentokrát to nebude má vina, když Filištínům ublížím!“

15:3  Ale Samson jim řekl: Tentokrát jsem vůči Pelištejcům nevinný, když s nimi zle naložím.

15:3  I řekl jim Samson: Nebuduť já potom vinen Filistinským, když jim zle učiním.

15:3  Cui Samson respondit : Ab hac die non erit culpa in me contra Philisthæos : faciam enim vobis mala.

15:4  And he went and caught three hundred foxes, and coupled them tail to tail, and fastened torches between the tails:

15:4  And Samson went and caught three hundred foxes, and took firebrands, and turned tail to tail, and put a firebrand in the midst between two tails.

15:4  Odešel a pochytal tři sta lišek. Potom vzal pochodně, otočil vždy dvě lišky ocasy k sobě a mezi ně připevnil pochodeň.

15:4  Potom šel a pochytal tři sta lišek. Svázal je po dvou ocasy k sobě a mezi ocasy jim vždy připevnil pochodeň.

15:4  Tu Samson šel a polapil tři sta lišek. Vzal pochodně, obrátil ocas k ocasu a umístil jednu pochodeň doprostřed mezi ty dva ocasy.

15:4  Odšed tedy Samson, nalapal tři sta lišek, a vzav pochodně, obrátil jeden ocas k druhému, a dal vše jednu pochodni mezi dva ocasy do prostředka.

15:4  Perrexitque et cepit trecentas vulpes, caudasque earum junxit ad caudas, et faces ligavit in medio :

15:5  And setting them on fire he let the foxes go, that they might run about hither and thither. And they presently went into the standing corn of the Philistines. Which being set on fire, both the corn that was already carried together, and that which was yet standing, was all burnt, insomuch that the flame consumed also the vineyards and the oliveyards.

15:5  And when he had set the brands on fire, he let them go into the standing corn of the Philistines, and burnt up both the shocks, and also the standing corn, with the vineyards and olives.

15:5  Pochodně zapálil a lišky pustil do nepožatého obilí Pelištejců. Zapálil jak kopky, tak nepožaté obilí, dokonce i vinice a olivy.

15:5  Pochodně pak zapálil a vypustil ty lišky Filištínům do obilí. Tak spálil sklizené i nesklizené obilí, ba i vinice a olivy.

15:5  Pak zapálil na pochodních oheň a vypustil je do nepožatého obilí Pelištejců. Tak zapálil vše -- od stohu přes nepožaté obilí až po vinici i olivový háj.

15:5  Potom zapálil ty pochodně, a pustil do obilí Filistinských, a popálil, jakž sžaté tak nesžaté, i vinice i olivoví.

15:5  quas igne succendens, dimisit ut huc illucque discurrerent. Quæ statim perrexerunt in segetes Philisthinorum. Quibus succensis, et comportatæ jam fruges, et adhuc stantes in stipula, concrematæ sunt, in tantum ut vineas quoque et oliveta flamma consumeret.

15:6  Then the Philistines said: Who hath done this thing? And it was answered: Samson, the son in law of the Thamnathite, because he took away his wife, and gave her to another, hath done these things. And the Philistines went up and burnt both the woman and her father.

15:6  Then the Philistines said, Who hath done this? And they answered, Samson, the son in law of the Timnite, because he had taken his wife, and given her to his companion. And the Philistines came up, and burnt her and her father with fire.

15:6  Pelištejci se vyptávali: „Kdo tohle udělal?“ Rozkřiklo se: Samson, zeť Timnaťana, za to, že mu vzal ženu a dal ji jeho družbovi. I přitáhli Pelištejci a upálili ji i s jejím otcem.

15:6  „Kdo to udělal?“ ptali se Filištíni. „Samson, zeť toho z Timny,“ doslechli se. „Prý za to, že mu vzal ženu a dal ji jeho družbovi.“ A tak Filištíni šli a tu ženu i s jejím otcem upálili.

15:6  Pelištejci se ptali: Kdo tohle udělal? A lidé říkali: Samson, zeť toho Timnaťana, protože vzal jeho ženu a dal ji jeho společníkovi. A tak Pelištejci vyšli a upálili ji i jejího otce ohněm.

15:6  I řekli Filistinští: Kdo je to učinil? Jimž odpovědíno: Samson zeť Tamnejského, proto že vzal ženu jeho a dal ji tovaryši jeho. Tedy přišedše Filistinští, spálili ji ohněm i otce jejího.

15:6  Dixeruntque Philisthiim : Quis fecit hanc rem ? Quibus dictum est : Samson gener Thamnathæi : quia tulit uxorem ejus, et alteri tradidit, hæc operatus est. Ascenderuntque Philisthiim, et combusserunt tam mulierem quam patrem ejus.

15:7  But Samson said to them: Although you have done this, yet will I be revenged of you, and then I will be quiet.

15:7  And Samson said unto them, Though ye have done this, yet will I be avenged of you, and after that I will cease.

15:7  Tu jim Samson řekl: „Když takhle jednáte, neustanu, dokud nad vámi nevykonám pomstu.“

15:7  „Tak vy takhle?“ řekl na to Samson. „Teď tedy nepřestanu, dokud se vám nepomstím!“

15:7  Nato jim Samson řekl: Pokud budete páchat něco takového, tak nepřestanu, dokud se vám nepomstím.

15:7  Tedy řekl jim Samson: Ač jste učinili tak, však až se lépe vymstím nad vámi, teprv přestanu.

15:7  Quibus ait Samson : Licet hæc feceritis, tamen adhuc ex vobis expetam ultionem, et tunc quiescam.

15:8  And he made a great slaughter of them, so that in astonishment they laid the calf of the leg upon the thigh. And going down he dwelt in a cavern of the rock Etam.

15:8  And he smote them hip and thigh with a great slaughter: and he went down and dwelt in the top of the rock Etam.

15:8  Bil je hlava nehlava a způsobil jim zdrcující porážku. Potom sestoupil a usadil se ve skalní strži Étamu.

15:8  A bil je hlava nehlava; byla to hrozná řež. Potom odešel a usadil se v Etamské jeskyni.

15:8  A zbil je, ⌈hlava nehlava,⌉ velkou ranou. Pak sestoupil dolů a usadil se ve skalní strži Étamu.

15:8  I zbil je na hnátích i na bedrách porážkou velikou, a odšed, usadil se na vrchu skály Etam.

15:8  Percussitque eos ingenti plaga, ita ut stupentes suram femori imponerent. Et descendens habitavit in spelunca petræ Etam.

15:9  Then the Philistines going up into the land of Juda, camped in the place which afterwards was called Lechi, that is, the Jawbone, where their army was spread abroad.

15:9  Then the Philistines went up, and pitched in Judah, and spread themselves in Lehi.

15:9  Ale Pelištejci přitáhli a utábořili se v Judsku; rozložili se v Lechí.

15:9  Filištíni pak vytáhli do boje. Utábořili se v Judsku a chystali se zaútočit na Lechi (to jest Čelist).

15:9  Pelištejci však vytáhli, utábořili se v Judsku a rozložili se v Lechí.

15:9  Pročež vytáhli Filistinští, a rozbivše stany proti Judovi, rozložili se až do Lechi.

15:9  Igitur ascendentes Philisthiim in terram Juda, castrametati sunt in loco, qui postea vocatus est Lechi, id est, Maxilla, ubi eorum effusus est exercitus.

15:10  And the men of the tribe of Juda said to them: Why are you come up against us? They answered: We are come to bind Samson, and to pay him for what he hath done against us.

15:10  And the men of Judah said, Why are ye come up against us? And they answered, To bind Samson are we come up, to do to him as he hath done to us.

15:10  Judští muži se ptali: „Proč jste na nás přitáhli?“ Odpověděli: „Přitáhli jsme spoutat Samsona a naložit s ním stejně, jako on nakládal s námi.“

15:10  „Proč jste na nás vytáhli?“ ptali se judští muži. „Přišli jsme spoutat Samsona,“ odpověděli. „Uděláme mu totéž, co udělal nám!“

15:10  Judští muži se ptali: Proč jste proti nám vytáhli? Odpověděli: Abychom spoutali Samsona. Vytáhli jsme, abychom mu provedli to, co on provedl nám.

15:10  Muži pak Juda řekli: Proč jste vytáhli proti nám? I odpověděli: Vytáhli jsme, abychom svázali Samsona, a učinili jemu tak, jako on nám učinil.

15:10  Dixeruntque ad eos de tribu Juda : Cur ascendistis adversum nos ? Qui responderunt : Ut ligemus Samson venimus, et reddamus ei quæ in nos operatus est.

15:11  Wherefore three thousand men of Juda went down to the cave of the rock Etam, and said to Samson: Knowest thou not that the Philistines rule over us? Why wouldst thou do thus? And he said to them: As they did to me, so have I done to them.

15:11  Then three thousand men of Judah went to the top of the rock Etam, and said to Samson, Knowest thou not that the Philistines are rulers over us? what is this that thou hast done unto us? And he said unto them, As they did unto me, so have I done unto them.

15:11  I sestoupilo tři tisíce judských mužů ke skalní strži Étamu a řekli Samsonovi: „Copak nevíš, že nad námi vládnou Pelištejci? Cos nám to provedl?“ Odvětil jim: „Jak jednali oni se mnou, tak jsem já jednal s nimi.“

15:11  Tři tisíce judských mužů se tedy vypravilo dolů k Etamské jeskyni. „Copak nevíš, že nás Filištíni mají v moci? Cos nám to udělal?“ vyčítali Samsonovi. „Udělal jsem jim totéž, co oni mně,“ odpověděl jim.

15:11  Tři tisíce mužů z Judska tedy sestoupilo ke skalní strži Étamu a řekli Samsonovi: Cožpak jsi nevěděl, že nad námi vládnou Pelištejci? Co jsi nám to provedl? Odpověděl jim: To, co provedli mně, to jsem i já provedl jim.

15:11  Tedy vyšlo tři tisíce mužů Juda k vrchu skály Etam, a řekli Samsonovi: Nevíš-liž, že panují nad námi Filistinští? Pročež jsi tedy nám to učinil? I odpověděl jim: Jakž mi učinili, tak jsem jim učinil.

15:11  Descenderunt ergo tria millia virorum de Juda ad specum silicis Etam, dixeruntque ad Samson : Nescis quod Philisthiim imperent nobis ? quare hoc facere voluisti ? Quibus ille ait : Sicut fecerunt mihi, sic feci eis.

15:12  And they said to him: We are come to bind thee, and to deliver thee into the hands of the Philistines. And Samson said to them: Swear to me, and promise me that you will not kill me.

15:12  And they said unto him, We are come down to bind thee, that we may deliver thee into the hand of the Philistines. And Samson said unto them, Swear unto me, that ye will not fall upon me yourselves.

15:12  Řekli mu: „Sestoupili jsme, abychom tě spoutali a vydali do rukou Pelištejců.“ Samson je požádal: „Odpřisáhněte mi, že se na mě nevrhnete vy sami!“

15:12  „Přišli jsme tě spoutat,“ řekli mu. „Vydáme tě Filištínům.“ „Přísahejte, že mi sami neublížíte,“ odpověděl Samson.

15:12  Řekli mu: Sestoupili jsme, abychom tě spoutali, abychom tě vydali Pelištejcům do ruky. Nato jim řekl Samson: Přísahejte mi, že vy proti mně nezasáhnete.

15:12  Řekli také jemu: Přišli jsme, abychom tě svázali a vydali v ruku Filistinským. Tedy odpověděl jim Samson: Přisáhněte mi, že vy se na mne neoboříte.

15:12  Ligare, inquiunt, te venimus, et tradere in manus Philisthinorum. Quibus Samson : Jurate, ait, et spondete mihi quod non occidatis me.

15:13  They said: We will not kill thee: but we will deliver thee up bound. And they bound him with two new cords, and brought him from the rock Etam.

15:13  And they spake unto him, saying, No; but we will bind thee fast, and deliver thee into their hand: but surely we will not kill thee. And they bound him with two new cords, and brought him up from the rock.

15:13  Přislíbili mu: „Nevrhneme se na tebe. Jenom tě pevně spoutáme a vydáme do jejich rukou, určitě tě neusmrtíme.“ Spoutali ho dvěma novými provazy a odvedli ho od skály.

15:13  „Neublížíme,“ řekli mu. „Chceme tě jen spoutat a vydat jim. Zabít tě nechceme.“ A tak ho spoutali dvěma novými provazy a odvedli ho ze skal.

15:13  Prohlásili tedy před ním: Ne, jenom tě pevně svážeme a vydáme tě do jejich ruky. Určitě tě neusmrtíme. Svázali ho do dvou nových popruhů a odvedli ho od té skály.

15:13  Tedy mluvili jemu, řkouce: Nikoli, jediné tuze svížíce, vydáme tě v ruku jejich, ale nezabijeme tě. I svázali ho dvěma provazy novými, a svedli jej s skály.

15:13  Dixerunt : Non te occidemus, sed vinctum trademus. Ligaveruntque eum duobus novis funibus, et tulerunt eum de petra Etam.

15:14  Now when he was come to the place of the Jawbone, and the Philistines shouting went to meet him, the Spirit of the Lord came strongly upon him: and as flax is wont to be consumed at the approach of fire, so the bands with which he was bound were broken and loosed.

15:14  And when he came unto Lehi, the Philistines shouted against him: and the Spirit of the Lord came mightily upon him, and the cords that were upon his arms became as flax that was burnt with fire, and his bands loosed from off his hands.

15:14  Když přišel do Lechí, Pelištejci ho přivítali válečným pokřikem. Tu se ho zmocnil duch Hospodinův a provazy na jeho pažích byly jako nitě, které sežehl oheň. Pouta mu na rukou povolila.

15:14  Když se Samson blížil k Lechi, Filištíni mu s křikem vyrazili naproti. Vtom se ho zmocnil Duch Hospodinův. Provazy na jeho pažích najednou byly jako hořící koudel a pouta mu spadla z rukou.

15:14  Když přicházel k Lechí, Pelištejci ⌈ho přivítali řevem.⌉ Vtom ho uchvátil Duch Hospodinův a popruhy, které měl na pažích, byly jako knoty, které se spálily v ohni, a pouta se mu uvolnila z rukou.

15:14  Kterýž když přišel až do Lechi, Filistinští radostí křičeli proti němu. Přišel pak na něj Duch Hospodinův, a učiněni jsou provazové, kteříž byli na rukou jeho, jako niti lněné, když v ohni hoří, i spadli svazové s rukou jeho.

15:14  Qui cum venisset ad locum Maxillæ, et Philisthiim vociferantes occurrissent ei, irruit spiritus Domini in eum : et sicut solent ad odorem ignis lina consumi, ita vincula, quibus ligatus erat, dissipata sunt et soluta.

15:15  And finding a jawbone, even the jawbone of an ass, which lay there, catching it up, he slew therewith a thousand men.

15:15  And he found a new jawbone of an ass, and put forth his hand, and took it, and slew a thousand men therewith.

15:15  Našel čerstvou oslí čelist, popadl ji do ruky a pobil jí tisíc mužů.

15:15  Našel čerstvou oslí čelist, popadl ji a pobil s ní tisíc mužů.

15:15  Pak našel čerstvou oslí čelist, vztáhl ruku, zmocnil se jí a pobil s ní tisíc mužů.

15:15  Tedy našel čelist osličí ještě vlhkou, a vztáh ruku svou, vzal ji a pobil ní tisíc mužů.

15:15  Inventamque maxillam, id est, mandibulam asini, quæ jacebat, arripiens interfecit in ea mille viros,

15:16  And he said: With the jawbone of an ass, with the jaw of the colt of asses, I have destroyed them, and have slain a thousand men.

15:16  And Samson said, With the jawbone of an ass, heaps upon heaps, with the jaw of an ass have I slain a thousand men.

15:16  I řekl Samson: „Oslí čelistí jsem pobil hromadu, dvě hromady, oslí čelistí jsem pobil tisíc mužů.“

15:16  Samson tehdy řekl: „Čelistí osla oslům jsem čelil, čelistí osla tisíc jich skolil!“

15:16  Tehdy Samson pravil: Oslí čelistí ⌈hromadu, dvě hromady,⌉ oslí čelistí pobil jsem tisíc mužů.

15:16  Protož řekl Samson: Čelistí osličí hromadu jednu, nýbrž dvě hromady, čelistí osličí zbil jsem tisíc mužů.

15:16  et ait : In maxilla asini, in mandibula pulli asinarum, delevi eos, et percussi mille viros.

15:17  And when he had ended these words, singing, he threw the jawbone out of his hand, and called the name of that place Ramathlechi, which is interpreted the lifting up of the jawbone.

15:17  And it came to pass, when he had made an end of speaking, that he cast away the jawbone out of his hand, and called that place Ramath–lehi.

15:17  Když domluvil, odhodil čelist. To místo nazval Rámat-lechí (to je Výšina čelisti).

15:17  Když domluvil, čelist odhodil a nazval to místo Ramat-lechi, Čelistní vrch.

15:17  I stalo se, když domluvil, že odhodil tu čelist z ruky a nazval ono místo Rámat–lechí.

15:17  A když přestal mluviti, povrhl čelist z ruky své, a nazval to místo Ramat Lechi.

15:17  Cumque hæc verba canens complesset, projecit mandibulam de manu, et vocavit nomen loci illius Ramathlechi, quod interpretatur, Elevatio maxillæ.

15:18  And being very thirsty, he cried to the Lord, and said: Thou hast given this very great deliverance and victory into the hand of thy servant: and behold I die for thirst, and shall fall into the hands of the uncircumcised.

15:18  And he was sore athirst, and called on the Lord, and said, Thou hast given this great deliverance into the hand of thy servant: and now shall I die for thirst, and fall into the hand of the uncircumcised?

15:18  Dostal pak nesmírnou žízeň a volal k Hospodinu. Řekl: „Ty jsi způsobil skrze svého služebníka toto velké vysvobození. A teď mám umřít žízní a upadnout do rukou neobřezanců?“

15:18  Samson měl velikou žízeň, a tak volal k Hospodinu: „Po tom skvělém vítězství, které jsi dal svému služebníku, teď musím umřít žízní? To mám padnout do rukou těch neobřezanců?“

15:18  Pak dostal velkou žízeň a volal k Hospodinu. Řekl: Ty jsi vložil do ruky svého otroka tuto velikou spásu a teď tu zemřu žízní a padnu do ruky těch neobřezanců!

15:18  Žíznil pak velice, i volal k Hospodinu a řekl: Ty jsi učinil skrze ruce služebníka svého vysvobození toto veliké, nyní pak již žízní umru, aneb upadnu v ruku těch neobřezaných.

15:18  Sitiensque valde, clamavit ad Dominum, et ait : Tu dedisti in manu servi tui salutem hanc maximam atque victoriam : en siti morior, incidamque in manus incircumcisorum.

15:19  Then the Lord opened a great tooth in the jaw of the ass and waters issued out of it. And when he had drunk them, he refreshed his spirit, and recovered his strength. Therefore the name of that place was called The Spring of him that invoked from the jawbone, until this present day.

15:19  But God clave an hollow place that was in the jaw, and there came water thereout; and when he had drunk, his spirit came again, and he revived: wherefore he called the name thereof En–hakkore, which is in Lehi unto this day.

15:19  I rozpoltil Bůh skalní kotlinu v Lechí a vytryskla z ní voda. Napil se, okřál na duchu a ožil. Proto nazval to místo Pramen volajícího; ten je v Lechí dodnes.

15:19  Bůh tenkrát v Lechi prorazil prohlubeň, ze které vytryskla voda. Samson se napil, pookřál a ožil. Tu studánku proto nazval En-hakore, Pramen volajícího, a ten je v Lechi až dodnes.

15:19  A Bůh rozpoltil prohlubeň, která je v Lechí. Vyšla z ní voda, on se napil, jeho duch se navrátil a ⌈ožil. Proto ji nazval⌉ jménem Pramen volajícího, jenž je v Lechí až do tohoto dne.

15:19  Tedy otevřel Bůh skálu v Lechi, i vyšly z ní vody, a napil se; i okřál, a jako ožil. Protož nazval jméno její studnice vzývajícího, kteráž jest v Lechi až do dnešního dne.

15:19  Aperuit itaque Dominus molarem dentem in maxilla asini, et egressæ sunt ex eo aquæ. Quibus haustis, refocillavit spiritum, et vires recepit. Idcirco appellatum est nomen loci illius, Fons invocantis de maxilla, usque in præsentem diem.

15:20  And he judged Israel, in the days of the Philistines, twenty years.

15:20  And he judged Israel in the days of the Philistines twenty years.

15:20  Soudil Izraele za dnů Pelištejců po dvacet let.

15:20  Samson soudil Izrael ve filištínských dobách po dvacet let.

15:20  Soudil potom Izrael za dnů Pelištejců dvacet let.

15:20  Soudil pak Izraele za času Filistinských dvadceti let.

15:20  Judicavitque Israël in diebus Philisthiim viginti annis.

Chapter 16

16:1  He went also into Gaza, and saw there a woman, a harlot, and went in unto her.

16:1  Then went Samson to Gaza, and saw there an harlot, and went in unto her.

16:1  Pak se Samson odebral do Gázy. Spatřil tam ženu nevěstku a vešel k ní.

16:1  Samson se jednou vydal do Gazy. Uviděl tam jednu nevěstku a šel k ní.

16:1  Potom šel Samson do Gazy. Uviděl tam prostitutku a vešel k ní.

16:1  Odšel pak Samson do Gázy, a uzřev tam ženu nevěstku, všel k ní.

16:1  Abiit quoque in Gazam, et vidit ibi mulierem meretricem, ingressusque est ad eam.

16:2  And when the Philistines had heard this, and it was noised about among them, that Samson was come into the city, they surrounded him, setting guards at the gate of the city, and watching there all the night in silence, that in the morning they might kill him as he went out.

16:2  And it was told the Gazites, saying, Samson is come hither. And they compassed him in, and laid wait for him all night in the gate of the city, and were quiet all the night, saying, In the morning, when it is day, we shall kill him.

16:2  Obyvatelům Gázy bylo oznámeno: „Přišel sem Samson.“ Obcházeli kolem a číhali na něho celou noc v městské bráně. Po celou noc tiše vyčkávali. Řekli: „Až nastane jitro, zabijeme ho.“

16:2  Mezi obyvateli Gazy se rozneslo: „Samson je tu!“ Obcházeli tedy kolem a celý den na něj číhali v městské bráně. Celou noc ale byli v klidu, protože si říkali: „Zabijeme ho, až se rozední.“

16:2  Obyvatelům Gazy bylo řečeno: Přišel sem Samson. Obcházeli a číhali na něho celou noc v bráně toho města a celou tu noc tiše vyčkávali se slovy: Až do svítání a pak ho zabijeme.

16:2  I povědíno obyvatelům Gázy: Samson přišel sem. Kteříž obeslavše se, střáhli na něj v bráně města přes celou noc, a stavěli se tiše té celé noci, řkouce: Až ráno zabijeme jej.

16:2  Quod cum audissent Philisthiim, et percrebruisset apud eos intrasse urbem Samson, circumdederunt eum, positis in porta civitatis custodibus : et ibi tota nocte cum silentio præstolantes, ut facto mane exeuntem occiderent.

16:3  But Samson slept till midnight, and then rising, he took both the doors of the gate, with the posts thereof and the bolt, and laying them on his shoulders, carried them up to the top of the hill, which looketh towards Hebron.

16:3  And Samson lay till midnight, and arose at midnight, and took the doors of the gate of the city, and the two posts, and went away with them, bar and all, and put them upon his shoulders, and carried them up to the top of an hill that is before Hebron.

16:3  Ale Samson ležel jen do půlnoci. O půlnoci vstal, vysadil křídla vrat městské brány s oběma veřejemi, vytrhl je i se závorou, vložil si je na ramena a vynesl je na vrchol hory ležící směrem k Chebrónu.

16:3  Samson ale zůstal ležet jen do půlnoci. O půlnoci vstal, popadl vrata městské brány a vytrhl je i s oběma veřejemi a závorou. Naložil si je na záda a vynesl je až na vrchol té hory před Hebronem.

16:3  Samson však ležel jen do půlnoci. Uprostřed noci vstal, uchopil ⌈vrata městské brány a obě veřeje a vyrazil je i se závorou.⌉ Položil si je na ramena a vynesl na vrchol hory, která se tyčí směrem k Chebrónu.

16:3  Spal pak Samson až do půl noci, a o půl noci vstal, a pochytiv vrata brány městské s oběma veřejemi a s závorou, vložil na ramena svá a vnesl je na vrch hory, kteráž byla naproti Hebronu.

16:3  Dormivit autem Samson usque ad medium noctem : et inde consurgens, apprehendit ambas portæ fores cum postibus suis et sera, impositasque humeris suis portavit ad verticem montis, qui respicit Hebron.

16:4  After this he loved a woman, who dwelt in the valley of Sorec, and she was called Dalila.

16:4  And it came to pass afterward, that he loved a woman in the valley of Sorek, whose name was Delilah.

16:4  Potom se zamiloval do ženy v Hroznovém úvalu. Jmenovala se Delíla.

16:4  Jednou se pak zamiloval do jedné ženy v údolí Sorek. Jmenovala se Dalila.

16:4  I stalo se potom, že se zamiloval do ženy v údolí Sorék jménem Delíla.

16:4  Potom pak zamiloval ženu v údolí Sorek, jejíž jméno bylo Dalila.

16:4  Post hæc amavit mulierem, quæ habitabat in valle Sorec, et vocabatur Dalila.

16:5  And the princes of the Philistines came to her, and said: Deceive him, and learn of him wherein his great strength lieth, and how we may be able to overcome him, to bind and afflict him: which if thou shalt do, we will give thee every one of us eleven hundred pieces of silver.

16:5  And the lords of the Philistines came up unto her, and said unto her, Entice him, and see wherein his great strength lieth, and by what means we may prevail against him, that we may bind him to afflict him: and we will give thee every one of us eleven hundred pieces of silver.

16:5  I přišla k ní pelištejská knížata se žádostí: „Hleď na něm vymámit, v čem spočívá jeho veliká síla, jak bychom ho přemohli a spoutali a zneškodnili. Každý z nás ti dá tisíc sto šekelů stříbra.“

16:5  Přišli za ní filištínští vládci a žádali ji: „Sveď ho a zjisti, v čem je ta jeho veliká síla a jak bychom ho mohli přemoci, spoutat a zkrotit. Každý z nás ti dá jedenáct set šekelů stříbra.“

16:5  Vypravili se k ní tedy pelištejští vladaři a řekli jí: Umluv ho a zjisti, v čem spočívá jeho velká síla a čím jej přemůžeme a svážeme, abychom ho pokořili. My ti dáme každý tisíc sto šekelů stříbra.

16:5  I přišli knížata Filistinská k ní a řekli jí: Oklamej ho a zvěz, v čem jest síla jeho tak veliká, a jak bychom přemohli jej, abychom svížíce, skrotili jej; tobě pak jeden každý z nás dáme tisíc a sto lotů stříbra.

16:5  Veneruntque ad eam principes Philisthinorum, atque dixerunt : Decipe eum, et disce ab illo, in quo habeat tantam fortitudinem, et quomodo eum superare valeamus, et vinctum affligere : quod si feceris, dabimus tibi singuli mille et centum argenteos.

16:6  And Dalila said to Samson: Tell me, I beseech thee, wherein thy greatest strength lieth, and what it is, wherewith if thou wert bound, thou couldst not break loose.

