DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Samuel

Chapter 1

1:1  Now it came to pass, after Saul was dead, that David returned from the slaughter of the Amalecites, and abode two days in Siceleg.

1:1  Now it came to pass after the death of Saul, when David was returned from the slaughter of the Amalekites, and David had abode two days in Ziklag;

1:1  Po Saulově smrti se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekem a zůstal dva dny v Siklagu.

1:1  Saul byl už mrtev, když se David po porážce Amalekovců vrátil do Ciklagu, kde strávil dva dny.

1:1  I stalo se po Saulově smrti, když se David vrátil z ⌈boje proti Amálekovcům,⌉ že David zůstal dva dny v Siklagu.

1:1  Stalo se pak po smrti Saulově, když se navrátil David od porážky Amalechitských, že pobyl v Sicelechu za dva dni.

1:1  Factum est autem, postquam mortuus est Saul, ut David reverteretur a cæde Amalec, et maneret in Siceleg duos dies.

1:2  And on the third day, there appeared a man who came out of Saul's camp, with his garments rent, and dust strewed on his head: and when he came to David, he fell upon his face, and adored.

1:2  It came even to pass on the third day, that, behold, a man came out of the camp from Saul with his clothes rent, and earth upon his head: and so it was, when he came to David, that he fell to the earth, and did obeisance.

1:2  Třetího dne přišel nějaký muž ze Saulova tábora s roztrženým šatem a s prstí na hlavě. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.

1:2  Třetího dne dorazil nějaký muž ze Saulova tábora. Měl roztržený oděv a na hlavě hlínu. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.

1:2  Třetího dne se stalo, že přišel kdosi ⌈ze Saulova vojska,⌉ měl roztržené roucho a na hlavě prsť. Když přišel k Davidovi, padl k zemi a poklonil se.

1:2  A aj, dne třetího přišel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztržené a prach na hlavě své. Kterýž když přišel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se.

1:2  In die autem tertia apparuit homo veniens de castris Saul veste conscissa, et pulvere conspersus caput : et ut venit ad David, cecidit super faciem suam, et adoravit.

1:3  And David said to him: From whence comest thou? And he said to him: I am fled out of the camp of Israel.

1:3  And David said unto him, From whence comest thou? And he said unto him, Out of the camp of Israel am I escaped.

1:3  David se ho zeptal: „Odkud jdeš?“ On mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“

1:3  „Odkud jdeš?“ zeptal se David. „Unikl jsem z izraelského tábora,“ zněla odpověď.

1:3  David se ho zeptal: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Unikl jsem z izraelského vojska.

1:3  I řekl jemu David: Odkud jdeš? Jemuž odpověděl: Z vojska Izraelského utekl jsem.

1:3  Dixitque ad eum David : Unde venis ? Qui ait ad eum : De castris Israël fugi.

1:4  And David said unto him: What is the matter that is come to pass? tell me: He said: The people are fled from the battle, and many of the people are fallen and dead: moreover Saul and Jonathan his son are slain.

1:4  And David said unto him, How went the matter? I pray thee, tell me. And he answered, That the people are fled from the battle, and many of the people also are fallen and dead; and Saul and Jonathan his son are dead also.

1:4  David se dále tázal: „Pověz, co se stalo?“ On řekl, že lid utekl z bitvy, že také mnoho lidu padlo a našlo smrt, že i Saul a jeho syn Jónatan zahynuli.

1:4  „Pověz mi, co se stalo?“ ptal se David. „Muži utekli z boje. Mnoho jich padlo a zemřelo. Také Saul a jeho syn Jonatan zemřeli,“ odpověděl muž.

1:4  David se ho zeptal: Co se stalo? Pověz mi to. Řekl mu, že lid utekl z boje, mnozí z lidu padli a zemřeli a také Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi.

1:4  Opět řekl jemu David: Cože se stalo? Medle, pověz mi. Kterýž odpověděl: To, že utekl lid z boje, a množství lidu padlo a zbito jest; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou.

1:4  Et dixit ad eum David : Quod est verbum quod factum est ? indica mihi. Qui ait : Fugit populus ex prælio, et multi corruentes e populo mortui sunt : sed et Saul et Jonathas filius ejus interierunt.

1:5  And David said to the young man that told him: How knowest thou that Saul and Jonathan his son, are dead?

1:5  And David said unto the young man that told him, How knowest thou that Saul and Jonathan his son be dead?

1:5  David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jónatan?“

1:5  „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ zeptal se David mladíka, který mu to oznamoval.

1:5  Nato se David zeptal mládence, který mu to oznámil: Jak víš, že Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi?

1:5  Řekl ještě David mládenci, kterýž mu to oznámil: Kterak ty víš, že umřel Saul i Jonata syn jeho?

1:5  Dixitque David ad adolescentem qui nuntiabat ei : Unde scis quia mortuus est Saul, et Jonathas filius ejus ?

1:6  And the young man that told him, said: I came by chance upon mount Gelboe, and Saul leaned upon his spear: and the chariots and horsemen drew nigh unto him,

1:6  And the young man that told him said, As I happened by chance upon mount Gilboa, behold, Saul leaned upon his spear; and, lo, the chariots and horsemen followed hard after him.

1:6  Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v pohoří Gilbóa. A hle, Saul se opíral o své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali.

1:6  Mladík odpověděl: „Náhodou jsem byl v pohoří Gilboa, když vtom jsem uviděl Saula, jak se opírá o kopí. Vozy a jezdci už ho doháněli,

1:6  Mládenec, který mu to oznámil, odpověděl: Ocitl jsem se náhodou v pohoří Gilbóa, a hle, Saul se opíral o své kopí a vozba a jezdci ho stíhali.

1:6  Odpověděl mládenec, kterýž to oznamoval jemu: Náhodou přišel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopí své, a vozové i jezdci postihali ho.

1:6  Et ait adolescens qui nuntiabat ei : Casu veni in montem Gelboë, et Saul incumbebat super hastam suam : porro currus et equites appropinquabant ei,

1:7  And looking behind him, and seeing me, he called me. And I answered, Here am I.

1:7  And when he looked behind him, he saw me, and called unto me. And I answered, Here am I.

1:7  Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: ‚Tu jsem.‘

1:7  a tak se rozhlédl, a když mě uviděl, zavolal na mě. ‚Ano, pane?‘ odpověděl jsem

1:7  Obrátil se, uviděl mě a zavolal na mě. Řekl jsem: Tady jsem.

1:7  Kterýžto ohlédna se zpátkem, uzřel mne a zavolal na mne. I řekl jsem: Aj, teď jsem.

1:7  et conversus post tergum suum, vidensque me, vocavit. Cui cum respondissem : Adsum :

1:8  And he said to me: Who art thou? And I said to him: I am an Amalecite.

1:8  And he said unto me, Who art thou? And I answered him, I am an Amalekite.

1:8  Zeptal se: ‚Kdo jsi?‘ Odvětil jsem mu: ‚Jsem Amálekovec.‘

1:8  a on se mě zeptal: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekovec‘

1:8  Zeptal se mě: Kdo jsi? Odpověděl jsem mu: Jsem Amálekovec.

1:8  Tedy řekl mi: Kdo jsi ty? Odpověděl jsem jemu: Amalechitský jsem.

1:8  dixit mihi : Quisnam es tu ? Et aio ad eum : Amalecites ego sum.

1:9  And he said to me: Stand over me, and kill me: for anguish is come upon me, and as yet my whole life is in me.

1:9  He said unto me again, Stand, I pray thee, upon me, and slay me: for anguish is come upon me, because my life is yet whole in me.

1:9  Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘

1:9  a on mi řekl: ‚Pojď sem a dobij mě. Smrt mě má ve spárech, ale život mě ještě neopouští.‘

1:9  Řekl mi: Postav se nade mnou a usmrť mě, neboť mě postihla křeč, ale ještě je ve mně život.

1:9  I řekl mi: Přistup medle sem a zabí mne, nebo mne obklíčila úzkost, a ještě všecka duše má jest ve mně.

1:9  Et locutus est mihi : Sta super me, et interfice me : quoniam tenent me angustiæ, et adhuc tota anima mea in me est.

1:10  So standing over him, I killed him: for I knew that he could not live after the fall: and I took the diadem that was on his head, and the bracelet that was on his arm, and have brought them hither to thee, my lord.

1:10  So I stood upon him, and slew him, because I was sure that he could not live after that he was fallen: and I took the crown that was upon his head, and the bracelet that was on his arm, and have brought them hither unto my lord.

1:10  Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“

1:10  A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“

1:10  Postavil jsem se nad ním a usmrtil jsem ho, neboť jsem věděl, že již nebude žít poté, co padl. Potom jsem vzal korunu, která byla na jeho hlavě, a náramek, který měl na paži, a přinesl jsem je sem svému pánu.

1:10  Protož stoje nad ním, zabil jsem ho, nebo jsem věděl, že nebude živ po svém pádu. A vzal jsem korunu, kteráž byla na hlavě jeho, i záponu, kteráž byla na rameni jeho, a teď jsem to přinesl ku pánu svému.

1:10  Stansque super eum, occidi illum : sciebam enim quod vivere non poterat post ruinam : et tuli diadema quod erat in capite ejus, et armillam de brachio illius, et attuli ad te dominum meum huc.

1:11  Then David took hold of his garments and rent them, and likewise all the men that were with him.

1:11  Then David took hold on his clothes, and rent them; and likewise all the men that were with him:

1:11  David uchopil svůj šat a roztrhl jej, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.

1:11  David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním.

1:11  Nato David uchopil své roucho a roztrhl ho, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.

1:11  Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli.

1:11  Apprehendens autem David, vestimenta sua scidit, omnesque viri qui erant cum eo,

1:12  And they mourned, and wept, and fasted until evening for Saul, and for Jonathan his son, and for the people of the Lord, and for the house of Israel, because they were fallen by the sword.

1:12  And they mourned, and wept, and fasted until even, for Saul, and for Jonathan his son, and for the people of the Lord, and for the house of Israel; because they were fallen by the sword.

1:12  Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula a pro jeho syna Jónatana i pro Hospodinův lid, pro dům izraelský, že padli mečem.

1:12  Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem.

1:12  Bědovali, plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jónatanovi, kvůli Hospodinovu lidu a kvůli domu izraelskému, že padli mečem.

1:12  A nesouce smutek, plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský, že padli od meče.

1:12  et planxerunt, et fleverunt, et jejunaverunt usque ad vesperam super Saul, et super Jonathan filium ejus, et super populum Domini, et super domum Israël, eo quod corruissent gladio.

1:13  And David said to the young man that told him: Whence art thou? He answered: I am the son of a stranger of Amalec.

1:13  And David said unto the young man that told him, Whence art thou? And he answered, I am the son of a stranger, an Amalekite.

1:13  David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn Amálekovského bezdomovce.“

1:13  Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“ „Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl.

1:13  Mládence, který mu to oznámil, se David zeptal: Odkud jsi? Odpověděl: Jsem synem cizince, Amálekovce.

1:13  Řekl pak David mládenci, kterýž mu to oznámil: Odkud jsi ty? Odpověděl: Syn muže příchozího Amalechitského jsem.

1:13  Dixitque David ad juvenem qui nuntiaverat ei : Unde es tu ? Qui respondit : Filius hominis advenæ Amalecitæ ego sum.

1:14  David said to him: Why didst thou not fear to put out thy hand to kill the Lord's anointed?

1:14  And David said unto him, How wast thou not afraid to stretch forth thine hand to destroy the Lord’s anointed?

1:14  David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“

1:14  „A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David.

1:14  David mu řekl: Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?

1:14  Opět mu řekl David: Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou, abys zahubil pomazaného Hospodinova?

1:14  Et ait ad eum David : Quare non timuisti mittere manum tuam ut occideres christum Domini ?

1:15  And David calling one of his servants, said: Go near and fall upon him. And he struck him so that he died.

1:15  And David called one of the young men, and said, Go near, and fall upon him. And he smote him that he died.

1:15  David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti.

1:15  Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel.

1:15  Pak David zavolal jednoho ze služebníků a řekl: Přistup a ⌈zasáhni proti němu.⌉ On ho tedy bil, až zemřel.

1:15  A zavolav David jednoho z mládenců, řekl jemu: Přistoupě, oboř se na něj. Kterýžto udeřil ho, tak že umřel.

1:15  Vocansque David unum de pueris suis, ait : Accedens irrue in eum. Qui percussit illum, et mortuus est.

1:16  And David said to him: Thy blood be upon thy own head: for thy own mouth hath spoken against thee, saying: I have slain the Lord's anointed.

1:16  And David said unto him, Thy blood be upon thy head; for thy mouth hath testified against thee, saying, I have slain the Lord’s anointed.

1:16  David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“

1:16  Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“

1:16  David mu řekl: Tvoje krev na tvou hlavu, neboť tvá ústa svědčí proti tobě, když jsi řekl: Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.

1:16  I řekl jemu David: Krev tvá budiž na hlavu tvou, neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe, řkouce: Já jsem zabil pomazaného Hospodinova.

1:16  Et ait ad eum David : Sanguis tuus super caput tuum : os enim tuum locutum est adversum te, dicens : Ego interfeci christum Domini.

1:17  And David made this kind of lamentation over Saul, and over Jonathan his son.

1:17  And David lamented with this lamentation over Saul and over Jonathan his son:

1:17  I zpíval David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem tento žalozpěv.

1:17  David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv

1:17  David zazpíval nad Saulem a jeho synem Jónatanem tento žalozpěv

1:17  Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho,

1:17  Planxit autem David planctum hujuscemodi super Saul, et super Jonathan filium ejus

1:18  (Also he commanded that they should teach the children of Juda the use of the bow, as it is written in the book of the just.) And he said: Consider, O Israel, for them that are dead, wounded on thy high places.

1:18  (Also he bade them teach the children of Judah the use of the bow: behold, it is written in the book of Jasher.)

1:18  Vyzval také Judejce, aby se při něm učili zacházet s lukem. Je zapsán v Knize Přímého.

1:18  a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného:

1:18  a řekl, aby se Judejci učili Píseň o luku; ano, je zapsána v knize Jašarově:

1:18  (Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.):

1:18  (et præcepit ut docerent filios Juda arcum, sicut scriptum est in libro justorum), et ait : Considera, Israël, pro his qui mortui sunt, super excelsa tua vulnerati.

1:19  The illustrious of Israel are slain upon thy mountains: how are the valiant fallen?

1:19  The beauty of Israel is slain upon thy high places: how are the mighty fallen!

1:19  „Ozdoba tvá, Izraeli, na tvých návrších skolena leží. Tak padli bohatýři!

1:19  Ach, Izraeli, tvá ozdoba zabita leží na tvých výšinách! Jak padli hrdinové!

1:19  Nádhera Izraele je pobita na tvých návrších; jak to, že padli hrdinové?

1:19  Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní!

1:19  Inclyti Israël super montes tuos interfecti sunt : quomodo ceciderunt fortes ?

1:20  Tell it not in Geth, publish it not in the streets of Ascalon: lest the daughters of the Philistines rejoice, lest the daughters of the uncircumcised triumph.

1:20  Tell it not in Gath, publish it not in the streets of Askelon; lest the daughters of the Philistines rejoice, lest the daughters of the uncircumcised triumph.

1:20  Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte to v ulicích Aškalónu, ať se neradují dcery pelištejské, dcery neobřezanců ať nejásají.

1:20  Ať se to v Gatu nikdo nedozví, ať to neohlašují v aškelonských ulicích, ať se neradují filištínské dcery, ať nejásají dcery neobřezaných!

1:20  Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte na ulicích Aškalónu, jinak se budou radovat pelištejské dcery, jinak budou jásat dcery neobřezanců.

1:20  Neoznamujtež v Gát, ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon, aby se neveselily dcery Filistinských, a neplésaly dcery neobřezaných.

1:20  Nolite annuntiare in Geth, neque annuntietis in compitis Ascalonis : ne forte lætentur filiæ Philisthiim ; ne exultent filiæ incircumcisorum.

1:21  Ye mountains of Gelboe, let neither dew, nor rain come upon you, neither be they fields of firstfruits: for there was cast away the shield of the valiant, the shield of Saul as though he had not been anointed with oil.

1:21  Ye mountains of Gilboa, let there be no dew, neither let there be rain, upon you, nor fields of offerings: for there the shield of the mighty is vilely cast away, the shield of Saul, as though he had not been anointed with oil.

1:21  Hory v Gilbóe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí, ať se v oběť nepozdvihuje nic z vašich polí, neboť tam byl pohozen štít bohatýrů, štít Saulův, nepomazán olejem,

1:21  Svahy Gilboa, ano, vy – deště a rosy buďte zbaveny! Ať už se nenajde pole úrodné tam, kde štít hrdinů byl pohaněn, štít Saulův, již nepomazán olejem!

1:21  Hory Gilbóa, ať na vás není rosa ani déšť ani ⌈pole přinášející dávky,⌉ neboť tam byl zneuctěn štít hrdinů, štít Saulův leží nepomazán olejem.

1:21  Ó hory Gelboe, ani rosa, ani déšť nespadej na vás, ani tu buď pole úrodné; nebo tam jest povržen štít udatných, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem.

1:21  Montes Gelboë, nec ros, nec pluvia veniant super vos, neque sint agri primitiarum : quia ibi abjectus est clypeus fortium : clypeus Saul, quasi non esset unctus oleo.

1:22  From the blood of the slain, from the fat of the valiant, the arrow of Jonathan never turned back, and the sword of Saul did not return empty.

1:22  From the blood of the slain, from the fat of the mighty, the bow of Jonathan turned not back, and the sword of Saul returned not empty.

1:22  nýbrž krví skolených a tukem bohatýrů. Jónatanův luk neselhal nikdy, Saulův meč doprázdna nebil.

1:22  Bez krve raněných, bez tuku udatných luk Jonatanův se nevracel, ani meč Saulův, než býval nasycen.

1:22  Bez krve pobitých, bez tuku hrdinů Jónatanův luk neustoupil zpět, Saulův meč nevracel se zpět s prázdnou.

1:22  Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný.

1:22  A sanguine interfectorum, ab adipe fortium, sagitta Jonathæ numquam rediit retrorsum, et gladius Saul non est reversus inanis.

1:23  Saul and Jonathan, lovely, and comely in their life, even in death they were not divided: they were swifter than eagles, stronger than lions.

1:23  Saul and Jonathan were lovely and pleasant in their lives, and in their death they were not divided: they were swifter than eagles, they were stronger than lions.

1:23  Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější.

1:23  Saule a Jonatane, v životě druhové milí, ve smrti nejste rozloučeni, rychlejší než orli, silnější než lvi!

1:23  Saul a Jónatan, milovaní a ⌈milí ve svém životě, ani ve své smrti⌉ nebyli rozděleni. Byli rychlejší nežli orlové, silnější nežli lvi.

1:23  Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém, také při smrti své nejsou rozloučeni. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli.

1:23  Saul et Jonathas amabiles, et decori in vita sua, in morte quoque non sunt divisi : aquilis velociores, leonibus fortiores.

1:24  Ye daughters of Israel, weep over Saul, who clothed you with scarlet in delights, who gave ornaments of gold for your attire.

1:24  Ye daughters of Israel, weep over Saul, who clothed you in scarlet, with other delights, who put on ornaments of gold upon your apparel.

1:24  Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem a rozkošemi, jenž zlatou okrasou zdobil váš oděv.

1:24  Dcery izraelské, oplakávejte Saula – šatil vás vzácným šarlatem a krášlil šperky ze zlata.

1:24  Dcery izraelské, plačte nad Saulem, který vás oblékal do karmínu ⌈a skvostu,⌉ jenž kladl zlaté ozdoby na váš oděv.

1:24  Dcery Izraelské, plačte Saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše.

1:24  Filiæ Israël, super Saul flete, qui vestiebat vos coccino in deliciis, qui præbebat ornamenta aurea cultui vestro.

1:25  How are the valiant fallen in battle? Jonathan slain in the high places?

1:25  How are the mighty fallen in the midst of the battle! O Jonathan, thou wast slain in thine high places.

1:25  Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen!

1:25  Jak padli hrdinové vprostřed boje! Na tvých výšinách proboden Jonatan!

1:25  Jak to, že padli hrdinové uprostřed boje, Jónatan leží pobit na tvých návrších?

1:25  Ach, jakť jsou padli udatní u prostřed boje? Jonata na výsostech tvých zabit jest.

1:25  Quomodo ceciderunt fortes in prælio ? Jonathas in excelsis tuis occisus est ?

1:26  I grieve for thee, my brother Jonathan: exceeding beautiful, and amiable to me above the love of women. As the mother loveth her only son, so did I love thee.

1:26  I am distressed for thee, my brother Jonathan: very pleasant hast thou been unto me: thy love to me was wonderful, passing the love of women.

1:26  Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.

1:26  Teskním po tobě, Jonatane, bratře – jak jsem tě miloval! Tvá láska ke mně byla úžasná, vzácnější nežli láska žen.

1:26  ⌈Je mi úzko⌉ kvůli tobě, můj bratře Jónatane, byl jsi mi velmi milý. Tvá láska byla pro mě podivuhodnější nežli láska žen.

1:26  Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen.

1:26  Doleo super te, frater mi Jonatha, decore nimis, et amabilis super amorem mulierum. Sicut mater unicum amat filium suum, ita ego te diligebam.

1:27  How are the valiant fallen, and the weapons of war perished?

1:27  How are the mighty fallen, and the weapons of war perished!

1:27  Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!“

1:27  Jak padli hrdinové, jak zmařena zbroj válečná!

1:27  Jak to, že padli hrdinové, přišly vniveč válečné zbraně?

1:27  Ach, jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná.

1:27  Quomodo ceciderunt robusti, et perierunt arma bellica ?

Chapter 2

2:1  And after these things David consulted the Lord, saying: Shall I go up into one of the cities of Juda? And the Lord said to him: Go up. And David said: Whither shall I go up? And he answered him: Into Hebron.

2:1  And it came to pass after this, that David enquired of the Lord, saying, Shall I go up into any of the cities of Judah? And the Lord said unto him, Go up. And David said, Whither shall I go up? And he said, Unto Hebron.

2:1  Potom se David doptával Hospodina: „Mám vystoupit do některého judského města?“ Hospodin mu řekl: „Vystup.“ David se tázal: „Kam mám vystoupit?“ On řekl: „Do Chebrónu.“

2:1  Později se David ptal Hospodina: „Mám jít do některého judského města?“ „Jdi,“ odpověděl Hospodin. „A kam mám jít?“ zeptal se David. „Do Hebronu,“ odpověděl mu.

2:1  I stalo se potom, že se David doptával Hospodina: Mám jít do některého z judských měst? Hospodin mu odpověděl: Jdi. David se zeptal: Kam mám jít? Odpověděl: Do Chebrónu.

2:1  I stalo se potom, že se David tázal Hospodina, řka: Mám-li jíti do některého města Judského? Jemuž odpověděl Hospodin: Jdi. I řekl David: Kam mám jíti? Odpověděl: Do Hebronu.

2:1  Igitur post hæc consuluit David Dominum, dicens : Num ascendam in unam de civitatibus Juda ? Et ait Dominus ad eum : Ascende. Dixitque David : Quo ascendam ? Et respondit ei : In Hebron.

2:2  So David went up, and his two wives Achinoam the Jezrahelitess, and Abigail the wife of Nabal of Carmel:

2:2  So David went up thither, and his two wives also, Ahinoam the Jezreelitess, and Abigail Nabal’s wife the Carmelite.

2:2  David tam tedy vystoupil i se svými dvěma ženami, s Achínoamou Jizreelskou a s Abígajilou, ženou po Nábalovi Karmelském.

2:2  A tak tam David odešel s oběma svými manželkami, Achinoam Jizreelskou a Abigail, vdovou po Nábalovi Karmelském.

2:2  David tam šel a s ním také jeho dvě ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská, dříve žena Nábalova.

2:2  A protož bral se tam David, ano i obě manželky jeho, Achinoam Jezreelská, a Abigail žena někdy Nábale Karmelského.

2:2  Ascendit ergo David, et duæ uxores ejus, Achinoam Jezraëlites, et Abigail uxor Nabal Carmeli :

2:3  And the men also that were with him, David brought up every man with his household: and they abode in the towns of Hebron.

2:3  And his men that were with him did David bring up, every man with his household: and they dwelt in the cities of Hebron.

2:3  Také své muže, kteří byli s ním, přivedl David i s jejich rodinami. Usadili se v městech chebrónských.

2:3  David vzal s sebou také své muže, každého s jeho rodinou, a usadili se v Hebronu a okolních městech.

2:3  Muže, kteří byli s ním, vzal David také s sebou, každého s jeho rodinou, a usadili se v chebrónských městech.

2:3  Muže také své, kteříž s ním byli, pojal David, jednoho každého s čeledí jeho, a bydlili v městech Hebronských.

2:3  sed et viros, qui erant cum eo, duxit David singulos cum domo sua : et manserunt in oppidis Hebron.

2:4  And the men of Juda came, and anointed David there, to be king over the house of Juda. And it was told David that the men of Jabes Galaad had buried Saul.

2:4  And the men of Judah came, and there they anointed David king over the house of Judah. And they told David, saying, That the men of Jabesh–gilead were they that buried Saul.

2:4  I přišli judští muži a pomazali tam Davida za krále nad domem judským. Potom bylo Davidovi oznámeno: „Muži z Jábeše v Gileádu, ti pochovali Saula.“

2:4  Tam za ním potom přišli judští muži, aby Davida pomazali za krále nad domem judským. Když pak bylo Davidovi oznámeno: „Obyvatelé Jábeš-gileádu pohřbili Saula,“

2:4  Judští muži přišli a pomazali tam Davida za krále nad domem judským. Potom Davidovi oznámili, že muži z Jábeše v Gileádu pohřbili Saula.

2:4  I přišli muži Judští, a pomazali tam Davida za krále nad domem Judským. Oznámili také Davidovi, řkouce: Muži Jábes Galád, oni pochovali Saule.

2:4  Veneruntque viri Juda, et unxerunt ibi David ut regnaret super domum Juda. Et nuntiatum est David quod viri Jabes Galaad sepelissent Saul.

2:5  David therefore sent messengers to the men of Jabes Galaad, and said to them: Blessed be you to the Lord, who have shewn this mercy to your master Saul, and have buried him.

2:5  And David sent messengers unto the men of Jabesh–gilead, and said unto them, Blessed be ye of the Lord, that ye have shewed this kindness unto your lord, even unto Saul, and have buried him.

2:5  David poslal k mužům v Jábeši v Gileádu posly se vzkazem: „Jste Hospodinovi požehnaní. Prokázali jste milosrdenství svému pánu Saulovi tím, že jste ho pochovali.

2:5  poslal k nim posly se slovy: „Kéž vám Hospodin požehná za to, že jste svému pánu Saulovi prokázali tuto laskavost a pohřbili ho.

2:5  Nato poslal David k mužům v Jábeši v Gileádu posly a řekl jim: Jste požehnaní Hospodinu, že jste prokázali svému pánu Saulovi toto milosrdenství a pohřbili ho.

2:5  Tedy poslav David posly k mužům Jábes Galád, řekl jim: Požehnaní jste vy před Hospodinem, že jste učinili to milosrdenství pánu svému Saulovi, pochovavše ho.

2:5  Misit ergo David nuntios ad viros Jabes Galaad, dixitque ad eos : Benedicti vos Domino, qui fecistis misericordiam hanc cum domino vestro Saul, et sepelistis eum.

2:6  And now the Lord surely will render you mercy and truth, and I also will requite you for this good turn, because you have done this thing.

2:6  And now the Lord shew kindness and truth unto you: and I also will requite you this kindness, because ye have done this thing.

2:6  Nechť nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám. I já vám budu prokazovat dobro za to, co jste učinili.

2:6  Kéž i vám teď Hospodin prokáže laskavost a věrnost. Také já vám prokáži dobrodiní za to, co jste vykonali.

2:6  Ať nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám a také já ⌈vám budu prokazovat⌉ dobro, že jste to učinili.

2:6  Protož nyní učiniž s vámi Hospodin milosrdenství a pravdu; ano i jáť s vámi učiním milost, kteříž jste to učinili.

2:6  Et nunc retribuet vobis quidem Dominus misericordiam et veritatem : sed et ego reddam gratiam, eo quod fecistis verbum istud.

2:7  Let your hands be strengthened, and be ye men of valour: for although your master Saul be dead, yet the house of Juda hath anointed me to be their king.

2:7  Therefore now let your hands be strengthened, and be ye valiant: for your master Saul is dead, and also the house of Judah have anointed me king over them.

2:7  Teď jednejte rozhodně a buďte stateční. Váš pán Saul zemřel; avšak rovněž mne pomazal dům judský za krále nad sebou.“

2:7  Buďte tedy stateční a silní. Váš pán Saul je mrtev, ale judský dům si za svého krále pomazal mě.“

2:7  Nyní posilněte své ruce a buďte udatní, protože váš pán Saul je mrtev, avšak mě dům judský pomazal za krále nad sebou.

2:7  A tak tedy posilňtež rukou svých a buďtež stateční; nebo ač umřel pán váš Saul, však již mne pomazali dům Judův za krále nad sebou.

2:7  Confortentur manus vestræ, et estote filii fortitudinis : licet enim mortuus sit dominus vester Saul, tamen me unxit domus Juda in regem sibi.

2:8  But Abner the son of Ner, general of Saul's army, took Isboseth the son of Saul, and led him about through the camp,

2:8  But Abner the son of Ner, captain of Saul’s host, took Ish–bosheth the son of Saul, and brought him over to Mahanaim;

2:8  Ale Abnér, syn Nérův, velitel Saulova vojska, vzal Íš-bóšeta, syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu.

2:8  Saulův vojevůdce Abner, syn Nerův, tehdy vzal Saulova syna Iš-bošeta, odvedl ho do Machanajim

2:8  Ovšem Abnér, syn Nérův, velitel Saulovy armády, vzal Íš–bóšeta, syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu.

2:8  Abner pak syn Nerův, hejtman vojska Saulova, vzal Izbozeta syna Saulova a uvedl ho do Mahanaim.

2:8  Abner autem filius Ner, princeps exercitus Saul, tulit Isboseth filium Saul, et circumduxit eum per castra,

2:9  And made him king over Galaad, and over Gessuri, and over Jezrahel, and over Ephraim, and over Benjamin, and over all Israel.

2:9  And made him king over Gilead, and over the Ashurites, and over Jezreel, and over Ephraim, and over Benjamin, and over all Israel.

2:9  Ustanovil ho králem Gileádu, Ašúrců a Jizreelu i nad Efrajimem, Benjamínem a celým Izraelem.

2:9  a prohlásil ho králem Gileádu, Ašerovců, Jizreele, Efraima, Benjamína a celého Izraele.

2:9  Ustanovil ho králem nad Gileádem, nad Ašúrci, nad Jizreelem, nad Efrajimem, nad Benjamínem a nad celým Izraelem.

2:9  A ustavil ho králem nad Galád a nad Assur, a nad Jezreel, a nad Efraimem, a nad Beniaminem, i nade vším Izraelem.

2:9  regemque constituit super Galaad, et super Gessuri, et super Jezraël, et super Ephraim, et super Benjamin, et super Israël universum.

2:10  Isboseth the son of Saul was forty years old when he began to reign over Israel, and he reigned two years; and only the house of Juda followed David.

2:10  Ish–bosheth Saul’s son was forty years old when he began to reign over Israel, and reigned two years. But the house of Judah followed David.

2:10  Íš-bóšetovi, synu Saulovu, bylo čtyřicet let, když začal nad Izraelem kralovat. Kraloval dva roky. Za Davidem stál pouze dům judský.

2:10  Iš-bošet, syn Saulův, začal kralovat ve věku čtyřiceti let a kraloval dva roky. Dům Judy ale následoval Davida.

2:10  Íš–bóšetovi, synu Saulovu, bylo čtyřicet let, když se stal králem nad Izraelem, a kraloval dva roky. Jenom dům judský byl za Davidem.

2:10  Ve čtyřidcíti letech byl Izbozet syn Saulův, když počal kralovati nad Izraelem, a kraloval dvě létě. (Toliko dům Judův přídržel se Davida.

2:10  Quadraginta annorum erat Isboseth filius Saul cum regnare cœpisset super Israël, et duobus annis regnavit : sola autem domus Juda sequebatur David.

2:11  And the number of the days that David abode, reigning in Hebron over the house of Juda, was seven years and six months.

2:11  And the time that David was king in Hebron over the house of Judah was seven years and six months.

2:11  David byl v Chebrónu králem nad domem judským celkem sedm let a šest měsíců.

2:11  David kraloval nad domem Judy v Hebronu sedm let a šest měsíců.

2:11  Doba, po kterou byl David králem v Chebrónu nad domem judským, byla sedm let a šest měsíců.

2:11  A byl počet dnů, v nichž byl David králem v Hebronu nad domem Judovým, sedm let a šest měsíců.)

2:11  Et fuit numerus dierum quos commoratus est David imperans in Hebron super domum Juda, septem annorum et sex mensium.

2:12  And Abner the son of Ner, and the servants of Isboseth the son of Saul, went out from the camp to Gabaon.

2:12  And Abner the son of Ner, and the servants of Ish–bosheth the son of Saul, went out from Mahanaim to Gibeon.

2:12  Když Abnér, syn Nérův, vytáhl se služebníky Íš-bóšeta, syna Saulova, z Machanajimu do Gibeónu,

2:12  Abner, syn Nerův, vytáhl s vojáky Saulova syna Iš-bošeta z Machanajim do Gibeonu.

2:12  Abnér, syn Nérův, a otroci Íš–bóšeta, syna Saulova, vytáhli z Machanajimu do Gibeónu.

2:12  Potom vytáhl Abner syn Nerův, a služebníci Izbozeta syna Saulova z Mahanaim do Gabaon.

2:12  Egressusque est Abner filius Ner, et pueri Isboseth filii Saul, de castris in Gabaon.

2:13  And Joab the son of Sarvia, and the servants of David went out, and met them by the pool of Gabaon. And when they were come together, they sat down over against one another: the one on the one side of the pool, and the other on the other side.

2:13  And Joab the son of Zeruiah, and the servants of David, went out, and met together by the pool of Gibeon: and they sat down, the one on the one side of the pool, and the other on the other side of the pool.

2:13  vytáhl také Jóab, syn Serújin, a Davidovi služebníci. Narazili na sebe u Gibeónského rybníka. Usadili se u rybníka, jedni z jedné, druzí z druhé strany rybníka.

2:13  S Davidovými vojáky pak vytáhl Joáb, syn Ceruji, a setkali se s nimi u Gibeonské nádrže. Jedni zůstali na jedné straně nádrže a druzí na druhé.

2:13  Také Jóab, syn Serújin, a Davidovi otroci vytáhli; setkali se u Gibeónského rybníka. Jedni zůstali na jedné straně rybníka, druzí na druhé straně rybníka.

2:13  Joáb také syn Sarvie a služebníci Davidovi vytáhše, potkali se s nimi právě u rybníka Gabaon. I pozůstali tito u rybníka s strany jedné, oni pak u rybníka s druhé strany.

2:13  Porro Joab filius Sarviæ, et pueri David, egressi sunt, et occurrerunt eis juxta piscinam Gabaon. Et cum in unum convenissent, e regione sederunt : hi ex una parte piscinæ, et illi ex altera.

2:14  And Abner said to Joab: Let the young men rise, and play before us. And Joab answered: Let them rise.

2:14  And Abner said to Joab, Let the young men now arise, and play before us. And Joab said, Let them arise.

2:14  Abnér navrhl Jóabovi: „Ať nastoupí družiny a uspořádají před námi bojové hry.“ Jóab souhlasil: „Ať nastoupí.“

2:14  Abner tehdy promluvil k Joábovi: „Ať raději předstoupí mládenci a ukáží před námi, co dovedou.“ „Budiž, ať předstoupí,“ odpověděl Joáb.

2:14  Abnér řekl Jóabovi: Ať povstanou mládenci a utkají se před námi. Jóab odpověděl: Ať povstanou.

2:14  Tedy řekl Abner Joábovi: Nechť vystoupí nyní mládenci a pohrají před námi. I řekl Joáb: Nechť vystoupí.

2:14  Dixitque Abner ad Joab : Surgant pueri, et ludant coram nobis. Et respondit Joab : Surgant.

2:15  Then there arose and went over twelve in number of Benjamin, of the part of Isboseth the son of Saul, and twelve of the servants of David.

2:15  Then there arose and went over by number twelve of Benjamin, which pertained to Ish–bosheth the son of Saul, and twelve of the servants of David.

2:15  Nastoupili tedy proti sobě ve stejném počtu, dvanáct za Benjamína, za Íš-bóšeta, syna Saulova a dvanáct ze služebníků Davidových.

2:15  Nastoupili tedy, z každé strany ve stejném počtu: dvanáct Benjamínců za Saulova syna Iš-bošeta proti dvanácti Davidovým vojákům.

2:15  Povstali tedy a předstoupili v počtu dvanáct za Benjamínce a Íš–bóšeta, syna Saulova, a dvanáct z Davidových otroků.

2:15  A tak vystoupili a vyšli v rovném počtu, dvanácte z Beniamina, z strany Izbozeta syna Saulova, a dvanácte z služebníků Davidových.

2:15  Surrexerunt ergo, et transierunt numero duodecim de Benjamin, ex parte Isboseth filii Saul, et duodecim de pueris David.

2:16  And every one catching his fellow by the head, thrust his sword into the side of his adversary, and they fell down together: and the name of the place was called: The field of the valiant, in Gabaon.

2:16  And they caught every one his fellow by the head, and thrust his sword in his fellow’s side; so they fell down together: wherefore that place was called Helkath–hazzurim, which is in Gibeon.

2:16  Jeden druhého uchopil za hlavu a vrazil mu do boku dýku. Tak padli zároveň. Ono místo bylo nazváno Chelkat-súrím a leží v Gibeónu.

2:16  Každý popadl svého protivníka za hlavu a vrazil mu do boku meč, takže padli všichni společně. Proto se tomu místu u Gibeonu říká Chelkat-curim, Pole břitů.

2:16  Jeden druhého uchopil za hlavu a vrazil mu meč do boku, takže padli zároveň. Proto se toto místo, které je v Gibeónu, nazývá Chelkat–súrím.

2:16  Kteřížto ujavše jeden každý za hlavu bližního svého, vrazil meč svůj v bok tovaryše svého, i padli spolu. Protož nazváno jest místo to Helkat Hassurim, a jest v Gabaon.

2:16  Apprehensoque unusquisque capite comparis sui, defixit gladium in latus contrarii, et ceciderunt simul : vocatumque est nomen loci illius : Ager robustorum, in Gabaon.

2:17  And there was a very fierce battle that day: and Abner was put to flight, with the men of Israel, by the servants of David.

2:17  And there was a very sore battle that day; and Abner was beaten, and the men of Israel, before the servants of David.

2:17  Onoho dne se strhl velmi tuhý boj. Abnér s izraelskými muži byl Davidovými služebníky poražen.

2:17  V urputné bitvě, která se toho dne strhla, pak Davidovi vojáci Abnera a zbytek Izraelců porazili.

2:17  Onoho dne došlo k velice tvrdému boji a Abnér s izraelskými muži byl od Davidových otroků poražen.

2:17  I byla bitva velmi veliká v ten den, a poražen jest Abner i muži Izraelští od služebníků Davidových.

2:17  Et ortum est bellum durum satis in die illa : fugatusque est Abner et viri Israël a pueris David.

2:18  And there were the three sons of Sarvia there, Joab, and Abisai, and Asael: now Asael was a most swift runner, like one of the roes that abide in the woods.

2:18  And there were three sons of Zeruiah there, Joab, and Abishai, and Asahel: and Asahel was as light of foot as a wild roe.

2:18  Byli tam i tři Serújini synové Jóab, Abíšaj a Asáel. Asáel byl hbitých nohou jako gazela na poli.

2:18  Byli tam také tři synové Ceruji: Joáb, Abišaj a Asael. Tento Asael uměl běhat jako divoká gazela.

2:18  Byli tam tři Serújini synové: Jóab, Abíšaj a Asáel. Asáel měl nohy rychlé jako ⌈nějaká gazela⌉ na poli.

2:18  Byli tu také tři synové Sarvie: Joáb, Abizai a Azael. Azael pak byl čerstvý na nohy své jako srna v poli.

2:18  Erant autem ibi tres filii Sarviæ, Joab, et Abisai, et Asaël : porro Asaël cursor velocissimus fuit, quasi unus de capreis quæ morantur in silvis.

2:19  And Asael pursued after Abner, and turned not to the right hand nor to the left from following Abner.

2:19  And Asahel pursued after Abner; and in going he turned not to the right hand nor to the left from following Abner.

2:19  Pronásledoval Abnéra a neodbočoval od něho vpravo ani vlevo.

2:19  Pustil se za Abnerem, neuhnul napravo ani nalevo, jen za ním.

2:19  Asáel pronásledoval Abnéra a neuhnul přitom od Abnéra napravo ani nalevo.

2:19  I honil Azael Abnera, a neuhnul se na pravo ani na levo, běže za Abnerem.

2:19  Persequebatur autem Asaël Abner, et non declinavit ad dextram neque ad sinistram omittens persequi Abner.

2:20  And Abner looked behind him, and said: Art thou Asael? And he answered: I am.

2:20  Then Abner looked behind him, and said, Art thou Asahel? And he answered, I am.

2:20  Abnér se k němu obrátil a tázal se: „Ty jsi Asáel?“ On odvětil: „Jsem.“

2:20  Abner se obrátil: „To jsi ty, Asaeli?“ zavolal. „To jsem,“ odpověděl Asael.

2:20  Abnér se za ním obrátil a zeptal se: To jsi ty, Asáeli? Odpověděl: Ano, já.

2:20  Ohlédl se pak Abner zpátkem a řekl: Ty-li jsi Azael? Odpověděl: Jsem.

2:20  Respexit itaque Abner post tergum suum, et ait : Tune es Asaël ? Qui respondit : Ego sum.

2:21  And Abner said to him: Go to the right hand or to the left, and lay hold on one of the young men and take thee his spoils. But Asael would not leave off following him close.

2:21  And Abner said to him, Turn thee aside to thy right hand or to thy left, and lay thee hold on one of the young men, and take thee his armour. But Asahel would not turn aside from following of him.

2:21  Abnér mu řekl: „Odboč vpravo nebo vlevo, zmocni se někoho z družiny a vezmi si jeho výzbroj.“ Ale Asáel od něho nechtěl uhnout.

2:21  „Uhni napravo nebo nalevo,“ přemlouval ho Abner, „chop se jednoho z mých mládenců a vezmi si jeho výstroj!“ Asael ho ale nechtěl nechat být.

2:21  Abnér mu řekl: Uhni napravo nebo nalevo, chyť si ⌈jednoho z mládenců⌉ a vezmi si z ⌈něho kořist.⌉ Asáel však nechtěl od něj odbočit.

2:21  Tedy řekl mu Abner: Uchyl se na pravo aneb na levo, a jmi sobě jednoho z mládenců těch, a vezmi sobě kořisti jeho. Ale nechtěl Azael uchýliti se od něho.

2:21  Dixitque ei Abner : Vade ad dexteram, sive ad sinistram, et apprehende unum de adolescentibus, et tolle tibi spolia ejus. Noluit autem Asaël omittere quin urgeret eum.

2:22  And again Abner said to Asael: Go off, and do not follow me, lest I be obliged to stab thee to the ground, and I shall not be able to hold up my face to Joab thy brother.

2:22  And Abner said again to Asahel, Turn thee aside from following me: wherefore should I smite thee to the ground? how then should I hold up my face to Joab thy brother?

2:22  Abnér domlouval Asáelovi ještě jednou: „Uhni ode mne; proč tě mám srazit k zemi? Jak bych se mohl podívat na tvého bratra Jóaba?“

2:22  Abner tedy na Asaela zavolal ještě jednou: „Nech mě být, jinak tě srazím k zemi! Jak se pak podívám tvému bratru Joábovi do očí?“

2:22  Abnér Asáelovi znovu pověděl: Odboč ode mě. Proč bych tě měl srazit k zemi? Jak bych se pak mohl ⌈ukázat před tvým⌉ bratrem Jóabem?

2:22  Ještě znovu Abner řekl Azaelovi: Uchyl se ode mne, sic jináč přirazím tě až k zemi, a jak bych směl pohleděti na Joába bratra tvého?

2:22  Rursumque locutus est Abner ad Asaël : Recede, noli me sequi, ne compellar confodere te in terram, et levare non potero faciem meam ad Joab fratrem tuum.

2:23  But he refused to hearken to him, and would not turn aside: wherefore Abner struck him with his spear with a back stroke in the groin, and thrust him through, and he died upon the spot: and all that came to the place where Asael fell down and died stood still.

2:23  Howbeit he refused to turn aside: wherefore Abner with the hinder end of the spear smote him under the fifth rib, that the spear came out behind him; and he fell down there, and died in the same place: and it came to pass, that as many as came to the place where Asahel fell down and died stood still.

2:23  Protože odmítal uhnout, vrazil mu Abnér pod žebra kopí a kopí jím projelo. I padl tam a na místě zemřel. Každý, kdo přijde k místu, kde Asáel padl a zemřel, zůstane stát.

2:23  Když ho ale stále nechtěl nechat být, Abner ho udeřil zadním koncem svého kopí do břicha. Kopí jím projelo naskrz, takže tam padl a na místě zemřel. Každý, kdo přišel na místo, kde Asael padl a zemřel, se tam zastavil.

2:23  Ale on nechtěl odbočit, a tak mu Abnér vrazil tupý konec kopí do břicha, takže ⌈jím kopí proniklo.⌉ Padl tam a namístě zemřel. I stalo se, že všichni, kdo přicházeli na místo, kde Asáel padl a zemřel, se zastavili.

2:23  Když pak nechtěl ustoupiti, uhodil ho Abner kopím pod páté žebro, tak že vyniklo kopí hřbetem jeho; a padl tu na tom místě, na kterémž i umřel. A kdožkoli přicházeli k místu, na němž padl Azael a umřel, zastavovali se.

2:23  Qui audire contempsit, et noluit declinare : percussit ergo eum Abner aversa hasta in inguine, et transfodit, et mortuus est in eodem loco : omnesque qui transibant per locum illum, in quo ceciderat Asaël et mortuus erat, subsistebant.

2:24  Now while Joab and Abisai pursued after Abner, the sun went down: and they came as far as the hill of the aqueduct, that lieth over against the valley by the way of the wilderness in Gabaon.

2:24  Joab also and Abishai pursued after Abner: and the sun went down when they were come to the hill of Ammah, that lieth before Giah by the way of the wilderness of Gibeon.

2:24  Jóab s Abíšajem pronásledovali Abnéra. Když slunce zapadlo, přišli k pahorku Amě naproti Gíachu, směrem ke Gibeónské poušti.

2:24  Potom se za Abnerem pustili Joáb s Abišajem. Když už slunce zapadalo, dorazili k pahorku Ama naproti Giachu cestou ke gibeonské poušti.

2:24  Ale Jóab a Abíšaj Abnéra pronásledovali. Když zapadalo slunce, dostali se na kopec Amá, který je u Gíachu, směrem ke Gibeónské pustině.

2:24  Ale Joáb a Abizai honili Abnera. Slunce pak již bylo zapadlo, když oni přišli ku pahrbku Amma, jenž jest naproti Giach, cestou k poušti Gabaon.

2:24  Persequentibus autem Joab et Abisai fugientem Abner, sol occubuit : et venerunt usque ad collem aquæductus, qui est ex adverso vallis itineris deserti in Gabaon.

2:25  And the children of Benjamin gathered themselves together to Abner: and being joined in one body, they stood on the top of a hill.

2:25  And the children of Benjamin gathered themselves together after Abner, and became one troop, and stood on the top of an hill.

2:25  Benjamínovci se shromáždili k Abnérovi a v jednom šiku zaujali postavení na vrcholu jednoho pahorku.

2:25  Benjamínovci se v jednom šiku shromáždili k Abnerovi na vrchol pahorku.

2:25  Synové Benjamínovi se shromáždili k Abnérovi, utvořili jeden oddíl a stáli na vrchu kopce.

2:25  Tedy sešli se synové Beniamin za Abnerem, a jsouce spolu v houfu, postavili se na vrchu pahrbku jednoho.

2:25  Congregatique sunt filii Benjamin ad Abner : et conglobati in unum cuneum, steterunt in summitate tumuli unius.

2:26  And Abner cried out to Joab, and said: Shall thy sword rage unto utter destruction? knowest thou not that it is dangerous to drive people to despair? how long dost thou defer to bid the people cease from pursuing after their brethren?

2:26  Then Abner called to Joab, and said, Shall the sword devour for ever? knowest thou not that it will be bitterness in the latter end? how long shall it be then, ere thou bid the people return from following their brethren?

2:26  Abnér zavolal na Jóaba: „Což musí meč požírat nepřetržitě? Nevíš, že nakonec zůstává jen hořkost? Kdy konečně poručíš lidu, aby se vrátil a nehonil své bratry?“

2:26  Abner pak zavolal na Joába: „To musí meč stále hubit? Copak nevíš, že nakonec zbude jen hořkost? Kdy už konečně řekneš svým mužům, ať přestanou honit své bratry?“

2:26  Abnér zavolal na Jóaba: Cožpak bude meč stále požírat? Což nevíš, že ⌈na konci bude hořkost?⌉ ⌈Kdy už řekneš lidu, aby přestal pronásledovat své bratry?⌉

2:26  Odkudž zavolal Abner na Joába, řka: Zdaliž bez přestání sžírati bude meč tvůj? Nevíš-liž, že hořkost bývá naposledy? Dokudž tedy nerozkážeš lidu navrátiti se od honění bratří svých?

2:26  Et exclamavit Abner ad Joab, et ait : Num usque ad internecionem tuus mucro desæviet ? an ignoras quod periculosa sit desperatio ? usquequo non dicis populo ut omittat persequi fratres suos ?

2:27  And Joab said: As the Lord liveth, if thou hadst spoke sooner, even in the morning the people should have retired from pursuing after their brethren.

2:27  And Joab said, As God liveth, unless thou hadst spoken, surely then in the morning the people had gone up every one from following his brother.

2:27  Jóab odpověděl: „Jakože živ je Bůh, kdybys byl nepromluvil, byl by se lid stáhl a přestal honit jeden druhého teprve ráno.“

2:27  Joáb mu odpověděl: „Jako že je živ Hospodin, kdybys nepromluvil, mí muži by nepřestali stíhat své bratry až do rána!“

2:27  Jóab odpověděl: Jakože živ je Bůh, kdybys nepromluvil, až teprve ráno by lid ⌈přestal pronásledovat svého bratra.⌉

2:27  I řekl Joáb: Živť jest Bůh, že kdybys byl nemluvil, hned ráno byl by odšel lid, jeden každý nechaje honění bratra svého.

2:27  Et ait Joab : Vivit Dominus, si locutus fuisses, mane recessisset populus persequens fratrem suum.

2:28  Then Joab sounded the trumpet, and all the army stood still, and did not pursue after Israel any farther, nor fight any more.

2:28  So Joab blew a trumpet, and all the people stood still, and pursued after Israel no more, neither fought they any more.

2:28  Jóab dal zatroubit na polnici, všechen lid se zastavil a Izraele už nepronásledoval. Dál již nebojovali.

2:28  Poté Joáb zatroubil na roh a všichni jeho muži přestali Izraelce pronásledovat. Boj skončil.

2:28  Potom zatroubil Jóab na beraní roh, všechen lid se zastavil a už Izraelce nepronásledovali; dál již nebojovali.

2:28  Tedy zatroubil Joáb v troubu, a zastavil se všecken lid, a nehonili více Izraele, aniž více bojovali.

2:28  Insonuit ergo Joab buccina, et stetit omnis exercitus, nec persecuti sunt ultra Israël, neque iniere certamen.

2:29  And Abner and his men walked all that night through the plains: and they passed the Jordan, and having gone through all Beth-horon, came to the camp.

2:29  And Abner and his men walked all that night through the plain, and passed over Jordan, and went through all Bithron, and they came to Mahanaim.

2:29  Abnér a jeho muži šli po celou tu noc pustinou, přešli Jordán, prošli celý Bitrón, až přišli do Machanajimu.

2:29  Abner pak se svými muži šel celou noc přes pláň Arava, přebrodili Jordán, šli celé dopoledne, až přišli do Machanajim.

2:29  Abnér a jeho muži šli celou tu noc Arabou, přešli Jordán, ⌈prošli celý Bitrón⌉ a přišli do Machanajimu.

2:29  A tak Abner i lid jeho šli přes pole celou tu noc, a přepravili se přes Jordán, a prošedše všecku Betoron, přišli do Mahanaim.

2:29  Abner autem et viri ejus abierunt per campestria, tota nocte illa : et transierunt Jordanem, et lustrata omni Beth-horon, venerunt ad castra.

2:30  And Joab returning, after he had left Abner, assembled all the people: and there were wanting of David's servants nineteen men, beside Asael.

2:30  And Joab returned from following Abner: and when he had gathered all the people together, there lacked of David’s servants nineteen men and Asahel.

2:30  Když se Jóab vrátil a přestal Abnéra honit, shromáždil všechen lid. Z Davidových služebníků pohřešili devatenáct mužů a Asáela.

2:30  Joáb přestal pronásledovat Abnera a shromáždil své vojsko; kromě Asaela scházelo z Davidových vojáků 19 mužů.

2:30  Když se Jóab vrátil z pronásledování Abnéra, shromáždil všechen lid a pohřešoval z Davidových otroků devatenáct mužů a Asáela.

2:30  Ale Joáb navrátiv se od honění Abnera, shromáždil všecken lid, a nedostávalo se z služebníků Davidových devatenácti mužů a Azaele.

2:30  Porro Joab reversus, omisso Abner, congregavit omnem populum : et defuerunt de pueris David decem et novem viri, excepto Asaële.

2:31  But the servants of David had killed of Benjamin, and of the men that were with Abner, three hundred and sixty, who all died.

2:31  But the servants of David had smitten of Benjamin, and of Abner’s men, so that three hundred and threescore men died.

2:31  Z Benjamínců a z mužů Abnérových zemřelo tři sta šedesát mužů, které pobili Davidovi služebníci.

2:31  (Davidovi vojáci ale pobili 360 Benjamínců, kteří byli s Abnerem.)

2:31  Davidovi otroci pobili tři sta šedesát Benjamínců a Abnérových mužů, kteří zemřeli.

2:31  Služebníci pak Davidovi zbili z Beniaminských a z mužů Abnerových tři sta a šedesáte mužů, kteříž tu zahynuli.

2:31  Servi autem David percusserunt de Benjamin, et de viris qui erant cum Abner, trecentos sexaginta, qui et mortui sunt.

2:32  And they took Asael, and buried him in the sepulchre of his father in Bethlehem and Joab, and the men that were with him, marched all the night, and they came to Hebron at break of day.

2:32  And they took up Asahel, and buried him in the sepulchre of his father, which was in Beth–lehem. And Joab and his men went all night, and they came to Hebron at break of day.

2:32  Asáela přenesli a pochovali v hrobě jeho otce v Betlémě. Jóab šel se svými muži po celou noc; svítání je zastihlo v Chebrónu.

2:32  Potom vzali Asaela a pohřbili ho v hrobě jeho otce v Betlémě. Joáb pak se svými muži šel celou noc, až za svítání dorazili do Hebronu.

2:32  Asáela odnesli a pohřbili ho v hrobě jeho otce, který je v Betlémě. Pak šli Jóab a jeho muži celou noc a ⌈za úsvitu byli⌉ v Chebrónu.

2:32  A vzavše Azaele, pohřbili jej v hrobě otce jeho, kterýž byl v Betlémě. Potom šli celou tu noc Joáb a muži jeho; i rozednilo se, když přicházeli do Hebronu.

2:32  Tuleruntque Asaël, et sepelierunt eum in sepulchro patris sui in Bethlehem : et ambulaverunt tota nocte Joab et viri qui erant cum eo, et in ipso crepusculo pervenerunt in Hebron.

Chapter 3

3:1  Now there was a long war between the house of Saul and the house of David: David prospering and growing always stronger and stronger, but the house of Saul decaying daily.

3:1  Now there was long war between the house of Saul and the house of David: but David waxed stronger and stronger, and the house of Saul waxed weaker and weaker.

3:1  Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal.

3:1  Boj mezi domem Saulovým a Davidovým byl dlouhý. David byl stále silnější a dům Saulův stále slabší.

3:1  Boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým trval dlouho. David se stále vzmáhal, kdežto dům Saulův stále slábl.

3:1  I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak čím dále tím více se silil, ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval.

3:1  Facta est ergo longa concertatio inter domum Saul et inter domum David : David proficiscens, et semper seipso robustior, domus autem Saul decrescens quotidie.

3:2  And sons were born to David in Hebron: and his firstborn was Ammon of Achinoam the Jezrahelitess:

3:2  And unto David were sons born in Hebron: and his firstborn was Amnon, of Ahinoam the Jezreelitess;

3:2  V Chebrónu se Davidovi narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnón z Achínoamy Jizreelské,

3:2  Davidovi se v Hebronu narodili synové: prvorozený byl Amnon z Achinoam Jizreelské;

3:2  Davidovi se v Chebrónu narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnón s Achínoamou Jizreelskou,

3:2  I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské;

3:2  Natique sunt filii David in Hebron : fuitque primogenitus ejus Amnon, de Achinoam Jezraëlitide.

3:3  And his second Cheleab of Abigail the wife of Nabal of Carmel: and the third Absalom the son of Maacha the daughter of Tholmai king of Gessur:

3:3  And his second, Chileab, of Abigail the wife of Nabal the Carmelite; and the third, Absalom the son of Maacah the daughter of Talmai king of Geshur;

3:3  jeho druhý syn byl Kileab z Abígajily, ženy po Nábalovi Karmelském, třetí byl Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje,

3:3  druhý Kileab z Abigail, vdovy po Nábalu Karmelském; třetí Abšalom, syn Maaky, dcery gešurského krále Talmaje;

3:3  jeho druhý syn byl Kileab s Abígajilou Karmelskou, dříve ženou Nábalovou, třetí byl Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje,

3:3  A druhý po něm Cheleab z Abigail, ženy někdy Nábale Karmelského; třetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur;

3:3  Et post eum Cheleab, de Abigail uxore Nabal Carmeli : porro tertius Absalom, filius Maacha filiæ Tholmai regis Gessur.

3:4  And the fourth Adonias, the son of Haggith: and the fifth Saphathia the son of Abital:

3:4  And the fourth, Adonijah the son of Haggith; and the fifth, Shephatiah the son of Abital;

3:4  čtvrtý Adonijáš, syn Chagíty, pátý Šefatjáš, syn Abítaly,

3:4  čtvrtý Adoniáš, syn Chagity; pátý Šefatiáš, syn Abitaly;

3:4  čtvrtý byl Adónijáš, syn Chagíty, pátý Šefatjáš, syn Abítaly,

3:4  A čtvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál;

3:4  Quartus autem Adonias, filius Haggith : et quintus Saphathia, filius Abital.

3:5  And the sixth Jethraam of Egla the wife of David: these were born to David In Hebron.

3:5  And the sixth, Ithream, by Eglah David’s wife. These were born to David in Hebron.

3:5  a šestý Jitreám z Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Chebrónu.

3:5  šestý Jitream, syn Davidovy ženy Egly. Tito synové se Davidovi narodili v Hebronu.

3:5  šestý Jitreám s Eglou, Davidovou ženou. Ti se narodili Davidovi v Chebrónu.

3:5  Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu.

3:5  Sextus quoque Jethraam, de Egla uxore David : hi nati sunt David in Hebron.

3:6  Now while there was war between the house of Saul and the house of David, Abner the son of Ner ruled the house of Saul.

3:6  And it came to pass, while there was war between the house of Saul and the house of David, that Abner made himself strong for the house of Saul.

3:6  Avšak boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým trval dále. V Saulově domě nabýval převahy Abnér.

3:6  Během boje mezi domem Saulovým a Davidovým získával Abner v Saulově domě stále silnější postavení.

3:6  Zatímco trval boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým, Abnér ⌈se v domě Saulově vzmáhal.⌉

3:6  I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner statečně zastával domu Saulova,

3:6  Cum ergo esset prælium inter domum Saul et domum David, Abner filius Ner regebat domum Saul.

3:7  And Saul had a concubine named Respha, the daughter of Aia. And Isboseth said to Abner:

3:7  And Saul had a concubine, whose name was Rizpah, the daughter of Aiah: and Ish–bosheth said to Abner, Wherefore hast thou gone in unto my father’s concubine?

3:7  Saul měl ženinu jménem Rispu, dceru Ajovu. Íš-bóšet vytýkal Abnérovi: „Jak to, že jsi vešel k ženině mého otce?“

3:7  Saul míval konkubínu jménem Ricpa, dcera Ajova. Saulův syn Iš-bošet řekl Abnerovi: „Jak to, že jsi spal s konkubínou mého otce?“

3:7  Saul měl konkubínu jménem Rispa, dceru Ajovu. Íš–bóšet řekl Abnérovi: Proč jsi vešel ke konkubíně mého otce?

3:7  (Měl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja,) že řekl Izbozet Abnerovi: I proč jsi všel k ženině otce mého?

3:7  Fuerat autem Sauli concubina nomine Respha, filia Aja. Dixitque Isboseth ad Abner :

3:8  Why didst thou go in to my father's concubine? And he was exceedingly angry for the words of Isboseth, and said: Am I a dog's head against Juda this day, who have shewn mercy to the house of Saul thy father, and to his brethren and friends, and have not delivered thee into the hands of David, and hast thou sought this day against me to charge me with a matter concerning a woman?

3:8  Then was Abner very wroth for the words of Ish–bosheth, and said, Am I a dog’s head, which against Judah do shew kindness this day unto the house of Saul thy father, to his brethren, and to his friends, and have not delivered thee into the hand of David, that thou chargest me to day with a fault concerning this woman?

3:8  Pro ta Íš-bóšetova slova Abnér velice vzplanul a vyčítal: „Copak jsem psí hlava, patřím snad k Judovi? Denně prokazuji milosrdenství domu Saula, tvého otce, jeho bratřím a přátelům. Nedopustil jsem, abys padl do Davidových rukou, a ty mi dnes předhazuješ přečin s tou ženou?

3:8  Ta slova Abnera rozzuřila. „Copak jsem nějaká judská psí hlava?“ odpověděl. „Doteď jsem domu tvého otce Saula, jeho bratrům i přátelům prokazoval oddanost a nevydal jsem tě do Davidových rukou. A ty mě dnes budeš obviňovat kvůli téhle ženě?

3:8  Abnér se kvůli Íš–bóšetovým slovům velice rozzlobil a řekl: Copak jsem ⌈psí hlava⌉ z Judska? Dodnes ⌈jednám věrně⌉ s domem Saula, tvého otce, vůči jeho bratrům i vůči jeho příteli a nevydal jsem tě do ruky Davida. A ty jsi mě dnes obvinil kvůli ženě.

3:8  Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, řekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratřími jeho i příbuznými jeho, a nevydal jsem tě v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy.

3:8  Quare ingressus es ad concubinam patris mei ? Qui iratus nimis propter verba Isboseth, ait : Numquid caput canis ego sum adversum Judam hodie, qui fecerim misericordiam super domum Saul patris tui, et super fratres et proximos ejus, et non tradidi te in manus David, et tu requisisti in me quod argueres pro muliere hodie ?

3:9  So do God to Abner, and more also, unless as the Lord hath sworn to David, so I do to him,

3:9  So do God to Abner, and more also, except, as the Lord hath sworn to David, even so I do to him;

3:9  Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Učiním pro Davida, co mu přisáhl Hospodin.

3:9  Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli se k Davidovi nezachovám podle toho, co mu přísahal Hospodin –

3:9  Tak ať Bůh učiní Abnérovi a ještě přidá, ⌈jestliže neučiním Davidovi tak, jak mu přísahal Hospodin:⌉

3:9  Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu přisáhl Hospodin,

3:9  Hæc faciat Deus Abner, et hæc addat ei, nisi quomodo juravit Dominus David, sic faciam cum eo,

3:10  That the kingdom be translated from the house of Saul, and the throne of David be set up over Israel, and over Juda from Dan to Bersabee.

3:10  To translate the kingdom from the house of Saul, and to set up the throne of David over Israel and over Judah, from Dan even to Beer–sheba.

3:10  Odejmu království Saulovu domu a upevním Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou od Danu až do Beer-šeby.“

3:10  že království bude odňato domu Saulovu a Davidův trůn bude nastolen nad Izraelem i Judou od Danu až po Beer-šebu!“

3:10  Odejmu království od domu Saulova a ustanovím Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou, od Danu až po Beer–šebu.

3:10  Aby přeneseno bylo království od domu Saulova, a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé.

3:10  ut transferatur regnum de domo Saul, et elevetur thronus David super Israël et super Judam, a Dan usque Bersabee.

3:11  And he could not answer him a word, because he feared him.

3:11  And he could not answer Abner a word again, because he feared him.

3:11  Íš-bóšet nebyl s to ozvat se Abnérovi ani slovem, protože se ho bál.

3:11  Potom už se Iš-bošet neodvážil říct Abnerovi ani slovo – tak se ho bál.

3:11  Íš–bóšet již nedokázal Abnérovi ⌈nic odpovědět,⌉ ⌈protože se ho bál.⌉

3:11  A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi, proto že se ho bál.

3:11  Et non potuit respondere ei quidquam, quia metuebat illum.

3:12  Abner therefore sent messengers to David for himself, saying: Whose is the land? and that they should say: Make a league with me, and my hand shall be with thee: and I will bring all Israel to thee.

3:12  And Abner sent messengers to David on his behalf, saying, Whose is the land? saying also, Make thy league with me, and, behold, my hand shall be with thee, to bring about all Israel unto thee.

3:12  Abnér poslal za sebe k Davidovi posly se slovy: „Komu patří země?“ a s nabídkou: „Uzavři se mnou smlouvu. Budu stát při tobě a obrátím k tobě celý Izrael.“

3:12  Abner pak vyslal k Davidovi posly se slovy: „Čí je to země? Uzavři se mnou smlouvu, a já ti pomohu obrátit na tvou stranu celý Izrael!“

3:12  Abnér poslal k Davidovi místo sebe posly se slovy: Komu patří země? Uzavři se mnou smlouvu. Ano, má ruka bude s tebou, aby se k tobě obrátil celý Izrael.

3:12  A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém, řka: Čí jest země? A aby řekli: Učiň smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobě všecken Izrael.

3:12  Misit ergo Abner nuntios ad David pro se dicentes : Cujus est terra ? et ut loquerentur : Fac mecum amicitias, et erit manus mea tecum, et reducam ad te universum Israël.

3:13  And he said: Very well: I will make a league with thee: but one thing I require of thee, saying: Thou shalt not see my face before thou bring Michol the daughter of Saul: and so thou shalt come, and see me.

3:13  And he said, Well; I will make a league with thee: but one thing I require of thee, that is, Thou shalt not see my face, except thou first bring Michal Saul’s daughter, when thou comest to see my face.

3:13  David odvětil: „Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Ale jednu věc od tebe žádám: Až přijdeš, abys spatřil mou tvář, nespatříš ji, dokud nepřivedeš Saulovu dceru Míkal.“

3:13  „Dobře,“ odpověděl David. „Uzavřu s tebou smlouvu. Mám ale jednu podmínku: Neukážeš se přede mnou, dokud sem nepřivedeš Saulovu dceru Míkal. Teprve poté se budeš moci se mnou setkat.“

3:13  Odpověděl: Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Ovšem jednu věc od tebe žádám: Neuvidíš mě, dokud nepřivedeš Míkal, Saulovu dceru, až přijdeš, abys mě viděl.

3:13  Jemuž odpověděl: Dobře. Jáť učiním s tebou smlouvu, a však jedné věci od tebe žádám, totiž, abys neviděl tváři mé, leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtěl přijíti, abys viděl tvář mou.

3:13  Qui ait : Optime : ego faciam tecum amicitias : sed unam rem peto a te, dicens : Non videbis faciem meam antequam adduxeris Michol filiam Saul : et sic venies, et videbis me.

3:14  And David sent messengers to Isboseth the son of Saul, saying: Restore my wife Michol, whom I espoused to me for a hundred foreskins of the Philistines.

3:14  And David sent messengers to Ish–bosheth Saul’s son, saying, Deliver me my wife Michal, which I espoused to me for an hundred foreskins of the Philistines.

3:14  A David vyslal k Íš-bóšetovi, synu Saulovu, posly se vzkazem: „Vydej mi mou ženu Míkal, kterou jsem pravoplatně získal za sto pelištejských předkožek!“

3:14  David pak vyslal posly k Saulovu synu Iš-bošetovi: „Vrať mi mou ženu Míkal, kterou jsem si zasnoubil za stovku filištínských předkožek.“

3:14  David poslal posly k Íš–bóšetovi, synu Saulovu, se slovy: Dej mi mou ženu Míkal, kterou jsem si zasnoubil za sto pelištejských předkožek.

3:14  I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských.

3:14  Misit autem David nuntios ad Isboseth filium Saul, dicens : Redde uxorem meam Michol, quam despondi mihi centum præputiis Philisthiim.

3:15  And Isboseth sent, and took her from her husband Phaltiel, the son of Lais.

3:15  And Ish–bosheth sent, and took her from her husband, even from Phaltiel the son of Laish.

3:15  Í-bóšet ji dal vzít od muže, od Paltíela, syna Lavišova.

3:15  Iš-bošet ji tedy nechal přivést od jejího manžela Paltiele, syna Lajišova.

3:15  Íš–bóšet pro ni poslal a vzal ji od muže, od Paltíela, syna Lajišova.

3:15  Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais.

3:15  Misit ergo Isboseth, et tulit eam a viro suo Phaltiel filio Lais.

3:16  And her husband followed her, weeping as far as Bahurim: and Abner said to him: Go and return. And he returned.

3:16  And her husband went with her along weeping behind her to Bahurim. Then said Abner unto him, Go, return. And he returned.

3:16  Její muž ji s pláčem doprovázel až do Bachurímu. Tam mu Abnér řekl: „Vrať se.“ A on se vrátil.

3:16  Její muž ale šel za ní a plakal celou cestu až do Bachurim. Tam mu Abner řekl: „Vrať se zpátky,“ a tak se vrátil.

3:16  Její muž šel s ní a stále za ní plakal až do Bachurímu. Abnér mu řekl: Jdi a vrať se. A tak se vrátil.

3:16  Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy řekl jemu Abner: Jdi, navrať se zase. I navrátil se.

3:16  Sequebaturque eam vir suus, plorans usque Bahurim : et dixit ad eum Abner : Vade, et revertere. Qui reversus est.

3:17  Abner also spoke to the ancients of Israel, saying: Both yesterday and the day before you sought for David that he might reign over you.

3:17  And Abner had communication with the elders of Israel, saying, Ye sought for David in times past to be king over you:

3:17  Abnér pak promluvil s izraelskými staršími: „Už dávno jste se dožadovali toho, aby králem nad vámi byl David.

3:17  Mezitím Abner oslovil izraelské stařešiny: „Už dávno jste toužili, aby vaším králem byl David.

3:17  ⌈Abnér promluvil k⌉ izraelským starším: Již dříve předtím jste chtěli mít Davida za krále nad sebou.

3:17  Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským, řka: Předešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi.

3:17  Sermonem quoque intulit Abner ad seniores Israël, dicens : Tam heri quam nudiustertius quærebatis David ut regnaret super vos.

3:18  Now then do it: because the Lord hath spoken to David, saying: By the hand of my servant David I will save my people Israel from the hands of the Philistines, and of all their enemies.

3:18  Now then do it: for the Lord hath spoken of David, saying, By the hand of my servant David I will save my people Israel out of the hand of the Philistines, and out of the hand of all their enemies.

3:18  Nyní se mějte k činu. Hospodin přece o Davidovi prohlásil: ‚Rukou svého služebníka Davida vysvobodím svůj izraelský lid z rukou Pelištejců i z rukou všech jeho nepřátel.‘“

3:18  Teď tedy jednejte, neboť Hospodin o Davidovi řekl: ‚Skrze Davida vysvobodím svůj lid Izrael z rukou Filištínů i všech ostatních nepřátel.‘“

3:18  Nyní jednejte, neboť Hospodin řekl o Davidovi: Rukou svého otroka Davida zachráním svůj lid Izrael z ruky Pelištejců a z ruky všech jeho nepřátel.

3:18  Protož nyní vykonejtež to; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi, řka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech nepřátel jeho.

3:18  Nunc ergo facite : quoniam Dominus locutus est ad David, dicens : In manu servi mei David salvabo populum meum Israël de manu Philisthiim, et omnium inimicorum ejus.

3:19  And Abner spoke also to Benjamin. And he went to speak to David in Hebron all that seemed good to Israel, and to all Benjamin.

3:19  And Abner also spake in the ears of Benjamin: and Abner went also to speak in the ears of David in Hebron all that seemed good to Israel, and that seemed good to the whole house of Benjamin.

3:19  A totéž Abnér přednesl Benjamínovi. Potom Abnér odešel, aby v Chebrónu přednesl Davidovi vše, co Izrael a celý Benjamínův dům považují za dobré.

3:19  Abner si také promluvil s Benjamínci. Potom šel do Hebronu, aby s Davidem probral vše, co Izrael a celý dům Benjamínův považoval za správné.

3:19  Abnér promluvil také ⌈k Benjamíncům.⌉ Pak šel Abnér říct také Davidovi do Chebrónu vše, ⌈co bylo dobré v očích Izraele⌉ a v očích celého domu Benjamínova.

3:19  To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin.

3:19  Locutus est autem Abner etiam ad Benjamin. Et abiit ut loqueretur ad David in Hebron omnia quæ placuerant Israëli et universo Benjamin.

3:20  And he came to David in Hebron with twenty men: and David made a feast for Abner, and his men that came with him.

3:20  So Abner came to David to Hebron, and twenty men with him. And David made Abner and the men that were with him a feast.

3:20  Když Abnér s dvaceti muži přišel k Davidovi do Chebrónu, David pro něho a pro muže, kteří byli s ním, uspořádal hostinu.

3:20  Když Abner přišel s dvaceti muži za Davidem do Hebronu, David jemu i jeho mužům připravil hostinu.

3:20  Když přišel Abnér k Davidovi do Chebrónu, bylo s ním dvacet mužů. David uspořádal Abnérovi a mužům, kteří byli s ním, hostinu.

3:20  Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů, učinil David Abnerovi i mužům, kteříž s ním byli, hody.

3:20  Venitque ad David in Hebron cum viginti viris : et fecit David Abner, et viris ejus qui venerant cum eo, convivium.

3:21  And Abner said to David: I will rise, that I may gather all Israel unto thee my lord the king, and may enter into a league with thee, and that thou mayst reign over all as thy soul desireth. Now when David had brought Abner on his way, and he was gone in peace,

3:21  And Abner said unto David, I will arise and go, and will gather all Israel unto my lord the king, that they may make a league with thee, and that thou mayest reign over all that thine heart desireth. And David sent Abner away; and he went in peace.

3:21  Abnér Davidovi řekl: „Rád bych odešel a shromáždil ke králi, svému pánu, celý Izrael. Uzavřou s tebou smlouvu a ty budeš nade vším kralovat, jak si budeš přát.“ David pak Abnéra propustil a on pokojně odešel.

3:21  Abner pak Davidovi řekl: „Dovol mi teď jít a shromáždit pro svého krále a pána celý Izrael, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Pak budeš kralovat, kdekoli si budeš přát.“ S tím David Abnera propustil a ten odešel v pokoji.

3:21  Abnér Davidovi řekl: Povstanu, půjdu a shromáždím k svému pánu a králi celý Izrael, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Tak budeš kralovat nade vším, po čem toužíš. David pak Abnéra propustil a ten v pokoji odešel.

3:21  I řekl Abner Davidovi: Vstanu a půjdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteříž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji.

3:21  Et dixit Abner ad David : Surgam, ut congregem ad te dominum meum regem omnem Israël, et ineam tecum fœdus, et imperes omnibus, sicut desiderat anima tua. Cum ergo deduxisset David Abner, et ille isset in pace,

3:22  Immediately, David's servants and Joab came, after having slain the robbers, with an exceeding great booty. And Abner was not with David in Hebron, for he had now sent him away, and he was gone in peace.

3:22  And, behold, the servants of David and Joab came from pursuing a troop, and brought in a great spoil with them: but Abner was not with David in Hebron; for he had sent him away, and he was gone in peace.

3:22  A hle, přišli Davidovi služebníci s Jóabem z výpravy a přinášeli s sebou velikou kořist. Abnér už u Davida v Chebrónu nebyl, neboť ho David propustil a on pokojně odešel.

3:22  Právě tehdy se Davidovi vojáci s Joábem vrátili z nájezdu se spoustou kořisti. Abner už tehdy nebyl u Davida v Hebronu, protože ho David propustil, a tak odešel v pokoji.

3:22  A hle, Davidovi otroci a Jóab přišli z loupežné výpravy a přinesli s sebou velkou kořist. Abnér již nebyl u Davida v Chebrónu, protože David ho propustil a on v pokoji odešel.

3:22  A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, kořisti veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji.

3:22  statim pueri David et Joab venerunt, cæsis latronibus, cum præda magna nimis : Abner autem non erat cum David in Hebron, quia jam dimiserat eum, et profectus fuerat in pace.

3:23  And Joab and all the army that was with him, came afterwards: and it was told Joab, that Abner the son of Ner came to the king, and he hath sent him away, and he is gone in peace.

3:23  When Joab and all the host that was with him were come, they told Joab, saying, Abner the son of Ner came to the king, and he hath sent him away, and he is gone in peace.

3:23  Tu přišel Jóab s veškerým vojskem, které bylo s ním. Jóabovi oznámili, že Abnér, syn Nérův, přišel ke králi a ten že jej propustil a on pokojně odešel.

3:23  Jakmile Joáb se vším svým vojskem dorazil, bylo mu oznámeno: „Za králem přišel Abner, syn Nerův, ale on ho propustil, takže odešel v pokoji.“

3:23  Když Jóab a celá armáda, která byla s ním, přišli, Jóabovi ⌈bylo oznámeno:⌉ Ke králi přišel Abnér, syn Nérův. On ho propustil a ten v pokoji odešel.

3:23  Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, přišli tam. I oznámili Joábovi, řkouce: Byl zde Abner syn Nerův u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji.

3:23  Et Joab, et omnis exercitus qui erat cum eo, postea venerunt : nuntiatum est itaque Joab a narrantibus : Venit Abner filius Ner ad regem, et dimisit eum, et abiit in pace.

3:24  And Joab went in to the king, and said: What hast thou done? Behold Abner came to thee: Why didst thou send him away, and he is gone and departed?

3:24  Then Joab came to the king, and said, What hast thou done? behold, Abner came unto thee; why is it that thou hast sent him away, and he is quite gone?

3:24  Jóab vstoupil ke králi a optal se: „Co jsi to udělal? Když k tobě Abnér přišel, proč jsi ho nechal odejít?

3:24  Joáb šel za králem. „Co jsi to provedl?“ řekl mu. „Vždyť za tebou přišel Abner! Jak to, žes ho propustil a on si jen tak odešel?

3:24  Nato vešel Jóab ke králi a řekl: Co jsi to udělal? Podívej, Abnér přišel k tobě -- proč jsi ho propustil, aby jen tak odešel?

3:24  Protož všed Joáb k králi, řekl: Co jsi učinil? Aj, přišel byl Abner k tobě; proč jsi ho pustil, aby zase odšel?

3:24  Et ingressus est Joab ad regem, et ait : Quid fecisti ? Ecce venit Abner ad te : quare dimisisti eum, et abiit et recessit ?

3:25  Knowest thou not Abner the son of Ner, that to this end he came to thee, that he might deceive thee, and to know thy going out, and thy coming in, and to know all thou dost?

3:25  Thou knowest Abner the son of Ner, that he came to deceive thee, and to know thy going out and thy coming in, and to know all that thou doest.

3:25  Znáš Abnéra, syna Nérova! Přišel tě oklamat. Chce znát tvé vycházení a vcházení, chce vědět o všem, co konáš.“

3:25  Znáš přece Abnera, syna Nerova! Přišel tě oklamat – chtěl vyzvědět, jak si vedeš; chtěl vyzvědět všechno, co děláš!“

3:25  Znáš přece Abnéra, syna Nérova. Přišel, aby tě podvedl, aby ⌈poznal tvé vycházení a vcházení,⌉ aby poznal všechno, co děláš.

3:25  Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, přišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvěděl všecko, co ty činíš.

3:25  ignoras Abner filium Ner, quoniam ad hoc venit ad te ut deciperet te, et sciret exitum tuum et introitum tuum, et nosset omnia quæ agis ?