16:6  And Delilah said to Samson, Tell me, I pray thee, wherein thy great strength lieth, and wherewith thou mightest be bound to afflict thee.

16:6  Delíla tedy naléhala na Samsona: „Prozraď mi přece, v čem spočívá tvá veliká síla a čím tě spoutat, abys byl zneškodněn?“

16:6  Dalila se tedy Samsona vyptávala: „Prozraď mi, prosím, v čem je ta tvoje veliká síla? Čím bys mohl být spoután a zkrocen?“

16:6  A tak Delíla řekla Samsonovi: Pověz mi, prosím, v čem spočívá tvá velká síla a čím můžeš být spoután, abys byl poražen.

16:6  Tedy řekla Dalila Samsonovi: Prosím, oznam mi, v čem jest tak veliká síla tvá, a čím bys svázán a zemdlen býti mohl?

16:6  Locuta est ergo Dalila ad Samson : Dic mihi, obsecro, in quo sit tua maxima fortitudo, et quid sit quo ligatus erumpere nequeas ?

16:7  And Samson answered her: If I shall be bound with seven cords, made of sinews not yet dry, but still moist, I shall be weak like other men.

16:7  And Samson said unto her, If they bind me with seven green withs that were never dried, then shall I be weak, and be as another man.

16:7  Samson jí řekl: „Kdyby mě spoutali sedmi syrovými houžvemi, které ještě nevyschly, zeslábl bych a byl bych jako kterýkoli člověk.“

16:7  Samson jí řekl: „Kdyby mě spoutali sedmi novými tětivami, které ještě nevyschly, byl bych slabý jako každý jiný.“

16:7  Samson jí pověděl: Jestliže mě svážou sedmi syrovými lany, která nebyla vysušena, zeslábnu a budu jako kterýkoli jiný člověk.

16:7  Odpověděl jí Samson: Kdyby mne svázali sedmi houžvemi surovými, kteréž ještě neuschly, tedy zemdlím, a budu jako jiný člověk.

16:7  Cui respondit Samson : Si septem nerviceis funibus necdum siccis, et adhuc humentibus, ligatus fuero, infirmus ero ut ceteri homines.

16:8  And the princes of the Philistines brought unto her seven cords, such as he spoke of, with which she bound him;

16:8  Then the lords of the Philistines brought up to her seven green withs which had not been dried, and she bound him with them.

16:8  Pelištejská knížata jí donesla sedm syrových houžví, které ještě nevyschly, a ona ho jimi spoutala.

16:8  Filištínští vládci za ní tedy přišli se sedmi novými tětivami, které ještě nevyschly, a ona ho jimi spoutala.

16:8  Pelištejští vladaři jí tedy přinesli sedm syrových lan, která nebyla vysušena, a těmi ho svázala.

16:8  I přinesli jí knížata Filistinská sedm houžví surových, kteréž ještě neuschly, a svázala ho jimi.

16:8  Attuleruntque ad eam satrapæ Philisthinorum septem funes, ut dixerat : quibus vinxit eum,

16:9  Men lying privately in wait with her, and in the chamber, expecting the event of the thing, and she cried out to him: The Philistines are upon thee, Samson. And he broke the bands, as a man would break a thread of tow twined with spittle, when it smelleth the fire: so it was not known wherein his strength lay.

16:9  Now there were men lying in wait, abiding with her in the chamber. And she said unto him, The Philistines be upon thee, Samson. And he brake the withs, as a thread of tow is broken when it toucheth the fire. So his strength was not known.

16:9  Přitom u ní v pokojíku na něj číhali. Pak křikla na Samsona: „Samsone, jdou na tebe Pelištejci!“ Tu zpřetrhal houžve, jako se trhá šňůrka z koudele, když ji sežehne oheň, a nevyšlo najevo, v čem spočívá jeho síla.

16:9  (V pokoji přitom měla ukryté muže.) Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ On ale ty tětivy roztrhal, jako se trhá koudel, když se jí dotkne plamen. Tajemství jeho síly tedy nebylo odhaleno.

16:9  Ti, kdo na něj číhali, seděli u ní v pokoji. Řekla mu: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Zpřetrhal ta lana, jako se přetrhne šňůrka z koudele, když se přiblíží k ohni, a jeho síla nebyla odhalena.

16:9  (V zálohách pak nastrojeni byli někteří u ní v komoře.) I řekla jemu: Filistinští na tě, Samsone. A on roztrhl houžve, jako by přetrhl nit koudelnou, přistrče k ohni, a není poznána síla jeho.

16:9  latentibus apud se insidiis, et in cubiculo finem rei expectantibus : clamavitque ad eum : Philisthiim super te, Samson. Qui rupit vincula, quomodo si rumpat quis filum de stuppæ tortum putamine, cum odorem ignis acceperit : et non est cognitum in quo esset fortitudo ejus.

16:10  And Dalila said to him: Behold thou hast mocked me, and hast told me a false thing: but now at least tell me wherewith thou mayest be bound.

16:10  And Delilah said unto Samson, Behold, thou hast mocked me, and told me lies: now tell me, I pray thee, wherewith thou mightest be bound.

16:10  Delíla naléhala na Samsona: „Vidíš, jak jsi mě obelstil a vykládals mi lži. Teď mi však prozraď, čím bys mohl být spoután.“

16:10  Dalila pak Samsonovi vyčítala: „Ach, tys mě oklamal, říkal jsi mi lži! Teď už mi ale pověz, čím bys mohl být spoután.“

16:10  Nato Delíla Samsonovi řekla: Vida, podváděl jsi mě a vykládal jsi mi lži. Nyní mi prosím pověz, čím můžeš být spoután.

16:10  Tedy řekla Dalila Samsonovi: Aj, oklamals mne a lživě jsi mi mluvil. Prosím, oznam mi nyní, čím bys mohl svázán býti?

16:10  Dixitque ad eum Dalila : Ecce illusisti mihi, et falsum locutus es : saltem nunc indica mihi quo ligari debeas.

16:11  And he answered her: If I shall be bound with new ropes, that were never in work, I shall be weak and like other men.

16:11  And he said unto her, If they bind me fast with new ropes that never were occupied, then shall I be weak, and be as another man.

16:11  Odpověděl jí: „Kdyby mě pevně spoutali novými provazy, jichž se dosud nepoužilo, zeslábl bych a byl bych jako kterýkoli člověk.“

16:11  Řekl jí tedy: „Kdyby mě pevně spoutali novými provazy, které se ještě na nic nepoužily, byl bych slabý jako každý jiný.“

16:11  Řekl jí: Jestliže mě pevně svážou novými popruhy, s nimiž nebyla konána práce, zeslábnu a budu jako kterýkoli jiný člověk.

16:11  Kterýž odpověděl jí: Kdyby mne tuze svázali novými provazy, jimiž by ještě nic děláno nebylo, tedy zemdlím a budu jako kdokoli jiný z lidí.

16:11  Cui ille respondit : Si ligatus fuero novis funibus, qui numquam fuerunt in opere, infirmus ero, et aliorum hominum similis.

16:12  Dalila bound him again with these, and cried out: The Philistines are upon thee, Samson, there being an ambush prepared for him in the chamber. But he broke the bands like threads of webs.

16:12  Delilah therefore took new ropes, and bound him therewith, and said unto him, The Philistines be upon thee, Samson. And there were liers in wait abiding in the chamber. And he brake them from off his arms like a thread.

16:12  I vzala Delíla nové provazy, spoutala ho jimi a křikla na něho: „Samsone, jdou na tebe Pelištejci!“ Přitom v pokojíku na něj číhali. Tu strhal provazy s paží jako nitě.

16:12  Dalila pak vzala nové provazy a spoutala ho jimi. Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ (V pokoji přitom měla ukryté muže.) On si ale ty provazy strhal z paží jako nitě.

16:12  Delíla tedy vzala nové popruhy a svázala ho jimi. Pak mu řekla: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Ti, kdo na něj číhali, seděli v pokoji. Ale on je na svých pažích zpřetrhal jako šňůry.

16:12  I vzala Dalila provazy nové a svázala ho jimi, a řekla jemu: Filistinští na tě, Samsone. (Zálohy pak nastrojeny byly v komoře.) I roztrhl je na rukou svých jako nitku.

16:12  Quibus rursum Dalila vinxit eum, et clamavit : Philisthiim super te, Samson : in cubiculo insidiis præparatis. Qui ita rupit vincula quasi fila telarum.

16:13  And Dalila said to him again: How long dost thou deceive me, and tell me lies? Shew me wherewith thou mayest be bound. And Samson answered her: If thou plattest the seven locks of my head with a lace, and tying them round about a nail, fastenest it in the ground, I shall be weak.

16:13  And Delilah said unto Samson, Hitherto thou hast mocked me, and told me lies: tell me wherewith thou mightest be bound. And he said unto her, If thou weavest the seven locks of my head with the web.

16:13  Delíla vyčítala Samsonovi: „I teď jsi mě obelstil a vykládáš mi lži. Prozraď mi, čím bys mohl být spoután!“ Odpověděl jí: „Kdybys vpletla mých sedm pramenů vlasů do osnovy.“

16:13  Dalila pak Samsonovi vyčítala: „Až doteď jsi mě klamal, říkal jsi mi lži! Pověz mi, čím bys mohl být spoután?“ Řekl jí tedy: „Kdybys těch sedm copů, co mám na hlavě, vpletla do osnovy a utáhla kolíkem, byl bych slabý jako každý jiný.“

16:13  Delíla nato Samsonovi řekla: Až doposud jsi mě podváděl a vykládal jsi mi lži. Pověz mi, čím můžeš být spoután. Řekl jí: Stačí, když vetkáš sedm pramenů vlasů mé hlavy do osnovy.

16:13  Tedy řekla Dalila Samsonovi: Až dosavad jsi mne svodil, a mluvils mi lež. Pověziž mi, čím bys svázán býti mohl. Odpověděl jí: Kdybys přivila sedm pramenů z vlasů hlavy mé k vratidlu tkadlcovskému.

16:13  Dixitque Dalila rursum ad eum : Usquequo decipis me, et falsum loqueris ? ostende quo vinciri debeas. Cui respondit Samson : Si septem crines capitis mei cum licio plexueris, et clavum his circumligatum terræ fixeris, infirmus ero.

16:14  And when Dalila had done this, she said to him: The Philistines are upon thee, Samson. And awaking out of his sleep, he drew out the nail with the hairs and the lace.

16:14  And she fastened it with the pin, and said unto him, The Philistines be upon thee, Samson. And he awaked out of his sleep, and went away with the pin of the beam, and with the web.

16:14  Učinila tak, upevnila kolíkem a křikla na něho: „Samsone, jdou na tebe Pelištejci!“ Procitl ze spánku a vytrhl kolík, vratidlo i osnovu.

16:14  Když pak usnul, Dalila vzala sedm copů na jeho hlavě, vpletla je do osnovy a utáhla kolíkem. Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ Probudil se ze spánku a vytrhl kolík i se stavem a osnovou.

16:14  Upevnila osnovu ještě kolíkem a řekla mu: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! On se probral ze spánku a vytrhl ten kolík, člunek i osnovu.

16:14  Což učinivši, zarazila hřebem, a řekla jemu: Filistinští na tě, Samsone. A procítiv ze sna svého, vytrhl hřeb, osnovu i s vratidlem.

16:14  Quod cum fecisset Dalila, dixit ad eum : Philisthiim super te, Samson. Qui consurgens de somno extraxit clavum cum crinibus et licio.

16:15  And Dalila said to him: How dost thou say thou lovest me, when thy mind is not with me? Thou hast told me lies these three times, and wouldst not tell me wherein thy greatest strength lieth.

16:15  And she said unto him, How canst thou say, I love thee, when thine heart is not with me? thou hast mocked me these three times, and hast not told me wherein thy great strength lieth.

16:15  Zase mu vytýkala: „Jak můžeš říkat: ‚Miluji tě‘, když tvé srdce není při mně! Už třikrát jsi mě obelstil a neprozradils mi, v čem je tvá veliká síla.“

16:15  A tak mu vyčítala: „Jak můžeš říkat, že mě miluješ, když u mě nemáš srdce? Už třikrát jsi mě oklamal! Copak mi nepovíš, v čem je ta tvoje veliká síla?“

16:15  Nato mu řekla: Jak můžeš říkat: Miluji tě, když tvé srdce není se mnou? Takhle jsi mě třikrát podvedl a nepověděl jsi mi, v čem spočívá tvá velká síla.

16:15  Opět řekla jemu: Kterak ty pravíš: Miluji tě, poněvadž srdce tvé není se mnou? Již jsi mne potřikrát oklamal a neoznámils mi, v čem jest tak veliká síla tvá.

16:15  Dixitque ad eum Dalila : Quomodo dicis quod amas me, cum animus tuus non sit mecum ? Per tres vices mentitus es mihi, et noluisti dicere in quo sit maxima fortitudo tua.

16:16  And when she pressed him much, and continually hung upon him for many days, giving him no time to rest, his soul fainted away, and was wearied even unto death.

16:16  And it came to pass, when she pressed him daily with her words, and urged him, so that his soul was vexed unto death;

16:16  Když ho po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven,

16:16  Těmi řečmi ho mučila den co den, až jednou měl toho dotírání k smrti dost.

16:16  I stalo se, když na něho naléhala svými slovy celé dny, dotírala na něho, že se jeho duše k smrti unavila.

16:16  Když tedy trápila jej slovy svými každého dne, a obtěžovala jej, umdlena jest duše jeho, jako by již měl umříti.

16:16  Cumque molesta esset ei, et per multos dies jugiter adhæreret, spatium ad quietem non tribuens, defecit anima ejus, et ad mortem usque lassata est.

16:17  Then opening the truth of the thing, he said to her: The razor hath never come upon my head, for I am a Nazarite, that is to say, consecrated to God from my mother's womb: If my head be shaven, my strength shall depart from me, and I shall become weak, and shall be like other men.

16:17  That he told her all his heart, and said unto her, There hath not come a razor upon mine head; for I have been a Nazarite unto God from my mother’s womb: if I be shaven, then my strength will go from me, and I shall become weak, and be like any other man.

16:17  otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: „Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk.“

16:17  Tehdy jí všechno prozradil: „Mé hlavy se nedotkla břitva, protože jsem už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. Kdyby mě oholili, má síla by mě opustila a byl bych slabý jako každý jiný.“

16:17  Tu jí otevřel celé své srdce a řekl jí: Na mou hlavu nevstoupila břitva, protože od lůna své matky jsem Boží nazír. Pokud bych byl oholen, odstoupí ode mě má síla, zeslábnu a budu jako každý jiný člověk.

16:17  I otevřel jí cele srdce své a řekl jí: Břitva nevešla nikdy na hlavu mou, nebo Nazarejský Boží jsem od života matky své. Kdybych oholen byl, odešla by ode mne síla má, a zemdlel bych a byl jako jiný člověk.

16:17  Tunc aperiens veritatem rei, dixit ad eam : Ferrum numquam ascendit super caput meum, quia nazaræus, id est, consecratus Deo, sum de utero matris meæ : si rasum fuerit caput meum, recedet a me fortitudo mea, et deficiam, eroque sicut ceteri homines.

16:18  Then seeing that he had discovered to her all his mind, she sent to the princes of the Philistines, saying: Come up this once more, for now he hath opened his heart to me. And they went up, taking with them the money which they had promised.

16:18  And when Delilah saw that he had told her all his heart, she sent and called for the lords of the Philistines, saying, Come up this once, for he hath shewed me all his heart. Then the lords of the Philistines came up unto her, and brought money in their hand.

16:18  Delíla viděla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala pelištejským knížatům vzkaz: „Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán.“ Pelištejská knížata k ní tedy přišla a přinesla s sebou stříbro.

16:18  Dalila poznala, že jí všechno prozradil, a tak poslala pro filištínské vládce: „Přijďte ještě jednou – všechno mi prozradil!“ Filištínští vládci k ní tedy přišli a přinesli s sebou peníze.

16:18  Když Delíla viděla, že jí otevřel celé své srdce, vzkázala a zavolala pelištejské vladaře: Tentokrát přijďte, protože mi otevřel celé své srdce. Pelištejští vladaři k ní přišli a přinesli s sebou stříbro.

16:18  Viduci pak Dalila, že by cele otevřel jí srdce své, poslala a zavolala knížat Filistinských těmi slovy: Poďte ještě jednou, nebo otevřel mi cele srdce své. Tedy přišli knížata Filistinská k ní, nesouce stříbro v rukou svých.

16:18  Vidensque illa quod confessus ei esset omnem animum suum, misit ad principes Philisthinorum ac mandavit : Ascende adhuc semel, quia nunc mihi aperuit cor suum. Qui ascenderunt assumpta pecunia, quam promiserant.

16:19  But she made him sleep upon her knees, and lay his head in her bosom. And she called a barber and shaved his seven locks, and began to drive him away, and thrust him from her: for immediately his strength departed from him.

16:19  And she made him sleep upon her knees; and she called for a man, and she caused him to shave off the seven locks of his head; and she began to afflict him, and his strength went from him.

16:19  Ona ho uspala na klíně, zavolala jednoho muže a dala oholit sedm pramenů vlasů na jeho hlavě. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho síla od něho odstoupila.

16:19  Potom uspala Samsona na klíně a zavolala někoho, ať mu z hlavy oholí těch sedm copů. Tak ho ovládla a podmanila; jeho síla ho opustila.

16:19  I uspala jej na svých kolenou, pak zavolala jednoho muže a nechala oholit sedm pramenů vlasů jeho hlavy. ⌈Začala ho ponižovat⌉ a jeho síla od něj odstoupila.

16:19  I uspala ho na klíně svém a povolala holiče, i dala oholiti sedm pramenů vlasů hlavy jeho. I počala jím strkati, když odešla od něho síla jeho.

16:19  At illa dormire eum fecit super genua sua, et in sinu suo reclinare caput. Vocavitque tonsorem, et rasit septem crines ejus, et cœpit abigere eum, et a se repellere : statim enim ab eo fortitudo discessit.

16:20  And she said: The Philistines are upon thee, Samson. And awaking from sleep, he said in his mind: I will go out as I did before, and shake myself, not knowing that the Lord was departed from him.

16:20  And she said, The Philistines be upon thee, Samson. And he awoke out of his sleep, and said, I will go out as at other times before, and shake myself. And he wist not that the Lord was departed from him.

16:20  Křikla: „Samsone, jdou na tebe Pelištejci!“ Procitl ze spánku a pomyslil si: „Dostanu se z toho jako dosud vždycky a pouta setřesu.“ Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil.

16:20  Vtom zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ Probudil se ze spánku a řekl si: „Z toho se dostanu jako už tolikrát; setřesu to ze sebe.“ Nevěděl, že od něj Hospodin odstoupil.

16:20  Opět řekla: Jdou na tebe Pelištejci, Samsone! Probral se ze spánku a řekl si: Vyjdu z toho jako tolikrát předtím a otřepu se. On nevěděl, že se od něj Hospodin odvrátil.

16:20  A řekla: Filistinští na tě, Samsone. Procítiv pak ze sna svého, řekl: Vyjdu jako i prvé, a probiji se skrze ně. Nevěděl však, že Hospodin odstoupil od něho.

16:20  Dixitque : Philisthiim super te, Samson. Qui de somno consurgens, dixit in animo suo : Egrediar sicut ante feci, et me excutiam : nesciens quod recessisset ab eo Dominus.

16:21  Then the Philistines seized upon him, and forthwith pulled out his eyes, and led him bound in chains to Gaza, and shutting him up in prison made him grind.

16:21  But the Philistines took him, and put out his eyes, and brought him down to Gaza, and bound him with fetters of brass; and he did grind in the prison house.

16:21  Pelištejci se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli ho do Gázy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít.

16:21  Filištíni ho popadli a vyloupli mu oči. Potom ho odvedli dolů do Gazy, kde ho spoutali bronzovými řetězy a ve vězení musel otáčet mlýnským kamenem.

16:21  Pelištejci ho chytili, vyloupali mu oči, zavedli ho do Gazy a svázali ho bronzovými okovy. Byl přinucen mlít ve vězení.

16:21  Tedy javše ho Filistinští, vyloupili mu oči, a dovedše ho do Gázy, svázali jej dvěma řetězy železnými. A mlel v domě vězňů.

16:21  Quem cum apprehendissent Philisthiim, statim eruerunt oculos ejus, et duxerunt Gazam vinctum catenis, et clausum in carcere molere fecerunt.

16:22  And now his hair began to grow again,

16:22  Howbeit the hair of his head began to grow again after he was shaven.

16:22  Ale vlasy na hlavě mu začaly hned po oholení dorůstat.

16:22  Vlasy mu ale na oholené hlavě začaly znovu růst.

16:22  Tam, kde byl oholen, mu ale vlasy na hlavě začaly dorůstat.

16:22  Potom počaly mu vlasy na hlavě odrostati po oholení.

16:22  Jamque capilli ejus renasci cœperunt.

16:23  And the princes of the Philistines assembled together, to offer great sacrifices to Dagon their god, and to make merry, saying: Our god hath delivered our enemy Samson into our hands.

16:23  Then the lords of the Philistines gathered them together for to offer a great sacrifice unto Dagon their god, and to rejoice: for they said, Our god hath delivered Samson our enemy into our hand.

16:23  Pelištejská knížata se shromáždila, aby obětovala velkou oběť svému bohu Dágonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: „Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele.“

16:23  Filištínští vládci se sešli, aby přinesli velikou oběť svému bohu Dágonovi a aby oslavovali. Prohlašovali totiž: „Do rukou nám bůh náš dal našeho nepřítele Samsona!“

16:23  Pelištejští vladaři se shromáždili, aby obětovali velký obětní hod pro svého boha Dágona a pro radost. Řekli: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele Samsona.

16:23  Knížata pak Filistinská shromáždili se, aby obětovali obět velikou bohu svému Dágonovi a aby se veselili; nebo řekli: Dalť jest bůh náš v ruce naše Samsona nepřítele našeho.

16:23  Et principes Philisthinorum convenerunt in unum ut immolarent hostias magnificas Dagon deo suo, et epularentur, dicentes : Tradidit deus noster inimicum nostrum Samson in manus nostras.

16:24  And the people also seeing this, praised their god, and said the same: Our god hath delivered our adversary into our hands, him that destroyed our country, and killed very many.

16:24  And when the people saw him, they praised their god: for they said, Our god hath delivered into our hands our enemy, and the destroyer of our country, which slew many of us.

16:24  Když ho lid viděl, vychvaloval svého boha. Volali: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, pustošitele naší země, který mnoho našich skolil.“

16:24  Lid při pohledu na něj chválil svého boha: „Do rukou nám bůh náš dal našeho nepřítele, naší země ničitele – tolik našich zmordoval!“

16:24  Když ho lid viděl, chválil svého boha, neboť řekl: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele a pustošitele naší země, který rozmnožil naše pobité.

16:24  A když uzřel jej lid, chválili boha svého; nebo pravili: Dalť jest bůh náš v ruce naše nepřítele našeho a zhoubce země naší, kterýž mnohé z našich zmordoval.

16:24  Quod etiam populus videns, laudabat deum suum, eademque dicebat : Tradidit deus noster adversarium nostrum in manus nostras, qui delevit terram nostram, et occidit plurimos.

16:25  And rejoicing in their feasts, when they had now taken their good cheer, they commanded that Samson should be called, and should play before them. And being brought out of prison, he played before them; and they made him stand between two pillars.

16:25  And it came to pass, when their hearts were merry, that they said, Call for Samson, that he may make us sport. And they called for Samson out of the prison house; and he made them sport: and they set him between the pillars.

16:25  Rozjařili se a křičeli: „Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k nevázaným hrám!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby si s ním nevázaně pohrávali. Postavili ho mezi sloupy.

16:25  A když byli v nejlepším, řekli: „Zavolejte Samsona, ať je zábava!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby je bavil. Když ho postavili mezi sloupy,

16:25  I stalo se, ⌈když jim bylo dobře u srdce,⌉ že řekli: Zavolejte Samsona, ať nás baví. Zavolali tedy Samsona z vězení, dováděl před nimi a postavili ho mezi sloupy.

16:25  I stalo, když se rozveselilo srdce jejich, že řekli: Zavolejte Samsona, aby kratochvílil před námi. Tedy povolali Samsona z domu vězňů, aby hral před nimi; i postavili ho mezi sloupy.

16:25  Lætantesque per convivia, sumptis jam epulis, præceperunt ut vocaretur Samson, et ante eos luderet. Qui adductus de carcere ludebat ante eos, feceruntque eum stare inter duas columnas.

16:26  And he said to the lad that guided his steps: Suffer me to touch the pillars which support the whole house, and let me lean upon them, and rest a little.

16:26  And Samson said unto the lad that held him by the hand, Suffer me that I may feel the pillars whereupon the house standeth, that I may lean upon them.

16:26  Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!“

16:26  Samson požádal chlapce, který ho vedl za ruku: „Nech mě sáhnout na sloupy, které drží tenhle chrám. Chci se o ně opřít.“

16:26  Tu řekl Samson mládenci, který ho držel za ruku: Pusť mě a nech mě ohmatat ty sloupy, kterými je dům držen, ať se o ně opřu.

16:26  Nebo řekl Samson pacholeti, kteréž ho za ruku vodilo: Přiveď mne, ať mohu omakati sloupy, na nichž dům stojí, a zpodepříti se na ně.

16:26  Qui dixit puero regenti gressus suos : Dimitte me, ut tangam columnas, quibus omnis imminet domus, et recliner super eas, et paululum requiescam.

16:27  Now the house was full of men and women, and all the princes of the Philistines were there. Moreover about three thousand persons of both sexes, from the roof and the higher part of the house, were beholding Samson's play.

16:27  Now the house was full of men and women; and all the lords of the Philistines were there; and there were upon the roof about three thousand men and women, that beheld while Samson made sport.

16:27  Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna pelištejská knížata. I na střeše bylo na tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem.

16:27  Chrám byl plný mužů i žen. Byli tam i všichni filištínští vládci. I na střeše bylo kolem tří tisíc mužů a žen, kteří chtěli vidět tu zábavu se Samsonem.

16:27  Ten dům byl plný mužů a žen, byli tam všichni pelištejští vladaři a na střeše asi tři tisíce mužů a žen, kteří se dívali, jak je Samson baví.

16:27  Dům pak plný byl mužů a žen, a byla tam všecka knížata Filistinská, ano i na vrchu okolo tří tisíc mužů a žen, kteříž dívali se, když Samson hral.

16:27  Domus autem erat plena virorum ac mulierum, et erant ibi omnes principes Philisthinorum, ac de tecto et solario circiter tria millia utriusque sexus spectantes ludentem Samson.

16:28  But he called upon the Lord, saying: O Lord God remember me, and restore to me now my former strength, O my God, that I may revenge myself on my enemies, and for the loss of my two eyes I may take one revenge.

16:28  And Samson called unto the Lord, and said, O Lord God, remember me, I pray thee, and strengthen me, I pray thee, only this once, O God, that I may be at once avenged of the Philistines for my two eyes.

16:28  I volal Samson k Hospodinu a prosil: „Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!“

16:28  Tehdy Samson volal k Hospodinu: „Hospodine, Pane můj, rozpomeň se na mě! Ještě jednou mi prosím dej sílu, Bože! Ať se Filištínům najednou pomstím za obě své oči!“

16:28  I volal Samson k Hospodinu. Řekl: Panovníku Hospodine, rozpomeň se, prosím, na mě a posilni mě, prosím, ještě tentokrát, Bože, ať se Pelištejcům pomstím jedinou pomstou za obě své oči.