3:26  Then Joab going out from David, sent messengers after Abner, and brought him back from the cistern of Sira, David knowing nothing of it.

3:26  And when Joab was come out from David, he sent messengers after Abner, which brought him again from the well of Sirah: but David knew it not.

3:26  Nato Jóab od Davida odešel a vyslal za Abnérem posly. Ti ho přivedli od cisterny v Siře zpět. David však o tom nevěděl.

3:26  Jakmile Joáb od Davida odešel, vyslal posly za Abnerem. Ti ho přivedli zpět od studny Sira. David o tom ale nevěděl.

3:26  Když Jóab odešel od Davida, poslal za Abnérem posla, aby ho přivedli zpět od cisterny v Siře. Ale David o tom nevěděl.

3:26  Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach, o čemž David nic nevěděl.

3:26  Egressus itaque Joab a David, misit nuntios post Abner, et reduxit eum a cisterna Sira, ignorante David.

3:27  And when Abner was returned to Hebron, Joab took him aside to the middle of the gate, to speak to him treacherously: and he stabbed him there in the groin, and he died, in revenge of the blood of Asael his brother.

3:27  And when Abner was returned to Hebron, Joab took him aside in the gate to speak with him quietly, and smote him there under the fifth rib, that he died, for the blood of Asahel his brother.

3:27  Když se Abnér vrátil do Chebrónu, uchýlil se s ním Jóab dovnitř brány, jako by s ním chtěl důvěrně promluvit. Tam mu zasadil ránu pod žebra, a tak zemřel za krev jeho bratra Asáela.

3:27  Když byl Abner zpátky v Hebronu, Joáb si ho vzal stranou dovnitř městské brány, aby si s ním promluvil o samotě. Tam ho ale ranou do břicha zabil, aby pomstil krev svého bratra Asaela.

3:27  Když se Abnér vrátil do Chebrónu, vtáhl ho Jóab do brány, aby s ním v soukromí promluvil. Udeřil ho tam do břicha, takže zemřel za prolitou krev jeho bratra Asáela.

3:27  A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostřed brány, aby s ním mluvil tiše. I udeřil ho v páté žebro, a umřel pro krev Azaele bratra jeho.

3:27  Cumque rediisset Abner in Hebron, seorsum adduxit eum Joab ad medium portæ ut loqueretur ei, in dolo : et percussit illum ibi in inguine, et mortuus est in ultionem sanguinis Asaël fratris ejus.

3:28  And when David heard of it, after the thing was now done, he said: I, and my kingdom are innocent before the Lord for ever of the blood of Abner the son of Ner:

3:28  And afterward when David heard it, he said, I and my kingdom are guiltless before the Lord for ever from the blood of Abner the son of Ner:

3:28  Když o tom David později uslyšel, prohlásil: „Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova.

3:28  Když se o tom doslechl David, prohlásil: „Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinní, pokud jde o krev Abnera, syna Nerova.

3:28  Když se o tom David později doslechl, řekl: Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova.

3:28  To když potom David uslyšel, řekl: Čist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova.

3:28  Quod cum audisset David rem jam gestam, ait : Mundus ego sum, et regnum meum apud Dominum usque in sempiternum, a sanguine Abner filii Ner :

3:29  And may it come upon the head of Joab, and upon all his father's house: and let there not fail from the house of Joab one that hath an issue of seed, or that is a leper, or that holdeth the distaff, or that falleth by the sword, or that wanteth bread.

3:29  Let it rest on the head of Joab, and on all his father’s house; and let there not fail from the house of Joab one that hath an issue, or that is a leper, or that leaneth on a staff, or that falleth on the sword, or that lacketh bread.

3:29  Ta ať dopadne na hlavu Jóabovu i na celý dům jeho otce. Ať v Jóabově domě nikdy nechybí trpící výtokem ani stižený malomocenstvím ani držící se hůlky ani padlý mečem ani trpící nedostatkem chleba!“

3:29  Ať padne na hlavu Joába a na celý jeho otcovský rod! Ať v Joábově domě nikdy nechybí muž trpící výtokem, malomocný, kulhající o holi, padlý mečem nebo nemající na chleba!“

3:29  Ať dopadne na hlavu Jóaba a na celý dům jeho otce. Ať není z domu Jóabova odňat trpící výtokem ani postižený malomocenstvím ani ⌈muž, který uchopuje vřeteno,⌉ ani ten, kdo padá mečem, ani ten, kdo nemá pokrm.

3:29  Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho, a nechť není prázden dům Joábův toho, jenž by trpěl tok, aneb malomocného a na hůl se podpírajícího, aneb padajícího od meče a nemajícího chleba.

3:29  et veniat super caput Joab, et super omnem domum patris ejus : nec deficiat de domo Joab fluxum seminis sustinens, et leprosus, et tenens fusum, et cadens gladio, et indigens pane.

3:30  So Joab and Abisai his brother slew Abner, because he had killed their brother Asael at Gabaon in the battle.

3:30  So Joab and Abishai his brother slew Abner, because he had slain their brother Asahel at Gibeon in the battle.

3:30  Tak Jóab se svým bratrem Abíšajem zabil Abnéra, protože v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela.

3:30  Tak tedy Joáb a jeho bratr Abišaj zavraždili Abnera za to, že zabil jejich bratra Asaela v bitvě u Gibeonu.

3:30  Jóab a jeho bratr Abíšaj zabili Abnéra kvůli tomu, že v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela.

3:30  A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě.

3:30  Igitur Joab et Abisai frater ejus interfecerunt Abner, eo quod occidisset Asaël fratrem eorum in Gabaon in prælio.

3:31  And David said to Joab, and to all the people that were with him: Rend your garments, and gird yourselves with sackcloths, and mourn before the funeral of Abner. And king David himself followed the bier.

3:31  And David said to Joab, and to all the people that were with him, Rend your clothes, and gird you with sackcloth, and mourn before Abner. And king David himself followed the bier.

3:31  I poručil David Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: „Roztrhněte svůj šat, přepásejte se žíněným rouchem a naříkejte nad Abnérem!“ Král David šel za márami.

3:31  David pak řekl Joábovi a všemu lidu, který byl s ním: „Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a naříkejte nad Abnerem.“ Také král David kráčel za márami,

3:31  David řekl Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a bědujte v průvodu před Abnérem. Král David šel za márami.

3:31  I řekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhněte roucha svá, a přepašte se pytli, a plačte před Abnerem. Král pak David šel za márami.

3:31  Dixit autem David ad Joab, et ad omnem populum qui erat cum eo : Scindite vestimenta vestra, et accingimini saccis, et plangite ante exequias Abner. Porro rex David sequebatur feretrum.

3:32  And when they had buried Abner in Hebron, king David lifted up his voice, and wept at the grave of Abner: and all the people also wept.

3:32  And they buried Abner in Hebron: and the king lifted up his voice, and wept at the grave of Abner; and all the people wept.

3:32  Abnéra pochovali v Chebrónu a král nad Abnérovým hrobem hlasitě plakal; plakal i všechen lid.

3:32  a když Abnera v Hebronu pochovávali, král nad Abnerovým hrobem hlasitě plakal. Také všechen lid plakal.

3:32  Tak pohřbili Abnéra v Chebrónu. Král ⌈pozvedl svůj hlas a plakal⌉ ⌈u Abnérova hrobu,⌉ a také všechen lid plakal.

3:32  A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid.

3:32  Cumque sepelissent Abner in Hebron, levavit rex David vocem suam, et flevit super tumulum Abner : flevit autem et omnis populus.

3:33  And the king mourning and lamenting over Abner, said: Not as cowards are wont to die, hath Abner died.

3:33  And the king lamented over Abner, and said, Died Abner as a fool dieth?

3:33  Král pěl nad Abnérem žalozpěv: „Což musel zemřít Abnér, tak jako umírá bloud?

3:33  Král tehdy nad Abnerem zpíval tento žalozpěv: „Měl Abner zemřít jako ničema?

3:33  Král zazpíval nad Abnérem žalozpěv: Což měl Abnér zemřít, jako umírá blázen?

3:33  V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk?

3:33  Plangensque rex, et lugens Abner, ait : Nequaquam ut mori solent ignavi, mortuus est Abner.

3:34  Thy hands were not bound, nor thy feet laden with fetters: but as men fall before the children of iniquity, so didst thou fall. And all the people repeating it wept over him.

3:34  Thy hands were not bound, nor thy feet put into fetters: as a man falleth before wicked men, so fellest thou. And all the people wept again over him.

3:34  Nebyly spoutány tvé ruce ani do okovů sevřeny tvé nohy. Padl jsi jak ten, kdo rukou bídáků padá.“ A všechen lid nad ním plakal dále.

3:34  Tvé ruce nebyly spoutány, na nohou neměls okovy – ranou zlosynů jsi pad!“ A lidé ho oplakávali o to víc.

3:34  Tvé ruce nebyly spoutány, tvé nohy nebyly dány do bronzových okovů; padl jsi, jako člověk padá ⌈rukou bídáků.⌉ A všechen lid nad ním dále plakal.

3:34  Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním.

3:34  Manus tuæ ligatæ non sunt, et pedes tui non sunt compedibus aggravati : sed sicut solent cadere coram filiis iniquitatis, sic corruisti. Congeminansque omnis populus flevit super eum.

3:35  And when all the people came to take meat with David, while it was yet broad day, David swore, saying: So do God to me, and more also, if I taste bread or any thing else before sunset.

3:35  And when all the people came to cause David to eat meat while it was yet day, David sware, saying, So do God to me, and more also, if I taste bread, or ought else, till the sun be down.

3:35  Pak přistoupil všechen lid k Davidovi, aby ho přiměli k jídlu, dokud byl ještě den. David se však zapřisáhl: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce, okusím-li před západem slunce chleba či čehokoli jiného.“

3:35  Potom všichni chodili za Davidem, aby se ještě za světla najedl, ale David přísahal: „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, okusím-li chleba nebo cokoli jiného před západem slunce!“

3:35  Všechen lid se snažil přimět Davida, aby během dne pojedl chléb, ale David přísahal: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže před západem slunce okusím chléb či cokoliv jiného.

3:35  Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb ještě záhý. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného.

3:35  Cumque venisset universa multitudo cibum capere cum David, clara adhuc die juravit David, dicens : Hæc faciat mihi Deus, et hæc addat, si ante occasum solis gustavero panem vel aliud quidquam.

3:36  And all the people heard, and they were pleased, and all that the king did seemed good in the sight of all the people.

3:36  And all the people took notice of it, and it pleased them: as whatsoever the king did pleased all the people.

3:36  A všechen lid to pozoroval a líbilo se jim to, tak jako se lidu líbilo všechno, co král činil.

3:36  Všechen lid si toho všiml a líbilo se jim to, tak jako se jim líbilo všechno, co král dělal.

3:36  Všechen lid to zpozoroval a ⌈líbilo se mu to.⌉ Všechno, co král dělal, se všemu lidu líbilo.

3:36  Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což činil král, líbilo se všemu lidu.

3:36  Omnisque populus audivit, et placuerunt eis cuncta quæ fecit rex in conspectu totius populi.

3:37  And all the people, and all Israel understood that day that it was not the king's doing, that Abner the son of Ner was slain.

3:37  For all the people and all Israel understood that day that it was not of the king to slay Abner the son of Ner.

3:37  Všechen lid a celý Izrael onoho dne poznal, že Abnér, syn Nérův, nebyl usmrcen z popudu krále.

3:37  Onoho dne celé vojsko a celý Izrael poznali, že zabití Abnera, syna Nerova, nevzešlo od krále.

3:37  Onoho dne všechen lid a celý Izrael poznal, že od krále ⌈nevzešel úmysl⌉ usmrtit Abnéra, syna Nérova.

3:37  I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova.

3:37  Et cognovit omne vulgus et universus Israël in die illa, quoniam non actum fuisset a rege ut occideretur Abner filius Ner.

3:38  The king also said to his servants: Do you not know that a prince and a great man is slain this day in Israel?

3:38  And the king said unto his servants, Know ye not that there is a prince and a great man fallen this day in Israel?

3:38  Král svým služebníkům řekl: „Nevíte, že dnešního dne padl v Izraeli velitel, a to veliký?

3:38  Král tehdy řekl svým mužům: „Nerozumíte, že dnes v Izraeli padl vojevůdce a velikán?

3:38  Král řekl svým otrokům: ⌈Což nevíte,⌉ že dnes padl v Izraeli velitel, a to velký?

3:38  Řekl pak král služebníkům svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli?

3:38  Dixit quoque rex ad servos suos : Num ignoratis quoniam princeps et maximus cecidit hodie in Israël ?

3:39  But I as yet am tender, though anointed king. And these men the sons of Sarvia are too hard for me: the Lord reward him that doth evil according to his wickedness.

3:39  And I am this day weak, though anointed king; and these men the sons of Zeruiah be too hard for me: the Lord shall reward the doer of evil according to his wickedness.

3:39  A já jsem dnes tak sláb, já pomazaný král. A tihle muži, Serújini synové, jsou tvrdší než já. Ať Hospodin odplatí tomu, kdo páchá zlo, podle zla, jež spáchal.“

3:39  Ale já, pomazaný král, jsem dnes tak bezmocný! Tito muži, synové Ceruji, jsou nad mé síly. Zločinci za jeho zločin odplatí Hospodin!“

3:39  Já jsem dnes slabý, ačkoliv pomazán za krále. A tito muži, synové Serújini, jsou ⌈tvrdší nežli já.⌉ Ať Hospodin odplatí ⌈tomu, kdo páchá zlo, podle jeho zla.⌉ –

3:39  A já ještě nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle činí, vedlé zlosti jeho.

3:39  Ego autem adhuc delicatus, et unctus rex : porro viri isti filii Sarviæ duri sunt mihi : retribuat Dominus facienti malum juxta malitiam suam.

Chapter 4

4:1  And Isboseth the son of Saul heard that Abner was slain in Hebron: and his hands were weakened, and all Israel was troubled.

4:1  And when Saul’s son heard that Abner was dead in Hebron, his hands were feeble, and all the Israelites were troubled.

4:1  Když uslyšel Saulův syn, že Abnér v Chebrónu zemřel, ochably jeho ruce. I celý Izrael se zhrozil.

4:1  Když se Saulův syn Iš-bošet doslechl, že Abner v Hebronu zemřel, ztratil odvahu a také celý Izrael se zhrozil.

4:1  Když se Íš–bóšet, syn Saulův, doslechl, že Abnér v Chebrónu zemřel, jeho ruce ochably a celý Izrael se vyděsil.

4:1  A když uslyšel Izbozet syn Saulův, že umřel Abner v Hebronu, zemdlely ruce jeho, a všecken lid Izrael byl předěšen.

4:1  Audivit autem Isboseth filius Saul quod cecidisset Abner in Hebron : et dissolutæ sunt manus ejus, omnisque Israël perturbatus est.

4:2  Now the son of Saul had two men captains of his bands, the name of the one was Baana, and the name of the other Rechab, the sons of Remmon a Berothite of the children of Benjamin: for Beroth also was reckoned in Benjamin.

4:2  And Saul’s son had two men that were captains of bands: the name of the one was Baanah, and the name of the other Rechab, the sons of Rimmon a Beerothite, of the children of Benjamin: (for Beeroth also was reckoned to Benjamin:

4:2  Saulův syn měl dva muže, velitele houfů; jeden se jmenoval Baana a druhý Rekáb. Byli to synové Rimóna Beerótského z Benjamínovců; Beerót se totiž také počítá k Benjamínovi.

4:2  Saulův syn měl tenkrát dva velitele úderných oddílů. Jeden se jmenoval Baana a druhý Rechab; byli to synové Rimona Beerotského ze synů Benjamínových. Také Beerot se totiž počítá k Benjamínovi;

4:2  Saulův syn měl dva muže, velitele loupežných hord. Jeden se jmenoval Baana, druhý Rekáb, syn Rimóna Beerótského, ze synů Benjamínových. Beerót se totiž také počítá k Benjamínovi.

4:2  Měl pak syn Saulův dva muže hejtmany nad dráby, jméno jednoho Baana, a jméno druhého Rechab, synové Remmona Berotského z synů Beniamin; nebo i Berot počítá se v Beniaminovi.

4:2  Duo autem viri principes latronum erant filio Saul, nomen uni Baana, et nomen alteri Rechab, filii Remmon Berothitæ de filiis Benjamin : siquidem et Beroth reputata est in Benjamin.

4:3  And the Berothites fled into Gethaim, and were sojourners there until that time.

4:3  And the Beerothites fled to Gittaim, and were sojourners there until this day.)

4:3  Beeróťané však uprchli do Gitajimu, kde pobývají jako hosté až dodnes.

4:3  Beerotští uprchli do Gitajim a od té doby tam pobývají až dodnes.

4:3  Beerótští utekli do Gitajimu a pobývají tam jako cizinci až dodnes.

4:3  Utekli pak byli Berotští do Gittaim, a byli tam pohostinu až do toho dne.

4:3  Et fugerunt Berothitæ in Gethaim, fueruntque ibi advenæ usque ad tempus illud.

4:4  And Jonathan the son of Saul had a son that was lame of his feet: for he was five years old when the tidings came of Saul and Jonathan from Jezrahel. And his nurse took him up and fled: and as she made haste to flee, he fell and became lame: and his name was Miphiboseth.

4:4  And Jonathan, Saul’s son, had a son that was lame of his feet. He was five years old when the tidings came of Saul and Jonathan out of Jezreel, and his nurse took him up, and fled: and it came to pass, as she made haste to flee, that he fell, and became lame. And his name was Mephibosheth.

4:4  Jónatan, syn Saulův, měl syna, který měl zchromené nohy. Bylo mu pět let, když z Jizreelu došla zpráva o Saulovi a Jónatanovi. Jeho chůva jej tehdy vzala a dala se na útěk. Při útěku tak pospíchala, že upadl; proto kulhal. Jmenoval se Mefíbóšet.

4:4  (Saulův syn Jonatan měl syna chromého na nohy. Tenkrát, když z Jizreelu dorazila zpráva o Saulovi a Jonatanovi, mu bylo pět let. Jeho chůva ho vzala do náruče a dala se na útěk. Jak ale pospíchala, upustila ho a on zchroml. Jmenoval se Mefibošet.)

4:4  Jónatan, syn Saulův, měl syna chromého na nohy. Bylo mu pět let, když přišla z Jizreelu zpráva o Saulovi a Jónatanovi. Jeho vychovatelka ho vzala a utíkala. I stalo se, že jak při útěku pospíchala, spadl a zchroml. Jmenoval se Mefíbóšet.

4:4  Měl také byl Jonata syn Saulův syna chromého na nohy, (nebo když byl v pěti letech a přišla pověst o Saulovi a Jonatovi z Jezreel, vzavši ho chůva jeho, utíkala, a když pospíchala utíkajici, on upadl a okulhavěl), jehož jméno Mifibozet.

4:4  Erat autem Jonathæ filio Saul filius debilis pedibus : quinquennis enim fuit, quando venit nuntius de Saul et Jonatha ex Jezrahel. Tollens itaque eum nutrix sua, fugit : cumque festinaret ut fugeret, cecidit, et claudus effectus est : habuitque vocabulum Miphiboseth.

4:5  And the sons of Remmon the Berothite, Rechab and Baana coming, went into the house of Isboseth in the heat of the day: and he was sleeping upon his bed at noon. And the doorkeeper of the house, who was cleansing wheat, was fallen asleep.

4:5  And the sons of Rimmon the Beerothite, Rechab and Baanah, went, and came about the heat of the day to the house of Ish–bosheth, who lay on a bed at noon.

4:5  Synové Rimóna Beerótského, Rekáb a Baana, přišli za denního horka do Íš-bóšetova domu. Ten ležel za poledne na lůžku.

4:5  Synové Rimona Beerotského, Rechab a Baana, se vypravili do Iš-bošetova domu. Dorazili tam kolem poledne, v době, kdy kvůli horku odpočíval.

4:5  Synové Rimóna Beerótského, Rekáb a Baana, šli a za denního žáru vešli do Íš–bóšetova domu. Ten ⌈ležel za poledne na posteli.⌉

4:5  A odšedše synové Remmona Berotského, Rechab a Baana, vešli o poledni do domu Izbozetova. On pak spal na lůžku poledním.

4:5  Venientes igitur filii Remmon Berothitæ, Rechab et Baana, ingressi sunt fervente die domum Isboseth : qui dormiebat super stratum suum meridie. Et ostiaria domus purgans triticum, obdormivit.

4:6  And they entered into the house secretly taking ears of corn, and Rechab and Baana his brother stabbed him in the groin, and fled away.

4:6  And they came thither into the midst of the house, as though they would have fetched wheat; and they smote him under the fifth rib: and Rechab and Baanah his brother escaped.

4:6  Vešli dovnitř do domu jakoby brát pšenici. Zasadili Íš-bóšetovi ránu pod žebra; potom Rekáb a jeho bratr Baana unikli.

4:6  Rechab a jeho bratr Baana vstoupili do domu, jako by si šli pro pšenici, bodli ho do břicha a utekli.

4:6  Vešli dovnitř do domu, jako by si přišli vzít pšenici, a udeřili ho do břicha. Nato Rekáb a jeho bratr Baana unikli.

4:6  A aj, když vešli až do domu, jako by bráti měli obilé, ranili ho v páté žebro, Rechab a Baana bratr jeho, a utekli.

4:6  Ingressi sunt autem domum latenter assumentes spicas tritici, et percusserunt eum in inguine Rechab, et Baana frater ejus, et fugerunt.

4:7  For when they came into the house, he was sleeping upon his bed in a parlour, and they struck him and killed him and taking away his head they went off by the way of the wilderness, walking all night.

4:7  For when they came into the house, he lay on his bed in his bedchamber, and they smote him, and slew him, and beheaded him, and took his head, and gat them away through the plain all night.

4:7  Když totiž vešli do domu, on ležel na svém lehátku ve své ložnici. Ubili ho k smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou.

4:7  Když totiž vnikli do domu, spal na lůžku ve své ložnici. Ubodali ho k smrti, uřízli mu hlavu a šli s ní celou noc přes pláň Arava,

4:7  Když vešli do domu, ležel na své posteli v ložnici. Bili ho, až ho usmrtili, a srazili mu hlavu. Pak jeho hlavu vzali a šli celou noc Arabou.

4:7  Nebo když byli vešli do domu, a on spal na lůžku svém v pokojíku svém, kdež léhal, probodli jej a zabili, a sťavše hlavu jeho, vzali ji, a šli cestou po pustinách celou tu noc.

4:7  Cum autem ingressi fuissent domum, ille dormiebat super lectum suum in conclavi, et percutientes interfecerunt eum : sublatoque capite ejus, abierunt per viam deserti tota nocte,

4:8  And they brought the head of Isboseth to David to Hebron: and they said to the king: Behold the head of Isboseth the son of Saul thy enemy who sought thy life: and the Lord hath revenged my lord the king this day of Saul, and of his seed.

4:8  And they brought the head of Ish–bosheth unto David to Hebron, and said to the king, Behold the head of Ish–bosheth the son of Saul thine enemy, which sought thy life; and the Lord hath avenged my lord the king this day of Saul, and of his seed.

4:8  Íš-bóšetovu hlavu donesli Davidovi do Chebrónu. Řekli králi: „Tu je hlava Íš-bóšeta, syna tvého nepřítele Saula, který ti ukládal o život. Hospodin dopřál králi, mému pánu, dnešního dne pomstu nad Saulem i nad jeho potomstvem.“

4:8  až ji přinesli k Davidovi do Hebronu. „Zde je hlava Iš-bošeta, syna Saulova, tvého nepřítele, který ti usiloval o život,“ oznámili králi. „Hospodin dnes našemu pánu a králi dopřál pomstu nad Saulem a jeho potomstvem.“

4:8  Přinesli Íš–bóšetovu hlavu Davidovi do Chebrónu a řekli králi: Zde je hlava Íš–bóšeta, syna Saula, tvého nepřítele, který ⌈usiloval o tvůj život.⌉ Hospodin dal dnes mému pánu a králi pomstu nad Saulem a jeho potomstvem.

4:8  I přinesli hlavu Izbozetovu k Davidovi do Hebronu a řekli králi: Aj, hlava Izbozeta syna Saulova, nepřítele tvého, kterýž hledal bezživotí tvého. Hle, pomstil dnes Hospodin pána mého krále nad Saulem i semenem jeho.

4:8  et attulerunt caput Isboseth ad David in Hebron : dixeruntque ad regem : Ecce caput Isboseth filii Saul inimici tui, qui quærebat animam tuam : et dedit Dominus domino meo regi ultionem hodie de Saul, et de semine ejus.

4:9  But David answered Rechab, and Baana his brother, the sons of Remmon the Berothite, and said to them: As the Lord liveth, who hath delivered my soul out of all distress,

4:9  And David answered Rechab and Baanah his brother, the sons of Rimmon the Beerothite, and said unto them, As the Lord liveth, who hath redeemed my soul out of all adversity,

4:9  David odpověděl Rekábovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimóna Beerótského, slovy: „Jakože živ je Hospodin, který vykoupil můj život ze všeho soužení,

4:9  David na to Rechabovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimona Beerotského, řekl: „Jakože je živ Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení:

4:9  David promluvil k Rekábovi a jeho bratru Baanovi, synovi Rimóna Beerótského, a řekl jim: Jakože živ je Hospodin, který vykoupil mou duši z každého soužení,

4:9  Tedy odpovídaje David Rechabovi a Baanovi bratru jeho, synům Remmona Berotského, řekl jim: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všech úzkostí,

4:9  Respondens autem David Rechab, et Baana fratri ejus, filiis Remmon Berothitæ, dixit ad eos : Vivit Dominus, qui eruit animam meam de omni angustia,

4:10  The man that told me, and said: Saul is dead, who thought he brought good tidings, I apprehended, and slew him in Siceleg, who should have been rewarded for his news.

4:10  When one told me, saying, Behold, Saul is dead, thinking to have brought good tidings, I took hold of him, and slew him in Ziklag, who thought that I would have given him a reward for his tidings:

4:10  toho, který mi oznámil: ‚Hle, Saul je mrtev‘, a pokládal se za zvěstovatele radosti, toho jsem v Siklagu jal a popravil. To jsem mu dal za tu zvěst.

4:10  Muž, který mi v Ciklagu ohlásil, že Saul je mrtev, si myslel, že nese dobré zprávy. Já jsem ho ale za tu zprávu odměnil tak, že jsem ho dal zabít.

4:10  toho, kdo mi oznámil: Hle, Saul je mrtev! a který si připadal jako nositel dobré zprávy, toho jsem chytil a zabil ho v Siklagu; to jsem mu dal za jeho zprávu.

4:10  Kdyžť jsem toho, kterýž mi oznámil, řka: Aj, Saul zahynul, (ješto se jemu zdálo, že veselé noviny zvěstuje,) vzal a zabil jsem ho v Sicelechu, jemuž se zdálo, že ho budu darovati za poselství:

4:10  quoniam eum qui annuntiaverat mihi, et dixerat : Mortuus est Saul : qui putabat se prospera nuntiare, tenui, et occidi eum in Siceleg, cui oportebat mercedem dare pro nuntio.

4:11  How much more now when wicked men have slain an innocent man in his own house, upon his bed, shall I not require his blood at your hand, and take you away from the earth?

4:11  How much more, when wicked men have slain a righteous person in his own house upon his bed? shall I not therefore now require his blood of your hand, and take you away from the earth?

4:11  Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého v jeho domě a na jeho lůžku? To bych vás teď neměl volat k odpovědnosti za jeho krev? To bych vás teď neměl vymýtit ze země?“

4:11  Čím spíše když nějací zlosynové zavraždí nevinného člověka v jeho vlastním domě na jeho vlastním lůžku? Nemám snad teď jeho krev žádat po vás a sprovodit vás ze světa?!“

4:11  Tím spíše, když ⌈ničemní lidé⌉ zabili spravedlivého muže v jeho vlastním domě na jeho posteli, ⌈budu z vaší ruky teď požadovat odpovědnost za jeho krev⌉ a vyhladím vás ze země.

4:11  Čím pak více lidi bezbožné, kteříž zamordovali muže spravedlivého v domě jeho na ložci jeho? A nyní, zdaliž nebudu vyhledávati krve jeho z ruky vaší, a nevyhladím vás z země?

4:11  Quanto magis nunc cum homines impii interfecerunt virum innoxium in domo sua, super lectum suum, non quæram sanguinem ejus de manu vestra, et auferam vos de terra ?

4:12  And David commanded his servants and they slew them: and cutting off their hands and feet, hanged them up over the pool in Hebron: but the head of Isboseth they took and buried in the sepulchre of Abner in Hebron.

4:12  And David commanded his young men, and they slew them, and cut off their hands and their feet, and hanged them up over the pool in Hebron. But they took the head of Ish–bosheth, and buried it in the sepulchre of Abner in Hebron.

4:12  David přikázal družině, aby je popravili. Usekli jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Chebrónu. Hlavu Íš-bóšetovu vzali a pohřbili v Abnérově hrobě v Chebrónu.

4:12  Nato David rozkázal svým mládencům, aby je zabili. Usekali jim ruce i nohy a pověsili je u nádrže v Hebronu. Iš-bošetovu hlavu pak vzali a pohřbili ji v Hebronu do Abnerova hrobu.

4:12  David dal služebníkům příkaz, aby je zabili; usekli jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Chebrónu. Íš–bóšetovu hlavu vzali a pohřbili do Abnérova hrobu v Chebrónu.

4:12  I rozkázal David služebníkům, aby je zbili. I zutínali jim ruce i nohy jejich, a pověsili u rybníka při Hebronu. Hlavu pak Izbozetovu vzavše, pochovali v hrobě Abnerově v Hebronu.

4:12  Præcepit itaque David pueris suis, et interfecerunt eos : præcidentesque manus et pedes eorum, suspenderunt eos super piscinam in Hebron : caput autem Isboseth tulerunt, et sepelierunt in sepulchro Abner in Hebron.

Chapter 5

5:1  Then all the tribes of Israel came to David in Hebron, saying: Behold we are thy bone and thy flesh.

5:1  Then came all the tribes of Israel to David unto Hebron, and spake, saying, Behold, we are thy bone and thy flesh.

5:1  Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a prohlásily: „Hle, jsme tvá krev a tvé tělo.

5:1  Všechny izraelské kmeny přišly za Davidem do Hebronu se slovy: „Hle, jsme tvá krev a tělo!

5:1  Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a řekly: Hle, jsme tvá kost a tvé tělo.

5:1  Tehdy přišla všecka pokolení Izraelská k Davidovi do Hebronu, a mluvili, řkouce: Aj, my kost tvá a tělo tvé jsme.

5:1  Et venerunt universæ tribus Israël ad David in Hebron, dicentes : Ecce nos os tuum et caro tua sumus.

5:2  Moreover yesterday also and the day before, when Saul was king over us, thou wast he that did lead out and bring in Israel: and the Lord said to thee: Thou shalt feed my people Israel, and thou shalt be prince over Israel.

5:2  Also in time past, when Saul was king over us, thou wast he that leddest out and broughtest in Israel: and the Lord said to thee, Thou shalt feed my people Israel, and thou shalt be a captain over Israel.

5:2  Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.‘“

5:2  Už za časů našeho krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš Izraeli vůdcem.‘“

5:2  Již dávno předtím, když byl králem nad námi ještě Saul, ty ⌈jsi vodil Izrael do boje i z boje.⌉ Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj lid Izrael, ty budeš vévodou nad Izraelem.

5:2  A předešlých časů, když byl Saul králem nad námi, ty jsi vyvodil i zase přivodil lid Izraelský. A nadto řekl Hospodin tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad Izraelem.

5:2  Sed et heri et nudiustertius cum esset Saul rex super nos, tu eras educens et reducens Israël : dixit autem Dominus ad te : Tu pasces populum meum Israël, et tu eris dux super Israël.

5:3  The ancients also of Israel came to the king of Hebron, and king David made a league with them in Hebron before the Lord: and they anointed David to be king over Israel.

5:3  So all the elders of Israel came to the king to Hebron; and king David made a league with them in Hebron before the Lord: and they anointed David king over Israel.

5:3  Přišli i všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a král David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem.

5:3  Když tehdy za králem do Hebronu přišli všichni stařešinové Izraele, král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem a oni Davida pomazali za krále nad Izraelem.

5:3  Všichni izraelští starší přišli ke králi do Chebrónu a král David s nimi uzavřel před Hospodinem smlouvu. Pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.

5:3  Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu, a učinil s nimi král David smlouvu v Hebronu před Hospodinem. I pomazali Davida za krále nad Izraelem.

5:3  Venerunt quoque et seniores Israël ad regem in Hebron, et percussit cum eis rex David fœdus in Hebron coram Domino : unxeruntque David in regem super Israël.

5:4  David was thirty years old when he began to reign, and he reigned forty years.

5:4  David was thirty years old when he began to reign, and he reigned forty years.

5:4  Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; kraloval čtyřicet let.

5:4  Davidovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet let.

5:4  Davidovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet let.

5:4  Ve třidcíti letech byl David, když počal kralovati, a kraloval čtyřidceti let.

5:4  Filius triginta annorum erat David cum regnare cœpisset, et quadraginta annis regnavit.

5:5  In Hebron he reigned over Juda seven years and six months: and in Jerusalem he reigned three and thirty years over all Israel and Juda.

5:5  In Hebron he reigned over Judah seven years and six months: and in Jerusalem he reigned thirty and three years over all Israel and Judah.

5:5  V Chebrónu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou.

5:5  Sedm let a šest měsíců kraloval v Hebronu nad Judou a dalších třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem i Judou.

5:5  V Chebrónu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, v Jeruzalémě kraloval třicet tři let nad celým Izraelem i Judou.

5:5  V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta nade vším Izraelem a Judou.

5:5  In Hebron regnavit super Judam septem annis et sex mensibus : in Jerusalem autem regnavit triginta tribus annis super omnem Israël et Judam.

5:6  And the king and all the men that were with him went to Jerusalem to the Jebusites the inhabitants of the land: and they said to David: Thou shalt not come in hither unless thou take away the blind and the lame that say: David shall not come in hither.

5:6  And the king and his men went to Jerusalem unto the Jebusites, the inhabitants of the land: which spake unto David, saying, Except thou take away the blind and the lame, thou shalt not come in hither: thinking, David cannot come in hither.

5:6  Král šel se svými muži na Jeruzalém proti Jebúsejcům, obyvatelům země. Ti Davidovi řekli: „Sem nevstoupíš, leč bys odstranil slepé a kulhaví.“ Prohlásili: „Sem David nevstoupí.“

5:6  Král pak se svými muži vytáhl na Jeruzalém, totiž na Jebusejce, kteří v tom kraji bydleli. Ti Davidovi řekli: „Sem se nedostaneš – i slepci a mrzáci tě odrazí!“ Prohlašovali, že se tam David nedostane.

5:6  Král se svými muži vytáhl na Jeruzalém proti Jebúsejcům, obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi: Nechoď sem, nebo tě odvrátí slepí a chromí se slovy: David sem nevstoupí.

5:6  Táhl pak král s lidem svým k Jeruzalému proti Jebuzejskému, obyvateli té země; kterýž mluvil Davidovi, řka: Nevejdeš sem, leč odejmeš slepé a kulhavé, pravíce: Nevejdeť sem David.

5:6  Et abiit rex, et omnes viri qui erant cum eo, in Jerusalem, ad Jebusæum habitatorem terræ : dictumque est David ab eis : Non ingredieris huc, nisi abstuleris cæcos et claudos dicentes : Non ingredietur David huc.

5:7  But David took the castle of Sion, the same is the city of David.

5:7  Nevertheless David took the strong hold of Zion: the same is the city of David.

5:7  Ale David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Město Davidovo.

5:7  David ale pevnost Sion dobyl. Teď je to Město Davidovo.

5:7  Ale David dobyl pevnost Sijón, to je ⌈Město Davidovo.⌉

5:7  A však vzal David hrad Sion, toť jest město Davidovo.

5:7  Cepit autem David arcem Sion : hæc est civitas David.

5:8  For David had offered that day a reward to whosoever should strike the Jebusites and get up to the gutters of the tops of the houses, and take away the blind and the lame that hated the soul of David: therefore it is said in the proverb: The blind and the lame shall not come into the temple.

5:8  And David said on that day, Whosoever getteth up to the gutter, and smiteth the Jebusites, and the lame and the blind, that are hated of David’s soul, he shall be chief and captain. Wherefore they said, The blind and the lame shall not come into the house.

5:8  Onoho dne David řekl: „Každý, kdo chce bít Jebúsejce, ať pronikne vodní štolou na ty kulhavé a slepé, které David z duše nenávidí.“ Proto se říká: ‚Slepý a kulhavý nevstoupí do Božího domu.‘

5:8  David toho dne prohlásil: „Kdo chce zaútočit na Jebusejce, ten ať na ty mrzáky a slepce udeří vodním tunelem!“ Velice totiž Davida popudili. Proto se začalo říkat: „Slepec ani mrzák nesmí do paláce.“

5:8  V onen den David řekl: Každý, kdo chce pobíjet Jebúsejce, ty chromé, slepé, ty, ⌈kdo nenávidí Davidovu duši,⌉ ať udeří skrze vodní kanál. Proto se říká: Slepí a chromí nevejdou do domu.

5:8  Nebo řekl David v ten den: Kdož by koli porazil Jebuzea, a zlezl by žlaby jeho, a pobil by ty slepé i chromé, kteréž má v nenávisti duše Davidova, knížetem bude. Protož pravili: Slepý a kulhavý nevejde do toho domu.

5:8  Proposuerat enim David in die illa præmium, qui percussisset Jebusæum, et tetigisset domatum fistulas, et abstulisset cæcos et claudos odientes animam David. Idcirco dicitur in proverbio : Cæcus et claudus non intrabunt in templum.

5:9  And David dwelt in the castle, and called it, The city of David: and built round about from Mello and inwards.

5:9  So David dwelt in the fort, and called it the city of David. And David built round about from Millo and inward.

5:9  David se usadil ve skalní pevnosti a nazval ji Město Davidovo. Vybudoval okruh od Miló až k domu.

5:9  David se pak v té pevnosti usadil, a tak dostala jméno Město Davidovo. Vystavěl město okolo ní od terasy Milo až k paláci.

5:9  David se usadil v pevnosti a nazval ji Město Davidovo. David ji vystavěl okolo, od Miló až dovnitř.

5:9  I bydlil David na tom hradě, a nazval jej městem Davidovým; nebo vystavěl je David vůkol od Mello až do vnitřku.

5:9  Habitavit autem David in arce, et vocavit eam civitatem David : et ædificavit per gyrum a Mello et intrinsecus.

5:10  And he went on prospering and growing up, and the Lord God of hosts was with him.

5:10  And David went on, and grew great, and the Lord God of hosts was with him.

5:10  David se stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.

5:10  Tak se David stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.

5:10  David táhl dál a stále se rozmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.

5:10  A tak David čím dále tím více prospíval a rostl, Hospodin zajisté, Bůh zástupů, byl s ním.

5:10  Et ingrediebatur proficiens atque succrescens, et Dominus Deus exercituum erat cum eo.

5:11  And Hiram the king of Tyre sent messengers to David, and cedar trees, and carpenters, and masons for walls: and they built a house for David.

5:11  And Hiram king of Tyre sent messengers to David, and cedar trees, and carpenters, and masons: and they built David an house.

5:11  Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly; poslal mu cedrové dřevo, tesaře a kameníky; ti postavili Davidovi dům.

5:11  Chíram, král Týru, pak vyslal k Davidovi posly s cedrovým dřevem a také tesaře a kameníky, aby Davidovi postavili palác.

5:11  Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly a cedrové dřevo, tesaře, kameníky, aby postavili Davidovi palác.

5:11  Poslal také Chíram král Tyrský posly k Davidovi a dříví cedrového, i tesaře, kameníky a zedníky umělé, kteříž vystavěli dům Davidovi.

5:11  Misit quoque Hiram rex Tyri nuntios ad David, et ligna cedrina, et artifices lignorum, artificesque lapidum ad parietes : et ædificaverunt domum David.

5:12  And David knew that the Lord had confirmed him king over Israel, and that he had exalted his kingdom over his people Israel.

5:12  And David perceived that the Lord had established him king over Israel, and that he had exalted his kingdom for his people Israel’s sake.

5:12  David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že kvůli svému izraelskému lidu povznese jeho království.

5:12  Tehdy David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že vyzdvihl jeho království ve prospěch jeho lidu, Izraele.

5:12  David věděl, že Hospodin ho určil za krále nad Izraelem a že povznesl jeho království kvůli svému lidu Izraeli.

5:12  I poznal David, že ho potvrdil Hospodin za krále nad Izraelem, a že zvýšil království jeho pro lid svůj Izraelský.

5:12  Et cognovit David quoniam confirmasset eum Dominus regem super Israël, et quoniam exaltasset regnum ejus super populum suum Israël.

5:13  And David took more concubines and wives of Jerusalem, after he was come from Hebron: and there were born to David other sons also and daughters:

5:13  And David took him more concubines and wives out of Jerusalem, after he was come from Hebron: and there were yet sons and daughters born to David.

5:13  Po svém příchodu z Chebrónu si vzal David další ženiny a ženy z Jeruzaléma. Davidovi se narodili další synové a dcery.

5:13  Když David přišel z Hebronu, vzal si v Jeruzalémě další konkubíny a manželky, a tak se Davidovi narodili další synové a dcery.

5:13  Poté, co přišel David z Chebrónu, vzal si v Jeruzalémě další konkubíny a ženy a Davidovi se narodili další synové a dcery.

5:13  Nabral pak sobě David ještě více ženin i žen z Jeruzaléma, když byl přišel z Hebronu, a naplodilo se Davidovi ještě více synů a dcer.

5:13  Accepit ergo David adhuc concubinas et uxores de Jerusalem, postquam venerat de Hebron : natique sunt David et alii filii et filiæ :

5:14  And these are the names of them, that were born to him in Jerusalem, Samua, and Sobab, and Nathan, and Solomon,

5:14  And these be the names of those that were born unto him in Jerusalem; Shammua, and Shobab, and Nathan, and Solomon,

5:14  Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun,

5:14  Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamua, Šobab, Nátan, Šalomoun,

5:14  Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun,

5:14  A tato jsou jména těch, kteříž se jemu zrodili v Jeruzalémě: Sammua, Sobab, Nátan a Šalomoun;

5:14  et hæc nomina eorum, qui nati sunt ei in Jerusalem : Samua, et Sobab, et Nathan, et Salomon,

5:15  And Jebahar, and Elisua, and Nepheg,

5:15  Ibhar also, and Elishua, and Nepheg, and Japhia,

5:15  Jibchár, Elíšúa, Nefeg a Jafía,

5:15  Jibchar, Elišua, Nefeg, Jafia,

5:15  Jibchár, Elíšúa, Nefeg, Jafía,

5:15  Též Ibchar a Elisua, a Nefeg a Jafia;

5:15  et Jebahar, et Elisua, et Nepheg,

5:16  And Japhia, and Elisama, and Elioda, and Eliphaleth.

5:16  And Elishama, and Eliada, and Eliphalet.

5:16  Elíšáma, Eljáda a Elífelet.

5:16  Elišama, Eliada a Elifelet.

5:16  Elíšama, Eljáda a Elífelet.

5:16  A Elisama a Eliada a Elifelet.

5:16  et Japhia, et Elisama, et Elioda, et Eliphaleth.

5:17  And the Philistines heard that they had anointed David to be king over Israel: and they all came to seek David: and when David heard of it, he went down to a strong hold.

5:17  But when the Philistines heard that they had anointed David king over Israel, all the Philistines came up to seek David; and David heard of it, and went down to the hold.

5:17  Když Pelištejci uslyšeli, že byl David pomazán za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. David o tom uslyšel a sestoupil ke skalní pevnosti.

5:17  Jakmile Filištíni uslyšeli, že David byl pomazán za krále nad Izraelem, všichni se ho vypravili hledat. David se o tom doslechl a uchýlil se do pevnosti.

5:17  Když se Pelištejci doslechli, že Davida pomazali za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. Když se to David doslechl, sestoupil do pevnosti.

5:17  Uslyšavše pak Filistinští, že pomazali Davida za krále nad Izraelem, vytáhli všickni Filistinští hledati ho. Což když zvěděl David, sstoupil na místo hrazené.

5:17  Audierunt ergo Philisthiim quod unxissent David in regem super Israël, et ascenderunt universi ut quærerent David : quod cum audisset David, descendit in præsidium.

5:18  And the Philistines coming spread themselves in the valley of Raphaim.

5:18  The Philistines also came and spread themselves in the valley of Rephaim.

5:18  Pelištejci přitáhli a rozložili se v dolině Refájců.

5:18  Když Filištíni přitáhli a rozložili se v údolí Refaim,

5:18  Pelištejci přitáhli a rozložili se v údolí Refájců.

5:18  Protož Filistinští přitáhše, položili se v údolí Refaim.

5:18  Philisthiim autem venientes diffusi sunt in valle Raphaim.

5:19  And David consulted the Lord, Saying: Shall I go up to the Philistines? and wilt thou deliver them into my hand? And the Lord said to David: Go up, for I will surely deliver the Philistines into thy hand.

5:19  And David enquired of the Lord, saying, Shall I go up to the Philistines? wilt thou deliver them into mine hand? And the Lord said unto David, Go up: for I will doubtless deliver the Philistines into thine hand.

5:19  David se doptával Hospodina: „Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou?“ Hospodin Davidovi odpověděl: „Vytáhni. Určitě ti vydám Pelištejce do rukou.“

5:19  David se ptal Hospodina: „Mám na Filištíny zaútočit? Vydáš mi je do rukou?“ „Zaútoč!“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny ti jistě vydám do rukou.“

5:19  David se doptával Hospodina: Mám vytáhnout proti Pelištejcům? Vydáš je do mé ruky? Hospodin Davidovi odpověděl: Vytáhni, neboť jistě vydám Pelištejce do tvé ruky.

5:19  Tedy tázal se David Hospodina, řka: Potáhnu-li proti Filistinským? Vydáš-li je v ruku mou? Odpověděl Hospodin Davidovi: Táhni, neboť vydám jistotně Filistinské v ruku tvou.

5:19  Et consuluit David Dominum, dicens : Si ascendam ad Philisthiim ? et si dabis eos in manu mea ? Et dixit Dominus ad David : Ascende, quia tradens dabo Philisthiim in manu tua.

5:20  And David came to Baal Pharisim: and defeated them there, and he said, The Lord hath divided my enemies before me, as waters are divided. Therefore the name of the place was called Baal Pharisim.

5:20  And David came to Baal–perazim, and David smote them there, and said, The Lord hath broken forth upon mine enemies before me, as the breach of waters. Therefore he called the name of that place Baal–perazim.

5:20  David přišel do Baal-perasímu. Tam je David pobil. Prohlásil: „Hospodin jako prudké vody prolomil přede mnou řady mých nepřátel.“ Proto pojmenovali to místo Baal-perasím (to je Pán průlomů).

5:20  David tedy přitáhl do Baal-peracimu a porazil je tam. Tehdy řekl: „Jako proráží vodní proud, tak přede mnou Hospodin prolomil řady mých nepřátel.“ To místo pak nazval Baal-peracim, Pán průlomů.

5:20  David přišel do Baal–perasímu a pobil je tam. Řekl: Hospodin protrhl mé nepřátele přede mnou, jako ⌈voda protrhuje hráz.⌉ Proto pojmenoval to místo Baal–perasím.

5:20  I přitáhl David do Balperazim, a porazil je tam, a řekl: Protrhlť jest Hospodin nepřátely mé přede mnou, jako vody protrhují břehy. Protož nazval jméno místa toho Balperazim.

5:20  Venit ergo David in Baal Pharasim : et percussit eos ibi, et dixit : Divisit Dominus inimicos meos coram me, sicut dividuntur aquæ. Propterea vocatum est nomen loci illius, Baal Pharasim.

5:21  And they left there their idols: which David and his men took away.

5:21  And there they left their images, and David and his men burned them.

5:21  Pelištejci tam zanechali své modlářské stvůry; David a jeho muži je odnesli.

5:21  Filištíni tam nechali své modly a David je se svými muži odnesl.

5:21  Zanechali tam své modlářské zpodobeniny a David se svými muži je odnesli.

5:21  Nebo zanechali tu rytin svých, kteréž pobral David i muži jeho.

5:21  Et reliquerunt ibi sculptilia sua, quæ tulit David et viri ejus.

5:22  And the Philistines came up again and spread themselves into the valley of Raphaim.

5:22  And the Philistines came up yet again, and spread themselves in the valley of Rephaim.

5:22  Pelištejci potom vytáhli znovu a rozložili se v dolině Refájců.

5:22  Filištíni později znovu vytáhli a rozložili se v údolí Refaim.

5:22  Pelištejci znovu vytáhli a rozložili se v údolí Refájců.

5:22  Opět znovu vytáhli Filistinští, a rozprostřeli se v údolí Refaim.

5:22  Et addiderunt adhuc Philisthiim ut ascenderent, et diffusi sunt in valle Raphaim.

5:23  And David consulted the Lord: Shall I go up against the Philistines, and wilt thou deliver them into my hands? He answered: Go not up against them but fetch a compass behind them, and thou shalt come upon them over against the pear trees.

5:23  And when David enquired of the Lord, he said, Thou shalt not go up; but fetch a compass behind them, and come upon them over against the mulberry trees.

5:23  Když se David doptával Hospodina, on odpověděl: „Netáhni. Obejdi je zezadu a napadni je směrem od balzámovníků.

5:23  David se ptal Hospodina, a ten mu řekl: „Neútoč. Obejdi je zezadu a napadni je od moruší.

5:23  David se doptával Hospodina. Ten řekl: Netáhni. Obejdi je zezadu a přitáhni k nim směrem od balzámovníků.

5:23  I tázal se David Hospodina. Kterýž odpověděl: Netáhni, ale obejda je po zadu, teprv dotřeš na ně naproti moruším.

5:23  Consuluit autem David Dominum : Si ascendam contra Philisthæos, et tradas eos in manus meas ? Qui respondit : Non ascendas contra eos, sed gyra post tergum eorum, et venies ad eos ex adverso pyrorum.

5:24  And when thou shalt hear the sound of one going in the tops of the pear trees, then shalt thou join battle: for then will the Lord go out before thy face to strike the army of the Philistines.

5:24  And let it be, when thou hearest the sound of a going in the tops of the mulberry trees, that then thou shalt bestir thyself: for then shall the Lord go out before thee, to smite the host of the Philistines.

5:24  Jakmile uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků, tehdy si pospěš, neboť tehdy vyjde před tebou Hospodin a pobije tábor Pelištejců.“

5:24  Až v korunách moruší uslyšíš šelest šlépějí, vyrazíš, neboť tehdy před tebou vytáhl Hospodin, aby porazil vojsko Filištínů.“

5:24  I stane se, až uslyšíš zvuk pochodování ve vrcholcích balzámovníků, tehdy jednej rozhodně, protože tehdy ⌈vytáhne Hospodin před tebou, aby pobil⌉ pelištejské vojsko.

5:24  A když uslyšíš, že šustí vrchové moruší, hneš se také; nebo tehdáž vyjde Hospodin před tebou, aby zbil vojska Filistinských.

5:24  Et cum audieris sonitum gradientis in cacumine pyrorum, tunc inibis prælium : quia tunc egredietur Dominus ante faciem tuam, ut percutiat castra Philisthiim.

5:25  And David did as the Lord had commanded him, and he smote the Philistines from Gabaa until thou come to Gezer.

5:25  And David did so, as the Lord had commanded him; and smote the Philistines from Geba until thou come to Gazer.

5:25  David vykonal, co mu Hospodin přikázal, a pobíjel Pelištejce od Geby až do Gezeru.

5:25  David udělal, co mu Hospodin přikázal, a porážel Filištíny od Gibeonu až po Gezer.

5:25  David učinil tak, jak ⌈mu Hospodin přikázal,⌉ a pobíjel Pelištejce od Geby až do Gezeru.

5:25  I učinil David tak, jakž mu přikázal Hospodin, a porazil Filistinské od Gabaa, až kudy se jde do Gázer.

5:25  Fecit itaque David sicut præceperat ei Dominus, et percussit Philisthiim de Gabaa usque dum venias Gezer.

Chapter 6

6:1  And David again gathered together all the chosen men of Israel, thirty thousand.

6:1  Again, David gathered together all the chosen men of Israel, thirty thousand.

6:1  David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci,

6:1  David pak opět shromáždil všechny vybrané muže z Izraele – celkem třicet tisíc –

6:1  David znovu shromáždil všechny vybrané muže z Izraele, celkem třicet tisíc.

6:1  Tedy sebral opět David výborného lidu z Izraele třidceti tisíc.

6:1  Congregavit autem rursum David omnes electos ex Israël, triginta millia.

6:2  And David arose and went, with all the people that were with him of the men of Juda to fetch the ark of God, upon which the name of the Lord of Hosts is invoked, who sitteth over it upon the cherubims.

6:2  And David arose, and went with all the people that were with him from Baale of Judah, to bring up from thence the ark of God, whose name is called by the name of the Lord of hosts that dwelleth between the cherubims.

6:2  a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží schránu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad cheruby.

6:2  a s celým tím zástupem se vypravil do Baaly v Judsku, aby odtamtud přivezli Boží truhlu nesoucí jméno Hospodina zástupů trůnícího nad cheruby.

6:2  David a všechen lid, který byl s ním, vstal a šel z Baalímu v Judsku, aby odtamtud přinesli Boží truhlu, ⌈která se nazývá jménem,⌉ jménem Hospodina zástupů, sedícího na cherubech.

6:2  A vstav, šel David i všecken lid, kterýž byl s ním, z Bála Judova, aby přinesli odtud truhlu Boží, při kteréž se vzývá jméno, jméno Hospodina zástupů, sedícího nad cherubíny.

6:2  Surrexitque David, et abiit, et universus populus qui erat cum eo de viris Juda, ut adducerent arcam Dei, super quam invocatum est nomen Domini exercituum, sedentis in cherubim super eam.

6:3  And they laid the ark of God upon a new cart: and took it out of the house of Abinadab, who was in Gabaa, and Oza and Ahio, the sons of Abinadab, drove the new cart.

6:3  And they set the ark of God upon a new cart, and brought it out of the house of Abinadab that was in Gibeah: and Uzzah and Ahio, the sons of Abinadab, drave the new cart.

6:3  Vezli Boží schránu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abínádabova domu na pahorku; Uza a Achjó, synové Abínádabovi, řídili ten nový povoz.

6:3  Naložili Boží truhlu na nový vůz a vyzvedli ji z Abinadabova domu na kopci. Ten nový vůz řídili Abinadabovi synové Uza a Achio,

6:3  Naložili Boží truhlu na nový vůz a vezli ji z Abínádabova domu, který je na kopci. Ten nový vůz vedli Uza a Achjó, synové Abínádabovi.

6:3  I vstavili truhlu Boží na nový vůz, vzavše ji z domu Abinadabova, kterýž byl na pahrbku. Uza pak a Achio, synové Abinadabovi, spravovali ten vůz nový.

6:3  Et imposuerunt arcam Dei super plaustrum novum : tuleruntque eam de domo Abinadab, qui erat in Gabaa : Oza autem et Ahio, filii Abinadab, minabant plaustrum novum.

6:4  And when they had taken it out of the house of Abinadab, who was in Gabaa, Ahio having care of the ark of God went before the ark.

6:4  And they brought it out of the house of Abinadab which was at Gibeah, accompanying the ark of God: and Ahio went before the ark.

6:4  Vyzvedli ji tedy z Abínádabova domu na pahorku, Uza šel při Boží schráně, Achjó před schránou.

6:4  a když ji odváželi z domu Abinadabova na kopci, Achio kráčel před Truhlou.

6:4  Vezli ji z Abínádabova domu, který je na kopci, Uza šel u Boží truhly. Achjó šel před truhlou.

6:4  A tak vzali ji z domu Abinadabova, kterýž byl na pahrbku, jdouce s truhlou Boží; Achio pak šel před truhlou.

6:4  Cumque tulissent eam de domo Abinadab, qui erat in Gabaa, custodiens arcam Dei Ahio præcedebat arcam.

6:5  But David and all Israel played before the Lord on all manner of instruments made of wood, on harps and lutes and timbrels and cornets and cymbals.

6:5  And David and all the house of Israel played before the Lord on all manner of instruments made of fir wood, even on harps, and on psalteries, and on timbrels, and on cornets, and on cymbals.

6:5  David a všechen izraelský dům křepčili před Hospodinem za doprovodu různých nástrojů z cypřišového dřeva, citar, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.

6:5  David a celý dům Izraele křepčili před Hospodinem ze všech sil a zpívali a hráli na lyry a citery, na tamburíny, chřestítka a činely.

6:5  David a ⌈celý dům izraelský⌉ se radovali před Hospodinem a hráli na všelijaké nástroje z cypřišového dřeva, na lyry, harfy, tamburíny, chřestítka a činely.

6:5  Ale David i všecken dům Izraelský hrali před Hospodinem na všelijaké nástroje z dříví cedrového, totiž na harfy, loutny, bubny, husličky, a na cymbály.

6:5  David autem et omnis Israël ludebant coram Domino in omnibus lignis fabrefactis, et citharis et lyris et tympanis et sistris et cymbalis.

6:6  And when they came to the floor of Nachon, Oza put forth his hand to the ark of God, and took hold of it: because the oxen kicked and made it lean aside.

6:6  And when they came to Nachon’s threshingfloor, Uzzah put forth his hand to the ark of God, and took hold of it; for the oxen shook it.

6:6  Když přišli k Nákonovu humnu, vztáhl Uza ruku k Boží schráně a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty.

6:6  Když pak přišli k Náchonovu mlatu, Uza vztáhl ruku k Boží truhle a přidržel ji, protože ji volské spřežení naklonilo.

6:6  Když přišli k Nákonovu humnu, sáhl Uza na Boží truhlu a podržel ji, protože voli ⌈opustili cestu.⌉

6:6  A když přišli k humnu Náchonovu, vztáhl ruku svou Uza k truhle Boží a pozdržel jí, nebo uchýlili se volové.

6:6  Postquam autem venerunt ad aream Nachon, extendit Oza manum ad arcam Dei, et tenuit eam : quoniam calcitrabant boves, et declinaverunt eam.

6:7  And the indignation of the Lord was enkindled against Oza, and he struck him for his rashness: and he died there before the ark of God.

6:7  And the anger of the Lord was kindled against Uzzah; and God smote him there for his error; and there he died by the ark of God.

6:7  Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel.

6:7  Vtom Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Pro tu opovážlivost ho Bůh na místě zasáhl tak, že tam u Boží truhly zemřel.

6:7  Hospodinův hněv vzplál proti Uzovi a Bůh ho tam pro neúctu zabil. Zemřel tam u Boží truhly.

6:7  Protož rozhněval se Hospodin na Uzu, a zabil ho Bůh pro neprozřetelnost; i umřel tu u truhly Boží.

6:7  Iratusque est indignatione Dominus contra Ozam, et percussit eum super temeritate : qui mortuus est ibi juxta arcam Dei.

6:8  And David was grieved because the Lord had struck Oza, and the name of that place was called: The striking of Oza, to this day.

6:8  And David was displeased, because the Lord had made a breach upon Uzzah: and he called the name of the place Perez–uzzah to this day.

6:8  Též David vzplanul, neboť se Hospodin prudce obořil na Uzu, a proto nazval to místo Peres-uza (to je Uzovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes.

6:8  Davida hněvalo, že se Hospodin na Uzu tak prudce utrhl. Proto se to místo dodnes jmenuje Perec-uza, Uzova trhlina.

6:8  David se rozzlobil kvůli tomu, že ⌈se Hospodin prudce obořil na Uzu.⌉ To místo se nazývá dodnes Peres–uza.

6:8  Tedy zkormoutil se David, proto že se Hospodin tak přísně obořil na Uzu. I nazváno to místo Peres Uza až do tohoto dne.

6:8  Contristatus est autem David, eo quod percussisset Dominus Ozam, et vocatum est nomen loci illius : Percussio Ozæ, usque in diem hanc.

6:9  And David was afraid of the Lord that day, saying: How shall the ark of the Lord come to me?

6:9  And David was afraid of the Lord that day, and said, How shall the ark of the Lord come to me?

6:9  V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova schrána vejít ke mně?“

6:9  Toho dne dostal David z Hospodina strach. „Jak by mohla Truhla Hospodinova vejít ke mně!“ řekl si.

6:9  Toho dne se David začal bát Hospodina a řekl: Jak může vejít ke mně Hospodinova truhla?

6:9  A boje se David Hospodina v ten den, řekl: Kterakž má vjíti ke mně truhla Hospodinova?

6:9  Et extimuit David Dominum in die illa, dicens : Quomodo ingredietur ad me arca Domini ?

6:10  And he would not have the ark of the Lord brought in to himself into the city of David: but he caused it to be carried into the house of Obededom the Gethite.

6:10  So David would not remove the ark of the Lord unto him into the city of David: but David carried it aside into the house of Obed–edom the Gittite.

6:10  Proto David nechtěl přenést Hospodinovu schránu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obéd-edóma Gatského.

6:10  Proto už nechtěl Hospodinovu truhlu vzít k sobě do Města Davidova, ale odložil ji do domu Obed-edoma Gatského.

6:10  Proto si David nechtěl Hospodinovu truhlu vzít k sobě do Města Davidova. David ji odsunul do domu Obéd–edóma Gatského.

6:10  Pročež David nechtěl přenésti k sobě truhly Hospodinovy do města svého, ale způsobil to, aby se obrátila do domu Obededoma Gittejského.

6:10  Et noluit divertere ad se arcam Domini in civitatem David : sed divertit eam in domum Obededom Gethæi.

6:11  And the ark of the Lord abode in the house of Obededom the Gethite three months: and the Lord blessed Obededom, and all his household.

6:11  And the ark of the Lord continued in the house of Obed–edom the Gittite three months: and the Lord blessed Obed–edom, and all his household.

6:11  V domě Obéd-edóma Gatského zůstala Hospodinova schrána tři měsíce. Hospodin Obéd-edómovi i celému jeho domu žehnal.

6:11  Hospodinova truhla zůstala v domě Obed-edoma Gatského tři měsíce a Hospodin požehnal Obed-edoma i celý jeho dům.

6:11  Hospodinova truhla zůstala v domě Obéd–edóma Gatského tři měsíce a Hospodin žehnal Obéd–edómovi i celému jeho domu.

6:11  I pobyla truhla Hospodinova v domě Obededoma Gittejského za tři měsíce, a požehnal Hospodin Obededomovi i všemu domu jeho.

6:11  Et habitavit arca Domini in domo Obededom Gethæi tribus mensibus : et benedixit Dominus Obededom, et omnem domum ejus.

6:12  And it was told king David, that the Lord had blessed Obededom, and all that he had, because of the ark of God. So David went, and brought away the ark of God out of the house of Obededom into the city of David with joy. And there were with David seven choirs, and calves for victims.

6:12  And it was told king David, saying, The Lord hath blessed the house of Obed–edom, and all that pertaineth unto him, because of the ark of God. So David went and brought up the ark of God from the house of Obed–edom into the city of David with gladness.

6:12  Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží schránu žehná Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patří. David šel s radostí přenést Boží schránu z domu Obéd-edómova do Města Davidova.

6:12  Králi Davidovi pak bylo oznámeno: „Hospodin kvůli Boží truhle požehnal dům Obed-edoma i všechno, co má.“ David tedy radostně vykročil, aby nechal Boží truhlu přenést z Obed-edomova domu do Města Davidova.

6:12  Králi Davidovi bylo oznámeno: Hospodin kvůli Boží truhle požehnal domu Obéd–edóma i všemu, co mu patří. Nato David šel a s radostí vynesl Boží truhlu z domu Obéd–edómova do Města Davidova.

6:12  V tom povědíno jest králi Davidovi, že požehnal Hospodin domu Obededomovu i všemu, což má, pro truhlu Boží. Tedy odšed David, přenesl truhlu Boží z domu Obededomova do města Davidova s veselím.

6:12  Nuntiatumque est regi David quod benedixisset Dominus Obededom, et omnia ejus, propter arcam Dei. Abiit ergo David, et adduxit arcam Dei de domo Obededom in civitatem David cum gaudio : et erant cum David septem chori, et victima vituli.

6:13  And when they that carried the ark of the Lord had gone six paces, he sacrificed and ox and a ram:

6:13  And it was so, that when they that bare the ark of the Lord had gone six paces, he sacrificed oxen and fatlings.

6:13  Když ti, kdo nesli Hospodinovu schránu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče.

6:13  Jakmile ti, kdo nesli Truhlu Hospodinovu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče.

6:13  I stalo se, že když ⌈ti, kteří nesli⌉ Hospodinovu truhlu, ušli šest kroků, obětoval ⌈býka a vykrmené dobytče.⌉

6:13  A když poodešli ti, kteříž nesli truhlu Hospodinovu, na šest kroků, obětoval voly a tučný dobytek.

6:13  Cumque transcendissent qui portabant arcam Domini sex passus, immolabat bovem et arietem,

6:14  And David danced with all his might before the Lord: and David was girded with a linen ephod.

6:14  And David danced before the Lord with all his might; and David was girded with a linen ephod.

6:14  A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem.

6:14  David přitom křepčil ze všech sil před Hospodinem, oblečen plátěným efodem.

6:14  David tancoval ze vší síly před Hospodinem; David byl přepásán lněným efódem.

6:14  David pak poskakoval ze vší síly před Hospodinem, a byl oblečen David v efod lněný.

6:14  et David saltabat totis viribus ante Dominum : porro David erat accinctus ephod lineo.

6:15  And David and all the louse of Israel brought the ark of the covenant of the Lord with joyful shouting, and with sound of trumpet.

6:15  So David and all the house of Israel brought up the ark of the Lord with shouting, and with the sound of the trumpet.

6:15  David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic.

6:15  Takto David a celý dům Izraele přinášeli Hospodinovu truhlu, s pokřikem a s troubením na roh.

6:15  Tak David a celý dům izraelský přinášeli Hospodinovu truhlu s ⌈radostným křikem⌉ a za zvuku beraního rohu.

6:15  A tak David i všecken dům Izraelský provázeli truhlu Hospodinovu s plésáním a zvukem trouby.

6:15  Et David et omnis domus Israël ducebant arcam testamenti Domini in jubilo, et in clangore buccinæ.

6:16  And when the ark of the Lord was come into the city of David, Michol the daughter of Saul, looking out through a window, saw king David leaping and dancing before the Lord: and she despised him in her heart.

6:16  And as the ark of the Lord came into the city of David, Michal Saul’s daughter looked through a window, and saw king David leaping and dancing before the Lord; and she despised him in her heart.

6:16  Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.

6:16  Když Hospodinova truhla vcházela do Města Davidova, Saulova dcera Míkal se dívala z okna. Viděla, jak král David poskakuje a křepčí před Hospodinem, a ve svém srdci jím pohrdla.

6:16  I stalo se, že když Hospodinova truhla vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se rozhlížela z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tancuje před Hospodinem, a pohrdla jím ve svém srdci.

6:16  Stalo se pak, když truhla Hospodinova vcházela do města Davidova, že Míkol dcera Saulova vyhlídala z okna, a viduci krále Davida plésajícího a poskakujícího před Hospodinem, pohrdla jím v srdci svém.

6:16  Cumque intrasset arca Domini in civitatem David, Michol filia Saul, prospiciens per fenestram, vidit regem David subsilientem atque saltantem coram Domino : et despexit eum in corde suo.

6:17  And they brought the ark of the Lord, and set it in its place in the midst of the tabernacle, which David had pitched for it: and David offered holocausts, and peace offerings before the Lord.

6:17  And they brought in the ark of the Lord, and set it in his place, in the midst of the tabernacle that David had pitched for it: and David offered burnt offerings and peace offerings before the Lord.

6:17  Hospodinovu schránu přinesli a umístili ji na příslušném místě uprostřed stanu, který pro ni David postavil. David obětoval před Hospodinem zápalné a pokojné oběti.

6:17  Když Hospodinovu truhlu přinesli, umístili ji doprostřed stanu, který pro ni David postavil. David pak přinesl před Hospodinem zápalné i pokojné oběti.

6:17  Přinesli Hospodinovu truhlu a postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak David přinesl před Hospodinem zápalné a pokojné oběti.

6:17  A když přinesli truhlu Hospodinovu, postavili ji na místě jejím u prostřed stanu, kterýž jí byl David rozbil; a obětoval David před Hospodinem oběti zápalné i pokojné.

6:17  Et introduxerunt arcam Domini, et imposuerunt eam in loco suo in medio tabernaculi, quod tetenderat ei David : et obtulit David holocausta et pacifica coram Domino.

6:18  And when he had made an end of offering holocausts and peace offerings, he blessed the people in the name of the Lord of hosts.

6:18  And as soon as David had made an end of offering burnt offerings and peace offerings, he blessed the people in the name of the Lord of hosts.

6:18  Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů.

6:18  Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů.

6:18  Když David dokončil přinášení zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů.

6:18  Zatím když přestal David obětovati obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodina zástupů.

6:18  Cumque complesset offerens holocausta et pacifica, benedixit populo in nomine Domini exercituum.

6:19  And he distributed to all the multitude of Israel, both men and women, to every one, a cake of bread, and a piece of roasted beef, and fine flour fried with oil: and all the people departed every one to his own house.

6:19  And he dealt among all the people, even among the whole multitude of Israel, as well to the women as men, to every one a cake of bread, and a good piece of flesh, and a flagon of wine. So all the people departed every one to his house.

6:19  Pak podělil všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním bochánkem chleba, jedním datlovým koláčem a jedním koláčem hrozinkovým. Poté se všechen lid rozešel, každý do svého domu.

6:19  Podělil také všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním pecnem chleba, jedním datlovým a jedním rozinkovým koláčem. Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů.

6:19  Nato podělil všechen lid, celé množství Izraelců, ⌈muže i ženy,⌉ každému dal jeden bochník chleba, jeden ⌈datlový⌉ koláč a jeden hrozinkový koláč. Pak ⌈se všechen lid rozešel domů.⌉

6:19  Dal také všemu lidu a všemu množství Izraelskému, od muže až do ženy, jednomu každému jeden pecník chleba a kus masa, a vína láhvici jednu. I odšel všecken lid, jeden každý do domu svého.

6:19  Et partitus est universæ multitudini Israël tam viro quam mulieri singulis collyridam panis unam, et assaturam bubulæ carnis unam, et similam frixam oleo : et abiit omnis populus, unusquisque in domum suam.

6:20  And David returned to bless his own house: and Michol the daughter of Saul coming out to meet David, said: How glorious was the king of Israel to day, uncovering himself before the handmaids of his servants, and was naked, as if one of the buffoons should be naked.

6:20  Then David returned to bless his household. And Michal the daughter of Saul came out to meet David, and said, How glorious was the king of Israel to day, who uncovered himself to day in the eyes of the handmaids of his servants, as one of the vain fellows shamelessly uncovereth himself!

6:20  David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Míkal, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“

6:20  Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům. Saulova dcera Míkal ale Davida uvítala slovy: „To se dnes izraelský král vyznamenal! Předváděl se dnes před děvečkami svých poddaných, jako se předvádí nějaký ubožák!“

6:20  Když se David vracel, aby pozdravil svou rodinu, vyšla mu naproti Míkal, dcera Saulova, a řekla: Jak ⌈se dnes izraelský král oslavil,⌉ když se dnes odhaloval před otrokyněmi svých otroků, jako se odhalují jen nějací blázni.

6:20  Potom navracoval se David, aby dal požehnání domu svému. I vyšla Míkol dcera Saulova vstříc Davidovi, a řekla: Jak slavný byl dnes král Izraelský, kterýž se odkrýval dnes před děvkami služebníků svých, tak jako se odkrývá jeden z lehkomyslných!

6:20  Reversusque est David ut benediceret domui suæ : et egressa Michol filia Saul in occursum David, ait : Quam gloriosus fuit hodie rex Israël discooperiens se ante ancillas servorum suorum, et nudatus est, quasi si nudetur unus de scurris.

6:21  And David said to Michol: Before the Lord, who chose me rather than thy father, and than all his house, and commanded me to be ruler over the people of the Lord in Israel,

6:21  And David said unto Michal, It was before the Lord, which chose me before thy father, and before all his house, to appoint me ruler over the people of the Lord, over Israel: therefore will I play before the Lord.

6:21  David Míkal odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl.

6:21  „Bylo to před Hospodinem!“ odpověděl jí David. „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a celé tvé rodiny, aby mě postavil za vůdce Hospodinova lidu, Izraele – před ním jsem se radoval!

6:21  David Míkal odpověděl: Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého tvého domu a ustanovil mě vévodou nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem, před Hospodinem se budu radovat.

6:21  I řekl David k Míkol: Před Hospodinem, (kterýž mne vyvolil nad otce tvého a nad všecken dům jeho, přikázav mi, abych byl vývodou lidu Hospodinova, totiž Izraele,) plésal jsem a plésati budu před Hospodinem.

6:21  Dixitque David ad Michol : Ante Dominum, qui elegit me potius quam patrem tuum et quam omnem domum ejus, et præcepit mihi ut essem dux super populum Domini in Israël,

6:22  I will both play and make myself meaner than I have done: and I will be little in my own eyes: and with the handmaids of whom thou speakest, I shall appear more glorious.

6:22  And I will yet be more vile than thus, and will be base in mine own sight: and of the maidservants which thou hast spoken of, of them shall I be had in honour.

6:22  I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“

6:22  A klidně se znevážím ještě víc, až si budu i sám připadat jako nic, ale u těch – jak říkáš – děveček, u těch budu v úctě!“

6:22  I kdybych byl ještě více zlehčován a ⌈byl ponížený ve svých očích,⌉ otrokyněmi, o kterých jsi mluvila, jimi budu oslavován.

6:22  Anobrž čím se ještě více opovrhu nežli tuto, a ponížím se u sebe sám, tím i u těch děvek, o nichž jsi mluvila, i u těch, pravím, slavnější budu.

6:22  et ludam, et vilior fiam plus quam factus sum : et ero humilis in oculis meis, et cum ancillis de quibus locuta es, gloriosior apparebo.

6:23  Therefore Michol the daughter of Saul had no child to the day of her death.

6:23  Therefore Michal the daughter of Saul had no child unto the day of her death.

6:23  A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

6:23  Saulova dcera Míkal pak celý život až do smrti zůstala bez dětí.

6:23  Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

6:23  Protož Míkol dcera Saulova neměla žádného plodu až do dne smrti své.

6:23  Igitur Michol filiæ Saul non est natus filius usque in diem mortis suæ.

Chapter 7

7:1  And it came to pass when the king sat in his house, and the Lord had given him rest on every side from all his enemies,

7:1  And it came to pass, when the king sat in his house, and the Lord had given him rest round about from all his enemies;

7:1  Když král už sídlil ve svém domě a Hospodin mu dopřál klid ode všech jeho okolních nepřátel,

7:1  Jednou, když už se král zabydlel ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinout ode všech okolních nepřátel,

7:1  I stalo se, když král sídlil ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinek od všech jeho okolních nepřátel,

7:1  I stalo se, že když král seděl v domě svém, a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho,

7:1  Factum est autem cum sedisset rex in domo sua, et Dominus dedisset ei requiem undique ab universis inimicis suis,

7:2  He said to Nathan the prophet: Dost thou see that I dwell in a house of cedar, and the ark of God is lodged within skins?

7:2  That the king said unto Nathan the prophet, See now, I dwell in an house of cedar, but the ark of God dwelleth within curtains.

7:2  tu řekl král proroku Nátanovi: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“

7:2  řekl král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v cedrovém paláci, a Boží truhla zůstává mezi plachtami.“

7:2  že řekl král proroku Nátanovi: Pohleď, já sídlím v cedrovém domě a Boží truhla sídlí pod stanovou plachtou.

7:2  Řekl král Nátanovi proroku: Pohleď medle, já bydlím v domě cedrovém, truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami.

7:2  dixit ad Nathan prophetam : Videsne quod ego habitem in domo cedrina, et arca Dei posita sit in medio pellium ?

7:3  And Nathan said to the king: Go, do all that is in they heart: because the Lord is with thee.

7:3  And Nathan said to the king, Go, do all that is in thine heart; for the Lord is with thee.

7:3  Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“

7:3  „Jdi a udělej vše, co máš na srdci,“ odpověděl Nátan králi. „Hospodin je s tebou.“

7:3  Nátan králi odpověděl: Jdi a učiň vše, co ⌈máš na srdci,⌉ protože ⌈Hospodin je s tebou.⌉

7:3  I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, učiň, nebo Hospodin s tebou jest.

7:3  Dixitque Nathan ad regem : Omne quod est in corde tuo, vade, fac : quia Dominus tecum est.

7:4  But it came to pass that night, that the word of the Lord came to Nathan, saying:

7:4  And it came to pass that night, that the word of the Lord came unto Nathan, saying,

7:4  Ale té noci se stalo slovo Hospodinovo k Nátanovi:

7:4  Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:

7:4  Oné noci se však stalo Hospodinovo slovo k Nátanovi:

7:4  Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, řkoucí:

7:4  Factum est autem in illa nocte : et ecce sermo Domini ad Nathan, dicens :

7:5  Go, and say to my servant David: Thus saith the Lord: Shalt thou build me a house to dwell in?

7:5  Go and tell my servant David, Thus saith the Lord, Shalt thou build me an house for me to dwell in?

7:5  „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil?

7:5  „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin – Ty mi chceš postavit dům, kde bych bydlel?

7:5  Jdi a řekni mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin: ⌈Ty mi chceš postavit⌉ dům, abych v něm sídlil?

7:5  Jdi a pověz služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi stavěti budeš dům, v kterémž bych přebýval?

7:5  Vade, et loquere ad servum meum David : Hæc dicit Dominus : Numquid tu ædificabis mihi domum ad habitandum ?

7:6  Whereas I have not dwelt in a house from the day that I brought the children of Israel out of the land of Egypt even to this day: but have walked in a tabernacle, and in a tent.

7:6  Whereas I have not dwelt in any house since the time that I brought up the children of Israel out of Egypt, even to this day, but have walked in a tent and in a tabernacle.

7:6  Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem syny Izraele vyvedl z Egypta, až do dne tohoto. Přecházel jsem se stanem a s příbytkem.

7:6  Ode dne, kdy jsem vyvedl syny Izraele z Egypta, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale stěhoval jsem se ve stanu, v Příbytku.

7:6  Vždyť jsem nesídlil v domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraelce z Egypta, až dodnes, ale přecházel jsem ve ⌈stanu jako příbytku.⌉

7:6  Poněvadž jsem nebydlil v domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta, až do dne tohoto, ale přecházel jsem s stánkem a příbytkem sem i tam.

7:6  Neque enim habitavi in domo ex die illa, qua eduxi filios Israël de terra Ægypti, usque in diem hanc : sed ambulabam in tabernaculo, et in tentorio.

7:7  In all the places that I have gone through with all the children of Israel, did ever I speak a word to any one of the tribes of Israel, whom I commanded to feed my people Israel, saying: Why have you not built me a house of cedar?

7:7  In all the places wherein I have walked with all the children of Israel spake I a word with any of the tribes of Israel, whom I commanded to feed my people Israel, saying, Why build ye not me an house of cedar?

7:7  Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských vůdců, jemuž jsem přikázal pást Izraele, svůj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘

7:7  Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému vůdci izraelských kmenů, jemuž jsem přikázal pást můj lid Izrael: ‚Proč jste mi nepostavili dům z cedrů?‘

7:7  Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů, kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael: Proč mi nepostavíte cedrový dům?

7:7  Nadto kudyž jsem koli chodil se všechněmi syny Izraelskými, zdali jsem jedno slovo řekl kterému z soudců Izraelských, kterémuž jsem přikázal pásti lid svůj Izraelský, řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?

7:7  Per cuncta loca quæ transivi cum omnibus filiis Israël, numquid loquens locutus sum ad unam de tribubus Israël, cui præcepi ut pasceret populum meum Israël, dicens : Quare non ædificastis mihi domum cedrinam ?

7:8  And now thus shalt thou speak to my servant David: Thus saith the Lord of hosts: I took thee out of the pastures from following the sheep to be ruler over my people Israel:

7:8  Now therefore so shalt thou say unto my servant David, Thus saith the Lord of hosts, I took thee from the sheepcote, from following the sheep, to be ruler over my people, over Israel:

7:8  Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.

7:8  Řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin zástupů – Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys byl vůdcem mého lidu Izraele.

7:8  A nyní toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin, od ⌈chovu ovcí,⌉ abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.

7:8  Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.

7:8  Et nunc hæc dices servo meo David : Hæc dicit Dominus exercituum : Ego tuli te de pascuis sequentem greges, ut esses dux super populum meum Israël :

7:9  And I have been with thee wheresoever thou hast walked, and have slain all thy enemies from before thy face: and I have made thee a great man, like unto the name of the great ones that are on the earth.

7:9  And I was with thee whithersoever thou wentest, and have cut off all thine enemies out of thy sight, and have made thee a great name, like unto the name of the great men that are in the earth.

7:9  Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi.

7:9  Byl jsem s tebou všude, kam ses vydal, a všechny tvé nepřátele jsem před tebou vyhladil. Proslavím tvé jméno jako jméno jednoho z největších mužů na zemi.

7:9  Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno velké, jako je jméno velikánů na zemi.

7:9  A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obracel; všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinil jsem tobě jméno veliké, jako jméno vyvýšených na zemi.

7:9  et fui tecum in omnibus ubicumque ambulasti, et interfeci universos inimicos tuos a facie tua : fecique tibi nomen grande, juxta nomen magnorum qui sunt in terra.

7:10  And I will appoint a place for my people Israel, and I will plant them, and they shall dwell therein, and shall be disturbed no more: neither shall the children of iniquity afflict them any more as they did before,

7:10  Moreover I will appoint a place for my people Israel, and will plant them, that they may dwell in a place of their own, and move no more; neither shall the children of wickedness afflict them any more, as beforetime,

7:10  I svému lidu, Izraeli, jsem připravil místo a zasadil jej; tam bude bydlet a už nikdy nebude znepokojován, už jej nebudou ponižovat bídáci jako dřív,

7:10  I svému lidu Izraeli zajistím místo a zasadím jej tak, aby bydlel doma a nikdo ho nerušil. Už jej nebudou utiskovat zlosynové jako dříve,

7:10  Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho nebudou již pokořovat jako na počátku,

7:10  Způsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému, a vštípím jej, a bydliti bude v místě svém a nepohne se více, aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé,

7:10  Et ponam locum populo meo Israël, et plantabo eum, et habitabit sub eo, et non turbabitur amplius : nec addent filii iniquitatis ut affligant eum sicut prius,

7:11  From the day that I appointed judges over my people Israel: and I will give thee rest from all thy enemies. And the Lord foretelleth to thee, that the Lord will make thee a house.

7:11  And as since the time that I commanded judges to be over my people Israel, and have caused thee to rest from all thine enemies. Also the Lord telleth thee that he will make thee an house.

7:11  ode dne, kdy jsem správou svého izraelského lidu pověřil soudce. Tobě jsem dopřál klid ode všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě.

7:11  za dnů, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Dopřeji ti odpočinout ode všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on zbuduje dům tobě.

7:11  ode dne, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem. Dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on postaví dům tobě.

7:11  Hned od toho dne, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem teď dal odpočinutí tobě přede všemi nepřátely tvými. Přesto oznamujeť Hospodin, že on sám tobě dům vzdělá.

7:11  ex die qua constitui judices super populum meum Israël : et requiem dabo tibi ab omnibus inimicis tuis : prædicitque tibi Dominus quod domum faciat tibi Dominus.

7:12  And when thy days shall be fulfilled, and thou shalt sleep with thy fathers, I will raise up thy seed after thee, which shall proceed out of the bowels, and I will establish his kingdom.

7:12  And when thy days be fulfilled, and thou shalt sleep with thy fathers, I will set up thy seed after thee, which shall proceed out of thy bowels, and I will establish his kingdom.

7:12  Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království.

7:12  Až se naplní tvé dny a ulehneš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jenž vzejde z tvých beder, a jeho království upevním.

7:12  Až se naplní tvé dny a ulehneš ⌈se svými otci,⌉ dám po tobě povstat tvému potomku, který vyjde ze tvých beder a upevním jeho království.

7:12  Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho.

7:12  Cumque completi fuerint dies tui, et dormieris cum patribus tuis, suscitabo semen tuum post te, quod egredietur de utero tuo, et firmabo regnum ejus.

7:13  He shall build a house to my name, and I will establish the throne of his kingdom fore ever.

7:13  He shall build an house for my name, and I will stablish the throne of his kingdom for ever.

7:13  Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky.

7:13  To on postaví dům mému jménu a já navěky upevním trůn jeho království.

7:13  On postaví dům pro mé jméno a upevním ⌈jeho královský trůn⌉ navěky.

7:13  Onť ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky.

7:13  Ipse ædificabit domum nomini meo, et stabiliam thronum regni ejus usque in sempiternum.

7:14  I will be to him a father, and he shall be to me a son: and if he commit any iniquity, I will correct him with the rod of men, and with the stripes of the children of men.

7:14  I will be his father, and he shall be my son. If he commit iniquity, I will chasten him with the rod of men, and with the stripes of the children of men:

7:14  Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka.

7:14  Já mu budu otcem a on mi bude synem. Když pochybí, potrestám jej holí smrtelníků, lidskými ranami.

7:14  Já ⌈budu jeho⌉ otcem a on ⌈bude mým⌉ synem. Když bude činit zlo, budu ho kárat ⌈lidskou holí a ranami lidských synů.⌉

7:14  Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhřeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských.

7:14  Ego ero ei in patrem, et ipse erit mihi in filium : qui si inique aliquid gesserit, arguam eum in virga virorum, et in plagis filiorum hominum.

7:15  But my mercy I will not take away from him, as I took it from Saul, whom I removed from before my face.

7:15  But my mercy shall not depart away from him, as I took it from Saul, whom I put away before thee.

7:15  Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem je odňal Saulovi, kterého jsem před tebou odvrhl.

7:15  Svou laskavost ale od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce.

7:15  Mé milosrdenství však od něj neodstoupí, jako jsem je odňal od Saula, kterého jsem před tebou odstranil.

7:15  Ale milosrdenství mé nebude odjato od něho, tak jako jsem je odjal od Saule, kteréhož jsem zahnal od tváři tvé.

7:15  Misericordiam autem meam non auferam ab eo, sicut abstuli a Saul, quem amovi a facie mea.

7:16  And thy house shall be faithful, and thy kingdom for ever before thy face, and thy throne shall be firm for ever.

7:16  And thine house and thy kingdom shall be established for ever before thee: thy throne shall be established for ever.

7:16  Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“

7:16  Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou navěky, tvůj trůn se navěky nepohne.“

7:16  Trvalý bude tvůj dům i tvé království navěky před tebou, tvůj trůn bude navěky pevně stát.

7:16  A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky.

7:16  Et fidelis erit domus tua, et regnum tuum usque in æternum ante faciem tuam, et thronus tuus erit firmus jugiter.

7:17  According to all these words and according to all this vision so did Nathan speak to David.

7:17  According to all these words, and according to all this vision, so did Nathan speak unto David.

7:17  Nátan k Davidovi promluvil ve smyslu všech těchto slov a celého tohoto vidění.

7:17  Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.

7:17  Nátan Davidovi pověděl ⌈všechna tato slova⌉ a ⌈celé toto vidění.⌉

7:17  Vedlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.

7:17  Secundum omnia verba hæc, et juxta universam visionem istam, sic locutus est Nathan ad David.

7:18  And David went in, and sat before the Lord, and said: Who am I, O Lord God, and what is my house, that thou hast brought me thus far?

7:18  Then went king David in, and sat before the Lord, and he said, Who am I, O Lord God? and what is my house, that thou hast brought me hitherto?

7:18  Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: „Co jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?

7:18  Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl: „Kdo jsem já, Hospodine, Pane můj, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem?

7:18  Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?

7:18  Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníče Hospodine, a jaký jest dům můj, že jsi mne přivedl v ta místa.

7:18  Ingressus est autem rex David, et sedit coram Domino, et dixit : Quis ego sum, Domine Deus, et quæ domus mea, quia adduxisti me hucusque ?

7:19  Bur yet this hath seemed little in thy sight, O Lord God, unless thou didst also speak of the house of thy servant for a long time to come: for this is the law of Adam, O Lord God:

7:19  And this was yet a small thing in thy sight, O Lord God; but thou hast spoken also of thy servant’s house for a great while to come. And is this the manner of man, O Lord God?

7:19  A i to bylo v tvých očích málo, Panovníku Hospodine. Dokonce přislibuješ domu služebníka svého dlouhá léta. Takové naučení dopřáváš člověku, Panovníku Hospodine.

7:19  A i to se ti ještě zdálo málo, Hospodine, Pane můj, takže jsi domu svého služebníka dokonce přislíbil budoucnost. Bývá snad takový úděl člověka, Hospodine, Pane můj?

7:19  I toto bylo ještě málo ve tvých očích, Panovníku Hospodine, a tak jsi promluvil ještě o domu svého otroka do vzdálené budoucnosti. ⌈Ať je to poučením pro člověka,⌉ Panovníku Hospodine.

7:19  Nýbrž ještěť se to málo vidělo, Panovníče Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy, ješto jest to povaha lidská, Panovníče Hospodine.

7:19  Sed et hoc parum visum est in conspectu tuo, Domine Deus, nisi loquereris etiam de domo servi tui in longinquum : ista est enim lex Adam, Domine Deus.

7:20  And what can David say more unto thee? for thou knowest thy servant, O Lord God:

7:20  And what can David say more unto thee? for thou, Lord God, knowest thy servant.

7:20  O čem by ještě mohl David k tobě promluvit? Panovníku Hospodine, ty znáš svého služebníka.

7:20  Co k tomu David ještě může říci? Ty přece znáš svého služebníka, Hospodine, Pane můj!

7:20  Co ti může David ještě dále říct? Ty znáš svého otroka, Panovníku Hospodine.

7:20  Ale což již více má mluviti David před tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníče Hospodine.

7:20  Quid ergo addere poterit adhuc David, ut loquatur ad te ? tu enim scis servum tuum, Domine Deus.

7:21  For thy word's sake, and according to thy own heart thou has done all these great things, so that thou wouldst make it known to thy servant.

7:21  For thy word’s sake, and according to thine own heart, hast thou done all these great things, to make thy servant know them.

7:21  Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o ní vědět svému služebníku.

7:21  Pro své slovo a podle svého srdce jsi svému služebníku zjevil všechny tyto velkolepé věci.

7:21  Kvůli svému slovu a podle svého srdce jsi učinil ⌈všechny tyto velké věci⌉ a dal jsi to svému otroku poznat.

7:21  Pro slovo své a podlé srdce svého činíš všecky tyto věci veliké, v známost je uvodě služebníku svému.

7:21  Propter verbum tuum, et secundum cor tuum, fecisti omnia magnalia hæc, ita ut notum faceres servo tuo.

7:22  Therefore thou art magnified, O Lord God, because there is none like to thee, neither is there any God besides thee, in all the things that we have heard with our ears.

7:22  Wherefore thou art great, O Lord God: for there is none like thee, neither is there any God beside thee, according to all that we have heard with our ears.

7:22  Vždyť jsi tak veliký, Hospodine Bože. Není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli.

7:22  Jak jsi veliký, Hospodine, Pane můj! Nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli.

7:22  Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. Ano, ⌈není nikdo jako ty⌉ a není Boha kromě tebe -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli.

7:22  (Protož zveleben jsi Hospodine Bože, nebo není tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe,) podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.

7:22  Idcirco magnificatus es, Domine Deus, quia non est similis tui, neque est deus extra te, in omnibus quæ audivimus auribus nostris.

7:23  And what nation is there upon earth, as thy people Israel, whom God went to redeem for a people to himself, and to make him a name, and to do for them great and terrible things, upon the earth, before the face of thy people, whom thou redeemedst to thyself out of Egypt, from the nations and their gods.

7:23  And what one nation in the earth is like thy people, even like Israel, whom God went to redeem for a people to himself, and to make him a name, and to do for you great things and terrible, for thy land, before thy people, which thou redeemedst to thee from Egypt, from the nations and their gods?

7:23  Kdo je jako tvůj lid, jako Izrael, jediný pronárod na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid, a tak si učinil jméno! Vykonal jsi pro něj veliké a hrozné věci, pro svou zemi, před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta, z pronárodů, z jeho bohů.

7:23  A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid, a získal si tak jméno? Vykonal jsi pro ně veliké věci, ohromné věci pro svou zem před tváří svého lidu, který sis vykoupil z Egypta, z jeho národů i jeho bohů!

7:23  A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a ⌈učinil si jméno,⌉ když vykonal pro ně velké a hrůzu vzbuzující činy, pro tvou zemi. Vyhnal jsi před svým lidem, který jsi vykoupil pro sebe z Egypta, ⌈národy a jejich bohy.⌉

7:23  Kdo tedy jest jako lid tvůj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bůh šel, aby jej sobě vykoupil za lid, a dobyl sobě jména, a učinil tobě, ó Izraeli, tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé, před oblíčejem lidu svého, kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohů jejich?

7:23  Quæ est autem ut populus tuus Israël gens in terra, propter quam ivit Deus ut redimeret eam sibi in populum, et poneret sibi nomen, faceretque eis magnalia et horribilia super terram a facie populi tui quem redemisti tibi ex Ægypto, gentem, et deum ejus.

7:24  For thou hast confirmed to thyself thy people Israel to be an everlasting people: and thou, O Lord God, art become their God.

7:24  For thou hast confirmed to thyself thy people Israel to be a people unto thee for ever: and thou, Lord, art become their God.

7:24  Pevně jsi podepřel svůj izraelský lid, je tvým lidem navěky. A sám ses jim stal, Hospodine, Bohem.

7:24  Svůj lid Izrael jsi navěky ustanovil svým lidem a ty, Hospodine, jsi jejich Bůh.

7:24  Určil sis svůj lid Izrael za svůj lid navěky. Ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem.

7:24  A vzdělal jsi sobě lid svůj Izraelský, sobě v lid až na věky, a protož, Hospodine, jsi jejich Bohem.

7:24  Firmasti enim tibi populum tuum Israël in populum sempiternum : et tu, Domine Deus, factus es eis in Deum.

7:25  And now, O Lord God, raise up for ever the word that thou hast spoken, concerning thy servant and concerning his house: and do as thou hast spoken,

7:25  And now, O Lord God, the word that thou hast spoken concerning thy servant, and concerning his house, establish it for ever, and do as thou hast said.

7:25  Nyní tedy, Hospodine Bože, potvrď navěky své slovo, které jsi promluvil o svém služebníku a o jeho domě. Učiň, jak jsi promluvil.

7:25  Nuže, Hospodine Bože, potvrď navěky slovo, které jsi dal svému služebníkovi a jeho domu. Učiň, jak jsi řekl.

7:25  A nyní, Hospodine Bože, naplň navěky slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domě, a učiň, jak jsi prohlásil.

7:25  Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil,

7:25  Nunc ergo Domine Deus, verbum quod locutus es super servum tuum, et super domum ejus, suscita in sempiternum : et fac sicut locutus es,

7:26  That thy name may be magnified for ever, and it may be said: The Lord of hosts is God over Israel. And the house of thy servant David shall be established before the Lord.

7:26  And let thy name be magnified for ever, saying, The Lord of hosts is the God over Israel: and let the house of thy servant David be established before thee.

7:26  Ať je navěky veliké tvé jméno, ať se říká: ‚Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem.‘ A dům tvého služebníka Davida ať je před tebou pevný.

7:26  Kéž se tvé jméno navěky proslaví! Kéž se říká: ‚Hospodin zástupů je Bohem nad Izraelem!‘ Kéž je dům tvého služebníka Davida před tebou upevněn!

7:26  ⌈Tak bude⌉ tvé jméno veliké navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem; a dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou.

7:26  Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na věky, když se říkati bude: Hospodin zástupů jest Bůh nad Izraelem, a dům služebníka tvého Davida aby byl stálý před oblíčejem tvým.

7:26  ut magnificetur nomen tuum usque in sempiternum, atque dicatur : Dominus exercituum, Deus super Israël. Et domus servi tui David erit stabilita coram Domino,

7:27  Because thou, O Lord of hosts, God of Israel, hast revealed to the ear of thy servant, saying: I will build thee a house: therefore hath thy servant found in his heart to pray this prayer to thee.

7:27  For thou, O Lord of hosts, God of Israel, hast revealed to thy servant, saying, I will build thee an house: therefore hath thy servant found in his heart to pray this prayer unto thee.

7:27  Neboť ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi svému služebníku ohlásil: ‚Vybuduji ti dům.‘ Proto tvůj služebník našel odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu.

7:27  Hospodine zástupů, Bože Izraele, ty jsi svému služebníku prozradil: ‚Zbuduji ti dům.‘ Proto tvůj služebník nalezl odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu.

7:27  Ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi odhalil uchu svého otroka a řekl jsi: Postavím ti dům. Proto tvůj otrok našel odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu.

7:27  Nebo ty, Hospodine zástupů, Bože Izraelský, zjevil jsi mně služebníku svému, řka: Dům ustavím tobě. Protož usoudil služebník tvůj v srdci svém, aby se modlil tobě modlitbou touto.

7:27  quia tu, Domine exercituum Deus Israël, revelasti aurem servi tui, dicens : Domum ædificabo tibi : propterea invenit servus tuus cor suum ut oraret te oratione hac.

7:28  And now, O Lord God, thou art God, and thy words shall be true: for thou hast spoken to thy servant these good things.

7:28  And now, O Lord God, thou art that God, and thy words be true, and thou hast promised this goodness unto thy servant:

7:28  Ano, Panovníku Hospodine, ty sám jsi Bůh, tvá slova jsou pravda. Přislíbil jsi svému služebníku takové dobrodiní.

7:28  Ano, Hospodine, Pane můj, ty sám jsi Bůh! Ty jsi svému služebníku zaslíbil toto dobrodiní a tvá slova jsou pravda.

7:28  Nyní, Panovníku Hospodine, ty jsi Bůh, tvá slova jsou pravdivá a promluvil jsi ke svému otroku toto dobro.

7:28  A tak již, Panovníče Hospodine, ty sám jsi Bůh, a slova tvá jsou pravda, jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto.

7:28  Nunc ergo Domine Deus, tu es Deus, et verba tua erunt vera : locutus es enim ad servum tuum bona hæc.

7:29  And now begin, and bless the house of thy servant, that it may endure for ever before thee: because thou, O Lord God, hast spoken it, and with thy blessing let the house of thy servant be blessed for ever.

7:29  Therefore now let it please thee to bless the house of thy servant, that it may continue for ever before thee: for thou, O Lord God, hast spoken it: and with thy blessing let the house of thy servant be blessed for ever.

7:29  Nyní tedy požehnej laskavě domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky. Vždyť jsi to, Panovníku Hospodine, přislíbil. Tvým požehnáním bude dům tvého služebníka požehnán navěky.“

7:29  Kéž se ti zalíbí požehnat domu svého služebníka, aby před tebou trval navěky, jak jsi, Hospodine, Pane můj, sám řekl. Kéž je díky tvému požehnání dům tvého služebníka navěky požehnán!“

7:29  Nyní ⌈rač požehnat⌉ dům svého otroka, aby byl navěky před tebou. Ty, Panovníku Hospodine, jsi promluvil a tvým požehnáním bude požehnán dům tvého otroka navěky.

7:29  Již tedy rač požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým. Nebo ty jsi, Hospodine Bože, mluvil, že požehnáním tvým požehnán bude dům služebníka tvého na věky.

7:29  Incipe ergo, et benedic domui servi tui, ut sit in sempiternum coram te : quia tu, Domine Deus, locutus es, et benedictione tua benedicetur domus servi tui in sempiternum.

Chapter 8

8:1  And it came to pass after this that David defeated the Philistines, and brought them down, and David took the bridle of tribute out of the hand of the Philistines,

8:1  And after this it came to pass, that David smote the Philistines, and subdued them: and David took Metheg–ammah out of the hand of the Philistines.

8:1  Potom David porazil Pelištejce a podrobil si je. Zbavil Pelištejce vlády nad mateřským městem Gatem.

8:1  Po nějaké době David udeřil na Filištíny, porazil je a dobyl Meteg-ama z rukou Filištínů.

8:1  Potom se stalo, že David pobil Pelištejce a pokořil je. David vzal od Pelištejců Meteg–Ammá.

8:1  Stalo se potom, že porazil David Filistinské, a zemdlil je; i vzal David Meteg Amma z ruky Filistinských.

8:1  Factum est autem post hæc, percussit David Philisthiim, et humiliavit eos, et tulit David frenum tributi de manu Philisthiim.

8:2  And he defeated Moab, and measured them with a line, casting them down to the earth: and he measured with two lines, one to put to death, and one to save alive: and Moab was made to serve David under tribute.

8:2  And he smote Moab, and measured them with a line, casting them down to the ground; even with two lines measured he to put to death, and with one full line to keep alive. And so the Moabites became David’s servants, and brought gifts.

8:2  Porazil i Moábce a přeměřil je provazcem; rozkázal jim ulehnout na zem, dva provazce jich odměřil k usmrcení, jeden celý k zachování při životě. Tak se Moábci stali Davidovými otroky a odváděli dávky.

8:2  Porazil také Moábce. Nechal je lehnout na zem a odměřoval je šňůrou. Odměřil vždy dvě šňůry k zabití a jednu celou šňůru k ponechání naživu. Moábci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky.

8:2  Pobil i Moábce a odměřil je provazem, když je nechal lehnout na zem; odměřil dva provazy k usmrcení a celý provaz k zachování při životě. Moábci se stali Davidovými otroky a přinášeli dávky.

8:2  Porazil také Moábské a změřil je provazcem, na zemi je rozprostíraje; a odměřil jich dva provazce k zbití a celý provazec k živení. I učiněni jsou Moábští Davidovi služebníci, a dávali jemu plat.

8:2  Et percussit Moab, et mensus est eos funiculo, coæquans terræ : mensus est autem duos funiculos, unum ad occidendum, et unum ad vivificandum : factusque est Moab David serviens sub tributo.

8:3  David defeated also Adarezer the son of Rohob king of Soba, when he went to extend his dominion over the river Euphrates.

8:3  David smote also Hadadezer, the son of Rehob, king of Zobah, as he went to recover his border at the river Euphrates.

8:3  David porazil také Hadad-ezera, syna Rechóbova, krále Sóby, když táhl, aby se zmocnil řeky Eufratu.

8:3  David také porazil Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby, když vytáhl, aby obnovil svou moc u řeky Eufrat.

8:3  David pobil také Hadad–ezera, syna Rechóbova, krále Sóby, když táhl obnovit svou moc u řeky Eufratu.

8:3  Porazil též David Hadadezera syna Rohobova, krále Soba, když byl vytáhl, aby rozšířil končiny své až k řece Eufraten.

8:3  Et percussit David Adarezer filium Rohob regem Soba, quando profectus est ut dominaretur super flumen Euphraten.

8:4  And David took from him a thousand and seven hundred horsemen, and twenty thousand footmen, and houghed all the chariot horses: and only reserved of them for one hundred chariots.

8:4  And David took from him a thousand chariots, and seven hundred horsemen, and twenty thousand footmen: and David houghed all the chariot horses, but reserved of them for an hundred chariots.

8:4  David zajal jeho sedm set jezdců a dvacet tisíc pěšáků. David ochromil koně celé vozby a ponechal koně jen ke stu vozům.

8:4  David vzal do zajetí 1000 jeho vozů, 7000 jezdců a 20 000 pěšáků. Všechna jeho spřežení ochromil, jen sto si ponechal.

8:4  David mu zajal tisíc sedm set jezdců a dvacet tisíc pěšáků. David ochromil všechny koně k vozům a ponechal mu koně jen ke stu vozům.

8:4  A pobral mu David tisíc vozů a sedm set jezdců, a dvadceti tisíc mužů pěších, a zpodřezoval David žily všechněm koňům vozníkům; toliko zanechal z nich ke stu vozům.

8:4  Et captis David ex parte ejus mille septingentis equitibus, et viginti millibus peditum, subnervavit omnes jugales curruum : dereliquit autem ex eis centum currus.

8:5  And the Syrians of Damascus came to succour Adarezer the king of Soba: and David slew of the Syrians two and twenty thousand men.

8:5  And when the Syrians of Damascus came to succour Hadadezer king of Zobah, David slew of the Syrians two and twenty thousand men.

8:5  Hadad-ezerovi, králi Sóby, přišli na pomoc Aramejci z Damašku. David pobil z Aramejců dvaadvacet tisíc mužů.

8:5  Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Cóby, na pomoc, ale David z nich pobil 22 000 mužů.

8:5  Aramejci z Damašku přitáhli Hadad–ezerovi, králi Sóby, na pomoc, ale David pobil z Aramejců dvacet dva tisíc mužů.

8:5  Přitáhli pak byli Syrští od Damašku na pomoc Hadadezerovi králi Soba, ale David porazil z Syrských dvamecítma tisíc mužů.

8:5  Venit quoque Syria Damasci, ut præsidium ferret Adarezer regi Soba : et percussit David de Syria viginti duo millia virorum.

8:6  And David put garrisons in Syria of Damascus: and Syria served David under tribute, and the Lord preserved David in all his enterprises, whithersoever he went.

8:6  Then David put garrisons in Syria of Damascus: and the Syrians became servants to David, and brought gifts. And the Lord preserved David whithersoever he went.

8:6  Pak David umístil do damašského Aramu výsostná znamení. Tak se i Aramejci stali Davidovými otroky a odváděli dávky. Hospodin Davida zachraňoval, ať šel kamkoli.

8:6  Potom umístil do aramejského Damašku svoji posádku. Aramejci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.

8:6  Pak David umístil ⌈mezi Aramejce z Damašku⌉ posádku; Aramejci se stali Davidovými otroky a přinášeli dávky. Hospodin ⌈pomáhal Davidovi,⌉ kamkoli šel.

8:6  Tedy osadil David stráží Syrii Damašskou, a byli Syrští služebníci Davidovi, dávajíce plat; nebo zachovával Hospodin Davida, kamžkoli se obrátil.

8:6  Et posuit David præsidium in Syria Damasci : factaque est Syria David serviens sub tributo : servavitque Dominus David in omnibus ad quæcumque profectus est.

8:7  And David took the arms of gold, which the servants of Adarezer wore and brought them to Jerusalem.

8:7  And David took the shields of gold that were on the servants of Hadadezer, and brought them to Jerusalem.

8:7  David také pobral zlaté štíty, které měli Hadad-ezerovi služebníci, a přinesl je do Jeruzaléma.

8:7  David také vzal zlaté štíty, které nosila Hadad-ezerova stráž, a dopravil je do Jeruzaléma.

8:7  David vzal zlaté štíty, které ⌈patřily Hadad–ezerovým otrokům,⌉ a přinesl je do Jeruzaléma.

8:7  Pobral také David štíty zlaté, kteréž měli služebníci Hadadezerovi, a přinesl je do Jeruzaléma.

8:7  Et tulit David arma aurea quæ habebant servi Adarezer, et detulit ea in Jerusalem.

8:8  And out of Bete, and out of Beroth, cities of Adarezer, king David took and exceeding great quantity of brass.

8:8  And from Betah, and from Berothai, cities of Hadadezer, king David took exceeding much brass.

8:8  Z Betachu a z Berótaje, Hadad-ezerových měst, pobral král David velké množství mědi.

8:8  Z Hadad-ezerových měst Tebach a Berotaj pobral král David veliké množství bronzu.

8:8  Z Betachu a Berótaje, Hadad–ezerových měst, vzal král David velké množství bronzu.

8:8  Z Betach též a z Berot, měst Hadadezerových, nabral král David velmi mnoho mědi.

8:8  Et de Bete et de Beroth, civitatibus Adarezer, tulit rex David æs multum nimis.

8:9  And Thou the king of Emath heard that David had defeated all the forces of Adarezer.

8:9  When Toi king of Hamath heard that David had smitten all the host of Hadadezer,

8:9  Když Toí, král Chamátu, uslyšel, že David porazil celé Hadad-ezerovo vojsko,

8:9  Když se Toú, král Chamátu, doslechl, že David porazil celé Hadad-ezerovo vojsko,

8:9  Když se Toí, král Chamátu, doslechl, že David pobil celé Hadad–ezerovo vojsko,

8:9  A když uslyšel Tohi král Emat, že porazil David všecko vojsko Hadadezerovo,

8:9  Audivit autem Thou rex Emath quod percussisset David omne robur Adarezer,

8:10  And Thou sent Joram his son to king David, to salute him, and to congratulate with him, and to return him thanks: because he had fought against Adarezer, and had defeated him. For Thou was an enemy to Adarezer, and in his hand were vessels of gold, and vessels of silver, and vessels of brass:

8:10  Then Toi sent Joram his son unto king David, to salute him, and to bless him, because he had fought against Hadadezer, and smitten him: for Hadadezer had wars with Toi. And Joram brought with him vessels of silver, and vessels of gold, and vessels of brass:

8:10  poslal Toí svého syna Jórama ke králi Davidovi, aby mu popřál pokoje a dobrořečil mu za jeho boj a vítězství nad Hadad-ezerem, že jej porazil. Hadad-ezer vedl totiž s Toím války. Jóram s sebou přinesl stříbrné, zlaté a měděné předměty.

8:10  vyslal ke králi Davidovi svého syna Jorama s pozdravem a blahopřáním k jeho vítězství nad Hadad-ezerem. Předtím totiž Hadad-ezer a Toú spolu válčili. Joram s sebou přinesl stříbrné, zlaté a bronzové předměty

8:10  poslal Toí svého syna Jórama ke králi Davidovi, aby ⌈se ho zeptal, jak se mu⌉ daří, a poblahopřál mu, ⌈že bojoval proti Hadad–ezerovi a zabil ho.⌉ Toí totiž vedl války s Hadad–ezerem. Jóram ⌈s sebou⌉ přinesl stříbrné, zlaté a bronzové předměty.

8:10  Poslal Tohi Jorama syna svého k králi Davidovi, aby ho pozdravil přátelsky, a spolu s ním se radoval z toho, že šťastně bojoval s Hadadezerem, a porazil ho; (nebo Hadadezer vedl válku proti Tohi). Kterýžto přinesl s sebou nádoby stříbrné, též nádoby zlaté a nádoby měděné.

8:10  et misit Thou Joram filium suum ad regem David, ut salutaret eum congratulans, et gratias ageret : eo quod expugnasset Adarezer, et percussisset eum. Hostis quippe erat Thou Adarezer, et in manu ejus erant vasa aurea, et vasa argentea, et vasa ærea :

8:11  And king David dedicated them to the Lord, together with the silver and gold that he had dedicated of all the nations, which he had subdued:

8:11  Which also king David did dedicate unto the Lord, with the silver and gold that he had dedicated of all nations which he subdued;

8:11  I ty král David zasvětil Hospodinu; zasvětil je spolu se stříbrem a zlatem ode všech podmaněných pronárodů,

8:11  a král David je zasvětil Hospodinu stejně jako stříbro a zlato ze všech ostatních národů, které si podmanil:

8:11  Také ty král David zasvětil Hospodinu spolu se stříbrem a zlatem, které zasvětil od všech národů, jež si podmanil:

8:11  Ty také obětoval král David Hospodinu s stříbrem a zlatem posvěceným ze všech národů, kteréž podmanil,

8:11  quæ et ipsa sanctificavit rex David Domino cum argento et auro quæ sanctificaverat de universis gentibus quas subegerat,

8:12  Of Syria, and of Moab, and of the children Ammon, and of the Philistines, and of Amalec, and of the spoils of Adarezer the son of Rohob king of Soba.

8:12  Of Syria, and of Moab, and of the children of Ammon, and of the Philistines, and of Amalek, and of the spoil of Hadadezer, son of Rehob, king of Zobah.

8:12  od Aramejců, Moábců, Amónovců, Pelištejců, Amáleka, i z kořisti od Hadad-ezera, syna Rechóbova, krále Sóby.

8:12  Edomců, Moábců, Amonců, Filištínů a Amalekovců. Rovněž tak zasvětil i kořist od Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby.

8:12  od Aramejců, Moábců, synů Amónových, od Pelištejců, Amálekovců a z kořisti Hadad–ezera, syna Rechóbova, krále Sóby.

8:12  Totiž z Syrských a Moábských, též z synů Ammon a z Filistinských, i z Amalechitských a z kořistí Hadadezera syna Rohobova, krále Soba.

8:12  de Syria, et Moab, et filiis Ammon, et Philisthiim, et Amalec, et de manubiis Adarezer filii Rohob regis Soba.

8:13  David also made himself a name, when he returned after taking Syria in the valley of the saltpits, killing eighteen thousand:

8:13  And David gat him a name when he returned from smiting of the Syrians in the valley of salt, being eighteen thousand men.

8:13  Tak si David získal jméno, když se vracel po svém vítězství nad osmnácti tisíci Aramejců v Solném údolí.

8:13  David si získal proslulost, když se vrátil ze Solného údolí, kde porazil 18 000 Edomců.

8:13  David ⌈si učinil jméno,⌉ když se vrátil ze svého boje proti Aramejcům v Solném údolí; bylo jich osmnáct tisíc.

8:13  Zvelebil také David své jméno, když se navracoval od pobití osmnácti tisíců Syrských v údolí solnatém.

8:13  Fecit quoque sibi David nomen cum reverteretur capta Syria in valle Salinarum, cæsis decem et octo millibus :

8:14  And he put guards in Edom, and placed there a garrison: and all Edom was made to serve David: and the Lord preserved David in all enterprises he went about.

8:14  And he put garrisons in Edom; throughout all Edom put he garrisons, and all they of Edom became David’s servants. And the Lord preserved David whithersoever he went.

8:14  I v Edómu umístil výsostná znamení, umístil výsostná znamení po celém Edómu. Všichni Edómci se stali Davidovými otroky. Hospodin Davida zachraňoval, ať šel kamkoli.

8:14  Umístil mezi Edomci posádky a rozmístil je po celém Edomu. Všichni Edomci se stali Davidovými poddanými. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.

8:14  Umístil v Edómu posádku, umístil posádku v celém Edómu a všichni Edómci se stali Davidovými otroky. Hospodin pomáhal Davidovi, kamkoli šel.

8:14  Protož i nad Idumejskými stráž postavil, všecku krajinu Idumejskou stráží osadiv. I učiněni jsou všickni Idumejští služebníci Davidovi; nebo zachovával Hospodin Davida, kamž se koli obrátil.

8:14  et posuit in Idumæa custodes, statuitque præsidium : et facta est universa Idumæa serviens David, et servavit Dominus David in omnibus ad quæcumque profectus est.

8:15  And David reigned over all Israel: and David did judgment and justice to all his people.

8:15  And David reigned over all Israel; and David executed judgment and justice unto all his people.

8:15  David kraloval nad celým Izraelem a zjednával právo a spravedlnost všemu svému lidu.

8:15  David kraloval nad celým Izraelem a zjednával právo a spravedlnost všemu svému lidu.

8:15  David kraloval nad celým Izraelem. David ⌈vykonával právo⌉ a spravedlnost nad celým svým lidem.

8:15  I kraloval David nade vším Izraelem, a činil David soud a spravedlnost všemu lidu svému.

8:15  Et regnavit David super omnem Israël : faciebat quoque David judicium et justitiam omni populo suo.

8:16  And Joab the son Sarvia was over the army: and Josaphat the son of Ahilud was recorder:

8:16  And Joab the son of Zeruiah was over the host; and Jehoshaphat the son of Ahilud was recorder;

8:16  Jóab, syn Serújin, byl vrchním velitelem, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem.

8:16  Joáb, syn Ceruji, byl vrchním velitelem, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem,

8:16  Jóab, syn Serújin, byl nad armádou, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem.

8:16  Joáb pak syn Sarvie byl nad vojskem, a Jozafat syn Achiludův kancléřem;

8:16  Joab autem filius Sarviæ erat super exercitum : porro Josaphat filius Ahilud erat a commentariis :

8:17  And Sadoc the son of Achitob, and Achimelech the son of Abiathar, were the priests: and Saraias was the scribe:

8:17  And Zadok the son of Ahitub, and Ahimelech the son of Abiathar, were the priests; and Seraiah was the scribe;

8:17  Sádok, syn Achítúbův, a Achímelek, syn Ebjátarův, byli kněžími. Serajáš byl písařem.

8:17  Sádok, syn Achitubův, a Achimelech, syn Abiatarův, byli kněžími, Serajáš byl písařem

8:17  Sádok, syn Achítúbův, a Achímelek, syn Ebjátarův, byli kněžími; Serajáš byl písařem.

8:17  Sádoch také syn Achitobův a Achimelech syn Abiatarův kněžími, a Saraiáš písařem.

8:17  et Sadoc filius Achitob, et Achimelech filius Abiathar, erant sacerdotes : et Saraias, scriba :

8:18  And Banaias the son of Joiada was over the Cerethi and Phelethi: and the sons of David were the princes.

8:18  And Benaiah the son of Jehoiada was over both the Cherethites and the Pelethites; and David’s sons were chief rulers.

8:18  Pak tu byli Benajáš, syn Jójadův, a Keretejci a Peletejci. Davidovi synové byli kněžími.

8:18  a Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů. Davidovi synové byli knížata.

8:18  Benajáš, syn Jójadův, ⌈byl nad⌉ Keretejci a Peletejci. Davidovi synové byli kněžími.

8:18  Benaiáš pak syn Joiadův byl nad Cheretejskými a Peletejskými, a synové Davidovi knížaty.

8:18  Banaias autem filius Jojadæ super Cerethi et Phelethi : filii autem David sacerdotes erant.

Chapter 9

9:1  And David said: Is there any one, think you, left of the house of Saul, that I may shew kindness to him for Jonathan's sake?

9:1  And David said, Is there yet any that is left of the house of Saul, that I may shew him kindness for Jonathan’s sake?

9:1  David se zeptal: „Zdalipak zůstal ještě někdo ze Saulova domu? Rád bych mu kvůli Jónatanovi prokázal milosrdenství.“

9:1  Jednou se David zeptal: „Zůstal ještě někdo ze Saulova domu naživu? Kvůli Jonatanovi bych mu chtěl projevit přízeň.“

9:1  David se zeptal: ⌈Zůstal ještě někdo⌉ z domu Saulova, abych mu prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi?

9:1  Tedy řekl David: Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu?

9:1  Et dixit David : Putasne est aliquis qui remanserit de domo Saul, ut faciam cum eo misericordiam propter Jonathan ?

9:2  Now there was of the house of Saul, a servant named Siba: and when the king had called him to him, he said to him: Art thou Siba? And he answered: I am Siba thy servant.

9:2  And there was of the house of Saul a servant whose name was Ziba. And when they had called him unto David, the king said unto him, Art thou Ziba? And he said, Thy servant is he.

9:2  K Saulovu domu patřil otrok jménem Síba. Toho předvolali k Davidovi. Král mu řekl: „Ty jsi Síba?“ On odvětil: „Tvůj otrok.“

9:2  V Saulově domě sloužíval otrok jménem Cíba, a tak ho zavolali k Davidovi. „Ty jsi Cíba?“ zeptal se král. „Tvůj služebník!“ odpověděl.

9:2  Dům Saulův měl otroka jménem Síba. Zavolali ho k Davidovi. Král se ho zeptal: Ty jsi Síba? Odpověděl: Tvůj otrok.

9:2  Byl pak služebník domu Saulova, jehož jméno bylo Síba. I zavolali ho k Davidovi. I řekl král jemu: Ty-li jsi Síba? Odpověděl: Jsem služebník tvůj.

9:2  Erat autem de domo Saul servus nomine Siba : quem cum vocasset rex ad se, dixit ei : Tune es Siba ? Et ille respondit : Ego sum servus tuus.

9:3  And the king said: Is there any one left of the house of Saul, that I may shew the mercy of God unto Him? And Siba said to the king: There is a son of Jonathan left, who is lame of his feet.

9:3  And the king said, Is there not yet any of the house of Saul, that I may shew the kindness of God unto him? And Ziba said unto the king, Jonathan hath yet a son, which is lame on his feet.

9:3  Král se otázal: „Už nezůstal ze Saulova domu nikdo? Rád bych mu prokázal Boží milosrdenství.“ Síba králi odvětil: „Je tu ještě Jónatanův syn, zchromený na nohy.“

9:3  „Nezbyl ze Saulova domu ještě někdo?“ zeptal se ho král. „Chtěl bych mu projevit Boží přízeň.“ „Zůstal ještě jeden Jonatanův syn, chromý na nohy,“ odpověděl králi Cíba.

9:3  Král se zeptal: Zůstal ještě někdo z domu Saulova, abych mu prokázal Boží milosrdenství? Síba králi odpověděl: Zůstal ještě Jónatanův syn, chromý na nohy.

9:3  Řekl jemu král: Jest-liž ještě kdo z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství Boží? Odpověděl Síba králi: Ještě jest syn Jonatův chromý na nohy.

9:3  Et ait rex : Numquid superest aliquis de domo Saul, ut faciam cum eo misericordiam Dei ? Dixitque Siba regi : Superest filius Jonathæ, debilis pedibus.

9:4  Where is he? said he. And Siba said to the king: Behold he is in the house of Machir the son of Ammiel in Lodabar.

9:4  And the king said unto him, Where is he? And Ziba said unto the king, Behold, he is in the house of Machir, the son of Ammiel, in Lo–debar.

9:4  Král se otázal: „Kde je?“ A Síba králi řekl: „Ten je v Lódebaru, v domě Makíra, syna Amíelova.“

9:4  „A kde je?“ ptal se král. „V domě Machira, syna Amielova, v Lo-debaru,“ odpověděl Cíba.

9:4  Král se ho zeptal: Kde je? Síba králi odpověděl: Je v domě Makíra, syna Amíelova, v Lódebaru.

9:4  I řekl jemu král: Kdež jest? Odpověděl Síba králi: Tam jest v domě Machiry, syna Amielova v Lodebar.

9:4  Ubi, inquit, est ? Et Siba ad regem : Ecce, ait, in domo est Machir filii Ammiel, in Lodabar.

9:5  Then King David sent, and brought him out of the house of Machir the son of Ammiel of Lodabar.

9:5  Then king David sent, and fetched him out of the house of Machir, the son of Ammiel, from Lo–debar.

9:5  Král David ho dal tedy přivést z Lódebaru, z domu Makíra, syna Amíelova.

9:5  Král David ho tedy z Lo-debaru, z domu Machira, syna Amielova, nechal přivést.

9:5  Král David pro něj poslal a nechal si ho z domu Makíra, syna Amíelova, z Lódebaru přivést.

9:5  Protož poslav král David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar.

9:5  Misit ergo rex David, et tulit eum de domo Machir filii Ammiel, de Lodabar.

9:6  And when Miphiboseth the son of Jonathan the son of Saul was come to David, he fell on his face and worshipped. And David said: Miphiboseth? And he answered: Behold thy servant.

9:6  Now when Mephibosheth, the son of Jonathan, the son of Saul, was come unto David, he fell on his face, and did reverence. And David said, Mephibosheth. And he answered, Behold thy servant!

9:6  Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl tváří k zemi a klaněl se. David řekl: „Mefíbóšete!“ On pravil: „Zde je tvůj otrok.“

9:6  Když Mefibošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. „Mefibošete,“ oslovil ho David. „Jsem tvůj služebník!“ odpověděl.

9:6  Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. David řekl: Mefíbóšete! On odpověděl: Ano, tvůj otrok.

9:6  A když přišel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tvář svou a poklonil se. I řekl David: Mifibozete. Kterýž odpověděl: Aj, služebník tvůj.

9:6  Cum autem venisset Miphiboseth filius Jonathæ filii Saul ad David, corruit in faciem suam, et adoravit. Dixitque David : Miphiboseth ? Qui respondit : Adsum servus tuus.

9:7  And David said to him: Fear not, for I will surely shew thee mercy for Jonathan thy father's sake, and I will restore the lands of Saul the father, and thou shalt eat bread at my table always.

9:7  And David said unto him, Fear not: for I will surely shew thee kindness for Jonathan thy father’s sake, and will restore thee all the land of Saul thy father; and thou shalt eat bread at my table continually.

9:7  David mu řekl: „Neboj se. Rád bych ti prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi, tvému otci. Vrátím ti všechna pole tvého děda Saula a budeš každodenně jídat u mého stolu.“

9:7  „Neboj se,“ řekl mu David. „Kvůli tvému otci Jonatanovi ti chci projevit přízeň. Vrátím ti všechny pozemky tvého děda Saula a budeš vždy jíst u mého stolu.“

9:7  David mu řekl: Neboj se! Jistě ti prokážu milosrdenství kvůli tvému otci Jónatanovi a vrátím ti všechny polnosti tvého děda Saula. Trvale budeš jíst pokrm u mého stolu.

9:7  Řekl jemu David: Neboj se, nebo jistě učiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého, a navrátím tobě všecka pole Saule otce tvého, a ty jídati budeš za stolem mým vždycky.

9:7  Et ait ei David : Ne timeas, quia faciens faciam in te misericordiam propter Jonathan patrem tuum, et restituam tibi omnes agros Saul patris tui : et tu comedes panem in mensa mea semper.

9:8  He bowed down to him, and said: Who am I thy servant, that thou shouldst look upon such a dead dog as I am?

9:8  And he bowed himself, and said, What is thy servant, that thou shouldest look upon such a dead dog as I am?

9:8  On se poklonil a řekl: „Co je tvůj služebník, že se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“

9:8  Mefibošet se mu začal klanět. „Co je tvůj služebník?“ říkal. „Proč se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“

9:8  Nato se Mefíbóšet poklonil a řekl: Co je tvůj otrok, že se zajímáš o ⌈mrtvého psa,⌉ jako jsem já?

9:8  Kterýž pokloniv se, řekl: Co jest služebník tvůj, že jsi se ohlédl na psa mrtvého, jakýž jsem já?

9:8  Qui adorans eum, dixit : Quis ego sum servus tuus, quoniam respexisti super canem mortuum similem mei ?

9:9  Then the King called Siba the servant of Saul, and said to him: All that belonged to Saul, and all his house, I have given to thy master's son.

9:9  Then the king called to Ziba, Saul’s servant, and said unto him, I have given unto thy master’s son all that pertained to Saul and to all his house.

9:9  Král předvolal Síbu, sluhu Saulova, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.

9:9  Král pak zavolal Cíbu, někdejšího Saulova sluhu, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.

9:9  Král zavolal Saulova služebníka Síbu a řekl mu: Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.

9:9  Zatím povolal král Síby, služebníka Saulova a řekl jemu: Cožkoli měl Saul i všecka čeled jeho, to jsem dal synu pána tvého.

9:9  Vocavit itaque rex Sibam puerum Saul, et dixit ei : Omnia quæcumque fuerunt Saul, et universam domum ejus, dedi filio domini tui.

9:10  Thou therefore and the sons and thy servants shall till the land for him: and thou shalt bring in food for thy master's son, that he may be maintained: and Miphiboseth the son of thy master shall always eat bread at my table. And Siba had fifteen sons and twenty servants.

9:10  Thou therefore, and thy sons, and thy servants, shall till the land for him, and thou shalt bring in the fruits, that thy master’s son may have food to eat: but Mephibosheth thy master’s son shall eat bread alway at my table. Now Ziba had fifteen sons and twenty servants.

9:10  Ty mu budeš obdělávat půdu, ty se svými syny a svými otroky budeš dodávat chléb k obživě pro vnuka svého pána. Mefíbóšet, vnuk tvého pána, bude každodenně jídat u mého stolu.“ Síba měl patnáct synů a dvacet otroků.

9:10  Ty budeš se svými syny a služebníky obdělávat jeho půdu a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl dost potravy. A Mefibošet, vnuk tvého pána, bude vždy jíst u mého stolu.“ (A Cíba měl patnáct synů a dvacet služebníků.)

9:10  Ty se svými syny a svými otroky mu budeš obdělávat zemi a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl pokrm a jedl jej. Mefíbóšet, vnuk tvého pána, však bude jíst pokrm trvale u mého stolu. Síba měl patnáct synů a dvacet otroků.

9:10  Budeš tedy jemu spravovati rolí, ty i synové tvoji i služebníci tvoji, a snášeti budeš, aby měl syn pána tvého pokrm, kterýž by jedl, ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým. (Měl pak Síba patnácte synů a dvadceti služebníků.)

9:10  Operare igitur ei terram tu, et filii tui, et servi tui, et inferes filio domini tui cibos ut alatur : Miphiboseth autem filius domini tui comedet semper panem super mensam meam. Erant autem Sibæ quindecim filii, et viginti servi.

9:11  And Siba said to the king: As thou my lord the hast commanded thy servant, so will thy servant do: and Miphiboseth shall eat at my table, as one of the sons of the King.

9:11  Then said Ziba unto the king, According to all that my lord the king hath commanded his servant, so shall thy servant do. As for Mephibosheth, said the king, he shall eat at my table, as one of the king’s sons.

9:11  Odpověděl králi: „Vše, co král, můj pán, svému služebníku přikázal, tvůj služebník splní, ačkoli Mefíbóšet může jíst u mého stolu jako jeden z královských synů.“

9:11  „Tvůj služebník udělá, cokoli můj pán a král přikáže,“ odpověděl Cíba králi. Mefibošet pak jídal u Davidova stolu jako jeden z královských synů.

9:11  Síba řekl králi: Všechno, co můj pán a král svému otroku přikázal, tvůj otrok učiní, ⌈ačkoliv Mefíbóšet jedl u mého⌉ stolu jako jeden z královských synů.

9:11  Odpověděl Síba králi: Vedlé všeho, jakž přikázal pán můj král služebníku svému, tak učiní služebník tvůj, ačkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synů královských.

9:11  Dixitque Siba ad regem : Sicut jussisti, domine mi rex, servo tuo, sic faciet servus tuus : et Miphiboseth comedet super mensam meam, quasi unus de filiis regis.

9:12  And Miphiboseth had a young son whose name was Micha: and all that kindred of the house of Siba served Miphiboseth.

9:12  And Mephibosheth had a young son, whose name was Micha. And all that dwelt in the house of Ziba were servants unto Mephibosheth.

9:12  Mefíbóšet měl malého syna jménem Míka. Všichni obyvatelé Síbova domu byli Mefíbóšetovými otroky.

9:12  Měl také malého syna jménem Míka. Všichni, kdo patřili k Cíbovu domu, se stali Mefibošetovými služebníky.

9:12  Mefíbóšet měl malého syna jménem Míka. Všichni obyvatelé Síbova domu byli Mefíbóšetovými otroky.

9:12  Měl také Mifibozet syna malého, jemuž jméno bylo Mícha; a všickni, kteříž bydlili v domě Síbově, byli za služebníky Mifibozetovi.

9:12  Habebat autem Miphiboseth filium parvulum nomine Micha : omnis vero cognatio domus Sibæ serviebat Miphiboseth.

9:13  But Miphiboseth dwelt in Jerusalem: because he ate always of the king's table: and he was lame of both feet.

9:13  So Mephibosheth dwelt in Jerusalem: for he did eat continually at the king’s table; and was lame on both his feet.

9:13  A tak sídlil Mefíbóšet v Jeruzalémě, neboť každodenně jídal u králova stolu. Kulhal na obě nohy.

9:13  Mefibošet ovšem zůstával v Jeruzalémě, neboť vždy jídal u královského stolu. Byl chromý na obě nohy.

9:13  Mefíbóšet bydlel v Jeruzalémě, protože jedl trvale u královského stolu; byl chromý na obě nohy.

9:13  A tak Mifibozet zůstával v Jeruzalémě, proto že vždycky za stolem královským jídal; a byl kulhavý na obě noze.

9:13  Porro Miphiboseth habitabat in Jerusalem, quia de mensa regis jugiter vescebatur : et erat claudus utroque pede.

Chapter 10

10:1  And it came to pass after this, that the king of the children of Ammon died, and Hanon his son reigned in his stead.

10:1  And it came to pass after this, that the king of the children of Ammon died, and Hanun his son reigned in his stead.

10:1  Potom se stalo, že zemřel král Amónovců a po něm se ujal království jeho syn Chanún.

10:1  Po nějaké době zemřel amonský král a na jeho místo nastoupil jeho syn Chanun.

10:1  Potom se stalo, že zemřel král synů Amónových a po něm se stal králem jeho syn Chanún.

10:1  Stalo se také potom, že umřel král Ammonitský, a kraloval Chanun syn jeho po něm.

10:1  Factum est autem post hæc ut moreretur rex filiorum Ammon, et regnavit Hanon filius ejus pro eo.

10:2  And David said: I will shew kindness to Hanon the son of Daas, as his father shewed kindness to me. So David sent his servants to comfort him for the death of his father. But when the servants of David were come into the land of the children of Ammon,

10:2  Then said David, I will shew kindness unto Hanun the son of Nahash, as his father shewed kindness unto me. And David sent to comfort him by the hand of his servants for his father. And David’s servants came into the land of the children of Ammon.

10:2  I řekl David: „Prokáži milosrdenství Chanúnovi, synu Náchašovu, jako prokázal jeho otec milosrdenství mně.“ David tedy poslal své služebníky, aby ho jejich prostřednictvím potěšil v zármutku nad otcem. Davidovi služebníci přišli do země Amónovců.

10:2  David si řekl: „Projevím přízeň Nachašovu synu Chanunovi, jako jeho otec projevoval přízeň mně.“ Poslal proto své služebníky, aby mu vyřídili soustrast nad úmrtím jeho otce. Když Davidovi služebníci přišli do země Amonců,

10:2  David si řekl: ⌈Prokážu milosrdenství⌉ Chanúnovi, synu Náchašovu, jako jeho otec prokázal milosrdenství mně. A tak David poslal ⌈své otroky, aby mu jejich prostřednictvím poskytl útěchu⌉ nad jeho otcem. Když přišli Davidovi otroci do země synů Amónových,

10:2  I řekl David: Učiním milosrdenství s Chanunem synem Náhasovým, jakož otec jeho učinil milosrdenství nade mnou. Tedy poslal David, aby ho potěšil skrze služebníky své pro otce jeho. I přišli služebníci Davidovi do země Ammonitských.

10:2  Dixitque David : Faciam misericordiam cum Hanon filio Naas, sicut fecit pater ejus mecum misericordiam. Misit ergo David, consolans eum per servos suos super patris interitu. Cum autem venissent servi David in terram filiorum Ammon,

10:3  The princes of the children of Ammon said to Hanon their lord: Thinkest thou that for the honour of thy father, David hath sent comforters to thee, and hath not David rather sent his servants to thee to search, and spy into the city, and overthrow it?

10:3  And the princes of the children of Ammon said unto Hanun their lord, Thinkest thou that David doth honour thy father, that he hath sent comforters unto thee? hath not David rather sent his servants unto thee, to search the city, and to spy it out, and to overthrow it?

10:3  Amónovští velitelé však svého pána Chanúna podněcovali: „Tobě se zdá, že David chce uctít tvého otce? Že k tobě poslal těšitele? Neposlal David své služebníky k tobě proto, aby prozkoumal město, aby je mohl oblehnout a vyvrátit?“

10:3  amonští vojevůdci řekli svému pánu Chanunovi: „Myslíš, že David měl tvého otce v takové úctě, že ti poslal těšitele? Neposlal za tebou své služebníky spíše proto, aby prohledali a proslídili město, aby je mohli podvrátit?“

10:3  knížata synů Amónových řekla svému pánu Chanúnovi: Připadá ti, že David chce uctít tvého otce, když ti poslal utěšitele? Což k tobě David neposlal své otroky, jen aby ⌈důkladně prohlédl⌉ město, aby ho prozkoumal a vyvrátil?

10:3  I řekla knížata Ammonitská k Chanunovi, pánu svému: Cožť se zdá, že David činí poctivost otci tvému, že poslal k tobě, kteříž by tě potěšili? Zdaliž ne proto, aby shlédl město a vyšpehoval je, a potom je podvrátil, poslal David služebníky své k tobě?

10:3  dixerunt principes filiorum Ammon ad Hanon dominum suum : Putas quod propter honorem patris tui miserit David ad te consolatores, et non ideo ut investigaret, et exploraret civitatem, et everteret eam, misit David servos suos ad te ?

10:4  Wherefore Hanon took the servants of David, and shaved off the one half of their beards, and cut away half of their garments even to the buttocks, and sent them away.

10:4  Wherefore Hanun took David’s servants, and shaved off the one half of their beards, and cut off their garments in the middle, even to their buttocks, and sent them away.

10:4  Chanún dal tedy Davidovým služebníkům oholit polovinu brady a uříznout polovinu roucha až k zadkům a tak je propustil.

10:4  Chanun tedy Davidovy služebníky zajal, oholil jim polovinu brady, roucha jim uřezal v půli až u zadnic a tak je poslal zpátky.

10:4  Proto Chanún vzal Davidovy otroky, oholil polovinu jejich vousů, odřízl polovinu jejich roucha až po zadek a poslal je pryč.

10:4  A tak Chanun vzav služebníky Davidovy, oholil každému půl brady, a zustřihoval roucha jejich až do polovice, totiž až do zadků jejich, a propustil je.

10:4  Tulit itaque Hanon servos David, rasitque dimidiam partem barbæ eorum et præscidit vestes eorum medias usque ad nates, et dimisit eos.

10:5  When this was told David, he sent to meet them: for the men were sadly put to confusion, and David commanded them, saying: Stay at Jericho, till your beards be grown, and then return.

10:5  When they told it unto David, he sent to meet them, because the men were greatly ashamed: and the king said, Tarry at Jericho until your beards be grown, and then return.

10:5  Když to oznámili Davidovi, poslal jim naproti, protože ti muži byli velice zhanobeni. Král jim nařídil: „Zůstaňte v Jerichu, dokud vám brady neobrostou; pak se vrátíte.“

10:5  Jakmile se to doneslo Davidovi, poslal jim naproti posly. Protože ti muži byli velmi zostuzeni, král jim vzkázal: „Zůstaňte v Jerichu, dokud vám nenaroste vous. Pak se můžete vrátit.“

10:5  Když to Davidovi oznámili, poslal jim naproti, protože ti muži byli velice zhanobeni. Král řekl: Zůstaňte v Jerichu, dokud vám vousy nedorostou, a pak se vraťte.

10:5  To když oznámili Davidovi, poslal proti nim, (nebo muži ti zohaveni byli velice,) a řekl jim král: Pobuďte v Jerichu, dokudž neobrostou brady vaše, potom se navrátíte.

10:5  Quod cum nuntiatum esset David, misit in occursum eorum : erant enim viri confusi turpiter valde, et mandavit eis David : Manete in Jericho donec crescat barba vestra, et tunc revertimini.

10:6  And the children of Ammon seeing that they had done an injury to David, sent and hired the Syrians of Rohob, and the Syrians of Soba, twenty thousand footmen, and of the king of Maacha a thousand men, and of Istob twelve thousand men.

10:6  And when the children of Ammon saw that they stank before David, the children of Ammon sent and hired the Syrians of Beth–rehob, and the Syrians of Zoba, twenty thousand footmen, and of king Maacah a thousand men, and of Ish–tob twelve thousand men.

10:6  Amónovci viděli, že vzbudili Davidovu nelibost. Poslali k Aramejcům z Bét-rechóbu a Aramejcům ze Sóby a najali za mzdu dvacet tisíc pěšáků, od krále z Maaky tisíc mužů a od Íš-tóba dvanáct tisíc mužů.

10:6  Amonci si uvědomili, jak moc Davida popudili, a tak si najali 20 000 aramejských pěšáků z Bet-rechobu a z Cóby, 1000 mužů od maackého krále a 12 000 mužů od Iš-toba.

10:6  Synové Amónovi viděli, že se Davidovi znelíbili. Proto synové Amónovi poslali a najali si Aramejce z Bét–rechóbu a Aramejce ze Sóby, dvacet tisíc pěšáků, od krále z Maaky tisíc mužů a od Íš–tóba dvanáct tisíc mužů.

10:6  Vidouce pak Ammonitští, že se zošklivili Davidovi, poslavše, najali ze mzdy z Syrie z domu Rohob, a z Syrie Soba dvadcet tisíců pěších, a od krále Maacha tisíc mužů, a od Istoba dvanácte tisíc mužů.

10:6  Videntes autem filii Ammon quod injuriam fecissent David, miserunt, et conduxerunt mercede Syrum Rohob, et Syrum Soba, viginti millia peditum, et a rege Maacha mille viros, et ab Istob duodecim millia virorum.

10:7  And when David heard this, he sent Joab and the whole army of warriors.

10:7  And when David heard of it, he sent Joab, and all the host of the mighty men.

10:7  Když to David uslyšel, poslal Jóaba s celým vojskem bohatýrů.

10:7  David se to ale dozvěděl a vyslal tam Joába se všemi nejlepšími bojovníky.

10:7  Když se to David doslechl, poslal Jóaba a celou armádu hrdinů.

10:7  Což uslyšev David, poslal Joába se vším vojskem udatných.

10:7  Quod cum audisset David, misit Joab et omnem exercitum bellatorum.

10:8  And the children of Ammon came out, and set their men in array at the entering in of the gate: but the Syrians of Soba, and of Rohob, and of Istob, and of Maacha were by themselves in the field.

10:8  And the children of Ammon came out, and put the battle in array at the entering in of the gate: and the Syrians of Zoba, and of Rehob, and Ish–tob, and Maacah, were by themselves in the field.

10:8  Amónovci vytáhli a seřadili se k boji u vchodu do brány. Aramejci ze Sóby a Rechóbu a Íš-tób a Maaka stáli stranou v poli.

10:8  Amonci vyrazili a sešikovali se k boji u brány, zatímco Aramejci z Cóby, Rechobu, Iš-tobu a Maaky zaujali postavení v poli.

10:8  Synové Amónovi vytáhli a sešikovali se k boji u vchodu do brány, ale Aramejci ze Sóby a Rechóbu, Íš–tób a Maaka byli zvlášť na poli.

10:8  A tak vytáhše Ammonitští, šikovali se k boji u brány, Syrští také, Soba a Rohob, a Istob i Maacha zvláště byli na poli.

10:8  Egressi sunt ergo filii Ammon, et direxerunt aciem ante ipsum introitum portæ : Syrus autem Soba, et Rohob, et Istob, et Maacha, seorsum erant in campo.

10:9  Then Joab seeing that the battle was prepared against him, both before and behind, chose of all the choice men of Israel, and put them in array against the Syrians:

10:9  When Joab saw that the front of the battle was against him before and behind, he chose of all the choice men of Israel, and put them in array against the Syrians:

10:9  Když Jóab spatřil, že má proti sobě bitevní řady zpředu i zezadu, vybral si nejlepší ze všech izraelských mladíků a seřadil je proti Aramejcům.

10:9  Když Joáb viděl, že musí čelit boji zepředu i zezadu, vybral ty nejlepší z izraelských bojovníků a seřadil je proti Aramejcům.

10:9  Když Jóab viděl, že je proti němu boj zpředu i zezadu, vybral ⌈všechny vybrané muže⌉ z Izraele a sešikoval se proti Aramejcům.

10:9  A protož vida Joáb proti sobě sšikovaný boj s předu i s zadu, vybrav některé ze všech výborných Izraelských, sšikoval je také proti Syrským.

10:9  Videns igitur Joab quod præparatum esset adversum se prælium et ex adverso et post tergum, elegit ex omnibus electis Israël, et instruxit aciem contra Syrum :

10:10  And the rest of the people he delivered to Abisai his brother, who set them in array against the children of Ammon.

10:10  And the rest of the people he delivered into the hand of Abishai his brother, that he might put them in array against the children of Ammon.

10:10  Zbytek lidu podřídil svému bratru Abíšajovi a seřadil jej proti Amónovcům.

10:10  Zbytek vojska svěřil pod velení svého bratra Abišaje, aby je seřadil proti Amoncům.

10:10  Zbytek lidu dal ⌈pod velení⌉ svého bratra Abíšaje, aby se sešikovali proti synům Amónovým.

10:10  Ostatek pak lidu dal pod správu Abizai bratra svého, a sšikoval jej proti Ammonitským.

10:10  reliquam autem partem populi tradidit Abisai fratri suo, qui direxit aciem adversus filios Ammon.

10:11  And Joab said: If the Syrians are too strong for me, then thou shalt help me, but if the children of Ammon are too strong for thee, then I will help thee.

10:11  And he said, If the Syrians be too strong for me, then thou shalt help me: but if the children of Ammon be too strong for thee, then I will come and help thee.

10:11  Řekl: „Budou-li mít Aramejci nade mnou převahu, přijdeš mi na pomoc. Budou-li Amónovci mít převahu nad tebou, přijdu ti na pomoc já.

10:11  Joáb mu řekl: „Budou-li Aramejci nad mé síly, přijdeš mi na pomoc. Budou-li Amonci nad tvé síly, přijdu na pomoc já tobě.

10:11  Řekl: Když budou Aramejci silnější nežli já, přijdeš mi na pomoc, a když budou synové Amónovi silnější nežli ty, přijdu na pomoc já tobě.

10:11  A řekl: Jestliže Syrští budou silnější mne, přispěješ mi na pomoc; jestliže pak Ammonitští silnější budou tebe, také přispěji, abych pomohl tobě.

10:11  Et ait Joab : Si prævaluerint adversum me Syri, eris mihi in adjutorium : si autem filii Ammon prævaluerint adversum te, auxiliabor tibi.

10:12  Be of good courage, and let us fight for our people, and for the city of our God: and the Lord will do what is good in his sight.

10:12  Be of good courage, and let us play the men for our people, and for the cities of our God: and the Lord do that which seemeth him good.

10:12  Buď rozhodný! Vzchopme se! Za náš lid, za města našeho Boha! Hospodin nechť učiní, co uzná za dobré.“

10:12  Buď silný! Odvahu! Za náš lid a za města našeho Boha! Ať Hospodin učiní, co se mu zalíbí.“

10:12  Buď silný a počínejme si zmužile za svůj lid a za města našeho Boha a Hospodin ať učiní, co je dobré v jeho očích.

10:12  Posiliž se, a buďme udatní, bojujíce za lid náš a za města Boha našeho, Hospodin pak učiní, což se jemu dobře líbiti bude.

10:12  Esto vir fortis, et pugnemus pro populo nostro et civitate Dei nostri : Dominus autem faciet quod bonum est in conspectu suo.

10:13  And Joab and the people that were with him, began to fight against the Syrians: and they immediately fled before him.

10:13  And Joab drew nigh, and the people that were with him, unto the battle against the Syrians: and they fled before him.

10:13  Jóab a lid, který byl s ním, se dali do boje proti Aramejcům; ti před ním utekli.

10:13  Nato se Joáb se svým vojskem pustil do boje proti Aramejcům a ti se před nimi dali na útěk.

10:13  Jóab a lid, který byl s ním, ⌈se pustil do boje⌉ proti Aramejcům, ale ti před ním utekli.

10:13  I přistoupil Joáb s lidem svým k bitvě proti Syrským, a oni utekli před ním.

10:13  Iniit itaque Joab, et populus qui erat cum eo, certamen contra Syros : qui statim fugerunt a facie ejus.

10:14  And the children of Ammon seeing that the Syrians were fled, they fled also before Abisai, and entered into the city: and Joab returned from the children of Ammon, and came to Jerusalem.

10:14  And when the children of Ammon saw that the Syrians were fled, then fled they also before Abishai, and entered into the city. So Joab returned from the children of Ammon, and came to Jerusalem.

10:14  Když Amónovci viděli, že Aramejci utíkají, utekli také oni před Abíšajem a vešli do města. Jóab nechal Amónovce a přišel do Jeruzaléma.

10:14  Jakmile Amonci uviděli, že Aramejci utekli, dali se i oni na útěk před Abišajem a stáhli se do města. Joáb tehdy ukončil boj proti Amoncům a vrátil se do Jeruzaléma.

10:14  Když synové Amónovi viděli, že Aramejci utíkají, utekli také před Abíšajem a vešli do města. Jóab se tedy vrátil od synů Amónových a vstoupil do Jeruzaléma.

10:14  Tedy Ammonitští vidouce, že utíkají Syrští, utekli i oni před Abizai a vešli do města. I navrátil se Joáb od Ammonitských a přišel do Jeruzaléma.

10:14  Filii autem Ammon videntes quia fugissent Syri, fugerunt et ipsi a facie Abisai, et ingressi sunt civitatem : reversusque est Joab a filiis Ammon, et venit Jerusalem.

10:15  Then the Syrians seeing that they had fallen before Israel, gathered themselves together.

10:15  And when the Syrians saw that they were smitten before Israel, they gathered themselves together.

10:15  Když Aramejci viděli, že jsou Izraelem poraženi, opět se shromáždili.

10:15  Aramejci viděli, že je Izrael porazil, a tak se přeskupili.

10:15  Když Aramejci viděli, že byli od Izraele poraženi, všichni se shromáždili.

10:15  Ale Syrští vidouce, že by poraženi byli od Izraele, sebrali se vespolek.

10:15  Videntes igitur Syri quoniam corruissent coram Israël, congregati sunt pariter.

10:16  And Adarezer sent and fetched the Syrians, that were beyond the river, and brought over their army: and Sobach, the captain of the host of Adarezer, was their general.

10:16  And Hadarezer sent, and brought out the Syrians that were beyond the river: and they came to Helam; and Shobach the captain of the host of Hadarezer went before them.

10:16  Hadad-ezer vydal rozkaz, aby vytáhli též Aramejci za Řekou. Ti přišli do Chélamu. V jejich čele byl Šóbak, velitel Hadad-ezerova vojska.

10:16  Hadad-ezer poslal také pro Aramejce z druhého břehu Eufratu, a když je přivedl, přitáhli do Chelamu v čele s Hadad-ezerovým vojevůdcem Šobachem.

10:16  Hadad–ezer poslal posly a nechal přivést Aramejce, kteří byli v Zaeufratí. Přitáhli tedy do Chélamu. ⌈V jejich čele⌉ byl Šóbak, velitel Hadad–ezerovy armády.

10:16  Poslal také Hadarezer a vyvedl Syrské, kteříž bydlejí za řekou, a přišli k Helam; Sobach pak, hejtman vojska Hadarezerova, vedl je.

10:16  Misitque Adarezer, et eduxit Syros qui erant trans fluvium, et adduxit eorum exercitum : Sobach autem, magister militiæ Adarezer, erat princeps eorum.

10:17  And when this was told David, he gathered all Israel together, and passed over the Jordan, and came to Helam: and the Syrians set themselves in array against David, and fought against him.

10:17  And when it was told David, he gathered all Israel together, and passed over Jordan, and came to Helam. And the Syrians set themselves in array against David, and fought with him.

10:17  Oznámili to Davidovi a on shromáždil celý Izrael, překročil Jordán a přišel do Chélamu. Aramejci se proti Davidovi seřadili a bojovali s ním.

10:17  Když se to David dozvěděl, shromáždil celý Izrael, překročil Jordán a přitáhl k Chelamu. Aramejci se sešikovali proti Davidovi a pustili se s ním do boje.

10:17  Když to bylo Davidovi oznámeno, shromáždil celý Izrael, přešel Jordán a přišel do Chélamu. Aramejci se proti Davidovi sešikovali a bojovali s ním.

10:17  I oznámeno to Davidovi. Kterýžto shromáždiv všecken lid Izraelský, přepravil se přes Jordán, a přitáhli k Helam. I sšikovali se Syrští proti Davidovi, a bojovali proti němu.

10:17  Quod cum nuntiatum esset David, contraxit omnem Israëlem, et transivit Jordanem, venitque in Helam : et direxerunt aciem Syri ex adverso David, et pugnaverunt contra eum.

10:18  And the Syrians fled before Israel, and David slew of the Syrians the men of seven hundred chariots, and forty thousand horsemen: and smote Sobach the captain of the army, who presently died.

10:18  And the Syrians fled before Israel; and David slew the men of seven hundred chariots of the Syrians, and forty thousand horsemen, and smote Shobach the captain of their host, who died there.

10:18  Aramejci se však dali před Izraelem na útěk. David pobil koně od sedmi set aramejských vozů a čtyřicet tisíc jezdců. Zabil také Šóbaka, velitele vojska; ten na místě zemřel.

10:18  Museli se ale před Izraelem dát na útěk. David mezi Aramejci pobil 700 vozatajů a 40 000 pěšáků. Jejich vojevůdce Šobacha zranil tak, že na místě zemřel.

10:18  Aramejci však před Izraelem utekli. David zabil sedm set ⌈aramejských vozatajů⌉ a čtyřicet tisíc jezdců. Ranil také velitele armády Šóbaka, který tam zemřel.

10:18  Tedy utekli Syrští před Izraelem, a porazil David z Syrských sedm set vozů a čtyřidceti tisíc jezdců. Sobacha také hejtmana vojska toho ranil, i umřel tu.

10:18  Fugeruntque Syri a facie Israël, et occidit David de Syris septingentos currus, et quadraginta millia equitum : et Sobach principem militiæ percussit, qui statim mortuus est.

10:19  And all the kings that were auxiliaries of Adarezer, seeing themselves overcome by Israel, were afraid and fled away, eight and fifty thousand men before Israel. And they made peace with Israel: and served them, and all the Syrians were afraid to help the children of Ammon any more.

10:19  And when all the kings that were servants to Hadarezer saw that they were smitten before Israel, they made peace with Israel, and served them. So the Syrians feared to help the children of Ammon any more.

10:19  Když všichni králové, Hadad-ezerovi služebníci, viděli, že jsou Izraelem poraženi, uzavřeli s Izraelem příměří a sloužili mu. Aramejci se pak už báli jít Amónovcům na pomoc.

10:19  Všichni králové, kteří byli Hadad-ezerovými vazaly, viděli, že ho Izrael porazil. Uzavřeli tedy s Izraelci mír a stali se jejich vazaly. Aramejci se pak báli přijít ještě někdy Amoncům na pomoc.

10:19  Když všichni králové, otroci Hadad–ezera, viděli, že byli od Izraele poraženi, uzavřeli s Izraelem mír a sloužili mu. Aramejci se již báli pomáhat synům Amónovým.

10:19  Když pak viděli všickni králové, kteříž byli při Hadarezerovi, že jsou poraženi od Izraele, vešli v pokoj s Izraelem a sloužili jemu. A nesměli již více Syrští táhnouti na pomoc Ammonitským.

10:19  Videntes autem universi reges qui erant in præsidio Adarezer, se victos esse ab Israël, expaverunt, et fugerunt quinquaginta et octo millia coram Israël. Et fecerunt pacem cum Israël, et servierunt eis : timueruntque Syri auxilium præbere ultra filiis Ammon.

Chapter 11

11:1  And it came to pass at the return of the year, at the time when kings go forth to war, that David sent Joab and his servants with him, and all Israel, and they spoiled the children of Ammon, and besieged Rabba: but David remained in Jerusalem.

11:1  And it came to pass, after the year was expired, at the time when kings go forth to battle, that David sent Joab, and his servants with him, and all Israel; and they destroyed the children of Ammon, and besieged Rabbah. But David tarried still at Jerusalem.

11:1  Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, poslal David Jóaba a s ním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a oblehli Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě.

11:1  Na jaře, když králové vyrážejí do boje, poslal David Joába, aby se svými vojáky a s celým Izraelem rozdrtil Amonce. Oblehli tedy Rabu, ale David zůstal v Jeruzalémě.

11:1  I stalo se na ⌈přelomu roku,⌉ v době, kdy králové táhnou do boje, že David poslal Jóaba a s ním své otroky i celý Izrael, aby ničili syny Amónovy a oblehli Rabu. Ale David zůstal v Jeruzalémě.

11:1  I stalo se po roce, když králové vyjíždívají na vojnu, že poslal David Joába a služebníky své s ním, též i všecken Izrael, aby hubili Ammonitské; i oblehli Rabba. David pak zůstal v Jeruzalémě.

11:1  Factum est autem, vertente anno, eo tempore quo solent reges ad bella procedere, misit David Joab, et servos suos cum eo, et universum Israël, et vastaverunt filios Ammon, et obsederunt Rabba : David autem remansit in Jerusalem.

11:2  In the mean time it happened that David arose from his bed after noon, and walked upon the roof of the king's house: And he saw from the roof of his house a woman washing herself, over against him: and the woman was very beautiful.

11:2  And it came to pass in an eveningtide, that David arose from off his bed, and walked upon the roof of the king’s house: and from the roof he saw a woman washing herself; and the woman was very beautiful to look upon.

11:2  Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu.

11:2  Jednou pozdě odpoledne, když David vstal z lože a procházel se po střešní terase královského paláce, zahlédl ze střechy nějakou ženu, jak se koupe. Ta žena byla překrásná.

11:2  Navečer se stalo, že David vstal z postele a procházel se na střeše královského paláce. Ze střechy uviděl ženu, jak se umývá. Byla to žena velmi ⌈hezkého vzhledu.⌉

11:2  Tedy stalo se k večerou, když vstal David s ložce svého, procházeje se po paláci domu královského, že uzřel s paláce ženu, ana se myje; kterážto žena byla vzezření velmi krásného.

11:2  Dum hæc agerentur, accidit ut surgeret David de strato suo post meridiem, et deambularet in solario domus regiæ : viditque mulierem se lavantem ex adverso super solarium suum : erat autem mulier pulchra valde.

11:3  And the king sent, and inquired who the woman was. And it was told him, that she was Bethsabee the daughter of Eliam, the wife of Urias the Hethite.

11:3  And David sent and enquired after the woman. And one said, Is not this Bath–sheba, the daughter of Eliam, the wife of Uriah the Hittite?

11:3  David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: „Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?“

11:3  David někoho poslal, ať zjistí, kdo to je. Dozvěděl se: „Je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Uriáše Chetejského.“

11:3  David poslal posla poptat se na tu ženu. Posel řekl: To je přece Bat–šeba, dcera Elíamova, žena Chetejce Urijáše.

11:3  A poslav David, vyptal se o té ženě a řekl: Není-liž to Betsabé dcera Eliamova, manželka Uriáše Hetejského?

11:3  Misit ergo rex, et requisivit quæ esset mulier. Nuntiatumque est ei quod ipsa esset Bethsabee filia Eliam, uxor Uriæ Hethæi.

11:4  And David sent messengers, and took her, and she came in to him, and he slept with her: and presently she was purified from her uncleanness:

11:4  And David sent messengers, and took her; and she came in unto him, and he lay with her; for she was purified from her uncleanness: and she returned unto her house.

11:4  David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do svého domu.

11:4  David si pro ni nechal poslat, a když k němu přišla, vyspal se s ní (právě se totiž očistila od svého krvácení). Potom se vrátila domů.

11:4  David poslal posly a nechal ji přivést. Když k němu přišla, spal s ní; právě se očistila od své nečistoty. Pak se vrátila domů.

11:4  Opět poslal David posly a vzal ji. Kterážto když vešla k němu, obýval s ní; (nebo se byla očistila od nečistoty své). Potom navrátila se do domu svého.

11:4  Missis itaque David nuntiis, tulit eam : quæ cum ingressa esset ad illum, dormivit cum ea : statimque sanctificata est ab immunditia sua,

11:5  And she returned to her house having conceived. And she sent and told David, and said: I have conceived.

11:5  And the woman conceived, and sent and told David, and said, I am with child.

11:5  Ta žena však otěhotněla a poslala Davidovi zprávu: „Jsem těhotná.“

11:5  Když ta žena zjistila, že otěhotněla, poslala Davidovi vzkaz: „Jsem těhotná.“

11:5  Ta žena otěhotněla a dala Davidovi oznámit: Jsem těhotná.

11:5  I počala žena ta. Protož poslavši, oznámila Davidovi, řkuci: Těhotná jsem.

11:5  et reversa est domum suam concepto fœtu. Mittensque nuntiavit David, et ait : Concepi.

11:6  And David sent to Joab, saying: Send me Urias the Hethite. And Joab sent Urias to David.

11:6  And David sent to Joab, saying, Send me Uriah the Hittite. And Joab sent Uriah to David.

11:6  David vzkázal Jóabovi: „Pošli mi Chetejce Urijáše.“ Jóab tedy poslal Urijáše k Davidovi.

11:6  David vzkázal Joábovi: „Pošli mi Uriáše Chetejského.“ Joáb tedy poslal Uriáše za Davidem.

11:6  David vzkázal Jóabovi: Pošli mi Chetejce Urijáše. Nato Jóab poslal Urijáše k Davidovi.

11:6  Poslav pak David, vzkázal Joábovi: Pošli ke mně Uriáše Hetejského. I poslal Joáb Uriáše k Davidovi.

11:6  Misit autem David ad Joab, dicens : Mitte ad me Uriam Hethæum. Misitque Joab Uriam ad David.

11:7  And Urias came to David. And David asked how Joab did, and the people, and how the war was carried on.

11:7  And when Uriah was come unto him, David demanded of him how Joab did, and how the people did, and how the war prospered.

11:7  Urijáš k němu přišel a David se ho ptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji.

11:7  Když k němu Uriáš přišel, David se vyptával, jak se daří Joábovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji.

11:7  Když k němu Urijáš přišel, David se zeptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji.

11:7  A když přišel Uriáš k němu, otázal se ho, jak se má Joáb, a jak se má lid, a kterak se vede v vojště?

11:7  Et venit Urias ad David. Quæsivitque David quam recte ageret Joab et populus, et quomodo administraretur bellum.