16:28  I volal Samson k Hospodinu, a řekl: Panovníče Hospodine, prosím, rozpomeň se na mne, a posilni mne, žádám, toliko aspoň jednou, ó Bože, abych se jednou pomstíti mohl za své obě oči nad Filistinskými.

16:28  At ille invocato Domino ait : Domine Deus, memento mei, et redde mihi nunc fortitudinem pristinam, Deus meus, ut ulciscar me de hostibus meis, et pro amissione duorum luminum unam ultionem recipiam.

16:29  And laying hold on both the pillars on which the house rested, and holding the one with his right hand, and the other with his left,

16:29  And Samson took hold of the two middle pillars upon which the house stood, and on which it was borne up, of the one with his right hand, and of the other with his left.

16:29  Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí.

16:29  Pak nahmatal oba prostřední sloupy, které držely chrám, a opřel se o ně, pravicí o jeden a levicí o druhý.

16:29  Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, kterými byl dům držený, a vzepřel se o ně, o jeden svou pravicí a o druhý svou levicí.

16:29  Objav tedy Samson oba sloupy prostřední, na nichž dům ten stál, zpolehl na ně, na jeden pravou a na druhý levou rukou svou.

16:29  Et apprehendens ambas columnas quibus innitebatur domus, alteramque earum dextera et alteram læva tenens,

16:30  He said: Let me die with the Philistines. And when he had strongly shook the pillars, the house fell upon all the princes, and the rest of the multitude, that was there: and he killed many more at his death, than he had killed before in his life.

16:30  And Samson said, Let me die with the Philistines. And he bowed himself with all his might; and the house fell upon the lords, and upon all the people that were therein. So the dead which he slew at his death were more than they which he slew in his life.

16:30  A řekl: „Ať zhynu zároveň s Pelištejci!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.

16:30  „Ať zemřu i s těmi Filištíny“ zvolal Samson a zatlačil vší silou, takže se chrám zřítil na vládce i na všechen lid uvnitř. Tak jich zabil při své smrti více než za svého života.

16:30  Samson řekl: Ať má duše zemře s Pelištejci. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl. Mrtvých, které usmrtil při svém skonu, bylo více, než těch, které usmrtil za svého života.

16:30  Potom řekl Samson: Nechť umře život můj s Filistinskými. A nalehl silně, i padl dům na knížata a na všecken lid, kterýž byl v něm; i bylo mrtvých, kteréž pobil on umíraje, více než těch, kteréž pobil, živ jsa.

16:30  ait : Moriatur anima mea cum Philisthiim. Concussisque fortiter columnis, cecidit domus super omnes principes, et ceteram multitudinem quæ ibi erat : multoque plures interfecit moriens, quam ante vivus occiderat.

16:31  And his brethren and all his kindred, going down took his body, and buried it between Saraa and Esthaol, in the buryingplace of his father Manue: and he judged Israel twenty years.

16:31  Then his brethren and all the house of his father came down, and took him, and brought him up, and buried him between Zorah and Eshtaol in the buryingplace of Manoah his father. And he judged Israel twenty years.

16:31  I sestoupili jeho bratří a celý jeho dům, vynesli ho, vrátili se a pochovali ho mezi Soreou a Eštaólem v hrobě jeho otce Manóacha. Soudil Izraele po dvacet let.

16:31  Potom tam přišli jeho bratři a celá jeho rodina, aby si ho vzali. Odnesli ho a pohřbili mezi Coreou a Eštaolem v hrobě jeho otce Manoacha. Soudil Izrael dvacet let.

16:31  Potom sestoupili jeho bratři a celý dům jeho otce, vyzvedli ho, vynesli a pohřbili ho mezi Soreou a Eštaólem do hrobu jeho otce Manóacha. On soudil Izrael dvacet let.

16:31  Tedy přišli přátelé jeho, a všecken dům otce jeho, a vzavše jej, odešli, a pochovali jej mezi Zaraha a Estaol v hrobě Manue otce jeho. A on soudil lid Izraelský dvadceti let.

16:31  Descendentes autem fratres ejus et universa cognatio, tulerunt corpus ejus, et sepelierunt inter Saraa et Esthaol in sepulchro patris sui Manue : judicavitque Israël viginti annis.

Chapter 17

17:1  There was at that time a man of mount Ephraim, whose name was Michas.

17:1  And there was a man of mount Ephraim, whose name was Micah.

17:1  Byl jeden muž z Efrajimského pohoří jménem Míkajáš.

17:1  V Efraimských horách byl jeden muž jménem Míkajáš.

17:1  Byl jeden muž z efrajimského pohoří jménem Míkajáš.

17:1  Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.

17:1  Fuit eo tempore vir quidam de monte Ephraim nomine Michas,

17:2  Who said to his mother: The eleven hundred pieces of silver, which thou hadst put aside for thyself, and concerning which thou didst swear in my hearing, behold I have, and they are with me. And she said to him. Blessed be my son by the Lord.

17:2  And he said unto his mother, The eleven hundred shekels of silver that were taken from thee, about which thou cursedst, and spakest of also in mine ears, behold, the silver is with me; I took it. And his mother said, Blessed be thou of the Lord, my son.

17:2  Přiznal se své matce: „Těch tisíc sto šekelů stříbra, které ti byly vzaty, pro něž jsi dokonce vyřkla přede mnou kletbu, to stříbro je u mne, já jsem je vzal.“ Tu jeho matka řekla: „Můj synu, buď požehnán Hospodinu!“

17:2  Ten řekl své matce: „Víš, jak ti někdo vzal těch jedenáct set šekelů stříbra? Slyšel jsem, jak jsi kvůli nim vyslovila kletbu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím.“ „Hospodin ti žehnej, můj synu!“ zvolala jeho matka.

17:2  Ten řekl své matce: Tisíc sto šekelů stříbra, které ti bylo vzato a ty jsi kvůli němu vyslovila kletbu a také jsi mi ji řekla, hle, to stříbro je u mě. Vzal jsem ho já. Jeho matka řekla: Můj synu, ⌈jsi požehnaný Hospodinu.⌉

17:2  Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.

17:2  qui dixit matri suæ : Mille et centum argenteos, quos separaveras tibi, et super quibus me audiente juraveras, ecce ego habeo, et apud me sunt. Cui illa respondit : Benedictus filius meus Domino.

17:3  So he restored them to his mother, who said to him: I have consecrated and vowed this silver to the Lord, that my son may receive it at my hand, and make a graven and a molten god; so now I deliver it to thee.

17:3  And when he had restored the eleven hundred shekels of silver to his mother, his mother said, I had wholly dedicated the silver unto the Lord from my hand for my son, to make a graven image and a molten image: now therefore I will restore it unto thee.

17:3  Vrátil matce těch tisíc sto šekelů stříbra a matka prohlásila: „To stříbro jsem cele zasvětila Hospodinu. Předávám je tobě, můj synu, abys z něho dal udělat sochu tesanou a litou. Dávám ti je nyní zpátky.“

17:3  Jakmile jí těch jedenáct set stříbrných vrátil, prohlásila: „To stříbro slavnostně zasvěcuji Hospodinu za svého syna a nechám z něj odlít modlu.“

17:3  A vrátil těch tisíc sto šekelů stříbra své matce. Jeho matka řekla: To stříbro jsem cele oddělila pro Hospodina od sebe svému synovi, aby zhotovil tesanou a litou modlu. Nyní ti je vracím.

17:3  Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.

17:3  Reddidit ergo eos matri suæ, quæ dixerat ei : Consecravi et vovi hoc argentum Domino, ut de manu mea suscipiat filius meus, et faciat sculptile atque conflatile : et nunc trado illud tibi.

17:4  And he restored them to his mother: and she took two hundred pieces of silver and gave them to the silversmith, to make of them a graven and a molten God, which was in the house of Michas.

17:4  Yet he restored the money unto his mother; and his mother took two hundred shekels of silver, and gave them to the founder, who made thereof a graven image and a molten image: and they were in the house of Micah.

17:4  Ale on vrátil stříbro své matce. I vzala dvě stě šekelů stříbra a dala je zlatníkovi; udělal z nich sochu tesanou a litou, která pak byla v Míkově domě.

17:4  Poté, co jí to stříbro vrátil, vzala jeho matka 200 šekelů stříbra a dala je kovotepci, který z něj odlil modlu. Tu pak měl Míkajáš v domě.

17:4  On to stříbro vrátil své matce. Jeho matka vzala dvě stě šekelů stříbra, dala ho zlatníkovi a ten mu zhotovil tesanou a litou modlu, která stála v Míkajášově domě.

17:4  On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.

17:4  Reddidit igitur eos matri suæ : quæ tulit ducentos argenteos, et dedit eos argentario, ut faceret ex eis sculptile atque conflatile, quod fuit in domo Michæ.

17:5  And he separated also therein a little temple for the god, and made an ephod, and theraphim, that is to say, a priestly garment, and idols: and he filled the hand of one of his sons, and he became his priest.

17:5  And the man Micah had an house of gods, and made an ephod, and teraphim, and consecrated one of his sons, who became his priest.

17:5  Ten muž, Míka, měl totiž svatyni. Udělal efód a domácí bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu sloužil jako kněz.

17:5  Tento muž, Míka, měl doma svatyni. Vyrobil také efod a bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu dělal kněze.

17:5  Ten muž Míka měl dům bohů, zhotovil si efód a domácího bůžka. Zplnomocnil jednoho ze svých synů a ten se mu stal knězem.

17:5  Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.

17:5  Qui ædiculam quoque in ea deo separavit, et fecit ephod, et theraphim, id est, vestem sacerdotalem, et idola : implevitque unius filiorum suorum manum, et factus est ei sacerdos.

17:6  In those days there was no king in Israel, but every one did that which seemed right to himself.

17:6  In those days there was no king in Israel, but every man did that which was right in his own eyes.

17:6  V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.

17:6  Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.

17:6  V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.

17:6  Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.

17:6  In diebus illis non erat rex in Israël, sed unusquisque quod sibi rectum videbatur, hoc faciebat.

17:7  There was also another young man of Bethlehem Juda, of the kindred thereof: and he was a Levite, and dwelt there.

17:7  And there was a young man out of Beth–lehem–judah of the family of Judah, who was a Levite, and he sojourned there.

17:7  Byl jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi; byl to lévijec a pobýval tam jako host.

17:7  V judském Betlémě byl jeden mladý levita, který bydlel v Judově rodu.

17:7  Byl pak jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi. Byl to lévita pobývající tam jako cizinec.

17:7  Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.

17:7  Fuit quoque alter adolescens de Bethlehem Juda, ex cognatione ejus : eratque ipse Levites, et habitabat ibi.

17:8  Now he went out from the city of Bethlehem, and desired to sojourn wheresoever he should find it convenient for him. And when he was come to mount Ephraim, as he was on his journey, and had turned aside a little into the house of Michas,

17:8  And the man departed out of the city from Beth–lehem–judah to sojourn where he could find a place: and he came to mount Ephraim to the house of Micah, as he journeyed.

17:8  Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby pobýval jako host, kde se mu naskytne. Při svém putování došel na Efrajimské pohoří k Míkovu domu.

17:8  Ten muž ale z judského Betléma odešel hledat si jiné místo k bydlení. Přišel do Efraimských hor a doputoval až k Míkovu domu.

17:8  Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby jako cizinec pobýval, kde se naskytne, a přišel do efrajimského pohoří až k Míkovu domu, ⌈jak konal svou pouť.⌉

17:8  Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.

17:8  Egressusque de civitate Bethlehem, peregrinari voluit ubicumque sibi commodum reperisset. Cumque venisset in montem Ephraim, iter faciens, et declinasset parumper in domum Michæ,

17:9  He was asked by him whence he came. And he answered: I am a Levite of Bethlehem Juda, and I am going to dwell where I can, and where I shall find a place to my advantage.

17:9  And Micah said unto him, Whence comest thou? And he said unto him, I am a Levite of Beth–lehem–judah, and I go to sojourn where I may find a place.

17:9  Míka se ho otázal: „Odkud přicházíš?“ Odpověděl mu: „Jsem lévijec z judského Betléma a putuji, abych pobýval jako host, kde se mi naskytne.“

17:9  „Odkud jdeš?“ zeptal se ho Míka. „Jsem levita z judského Betléma. Hledám si místo k bydlení,“ on na to.

17:9  Tu se ho Míka zeptal: Odkud přicházíš? Řekl mu: Jsem lévita z judského Betléma a putuji, abych jako cizinec pobýval, kde se naskytne.

17:9  Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.

17:9  interrogatus est ab eo unde venisset. Qui respondit : Levita sum de Bethlehem Juda, et vado ut habitem ubi potuero, et utile mihi esse perspexero.

17:10  And Michas said: Stay with me, and be unto me a father and a priest, and I will give thee every year ten pieces of silver, and a double suit of apparel, and thy victuals.

17:10  And Micah said unto him, Dwell with me, and be unto me a father and a priest, and I will give thee ten shekels of silver by the year, and a suit of apparel, and thy victuals. So the Levite went in.

17:10  Míka mu navrhl: „Zůstaň u mne a budeš mi otcem a knězem. Budu ti za to dávat deset šekelů stříbra ročně, ošacení a stravu.“ Lévijec na to přistoupil.

17:10  „Zůstaň u mě,“ řekl mu Míka. „Dělej mi otce a kněze za deset šekelů stříbra ročně a k tomu ošacení a stravu.“

17:10  Nato mu Míka řekl: Zůstaň se mnou a buď mi otcem a knězem. Já ti dám deset šekelů stříbra na rok, ⌈řádné ošacení⌉ a stravu. Lévita tedy šel.

17:10  I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.

17:10  Dixitque Michas : Mane apud me, et esto mihi parens ac sacerdos : daboque tibi per annos singulos decem argenteos, ac vestem duplicem, et quæ ad victum sunt necessaria.

17:11  He was content, and abode with the man, and was unto him as one of his sons.

17:11  And the Levite was content to dwell with the man; and the young man was unto him as one of his sons.

17:11  Přivolil zůstat u toho muže. A byl mu mládenec jako jeden z jeho synů.

17:11  A levita u něj ochotně zůstal; ten mladík pak byl pro Míku jako jeden z jeho synů.

17:11  A lévita byl ochoten u toho muže zůstat. Ten mládenec pro něho byl jako jeden z jeho synů.

17:11  Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.

17:11  Acquievit, et mansit apud hominem, fuitque illi quasi unus de filiis.

17:12  And Michas filled his hand, and had the young man with him for his priest, saying:

17:12  And Micah consecrated the Levite; and the young man became his priest, and was in the house of Micah.

17:12  Míka lévijského mládence pověřil, aby mu sloužil jako kněz; zůstal tedy v Míkově domě.

17:12  Míka ho pověřil, aby mu dělal kněze, a ten levitský mladík bydlel v jeho domě.

17:12  Míka lévitu zplnomocnil, on se stal jeho kněžským služebníkem a zůstal v Míkově domě.

17:12  I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.

17:12  Implevitque Michas manum ejus, et habuit puerum sacerdotem apud se :

17:13  Now I know God will do me good, since I have a priest of the race of the Levites.

17:13  Then said Micah, Now know I that the Lord will do me good, seeing I have a Levite to my priest.

17:13  Míka si řekl: „Nyní vím, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, neboť mám za kněze lévijce.“

17:13  Míka si říkal: „Teď ke mně Hospodin určitě bude dobrotivý – vždyť mám za kněze levitu!“

17:13  Míka tehdy řekl: Nyní jsem poznal, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, protože se u mě stal knězem ten lévita.

17:13  Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.

17:13  Nunc scio, dicens, quod benefaciet mihi Deus habenti Levitici generis sacerdotem.

Chapter 18

18:1  In those days there was no king in Israel, and the tribe of Dan sought them an inheritance to dwell in: for unto that day they had not received their lot among the other tribes.

18:1  In those days there was no king in Israel: and in those days the tribe of the Danites sought them an inheritance to dwell in; for unto that day all their inheritance had not fallen unto them among the tribes of Israel.

18:1  V oněch dnech neměli v Izraeli krále. Kmen Danovců si tehdy hledal dědičný podíl, aby se mohl usadit, protože mu až po onen den nepřipadl mezi izraelskými kmeny žádný dědičný podíl.

18:1  Izrael byl tenkrát bez krále. Danův kmen si hledal území, na němž by se usídlil, protože mu do té doby mezi izraelskými kmeny nepřipadl žádný dědičný podíl.

18:1  V oněch dnech nebyl v Izraeli král. A v oněch dnech pro sebe danovský kmen hledal dědictví, aby se usídlil, protože mu až do onoho dne nepřipadlo mezi izraelskými kmeny nic do dědictví.

18:1  V těch dnech nebylo krále v Izraeli, a toho času pokolení Dan hledalo sobě dědičného místa k bydlení, nebo se mu ještě nebylo dostalo dílu u prostřed synů Izraelských až do dne toho.

18:1  In diebus illis non erat rex in Israël, et tribus Dan quærebat possessionem sibi, ut habitaret in ea : usque ad illum enim diem inter ceteras tribus sortem non acceperat.

18:2  So the children of Dan sent five most valiant men, of their stock and family, from Saraa and Esthaol, to spy out the land, and to view it diligently: and they said to them: Go, and view the land. They went on their way, and when they came to mount Ephraim, they went into the house of Michas, and rested there:

18:2  And the children of Dan sent of their family five men from their coasts, men of valour, from Zorah, and from Eshtaol, to spy out the land, and to search it; and they said unto them, Go, search the land: who when they came to mount Ephraim, to the house of Micah, they lodged there.

18:2  Danovci tedy vyslali ze své čeledi pět mužů, chrabrých bojovníků, ze svých končin, ze Soreje a Eštaólu, aby jako zvědové prozkoumali zemi. Poručili jim: „Jděte prozkoumat zemi.“ I přišli na Efrajimské pohoří až k Míkovu domu a přenocovali tam.

18:2  Synové Danovi proto ze svého rodu vyslali pět udatných mužů z Coreje a Eštaolu, aby prozkoumali a obhlédli zem. Řekli jim: „Jděte obhlédnout zem.“ Dorazili až do Efraimských hor, k Míkovu domu, a tak tam přenocovali.

18:2  Synové Danovi tedy poslali pět mužů ze své čeledi, bojovníků ze svých končin ze Soreje a z Eštaólu, aby prozkoumali zemi a aby ji důkladně prohlédli. Řekli jim: Jděte a důkladně prohlédněte tu zemi. Přišli do efrajimského pohoří až k Míkovu domu a nocovali tam.

18:2  Tedy poslali synové Dan z čeledi své pět mužů z končin svých, mužů silných z Zaraha a Estaol, aby spatřili zemi a pilně prohlédli ji, a řekli jim: Jděte, shlédněte zemi. Kteřížto když přišli na horu Efraim až do domu Míchova, přenocovali tam.

18:2  Miserunt ergo filii Dan stirpis et familiæ suæ quinque viros fortissimos de Saraa et Esthaol, ut explorarent terram, et diligenter inspicerent : dixeruntque eis : Ite, et considerate terram. Qui cum pergentes venissent in montem Ephraim, et intrassent domum Michæ, requieverunt ibi :

18:3  And knowing the voice of the young man the Levite, and lodging with him, they said to him: Who brought thee hither? what dost thou here? why wouldst thou come hither?

18:3  When they were by the house of Micah, they knew the voice of the young man the Levite: and they turned in thither, and said unto him, Who brought thee hither? and what makest thou in this place? and what hast thou here?

18:3  Když byli u Míkova domu, poznali po řeči lévijského mládence. Odbočili tam a zeptali se ho: „Kdo tě sem přivedl? Co tady děláš? Co tu pohledáváš?“

18:3  Když k tomu domu přišli blíž, poznali po hlase toho levitského mladíka. Zašli tedy dovnitř a ptali se ho: „Jak ses sem dostal? Co tu děláš? Proč tu jsi?“

18:3  Když byli u Míkova domu, všimli si hlasu toho lévijského mládence. Zašli tam a zeptali se ho: Kdo tě sem přivedl? Co tady děláš? Co to tu máš?

18:3  Když pak byli blízko domu Míchova, poznali hlas toho mládence Levíty, a uchýlivše se tam, řekli jemu: Kdo tě sem přivedl? Co ty zde děláš? A co ty zde máš?

18:3  et agnoscentes vocem adolescentis Levitæ, utentesque illius diversorio, dixerunt ad eum : Quis te huc adducit ? quid hic agis ? quam ob causam huc venire voluisti ?

18:4  He answered them: Michas hath done such and such things for me, and hath hired me to be his priest.

18:4  And he said unto them, Thus and thus dealeth Micah with me, and hath hired me, and I am his priest.

18:4  Odpověděl jim: „Tak a tak to se mnou vyjednal Míka. Najal mě, abych mu sloužil jako kněz.“

18:4  Vyprávěl jim tedy, jak se s ním Míka dohodl: „Najal mě, a tak mu dělám kněze.“

18:4  Odpověděl jim: To a to se mnou Míka dojednal, najal mě a já jsem se mu stal knězem.

18:4  Odpověděl jim: Toto mi a toto učinil Mícha, a ze mzdy najal mne, abych byl jeho knězem.

18:4  Qui respondit eis : Hæc et hæc præstitit mihi Michas, et me mercede conduxit, ut sim ei sacerdos.

18:5  Then they desired him to consult the Lord, that they might know whether their journey should be prosperous, and the thing should have effect.

18:5  And they said unto him, Ask counsel, we pray thee, of God, that we may know whether our way which we go shall be prosperous.

18:5  Poprosili ho: „Doptej se teď Boha, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta, na kterou jsme se vydali.“

18:5  Požádali ho tedy: „Chtěli bychom něco vědět. Zeptej se, prosím, Boha, zda bude naše cesta úspěšná.“

18:5  Nato mu řekli: Prosíme, doptávej se Boha, ať poznáme, zdali dopřeje úspěch naší cestě, po níž jdeme.

18:5  I řekli jemu: Poraď se, prosíme, s Bohem, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta naše, kterouž jdeme.

18:5  Rogaverunt autem eum ut consuleret Dominum ut scire possent an prospero itinere pergerent, et res haberet effectum.

18:6  He answered them: Go in peace: the Lord looketh on your way, and the journey that you go.

18:6  And the priest said unto them, Go in peace: before the Lord is your way wherein ye go.

18:6  Kněz jim řekl: „Jděte v pokoji. Nad cestou, na kterou jste se vydali, bdí Hospodin.“

18:6  „Jděte v pokoji,“ řekl jim ten kněz. „Nad vaší cestou bdí Hospodin.“

18:6  Kněz jim řekl: Jděte v pokoji. Vaše cesta, po níž půjdete, je před Hospodinem.

18:6  Odpověděl jim kněz: Jděte v pokoji, Hospodinť spravuje cestu vaši, po níž jdete.

18:6  Qui respondit eis : Ite in pace : Dominus respicit viam vestram, et iter quo pergitis.

18:7  So the five men going on came to Lais: and they saw how the people dwelt therein without any fear, according to the custom of the Sidonians, secure and easy, having no man at all to oppose them, being very rich, and living separated, at a distance from Sidon and from all men.

18:7  Then the five men departed, and came to Laish, and saw the people that were therein, how they dwelt careless, after the manner of the Zidonians, quiet and secure; and there was no magistrate in the land, that might put them to shame in any thing; and they were far from the Zidonians, and had no business with any man.

18:7  Těch pět mužů tedy šlo dál, až přišli do Lajiše. Spatřili město žijící si v bezpečí po způsobu Sidónců a v něm klidný a bezstarostný lid. Nebylo v zemi nikoho, kdo by je potupil, nebylo uchvatitele moci. Od Sidónců byli daleko a s nikým neměli žádnou dohodu.

18:7  A tak těch pět mužů šlo dál, až přišli do Laiše. Viděli, že tamní lid žije v bezpečí jako Sidonci, v klidu a bezstarostně, a že je nikdo v celém okolí nenapadá a neutiskuje. Od Sidonu byli daleko a s nikým neměli dohodu.

18:7  Těch pět mužů šlo, přišli do Lajiše a viděli lid, který v něm byl poklidný, bydlel v bezpečí po způsobu Sidónců a byl bezstarostný. Nikdo v zemi nepotupoval úmluvu, nezískával vlastnictví mocí. Byli daleko od Sidónců a neměli s nikým úmluvu.

18:7  Tedy odešlo pět mužů těch, a přišli do Lais, a viděli lid, kterýž tam byl, bezpečně bydlící, vedlé obyčeje Sidonských v zahálce a bezpečnosti, a že nebylo, co by je kormoutiti mělo v té zemi, ani kdo by dědičně ujíti chtěl království. K tomu i od Sidonských vzdáleni byli, aniž spříznění jaké s kým měli.

18:7  Euntes igitur quinque viri venerunt Lais : videruntque populum habitantem in ea absque ullo timore, juxta consuetudinem Sidoniorum, securum et quietum, nullo ei penitus resistente, magnarumque opum, et procul a Sidone atque a cunctis hominibus separatum.

18:8  And they returned to their brethren in Saraa and Esthaol, who asked them what they had done: to whom they answered:

18:8  And they came unto their brethren to Zorah and Eshtaol: and their brethren said unto them, What say ye?

18:8  Zvědové se vrátili ke svým bratřím do Soreje a Eštaólu. Bratří se jich zeptali: „Jak jste pořídili?“

18:8  Potom se ti muži vrátili do Coreje a Eštaolu. „Tak co?“ ptali se jich bratři.

18:8  Vrátili se ke svým bratrům do Soreje a Eštaólu. Jejich bratři se jich zeptali: ⌈Jak jste na tom?⌉

18:8  Když se pak navrátili k bratřím svým do Zaraha a Estaol, řekli jim bratří jejich: Což vy?

18:8  Reversique ad fratres suos in Saraa et Esthaol, et quid egissent sciscitantibus responderunt :

18:9  Arise, and let us go up to them: for we have seen the land which is exceeding rich and fruitful: neglect not, lose no time: let us go and possess it, there will be no difficulty.

18:9  And they said, Arise, that we may go up against them: for we have seen the land, and, behold, it is very good: and are ye still? be not slothful to go, and to enter to possess the land.

18:9  Odpověděli: „Vzhůru, vytáhněme proti nim! Viděli jsme tu zemi, je velmi dobrá. Vy otálíte? Nerozpakujte se tam vtrhnout a tu zemi obsadit.

18:9  „Zvedejte se, pojďme na ně!“ odpověděli. „Viděli jsme tu zem – je výborná! To tu chcete jen tak sedět? Nezdržujte se a pojďte, půjdeme tu zem obsadit!

18:9  Odpověděli: Vstaňte a vytáhneme proti nim, protože jsme viděli tu zemi a hle, je velmi dobrá, ale vy jste neteční. Nebuďte líní jít, vstoupit do té země a obsadit ji.

18:9  I odpověděli: Vstaňte a táhněme na ně, nebo shlédli jsme tu zemi, a aj, velmi dobrá jest; a vy mlčíte? Nelenujtež se táhnouti, a vjíti k opanování té země.

18:9  Surgite, ascendamus ad eos : vidimus enim terram valde opulentam et uberem. Nolite negligere, nolite cessare : eamus, et possideamus eam : nullus erit labor.

18:10  We shall come to a people that is secure, into a spacious country, and the Lord will deliver the place to us, in which there is no want of any thing that groweth on the earth.

18:10  When ye go, ye shall come unto a people secure, and to a large land: for God hath given it into your hands; a place where there is no want of any thing that is in the earth.

18:10  Přijdete tam k bezstarostnému lidu. Země je na všechny strany otevřená, Bůh vám ji vydal do rukou. Je to místo, kde není nedostatek v ničem, co může země dát.“

18:10  Bůh vám ji dává do rukou! Až tam přijdete, najdete bezstarostný lid a doširoka otevřenou zem. Tomu místu neschází vůbec nic, co má země mít.“

18:10  Až vytáhnete, přijdete k bezstarostnému lidu a země je rozlehlá na všechny strany, vždyť Bůh ji vydal do vaší ruky -- místo, kde není nouze vůbec v ničem, co bývá na zemi.

18:10  (Když přijdete, vejdete k lidu bezpečnému, a do země prostranné;) nebo dal ji Bůh v ruku vaši, místo, v němž není žádného nedostatku jakýchkoli věcí, kteréž na zemi býti mohou.

18:10  Intrabimus ad securos, in regionem latissimam, tradetque nobis Dominus locum, in quo nullius rei est penuria eorum quæ gignuntur in terra.

18:11  There went therefore of the kindred of Dan, to wit, from Saraa and Esthaol, six hundred men, furnished with arms for war.

18:11  And there went from thence of the family of the Danites, out of Zorah and out of Eshtaol, six hundred men appointed with weapons of war.

18:11  Tak vyrazilo odtamtud z čeledi Danovců, ze Soreje a Eštaólu, šest set válečně vyzbrojených mužů.

18:11  A tak z Coreje a Eštaolu vyrazilo šest set mužů z Danova rodu v plné zbroji.

18:11  I vyrazilo odtamtud z danovské čeledi, ze Soreje a z Eštaólu, šest set mužů, přepásaných válečnými zbraněmi.

18:11  Tedy vyšlo z čeledi Dan odtud, totiž z Zaraha a Estaol, šest set mužů oděných v odění válečné.

18:11  Profecti igitur sunt de cognatione Dan, id est, de Saraa et Esthaol, sexcenti viri accincti armis bellicis,

18:12  And going up they lodged in Cariathiarim of Juda: which place from that time is called the camp of Dan, and is behind Cariathiarim.

18:12  And they went up, and pitched in Kirjath–jearim, in Judah: wherefore they called that place Mahaneh–dan unto this day: behold, it is behind Kirjath–jearim.

18:12  Táhli vzhůru a utábořili se v Kirjat-jearímu v Judsku. Proto se to místo nazývá Danovský tábor až dodnes; je za Kirjat-jearímem.

18:12  Táhli vzhůru a utábořili se v Kiriat-jearimu v Judsku. (Proto se tomu místu západně od Kiriat-jearimu dodnes říká Machane-dan, Danův tábor.)

18:12  Vytáhli a utábořili se u Kirjat–jearímu v Judsku. Kvůli tomu nazvali ono místo Danovský tábor a je tomu tak až do tohoto dne. Všimněte si ho za Kirjat–jearímem.

18:12  A vytáhše, položili se u Kariatjeharim Judova; pročež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne, a jest za Kariatjeharim.

18:12  ascendentesque manserunt in Cariathiarim Judæ : qui locus ex eo tempore Castrorum Dan nomen accepit, et est post tergum Cariathiarim.

18:13  From thence they passed into mount Ephraim. And when they were come to the house of Michas,

18:13  And they passed thence unto mount Ephraim, and came unto the house of Micah.

18:13  Odtud se ubírali přes Efrajimské pohoří, až došli k Míkovu domu.

18:13  Odtamtud pak šli do Efraimských hor a dorazili až k Míkovu domu.

18:13  Odtamtud prošli efrajimským pohořím a přišli až k Míkovu domu.

18:13  A odtud táhnouce na horu Efraim, přišli až k domu Míchovu.

18:13  Inde transierunt in montem Ephraim. Cumque venissent ad domum Michæ,

18:14  The five men, that before had been sent to view the land of Lais, said to the rest of their brethren: You know that in these houses there is an ephod and theraphim, and a graven and a molten god: see what you are pleased to do.

18:14  Then answered the five men that went to spy out the country of Laish, and said unto their brethren, Do ye know that there is in these houses an ephod, and teraphim, and a graven image, and a molten image? now therefore consider what ye have to do.

18:14  Tu promluvilo těch pět mužů, kteří jako zvědové prošli lajišskou zemi. Řekli svým bratřím: „Zdalipak víte, že v těchto domech je efód a domácí bůžci i socha tesaná a litá? Teď víte, co máte udělat.“

18:14  Vtom se ozvalo těch pět mužů, kteří propátrali kraj Laiš. „Víte, co je tamhle v těch domech?“ řekli svým bratrům. „Efod, bůžkové a odlitá modla! Víte, co teď máte dělat.“

18:14  Tu promluvilo těch pět mužů, kteří se vydali prozkoumat zemi Lajiš. Řekli svým bratrům: Zdalipak víte, že je v těchto domech efód, domácí bůžek a tesaná a litá modla? Nuže, rozvažte, co provedete.

18:14  I mluvilo těch pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země Lais, a řekli bratřím svým: Víte-liž, že v domích těchto jest efod a terafim, a rytina a slitina? Protož nyní vězte, co máte činiti.

18:14  dixerunt quinque viri, qui prius missi fuerant ad considerandam terram Lais, ceteris fratribus suis : Nostis quod in domibus istis sit ephod, et theraphim, et sculptile, atque conflatile : videte quid vobis placeat.

18:15  And when they had turned a little aside, they went into the house of the young man the Levite, who was in the house of Michas: and they saluted him with words of peace.

18:15  And they turned thitherward, and came to the house of the young man the Levite, even unto the house of Micah, and saluted him.

18:15  Odbočili tam, přišli k domu lévijského mládence, k Míkovu domu, a pozdravili ho přáním pokoje.

18:15  Odbočili tam a vešli do domu toho levitského mladíka (totiž do Míkova domu). Poptali se ho, jak se daří.

18:15  Zašli tam tedy, přišli k domu toho lévijského mládence, k domu Míkovu, a ⌈zeptali se ho, jak se mu daří,⌉

18:15  A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově, a pozdravili ho pokojně.

18:15  Et cum paululum declinassent, ingressi sunt domum adolescentis Levitæ, qui erat in domo Michæ : salutaveruntque eum verbis pacificis.

18:16  And the six hundred men stood before the door, appointed with their arms.

18:16  And the six hundred men appointed with their weapons of war, which were of the children of Dan, stood by the entering of the gate.

18:16  Oněch šest set válečně vyzbrojených mužů zůstalo stát při vchodu do brány; byli to Danovci.

18:16  Šest set ozbrojenců z Danova kmene zůstalo stát u brány

18:16  zatímco šest set mužů z Danových synů, přepásaných válečnými zbraněmi, stálo u vchodu do brány.

18:16  Ale šest set mužů oděných v zbroj svou válečnou, kteříž byli z pokolení Dan, stáli přede dveřmi.

18:16  Sexcenti autem viri ita ut erant armati, stabant ante ostium.

18:17  But they that were gone into the house of the young man, went about to take away the graven god, and the ephod, and the theraphim, and the molten god, and the priest stood before the door, the six hundred valiant men waiting not far off.

18:17  And the five men that went to spy out the land went up, and came in thither, and took the graven image, and the ephod, and the teraphim, and the molten image: and the priest stood in the entering of the gate with the six hundred men that were appointed with weapons of war.

18:17  Pak vystoupilo těch pět mužů, kteří jako zvědové prošli zemi, vešli tam a vzali tesanou sochu, efód a domácí bůžky i sochu litou, zatímco kněz stál u vchodu do brány se šesti sty válečně vyzbrojenými muži.

18:17  a těch pět, kteří propátrali zem, vešlo dovnitř. Vzali tu modlu, efod i bůžky. Kněz zatím stál u brány s šesti sty muži v plné zbroji.

18:17  Pak vystoupilo těch pět mužů, kteří se vydali prozkoumat zemi. Přišli tam, vzali tu tesanou modlu a efód, domácího bůžka i litou modlu. Kněz přitom stál u vchodu do brány se šesti sty muži, přepásanými válečnými zbraněmi.

18:17  A šedše pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země, vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; kněz pak stál u vrat brány s šesti sty muži oděnými v zbroji.

18:17  At illi, qui ingressi fuerant domum juvenis, sculptile, et ephod, et theraphim, atque conflatile tollere nitebantur, et sacerdos stabat ante ostium, sexcentis viris fortissimis haud procul expectantibus.

18:18  So they that were gone in took away the graven thing, the ephod, and the idols, and the molten god, And the priest said to them: What are you doing?

18:18  And these went into Micah’s house, and fetched the carved image, the ephod, and the teraphim, and the molten image. Then said the priest unto them, What do ye?

18:18  Když vešli do Míkova domu a vzali tesanou sochu, efód a domácí bůžky i sochu litou, otázal se jich kněz: „Co to děláte?“

18:18  Těch pět vešlo do Míkova domu a vzali modlu, efod, bůžky i ten odlitek. „Co to děláte?“ ptal se jich kněz.

18:18  Když ti muži vešli do Míkova domu a vzali tesanou modlu, efód, domácího bůžka a litou modlu, zeptal se jich kněz: Co to děláte?

18:18  A ti, kteříž vešli do domu Míchova, vzali rytinu, efod a terafim, a slitinu. I řekl jim kněz: Což to děláte?

18:18  Tulerunt igitur qui intraverant sculptile, ephod, et idola, atque conflatile. Quibus dixit sacerdos : Quid facitis ?

18:19  And they said to him: Hold thy peace, and put thy finger on thy mouth, and come with us, that we may have thee for a father, and a priest. Whether is better for thee, to be a priest in the house of one man, or in a tribe and family in Israel?

18:19  And they said unto him, Hold thy peace, lay thine hand upon thy mouth, and go with us, and be to us a father and a priest: is it better for thee to be a priest unto the house of one man, or that thou be a priest unto a tribe and a family in Israel?

18:19  Odpověděli mu: „Mlč, buď zticha a pojď s námi; budeš nám otcem a knězem. Je lepší být knězem domu jediného muže, anebo být knězem kmene a čeledi v Izraeli?“

18:19  „Mlč!“ řekli mu. „Zavři pusu a pojď s námi. Budeš dělat otce a kněze nám. Je lepší dělat domácího kněze pro jednoho muže, nebo kmenového kněze pro izraelský rod?“

18:19  Odpověděli mu: Mlč, polož si ruku na ústa a pojď s námi. Buď nám otcem a knězem. Co je lepší: Abys byl knězem domu jednoho muže, nebo abys byl knězem kmene a čeledi v Izraeli?

18:19  Kteříž odpověděli: Mlč, vlož ruku svou na ústa svá a poď s námi, a budeš nám za otce a za kněze. Což jest lépe tobě, knězem-li býti v domě jednoho člověka, či býti knězem pokolení a čeledi v Izraeli?

18:19  Cui responderunt : Tace et pone digitum super os tuum : venique nobiscum, ut habeamus te patrem, ac sacerdotem. Quid tibi melius est, ut sis sacerdos in domo unius viri, an in una tribu et familia in Israël ?

18:20  When he heard this, he agreed to their words, and took the ephod, and the idols, and the graven god, and departed with them.

18:20  And the priest’s heart was glad, and he took the ephod, and the teraphim, and the graven image, and went in the midst of the people.

18:20  Knězi se to zalíbilo, vzal efód a domácí bůžky i tesanou sochu a vstoupil mezi lid.

18:20  Kněze to upřímně potěšilo. Vzal efod, bůžky i tu modlu a připojil se k nim.

18:20  To se srdci toho kněze líbilo. Vzal efód, domácího bůžka a tesanou modlu a vstoupil mezi lid.

18:20  I zradovalo se srdce kněze, a vzav efod a terafim a rytinu, šel u prostřed lidu toho.

18:20  Quod cum audisset, acquievit sermonibus eorum, et tulit ephod, et idola, ac sculptile, et profectus est cum eis.

18:21  And when they were going forward, and had put before them the children and the cattle, and all that was valuable,

18:21  So they turned and departed, and put the little ones and the cattle and the carriage before them.

18:21  Nato se obrátili k odchodu. Děti, dobytek i cenný majetek umístili dopředu.

18:21  Vydali se tedy na další pochod. Děti a dobytek s majetkem nechali jít v čele.

18:21  Nato se obrátili a vyšli. Malé děti, dobytek a cenný majetek umístili před sebe.

18:21  A obrátivše se odešli, a pustili napřed děti a dobytek, a což měli dražšího.

18:21  Qui cum pergerent, et ante se ire fecissent parvulos ac jumenta, et omne quod erat pretiosum,

18:22  And were now at a distance from the house of Michas, the men that dwelt in the houses of Michas gathering together followed them,

18:22  And when they were a good way from the house of Micah, the men that were in the houses near to Micah’s house were gathered together, and overtook the children of Dan.

18:22  Byli už daleko od Míkova domu, když byli přivoláni muži z domů, které stály při domě Míkově. Dohonili Danovce

18:22  Když už byli od Míkova domu dost daleko, seběhli se Míkovi sousedé a Danovce dostihli.

18:22  Vzdálili se od Míkova domu a tu se shromáždili muži z domů, které stály u domu Míkova, a stíhali syny Danovy.

18:22  Když pak opodál byli od domu Míchova, tedy muži, kteříž bydlili v domích blízkých domu Míchova, shromáždili se a honili syny Dan.

18:22  et jam a domo Michæ essent procul, viri qui habitabant in ædibus Michæ conclamantes secuti sunt,

18:23  And began to shout out after them. They looked back, and said to Michas: What aileth thee? Why dost thou cry?

18:23  And they cried unto the children of Dan. And they turned their faces, and said unto Micah, What aileth thee, that thou comest with such a company?

18:23  a volali na ně. Přiměli je k tomu, že se otočili a otázali se Míky: „Co ti je, že jsi je přivolal?“

18:23  Volali za nimi, až se k nim Danovi synové otočili a řekli Míkovi: „Co ti je? Proč jste se tak sběhli?“

18:23  Křičeli na syny Danovy. Ti se ohlédli a řekli Míkovi: Jaké máš přání, že ses shromáždil?

18:23  I volali za syny Dan. Kteříž ohlédše se, řekli Míchovi: Cožtě, že jsi jich tolik shromáždil?

18:23  et post tergum clamare cœperunt. Qui cum respexissent, dixerunt ad Micham : Quid tibi vis ? cur clamas ?

18:24  And he answered: You have taken away my gods which I have made me, and the priest, and all that I have, and do you say: What aileth thee?

18:24  And he said, Ye have taken away my gods which I made, and the priest, and ye are gone away: and what have I more? and what is this that ye say unto me, What aileth thee?

18:24  Odpověděl: „Vzali jste mi bohy, které jsem si udělal, i kněze a odtáhli jste. Co mi ještě zbývá? A to se mě ptáte: ‚Co ti je?‘“

18:24  Ten odpověděl: „Vzali jste mi kněze i bohy, které jsem si udělal, a šli jste pryč. Co mi zbude? Jak se mě můžete ptát: Co ti je?“

18:24  Odpověděl jim: Vzali jste mé bohy, které jsem zhotovil, a kněze a odešli jste. Co se mnou bude dál? Jak se mě můžete ptát: Jaké máš přání?

18:24  Odpověděl: Bohy mé, kteréž jsem udělal, vzali jste, i kněze, a odcházíte. Což pak již budu míti? A ještě se ptáte: Coť jest?

18:24  Qui respondit : Deos meos, quos mihi feci, tulistis, et sacerdotem, et omnia quæ habeo, et dicitis : Quid tibi est ?

18:25  And the children of Dan said to him: See thou say no more to us, lest men enraged come upon thee, and thou perish with all thy house.

18:25  And the children of Dan said unto him, Let not thy voice be heard among us, lest angry fellows run upon thee, and thou lose thy life, with the lives of thy household.

18:25  Danovci jej okřikli: „Ať už za námi není slyšet tvůj hlas! Jinak se na vás vrhnou rozhořčení muži a budeš smeten i se svým domem.“

18:25  Danovci mu ale řekli: „Radši už na nás nekřič. Prudší povahy by se na vás mohly vrhnout, a přijdeš o život i se svou rodinou!“

18:25  Nato mu synové Danovi řekli: Nezvyšuj na nás hlas, jinak se na vás vrhnou rozhořčení muži a ztratíš život svůj i život svého domu.

18:25  Jemuž odpověděli synové Dan: Hlediž, ať více neslyšíme hlasu tvého za sebou, sic jináč oboří se na vás muži hněviví, a ztratíš duši svou i duše domu svého.

18:25  Dixeruntque ei filii Dan : Cave ne ultra loquaris ad nos, et veniant ad te viri animo concitati, et ipse cum omni domo tua pereas.

18:26  And so they went on the journey they had begun. But Michas seeing that they were stronger than he, returned to his house.

18:26  And the children of Dan went their way: and when Micah saw that they were too strong for him, he turned and went back unto his house.

18:26  Potom Danovci pokračovali v cestě. Míka viděl, že jsou silnější než on, obrátil se a vrátil do svého domu.

18:26  Danovi synové pak pokračovali svou cestou. Míka viděl, že jsou silnější než on, a tak se otočil a vrátil se domů.

18:26  Synové Danovi pak šli svou cestou. Když Míka viděl, že jsou silnější než on, obrátil se a vrátil se domů.

18:26  I brali se muži Dan cestou svou. A vida Mícha, že by silnější byli nežli on, obrátiv se, šel do domu svého.

18:26  Et sic cœpto itinere perrexerunt. Videns autem Michas quod fortiores se essent, reversus est in domum suam.

18:27  And the six hundred men took the priest, and the things we spoke of before, and came to Lais, to a people that was quiet and secure, and smote them with the edge of the sword: and the city they burnt with fire,

18:27  And they took the things which Micah had made, and the priest which he had, and came unto Laish, unto a people that were at quiet and secure: and they smote them with the edge of the sword, and burnt the city with fire.

18:27  Když tedy vzali, co si dal udělat Míka, i kněze, kterého měl, přitáhli na Lajiš, na klidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město vypálili.

18:27  Tak vzali ten Míkův výtvor i jeho kněze a přitáhli na Laiš, na ten klidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město vypálili.

18:27  Oni vzali s sebou to, co si Míka zhotovil, a kněze, kterého měl, a přitáhli k Lajiši na poklidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město spálili ohněm.

18:27  Oni pak vzavše, což byl udělal Mícha, i kněze, kteréhož měl, přitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpečnému; i pobili je ostrostí meče, a město vypálili ohněm.

18:27  Sexcenti autem viri tulerunt sacerdotem, et quæ supra diximus : veneruntque in Lais ad populum quiescentem atque securum, et percusserunt eos in ore gladii : urbemque incendio tradiderunt,

18:28  There being no man at all who brought them any succour, because they dwelt far from Sidon, and had no society or business with any man. And the city was in the land of Rohob: and they rebuilt it, and dwelt therein,

18:28  And there was no deliverer, because it was far from Zidon, and they had no business with any man; and it was in the valley that lieth by Beth–rehob. And they built a city, and dwelt therein.

18:28  Nebylo nikoho, kdo by je vysvobodil, protože město bylo daleko od Sidónu a s nikým neměli žádnou dohodu. Leželo v dolině u Bét-rechóbu. Danovci pak město opět vystavěli a osídlili.

18:28  Nikdo je nezachránil; město bylo od Sidonu daleko a s nikým neměli dohodu. Leželo v údolí u Bet-rechobu. Danovi synové pak to město znovu vystavěli a usídlili se v něm.

18:28  A nebyl, kdo by město vysvobodil, protože bylo daleko od Sidónu a neměli s nikým úmluvu. Bylo v údolí u Bét–rechóbu. Synové Danovi to město opět postavili a usadili se v něm.

18:28  A nebylo žádného, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, aniž měli spříznění s kterými lidmi. Město pak bylo v údolí, kteréž jest v Betrohob. A vystavěvše zase město, bydlili v něm.

18:28  nullo penitus ferente præsidium, eo quod procul habitarent a Sidone, et cum nullo hominum haberent quidquam societatis ac negotii. Erat autem civitas sita in regione Rohob : quam rursum exstruentes habitaverunt in ea,

18:29  Calling the name of the city Dan, after the name of their father, who was the son of Israel, which before was called Lais.

18:29  And they called the name of the city Dan, after the name of Dan their father, who was born unto Israel: howbeit the name of the city was Laish at the first.

18:29  Pojmenovali město Dan podle jména svého praotce Dana, který se narodil Izraelovi; původně se ovšem jmenovalo Lajiš.

18:29  Pojmenovali to město Dan po svém praotci Danovi, který byl Izraelův syn. Předtím se ale to město jmenovalo Laiš.

18:29  Tehdy nazvali to město jménem Dan podle jména svého otce Dana, který se narodil Izraelovi. Původně však mělo to město jméno Lajiš.

18:29  A nazvali jméno města toho Dan, od jména otce svého, kterýž narozen byl Izraelovi, ješto prvé jméno města toho bylo Lais.

18:29  vocato nomine civitatis Dan, juxta vocabulum patris sui, quem genuerat Israël, quæ prius Lais dicebatur.

18:30  And they set up to themselves the graven idol, and Jonathan the son of Gersam, the son of Moses, he and his sons were priests in the tribe of Dan, until the day of their captivity.

18:30  And the children of Dan set up the graven image: and Jonathan, the son of Gershom, the son of Manasseh, he and his sons were priests to the tribe of Dan until the day of the captivity of the land.

18:30  Danovci si tam postavili tu tesanou sochu a Jónatan, syn Geršóma, syna Mojžíšova, i jeho potomci byli kněžími kmene Danovců až do dne, kdy byli ze země vysídleni.

18:30  Danovci tam vztyčili tu modlu a Jonatan, syn Geršoma, syna Mojžíšova, jim se svými syny dělal kmenové kněží až do dne, kdy byli ze země vyhnáni.

18:30  Synové Danovi tam tu tesanou modlu postavili pro sebe a Jónatan, syn Geršóma, syna Mojžíšova, on i jeho synové se stali kněžími pro danovský kmen až do dne vystěhování té země.

18:30  Postavili pak sobě synové Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gersonův, syna Mojžíšova, on i synové jeho byli kněžími v pokolení Dan, až do dne zajetí obyvatelů země.

18:30  Posueruntque sibi sculptile, et Jonathan filium Gersam filii Moysi ac filios ejus sacerdotes in tribu Dan, usque ad diem captivitatis suæ.

18:31  And the idol of Michas remained with them all the time that the house of God was in Silo. In those days there was no king in Israel.

18:31  And they set them up Micah’s graven image, which he made, all the time that the house of God was in Shiloh.

18:31  Míkovu tesanou sochu, kterou si dal udělat, tam měli umístěnu po celou dobu, kdy byl dům Boží v Šílu.

18:31  Tu modlu, kterou si Míka nechal udělat, tam udržovali celou dobu, kdy stál Boží dům v Šílu.

18:31  Míkovu tesanou modlu, kterou zhotovil, tam měli pro sebe umístěnou po všechny dny, kdy byl dům Boží v Šílu.

18:31  Vystavili tedy sobě tu rytinu, kterouž udělal Mícha, a byla tam po všecky dny, v nichž dům Boží byl v Sílo.

18:31  Mansitque apud eos idolum Michæ omni tempore quo fuit domus Dei in Silo. In diebus illis non erat rex in Israël.

Chapter 19

19:1  There was a certain Levite, who dwelt on the side of mount Ephraim, who took a wife of Bethlehem Juda:

19:1  And it came to pass in those days, when there was no king in Israel, that there was a certain Levite sojourning on the side of mount Ephraim, who took to him a concubine out of Beth–lehem–judah.

19:1  V těch dnech, kdy neměli v Izraeli krále, pobýval nějaký lévijec jako host v odlehlých končinách Efrajimského pohoří. Vzal si za ženinu jakousi ženu z judského Betléma.

19:1  Izrael byl tenkrát bez krále. Hluboko v Efraimských horách bydlel jeden levita. Našel si družku z judského Betléma,

19:1  I stalo se ⌈v oněch dnech, kdy nebyl v Izraeli král,⌉ že nějaký lévita pobývající jako cizinec v odlehlých končinách efrajimského pohoří si vzal konkubínu z judského Betléma.

19:1  Stalo se také toho času, když krále nebylo v Izraeli, že muž nějaký Levíta, jsa pohostinu při straně hory Efraimské, pojal sobě ženu ženinu z Betléma Judova.

19:1  Fuit quidam vir Levites habitans in latere montis Ephraim, qui accepit uxorem de Bethlehem Juda :

19:2  And she left him, and returned to her father's house in Bethlehem, and abode with him four months.

19:2  And his concubine played the whore against him, and went away from him unto her father’s house to Beth–lehem–judah, and was there four whole months.

19:2  Ale ženina se proti němu provinila smilstvem a odešla od něho do otcovského domu, do judského Betléma. Byla tam po dobu čtyř měsíců.

19:2  ale ta se s ním pohádala a odešla od něj do domu svého otce v judském Betlémě. Když už tam byla nějaké čtyři měsíce,

19:2  Jeho konkubína ⌈mu byla nevěrná,⌉ odešla od něj do domu svého otce do judského Betléma a zůstala tam po dobu čtyř měsíců.

19:2  Kterážto ženina smilnila u něho. I odešla od něho do domu otce svého do Betléma Judova, a byla tam plné čtyři měsíce.

19:2  quæ reliquit eum, et reversa est in domum patris sui in Bethlehem, mansitque apud eum quatuor mensibus.

19:3  And her husband followed her, willing to be reconciled with her, and to speak kindly to her, and to bring her back with him, having with him a servant and two asses: and she received him, and brought him into her father's house. And when his father in law had heard this, and had seen him, he met him with joy,

19:3  And her husband arose, and went after her, to speak friendly unto her, and to bring her again, having his servant with him, and a couple of asses: and she brought him into her father’s house: and when the father of the damsel saw him, he rejoiced to meet him.

19:3  Její muž se za ní vypravil, aby jí domluvil a pohnul ji k návratu. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ona ho uvedla do otcovského domu. Jakmile ho dívčin otec spatřil, šel mu radostně vstříc.

19:3  její muž se rozhodl, že půjde za ní, vlídně s ní promluví a přivede ji zpět. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ta dívka ho pozvala dál, a když ho její otec uviděl, radostně ho uvítal.

19:3  Tu její muž vstal a šel za ní, promluvit k jejímu srdci, aby se navrátila. Byl s ním jeho služebník a oslí spřežení. I uvedla jej do domu svého otce. Když ho otec té dívky spatřil, zaradoval se, že se s ním setkává.

19:3  Vstav pak muž její, šel za ní, aby namluvě ji, zase ji přivedl, maje s sebou mládence svého a dva osly. Tedy ona uvedla jej do domu otce svého. Kteréhož když uzřel otec té děvky, zradoval se z příchodu jeho.

19:3  Secutusque est eam vir suus, volens reconciliari ei, atque blandiri, et secum reducere, habens in comitatu puerum et duos asinos : quæ suscepit eum, et introduxit in domum patris sui. Quod cum audisset socer ejus, eumque vidisset, occurrit ei lætus,

19:4  And embraced the man. And the son in law tarried in the house of his father in law three days, eating with him and drinking familiarly.