11:8  And David said to Urias: Go into thy house, and wash thy feet. And Urias went out from the king's house, and there went out after him a mess of meat from the king.

11:8  And David said to Uriah, Go down to thy house, and wash thy feet. And Uriah departed out of the king’s house, and there followed him a mess of meat from the king.

11:8  Pak řekl David Urijášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si nohy.“ Urijáš vyšel z královského domu a za ním nesli královský dar.

11:8  Potom Uriášovi řekl: „Zajdi domů a dej si koupel.“ Jakmile Uriáš opustil palác, král za ním poslal svůj dar.

11:8  David Urijášovi řekl: ⌈Jdi domů⌉ a umyj si nohy. Když Urijáš odešel z královského paláce, šel za ním královský dar.

11:8  Řekl také David Uriášovi: Jdiž do domu svého, a umyj sobě nohy. I vyšel Uriáš z domu králova, a poslán za ním dar královský.

11:8  Et dixit David ad Uriam : Vade in domum tuam, et lava pedes tuos. Et egressus est Urias de domo regis, secutusque est eum cibus regius.

11:9  But Urias slept before the gate of the king's house, with the other servants of his lord, and went not down to his own house.

11:9  But Uriah slept at the door of the king’s house with all the servants of his lord, and went not down to his house.

11:9  Urijáš však ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel.

11:9  Uriáš ale nešel domů. Ulehl mezi služebníky svého pána u vchodu do královského paláce.

11:9  Urijáš si však lehl u vchodu do královského paláce se všemi otroky svého pána a nešel domů.

11:9  Ale Uriáš spal u vrat domu královského se všemi služebníky pána svého, a nešel do domu svého.

11:9  Dormivit autem Urias ante portam domus regiæ cum aliis servis domini sui, et non descendit ad domum suam.

11:10  And it was told David by some that said: Urias went not to his house. And David said to Urias: Didst thou not come from thy journey? why didst thou not go down to thy house?

11:10  And when they had told David, saying, Uriah went not down unto his house, David said unto Uriah, Camest thou not from thy journey? why then didst thou not go down unto thine house?

11:10  Když oznámili Davidovi, že Urijáš do svého domu nezašel, otázal se David Urijáše: „Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?“

11:10  Davidovi bylo oznámeno, že Uriáš nešel domů. Proto s Uriášem znovu promluvil: „Vrátil ses přece z výpravy. Proč nejdeš domů?“

11:10  Davidovi oznámili: Urijáš nešel domů. David se Urijáše zeptal: Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi nešel domů?

11:10  Což když oznámili Davidovi, řkouce: Nešel Uriáš do domu svého, řekl David Uriášovi: Však jsi z cesty přišel. Pročež jsi nešel do domu svého?

11:10  Nuntiatumque est David a dicentibus : Non ivit Urias in domum suam. Et ait David ad Uriam : Numquid non de via venisti ? quare non descendisti in domum tuam ?

11:11  And Urias said to David: The ark of God and Israel and Juda dwell in tents, and my lord Joab and the servants of my lord abide upon the face of the earth: and shall I go into my house, to eat and to drink, and to sleep with my wife? By thy welfare and by the welfare of thy soul I will not do this thing.

11:11  And Uriah said unto David, The ark, and Israel, and Judah, abide in tents; and my lord Joab, and the servants of my lord, are encamped in the open fields; shall I then go into mine house, to eat and to drink, and to lie with my wife? as thou livest, and as thy soul liveth, I will not do this thing.

11:11  Urijáš Davidovi odvětil: „Schrána, Izrael i Juda sídlí v stáncích, můj pán Jóab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!“

11:11  Uriáš mu odpověděl: „Boží truhla a Izrael s Judou zůstávají pod stany; také můj pán Joáb táboří v poli s tvými služebníky, pane – a já bych měl jít domů jíst a pít a spát se svou manželkou? Na tvůj život a na tvou duši, něco takového bych neudělal!“

11:11  Urijáš Davidovi odpověděl: Truhla, Izraelci i Judejci zůstávají ve stanech a můj pán Jóab i otroci mého pána táboří na poli. A já bych měl jít domů, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ ty a jakože je živa tvá duše, něco takového neučiním.

11:11  Odpověděl Uriáš Davidovi: Truhla Boží a Izrael i Juda zůstávají v staních, a pán můj Joáb i služebníci pána mého na poli zůstávají, já pak mám vjíti do domu svého, abych jedl a pil, a spal s manželkou svou? Jakož jsi živ ty, a jako jest živa duše tvá, žeť toho neučiním.

11:11  Et ait Urias ad David : Arca Dei et Israël et Juda habitant in papilionibus, et dominus meus Joab et servi domini mei super faciem terræ manent : et ego ingrediar domum meam, ut comedam et bibam, et dormiam cum uxore mea ? Per salutem tuam, et per salutem animæ tuæ, non faciam rem hanc.

11:12  Then David said to Urias: Tarry here to day, and to morrow I will send thee away. Urias tarried in Jerusalem that day and the next.

11:12  And David said to Uriah, Tarry here to day also, and to morrow I will let thee depart. So Uriah abode in Jerusalem that day, and the morrow.

11:12  David Urijášovi řekl: „Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím.“ Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří.

11:12  David tedy Uriášovi řekl: „Zůstaň tu ještě jeden den. Odešlu tě až zítra.“ Toho dne tedy Uriáš ještě zůstal v Jeruzalémě. Nazítří

11:12  David řekl Urijášovi: Zůstaň tady ještě dnes a zítra tě propustím. Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě v ten den i druhý den.

11:12  Tedy řekl David Uriášovi: Pobuď zde ještě dnes, a zítra propustím tebe. I zůstal Uriáš v Jeruzalémě toho dne i nazejtří.

11:12  Ait ergo David ad Uriam : Mane hic etiam hodie, et cras dimittam te. Mansit Urias in Jerusalem in die illa et altera :

11:13  And David called him to eat and to drink before him, and he made him drunk: and he went out in the evening, and slept on his couch with the servants of his lord, and went not down into his house.

11:13  And when David had called him, he did eat and drink before him; and he made him drunk: and at even he went out to lie on his bed with the servants of his lord, but went not down to his house.

11:13  David ho pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel.

11:13  si ho David zavolal a jedl s ním a pil, dokud ho neopil. On ale večer přesto nešel domů. Odešel spát na své lehátko mezi služebníky svého pána.

11:13  David ho pozval, ⌈jedl s ním⌉ a pil, až ho opil. Večer odešel, aby si lehl na své lože s otroky svého pána, ale domů nešel.

11:13  V tom pozval ho David, aby jedl před ním a pil, a opojil ho. A však on šel večer spáti na ložce své s služebníky pána svého, a nešel do domu svého.

11:13  et vocavit eum David ut comederet coram se et biberet, et inebriavit eum : qui egressus vespere, dormivit in strato suo cum servis domini sui, et in domum suam non descendit.

11:14  And when the morning was come, David wrote a letter to Joab: and sent it by the hand of Urias,

11:14  And it came to pass in the morning, that David wrote a letter to Joab, and sent it by the hand of Uriah.

11:14  Ráno David napsal Jóabovi dopis a poslal jej po Urijášovi.

11:14  David tedy ráno napsal dopis Joábovi a poslal mu ho po Uriášovi.

11:14  I stalo se ráno, že napsal David Jóabovi dopis a poslal ho po Urijášovi.

11:14  A když bylo ráno, napsal David list Joábovi, kterýž poslal po Uriášovi.

11:14  Factum est ergo mane, et scripsit David epistolam ad Joab : misitque per manum Uriæ,

11:15  Writing in the letter: Set ye Urias in the front of the battle, where the fight is strongest: and leave ye him, that he may be wounded and die.

11:15  And he wrote in the letter, saying, Set ye Uriah in the forefront of the hottest battle, and retire ye from him, that he may be smitten, and die.

11:15  V tom dopise psal: „Postavte Urijáše do nejtužšího boje a pak od něho ustupte, ať je zabit a zemře.“

11:15  V dopise psal: „Postavte Uriáše do nejprudšího boje. Pak od něj odstupte, ať je zasažen a zemře.“

11:15  Do dopisu napsal toto: Dejte Urijáše do přední linie nejprudšího boje a pak od něj ustupte, aby byl zabit a zemřel.

11:15  Psal pak v listu těmi slovy: Postavte Uriáše proti bojovníkům nejsilnějším; mezi tím odstupte nazpět od něho, aby raněn jsa, umřel.

11:15  scribens in epistola : Ponite Uriam ex adverso belli, ubi fortissimum est prælium : et derelinquite eum, ut percussus intereat.

11:16  Wherefore as Joab was besieging the city, he put Urias in the place where he knew the bravest men were.

11:16  And it came to pass, when Joab observed the city, that he assigned Uriah unto a place where he knew that valiant men were.

11:16  Jóab tedy obhlédl město a určil Urijášovi místo, o kterém věděl, že tam jsou vybraní válečníci.

11:16  Joáb tedy při obléhání města postavil Uriáše na místo, o kterém věděl, že tam jsou zvláště udatní bojovníci.

11:16  I stalo se, že když Jóab obléhal město, dal Urijáše na místo, o kterém věděl, že jsou tam bojovníci.

11:16  I stalo se, když oblehl Joáb město, že postavil Uriáše proti místu, kdež věděl, že jsou nejsilnější muži.

11:16  Igitur cum Joab obsideret urbem, posuit Uriam in loco ubi sciebat viros esse fortissimos.

11:17  And the men coming out of the city, fought against Joab, and there fell some of the people of the servants of David, and Urias the Hethite was killed also.

11:17  And the men of the city went out, and fought with Joab: and there fell some of the people of the servants of David; and Uriah the Hittite died also.

11:17  Vtom vytrhli mužové města a bojovali s Jóabem. Z lidu padlo několik Davidových služebníků, též Chetejec Urijáš našel smrt.

11:17  Když pak muži toho města vyrazili do boje proti Joábovi, někteří z Davidových vojáků padli. Jedním z mrtvých byl také Uriáš Chetejský.

11:17  Muži toho města vyrazili a bojovali s Jóabem a padli někteří z lidu, z Davidových otroků. Zemřel také Chetejec Urijáš.

11:17  A vyskočivše muži z města, bojovali proti Joábovi. I padli někteří z lidu, z služebníků Davidových, také i Uriáš Hetejský zabit.

11:17  Egressique viri de civitate, bellabant adversum Joab, et ceciderunt de populo servorum David, et mortuus est etiam Urias Hethæus.

11:18  Then Joab sent, and told David all things concerning the battle.

11:18  Then Joab sent and told David all the things concerning the war;

11:18  Jóab poslal Davidovi zprávu o všem, co se v té bitvě stalo.

11:18  Joáb pak Davidovi poslal zprávu o celém průběhu bitvy.

11:18  Jóab vzkázal oznámit Davidovi ⌈celou zprávu⌉ o bitvě.

11:18  Tedy poslav Joáb, oznámil Davidovi všecko, což se zběhlo v bitvě.

11:18  Misit itaque Joab, et nuntiavit David omnia verba prælii :

11:19  And he charged the messenger, saying: When thou hast told all the words of the battle to the king,

11:19  And charged the messenger, saying, When thou hast made an end of telling the matters of the war unto the king,

11:19  Poslovi přikázal: „Vypovíš králi všechno o té bitvě.

11:19  Poslovi dal tyto pokyny: „Až králi vypovíš celý průběh bitvy,

11:19  Přikázal poslovi: Až dopovíš králi ⌈celou zprávu⌉ o bitvě,

11:19  A přikázal tomu poslu, řka: Když vypravíš králi všecky věci, které se zběhly v bitvě,

11:19  præcepitque nuntio, dicens : Cum compleveris universos sermones belli ad regem,

11:20  If thou see him to be angry, and he shall say: Why did you approach so near to the wall to fight? knew you not that many darts are thrown from above off the wall?

11:20  And if so be that the king’s wrath arise, and he say unto thee, Wherefore approached ye so nigh unto the city when ye did fight? knew ye not that they would shoot from the wall?

11:20  On ti v návalu královského rozhořčení jistě vytkne: ‚Proč jste bojovali tak blízko města? Což jste nevěděli, že z hradeb střílejí?

11:20  možná to krále popudí k hněvu a řekne ti: ‚Proč jste v boji zašli tak blízko k městu – to nevíte, že se z hradeb střílí?

11:20  pokud vzplane králův hněv a řekne ti: Proč jste se přiblížili k městu, abyste bojovali? Což nevíte, že budou střílet z hradeb?

11:20  Při čemž jestliže se popudí prchlivost královská a řekne-liť: Proč jste přistoupili k městu, bojujíce? Zdaliž jste nevěděli, že házejí se zdi?

11:20  si eum videris indignari, et dixerit : Quare accessistis ad murum, ut præliaremini ? an ignorabatis quod multa desuper ex muro tela mittantur ?

11:21  Who killed Abimelech the son of Jerobaal? did not a woman cast a piece of a millstone upon him from the wall and slew him in Thebes? Why did you go near the wall? Thou shalt say: Thy servant Urias the Hethite is also slain.

11:21  Who smote Abimelech the son of Jerubbesheth? did not a woman cast a piece of a millstone upon him from the wall, that he died in Thebez? why went ye nigh the wall? then say thou, Thy servant Uriah the Hittite is dead also.

11:21  Kdo zabil Abímeleka, syna Jerúbešetova? Nebyla to žena, která na něho svrhla ze zdi mlýnský kámen, takže umřel v Tebesu? Proč jste se přibližovali k hradbám?‘ Pak řekneš: ‚Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev.‘“

11:21  Kdo zabil Abimelecha, syna Jerub-baalova? Copak nezemřel, když na něj ta žena v Tebecu shodila z hradeb mlýnský kámen? Proč jste šli tak blízko ke hradbám?!‘ A tehdy mu řekneš: ‚Také tvůj služebník Uriáš je mrtev.‘“

11:21  Kdo zabil Abímeleka, syna Jerúbešetova? Což to nebyla žena, která na něj svrhla mlýnský kámen z hradby, takže zemřel v Tebesu? Proč jste se přiblížili k hradbám? Tehdy řekneš: Zemřel také tvůj otrok Chetejec Urijáš.

11:21  Kdo zabil Abimelecha syna Jerobosetova? Zdali ne žena, svrhši na něj kus žernovu se zdi, tak že umřel v Tébes? Proč jste přistupovali ke zdi? tedy díš: Také služebník tvůj Uriáš Hetejský umřel.

11:21  Quis percussit Abimelech filium Jerobaal ? nonne mulier misit super eum fragmen molæ de muro, et interfecit eum in Thebes ? quare juxta murum accessistis ? dices : Etiam servus tuus Urias Hethæus occubuit.

11:22  So the messenger departed, and came and told David all that Joab had commanded him.

11:22  So the messenger went, and came and shewed David all that Joab had sent him for.

11:22  Posel šel, přišel k Davidovi a oznámil všechno, s čím ho Jóab poslal.

11:22  Posel tedy vyrazil, a když přišel k Davidovi, vylíčil mu vše, s čím ho Joáb poslal:

11:22  Posel tedy šel, až přišel a oznámil Davidovi všechno, co mu Jóab vzkázal.

11:22  A tak šel posel, a přišed, oznámil Davidovi všecko to, pročež ho byl poslal Joáb.

11:22  Abiit ergo nuntius, et venit, et narravit David omnia quæ ei præceperat Joab.

11:23  And the messenger said to David: The men prevailed against us, and they came out to us into the field: and we vigorously charged and pursued them even to the gate of the city.

11:23  And the messenger said unto David, Surely the men prevailed against us, and came out unto us into the field, and we were upon them even unto the entering of the gate.

11:23  Posel Davidovi řekl: „Ti muži byli v přesile a vytrhli proti nám do pole, ale my jsme na ně dotírali až do vrat brány.

11:23  „Nepřátelé podnikli protiútok, vyrazili za námi do pole, ale my jsme je zatlačili zpět až k bráně.

11:23  Posel řekl Davidovi: Ti muži ⌈nad námi vítězili⌉ a vytáhli proti nám do pole. ⌈Zahnali jsme je však⌉ až ke vstupu do brány.

11:23  A řekl posel ten Davidovi: Zmocnili se nás muži ti, a vytrhli proti nám do pole, a honili jsem je až k bráně.

11:23  Et dixit nuntius ad David : Prævaluerunt adversum nos viri, et egressi sunt ad nos in agrum : nos autem facto impetu persecuti eos sumus usque ad portam civitatis.

11:24  And the archers shot their arrows at thy servants from off the wall above: and some of the king's servants are slain, and thy servant Urias the Hethite is also dead.

11:24  And the shooters shot from off the wall upon thy servants; and some of the king’s servants be dead, and thy servant Uriah the Hittite is dead also.

11:24  Vtom začali z hradeb na tvé služebníky střílet lučištníci a usmrtili několik královských služebníků. Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev.“

11:24  Vtom začali z hradeb střílet lučištníci a několik královských služebníků zabili. Také tvůj služebník Uriáš je mrtev.“

11:24  Střelci ovšem stříleli na tvé otroky z hradeb a někteří z královských otroků zemřeli. Zemřel také tvůj otrok Chetejec Urijáš.

11:24  V tom stříleli střelci na služebníky tvé se zdi, a zbiti jsou někteří z služebníků králových, také i služebník tvůj Uriáš Hetejský zabit.

11:24  Et direxerunt jacula sagittarii ad servos tuos ex muro desuper, mortuique sunt de servis regis : quin etiam servus tuus Urias Hethæus mortuus est.

11:25  And David said to the messenger: Thus shalt thou say to Joab: Let not this thing discourage thee: for various is the event of war: and sometimes one, sometimes another is consumed by the sword: encourage thy warriors against the city, and exhort them that thou mayest overthrow it.

11:25  Then David said unto the messenger, Thus shalt thou say unto Joab, Let not this thing displease thee, for the sword devoureth one as well as another: make thy battle more strong against the city, and overthrow it: and encourage thou him.

11:25  David řekl poslovi: „Vyřiď Jóabovi: ‚Nepokládej to za nic zlého, vždyť meč požírá tak i onak. Zesil svůj boj proti městu a zboř je.‘ Posilni ho!“

11:25  David na to poslu odpověděl: „Vyřiď Joábovi: ‚Už se tím netrap. Meč si jednou vybere toho a jindy onoho. Zaútoč na město ještě silněji a zboř je.‘ Tak ho povzbuď.“

11:25  David řekl poslovi: Řekni Jóabovi toto: ⌈Nebuď kvůli tomu skleslý.⌉ Vždyť meč ⌈požírá hned toho, hned onoho.⌉ Zesil svůj boj proti městu a zboř ho. Takto ho posilni.

11:25  Tedy řekl David poslu: Tak pověz Joábovi: Nic tě to nerozpakuj, že tak i jinak sehlcuje meč. Ztuž boj svůj proti městu a zkaz je, a potěš drábů.

11:25  Et dixit David ad nuntium : Hæc dices Joab : Non te frangat ista res : varius enim eventus est belli, nunc hunc, et nunc illum consumit gladius : conforta bellatores tuos adversus urbem ut destruas eam, et exhortare eos.

11:26  And the wife of Urias heard that Urias her husband was dead, and she mourned for him.

11:26  And when the wife of Uriah heard that Uriah her husband was dead, she mourned for her husband.

11:26  Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manželem.

11:26  Když se Uriášova manželka dozvěděla, že její muž Uriáš je mrtev, oplakávala ho.

11:26  Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, oplakávala svého manžela.

11:26  Uslyševši pak manželka Uriášova, že umřel Uriáš muž její, plakala manžela svého.

11:26  Audivit autem uxor Uriæ quod mortuus esset Urias vir suus, et planxit eum.

11:27  And the mourning being over, David sent and brought her into his house, and she became his wife, and she bore him a son: and this thing which David had done, was displeasing to the Lord.

11:27  And when the mourning was past, David sent and fetched her to his house, and she became his wife, and bare him a son. But the thing that David had done displeased the Lord.

11:27  Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

11:27  Jakmile jí doba truchlení skončila, David pro ni poslal a nechal si ji přivést domů. Stala se jeho ženou a porodila mu syna. To, co David provedl, ale bylo v Hospodinových očích zlé.

11:27  Když ⌈pominuly smuteční obřady,⌉ David pro ni poslal a vzal ji do svého domu. Stala se jeho ženou a porodila mu syna. To, co David spáchal, ⌈však bylo v Hospodinových očích zlé.⌉

11:27  A když pominul pláč, poslav David, vzal ji do domu svého, a měl ji za manželku; i porodila mu syna. Ale nelíbilo se to Hospodinu, co učinil David.

11:27  Transacto autem luctu, misit David, et introduxit eam in domum suam, et facta est ei uxor, peperitque ei filium : et displicuit verbum hoc quod fecerat David, coram Domino.

Chapter 12

12:1  And the Lord sent Nathan to David: and when he was come to him, he said to him: There were two men in one city, the one rich, and the other poor.

12:1  And the Lord sent Nathan unto David. And he came unto him, and said unto him, There were two men in one city; the one rich, and the other poor.

12:1  Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák.

12:1  Hospodin za Davidem poslal Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom městě žili dva muži, jeden bohatý a jeden chudý.

12:1  Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Přišel k němu a řekl mu: V jednom městě byli dva muži; jeden bohatý a druhý chudý.

12:1  Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi. Kterýž přišed k němu, řekl jemu: Dva muži byli v městě jednom, jeden bohatý a druhý chudý.

12:1  Misit ergo Dominus Nathan ad David : qui cum venisset ad eum, dixit ei : Duo viri erant in civitate una, unus dives, et alter pauper.

12:2  The rich man had exceeding many sheep and oxen.

12:2  The rich man had exceeding many flocks and herds:

12:2  Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu.

12:2  Bohatý měl velikou spoustu ovcí a dobytka.

12:2  Bohatý měl velmi mnoho ovcí a skotu.

12:2  Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho,

12:2  Dives habebat oves et boves plurimos valde.

12:3  But the poor man had nothing at all but one little ewe lamb, which he had bought and nourished up, and which had grown up in his house together with his children, eating of his bread, and drinking of his cup, and sleeping in his bosom: and it was unto him as a daughter.

12:3  But the poor man had nothing, save one little ewe lamb, which he had bought and nourished up: and it grew up together with him, and with his children; it did eat of his own meat, and drank of his own cup, and lay in his bosom, and was unto him as a daughter.

12:3  Chudák neměl nic než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba a pila z jeho poháru, spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru.

12:3  Chudý neměl nic než jednu malou ovečku, kterou koupil a choval. Vyrůstala u něj s jeho dětmi, z jeho skrovného pokrmu jedla, z jeho poháru pila, v jeho klíně spala, jako by byla jeho dcerou.

12:3  Chudý neměl nic než jen jednu malou ovečku, kterou koupil. Živil ji, vyrůstala u něho spolu s jeho syny. Jídala jeho sousto chleba, pila z jeho poháru a spávala v jeho klíně. Měl ji jako dceru.

12:3  Chudý pak neměl nic, kromě jednu ovečku malou, kterouž byl koupil a choval, až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž. Chléb jeho jedla a z číše jeho pila, a v lůnu jeho spávala, a tak byla mu jako za dceru.

12:3  Pauper autem nihil habebat omnino, præter ovem unam parvulam quam emerat et nutrierat, et quæ creverat apud eum cum filiis ejus simul, de pane illius comedens, et de calice ejus bibens, et in sinu illius dormiens : eratque illi sicut filia.

12:4  And when a certain stranger was come to the rich man, he spared to take of his own sheep and oxen, to make a feast for that stranger, who was come to him, but took the poor man's ewe, and dressed it for the man that was come to him.

12:4  And there came a traveller unto the rich man, and he spared to take of his own flock and of his own herd, to dress for the wayfaring man that was come unto him; but took the poor man’s lamb, and dressed it for the man that was come to him.

12:4  Tu přišel k bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.“

12:4  Jednou k onomu boháči přišel pocestný. Jemu ale bylo líto vzít a připravit pro hosta jednu ze svých ovcí nebo dobytka, a tak vzal ovečku onoho chudáka a tu tomu příchozímu připravil.“

12:4  Nějaký pocestný přišel k bohatému muži, ale tomu bylo líto vzít ze svých ovcí či ze svého skotu a připravit poutníkovi, který k němu přišel. Tak vzal ovečku chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.

12:4  Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku, líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volů svých, což by připravil pocestnému, kterýž k němu přišel, ale vzav ovečku toho chudého člověka, připravil ji muži, kterýž byl přišel k němu.

12:4  Cum autem peregrinus quidam venisset ad divitem, parcens ille sumere de ovibus et de bobus suis, ut exhiberet convivium peregrino illi qui venerat ad se, tulit ovem viri pauperis, et præparavit cibos homini qui venerat ad se.

12:5  And David's anger being exceedingly kindled against that man, he said to Nathan: As the Lord liveth, the man that hath done this is a child of death.

12:5  And David’s anger was greatly kindled against the man; and he said to Nathan, As the Lord liveth, the man that hath done this thing shall surely die:

12:5  David vzplanul proti tomu muži náramným hněvem. Řekl Nátanovi: „Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti!

12:5  David se na toho muže hrozně rozhněval. „Jakože je živ Hospodin,“ řekl Nátanovi, „muž, který to spáchal, musí zemřít!

12:5  David proti tomu muži velice ⌈vzplál hněvem⌉ a řekl Nátanovi: Jakože živ je Hospodin, muž, který to spáchal, je ⌈synem smrti.⌉

12:5  Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl Nátanovi: Živť jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to učinil.

12:5  Iratus autem indignatione David adversus hominem illum nimis, dixit ad Nathan : Vivit Dominus, quoniam filius mortis est vir qui fecit hoc.

12:6  He shall restore the ewe fourfold, because he did this thing, and had no pity.

12:6  And he shall restore the lamb fourfold, because he did this thing, and because he had no pity.

12:6  A tu ovečku nahradí čtyřnásobně zato, že něco takového spáchal a neměl soucitu.“

12:6  A tu ovečku zaplatí čtyřnásobně – za to, že provedl takovou věc a neměl slitování.“

12:6  A tu ovečku nahradí čtyřnásobně za to, že toto spáchal, a protože neměl soucit.

12:6  Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně, proto že učinil věc tu, a nelitoval ho.

12:6  Ovem reddet in quadruplum, eo quod fecerit verbum istud, et non pepercerit.

12:7  And Nathan said to David: Thou art the man. Thus saith the Lord the God of Israel: I anointed thee king over Israel, and I delivered thee from the hand of Saul,

12:7  And Nathan said to David, Thou art the man. Thus saith the Lord God of Israel, I anointed thee king over Israel, and I delivered thee out of the hand of Saul;

12:7  Nátan Davidovi odvětil: „Ten muž jsi ty! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou.

12:7  „Ten muž jsi ty!“ řekl Nátan Davidovi. „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulových rukou.

12:7  Nátan Davidovi řekl: Ty jsi ten muž! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem. Já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky.

12:7  I řekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem tě pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy.

12:7  Dixit autem Nathan ad David : Tu es ille vir. Hæc dicit Dominus Deus Israël : Ego unxi te in regem super Israël, et ego erui te de manu Saul,

12:8  And gave thee thy master's house and thy master's wives into thy bosom, and gave thee the house of Israel and Juda: and if these things be little, I shall add far greater things unto thee.

12:8  And I gave thee thy master’s house, and thy master’s wives into thy bosom, and gave thee the house of Israel and of Judah; and if that had been too little, I would moreover have given unto thee such and such things.

12:8  Dal jsem ti dům tvého pána a do tvé náruče ženy tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc.

12:8  Dal jsem ti dům tvého pána. I ženy svého pána jsi dostal do klína. Dal jsem ti dům Izraele a Judy. A kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti ještě mnohem víc!

12:8  Dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána do tvého klína. Dal jsem ti dům izraelský a judský. A kdyby to bylo málo, přidal bych ti to či ono.

12:8  A dal jsem tobě dům pána tvého, i ženy pána tvého v lůno tvé, dalť jsem také dům Izraelský a Judský, a bylo-liť by to málo, byl bych přidal mnohem více.

12:8  et dedi tibi domum domini tui, et uxores domini tui in sinu tuo, dedique tibi domum Israël et Juda : et si parva sunt ista, adjiciam tibi multo majora.

12:9  Why therefore hast thou despised the word of the Lord, to do evil in my sight? Thou hast killed Urias the Hethite with the sword, and hast taken his wife to be thy wife, and hast slain him with the sword of the children of Ammon.

12:9  Wherefore hast thou despised the commandment of the Lord, to do evil in his sight? thou hast killed Uriah the Hittite with the sword, and hast taken his wife to be thy wife, and hast slain him with the sword of the children of Ammon.

12:9  Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zavraždils ho mečem Amónovců.

12:9  Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem? Provedl jsi, co je v jeho očích zlé. Uriáše Chetejského jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku. Zavraždil jsi ho mečem Amonců!

12:9  Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a spáchal jsi ⌈zlo v jeho očích?⌉ Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho manželku sis vzal za ženu; zabil jsi ho mečem synů Amónových.

12:9  Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo, čině to, což se nelíbí jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem, a manželku jeho pojals sobě za ženu, samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských.

12:9  Quare ergo contempsisti verbum Domini, ut faceres malum in conspectu meo ? Uriam Hethæum percussisti gladio, et uxorem illius accepisti in uxorem tibi, et interfecisti eum gladio filiorum Ammon.

12:10  Therefore the sword shall never depart from thy house, because thou hast despised me, and hast taken the wife of Urias the Hethite to be thy wife.

12:10  Now therefore the sword shall never depart from thine house; because thou hast despised me, and hast taken the wife of Uriah the Hittite to be thy wife.

12:10  Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou.

12:10  Proto, že jsi mnou pohrdl a vzal sis za ženu manželku Uriáše Chetejského, se od tvého domu od nynějška nikdy neodvrátí meč.

12:10  Nyní se meč navždy neodvrátí od tvého domu za to, že jsi mnou pohrdl a vzal sis manželku Chetejce Urijáše, aby byla tvou ženou.

12:10  Protož nyní neodejdeť meč z domu tvého až na věky, proto že jsi pohrdl mnou, a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského, aby byla žena tvá.

12:10  Quam ob rem non recedet gladius de domo tua usque in sempiternum, eo quod despexeris me, et tuleris uxorem Uriæ Hethæi ut esset uxor tua.

12:11  Thus saith the Lord: Behold, I will raise up evil against thee out of thy own house, and I will take thy wives before thy eyes and give them to thy neighbour, and he shall lie with thy wives in the sight of this sun.

12:11  Thus saith the Lord, Behold, I will raise up evil against thee out of thine own house, and I will take thy wives before thine eyes, and give them unto thy neighbour, and he shall lie with thy wives in the sight of this sun.

12:11  Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký; ten bude s tvými ženami spát za bílého dne.

12:11  Tak praví Hospodin: Hle, vzbudím proti tobě zlo z tvého vlastního domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému bližnímu, aby s nimi spal všem na očích.

12:11  Toto praví Hospodin: Hle, já dám povstat proti tobě zlu z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému bližnímu. Bude s tvými ženami spát ⌈za denního světla.⌉

12:11  Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti tobě zlé z domu tvého, a vezma ženy tvé před očima tvýma, dám je bližnímu tvému, kterýž spáti bude s ženami tvými, an na to každý hledí.

12:11  Itaque hæc dicit Dominus : Ecce ego suscitabo super te malum de domo tua, et tollam uxores tuas in oculis tuis, et dabo proximo tuo : et dormiet cum uxoribus tuis in oculis solis hujus.

12:12  For thou didst it secretly: but I will do this thing in the sight of all Israel, and in the sight of the sun.

12:12  For thou didst it secretly: but I will do this thing before all Israel, and before the sun.

12:12  A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne.“

12:12  Ty jsi to udělal tajně, ale já to udělám veřejně, před celým Izraelem!“

12:12  Ty jsi to sice spáchal tajně, já však to učiním před celým Izraelem a ⌈za denního světla.⌉

12:12  A ačkoli ty učinil jsi to tajně, já však učiním to zjevně přede vším Izraelem a všechněm známě.

12:12  Tu enim fecisti abscondite : ego autem faciam verbum istud in conspectu omnis Israël, et in conspectu solis.

12:13  And David said to Nathan: I have sinned against the Lord. And Nathan said to David: The Lord also hath taken away thy sin: thou shalt not die.

12:13  And David said unto Nathan, I have sinned against the Lord. And Nathan said unto David, The Lord also hath put away thy sin; thou shalt not die.

12:13  David Nátanovi řekl: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Nátan Davidovi pravil: „Týž Hospodin hřích s tebe sňal. Nezemřeš.

12:13  „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ řekl mu na to David. „Ano,“ odpověděl mu Nátan, „ale Hospodin z tebe tvůj hřích sňal. Nezemřeš.

12:13  David řekl Nátanovi: Zhřešil jsem proti Hospodinu. Nátan Davidovi odpověděl: Hospodin také odňal tvůj hřích, nezemřeš.

12:13  Tedy řekl David Nátanovi: Zhřešilť jsem Hospodinu. Zase řekl Nátan Davidovi: Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš.

12:13  Et dixit David ad Nathan : Peccavi Domino. Dixitque Nathan ad David : Dominus quoque transtulit peccatum tuum : non morieris.

12:14  Nevertheless, because thou hast given occasion to the enemies of the Lord to blaspheme, for this thing, the child that is born to thee, shall surely die.

12:14  Howbeit, because by this deed thou hast given great occasion to the enemies of the Lord to blaspheme, the child also that is born unto thee shall surely die.

12:14  Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby nepřátelé Hospodina znevažovali, syn, který se ti narodí, musí zemřít.“

12:14  Protože jsi ale tímto činem znevážil Hospodina, musí zemřít tvůj novorozený syn.“

12:14  Ovšem protože ⌈jsi touto věcí tolik znevážil Hospodina,⌉ syn, který se ti narodí, jistě zemře.

12:14  Ale však, poněvadž jsi tou věcí dal příčinu nepřátelům Hospodinovým, aby se rouhali, protož ten syn, kterýž se narodil tobě, jistotně umře.

12:14  Verumtamen quoniam blasphemare fecisti inimicos Domini, propter verbum hoc, filius qui natus est tibi, morte morietur.

12:15  And Nathan returned to his house. The Lord also struck the child which the wife of Urias had borne to David, and his life was despaired of.

12:15  And Nathan departed unto his house. And the Lord struck the child that Uriah’s wife bare unto David, and it was very sick.

12:15  Nátan pak odešel do svého domu. I zasáhl Hospodin dítě, které Davidovi porodila Urijášova žena, takže těžce onemocnělo.

12:15  A po těch slovech se Nátan vrátil domů. Hospodin pak postihl dítě, které Davidovi porodila Uriášova manželka, a to onemocnělo.

12:15  Pak Nátan odešel domů. Hospodin postihl dítě, které porodila Urijášova žena Davidovi, takže těžce onemocnělo.

12:15  Potom odšel Nátan do domu svého. V tom Hospodin ranil dítě, kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi, tak že pochybili o něm.

12:15  Et reversus est Nathan in domum suam. Percussit quoque Dominus parvulum quem pepererat uxor Uriæ David, et desperatus est.

12:16  And David besought the Lord for the child: and David kept a fast, and going in by himself lay upon the ground.

12:16  David therefore besought God for the child; and David fasted, and went in, and lay all night upon the earth.

12:16  David kvůli chlapci hledal Boha a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel přes noc na zemi.

12:16  David kvůli tomu chlapci hledal Boha. Držel půst a v noci ležel na holé zemi.

12:16  David ⌈hledal Boha kvůli tomu chlapci.⌉ Postil se, šel, ⌈ulehl a spal⌉ na zemi.

12:16  I modlil se David Bohu za to dítě a postil se, a všed, ležel přes noc na zemi.

12:16  Deprecatusque est David Dominum pro parvulo : et jejunavit David jejunio, et ingressus seorsum, jacuit super terram.

12:17  And the ancients of his house came, to make him rise from the ground: but he would not, neither did he eat meat with them.

12:17  And the elders of his house arose, and went to him, to raise him up from the earth: but he would not, neither did he eat bread with them.

12:17  Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, on však nechtěl, ba ani s nimi chléb nepojedl.

12:17  Stařešinové jeho domu se postavili okolo, aby ho přiměli vstát ze země, ale on nechtěl. Ani pokrm od nich nepřijal.

12:17  Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, ale nechtěl, ani s nimi nepojedl pokrm.

12:17  A ačkoli starší domu jeho přišli k němu, aby ho zdvihli z země, on však nechtěl, aniž s nimi co jedl.

12:17  Venerunt autem seniores domus ejus, cogentes eum ut surgeret de terra : qui noluit, nec comedit cum eis cibum.

12:18  And it came to pass on the seventh day that the child died: and the servants of David feared to tell him, that the child was dead. For they said: Behold when the child was yet alive, we spoke to him, and he would not hearken to our voice: how much more will he afflict himself if we tell him that the child is dead?

12:18  And it came to pass on the seventh day, that the child died. And the servants of David feared to tell him that the child was dead: for they said, Behold, while the child was yet alive, we spake unto him, and he would not hearken unto our voice: how will he then vex himself, if we tell him that the child is dead?

12:18  Sedmého dne dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: „Když dítě bylo ještě naživu, domlouvali jsme mu, ale neuposlechl nás. Jak bychom mu teď mohli říci: ‚Dítě zemřelo‘? Provedl by něco zlého.“

12:18  Po sedmi dnech pak dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu chlapcovu smrt báli oznámit. „Když ještě chlapec žil,“ říkali si, „domlouvali jsme mu, ale nechtěl nás poslechnout. Co až mu řekneme: ‚Dítě umřelo?‘ Mohl by provést něco hrozného!“

12:18  Sedmého dne se stalo, že dítě zemřelo. Davidovi otroci se báli mu oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: Když bylo dítě naživu, přemlouvali jsme ho, a neuposlechl nás. Jak bychom mu mohli říct, že dítě zemřelo? Mohl by učinit něco zlého.

12:18  Stalo se pak dne sedmého, že umřelo dítě. I nesměli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu, že by umřelo dítě; nebo pravili: Aj, když ještě bylo dítě živo, mluvili jsme jemu, a nechtěl slyšeti hlasu našeho, což pak když jemu díme: Umřelo dítě. Ovšem to tíže ponese.

12:18  Accidit autem die septima ut moreretur infans : timueruntque servi David nuntiare ei quod mortuus esset parvulus : dixerunt enim : Ecce cum parvulus adhuc viveret, loquebamur ad eum, et non audiebat vocem nostram : quanto magis si dixerimus : Mortuus est puer, se affliget ?

12:19  But when David saw his servants whispering, he understood that the child was dead: and he said to his servants: Is the child dead? They answered him He is dead.

12:19  But when David saw that his servants whispered, David perceived that the child was dead: therefore David said unto his servants, Is the child dead? And they said, He is dead.

12:19  Když David viděl, že si jeho služebníci šeptají, porozuměl, že dítě zemřelo. David se tedy svých služebníků zeptal: „Dítě zemřelo?“ Odvětili: „Zemřelo.“

12:19  David si ale všiml, že si jeho služebníci šeptají, a pochopil, že chlapec zemřel. „Dítě umřelo?“ zeptal se svých služebníků. „Ano, umřelo,“ odpověděli.

12:19  David však viděl, že jeho otroci si něco šeptali, a pochopil, že dítě zemřelo. Proto se David svých otroků zeptal: Dítě zemřelo? Odpověděli: Zemřelo.

12:19  Ale vida David, an služebníci jeho k sobě šepcí, srozuměl, že by umřelo dítě. I řekl David služebníkům svým: Co již umřelo dítě? Kteříž řekli: Umřelo.

12:19  Cum ergo David vidisset servos suos mussitantes, intellexit quod mortuus esset infantulus : dixitque ad servos suos : Num mortuus est puer ? Qui responderunt ei : Mortuus est.

12:20  Then David arose from the ground, and washed and anointed himself: and when he had changed his apparel, he went into the house of the Lord: and worshipped, and then he came into his own house, and he called for bread, and ate.

12:20  Then David arose from the earth, and washed, and anointed himself, and changed his apparel, and came into the house of the Lord, and worshipped: then he came to his own house; and when he required, they set bread before him, and he did eat.

12:20  A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl.

12:20  Nato David vstal ze země, a když se umyl, pomazal mastí a převlékl, šel se poklonit do Hospodinovy svatyně. Pak se vrátil domů, požádal o pokrm a pojedl.

12:20  Nato David vstal ze země, umyl se, pomazal se olejem a vyměnil si oděv. Šel do Hospodinova domu a poklonil se. Pak přišel domů, a když požádal, předložili mu pokrm a pojedl.

12:20  Tedy vstav David s země, umyl se a pomazal se, a změnil roucho své, a všed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrátiv se do domu svého, rozkázal sobě dáti jísti a jedl.

12:20  Surrexit ergo David de terra, et lotus unctusque est : cumque mutasset vestem, ingressus est domum Domini : et adoravit, et venit in domum suam, petivitque ut ponerent ei panem, et comedit.

12:21  And his servants said to him: What thing is this that thou hast done? thou didst fast and weep for the child, while it was alive, but when the child was dead, thou didst rise up, and eat bread.

12:21  Then said his servants unto him, What thing is this that thou hast done? thou didst fast and weep for the child, while it was alive; but when the child was dead, thou didst rise and eat bread.

12:21  Jeho služebníci mu pravili: „Jak můžeš takto jednat? Dokud dítě bylo naživu, postil ses a plakal. Jakmile dítě zemřelo, vstaneš a jíš chléb.“

12:21  „Co to děláš?“ řekli mu jeho služebníci. „Dokud chlapec žil, postil ses a plakal, ale jakmile zemřel, vstal jsi a dal ses do jídla!“

12:21  Jeho otroci se ho zeptali: ⌈Co má znamenat to, co⌉ jsi učinil? Když bylo dítě naživu, postil ses a plakal, a jakmile dítě zemře, vstaneš a pojíš pokrm.

12:21  Služebníci pak jeho řekli jemu: Co jsi to učinil? Pro dítě, když živo bylo, postils se a plakal, ale jakž dítě umřelo, vstal jsi a přijal jsi pokrm.

12:21  Dixerunt autem ei servi sui : Quis est sermo quem fecisti ? propter infantem, cum adhuc viveret, jejunasti et flebas : mortuo autem puero, surrexisti, et comedisti panem.

12:22  And he said: While the child was yet alive, I fasted and wept for him: for I said: Who knoweth whether the Lord may not give him to me, and the child may live?

12:22  And he said, While the child was yet alive, I fasted and wept: for I said, Who can tell whether God will be gracious to me, that the child may live?

12:22  Odvětil: „Dokud dítě ještě žilo, postil jsem se a plakal, neboť jsem si říkal: Kdoví, zda se Hospodin nade mnou neslituje a zda dítě nezůstane naživu.

12:22  „Dokud chlapec žil,“ odpověděl jim, „postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: ‚Kdo ví? Třeba se nade mnou Hospodin slituje a nechá ho naživu.‘

12:22  Odpověděl: Když bylo dítě naživu, postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: Kdo ví, snad se nade mnou Hospodin slituje a dítě bude žít.

12:22  Kterýžto řekl: Pokudž ještě dítě živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem řekl: Kdo ví? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo dítě.

12:22  Qui ait : Propter infantem, dum adhuc viveret, jejunavi et flevi : dicebam enim : Quis scit si forte donet eum mihi Dominus, et vivat infans ?

12:23  But now that he is dead, why should I fast? Shall I be able to bring him back any more? I shall go to him rather: but he shall not return to me.

12:23  But now he is dead, wherefore should I fast? can I bring him back again? I shall go to him, but he shall not return to me.

12:23  Teď zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je mohu ještě přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.“

12:23  Teď je mrtvý. Proč bych se měl postit? Copak ho mohu přivést zpět? Já půjdu za ním, ale on se ke mně nevrátí.“

12:23  Nyní zemřelo. Nač bych se měl postit? Což ho mohu zase přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.

12:23  Nyní pak, poněvadž umřelo, proč se mám postiti? Zdaliž budu moci zase je vzkřísiti? Jáť půjdu k němu, ale ono se nenavrátí ke mně.

12:23  Nunc autem quia mortuus est, quare jejunem ? numquid potero revocare eum amplius ? ego vadam magis ad eum : ille vero non revertetur ad me.

12:24  And David comforted Bethsabee his wife, and went in unto her, and slept with her: and she bore a son, and he called his name Solomon, and the Lord loved him.

12:24  And David comforted Bath–sheba his wife, and went in unto her, and lay with her: and she bare a son, and he called his name Solomon: and the Lord loved him.

12:24  Pak David potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a spal s ní. I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval

12:24  Potom David utěšoval svou manželku Batšebu; přišel k ní a miloval se s ní. Když pak porodila syna, dala mu jméno Šalomoun, Pokojný. Hospodin si ho zamiloval

12:24  David potěšil svou ženu Bat–šebu, vešel k ní a spal s ní. Porodila syna a pojmenoval ho Šalomoun. Hospodin si ho zamiloval

12:24  Potom David potěšiv Betsabé manželky své, všel k ní a spal s ní. I porodila syna, a nazval jméno jeho Šalamoun, a Hospodin miloval jej.

12:24  Et consolatus est David Bethsabee uxorem suam, ingressusque ad eam dormivit cum ea : quæ genuit filium, et vocavit nomen ejus Salomon : et Dominus dilexit eum.

12:25  And he sent by the hand of Nathan the prophet, and called his name, Amiable to the Lord, because the Lord loved him.

12:25  And he sent by the hand of Nathan the prophet; and he called his name Jedidiah, because of the Lord.

12:25  a ohlásil skrze proroka Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš (to je Hospodinův miláček) kvůli Hospodinu.

12:25  a skrze proroka Nátana sdělil, že pro Hospodina se bude jmenovat Jedidiáš, Miláček Hospodinův.

12:25  a vzkázal po proroku Nátanovi, aby ho pojmenoval Jedidjáš, kvůli Hospodinu.

12:25  Protož poslal byl Nátana proroka, a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina.

12:25  Misitque in manu Nathan prophetæ, et vocavit nomen ejus, Amabilis Domino, eo quod diligeret eum Dominus.

12:26  And Joab fought against Rabbath of the children of Ammon, and laid close siege to the royal city.

12:26  And Joab fought against Rabbah of the children of Ammon, and took the royal city.

12:26  Jóab bojoval proti Rabě Amónovců; dobýval královské město.

12:26  Joáb mezitím bojoval proti Rabě Amonců. Když to královské město téměř dobyl,

12:26  Jóab bojoval proti Rabě synů Amónových a královské město dobyl.

12:26  Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských, a vzal město královské.

12:26  Igitur pugnabat Joab contra Rabbath filiorum Ammon, et expugnabat urbem regiam.

12:27  And Joab sent messengers to David, saying: I have fought against Rabbath, and the city of waters is about to be taken.

12:27  And Joab sent messengers to David, and said, I have fought against Rabbah, and have taken the city of waters.

12:27  I poslal Jóab posly k Davidovi s hlášením: „Bojoval jsem proti Rabě a dobyl jsem Město vod.

12:27  vyslal k Davidovi posly se vzkazem: „Zaútočil jsem na Rabu a dobyl jsem městský zdroj vody.

12:27  Jóab poslal k Davidovi posly se slovy: Bojoval jsem proti Rabě a již jsem dobyl ⌈Vodní město.⌉

12:27  A poslav posly k Davidovi, řekl: Dobýval jsem Rabba a vzal jsem město vod.

12:27  Misitque Joab nuntios ad David, dicens : Dimicavi adversum Rabbath, et capienda est Urbs aquarum.

12:28  Now therefore gather thou the rest of the people together, and besiege the city and take it: lest when the city shall be wasted by me, the victory be ascribed to my name.

12:28  Now therefore gather the rest of the people together, and encamp against the city, and take it: lest I take the city, and it be called after my name.

12:28  Nyní tedy seber zbytek lidu a polož se proti tomu městu a dobuď je, abych nedobyl to město já, aby nad ním nebylo provoláváno mé jméno.“

12:28  Vezmi tedy zbytek vojska, oblehni město a dobuď je, abych je nedobyl já a vítězství nebylo připisováno mně.“

12:28  Nyní shromáždi zbytek lidu, utáboř se proti městu a dobuď ho. Jinak dobudu město já a bude nazváno mým jménem.

12:28  Protož nyní sebera ostatek lidu, polož se proti městu a vezmi je, abych já nevzal města toho, a bylo by mně připisováno vítězství nad ním.

12:28  Nunc igitur congrega reliquam partem populi, et obside civitatem, et cape eam : ne cum a me vastata fuerit urbs, nomini meo ascribatur victoria.

12:29  Then David gathered all the people together, and went out against Rabbath: and after fighting, he took it.

12:29  And David gathered all the people together, and went to Rabbah, and fought against it, and took it.

12:29  David sebral všechen lid, táhl do Raby, bojoval proti ní a dobyl ji.

12:29  David tedy vzal všechno zbývající vojsko a vytáhl proti Rabě. Zaútočil na ni a dobyl ji.

12:29  David shromáždil všechen lid a vytáhl k Rabě. Bojoval proti ní a dobyl ji.

12:29  Tedy sebrav David všecken lid, vytáhl proti Rabba, kteréhož dobýval a vzal je.

12:29  Congregavit itaque David omnem populum, et profectus est adversum Rabbath : cumque dimicasset, cepit eam.

12:30  And he took the crown of their king from his head, the weight of which was a talent of gold, set with most precious stones, and it was put upon David's head, and the spoils of the city which were very great he carried away.

12:30  And he took their king’s crown from off his head, the weight whereof was a talent of gold with the precious stones: and it was set on David’s head. And he brought forth the spoil of the city in great abundance.

12:30  Sňal z hlavy jejich Krále korunu, jejíž zlato s drahokamem vážilo talent. Bývala pak na hlavě Davidově. Z města odvezl též velké množství kořisti.

12:30  Potom sňal z Molochovy hlavy korunu vážící talent zlata. Měla na sobě drahokam, který pak David nosíval na hlavě. Vyvezl z města také veliké množství kořisti.

12:30  Korunu ⌈jejich krále⌉ vzal z jeho hlavy -- vážila talent zlata a byl na ní drahokam -- a spočinula na Davidově hlavě. Vynesl z města velmi mnoho kořisti.

12:30  A sňal korunu krále jejich s hlavy jeho, kteráž vážila centnéř zlata, a bylo v ní kamení drahé, a vstavena byla na hlavu Davidovu. Vyvezl též kořisti města velmi veliké.

12:30  Et tulit diadema regis eorum de capite ejus, pondo auri talentum, habens gemmas pretiosissimas : et impositum est super caput David. Sed et prædam civitatis asportavit multam valde :

12:31  And bringing forth the people thereof he sawed them, and drove over them chariots armed with iron: and divided them with knives, and made them pass through brickkilns: so did he to all the cities of the children of Ammon: and David returned, with all the army to Jerusalem.

12:31  And he brought forth the people that were therein, and put them under saws, and under harrows of iron, and under axes of iron, and made them pass through the brickkiln: and thus did he unto all the cities of the children of Ammon. So David and all the people returned unto Jerusalem.

12:31  Lid, který byl v něm, odvedl a postavil k pilám, železným špičákům a železným sekyrám a převedl je do cihelny. Tak naložil se všemi městy Amónovců. Pak se David i všechen lid vrátili do Jeruzaléma.

12:31  Jeho obyvatele odvedl a dal k pile, k železným dlátům a sekyrám; některé poslal do cihelny. Tak naložil se všemi městy Amonců. Potom se David se vším vojskem vrátil do Jeruzaléma.

12:31  Lid, který byl v něm, vyvedl a ustanovil, aby pracovali s pilou, železnými špičáky a železnými sekyrami, a přivedl je do cihelny. Tak jednal se všemi městy synů Amónových. David a všechen lid se pak vrátil do Jeruzaléma.

12:31  Lid pak, kterýž v něm byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak činil všechněm městům Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma.

12:31  populum quoque ejus adducens serravit, et circumegit super eos ferrata carpenta : divisitque cultris, et traduxit in typo laterum : sic fecit universis civitatibus filiorum Ammon. Et reversus est David et omnis exercitus in Jerusalem.

Chapter 13

13:1  And it came to pass after this that Ammon the son of David loved the sister of Absalom the son of David, who was very beautiful, and her name was Thamar.

13:1  And it came to pass after this, that Absalom the son of David had a fair sister, whose name was Tamar; and Amnon the son of David loved her.

13:1  Potom se přihodilo toto: Davidův syn Abšalóm měl krásnou sestru jménem Támar. Do ní se zamiloval Davidův syn Amnón.

13:1  Uplynul nějaký čas. Davidův syn Abšalom měl krásnou sestru jménem Támar a jiný Davidův syn, Amnon, se do ní zamiloval.

13:1  Potom se stalo toto: Abšalóm, syn Davidův, měl krásnou sestru jménem Támar a Amnón, syn Davidův, se do ní zamiloval.

13:1  I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův.

13:1  Factum est autem post hæc ut Absalom filii David sororem speciosissimam, vocabulo Thamar, adamaret Amnon filius David,

13:2  And he was exceedingly fond of her, so that he fell sick for the love of her: for as she was a virgin, he thought it hard to do any thing dishonestly with her.

13:2  And Amnon was so vexed, that he fell sick for his sister Tamar; for she was a virgin; and Amnon thought it hard for him to do any thing to her.

13:2  Amnón se tak soužil, že až pro svou sestru Támaru onemocněl; byla to panna a Amnónovi připadalo nemožné něco si s ní začít.

13:2  Amnon se pro svou sestru Támar tak soužil, až z toho onemocněl. Byla to panna a jemu se zdálo nemožné něčeho u ní dosáhnout.

13:2  Amnónovi bylo tak úzko, že onemocněl kvůli své sestře Támar, protože byla pannou a Amnónovi připadalo nesnadné ⌈s ní něco mít.⌉

13:2  A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co učiniti.

13:2  et deperiret eam valde, ita ut propter amorem ejus ægrotaret : quia cum esset virgo, difficile ei videbatur ut quippiam inhoneste ageret cum ea.

13:3  Now Ammon had a friend, named Jonadab the son of Semmaa the brother of David, a very wise man:

13:3  But Amnon had a friend, whose name was Jonadab, the son of Shimeah David’s brother: and Jonadab was a very subtil man.

13:3  Amnón však měl přítele jménem Jónadaba, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi protřelý.

13:3  Amnon měl jednoho přítele jménem Jonadab. Tento Jonadab, syn Davidova bratra Šimey, byl velmi chytrý člověk.

13:3  Amnón měl přítele jménem Jónadab, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi chytrý.

13:3  Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.

13:3  Erat autem Amnon amicus nomine Jonadab, filius Semmaa fratris David, vir prudens valde.

13:4  And he said to him: Why dost thou grow so lean from day to day, O son of the king? why dost thou not tell me the reason of it? And Ammon said to him: I am in love with Thamar the sister of my brother Absalom.

13:4  And he said unto him, Why art thou, being the king’s son, lean from day to day? wilt thou not tell me? And Amnon said unto him, I love Tamar, my brother Absalom’s sister.

13:4  Ten se ho zeptal: „Proč tak den ode dne chřadneš, královský synu? Nepovíš mi to?“ Amnón mu odvětil: „Miluji Támaru, sestru svého bratra Abšalóma.“

13:4  „Co že tak den za dnem chřadneš, královský synu? Nesvěříš se mi?“ vyptával se ho. „Miluji Támar, sestru mého bratra Abšaloma,“ prozradil mu Amnon.

13:4  Ten se ho zeptal: Proč ty, královský syn, jsi ráno co ráno tak sklíčený? Pověz mi to! Amnón mu odpověděl: Zamiloval jsem se do Támary, sestry svého bratra Abšalóma.

13:4  I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji.

13:4  Qui dixit ad eum : Quare sic attenuaris macie, fili regis, per singulos dies ? cur non indicas mihi ? Dixitque ei Amnon : Thamar sororem fratris mei Absalom amo.

13:5  And Jonadab said to him: Lie down upon thy bed, and feign thyself sick: and when thy father shall come to visit thee, say to him: Let my sister Thamar, I pray thee, come to me, to give me to eat, and to make me a mess, that I may eat it at her hand.

13:5  And Jonadab said unto him, Lay thee down on thy bed, and make thyself sick: and when thy father cometh to see thee, say unto him, I pray thee, let my sister Tamar come, and give me meat, and dress the meat in my sight, that I may see it, and eat it at her hand.

13:5  Jónadab mu poradil: „Ulehni na lůžko a předstírej nemoc. Tvůj otec se na tebe přijde podívat a ty mu řekneš: ‚Nechť přijde prosím má sestra Támar a posilní mě jídlem. Ale ať dělá ten posilující pokrm před mýma očima, abych se mohl dívat a jíst z jejích rukou.‘“

13:5  „Ulehni na lůžko a dělej, že jsi nemocný,“ poradil mu Jonadab. „Až se na tebe přijde podívat otec, řekneš mu: Kdyby tak mohla přijít má sestra Támar a nakrmila mě. Připravila by jídlo tady u mě, abych se díval, a pak by mě krmila.“

13:5  Jónadab mu řekl: Lehni si na postel a dělej, že jsi nemocný. Až se tvůj otec na tebe přijde podívat, řekni mu: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a dá mi pojíst pokrm. Ať dělá jídlo přede mnou, abych se mohl dívat. ⌈Od ní⌉ pojím.

13:5  Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její.

13:5  Cui respondit Jonadab : Cuba super lectum tuum, et languorem simula : cumque venerit pater tuus ut visitet te, dic ei : Veniat, oro, Thamar soror mea, ut det mihi cibum, et faciat pulmentum, ut comedam de manu ejus.

13:6  So Ammon lay down, and made as if he were sick: and when the king came to visit him, Ammon said to the king: I pray thee let my sister Thamar come, and make in my sight two little messes, that I may eat at her hand.

13:6  So Amnon lay down, and made himself sick: and when the king was come to see him, Amnon said unto the king, I pray thee, let Tamar my sister come, and make me a couple of cakes in my sight, that I may eat at her hand.

13:6  Amnón tedy ulehl a předstíral nemoc. Král se na něho přišel podívat. Amnón králi řekl: „Nechť přijde prosím má sestra Támar a udělá před mýma očima dvě srdíčka, abych se z její ruky posilnil.“

13:6  Amnon si tedy lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj přišel podívat král, Amnon mu řekl: „Kdyby tak mohla přijít má sestra Támar, připravit mi tu pár srdíček a nakrmit mě.“

13:6  Amnón si lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnón králi řekl: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a udělá přede mnou dva koláčky. Od ní pojím.

13:6  A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její.

13:6  Accubuit itaque Amnon, et quasi ægrotare cœpit : cumque venisset rex ad visitandum eum, ait Amnon ad regem : Veniat, obsecro, Thamar soror mea, ut faciat in oculis meis duas sorbitiunculas, et cibum capiam de manu ejus.

13:7  Then David sent home to Thamar, saying: Come to the house of thy brother Ammon, and make him a mess.

13:7  Then David sent home to Tamar, saying, Go now to thy brother Amnon’s house, and dress him meat.

13:7  David poslal k Támaře do domu vzkaz: „Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu posilující pokrm.“

13:7  David poslal k Támar domů vzkaz: „Zajdi prosím do domu svého bratra Amnona a připrav mu jídlo.“

13:7  David vzkázal Támaře do domu: Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu jídlo.

13:7  Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku.

13:7  Misit ergo David ad Thamar domum, dicens : Veni in domum Amnon fratris tui, et fac ei pulmentum.

13:8  And Thamar came to the house of Ammon her brother: but he was laid down: and she took meal and tempered it: and dissolving it in his sight she made little messes.

13:8  So Tamar went to her brother Amnon’s house; and he was laid down. And she took flour, and kneaded it, and made cakes in his sight, and did bake the cakes.

13:8  Támar tedy šla do domu svého bratra Amnóna. On ležel. Vzala těsto, uhnětla je a před jeho očima udělala srdíčka a připravila je.

13:8  Támar tedy šla do domu svého bratra Amnona. Zatímco ležel a díval se, vzala těsto, uhnětla z něj srdíčka a upekla je.

13:8  Támar šla do domu svého bratra Amnóna a on ležel. Vzala těsto, uhnětla, udělala před ním koláčky a upekla je.

13:8  I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji.

13:8  Venitque Thamar in domum Amnon fratris sui : ille autem jacebat. Quæ tollens farinam commiscuit, et liquefaciens, in oculis ejus coxit sorbitiunculas.

13:9  And taking what she had boiled, she poured it out, and set it before him, but he would not eat: and Ammon said: Put out all persons from me. And when they had put all persons out,

13:9  And she took a pan, and poured them out before him; but he refused to eat. And Amnon said, Have out all men from me. And they went out every man from him.

13:9  Pak vzala pánev a vyklopila je před něho, ale on odmítal jíst. Poručil: „Ať jdou všichni pryč!“ Všichni tedy šli pryč.

13:9  Potom mu je z pánve nabídla, ale Amnon odmítl jíst. „Ať jdou všichni pryč!“ zvolal. Když všichni odešli,

13:9  Pak vzala pánev a vyklopila před ním, ale on odmítl jíst. Amnón řekl: Ať ode mě všichni odejdou. Všichni od něj tedy odešli.

13:9  Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho všickni.

13:9  Tollensque quod coxerat, effudit, et posuit coram eo, et noluit comedere : dixitque Amnon : Ejicite universos a me. Cumque ejecissent omnes,

13:10  Ammon said to Thamar: Bring the mess into the chamber, that I may eat at thy hand. And Thamar took the little messes which she had made, and brought them in to her brother Ammon in the chamber.

13:10  And Amnon said unto Tamar, Bring the meat into the chamber, that I may eat of thine hand. And Tamar took the cakes which she had made, and brought them into the chamber to Amnon her brother.

13:10  Pak řekl Amnón Támaře: „Přines ten posilující pokrm do pokojíka a já se posilním z tvé ruky.“ Támar vzala srdíčka, která udělala, a přinesla je do pokojíka svému bratru Amnónovi.

13:10  požádal Támar: „Přines mi jídlo do ložnice a nakrm mě.“ Támar tedy vzala srdíčka, která připravila, a donesla je Amnonovi do ložnice.

13:10  Támaře Amnón řekl: Přines jídlo do pokoje, ať od tebe pojím. Támar vzala koláčky, které udělala, a přinesla je do pokoje svému bratru Amnónovi.

13:10  Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.)

13:10  dixit Amnon ad Thamar : Infer cibum in conclave, ut vescar de manu tua. Tulit ergo Thamar sorbitiunculas quas fecerat, et intulit ad Amnon fratrem suum in conclave.

13:11  And when she had presented him the meat, he took hold of her, and said: Come lie with me, my sister.

13:11  And when she had brought them unto him to eat, he took hold of her, and said unto her, Come lie with me, my sister.

13:11  Když k němu však přistoupila, aby mu dala jíst, uchopil ji a řekl jí: „Pojď, spi se mnou, má sestro!“

13:11  Když mu je podávala, aby se najedl, zmocnil se jí a začal ji přemlouvat: „Pojď, lehni si se mnou, sestřičko.“

13:11  Když se však k němu přiblížila, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Pojď ⌈se mnou spát,⌉ má sestro.

13:11  Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď, lež se mnou, sestro má.

13:11  Cumque obtulisset ei cibum, apprehendit eam, et ait : Veni, cuba mecum, soror mea.

13:12  She answered him: Do not so, my brother, do not force me: for no such thing must be done in Israel. Do not thou this folly.

13:12  And she answered him, Nay, my brother, do not force me; for no such thing ought to be done in Israel: do not thou this folly.

13:12  Odvětila mu: „Ne, můj bratře, neponižuj mne! To se v Izraeli přece nedělá! Nedopouštěj se té hanebnosti!

13:12  „Bratře, to ne!“ vykřikla. „Nesmíš mě zneuctít! To se přece v Izraeli nedělá! Neprováděj takovou hanebnost!

13:12  Odpověděla mu: Ne, můj bratře, neznásilňuj mě. Vždyť to se v Izraeli nedělá. Nepáchej takovou hanebnost.

13:12  Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této.

13:12  Quæ respondit ei : Noli frater mi, noli opprimere me : neque enim hoc fas est in Israël : noli facere stultitiam hanc.

13:13  For I shall not be able to bear my shame, and thou shalt be as one of the fools in Israel: but rather speak to the king, and he will not deny me to thee.

13:13  And I, whither shall I cause my shame to go? and as for thee, thou shalt be as one of the fools in Israel. Now therefore, I pray thee, speak unto the king; for he will not withhold me from thee.

13:13  Kam bych se poděla se svou potupou? A ty budeš v Izraeli jako nějaký hanebný bloud. Promluv nyní s králem, on mě tobě neodepře.“

13:13  Co pak bude se mnou? Kam se poděju se svou hanbou? A co ty? Byl bys v Izraeli jako nějaký hanebník. Prosím, promluv raději s králem – tobě mě jistě neodepře!“

13:13  Co se mě týče, ⌈kam přinesu svou potupu?⌉ A ty budeš v Izraeli vypadat jako nějaký hanebník. Promluv, prosím, nyní s králem, on mě tobě neodepře.

13:13  Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo neodepřeť mne tobě.

13:13  Ego enim ferre non potero opprobrium meum, et tu eris quasi unus de insipientibus in Israël : quin potius loquere ad regem, et non negabit me tibi.

13:14  But he would not hearken to her prayers, but being stronger overpowered her and lay with her.

13:14  Howbeit he would not hearken unto her voice: but, being stronger than she, forced her, and lay with her.

13:14  On však na to nedal a neposlechl; zmocnil se jí, ponížil ji a spal s ní.

13:14  On však nedbal, neslyšel. Přemohl ji a znásilnil. Jakmile se s ní ale vyspal,

13:14  On ji ale nechtěl uposlechnout, přemohl ji, znásilnil ji a spal s ní.

13:14  Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, učinil jí násilí a ležel s ní.

13:14  Noluit autem acquiescere precibus ejus, sed prævalens viribus oppressit eam, et cubavit cum ea.

13:15  Then Ammon hated her with an exceeding great hatred: so that the hatred wherewith he hated her was greater than the love with which he had loved her before. And Ammon said to her: Arise, and get thee gone.

13:15  Then Amnon hated her exceedingly; so that the hatred wherewith he hated her was greater than the love wherewith he had loved her. And Amnon said unto her, Arise, be gone.

13:15  Pak ji však Amnón začal převelice nenávidět. Nenávist, kterou k ní pociťoval, byla větší než láska, kterou ji miloval. Amnón jí poručil: „Ihned odejdi!“

13:15  začal ji nenávidět. Nenávist, kterou k ní cítil, byla ještě větší než láska, kterou ji předtím miloval. „Vstaň! Jdi pryč!“ přikázal jí.

13:15  Nato ⌈ji Amnón začal nenávidět velmi velkou nenávistí.⌉ Ano, nenávist, kterou ji nenáviděl, byla větší nežli láska, kterou ji miloval. Amnón jí řekl: ⌈Vstaň a odejdi.⌉

13:15  Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč.

13:15  Et exosam eam habuit Amnon odio magno nimis : ita ut majus esset odium quo oderat eam, amore quo ante dilexerat. Dixitque ei Amnon : Surge, et vade.

13:16  She answered him: The evil which now thou dost against me, in driving me away, is greater than that which thou didst before. And he would not hearken to her:

13:16  And she said unto him, There is no cause: this evil in sending me away is greater than the other that thou didst unto me. But he would not hearken unto her.

13:16  Řekla mu: „Nemám proč. To, že mě vyháníš, je mnohem větší zlo než předešlé, jehož ses na mně dopustil.“ Ale on ji nechtěl slyšet.

13:16  „To ne,“ prosila ho. „Vyhnat mě by byla ještě větší špatnost, než co jsi mi už udělal!“ On však nedbal, neslyšel.

13:16  Ona mu řekla: Ne, ⌈můj bratře.⌉ Kdybys mě propustil, bylo by to větší zlo nežli to první, které jsi vůči mně spáchal. On ji však nechtěl poslouchat.

13:16  Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti.

13:16  Quæ respondit ei : Majus est hoc malum quod nunc agis adversum me, quam quod ante fecisti, expellens me. Et noluit audire eam :

13:17  But calling the servants that ministered to him, he said: Thrust this woman out from me: and shut the door after her.

13:17  Then he called his servant that ministered unto him, and said, Put now this woman out from me, and bolt the door after her.

13:17  Zavolal mládence, který mu posluhoval, a poručil: „Ať ji hned ode mne vyvedou! A zavři za ní dveře.“

13:17  Zavolal svého sluhu a přikázal: „Tuhle ať odsud vyvedou. A zamkni za ní!“

13:17  Zavolal služebníka, který mu sloužil, a řekl: Pošlete tuhle pryč ode mě a zavři za ní dveře na závoru.

13:17  Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní.

13:17  sed vocato puero qui ministrabat ei, dixit : Ejice hanc a me foras, et claude ostium post eam.

13:18  And she was clothed with a long robe: for the king's daughters that were virgins, used such kind of garments. Then his servant thrust her out: and shut the door after her.

13:18  And she had a garment of divers colours upon her: for with such robes were the king’s daughters that were virgins apparelled. Then his servant brought her out, and bolted the door after her.

13:18  Měla na sobě pestře tkanou suknici; takové řízy totiž oblékaly královské dcery panny. Jeho sluha ji tedy vyvedl a zavřel za ní dveře.

13:18  Sluha ji tedy vyvedl ven a zamkl za ní dveře. Měla na sobě zdobenou suknici; takové šaty totiž nosívaly královy panenské dcery.

13:18  Měla na sobě ⌈dlouhé roucho s rukávy,⌉ neboť taková roucha oblékaly královské dcery panny. Když ji jeho služebník vyvedl ven a zavřel za ní dveře na závoru,

13:18  (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní.

13:18  Quæ induta erat talari tunica : hujuscemodi enim filiæ regis virgines vestibus utebantur. Ejecit itaque eam minister illius foras : clausitque fores post eam.

13:19  And she put ashes on her head, and rent her long robe and laid her hands upon her head, and went on crying.

13:19  And Tamar put ashes on her head, and rent her garment of divers colours that was on her, and laid her hand on her head, and went on crying.

13:19  Támar si posypala hlavu prachem a roztrhla pestře tkanou suknici, kterou měla na sobě, položila si ruku na hlavu a odcházela s úpěnlivým nářkem.

13:19  Támar si posypala hlavu popelem a tu zdobenou suknici na sobě roztrhla. Zakryla si tvář rukama a plakala, kudy chodila.

13:19  Támar si dala popel na hlavu, roztrhla dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ruku na hlavu, šla a stále naříkala.

13:19  Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním.

13:19  Quæ aspergens cinerem capiti suo, scissa talari tunica, impositisque manibus super caput suum, ibat ingrediens, et clamans.

13:20  And Absalom her brother said to her: Hath thy brother Ammon lain with thee? but now, sister, hold thy peace, he is thy brother: and afflict not thy heart for this thing. So Thamar remained pining away in the house of Absalom her brother.

13:20  And Absalom her brother said unto her, Hath Amnon thy brother been with thee? but hold now thy peace, my sister: he is thy brother; regard not this thing. So Tamar remained desolate in her brother Absalom’s house.

13:20  Její bratr Abšalóm se jí zeptal: „Nebyl s tebou tvůj bratříček Amnón? Ale teď, má sestro, mlč. Je to tvůj bratr, nepřipouštěj si to k srdci.“ Zneuctěná Támar se usídlila v domě svého bratra Abšalóma.

13:20  „Že s tebou byl ten tvůj bratr Amnon?“ řekl jí Abšalom, její bratr. „Zatím o tom ale musíš mlčet, má sestro – vždyť je to tvůj bratr. Neber si to tak.“ Támar pak zůstala opuštěná v domě svého bratra Abšaloma.

13:20  Její bratr Abšalóm se jí zeptal: Cožpak s tebou nebyl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. ⌈Neber si to tak.⌉ Támar pak bydlela opuštěná v domě svého bratra Abšalóma.

13:20  I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého.

13:20  Dixit autem ei Absalom frater suus : Numquid Amnon frater tuus concubuit tecum ? sed nunc soror, tace : frater tuus est : neque affligas cor tuum pro hac re. Mansit itaque Thamar contabescens in domo Absalom fratris sui.

13:21  And when king David heard of these things he was exceedingly grieved: and he would not afflict the spirit of his son Ammon, for he loved him, because he was his firstborn.

13:21  But when king David heard of all these things, he was very wroth.

13:21  Když král David uslyšel o všech těchto věcech, velice vzplanul.

13:21  Když se o tom všem dozvěděl král David, velice se rozhněval.

13:21  Když se král David o všech těch věcech doslechl, velice se rozzlobil.

13:21  A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně.

13:21  Cum autem audisset rex David verba hæc, contristatus est valde : et noluit contristare spiritum Amnon filii sui, quoniam diligebat eum, quia primogenitus erat ei.

13:22  But Absalom spoke not to Ammon neither good nor evil: for Absalom hated Ammon because he had ravished his sister Thamar.

13:22  And Absalom spake unto his brother Amnon neither good nor bad: for Absalom hated Amnon, because he had forced his sister Tamar.

13:22  Abšalóm už nepromluvil s Amnónem ani v dobrém ani ve zlém. Abšalóm totiž Amnóna nenáviděl, protože ponížil jeho sestru Támaru.

13:22  Abšalom pak s Amnonem vůbec nemluvil – ani po dobrém, ani po zlém. Nenáviděl totiž Amnona za to, že zneuctil jeho sestru Támar.

13:22  Abšalóm ovšem s Amnónem ⌈nemluvil ani ve zlém ani v dobrém.⌉ Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru.

13:22  Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho.

13:22  Porro non est locutus Absalom ad Amnon nec malum nec bonum : oderat enim Absalom Amnon, eo quod violasset Thamar sororem suam.

13:23  And it came to pass after two years, that the sheep of Absalom were shorn in Baalhasor, which is near Ephraim: and Absalom invited all the king's sons:

13:23  And it came to pass after two full years, that Absalom had sheepshearers in Baal–hazor, which is beside Ephraim: and Absalom invited all the king’s sons.

13:23  Po dvou letech se přihodilo, že Abšalóm slavil stříž ovcí v Baal-chasóru, jenž je nedaleko Efrajimu. Abšalóm pozval všechny královské syny

13:23  Dva roky nato pořádal Abšalom v Baal-chacoru poblíž efraimské hranice slavnost stříhání ovcí, na kterou sezval všechny královské syny.

13:23  Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž ovcí v Baal–chasóru, který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny.

13:23  I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů královských.

13:23  Factum est autem post tempus biennii ut tonderentur oves Absalom in Baalhasor, quæ est juxta Ephraim : et vocavit Absalom omnes filios regis,

13:24  And he came to the king, and said to him: Behold thy servant's sheep are shorn. Let the king, I pray, with his servants come to his servant.

13:24  And Absalom came to the king, and said, Behold now, thy servant hath sheepshearers; let the king, I beseech thee, and his servants go with thy servant.

13:24  a předstoupil před krále s prosbou: „Hle, tvůj otrok slaví stříž. Nechť jde prosím král a jeho služebníci s tvým otrokem.“

13:24  Předtím přišel za králem se slovy: „Mám prosbu. Tvůj služebník slaví stříhání ovcí. Chtěl by se král se svou družinou připojit ke svému služebníku?“

13:24  Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem.

13:24  Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým.

13:24  venitque ad regem, et ait ad eum : Ecce tondentur oves servi tui : veniat, oro, rex cum servis suis ad servum suum.

13:25  And the king said to Absalom: Nay, my son, do not ask that we should all come, and be chargeable to thee. And when he pressed him, and he would not go, he blessed him.

13:25  And the king said to Absalom, Nay, my son, let us not all now go, lest we be chargeable unto thee. And he pressed him: howbeit he would not go, but blessed him.

13:25  Král však Abšalómovi odvětil: „Nikoli, můj synu. Všichni jít nemůžeme, nechceme ti být na obtíž.“ A ač na něho naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu.

13:25  „Raději ne, můj synu,“ odpověděl král Abšalomovi, „nemůžeme jít všichni. Byli bychom ti na obtíž.“ A ačkoli na něj naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu.

13:25  Král Abšalómovi odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil, nechtěl jít, ale požehnal mu.

13:25  I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu.

13:25  Dixitque rex ad Absalom : Noli fili mi, noli rogare ut veniamus omnes et gravemus te. Cum autem cogeret eum, et noluisset ire, benedixit ei.

13:26  And Absalom said: If thou wilt not come, at least let my brother Ammon, I beseech thee, come with us. And the king said to him: It is not necessary that he should go with thee.

13:26  Then said Absalom, If not, I pray thee, let my brother Amnon go with us. And the king said unto him, Why should he go with thee?

13:26  Abšalóm tedy řekl: „Nemohl by s námi jít můj bratr Amnón?“ Král se ho zeptal: „Proč má s tebou jit?“

13:26  „A nemohl by s námi jít alespoň můj bratr Amnon?“ zeptal se Abšalom. „Proč by s tebou chodil?“ řekl král.

13:26  Pak se Abšalóm ⌈zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi nemůže jít?⌉ Král mu řekl: Proč by měl jít s tebou?

13:26  Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel?

13:26  Et ait Absalom : Si non vis venire, veniat, obsecro, nobiscum saltem Amnon frater meus. Dixitque ad eum rex : Non est necesse ut vadat tecum.

13:27  But Absalom pressed him, so that he let Ammon and all the king's sons go with him. And Absalom made a feast as it were the feast of a king.

13:27  But Absalom pressed him, that he let Amnon and all the king’s sons go with him.

13:27  Ale když Abšalóm na něho naléhal, poslal s ním Amnóna i všechny královské syny.

13:27  Když ale na něj Abšalom naléhal, poslal s ním Amnona i všechny královské syny.

13:27  Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny.

13:27  A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské.

13:27  Coëgit itaque Absalom eum, et dimisit cum eo Amnon et universos filios regis. Feceratque Absalom convivium quasi convivium regis.

13:28  And Absalom had commanded his servants, saying: Take notice when Ammon shall be drunk with wine, and when I shall say to you: Strike him, and kill him, fear not: for it is I that command you: take courage, and be valiant men.

13:28  Now Absalom had commanded his servants, saying, Mark ye now when Amnon’s heart is merry with wine, and when I say unto you, Smite Amnon; then kill him, fear not: have not I commanded you? be courageous, and be valiant.

13:28  Abšalóm přikázal své družině: „Hleďte, až bude Amnón rozjařen vínem a až vám řeknu: ‚Bijte Amnóna!‘, usmrťte ho a nebojte se. Je to na můj příkaz. Buďte rozhodní a stateční!“

13:28  Abšalom přikázal svým mládencům: „Dávejte pozor. Až se Amnon po víně rozveselí, zavelím: ‚Na Amnona!‘ a vy ho zabijete. Nebojte se. Je to přece na můj rozkaz. Buďte silní a stateční!“

13:28  Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude ⌈Amnón v dobrém rozmaru⌉ z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna -- usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal já. Buďte silní a udatní.

13:28  Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile.

13:28  Præceperat autem Absalom pueris suis, dicens : Observate cum temulentus fuerit Amnon vino, et dixero vobis : Percutite eum, et interficite : nolite timere : ego enim sum qui præcipio vobis : roboramini, et estote viri fortes.

13:29  And the servants of Absalom did to Ammon as Absalom had commanded them. And all the king's sons arose and got up every man upon his mule, and fled.

13:29  And the servants of Absalom did unto Amnon as Absalom had commanded. Then all the king’s sons arose, and every man gat him up upon his mule, and fled.

13:29  Abšalómova družina naložila s Amnónem podle Abšalómova příkazu. Tu se všichni královští synové zvedli, vsedli na mezky a dali se na útěk.

13:29  Abšalomovi mládenci pak s Amnonem naložili, jak jim Abšalom přikázal. Všichni královi synové se hned zvedli, každý nasedl na svého mezka a dali se na útěk.

13:29  Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli každý na svého mezka a utekli.

13:29  I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli.

13:29  Fecerunt ergo pueri Absalom adversum Amnon sicut præceperat eis Absalom. Surgentesque omnes filii regis ascenderunt singuli mulas suas, et fugerunt.

13:30  And while they were yet in the way, a rumour came to David, saying: Absalom hath slain all the king's sons, and there is not one them left.

13:30  And it came to pass, while they were in the way, that tidings came to David, saying, Absalom hath slain all the king’s sons, and there is not one of them left.

13:30  Byli ještě na cestě, když Davidovi došla zpráva: „Abšalóm pobil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden.“

13:30  Ještě byli na cestě, když se Davidovi doneslo, že prý Abšalom povraždil všechny královské syny a že z nich nezůstal ani jeden.

13:30  Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden.

13:30  V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezůstalo.

13:30  Cumque adhuc pergerent in itinere, fama pervenit ad David, dicens : Percussit Absalom omnes filios regis, et non remansit ex eis saltem unus.

13:31  Then the king rose up, and rent his garments: and fell upon the ground, and all his servants, that stood about him, rent their garments.

13:31  Then the king arose, and tare his garments, and lay on the earth; and all his servants stood by with their clothes rent.

13:31  Král povstal, roztrhl svá roucha a vrhl se na zem. Všichni jeho služebníci stáli s roztrženými rouchy.

13:31  Tehdy král vstal, roztrhl svá roucha a vrhl se na zem. Všichni jeho služebníci stáli kolem, roucha roztržená.

13:31  Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými rouchy.

13:31  Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.

13:31  Surrexit itaque rex, et scidit vestimenta sua, et cecidit super terram : et omnes servi illius qui assistebant ei, sciderunt vestimenta sua.

13:32  But Jonadab the son of Semmaa David's brother answering, said: Let not my lord the king think that all the king's sons are slain: Ammon only is dead, for he was appointed by the mouth of Absalom from the day that he ravished his sister Thamar.

13:32  And Jonadab, the son of Shimeah David’s brother, answered and said, Let not my lord suppose that they have slain all the young men the king’s sons; for Amnon only is dead: for by the appointment of Absalom this hath been determined from the day that he forced his sister Tamar.

13:32  Tu se ozval Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: „Nechť se můj pán nedomnívá, že usmrtili všechny mládence, syny královské. Mrtev je pouze Amnón. Vždyť Abšalóm to měl v úmyslu ode dne, kdy ponížil jeho sestru Támaru.

13:32  Pak promluvil Jonadab, syn Davidova bratra Šimey: „Ať se můj pán a král nedomnívá, že byli zabiti všichni mladí královští synové. Zemřel jen Amnon! Abšalom byl k tomu odhodlán už ode dne, kdy byla zneuctěna jeho sestra Támar.

13:32  Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť ⌈Abšalóm byl rozhodnut⌉ ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru.

13:32  Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho.

13:32  Respondens autem Jonadab filius Semmaa fratris David, dixit : Ne æstimet dominus meus rex quod omnes pueri filii regis occisi sint : Amnon solus mortuus est, quoniam in ore Absalom erat positus ex die qua oppressit Thamar sororem ejus.

13:33  Now therefore let not my lord the king take this thing into his heart, saying: All the king's sons are slain: for Ammon only is dead.

13:33  Now therefore let not my lord the king take the thing to his heart, to think that all the king’s sons are dead: for Amnon only is dead.

13:33  Nyní však ať si král, můj pán, nepřipouští k srdci takovou věc, že všichni královští synové jsou mrtvi. Vždyť mrtev je pouze Amnón.“

13:33  Ať se můj pán a král vůbec neobává, že by snad zemřeli všichni královští synové. Vždyť zemřel jen Amnon!“

13:33  Tak ať si to můj pán a král ⌈tak nebere⌉ a neříká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón.

13:33  Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umřel.

13:33  Nunc ergo ne ponat dominus meus rex super cor suum verbum istud, dicens : Omnes filii regis occisi sunt : quoniam Amnon solus mortuus est.

13:34  But Absalom fled away: and the young man that kept the watch, lifted up his eyes and looked, and behold there came much people by a by-way on the side of the mountain.

13:34  But Absalom fled. And the young man that kept the watch lifted up his eyes, and looked, and, behold, there came much people by the way of the hill side behind him.

13:34  Abšalóm uprchl. Když se mládenec na hlídce rozhlížel, spatřil, jak vzadu po cestě po úbočí hory přichází mnoho lidí.

13:34  Abšalom mezitím uprchl. Když se mladík na stráži rozhlédl do dálky, spatřil, jak od západu z horského úbočí přichází množství lidí.

13:34  Abšalóm utekl. Když strážný služebník pozvedl oči, uviděl, že právě ⌈cestou za ním⌉ přichází po úbočí hory množství lidu.

13:34  Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami.

13:34  Fugit autem Absalom. Et elevavit puer speculator oculos suos, et aspexit : et ecce populus multus veniebat per iter devium ex latere montis.

13:35  And Jonadab said to the king: Behold the king's sons are come: as thy servant said, so it is.

13:35  And Jonadab said unto the king, Behold, the king’s sons come: as thy servant said, so it is.

13:35  I řekl Jónadab králi: „Hle, královští synové přicházejí. Jak tvůj služebník pověděl, tak tomu je.“

13:35  „Vidíš,“ řekl Jonadab králi, „to jdou královští synové! Stalo se, jak říkal tvůj služebník.“

13:35  Jónadab řekl králi: Pohleď, královští synové přicházejí. Jak řekl tvůj otrok, tak se stalo.

13:35  I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo.

13:35  Dixit autem Jonadab ad regem : Ecce filii regis adsunt : juxta verbum servi tui, sic factum est.

13:36  And when he made an end of speaking, the king's sons also appeared: and coming in they lifted up their voice, and wept: and the king also and all his servants wept very much.

13:36  And it came to pass, as soon as he had made an end of speaking, that, behold, the king’s sons came, and lifted up their voice and wept: and the king also and all his servants wept very sore.

13:36  Jen to dořekl, hned nato přišli královští synové a převelice usedavě plakali; také král a všichni jeho služebníci převelice plakali.

13:36  Sotva to dořekl, opravdu dorazili královští synové s hlasitým pláčem. Tehdy se i král a všichni jeho služebníci dali do velmi hlasitého pláče.

13:36  Když domluvil, královští synové právě přišli. ⌈Pozvedli svůj hlas a plakali.⌉ Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem.

13:36  A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým.

13:36  Cumque cessasset loqui, apparuerunt et filii regis : et intrantes levaverunt vocem suam, et fleverunt : sed et rex et omnes servi ejus fleverunt ploratu magno nimis.

13:37  But Absalom fled, and went to Tholomai the son of Ammiud the king of Gessur. And David mourned for his son every day.

13:37  But Absalom fled, and went to Talmai, the son of Ammihud, king of Geshur. And David mourned for his son every day.

13:37  Abšalóm uprchl a odešel k Talmajovi, synu Amíchúrovu, králi Gešúru. I truchlil David pro svého syna po všechny ty dny.

13:37  Abšalom zatím prchal. Zamířil ke gešurskému králi Talmajovi, synu Amihudovu. David pak svého syna dlouho oplakával.

13:37  Abšalóm utekl a šel k Talmajovi, synu Amíhudovu, gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil nad svým synem.

13:37  Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny.

13:37  Porro Absalom fugiens abiit ad Tholomai filium Ammiud regem Gessur. Luxit ergo David filium suum cunctis diebus.

13:38  And Absalom after he was fled, and come into Gessur, was there three years. And king David ceased to pursue after Absalom, because he was comforted concerning the death of Ammon.

13:38  So Absalom fled, and went to Geshur, and was there three years.

13:38  Abšalóm uprchl a odešel do Gešúru a byl tam tři roky.

13:38  Abšalom nalezl útočiště v Gešuru, kde zůstal tři roky.

13:38  Abšalóm utekl a šel do Gešúru. Zůstal tam tři roky.

13:38  Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři léta.

13:38  Absalom autem cum fugisset, et venisset in Gessur, fuit ibi tribus annis.

13:39  And the soul of king David longed to go forth unto Absalom: for he was comforted concerning Amnon, seeing he was dead.

13:39  Král David upustil od tažení proti Abšalómovi, neboť Amnónovu smrt oželel.

13:39  Když král David konečně Amnonovu smrt oželel, začalo se mu po Abšalomovi stýskat.

13:39  Pak král David ⌈zatoužil jít⌉ za Abšalómem, neboť ⌈došel útěchy nad⌉ ⌈Amnónovou smrtí.⌉

13:39  Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy.

13:39  Cessavitque rex David persequi Absalom, eo quod consolatus esset super Amnon interitu.

Chapter 14

14:1  And Joab the son of Sarvia, understanding that the king's heart was turned to Absalom,

14:1  Now Joab the son of Zeruiah perceived that the king’s heart was toward Absalom.

14:1  Jóab, syn Serújin, poznal, že král je Abšalómovi nakloněn.

14:1  Joáb, syn Ceruji, poznal, že král myslí na Abšaloma.

14:1  Když Jóab, syn Serújin, poznal, že ⌈králova mysl je obrácena k⌉ Abšalómovi,

14:1  Srozuměv pak Joáb syn Sarvie, že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi,

14:1  Intelligens autem Joab filius Sarviæ quod cor regis versum esset ad Absalom,

14:2  Sent to Thecua, and fetched from thence a wise woman: and said to her: Feign thyself to be a mourner, and put on mourning apparel, and be not anointed with oil, that thou mayest be as a woman that had a long time been mourning for one dead.

14:2  And Joab sent to Tekoah, and fetched thence a wise woman, and said unto her, I pray thee, feign thyself to be a mourner, and put on now mourning apparel, and anoint not thyself with oil, but be as a woman that had a long time mourned for the dead:

14:2  Poslal tedy Jóab do Tekóje pro moudrou ženu a řekl jí: „Předstírej smutek, oblékni si smuteční šaty a nemaž se olejem. Vydávej se za ženu, která již po mnoho dní drží smutek nad mrtvým.

14:2  Poslal proto do Tekoje a přivedl odtud jednu moudrou ženu, které řekl: „Budeš dělat, že máš smutek. Oblékni si smuteční šaty, nemaž se mastí a chovej se jako žena, která už dlouho truchlí nad mrtvým.

14:2  poslal do Tekóje a nechal odtamtud přivést moudrou ženu. Řekl jí: Dělej, že truchlíš. Obleč si smuteční šaty, nemaž se olejem a chovej se jako žena, která po mnoho dní truchlí nad mrtvým.

14:2  Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, řekl jí: Medle, udělej se, jako bys zámutek měla, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým.

14:2  misit Thecuam, et tulit inde mulierem sapientem : dixitque ad eam : Lugere te simula, et induere veste lugubri, et ne ungaris oleo, ut sis quasi mulier jam plurimo tempore lugens mortuum :

14:3  And thou shalt go in to the king, and shalt speak to him in this manner. And Joab put the words in her mouth.

14:3  And come to the king, and speak on this manner unto him. So Joab put the words in her mouth.

14:3  Předstoupíš před krále a promluvíš k němu takto.“ A Jóab ji naučil, co má mluvit.

14:3  Půjdeš ke králi a tohle mu povíš.“ A Joáb ji naučil, co má říkat.

14:3  Jdi ke králi a řekni mu ⌈to a to.⌉ Jóab pak ⌈vložil slova do jejích úst.⌉

14:3  I půjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé řeči této. A naučil ji Joáb, co by měla mluviti.

14:3  et ingredieris ad regem, et loqueris ad eum sermones hujuscemodi. Posuit autem Joab verba in ore ejus.

14:4  And when the woman of Thecua was come in to the king, she fell before him upon the ground, and worshipped, and said: Save me, O king.

14:4  And when the woman of Tekoah spake to the king, she fell on her face to the ground, and did obeisance, and said, Help, O king.

14:4  Tekójská žena s králem promluvila. Padla tváří k zemi, klaněla se a zvolala: „Pomoz, králi!“

14:4  A tak ta tekojská žena šla za králem. Padla tváří k zemi, poklonila se a zvolala: „Králi, pomoz!“

14:4  Tekójská žena pak přišla ke králi, padla tváří k zemi, klaněla se a řekla: Pomoz, králi.

14:4  Protož mluvila žena ta Tekoitská králi, padši na tvář svou k zemi, a poklonu učinivši, řekla: Spomoz, ó králi.

14:4  Itaque cum ingressa fuisset mulier Thecuitis ad regem, cecidit coram eo super terram, et adoravit, et dixit : Serva me, rex.

14:5  And the king said to her: What is the matter with thee? She answered: Alas, I am a widow woman: for my husband is dead.

14:5  And the king said unto her, What aileth thee? And she answered, I am indeed a widow woman, and mine husband is dead.

14:5  Král se jí zeptal: „Co je ti?“ Ona odvětila: „Ach, jsem ovdovělá žena, muž mi zemřel.

14:5  „Co je ti?“ zeptal se král. „Jsem vdova,“ odpověděla, „muž mi zemřel.

14:5  Král se jí zeptal: Co ⌈je s tebou?⌉ Odpověděla: Ach, jsem vdova, můj muž zemřel.

14:5  I řekl jí král: Což jest tobě? Odpověděla ona: Zajisté žena vdova jsem, a umřel mi muž můj.

14:5  Et ait ad eam rex : Quid causæ habes ? Quæ respondit : Heu, mulier vidua ego sum : mortuus est enim vir meus.

14:6  And thy handmaid had two sons: and they quarrelled with each other in the field, and there was none to part them: and the one struck the other, and slew him.

14:6  And thy handmaid had two sons, and they two strove together in the field, and there was none to part them, but the one smote the other, and slew him.

14:6  Tvá otrokyně měla dva syny. Ti se spolu na poli pohádali a nebylo nikoho, kdo by je od sebe odtrhl. Jeden udeřil druhého a usmrtil ho.

14:6  Tvá služebnice měla dva syny. Ti se ale na poli pohádali; nebyl tam nikdo, kdo by je od sebe odtrhl, a tak jeden druhého udeřil a zabil.

14:6  Tvá služka měla dva syny. Rvali se spolu na poli a nebyl, ⌈kdo by je od sebe odtrhl.⌉ Jeden udeřil druhého a usmrtil ho.

14:6  Měla pak služebnice tvá dva syny, kteříž svadili se spolu na poli, a když nebyl, kdo by je rozvadil, udeřil jeden druhého a zabil ho.

14:6  Et ancillæ tuæ erant duo filii : qui rixati sunt adversum se in agro, nullusque erat qui eos prohibere posset : et percussit alter alterum, et interfecit eum.

14:7  And behold the whole kindred rising against thy handmaid, saith: Deliver him that hath slain his brother, that we may kill him for the life of his brother, whom he slew, and that we may destroy the heir: and they seek to quench my spark which is left, and will leave my husband no name, nor remainder upon the earth.

14:7  And, behold, the whole family is risen against thine handmaid, and they said, Deliver him that smote his brother, that we may kill him, for the life of his brother whom he slew; and we will destroy the heir also: and so they shall quench my coal which is left, and shall not leave to my husband neither name nor remainder upon the earth.

14:7  A teď celé příbuzenstvo povstalo proti tvé otrokyni a žádají: Vydej nám bratrovraha, ať ho usmrtíme za život jeho bratra, kterého zavraždil. Ať vyhladíme i dědice. Tak chtějí uhasit i tu jiskřičku, která mi zbývá, aby po mém muži nezůstalo na zemi ani jméno ani potomstvo.“

14:7  Teď se ale všichni příbuzní obrátili proti tvé služebnici. Říkají: ‚Vydej toho bratrovraha! Zabijeme ho za to, že zavraždil svého bratra.‘ Tak chtějí zahubit i dědice. Uhasí i tu jiskřičku, co mi zbývá! Po manželovi mi tu na zemi nezůstane ani jméno, ani potomstvo…“

14:7  A teď povstala celá rodina proti tvé služce a říkají: Vydej nám toho, kdo ubil svého bratra, a usmrtíme ho za život jeho bratra, kterého zabil, a vyhladíme i dědice. Tak by mi uhasili oharek, který zůstal, neponechali by mému muži na povrchu země jméno ani ostatek.

14:7  Aj, teď povstala všecka rodina proti služebnici tvé, a řekli: Vydej toho, jenž zabil bratra svého, ať ho zabijeme za život bratra jeho, kteréhož zamordoval, nýbrž zahubíme i dědice. A tak uhasí jiskru mou, kteráž pozůstala, aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi.

14:7  Et ecce consurgens universa cognatio adversum ancillam tuam, dicit : Trade eum qui percussit fratrem suum, ut occidamus eum pro anima fratris sui quem interfecit, et deleamus hæredem : et quærunt extinguere scintillam meam quæ relicta est, ut non supersit viro meo nomen, et reliquiæ super terram.

14:8  And the king said to the woman: Go to thy house, and I will give charge concerning thee.

14:8  And the king said unto the woman, Go to thine house, and I will give charge concerning thee.

14:8  Král ženě řekl: „Jdi do svého domu a já o tobě rozhodnu.“

14:8  „Vrať se domů, já o tvé věci rozhodnu,“ přerušil ji král.

14:8  Nato král ženě řekl: Jdi domů a já vydám o tobě příkaz.

14:8  Tedy řekl král ženě: Navrať se do domu svého, a jáť poručím o tobě.

14:8  Et ait rex ad mulierem : Vade in domum tuam, et ego jubebo pro te.

14:9  And the woman of Thecua said to the king: Upon me, my lord be the iniquity, and upon the house of my father: but may the king and his throne be guiltless.

14:9  And the woman of Tekoah said unto the king, My lord, O king, the iniquity be on me, and on my father’s house: and the king and his throne be guiltless.

14:9  Ale tekójská žena králi odvětila: „Králi, můj pane, nechť je ta vina na mně a na domu mého otce, avšak král a jeho trůn ať je bez viny.“

14:9  Tekojská žena ale králi řekla: „Všechna vina, pane králi, ať padne na mě a na můj dům. Král a jeho trůn ať jsou bez viny.“

14:9  Tekójská žena králi odpověděla: Na mně, můj pane a králi, ať je vina a na domu mého otce. Avšak král a jeho trůn ať je nevinný.

14:9  I odpověděla žena Tekoitská králi: Nechť jest, pane můj králi, na mne ta nepravost, a na dům otce mého, král pak a stolice jeho ať jest bez viny.

14:9  Dixitque mulier Thecuitis ad regem : In me, domine mi rex, sit iniquitas, et in domum patris mei : rex autem et thronus ejus sit innocens.

14:10  And the king said: If any one shall say ought against thee, bring him to me, and he shall not touch thee any more.

14:10  And the king said, Whosoever saith ought unto thee, bring him to me, and he shall not touch thee any more.

14:10  Král prohlásil: „Kdo by proti tobě mluvil, toho přiveď ke mně a víckrát se tě nedotkne.“

14:10  Na to jí král odpověděl: „Kdyby někdo tobě nebo tvému domu vyhrožoval, přiveď ho ke mně. Pak už si na tebe nikdy nedovolí!“

14:10  Král řekl: Jestliže někdo promluví proti tobě, přiveď ho ke mně a nebude se tě již moci dotknout.

14:10  Řekl také král: Bude-li kdo mluviti co proti tobě, přiveď ho ke mně, a nedotkneť se tebe více.

14:10  Et ait rex : Qui contradixerit tibi, adduc eum ad me, et ultra non addet ut tangat te.

14:11  And she said: Let the king remember the Lord his God, that the next of kin be not multiplied to take revenge, and that they may not kill my son. And he said: As the Lord liveth, there shall not one hair of thy son fall to the earth.

14:11  Then said she, I pray thee, let the king remember the Lord thy God, that thou wouldest not suffer the revengers of blood to destroy any more, lest they destroy my son. And he said, As the Lord liveth, there shall not one hair of thy son fall to the earth.

14:11  Ona řekla: „Nechť prosím král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby krevní mstitel neusiloval dál o zkázu a aby mého syna nezahladili.“ On prohlásil: „Jakože živ je Hospodin, ani vlas tvého syna nepadne na zem!“

14:11  Tehdy řekla: „Kéž prosím král prohlásí při Hospodinu, svém Bohu, že zabrání krevnímu mstiteli rozmnožit neštěstí zabitím mého syna.“ Na to prohlásil: „Jakože je živ Hospodin, tvému synovi nespadne z hlavy ani vlas!“

14:11  Řekla: Ať král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby nechtěl již krevní mstitel zabíjet a nevyhladili mého syna. Řekl: Jakože živ je Hospodin, tvému synovi nespadne na zem ani vlas.

14:11  Tedy ona řekla: Rozpomeň se, prosím, králi, na Hospodina Boha svého, aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubě a nezahladili syna mého. I odpověděl: Živť jest Hospodin, žeť nespadne vlas syna tvého na zemi.

14:11  Quæ ait : Recordetur rex Domini Dei sui, ut non multiplicentur proximi sanguinis ad ulciscendum, et nequaquam interficiant filium meum. Qui ait : Vivit Dominus, quia non cadet de capillis filii tui super terram.

14:12  The woman said: Let thy hand maid speak one word to my lord the king. And he said: Speak.

14:12  Then the woman said, Let thine handmaid, I pray thee, speak one word unto my lord the king. And he said, Say on.

14:12  Žena odvětila: „Nechť smí tvá otrokyně králi, svému pánu, povědět ještě něco.“ Řekl: „Mluv.“

14:12  „Smí tvá služebnice povědět panu králi ještě něco?“ zeptala se žena. „Mluv,“ přivolil.

14:12  Žena se zeptala: Smí tvá služka svému pánu a králi ještě něco říct? Odpověděl: Mluv.

14:12  K tomu řekla žena: Nechť promluví, prosím, služebnice tvá pánu svému králi slovo. Kterýžto odpověděl: Mluv.

14:12  Dixit ergo mulier : Loquatur ancilla tua ad dominum meum regem verbum. Et ait : Loquere.

14:13  And the woman said: Why hast thou thought such a thing against the people of God, and why hath the king spoken this word, to sin, and not bring home again his own exile?

14:13  And the woman said, Wherefore then hast thou thought such a thing against the people of God? for the king doth speak this thing as one which is faulty, in that the king doth not fetch home again his banished.

14:13  Žena pravila: „Proč ty smýšlíš právě tak proti Božímu lidu? Když král vyslovil toto slovo, jako by obvinil sebe, že neumožnil návrat tomu, kterého zahnal.

14:13  Tehdy mu řekla: „Proč ty sám smýšlíš podobně proti Božímu lidu? Když král takto mluví, jako by obvinil sám sebe – vždyť sám nedovolil svému vyhnanci vrátit se domů.

14:13  Žena řekla: A proč zamýšlíš něco takového proti Božímu lidu? Když král prohlásil něco takového, jako by nesl vinu za to, že nedovolil navrátit se tomu, koho zapudil.

14:13  I řekla žena: Proč jsi tedy myslil podobnou věc proti lidu Božímu? Nebo mluví král řeč tuto jako ten, kterýž sebe vinného činí, poněvadž nechce zase povolati vyhnaného svého.

14:13  Dixitque mulier : Quare cogitasti hujuscemodi rem contra populum Dei, et locutus est rex verbum istud, ut peccet, et non reducat ejectum suum ?

14:14  We all die, and like waters that return no more, we fall down into the earth: neither will God have a soul to perish, but recalleth, meaning that he that is cast off should not altogether perish.

14:14  For we must needs die, and are as water spilt on the ground, which cannot be gathered up again; neither doth God respect any person: yet doth he devise means, that his banished be not expelled from him.

14:14  Vždyť jsme smrtelní, jsme jako po zemi rozlitá voda, která se nedá sebrat. Bůh však nechce život odejmout a velmi se rozmýšlí, aby zapuzeného od sebe zapudil nadobro.

14:14  Všichni jsme přece smrtelní. Jsme jako voda na zem rozlitá, která se nedá posbírat. Bůh ale nechce brát život. Připravuje způsoby, aby od něj vyhnanec nezůstal zahnán nadobro.

14:14  Jistě zemřeme a budeme jako na zem vylitá voda, kterou nelze sebrat. Bůh však neodejme život, ⌈má v úmyslu⌉ ⌈nezapudit od sebe zapuzeného.⌉

14:14  Všickniť jsme zajisté nepochybně smrtelní a jako vody, kteréž rozlity jsouce po zemi, zase sebrány býti nemohou, aniž se Bůh na něčí osobu ohlédá; ovšemť i myšlení svá vynesl, aby vyhnaného nevyháněl od sebe.

14:14  Omnes morimur, et quasi aquæ dilabimur in terram, quæ non revertuntur : nec vult Deus perire animam, sed retractat cogitans ne penitus pereat qui abjectus est.

14:15  Now therefore I am come, to speak this word to my lord the king before the people. And thy handmaid said: I will speak to the king, it maybe the king will perform the request of his handmaid.

14:15  Now therefore that I am come to speak of this thing unto my lord the king, it is because the people have made me afraid: and thy handmaid said, I will now speak unto the king; it may be that the king will perform the request of his handmaid.

14:15  Nyní jsem tedy přišla, abych králi, svému pánu, přednesla tuto řeč, protože jsem se bála lidu. Tvá otrokyně si řekla: Promluvím ke králi. Snad král prosbu své služebnice splní.

14:15  Proto jsem přišla; chtěla jsem to panu králi vypovědět, protože mi ti lidé nahnali strach. Tvá služebnice si řekla: Povím to králi. Co když král prosbě své služky vyhoví?

14:15  Nuže, přišla jsem ke svému králi a pánu promluvit tuto řeč, protože mě lid zastrašoval. Tvá služka si říkala: Promluvím ke králi. Snad král učiní záměr své otrokyně.

14:15  Nyní pak, že jsem přišla ku pánu svému králi mluviti řeči tyto, příčina jest, že mne strašil lid. Protož řekla služebnice tvá: Budu nyní mluviti králi, snad naplní král žádost služebnice své.

14:15  Nunc igitur veni, ut loquar ad dominum meum regem verbum hoc, præsente populo. Et dixit ancilla tua : Loquar ad regem, si quomodo faciat rex verbum ancillæ suæ.

14:16  And the king hath hearkened to me to deliver his handmaid out of the hand of all that would destroy me and my son together out of the inheritance of God.

14:16  For the king will hear, to deliver his handmaid out of the hand of the man that would destroy me and my son together out of the inheritance of God.

14:16  Král zajisté vyslyší a vyprostí svou služebnici ze spárů muže, který usiluje vyhladit mě i s mým synem z Božího dědictví.

14:16  Možná král svou služku vyslyší a zachrání ji ze spárů toho, kdo mě chce i s mým synem vyhladit z Božího dědictví.

14:16  Král vyslechne a vysvobodí svou otrokyni z moci muže, který chce vyhladit mě spolu s mým synem z Božího dědictví.

14:16  Neboť vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže, chtějícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dědictví Božího.

14:16  Et audivit rex, ut liberaret ancillam suam de manu omnium qui volebant de hæreditate Dei delere me, et filium meum simul.

14:17  Then let thy handmaid say, that the word of the Lord the king be made as a sacrifice. For even as an angel of God, so is my lord the king, that he is neither moved with blessing nor cursing: wherefore the Lord thy God is also with thee.

14:17  Then thine handmaid said, The word of my lord the king shall now be comfortable: for as an angel of God, so is my lord the king to discern good and bad: therefore the Lord thy God will be with thee.

14:17  Tvá otrokyně si řekla: Kéž slovo krále, mého pána, přinese uklidnění, vždyť král, můj pán, je jako Boží posel a rozlišuje dobro a zlo. Hospodin, tvůj Bůh, buď s tebou!“

14:17  Tvá služebnice si řekla: Kéž slovo pana krále přinese klid. Vždyť pan král rozlišuje dobro a zlo jako Boží anděl. Kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou!“

14:17  Tvá služka si říkala: Kéž mi slovo mého pána a krále přinese upokojení, vždyť můj pán a král je jako ⌈Boží posel,⌉ který rozumí dobru a zlu. Hospodin, tvůj Bůh, ať je s tebou.

14:17  Řekla také služebnice tvá: Vždyť mi bude slovo pána mého krále k odtušení; (nebo jako anděl Boží, tak jest pán můj král, když slyší dobré aneb zlé,) a Hospodin Bůh tvůj bude s tebou.

14:17  Dicat ergo ancilla tua, ut fiat verbum domini mei regis sicut sacrificium. Sicut enim angelus Dei, sic est dominus meus rex, ut nec benedictione, nec maledictione moveatur : unde et Dominus Deus tuus est tecum.

14:18  And the king answering, said to the woman: Hide not from me the thing that I ask thee. And the woman said to him: Speak, my lord the king.

14:18  Then the king answered and said unto the woman, Hide not from me, I pray thee, the thing that I shall ask thee. And the woman said, Let my lord the king now speak.

14:18  I odpověděl král ženě: „Nezatajuj přede mnou, nač se tě zeptám.“ Žena řekla: „Mluv prosím, králi, můj pane.“

14:18  „Na něco se tě zeptám,“ přerušil ji král. „Nic přede mnou netaj.“ „Mluv prosím, pane králi,“ odpověděla.

14:18  Král promluvil a řekl ženě: Nezatajuj přede mnou nic, na co se tě zeptám. Žena odpověděla: Nechť mluví můj pán a král.

14:18  A odpovídaje král, řekl ženě: Medle, netaj přede mnou toho, nač se já tebe vzeptám. I řekla žena: Mluv, prosím, pane můj králi.

14:18  Et respondens rex, dixit ad mulierem : Ne abscondas a me verbum quod te interrogo. Dixitque ei mulier : Loquere, domine mi rex.

14:19  And the king said: Is not the hand of Joab with thee in all this? The woman answered, and said: By the health of thy soul, my lord, O king, it is neither on the left hand, nor on the right, in all these things which my lord the king hath spoken: for thy servant Joab, he commanded me, and he put all these words into the mouth of thy handmaid.

14:19  And the king said, Is not the hand of Joab with thee in all this? And the woman answered and said, As thy soul liveth, my lord the king, none can turn to the right hand or to the left from ought that my lord the king hath spoken: for thy servant Joab, he bade me, and he put all these words in the mouth of thine handmaid:

14:19  Král se zeptal: „Nemá v tom všem ruce Jóab?“ Žena odpověděla: „Jakože je živa tvá duše, králi, můj pane, nelze uhnout napravo ani nalevo od ničeho, co král, můj pán, vyřkne. Tvůj služebník Jóab to byl, kdo mi dal příkaz a kdo tvou otrokyni naučil všemu, co má mluvit.

14:19  „Nemá v tom všem prsty Joáb?“ zeptal se jí. „Jakože jsi živ, pane králi!“ zvolala. „Před slovy pana krále člověk neunikne napravo ani nalevo. Ano, tvůj služebník Joáb mi to přikázal; to on tvou služebnici naučil všechna tato slova.

14:19  Král se zeptal: Není v tom všem s tebou Jóab? Žena odpověděla: Jakože jsi živ, můj pane a králi, ⌈je to přesně tak, jak⌉ řekl můj pán a král. Tvůj otrok Jóab mi dal příkaz, on vložil do úst tvé služky všechna tato slova.

14:19  Tedy řekl král: Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto? I odpověděla žena a řekla: Jako jest živa duše tvá, pane můj králi, žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán můj král; nebo služebník tvůj Joáb, onť jest mi rozkázal, a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto,

14:19  Et ait rex : Numquid manus Joab tecum est in omnibus istis ? Respondit mulier, et ait : Per salutem animæ tuæ, domine mi rex, nec ad sinistram, nec ad dexteram est ex omnibus his quæ locutus est dominus meus rex : servus enim tuus Joab, ipse præcepit mihi, et ipse posuit in os ancillæ tuæ omnia verba hæc.

14:20  That I should come about with this form of speech, thy servant Joab commanded this: but thou, my lord, O king, art wise, according to the wisdom of an angel of God, to understand all things upon earth.

14:20  To fetch about this form of speech hath thy servant Joab done this thing: and my lord is wise, according to the wisdom of an angel of God, to know all things that are in the earth.

14:20  Jen proto, aby se tato záležitost stočila žádoucím směrem, dopustil se tvůj služebník Jóab této věci. Můj pán je však moudrý, tak moudrý jako Boží posel, a pozná vše, co se na zemi děje.“

14:20  Tvůj služebník Joáb to udělal, aby změnil stav té věci. Můj pán je ale moudrý jako Boží anděl; ví o všem, co se děje na zemi.“

14:20  ⌈Kvůli zvratu⌉ v té věci to tvůj otrok Jóab udělal. Můj pán je moudrý jako Boží anděl a ví všechno, co se děje na zemi.

14:20  A abych tak příkladně vedla řeč tuto, způsobil to služebník tvůj Joáb. Ale pán můj moudrý jest jako anděl Boží, věda, což se koli děje na zemi.

14:20  Ut verterem figuram sermonis hujus, servus tuus Joab præcepit istud : tu autem, domine mi rex, sapiens es, sicut habet sapientiam angelus Dei, ut intelligas omnia super terram.

14:21  And the king said to Joab: Behold I am appeased and have granted thy request: Go therefore and fetch back the boy Absalom.

14:21  And the king said unto Joab, Behold now, I have done this thing: go therefore, bring the young man Absalom again.

14:21  I řekl král Jóabovi: „Hle, již jsem to zařídil. Jdi, přiveď mládence Abšalóma zpátky.“

14:21  Král pak promluvil s Joábem: „Tak dobře, udělám to. Jdi a přiveď mého chlapce Abšaloma zpátky.“

14:21  Král řekl Jóabovi: Dobře, udělám to. Jdi a přiveď mládence Abšalóma zpět.

14:21  A protož řekl král Joábovi: Aj, již jsem to učinil. Jdiž tedy, přiveď mládence Absolona.

14:21  Et ait rex ad Joab : Ecce placatus feci verbum tuum : vade ergo, et revoca puerum Absalom.

14:22  And Joab falling down to the ground upon his face, adored, and blessed the king: and Joab said: This day thy servant hath understood, that I have found grace in thy sight, my lord, O king: for thou hast fulfilled the request of thy servant.

14:22  And Joab fell to the ground on his face, and bowed himself, and thanked the king: and Joab said, To day thy servant knoweth that I have found grace in thy sight, my lord, O king, in that the king hath fulfilled the request of his servant.

14:22  Tu padl Jóab tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Řekl: „Dnes tvůj služebník poznal, že u tebe nalezl přízeň, králi, můj pane, když král prosbu svého služebníka splnil.“

14:22  Joáb padl tváří k zemi, klaněl se a děkoval králi: „Dnes tvůj služebník poznal, že jsem u tebe došel přízně, můj pane a králi, neboť král vyhověl prosbě svého služebníka.“

14:22  Jóab padl tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Jóab řekl: Dnes tvůj otrok ví, že nalezl milost ve tvých očích, můj pane a králi, protože král provedl záměr svého otroka.

14:22  I padl Joáb na tvář svou k zemi, a pokloniv se, poděkoval králi, a řekl Joáb: Dnes jest poznal služebník tvůj, že jsem nalezl milost před očima tvýma, pane můj králi, poněvadž jest král naplnil žádost služebníka svého.

14:22  Cadensque Joab super faciem suam in terram, adoravit, et benedixit regi : et dixit Joab : Hodie intellexit servus tuus quia inveni gratiam in oculis tuis, domine mi rex : fecisti enim sermonem servi tui.

14:23  Then Joab arose and went to Gessur, and brought Absalom to Jerusalem.

14:23  So Joab arose and went to Geshur, and brought Absalom to Jerusalem.

14:23  Jóab se hned odebral do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma.

14:23  Potom Joáb vstal, odešel do Gešuru a přivedl Abšaloma do Jeruzaléma.

14:23  Jóab vstal, šel do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma.

14:23  Tedy vstav Joáb, odšel do Gessur, a přivedl Absolona do Jeruzaléma.

14:23  Surrexit ergo Joab et abiit in Gessur, et adduxit Absalom in Jerusalem.

14:24  But the king said: Let him return into his house, and let him not see my face. So Absalom returned into his house, and saw not the king's face.

14:24  And the king said, Let him turn to his own house, and let him not see my face. So Absalom returned to his own house, and saw not the king’s face.

14:24  Ale král nařídil: „Ať se uchýlí do svého domu. Moji tvář nespatří.“ Abšalóm se tedy uchýlil do svého domu a královu tvář nespatřil.

14:24  Král však prohlásil: „Smí jít k sobě domů, ale ať mi nechodí na oči.“ Abšalom se tedy vrátil domů, ale králi na oči nesměl.

14:24  Král řekl: Ať se odebere do svého domu, mou tvář nezahlédne. Abšalóm se tedy odebral do svého domu a královu tvář nezahlédl.

14:24  I řekl král: Nechť se navrátí do domu svého, ale tváři mé ať nevidí. A tak navrátil se Absolon do domu svého, ale tváři královské neviděl.

14:24  Dixit autem rex : Revertatur in domum suam, et faciem meam non videat. Reversus est itaque Absalom in domum suam, et faciem regis non vidit.

14:25  But in all Israel there was not a man so comely, and so exceedingly beautiful as Absalom: from the sole of the foot to the crown of his head there was no blemish in him.

14:25  But in all Israel there was none to be so much praised as Absalom for his beauty: from the sole of his foot even to the crown of his head there was no blemish in him.

14:25  V celém Izraeli nebyl nikdo pro svou krásu tak vyhlášený jako Abšalóm. Od hlavy k patě nebylo na něm poskvrny.

14:25  V celém Izraeli nebyl tak vyhlášený krasavec jako Abšalom. Od hlavy až k patě neměl jedinou vadu.

14:25  Nikdo v celém Izraeli nebyl ⌈tak velmi opěvován pro svou krásu jako Abšalóm.⌉ ⌈Od paty až k hlavě⌉ na něm nebylo vady.

14:25  Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli, aby takovou chválu měl. Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na něm poškvrny.

14:25  Porro sicut Absalom, vir non erat pulcher in omni Israël, et decorus nimis : a vestigio pedis usque ad verticem non erat in eo ulla macula.

14:26  And when he polled his hair (now he was polled once a year, because his hair was burdensome to him) he weighed the hair of his head at two hundred sicles, according to the common weight.

14:26  And when he polled his head, (for it was at every year’s end that he polled it: because the hair was heavy on him, therefore he polled it:) he weighed the hair of his head at two hundred shekels after the king’s weight.

14:26  Když si dával ostříhat hlavu - dával se stříhat koncem každého roku, poněvadž ho vlasy tížily tak, že se stříhat musel -, váha vlasů z jeho hlavy byla dvě stě šekelů královské váhy.

14:26  Když si stříhal vlasy (nechával si je stříhat vždy jednou za rok, protože ho už tížily), potom je zvážil a bylo to 200 šekelů podle královské váhy!

14:26  Když si nechával ostříhat hlavu -- bylo to vždy na konci roku, kdy se nechával ostříhat, protože ho vlasy tížily, takže se nechal ostříhat -- vlasy z jeho hlavy vážily dvě stě šekelů královské váhy.

14:26  A když střihával vlasy hlavy své, (měl pak obyčej každého roku je střihati, protože jej obtěžovaly, i střihával je), tedy vážíval vlasy hlavy své, a bývalo jich dvě stě lotů váhy obecné.

14:26  Et quando tondebat capillum (semel autem in anno tondebatur, quia gravabat eum cæsaries), ponderabat capillos capitis sui ducentis siclis, pondere publico.

14:27  And there were born to Absalom three sons: and one daughter, whose name was Thamar, and she was very beautiful.

14:27  And unto Absalom there were born three sons, and one daughter, whose name was Tamar: she was a woman of a fair countenance.

14:27  Abšalómovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar. Byla to žena krásného vzhledu.

14:27  Abšalomovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar; vyrostla z ní překrásná žena.

14:27  Abšalómovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar. Byla to žena krásného vzhledu.

14:27  Zrodili se pak Absolonovi tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támar, kteráž byla žena vzezření krásného.

14:27  Nati sunt autem Absalom filii tres, et filia una nomine Thamar, elegantis formæ.

14:28  And Absalom dwelt two years in Jerusalem, and saw not the king's face.

14:28  So Absalom dwelt two full years in Jerusalem, and saw not the king’s face.

14:28  Abšalóm bydlel v Jeruzalémě dva roky, aniž spatřil královu tvář.

14:28  Abšalom už byl v Jeruzalémě dva roky, ale stále ještě nesměl králi na oči.

14:28  Abšalóm pobýval v Jeruzalémě dva roky, avšak královu tvář nezahlédl.

14:28  I byl Absolon v Jeruzalémě dvě létě, a tváři královské neviděl.

14:28  Mansitque Absalom in Jerusalem duobus annis, et faciem regis non vidit.

14:29  He sent therefore to Joab, to send him to the king: but he would not come to him. And when he had sent the second time, and he would not come to him,

14:29  Therefore Absalom sent for Joab, to have sent him to the king; but he would not come to him: and when he sent again the second time, he would not come.

14:29  Pak poslal Abšalóm pro Jóaba, aby ho vyslal ke králi, ale on k němu přijít nechtěl. Poslal pro něho ještě podruhé, ale on zase nechtěl přijít.

14:29  Chtěl proto ke králi vyslat Joába, ale když si pro něj poslal, Joáb nechtěl přijít. Poslal pro něj tedy znovu, ale on nechtěl přijít ani podruhé.

14:29  Potom Abšalóm vzkázal pro Jóaba, aby ho poslal ke králi. Ten k němu ale nechtěl přijít. Vzkázal ještě podruhé, ale nechtěl přijít.

14:29  A protož poslal Absolon k Joábovi, chtěje ho poslati k králi. Kterýžto nechtěl přijíti k němu. I poslal ještě podruhé, a nechtěl přijíti.

14:29  Misit itaque ad Joab, ut mitteret eum ad regem : qui noluit venire ad eum. Cumque secundo misisset, et ille noluisset venire ad eum,

14:30  He said to his servants: You know the field of Joab near my field, that hath a crop of barley: go now and set it on fire. So the servants of Absalom set the corn on fire. And Joab's servants coming with their garments rent, said: The servants of Absalom have set part of the field on fire.

14:30  Therefore he said unto his servants, See, Joab’s field is near mine, and he hath barley there; go and set it on fire. And Absalom’s servants set the field on fire.

14:30  Proto řekl svým služebníkům: „Hleďte, Jóab má díl pole vedle mého a má tam ječmen. Jděte a vypalte jej.“ Abšalómovi služebníci ten díl vypálili.

14:30  Tehdy Abšalom řekl svým služebníkům: „Víte, že Joábovo pole sousedí s mým. Má na něm ječmen; jděte a zapalte mu ho.“ A tak Abšalomovi služebníci to pole vypálili.

14:30  Nato řekl svým otrokům: Podívejte, Jóabovo pole je vedle mého. Má tam ječmen. Jděte a zapalte ho. Abšalómovi otroci zapálili to pole.

14:30  Tedy řekl služebníkům svým: Shlédněte dědinu Joábovu vedlé pole mého, kdežto má ječmen; jděte a spalte jej. I zapálili služebníci Absolonovi dědinu tu.

14:30  dixit servis suis : Scitis agrum Joab juxta agrum meum, habentem messem hordei : ite igitur, et succendite eum igni. Succenderunt ergo servi Absalom segetem igni. Et venientes servi Joab, scissis vestibus suis, dixerunt : Succenderunt servi Absalom partem agri igni.

14:31  Then Joab arose, and came to Absalom to his house, and said: Why have thy servants set my corn on fire?

14:31  Then Joab arose, and came to Absalom unto his house, and said unto him, Wherefore have thy servants set my field on fire?

14:31  Hned nato se Jóab vypravil do domu k Abšalómovi a vyčítal mu: „Proč tvoji služebníci vypálili díl, který mi patří?“

14:31  Joáb pak hned přišel za Abšalomem domů. „Jak to, že mi tví služebníci vypálili pole?“ ptal se ho.

14:31  Jóab vstal, šel domů k Abšalómovi a zeptal se ho: Proč tvoji otroci zapálili pole, které patří mně?

14:31  A vstav Joáb, přišel k Absolonovi do domu jeho, a řekl jemu: Proč jsou služebníci tvoji zapálili dědinu mou?

14:31  Surrexitque Joab, et venit ad Absalom in domum ejus, et dixit : Quare succenderunt servi tui segetem meam igni ?

14:32  And Absalom answered Joab: I sent to thee beseeching thee to come to me, that I might send thee to the king, to say to him: Wherefore am I come from Gessur? it had been better for me to be there: I beseech thee therefore that I may see the face of the king: and if he be mindful of my iniquity, let him kill me.

14:32  And Absalom answered Joab, Behold, I sent unto thee, saying, Come hither, that I may send thee to the king, to say, Wherefore am I come from Geshur? it had been good for me to have been there still: now therefore let me see the king’s face; and if there be any iniquity in me, let him kill me.

14:32  Abšalóm Jóabovi odpověděl: „Hle, poslal jsem ti vzkaz, abys přišel sem, že tě vyšlu ke králi s dotazem: Proč jsem přišel z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych tam byl zůstal. Nyní chci spatřit královu tvář. Je-li na mně vina, ať mě vydá na smrt!“

14:32  „Víš, že jsem ti vzkazoval, že máš za mnou přijít,“ odpověděl mu Abšalom. „Chci tě poslat za králem, aby ses ho zeptal, proč jsem se vlastně měl vrátit z Gešuru. Bylo by mi lépe, kdybych tam zůstal! Chci už krále vidět! Jestli na mně zůstává vina, ať mě dá raději zabít.“

14:32  Abšalóm Jóabovi odpověděl: Podívej, vzkázal jsem pro tebe se slovy: Přijď sem, abych tě poslal ke králi se slovy: Proč jsem měl přijít z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych byl ještě tam. Teď chci vidět královu tvář. Anebo jestli je na mně vina, ať mě dá usmrtit.

14:32  Odpověděl Absolon Joábovi: Aj, poslal jsem k tobě, řka: Přiď sem, a pošli tě k králi, abys řekl jemu: I proč jsem přišel z Gessur? Lépe mi bylo ještě tam zůstati. Protož nyní nechať uzřím tvář královu. Pakliť jest na mně nepravost, nechť mne rozkáže zabiti.

14:32  Et respondit Absalom ad Joab : Misi ad te obsecrans ut venires ad me, et mitterem te ad regem, et diceres ei : Quare veni de Gessur ? melius mihi erat ibi esse : obsecro ergo ut videam faciem regis : quod si memor est iniquitatis meæ, interficiat me.

14:33  So Joab going in to the king, told him all: and Absalom was called for, and, he went in to the king: and prostrated himself on the ground before him: and the king kissed Absalom.

14:33  So Joab came to the king, and told him: and when he had called for Absalom, he came to the king, and bowed himself on his face to the ground before the king: and the king kissed Absalom.

14:33  Jóab předstoupil před krále a oznámil mu to a král dal Abšalóma zavolat. Ten před krále předstoupil a klaněl se před králem tváří až k zemi. I políbil král Abšalóma.

14:33  Joáb tedy šel za králem a vyřídil mu to. Král potom Abšaloma k sobě pozval, a ten k němu přišel a poklonil se před ním až k zemi. Král pak Abšaloma políbil.

14:33  Jóab šel ke králi a oznámil mu to. Ten Abšalóma zavolal. Když přišel ke králi, klaněl se před králem ⌈tváří k⌉ zemi. A král Abšalóma políbil.

14:33  Tedy přišel Joáb k králi a oznámil to jemu. I povolal Absolona. Kterýž přišed k králi, poklonil se na tvář svou až k zemi před ním. I políbil král Absolona.

14:33  Ingressus itaque Joab ad regem, nuntiavit ei omnia : vocatusque est Absalom, et intravit ad regem, et adoravit super faciem terræ coram eo : osculatusque est rex Absalom.

Chapter 15

15:1  Now after these things Absalom made himself chariots, and horsemen, and fifty men to run before him.

15:1  And it came to pass after this, that Absalom prepared him chariots and horses, and fifty men to run before him.

15:1  Později si Abšalóm opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali.

15:1  Abšalom si později opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali.

15:1  Později se stalo, že si Abšalóm pořídil válečný vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali.

15:1  I stalo se potom, že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním.

15:1  Igitur post hæc fecit sibi Absalom currus, et equites, et quinquaginta viros qui præcederent eum.

15:2  And Absalom rising up early stood by the entrance of the gate, and when any man had business to come to the king's judgment, Absalom called him to him, and said: Of what city art thou? He answered, and said: Thy servant is of such tribe of Israel.

15:2  And Absalom rose up early, and stood beside the way of the gate: and it was so, that when any man that had a controversy came to the king for judgment, then Absalom called unto him, and said, Of what city art thou? And he said, Thy servant is of one of the tribes of Israel.

15:2  Abšalóm za časného jitra stával při cestě u brány. Každého muže, který měl spor a přicházel ke králi k soudu, si Abšalóm zavolal a vyptával se: „Z kterého jsi města?“ Když odpověděl: „Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene“,

15:2  Od časného rána stával u cesty vedle brány. Zavolal si každého, kdo chtěl přednést králi nějakou věc k rozsouzení. „Z kteréhopak jsi města?“ ptal se. Odpovídali mu: „Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene.“

15:2  Abšalóm časně vstával a postavil se u cesty do brány. I stávalo se, že na každého, kdo měl spor a šel za králem k soudu, Abšalóm volal: Z jakého jsi města? On odpovídal: Tvůj otrok je z jednoho z izraelských kmenů.

15:2  A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty při bráně, a každého muže, kterýž, maje při, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, říkaje: Z kterého jsi ty města? A když mu odpověděl: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj,

15:2  Et mane consurgens Absalom, stabat juxta introitum portæ, et omnem virum qui habebat negotium ut veniret ad regis judicium, vocabat Absalom ad se, et dicebat : De qua civitate es tu ? Qui respondens aiebat : Ex una tribu Israël ego sum servus tuus.

15:3  And Absalom answered him: Thy words seem to me good and just. But there is no man appointed by the king to hear thee. And Absalom said:

15:3  And Absalom said unto him, See, thy matters are good and right; but there is no man deputed of the king to hear thee.

15:3  Abšalóm mu řekl: „Pohleď, tvá záležitost je dobrá a správná, ale od krále nemůžeš čekat vyslyšení.“

15:3  Abšalom pak říkal: „Víš, tvá žádost je správná a oprávněná, ale u krále se žádného vyslyšení nedočkáš.

15:3  Abšalóm mu pak řekl: Podívej se, tvá záležitost je dobrá a správná, ale ⌈král nepověřil nikoho, kdo by tě vyslechl.⌉

15:3  Řekl jemu Absolon: Hle, tvá pře výborná jest a pravá, ale kdo by tě vyslyšel, není žádného u krále.

15:3  Respondebatque ei Absalom : Videntur mihi sermones tui boni et justi, sed non est qui te audiat constitutus a rege. Dicebatque Absalom :

15:4  O that they would make me judge over the land, that all that have business might come to me, that I might do them justice.

15:4  Absalom said moreover, Oh that I were made judge in the land, that every man which hath any suit or cause might come unto me, and I would do him justice!

15:4  A Abšalóm dodával: „Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel.“

15:4  Kdybych tak byl soudcem v této zemi já!“ dodával. „Pak by každý mohl přijít se svým sporem nebo žalobou za mnou a já bych mu zjednal právo.“

15:4  Abšalóm řekl: ⌈Kdybych já byl ustanoven⌉ soudcem v zemi, každý, kdo by měl spor či ⌈právní záležitost,⌉ by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost.

15:4  Říkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mně chodil každý, kdož by měl nesnáz a při, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti.

15:4  Quis me constituat judicem super terram, ut ad me veniant omnes qui habent negotium, et juste judicem ?

15:5  Moreover when any man came to him to salute him, he put forth his hand, and took him, and kissed him.

15:5  And it was so, that when any man came nigh to him to do him obeisance, he put forth his hand, and took him, and kissed him.

15:5  Když se pak někdo přiblížil, aby se mu poklonil, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil.

15:5  A když k němu někdo přistoupil, aby se mu poklonil, Abšalom k němu vztáhl ruku, objal ho a políbil.

15:5  A stávalo se, že když se někdo přiblížil, aby se mu klaněl, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil.

15:5  Ano i když někdo přicházel, klaněje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchopě ho, políbil jej.

15:5  Sed et cum accederet ad eum homo ut salutaret illum, extendebat manum suam, et apprehendens osculabatur eum.

15:6  And this he did to all Israel that came for judgment, to be heard by the king, and he enticed the hearts of the men of Israel.

15:6  And on this manner did Absalom to all Israel that came to the king for judgment: so Absalom stole the hearts of the men of Israel.

15:6  Tímto způsobem se Abšalóm choval k celému Izraeli, který přicházel ke králi k soudu. Tak Abšalóm lstivě získával srdce izraelských mužů.

15:6  Takovým způsobem se choval ke všem Izraelcům, kteří chodili hledat zastání u krále. Tak si získal srdce Izraelců.

15:6  Abšalóm ⌈takto jednal vůči všem Izraelcům,⌉ kteří přicházeli za králem k soudu. Tak Abšalóm ⌈oklamal Izraelce.⌉

15:6  Činíval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek přicházel k králi; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských.

15:6  Faciebatque hoc omni Israël venienti ad judicium ut audiretur a rege, et sollicitabat corda virorum Israël.

15:7  And after forty years, Absalom said to king David: Let me go, and pay my vows which I have vowed to the Lord in Hebron.

15:7  And it came to pass after forty years, that Absalom said unto the king, I pray thee, let me go and pay my vow, which I have vowed unto the Lord, in Hebron.

15:7  Když Abšalóm dovršil čtyřicet let, řekl králi: „Dovol mi jít do Chebrónu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu.

15:7  Po čtyřech letech pak Abšalom řekl králi: „Dovol mi prosím jít do Hebronu splnit slib, který jsem dal Hospodinu.

15:7  Po čtyřiceti letech se stalo, že Abšalóm řekl králi: Dovol, ať jdu do Chebrónu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu.

15:7  Stalo se také po čtyřidcíti letech, že řekl Absolon k králi: Nechť jdu, prosím, a splním slib svůj v Hebronu, který jsem učinil Hospodinu.

15:7  Post quadraginta autem annos, dixit Absalom ad regem David : Vadam, et reddam vota mea quæ vovi Domino in Hebron.

15:8  For thy servant made a vow, when he was in Gessur of Syria, saying: If the Lord shall bring me again into Jerusalem, I will offer sacrifice to the Lord.

15:8  For thy servant vowed a vow while I abode at Geshur in Syria, saying, If the Lord shall bring me again indeed to Jerusalem, then I will serve the Lord.

15:8  Tvůj služebník totiž, když bydlel v Gešúru v Aramu, učinil takovýto slib: Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.“

15:8  Když jsem totiž bydlel v aramejském Gešuru, složil jsem tento slib: ‚Jestli mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.‘“

15:8  Tvůj otrok učinil totiž slib, když jsem bydlel v Gešúru v Aramu: Jestliže mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.

15:8  Nebo byl učinil slib služebník tvůj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, řka: Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu učiním.

15:8  Vovens enim vovit servus tuus cum esset in Gessur Syriæ, dicens : Si reduxerit me Dominus in Jerusalem, sacrificabo Domino.

15:9  And king David said to him: Go in peace. And he arose, and went to Hebron.

15:9  And the king said unto him, Go in peace. So he arose, and went to Hebron.

15:9  Král mu řekl: „Jdi v pokoji!“ A on hned odešel do Chebrónu.

15:9  Král mu odpověděl: „Jdi v pokoji,“ a tak se Abšalom vypravil do Hebronu.

15:9  Král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a šel do Chebrónu.

15:9  Jemuž řekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu.

15:9  Dixitque ei rex David : Vade in pace. Et surrexit, et abiit in Hebron.

15:10  And Absalom sent spies into all the tribes of Israel, saying: As soon as you shall hear the sound of the trumpet, say ye: Absalom reigneth in Hebron.

15:10  But Absalom sent spies throughout all the tribes of Israel, saying, As soon as ye hear the sound of the trumpet, then ye shall say, Absalom reigneth in Hebron.

15:10  Abšalóm poslal do všech izraelských kmenů zvědy s rozkazem: „Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Abšalóm se stal v Chebrónu králem!“

15:10  Po všech izraelských kmenech ale rozeslal tajné posly se vzkazem: „Jakmile uslyšíte troubení rohu, zvolejte: ‚Abšalom se v Hebronu stal králem!‘“

15:10  Abšalóm poslal do všech izraelských kmenů zvědy se slovy: Až uslyšíte zvuk beraního rohu, řekněte: Abšalóm se stal v Chebrónu králem.

15:10  I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských, aby řekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujeť Absolon v Hebronu.

15:10  Misit autem Absalom exploratores in universas tribus Israël, dicens : Statim ut audieritis clangorem buccinæ, dicite : Regnavit Absalom in Hebron.

15:11  Now there went with Absalom two hundred men out of Jerusalem that were called, going with simplicity of heart, and knowing nothing of the design.

15:11  And with Absalom went two hundred men out of Jerusalem, that were called; and they went in their simplicity, and they knew not any thing.

15:11  S Abšalómem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů. Byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili.

15:11  S Abšalomem odešlo z Jeruzaléma dvě stě mužů (byli ovšem pozváni, a tak šli bezelstně s ním, protože nic netušili).

15:11  S Abšalómem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů; byli pozváni a šli ve své bezúhonnosti, o ničem nevěděli.

15:11  S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v upřímnosti své, aniž co o tom věděli.

15:11  Porro cum Absalom ierunt ducenti viri de Jerusalem vocati, euntes simplici corde, et causam penitus ignorantes.

15:12  Absalom also sent for Achitophel the Gilonite, David's counsellor, from his city Gilo. And while he was offering sacrifices, there was a strong conspiracy, and the people running together increased with Absalom.

15:12  And Absalom sent for Ahithophel the Gilonite, David’s counsellor, from his city, even from Giloh, while he offered sacrifices. And the conspiracy was strong; for the people increased continually with Absalom.

15:12  Abšalóm též poslal pro Achítofela Gíloského, rádce Davidova, do jeho města Gíla, zatímco připravoval obětní hody. Spiknutí nabývalo síly a s Abšalómem šlo stále více lidu.

15:12  Když se Abšalom chystal přinášet oběti, poslal také pro Davidova rádce Achitofela Gilonského, aby přišel ze svého města Gilo. Spiknutí narůstalo a s Abšalomem bylo stále více lidu.

15:12  Zatímco obětoval oběti, poslal Abšalóm pro Achítofela Gíloského, Davidova rádce, aby přišel ze svého města Gíla. Spiknutí sílilo a lidu s Abšalómem stále přibývalo.

15:12  Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby přišel z města svého Gilo, když měl obětovati oběti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi.

15:12  Accersivit quoque Absalom Achitophel Gilonitem consiliarium David, de civitate sua Gilo. Cumque immolaret victimas, facta est conjuratio valida, populusque concurrens augebatur cum Absalom.

15:13  And there came a messenger to David, saying: All Israel with their whole heart followeth Absalom.

15:13  And there came a messenger to David, saying, The hearts of the men of Israel are after Absalom.

15:13  K Davidovi přišel muž se zprávou: „Izraelští muži stojí za Abšalómem.“

15:13  K Davidovi pak dorazil posel se zprávou: „Srdce Izraelců je s Abšalomem.“

15:13  K Davidovi přišel posel se slovy: Srdce Izraelců ⌈je nakloněno Abšalómovi.⌉

15:13  V tom přišel posel k Davidovi, řka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi.

15:13  Venit igitur nuntius ad David, dicens : Toto corde universus Israël sequitur Absalom.

15:14  And David said to his servants, that were with him in Jerusalem: Arise and let us flee: for we shall not escape else from the face of Absalom: make haste to go out, lest he come and overtake us, and bring ruin upon us, and smite the city with the edge of the sword.

15:14  And David said unto all his servants that were with him at Jerusalem, Arise, and let us flee; for we shall not else escape from Absalom: make speed to depart, lest he overtake us suddenly, and bring evil upon us, and smite the city with the edge of the sword.

15:14  Tu řekl David všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Ihned prchněme, jinak nebudeme moci před Abšalómem uniknout. Pospěšte s odchodem, aby si nepospíšil on a nedostihl nás, aby na nás neuvedl to nejhorší a město nevybil ostřím meče.“

15:14  David řekl všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Musíme ihned utéct! Abšalom by nás už vyváznout nenechal. Pojďme rychle, jinak nás brzy přepadne, udělá nám to nejhorší a město vybije mečem.“

15:14  David řekl všem svým otrokům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: Vstaňte a utečme, nebo nebudeme moci uniknout před Abšalómem. Rychle pojďme, jinak si pospíší, dostihne nás, přivede na nás zlo a vybije město ostřím meče.

15:14  Tedy řekl David všechněm služebníkům svým, kteříž byli s ním v Jeruzalémě: Vstaňte a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy. Pospěšte, ať odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče.

15:14  Et ait David servis suis qui erant cum eo in Jerusalem : Surgite, fugiamus : neque enim erit nobis effugium a facie Absalom : festinate egredi, ne forte veniens occupet nos, et impellat super nos ruinam, et percutiat civitatem in ore gladii.

15:15  And the king's servants said to him: Whatsoever our lord the king shall command, we thy servants will willingly execute.

15:15  And the king’s servants said unto the king, Behold, thy servants are ready to do whatsoever my lord the king shall appoint.

15:15  Královi služebníci králi odvětili: „Ať král, náš pán, rozhodne jakkoli, my jsme jeho otroky.“

15:15  „Jsme ti k službám,“ odpověděli královi služebníci, „uděláme, cokoli náš pán a král rozhodne.“

15:15  Královi otroci králi odpověděli: ⌈Jak si přeje můj⌉ pán a král, hle, jsme tvoji otroci.

15:15  I řekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, teď jsme služebníci tvoji.

15:15  Dixeruntque servi regis ad eum : Omnia quæcumque præceperit dominus noster rex, libenter exequemur servi tui.

15:16  And the king went forth, and all his household on foot: and the king left ten women his concubines to keep the house:

15:16  And the king went forth, and all his household after him. And the king left ten women, which were concubines, to keep the house.

15:16  Král tedy vyšel a celý jeho dům ho následoval. Král zanechal jen deset ženin, aby střežily dům.

15:16  A tak král odešel, následován celým svým dvorem. Zanechal tam jen deset konkubín, aby se staraly o dům.

15:16  Král ⌈a celý jeho dům odešel pěšky.⌉ Král však zanechal deset konkubín, aby pečovaly o dům.

15:16  A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly.

15:16  Egressus est ergo rex et universa domus ejus pedibus suis : et dereliquit rex decem mulieres concubinas ad custodiendam domum.

15:17  And the king going forth and all Israel on foot, stood afar off from the house:

15:17  And the king went forth, and all the people after him, and tarried in a place that was far off.

15:17  Král vyšel a všechen lid ho následoval; zastavili se u posledního domu.

15:17  Když král s celým tím zástupem odcházel, zastavili se u posledního domu.

15:17  Král a všechen lid odešel pěšky a zastavili se u posledního domu.

15:17  Když pak vyšel král a všecken lid pěšky, postavili se na jednom místě zdaleka.

15:17  Egressusque rex et omnis Israël pedibus suis, stetit procul a domo :

15:18  And all his servants walked by him, and the bands of the Cerethi, and the Phelethi, and all the Gethites, valiant warriors, six hundred men who had followed him from Geth on foot, went before the king.

15:18  And all his servants passed on beside him; and all the Cherethites, and all the Pelethites, and all the Gittites, six hundred men which came after him from Gath, passed on before the king.

15:18  Všichni jeho služebníci přecházeli kolem něho, též všichni Keretejci a všichni Peletejci a všichni Gaťané, šest set mužů, kteří za ním přišli pěšky z Gatu, přecházeli před králem.

15:18  Všichni jeho služebníci procházeli kolem něj – všichni Kréťané a Pléťané i všech šest set mužů, kteří ho následovali z Gatu – ti všichni procházeli před králem.

15:18  Všichni jeho otroci procházeli kolem něj; všichni Keretejci, všichni Peletejci a všichni Gaťané, šest set mužů, kteří ⌈šli pěšky⌉ z Gatu, procházeli před králem.

15:18  I šli všickni služebníci při něm; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužů, kteříž přišli pěšky z Gát, šli před králem.

15:18  et universi servi ejus ambulabant juxta eum, et legiones Cerethi, et Phelethi, et omnes Gethæi, pugnatores validi, sexcenti viri qui secuti eum fuerant de Geth pedites, præcedebant regem.

15:19  And the king said to Ethai the Gethite: Why comest thou with us: return and dwell with the king, for thou art a stranger, and art come out of thy own place.

15:19  Then said the king to Ittai the Gittite, Wherefore goest thou also with us? return to thy place, and abide with the king: for thou art a stranger, and also an exile.

15:19  Král oslovil Itaje Gatského: „Proč jdeš s námi i ty? Vrať se a zůstaň s králem. Jsi přece cizinec, vyhoštěný ze svého domova.

15:19  Tehdy král řekl Itajovi Gatskému: „Proč bys odcházel s námi? Vrať se a zůstaň u nového krále. Jsi přece cizinec, který už opustil svou vlast.

15:19  Král se zeptal Itaje Gatského: Proč bys šel s námi také ty? Vrať se a zůstaň s králem. Vždyť jsi cizinec, i ty jsi vystěhovalec ⌈ze svého domova.⌉

15:19  Tedy řekl král k Ittai Gittejskému: Proč ty také jdeš s námi? Navrať se a zůstaň při králi; nebo cizozemec jsi, kterýž se tudíž zase odbéřeš k místu svému.

15:19  Dixit autem rex ad Ethai Gethæum : Cur venis nobiscum ? revertere, et habita cum rege, quia peregrinus es, et egressus es de loco tuo.

15:20  Yesterday thou camest, and to day shalt thou be forced to go forth with us? but I shall go whither I am going: return thou, and take back thy brethren with thee, and the Lord will shew thee mercy, and truth, because thou hast shewn grace and fidelity.

15:20  Whereas thou camest but yesterday, should I this day make thee go up and down with us? seeing I go whither I may, return thou, and take back thy brethren: mercy and truth be with thee.

15:20  Včera jsi přišel a dnes bych měl chtít, abys jako štvanec šel s námi? Já jdu, protože jít musím, ty však se vrať se svými bratry zpátky. Milosrdenství a věrnost buď s tebou.“

15:20  Jako bys přišel teprve včera, a dnes bych tě měl zase vláčet s námi někam dál? Já půjdu, kam jen to půjde. Ty se ale i se svými bratry vrať. Kéž ti Hospodin projeví milosrdenství a věrnost.“

15:20  Včera jsi přišel, a dnes tě mám nutit jít s námi? ⌈Jdu, ani nevím kam.⌉ Vrať se a vezmi s sebou své bratry. ⌈Milosrdenství a věrnost⌉ ať je s tebou.

15:20  Nedávnos přišel, a již bych dnes tebou pohnouti měl, abys s námi chodil? Jáť zajisté půjdu, kdež mi se nahodí. Navratiž se a zprovoď zase bratří své, a budiž s tebou milosrdenství a pravda.

15:20  Heri venisti, et hodie compelleris nobiscum egredi ? ego autem vadam quo iturus sum : revertere, et reduc tecum fratres tuos, et Dominus faciet tecum misericordiam et veritatem, quia ostendisti gratiam et fidem.

15:21  And Ethai answered the king, saying: As the Lord liveth, and as my lord the king liveth: in what place soever thou shalt be, my lord, O king, either in death, or in life, there will thy servant be.

15:21  And Ittai answered the king, and said, As the Lord liveth, and as my lord the king liveth, surely in what place my lord the king shall be, whether in death or life, even there also will thy servant be.

15:21  Avšak Itaj králi odpověděl: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ je král, můj pán, kdekoli bude král, můj pán, ať mrtev nebo živ, tam bude i jeho otrok.“

15:21  Itaj ale králi namítl: „Jakože je živ Hospodin a živ je můj pán a král – kdekoli bude můj královský pán, ať mrtev nebo živ, tam bude i tvůj služebník.“

15:21  Itaj králi odpověděl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ je můj pán a král, tam, kde bude můj pán a král, ať umírat či žít, tam bude i tvůj otrok.

15:21  Odpovídaje pak Ittai králi, řekl: Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král, že na kterémkoli místě bude pán můj král, buď mrtev aneb živ, tuť bude i služebník tvůj.

15:21  Et respondit Ethai regi dicens : Vivit Dominus, et vivit dominus meus rex, quoniam in quocumque loco fueris, domine mi rex, sive in morte, sive in vita, ibi erit servus tuus.

15:22  And David said to Ethai: Come, and pass over. And Ethai the Gethite passed, and all the men that were with him, and the rest of the people.

15:22  And David said to Ittai, Go and pass over. And Ittai the Gittite passed over, and all his men, and all the little ones that were with him.

15:22  David tedy Itajovi odvětil: „Pojď, přejdi potok.“ I přešel Itaj Gatský a všichni jeho muži a všechny děti, které byly s ním.

15:22  David na to Itajovi řekl: „Pojď, pokračuj tedy s námi.“ A tak Itaj Gatský se všemi svými muži i se všemi dětmi, které měli s sebou, pokračovali dál.

15:22  David řekl Itajovi: Jdi tedy dál. Šel pak Itaj Gatský a všichni jeho muži i všechny malé děti, které byly s ním.

15:22  I řekl David k Ittai: Podiž a přejdi. I přešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho, i všecky dítky, kteréž byly s ním.

15:22  Et ait David Ethai : Veni, et transi. Et transivit Ethai Gethæus, et omnes viri qui cum eo erant, et reliqua multitudo.

15:23  And they all wept with a loud voice, and all the people passed over: the king also himself went over the brook Cedron, and all the people marched towards the way that looketh to the desert.

15:23  And all the country wept with a loud voice, and all the people passed over: the king also himself passed over the brook Kidron, and all the people passed over, toward the way of the wilderness.

15:23  Celá země hlasitě plakala, když všechen ten lid přecházel. I král přešel Kidrónský úval a všechen ten lid se ubíral cestou do pouště.

15:23  Celá země hlasitě plakala, když celý ten zástup procházel kolem. Král překročil potok Kidron a se všemi svými lidmi zamířil do pouště.

15:23  Celá země hlasitě plakala, když všechen lid procházel. I král přešel ⌈potok Kidrón⌉ a všechen lid šel směrem do pustiny.

15:23  Tedy plakala všecka země hlasem velikým, i všecken lid přecházející. A tak přešel král potok Cedron; i všecken lid přešel proti cestě vedoucí na poušť.

15:23  Omnesque flebant voce magna, et universus populus transibat : rex quoque transgrediebatur torrentem Cedron, et cunctus populus incedebat contra viam quæ respicit ad desertum.

15:24  And Sadoc the priest also came, and all the Levites with him carrying the ark of the covenant of God, and they set down the ark of God: and Abiathar went up, till all the people that was come out of the city had done passing.

15:24  And lo Zadok also, and all the Levites were with him, bearing the ark of the covenant of God: and they set down the ark of God; and Abiathar went up, until all the people had done passing out of the city.

15:24  A hle, i Sádok a všichni lévijci s ním nesli schránu Boží smlouvy. Postavili Boží schránu a Ebjátar obětoval, až úplně všechen lid z města přešel.

15:24  Vtom se objevil i Sádok a s ním všichni levité nesoucí Truhlu Boží smlouvy. Postavili Boží truhlu a nechali ji stát, dokud celý zástup neopustil město. Přišel tam i Abiatar.

15:24  ⌈A hle, Sádok a všichni lévité, kteří byli s ním, nesli⌉ truhlu Boží smlouvy. Když Boží truhlu postavili, Ebjátar přinášel oběti, dokud všechen lid nevyšel z města.

15:24  A aj, byl také Sádoch a všickni Levítové s ním, nesouce truhlu smlouvy Boží; i postavili truhlu Boží. Šel pak i Abiatar, a stál, dokudž všecken ten lid nepřešel z města.

15:24  Venit autem et Sadoc sacerdos, et universi Levitæ cum eo, portantes arcam fœderis Dei : et deposuerunt arcam Dei. Et ascendit Abiathar, donec expletus esset omnis populus qui egressus fuerat de civitate.

15:25  And the king said to Sadoc: Carry back the ark of God into the city: if I shall find grace in the sight of the Lord, he will bring me again, and he will shew me it, and his tabernacle.

15:25  And the king said unto Zadok, Carry back the ark of God into the city: if I shall find favour in the eyes of the Lord, he will bring me again, and shew me both it, and his habitation:

15:25  Potom král Sádokovi nařídil: „Dones Boží schránu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek.

15:25  Král ale Sádokovi řekl: „Vrať se s Boží truhlou do města. Najdu-li u Hospodina milost, přivede mě zpět a dovolí mi znovu spatřit Truhlu i jeho Příbytek.

15:25  Král řekl Sádokovi: Dones Boží truhlu zpět do města. Jestliže naleznu milost v Hospodinových očích, přivede mě zpět a ukáže mi ji i svůj příbytek.

15:25  I řekl král Sádochovi: Dones zase truhlu Boží do města. Jestližeť najdu milost před očima Hospodinovýma, přivedeť mne zase, a ukážeť mi ji i příbytek svůj.

15:25  Et dixit rex ad Sadoc : Reporta arcam Dei in urbem : si invenero gratiam in oculis Domini, reducet me, et ostendet mihi eam, et tabernaculum suum.

15:26  But if he shall say to me: Thou pleasest me not: I am ready, let him do that which is good before him.

15:26  But if he thus say, I have no delight in thee; behold, here am I, let him do to me as seemeth good unto him.

15:26  Řekne-li: ‚Nelíbíš se mi‘, ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.“

15:26  Řekne-li však: ‚Nemám v tobě zalíbení‘ – zde jsem; ať se mnou naloží, jak bude chtít.“

15:26  Jestliže však řekne: Nemám v tobě zalíbení, zde jsem, ať se mnou učiní, co ⌈je mu libo.⌉

15:26  Pakliť řekne takto: Nelíbíš mi se, aj, teď jsem, nechť mi učiní, což se mu dobrého vidí.

15:26  Si autem dixerit mihi : Non places : præsto sum : faciat quod bonum est coram se.

15:27  And the king said to Sadoc the priest: O seer, return into the city in peace: and let Achimaas thy son, and Jonathan the son of Abiathar, your two sons, be with you.

15:27  The king said also unto Zadok the priest, Art not thou a seer? return into the city in peace, and your two sons with you, Ahimaaz thy son, and Jonathan the son of Abiathar.

15:27  Dále král knězi Sádokovi řekl: „Ty jsi přece vidoucí. Vrať se pokojně do města i se svým synem Achímaasem a s Jónatanem, synem Ebjátarovým; oba vaši synové ať jdou s vámi.

15:27  Král ještě knězi Sádokovi řekl: „Dávej pozor. Vrať se s Abiatarem pokojně do města. Ať jsou s vámi také oba vaši synové – tvůj syn Achimaac a jeho syn Jonatan.

15:27  Král dále knězi Sádokovi řekl: Podívej se, jen se vrať v pokoji do města a tvůj syn Achímaas a Jónatan, syn Ebjátarův, oba vaši synové ať se vrátí s vámi.

15:27  Řekl ještě král Sádochovi knězi: Zdaliž ty nejsi vidoucí? Navratiž se do města u pokoji, Achimaas pak syn tvůj, a Jonata syn Abiatarův, dva synové vaši, budou s vámi.

15:27  Et dixit rex ad Sadoc sacerdotem : O videns, revertere in civitatem in pace : et Achimaas filius tuus, et Jonathas filius Abiathar, duo filii vestri, sint vobiscum.

15:28  Behold I will lie hid in the plains of the wilderness, till there come word from you to certify me.

15:28  See, I will tarry in the plain of the wilderness, until there come word from you to certify me.

15:28  Hleďte, já se budu zdržovat u brodu v pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva.“

15:28  Počkám totiž v poušti naproti brodu, než od vás dostanu další zprávu.“

15:28  Podívejte se, já se budu zdržovat u ⌈stepních brodů,⌉ dokud od vás nepřijde zpráva, kterou byste mi oznámili.

15:28  Hle, já pobudu na rovinách pouště, dokudž nepřijde poselství od vás, skrze něž by mi oznámeno bylo.

15:28  Ecce ego abscondar in campestribus deserti, donec veniat sermo a vobis indicans mihi.

15:29  So Sadoc and Abiathar carried back the ark of God into Jerusalem: and they tarried there.

15:29  Zadok therefore and Abiathar carried the ark of God again to Jerusalem: and they tarried there.

15:29  Sádok a Ebjátar donesli tedy Boží schránu zpět do Jeruzaléma a zůstali tam.

15:29  A tak Sádok s Abiatarem vrátili Boží truhlu do Jeruzaléma a zůstali tam.

15:29  Sádok a Ebjátar donesli Boží truhlu zpět do Jeruzaléma a pobývali tam.

15:29  A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma, a zůstali tam.

15:29  Reportaverunt ergo Sadoc et Abiathar arcam Dei in Jerusalem, et manserunt ibi.

15:30  But David went up by the ascent of mount Olivet, going up and weeping, walking barefoot, and with his head covered, and all the people that were with them, went up with their heads covered weeping.

15:30  And David went up by the ascent of mount Olivet, and wept as he went up, and had his head covered, and he went barefoot: and all the people that was with him covered every man his head, and they went up, weeping as they went up.

15:30  David pak stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal.

15:30  David pak stoupal na Olivetskou horu a celou cestu plakal, hlavu zahalenou a bos. Také všichni, kdo byli s ním, si zahalili hlavu a celou cestu vzhůru plakali.

15:30  David pak vystupoval po svahu Olivové hory, vystupoval a plakal; hlavu měl zakrytou a šel bosý. Všechen lid, který byl s ním, všichni si zakryli hlavu, vystupovali vzhůru a při tom plakali.

15:30  Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláče, maje přikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, přikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustavičně plačíce.

15:30  Porro David ascendebat clivum Olivarum, scandens et flens, nudis pedibus incedens, et operto capite : sed et omnis populus qui erat cum eo, operto capite ascendebat plorans.

15:31  And it was told David that Achitophel also was in the conspiracy with Absalom, and David said: Infatuate, O Lord, I beseech thee, the counsel of Achitophel.

15:31  And one told David, saying, Ahithophel is among the conspirators with Absalom. And David said, O Lord, I pray thee, turn the counsel of Ahithophel into foolishness.

15:31  David dostal zprávu: „Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem.“ David pravil: „Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!“

15:31  David se tehdy dozvěděl, že mezi Abšalomovými spiklenci je také Achitofel, a tak se modlil: „Hospodine, obrať prosím Achitofelovu radu vniveč!“

15:31  Davidovi bylo oznámeno, že Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem. Nato David řekl: Změň, prosím, Achítofelovu radu v bláznovství, Hospodine.

15:31  Tedy povědíno Davidovi, že Achitofel jest s těmi, kteříž se spikli s Absolonem. I řekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu.

15:31  Nuntiatum est autem David quod et Achitophel esset in conjuratione cum Absalom : dixitque David : Infatua, quæso, Domine, consilium Achitophel.

15:32  And when David was come to the top of the mountain, where he was about to adore the Lord, behold Chusai the Arachite, came to meet him with his garment rent and his head covered with earth.

15:32  And it came to pass, that when David was come to the top of the mount, where he worshipped God, behold, Hushai the Archite came to meet him with his coat rent, and earth upon his head:

15:32  Když přišel David na vrchol, aby se tam klaněl Bohu, hle, vyšel mu vstříc Chúšaj Arkijský s roztrženým rouchem a hlínou na hlavě.

15:32  Když David dorazil na vrchol hory, kde bylo zvykem klanět se Bohu, hle – naproti mu jde Chušaj Arkijský, roucho roztržené a na hlavě hlínu.

15:32  I stalo se, že když David přišel na vrchol hory, kde se lidé klanějí Bohu, hle, šel mu naproti Chúšaj Arkijský s roztrženým rouchem a prstí na hlavě.

15:32  I stalo se, jakž přišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou.

15:32  Cumque ascenderet David summitatem montis in quo adoraturus erat Dominum, ecce occurrit ei Chusai Arachites, scissa veste, et terra pleno capite.

15:33  And David said to him: If thou come with me, thou wilt be a burden to me:

15:33  Unto whom David said, If thou passest on with me, then thou shalt be a burden unto me:

15:33  David mu řekl: „Půjdeš-li dál, budeš mi břemenem.

15:33  David mu řekl: „Když půjdeš se mnou, budeš mi břemenem.

15:33  David mu řekl: Jestliže půjdeš dál se mnou, budeš mi břemenem.

15:33  I řekl jemu David: Půjdeš-li se mnou, budeš mi břemenem.

15:33  Et dixit ei David : Si veneris mecum, eris mihi oneri :

15:34  But if thou return into the city, and wilt say to Absalom: I am thy servant, O king: as I have been thy father's servant, so I will be thy servant: thou shalt defeat the counsel of Achitophel.

15:34  But if thou return to the city, and say unto Absalom, I will be thy servant, O king; as I have been thy father’s servant hitherto, so will I now also be thy servant: then mayest thou for me defeat the counsel of Ahithophel.

15:34  Vrátíš-li se do města a řekneš Abšalómovi: ‚Králi, jsem tvým služebníkem; dříve jsem byl služebníkem tvého otce, nyní budu služebníkem tvým‘, překazíš to, k čemu bude Achítofel radit.

15:34  Když se ale vrátíš do města a řekneš Abšalomovi: ‚Jsem ti k službám, králi; dříve jsem sloužil tvému otci, teď ale budu sloužit tobě,‘ pak pro mě budeš moci mařit Achitofelovy rady.