19:4  And his father in law, the damsel’s father, retained him; and he abode with him three days: so they did eat and drink, and lodged there.

19:4  Pak ho jeho tchán, dívčin otec, zdržoval, takže u něho zůstal tři dny. Jedli a pili a nocovali tam.

19:4  Jeho tchán, dívčin otec, ho zdržoval, takže u něj zůstal tři dny. Jedli tam, pili a nocovali.

19:4  Jeho tchán, otec dívky, ho přemluvil, a tak s ním tři dny pobyl. Jedli, pili a nocovali tam.

19:4  I zdržel jej tchán jeho, otec té děvky, tak že pozůstal u něho za tři dni. Tu také jídali i píjeli i nocovali.

19:4  et amplexatus est hominem. Mansitque gener in domo soceri tribus diebus, comedens cum eo et bibens familiariter.

19:5  But on the fourth day, arising early in the morning, he desired to depart. But his father in law kept him, and said to him: Taste first a little bread, and strengthen thy stomach, and so thou shalt depart.

19:5  And it came to pass on the fourth day, when they arose early in the morning, that he rose up to depart: and the damsel’s father said unto his son in law, Comfort thine heart with a morsel of bread, and afterward go your way.

19:5  Čtvrtého dne za časného jitra, když se zvedl k odchodu, řekl dívčin otec svému zeti: „Posilni se soustem chleba a potom půjdete.“

19:5  Čtvrtého dne ráno si přivstali a zeť se zvedal, že už půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Posilni se trochou jídla, než půjdete.“

19:5  I stalo se čtvrtého dne, když časně ráno vstali a povstal k odchodu, že otec dívky řekl svému zeťovi: Posilni se kouskem chleba a potom půjdete.

19:5  Dne pak čtvrtého, když tím raněji vstali, vstal i on, aby odšel. Tedy řekl otec té děvky k zeti svému: Posilni se kouskem chleba, a potom půjdete.

19:5  Die autem quarto de nocte consurgens, proficisci voluit : quem tenuit socer, et ait ad eum : Gusta prius pauxillum panis, et conforta stomachum, et sic proficisceris.

19:6  And they sat down together, and ate and drank. And the father of the young woman said to his son in law: I beseech thee to stay here to day, and let us make merry together.

19:6  And they sat down, and did eat and drink both of them together: for the damsel’s father had said unto the man, Be content, I pray thee, and tarry all night, and let thine heart be merry.

19:6  Tak zůstali a oba spolu jedli a pili. Potom dívčin otec vybídl muže: „Buď tak laskav, zůstaň ještě přes noc a buď dobré mysli.“

19:6  A tak se posadili a oba spolu jedli a pili. Potom mu dívčin otec řekl: „Prosím, laskavě tu ještě přespi a pohov si.“

19:6  Zůstali tedy, ti dva spolu jedli a pili a otec dívky tomu muži řekl: Prosím, buď tak laskav a přenocuj, ⌈ať je ti dobře u srdce.⌉

19:6  Sedli tedy a pojedli oba spolu, a napili se. Potom řekl otec děvky k muži: Posediž medle, nýbrž pobuď přes noc, a buď mysli veselé.

19:6  Sederuntque simul, ac comederunt et biberunt. Dixitque pater puellæ ad generum suum : Quæso te ut hodie hic maneas, pariterque lætemur.

19:7  But he rising up, began to be for departing. And nevertheless his father in law earnestly pressed him, and made him stay with him.

19:7  And when the man rose up to depart, his father in law urged him: therefore he lodged there again.

19:7  Když se muž přece zvedl k odchodu, přinutil ho jeho tchán, že tam opět zůstal přes noc.

19:7  On už se zvedal, že půjde, ale tchán na něj naléhal, takže tam znovu zůstal na noc.

19:7  Ten muž vstal k odchodu, ale jeho tchán ho přinutil, a tak se vrátil a znovu tam přenocoval.

19:7  Když pak vstal ten muž, chtěje předce jíti, mocí jej zdržel test jeho. A tak se vrátil a zůstal tu přes noc.

19:7  At ille consurgens, cœpit velle proficisci. Et nihilominus obnixe eum socer tenuit, et apud se fecit manere.

19:8  But when morning was come, the Levite prepared to go on his journey. And his father in law said to him again: I beseech thee to take a little meat, and strengthening thyself, till the day be farther advanced, afterwards thou mayest depart. And they ate together.

19:8  And he arose early in the morning on the fifth day to depart: and the damsel’s father said, Comfort thine heart, I pray thee. And they tarried until afternoon, and they did eat both of them.

19:8  Pátého dne za časného jitra chtěl odejít, ale dívčin otec na něho zase naléhal: „Posilni se prosím!“ Pozdrželi se, až den pokročil, a oba pojedli.

19:8  Ráno pátého dne si přivstal, že půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Prosím, pořádně se posilni.“ A než oba pojedli, zdrželi se až do odpoledne.

19:8  Pátý den vstal k odchodu časně zrána. Otec té dívky řekl: Posilni se přece a zdržte se, než den pokročí. A oba pojedli.

19:8  Potom dne pátého vstal tím raněji, aby se bral. I řekl otec té děvky: Posilň se, prosím. I prodlili, až se den nachýlil, nebo jedli oba.

19:8  Mane autem facto, parabat Levites iter. Cui socer rursum : Oro te, inquit, ut paululum cibi capias, et assumptis viribus donec increscat dies, postea proficiscaris. Comederunt ergo simul.

19:9  And the young man arose to set forward with his wife and servant. And his father in law spoke to him again: Consider that the day is declining, and draweth toward evening: tarry with me to day also, and spend the day in mirth, and to morrow thou shalt depart, that thou mayest go into thy house.

19:9  And when the man rose up to depart, he, and his concubine, and his servant, his father in law, the damsel’s father, said unto him, Behold, now the day draweth toward evening, I pray you tarry all night: behold, the day groweth to an end, lodge here, that thine heart may be merry; and to morrow get you early on your way, that thou mayest go home.

19:9  Potom se muž se svou ženinou a mládencem zvedl k odchodu. Jeho tchán, dívčin otec, mu však řekl: „Pohleď, den se schyluje k večeru. Zůstaňte přes noc. Den se přece sklání. Přenocuj zde a buď dobré mysli. Zítra za časného jitra se vydáš na cestu a půjdeš ke svému stanu.“

19:9  Tehdy muž vstal, že se svou družkou a mládencem půjdou. Dívčin otec, jeho tchán, mu ale řekl: „Podívej se, den už se chýlí k večeru. Zůstaňte prosím na noc. Vždyť už se smráká. Přespi tu a pohov si. Zítra si přivstanete, vydáte se na cestu a dorazíte domů.“

19:9  Když vstal ten muž k odchodu, on i jeho konkubína a jeho služebník, tu mu řekl jeho tchán, otec dívky: Podívej se přece, den se nachýlil ⌈a nastává večer.⌉ Ano, zůstaňte přece přes noc, dnes si lehněte. Přenocuj tady, ⌈ať je ti dobře u srdce⌉ a zítra časně vstanete na svou cestu a odejdeš ke svému stanu.

19:9  Tedy vstal muž ten, aby šel, on i ženina jeho i mládenec jeho. I řekl mu tchán jeho, otec děvky: Aj, již se den nachýlil k večerou, medle zůstaňte přes noc; aj, dokonává se den, pobuď přes noc zde, a buď mysli veselé, a zítra tím raněji vypravíte se na cestu svou, a půjdeš k příbytku svému.

19:9  Surrexitque adolescens, ut pergeret cum uxore sua et puero. Cui rursum locutus est socer : Considera quod dies ad occasum declivior sit, et propinquat ad vesperum : mane apud me etiam hodie, et duc lætum diem, et cras proficisceris ut vadas in domum tuam.

19:10  His son in law would not consent to his words: but forthwith went forward, and came over against Jebus, which by another name is called Jerusalem, leading with him two asses loaden, and his concubine.

19:10  But the man would not tarry that night, but he rose up and departed, and came over against Jebus, which is Jerusalem; and there were with him two asses saddled, his concubine also was with him.

19:10  Avšak muž nechtěl zůstat přes noc, zvedl se k odchodu a došel se svým párem osedlaných oslů a se svou ženinou až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém.

19:10  On už tam ale nehodlal strávit další noc, a tak se zvedl a se svým párem oslů v postrojích a se svou družkou vyrazil k Jebusu (což je Jeruzalém).

19:10  Muž ale nechtěl přenocovat. Vstal, vyšel a přišel až naproti Jebúsu, což je Jeruzalém, a s ním osedlané oslí spřežení a jeho konkubína.

19:10  On pak nechtěl zůstati přes noc, ale vstav, odšel, a přišel proti Jebus, jenž jest Jeruzalém, a s ním dva oslové s břemeny i ženina jeho.

19:10  Noluit gener acquiescere sermonibus ejus : sed statim perrexit, et venit contra Jebus, quæ altero nomine vocatur Jerusalem, ducens secum duos asinos onustos, et concubinam.

19:11  And now they were come near Jebus, and the day was far spent: and the servant said to his master: Come, I beseech thee, let us turn into the city of the Jebusites, and lodge there.

19:11  And when they were by Jebus, the day was far spent; and the servant said unto his master, Come, I pray thee, and let us turn in into this city of the Jebusites, and lodge in it.

19:11  Když byli u Jebúsu, den téměř minul. Tu navrhl mládenec svému pánu: „Pojď prosím, uchýlíme se do tohoto jebúsejského města a přenocujeme v něm.“

19:11  Když míjeli Jebus, bylo už dost pozdě. Mládenec proto svému pánu řekl: „Pojď, prosím, odbočme do toho jebusejského města a přenocujme tam.“

19:11  Byli u Jebúsu a den velmi pokročil. Tu řekl služebník svému pánu: Pojďme prosím, zajděme do tohoto jebúsejského města a přenocujme v něm.

19:11  Když pak byli blízko Jebus, a den se velmi nachýlil, řekl mládenec pánu svému: Poď, prosím, obraťme se do města toho Jebuzejského, abychom v něm přenocovali.

19:11  Jamque erant juxta Jebus, et dies mutabatur in noctem : dixitque puer ad dominum suum : Veni, obsecro : declinemus ad urbem Jebusæorum, et maneamus in ea.

19:12  His master answered him: I will not go into the town of another nation, who are not of the children of Israel, but I will pass over to Gabaa:

19:12  And his master said unto him, We will not turn aside hither into the city of a stranger, that is not of the children of Israel; we will pass over to Gibeah.

19:12  Ale jeho pán mu odvětil: „Neuchýlíme se do cizího města, které nepatří Izraelcům. Půjdeme dál do Gibeje.“

19:12  Jeho pán mu odpověděl: „Nepůjdeme do cizího města, které nepatří Izraelcům. Budeme pokračovat do Gibeje.

19:12  Jeho pán mu odpověděl: Nezajdeme do města cizozemců, kteří nejsou ze synů Izraele. Projdeme až do Gibeje.

19:12  Jemuž odpověděl pán jeho: Neobrátíme se do města cizozemců, kteréž není synů Izraelských, ale půjdeme až do Gabaa.

19:12  Cui respondit dominus : Non ingrediar oppidum gentis alienæ, quæ non est de filiis Israël : sed transibo usque Gabaa,

19:13  And when I shall come thither, we will lodge there, or at least in the city of Rama.

19:13  And he said unto his servant, Come, and let us draw near to one of these places to lodge all night, in Gibeah, or in Ramah.

19:13  A pobídl mládence: „Pojď, abychom se přiblížili k některému z těch míst a mohli přenocovat v Gibeji nebo v Rámě.“

19:13  Pojď,“ pobídl mládence, „dojdeme do Gibeje nebo až do Rámy. V jednom z těch měst přespíme.“

19:13  A řekl svému služebníku: Pojď, přiblížíme se k jednomu z těch míst. Přenocujeme v Gibeji nebo v Rámě.

19:13  Řekl ještě mládenci svému: Poď, abychom přišli k některému z těch míst, a zůstali přes noc v Gabaa aneb v Ráma.

19:13  et cum illuc pervenero, manebimus in ea, aut certe in urbe Rama.

19:14  So they passed by Jebus, and went on their journey, and the sun went down upon them when they were by Gabaa, which is in the tribe of Benjamin:

19:14  And they passed on and went their way; and the sun went down upon them when they were by Gibeah, which belongeth to Benjamin.

19:14  Šli tedy dál. Slunce už zapadlo, když byli u benjamínské Gibeje.

19:14  A tak šli dál. Když přicházeli k benjamínské Gibeji, slunce už zapadalo,

19:14  Prošli tedy tím místem, šli a slunce jim zapadlo u Gibeje, která patří Benjamínovi.

19:14  Pomíjejíce tedy, odešli, a zapadlo jim slunce blízko Gabaa, kteréž jest Beniaminských.

19:14  Transierunt ergo Jebus, et cœptum carpebant iter, occubuitque eis sol juxta Gabaa, quæ est in tribu Benjamin :

19:15  And they turned into it to lodge there. And when they were come in, they sat in the street of the city, for no man would receive them to lodge.

19:15  And they turned aside thither, to go in and to lodge in Gibeah: and when he went in, he sat him down in a street of the city: for there was no man that took them into his house to lodging.

19:15  Uchýlili se tam a vstoupili do Gibeje, aby přenocovali. Když tam lévijec přišel, usadil se na městském prostranství, ale nebyl tu nikdo, kdo by jej přijal na noc do domu.

19:15  a tak odbočili, aby tam přenocovali. Když levita vešel do Gibeje, posadil se na městském prostranství, ale nikdo je na noc nepozval k sobě domů.

19:15  A odbočili tam, aby došli do Gibeje a přenocovali. Přišel a posadil se na náměstí toho města, ale nebyl nikdo, kdo by je přijal do domu, aby mohli přenocovat.

19:15  I obrátili se tam, aby vejdouce, zůstali přes noc v Gabaa. A když tam všel, posadil se na ulici města, proto že nebyl, kdo by je přijal do domu a dal jim nocleh.

19:15  diverteruntque ad eam, ut manerent ibi. Quo cum intrassent, sedebant in platea civitatis, et nullus eos recipere voluit hospitio.

19:16  And behold they saw an old man, returning out of the field and from his work in the evening, and he also was of mount Ephraim, and dwelt as a stranger in Gabaa; but the men of that country were the children of Jemini.

19:16  And, behold, there came an old man from his work out of the field at even, which was also of mount Ephraim; and he sojourned in Gibeah: but the men of the place were Benjamites.

19:16  Večer se vracel z práce na poli nějaký starý muž. Pocházel z Efrajimského pohoří a pobýval v Gibeji jako host; mužové toho místa byli Benjamínovci.

19:16  A hle, jeden stařík se večer vracel z práce na poli. Pocházel z Efraimských hor a v Gibeji bydlel jako přistěhovalec (místní totiž byli Benjamínci).

19:16  Vtom hle, nějaký stařec přichází večer z pole od svého díla. Ten muž byl z efrajimského pohoří a jako cizinec pobýval v Gibeji. Muži toho místa byli ovšem synové Benjamínovi.

19:16  A aj, muž starý vracoval se od práce své s pole u večer, kterýž také byl s hory Efraimovy, a bydlil pohostinu v Gabaa; ale lidé místa toho byli synové Jemini.

19:16  Et ecce, apparuit homo senex, revertens de agro et de opere suo vesperi, qui et ipse de monte erat Ephraim, et peregrinus habitabat in Gabaa : homines autem regionis illius erant filii Jemini.

19:17  And the old man lifting up his eyes, saw the man sitting with his bundles in the street of the city, and said to him: Whence comest thou? and whither goest thou?

19:17  And when he had lifted up his eyes, he saw a wayfaring man in the street of the city: and the old man said, Whither goest thou? and whence comest thou?

19:17  Rozhlédl se a spatřil na městském prostranství pocestného. I otázal se ten starý muž: „Kam jdeš a odkud přicházíš?“

19:17  Když se rozhlédl, uviděl na městském prostranství pocestného. „Kam jdeš a odkud přicházíš?“ zeptal se stařík.

19:17  Když pozvedl své oči a spatřil toho muže, poutníka, na náměstí města, zeptal se ten starý muž: Kam jdeš a odkud přicházíš?

19:17  A když pozdvihl očí svých, uzřel muže toho pocestného na ulici města. I řekl jemu ten stařec: Kam se béřeš, a odkud jdeš?

19:17  Elevatisque oculis, vidit senex sedentem hominem cum sarcinulis suis in platea civitatis, et dixit ad eum : Unde venis ? et quo vadis ?

19:18  He answered him: We came out from Bethlehem Juda, and we are going to our home, which is on the side of mount Ephraim, from whence we went to Bethlehem: and now we go to the house of God, and none will receive us under his roof:

19:18  And he said unto him, We are passing from Beth–lehem–judah toward the side of mount Ephraim; from thence am I: and I went to Beth–lehem–judah, but I am now going to the house of the Lord; and there is no man that receiveth me to house.

19:18  Odvětil mu: „Ubíráme se z judského Betléma do odlehlých končin Efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma; chodím sloužit do Hospodinova domu. Tady však není nikdo, kdo by mě přijal do domu.

19:18  „Jsme na cestě z judského Betléma hluboko do Efraimských hor, odkud pocházím,“ odpověděl mu. „Šel jsem do judského Betléma a teď se vracím domů. Nikdo mě ale k sobě nepozval.

19:18  Odpověděl mu: Procházíme z judského Betléma až do odlehlých končin efrajimského pohoří, odkud pocházím. Šel jsem do judského Betléma, jsem poutník, a teď jdu do Hospodinova domu. Není však, kdo by mě přijal do domu.

19:18  Jemuž odpověděl: Jdeme z Betléma Judova až k stranám hory Efraimovy, odkudž jsem; nebo jsem byl odšel do Betléma Judova. Jduť pak do domu Hospodinova, a není žádného, kdo by mne přijal do domu;

19:18  Qui respondit ei : Profecti sumus de Bethlehem Juda, et pergimus ad locum nostrum, qui est in latere montis Ephraim, unde ieramus in Bethlehem : et nunc vadimus ad domum Dei, nullusque sub tectum suum nos vult recipere,

19:19  We have straw and hay for provender of the asses, and bread and wine for the use of myself and of thy handmaid, and of the servant that is with me: we want nothing but lodging.

19:19  Yet there is both straw and provender for our asses; and there is bread and wine also for me, and for thy handmaid, and for the young man which is with thy servants: there is no want of any thing.

19:19  A přitom mám jak slámu a obrok pro své osly, tak chléb a víno pro sebe i pro tvou služebnici a pro mládence, který je s tvými služebníky. V ničem nemáme nedostatek.“

19:19  Máme slámu i obrok pro své osly, mám i chléb a víno pro sebe, zde pro tvou služebnici i pro mládence, který tvého služebníka provází. Nic víc nepotřebujeme.“

19:19  Mám i slámu a krmivo pro naše osly a také chléb a víno mám pro sebe i pro tvou služebnici a pro služebníka, kterého mají tví otroci s sebou. Vůbec v ničem nemám nouzi.

19:19  Ješto mám i slámu a obrok pro osly své, tolikéž i chléb, ano i víno pro sebe a děvku tvou, a mládence, kterýž jest s služebníkem tvým, tak že v ničemž nemáme nedostatku.

19:19  habentes paleas et fœnum in asinorum pabulum, et panem ac vinum in meos et ancillæ tuæ usus, et pueri qui mecum est : nulla re indigemus nisi hospitio.

19:20  And the old man answered him: Peace be with thee: I will furnish all things that are necessary: only I beseech thee, stay not in the street.

19:20  And the old man said, Peace be with thee; howsoever let all thy wants lie upon me; only lodge not in the street.

19:20  Starý muž mu pravil: „Pokoj tobě! Klidně mi přenech starost o všechno, co potřebuješ. Jenom nezůstávej přes noc zde na prostranství.“

19:20  „Buď vítán,“ řekl mu stařík. „Postarám se o všechno, co potřebuješ. Jen prosím nenocuj tady venku.“

19:20  Nato řekl ten stařec: Pokoj tobě. Jen uval všechnu svou nouzi na mě. Jenom nezůstávej přes noc na náměstí.

19:20  I řekl muž ten starý: Měj ty pokoj. Čehoť se koli nedostává, nechť já to opatřím, ty toliko na ulici nezůstávej přes noc.

19:20  Cui respondit senex : Pax tecum sit, ego præbebo omnia quæ necessaria sunt : tantum, quæso, ne in platea maneas.

19:21  And he brought him into his house, and gave provender to his asses: and after they had washed their feet, he entertained them with a feast.

19:21  So he brought him into his house, and gave provender unto the asses: and they washed their feet, and did eat and drink.

19:21  Uvedl ho do svého domu a pro osly připravil krmivo. Umyli si nohy, jedli a pili.

19:21  Vzal je k sobě domů, nasypal oslům, umyli si nohy a pak jedli a pili.

19:21  Přivedl ho do svého domu, namíchal krmení pro osly a umyli si nohy. Pak jedli a pili.

19:21  Tedy uvedl jej do domu svého, a obrok dal oslům; potom umyvše nohy své, jedli a pili.

19:21  Introduxitque eum in domum suam, et pabulum asinis præbuit : ac postquam laverunt pedes suos, recepit eos in convivium.

19:22  While they were making merry, and refreshing their bodies with meat and drink, after the labour of the journey, the men of that city, sons of Belial (that is, without yoke), came and beset the old man's house, and began to knock at the door, calling to the master of the house, and saying: Bring forth the man that came into thy house, that we may abuse him:

19:22  Now as they were making their hearts merry, behold, the men of the city, certain sons of Belial, beset the house round about, and beat at the door, and spake to the master of the house, the old man, saying, Bring forth the man that came into thine house, that we may know him.

19:22  Byli dobré mysli, avšak hle, mužové města, muži ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a vyzývali toho starého muže, hospodáře: „Vyveď muže, který vešel do tvého domu, ať ho poznáme!“

19:22  A jak si tak hověli, náhle dům obstoupili místní ničemové. Začali tlouct do dveří a křičet na starého hospodáře: „Vyveď toho mužského, co přišel k tobě domů, ať si ho užijeme!“

19:22  Když se posilňovali, hle, muži toho města, ničemníci, obklíčili dům, tloukli na dveře a volali na starce, vlastníka domu: Vyveď toho muže, který přišel do tvého domu, ať ho poznáme.

19:22  A když očerstvili srdce své, aj, muži města toho, muži nešlechetní, obklíčivše dům, tloukli na dvéře a mluvili tomu muži starci, hospodáři domu, řkouce: Vyveď muže toho, kterýž všel do domu tvého, abychom ho poznali.

19:22  Illis epulantibus, et post laborem itineris cibo et potu reficientibus corpora, venerunt viri civitatis illius, filii Belial (id est, absque jugo), et circumdantes domum senis, fores pulsare cœperunt, clamantes ad dominum domus atque dicentes : Educ virum, qui ingressus est domum tuam, ut abutamur eo.

19:23  And the old man went out to them, and said: Do not so, my brethren, do not so wickedly: because this man is come into my lodging, and cease I pray you from this folly.

19:23  And the man, the master of the house, went out unto them, and said unto them, Nay, my brethren, nay, I pray you, do not so wickedly; seeing that this man is come into mine house, do not this folly.

19:23  Tu k nim ten hospodář vyšel a domlouval jim: „Ne tak, moji bratři! Nedopustíte se přece něčeho tak zlého! Vždyť tento muž vešel do mého domu. Nesmíte spáchat takovou hanebnost!

19:23  Hospodář k nim vyšel ven se slovy: „To ne, bratři! Nedělejte prosím nic zlého! Ten muž je přece mým hostem! Neprovádějte takovou hanebnost.

19:23  Vlastník domu k nim vyšel a řekl jim: Ne, bratři moji, nepáchejte přece zlo poté, co tento muž přišel do mého domu. Nedopouštějte se takového bláznovství.

19:23  K nimžto vyšed muž ten, hospodář domu, řekl jim: Nikoli, bratří moji, nečiňte, prosím, zlého, poněvadž všel ten muž do domu mého, neprovoďte nešlechetnosti té.

19:23  Egressusque est ad eos senex, et ait : Nolite, fratres, nolite facere malum hoc, quia ingressus est homo hospitium meum : et cessate ab hac stultitia.

19:24  I have a maiden daughter, and this man hath a concubine, I will bring them out to you, and you may humble them, and satisfy your lust: only, I beseech you, commit not this crime against nature on the man.

19:24  Behold, here is my daughter a maiden, and his concubine; them I will bring out now, and humble ye them, and do with them what seemeth good unto you: but unto this man do not so vile a thing.

19:24  Tady je má dcerka, panna, a jeho ženina. Hned je vyvedu. Můžete je zneužít a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, ale vůči tomuto muži nesmíte spáchat takovou hanebnost.“

19:24  Je tu má dcera, ještě panna, a také jeho družka. Hned je vyvedu! Zneuctěte je, udělejte s nimi, co se vám zlíbí. Jen ale neprovádějte žádnou hanebnost tomu muži!“

19:24  Zde je má dcera, panna, a jeho konkubína. Ihned je vyvedu. Ponižte je a udělejte s nimi, co je vám libo, ale proti tomuto muži se nedopouštějte žádného takového bláznovství.

19:24  Aj, dceru svou, kteráž pannou jest, a ženinu jeho, ty hned vyvedu, i ponížíte jich, aneb učiníte jim, což se vám za dobré vidí; jen muži tomu nečiňte věci té hanebné.

19:24  Habeo filiam virginem, et hic homo habet concubinam : educam eas ad vos, ut humilietis eas, et vestram libidinem compleatis : tantum, obsecro, ne scelus hoc contra naturam operemini in virum.

19:25  They would not be satisfied with his words; which the man seeing, brought out his concubine to them, and abandoned her to their wickedness: and when they had abused her all the night, they let her go in the morning.

19:25  But the men would not hearken to him: so the man took his concubine, and brought her forth unto them; and they knew her, and abused her all the night until the morning: and when the day began to spring, they let her go.

19:25  Ti muži ho však nechtěli ani slyšet. Proto popadl ten muž svou ženinu a vyvedl jim ji ven. Obcovali s ní a zneužívali ji celou noc až do rána; propustili ji, teprve když vzešla jitřenka.

19:25  Nemínili ho však poslouchat. Levita nakonec vzal svou družku a vystrčil ji k nim ven. Znásilňovali ji a týrali celou noc až do rána. Pustili ji, až když začalo svítat.

19:25  Ti muži ho však nechtěli poslechnout. Tu se ten muž chopil své konkubíny a vyvedl ji k nim na ulici. Poznali ji a vyžívali se na ní celou noc až do rána a propustili ji ⌈při východu⌉ jitřenky.

19:25  Ale nechtěli ho uposlechnouti muži ti. Pojav tedy muž ten ženinu svou, vyvedl ji k nim ven, i poznali ji, a zle jí požívali přes celou noc až do jitra; potom pustili ji, když počínalo zasvitávati.

19:25  Nolebant acquiescere sermonibus illius : quod cernens homo, eduxit ad eos concubinam suam, et eis tradidit illudendam : qua cum tota nocte abusi essent, dimiserunt eam mane.

19:26  But the woman, at the dawning of the day, came to the door of the house, where her lord lodged, and there fell down.

19:26  Then came the woman in the dawning of the day, and fell down at the door of the man’s house where her lord was, till it was light.