15:34  Ale když se vrátíš do města a řekneš Abšalómovi: Budu tvým otrokem, králi; dříve jsem byl otrokem tvého otce, nyní budu tvým otrokem -- tehdy budeš moci zmařit Achítofelovu radu ⌈v můj prospěch.⌉

15:34  Pakli se navrátíš do města a díš k Absolonovi: Služebníkem tvým budu, ó králi, služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna, již pak budu služebníkem tvým, tedy zrušíš radu Achitofelovu.

15:34  si autem in civitatem revertaris, et dixeris Absalom : Servus tuus sum, rex : sicut fui servus patris tui, sic ero servus tuus : dissipabis consilium Achitophel.

15:35  And thou hast with thee Sadoc, and soever thou shalt hear out of the king's house, thou shalt tell it to Sadoc and Abiathar the priests.

15:35  And hast thou not there with thee Zadok and Abiathar the priests? therefore it shall be, that what thing soever thou shalt hear out of the king’s house, thou shalt tell it to Zadok and Abiathar the priests.

15:35  Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. O každém slovu z královského domu, které uslyšíš, podáš zprávu kněžím Sádokovi a Ebjátarovi.

15:35  Budou tam s tebou také kněží Sádok a Abiatar. Cokoli tedy na královském dvoře uslyšíš, to oznámíš kněžím Sádokovi a Abiatarovi.

15:35  Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. ⌈Všechno, co⌉ se doslechneš z královského domu, oznam kněžím Sádokovi a Ebjátarovi.

15:35  Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kněží. Protož cožkoli uslyšíš z domu králova, oznámíš Sádochovi a Abaitarovi kněžím.

15:35  Habes autem tecum Sadoc et Abiathar sacerdotes : et omne verbum quodcumque audieris de domo regis, indicabis Sadoc et Abiathar sacerdotibus.

15:36  And there are with them their two sons Achimaas; the son of Sadoc, and Jonathan the son of Abiathar: and you shall send by them to me every thing that you shall hear.

15:36  Behold, they have there with them their two sons, Ahimaaz Zadok’s son, and Jonathan Abiathar’s son; and by them ye shall send unto me every thing that ye can hear.

15:36  A jsou tam s nimi jejich dva synové, Achímaas Sádokův a Jónatan Ebjátarův. Po nich mi vzkážete každé slovo, které uslyšíte.“

15:36  Jsou tam s nimi i jejich dva synové, Achimaac Sádokův a Jonatan Abiatarův. Po nich mi vzkážete, cokoli se dozvíte.“

15:36  A jsou tam s nimi jejich dva synové, Sádokův Achímaas a Ebjátarův Jónatan. Vzkažte mi po nich všechno, co se doslechneš.

15:36  Aj, tam s nimi jsou dva synové jejich, Achimaas Sádochův a Jonata Abiatarův, po nichž mi vzkážete, což byste koli uslyšeli.

15:36  Sunt autem cum eis duo filii eorum Achimaas filius Sadoc, et Jonathas filius Abiathar : et mittetis per eos ad me omne verbum quod audieritis.

15:37  Then Chusai the friend of David went into the city, and Absalom came into Jerusalem.

15:37  So Hushai David’s friend came into the city, and Absalom came into Jerusalem.

15:37  Davidův přítel Chúšaj vstoupil tedy do města. Také Abšalóm vstoupil do Jeruzaléma.

15:37  Davidův důvěrník Chušaj tedy odešel do města, právě když do Jeruzaléma vstupoval Abšalom.

15:37  Davidův přítel Chúšaj přišel do města. Také Abšalóm přišel do Jeruzaléma.

15:37  Šel tedy Chusai, přítel Davidův do města; Absolon také přijel do Jeruzaléma.

15:37  Veniente ergo Chusai amico David in civitatem, Absalom quoque ingressus est Jerusalem.

Chapter 16

16:1  And when David was a little past the top of the hill, behold Siba the servant of Miphiboseth came to meet him with two asses, laden with two hundred loaves of bread, and a hundred bunches of raisins, a hundred cakes of figs, and a vessel of wine.

16:1  And when David was a little past the top of the hill, behold, Ziba the servant of Mephibosheth met him, with a couple of asses saddled, and upon them two hundred loaves of bread, and an hundred bunches of raisins, and an hundred of summer fruits, and a bottle of wine.

16:1  Sotvaže David přešel přes vrchol, jde mu vstříc Mefíbóšetův sluha Síba se spřežením osedlaných oslů a na nich dvě stě chlebů, sto hrud sušených hroznů, sto košíků letního ovoce a měch vína.

16:1  Sotva David minul vrchol hory, hle – naproti mu jde Cíba, Mefibošetův sluha, se dvěma osedlanými osly a na nich dvě stě chlebů, sto sušených hroznů, sto kusů letního ovoce a měch vína.

16:1  Když David přešel kousek za vrchol, hle, šel mu vstříc Síba, služebník Mefíbóšetův, s osedlaným oslím spřežením a na něm bylo dvě stě chlebů, sto ⌈sušených hroznů,⌉ sto ⌈plodů letního ovoce⌉ a měch vína.

16:1  A když David sešel maličko s vrchu, aj Síba služebník Mifibozetův vyšel proti němu se dvěma osly osedlanými, na nichž nesl dvě stě chlebů, a sto hroznů suchých, a sto hrud fíků, a nádobu vína.

16:1  Cumque David transisset paululum montis verticem, apparuit Siba puer Miphiboseth in occursum ejus, cum duobus asinis, qui onerati erant ducentis panibus, et centum alligaturis uvæ passæ, et centum massis palatharum, et utre vini.

16:2  And the king said to Siba: What mean these things? And Siba answered: The asses are for the king's household to sit on: and the loaves and the figs for thy servants to eat, and the wine to drink if any man be faint in the desert.

16:2  And the king said unto Ziba, What meanest thou by these? And Ziba said, The asses be for the king’s household to ride on; and the bread and summer fruit for the young men to eat; and the wine, that such as be faint in the wilderness may drink.

16:2  Král se Síby zeptal: „K čemu máš tyhle věci?“ Síba odvětil: „Osly pro královský dům k jízdě, chléb s ovocem k jídlu pro družinu a víno, aby se unavený mohl na poušti napít.“

16:2  „Na co to máš?“ zeptal se ho král. „Osli jsou k jízdě pro královský dům,“ odpověděl Cíba, „chleba s ovocem je k jídlu pro mládence a víno je k pití, až budete na poušti unavení.“

16:2  Král se zeptal Síby: Na co to máš? Síba odpověděl: Osli jsou na jízdu pro královský dům, chléb a letní ovoce, aby mohli služebníci pojíst, a víno, aby se mohli napít unavení v pustině.

16:2  I řekl král Síbovi: K čemu jsou tyto věci? Odpověděl Síba: Oslové pro čeled královskou k jízdě, chléb pak a fíky, aby jedli služebníci, a víno, aby se napil, kdož by ustal na poušti.

16:2  Et dixit rex Sibæ : Quid sibi volunt hæc ? Responditque Siba : Asini, domesticis regis ut sedeant : panes et palathæ ad vescendum pueris tuis : vinum autem ut bibat siquis defecerit in deserto.

16:3  And the king said: Where is thy master's son? And Siba answered the king: He remained in Jerusalem, saying: To day, will the house of Israel restore me the kingdom of my father.

16:3  And the king said, And where is thy master’s son? And Ziba said unto the king, Behold, he abideth at Jerusalem: for he said, To day shall the house of Israel restore me the kingdom of my father.

16:3  Král dodal: „A kde je syn tvého pána?“ Síba králi řekl: „Ten vyčkává v Jeruzalémě. Řekl totiž: ‚Dnes mi izraelský dům vrátí království mého otce.‘“

16:3  „A kde je vnuk tvého pána?“ zeptal se král. „Ten čeká v Jeruzalémě,“ odpověděl Cíba. „Myslí si: ‚Izraelský lid mi dnes navrátí království mého děda.‘“

16:3  Král se dále zeptal: A kde je syn tvého pána? Síba králi odpověděl: Právě pobývá v Jeruzalémě. Řekl si totiž: Dnes mi dům izraelský vrátí království mého otce.

16:3  Opět král řekl: Kdež jest pak syn pána tvého? Odpověděl Síba králi: Aj, zůstal v Jeruzalémě, nebo řekl: Dnes navrátí mi dům Izraelský království otce mého.

16:3  Et ait rex : Ubi est filius domini tui ? Responditque Siba regi : Remansit in Jerusalem, dicens : Hodie restituet mihi domus Israël regnum patris mei.

16:4  And the king said to Siba: I give thee all that belonged to Miphiboseth. And Siba said: I beseech thee let me find grace before thee, my lord, O king.

16:4  Then said the king to Ziba, Behold, thine are all that pertained unto Mephibosheth. And Ziba said, I humbly beseech thee that I may find grace in thy sight, my lord, O king.

16:4  Král Síbovi pravil: „Hle, všechno, co patří Mefíbóšetovi, je tvé!“ Síba odvětil: „Skláním se. Kéž najdu u tebe přízeň, králi, můj pane.“

16:4  „Ať tedy všechen Mefibošetův majetek připadne tobě,“ řekl mu na to král. „Klaním se, můj pane a králi,“ odpověděl Cíba. „Jsi ke mně tak laskav!“

16:4  Král řekl Síbovi: Hle, tvé je všechno, co patřilo Mefíbóšetovi. Síba odpověděl: Klaním se. Kéž naleznu milost ve tvých očích, můj pane a králi.

16:4  Řekl ještě král Síbovi: Aj, tvéť jsou všecky věci, kteréž má Mifibozet. Jemuž řekl Síba s poklonou: Nechať vždycky tak nalézám milost před očima tvýma, pane můj králi.

16:4  Et ait rex Sibæ : Tua sint omnia quæ fuerunt Miphiboseth. Dixitque Siba : Oro ut inveniam gratiam coram te, domine mi rex.

16:5  And king David came as far as Bahurim: and behold there came out from thence a man of the kindred of the house of Saul named Semei, the son of Gera, and coming out he cursed as he went on,

16:5  And when king David came to Bahurim, behold, thence came out a man of the family of the house of Saul, whose name was Shimei, the son of Gera: he came forth, and cursed still as he came.

16:5  Když král David přicházel k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi Saulova domu jménem Šimeí, syn Gérův. Vyšel a zlořečil

16:5  Když se potom král David blížil k Bachurim, hle – vyšel odtud nějaký muž rodem ze Saulova domu. Jmenoval se Šimei, syn Gerův, a jak šel, zlořečil

16:5  Když přišel král David k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi domu Saulova jménem Šimeí, syn Gérův. Šel a přitom pronášel kletby.

16:5  Tedy bral se král David do Bahurim, a aj, vyšel odtud muž z čeledi domu Saulova, jehož jméno bylo Semei, syn Gerův, kterýžto vždy jda, zlořečil.

16:5  Venit ergo rex David usque Bahurim : et ecce egrediebatur inde vir de cognatione domus Saul, nomine Semei, filius Gera : procedebatque egrediens, et maledicebat,

16:6  And he threw stones at David, and at all the servants of king David: and all the people, and all the warriors walked on the right, and on the left side of the king.

16:6  And he cast stones at David, and at all the servants of king David: and all the people and all the mighty men were on his right hand and on his left.

16:6  a házel kamením po Davidovi a po všech služebnících krále Davida, ačkoli po jeho pravici i levici byl veškerý lid a všichni bohatýři.

16:6  a házel po Davidovi i všech jeho služebnících kamení, ačkoli byl král David zprava i zleva obklopen svými lidmi i všemi bojovníky.

16:6  Házel kameny na Davida a na všechny otroky krále Davida, ačkoliv ⌈všechen lid⌉ a všichni hrdinové byli po jeho pravici i levici.

16:6  Ano i kamením házel na Davida, a na všecky služebníky krále Davida, ačkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho.

16:6  mittebatque lapides contra David et contra universos servos regis David : omnis autem populus, et universi bellatores, a dextro et a sinistro latere regis incedebant.

16:7  And thus said Semei when he cursed the king: Come out, come out, thou man of blood, and thou man of Belial.

16:7  And thus said Shimei when he cursed, Come out, come out, thou bloody man, and thou man of Belial:

16:7  Při svém zlořečení volal Šimeí takto: „Táhni, táhni, vrahu, ničemníku!

16:7  Šimei chrlil nadávky: „Táhni, ty vrahu! Táhni, ty bídáku!

16:7  Při proklínání Šimeí volal toto: Táhni, táhni, ⌈krvelačný ničemníku.⌉

16:7  A takto mluvil Semei, když mu zlořečil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníče a nešlechetníče.

16:7  Ita autem loquebatur Semei cum malediceret regi : Egredere, egredere, vir sanguinum, et vir Belial.

16:8  The Lord hath repaid thee for all the blood of the house of Saul: because thou hast usurped the kingdom in his stead, and the Lord hath given the kingdom into the hand of Absalom thy son: and behold thy evils press upon thee, because thou art a man of blood.

16:8  The Lord hath returned upon thee all the blood of the house of Saul, in whose stead thou hast reigned; and the Lord hath delivered the kingdom into the hand of Absalom thy son: and, behold, thou art taken in thy mischief, because thou art a bloody man.

16:8  Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!“

16:8  Hospodin ti oplatil za všechnu krev Saulova domu. Stal ses králem místo něj, ale Hospodin dal království do rukou tvého syna Abšaloma. To máš za svou špatnost, protože jsi vrah!“

16:8  Hospodin ⌈ti odplatil⌉ za všechnu krev domu Saulova, na jehož místě kraluješ. Hospodin dal království do ruky tvého syna Abšalóma. Zde jsi ve svém trápení, protože jsi krvelačný člověk.

16:8  Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož jsi místě kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého. A aj, již se vidíš v svém neštěstí, nebo jsi vražedlník.

16:8  Reddidit tibi Dominus universum sanguinem domus Saul : quoniam invasisti regnum pro eo, et dedit Dominus regnum in manu Absalom filii tui : et ecce premunt te mala tua, quoniam vir sanguinum es.

16:9  And Abisai the son of Sarvia said to the king: Why should this dead dog curse my lord the king? I will go, and cut off his head.

16:9  Then said Abishai the son of Zeruiah unto the king, Why should this dead dog curse my lord the king? let me go over, I pray thee, and take off his head.

16:9  Tu řekl králi Abíšaj, syn Serújin: „Copak tento mrtvý pes smí zlořečit králi, mému pánu? Nejraději bych šel a srazil mu hlavu.“

16:9  Abišaj, syn Ceruji, tehdy řekl králi: „Proč má tenhle chcíplý pes zlořečit mému pánu a králi? Půjdu mu srazit hlavu, ano?“

16:9  Abíšaj, syn Serújin, řekl králi: Proč by měl tento ⌈mrtvý pes⌉ proklínat mého pána a krále? Půjdu a srazím mu hlavu.

16:9  I řekl Abizai syn Sarvie králi: I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu mému králi? Nechť jdu medle a setnu mu hlavu.

16:9  Dixit autem Abisai filius Sarviæ regi : Quare maledicit canis hic mortuus domino meo regi ? vadam, et amputabo caput ejus.

16:10  And the king said: What have I to do with you, ye sons of Sarvia? Let him alone and let him curse: for the Lord hath bid him curse David: and who is he that shall dare say, why hath he done so?

16:10  And the king said, What have I to do with you, ye sons of Zeruiah? so let him curse, because the Lord hath said unto him, Curse David. Who shall then say, Wherefore hast thou done so?

16:10  Ale král odvětil: „Co je vám do mých záležitostí, synové Serújini? On zlořečí, protože mu Hospodin řekl: ‚Zlořeč Davidovi!‘ Kdo se potom smí ptát: ‚Proč to děláš?‘“

16:10  Král však odpověděl: „Co je vám do toho, synové Ceruji, že mi zlořečí? Jestli mu Hospodin přikázal: ‚Zlořeč Davidovi,‘ kdo pak smí říci: ‚Co to děláš?‘“

16:10  Král odpověděl: ⌈Co je vám do mě,⌉ synové Serújini? On proklíná, protože mu Hospodin řekl: Proklínej Davida, a kdo se může ptát: Proč to děláš?

16:10  Ale král řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že zlořečí? Poněvadž Hospodin jemu rozkázal: Zlořeč Davidovi, i kdož by směl říci: Proč tak činíš?

16:10  Et ait rex : Quid mihi et vobis est, filii Sarviæ ? dimittite eum, ut maledicat : Dominus enim præcepit ei ut malediceret David : et quis est qui audeat dicere quare sic fecerit ?

16:11  And the king said to Abisai, and to all his servants: Behold my son, who came forth from my bowels, seeketh my life: how much more now a son of Jemini? let him alone that he may curse as the Lord hath bidden him.

16:11  And David said to Abishai, and to all his servants, Behold, my son, which came forth of my bowels, seeketh my life: how much more now may this Benjamite do it? let him alone, and let him curse; for the Lord hath bidden him.

16:11  A David Abíšajovi a všem svým služebníkům řekl: „Hle, můj syn, který vyšel z mého lůna, ukládá mi o život. Oč větší důvod má k tomu ten Benjamínec! Nechte ho, ať zlořečí, neboť mu to nařídil Hospodin.

16:11  David tehdy Abišajovi a všem svým služebníkům řekl: „Vždyť i můj vlastní syn mi usiluje o život, natožpak tento Benjamínec. Nechte ho, ať zlořečí, jestli mu to Hospodin přikázal.

16:11  David řekl Abíšajovi a všem svým otrokům: Vždyť i můj syn, který vzešel z mého nitra, usiluje o můj život. Čím spíše tento Benjamínec. Nechte ho být, ať proklíná, když mu to řekl Hospodin.

16:11  Řekl ještě David k Abizai i ke všechněm služebníkům svým: Aj, syn můj, kterýž pošel z života mého, hledá bezživotí mého, čím více nyní tento syn Jemini? Nechte ho, ať zlořečí, nebo jemu rozkázal Hospodin.

16:11  Et ait rex Abisai, et universis servis suis : Ecce filius meus qui egressus est de utero meo, quærit animam meam : quanto magis nunc filius Jemini ? Dimittite eum ut maledicat juxta præceptum Domini :

16:12  Perhaps the Lord may look upon my affliction, and the Lord may render me good for the cursing of this day.

16:12  It may be that the Lord will look on mine affliction, and that the Lord will requite me good for his cursing this day.

16:12  Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!“

16:12  Snad Hospodin pohlédne na mé trápení a odplatí mi za ty dnešní nadávky dobrodiním.“

16:12  Snad Hospodin pohlédne na mé soužení a odplatí mi za jeho dnešní kletbu.

16:12  Snad popatří Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes.

16:12  si forte respiciat Dominus afflictionem meam, et reddat mihi Dominus bonum pro maledictione hac hodierna.

16:13  And David and his men with him went by the way. And Semei by the hill's side went over against him, cursing, and casting stones at him, and scattering earth.

16:13  And as David and his men went by the way, Shimei went along on the hill’s side over against him, and cursed as he went, and threw stones at him, and cast dust.

16:13  David se svými muži pokračoval v cestě a Šimeí se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.

16:13  David tedy se svými muži pokračoval v cestě. Šimei ale šel podél nich po protějším svahu, a jak šel, zlořečil, házel po něm kameny a vířil prach.

16:13  David se svými muži šel dále svou cestou, zatímco Šimeí šel ⌈podél něj⌉ po svahu hory, stále proklínal a házel ⌈po něm⌉ kameny a hlínu.

16:13  A tak šel David a muži jeho cestou. Semei také šel po stráni hory naproti němu, a jda, zlořečil a házel kamením proti němu a zmítal prachem.

16:13  Ambulabat itaque David et socii ejus per viam cum eo. Semei autem per jugum montis ex latere contra illum gradiebatur, maledicens, et mittens lapides adversum eum, terramque spargens.

16:14  And the king and all the people with him came weary, and refreshed themselves there.

16:14  And the king, and all the people that were with him, came weary, and refreshed themselves there.

16:14  Král a všechen lid, který byl s ním, přišli unavení na místo, kde si oddechli.

16:14  Utrmácený král i všichni, kdo byli s ním, nakonec dorazili na místo, kde si odpočinuli.

16:14  Král a všechen lid, který byl s ním, přišel vyčerpaný k Jordánu a tam si oddechli.

16:14  I přišel král a všecken lid, kterýž byl s ním, ustalý, a odpočinul tu.

16:14  Venit itaque rex, et universus populus cum eo lassus, et refocillati sunt ibi.

16:15  But Absalom and all his people came into Jerusalem, and Achitophel was with him.

16:15  And Absalom, and all the people the men of Israel, came to Jerusalem, and Ahithophel with him.

16:15  Abšalóm a všechen lid, izraelští muži, vstoupili do Jeruzaléma; byl s ním i Achítofel.

16:15  Abšalom zatím s celým izraelským vojskem vstoupil do Jeruzaléma. Také Achitofel byl s ním.

16:15  Abšalóm i všechen lid, všichni Izraelci, přišli do Jeruzaléma; také Achítofel byl s ním.

16:15  Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma, a Achitofel s ním.

16:15  Absalom autem et omnis populus ejus ingressi sunt Jerusalem, sed et Achitophel cum eo.

16:16  And when Chusai the Arachite, David's friend, was come to Absalom, he said to him: God save thee, O king, God save thee, O king.

16:16  And it came to pass, when Hushai the Archite, David’s friend, was come unto Absalom, that Hushai said unto Absalom, God save the king, God save the king.

16:16  Když Davidův přítel Chúšaj Arkijský přišel k Abšalómovi, pozdravil Abšalóma: „Ať žije král! Ať žije král!“

16:16  Tehdy k Abšalomovi přišel i Davidův důvěrník Chušaj Arkijský a zvolal: „Ať žije král! Ať žije král!“

16:16  Stalo se, že když Davidův přítel Chúšaj Arkijský přišel k Abšalómovi, řekl Chúšaj Abšalómovi: ⌈Ať žije král,⌉ ať žije král!

16:16  A když přišel Chusai Architský, přítel Davidův k Absolonovi, řekl Chusai Absolonovi: Živ buď král, živ buď král.

16:16  Cum autem venisset Chusai Arachites amicus David ad Absalom, locutus est ad eum : Salve rex, salve rex.

16:17  And Absalom said to him, Is this thy kindness to thy friend? Why wentest thou not with thy friend?

16:17  And Absalom said to Hushai, Is this thy kindness to thy friend? why wentest thou not with thy friend?

16:17  Abšalóm Chúšajovi řekl: „Tak se odvděčuješ svému příteli? Proč jsi nešel se svým přítelem?“

16:17  „Takhle se odvděčuješ svému příteli?“ řekl mu Abšalom. „Proč jsi nešel s ním?“

16:17  Abšalóm se zeptal Chúšaje: To je oddanost tvému příteli? Proč jsi nešel se svým přítelem?

16:17  Tedy řekl Absolon k Chusai: Toliž jest vděčnost tvá k příteli tvému? Pročež jsi nešel s přítelem svým?

16:17  Ad quem Absalom : Hæc est, inquit, gratia tua ad amicum tuum ? quare non ivisti cum amico tuo ?

16:18  And Chusai answered Absalom: Nay: for I will be his, whom the Lord hath chosen, and all this people, and all Israel, and with him will I abide.

16:18  And Hushai said unto Absalom, Nay; but whom the Lord, and this people, and all the men of Israel, choose, his will I be, and with him will I abide.

16:18  Chúšaj Abšalómovi odpověděl: „Nikoli! Koho vyvolil Hospodin a všechen tento lid i všichni izraelští muži, s tím budu a u toho zůstanu.

16:18  „To ne,“ odpověděl mu Chušaj. „Koho vyvolil Hospodin a celý tento izraelský lid, s tím jsem a s tím zůstanu.

16:18  Chúšaj Abšalómovi odpověděl: Nikoli. Koho vyvolil Hospodin a tento lid, všichni Izraelci, ⌈s tím budu,⌉ s ním zůstanu.

16:18  Odpověděl Chusai Absolonovi: Nikoli, ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští, toho budu a s tím zůstanu.

16:18  Responditque Chusai ad Absalom : Nequaquam : quia illius ero, quem elegit Dominus, et omnis hic populus, et universus Israël : et cum eo manebo.

16:19  Besides this, whom shall I serve? is it not the king's son? as I have served thy father, so will I serve thee also.

16:19  And again, whom should I serve? should I not serve in the presence of his son? as I have served in thy father’s presence, so will I be in thy presence.

16:19  A pak, komu bych měl sloužit? Přece jeho synu. Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.“

16:19  A komu jinému bych měl sloužit než jeho synu? Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.“

16:19  ⌈Komu jinému bych⌉ měl sloužit? Cožpak ne jeho synu? Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.

16:19  Přesto komuž bych já sloužiti měl? Zdali ne synu jeho? Jakož jsem sloužil otci tvému, tak sloužiti budu tobě.

16:19  Sed ut et hoc inferam, cui ego serviturus sum ? nonne filio regis ? Sicut parui patri tuo, ita parebo et tibi.

16:20  And Absalom said to Achitophel: Consult what we are to do.

16:20  Then said Absalom to Ahithophel, Give counsel among you what we shall do.

16:20  Abšalóm řekl Achítofelovi: „Poraďte, co máme dělat.“

16:20  Abšalom se obrátil na Achitofela: „Poraďte, co máme dělat.“

16:20  Abšalóm řekl Achítofelovi: Poraďte se, co máme dělat.

16:20  Řekl pak Absolon Achitofelovi: Raďtež, co máme činiti?

16:20  Dixit autem Absalom ad Achitophel : Inite consilium quid agere debeamus.

16:21  And Achitophel said to Absalom: Go in to the concubines of thy father, whom he hath left to keep the house: that when all Israel shall hear that thou hast disgraced thy father, their hands may be strengthened with thee.

16:21  And Ahithophel said unto Absalom, Go in unto thy father’s concubines, which he hath left to keep the house; and all Israel shall hear that thou art abhorred of thy father: then shall the hands of all that are with thee be strong.

16:21  Achítofel Abšalómovi odvětil: „Vejdi k ženinám svého otce, které ponechal, aby střežily dům. Celý Izrael uslyší, že jsi vzbudil u svého otce nelibost, a všichni, kdo jsou s tebou, začnou jednat rozhodně.“

16:21  Achitofel mu odpověděl: „Spi s konkubínami svého otce, které tu nechal, aby se staraly o dům. Když celý Izrael uslyší, jak ses svému otci zprotivil, posílí to odhodlání všech, kdo jsou s tebou.“

16:21  Achítofel Abšalómovi odpověděl: Vejdi ke konkubínám svého otce, které ponechal, aby pečovaly o dům. Když celý Izrael uslyší, že ses znelíbil svému otci, posilní se ruce všech, kteří jsou s tebou.

16:21  Odpověděl Achitofel Absolonovi: Vejdi k ženinám otce svého, kterýchž zanechal, aby hlídaly doma. I uslyší všecken Izrael, žes se zošklivil otci svému, a zsilí se ruce všech, kteříž jsou s tebou.

16:21  Et ait Achitophel ad Absalom : Ingredere ad concubinas patris tui, quas dimisit ad custodiendam domum : ut cum audierit omnis Israël quod fœdaveris patrem tuum, roborentur tecum manus eorum.

16:22  So they spread a tent for Absalom on the top of the house, and he went in to his father's concubines before all Israel.

16:22  So they spread Absalom a tent upon the top of the house; and Absalom went in unto his father’s concubines in the sight of all Israel.

16:22  Proto postavili Abšalómovi na střeše stan a Abšalóm před zraky celého Izraele vešel k ženinám svého otce.

16:22  A tak pro Abšaloma roztáhli na střeše baldachýn a Abšalom před zraky všeho Izraele spal s konkubínami svého otce.

16:22  Postavili Abšalómovi na střeše stan a Abšalóm vešel před očima celého Izraele ke konkubínám svého otce.

16:22  A protož rozbili Absolonovi stan na paláci. I všel Absolon k ženinám otce svého před očima všeho Izraele.

16:22  Tetenderunt ergo Absalom tabernaculum in solario, ingressusque est ad concubinas patris sui coram universo Israël.

16:23  Now the counsel of Achitophel, which he gave in those days, was as if a man should consult God: so was all the counsel of Achitophel, both when he was with David, and when he was with Absalom.

16:23  And the counsel of Ahithophel, which he counselled in those days, was as if a man had enquired at the oracle of God: so was all the counsel of Ahithophel both with David and with Absalom.

16:23  Radit se s Achítofelem, který byl v těch dnech rádcem, bylo jako doptávat se na božské slovo. Tak tomu bylo s každou Achítofelovou radou, dávanou jak Davidovi, tak Abšalómovi.

16:23  Radit se s Achitofelem, který byl tenkrát rádcem, bylo jako doptávat se na Boží slovo. Takto bral všechny jeho rady jak David, tak Abšalom.

16:23  ⌈Rada, kterou dal Achítofel,⌉ bývala v oněch dnech, jako když se někdo doptává na Boží slovo. Tak byla vážena každá Achítofelova rada jak Davidem, tak i Abšalómem.

16:23  Rada pak Achitofelova, kterouž dával toho času, byla, jako by se kdo doptával na řeč Boží. Taková byla každá rada Achitofelova, jakož u Davida tak u Absolona.

16:23  Consilium autem Achitophel quod dabat in diebus illis, quasi si quis consuleret Deum : sic erat omne consilium Achitophel, et cum esset cum David, et cum esset cum Absalom.

Chapter 17

17:1  And Achitophel said to Absalom: I will choose me twelve thousand men, and I will arise and pursue after David this night.

17:1  Moreover Ahithophel said unto Absalom, Let me now choose out twelve thousand men, and I will arise and pursue after David this night:

17:1  Achítofel pravil Abšalómovi: „Dovol, abych vybral dvanáct tisíc mužů a hned této noci se vydal pronásledovat Davida.

17:1  Achitofel také Abšalomovi řekl: „Dovol prosím, ať vyberu dvanáct tisíc mužů a ještě dnes v noci se vypravím pronásledovat Davida.

17:1  Achítofel dále Abšalómovi řekl: Dovol, abych vybral dvanáct tisíc mužů; povstanu a budu této noci pronásledovat Davida.

17:1  Řekl ještě Achitofel Absolonovi: Nechť medle vyberu dvanácte tisíc mužů, abych vstana, honil Davida noci této.

17:1  Dixit ergo Achitophel ad Absalom : Eligam mihi duodecim millia virorum, et consurgens persequar David hac nocte.

17:2  And coming upon him (for he is now weary, and weak handed) I will defeat him: and when all the people is put to flight that is with him, I will kill the king who will be left alone.

17:2  And I will come upon him while he is weary and weak handed, and will make him afraid: and all the people that are with him shall flee; and I will smite the king only:

17:2  Dostihnu ho, až bude zemdlený a skleslý, a překvapím ho. Všechen lid, který je s ním, uteče a já osamoceného krále zabiji.

17:2  Překvapím ho útokem, dokud je znavený a skleslý. Všichni jeho muži se rozutečou, takže zabiji samotného krále.

17:2  ⌈Přiženu se na něj,⌉ dokud je unavený a má malátné ruce. Vyděsím ho, takže všechen lid, který je s ním, uteče, a zabiju samotného krále.

17:2  A dostihna ho, dokudž jest ustalý a zemdlené má ruce, předěsím jej, a uteče všecken lid, kterýž jest s ním, i zamorduji krále samého.

17:2  Et irruens super eum (quippe qui lassus est, et solutis manibus), percutiam eum : cumque fugerit omnis populus qui cum eo est, percutiam regem desolatum.

17:3  And I will bring back all the people, as if they were but one man: for thou seekest but one man: and all the people shall be in peace.

17:3  And I will bring back all the people unto thee: the man whom thou seekest is as if all returned: so all the people shall be in peace.

17:3  Všechen lid obrátím k tobě; vrátí se všichni, až na muže, kterého hledáš. Všechen lid bude mít pokoj.“

17:3  Tak přivedu všechen lid k tobě, jako se přivádí nevěsta k ženichovi. Jde ti přece o život jediného muže – všechen lid může zůstat v pokoji.“

17:3  A všechen lid přivedu zpět k tobě. ⌈Ten, kterého usiluješ zabít, je jako návrat všech mužů.⌉ Všechen lid bude mít pokoj.

17:3  A tak obrátím všecken lid k tobě; nebo jako bych je všecky obrátil, když zhyne ten muž, kteréhož ty hledáš. O lid ty se nic nestarej.

17:3  Et reducam universum populum, quomodo unus homo reverti solet : unum enim virum tu quæris : et omnis populus erit in pace.

17:4  And his saying pleased Absalom, and all the ancients of Israel.

17:4  And the saying pleased Absalom well, and all the elders of Israel.

17:4  Abšalómovi i všem izraelským starším se to líbilo.

17:4  Abšalomovi i všem izraelským stařešinům se ten návrh líbil.

17:4  ⌈Abšalómovi i všem izraelským starším se to líbilo.⌉

17:4  I líbila se ta řeč Absolonovi i všechněm starším Izraelským.

17:4  Placuitque sermo ejus Absalom, et cunctis majoribus natu Israël.

17:5  But Absalom said: Call Chusai the Arachite, and let us hear what he also saith.

17:5  Then said Absalom, Call now Hushai the Archite also, and let us hear likewise what he saith.

17:5  Abšalóm však poručil: „Ať je povolán také Chúšaj Arkijský. Poslechneme si i jeho výrok.“

17:5  Abšalom ale přikázal: „Raději ještě zavolej Chušaje Arkijského, ať si vyslechneme také jeho názor.“

17:5  Abšalóm však řekl: Zavolejte také Chúšaje Arkijského. Poslechneme si, co řekne ještě on.

17:5  A však řekl Absolon: Zavolej sem hned Chusai Architského, abychom slyšeli, co i on mluviti bude.

17:5  Ait autem Absalom : Vocate Chusai Arachiten, et audiamus quid etiam ipse dicat.

17:6  And when Chusai was come to Absalom, Absalom said to him: Achitophel hath spoken after this manner: shall we do it or not? what counsel dost thou give?

17:6  And when Hushai was come to Absalom, Absalom spake unto him, saying, Ahithophel hath spoken after this manner: shall we do after his saying? if not; speak thou.

17:6  Když Chúšaj přišel k Abšalómovi, Abšalóm mu pravil: „Toto navrhuje Achítofel. Máme jednat podle jeho slova? Ne-li, vyslov se.“

17:6  Chušaj tedy přišel k Abšalomovi a ten mu řekl: „Toto navrhuje Achitofel. Máme se řídit jeho výrokem? Pokud ne, promluv ty.“

17:6  Když přišel Chúšaj k Abšalómovi, Abšalóm mu řekl: Achítofel promluvil tak a tak. Máme ⌈udělat, co řekl?⌉ Pokud ne, mluv ty.

17:6  Když pak přišel Chusai k Absolonovi, mluvil k němu Absolon, řka: Takto mluvil Achitofel. Máme-li učiniti vedlé řeči jeho, čili nic? Pověz ty.

17:6  Cumque venisset Chusai ad Absalom, ait Absalom ad eum : Hujuscemodi sermonem locutus est Achitophel : facere debemus an non ? quod das consilium ?

17:7  And Chusai said to Absalom: The counsel that Achitophel hath given this time is not good.

17:7  And Hushai said unto Absalom, The counsel that Ahithophel hath given is not good at this time.

17:7  Chúšaj Abšalómovi odvětil: „Rada, kterou dal Achítofel, není v tomto případě dobrá.“

17:7  Chušaj Abšalomovi odpověděl: „Achitofelova rada tentokrát není dobrá.

17:7  Chúšaj Abšalómovi odpověděl: Rada, kterou dal Achítofel, není tentokrát dobrá.

17:7  Tedy řekl Chusai Absolonovi: Neníť dobrá rada, kterouž dal Achitofel nyní.

17:7  Et dixit Chusai ad Absalom : Non est bonum consilium quod dedit Achitophel hac vice.

17:8  And again Chusai said: Thou knowest thy father, and the men that are with him, that they are very valiant, and bitter in their mind, as a bear raging in the wood when her whelps are taken away: and thy father is a warrior, and will not lodge with the people.

17:8  For, said Hushai, thou knowest thy father and his men, that they be mighty men, and they be chafed in their minds, as a bear robbed of her whelps in the field: and thy father is a man of war, and will not lodge with the people.

17:8  A Chúšaj pokračoval: „Ty znáš svého otce i jeho muže, že to jsou bohatýři a že jsou rozhořčeni jak osiřelá medvědice v poli. Tvůj otec je bojovník, ten nebude nocovat s lidem.

17:8  Znáš přece svého otce i jeho muže, jak jsou udatní,“ pokračoval Chušaj. „Jsou rozzuření jako medvědice, která v divočině přišla o mladé. A tvůj otec je zkušený válečník; ten nebude nocovat s vojskem.

17:8  Chúšaj dále řekl: Ty znáš svého otce i jeho muže, že jsou to hrdinové. ⌈Jsou rozhořčení⌉ jako medvědice na poli připravená o mláďata. Tvůj otec je bojovník, nebude nocovat s lidem.

17:8  Dále mluvil Chusai: Ty víš o otci svém i mužích jeho, že jsou udatní, k tomu zjitření na mysli, jako nedvědice osiřelá v poli. Nadto otec tvůj jest muž válečný, kterýž nebude nocovati s lidem.

17:8  Et rursum intulit Chusai : Tu nosti patrem tuum, et viros qui cum eo sunt, esse fortissimos et amaro animo, veluti si ursa raptis catulis in saltu sæviat : sed et pater tuus vir bellator est, nec morabitur cum populo.

17:9  Perhaps he now lieth hid in pits, or in some other place where he liest: and when any one shall fall at the first, every one that heareth it shall say: There is a slaughter among the people that followed Absalom.

17:9  Behold, he is hid now in some pit, or in some other place: and it will come to pass, when some of them be overthrown at the first, that whosoever heareth it will say, There is a slaughter among the people that follow Absalom.

17:9  Jistě je už ukryt v nějaké strži nebo na jiném místě. Když někteří z tvých hned na začátku padnou, někdo to uslyší a roznese se: ‚Lid, který jde za Abšalómem, byl poražen!‘

17:9  Určitě se už schoval v nějaké jeskyni nebo někde jinde. Kdyby hned napoprvé někteří z našich padli, kdekdo se to doslechne a řekne: ‚Abšalomovo vojsko je poraženo!‘

17:9  Hle, skrývá se teď ⌈v nějaké roklině⌉ či ⌈na nějakém jiném místě.⌉ ⌈Kdyby se stalo, že by někdo z nich padl na počátku,⌉ ⌈ten, kdo to uslyší, si řekne:⌉ ⌈Lid, který jde za Abšalómem, utrpěl porážku.⌉

17:9  Nýbrž nyní spíše v záloze stojí v nějaké jeskyni, aneb v některém jiném místě. I stalo by se, jestliže by kteří padli z těch tvých při začátku, že každý, kdož by o tom uslyšel, řekl by: Stala se porážka v lidu, kterýž postoupil po Absolonovi.

17:9  Forsitan nunc latitat in foveis, aut in uno, quo voluerit, loco : et cum ceciderit unus quilibet in principio, audiet quicumque audierit, et dicet : Facta est plaga in populo qui sequebatur Absalom.

17:10  And the most valiant man whose heart is as the heart of a lion, shall melt for fear: for all the people of Israel know thy father to be a valiant man, and that all who are with him are valiant.

17:10  And he also that is valiant, whose heart is as the heart of a lion, shall utterly melt: for all Israel knoweth that thy father is a mighty man, and they which be with him are valiant men.

17:10  Nakonec ztratí odvahu i ten nejstatečnější muž lvího srdce. Celý Izrael přece ví, že tvůj otec je bohatýr a že ti, kteří jsou s ním, jsou muži stateční.

17:10  Každý bojovník, i kdyby měl srdce jako lev, pak ztratí odvahu. Celý Izrael přece ví, jaký je tvůj otec hrdina a jak jsou jeho muži udatní.

17:10  Pak i takový bojovník, který ⌈je odvážný jako lev,⌉ jistě ochabne. Vždyť celý Izrael ví, že tvůj otec je hrdina a ⌈jsou s ním bojovníci.⌉

17:10  A tak by i silných reků srdce, kteréž jest jako srdce lva, škodlivě osláblo; nebo ví všecken Izrael, že jest zmužilý otec tvůj, a silní ti, kteříž jsou s ním.

17:10  Et fortissimus quisque, cujus cor est quasi leonis, pavore solvetur : scit enim omnis populus Israël fortem esse patrem tuum, et robustos omnes qui cum eo sunt.

17:11  But this seemeth to me to be good counsel: Let all Israel be gathered to thee, from Dan to Bersabee, as the sand of the sea which cannot be numbered: and thou shalt be in the midst of them.

17:11  Therefore I counsel that all Israel be generally gathered unto thee, from Dan even to Beer–sheba, as the sand that is by the sea for multitude; and that thou go to battle in thine own person.

17:11  Proto ti radím: Nechť se k tobě shromáždí celý Izrael od Danu až k Beer-šebě. Bude jich jak mořského písku. A ty táhni do bitvy osobně.

17:11  Proto radím, ať se k tobě shromáždí celý Izrael od Danu až po Beer-šebu; je jich jako písku v moři a ty osobně je povedeš do boje.

17:11  Proto radím, aby se k tobě shromáždil celý Izrael od Danu až po Beer–šebu, takové množství jako ⌈písku v moři,⌉ a ⌈ty sám⌉ táhni do bitvy.

17:11  Ale radím, abys, shromáždě k sobě všecken Izrael od Dan až do Bersabé, kterýž v množství jest jako písek při moři, ty sám životně vytáhl k boji.

17:11  Sed hoc mihi videtur rectum esse consilium. Congregetur ad te universus Israël, a Dan usque Bersabee, quasi arena maris innumerabilis : et tu eris in medio eorum.

17:12  And we shall come upon him in what place soever he shall be found: and we shall cover him, as the dew falleth upon the ground, and we shall not leave of the men that are with him, not so much as one.

17:12  So shall we come upon him in some place where he shall be found, and we will light upon him as the dew falleth on the ground: and of him and of all the men that are with him there shall not be left so much as one.

17:12  Přitrhneme na jedno z těch míst, kde se on zdržuje, a padneme na něho jako rosa na roli. Nezbude z něho a ze všech mužů, kteří jsou s ním, ani jeden.

17:12  Přitáhneme na něj, ať se schovává kdekoli. Sneseme se na něj jako rosa na zem, a nepřežije on ani žádný z jeho mužů.

17:12  Vytáhneme proti němu na nějaké z míst, kde se mohou nacházet, spočineme na něm, jako když rosa padá na zemi, a nezůstane ⌈on ani nikdo ze všech mužů, kteří jsou s ním.⌉

17:12  A tak potáhneme proti němu, na kterém by koli místě nalezen býti mohl, a připadneme na něj, jako padá rosa na zemi; i nepozůstaneť z něho, totiž ze všech mužů, kteříž jsou při něm, ani jednoho.

17:12  Et irruemus super eum in quocumque loco inventus fuerit, et operiemus eum, sicut cadere solet ros super terram : et non relinquemus de viris qui cum eo sunt, ne unum quidem.

17:13  And if he shall enter into any city, all Israel shall cast ropes round about that city, and we will draw it into the river, so that there shall not be found so much as one small stone thereof.

17:13  Moreover, if he be gotten into a city, then shall all Israel bring ropes to that city, and we will draw it into the river, until there be not one small stone found there.

17:13  Stáhne-li se do města, snesou všichni Izraelci k tomu městu provazy. Budeme vláčet jeho znamení až do úvalu, že se z něho nenajde ani oblázek.“

17:13  Jestli se stáhne někam do města, celý Izrael k tomu městu nanosí provazy a strhneme je do údolí, takže z něj nezůstane ani kamínek!“

17:13  Když se stáhne do města, všichni Izraelci přinesou k tomu městu provazy a odvlečou ho do údolí, ⌈až tam nebude⌉ ani kamínek.

17:13  Jestliže by se pak shrnul do města, snesou všecken lid Izraelský k tomu městu provazy, a vtrhneme je až do potoka, tak aby tam ani kaménka nebylo lze najíti.

17:13  Quod si urbem aliquam fuerit ingressus, circumdabit omnis Israël civitati illi funes, et trahemus eam in torrentem, ut non reperiatur ne calculus quidem ex ea.

17:14  And Absalom, and all the men of Israel said: The counsel of Chusai the Arachite is better than the counsel of Achitophel: and by the will of the Lord the profitable counsel of Achitophel was defeated, that the Lord might bring evil upon Absalom.

17:14  And Absalom and all the men of Israel said, The counsel of Hushai the Archite is better than the counsel of Ahithophel. For the Lord had appointed to defeat the good counsel of Ahithophel, to the intent that the Lord might bring evil upon Absalom.

17:14  Abšalóm a všichni izraelští muži prohlásili: „Rada Chúšaje Arkijského je lepší než rada Achítofelova.“ To Hospodin přikázal překazit dobrou radu Achítofelovu, aby na Abšalóma uvedl zkázu.

17:14  Nato Abšalom se všemi izraelskými muži prohlásil: „Rada Chušaje Arkijského je lepší než rada Achitofelova.“ (Hospodin se totiž rozhodl zmařit Achitofelovu dobrou radu, aby na Abšaloma přivedl neštěstí.)

17:14  Abšalóm a všichni izraelští muži řekli: Rada Chúšaje Arkijského je lepší nežli rada Achítofelova. Tak Hospodin přikázal zmařit dobrou Achítofelovu radu, aby Hospodin přivedl na Abšalóma zlo.

17:14  I řekl Absolon a všickni muži Izraelští: Lepšíť jest rada Chusai Architského, než rada Achitofelova. Hospodin zajisté to způsobil, aby zrušena byla rada Achitofelova, kteráž sic dobrá byla, aby tak uvedl Hospodin na Absolona zlé věci.

17:14  Dixitque Absalom, et omnes viri Israël : Melius est consilium Chusai Arachitæ, consilio Achitophel : Domini autem nutu dissipatum est consilium Achitophel utile, ut induceret Dominus super Absalom malum.

17:15  And Chusai said to Sadoc and Abiathar the priests: Thus and thus did Achitophel counsel Absalom, and the ancients of Israel: and thus and thus did I counsel them.

17:15  Then said Hushai unto Zadok and to Abiathar the priests, Thus and thus did Ahithophel counsel Absalom and the elders of Israel; and thus and thus have I counselled.

17:15  I řekl Chúšaj kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: „Tak a tak radil Achítofel Abšalómovi a izraelským starším, já však jsem poradil tak a tak.

17:15  Chušaj pak oznámil kněžím Sádokovi a Abiatarovi: „Achitofel radil Abšalomovi a izraelským stařešinům tak a tak, kdežto já jsem radil tak a tak.

17:15  Chúšaj řekl kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Tak a tak radil Abšalómovi a izraelským starším Achítofel, tak a tak jsem radil já.

17:15  Oznámil pak to Chusai Sádochovi a Abiatarovi kněžím: Tak a tak radil Achitofel Absolonovi a starším Izraelským, ale já takto a takto jsem radil.

17:15  Et ait Chusai Sadoc et Abiathar sacerdotibus : Hoc et hoc modo consilium dedit Achitophel Absalom et senioribus Israël : et ego tale et tale dedi consilium.

17:16  Now therefore send quickly, and tell David, saying: Tarry not this night in the plains of the wilderness, but without delay pass over: lest the king be swallowed up, and all the people that is with him.

17:16  Now therefore send quickly, and tell David, saying, Lodge not this night in the plains of the wilderness, but speedily pass over; lest the king be swallowed up, and all the people that are with him.

17:16  Nyní tedy rychle pošlete Davidovi zprávu: ‚Nezůstávej přes noc ve stepních pustinách. Musíš přejít Jordán. Jinak ti, králi, hrozí záhuba, i všemu lidu, který je s tebou.‘“

17:16  Teď rychle pošlete Davidovi zprávu: ‚Nenocuj v poušti před brodem. Ihned překroč Jordán – jinak je s králem i všemi jeho muži konec!‘“

17:16  Teď rychle vzkažte a oznamte Davidovi: Nezůstávej přes noc ⌈v pustých stepích,⌉ ale určitě ⌈jdi dál.⌉ Jinak bude pohlcen král i všechen lid, který je s ním.

17:16  Nyní tedy pošlete rychle a oznamte Davidovi, řkouce: Nezůstavej přes noc na rovinách pouště, ale přeprav se bez meškání, aby snad nebyl sehlcen král i všecken lid, kterýž jest s ním.

17:16  Nunc ergo mittite cito, et nuntiate David, dicentes : Ne moreris nocte hac in campestribus deserti, sed absque dilatione transgredere : ne forte absorbeatur rex, et omnis populus qui cum eo est.

17:17  And Jonathan and Achimaas stayed by the fountain Rogel: and there went a maid and told them: and they went forward, to carry the message to king David, for they might not be seen, nor enter into the city.

17:17  Now Jonathan and Ahimaaz stayed by En–rogel; for they might not be seen to come into the city: and a wench went and told them; and they went and told king David.

17:17  Jónatan a Achímaas stáli u pramene Rogelu. Služebná šla a oznámila jim to. Oni to šli oznámit králi Davidovi; sami se totiž ve městě ukázat nemohli.

17:17  Jonatan a Achimaac zůstávali u pramene En-rogel. Chodívala tam služebná a říkala jim, co mají oznámit králi Davidovi. Nesměli se totiž prozradit chozením do města.

17:17  Jónatan a Achímaas zůstali v Én–rogelu. Služka tedy šla a oznámila jim to. Oni pak šli, aby to oznámili králi Davidovi, neboť nemohli přijít a ukázat se ve městě.

17:17  Jonata pak a Achimaas stáli u studnice Rogel. I šla tam děvečka a pověděla jim, aby oni jdouce, oznámili to králi Davidovi; nebo nesměli se ukázati aneb vjíti do města.

17:17  Jonathas autem et Achimaas stabant juxta fontem Rogel : abiit ancilla et nuntiavit eis. Et illi profecti sunt, ut referrent ad regem David nuntium : non enim poterant videri, aut introire civitatem.

17:18  But a certain boy saw them, and told Absalom: but they making haste went into the house of a certain man in Bahurim, who had a well in his court, and they went down into it.

17:18  Nevertheless a lad saw them, and told Absalom: but they went both of them away quickly, and came to a man’s house in Bahurim, which had a well in his court; whither they went down.

17:18  Přesto je však uviděl mládenec a oznámil to Abšalómovi. Ti dva se rychle vydali na cestu, až přišli do domu nějakého muže v Bachurímu. Ten měl na dvoře studnu a oni se tam do ní spustili.

17:18  Nějaký mládenec je zahlédl a ohlásil to Abšalomovi. Ti dva ale zatím utekli. Dorazili do domu jednoho muže v Bachurim, který měl na dvoře studnu, a spustili se do ní.

17:18  Uviděl je však nějaký chlapec a oznámil to Abšalómovi. Ti dva rychle šli a vstoupili do domu nějakého muže v Bachurímu, který měl na dvoře studnu. ⌈Vlezli do ní.⌉

17:18  A však uzřel je služebník, a oznámil Absolonovi. Pročež odšedše oba rychle, vešli do domu muže v Bahurim, kterýž měl studnici na dvoře svém. I spustili se do ní.

17:18  Vidit autem eos quidam puer, et indicavit Absalom : illi vero concito gradu ingressi sunt domum cujusdam viri in Bahurim, qui habebat puteum in vestibulo suo : et descenderunt in eum.

17:19  And a woman took, and spread a covering over the mouth of the well, as it were to dry sodden barley and so the thing was not known.

17:19  And the woman took and spread a covering over the well’s mouth, and spread ground corn thereon; and the thing was not known.

17:19  Žena pak vzala přikrývku a rozprostřela ji navrch té studny a na ni rozestřela obilnou drť, takže nebylo nic znát.

17:19  Jeho žena zakryla otvor studny plachtou a navrch nasypala zrní, takže nebylo nic poznat.

17:19  Žena vzala přikrývku, rozprostřela ji na vrch studny a rozházela na ni zrna, takže nic nebylo znát.

17:19  A žena vzavši plachtu, rozestřela ji na vrch studnice, a nasypala na ni krup. A tak nebyla ta věc spatřína.

17:19  Tulit autem mulier, et expandit velamen super os putei, quasi siccans ptisanas : et sic latuit res.

17:20  And when Absalom's servants were come into the house, they said to the woman: Where is Achimaas and Jonathan? and the woman answered them: They passed on in haste, after they had tasted a little water. But they that sought them, when they found them not, returned into Jerusalem.

17:20  And when Absalom’s servants came to the woman to the house, they said, Where is Ahimaaz and Jonathan? And the woman said unto them, They be gone over the brook of water. And when they had sought and could not find them, they returned to Jerusalem.

17:20  Abšalómovi služebníci přišli k té ženě do domu a ptali se: „Kde jsou Achímaas a Jónatan?“ Žena jim odvětila: „Přešli tudy přes strouhu.“ Hledali je tedy, ale nenašli a vrátili se do Jeruzaléma.

17:20  Abšalomovi služebníci přišli za ženou do domu a ptali se: „Kde je Achimaac a Jonatan?“ „Už za potokem,“ odpověděla jim. Hledali je tedy, ale nenašli, a tak se vrátili do Jeruzaléma.

17:20  Abšalómovi otroci přišli domů k ženě a zeptali se: Kde je Achímaas a Jónatan? Žena jim odpověděla: ⌈Šli dál k zásobárně vody.⌉ Hledali je, ale nenašli, a tak se vrátili do Jeruzaléma.

17:20  Nebo když přišli služebníci Absolonovi k ženě do domu a řekli: Kde jest Achimaas a Jonata? odpověděla jim žena: Přešliť jsou ten potok. Hledavše tedy a nic nenalezše, navrátili se do Jeruzaléma.

17:20  Cumque venissent servi Absalom in domum, ad mulierem dixerunt : Ubi est Achimaas et Jonathas ? Et respondit eis mulier : Transierunt festinanter, gustata paululum aqua. At hi qui quærebant, cum non reperissent, reversi sunt in Jerusalem.

17:21  And when they were gone, they came up out of the well, and going on told king David, and said: Arise, and pass quickly over the river: for this manner of counsel has Achitophel given against you.

17:21  And it came to pass, after they were departed, that they came up out of the well, and went and told king David, and said unto David, Arise, and pass quickly over the water: for thus hath Ahithophel counselled against you.

17:21  Sotva odešli, ti dva ze studně vystoupili a šli podat zprávu králi Davidovi. Řekli Davidovi: „Vydejte se na cestu a rychle přejděte vodu, neboť Achítofel dal o vás takovouto radu.“

17:21  Když byli pryč, vylezli ti dva ze studny a šli uvědomit krále Davida: „Rychle, musíš se přebrodit. Achitofel proti vám radil tak a tak.“

17:21  Stalo se, že potom, co odešli, vylezli muži ze studny, šli a oznámili to králi Davidovi. Řekli Davidovi: Vstaňte a přejděte rychle přes vodu, protože Achítofel radil takto proti vám.

17:21  A když oni odešli, tito vystoupivše z studnice, šli a oznámili králi Davidovi a řekli jemu: Vstaňte a přepravte se rychle přes vodu, nebo toto radil proti vám Achitofel.

17:21  Cumque abiissent, ascenderunt illi de puteo, et pergentes nuntiaverunt regi David, et dixerunt : Surgite, et transite cito fluvium : quoniam hujuscemodi dedit consilium contra vos Achitophel.

17:22  So David arose, and all the people that were with him, and they passed over the Jordan, until it grew light, and not one of them was left that was not gone ever the river.

17:22  Then David arose, and all the people that were with him, and they passed over Jordan: by the morning light there lacked not one of them that was not gone over Jordan.

17:22  David vstal se vším lidem, který byl s ním, a do ranního úsvitu přešli Jordán. Když Jordán přešli, nechyběl ani jeden.

17:22  David se tedy zvedl a se všemi svými lidmi překročil Jordán. Než se rozednilo, nezůstal jediný, kdo by Jordán nepřekročil.

17:22  David a všechen lid, který byl s ním, vstal a přešel přes Jordán. Do svítání nechyběl ani jeden, kdo by nepřešel přes Jordán.

17:22  Protož vstav David a všecken lid, kterýž byl s ním, přepravili se přes Jordán, prvé než se rozednilo; a nezůstal ani jeden, ješto by se nepřepravil přes Jordán.

17:22  Surrexit ergo David, et omnis populus qui cum eo erat, et transierunt Jordanem, donec dilucesceret : et ne unus quidem residuus fuit, qui non transisset fluvium.

17:23  But Achitophel seeing that his counsel was not followed, saddled his ass, and arose and went home to his house and to his city, and putting his house in order, hanged himself, and was buried in the sepulchre of his father.

17:23  And when Ahithophel saw that his counsel was not followed, he saddled his ass, and arose, and gat him home to his house, to his city, and put his household in order, and hanged himself, and died, and was buried in the sepulchre of his father.

17:23  Když Achítofel viděl, že jeho rada provedena nebyla, osedlal osla a vydal se na cestu do svého domu ve svém městě. Udělal pořízení o svém domě a oběsil se. Umřel a byl pohřben v hrobě svého otce.

17:23  Achitofel viděl, že se nestalo podle jeho rady, a tak osedlal osla a vydal se domů do svého města. Pořídil závěť o svém domě a oběsil se. Zemřel a byl pochován v hrobě svého otce.

17:23  Když Achítofel viděl, že jeho rada nebyla vykonána, osedlal osla, vstal a šel domů do svého města. Dal příkazy ohledně svého domu a oběsil se. Zemřel a byl pohřben do hrobu svého otce.

17:23  Tedy Achitofel vida, že se nestalo vedlé rady jeho, osedlal osla, a vstav, odjel do domu svého, do města svého. A učiniv pořízení v čeledi své, oběsil se a umřel; i pochován jest v hrobě otce svého.

17:23  Porro Achitophel videns quod non fuisset factum consilium suum, stravit asinum suum, surrexitque, et abiit in domum suam et in civitatem suam : et disposita domo sua, suspendio interiit, et sepultus est in sepulchro patris sui.

17:24  But David came to the camp, and Absalom passed over the Jordan, he and all the men of Israel with him.

17:24  Then David came to Mahanaim. And Absalom passed over Jordan, he and all the men of Israel with him.

17:24  David přišel do Machanajimu a Abšalóm přešel Jordán se všemi izraelskými muži.

17:24  David už vstupoval do Machanajim, když Abšalom se všemi izraelskými muži překročil Jordán.

17:24  David přišel do Machanajimu. Abšalóm přešel přes Jordán a s ním všichni izraelští muži.

17:24  David pak byl již přišel do Mahanaim, když se Absolon přepravil přes Jordán, on i všecken lid Izraelský s ním.

17:24  David autem venit in castra, et Absalom transivit Jordanem, ipse et omnes viri Israël cum eo.

17:25  Now Absalom appointed Amasa in Joab's stead over the army: and Amasa was the son of a man who was called Jethra, of Jezrael, who went in to Abigail the daughter of Naas, the sister of Sarvia who was the mother of Joab.

17:25  And Absalom made Amasa captain of the host instead of Joab: which Amasa was a man’s son, whose name was Ithra an Israelite, that went in to Abigail the daughter of Nahash, sister to Zeruiah Joab’s mother.

17:25  Místo Jóaba ustanovil Abšalóm nad vojskem Amasu. Amasa byl synem muže jménem Jitra Izraelský, který vešel k Abígale, dceři Náchašově, sestře Serúji, matky Jóabovy.

17:25  Abšalom jmenoval namísto Joába vrchním velitelem Amasu. (To byl syn muže jménem Jeter Izmaelský, který si vzal Abigail, dceru Nachašovu, sestru Joábovy matky Ceruji.)

17:25  Abšalóm ustanovil namísto Jóaba nad armádou Amasu. Amasa byl synem muže jménem Jitra Izraelský, který vešel k Abígale, dceři Náchašově, sestře Jóabovy matky Serúji.

17:25  A tu ustanovil Absolon Amazu místo Joába nad vojskem. (Byl pak Amaza syn muže, jehož jméno bylo Jetra Izraelský, kterýž všel k Abigail dceři Náchas, sestře Sarvie matky Joábovy.)

17:25  Amasam vero constituit Absalom pro Joab super exercitum : Amasa autem erat filius viri qui vocabatur Jetra de Jezraëli, qui ingressus est ad Abigail filiam Naas, sororem Sarviæ, quæ fuit mater Joab.

17:26  And Israel camped with Absalom in the land of Galaad.

17:26  So Israel and Absalom pitched in the land of Gilead.

17:26  Izrael a Abšalóm se utábořili v zemi Gileádu.

17:26  Izrael s Abšalomem v čele se tedy utábořil v gileádském kraji.

17:26  Izraelci s Abšalómem se utábořili v gileádské zemi.

17:26  I položil se Izrael a Absolon v zemi Galád.

17:26  Et castrametatus est Israël cum Absalom in terra Galaad.

17:27  And when David was come to the camp, Sobi the son of Naas of Rabbath of the children of Ammon, and Machir the son of Ammihel of Lodabar and Berzellai the Galaadite of Rogelim,

17:27  And it came to pass, when David was come to Mahanaim, that Shobi the son of Nahash of Rabbah of the children of Ammon, and Machir the son of Ammiel of Lo–debar, and Barzillai the Gileadite of Rogelim,

17:27  Když David přišel do Machanajimu, Šóbi, syn Náchašův z Raby Amónovců, a Makír, syn Amíelův z Lódebaru, a Barzilaj Gileádský z Rogelímu

17:27  Když David dorazil do Machanajim, Šobi, syn Nachaše z Raby Amonců, spolu s Machirem, synem Amiela z Lo-debaru, a s Barzilajem Gileádským z Rogelim

17:27  Stalo se, že když přišel David do Machanajimu, přišli Šóbi, syn Náchašův, z Raby synů Amónových, Makír, syn Amíelův, z Lódebaru, a Barzilaj Gileádský z Rogelímu

17:27  Stalo se pak, když přišel David do Mahanaim, že Sobi syn Náchas z Rabbat synů Ammon, a Machir syn Amielův z Lodebar, a Barzillai Galádský z Rogelim,

17:27  Cumque venisset David in castra, Sobi filius Naas de Rabbath filiorum Ammon, et Machir filius Ammihel de Lodabar, et Berzellai Galaadites de Rogelim,

17:28  Brought him beds, and tapestry, and earthen vessels, and wheat, and barley, and meal, and parched corn, and beans, and lentils, and fried pulse,

17:28  Brought beds, and basons, and earthen vessels, and wheat, and barley, and flour, and parched corn, and beans, and lentiles, and parched pulse,

17:28  přinesli lůžko, misky a hliněné nádobí i pšenici, ječmen a mouku, pražené zrní, boby, čočku a pražmu,

17:28  mu tam přinesli lůžka a přikrývky, misky a džbány s pšenicí, ječmenem a moukou, s praženým zrním, fazolemi a čočkou,

17:28  a toto vše -- lože, číše, hliněné nádoby, i pšenici, ječmen, mouku, pražené zrní, fazoli, čočku, pražené zrní,

17:28  Lůže, číše a nádoby hliněné, též pšenice, ječmene, mouky, krup, bobu, šocovice a pražmy,

17:28  obtulerunt ei stratoria, et tapetia, et vasa fictilia, frumentum, et hordeum, et farinam, et polentam, et fabam, et lentem, et frixum cicer,

17:29  And honey, and butter, and sheep, and fat calves, and they gave to David and the people that were with him, to eat: for they suspected that the people were faint with hunger and thirst in the wilderness.

17:29  And honey, and butter, and sheep, and cheese of kine, for David, and for the people that were with him, to eat: for they said, The people is hungry, and weary, and thirsty, in the wilderness.

17:29  i med a máslo, ovce a kravský sýr Davidovi a lidu, který byl s ním, aby pojedli. Řekli si totiž: „Lid je v té poušti hladový, unavený a žíznivý.“

17:29  s medem, ovčím tvarohem a kravským sýrem. To vše přinesli pro Davida a jeho muže k jídlu. Řekli si totiž: Jistě jsou na poušti hladoví, utrmácení a žízniví.

17:29  i med, máslo, ovce a ⌈kravský sýr⌉ -- přinesli Davidovi a lidu, který byl s ním, aby mohli pojíst, protože si řekli: Lid je v pustině hladový, vyčerpaný a žíznivý.

17:29  Ano i medu, másla a ovcí i syrů kravských přinesli Davidovi a lidu, kterýž s ním byl, aby jedli. Nebo řekli: Lid ten jest hladovitý a ustalý, i žíznivý na té poušti.

17:29  et mel, et butyrum, oves, et pingues vitulos : dederuntque David, et populo qui cum eo erat, ad vescendum : suspicati enim sunt populum fame et siti fatigari in deserto.

Chapter 18

18:1  And David, having reviewed his people, appointed over them captains of thousands and of hundreds,

18:1  And David numbered the people that were with him, and set captains of thousands and captains of hundreds over them.

18:1  David dal nastoupit lidu, který byl s ním, a ustanovil nad nimi velitele nad tisíci a nad sty.

18:1  David pak sečetl své vojsko a ustanovil velitele tisíců a velitele stovek.

18:1  David spočítal lid, který byl s ním, a ustanovil nad nimi velitele nad tisíci a velitele nad sty.

18:1  Sečtl pak David lid, kterýž měl s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky.

18:1  Igitur considerato David populo suo, constituit super eos tribunos et centuriones,

18:2  And sent forth a third part of the people under the hand of Joab, and a third part under the hand of Abisai the son of Sarvia Joab's brother, and a third part under the hand of Ethai, who was of Geth: and the king said to the people: I also will go forth with you.

18:2  And David sent forth a third part of the people under the hand of Joab, and a third part under the hand of Abishai the son of Zeruiah, Joab’s brother, and a third part under the hand of Ittai the Gittite. And the king said unto the people, I will surely go forth with you myself also.

18:2  Potom David podřídil třetinu lidu Jóabovi, třetinu Jóabovu bratru Abíšajovi, synu Serújinu, a třetinu Itaji Gatskému. Lidu král řekl: „Já s vámi potáhnu rovněž.“

18:2  Třetinu lidu svěřil Joábovi, třetinu jeho bratru Abišajovi, synu Ceruji, a třetinu Itajovi Gatskému. „Také já s vámi půjdu do boje,“ řekl král vojsku.

18:2  David rozdělil lid takto: Třetinu ⌈pod velení⌉ Jóaba, třetinu pod velení Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova, a třetinu pod velení Itaje Gatského. Král řekl lidu: Také já s vámi vytáhnu.

18:2  I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu, a třetinu v správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a třetinu v správu Ittai Gittejského. A řekl král lidu: I jáť také potáhnu s vámi.

18:2  et dedit populi tertiam partem sub manu Joab, et tertiam partem sub manu Abisai filii Sarviæ fratris Joab, et tertiam partem sub manu Ethai, qui erat de Geth. Dixitque rex ad populum : Egrediar et ego vobiscum.

18:3  And the people answered: Thou shalt not go forth: for if we flee away, they will not much mind us: or if half of us should fall, they will not greatly care: for thou alone art accounted for ten thousand: it is better therefore that thou shouldst be in the city to succour us.

18:3  But the people answered, Thou shalt not go forth: for if we flee away, they will not care for us; neither if half of us die, will they care for us: but now thou art worth ten thousand of us: therefore now it is better that thou succour us out of the city.

18:3  Lid však prohlásil: „Netáhni. Na nás jim nebude záležet, budeme-li utíkat. Usmrtí-li nás i polovic, nebude jim na nás záležet. Ty však jsi za deset tisíc z nás. Nyní nám lépe pomůžeš, když budeš ve městě.“

18:3  Namítli ale: „Nemůžeš jít s námi! Kdybychom museli utíkat, nebude jim záležet na nás; nebude je zajímat, ani kdyby nás polovina padla. Ty jsi přece cennější než deset tisíc z nás. Teď nám lépe pomůžeš, když zůstaneš ve městě.“

18:3  Lid řekl: Netáhni. Kdybychom museli utíkat, ⌈nebudou si nás všímat.⌉ I kdyby nás polovina zemřela, ⌈nebudou si nás všímat.⌉ Neboť ty jsi za deset tisíc z nás. Bude nyní lepší, když nám budeš ⌈na pomoc jako záloha⌉ z města.

18:3  Ale lid řekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali, nebudouť na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisíců, protož lépe bude, abys nám byl v městě ku pomoci.

18:3  Et respondit populus : Non exibis : sive enim fugerimus, non magnopere ad eos de nobis pertinebit : sive media pars ceciderit e nobis, non satis curabunt, quia tu unus pro decem millibus computaris : melius est igitur ut sis nobis in urbe præsidio.

18:4  And the king said to them: What seemeth good to you, that will I do. And the king stood by the gate: and all the people went forth by their troops, by hundreds and by thousands.

18:4  And the king said unto them, What seemeth you best I will do. And the king stood by the gate side, and all the people came out by hundreds and by thousands.

18:4  Král jim odvětil: „Učiním, co pokládáte za dobré.“ Král se postavil k bráně a všechen lid vycházel po stech a tisících.

18:4  „Udělám, co chcete,“ svolil tedy král. Postavil se k bráně a všechen lid pochodoval ven po stovkách a tisících.

18:4  Král jim řekl: Učiním, co ⌈vám připadá nejlepší.⌉ Král se postavil u brány a všechen lid vycházel po stech a po tisících.

18:4  I řekl jim král: Což se vám za dobré vidí, učiním. Tedy stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci.

18:4  Ad quos rex ait : Quod vobis videtur rectum, hoc faciam. Stetit ergo rex juxta portam : egrediebaturque populus per turmas suas centeni et milleni.

18:5  And the king commanded Joab, and Abisai, and Ethai, saying: Save me the boy Absalom. And all the people heard the king giving charge to all the princes concerning Absalom.

18:5  And the king commanded Joab and Abishai and Ittai, saying, Deal gently for my sake with the young man, even with Absalom. And all the people heard when the king gave all the captains charge concerning Absalom.

18:5  Král přikázal Jóabovi, Abíšajovi a Itajovi: „S ohledem na mne jednejte s mládencem Abšalómem šetrně.“ Všechen lid slyšel, co král všem velitelům ohledně Abšalóma přikázal.

18:5  Král tehdy přikázal Joábovi, Abišajovi a Itajovi: „Zacházejte mi s Abšalomem šetrně – vždyť je to můj chlapec!“ Celé vojsko slyšelo, jaké příkazy dal král všem velitelům ohledně Abšaloma.

18:5  Král přikázal Jóabovi, Abíšajovi a Itajovi: Zacházejte ⌈kvůli mně⌉ s mládencem Abšalómem mírně. Všechen lid slyšel, co král přikázal všem velitelům ohledně Abšalóma.

18:5  Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, řka: Zacházejtež mi pěkně s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi.

18:5  Et præcepit rex Joab, et Abisai, et Ethai, dicens : Servate mihi puerum Absalom. Et omnis populus audiebat præcipientem regem cunctis principibus pro Absalom.

18:6  So the people went out into the field against Israel, and the battle was fought in the forest of Ephraim.

18:6  So the people went out into the field against Israel: and the battle was in the wood of Ephraim;

18:6  I vytáhl lid do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efrajimském lese.

18:6  A tak vytáhli do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efraimském lese

18:6  Lid vytáhl do pole proti Izraeli. V Efrajimském lese pak došlo k boji.

18:6  A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v lese Efraim.

18:6  Itaque egressus est populus in campum contra Israël, et factum est prælium in saltu Ephraim.

18:7  And the people of Israel were defeated there by David's army, and a great slaughter was made that day of twenty thousand men.

18:7  Where the people of Israel were slain before the servants of David, and there was there a great slaughter that day of twenty thousand men.

18:7  Izraelský lid tam byl Davidovými služebníky poražen. V ten den došlo k velké porážce, bylo dvacet tisíc padlých.

18:7  a Davidovi muži tam izraelské vojsko porazili. V té hrozné řeži onoho dne padlo na 20 000 vojáků.

18:7  Izraelský lid tam byl od Davidových otroků poražen. V onen den tam došlo k velké porážce, padlo jich dvacet tisíc.

18:7  I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců.

18:7  Et cæsus est ibi populus Israël ab exercitu David, factaque est plaga magna in die illa, viginti millium.

18:8  And the battle there was scattered over the face of all the country, and there were many more of the people whom the forest consumed, than whom the sword devoured that day.

18:8  For the battle was there scattered over the face of all the country: and the wood devoured more people that day than the sword devoured.

18:8  Bitva se rozšířila po celé té zemi a les toho dne pohltil více lidu než meč.

18:8  Boj se rozšířil po celém kraji a les toho dne pohltil více mužů, než kolik jich padlo mečem.

18:8  Boj se tam rozšířil po celém povrchu země a les onoho dne pohltil více lidu než požral meč.

18:8  Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více pohubil lidu les, nežli jich požral meč toho dne.

18:8  Fuit autem ibi prælium dispersum super faciem omnis terræ, et multo plures erant quos saltus consumpserat de populo, quam hi quos voraverat gladius in die illa.

18:9  And it happened that Absalom met the servants of David, riding on a mule: and as the mule went under a thick and large oak, his head stuck in the oak: and while he hung between the heaven and the earth, the mule on which he rode passed on.

18:9  And Absalom met the servants of David. And Absalom rode upon a mule, and the mule went under the thick boughs of a great oak, and his head caught hold of the oak, and he was taken up between the heaven and the earth; and the mule that was under him went away.

18:9  Abšalóm narazil na Davidovy služebníky, a jak ujížděl na mezku, vběhl mezek pod větvoví velikého posvátného stromu a on v tom stromě uvázl hlavou, takže se ocitl mezi nebem a zemí; mezek, na němž jel, běžel dál.

18:9  Abšalom znenadání narazil na Davidovy muže, a tak na svém mezku ujížděl pryč. Když ale mezek probíhal pod hustými větvemi velikého dubu, Abšalom v nich uvízl za vlasy. Mezek pod ním běžel dál, ale on zůstal viset mezi nebem a zemí.

18:9  Abšalóm se potkal s Davidovými otroky. Abšalóm jel na mezku. Když vjel mezek pod spleť větví velkého terebintu, jeho hlava se zachytila v terebintu a on se ocitl mezi nebem a zemí. Mezek, který byl pod ním, jel dál.

18:9  Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký,) a uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním byl, odběhl pryč.

18:9  Accidit autem ut occurreret Absalom servis David, sedens mulo : cumque ingressus fuisset mulus subter condensam quercum et magnam, adhæsit caput ejus quercui : et illo suspenso inter cælum et terram, mulus cui insederat, pertransivit.

18:10  And one saw this and told Joab, saying: I saw Absalom hanging upon an oak.

18:10  And a certain man saw it, and told Joab, and said, Behold, I saw Absalom hanged in an oak.

18:10  Uviděl to nějaký muž a oznámil to Jóabovi: „Hle, viděl jsem Abšalóma visícího na posvátném stromě.“

18:10  Jeden z mužů to viděl a oznámil Joábovi: „Právě jsem viděl Abšaloma, jak visí na dubu!“

18:10  Uviděl to nějaký muž a oznámil to Jóabovi: Viděl jsem Abšalóma viset na terebintu.

18:10  To uzřev jeden, oznámil Joábovi, řka: Hle, viděl jsem Absolona, an visí na dubě.

18:10  Vidit autem hoc quispiam, et nuntiavit Joab, dicens : Vidi Absalom pendere de quercu.

18:11  And Joab said to the man that told him: If thou sawest him, why didst thou not stab him to the ground, and I would have given thee ten sicles of silver, and a belt?

18:11  And Joab said unto the man that told him, And, behold, thou sawest him, and why didst thou not smite him there to the ground? and I would have given thee ten shekels of silver, and a girdle.

18:11  Jóab řekl muži, který mu to oznámil: „Když jsi ho viděl, proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Byl bych ti dal deset šekelů stříbra a jeden pás.“

18:11  „Tak tys ho viděl?“ opáčil Joáb. „A proč jsi ho na místě nesrazil k zemi? Dlužil bych ti pak deset šekelů stříbra a jeden pás!“

18:11  Jóab se zeptal muže, který mu to oznámil: Když jsi ho viděl, tak proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Dal bych ti deset šekelů stříbra a jeden pás.

18:11  I řekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil: Aj, viděls. Pročež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylť bych povinen dáti deset lotů stříbra a pás rytířský jeden.

18:11  Et ait Joab viro qui nuntiaverat ei : Si vidisti, quare non confodisti eum cum terra, et ego dedissem tibi decem argenti siclos, et unum balteum ?

18:12  And he said to Joab: If thou wouldst have paid down in my hands a thousand pieces of silver, I would not lay my hands upon the king's son for in our hearing the king charged thee, and Abisai, and Ethai, saying: Save me the boy Absalom.

18:12  And the man said unto Joab, Though I should receive a thousand shekels of silver in mine hand, yet would I not put forth mine hand against the king’s son: for in our hearing the king charged thee and Abishai and Ittai, saying, Beware that none touch the young man Absalom.

18:12  Ale ten muž Jóabovi odvětil: „I kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Na vlastní uši jsme přece slyšeli, co král přikázal tobě, Abíšajovi a Itajovi: ‚Jen mi dejte pozor na mládence Abšalóma!‘

18:12  Ten muž ale Joábovi odpověděl: „Ani kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, na králova syna bych ruku nevztáhl! Slyšeli jsme přece na vlastní uši, jaké rozkazy dal král tobě, Abišajovi a Itajovi: ‚Dávejte pozor na mého chlapce Abšaloma.‘

18:12  Ten muž však Jóabovi odpověděl: I kdyby mi bylo odváženo na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Vždyť ⌈jsme slyšeli, jak⌉ král přikázal tobě, Abíšajovi a Itajovi: Zachovejte kvůli mně mládence Abšalóma.

18:12  Odpověděl muž ten Joábovi: A já, bych i odečtených měl na ruce své tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme slyšeli, kterak přikazoval král tobě a Abizai a Ittai, řka: Šetřte všickni syna mého Absolona;

18:12  Qui dixit ad Joab : Si appenderes in manibus meis mille argenteos, nequaquam mitterem manum meam in filium regis : audientibus enim nobis præcepit rex tibi, et Abisai, et Ethai, dicens : Custodite mihi puerum Absalom.

18:13  Yea and if I should have acted boldly against my own life, this could not have been hid from the king, and wouldst thou have stood by me?

18:13  Otherwise I should have wrought falsehood against mine own life: for there is no matter hid from the king, and thou thyself wouldest have set thyself against me.

18:13  Mám být sám proti sobě? Před králem se přece pranic neukryje, ba ty sám by ses proti mně postavil.“

18:13  Vždyť bych tím ohrozil vlastní život! Před králem se nic neutají. I ty sám by ses postavil proti mně.“

18:13  Kdybych ⌈ho podvedl,⌉ nic se před králem neskryje a ty bys stál stranou.

18:13  Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti. Ale nebýváť nic tajno před králem, a ty bys sám proti mně stál.

18:13  Sed etsi fecissem contra animam meam audacter, nequaquam hoc regem latere potuisset, et tu stares ex adverso ?

18:14  And Joab said: Not as thou wilt, but I will set upon him in thy sight. So he took three lances in his hand, and thrust them into the heart of Absalom: and whilst he yet panted for life, sticking on the oak,

18:14  Then said Joab, I may not tarry thus with thee. And he took three darts in his hand, and thrust them through the heart of Absalom, while he was yet alive in the midst of the oak.

18:14  Jóab řekl: „Nebudu se tu s tebou zdržovat.“ Popadl tři oštěpy a vrazil je Abšalómovi do srdce; ten byl ještě v objetí toho posvátného stromu živý.

18:14  „Nebudu se tu s tebou zdržovat,“ řekl Joáb. Vzal tři šípy a vrazil je Abšalomovi do srdce. Protože byl v koruně dubu stále naživu,

18:14  Jóab řekl: Nebudu na tebe čekat. Vzal do ruky tři hole a vrazil je Abšalómovi do srdce, neboť byl uprostřed terebintu ještě živ.

18:14  I řekl Joáb: Nebuduť se tu meškati s tebou. Protož vzav tři kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještě živ byl na dubě.

18:14  Et ait Joab : Non sicut tu vis, sed aggrediar eum coram te. Tulit ergo tres lanceas in manu sua, et infixit eas in corde Absalom : cumque adhuc palpitaret hærens in quercu,

18:15  Ten young men, armourbearers of Joab, ran up, and striking him slew him.

18:15  And ten young men that bare Joab’s armour compassed about and smote Absalom, and slew him.

18:15  Deset Jóabových zbrojnošů Abšalóma obstoupilo a ubili ho k smrti.

18:15  obstoupilo ho deset Joábových zbrojnošů a ubili Abšaloma k smrti.

18:15  Deset služebníků, Jóabových zbrojnošů, ho obklopilo a bili Abšalóma, až ho usmrtili.

18:15  A obskočivše Absolona deset služebníků, oděnců Joábových, bili jej a zabili.

18:15  cucurrerunt decem juvenes armigeri Joab, et percutientes interfecerunt eum.

18:16  And Joab sounded the trumpet, and kept back the people from pursuing after Israel in their flight, being willing to spare the multitude.

18:16  And Joab blew the trumpet, and the people returned from pursuing after Israel: for Joab held back the people.

18:16  Pak Jóab zatroubil na polnici a lid přestal Izraele pronásledovat; Jóab v tom lidu zabránil.

18:16  Joáb potom zatroubil na roh a zastavil vojsko v dalším pronásledování Izraele.

18:16  Jóab zatroubil na beraní roh a lid přestal Izraelce pronásledovat, protože Jóab lid zadržel.

18:16  V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honění Izraele; nebo zdržel Joáb lid.

18:16  Cecinit autem Joab buccina, et retinuit populum, ne persequeretur fugientem Israël, volens parcere multitudini.

18:17  And they took Absalom, and cast him into a great pit in the forest, and they laid an exceeding great heap of stones upon him: but all Israel fled to their own dwellings.

18:17  And they took Absalom, and cast him into a great pit in the wood, and laid a very great heap of stones upon him: and all Israel fled every one to his tent.

18:17  Abšalóma vzali, hodili ho v lese do veliké strže a navršili na něj převelikou hromadu kamenů. Celý Izrael se rozutekl, každý ke svému stanu.

18:17  Abšaloma vzali, hodili ho v lese do velké jámy a navršili nad ním velkou hromadu kamení. Celý Izrael se tehdy rozutekl, každý tam, odkud přišel.

18:17  Vzali Abšalóma, hodili ho v lese do velké jámy a postavili na něj velmi velkou hromadu kamení. Všichni Izraelci utekli, každý ke svému stanu.

18:17  A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a nametali na něj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých.

18:17  Et tulerunt Absalom, et projecerunt eum in saltu, in foveam grandem, et comportaverunt super eum acervum lapidum magnum nimis : omnis autem Israël fugit in tabernacula sua.

18:18  Now Absalom had reared up for himself, in his lifetime, a pillar, which is in the king's valley: for he said: I have no son, and this shall be the monument of my name. And he called the pillar by his own name, and it is called the hand of Absalom, to this day.

18:18  Now Absalom in his lifetime had taken and reared up for himself a pillar, which is in the king’s dale: for he said, I have no son to keep my name in remembrance: and he called the pillar after his own name: and it is called unto this day, Absalom’s place.

18:18  Abšalóm si ještě za svého života postavil v Královské dolině posvátný sloup. Řekl si totiž: „Nemám syna, jenž by zachoval památku mého jména“, a nazval ten posvátný sloup svým jménem. Dodnes se nazývá Ruka Abšalómova.

18:18  Abšalom si ještě za svého života nechal v Královském údolí postavit památný sloup. Říkal totiž: „Nemám syna, aby připomínal mé jméno.“ Proto ten sloup nazval po sobě. Až dodnes se mu říká Jad-abšalom, Abšalomův pomník.

18:18  Abšalóm pro sebe za svého života vzal a postavil sloup, který je v Údolí králů. Řekl si totiž: Nemám syna, díky němuž by bylo připomínáno mé jméno, a nazval ten sloup svým jménem. Dodnes se nazývá Abšalómův pomník.

18:18  (Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském; nebo byl řekl: Nemám syna, aby zůstala pamět jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.)

18:18  Porro Absalom erexerat sibi, cum adhuc viveret, titulum qui est in Valle regis : dixerat enim : Non habeo filium, et hoc erit monimentum nominis mei. Vocavitque titulum nomine suo, et appellatur Manus Absalom, usque ad hanc diem.

18:19  And Achimaas the son of Sadoc said: I will run and tell the king, that the Lord hath done judgment for him from the hand of his enemies.

18:19  Then said Ahimaaz the son of Zadok, Let me now run, and bear the king tidings, how that the Lord hath avenged him of his enemies.

18:19  Achímaas, syn Sádokův, řekl Jóabovi: „Dovol mi běžet a zvěstovat králi, že Hospodin mu zjednal právo a vysvobodil ho z rukou jeho nepřátel.“

18:19  Sádokův syn Achimaac tehdy požádal Joába: „Dovol mi běžet a ohlásit králi, že jej Hospodin obhájil před jeho nepřáteli.“

18:19  Achímaas, syn Sádokův, řekl: Poběžím a přinesu králi dobrou zprávu, že Hospodin mu zjednal právo vůči jeho nepřátelům.

18:19  Tedy Achimaas syn Sádochův řekl: Medle, nechť běžím, abych zvěstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho.

18:19  Achimaas autem filius Sadoc, ait : Curram, et nuntiabo regi quia judicium fecerit ei Dominus de manu inimicorum ejus.

18:20  And Joab said to him: Thou shalt not be the messenger this day, but shalt bear tidings another day: this day I will not have thee bear tidings, because the king's son is dead.

18:20  And Joab said unto him, Thou shalt not bear tidings this day, but thou shalt bear tidings another day: but this day thou shalt bear no tidings, because the king’s son is dead.

18:20  Jóab mu však odvětil: „Dnes bys nebyl nositelem dobré zvěsti. Ohlásíš dobrou zvěst v jiný den. Dnes tu zvěst neohlašuj, neboť králi zemřel syn.“

18:20  Ten mu ale namítl: „Dnes bys nebyl vítaným poslem. Můžeš zvěstovat jindy, ale dnes ne – vždyť zemřel královský syn.“

18:20  Jóab mu nato řekl: Dnes nebudeš nositelem dobré zprávy. Dobrou zprávu přines v jiný den. Dnes ji nezvěstuj, protože zemřel králův syn.

18:20  I řekl jemu Joáb: Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale oznámíš to jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králův umřel.

18:20  Ad quem Joab dixit : Non eris nuntius in hac die, sed nuntiabis in alia : hodie nolo te nuntiare : filius enim regis est mortuus.

18:21  And Joab said to Chusai: Go, and tell the king what thou hast seen. Chusai bowed down to Joab, and ran.

18:21  Then said Joab to Cushi, Go tell the king what thou hast seen. And Cushi bowed himself unto Joab, and ran.

18:21  Jóab pak poručil jistému Kúšijci: „Jdi a oznam králi, co jsi viděl.“ Kúšijec se Jóabovi poklonil a dal se v běh.

18:21  Joáb tedy poručil jednomu Habešanovi: „Běž oznámit králi, co jsi viděl.“ Habešan se Joábovi poklonil a rozběhl se.

18:21  Jóab řekl Kúšijci: Jdi a oznam králi, co jsi viděl. Kúšijec se před Jóabem poklonil a běžel.

18:21  Potom řekl Joáb k Chuzi: Jdiž, zvěstuj králi, co jsi viděl. A pokloniv se Chuzi Joábovi, běžel.

18:21  Et ait Joab Chusi : Vade, et nuntia regi quæ vidisti. Adoravit Chusi Joab, et cucurrit.

18:22  Then Achimaas the son of Sadoc said to Joab again: Why might not I also run after Chusai? And Joab said to him: Why wilt thou run, my son? thou wilt not be the bearer of good tidings.

18:22  Then said Ahimaaz the son of Zadok yet again to Joab, But howsoever, let me, I pray thee, also run after Cushi. And Joab said, Wherefore wilt thou run, my son, seeing that thou hast no tidings ready?

18:22  Achímaas, syn Sádokův, řekl Jóabovi ještě jednou: „Buď jak buď, i já poběžím za Kúšijcem.“ Jóab se zeptal: „Proč bys běžel ty, můj synu, když nemáš co dobrého zvěstovat?“

18:22  Sádokův syn Achimaac ale Joába žádal znovu: „Přesto mi dovol běžet za tím Habešanem.“ „Proč bys běžel právě ty, synu? Vždyť nemáš dobré zprávy,“ odpověděl Joáb.

18:22  Achímaas, syn Sádokův, však pokračoval dál a řekl Jóabovi: Ať se stane, co se stane, ⌈také já poběžím⌉ za Kúšijcem. Jóab se zeptal: Nač bys běžel, můj synu? Nemáš dobrou zprávu, ⌈abys něco získal.⌉

18:22  Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův, a řekl Joábovi: Buď, jak buď, medle, nechť já také běžím za Chuzi. Odpověděl Joáb: Proč bys ty běžel, synu můj, když nemáš, co bys dobrého zvěstoval?

18:22  Rursus autem Achimaas filius Sadoc dixit ad Joab : Quid impedit si etiam ego curram post Chusi ? Dixitque ei Joab : Quid vis currere, fili mi ? non eris boni nuntii bajulus.

18:23  He answered: But what if I run? And he said to him: Run. Then Achimaas running by a nearer way passed Chusai.

18:23  But howsoever, said he, let me run. And he said unto him, Run. Then Ahimaaz ran by the way of the plain, and overran Cushi.

18:23  „Buď jak buď, poběžím.“ Jóab mu řekl: „Běž.“ Achímaas běžel směrem k jordánskému okrsku a Kúšijce předběhl.

18:23  „Přesto chci běžet,“ opakoval. „Tak tedy běž,“ odpověděl Joáb. Achimaac běžel přes jordánskou rovinu a Habešana předběhl.

18:23  Ať se stane, co se stane, poběžím. Řekl mu: Tak běž! Achímaas běžel Jordánskou rovinou a předběhl Kúšijce.

18:23  I řekl: Buď, jak buď, poběhnu. Odpověděl mu: Běž. A tak běžel Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi.

18:23  Qui respondit : Quid enim si cucurrero ? Et ait ei : Curre. Currens ergo Achimaas per viam compendii, transivit Chusi.

18:24  And David sat between the two gates: and the watchman that was on the top of the gate upon the wall, lifting up his eyes, saw a man running alone.

18:24  And David sat between the two gates: and the watchman went up to the roof over the gate unto the wall, and lifted up his eyes, and looked, and behold a man running alone.

18:24  David právě seděl mezi dvěma branami. Tu vyšla hlídka na střechu brány u hradby, rozhlédla se a spatřila, že nějaký muž běží sám.

18:24  David právě seděl mezi vnitřní a vnější branou. Na střechu hradební brány vystoupila hlídka, rozhlédla se a spatřila osamělého běžce.

18:24  David seděl mezi dvěma branami. Strážný šel na střechu brány, na hradbu. Pozvedl oči a uviděl, že běží samotný muž.

18:24  David pak seděl mezi dvěma branami. I vyšel strážný na vrch brány na zed, kterýž pozdvih očí svých, uzřel, a hle, muž běžel sám.

18:24  David autem sedebat inter duas portas : speculator vero, qui erat in fastigio portæ super murum, elevans oculos, vidit hominem currentem solum.

18:25  And crying out he told the king: and the king said: If he be alone, there are good tidings in his mouth. And as he was coming apace, and drawing nearer,

18:25  And the watchman cried, and told the king. And the king said, If he be alone, there is tidings in his mouth. And he came apace, and drew near.

18:25  Hlídka zvolala a hlásila to králi. Král řekl: „Je-li sám, nese dobrou zvěst.“ Zatímco se přibližoval víc a více,

18:25  Když to hlídka ohlásila králi, řekl na to: „Když běží sám, nese dobré zprávy.“ Ale zatímco se stále blížil,

18:25  Strážný zavolal a oznámil to králi. Král řekl: Jestliže je sám, má dobrou zprávu. Postupoval a stále se blížil.

18:25  Tedy volaje strážný, oznámil králi. I řekl král: Jest-liť sám, dobré poselství nese. A když ten šel předce a přibližoval se,

18:25  Et exclamans indicavit regi : dixitque rex : Si solus est, bonus est nuntius in ore ejus. Properante autem illo, et accedente propius,

18:26  The watchman saw another man running, and crying aloud from above, he said: I see another man running alone. And the king said: He also is a good messenger.

18:26  And the watchman saw another man running: and the watchman called unto the porter, and said, Behold another man running alone. And the king said, He also bringeth tidings.

18:26  spatřila hlídka druhého běžce. Hlídka zvolala na strážného: „Hle, nějaký muž, a běží sám.“ Král řekl: „Také ten ohlásí dobrou zvěst.“

18:26  hlídka uviděla dalšího běžce. „Další osamělý běžec!“ zavolala na strážného. „I ten má dobrou zprávu,“ odpověděl král.

18:26  Potom strážný uviděl, jak běží jiný muž. Strážný zavolal na vrátného: Podívej, běží samotný muž. Král řekl: I to je nositel dobré zprávy.

18:26  Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího. I zavolal strážný na branného a řekl: Hle, opět muž běží sám. Tedy řekl král: I tenť v poselství běží.

18:26  vidit speculator hominem alterum currentem, et vociferans in culmine, ait : Apparet mihi alter homo currens solus. Dixitque rex : Et iste bonus est nuntius.

18:27  And the watchman said: The running of the foremost seemeth to me like the running of Achimaas the son of Sadoc. And the king said: He is a good man: and cometh with good news.

18:27  And the watchman said, Me thinketh the running of the foremost is like the running of Ahimaaz the son of Zadok. And the king said, He is a good man, and cometh with good tidings.

18:27  Hlídka hlásila: „Připadá mi, že ten první, co běží, je jako Achímaas, syn Sádokův.“ Král podotkl: „To je dobrý muž a přichází s dobrou zvěstí.“

18:27  „Vidím, jak běží ten první,“ ohlásila hlídka, „takhle běhá Achimaac, syn Sádokův.“ „To je dobrý muž,“ řekl na to král. „Přichází s dobrou zprávou.“

18:27  Strážný řekl: Vidím, že ⌈první běžec běží jako⌉ Achímaas, syn Sádokův. Král řekl: To je dobrý muž, přichází s dobrou zprávou.

18:27  Řekl ještě strážný: Vidím běh prvního, jako běh Achimaasa syna Sádochova. I řekl král: Dobrýtě to muž, protož s dobrým poselstvím jde.

18:27  Speculator autem : Contemplor, ait, cursum prioris, quasi cursum Achimaas filii Sadoc. Et ait rex : Vir bonus est, et nuntium portans bonum venit.

18:28  And Achimaas crying out, said to the king: God save thee, O king. And falling down before the king with his face to the ground, he said: Blessed be the Lord thy God, who hath shut up the men that have lifted up their hands against the lord my king.

18:28  And Ahimaaz called, and said unto the king, All is well. And he fell down to the earth upon his face before the king, and said, Blessed be the Lord thy God, which hath delivered up the men that lifted up their hand against my lord the king.

18:28  Achímaas hlasitě pozdravil krále: „Pokoj!“ Poklonil se králi tváří k zemi a pokračoval: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž ti vydal muže, kteří pozdvihli ruce proti králi, mému pánu!“

18:28  „Pokoj!“ pozdravil Achimaac krále a poklonil se mu až k zemi. Potom řekl: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž porazil muže, kteří pozvedli ruce proti mému pánu a králi!“

18:28  Achímaas zvolal a řekl králi: Pokoj tobě. Poklonil se před králem tváří k zemi a řekl: Požehnaný je Hospodin, tvůj Bůh, jenž vydal ty, kteří pozvedli svou ruku proti mému pánu a králi.

18:28  Tedy volaje Achimaas, řekl králi: Pokoj tobě. A pokloniv se králi tváří svou k zemi, řekl: Požehnaný Hospodin Bůh tvůj, kterýž podmanil muže ty, kteříž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi.

18:28  Clamans autem Achimaas, dixit ad regem : Salve rex. Et adorans regem coram eo pronus in terram, ait : Benedictus Dominus Deus tuus, qui conclusit homines qui levaverunt manus suas contra dominum meum regem.

18:29  And the king said: Is the young man Absalom safe? And Achimaas said: I saw a great tumult, O king, when thy servant Joab sent me thy servant: I know nothing else.

18:29  And the king said, Is the young man Absalom safe? And Ahimaaz answered, When Joab sent the king’s servant, and me thy servant, I saw a great tumult, but I knew not what it was.

18:29  Král se ptal: „Je s mládencem Abšalómem vše v pořádku?“ Achímaas odvětil: „Když Jóab posílal králova služebníka, totiž služebníka tvého, viděl jsem veliký shluk, ale nevím nic.“

18:29  „Je v pořádku můj chlapec Abšalom?“ zeptal se král. Achimaac odpověděl: „Když mě, králi, tvůj služebník Joáb posílal, viděl jsem velký rozruch, ale nevím, co to bylo.“

18:29  Král se zeptal: Jak se daří mládenci Abšalómovi? Achímaas odpověděl: Když ⌈Jóab posílal králova otroka a mě, tvého otroka,⌉ viděl jsem velký dav, ale nevím, co to bylo.

18:29  I řekl král: Dobře-li se má syn můj Absolon? Odpověděl Achimaas: Viděl jsem hluk veliký, když posílal služebníka králova Joáb, a mne služebníka tvého, ale nevím nic, co bylo.

18:29  Et ait rex : Estne pax puero Absalom ? Dixitque Achimaas : Vidi tumultum magnum cum mitteret Joab servus tuus, o rex, me servum tuum : nescio aliud.

18:30  And the king said to him: Pass, and stand here.

18:30  And the king said unto him, Turn aside, and stand here. And he turned aside, and stood still.

18:30  Král řekl: „Odstup a postav se stranou.“ Odstoupil tedy a stál tam.

18:30  „Postav se tamhle na stranu,“ řekl mu král. Poodešel tedy a postavil se stranou.

18:30  Král řekl: Odstup a postav se sem. Odstoupil a zůstal stát.

18:30  Jemuž řekl král: Odstup a stůj tamto. I odstoupil a stál.

18:30  Ad quem rex : Transi, ait, et sta hic. Cumque ille transisset, et staret,

18:31  And when he had passed, and stood still, Chusai appeared and coming up he said: I bring good tidings, my lord, the king, for the Lord hath judged for thee this day from the hand of all that have risen up against thee.

18:31  And, behold, Cushi came; and Cushi said, Tidings, my lord the king: for the Lord hath avenged thee this day of all them that rose up against thee.

18:31  A hle, vešel Kúšijec se slovy: „Krále, mého pána, čeká dobrá zvěst; Hospodin ti dnes zjednal právo a vysvobodil tě z rukou všech, kteří proti tobě povstali.“

18:31  Vtom dorazil Habešan: „Dobrá zpráva pro mého pána a krále! Hospodin tě dnes obhájil přede všemi, kdo proti tobě povstali.“

18:31  Vtom přišel Kúšijec a řekl: Ať můj pán a král přijme dobrou zprávu, že Hospodin ti dnes zjednal právo vůči všem, kteří proti tobě povstali.

18:31  A v tom Chuzi přišed, řekl: Zvěstuje se pánu mému králi, že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobě.

18:31  apparuit Chusi : et veniens ait : Bonum apporto nuntium, domine mi rex : judicavit enim pro te Dominus hodie de manu omnium qui surrexerunt contra te.

18:32  And the king said to Chusai: Is the young man Absalom safe? And Chusai answering him, said: Let the enemies of my lord, the king, and all that rise against him unto evil, be as the young man is.

18:32  And the king said unto Cushi, Is the young man Absalom safe? And Cushi answered, The enemies of my lord the king, and all that rise against thee to do thee hurt, be as that young man is.

18:32  Ale král se Kúšijce zeptal: „Je s mládencem Abšalómem vše v pořádku?“ Kúšijec odpověděl: „Nechť se stane nepřátelům krále, mého pána, jako tomu mládenci, i všem, kteří proti tobě zlovolně povstávají!“

18:32  „Je v pořádku můj chlapec Abšalom?“ zeptal se ho král. Habešan odpověděl: „Ať nepřátelé mého pána a krále i všichni, kdo ti chtějí škodit, dopadnou jako ten mladík!“

18:32  Král se Kúšijce zeptal: Jak se daří mládenci Abšalómovi? Kúšijec odpověděl: Ať nepřátelé mého pána a krále i všichni, kdo povstali proti tobě ke zlému, dopadnou jako ten mládenec.

18:32  Ale král řekl k Chuzi: Jest-liž živ syn můj Absolon? Odpověděl Chuzi: Nechť jsou tak, jako syn králův, nepřátelé pána mého krále, i všickni, kteříž povstávají proti tobě ke zlému.

18:32  Dixit autem rex ad Chusi : Estne pax puero Absalom ? Cui respondens Chusi : Fiant, inquit, sicut puer, inimici domini mei regis, et universi qui consurgunt adversus eum in malum.

18:33  The king therefore being much moved, went up to the high chamber over the gate, and wept. And as he went he spoke in this manner: My son Absalom, Absalom my son: would to God that I might die for thee, Absalom my son, my son Absalom.

18:33  And the king was much moved, and went up to the chamber over the gate, and wept: and as he went, thus he said, O my son Absalom, my son, my son Absalom! would God I had died for thee, O Absalom, my son, my son!

18:33  I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj!

18:33  Contristatus itaque rex, ascendit cœnaculum portæ, et flevit. Et sic loquebatur, vadens : Fili mi Absalom, Absalom fili mi : quis mihi tribuat ut ego moriar pro te, Absalom fili mi, fili mi Absalom ?

Chapter 19

19:1  And it was told Joab, that the king wept and mourned for his son:

19:1  And it was told Joab, Behold, the king weepeth and mourneth for Absalom.

19:1  Král otřesen vystoupil do přístřešku nad branou a plakal. Šel a naříkal: „Můj synu Abšalóme, můj synu Abšalóme! Kéž bych byl umřel místo tebe, Abšalóme, synu můj, synu můj!“

19:1  Král byl otřesen. S pláčem stoupal do horní místnosti brány a cestou naříkal: „Synáčku Abšalome, synáčku můj! Synáčku Abšalome! Proč jsem jen místo tebe neumřel já, Abšalome? Synáčku můj, synáčku můj!“

19:1  Král byl otřesen, vstoupil do horní místnosti nad bránou, plakal, a jak šel, říkal: Můj synu Abšalóme, můj synu, můj synu Abšalóme. ⌈Kdybych tak mohl⌉ zemřít namísto tebe, Abšalóme, můj synu, můj synu.

19:1  I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláče a naříká pro Absolona.

19:1  Nuntiatum est autem Joab quod rex fleret et lugeret filium suum,

19:2  And the victory that day was turned into mourning unto all the people: for the people heard say that day: The king grieveth for his son.

19:2  And the victory that day was turned into mourning unto all the people: for the people heard say that day how the king was grieved for his son.

19:2  Jóabovi bylo oznámeno: „Hle, král pro Abšalóma pláče a truchlí.“

19:2  Joábovi bylo oznámeno, jak král pláče a naříká pro Abšaloma.

19:2  Jóabovi bylo oznámeno: Hle, král pláče a truchlí nad Abšalómem.

19:2  Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu; nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má král pro syna svého.

19:2  et versa est victoria in luctum in die illa omni populo : audivit enim populus in die illa dici : Dolet rex super filio suo.

19:3  And the people shunned the going into the city that day as a people would do that hath turned their backs, and fled away from the battle.

19:3  And the people gat them by stealth that day into the city, as people being ashamed steal away when they flee in battle.

19:3  Tak se toho dne proměnilo vysvobození ve smutek všeho lidu, neboť lid slyšel toho dne slova: „Král se trápí pro svého syna.“

19:3  Když vojsko uslyšelo, jak král truchlí nad svým synem, vítězství toho dne se všem obrátilo v nářek.

19:3  Tak se záchrana v onen den změnila pro všechen lid ve smutek, neboť lid v onen den slyšel, že král se trápí nad svým synem.

19:3  A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do města, jako se krade lid, když se stydí, utíkaje z boje.

19:3  Et declinavit populus in die illa ingredi civitatem, quomodo declinare solet populus versus et fugiens de prælio.

19:4  And the king covered his head, and cried with a loud voice: O my son Absalom, O Absalom my son, O my son.

19:4  But the king covered his face, and the king cried with a loud voice, O my son Absalom, O Absalom, my son, my son!

19:4  A lid se toho dne kradl do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z bitvy.

19:4  Vojáci se toho dne kradli do města, jako se krade vojsko, které s hanbou prchlo z boje.

19:4  Lid se přikradl v onen den a vešel do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z boje.

19:4  Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým: Synu můj Absolone, Absolone synu můj, synu můj!

19:4  Porro rex operuit caput suum, et clamabat voce magna : Fili mi Absalom, Absalom fili mi, fili mi.

19:5  Then Joab going into the house to the king, said: Thou hast shamed this day the faces of all thy servants, that have saved thy life, and the lives of thy sons, and of thy daughters, and the lives of thy wives, and the lives of thy concubines.

19:5  And Joab came into the house to the king, and said, Thou hast shamed this day the faces of all thy servants, which this day have saved thy life, and the lives of thy sons and of thy daughters, and the lives of thy wives, and the lives of thy concubines;

19:5  Král si zavinul tvář a velmi hlasitě křičel: „Můj synu Abšalóme, Abšalóme, synu můj, synu můj!“

19:5  Král si zakryl tvář a hlasitě bědoval: „Synáčku Abšalome! Abšalome, synáčku můj! Synáčku můj!“

19:5  Král skryl svou tvář a hlasitě naříkal: Můj synu Abšalóme, Abšalóme, můj synu, můj synu.

19:5  Tedy všed Joáb k králi do domu, řekl: Zahanbil jsi dnes tváři všech služebníků svých, kteříž vysvobodili život tvůj dnes, a život synů tvých i dcer tvých, a život žen tvých i život ženin tvých,

19:5  Ingressus ergo Joab ad regem in domum, dixit : Confudisti hodie vultus omnium servorum tuorum, qui salvam fecerunt animam tuam, et animam filiorum tuorum et filiarum tuarum, et animam uxorum tuarum, et animam concubinarum tuarum.

19:6  Thou lovest them that hate thee, and thou hatest them that love thee: and thou hast shewn this day that thou carest not for thy nobles, nor for thy servants: and I now plainly perceive that if Absalom had lived, and all we had been slain, then it would have pleased thee.

19:6  In that thou lovest thine enemies, and hatest thy friends. For thou hast declared this day, that thou regardest neither princes nor servants: for this day I perceive, that if Absalom had lived, and all we had died this day, then it had pleased thee well.

19:6  Tu vstoupil ke králi do domu Jóab a řekl: „Dnes jsi způsobil hanbu všem svým služebníkům, kteří dnes zachránili život tvůj i životy tvých synů a tvých dcer i životy tvých žen a životy tvých ženin.

19:6  Joáb tehdy šel za králem domů a řekl: „Dnes jsi urazil všechny své muže, kteří dnes tobě, tvým synům a dcerám, tvým manželkám i konkubínám zachránili život.

19:6  Jóab přišel domů ke králi a řekl: Zahanbil jsi dnes tvář všech svých otroků, kteří dnes zachránili život tvůj i život tvých synů a tvých dcer, život tvých žen a život tvých konkubín.

19:6  Miluje ty, kteříž tě mají v nenávisti, a v nenávisti maje ty, kteříž tě milují; nebos dokázal dnes, že sobě nevážíš hejtmanů a služebníků. Shledalť jsem to zajisté dnes, že kdyby byl Absolon živ zůstal, bychom pak všickni dnes byli pobiti, tedy dobře by se tobě to líbilo.

19:6  Diligis odientes te, et odio habes diligentes te : et ostendisti hodie quia non curas de ducibus tuis et de servis tuis : et vere cognovi modo, quia si Absalom viveret, et omnes nos occubuissemus, tunc placeret tibi.

19:7  Now therefore arise, and go out, and speak to the satisfaction of thy servants: for I swear to thee by the Lord, that if thou wilt not go forth, there will not tarry with thee so much as one this night: and that will be worse to thee, than all the evils that have befallen thee from thy youth until now.

19:7  Now therefore arise, go forth, and speak comfortably unto thy servants: for I swear by the Lord, if thou go not forth, there will not tarry one with thee this night: and that will be worse unto thee than all the evil that befell thee from thy youth until now.

19:7  Miluješ ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Vždyť jsi dnes dal najevo, že ti nejsou ničím ani velitelé ani služebníci. Dnes jsem poznal, že kdyby zůstal naživu Abšalóm a my všichni byli dnes mrtvi, měl bys to za správné.

19:7  Miluješ ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují! Dnes jsi ukázal, že tví velitelé ani vojáci pro tebe nic neznamenají. Dnes je mi jasné, že kdyby Abšalom žil a my všichni dnes byli mrtví, byl bys spokojen.

19:7  Miluješ totiž ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi dokázal, že máš velitele a otroky za nic. Dnes vím, že kdyby byl Abšalóm živ a my všichni bychom byli dnes mrtvi, tak ⌈by ti to připadalo správné.⌉

19:7  Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotně k služebníkům svým; nebo přisahámť skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žeť nezůstane žádný s tebou této noci, a toť bude tobě horší, nežli všecky zlé věci, kteréž na tebe přišly od mladosti tvé až dosavad.

19:7  Nunc igitur surge, et procede, et alloquens satisfac servis tuis : juro enim tibi per Dominum quod si non exieris, ne unus quidem remansurus sit tecum nocte hac : et pejus erit hoc tibi quam omnia mala quæ venerunt super te ab adolescentia tua usque in præsens.

19:8  Then the king arose and sat in the gate: and it was told to all the people that the king sat in the gate: and all the people came before the king, but Israel fled to their own dwellings.

19:8  Then the king arose, and sat in the gate. And they told unto all the people, saying, Behold, the king doth sit in the gate. And all the people came before the king: for Israel had fled every man to his tent.

19:8  Vstaň nyní, vyjdi a vlídně promluv ke svým služebníkům! Přísahám při Hospodinu: Nevyjdeš-li, nebude této noci s tebou nocovat ani jeden muž. A bude to pro tebe horší než všechno zlo, které na tebe dolehlo od tvého mládí až do nynějška.“

19:8  Tak se vzchop a jdi povzbudit své muže! Přísahám při Hospodinu, že jinak s tebou do večera nezůstane jediný z nich. To pro tebe bude horší neštěstí než všechno, co tě potkalo od mládí!“

19:8  Teď však vstaň, vyjdi a ⌈promluv k srdci⌉ svých otroků. Přísahám při Hospodinu, že nevyjdeš–li, nikdo s tebou přes noc nezůstane a bude to pro tebe větší zlo nežli všechno to zlo, které na tebe přišlo od tvého mládí až doteď.

19:8  A tak vstav král, posadil se v bráně. I povědíno bylo všemu lidu těmito slovy: Aj, král sedí v bráně. I přišel všecken lid před oblíčej krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanů.

19:8  Surrexit ergo rex et sedit in porta : et omni populo nuntiatum est quod rex sederet in porta. Venitque universa multitudo coram rege : Israël autem fugit in tabernacula sua.

19:9  And all the people were at strife in all the tribes of Israel, saying: The king delivered us out of the hand of our enemies, and he saved us out of the hand of the Philistines: and now he is fled out of the land for Absalom.

19:9  And all the people were at strife throughout all the tribes of Israel, saying, The king saved us out of the hand of our enemies, and he delivered us out of the hand of the Philistines; and now he is fled out of the land for Absalom.

19:9  Král tedy vstal a usedl v bráně. Všemu lidu bylo oznámeno: „Hle, král sedí v bráně.“ I vyšel všechen lid před krále. Izrael se pak rozutekl, každý ke svým stanům.

19:9  Král tedy vstal a posadil se do brány. Když se všichni vojáci dozvěděli, že král sedí v bráně, celé vojsko před králem vykonalo přehlídku. Ostatní z Izraele se rozutekli, každý odkud přišel.

19:9  Král tedy vstal a posadil se v bráně. Všemu lidu bylo oznámeno: Hle, král sedí v bráně a všechen lid přišel před krále. Izraelci však utekli, všichni ke svým stanům.

19:9  Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských, a pravili: Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich, a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských, a teď nyní utekl z země před Absolonem.

19:9  Omnis quoque populus certabat in cunctis tribubus Israël, dicens : Rex liberavit nos de manu inimicorum nostrorum ; ipse salvavit nos de manu Philisthinorum : et nunc fugit de terra propter Absalom.

19:10  But Absalom, whom we anointed over us, is dead in the battle: how long are you silent, and bring not back the king?

19:10  And Absalom, whom we anointed over us, is dead in battle. Now therefore why speak ye not a word of bringing the king back?

19:10  Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dostal do rozepře: „Král nás vysvobodil ze spárů našich nepřátel, zachránil nás ze spárů Pelištejců a nyní uprchl ze země před Abšalómem.

19:10  V celém lidu, ve všech izraelských kmenech se dohadovali: „Král nás zachránil z rukou našich nepřátel; vysvobodil nás ze spárů Filištínů. Pak ale uprchl ze země před Abšalomem

19:10  Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dohadoval; říkali: Král nás vysvobodil z ruky nepřátel, on nás zachránil z ruky Pelištejců. Nyní utekl ze země před Abšalómem.

19:10  Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobě, zahynul v boji. Nyní tedy, proč zanedbáváte přivésti zase krále?

19:10  Absalom autem, quem unximus super nos, mortuus est in bello : usquequo siletis, et non reducitis regem ?

19:11  And king David sent to Sadoc, and Abiathar the priests, saying: Speak to the ancients of Juda, saying: Why are you the last to bring the king back to his house? (For the talk of all Israel was come to the king in his house.)

19:11  And king David sent to Zadok and to Abiathar the priests, saying, Speak unto the elders of Judah, saying, Why are ye the last to bring the king back to his house? seeing the speech of all Israel is come to the king, even to his house.

19:11  Avšak Abšalóm, jehož jsme nad sebou pomazali za krále, zahynul v bitvě. Proč nyní ohledně králova návratu mlčíte?“

19:11  a Abšalom, kterého jsme si pomazali za krále, padl v boji. Na co tedy čekáte? Proč nepřivedeme krále zpět?“

19:11  Avšak Abšalóm, kterého jsme nad sebou pomazali, zemřel v boji. Proč nyní mlčíme a nepřivedeme krále zpět?

19:11  Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím, s těmito slovy: Mluvte k starším Judským, řkouce: Proč máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo řeč všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho.)

19:11  Rex vero David misit ad Sadoc et Abiathar sacerdotes, dicens : Loquimini ad majores natu Juda, dicentes : Cur venitis novissimi ad reducendum regem in domum suam ? (Sermo autem omnis Israël pervenerat ad regem in domo ejus.)

19:12  You are my brethren, you are my bone, and my flesh, why are you the last to bring back the king?

19:12  Ye are my brethren, ye are my bones and my flesh: wherefore then are ye the last to bring back the king?

19:12  Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: „Promluvte k judským starším: Proč chcete být při návratu krále do jeho domu poslední?“ Řeč celého Izraele se totiž donesla ke králi, do jeho domu.

19:12  Když se do králova domu doneslo, o čem mluvil celý Izrael, vzkázal král David kněžím Sádokovi a Abiatarovi: „Vyřiďte judským stařešinům: Proč máte být poslední při králově návratu domů?

19:12  Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Promluvte k judským starším slovy: Proč byste měli být poslední, kdo přivede krále zpět do jeho paláce? Záměr celého Izraele se totiž dostal domů ke králi.

19:12  Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste; proč tedy máte býti poslední v uvedení zase krále?

19:12  Fratres mei vos, os meum, et caro mea vos, quare novissimi reducitis regem ?

19:13  And say ye to Amasa: Art not thou my bone, and my flesh? So do God to me and add more, if thou be not the chief captain of the army before me always in the place of Joab.

19:13  And say ye to Amasa, Art thou not of my bone, and of my flesh? God do so to me, and more also, if thou be not captain of the host before me continually in the room of Joab.

19:13  „Jste přece moji bratři, má krev a mé tělo. Proč chcete být při králově návratu poslední?

19:13  Jste mí bratři, má krev a tělo – proč máte být při návratu krále poslední?

19:13  Jste moji bratři, má kost a mé tělo. Proč byste měli být poslední, kdo přivedou krále zpět?

19:13  A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé? Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže nebudeš hejtmanem vojska přede mnou po všecky dny na místo Joába.

19:13  Et Amasæ dicite : Nonne os meum, et caro mea es ? hæc faciat mihi Deus, et hæc addat, si non magister militiæ fueris coram me omni tempore pro Joab.

19:14  And he inclined the heart of all the men of Juda, as it were of one man: and they sent to the king, saying: Return thou, and all thy servants.

19:14  And he bowed the heart of all the men of Judah, even as the heart of one man; so that they sent this word unto the king, Return thou, and all thy servants.

19:14  Také Amasovi povězte: Což nejsi ty má krev a mé tělo? Ať se mnou Bůh udělá, co chce, nebudeš-li u mne po všechny dny velitelem vojska místo Jóaba.“

19:14  A pokud jde o Amasu, tomu vyřiďte: Nejsi snad má krev a tělo? Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli se nestaneš natrvalo mým vojevůdcem namísto Joába.“

19:14  Amasovi pak řekněte: Což nejsi má kost a mé tělo? Tak ať mi učiní Bůh a ještě přidá, jestliže nebudeš ⌈po všechny dny⌉ mým velitelem armády namísto Jóaba.

19:14  I naklonil srdce všech mužů Judských, jako muže jednoho, aby poslali k králi, řkouce: Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji.

19:14  Et inclinavit cor omnium virorum Juda quasi viri unius : miseruntque ad regem, dicentes : Revertere tu, et omnes servi tui.

19:15  And the king returned and came as far as the Jordan, and all Juda came as far as Galgal to meet the king, and to bring him over the Jordan.

19:15  So the king returned, and came to Jordan. And Judah came to Gilgal, to go to meet the king, to conduct the king over Jordan.

19:15  Tak si naklonil srdce každého judského muže, že byli jako jeden muž. Poslali králi vzkaz: „Vrať se zpět se všemi svými služebníky!“

19:15  Tím si naklonil srdce všech obyvatel Judska. Jednomyslně králi vzkázali: „Pojď se vrátit i se všemi svými muži.“

19:15  Tak si naklonil srdce ⌈všech Judejců,⌉ jako by byli jeden muž, takže vzkázali králi: Vrať se ty i všichni tvoji otroci.

19:15  Tedy navrátil se král, a přišel až k Jordánu. Lid pak Judský byl přišel do Galgala, aby se bral vstříc králi, a převedl jej přes Jordán.

19:15  Et reversus est rex, et venit usque ad Jordanem : et omnis Juda venit usque in Galgalam ut occurreret regi, et traduceret eum Jordanem.

19:16  And Semei the son of Gera the son of Jemini of Bahurim, made haste and went down with the men of Juda to meet king David,

19:16  And Shimei the son of Gera, a Benjamite, which was of Bahurim, hasted and came down with the men of Judah to meet king David.

19:16  Král se tedy vracel a přišel až k Jordánu. Juda vstoupil do Gilgálu a šel králi vstříc, aby ho převedl přes Jordán.

19:16  Král se tedy vypravil zpět. Když dorazil k Jordánu, judští muži vyšli králi naproti do Gilgalu, aby ho převedli přes Jordán.

19:16  Král se tedy vracel a přišel k Jordánu. Judejci přišli do Gilgálu a šli králi naproti, aby krále převedli přes Jordán.

19:16  Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi.

19:16  Festinavit autem Semei filius Gera filii Jemini de Bahurim, et descendit cum viris Juda in occursum regis David,

19:17  With a thousand men of Benjamin, and Siba the servant of the house of Saul: and his fifteen sons, and twenty servants were with him: and going over the Jordan,

19:17  And there were a thousand men of Benjamin with him, and Ziba the servant of the house of Saul, and his fifteen sons and his twenty servants with him; and they went over Jordan before the king.

19:17  Tu si pospíšil Benjamínec Šimeí, syn Gérův z Bachurímu, a sestoupil s judskými muži králi Davidovi vstříc.

19:17  Také Šimei, syn Gerův, Benjamínec z Bachurim, si pospíšil a vydal se s judskými muži přivítat krále Davida.

19:17  Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, si pospíšil a sestoupil s Judejci naproti králi Davidovi.

19:17  A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník domu Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníků jeho s ním, přepravili se přes Jordán před krále.

19:17  cum mille viris de Benjamin, et Siba puer de domo Saul : et quindecim filii ejus, ac viginti servi erant cum eo : et irrumpentes Jordanem, ante regem

19:18  They passed the fords before the king, that they might help over the king's household, and do according to his commandment. And Semei the son of Gera falling down before the king, when he was come over the Jordan,

19:18  And there went over a ferry boat to carry over the king’s household, and to do what he thought good. And Shimei the son of Gera fell down before the king, as he was come over Jordan;

19:18  Bylo s ním tisíc mužů z Benjamína, též služebník Saulova domu Síba s patnácti svými syny a dvaceti otroky. Dorazili k Jordánu před králem

19:18  Byla s ním i tisícovka mužů z Benjamína a také Cíba, sluha ze Saulova domu, a jeho patnáct synů a dvacet služebníků. Ti před králem vběhli do Jordánu,

19:18  Bylo s ním tisíc mužů z Benjamína i Síba, služebník Saulova domu, a s ním patnáct jeho synů a dvacet jeho otroků. ⌈Dostali se k Jordánu⌉ před králem a

19:18  I přeplavili lodí, aby převezli čeled královskou a učinili, což by se jemu líbilo. Semei pak syn Gerův padl před králem, když se přepraviti měl přes Jordán.

19:18  transierunt vada, ut traducerent domum regis, et facerent juxta jussionem ejus : Semei autem filius Gera prostratus coram rege, cum jam transisset Jordanem,

19:19  Said to him: Impute not to me, my lord, the iniquity, nor remember the injuries of thy servant on the day that thou, my lord, the king, wentest out of Jerusalem, nor lay it up in thy heart, O king.

19:19  And said unto the king, Let not my lord impute iniquity unto me, neither do thou remember that which thy servant did perversely the day that my lord the king went out of Jerusalem, that the king should take it to his heart.

19:19  a přešli brod, aby převedli králův dům a aby se králi zalíbili. Šimeí, syn Gérův, padl před králem, jenž se chystal přejít Jordán,

19:19  že se budou brodit tam a zpět, aby přepravili královský dvůr a splnili každé královo přání. Když už měl král překročit Jordán, Gerův syn Šimei padl před králem k zemi

19:19  přešli brod, aby převedli královskou rodinu a udělali, co ⌈mu libo.⌉ Šimeí, syn Gérův, padl před králem, když chtěl přejít přes Jordán,

19:19  A řekl králi: Nepočítej mi pán můj nepravosti, a nezpomínej, co neprávě učinil služebník tvůj toho dne, když vyšel pán můj král z Jeruzaléma, aby to měl skládati král v srdci svém.

19:19  dixit ad eum : Ne reputes mihi, domine mi, iniquitatem, neque memineris injuriarum servi tui in die qua egressus es, domine mi rex, de Jerusalem, neque ponas, rex, in corde tuo.

19:20  For I thy servant acknowledge my sin: and therefore I am come this day the first of all the house of Joseph, and am come down to meet my lord the king.

19:20  For thy servant doth know that I have sinned: therefore, behold, I am come the first this day of all the house of Joseph to go down to meet my lord the king.

19:20  a řekl králi: „Nechť mi to můj pán nepokládá za vinu a nechť nevzpomíná, čím se jeho otrok provinil v ten den, kdy král, můj pán, vycházel z Jeruzaléma; nechť to král nechová v srdci.

19:20  se slovy: „Kéž mi to můj pán nepočítá za vinu a kéž zapomene, čím se tvůj služebník provinil onoho dne, kdy můj pán a král opouštěl Jeruzalém; kéž to král nechová v srdci.

19:20  a řekl králi: Ať můj pán ⌈nezamýšlí proti mně trest.⌉ Nevzpomínej na to, co zlého spáchal tvůj otrok v den, kdy můj pán a král vycházel z Jeruzaléma. Ať ⌈si to král nebere k srdci.⌉

19:20  Neboť zná služebník tvůj, že zhřešil, a aj, přišel jsem dnes prvé, než kdo ze vší čeledi Jozefovy, abych vyšel vstříc pánu svému králi.

19:20  Agnosco enim servus tuus peccatum meum : et idcirco hodie primus veni de omni domo Joseph, descendique in occursum domini mei regis.

19:21  But Abisai the son of Sarvia answering, said: Shall Semei for these words not be put to death, because he cursed the Lord's anointed?

19:21  But Abishai the son of Zeruiah answered and said, Shall not Shimei be put to death for this, because he cursed the Lord’s anointed?

19:21  Vždyť tvůj otrok ví, že zhřešil. Dnes však jsem přišel z celého Josefova domu první, abych sestoupil králi, svému pánu, vstříc.“

19:21  Zhřešil jsem – to tvůj služebník ví. Pohleď ale, přišel jsem dnes svému pánu a králi naproti jako první z celého domu Josefova.“

19:21  Vždyť ⌈tvůj otrok ví,⌉ že jsem zhřešil. Pohleď, přišel jsem dnes z celého domu Josefova první, abych vyšel svému pánu a králi naproti.

19:21  I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl: A což nebude zabit Semei, proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu?

19:21  Respondens vero Abisai filius Sarviæ, dixit : Numquid pro his verbis non occidetur Semei, quia maledixit christo Domini ?

19:22  And David said: What have I to do with you, ye sons of Sarvia? why are you a satan this day to me? shall there any man be killed this day in Israel? do not I know that this day I am made king over Israel?

19:22  And David said, What have I to do with you, ye sons of Zeruiah, that ye should this day be adversaries unto me? shall there any man be put to death this day in Israel? for do not I know that I am this day king over Israel?

19:22  Tu se ozval Abíšaj, syn Serújin: „Což nebude Šimeí usmrcen za to, že zlořečil Hospodinovu pomazanému?“

19:22  Abišaj, syn Ceruji, ho přerušil: „Nemá snad Šimei zemřít? Vždyť zlořečil pomazanému Hospodinovu!“

19:22  Abíšaj, syn Serújin, na to pověděl: Což nemá být Šimeí usmrcen za to, že proklínal Hospodinova pomazaného?

19:22  Ale David řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi dnes odporní? Dnes-liž má zabit býti někdo v Izraeli? Nebo zdaliž nevím, že dnes jsem králem nad Izraelem.

19:22  Et ait David : Quid mihi et vobis, filii Sarviæ ? cur efficimini mihi hodie in satan ? ergone hodie interficietur vir in Israël ? an ignoro hodie me factum regem super Israël ?

19:23  And the king said to Semei: Thou shalt not die. And he swore unto him.

19:23  Therefore the king said unto Shimei, Thou shalt not die. And the king sware unto him.

19:23  David však prohlásil: „Co je vám do mých záležitostí, synové Serújini! Zase se mi dnes stavíte na odpor. Dnes by měl být v Izraeli někdo usmrcen? Což nevím, že jsem dnes nad Izraelem opět králem?“

19:23  „Co je vám do toho, synové Ceruji?“ odpověděl mu David. „To mi dnes musíte dělat žalobce? To by dnes měl v Izraeli někdo zemřít? Copak nevím, že jsem dnes opět králem Izraele?“

19:23  David ale řekl: Co ⌈je vám do mě, synové⌉ Serújini? ⌈Stanete se dnes mými protivníky?⌉ Dnes by měl být někdo v Izraeli usmrcen? Já přece vím, že dnes jsem se stal králem nad Izraelem.

19:23  Tedy řekl král k Semei: Neumřeš. I přisáhl mu král.

19:23  Et ait rex Semei : Non morieris. Juravitque ei.

19:24  And Miphiboseth the son of Saul came down to meet the king, and he had neither washed his feet, nor trimmed his beard: nor washed his garments from the day that the king went out, until the day of his return in peace.

19:24  And Mephibosheth the son of Saul came down to meet the king, and had neither dressed his feet, nor trimmed his beard, nor washed his clothes, from the day the king departed until the day he came again in peace.

19:24  Šimeímu král potom řekl: „Nezemřeš.“ A král mu přísahal.

19:24  Poté se král obrátil k Šimeimu: „Nezemřeš,“ řekl a potvrdil to královskou přísahou.

19:24  Pak řekl král Šimeímu: Nezemřeš. A král mu přísahal.

19:24  Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi. (Neošetřoval pak byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatů svých nepral od toho dne, jakž byl odšel král, až do dne, když se navrátil v pokoji.)

19:24  Miphiboseth quoque filius Saul descendit in occursum regis, illotis pedibus et intonsa barba : vestesque suas non laverat a die qua egressus fuerat rex, usque ad diem reversionis ejus in pace.

19:25  And when he met the king at Jerusalem, the king said to him: Why camest thou not with me, Miphiboseth?

19:25  And it came to pass, when he was come to Jerusalem to meet the king, that the king said unto him, Wherefore wentest not thou with me, Mephibosheth?

19:25  Také Mefíbóšet, vnuk Saulův, sešel králi vstříc. Ode dne, co král odešel, až do dne, co se v pokoji vrátil, nepečoval o své nohy ani o svůj vous a nepral si šaty.

19:25  Také Mefibošet, vnuk Saulův, šel přivítat krále. Nedbal o své nohy ani o své vousy a oděv si nepral ode dne králova odchodu až do dne jeho vítězného návratu.

19:25  I Mefíbóšet, syn Saulův, vyšel králi naproti. Nepečoval o své nohy, neupravoval vous ani nepral své šaty ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy se v pokoji vrátil.

19:25  A když přišel do Jeruzaléma, vyšel vstříc králi. I řekl jemu král: Proč jsi neodšel se mnou, Mifibozete?

19:25  Cumque Jerusalem occurrisset regi, dixit ei rex : Quare non venisti mecum, Miphiboseth ?

19:26  And he answering, said: My lord, O king, my servant despised me: for I thy servant spoke to him to saddle me an ass, that I might get on and go with the king: for I thy servant am lame.

19:26  And he answered, My lord, O king, my servant deceived me: for thy servant said, I will saddle me an ass, that I may ride thereon, and go to the king; because thy servant is lame.

19:26  Když přišel králi vstříc do Jeruzaléma, řekl mu král: „Proč jsi nešel se mnou, Mefíbóšete?“

19:26  Když přišel do Jeruzaléma přivítat krále, král se ho zeptal: „Proč jsi nešel se mnou, Mefibošete?“

19:26  I stalo se, že když přišel do Jeruzaléma králi naproti, král se ho zeptal: Proč jsi nešel se mnou, Mefíbóšete?

19:26  Kterýž odpověděl: Pane můj králi, služebník můj oklamal mne. Řekltě byl zajisté služebník tvůj: Osedlám sobě osla, abych vsedna na něj, bral se s králem, proto že jest kulhavý služebník tvůj.

19:26  Et respondens ait : Domine mi rex, servus meus contempsit me : dixique ei ego famulus tuus ut sterneret mihi asinum, et ascendens abirem cum rege : claudus enim sum servus tuus.

19:27  Moreover he hath also accused me thy servant to thee, my lord the king: but thou my lord the king art as an angel of God, do what pleaseth thee.

19:27  And he hath slandered thy servant unto my lord the king; but my lord the king is as an angel of God: do therefore what is good in thine eyes.

19:27  On odpověděl: „Králi, můj pane, můj služebník mě oklamal. Tvůj otrok si totiž řekl: Osedlám si osla, vsednu na něj a pojedu s králem. Tvůj otrok přece kulhá.

19:27  Ten odpověděl: „Pane můj, králi, můj sluha mě oklamal! Řekl jsem mu: ‚Osedlej mi osla, nasednu na něj a pojedu s králem!‘ Víš přece, že tvůj služebník je chromý.

19:27  On odpověděl: Můj pane a králi, můj otrok mě podvedl. Tvůj otrok ⌈řekl: Osedlám si⌉ osla, pojedu na něm a půjdu s králem. Vždyť tvůj otrok je chromý.

19:27  I osočil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán můj král jest jako anděl Boží, učiniž tedy, cožť se dobrého vidí.

19:27  Insuper et accusavit me servum tuum ad te dominum meum regem : tu autem, domine mi rex, sicut angelus Dei es : fac quod placitum est tibi.

19:28  For all of my father's house were no better than worthy of death before my lord the king; and thou hast set me thy servant among the guests of thy table: what just complaint therefore have I? or what right to cry any more to the king?

19:28  For all of my father’s house were but dead men before my lord the king: yet didst thou set thy servant among them that did eat at thine own table. What right therefore have I yet to cry any more unto the king?

19:28  Ale on tvého otroka u tebe, králi, můj pane, pomluvil. Avšak král, můj pán, je jako Boží posel. Učiň tedy, co uznáš za dobré.

19:28  Jenže on mě, tvého služebníka, u tebe pomluvil. Můj pán a král je ale jako Boží anděl. Udělej tedy, co pokládáš za dobré.

19:28  Ale Síba pomluvil tvého otroka mému pánu a králi. Můj pán a král je jako Boží anděl, dělej, ⌈co je ti libo.⌉

19:28  Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před pánem mým králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty, kteříž jedí chléb stolu tvého. K čemuž bych více právo měl, a oč se více na krále domlouval?

19:28  Neque enim fuit domus patris mei, nisi morti obnoxia domino meo regi : tu autem posuisti me servum tuum inter convivas mensæ tuæ : quid ergo habeo justæ querelæ ? aut quid possum ultra vociferari ad regem ?

19:29  Then the king said to him: Why speakest thou any more? what I have said is determined: thou and Siba divide the possessions.

19:29  And the king said unto him, Why speakest thou any more of thy matters? I have said, Thou and Ziba divide the land.

19:29  Celý dům mého otce je před králem, mým pánem, hoden smrti. Ty však jsi svého otroka posadil mezi ty, kdo jedí z tvého stolu. Jaké spravedlnosti bych se měl u krále ještě dovolávat?“

19:29  Celý můj otcovský dům si přece od tebe zasloužil smrt. Ty jsi ale svému služebníku dovolil jíst u tvého stolu. Jaké další právo bych ještě měl chtít? Čeho bych se ještě u krále dovolával?“

19:29  Vždyť ⌈celý dům mého otce byl hoden smrti⌉ od mého pána a krále. Ale ty jsi svého otroka určil mezi ty, kdo jedí u tvého stolu. ⌈Jaký bych měl mít další nárok⌉ volat ještě o pomoc ke králi?

19:29  Jemuž řekl král: Proč šíříš řeč svou? Vyřklť jsem. Ty a Síba rozdělte se statkem.

19:29  Ait ergo ei rex : Quid ultra loqueris ? fixum est quod locutus sum : tu et Siba dividite possessiones.

19:30  And Miphiboseth answered the king: Yea, let him take all, forasmuch as my lord the king is returned peaceably into his house.

19:30  And Mephibosheth said unto the king, Yea, let him take all, forasmuch as my lord the king is come again in peace unto his own house.

19:30  Král mu odpověděl: „Proč ještě vedeš takové řeči? Rozhodl jsem: Ty a Síba si pole rozdělíte.“

19:30  „Nech už těch řečí,“ přerušil ho král. „Říkám: To pole si s Cíbou rozdělíte.“

19:30  Král mu řekl: ⌈Proč bys ještě mluvil o svých záležitostech?⌉ Říkám, že ty a Síba si rozdělíte pole.

19:30  Ještě řekl Mifibozet králi: Třebas nechť všecko vezme, když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého.

19:30  Responditque Miphiboseth regi : Etiam cuncta accipiat, postquam reversus est dominus meus rex pacifice in domum suam.

19:31  Berzellai also the Galaadite coming down from Rogelim, brought the king over the Jordan, being ready also to wait on him beyond the river.

19:31  And Barzillai the Gileadite came down from Rogelim, and went over Jordan with the king, to conduct him over Jordan.

19:31  Mefíbóšet králi odvětil: „Ať si vezme třeba všechno, jen když se král, můj pán, v pokoji vrátil do svého domu.“

19:31  „Ať si klidně vezme všechno,“ řekl na to Mefibošet, „hlavně že se pan král v pořádku vrátil domů!“

19:31  Mefíbóšet králi řekl: Ať si vezme klidně všechno. Hlavně, že se můj pán a král vrátil v pokoji domů.

19:31  Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a přepravil se s králem přes Jordán, aby ho zprovodil za Jordán.

19:31  Berzellai quoque Galaadites, descendens de Rogelim, traduxit regem Jordanem, paratus etiam ultra fluvium prosequi eum.

19:32  Now Berzellai the Galaadite was of a great age, that is to say, fourscore years old, and he provided the king with sustenance when he abode in the camp: for he was a man exceeding rich.

19:32  Now Barzillai was a very aged man, even fourscore years old: and he had provided the king of sustenance while he lay at Mahanaim; for he was a very great man.

19:32  Též Barzilaj Gileádský sestoupil z Rogelímu, aby s králem přešel Jordán; vydal se přes Jordán s ním.

19:32  Také Barzilaj Gileádský se vypravil z Rogelim a provázel krále až k Jordánu, aby se tam s ním rozloučil.

19:32  I Barzilaj Gileádský přišel z Rogelímu, ⌈přešel s králem přes Jordán, aby ho za Jordánem opustil.⌉

19:32  Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl člověk bohatý velmi.

19:32  Erat autem Berzellai Galaadites senex valde, id est, octogenarius, et ipse præbuit alimenta regi cum moraretur in castris : fuit quippe vir dives nimis.

19:33  And the king said to Berzellai: Come with me that thou mayest rest secure with me in Jerusalem.

19:33  And the king said unto Barzillai, Come thou over with me, and I will feed thee with me in Jerusalem.

19:33  Barzilaj byl velmi starý, bylo mu osmdesát let. Ten krále v jeho vyhnanství opatřoval v Machanajimu potravou, neboť to byl muž velmi zámožný.

19:33  Barzilaj byl už velmi starý, bylo mu osmdesát let. To on se o krále staral během jeho pobytu v Machanajim, neboť to byl zámožný člověk.

19:33  Barzilaj byl velmi starý, bylo mu osmdesát let. On pečoval o krále za jeho dočasného pobytu v Machanajimu, protože byl velmi zámožný člověk.

19:33  I řekl král k Barzillai: Poď se mnou, a chovati tě budu při sobě v Jeruzalémě.

19:33  Dixit itaque rex ad Berzellai : Veni mecum, ut requiescas securus mecum in Jerusalem.

19:34  And Berzellai said to the king: How many are the days of the years of my life, that I should go up with the king to Jerusalem?

19:34  And Barzillai said unto the king, How long have I to live, that I should go up with the king unto Jerusalem?

19:34  Král Barzilaje vyzval: „Táhni se mnou a já tě u sebe v Jeruzalémě zaopatřím.“

19:34  Proto král Barzilajovi nabídl: „Pojď se mnou. V Jeruzalémě se postarám já o tebe.“

19:34  Král řekl Barzilajovi: Pojď se mnou a budu o tebe pečovat u sebe v Jeruzalémě.

19:34  Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma?

19:34  Et ait Berzellai ad regem : Quot sunt dies annorum vitæ meæ, ut ascendam cum rege in Jerusalem ?

19:35  I am this day fourscore years old, are my senses quick to discern sweet and bitter? or can meat or drink delight thy servant? or can I hear any more the voice of singing men and singing women? why should thy servant be a burden to my lord, the king?

19:35  I am this day fourscore years old: and can I discern between good and evil? can thy servant taste what I eat or what I drink? can I hear any more the voice of singing men and singing women? wherefore then should thy servant be yet a burden unto my lord the king?

19:35  Barzilaj však králi odpověděl: „Kolik let života mi zbývá, že bych měl s králem vystoupit do Jeruzaléma?

19:35  Barzilaj ale namítl: „Kolik let života mi ještě zbývá, abych šel s králem vzhůru do Jeruzaléma?

19:35  Barzilaj nato králi řekl: ⌈Jak dlouho budu živ,⌉ abych šel s králem do Jeruzaléma?

19:35  V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj, co bych jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi?

19:35  Octogenarius sum hodie : numquid vigent sensus mei ad discernendum suave aut amarum ? aut delectare potest servum tuum cibus et potus ? vel audire possum ultra vocem cantorum atque cantatricum ? quare servus tuus sit oneri domino meo regi ?

19:36  I thy servant will go on a little way from the Jordan with thee: I need not this recompense.

19:36  Thy servant will go a little way over Jordan with the king: and why should the king recompense it me with such a reward?

19:36  Je mi teď osmdesát let. Což mohu ještě odlišovat dobré od špatného? Zdalipak si tvůj služebník může ještě pochutnat na jídle a pití? Což ještě mohu naslouchat zpěvákům a zpěvačkám? Proč by tvůj služebník měl být ještě králi, svému pánu, břemenem?

19:36  Je mi už osmdesát let. Copak ještě rozeznám dobré od špatného? Copak by tvůj služebník vůbec věděl, co jí a pije? Slyšel bych ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by tvůj služebník ještě měl být mému pánu a králi břemenem?

19:36  Je mi dnes osmdesát let. Což mohu rozeznat dobré od zlého? Může tvůj otrok vychutnat to, co jí, a to, co pije? Uslyší ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by měl tvůj otrok být ještě mému pánu a králi břemenem?

19:36  Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem; nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl?

19:36  Paululum procedam famulus tuus ab Jordane tecum : non indigeo hac vicissitudine,

19:37  But I beseech thee let thy servant return, and die in my own city, and be buried by the sepulchre of my father, and of my mother. But there is thy servant Chamaam, let him go with thee, my lord, the king, and do to him whatsoever seemeth good to thee.

19:37  Let thy servant, I pray thee, turn back again, that I may die in mine own city, and be buried by the grave of my father and of my mother. But behold thy servant Chimham; let him go over with my lord the king; and do to him what shall seem good unto thee.

19:37  Tvůj služebník potáhne s králem jen kousek za Jordán. Proč by mě měl král tolik odměňovat?

19:37  Tvůj služebník vyprovodí krále jen kousek cesty, k Jordánu. Proč by se mi král tak štědře odplácel?

19:37  Jen kousek půjde tvůj otrok s králem za Jordán. Proč by se mi král měl odplatit takovou odměnou?

19:37  Nechť se navrátí, prosím, služebník tvůj, ať umru v městě svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvůj Chimham půjde se pánem mým králem, jemuž učiníš, cožť se dobrého viděti bude.

19:37  sed obsecro ut revertar servus tuus, et moriar in civitate mea, et sepeliar juxta sepulchrum patris mei et matris meæ. Est autem servus tuus Chamaam : ipse vadat tecum, domine mi rex, et fac ei quidquid tibi bonum videtur.

19:38  Then the king said to him: Let Chamaam go over with me, and I will do for him whatsoever shall please thee, and all that thou shalt ask of me, thou shalt obtain.

19:38  And the king answered, Chimham shall go over with me, and I will do to him that which shall seem good unto thee: and whatsoever thou shalt require of me, that will I do for thee.

19:38  Nechť se prosím tvůj služebník smí vrátit. Rád bych umřel ve svém městě při hrobu svého otce a své matky. Hle, s králem, mým pánem, potáhne tvůj služebník Kimhám. Pro něho učiň, co uznáš za dobré.“

19:38  Dovol prosím svému služebníku, aby se vrátil. Ať zemřu ve svém městě, kde je hrob mého otce a matky. Mého pána a krále ale může doprovodit zde tvůj služebník Kimham. K němu se zachovej, jak uznáš za dobré.“

19:38  Dovol, ať se tvůj otrok vrátí, abych zemřel ve svém městě, ⌈kde je hrob⌉ mého otce a mé matky. Ale zde je tvůj otrok Kimhám. Ať jde s mým pánem a králem. Pro něj učiň, co ⌈je ti libo.⌉

19:38  I řekl král: Dobře, nechť jde se mnou Chimham, a učiním jemu, což se tobě za dobré viděti bude; nadto čehožkoli požádáš ode mne, toť učiním.

19:38  Dixit itaque ei rex : Mecum transeat Chamaam, et ego faciam ei quidquid tibi placuerit : et omne quod petieris a me, impetrabis.

19:39  And when all the people and the king had passed over the Jordan, the king kissed Berzellai, and blessed him: and he returned to his own place.

19:39  And all the people went over Jordan. And when the king was come over, the king kissed Barzillai, and blessed him; and he returned unto his own place.

19:39  Král řekl: „Ať tedy Kimhám táhne se mnou. Učiním pro něho, co uznáš za dobré. Splním ti vše, co si ode mne budeš přát.“

19:39  Na to král řekl: „Ať tedy se mnou jde Kimham, a já pro něj udělám, co uznáš za dobré. Splním ti, cokoli si budeš přát.“

19:39  Král řekl: Ať jde Kimhám se mnou. Já pro něj udělám, co ⌈je ti libo.⌉ Učiním pro tebe všechno, co si ode mě přeješ.

19:39  A když se přepravil všecken lid přes Jordán, král také přepravil se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto navrátil se na místo své.

19:39  Cumque transisset universus populus et rex Jordanem, osculatus est rex Berzellai, et benedixit ei : et ille reversus est in locum suum.

19:40  So the king went on to Galgal, and Chamaam with him. Now all the people of Juda had brought the king over, and only half of the people of Israel were there.

19:40  Then the king went on to Gilgal, and Chimham went on with him: and all the people of Judah conducted the king, and also half the people of Israel.

19:40  Tak přešel všechen lid Jordán, přešel jej i král. Král Barzilaje políbil a požehnal mu a on se vrátil domů.

19:40  A tak král se všemi svými lidmi překročil Jordán. Políbil Barzilaje, požehnal mu a on se vrátil domů.

19:40  Všechen lid přešel přes Jordán, i král přešel. Nato král Barzilaje políbil, požehnal mu a on se vrátil ⌈do svého domova.⌉

19:40  A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken také lid Judský provázeli krále, též i polovice lidu Izraelského.

19:40  Transivit ergo rex in Galgalam, et Chamaam cum eo. Omnis autem populus Juda traduxerat regem, et media tantum pars adfuerat de populo Israël.

19:41  Therefore all the men of Israel running together to the king, said to him: Why have our brethren the men of Juda stolen thee away, and have brought the king and his household over the Jordan, and all the men of David with him?

19:41  And, behold, all the men of Israel came to the king, and said unto the king, Why have our brethren the men of Judah stolen thee away, and have brought the king, and his household, and all David’s men with him, over Jordan?

19:41  Král táhl do Gilgálu a Kimhám táhl s ním. Krále doprovázel i všechen judský lid a též polovina lidu izraelského.

19:41  Král pak pokračoval do Gilgalu doprovázen Kimhamem. S králem šlo celé judské vojsko a polovina izraelského vojska.

19:41  Král šel dál do Gilgálu a Kimhám šel s ním. I všechen lid judský doprovázel krále a také polovina lidu izraelského.

19:41  A aj, všickni muži Izraelští přišedše k králi, řekli jemu: Proč jsou tě ukradli bratří naši, muži Juda, a převedli krále a čeled jeho přes Jordán, i všecky muže Davidovy s ním?

19:41  Itaque omnes viri Israël concurrentes ad regem dixerunt ei : Quare te furati sunt fratres nostri viri Juda, et traduxerunt regem et domum ejus Jordanem, omnesque viros David cum eo ?

19:42  And all the men of Juda answered the men of Israel: Because the king is nearer to me: why art thou angry for this matter? have we eaten any thing of the king's, or have any gifts been given us?

19:42  And all the men of Judah answered the men of Israel, Because the king is near of kin to us: wherefore then be ye angry for this matter? have we eaten at all of the king’s cost? or hath he given us any gift?

19:42  A hle, všichni izraelští muži přišli ke králi a tázali se krále: „Proč tě naši bratři, muži judští, ukradli? Proč převedli krále i jeho dům přes Jordán a všechny Davidovy muže s ním?“

19:42  Vtom ke králi dorazili také ostatní Izraelci. „Jak to, že si tě ukradli naši judští bratři?“ ptali se. „Jak to, že sami přepravili krále i jeho dvůr a všechny Davidovy muže přes Jordán?“

19:42  Vtom přišli ke králi všichni Izraelci a zeptali se krále: Proč tě naši bratři Judejci ukradli a převedli přes Jordán krále, jeho rodinu a s ním všechny Davidovy muže?

19:42  I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským: Proto že král jest příbuzný náš. A proč se hněváte o to? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval? Zdaliž nám jaké dary dal?

19:42  Et respondit omnis vir Juda ad viros Israël : Quia mihi propior est rex : cur irasceris super hac re ? numquid comedimus aliquid ex rege, aut munera nobis data sunt ?

19:43  And the men of Israel answered the men of Juda, and said: I have ten parts in the king more than thou, and David belongeth to me more than to thee: why hast thou done me a wrong, and why was it not told me first, that I might bring back my king? And the men of Juda answered more harshly than the men of Israel.

19:43  And the men of Israel answered the men of Judah, and said, We have ten parts in the king, and we have also more right in David than ye: why then did ye despise us, that our advice should not be first had in bringing back our king? And the words of the men of Judah were fiercer than the words of the men of Israel.

19:43  Všichni judští muži mužům izraelským odpověděli: „Král je přece náš příbuzný. Proč se tedy kvůli tomu tolik hněváte? Cožpak jsme z krále kus ujedli? Nebo jsme ho snad unesli?“

19:43  „Král je přece náš příbuzný,“ řekli jim na to Judští. „Proč se kvůli tomu zlobíte? Copak jsme krále vyjídali? Nebo nás zahrnul nějakými dary?“

19:43  Všichni Judejci Izraelcům odpověděli: Vždyť král je náš příbuzný. Proč jste se kvůli tomu tak rozzlobili? Což jsme krále vyjedli? Nebo jsme si něco nepatřičně přivlastnili?

19:43  Odpovídajíce pak muži Izraelští mužům Judským, řekli: Deset dílů máme v králi, a protož i v Davidovi máme více nežli vy. Pročež tedy málo jste nás sobě vážili? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili, abychom zase přivedli krále svého? Ale tvrdší byla řeč mužů Judských nad řeč mužů Izraelských.

19:43  Et respondit vir Israël ad viros Juda, et ait : Decem partibus major ego sum apud regem, magisque ad me pertinet David quam ad te : cur fecisti mihi injuriam, et non mihi nuntiatum est priori, ut reducerem regem meum ? Durius autem responderunt viri Juda viris Israël.

19:44  Izraelští muži odpověděli mužům judským: „Na krále, a to i na Davida, máme desetkrát větší nárok než vy. Proč jste nás tedy znevážili? Což to nebyla naše první starost, aby se náš král vrátil?“ Ale řeč mužů judských byla tvrdší než řeč mužů izraelských.

19:44  Izraelci jim ale odpověděli: „Máme na krále desetkrát větší nárok – David nám patří víc než vám! Jak jste námi mohli takhle pohrdnout? My jsme přece byli první, kdo začal mluvit o králově návratu!“ A Judští muži pak Izraelcům odpovídali ještě ostřeji.

19:44  Izraelci Judejcům odpověděli: Máme u krále deset podílů. A také ⌈na Davida máme větší nárok než vy.⌉ Proč jste nás znevážili? Nemluvili jsme my první o tom, že přivedeme zpět svého krále? Řeč Judejců však byla tvrdší nežli řeč Izraelců.

Chapter 20

20:1  And there happened to be there a man of Belial, whose name was Seba, the son of Bochri, a man of Jemini: and he sounded the trumpet, and said: We have no part in David, nor inheritance in the son of Isai: return to thy dwellings, O Israel.

20:1  And there happened to be there a man of Belial, whose name was Sheba, the son of Bichri, a Benjamite: and he blew a trumpet, and said, We have no part in David, neither have we inheritance in the son of Jesse: every man to his tents, O Israel.

20:1  Tehdy se vyskytl ničemník jménem Šeba, syn Bichrího, benjamínského muže. Ten zatroubil na polnici a zvolal: „My nemáme podíl v Davidovi, nemáme dědictví v synu Jišajovu. Každý ke svým stanům, Izraeli!“

20:1  Tehdy se objevil jakýsi ničema jménem Šeba, syn Benjamínce Bichriho. Ten zatroubil na roh a prohlásil: „Co máme společného s Davidem? S Jišajovým synem mít podíl nebudem! Jen ať se vrátí domů všechen Izrael!“

20:1  Naskytl se tam ničemník jménem Šeba, syn Bichrího, Benjamínec. Ten zatroubil na beraní roh a volal: Nemáme podíl v Davidovi ani dědictví v synu Jišajovu. Všichni ke svým stanům, Izraelci.

20:1  Přišel pak tu náhodou člověk nešlechetný, jehož jméno bylo Seba, syn Bichri, muž Jemini. Ten zatroubil v troubu a řekl: Nemámeť my dílu v Davidovi, ani dědictví v synu Izai; obrať se jeden každý k stanům svým, ó Izraeli.

20:1  Accidit quoque ut ibi esset vir Belial, nomine Seba, filius Bochri, vir Jemineus : et cecinit buccina, et ait : Non est nobis pars in David, neque hæreditas in filio Isai : revertere in tabernacula tua, Israël.

20:2  And all Israel departed from David, and followed Seba the son of Bochri: but the men of Juda stuck to their king from the Jordan unto Jerusalem.

20:2  So every man of Israel went up from after David, and followed Sheba the son of Bichri: but the men of Judah clave unto their king, from Jordan even to Jerusalem.

20:2  Všichni izraelští muži přešli od Davida k Šebovi, synu Bichrího, ale judští muži, od Jordánu až k Jeruzalému, se přimkli ke svému králi.

20:2  Všichni Izraelci tehdy od Davida odstoupili k Šebovi, synu Bichriho. Judští muži od Jordánu až po Jeruzalém ale stáli při svém králi.

20:2  Všichni Izraelci přešli od Davida k Šebovi, synu Bichrího, kdežto Judejci od Jordánu až k Jeruzalému se přidrželi svého krále.

20:2  A tak všickni muži Izraelští odstoupili od Davida za Sebou synem Bichri, ale muži Judští přídrželi se krále svého od Jordánu až do Jeruzaléma.

20:2  Et separatus est omnis Israël a David, secutusque est Seba filium Bochri : viri autem Juda adhæserunt regi suo a Jordane usque Jerusalem.

20:3  And when the king was come into his house at Jerusalem, he took the ten women his concubines, whom he had left to keep the house, and put them inward, allowing them provisions: and he went not in unto them, but they were shut up unto the day of their death living in widowhood.

20:3  And David came to his house at Jerusalem; and the king took the ten women his concubines, whom he had left to keep the house, and put them in ward, and fed them, but went not in unto them. So they were shut up unto the day of their death, living in widowhood.

20:3  David vešel do svého domu v Jeruzalémě. Král vzal deset žen, byly to ženiny zanechané, aby střežily dům, a dal je do střeženého domu; zaopatřil je, ale nevcházel k nim. Tak byly uzavřeny až do dne své smrti a žily jako vdovy.

20:3  Když král v Jeruzalémě přišel do svého paláce, vzal těch deset konkubín, které tam předtím nechal, aby se staraly o dům, a dal je hlídat v ústraní. Postaral se o ně, ale sám s nimi nic neměl. Až do smrti zůstaly v ústraní a žily jako vdovy.

20:3  David přišel domů do Jeruzaléma. Král vzal deset konkubín, které ponechal, aby pečovaly o dům, a dal je do ⌈domu, kde je hlídala stráž.⌉ Pečoval o ně, ale nevešel k nim. Byly zadržovány až do dne své smrti, ⌈žily jako vdovy.⌉

20:3  David pak přišel do domu svého do Jeruzaléma. A vzal král deset ženin, kterýchž byl nechal, aby hlídaly doma, a dal je pod stráž, a choval je, ale nevcházel k nim. A zůstaly zavřené až do dne smrti své v vdovství.

20:3  Cumque venisset rex in domum suam in Jerusalem, tulit decem mulieres concubinas quas dereliquerat ad custodiendam domum, et tradidit eas in custodiam, alimenta eis præbens : et non est ingressus ad eas, sed erant clausæ usque in diem mortis suæ in viduitate viventes.

20:4  And the king said to Amasa: Assemble to me all the men of Juda against the third day, and be thou here present.

20:4  Then said the king to Amasa, Assemble me the men of Judah within three days, and be thou here present.

20:4  Král poručil Amasovi: „Do tří dnů mi svolej judské muže. I ty se sem dostav.“

20:4  Potom král přikázal Amasovi: „Svolej mi judské muže a do tří dnů se ke mně vrať.“

20:4  Král řekl Amasovi: Za tři dny svolej ke mně Judejce a ty sám se sem dostav.

20:4  Potom řekl král Amazovi: Svolej mi muže Judské do třetího dne, ty také se tu postav.

20:4  Dixit autem rex Amasæ : Convoca mihi omnes viros Juda in diem tertium, et tu adesto præsens.

20:5  So Amasa went to assemble the men of Juda, but he tarried beyond the set time which the king had appointed him.

20:5  So Amasa went to assemble the men of Judah: but he tarried longer than the set time which he had appointed him.

20:5  Amasa šel Judu svolat, ale promeškal určenou lhůtu.

20:5  Amasa tedy odešel svolávat Judu, ale v určené lhůtě to nestihl.

20:5  Amasa tedy šel svolat Judejce, ale zmeškal čas, který mu určil.

20:5  A tak odšel Amaza, aby svolal lid Judský, ale prodlil mimo určitý čas, kterýž mu byl uložil.

20:5  Abiit ergo Amasa ut convocaret Judam, et moratus est extra placitum quod ei constituerat rex.

20:6  And David said to Abisai: Now will Seba the son of Bochri do us more harm than did Absalom: take thou therefore the servants of thy lord, and pursue after him, lest he find fenced cities, and escape us.

20:6  And David said to Abishai, Now shall Sheba the son of Bichri do us more harm than did Absalom: take thou thy lord’s servants, and pursue after him, lest he get him fenced cities, and escape us.

20:6  I řekl David Abíšajovi: „Šeba, syn Bichrího, nám teď bude škodit více než Abšalóm. Ihned vezmi služebníky svého pána a pronásleduj ho, aby si nenašel opevněná města a neunikl našim očím.“

20:6  David proto řekl Abišajovi: „Ten Šeba, syn Bichriho, nám teď může uškodit více než Abšalom. Vezmi služebníky svého pána a pronásleduj ho, než si najde nějaká opevněná města a zmizí nám z očí.“

20:6  David řekl Abíšajovi: Šeba, syn Bichrího, ⌈bude vůči nám nyní jednat hůř⌉ nežli Abšalóm. Vezmi ⌈otroky svého pána⌉ a pronásleduj ho. Jinak si najde opevněná města a ⌈zmizí nám z očí.⌉

20:6  Protož řekl David Abizai: Již nyní hůře nám činiti bude Seba syn Bichri, nežli Absolon. Vezmi služebníky pána svého, a hoň jej, aby sobě nenalezl měst hrazených, a tak ušel by nám s očí.

20:6  Ait autem David ad Abisai : Nunc magis afflicturus est nos Seba filius Bochri quam Absalom : tolle igitur servos domini tui, et persequere eum, ne forte inveniat civitates munitas, et effugiat nos.

20:7  So Joab's men went out with him, and the Cerethi and the Phelethi: and all the valiant men went out of Jerusalem to pursue after Seba the son of Bochri.

20:7  And there went out after him Joab’s men, and the Cherethites, and the Pelethites, and all the mighty men: and they went out of Jerusalem, to pursue after Sheba the son of Bichri.

20:7  Za ním vytáhli Jóabovi muži, Keretejci a Peletejci i všichni bohatýři. Vytáhli z Jeruzaléma, aby pronásledovali Šebu, syna Bichrího.

20:7  A tak za ním vytáhli Joábovi muži, Kréťané a Pléťané i všichni válečníci. Vytáhli z Jeruzaléma a pronásledovali Šebu, syna Bichriho.

20:7  Vytáhli za ním Jóabovi muži, Keretejci, Peletejci a všichni hrdinové. Vytáhli z Jeruzaléma pronásledovat Šebu, syna Bichrího.

20:7  Tedy táhli za ním muži Joábovi, i Cheretejští, i Peletejští, a všickni udatní vytáhli z Jeruzaléma, aby honili Sebu syna Bichri.

20:7  Egressi sunt ergo cum eo viri Joab, Cerethi quoque et Phelethi : et omnes robusti exierunt de Jerusalem ad persequendum Seba filium Bochri.

20:8  And when they were at the great stone which is in Gabaon, Amasa coming met them. And Joab had on a close coat of equal length with his habit, and over it was girded with a sword hanging down to his flank, in a scabbard, made in such manner as to come out with the least motion and strike.

20:8  When they were at the great stone which is in Gibeon, Amasa went before them. And Joab’s garment that he had put on was girded unto him, and upon it a girdle with a sword fastened upon his loins in the sheath thereof; and as he went forth it fell out.

20:8  Byli právě u velikého kamene, který je v Gibeónu, když k nim přišel Amasa. Jóab byl přepásán přes své odění a šat; měl pás s mečem v pochvě připnutý na bedrech; když vycházel, meč se povysunul.

20:8  Právě byli u toho velikého kamene v Gibeonu, když za nimi přišel Amasa. Joáb byl ve vojenské zbroji; přes šaty byl opásán mečem v pochvě. Když vykročil, meč se vysunul.