19:26  Za ranního rozbřesku se ta žena dovlekla zpět, zhroutila se u vchodu do domu muže, kde byl její pán, a zůstala ležet až do světla.

19:26  Nad ránem se žena vrátila. Až do rozednění zůstala ležet u dveří domu, kde byl její pán.

19:26  Ráno ta žena přišla nazpět a zhroutila se u vchodu do domu toho muže, kde byl její pán. Ležela tam až do svítání.

19:26  V svitání pak přišla žena ta, a padši, ležela u dveří domu toho muže, kdež byl pán její, až se rozednilo.

19:26  At mulier, recedentibus tenebris, venit ad ostium domus, ubi manebat dominus suus, et ibi corruit.

19:27  And in the morning the man arose, and opened the door, that he might end the journey he had begun: and behold his concubine lay before the door with her hands spread on the threshold.

19:27  And her lord rose up in the morning, and opened the doors of the house, and went out to go his way: and, behold, the woman his concubine was fallen down at the door of the house, and her hands were upon the threshold.

19:27  Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu.

19:27  Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu, aby vyrazil na cestu, a hle – jeho družka leží u dveří domu s rukama na prahu.

19:27  Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu a vyšel, aby se vydal na cestu, a hle, žena, jeho konkubína, leží u vchodu do domu a její ruce jsou na prahu.

19:27  Když pak vstal pán její ráno, otevřev dvéře domu, vycházel, aby se bral dále cestou svou. A aj, žena ta, ženina jeho, ležela u dveří domu, a ruce její byly na prahu.

19:27  Mane facto, surrexit homo, et aperuit ostium, ut cœptam expleret viam : et ecce concubina ejus jacebat ante ostium sparsis in limine manibus.

19:28  He thinking she was taking her rest, said to her: Arise, and let us be going. But as she made no answer, perceiving she was dead, he took her up, and laid her upon his ass, and returned to his house.

19:28  And he said unto her, Up, and let us be going. But none answered. Then the man took her up upon an ass, and the man rose up, and gat him unto his place.

19:28  Řekl jí: „Vstaň a půjdeme!“ Ale nedostal odpověď. Naložil ji tedy na osla a vydal se na cestu k domovu.

19:28  „Vstávej,“ řekl jí, „jdeme.“ Žádná odpověď. Naložil ji tedy na osla, sebral se a šel domů.

19:28  Řekl jí: Vstaň a půjdeme, ale ona neodpovídala. Vzal ji tedy na osla. I vstal ten muž a vydal se k domovu.

19:28  Jížto řekl: Vstaň, a poďme. A nic neodpověděla. Vzav tedy ji na osla, a vstav muž ten, odšel k místu svému.

19:28  Cui ille, putans eam quiescere, loquebatur : Surge, et ambulemus. Qua nihil respondente, intelligens quod erat mortua, tulit eam, et imposuit asino, reversusque est in domum suam.

19:29  And when he was come home, he took a sword, and divided the dead body of his wife with her bones into twelve parts, and sent the pieces into all the borders of Israel.

19:29  And when he was come into his house, he took a knife, and laid hold on his concubine, and divided her, together with her bones, into twelve pieces, and sent her into all the coasts of Israel.

19:29  Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území.

19:29  Když dorazil domů, vzal nůž a rozřezal svou družku i s kostmi na dvanáct kusů. Ty pak rozeslal po všech končinách Izraele.

19:29  Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil konkubínu, rozsekal ji podle jejích kostí na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém území Izraele.

19:29  Když pak přišel do domu svého, vzal meč, a pochytiv ženinu svou, rozsekal ji s kostmi jejími na dvanácte kusů, a rozeslal ji po všech končinách Izraelských.

19:29  Quam cum esset ingressus, arripuit gladium, et cadaver uxoris cum ossibus suis in duodecim partes ac frustra concidens, misit in omnes terminos Israël.

19:30  And when every one had seen this, they all cried out: There was never such a thing done in Israel, from the day that our fathers came up out of Egypt, until this day: give sentence, and decree in common what ought to be done.

19:30  And it was so, that all that saw it said, There was no such deed done nor seen from the day that the children of Israel came up out of the land of Egypt unto this day: consider of it, take advice, and speak your minds.

19:30  Kdokoli to viděl, říkal: „Něco takového se nestalo a nebylo spatřeno ode dne, kdy Izraelci vyšli z egyptské země, až podnes. Uvažujte o tom, poraďte se a vyjádřete se!“

19:30  Kdokoli to spatřil, říkal: „Něco tak neslýchaného se nestalo ode dne, kdy Izraelci vyšli z Egypta. Přemýšlejte! Poraďte se! Udělejte něco!“

19:30  Ať každý, kdo to vidí, řekne: Nestalo se ani nebylo viděno něco takového ode dne, kdy vyšli synové Izraele z egyptské země, až do tohoto dne. ⌈Zvažte to,⌉ poraďte se a vyslovte se.

19:30  A bylo, že kdožkoli uzřel, pravil: Nikdy se nestalo ani vidíno bylo co podobného od toho času, jakž vyšli synové Izraelští z země Egyptské, až do tohoto dne. Posuďte toho pilně, poraďte se a promluvte o to.

19:30  Quod cum vidissent singuli, conclamabant : Numquam res talis facta est in Israël, ex eo die quo ascenderunt patres nostri de Ægypto usque in præsens tempus : ferte sententiam, et in commune decernite quid facto opus sit.

Chapter 20

20:1  Then all the children of Israel went out, and gathered together as one man, from Dan to Bersabee, with the land of Galaad, to the Lord in Maspha:

20:1  Then all the children of Israel went out, and the congregation was gathered together as one man, from Dan even to Beer–sheba, with the land of Gilead, unto the Lord in Mizpeh.

20:1  I vytáhli všichni synové Izraele a shromáždila se celá pospolitost od Danu po Beer-šebu i gileádská země jako jeden muž k Hospodinu do Mispy.

20:1  Nato všichni Izraelci od Danu až po Beer-šebu i ti z gileádského kraje vyrazili jako jeden muž před Hospodina do Micpy, kde se shromáždila celá obec.

20:1  Tehdy přišli všichni synové Izraele a obec se shromáždila jako jeden muž od Danu až po Beer–šebu i zemi Gileád k Hospodinu do Mispy.

20:1  I vyšli všickni synové Izraelští, a shromáždilo se všecko množství jednomyslně od Dan až do Bersabé, i země Galád, k Hospodinu do Masfa.

20:1  Egressi itaque sunt omnes filii Israël, et pariter congregati, quasi vir unus, de Dan usque Bersabee, et terra Galaad, ad Dominum in Maspha.

20:2  And all the chiefs of the people, and all the tribes of Israel, met together in the assembly of the people of God, four hundred thousand footmen fit for war.

20:2  And the chief of all the people, even of all the tribes of Israel, presented themselves in the assembly of the people of God, four hundred thousand footmen that drew sword.

20:2  Dostavili se vůdcové všeho lidu i všechny izraelské kmeny do shromáždění Božího lidu, čtyři sta tisíc pěšáků ozbrojených meči.

20:2  Do shromáždění Božího lidu se dostavili vůdcové všeho lidu ze všech izraelských kmenů – 400 000 pěších bojovníků.

20:2  Vůdcové všeho lidu ze všech izraelských kmenů se postavili ve shromáždění Božího lidu, čtyři sta tisíc mužů, pěšáků schopných tasit meč.

20:2  Kdežto postavili se přední všeho lidu, všecka pokolení Izraelská v shromáždění lidu Božího, čtyřikrát sto tisíc lidu pěšího válečného.

20:2  Omnesque anguli populorum, et cunctæ tribus Israël in ecclesiam populi Dei convenerunt, quadringenta millia peditum pugnatorum.

20:3  (Nor were the children of Benjamin ignorant that the children of Israel were come up to Maspha.) And the Levite, the husband of the woman that was killed being asked, how so great a wickedness had been committed,

20:3  (Now the children of Benjamin heard that the children of Israel were gone up to Mizpeh.) Then said the children of Israel, Tell us, how was this wickedness?

20:3  Benjamínovci slyšeli, že Izraelci přitáhli vzhůru do Mispy. Izraelci se tázali: „Mluvte, jak došlo k takovému zločinu?“

20:3  (To, že se Izraelci sešli v Micpě, se ovšem doslechli také Benjamínci.) Synové Izraele se ptali: „Řekněte, jak se ta hrozná věc stala.“

20:3  Synové Benjamínovi slyšeli, že synové Izraele vytáhli do Mispy. Synové Izraele se ptali: Povězte, jak se stalo takové zlo?

20:3  (Uslyšeli pak synové Beniamin, že by sešli se synové Izraelští v Masfa.) I řekli synové Izraelští: Povězte, kterak se stala nešlechetnost ta?

20:3  (Nec latuit filios Benjamin quod ascendissent filii Israël in Maspha.) Interrogatusque Levita, maritus mulieris interfectæ, quomodo tantum scelus perpetratum esset,

20:4  Answered: I came into Gabaa, of Benjamin, with my wife, and there I lodged:

20:4  And the Levite, the husband of the woman that was slain, answered and said, I came into Gibeah that belongeth to Benjamin, I and my concubine, to lodge.

20:4  Nato odpověděl ten lévijec, muž zavražděné ženy: „Přišel jsem se svou ženinou přenocovat do benjamínské Gibeje.

20:4  Onen levita, manžel té zavražděné ženy, odpověděl: „Přišel jsem se svou družkou přenocovat do benjamínské Gibeje.

20:4  Nato odpověděl lévita, muž té zavražděné ženy. Řekl: Já jsem se svou konkubínou přišel přenocovat do Gibeje, která patří Benjamínovi.

20:4  I odpověděv muž Levíta, manžel ženy zamordované, řekl: Do Gabaa kteréž jest Beniaminovo, přišel jsem s ženinou svou, abych tam přenocoval.

20:4  respondit : Veni in Gabaa Benjamin cum uxore mea, illucque diverti :

20:5  And behold the men of that city, in the night beset the house wherein I was, intending to kill me, and abused my wife with an incredible fury of lust, so that at last she died.

20:5  And the men of Gibeah rose against me, and beset the house round about upon me by night, and thought to have slain me: and my concubine have they forced, that she is dead.

20:5  Gibejští občané však proti mně povstali a obklíčili mě v noci v tom domě. Měli v úmyslu mě zavraždit. A mou ženinu zneužili tak, že zemřela.

20:5  Gibejští měšťané mě ale tu noc napadli. Obklíčili mě v domě a chtěli mě zavraždit. Mou družku znásilnili tak, že zemřela.

20:5  Občané Gibeje však proti mně povstali a obklíčili kvůli mně v noci dům. Mě zamýšleli zabít a mou konkubínu ponižovali, až zemřela.

20:5  Tedy povstavše proti mně muži Gabaa, obklíčili mne v domě v noci, myslíce mne zamordovati, ženinu pak mou trápili, tak že umřela.

20:5  et ecce homines civitatis illius circumdederunt nocte domum in qua manebam, volentes me occidere, et uxorem meam incredibili furore libidinis vexantes, denique mortua est.

20:6  And I took her and cut her in pieces, and sent the parts into all the borders of your possession: because there never was so heinous a crime, and so great an abomination committed in Israel.

20:6  And I took my concubine, and cut her in pieces, and sent her throughout all the country of the inheritance of Israel: for they have committed lewdness and folly in Israel.

20:6  Tu jsem vzal svou ženinu, rozsekal ji na díly a rozeslal je do všech krajů izraelského dědictví, neboť oni se dopustili v Izraeli mrzké hanebnosti.

20:6  Vzal jsem ji, rozřezal a rozeslal do všech krajů izraelského dědictví, protože spáchali v Izraeli zvrhlost a hanebnost!

20:6  Tu jsem svou konkubínu uchopil, rozsekal jsem ji na kusy a poslal jsem ji na celé území izraelského dědictví, protože oni spáchali v Izraeli hanebnost a bláznovství.

20:6  Pročež vzav ženinu svou, rozsekal jsem ji na kusy, a rozeslal jsem ji do všech krajin dědictví Izraelského; nebo nešlechetnosti a mrzkosti se dopustili v Izraeli.

20:6  Quam arreptam, in frustra concidi, misique partes in omnes terminos possessionis vestræ : quia numquam tantum nefas, et tam grande piaculum, factum est in Israël.

20:7  You are all here, O children of Israel, determine what you ought to do.

20:7  Behold, ye are all children of Israel; give here your advice and counsel.

20:7  Vy všichni jste přece synové Izraele. Ujměte se věci a poraďte tady.“

20:7  Hle, vy všichni jste synové Izraele. Poraďte se a na místě rozhodněte.“

20:7  Hle, vy všichni jste synové Izraele; ujměte se tady té záležitosti a učiňte rozhodnutí.

20:7  Aj, všickni vy synové Izraelští jste; považte toho mezi sebou, a raďte se o to.

20:7  Adestis, omnes filii Israël : decernite quid facere debeatis.

20:8  And all the people standing, answered as by the voice of one man: We will not return to our tents, neither shall any one of us go into his own house:

20:8  And all the people arose as one man, saying, We will not any of us go to his tent, neither will we any of us turn into his house.

20:8  Všechen lid povstal jako jeden muž a rozhodl: „Nikdo z nás neodejde do svého stanu, nikdo z nás se neuchýlí do svého domu,

20:8  Nato všechen lid povstal jako jeden muž se slovy: „Nikdo z nás nepůjde domů, nikdo se nevrátí do svého příbytku.

20:8  Tehdy všechen lid povstal jako jeden muž se slovy: Nikdo nepůjdeme ke svému stanu a nikdo neodejdeme do svého domu.

20:8  A povstav všecken lid jednomyslně, řekli: Nenavrátí se žádný z nás do příbytku svého, aniž odejde kdo do domu svého.

20:8  Stansque omnis populus, quasi unius hominis sermone respondit : Non recedemus in tabernacula nostra, nec suam quisquam intrabit domum :

20:9  But this we will do in common against Gabaa:

20:9  But now this shall be the thing which we will do to Gibeah; we will go up by lot against it;

20:9  a s Gibeou naložíme takto: Potáhneme proti ní, jak určí los.

20:9  S Gibejí naložíme takto: Budeme losovat

20:9  Nuže, toto je věc, kterou provedeme s Gibejí: Potáhneme proti ní podle losu.

20:9  Ale nyní toto učiníme Gabaa, losujíce proti němu.

20:9  sed hoc contra Gabaa in commune faciamus.

20:10  We will take ten men of a hundred out of all the tribes of Israel, and a hundred out of a thousand, and a thousand out of ten thousand, to bring victuals for the army, that we may fight against Gabaa of Benjamin, and render to it for its wickedness, what it deserveth.

20:10  And we will take ten men of an hundred throughout all the tribes of Israel, and an hundred of a thousand, and a thousand out of ten thousand, to fetch victual for the people, that they may do, when they come to Gibeah of Benjamin, according to all the folly that they have wrought in Israel.

20:10  Vybereme ve všech izraelských kmenech deset mužů ze sta, sto z tisíce a tisíc z deseti tisíců, aby opatřovali potravu pro lid, který přitáhne proti benjamínské Gibeji, aby jí odplatil za všechnu hanebnost, které se v Izraeli dopustila.“

20:10  a ve všech izraelských kmenech vybereme deset mužů ze sta, sto z tisíce a tisíc z desetitisíce, aby zásobovali vojsko. To se vypraví na benjamínskou Gibeu, aby pomstilo tu nevýslovnou hanebnost, kterou spáchali v Izraeli.“

20:10  Vezmeme tedy deset mužů ze sta od každého z izraelských kmenů a sto z tisíce a tisíc z desetitisíce, aby vzali zásobu potravin pro lid, který přitáhne na Benjamínovu Gebu, aby s ní naložil podle všeho bláznovství, které spáchala v Izraeli.

20:10  Vezmeme deset mužů ze sta po všech pokoleních Izraelských, a sto z tisíce, a tisíc z desíti tisíců, aby dodávali potravy lidu, kterýž by přitáhna do Gabaa Beniaminova, pomstil všech nešlechetností jeho, kterýchž se dopustilo v Izraeli.

20:10  Decem viri eligantur e centum ex omnibus tribubus Israël, et centum de mille, et mille de decem millibus, ut comportent exercitui cibaria, et possimus pugnare contra Gabaa Benjamin, et reddere ei pro scelere, quod meretur.

20:11  And all Israel were gathered together against the city, as one man, with one mind, and one counsel:

20:11  So all the men of Israel were gathered against the city, knit together as one man.

20:11  Tak se shromáždili všichni muži k městu, semknuti jako jeden muž.

20:11  Všichni Izraelci se tedy svorně jako jeden muž shromáždili proti tomu městu.

20:11  Tak ⌈se odebrali všichni izraelští muži⌉ k tomu městu jako jeden muž -- spojenci.

20:11  I sebrali se všickni muži Izraelští na to město, snesše se za jednoho člověka.

20:11  Convenitque universus Israël ad civitatem, quasi homo unus eadem mente, unoque consilio.

20:12  And they sent messengers to all the tribe of Benjamin, to say to them: Why hath so great an abomination been found among you?

20:12  And the tribes of Israel sent men through all the tribe of Benjamin, saying, What wickedness is this that is done among you?

20:12  Izraelské kmeny vyslaly muže do všech Benjamínových čeledí s dotazem: „Co je to za zločin, k němuž u vás došlo?

20:12  Izraelské kmeny pak do celého kmene Benjamín vyslaly muže se slovy: „Co se to u vás stalo za hroznou věc?

20:12  Dále poslaly izraelské kmeny muže do všech Benjamínových kmenů se slovy: ⌈Jaké zlo se to u vás stalo?⌉

20:12  Poslala pak pokolení Izraelská muže do všech čeledí synů Beniamin, řkouce: Jaký to zlý skutek stal se mezi vámi?

20:12  Et miserunt nuntios ad omnem tribum Benjamin, qui dicerent : Cur tantum nefas in vobis repertum est ?

20:13  Deliver up the men of Gabaa, that have committed this heinous crime, that they may die, and the evil may be taken away out of Israel. But they would not hearken to the proposition of their brethren the children of Israel:

20:13  Now therefore deliver us the men, the children of Belial, which are in Gibeah, that we may put them to death, and put away evil from Israel. But the children of Benjamin would not hearken to the voice of their brethren the children of Israel:

20:13  Ihned vydejte ty gibejské ničemy. Na smrt s nimi, ať odstraníme z Izraele zlořád!“ Ale Benjamínovci nechtěli výzvy svých bratří Izraelců uposlechnout.

20:13  Hned nám ty gibejské ničemy vydejte, ať je zabijeme a vymýtíme zlo z Izraele.“ Benjamínci ale své izraelské bratry nemínili poslechnout.

20:13  Nyní tedy vydejte ty ničemníky, kteří jsou v Gibeji. Usmrťme je a vyhlaďme zlo z Izraele. Ale synové Benjamínovi nechtěli uposlechnout své bratry, syny Izraele.

20:13  Nyní tedy vydejte ty muže bezbožné, kteříž jsou v Gabaa, ať je zbijeme a odejmeme zlé z Izraele. Ale nechtěli Beniaminští slyšeti hlasu bratří svých, synů Izraelských.

20:13  Tradite homines de Gabaa, qui hoc flagitium perpetrarunt, ut moriantur, et auferatur malum de Israël. Qui noluerunt fratrum suorum filiorum Israël audire mandatum :

20:14  But out of all the cities which were of their lot, they gathered themselves together into Gabaa, to aid them, and to fight against the whole people of Israel.

20:14  But the children of Benjamin gathered themselves together out of the cities unto Gibeah, to go out to battle against the children of Israel.

20:14  Shromáždili se z měst do Gibeje, aby vytáhli do boje proti Izraelcům.

20:14  Stáhli se ze svých měst ke Gibeji, aby proti Izraelcům vytáhli do boje.

20:14  Pak se synové Benjamínovi shromáždili z měst do Gibeje, aby vytáhli do boje se syny Izraele.

20:14  Nýbrž shromáždili se synové Beniamin z měst svých do Gabaa, aby vytáhli k boji proti synům Izraelským.

20:14  sed ex cunctis urbibus, quæ sortis suæ erant, convenerunt in Gabaa, ut illis ferrent auxilium, et contra universum populum Israël dimicarent.

20:15  And there were found of Benjamin five and twenty thousand men that drew the sword, besides the inhabitants of Gabaa,

20:15  And the children of Benjamin were numbered at that time out of the cities twenty and six thousand men that drew sword, beside the inhabitants of Gibeah, which were numbered seven hundred chosen men.

20:15  Onoho dne bylo napočteno Benjamínovců z měst dvacet šest tisíc mužů ozbrojených meči, mimo sedm set vybraných mužů napočtených z obyvatelů Gibeje.

20:15  Toho dne se z měst nahlásilo 26 000 benjamínských bojovníků kromě sedmi set znamenitých mužů, kteří se nahlásili z Gibeje.

20:15  V onen den bylo napočítáno synů Benjamínových z měst dvacet šest tisíc mužů schopných tasit meč, mimo sedmi set vybraných mužů, kteří byli napočítáni z obyvatel Gibeje.

20:15  Toho dne načteno jest synů Beniamin z měst jejich dvadceti šest tisíc mužů bojovných, kromě obyvatelů Gabaa, jichž načteno bylo šest set mužů vybraných.

20:15  Inventique sunt viginti quinque millia de Benjamin educentium gladium, præter habitatores Gabaa,

20:16  Who were seven hundred most valiant men, fighting with the left hand as well as with the right: and slinging stones so sure that they could hit even a hair, and not miss by the stone's going on either side.

20:16  Among all this people there were seven hundred chosen men lefthanded; every one could sling stones at an hair breadth, and not miss.

20:16  Ze všeho toho lidu bylo sedm set vybraných mužů leváků; každý z nich vrhal kameny prakem navlas přesně a neminul se.

20:16  V celém tom vojsku bylo sedm set znamenitých mužů, leváků, z nichž každý střílel z praku navlas přesně a neminul.

20:16  Ze všeho tohoto lidu bylo vybráno sedm set mužů ⌈nevládnoucích pravou rukou;⌉ každý z nich vrhal z praku kámen nachlup přesně a neminul cíl.

20:16  Mezi kterýmžto vším lidem bylo sedm set mužů vybraných, neužívajících pravé ruky své, z nichž každý z praku kamením házeli k vlasu, a nechybovali se.

20:16  qui septingenti erant viri fortissimi, ita sinistra ut dextra præliantes : et sic fundis lapides ad certum jacientes, ut capillum quoque possent percutere, et nequaquam in alteram partem ictus lapidis deferretur.

20:17  Of the men of Israel also, beside the children of Benjamin, were found four hundred thousand that drew swords and were prepared to fight.

20:17  And the men of Israel, beside Benjamin, were numbered four hundred thousand men that drew sword: all these were men of war.

20:17  Izraelských mužů, bez Benjamínců, bylo napočteno čtyři sta tisíc mužů ozbrojených meči, samí bojovníci.

20:17  Z Izraelců (bez Benjamína) se nahlásilo 400 000 bojovníků, samých udatných mužů.

20:17  Izraelských mužů bylo napočítáno mimo Benjamínců čtyři sta tisíc mužů schopných tasit meč; všichni to byli bojovníci.

20:17  Mužů pak Izraelských načteno jest kromě Beniaminských čtyřikrát sto tisíc mužů bojovných; všickni tito byli muži udatní.

20:17  Virorum quoque Israël, absque filiis Benjamin, inventa sunt quadringenta millia educentium gladium, et paratorum ad pugnam.

20:18  And they arose and came to the house of God, that is, to Silo: and they consulted God, and said: Who shall be in our army the first to go to the battle against the children of Benjamin? And the Lord answered them: Let Juda be your leader.

20:18  And the children of Israel arose, and went up to the house of God, and asked counsel of God, and said, Which of us shall go up first to the battle against the children of Benjamin? And the Lord said, Judah shall go up first.

20:18  Zvedli se a táhli vzhůru do Bét-elu, aby se doptali Boha. I ptali se Izraelci: „Kdo z nás má táhnout do boje s Benjamínci první?“ Hospodin odpověděl: „První bude Juda.“

20:18  Zvedli se a táhli do Bet-elu, aby se dotazovali Boha: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Benjamíncům jako první?“ Hospodin jim řekl: „První bude Juda.“

20:18  Povstali, vystoupili do Bét–elu a doptávali se Boha. Synové Izraele se ptali: Kdo z nás má vytáhnout jako první do bitvy se syny Benjamínovými? Hospodin odpověděl: Juda půjde jako první.

20:18  Vstavše pak, brali se do domu Boha silného, a tázali se Boha, a řekli synové Izraelští: Kdo z nás půjde napřed k boji proti synům Beniamin? I řekl Hospodin: Juda půjde napřed.

20:18  Qui surgentes venerunt in domum Dei, hoc est, in Silo : consulueruntque Deum, atque dixerunt : Quis erit in exercitu nostro princeps certaminis contra filios Benjamin ? Quibus respondit Dominus : Judas sit dux vester.

20:19  And forthwith the children of Israel rising in the morning, camped by Gabaa:

20:19  And the children of Israel rose up in the morning, and encamped against Gibeah.

20:19  Tak se Izraelci ráno zvedli a položili se proti Gibeji.

20:19  Izraelci tedy ráno vstali a položili se proti Gibeji.

20:19  Ráno tedy synové Izraele povstali a utábořili se u Gibeje.

20:19  A tak ráno vstavše synové Izraelští, položili se proti Gabaa.

20:19  Statimque filii Israël surgentes mane, castrametati sunt juxta Gabaa :

20:20  And going out from thence to fight against Benjamin, began to assault the city.

20:20  And the men of Israel went out to battle against Benjamin; and the men of Israel put themselves in array to fight against them at Gibeah.

20:20  Izraelští muži vytáhli do boje s Benjamínem a seřadili se k bitvě proti Gibeji.

20:20  Zatímco se ale před Gibeou šikovali k bitvě proti Benjamínovi,

20:20  Pak ⌈vytáhli izraelští muži⌉ do bitvy s Benjamínci. Izraelští muži se proti nim sešikovali k bitvě u Gibeje.

20:20  I táhli muži Izraelští k boji proti synům Beniamin, a sšikovali se muži Izraelští k bitvě proti Gabaa.

20:20  et inde procedentes ad pugnam contra Benjamin, urbem oppugnare cœperunt.

20:21  And the children of Benjamin coming out of Gabaa slew of the children of Israel that day two and twenty thousand men.

20:21  And the children of Benjamin came forth out of Gibeah, and destroyed down to the ground of the Israelites that day twenty and two thousand men.

20:21  Tu z Gibeje vyrazili Benjamínci a vnesli onoho dne do Izraele zkázu; srazili k zemi dvaadvacet tisíc mužů.

20:21  Benjamínci vyrazili z Gibeje a pobili toho dne 22 000 Izraelců.

20:21  Vtom vytáhli synové Benjamínovi z Gibeje a srazili v Izraeli v onen den dvacet dva tisíc mužů k zemi.

20:21  Vyšedše pak synové Beniamin z Gabaa, porazili z Izraele toho dne dvamecítma tisíc mužů na zem.

20:21  Egressique filii Benjamin de Gabaa, occiderunt de filiis Israël die illo viginti duo millia virorum.

20:22  Again Israel, trusting in their strength and their number, set their army in array in the same place, where they had fought before:

20:22  And the people the men of Israel encouraged themselves, and set their battle again in array in the place where they put themselves in array the first day.

20:22  Ale lid, izraelští muži, se vzchopili a opět se seřadili k boji na místě, na němž se seřadili prvého dne.

20:22  Když se pak izraelské vojsko vzchopilo, sešikovali se znovu k bitvě na stejném místě jako prvního dne.

20:22  Ale lid, izraelští muži, se posilnili a znovu se sešikovali k boji na místě, kde se sešikovali prvního dne.

20:22  A posilnivše se muži lidu Izraelského, spořádali se zase k boji na místě, na kterémž se prvního dne zřídili.

20:22  Rursum filii Israël et fortitudine et numero confidentes, in eodem loco in quo prius certaverant, aciem direxerunt :

20:23  Yet so that they first went up and wept before the Lord until night: and consulted him and said: Shall I go out any more to fight against the children of Benjamin my brethren or not? And he answered them: Go up against them, and join battle.

20:23  (And the children of Israel went up and wept before the Lord until even, and asked counsel of the Lord, saying, Shall I go up again to battle against the children of Benjamin my brother? And the Lord said, Go up against him.)

20:23  Předtím však Izraelci táhli vzhůru do Bét-elu a plakali před Hospodinem až do večera; potom se Hospodina doptali: „Máme znovu podstoupit boj se syny svého bratra Benjamína?“ Hospodin odpověděl: „Táhněte proti němu!“

20:23  (Izraelci totiž předtím šli a plakali před Hospodinem až do večera. Ptali se Hospodina: „Máme jít znovu do boje proti našim bratrům Benjamíncům?“ a Hospodin odpověděl: „Jděte proti nim.“)

20:23  Tehdy synové Izraele přišli a plakali před Hospodinem až do večera a doptávali se Hospodina: To se máme znovu pustit do boje se syny svého bratra Benjamína? Hospodin řekl: Vytáhněte proti němu.

20:23  Prvé pak šli synové Izraelští, a plakali před Hospodinem až do večera. I tázali se Hospodina těmi slovy: Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho? Odpověděl Hospodin: Jděte proti nim.

20:23  ita tamen ut prius ascenderent et flerent coram Domino usque ad noctem, consulerentque eum, et dicerent : Debeo ultra procedere ad dimicandum contra filios Benjamin fratres meos, an non ? Quibus ille respondit : Ascendite ad eos, et inite certamen.

20:24  And when the children of Israel went out the next day to fight against the children of Benjamin,

20:24  And the children of Israel came near against the children of Benjamin the second day.

20:24  Druhého dne se Izraelci utkali s Benjamínci.

20:24  A tak druhého dne Izraelci zaútočili na Benjamínce.

20:24  Synové Izraele se tedy druhého dne přiblížili k synům Benjamínovým.

20:24  Tedy potýkali se synové Izraelští s syny Beniamin druhého dne.

20:24  Cumque filii Israël altera die contra filios Benjamin ad prælium processissent,

20:25  The children of Benjamin sallied forth out of the gates of Gabaa: and meeting them, made so great a slaughter of them, as to kill eighteen thousand men that drew the sword.

20:25  And Benjamin went forth against them out of Gibeah the second day, and destroyed down to the ground of the children of Israel again eighteen thousand men; all these drew the sword.

20:25  Ale i druhého dne proti nim vyrazil Benjamín z Gibeje a znovu vnesli mezi Izraelce zkázu; srazili k zemi osmnáct tisíc mužů, ačkoli všichni byli ozbrojeni meči.

20:25  Ti jim ale i druhého dne vyrazili z Gibeje naproti a pobili dalších 18 000 Izraelců ozbrojených mečem.

20:25  I druhého dne jim Benjamín vytáhl naproti z Gibeje a srazil mezi syny Izraele znovu k zemi osmnáct tisíc mužů. Ti všichni byli ozbrojeni mečem.

20:25  A vyšedše synové Beniamin z Gabaa na ně druhého dne, porazili z synů Izraelských opět osmnácte tisíc mužů na zem, vše mužů bojovných.

20:25  eruperunt filii Benjamin de portis Gabaa : et occurrentes eis tanta in illos cæde bacchati sunt, ut decem et octo millia virorum educentium gladium prosternerent.

20:26  Wherefore all the children of Israel came to the house of God, and sat and wept before the Lord: and they fasted that day till the evening, and offered to him holocausts, and victims of peace offerings,

20:26  Then all the children of Israel, and all the people, went up, and came unto the house of God, and wept, and sat there before the Lord, and fasted that day until even, and offered burnt offerings and peace offerings before the Lord.

20:26  I táhli všichni Izraelci, totiž všechen lid, vzhůru a přišli do Bét-elu. Plakali a seděli tam před Hospodinem a postili se onoho dne až do večera; přitom přinášeli Hospodinu oběti zápalné a pokojné.

20:26  Všichni Izraelci pak s celým vojskem táhli do Bet-elu. Když tam přišli, seděli toho dne s pláčem před Hospodinem, postili se až do večera a přinášeli Hospodinu zápalné a pokojné oběti.

20:26  Tu vystoupili všichni synové Izraele a všechen lid, přišli do Bét–elu, plakali a pobývali tam před Hospodinem. V onen den se postili až do večera a přinesli před Hospodina zápalné a pohostinné oběti.

20:26  Protož vstoupili všickni synové Izraelští a všecken lid, a přišli do domu Boha silného. I plakali, usadivše se tam před Hospodinem, a postili se toho dne až do večera; obětovali též oběti zápalné a pokojné před Hospodinem.

20:26  Quam ob rem omnes filii Israël venerunt in domum Dei, et sedentes flebant coram Domino : jejunaveruntque die illo usque ad vesperam, et obtulerunt ei holocausta, atque pacificas victimas,

20:27  And inquired of him concerning their state. At that time the ark of the covenant of the Lord was there,

20:27  And the children of Israel enquired of the Lord, (for the ark of the covenant of God was there in those days,

20:27  Pak se Izraelci doptali Hospodina; byla tam totiž v té době schrána Boží smlouvy

20:27  Izraelci se tehdy dotazovali Hospodina, neboť tam v té době byla Truhla Boží smlouvy.

20:27  Pak se synové Izraele doptávali Hospodina; v oněch dnech tam byla truhla Boží smlouvy.

20:27  I tázali se synové Izraelští Hospodina, (nebo tu byla truhla smlouvy Boží v těch dnech,

20:27  et super statu suo interrogaverunt. Eo tempore ibi erat arca fœderis Dei,

20:28  And Phinees, the son of Eleazar, the son of Aaron, was over the house. So they consulted the Lord, and said: Shall we go out any more to fight against the children of Benjamin, our brethren, or shall we cease? And the Lord said to them: Go up, for to morrow I will deliver them into your hands.

20:28  And Phinehas, the son of Eleazar, the son of Aaron, stood before it in those days,) saying, Shall I yet again go out to battle against the children of Benjamin my brother, or shall I cease? And the Lord said, Go up; for to morrow I will deliver them into thine hand.

20:28  a v té době stával před ní Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova. Tázali se: „Máme pokračovat dál ve válečném tažení proti synům svého bratra Benjamína, anebo toho máme nechat?“ Hospodin odpověděl: „Vytáhněte, neboť zítra ti je vydám do rukou.“

20:28  Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, stál před ní a ptal se: „Máme jít znovu do boje proti našim bratrům Benjamíncům, anebo máme přestat?“ „Jděte,“ odpověděl Hospodin. „Zítra je vydám do vašich rukou.“

20:28  A Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, před ní v oněch dnech stál se slovy: To máme stále znovu táhnout do boje se syny svého bratra Benjamína, nebo máme přestat? Hospodin řekl: Vytáhněte, protože zítra ho vydám do tvé ruky.

20:28  A Fínes syn Eleazara, syna Aronova, stál před ní v ten čas,) řkouce: Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho, čili tak necháme? Odpověděl Hospodin: Jděte, nebo zítra dám je v ruku vaši.

20:28  et Phinees filius Eleazari filii Aaron præpositus domus. Consuluerunt igitur Dominum, atque dixerunt : Exire ultra debemus ad pugnam contra filios Benjamin fratres nostros, an quiescere ? Quibus ait Dominus : Ascendite : cras enim tradam eos in manus vestras.

20:29  And the children of Israel set ambushes round about the city of Gabaa:

20:29  And Israel set liers in wait round about Gibeah.

20:29  Izrael tedy položil proti Gibeji ze všech stran zálohy.

20:29  Izrael tehdy rozestavil kolem Gibeje zálohy.

20:29  Izrael pak umístil v okolí Gibeje zálohy.

20:29  Tedy Izraelští zdělali zálohy proti Gabaa všudy vůkol.

20:29  Posueruntque filii Israël insidias per circuitum urbis Gabaa :

20:30  And they drew up their army against Benjamin the third time, as they had done the first and second.

20:30  And the children of Israel went up against the children of Benjamin on the third day, and put themselves in array against Gibeah, as at other times.

20:30  Třetího dne táhli Izraelci vzhůru proti Benjamíncům a seřadili se proti Gibeji jako už dvakrát předtím.

20:30  Třetího dne Izraelci vytáhli proti Benjamíncům a sešikovali se před Gibejí jako už dvakrát předtím.

20:30  Třetího dne vytáhli synové Izraele proti synům Benjamínovým a sešikovali se u Gibeje jako dvakrát předtím.

20:30  I šli synové Izraelští proti synům Beniamin dne třetího, a sšikovali se proti Gabaa, jako prvé jednou i podruhé.

20:30  et tertia vice, sicut semel et bis, contra Benjamin exercitum produxerunt.

20:31  And the children of Benjamin boldly issued out of the city, and seeing their enemies flee, pursued them a long way, so as to wound and kill some of them, as they had done the first and second day, whilst they fled by two highways, whereof one goeth up to Bethel and the other to Gabaa, and they slew about thirty men:

20:31  And the children of Benjamin went out against the people, and were drawn away from the city; and they began to smite of the people, and kill, as at other times, in the highways, of which one goeth up to the house of God, and the other to Gibeah in the field, about thirty men of Israel.

20:31  Benjamínci vyrazili proti lidu, dali se odlákat od města a začali jako po dvakrát předtím bít a pobíjet některé z lidu. Na silnicích, z nichž jedna vystupuje do Bét-elu a druhá do Gibeje, padlo v poli asi třicet mužů z Izraele.

20:31  Benjamínci vyrazili proti nim. Vzdálili se od města a jako už dvakrát předtím začali pobíjet vojáky. Na bitevním poli a na silnicích do Bet-elu a do Gibeje padlo z Izraele asi třicet mužů.

20:31  I synové Benjamínovi vytáhli naproti tomu lidu, odlákáni od města, a začali pobíjet některé z toho lidu, probodávat je jako již dvakrát předtím. Na silnicích, z nichž jedna vystupuje do Bét–elu a druhá do Gibeje, zůstalo v poli asi třicet mužů z Izraele.

20:31  Vyšedše pak synové Beniamin proti lidu, odtrhli se od města, a počali bíti a mordovati lidu, jako prvé jednou i druhé po stezkách, (z nichž jedna šla k Bethel a druhá do Gabaa), i po poli, a zbili okolo třidcíti mužů z Izraele.

20:31  Sed et filii Benjamin audacter eruperunt de civitate, et fugientes adversarios longius persecuti sunt, ita ut vulnerarent ex eis sicut primo die et secundo, et cæderent per duas semitas vertentes terga, quarum una ferebatur in Bethel et altera in Gabaa, atque prosternerent triginta circiter viros :

20:32  For they thought to cut them off as they did before. But they artfully feigning a flight, designed to draw them away from the city, and by their seeming to flee, to bring them to the highways aforesaid.

20:32  And the children of Benjamin said, They are smitten down before us, as at the first. But the children of Israel said, Let us flee, and draw them from the city unto the highways.

20:32  Benjamínci si řekli: „Zase jsme je porazili jako předtím.“ Izraelci totiž řekli: „Utíkejme a odlákejme je od města k silnicím!“

20:32  „Porážíme je jako předtím!“ říkali si tehdy Benjamínci. Izraelci si ale řekli: „Utíkejme, ať je odlákáme od města až k silnicím.“

20:32  Tu synové Benjamínovi řekli: Jsou před námi poraženi jako předtím. Synové Izraele však řekli: Utíkejme, odlákáme je od města k silnicím.

20:32  A řekli synové Beniamin: Padají před námi jako i prvé. Synové pak Izraelští řekli byli: Utíkejme, abychom je odtrhli od města až k stezkám.

20:32  putaverunt enim solito eos more cedere. Qui fugam arte simulantes inierunt consilium ut abstraherent eos de civitate, et quasi fugientes ad supradictas semitas perducerent.

20:33  Then all the children of Israel rising up out of the places where they were, set their army in battle array, in the place which is called Baalthamar. The ambushes also, which were about the city, began by little and little to come forth,

20:33  And all the men of Israel rose up out of their place, and put themselves in array at Baal–tamar: and the liers in wait of Israel came forth out of their places, even out of the meadows of Gibeah.

20:33  Tu se všichni izraelští muži zvedli ze svého místa a seřadili se v Baal-támaře, zatímco izraelská záloha se vyrojila ze svého stanoviště na Gibejské planině.

20:33  Hlavní voj Izraelců tedy ustoupil a znovu se sešikoval v Baal-tamaru. Izraelská záloha zatím vyrazila ze svého stanoviště západně od Gibeje.

20:33  A všichni izraelští muži vstali ze svého místa a sešikovali se v Baal–támaře, zatímco se izraelská záloha vyřítila ze svého místa z Gebské planiny.

20:33  A v tom všickni synové Izraelští vstavše z místa svého, sšikovali se v Baltamar; zálohy také Izraelovy vyskočily z místa svého z trávníků Gabaa.

20:33  Omnes itaque filii Israël surgentes de sedibus suis, tetenderunt aciem in loco qui vocatur Baalthamar. Insidiæ quoque, quæ circa urbem erant, paulatim se aperire cœperunt,

20:34  And to march from the west side of the city. And other ten thousand men chosen out of all Israel, attacked the inhabitants of the city. And the battle grew hot against the children of Benjamin: and they understood not that present death threatened them on every side.

20:34  And there came against Gibeah ten thousand chosen men out of all Israel, and the battle was sore: but they knew not that evil was near them.

20:34  Proti Gibeji nyní nastoupilo deset tisíc mužů vybraných ze všeho Izraele a nastal urputný boj. Benjamínci ovšem nevěděli, že jim hrozí záhuba.

20:34  Deset tisíc znamenitých mužů z celého Izraele podniklo přímý útok na Gibeu. Strhl se prudký boj. Benjamínci vůbec nevěděli, jaká pohroma se blíží.

20:34  Odnaproti přitáhlo ke Gibeji deset tisíc mužů vybraných z celého Izraele. Rozpoutala se těžká bitva a oni nevěděli, že je zasáhla zhouba.

20:34  Tedy vyšlo proti Gabaa deset tisíc mužů vybraných ze všeho Izraele, a bitva se rozmáhala; oni pak nevěděli o tom, že je potkati mělo zlé.

20:34  et ab occidentali urbis parte procedere. Sed et alia decem millia virorum de universo Israël, habitatores urbis ad certamina provocabant. Ingravatumque est bellum contra filios Benjamin : et non intellexerunt quod ex omni parte illis instaret interitus.

20:35  And the Lord defeated them before the children of Israel, and they slew of them in that day five and twenty thousand, and one hundred, all fighting men, and that drew the sword.

20:35  And the Lord smote Benjamin before Israel: and the children of Israel destroyed of the Benjamites that day twenty and five thousand and an hundred men: all these drew the sword.

20:35  I porazil Hospodin Benjamína před Izraelem. Izraelci vnesli onoho dne do Benjamína zkázu; padlo dvacet pět tisíc sto mužů, všichni ozbrojení meči.

20:35  Hospodin tehdy Benjamína před Izraelem porazil. Onoho dne synové Izraele pobili 25 100 benjamínských mužů, samých bojovníků.

20:35  I porazil Hospodin Benjamína před Izraelem. Synové Izraele v onen den uvrhli do zkázy dvacet pět tisíc a sto mužů z Benjamína. Ti všichni byli ozbrojeni mečem.

20:35  I porazil Hospodin Beniamina před Izraelem, a zbili synové Izraelští z Beniaminských dne toho pětmecítma tisíc a sto mužů, vše bojovných.

20:35  Percussitque eos Dominus in conspectu filiorum Israël, et interfecerunt ex eis in illo die viginti quinque millia, et centum viros, omnes bellatores et educentes gladium.

20:36  But the children of Benjamin, when they saw themselves to be too weak, began to flee. Which the children of Israel seeing, gave them place to flee, that they might come to the ambushes that were prepared, which they had set near the city.

20:36  So the children of Benjamin saw that they were smitten: for the men of Israel gave place to the Benjamites, because they trusted unto the liers in wait which they had set beside Gibeah.

20:36  Benjamínci viděli, že jsou poraženi. Izraelští muži vyklizovali před Benjamínem prostor, protože spoléhali na zálohu, kterou zřídili proti Gibeji.

20:36  Benjamínovi synové viděli, že jsou poraženi. Izraelci ustoupili před Benjamínem jen proto, že počítali se zálohou, kterou u Gibeje nastražili.

20:36  Synové Benjamínovi viděli, že jsou poraženi. Izraelští muži přenechali Benjamínovi území, protože spoléhali na zálohu, kterou umístili proti Gibeji.

20:36  A vidouce synové Beniamin, že by poraženi byli, (nebo muži Izraelští ustupovali z místa Beniaminským, ubezpečivše se na zálohy, kteréž zdělali proti Gabaa.

20:36  Filii autem Benjamin cum se inferiores esse vidissent, cœperunt fugere. Quod cernentes filii Israël, dederunt eis ad fugiendum locum, ut ad præparatas insidias devenirent, quas juxta urbem posuerant.

20:37  And they that were in ambush arose on a sudden out of their coverts, and whilst Benjamin turned their backs to the slayers, went into the city, and smote it with the edge of the sword.

20:37  And the liers in wait hasted, and rushed upon Gibeah; and the liers in wait drew themselves along, and smote all the city with the edge of the sword.

20:37  Muži ze zálohy přispěchali a zaútočili na Gibeu. Záloha přitáhla a vybila celé město ostřím meče.

20:37  Muži ze zálohy rychle vpadli do Gibeje, rozvinuli se a pobili celé město ostřím meče.

20:37  Tu ti ze zálohy přispěchali a vtrhli do Gibeje. Záloha vytáhla a pobila celé město ostřím meče.

20:37  Zálohy pak pospíšily a obořily se na Gabaa, a rozvláčně troubivše zálohy, zbily všecko město ostrostí meče.

20:37  Qui cum repente de latibulis surrexissent, et Benjamin terga cædentibus daret, ingressi sunt civitatem, et percusserunt eam in ore gladii.

20:38  Now the children of Israel had given a sign to them, whom they had laid in ambushes, that after they had taken the city, they should make a fire: that by the smoke rising on high, they might shew that the city was taken.

20:38  Now there was an appointed sign between the men of Israel and the liers in wait, that they should make a great flame with smoke rise up out of the city.

20:38  Izraelští muži byli domluveni se zálohou, že jim dá znamení dýmem vystupujícím z města.

20:38  Izraelci měli se zálohou domluveno: „Až začne z města stoupat oblak dýmu,

20:38  Izraelští muži měli se zálohou určené znamení: Nechte z města vystupovat mnoho kouře, abyste jim dali znamení.

20:38  Měli pak muži Izraelští s zálohami jistý čas uložený, aby když by oni zapálili město,

20:38  Signum autem dederant filii Israël his quos in insidiis collocaverant, ut postquam urbem cepissent, ignem accenderent : ut ascendente in altum fumo, captam urbem demonstrarent.

20:39  And when the children of Israel saw this in the battle, (for the children of Benjamin thought they fled, and pursued them vigorously, killing thirty men of their army)

20:39  And when the men of Israel retired in the battle, Benjamin began to smite and kill of the men of Israel about thirty persons: for they said, Surely they are smitten down before us, as in the first battle.

20:39  Proto se izraelští muži v bitvě obrátili k Benjamíncům zády. Benjamín začal pobíjet a dobíjet izraelské muže, asi třicet mužů. Řekli si: „Teď už jsme je nadobro porazili jako v první bitvě.“

20:39  Izraelci se v bitvě otočí.“ Benjamínci právě začali Izraelce pobíjet (padlo už asi třicet mužů), a tak si řekli: „Jistě, porážíme je jako v předchozí bitvě!“

20:39  Izraelští muži se v boji obrátili a Benjamínci začali pobíjet probodené z izraelských mužů, asi třicet mužů, protože si řekli: Jistě je před námi nadobro poražen jako v té první bitvě.

20:39  Obrátili se synové Izraelští k boji. Beniaminští pak počali bíti a mordovati, a zbili z synů Izraelských okolo třidcíti mužů; nebo řekli: Jistě že padají před námi jako v první bitvě.

20:39  Quod cum cernerent filii Israël in ipso certamine positi (putaverunt enim filii Benjamin eos fugere, et instantius persequebantur, cæsis de exercitu eorum triginta viris),

20:40  And perceived, as it were, a pillar of smoke rise up from the city; and Benjamin looking back, saw that the city was taken, and that the flames ascended on high:

20:40  But when the flame began to arise up out of the city with a pillar of smoke, the Benjamites looked behind them, and, behold, the flame of the city ascended up to heaven.

20:40  Vtom začal vystupovat z města sloup dýmu. Když se Benjamín ohlédl dozadu, spatřil, jak vystupuje kouř z města k nebi jako při celopalu.

20:40  Z města ale začal stoupat oblak dýmu. Benjamínci se otočili a hle – z města stoupá k nebi dým jako ze zápalné oběti!

20:40  Tehdy začalo vystupovat z města znamení -- sloup kouře. Benjamín se za ním ohlédl a hle, celé to město stoupalo v plamenech k nebesům.

20:40  Oheň pak počal vzhůru jíti z města, a sloup dymový. A ohlédše se Beniaminští zpět, uzřeli, an vstupuje oheň města k nebi.)

20:40  et viderent quasi columnam fumi de civitate conscendere : Benjamin quoque aspiciens retro, cum captam cerneret civitatem, et flammas in sublime ferri :

20:41  They that before had made as if they fled, turning their faces, stood bravely against them. Which the children of Benjamin seeing, turned their backs,

20:41  And when the men of Israel turned again, the men of Benjamin were amazed: for they saw that evil was come upon them.

20:41  Tu se k nim izraelští muži obrátili čelem. Benjamínci se zhrozili, neboť viděli, že jim hrozí záhuba.

20:41  Vtom se hlavní voj Izraelců obrátil. Když Benjamínci viděli, jaká pohroma se blíží, zhrozili se.

20:41  Tu se ⌈izraelští muži obrátili a muži Benjamínovi se vyděsili,⌉ protože zjistili, že je zasáhla zhouba.

20:41  A že muži Izraelští obrátili se, i zděšeni jsou muži Beniamin, nebo viděli, že zahynutí jim nastává.

20:41  qui prius simulaverant fugam, versa facie fortius resistebant. Quod cum vidissent filii Benjamin, in fugam versi sunt,

20:42  And began to go towards the way of the desert, the enemy pursuing them thither also. And they that fired the city came also out to meet them.

20:42  Therefore they turned their backs before the men of Israel unto the way of the wilderness; but the battle overtook them; and them which came out of the cities they destroyed in the midst of them.

20:42  Dali se před izraelskými muži na ústup cestou k poušti, avšak boji neunikli, a ti, kteří vyrazili z měst, vnášeli mezi ně zkázu.

20:42  Dali se před Izraelci na útěk směrem k poušti, ale bojovníci z města je dostihli, a tak je pobíjeli z obou stran.

20:42  Obrátili se před izraelskými muži směrem do pustiny, ale válečná vřava jim byla v patách a ti, kteří vyšli z měst, je sráželi v jejich středu.

20:42  I utíkali před muži Izraelskými cestou ku poušti, a bojovníci postihali je, a kteří z měst vyšli, mordovali je mezi sebou.

20:42  et ad viam deserti ire cœperunt, illuc quoque eos adversariis persequentibus : sed et hi qui urbem succenderant, occurrerunt eis.

20:43  And so it was, that they were slain on both sides by the enemies, and there was no rest of their men dying. They fell and were beaten down on the east side of the city of Gabaa.

20:43  Thus they inclosed the Benjamites round about, and chased them, and trode them down with ease over against Gibeah toward the sunrising.

20:43  Obklíčili Benjamína, pronásledovali jej bez oddechu až na východ od Gibeje a deptali ho.

20:43  Obklíčili Benjamínce a neúnavně je pronásledovali až na východ od Gibeje, kde je rozdrtili.

20:43  Obklíčili Benjamína, pronásledovali ho bez odpočinutí, šlapali mu na paty až před Gibeu na východu slunce.

20:43  A tak obklíčili Beniaminské, a honili i porazili je, od Manuha až naproti Gabaa k východu slunce.

20:43  Atque ita factum est, ut ex utraque parte ab hostibus cæderentur, nec erat ulla requies morientium. Ceciderunt, atque prostrati sunt ad orientalem plagam urbis Gabaa.

20:44  And they that were slain in the same place, were eighteen thousand men, all most valiant soldiers.

20:44  And there fell of Benjamin eighteen thousand men; all these were men of valour.

20:44  Tenkrát padlo z Benjamína osmnáct tisíc mužů, samí válečníci.

20:44  Osmnáct tisíc Benjamínců, samých udatných mužů, tam padlo.

20:44  Tak padlo z Benjamína osmnáct tisíc mužů. Byli to samí bojovníci.

20:44  Tedy padlo Beniaminských osmnácte tisíc mužů; všickni ti byli muži silní.

20:44  Fuerunt autem qui in eodem loco interfecti sunt, decem et octo millia virorum, omnes robustissimi pugnatores.

20:45  And when they that remained of Benjamin saw this, they fled into the wilderness, and made towards the rock that is called Remmon. In that flight also, as they were straggling, and going different ways; they slew of them five thousand men. And as they went farther, they still pursued them, and slew also other two thousand.

20:45  And they turned and fled toward the wilderness unto the rock of Rimmon: and they gleaned of them in the highways five thousand men; and pursued hard after them unto Gidom, and slew two thousand men of them.

20:45  Někteří se obrátili a dali na útěk do pouště ke skalisku Rimónu. Izraelci paběrkovali po silnicích a pochytali pět tisíc mužů. Hnali je až do Gideómu a pobili z nich ještě dva tisíce mužů.

20:45  Ostatní se dali na útěk do pouště k Rimonské skále, ale Izraelci jich na silnicích dostihli ještě pět tisíc. Hnali je až ke Gidomu, kde z nich dva tisíce pobili.

20:45  Ostatní se obrátili a utíkali do pustiny ke skále Rimónu. Dohledali z nich na silnicích pět tisíc mužů, ⌈stíhali je⌉ až ke Gideómu a pobili z nich dva tisíce mužů.

20:45  Těch pak, kteříž obrátivše se, utíkali na poušť k skále Remmon, zpaběrovali po cestách pět tisíc mužů; potom honili je až k Gidom, a zbili z nich dva tisíce mužů.

20:45  Quod cum vidissent qui remanserant de Benjamin, fugerunt in solitudinem : et pergebant ad petram, cujus vocabulum est Remmon. In illa quoque fuga palantes, et in diversa tendentes, occiderunt quinque millia virorum. Et cum ultra tenderent, persecuti sunt eos, et interfecerunt etiam alia duo millia.

20:46  And so it came to pass, that all that were slain of Benjamin, in divers places, were five and twenty thousand fighting men, most valiant for war.

20:46  So that all which fell that day of Benjamin were twenty and five thousand men that drew the sword; all these were men of valour.

20:46  Všech padlých z Benjamína bylo onoho dne pětadvacet tisíc mužů ozbrojených meči, samí válečníci.

20:46  A tak toho dne nakonec padlo 25 000 benjamínských bojovníků, samých udatných mužů.

20:46  Všech padlých z Benjamína bylo v onen den dvacet pět tisíc mužů schopných tasit meč. Byli to samí bojovníci.

20:46  A tak bylo všech, kteříž padli v ten den z Beniaminských, pětmecítma tisíc mužů bojovných, vše mužů silných.

20:46  Et sic factum est, ut omnes qui ceciderant de Benjamin in diversis locis essent viginti quinque millia pugnatores ad bella promptissimi.

20:47  And there remained of all the number of Benjamin only six hundred men that were able to escape, and flee to the wilderness: and they abode in the rock Remmon four months.

20:47  But six hundred men turned and fled to the wilderness unto the rock Rimmon, and abode in the rock Rimmon four months.

20:47  Ale šest set mužů se obrátilo a uteklo do pouště ke skalisku Rimónu; zůstali na skalisku Rimónu čtyři měsíce.

20:47  Šesti stům mužů se ale podařilo utéct do pouště k Rimonské skále, kde zůstali čtyři měsíce.

20:47  Šest set mužů se však obrátilo a utíkali do pustiny ke skále Rimónu. Pobývali ve skále Rimónu čtyři měsíce.

20:47  I obrátilo se na poušť a uteklo k skále Remmon šest set mužů, kteříž zůstali v skále Remmon za čtyři měsíce.

20:47  Remanserunt itaque de omni numero Benjamin, qui evadere et fugere in solitudinem potuerunt, sexcenti viri : sederuntque in petra Remmon mensibus quatuor.

20:48  But the children of Israel returning, put all the remains of the city to the sword, both men and beasts, and all the cities and villages of Benjamin were consumed with devouring flames.

20:48  And the men of Israel turned again upon the children of Benjamin, and smote them with the edge of the sword, as well the men of every city, as the beast, and all that came to hand: also they set on fire all the cities that they came to.

20:48  Izraelští muži se vrátili k Benjamínovcům a pobili je ostřím meče, pobili všechno, co v městě zůstalo, i dobytek, všechno, nač přišli; také všechna města, do nichž přišli, vypálili.

20:48  Izraelci se pak vrátili a vybíjeli všechna benjamínská města ostřím meče, včetně dobytka a všeho, nač narazili. Všechna města, na něž narazili, vypálili.

20:48  Izraelští muži se pak vrátili k synům Benjamínovým a pobili je ostřím meče, muže z města, stejně jako zvíře, stejně jako všechno, co se našlo. Také všechna města, ⌈která objevili,⌉ podpálili.

20:48  Potom muži Izraelští navrátili se k synům Beniamin, a zbili je ostrostí meče, tak lidi v městech jako hovada, i všecko, což nalezeno bylo; také i všecka města, kteráž ještě pozůstávala, ohněm vypálili.

20:48  Regressi autem filii Israël, omnes reliquias civitatis a viris usque ad jumenta gladio percusserunt, cunctasque urbes et viculos Benjamin vorax flamma consumpsit.

Chapter 21

21:1  Now the children of Israel had also sworn in Maspha, saying: None of us shall give of his daughters to the children of Benjamin to wife.

21:1  Now the men of Israel had sworn in Mizpeh, saying, There shall not any of us give his daughter unto Benjamin to wife.

21:1  Izraelští muži přísahali v Mispě takto: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci.“

21:1  Izraelci v Micpě přísahali: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci!“

21:1  A všichni izraelští muži v Mispě přísahali: Nikdo z nás nedá Benjamínci za ženu svou dceru.

21:1  Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa, řkouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku.

21:1  Juraverunt quoque filii Israël in Maspha, et dixerunt : Nullus nostrum dabit filiis Benjamin de filiabus suis uxorem.

21:2  And they all came to the house of God in Silo, and sitting before him till the evening, lifted up their voices, and began to lament and weep, saying:

21:2  And the people came to the house of God, and abode there till even before God, and lifted up their voices, and wept sore;

21:2  I přišel lid do Bét-elu a seděli tam před Bohem až do večera za hlasitého nářku a velmi usedavého pláče.

21:2  Potom se odebrali do Bet-elu a seděli tam před Bohem až do večera. S velikým pláčem hlasitě naříkali:

21:2  Potom lid přišel do Bét–elu, seděli tam až do večera před Bohem, ⌈pozvedli svůj hlas a dali se do velkého pláče.⌉

21:2  Protož všel lid do domu Boha silného, a seděli tam až do večera před Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali pláčem velikým.

21:2  Veneruntque omnes ad domum Dei in Silo, et in conspectu ejus sedentes usque ad vesperam, levaverunt vocem, et magno ululatu cœperunt flere, dicentes :

21:3  O Lord God of Israel, why is so great an evil come to pass in thy people, that this day one tribe should be taken away from among us?

21:3  And said, O Lord God of Israel, why is this come to pass in Israel, that there should be to day one tribe lacking in Israel?

21:3  Volali: „Hospodine, Bože Izraele, proč se v Izraeli stalo, aby byl dnes odečten od Izraele jeden kmen?“

21:3  „Hospodine, Bože izraelský, co se to v Izraeli stalo? Proč dnes má být z Izraele odečten celý kmen?“

21:3  A ptali se: Hospodine, Bože Izraele, proč se tohle stalo v Izraeli, aby byl dnes od Izraele odečten jeden kmen?

21:3  A řekli: Proč Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele?

21:3  Quare, Domine Deus Israël, factum est hoc malum in populo tuo, ut hodie una tribus auferretur ex nobis ?

21:4  And rising early the next day, they built an altar: and offered there holocausts, and victims of peace, and they said:

21:4  And it came to pass on the morrow, that the people rose early, and built there an altar, and offered burnt offerings and peace offerings.

21:4  Nazítří za časného jitra tam lid zbudoval oltář a obětovali oběti zápalné a pokojné.

21:4  Druhého dne časně zrána tam lid postavil oltář a přinášel zápalné a pokojné oběti.

21:4  I stalo se příštího dne, že lid časně ráno vstal, postavili tam oltář a přinesli zápalné a pohostinné oběti.

21:4  Nazejtří pak ráno vstal lid, a vzdělali tam oltář, a obětovali oběti zápalné a pokojné.

21:4  Altera autem die diluculo consurgentes, exstruxerunt altare : obtuleruntque ibi holocausta, et pacificas victimas, et dixerunt :

21:5  Who is there among all the tribes of Israel that came not up with the army of the Lord? for they had bound themselves with a great oath, when they were in Maspha, that whosoever were wanting should be slain.

21:5  And the children of Israel said, Who is there among all the tribes of Israel that came not up with the congregation unto the Lord? For they had made a great oath concerning him that came not up to the Lord to Mizpeh, saying, He shall surely be put to death.

21:5  Izraelci se tázali: „Kdo se ze všech izraelských kmenů nedostavil do shromáždění k Hospodinu?“ Byla totiž vyslovena veliká přísaha proti tomu, kdo by se nedostavil do Mispy k Hospodinu, že bez milosti propadne smrti.

21:5  Izraelci se ptali: „Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel do shromáždění k Hospodinu?“ Zavázali se totiž přísahou, že každý, kdo nepřijde k Hospodinu do Micpy, musí zemřít.)

21:5  Synové Izraele se pak zeptali: Kdo ze všech izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do shromáždění? Protože byla vydána veliká přísaha proti tomu, kdo by nevystoupil k Hospodinu do Mispy: Jistě bude usmrcen.

21:5  Řekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto nepřišel do shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se byli velice zapřisáhli proti tomu, kdož by nepřišel k Hospodinu do Masfa, řkouce: Bez milosti ať umře.

21:5  Quis non ascendit in exercitu Domini de universis tribubus Israël ? grandi enim juramento se constrinxerant, cum essent in Maspha, interfici eos qui defuissent.

21:6  And the children of Israel being moved with repentance for their brother Benjamin, began to say: One tribe is taken away from Israel.

21:6  And the children of Israel repented them for Benjamin their brother, and said, There is one tribe cut off from Israel this day.

21:6  Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: „Dnes byl odťat od Izraele jeden kmen.

21:6  Izraelcům tehdy přišlo jejich bratra Benjamína líto. Říkali: „Dnes byl z Izraele vyhlazen celý kmen!

21:6  Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: Dnes byl od Izraele odseknut jeden kmen.

21:6  Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, řekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele.

21:6  Ductique pœnitentia filii Israël super fratre suo Benjamin, cœperunt dicere : Ablata est tribus una de Israël :

21:7  Whence shall they take wives? For we have all in general sworn, not to give our daughters to them.

21:7  How shall we do for wives for them that remain, seeing we have sworn by the Lord that we will not give them of our daughters to wives?

21:7  Jak to uděláme se zbývajícími Benjamínci, aby dostali ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženu žádnou ze svých dcer.“

21:7  Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Vždyť jsme přísahali při Hospodinu, že jim nikdo nedáme svou dceru za ženu.“

21:7  Co pro ně uděláme, pro ty zbývající Benjamínce, aby měli ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženy žádné z našich dcer.

21:7  Jakž tedy učiníme s těmi ostatky, aby ženy měli, poněvadž jsme se přísahou zavázali skrze Hospodina, že jim nedáme dcer svých za manželky?)

21:7  unde uxores accipient ? omnes enim in commune juravimus, non daturos nos his filias nostras.

21:8  Therefore they said: Who is there of all the tribes of Israel, that came not up to the Lord to Maspha? And, behold, the inhabitants of Jabes Galaad were found not to have been in that army.

21:8  And they said, What one is there of the tribes of Israel that came not up to Mizpeh to the Lord? And, behold, there came none to the camp from Jabesh–gilead to the assembly.

21:8  Proto se tázali: „Je někdo z izraelských kmenů, který se nedostavil k Hospodinu do Mispy?“ A hle: Z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo.

21:8  Potom se ptali: „Kdo z izraelských kmenů nepřišel k Hospodinu do Micpy?“ Ukázalo se, že do tábora na shromáždění nepřišel nikdo z Jábeš-gileádu.

21:8  A ptali se: Kdo jako jediný z izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do Mispy? A hle, z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo.

21:8  Řekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto nepřišel k Hospodinu do Masfa? A aj, nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždění.

21:8  Idcirco dixerunt : Quis est de universis tribubus Israël, qui non ascendit ad Dominum in Maspha ? Et ecce inventi sunt habitatores Jabes Galaad in illo exercitu non fuisse.

21:9  (At that time also when they were in Silo, no one of them was found there,)

21:9  For the people were numbered, and, behold, there were none of the inhabitants of Jabesh–gilead there.

21:9  Byl přepočítán lid a skutečně tam nebyl nikdo z obyvatelů Jábeše v Gileádu.

21:9  Spočítali totiž lid a hle – z obyvatel Jábeš-gileádu tam nebyl nikdo.

21:9  Byl tedy spočítán lid a vida: Nikdo z obyvatel Jábeše v Gileádu tam nebyl.

21:9  Nebo když sečten byl lid, a aj, nebylo tam žádného z obyvatelů Jábes Galád.

21:9  (Eo quoque tempore cum essent in Silo, nullus ex eis ibi repertus est.)

21:10  So they sent ten thousand of the most valiant men, and commanded them, saying: Go and put the inhabitants of Jabes Galaad to the sword, with their wives and their children.

21:10  And the congregation sent thither twelve thousand men of the valiantest, and commanded them, saying, Go and smite the inhabitants of Jabesh–gilead with the edge of the sword, with the women and the children.

21:10  Pospolitost Izraele tam ihned vyslala dvanáct tisíc mužů, chrabrých bojovníků. A přikázali jim: „Jděte pobít obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, i ženy a děti.

21:10  Obec tam proto vyslala 12 000 udatných mužů s příkazem: „Jděte a pobijte obyvatele Jábeš-gileádu ostřím meče, včetně žen a dětí.

21:10  A tak tam poslali z obce dvanáct tisíc mužů z bojovníků a přikázali jim: Jděte, pobijete obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, rovněž ženy a malé děti.

21:10  Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů nejsilnějších, a přikázali jim, řkouce: Jděte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meče, ženy i děti.

21:10  Miserunt itaque decem millia viros robustissimos, et præceperunt eis : Ite, et percutite habitatores Jabes Galaad in ore gladii, tam uxores quam parvulos eorum.

21:11  And this is what you shall observe: Every male, and all women that have known men, you shall kill, but the virgins you shall save.

21:11  And this is the thing that ye shall do, Ye shall utterly destroy every male, and every woman that hath lain by man.

21:11  Toto je úkol, který máte splnit: Vyhubíte jako klaté všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním.“

21:11  Toto je úkol, který splníte: Každého muže i každou ženu, která poznala muže, pobijte.“

21:11  Toto je věc, kterou učiníte každému muži a každé ženě, která poznala ulehnutí s mužem -- zasvětíte je zkáze.

21:11  Toto pak učiníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž muže poznala, zamordujete.

21:11  Et hoc erit quod observare debebitis : omne generis masculini, et mulieres quæ cognoverunt viros, interficite ; virgines autem reservate.

21:12  And there were found of Jabes Galaad four hundred virgins, that had not known the bed of a man, and they brought them to the camp in Silo, into the land of Chanaan.

21:12  And they found among the inhabitants of Jabesh–gilead four hundred young virgins, that had known no man by lying with any male: and they brought them unto the camp to Shiloh, which is in the land of Canaan.

21:12  Mezi obyvateli Jábeše v Gileádu se našlo čtyři sta dívek, panen, které dosud muže nepoznaly a s mužem neobcovaly. Přivedli je do tábora v Šílu, jež je v kenaanské zemi.

21:12  Mezi obyvateli Jábeš-gileádu se našlo 400 dívek, netknutých panen, které ještě nepoznaly muže. Ty přivedli do tábora v Šílu v kanaánské zemi.

21:12  I nalezli mezi obyvateli Jábeše v Gileádu čtyři sta dívek, panen, které nepoznaly muže při ulehnutí s mužem, a přivedli je do tábora v Šílu, které je v kenaanské zemi.

21:12  Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen, kteréž nepoznaly muže, a přivedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v zemi Kananejské.

21:12  Inventæque sunt de Jabes Galaad quadringentæ virgines, quæ nescierunt viri thorum : et adduxerunt eas ad castra in Silo, in terram Chanaan.

21:13  And they sent messengers to the children of Benjamin, that were in the rock Remmon, and commanded them to receive them in peace.

21:13  And the whole congregation sent some to speak to the children of Benjamin that were in the rock Rimmon, and to call peaceably unto them.

21:13  Celá pospolitost pak vyslala mluvčí k Benjamínovcům, kteří byli na skalisku Rimónu, aby jim vyhlásili pokoj.

21:13  Obec pak poslala k oněm Benjamíncům na Rimonské skále vzkaz s vyhlášením míru.

21:13  Celá obec pak vzkázala a promluvila k synům Benjamínovým, kteří byli ve skále Rimónu. Vyhlásili jim pokoj.

21:13  Tedy poslalo všecko to shromáždění, a mluvili k synům Beniamin, kteříž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji.

21:13  Miseruntque nuntios ad filios Benjamin, qui erant in petra Remmon, et præceperunt eis, ut eos susciperent in pace.

21:14  And the children of Benjamin came at that time, and wives were given them of Jabes Galaad: but they found no others, whom they might give in like manner.

21:14  And Benjamin came again at that time; and they gave them wives which they had saved alive of the women of Jabesh–gilead: and yet so they sufficed them not.

21:14  Tak se toho času Benjamín vrátil. Dali jim ženy, které ponechali naživu z žen z Jábeše v Gileádu, ale nebylo jich pro ně dost.

21:14  Benjamín se tenkrát vrátil a Izraelci jim dali ženy, které nechali z Jábeš-gileádu naživu. Nebylo jich ale dost.

21:14  V onen čas se tedy Benjamínci vrátili. Dali jim ženy, které zachovali při životě mezi ženami z gileádského Jábeše, ale tolik jich pro ně nenašli.

21:14  Protož navrátili se Beniaminští toho času. I dali jim ženy, kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich.

21:14  Veneruntque filii Benjamin in illo tempore, et datæ sunt eis uxores de filiabus Jabes Galaad : alias autem non repererunt, quas simili modo traderent.

21:15  And all Israel was very sorry, and repented for the destroying of one tribe out of Israel.

21:15  And the people repented them for Benjamin, because that the Lord had made a breach in the tribes of Israel.

21:15  Lid Benjamína litoval, neboť Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu.

21:15  Lidu bylo Benjamína líto, protože Hospodin dopustil v izraelských kmenech trhlinu.

21:15  Lid Benjamína litoval, protože Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu.

21:15  Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že učinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských.

21:15  Universusque Israël valde doluit, et egit pœnitentiam super interfectione unius tribus ex Israël.

21:16  And the ancients said: What shall we do with the rest, that have not received wives? for all the women in Benjamin are dead.

21:16  Then the elders of the congregation said, How shall we do for wives for them that remain, seeing the women are destroyed out of Benjamin?

21:16  Stařešinové pospolitosti se tázali: „Co uděláme se zbývajícími, aby dostali ženy, když ženy benjamínské byly vyhubeny?“

21:16  Stařešinové obce říkali: „Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Benjamínské ženy byly přece vyhlazeny.“

21:16  Nato se starší obce zeptali: Jak to uděláme se ženami pro ty zbývající, když byly ženy z Benjamína vyhubeny?

21:16  Řekli tedy starší shromáždění toho: Jak učiníme s těmi pozůstalými, aby měli ženy? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin.

21:16  Dixeruntque majores natu : Quid faciemus reliquis, qui non acceperunt uxores ? omnes in Benjamin feminæ conciderunt,

21:17  And we must use all care, and provide with great diligence, that one tribe be not destroyed out of Israel.

21:17  And they said, There must be an inheritance for them that be escaped of Benjamin, that a tribe be not destroyed out of Israel.

21:17  Řekli: „Vlastnictví získané uprchlíky bude Benjamínovo, aby nebyl vyhlazen kmen z Izraele.

21:17  Říkali také: „Ti, kdo se z Benjamína zachránili, potřebují dědice, aby z Izraele nevymizel celý kmen.

21:17  Řekli tedy: Benjamínovi náleží vlastnictví uprchlíka. Kmen nebude z Izraele vymazán.

21:17  Řekli také: Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží, aby nezahynulo pokolení z Izraele.

21:17  et magna nobis cura, ingentique studio providendum est, ne una tribus deleatur ex Israël.

21:18  For as to our own daughters we cannot give them, being bound with an oath and a curse, whereby we said: Cursed be he that shall give Benjamin any of his daughters to wife.

21:18  Howbeit we may not give them wives of our daughters: for the children of Israel have sworn, saying, Cursed be he that giveth a wife to Benjamin.

21:18  My však jim nemůžeme dát za ženy své dcery.“ Izraelci se totiž zapřísahali: „Buď proklet, kdo by dal ženu Benjamínovi!“

21:18  Naše dcery jim ale za ženy dát nemůžeme, protože Izraelci přísahali: Zlořečený, kdo by dal ženu Benjamínovi!“

21:18  My jim však nemůžeme dát ženy ze svých dcer, neboť synové Izraele přísahali: Proklet buď ten, kdo dá ženu Benjamínci.

21:18  My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky; (nebo se byli přísahou zavázali synové Izraelští, řkouce: Zlořečený buď, kdož by dal manželku synům Beniamin.)

21:18  Filias enim nostras eis dare non possumus, constricti juramento et maledictione qua diximus : Maledictus qui dederit de filiabus suis uxorem Benjamin.

21:19  So they took counsel, and said: Behold, there is a yearly solemnity of the Lord in Silo, which is situate on the north of the city of Bethel, and on the east side of the way, that goeth from Bethel to Sichem, and on the south of the town of Lebona.

21:19  Then they said, Behold, there is a feast of the Lord in Shiloh yearly in a place which is on the north side of Beth–el, on the east side of the highway that goeth up from Beth–el to Shechem, and on the south of Lebonah.

21:19  Pak řekli: „Hle, rok co rok bývá Hospodinova slavnost v Šílu, které je severně od Bét-elu, východně od silnice vystupující z Bét-elu do Šekemu a jižně od Lebóny.“

21:19  Pak si ale řekli: „V Šílu je přece Hospodinova výroční slavnost!“ (Je to severně od Bet-elu, východně od silnice vedoucí z Bet-elu do Šechemu a jižně od Lebony.)

21:19  Pak řekli: Hle, ⌈rok co rok⌉ se koná Hospodinův svátek v Šílu, které je severně od Bét–elu, na východ slunce od silnice, která vystupuje z Bét–elu do Šekemu, a na jih od Lebóny.

21:19  Potom řekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě, kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného, k východu slunce cestě, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu jest na poledne.

21:19  Ceperuntque consilium, atque dixerunt : Ecce solemnitas Domini est in Silo anniversaria, quæ sita est ad septentrionem urbis Bethel, et ad orientalem plagam viæ, quæ de Bethel tendit ad Sichimam, et ad meridiem oppidi Lebona.

21:20  And they commanded the children of Benjamin and said: Go, and lie hid in the vineyards,

21:20  Therefore they commanded the children of Benjamin, saying, Go and lie in wait in the vineyards;

21:20  Benjamínovcům přikázali: „Skryjte se ve vinicích jako zálohy.

21:20  A tak Benjamíncům poradili: „Jděte se schovat do vinic.

21:20  A synům Benjamínovým přikázali: Jděte, budete číhat ve vinicích.

21:20  Přikázali tedy synům Beniamin, řkouce: Jděte a skrejte se v vinicích.

21:20  Præceperuntque filiis Benjamin, atque dixerunt : Ite, et latitate in vineis.

21:21  And when you shall see the daughters of Silo come out, as the custom is, to dance, come ye on a sudden out of the vineyards, and catch you every man his wife among them, and go into the land of Benjamin.

21:21  And see, and, behold, if the daughters of Shiloh come out to dance in dances, then come ye out of the vineyards, and catch you every man his wife of the daughters of Shiloh, and go to the land of Benjamin.

21:21  Jak uvidíte, že šíloské dcery vycházejí v průvodu k tanečním rejům, vyrazte z vinic a uchvaťte si každý ženu ze šíloských dcer. Pak odejděte do benjamínské země.

21:21  Jakmile uvidíte, že dívky ze Šíla jdou tančit na veselici, vyskočte z vinic, každý si z nich polapte manželku a vraťte se do benjamínského kraje.

21:21  Budete se dívat a hle, až vyjdou šíloské dcery plesat v tancích, vyrazíte z vinic a chytíte si každý svou ženu ze šíloských dcer. Pak odejdete do benjamínské země.

21:21  A šetřte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do země Beniamin.

21:21  Cumque videritis filias Silo ad ducendos choros ex more procedere, exite repente de vineis, et rapite ex eis singuli uxores singulas, et pergite in terram Benjamin.

21:22  And when their fathers and their brethren shall come, and shall begin to complain against you, and to chide, we will say to them: Have pity on them: for they took them not away as by the right of war or conquest, but when they asked to have them, you gave them not, and the fault was committed on your part.

21:22  And it shall be, when their fathers or their brethren come unto us to complain, that we will say unto them, Be favourable unto them for our sakes: because we reserved not to each man his wife in the war: for ye did not give unto them at this time, that ye should be guilty.

21:22  Kdyby přišli jejich otcové nebo bratři a chtěli před námi vést spor, řekneme jim: Smilujte se nad nimi kvůli nám. Nevzali jsme v boji ženu pro každého. Vy jste jim je přece nedali, abyste se teď provinili.“

21:22  Kdyby si k nám jejich otcové nebo bratři přišli stěžovat, řekneme jim: Mějte s nimi slitování, vždyť jsme v boji neukořistili dost žen pro všechny! Vy sami jste jim dcery nedali, takže jste nevinní.“

21:22  A stane–li se, že přijdou jejich otcové nebo bratři, aby s námi vedli spor, řekneme jim: Slitujte se nad námi kvůli nim, vždyť jsme nevzali pro každého ženu v boji. Protože vy jste jim je v pravý čas nedali, proviníte se.

21:22  Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich, aby se před námi soudili, tedy řekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni.

21:22  Cumque venerint patres earum, ac fratres, et adversum vos queri cœperint atque jurgari, dicemus eis : Miseremini eorum : non enim rapuerunt eas jure bellantium atque victorum : sed rogantibus ut acciperent, non dedistis, et a vestra parte peccatum est.

21:23  And the children of Benjamin did as they had been commanded: and, according to their number, they carried off for themselves every man his wife of them that were dancing: and they went into their possession, and built up their cities, and dwelt in them.

21:23  And the children of Benjamin did so, and took them wives, according to their number, of them that danced, whom they caught: and they went and returned unto their inheritance, and repaired the cities, and dwelt in them.

21:23  Benjamínovci to tak udělali a unesli si ženy podle svého počtu z tančících dívek, které uloupili. Pak odešli a vrátili se do svého dědictví, vystavěli města a usadili se v nich.

21:23  A tak to Benjamínci udělali. Každý si z té veselice odvedl manželku, kterou si chytil. Pak šli a vrátili se do svého dědictví. Znovu vystavěli svá města a bydleli v nich.

21:23  Synové Benjamínovi tak učinili a unesli ženy podle svého počtu z tanečnic, které uchvátili. Potom odešli a navrátili se ke svému dědictví. Postavili města a usadili se v nich.

21:23  Tedy učinili tak synové Beniamin, a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dědictví svému, a vzdělavše zase města svá, bydlili v nich.

21:23  Feceruntque filii Benjamin ut sibi fuerat imperatum : et juxta numerum suum, rapuerunt sibi de his quæ ducebant choros, uxores singulas : abieruntque in possessionem suam ædificantes urbes, et habitantes in eis.

21:24  The children of Israel also returned by their tribes, and families, to their dwellings. In those days there was no king in Israel: but every one did that which seemed right to himself.

21:24  And the children of Israel departed thence at that time, every man to his tribe and to his family, and they went out from thence every man to his inheritance.

21:24  Toho času se odtamtud rozešli též Izraelci, každý ke svému kmeni a ke své čeledi, každý odešel do svého dědictví.

21:24  Synové Izraele se tenkrát odtamtud rozešli každý ke svému kmeni a ke svému rodu, každý do svého dědictví.

21:24  A tak se v onen čas odtamtud synové Izraele rozešli, každý ke svému kmeni a ke své čeledi. Odešli odtamtud každý ke svému dědictví.

21:24  A tak odešli odtud synové Izraelští toho času, jeden každý k svému pokolení a k čeledi své; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví svému.

21:24  Filii quoque Israël reversi sunt per tribus et familias in tabernacula sua. In diebus illis non erat rex in Israël : sed unusquisque quod sibi rectum videbatur, hoc faciebat.

21:25  In those days there was no king in Israel: every man did that which was right in his own eyes.

21:25  V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.

21:25  Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.

21:25  ⌈V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.⌉

21:25  Těch dnů nebylo krále v Izraeli, ale každý, což se mu vidělo, to činil.