20:8  Když byli u velkého kamene, který je v Gibeónu, šel ⌈proti nim⌉ Amasa. Jóab měl přepásané odění na svůj oděv a na něm pás a meč v pochvě připevněný na bedrech. Když šel, meč vypadl.

20:8  A když byli u kamene toho velikého, kterýž jest v Gabaon, Amaza potkal se s nimi. Joáb pak byl opásán po sukni, v kterouž byl oblečen, na níž také měl připásaný meč k bedrám v pošvě své, kterýž snadně vytrhnouti i zase vstrčiti mohl.

20:8  Cumque illi essent juxta lapidem grandem qui est in Gabaon, Amasa veniens occurrit eis. Porro Joab vestitus erat tunica stricta ad mensuram habitus sui, et desuper accinctus gladio dependente usque ad ilia, in vagina, qui fabricatus levi motu egredi poterat, et percutere.

20:9  And Joab said to Amasa: God save thee, my brother. And he took Amasa by the chin with his right hand to kiss him.

20:9  And Joab said to Amasa, Art thou in health, my brother? And Joab took Amasa by the beard with the right hand to kiss him.

20:9  Jóab Amasovi řekl: „Pokoj tobě, můj bratře!“ A pravou rukou vzal Jóab Amasu za bradu, aby ho políbil.

20:9  „Jak se daří, bratře?“ oslovil Joáb Amasu a pravou rukou ho uchopil za vousy, aby ho políbil.

20:9  Jóab se Amasy zeptal: Jak se ti daří, můj bratře? Přitom Jóab uchopil pravou rukou Amasu za vousy, aby ho políbil.

20:9  I řekl Joáb Amazovi: Dobře-li se máš, bratře můj? A ujal Joáb pravou rukou Amazu za bradu, aby ho políbil.

20:9  Dixit itaque Joab ad Amasam : Salve mi frater. Et tenuit manu dextera mentum Amasæ, quasi osculans eum.

20:10  But Amasa did not take notice of the sword, which Joab had, and he struck him in the side, and shed out his bowels to the ground, and gave him not a second wound, and he died. And Joab, and Abisai his brother pursued after Seba the son of Bochri.

20:10  But Amasa took no heed to the sword that was in Joab’s hand: so he smote him therewith in the fifth rib, and shed out his bowels to the ground, and struck him not again; and he died. So Joab and Abishai his brother pursued after Sheba the son of Bichri.

20:10  Amasa však přitom nedal pozor na meč v Jóabově ruce. Ten ho bodl pod žebra, takže mu vnitřnosti vyhřezly na zem; aniž mu dal druhou ránu, zemřel. Pak Jóab a jeho bratr Abíšaj pronásledovali Šebu, syna Bichrího.

20:10  Amasa přitom už nesledoval meč v Joábově druhé ruce. Joáb ho jím bodl do břicha, až mu vyhřezly vnitřnosti na zem. Nebylo třeba další rány, aby zemřel. Joáb se potom se svým bratrem Abišajem pustil za Šebou, synem Bichriho.

20:10  Amasa nedával pozor na meč v Jóabově ruce. Ten mu ho vrazil do břicha, takže jeho vnitřnosti vyhřezly na zem. Druhou ránu nepotřeboval a zemřel. Jóab a jeho bratr Abíšaj potom pronásledovali Šebu, syna Bichrího.

20:10  Ale Amaza nešetřil se meče, kterýž byl v ruce Joábově. I ranil ho jím pod páté žebro, a vykydl střeva jeho na zem jednou ranou, a umřel. I honili Joáb a Abizai, bratr jeho, Sebu syna Bichri.

20:10  Porro Amasa non observavit gladium quem habebat Joab : qui percussit eum in latere, et effudit intestina ejus in terram, nec secundum vulnus apposuit : et mortuus est. Joab autem, et Abisai frater ejus, persecuti sunt Seba filium Bochri.

20:11  In the mean time some men of Joab's company stopping at the dead body of Amasa, said: Behold he that would have been in Joab's stead the companion of David.

20:11  And one of Joab’s men stood by him, and said, He that favoureth Joab, and he that is for David, let him go after Joab.

20:11  Jeden z Jóabovy družiny stál nad Amasou a volal: „Kdo chce jít s Jóabem a kdo je Davidův, za Jóabem!“

20:11  Jeden z Joábových mužů stál nad tím mrtvým tělem a volal: „Kdo má rád Joába a kdo je pro Davida – za Joábem!“

20:11  Nad Amasou stál jeden z Jóabových služebníků a řekl: Kdo chce za Jóabem a kdo za Davidem, ať jde za Jóabem.

20:11  Tedy stoje tu jeden podlé něho z služebníků Joábových, řekl: Kdokoli přeje Joábovi, a kdokoli drží s Davidem, jdi za Joábem.

20:11  Interea quidam viri, cum stetissent juxta cadaver Amasæ, de sociis Joab, dixerunt : Ecce qui esse voluit pro Joab comes David.

20:12  And Amasa imbrued with blood, lay in the midst of the way. A certain man saw this that all the people stood still to look upon him, so he removed Amasa out of the highway into the field, and covered him with a garment, that they who passed might, not stop on his account.

20:12  And Amasa wallowed in blood in the midst of the highway. And when the man saw that all the people stood still, he removed Amasa out of the highway into the field, and cast a cloth upon him, when he saw that every one that came by him stood still.

20:12  Amasa se válel v krvi uprostřed silnice. Když ten muž viděl, že se všechen lid zastavuje, odvlekl Amasu ze silnice do pole a hodil přes něj pokrývku; viděl totiž, že každý, kdo k němu přijde, zůstává stát.

20:12  Amasa zatím ležel v krvi uprostřed cesty. Když ten muž viděl, že se všichni ve vojsku zastavují, odvlekl Amasu z cesty do pole a hodil přes něj plášť. Viděl totiž, že se každý, kdo šel okolo, zastavil.

20:12  Amasa se válel v krvi uprostřed silnice. Ten muž viděl, že všechen lid zastavuje. Přenesl Amasu ze silnice na pole a hodil na něj roucho, protože viděl, že každý, kdo prochází kolem něj, se zastaví.

20:12  Amaza pak válel se ve krvi prostřed cesty. A vida onen, že se zastavoval všecken lid, odvlékl Amazu s cesty do pole, a uvrhl na něj roucho, vida, že každý, kdož šel mimo něj, zastavoval se.

20:12  Amasa autem conspersus sanguine jacebat in media via. Vidit hoc quidam vir, quod subsisteret omnis populus ad videndum eum, et amovit Amasam de via in agrum, operuitque eum vestimento, ne subsisterent transeuntes propter eum.

20:13  And when he was removed out of the way, all the people went on following Joab to pursue after Seba the son of Bochri.

20:13  When he was removed out of the highway, all the people went on after Joab, to pursue after Sheba the son of Bichri.

20:13  Jakmile ho odklidil ze silnice, všichni muži táhli za Jóabem, aby pronásledovali Šebu, syna Bichrího. -

20:13  Jakmile ho odklidil z cesty, pokračovali všichni za Joábem a pronásledovali Šebu, syna Bichriho.

20:13  Jakmile byl odstraněn ze silnice, šel každý dál za Jóabem pronásledovat Šebu, syna Bichrího.

20:13  A když byl odvlečen z cesty, šel jeden každý za Joábem, aby honili Sebu syna Bichri.

20:13  Amoto ergo illo de via, transibat omnis vir sequens Joab ad persequendum Seba filium Bochri.

20:14  Now he had passed through all the tribes of Israel unto Abela and Bethmaacha: and all the chosen men were gathered together unto him.

20:14  And he went through all the tribes of Israel unto Abel, and to Beth–maachah, and all the Berites: and they were gathered together, and went also after him.

20:14  Ten prošel všemi izraelskými kmeny až do Abelu a Bét-maaky; také všichni Bérejci se shromáždili a šli za ním. -

20:14  Ten prošel všemi izraelskými kmeny až po Abel-bet-maaku. Všichni Bichrijci se tam shromáždili a přidali se k němu.

20:14  Ten prošel všechny izraelské kmeny až do Abel–bét–maaky. ⌈Všichni Bérejci se shromáždili⌉ a šli také za ním.

20:14  (Kterýžto prošel všecka pokolení Izraelská do Abel Betmaacha se všechněmi Berejskými, kteříž se byli shromáždili a šli za ním.)

20:14  Porro ille transierat per omnes tribus Israël in Abelam et Bethmaacha : omnesque viri electi congregati fuerant ad eum.

20:15  And they came, and besieged him in Abela, and in Bethmaacha, and they cast up works round the city, and the city was besieged: and all the people that were with Joab, laboured to throw down the walls.

20:15  And they came and besieged him in Abel of Beth–maachah, and they cast up a bank against the city, and it stood in the trench: and all the people that were with Joab battered the wall, to throw it down.

20:15  Jóabovi muži přišli a oblehli ho v Abel-bét-maace. Zřídili proti městu násep a ten dosahoval k valu; všechen lid, který byl s Jóabem, se snažil strhnout hradby.

20:15  Joábovi muži přitáhli a oblehli ho v Abel-bet-maace. Navršili k městu násep, který dosahoval až na ochranný val. Když celé Joábovo vojsko začalo bořit hradbu,

20:15  Přitáhli a oblehli ho v Abel–bét–maace. Navršili proti městu obléhací násep, který stál proti valu. Všechen lid, který byl s Jóabem, dělal nájezdy, aby svrhl hradby.

20:15  A přitáhše, oblehli jej v Abel Betmaacha, a udělali násyp proti městu, kteréž se bránilo z bašt; všecken pak lid, kterýž byl s Joábem, usiloval podvrátiti zed.

20:15  Venerunt itaque, et oppugnabant eum in Abela et in Bethmaacha, et circumdederunt munitionibus civitatem, et obsessa est urbs : omnis autem turba quæ erat cum Joab, moliebatur destruere muros.

20:16  And a wise woman cried out from the city: Hear, hear, and say to Joab: Come near hither, and I will speak with thee.

20:16  Then cried a wise woman out of the city, Hear, hear; say, I pray you, unto Joab, Come near hither, that I may speak with thee.

20:16  Tu jedna moudrá žena zavolala z města: „Slyšte, slyšte! Povězte prosím Jóabovi: Přistup sem a já k tobě promluvím.“

20:16  jakási moudrá žena z toho města náhle zavolala: „Slyšte! Slyšte! Řekněte Joábovi: Přijď sem, ať s tebou promluvím.“

20:16  Nějaká moudrá žena z města zavolala: ⌈Poslyšte, poslyšte,⌉ řekněte Jóabovi: Přistup sem, ⌈chci si s tebou promluvit.⌉

20:16  V tom zvolala jedna rozumná žena z města: Slyšte, slyšte! Rcete medle Joábovi: Přistup sem, a budu s tebou mluviti.

20:16  Et exclamavit mulier sapiens de civitate : Audite, audite : dicite Joab : Appropinqua huc, et loquar tecum.

20:17  And when he was come near to her, she said to him: Art thou Joab? And he answered: I am. And she spoke thus to him: Hear the words of thy handmaid. He answered: I do hear.

20:17  And when he was come near unto her, the woman said, Art thou Joab? And he answered, I am he. Then she said unto him, Hear the words of thine handmaid. And he answered, I do hear.

20:17  Když se k ní přiblížil, žena se ho zeptala: „Ty jsi Jóab?“ Odpověděl: „Jsem.“ Řekla mu: „Vyslechni slova své otrokyně.“ Odvětil: „Poslouchám.“

20:17  „Ty jsi Joáb?“ zeptala se ta žena, když k ní přišel blíž. „Ano,“ odpověděl. „Vyslechni, co ti poví tvá služebnice,“ požádala ho. „Poslouchám,“ odvětil.

20:17  Přistoupil k ní a žena se ho zeptala: Ty jsi Jóab? Odpověděl: Ano, jsem. Řekla mu: Poslyš slova své otrokyně. Řekl: Poslouchám.

20:17  Kterýž když k ní přistoupil, řekla žena: Ty-li jsi Joáb? Odpověděl: Jsem. I řekla jemu: Poslyš slov služebnice své. Odpověděl: Slyším.

20:17  Qui cum accessisset ad eam, ait illi : Tu es Joab ? Et ille respondit : Ego. Ad quem sic locuta est : Audi sermones ancillæ tuæ. Qui respondit : Audio.

20:18  And she again said: A saying was used in the old proverb: They that inquire, let them inquire in Abela: and so they made an end.

20:18  Then she spake, saying, They were wont to speak in old time, saying, They shall surely ask counsel at Abel: and so they ended the matter.

20:18  Pokračovala: „Kdysi se říkávalo: Je nutno doptat se v Abelu a přesně tak to provést.

20:18  Pokračovala tedy: „Odpradávna se říká: ‚V Abelu se zeptejte, pak teprve jednejte.‘

20:18  Řekla: Dříve se říkávalo: Ať se doptávají v Abelu. Tak věc vyřídili.

20:18  Protož mluvila, řkuci: Takť jsou rozmlouvali hned s počátku, řkouce: Bez pochyby žeť se ptáti budou Abelských, a tak se spraví.

20:18  Rursumque illa : Sermo, inquit, dicebatur in veteri proverbio : Qui interrogant, interrogent in Abela : et sic perficiebant.

20:19  Am not I she that answer truth in Israel, and thou seekest to destroy the city, and to overthrow a mother in Israel? Why wilt thou throw down the inheritance of the Lord?

20:19  I am one of them that are peaceable and faithful in Israel: thou seekest to destroy a city and a mother in Israel: why wilt thou swallow up the inheritance of the Lord?

20:19  Jsme pokojné, věrné izraelské město. A ty usiluješ umořit město, matku v Izraeli. Proč chceš pohltit Hospodinovo dědictví?“

20:19  My jsme pokojní, věrní Izraelci. Ty ale chceš zahubit jedno z hlavních měst v Izraeli. Proč ničíš Hospodinovo dědictví?“

20:19  Já patřím k pokojným a věrným v Izraeli. Ty chceš usmrtit město, matku v Izraeli. Proč bys měl pohltit ⌈Hospodinovo dědictví?⌉

20:19  Jáť jsem jedno z pokojných a věrných Izraelských, ty pak usiluješ zkaziti město, a to ještě hlavní město v Izraeli. I pročež usiluješ sehltiti dědictví Hospodinovo?

20:19  Nonne ego sum quæ respondeo veritatem in Israël, et tu quæris subvertere civitatem et evertere matrem in Israël ? quare præcipitas hæreditatem Domini ?

20:20  And Joab answering said: God forbid, God forbid that I should, I do not throw down, nor destroy.

20:20  And Joab answered and said, Far be it, far be it from me, that I should swallow up or destroy.

20:20  Jóab odpověděl: „Toho jsem dalek, toho jsem dalek! Nechci je pohltit ani zničit.

20:20  „To ne, to ne!“ zvolal Joáb. „Nechci ničit ani hubit.

20:20  Jóab odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno, ať je to vzdáleno, že bych chtěl něco pohltit či zničit.

20:20  Tedy odpověděl Joáb a řekl: Odstup, odstup to ode mne, abych sehltiti a zkaziti chtěl.

20:20  Respondensque Joab, ait : Absit, absit hoc a me : non præcipito, neque demolior.

20:21  The matter is not so, but a man of mount Ephraim, Seba the son of Bochri by name, hath lifted up his hand against king David: deliver him only, and we will depart from the city. And the woman said to Joab: Behold his head shall be thrown to thee from the wall.

20:21  The matter is not so: but a man of mount Ephraim, Sheba the son of Bichri by name, hath lifted up his hand against the king, even against David: deliver him only, and I will depart from the city. And the woman said unto Joab, Behold, his head shall be thrown to thee over the wall.

20:21  Věc se má jinak. Muž z Efrajimského pohoří, jenž se jmenuje Šeba, syn Bichrího, pozdvihl ruku proti králi, proti Davidovi. Vydejte ho, jen jeho samotného, a já od města odtáhnu.“ Žena Jóabovi řekla: „Nuže, bude ti hozena přes hradby jeho hlava.“

20:21  Jde o něco jiného: Jeden muž z Efraimských hor jménem Šeba, syn Bichriho, pozvedl ruku proti králi Davidovi. Vydejte mi ho, a já od města odejdu.“ „Dobrá,“ odpověděla žena Joábovi, „hodíme ti jeho hlavu přes hradbu.“

20:21  Tak to není, ale nějaký muž z Efrajimského pohoří jménem Šeba, syn Bichrího, pozvedl ruku proti králi Davidovi. Vydejte jej samotného a odtáhnu od města. Žena Jóabovi odpověděla: Hle, jeho hlava ti bude hozena za hradby.

20:21  Neníť toho, ale muž z hory Efraim, jménem Seba, syn Bichri, pozdvihl ruky své proti králi Davidovi. Vydejte ho samého, a odtrhnemť od města. I řekla žena Joábovi: Hle, hlava jeho vyvržena bude tobě přes zed.

20:21  Non sic se habet res, sed homo de monte Ephraim, Seba filius Bochri cognomine, levavit manum suam contra regem David : tradite illum solum, et recedemus a civitate. Et ait mulier ad Joab : Ecce caput ejus mittetur ad te per murum.

20:22  So she went to all the people, and spoke to them wisely: and they cut off the head of Seba the son of Bochri, and cast it out to Joab. And he sounded the trumpet, and they departed from the city, every one to their home: and Joab returned to Jerusalem to the king.

20:22  Then the woman went unto all the people in her wisdom. And they cut off the head of Sheba the son of Bichri, and cast it out to Joab. And he blew a trumpet, and they retired from the city, every man to his tent. And Joab returned to Jerusalem unto the king.

20:22  Pak šla ta žena se svou moudrou radou ke všemu lidu. Šebovi, synu Bichrího, uťali hlavu a hodili ji Jóabovi. Ten zatroubil na polnici a rozešli se od města, každý ke svým stanům. Jóab se vrátil do Jeruzaléma ke králi.

20:22  Ta žena se ve své moudrosti obrátila na svůj lid. Ti Šebovi, synu Bichriho, usekli hlavu a hodili ji Joábovi. On pak zatroubil na roh a všichni se od města rozešli, odkud přišli. Také Joáb se vrátil do Jeruzaléma ke králi.

20:22  Žena přišla ⌈ve své moudrosti⌉ ke všemu lidu, usekli hlavu Šeby, syna Bichrího, a hodili ji Jóabovi. Ten zatroubil na beraní roh a rozešli se od města, každý ke svému stanu. Jóab se vrátil do Jeruzaléma ke králi.

20:22  A tak zjednala to žena ta u všeho lidu moudrostí svou, že sťavše hlavu Seby syna Bichri, vyhodili ji Joábovi. Kterýžto když zatroubil v troubu, rozešli se od města jeden každý do stanů svých. Joáb také vrátil se do Jeruzaléma k králi.

20:22  Ingressa est ergo ad omnem populum, et locuta est eis sapienter : qui abscissum caput Seba filii Bochri projecerunt ad Joab. Et ille cecinit tuba, et recesserunt ab urbe, unusquisque in tabernacula sua : Joab autem reversus est Jerusalem ad regem.

20:23  So Joab was over all the army of Israel: and Banaias the son of Joiada was over the Cerethites and Phelethites,

20:23  Now Joab was over all the host of Israel: and Benaiah the son of Jehoiada was over the Cherethites and over the Pelethites:

20:23  Jóab byl nad vším izraelským vojskem. Benajáš, syn Jójadův, byl nad Keretejci a Peletejci.

20:23  A tak byl Joáb znovu vrchním velitelem izraelského vojska. Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů,

20:23  Jóab byl nad celou izraelskou armádou. Benajáš, syn Jójadův, byl nad Keretejci a Peletejci.

20:23  Byl pak Joáb představen všemu vojsku Izraelskému, a Banaiáš syn Joiadův nad Cheretejskými a Peletejskými.

20:23  Fuit ergo Joab super omnem exercitum Israël : Banaias autem filius Jojadæ super Cerethæos et Phelethæos :

20:24  But Aduram over the tributes: and Josaphat the son of Ahilud was recorder.

20:24  And Adoram was over the tribute: and Jehoshaphat the son of Ahilud was recorder:

20:24  Adorám byl nad nucenými pracemi, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem,

20:24  Adoniram velel nuceným pracím, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem,

20:24  Adorám byl nad nucenými pracemi, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem.

20:24  Též Aduram byl nad platy, a Jozafat syn Achiludův byl kanclířem,

20:24  Aduram vero super tributa : porro Josaphat filius Ahilud, a commentariis :

20:25  And Siva was scribe: and Sadoc and Abiathar, priests.

20:25  And Sheva was scribe: and Zadok and Abiathar were the priests:

20:25  Šeja byl písařem, Sádok a Ebjátar kněžími.

20:25  Šeja písařem a Sádok a Abiatar kněžími.

20:25  Šeja byl písařem, Sádok a Ebjátar kněžími.

20:25  A Seiáš písařem, Sádoch pak a Abiatar byli kněžími.

20:25  Siva autem, scriba : Sadoc vero et Abiathar, sacerdotes.

20:26  And Ira the Jairite was the priest of David.

20:26  And Ira also the Jairite was a chief ruler about David.

20:26  Též Íra Jaírský byl Davidovým knězem.

20:26  Ira Jairský pak byl Davidovým knížetem.

20:26  Také Íra Jaírský byl Davidovým knězem.

20:26  Híra také Jairský byl knížetem Davidovým.

20:26  Ira autem Jairites erat sacerdos David.

Chapter 21

21:1  And there was a famine in the days of David for three years successively: and David consulted the oracle of the Lord. And the Lord said: It is for Saul, and his bloody house, because he slow the Gabaonites.

21:1  Then there was a famine in the days of David three years, year after year; and David enquired of the Lord. And the Lord answered, It is for Saul, and for his bloody house, because he slew the Gibeonites.

21:1  Za dnů Davidových byl hlad po tři roky za sebou. David tedy vyhledal Hospodinovu tvář. Hospodin řekl: „Na Saulovi a jeho domu lpí krev, protože dal povraždit Gibeóňany.“

21:1  Za Davidových dnů byl po tři roky za sebou hlad, a tak David hledal Hospodinovu tvář. Hospodin řekl: „Na Saulovi a jeho rodině lpí krev, protože dal zabíjet Gibeonce.“

21:1  Za dnů Davidových byl po tři roky hlad, rok co rok. Proto David hledal Hospodinovu přítomnost. Hospodin řekl: ⌈Je to kvůli Saulovi a jeho krvelačnému domu,⌉ protože usmrtil Gibeóňany.

21:1  Byl pak hlad za dnů Davidových tři léta pořád. I hledal David tváři Hospodinovy. Jemuž řekl Hospodin: Pro Saule a pro dům jeho vražedlný, nebo zmordoval Gabaonitské.

21:1  Facta est quoque fames in diebus David tribus annis jugiter : et consuluit David oraculum Domini. Dixitque Dominus : Propter Saul, et domum ejus sanguinum, quia occidit Gabaonitas.

21:2  Then the king, calling for the Gabaonites, said to them: (Now the Gabaonites were not of the children of Israel, but the remains of the Amorrhites: and the children of Israel had sworn to them, and Saul sought to slay them out of zeal, as it were for the children of Israel and Juda:)

21:2  And the king called the Gibeonites, and said unto them; (now the Gibeonites were not of the children of Israel, but of the remnant of the Amorites; and the children of Israel had sworn unto them: and Saul sought to slay them in his zeal to the children of Israel and Judah.)

21:2  Král předvolal Gibeóňany a promluvil k nim. Gibeóňané nejsou z Izraelců, nýbrž ze zbytku Emorejců, jimž se Izraelci zavázali přísahou, ale Saul je usiloval vybít ve svém zanícení pro Izraelce a Judu.

21:2  Král si je tedy zavolal a promluvil s nimi. (Gibeonci nepocházejí ze synů Izraele, ale ze zbytku Emorejců. Synové Izraele se jim zavázali přísahou, ale Saul se je ve své horlivosti pro Izrael a Judu snažil vybít.)

21:2  Král zavolal Gibeóňany a mluvil k nim. (Gibeóňané nejsou ze synů izraelských, nýbrž ze zbytku Emorejců. Synové izraelští jim přísahali, že je nepobijí, Saul je však chtěl pobít, když vzplál horlivostí pro syny izraelské a judské.)

21:2  Tedy povolav král Gabaonitských, mluvil k nim. (Gabaonitští pak nebyli z synů Izraelských, ale z ostatků Amorejských, jimž ačkoli byli synové Izraelští přísahou se zavázali, však Saul usiloval je vypléniti, v horlivosti své pro syny Izraelské a Judské.)

21:2  Vocatis ergo Gabaonitis rex, dixit ad eos (porro Gabaonitæ non erant de filiis Israël, sed reliquiæ Amorrhæorum : filii quippe Israël juraverant eis, et voluit Saul percutere eos zelo, quasi pro filiis Israël et Juda),

21:3  David therefore said to the Gabaonites: What shall I do for you? and what shall be the atonement or you, that you may bless the inheritance of the Lord?

21:3  Wherefore David said unto the Gibeonites, What shall I do for you? and wherewith shall I make the atonement, that ye may bless the inheritance of the Lord?

21:3  David se Gibeóňanů tázal: „Co mám pro vás udělat? Jak dosáhnu smíření, abyste dobrořečili Hospodinovu dědictví?“

21:3  David se tedy Gibeonců ptal: „Co pro vás mohu udělat? Čím vás usmířím, abyste dobrořečili Hospodinovu dědictví?“

21:3  David se Gibeóňanů zeptal: Co mám pro vás udělat a čím si vás mohu usmířit, abyste žehnali Hospodinovu dědictví?

21:3  A řekl David Gabaonitským: Což vám učiním a čím vás spokojím, abyste dobrořečili dědictví Hospodinovu?

21:3  dixit ergo David ad Gabaonitas : Quid faciam vobis ? et quod erit vestri piaculum, ut benedicatis hæreditati Domini ?

21:4  And the Gabaonites said to him: We have no contest about silver and gold, but against Saul and against his house: neither do we desire that any man be slain of Israel. And the king said to them: What will you then that I should do for you?

21:4  And the Gibeonites said unto him, We will have no silver nor gold of Saul, nor of his house; neither for us shalt thou kill any man in Israel. And he said, What ye shall say, that will I do for you.

21:4  Gibeóňané mu odvětili: „Co se týče Saula a jeho domu, nejde nám o stříbro a zlato, ani nám nejde o to, aby byl usmrcen kdokoli z Izraele.“ Pravil: „Co řeknete, to pro vás udělám.“

21:4  Gibeonci mu odpověděli: „Nemáme právo žádat od Saula a jeho domu stříbro nebo zlato ani nemáme právo někoho v Izraeli zabít.“ „Splním vám, o co si řeknete,“ prohlásil král.

21:4  Gibeóňané mu odpověděli: Nechceme stříbro ani zlato od Saula a jeho domu ani nechceme, aby byl někdo v Izraeli usmrcen. Řekl: ⌈Cokoliv řeknete, to pro vás udělám.⌉

21:4  Odpověděli jemu Gabaonitští: Není nám o stříbro ani o zlato činiti s Saulem a domem jeho, ani o bezživotí někoho z Izraele. I řekl: Cožkoli díte, učiním vám.

21:4  Dixeruntque ei Gabaonitæ : Non est nobis super argento et auro quæstio, sed contra Saul, et contra domum ejus : neque volumus ut interficiatur homo de Israël. Ad quos rex ait : Quid ergo vultis ut faciam vobis ?

21:5  And they said to the king: The man that crushed us and oppressed us unjustly, we must destroy in such manner that there be not so much as one left of his stock in all the coasts of Israel.

21:5  And they answered the king, The man that consumed us, and that devised against us that we should be destroyed from remaining in any of the coasts of Israel,

21:5  Odpověděli králi: „Za toho muže, který nás zamýšlel zničit a vyhladit, aby po nás v celém izraelském území nic nezůstalo,

21:5  Odpověděli mu: „Za toho muže, který nás chtěl zničit a vyhubit z celého izraelského území,

21:5  Řekli králi: Od muže, který nás zničil a zamýšlel nás vyhubit, ⌈abychom nezůstali nikde⌉ na celém území Izraele --

21:5  Kteříž řekli králi: Muže toho, kterýž vyhubil nás, a kterýž ukládal o nás, vyhladíme, aby nezůstal v žádných končinách Izraelských.

21:5  Qui dixerunt regi : Virum qui attrivit nos et oppressit inique, ita delere debemus, ut ne unus quidem residuus sit de stirpe ejus in cunctis finibus Israël.

21:6  Let seven men of his children be delivered unto us, that we may crucify them to the Lord in Gabaa of Saul, once the chosen of the Lord. And the king said: I will give them.

21:6  Let seven men of his sons be delivered unto us, and we will hang them up unto the Lord in Gibeah of Saul, whom the Lord did choose. And the king said, I will give them.

21:6  nechť je nám vydáno sedm mužů z jeho synů a my jim zpřerážíme údy v Gibeji Saula, někdejšího Hospodinova vyvoleného, kvůli Hospodinu.“ Král prohlásil: „Vydám je.“

21:6  chceme sedm jeho potomků. Pověsíme je před Hospodinem v Gibeji Saulově, na Hospodinově vrchu.“ „Máte je mít,“ řekl jim na to.

21:6  ať je nám vydáno sedm mužů z jeho synů a pověsíme je před Hospodinem v Gibeji Saula, ⌈Hospodinova vyvoleného.⌉ Král řekl: Vydám je.

21:6  Nechť jest nám dáno sedm mužů z jeho synů, a zvěsíme je Hospodinu u Gabaa Saulova, kteréhož byl vyvolil Hospodin. I řekl král: Já dám.

21:6  Dentur nobis septem viri de filiis ejus, ut crucifigamus eos Domino in Gabaa Saul, quondam electi Domini. Et ait rex : Ego dabo.

21:7  And the king spared Miphiboseth the son of Jonathan the son of Saul, because of the oath of the Lord, that had been between David and Jonathan the son of Saul.

21:7  But the king spared Mephibosheth, the son of Jonathan the son of Saul, because of the Lord’s oath that was between them, between David and Jonathan the son of Saul.

21:7  Král však ušetřil Mefíbóšeta, syna Jónatana, syna Saulova, pro přísahu ve jménu Hospodinově, která byla mezi nimi, totiž mezi Davidem a Jónatanem, synem Saulovým.

21:7  Král ovšem ušetřil Mefibošeta, syna Jonatana, syna Saulova, a to kvůli přísaze, kterou spolu kdysi David a Saulův syn Jonatan uzavřeli v Hospodinově jménu.

21:7  Král měl soucit s Mefíbóšetem, synem Jónatanovým, vnukem Saulovým, ⌈kvůli přísaze při Hospodinu,⌉ která byla mezi nimi, mezi Davidem a Jónatanem, synem Saulovým.

21:7  Odpustil pak král Mifibozetovi synu Jonaty, syna Saulova, pro přísahu Hospodinovu, kteráž byla mezi nimi, mezi Davidem a Jonatou synem Saulovým.

21:7  Pepercitque rex Miphiboseth filio Jonathæ filii Saul, propter jusjurandum Domini quod fuerat inter David et inter Jonathan filium Saul.

21:8  So the king took the two sons of Respha the daughter of Aia, whom she bore to Saul, Armoni, and Miphiboseth: and the five sons of Michol the daughter of Saul, whom she bore to Hadriel the son of Berzellai, that was of Molathi:

21:8  But the king took the two sons of Rizpah the daughter of Aiah, whom she bare unto Saul, Armoni and Mephibosheth; and the five sons of Michal the daughter of Saul, whom she brought up for Adriel the son of Barzillai the Meholathite:

21:8  Král vzal dva syny Rispy, dcery Ajovy, jež porodila Saulovi, Armóna a Mefíbóšeta, a pět synů Saulovy dcery, Míkaliny sestry, které porodila Adríelovi, synu Barzilaje Mechólatského,

21:8  Král vzal dva syny, které Saulovi porodila Ricpa, dcera Ajova, totiž Armoniho a Mefibošeta, a pět synů, které Merab, dcera Saulova, porodila Adrielovi, synu Barzilaje Mecholatského.

21:8  Král vzal dva syny Rispy, dcery Ajovy, které porodila Saulovi, Armóna a Mefíbóšeta, a pět synů Mérab, dcery Saulovy, které porodila Adríelovi, synu Barzilaje Mechólatského,

21:8  Ale vzal král dva syny Rizpy dcery Aja, kteréž porodila Saulovi, Armona a Mifibozeta, a pět synů sestry Míkol dcery Saulovy, kteréž byla porodila Adrielovi synu Barzillai Molatitského.

21:8  Tulit itaque rex duos filios Respha filiæ Aja quos peperit Sauli, Armoni, et Miphiboseth : et quinque filios Michol filiæ Saul quos genuerat Hadrieli filio Berzellai, qui fuit de Molathi,

21:9  And gave them into the hands of the Gabaonites: and they crucified them on a hill before the Lord: and these seven died together in the first days of the harvest, when the barley began to be reaped.

21:9  And he delivered them into the hands of the Gibeonites, and they hanged them in the hill before the Lord: and they fell all seven together, and were put to death in the days of harvest, in the first days, in the beginning of barley harvest.

21:9  a vydal je Gibeóňanům do rukou. Ti jim zpřeráželi údy na hoře před Hospodinem. Tak jich najednou padlo sedm. Byli usmrcení v prvních dnech žně, když se začal žít ječmen.

21:9  Vydal je Gibeoncům a ti je na tom vrchu pověsili před Hospodinem. Tak jich zahynulo sedm naráz. Zemřeli v prvních dnech žní, když se začíná sklízet ječmen.

21:9  a dal je do ruky Gibeóňanů. Pověsili je na hoře před Hospodinem a padlo všech sedm spolu. Byli usmrceni v prvních dnech žně, na počátku sklizně ječmene.

21:9  I vydal je v ruku Gabaonitských, kteréž zvěšeli na hoře před Hospodinem. A tak kleslo těch sedm spolu, a zbiti jsou při začátku žně, když počínali žíti ječmene.

21:9  et dedit eos in manus Gabaonitarum : qui crucifixerunt eos in monte coram Domino : et ceciderunt hi septem simul occisi in diebus messis primis, incipiente messione hordei.

21:10  And Respha the daughter of Aia took haircloth, and spread it under her upon the rock from the beginning of the harvest, till water dropped upon them out of heaven: and suffered neither the birds to tear them by day, nor the beasts by night.

21:10  And Rizpah the daughter of Aiah took sackcloth, and spread it for her upon the rock, from the beginning of harvest until water dropped upon them out of heaven, and suffered neither the birds of the air to rest on them by day, nor the beasts of the field by night.

21:10  Rispa, dcera Ajova, vzala žíněné roucho a rozprostřela si je na skále; zůstala při nich od začátku žně, dokud je neskropila voda z nebes; nenechala na ně sedat nebeské ptactvo ve dne ani polní zvěř v noci.

21:10  Ricpa, dcera Ajova, vzala pytlovinu a prostřela si ji na té skále. Od počátku sklizně, až dokud se na ně z nebe nespustil déšť, k nim nepouštěla nebeské ptactvo ve dne ani divokou zvěř v noci.

21:10  Rispa, dcera Ajova, vzala pytlovinu, roztáhla si ji na skálu, od počátku žně, dokud nebyla ⌈na ně vylita z nebes voda,⌉ a nedovolila nebeskému ptactvu na nich spočinout ve dne ani polní zvěři v noci.

21:10  Rizpa pak, dcera Aja, vzavši žíni, prostřela ji sobě na skále při začátku žně, dokudž nepršel na ně déšť s nebe, a nedala ptákům nebeským sedati na ně ve dne, ani přicházeti zvěři polní v noci.

21:10  Tollens autem Respha filia Aja cilicium, substravit sibi supra petram ab initio messis, donec stillaret aqua super eos de cælo : et non dimisit aves lacerare eos per diem, neque bestias per noctem.

21:11  And it was told David, what Respha the daughter of Aia, the concubine of Saul, had done.

21:11  And it was told David what Rizpah the daughter of Aiah, the concubine of Saul, had done.

21:11  Davidovi bylo oznámeno, co učinila Rispa, dcera Ajova, ženina Saulova.

21:11  Když bylo Davidovi oznámeno, jak se Saulova družka Ricpa, dcera Ajova, zachovala,

21:11  Davidovi bylo oznámeno, co učinila Rispa, dcera Ajova, konkubína Saulova.

21:11  Tedy oznámeno jest Davidovi, co učinila Rizpa dcera Aja, ženina Saulova.

21:11  Et nuntiata sunt David quæ fecerat Respha filia Aja, concubina Saul.

21:12  And David went, and took the bones of Saul, and the bones of Jonathan his son from the men of Jabes Galaad, who had stolen them from the street of Bethsan, where the Philistines had hanged them when they had slain Saul in Gelboe.

21:12  And David went and took the bones of Saul and the bones of Jonathan his son from the men of Jabesh–gilead, which had stolen them from the street of Beth–shan, where the Philistines had hanged them, when the Philistines had slain Saul in Gilboa:

21:12  David šel a vzal kosti Saulovy i kosti jeho syna Jónatana od občanů Jábeše v Gileádu, kteří je potají odnesli z bétšanského prostranství, kde je pověsili Pelištejci v den, kdy porazili Saula v pohoří Gilbóa.

21:12  šel a vzal si od měšťanů Jábeš-gileádu ostatky Saula a jeho syna Jonatana. (Ti je totiž kdysi ukradli z prostranství v Bet-šanu, kde je Filištíni pověsili onoho dne, kdy Saula porazili v pohoří Gilboa.)

21:12  David šel a vzal kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana od občanů Jábeše v Gileádu, kteří je ukradli z náměstí v Bét–šanu, kam je pověsili Pelištejci v den, kdy Pelištejci ubili Saula v Gilbóa.

21:12  Protož odšed David, vzal kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho od starších Jábes Galád, kteříž byli je ukradli na ulici Betsan, kdežto byli je zvěšeli Filistinští v ten den, když porazili Filistinští Saule v Gelboe.

21:12  Et abiit David, et tulit ossa Saul, et ossa Jonathæ filii ejus, a viris Jabes Galaad, qui furati fuerant ea de platea Bethsan in qua suspenderant eos Philisthiim cum interfecissent Saul in Gelboë :

21:13  And he brought from thence the bones of Saul, and the bones of Jonathan his son, and they gathered up the bones of them that were crucified,

21:13  And he brought up from thence the bones of Saul and the bones of Jonathan his son; and they gathered the bones of them that were hanged.

21:13  Přinesl odtamtud kosti Saulovy a kosti jeho syna Jónatana. Pak posbírali kosti těch, jimž byly zpřeráženy údy,

21:13  David odtud nechal vyzvednout ostatky Saula i jeho syna Jonatana a dal také posbírat ostatky oněch popravených.

21:13  Přinesli odtamtud kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana a sebrali kosti těch, kdo byli pověšeni.

21:13  Vzal, pravím, odtud kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho; i kosti těch, kteříž zvěšeni byli, sebrali.

21:13  et asportavit inde ossa Saul, et ossa Jonathæ filii ejus : et colligentes ossa eorum qui affixi fuerant,

21:14  And they buried them with the bones of Saul, and of Jonathan his son in the land of Benjamin, in the side, in the sepulchre of Cis his father: and they did all that the king had commanded, and God shewed mercy again to the land after these things.

21:14  And the bones of Saul and Jonathan his son buried they in the country of Benjamin in Zelah, in the sepulchre of Kish his father: and they performed all that the king commanded. And after that God was intreated for the land.

21:14  a pochovali je s kostmi Saula a jeho syna Jónatana v zemi Benjamínově v Sele, v hrobě jeho otce Kíše. Vykonali všechno, co král přikázal. Bůh potom přijal prosby za zemi.

21:14  Ostatky Saula a jeho syna Jonatana pak pochovali do hrobu jeho otce Kíše v Céle v benjamínském kraji. Vykonali všechno, co král přikázal. Teprve potom Bůh vyslyšel modlitby za zemi.

21:14  Pak pohřbili kosti Saula a jeho syna Jónatana v Sele v zemi Benjamín do hrobu jeho otce Kíše. Když učinili všechno, co král přikázal, potom se Bůh dal pohnout prosbami za zemi.

21:14  A pochovali je s kostmi Saulovými a Jonaty syna jeho, v zemi Beniamin, v Sela, v hrobě Cis otce jeho; a učinili všecko, což byl přikázal král, a potom slitoval se Bůh nad zemí.

21:14  sepelierunt ea cum ossibus Saul et Jonathæ filii ejus in terra Benjamin, in latere, in sepulchro Cis patris ejus : feceruntque omnia quæ præceperat rex, et repropitiatus est Deus terræ post hæc.

21:15  And the Philistines made war again against Israel, and David went down, and his servants with him, and fought against the Philistines. And David growing faint,

21:15  Moreover the Philistines had yet war again with Israel; and David went down, and his servants with him, and fought against the Philistines: and David waxed faint.

21:15  A došlo znovu k boji Pelištejců s Izraelem. David sestoupil se svými služebníky a bojovali s Pelištejci. Ale David byl už unaven.

21:15  Mezi Filištíny a Izraelem znovu vypukla válka. David šel se svými muži, ale v boji proti Filištínům se unavil.

21:15  Znovu došlo k boji Pelištejců s Izraelem. David vytáhl a s ním jeho otroci a bojovali s Pelištejci. David byl unaven.

21:15  Vznikla pak opět válka Filistinských proti Izraelovi. I vytáhl David a služebníci jeho s ním, a bili se s Filistinskými, tak že ustal David.

21:15  Factum est autem rursum prælium Philisthinorum adversum Israël, et descendit David, et servi ejus cum eo, et pugnabant contra Philisthiim. Deficiente autem David,

21:16  Jesbibenob, who was of the race of Arapha, the iron of whose spear weighed three hundred ounces, being girded with a new sword, attempted to kill David.

21:16  And Ishbi–benob, which was of the sons of the giant, the weight of whose spear weighed three hundred shekels of brass in weight, he being girded with a new sword, thought to have slain David.

21:16  Tu Jišbí Benób, který byl z rodu obrů, jehož dřevce vážilo tři sta šekelů bronzu a jenž byl opásán novým mečem, prohlásil, že Davida zabije.

21:16  Išbi-benob, potomek Refajců (který měl bronzové kopí o váze 300 šekelů a také novou výzbroj), tehdy prohlásil, že Davida zabije.

21:16  Jišbí Benób, který byl z ⌈rodu Refájců,⌉ jehož kopí vážilo tři sta šekelů bronzu a jenž byl přepásán novým mečem, řekl, že ⌈Davida zabije.⌉

21:16  Tedy Izbibenob, kterýž byl z synů jednoho obra, (jehož kopí hrot vážil tři sta lotů oceli, a měl připásaný k sobě meč nový,) myslil zabiti Davida.

21:16  Jesbibenob, qui fuit de genere Arapha, cujus ferrum hastæ trecentas uncias appendebat, et accinctus erat ense novo, nisus est percutere David.

21:17  And Abisai the son of Sarvia rescued him, and striking the Philistine killed him. Then David's men swore unto him saying: Thou shalt go no more out with us to battle, lest thou put out the lamp of Israel.

21:17  But Abishai the son of Zeruiah succoured him, and smote the Philistine, and killed him. Then the men of David sware unto him, saying, Thou shalt go no more out with us to battle, that thou quench not the light of Israel.

21:17  Avšak Abíšaj, syn Serújin, mu přišel na pomoc a toho Pelištejce ubil k smrti. Davidovi mužové tehdy Davida zapřísáhli: „Víckrát se s námi do boje nevydávej, ať nezhasíš světlo Izraele!“

21:17  Abišaj, syn Ceruji, ale Davidovi přispěchal na pomoc; zasáhl toho Filištína a zabil ho. Davidovi muži tehdy Davida zapřísahali: „Už s námi do boje nechoď, ať neuhasíš svíci Izraele!“

21:17  Ale Abíšaj, syn Serújin, mu přišel na pomoc. Bil Pelištejce, až ho usmrtil. Tehdy ⌈Davida jeho muži zapřísahali:⌉ Netáhni s námi již do boje, abys nezhasil lampu Izraele.

21:17  Ale retoval ho Abizai syn Sarvie, a raniv toho Filistinského, zabil jej. Protož muži Davidovi přisáhli, řkouce jemu: Nepůjdeš více s námi do boje, abys nezhasil svíce Izraelské.

21:17  Præsidioque ei fuit Abisai filius Sarviæ, et percussum Philisthæum interfecit. Tunc juraverunt viri David, dicentes : Jam non egredieris nobiscum in bellum, ne extinguas lucernam Israël.

21:18  There was also a second battle in Gob against the Philistines: then Sobochai of Husathi slew Saph of the race of Arapha of the family of the giants.

21:18  And it came to pass after this, that there was again a battle with the Philistines at Gob: then Sibbechai the Hushathite slew Saph, which was of the sons of the giant.

21:18  O něco později se opět strhl boj s Pelištejci v Góbu. Tehdy ubil Sibekaj Chúšatský Sáfa, který byl z rodu obrů.

21:18  Později vypukla v Gobu další válka s Filištíny. Tehdy Sibechaj Chušatský zabil Safa, dalšího potomka Refajců.

21:18  Potom se stalo, že došlo znovu k boji s Pelištejci v Góbu. Tehdy Sibekaj Chúšatský ubil Sáfa, který byl z rodu Refájců.

21:18  Opět byla válka v Gob s Filistinskými. Tehdáž Sibbechai Chusatský zabil Sáfu, kterýž byl z synů téhož obra.

21:18  Secundum quoque bellum fuit in Gob contra Philisthæos : tunc percussit Sobochai de Husati, Saph de stirpe Arapha de genere gigantum.

21:19  And there was a third battle in Gob against the Philistines, in which Adeodatus the son of the Forrest an embroiderer of Bethlehem slew Goliath the Gethite, the shaft of whose spear was like a weaver's beam.

21:19  And there was again a battle in Gob with the Philistines, where Elhanan the son of Jaare–oregim, a Beth–lehemite, slew the brother of Goliath the Gittite, the staff of whose spear was like a weaver’s beam.

21:19  Když se znovu strhl boj s Pelištejci v Góbu, Elchánan, syn Jaare Oregíma Betlémského, ubil Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo.

21:19  Když pak v Gobu začala další válka s Filištíny, tehdy Elchanan, syn Jaíra Betlémského, zabil bratra Goliáše Gatského, jehož kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo.

21:19  Znovu došlo k boji s Pelištejci v Góbu. Elchánan, syn Jaare–Oregíma Betlémského, ubil Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo.

21:19  Byla ještě i jiná válka s Filistinskými v Gob, kdež Elchánan syn Járe Oregim Betlémský zabil bratra Goliáše Gittejského, u jehož kopí bylo dřevo jako vratidlo tkadlcovské.

21:19  Tertium quoque fuit bellum in Gob contra Philisthæos, in quo percussit Adeodatus filius Saltus polymitarius Bethlehemites Goliath Gethæum, cujus hastile hastæ erat quasi liciatorium texentium.

21:20  A fourth battle was in Geth: where there was a man of great stature, that had six fingers on each hand, and six toes on each foot, four and twenty in all, and he was of the race of Arapha.

21:20  And there was yet a battle in Gath, where was a man of great stature, that had on every hand six fingers, and on every foot six toes, four and twenty in number; and he also was born to the giant.

21:20  A opět se strhl boj v Gatu. Tam byl obrovitý muž, který měl šest prstů na rukou a šest prstů u nohou, celkem čtyřiadvacet. Ten také pocházel z obrů.

21:20  Také v Gatu proběhla válka s Filištíny. Byl tam jeden obr, který měl na rukou i na nohou po šesti prstech, celkem dvacet čtyři. Také on byl potomek Refajců.

21:20  Znovu došlo k boji v Gatu. Byl tam obrovitý muž. ⌈Na rukou i na nohou měl po šesti prstech,⌉ celkem dvacet čtyři. Také on se narodil Refájcům.

21:20  Potom byla také válka v Gát. A byl tam muž veliké postavy, kterýž měl u rukou a u noh po šesti prstech, všech čtyřmecítma, a byl také syn toho obra.

21:20  Quartum bellum fuit in Geth : in quo vir fuit excelsus, qui senos in manibus pedibusque habebat digitos, id est, viginti quatuor : et erat de origine Arapha.

21:21  And he reproached Israel: and Jonathan the son of Samae the brother of David slew him.

21:21  And when he defied Israel, Jonathan the son of Shimea the brother of David slew him.

21:21  Tupil Izraele, a Jónatan, syn Šimeáje, bratra Davidova, ho ubil.

21:21  Urážel Izrael, ale Jonatan, syn Davidova bratra Šimey, ho zabil.

21:21  Když tupil Izrael, ubil ho Jónatan, syn Davidova bratra Šimey.

21:21  Ten když haněl Izraele, zabil ho Jonata, syn Semmaa bratra Davidova.

21:21  Et blasphemavit Israël : percussit autem eum Jonathan filius Samaa fratris David.

21:22  These four were born of Arapha in Geth, and they fell by the hand of David, and of his servants.

21:22  These four were born to the giant in Gath, and fell by the hand of David, and by the hand of his servants.

21:22  Tito čtyři pocházeli z obrů v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho služebníků.

21:22  Tak tito čtyři potomci gatských Refajců padli rukou Davida a jeho služebníků.

21:22  Tito čtyři ⌈se narodili Refájcům⌉ v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho otroků.

21:22  Ti čtyři byli synové jednoho obra v Gát, kteříž padli od ruky Davidovy a od ruky služebníků jeho.

21:22  Hi quatuor nati sunt de Arapha in Geth, et ceciderunt in manu David et servorum ejus.

Chapter 22

22:1  And David spoke to the Lord the words of this canticle, in the day that the Lord delivered him out of the hand of all his enemies, and out of the hand of Saul,

22:1  And David spake unto the Lord the words of this song in the day that the Lord had delivered him out of the hand of all his enemies, and out of the hand of Saul:

22:1  Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových.

22:1  V den, kdy Hospodin Davida vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy, zpíval David Hospodinu tuto píseň:

22:1  David pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z ruky všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.

22:1  Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.

22:1  Locutus est autem David Domino verba carminis hujus in die qua liberavit eum Dominus de manu omnium inimicorum suorum, et de manu Saul.

22:2  And he said: The Lord is my rock, and my strength, and my saviour.

22:2  And he said, The Lord is my rock, and my fortress, and my deliverer;

22:2  Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli,

22:2  Hospodin je má skála, má tvrz a záchrana!

22:2  Řekl: Hospodin je má skála a má tvrz, můj vysvoboditel.

22:2  A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.

22:2  Et ait : Dominus petra mea, et robur meum, et salvator meus.

22:3  God is my strong one, in him will I trust: my shield, and the horn of my salvation: he lifteth me up, and is my refuge: my saviour, thou wilt deliver me from iniquity.

22:3  The God of my rock; in him will I trust: he is my shield, and the horn of my salvation, my high tower, and my refuge, my saviour; thou savest me from violence.

22:3  Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!

22:3  Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad, má skrýš, mé vítězství – před násilím mě ochráníš!

22:3  ⌈Bůh je má skála,⌉ ⌈v něm mám útočiště;⌉ je můj štít a ⌈roh mé záchrany,⌉ můj nedobytný hrad a mé útočiště. Můj zachránce, zachraňuješ mě před násilím.

22:3  Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.

22:3  Deus fortis meus : sperabo in eum ; scutum meum, et cornu salutis meæ : elevator meus, et refugium meum ; salvator meus : de iniquitate liberabis me.

22:4  I will call on the Lord who is worthy to be praised: and I shall be saved from my enemies.

22:4  I will call on the Lord, who is worthy to be praised: so shall I be saved from mine enemies.

22:4  Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.

22:4  Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály – od mých nepřátel mě zachránil!

22:4  ⌈Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.⌉

22:4  Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.

22:4  Laudabilem invocabo Dominum, et ab inimicis meis salvus ero.

22:5  For the pangs of death have surrounded me: the floods of Belial have made me afraid.

22:5  When the waves of death compassed me, the floods of ungodly men made me afraid;

22:5  Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,

22:5  Smrtelné vlny mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba,

22:5  Příboje smrti mě obstoupily, poděsily mě proudy ničemníka.

22:5  Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.

22:5  Quia circumdederunt me contritiones mortis : torrentes Belial terruerunt me.

22:6  The cords of hell compassed me: the snares of death prevented me.

22:6  The sorrows of hell compassed me about; the snares of death prevented me;

22:6  provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.

22:6  provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla.

22:6  Ovinuly mě provazy podsvětí, potkaly mě léčky smrti.

22:6  Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.

22:6  Funes inferni circumdederunt me : prævenerunt me laquei mortis.

22:7  In my distress I will call upon the Lord, and I will cry to my God: and he will hear my voice out of his temple, and my cry shall come to his ears.

22:7  In my distress I called upon the Lord, and cried to my God: and he did hear my voice out of his temple, and my cry did enter into his ears.

22:7  V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.

22:7  Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik.

22:7  Ve své tísni jsem volal k Hospodinu, volal jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas, mé volání o pomoc proniklo k jeho uším.

22:7  V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.

22:7  In tribulatione mea invocabo Dominum, et ad Deum meum clamabo : et exaudiet de templo suo vocem meam, et clamor meus veniet ad aures ejus.

22:8  The earth shook and trembled, the foundations of the mountains were moved, and shaken, because he was angry with them.

22:8  Then the earth shook and trembled; the foundations of heaven moved and shook, because he was wroth.

22:8  Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem.

22:8  Zem se třásla, zem se chvěla, základy nebe se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly.

22:8  Země se zakymácela a zatřásla, zachvěly se základy nebes, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.

22:8  Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

22:8  Commota est et contremuit terra ; fundamenta montium concussa sunt, et conquassata : quoniam iratus est eis.

22:9  A smoke went up from his nostrils, and a devouring fire out of his mouth: coals were kindled by it.

22:9  There went up a smoke out of his nostrils, and fire out of his mouth devoured: coals were kindled by it.

22:9  Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.

22:9  Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly.

22:9  Z chřípí mu vystupoval dým, z úst stravující oheň, řeřavé uhlí od něj vzplálo.

22:9  Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.

22:9  Ascendit fumus de naribus ejus, et ignis de ore ejus vorabit : carbones succensi sunt ab eo.

22:10  He bowed the heavens, and came down: and darkness was under his feet.

22:10  He bowed the heavens also, and came down; and darkness was under his feet.

22:10  Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.

22:10  Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak!

22:10  Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.

22:10  Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

22:10  Inclinavit cælos, et descendit : et caligo sub pedibus ejus.

22:11  And he rode upon the cherubims, and flew: and slid upon the wings of the wind.

22:11  And he rode upon a cherub, and did fly: and he was seen upon the wings of the wind.

22:11  Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru.

22:11  Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných.

22:11  Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru.

22:11  I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.

22:11  Et ascendit super cherubim, et volavit : et lapsus est super pennas venti.

22:12  He made darkness a covering round about him: dropping waters out of the clouds of the heavens.

22:12  And he made darkness pavilions round about him, dark waters, and thick clouds of the skies.

22:12  Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu.

22:12  Závojem tmy obklopil se, mrak plný deště byl jeho stan.

22:12  Stánkem kolem sebe učinil temnotu, ⌈spoustu vody,⌉ hustá oblaka.

22:12  Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.

22:12  Posuit tenebras in circuitu suo latibulum, cribrans aquas de nubibus cælorum.

22:13  By the brightness before him, the coals of fire were kindled.

22:13  Through the brightness before him were coals of fire kindled.

22:13  Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí.

22:13  Od žáru jeho obličeje roznítily se blesky plamenné,

22:13  Od záře před ním vzplálo řeřavé uhlí.

22:13  Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.

22:13  Præ fulgore in conspectu ejus, succensi sunt carbones ignis.

22:14  The Lord shall thunder from heaven: and the most high shall give forth his voice.

22:14  The Lord thundered from heaven, and the most High uttered his voice.

22:14  Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas.

22:14  Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl!

22:14  Hospodin zahřměl z nebes, Nejvyšší vydal svůj hlas.

22:14  Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.

22:14  Tonabit de cælo Dominus, et excelsus dabit vocem suam.

22:15  He shot arrows and scattered them: lightning, and consumed them.

22:15  And he sent out arrows, and scattered them; lightning, and discomfited them.

22:15  Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek.

22:15  Deštěm šípů rozehnal je, bleskem svým je rozdrtil!

22:15  Poslal šípy a rozptýlil je, blesky a přivedl je do zmatku.

22:15  Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.

22:15  Misit sagittas et dissipavit eos ; fulgur, et consumpsit eos.

22:16  And the overflowings of the sea appeared, and the foundations of the world were laid open at the rebuke of the Lord, at the blast of the spirit of his wrath.

22:16  And the channels of the sea appeared, the foundations of the world were discovered, at the rebuking of the Lord, at the blast of the breath of his nostrils.

22:16  Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem.

22:16  Koryta moří byla obnažena, základy světa odkryty před řevem Hospodina, před jeho dechem zuřivým!

22:16  Ukázaly se mořské toky, byly odhaleny základy světa, Hospodinovou hrozbou, dýchnutím dechu jeho chřípí.

22:16  I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.

22:16  Et apparuerunt effusiones maris, et revelata sunt fundamenta orbis ab increpatione Domini, ab inspiratione spiritus furoris ejus.

22:17  He sent from on high, and took me, and drew me out of many waters.

22:17  He sent from above, he took me; he drew me out of many waters;

22:17  Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.

22:17  Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil,

22:17  Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod.

22:17  Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.

22:17  Misit de excelso, et assumpsit me, et extraxit me de aquis multis.

22:18  He delivered me from my most mighty enemy, and from them that hated me: for they were too strong for me.

22:18  He delivered me from my strong enemy, and from them that hated me: for they were too strong for me.

22:18  Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.

22:18  vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.

22:18  Vysvobodil mě od mého mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já.

22:18  Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

22:18  Liberavit me ab inimico meo potentissimo, et ab his qui oderant me : quoniam robustiores me erant.

22:19  He prevented me in the day of my affliction, and the Lord became my stay.

22:19  They prevented me in the day of my calamity: but the Lord was my stay.

22:19  Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral.

22:19  Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral,

22:19  Vyšli proti mně v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.

22:19  Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

22:19  Prævenit me in die afflictionis meæ, et factus est Dominus firmamentum meum.

22:20  And he brought me forth into a large place, he delivered me, because I pleased him.

22:20  He brought me forth also into a large place: he delivered me, because he delighted in me.

22:20  Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil.

22:20  vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád!

22:20  Vyvedl mě do volnosti, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil.

22:20  Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.

22:20  Et eduxit me in latitudinem : liberavit me, quia complacui ei.

22:21  The Lord will reward me according to my justice: and according to the cleanness of my hands he will render to me.

22:21  The Lord rewarded me according to my righteousness: according to the cleanness of my hands hath he recompensed me.

22:21  Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,

22:21  Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil.

22:21  Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou.

22:21  Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.

22:21  Retribuet mihi Dominus secundum justitiam meam : et secundum munditiam manuum mearum reddet mihi.

22:22  Because I have kept the ways of the Lord, and have not wickedly departed from my God.

22:22  For I have kept the ways of the Lord, and have not wickedly departed from my God.

22:22  neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.

22:22  Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil!

22:22  Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty, ⌈nejednal jsem vůči svému Bohu ničemně.⌉

22:22  Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

22:22  Quia custodivi vias Domini, et non egi impie a Deo meo.

22:23  For all his judgments are in my sight: and his precepts I have not removed from me.

22:23  For all his judgments were before me: and as for his statutes, I did not depart from them.

22:23  Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení.

22:23  Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil,

22:23  Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, od jeho ustanovení jsem se neodvrátil.

22:23  Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.

22:23  Omnia enim judicia ejus in conspectu meo, et præcepta ejus non amovi a me.

22:24  And I shall be perfect with him: and shall keep myself from my iniquity.

22:24  I was also upright before him, and have kept myself from mine iniquity.

22:24  Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti.

22:24  zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých.

22:24  Byl jsem před ním bezúhonný, měl jsem se na pozoru, ⌈abych se neprovinil.⌉

22:24  A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.

22:24  Et ero perfectus cum eo, et custodiam me ab iniquitate mea.

22:25  And the Lord will recompense me according to my justice: and according to the cleanness of my hands in the sight of his eyes.

22:25  Therefore the Lord hath recompensed me according to my righteousness; according to my cleanness in his eye sight.

22:25  Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu.

22:25  Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za moji čistotu před jeho očima.

22:25  Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty před jeho zrakem.

22:25  Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.

22:25  Et restituet mihi Dominus secundum justitiam meam, et secundum munditiam manuum mearum in conspectu oculorum suorum.

22:26  With the holy one thou wilt be holy: and with the valiant perfect.

22:26  With the merciful thou wilt shew thyself merciful, and with the upright man thou wilt shew thyself upright.

22:26  Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,

22:26  Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně,

22:26  ⌈S věrným jednáš věrně,⌉ s bezúhonným člověkem bezúhonně,

22:26  Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.

22:26  Cum sancto sanctus eris, et cum robusto perfectus.

22:27  With the elect thou wilt be elect: and with the perverse thou wilt be perverted.

22:27  With the pure thou wilt shew thyself pure; and with the froward thou wilt shew thyself unsavoury.

22:27  ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.

22:27  s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš.

22:27  s čistým jednáš čistě, se zvráceným ⌈se pouštíš do boje.⌉

22:27  K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

22:27  Cum electo electus eris, et cum perverso perverteris.

22:28  And the poor people thou wilt save: and with thy eyes thou shalt humble the haughty.

22:28  And the afflicted people thou wilt save: but thine eyes are upon the haughty, that thou mayest bring them down.

22:28  A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené.

22:28  Ty sám zachraňuješ ubožáky, povýšené však hledíš ponížit.

22:28  Nuzný lid zachraňuješ, tvoje oči ⌈jsou proti povýšeným,⌉ snižuješ je.

22:28  Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.

22:28  Et populum pauperem salvum facies : oculisque tuis excelsos humiliabis.

22:29  For thou art my lamp O Lord: and thou, O Lord, wilt enlighten my darkness.

22:29  For thou art my lamp, O Lord: and the Lord will lighten my darkness.

22:29  Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot.

22:29  Ty, Hospodine, jsi přece mou svící, sám Hospodin mi září v tmách.

22:29  Ty jsi, Hospodine, mé světlo, Hospodin prozařuje mou temnotu.

22:29  Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.

22:29  Quia tu lucerna mea, Domine, et tu, Domine, illuminabis tenebras meas.

22:30  For in thee I will run girded: in my God I will leap over the wall.

22:30  For by thee I have run through a troop: by my God have I leaped over a wall.

22:30  S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,

22:30  S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám!

22:30  S tebou doženu loupežnou hordu, se svým Bohem přeskočím zeď.

22:30  Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.

22:30  In te enim curram accinctus : in Deo meo transiliam murum.

22:31  God, his way is immaculate, the word of the Lord is tried by fire: he is the shield of all that trust in him.

22:31  As for God, his way is perfect; the word of the Lord is tried: he is a buckler to all them that trust in him.

22:31  s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.

22:31  Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin – on je štít všech, kdo v něho doufají!

22:31  Bůh -- jeho cesta je bezúhonná, Hospodinova řeč je přečištěná, on je štítem všem, kteří v něm mají útočiště.

22:31  Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.

22:31  Deus, immaculata via ejus ; eloquium Domini igne examinatum : scutum est omnium sperantium in se.

22:32  Who is God but the Lord: and who is strong but our God?

22:32  For who is God, save the Lord? and who is a rock, save our God?

22:32  Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!

22:32  Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh?

22:32  Kdo je Bůh kromě Hospodina? Kdo je skálou kromě našeho Boha?

22:32  Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?

22:32  Quis est Deus præter Dominum, et quis fortis præter Deum nostrum ?

22:33  God who hath girded me with strength, and made my way perfect.

22:33  God is my strength and power: and he maketh my way perfect.

22:33  Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou,

22:33  Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, otvírá dokonale cestu mou,

22:33  Bůh ⌈je má mocná pevnost,⌉ mou cestu činí bezúhonnou.

22:33  Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.

22:33  Deus qui accinxit me fortitudine, et complanavit perfectam viam meam.

22:34  Making my feet like the feet of harts, and setting me upon my high places.

22:34  He maketh my feet like hinds’ feet: and setteth me upon my high places.

22:34  on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,

22:34  Mým nohám udílí hbitost laní, staví mě na mé výšiny.

22:34  Činí mé nohy podobné laním, staví mě na má návrší.

22:34  Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.

22:34  Coæquans pedes meos cervis, et super excelsa mea statuens me ;

22:35  He teacheth my hands to war: and maketh my arms like a bow of brass.

22:35  He teacheth my hands to war; so that a bow of steel is broken by mine arms.

22:35  učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.

22:35  Mé paže učí, jak obstát v boji, mé ruce napínají i luk bronzový.

22:35  Učí mé ruce boji, ⌈aby moje paže napjaly⌉ bronzový luk.

22:35  Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

22:35  docens manus meas ad prælium, et componens quasi arcum æreum brachia mea.

22:36  Thou hast given me the shield of my salvation: and thy mildness hath multiplied me.

22:36  Thou hast also given me the shield of thy salvation: and thy gentleness hath made me great.

22:36  Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila.

22:36  Podal jsi mi štít své spásy, sklonil ses, abys mě povýšil!

22:36  Dal jsi mi ⌈štít své záchrany,⌉ ⌈tvá pokora mě činí⌉ velkým.

22:36  Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.

22:36  Dedisti mihi clypeum salutis tuæ, et mansuetudo tua multiplicavit me.

22:37  Thou shalt enlarge my steps under me: and my ankles shall not fail.

22:37  Thou hast enlarged my steps under me; so that my feet did not slip.

22:37  Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.

22:37  Daroval jsi mým krokům volnost, mé nohy nesklouznou.

22:37  ⌈Činíš pode mnou prostor pro mé kroky,⌉ kotníky se mi nepodvrtnou.

22:37  Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.

22:37  Dilatabis gressus meos subtus me, et non deficient tali mei.

22:38  I will pursue after my enemies, and crush them: and will not return again till I consume them.

22:38  I have pursued mine enemies, and destroyed them; and turned not again until I had consumed them.

22:38  Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.

22:38  Stíhal jsem nepřátele, dostihl je, nepřestal jsem, než jsem je porazil.

22:38  Pronásledoval jsem své nepřátele, vyhladil jsem je, nepřestal jsem, dokud jsem s nimi neskoncoval.

22:38  Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.

22:38  Persequar inimicos meos, et conteram, et non convertar donec consumam eos.

22:39  I will consume them and break them in pieces, so that they shall not rise: they shall fall under my feet.

22:39  And I have consumed them, and wounded them, that they could not arise: yea, they are fallen under my feet.

22:39  Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou.

22:39  Udeřil jsem je, nevstanou znovu, skáceli se mi pod nohy!

22:39  Skoncoval jsem s nimi, udolal jsem je, nepovstanou, padli mi pod nohy.

22:39  Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.

22:39  Consumam eos et confringam, ut non consurgant : cadent sub pedibus meis.

22:40  Thou hast girded me with strength to battle: thou hast made them that resisted me to bow under me.

22:40  For thou hast girded me with strength to battle: them that rose up against me hast thou subdued under me.

22:40  Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.

22:40  Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji, na kolena srážíš mé soky přede mnou.

22:40  Přepásal jsi mě udatností k boji, mé protivníky srazíš pode mne.

22:40  Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.

22:40  Accinxisti me fortitudine ad prælium : incurvasti resistentes mihi subtus me.

22:41  My enemies thou hast made to turn their back to me: them that hated me, and I shall destroy them.

22:41  Thou hast also given me the necks of mine enemies, that I might destroy them that hate me.

22:41  Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.

22:41  Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi, se svými protivníky jsem skoncoval.

22:41  Dals mi vidět záda mých nepřátel, těch, kdo mě nenávidí, zničil jsem je.

22:41  Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.

22:41  Inimicos meos dedisti mihi dorsum ; odientes me, et disperdam eos.

22:42  They shall cry, and there shall be none to save: to the Lord, and he shall not hear them.

22:42  They looked, but there was none to save; even unto the Lord, but he answered them not.

22:42  Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.

22:42  Volali o pomoc, nikdo je nezachránil, volali k Hospodinu – žádná odpověď.

22:42  Vyhlíželi pomoc, ale zachránce nebyl, volali k Hospodinu, ale neodpověděl jim.

22:42  Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

22:42  Clamabunt, et non erit qui salvet ; ad Dominum, et non exaudiet eos.

22:43  I shall beat them as small as the dust of the earth: I shall crush them and spread them abroad like the mire of the streets.

22:43  Then did I beat them as small as the dust of the earth, I did stamp them as the mire of the street, and did spread them abroad.

22:43  Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic.

22:43  Jako prach na zemi rozdrtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je rozdupal!

22:43  Rozdrtil jsem je jako prach země, rozmačkal jsem je a podupal jako bláto na ulicích.

22:43  I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.

22:43  Delebo eos ut pulverem terræ ; quasi lutum platearum comminuam eos atque confringam.

22:44  Thou wilt save me from the contradictions of my people: thou wilt keep me to be the head of the Gentiles: the people which I know not, shall serve me,

22:44  Thou also hast delivered me from the strivings of my people, thou hast kept me to be head of the heathen: a people which I knew not shall serve me.

22:44  Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.

22:44  Z různic v lidu zachránils mě, jako vůdce národů jsi mě ochránil, lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!

22:44  Vytrhl jsi mě ze sporů mého lidu, zachoval jsi mě jako vůdce národů, lid, který jsem neznal, mi sloužil.

22:44  Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.

22:44  Salvabis me a contradictionibus populi mei ; custodies me in caput gentium : populus quem ignoro serviet mihi.

22:45  The sons of the stranger will resist me, at the hearing of the ear they will obey me.

22:45  Strangers shall submit themselves unto me: as soon as they hear, they shall be obedient unto me.

22:45  Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou.

22:45  Cizáci přede mnou už se krčí, jen co mě uslyší, musí poslechnout.

22:45  ⌈Podlézali mi⌉ cizinci, jakmile uslyšeli, uposlechli mě.

22:45  Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.

22:45  Filii alieni resistent mihi ; auditu auris obedient mihi.

22:46  The strangers are melted away, and shall be straitened in their distresses.

22:46  Strangers shall fade away, and they shall be afraid out of their close places.

22:46  Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.

22:46  Cizáci přede mnou už se hroutí, vrávorají ven ze svých nor!

22:46  Cizinci zvadli, s třesením přišli ze svých pevností.

22:46  Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.

22:46  Filii alieni defluxerunt, et contrahentur in angustiis suis.

22:47  The Lord liveth, and my God is blessed: and the strong God of my salvation shall be exalted:

22:47  The Lord liveth; and blessed be my rock; and exalted be the God of the rock of my salvation.

22:47  Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála!

22:47  Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána, Bůh buď vyvýšen, má záchrana!

22:47  Živ je Hospodin, požehnaná je má skála, vyvýšený je Bůh, ⌈skála mé záchrany,⌉

22:47  Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,

22:47  Vivit Dominus, et benedictus Deus meus, et exaltabitur Deus fortis salutis meæ.

22:48  God who giveth me revenge, and bringest down people under me,

22:48  It is God that avengeth me, and that bringeth down the people under me,

22:48  Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje.

22:48  Bůh mi dopřává zadostiučinění, podmaňuje mi národy.

22:48  Bůh, který mi dává pomstu, národy ⌈přivádí pode mě,⌉

22:48  Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

22:48  Deus qui das vindictas mihi, et dejicis populos sub me.

22:49  Who bringest me forth from my enemies, and liftest me up from them that resist me: from the wicked man thou shalt deliver me.

22:49  And that bringeth me forth from mine enemies: thou also hast lifted me up on high above them that rose up against me: thou hast delivered me from the violent man.

22:49  Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.

22:49  Zprostřed nepřátel mě vyvádíš, pozvedáš mě nad soky, před násilníkem zachráníš.

22:49  vyvádí mě od mých nepřátel. Nad mé protivníky jsi mě vyvýšil, od násilníka jsi mě vysvobodil.

22:49  Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.

22:49  Qui educis me ab inimicis meis, et a resistentibus mihi elevas me : a viro iniquo liberabis me.

22:50  Therefore will I give thanks to thee, O Lord, among the Gentiles, and will sing to thy name.

22:50  Therefore I will give thanks unto thee, O Lord, among the heathen, and I will sing praises unto thy name.

22:50  Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.

22:50  Proto tě budu chválit mezi národy, tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!

22:50  Proto ti, Hospodine, vzdám chválu mezi národy a budu opěvovat tvé jméno.

22:50  Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.

22:50  Propterea confitebor tibi, Domine, in gentibus, et nomini tuo cantabo :

22:51  Giving great salvation to his king, and shewing mercy to David his anointed, and to his seed for ever.

22:51  He is the tower of salvation for his king: and sheweth mercy to his anointed, unto David, and to his seed for evermore.

22:51  Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“

22:51  Svému králi dává mocná vítězství, svému pomazanému je milostiv – Davidovi a jeho semeni až navěky!

22:51  ⌈On je záchrannou věží svému králi,⌉ prokazuje milosrdenství svému pomazanému Davidovi a jeho potomstvu až navěky.

22:51  Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

22:51  magnificans salutes regis sui, et faciens misericordiam christo suo David, et semini ejus in sempiternum.

Chapter 23

23:1  Now these are David's last words. David the son of Isai said: The man to whom it was appointed concerning the Christ of the God of Jacob, the excellent psalmist of Israel said:

23:1  Now these be the last words of David. David the son of Jesse said, and the man who was raised up on high, the anointed of the God of Jacob, and the sweet psalmist of Israel, said,

23:1  Toto jsou Davidova poslední slova: „Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže Nejvyšším povýšeného, pomazaného Bohem Jákobovým, líbezného pěvce izraelských žalmů.

23:1  Toto jsou Davidova poslední slova: Tak praví David, syn Jišajův, tak praví povýšený Nejvyšším, jehož pomazal Bůh Jákobův, líbezný pěvec izraelský.

23:1  Toto jsou poslední Davidova slova: Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže ⌈ustanoveného Bohem,⌉ pomazaného Boha Jákobova, ⌈milého zpěváka písní⌉ Izraele.

23:1  Tato jsou pak poslední slova Davidova: Řekl David syn Izai, řekl, pravím, muž, kterýž jest velice zvýšený, pomazaný Boha Jákobova, a libý v zpěvích Izraelských:

23:1  Hæc autem sunt verba David novissima. Dixit David filius Isai : Dixit vir, cui constitutum est de christo Dei Jacob, egregius psaltes Israël :

23:2  The spirit of the Lord hath spoken by me and his word by my tongue.

23:2  The Spirit of the Lord spake by me, and his word was in my tongue.

23:2  Hospodinův duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho.

23:2  Promlouvá ze mě Hospodinův Duch, jeho slovo ve svých ústech mám.

23:2  Hospodinův Duch promluvil skrze mě, jeho řeč je na mém jazyku.

23:2  Duch Hospodinův mluvil skrze mne, a řeč jeho jazykem mým vynesena.

23:2  Spiritus Domini locutus est per me, et sermo ejus per linguam meam.

23:3  The God of Israel said to me, the strong one of Israel spoke, the ruler of men, the just ruler in the fear of God.

23:3  The God of Israel said, the Rock of Israel spake to me, He that ruleth over men must be just, ruling in the fear of God.

23:3  Pravil mi Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila: Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni,

23:3  Toto mi řekl izraelský Bůh, On, skála Izraele, praví sám: Kdo lidem spravedlivě vládne, kdo v Boží bázni panuje,

23:3  Bůh Izraele řekl, skála Izraele ke mně promluvila: Ten, kdo vládne lidem spravedlivě, ten, kdo vládne v bázni před Bohem,

23:3  Řekl mi Bůh Izraelský, mluvila skála Izraelská: Kdo panovati bude nad lidem, budeť spravedlivý, panující v bázni Boží.

23:3  Dixit Deus Israël mihi, locutus est fortis Israël : Dominator hominum, justus dominator in timore Dei,

23:4  As the light of the morning, when the sun riseth, shineth in the morning without clouds, and as the grass springeth out of the earth by rain.

23:4  And he shall be as the light of the morning, when the sun riseth, even a morning without clouds; as the tender grass springing out of the earth by clear shining after rain.

23:4  je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země.

23:4  je jako úsvit za východu slunce, jak jasné jitro bezmračné; je jako po dešti vyjasnění, když tráva raší ze země.

23:4  je jako svítání, když vychází slunce, ráno bez oblaků, ⌈od jeho záře po dešti vyrůstá tráva ze země.⌉

23:4  Rovně jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků, a jako mocí tepla a deště roste bylina z země:

23:4  sicut lux auroræ, oriente sole, mane absque nubibus rutilat : et sicut pluviis germinat herba de terra.

23:5  Neither is my house so great with God, that he should make with me an eternal covenant, firm in all things and assured. For he is all my salvation, and all my will: neither is there ought thereof that springeth not up.

23:5  Although my house be not so with God; yet he hath made with me an everlasting covenant, ordered in all things, and sure: for this is all my salvation, and all my desire, although he make it not to grow.

23:5  I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu ve všem uspořádanou a dodrženou. Je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic.

23:5  Kdyby můj dům před Bohem tak nestál, což by mi věčnou smlouvu dal, cele platnou a stvrzenou? Všechnu tu spásu, všechno to blaho by rozkvést nenechal!

23:5  Není takový můj dům před Bohem? Vždyť se mnou učinil věčnou smlouvu ve všem připravenou a zachovanou. Všechna má záchrana, všechno, po čem toužím -- nezpůsobí on, aby to vyrašilo?

23:5  Tak zajisté dům můj před Bohem; nebo smlouvu věčnou učinil se mnou, kteráž všelijak upevněna a ostříhána bude. A toť jest všecko mé spasení a všeliká útěcha, že nic tak vzdělávati se nebude.

23:5  Nec tanta est domus mea apud Deum, ut pactum æternum iniret mecum, firmum in omnibus atque munitum. Cuncta enim salus mea, et omnis voluntas, nec est quidquam ex ea quod non germinet.

23:6  But transgressors shall all of them be plucked up as thorns: which are not taken away with hands.

23:6  But the sons of Belial shall be all of them as thorns thrust away, because they cannot be taken with hands:

23:6  Ničemník bude jak trní zavržené všemi, nikdo na ně rukou nesáhne.

23:6  Darebák jak trní vyvržen bude, rukou se takového nikdo nedotkne,

23:6  Avšak všichni ničemníci jsou jako rozváté trní, neboť ⌈je nelze vzít do ruky.⌉

23:6  Bezbožní pak všickni vypléněni budou jako trní, kteréž rukou bráno nebývá.

23:6  Prævaricatores autem quasi spinæ evellentur universi, quæ non tolluntur manibus.

23:7  And if a man will touch them, he must be armed with iron and with the staff of a lance: but they shall be set on fire and burnt to nothing.

23:7  But the man that shall touch them must be fenced with iron and the staff of a spear; and they shall be utterly burned with fire in the same place.

23:7  Ten, kdo by se ho chtěl dotknout, vezme železo, násadu kopí. Budou sežehnuti a spáleni ohněm ve svém sídle.“

23:7  železo a tyč se na něj bere, oheň ho spálí tam, kde je!

23:7  Kdo se jich chce dotknout, vyzbrojí se železem či násadou kopí. Jistě budou na svém místě spáleni ohněm.

23:7  Ale kdož by se ho chtěl dotknouti, vezme železo a žerď, aneb ohněm docela spalí je tu, kdež zrostlo.

23:7  Et si quis tangere voluerit eas, armabitur ferro et ligno lanceato, igneque succensæ comburentur usque ad nihilum.

23:8  These are the names of the valiant men of David: Jesbaham sitting in the chair was the wisest chief among the three, he was like the most tender little worm of the wood, who killed eight hundred men at one onset.

23:8  These be the names of the mighty men whom David had: The Tachmonite that sat in the seat, chief among the captains; the same was Adino the Eznite: he lift up his spear against eight hundred, whom he slew at one time.

23:8  Toto jsou jména Davidových bohatýrů: Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce osádky. Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set.

23:8  Zde jsou jména Davidových hrdinů: Jošeb-bašebet Tachkemonský, velitel Trojice. Uměl to s kopím tak, že jich jednou pobil na osm set.

23:8  Toto jsou jména Davidových hrdinů: Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce kapitánů, ⌈který pozvedl své kopí⌉ proti osmi stům, jež naráz pobil.

23:8  Tato jsou jména nejudatnějších Davidových: Jošeb Bašebet Tachmonský, přední z vůdců, jehož rozkoš byla s kopím pojednou udeřiti na osm set ku pobití jich.

23:8  Hæc nomina fortium David. Sedens in cathedra sapientissimus princeps inter tres, ipse est quasi tenerrimus ligni vermiculus, qui octingentos interfecit impetu uno.

23:9  After him was Eleazar the son of Dodo the Ahohite, one of the three valiant men that were with David when they defied the Philistines, and they were there gathered together to battle.

23:9  And after him was Eleazar the son of Dodo the Ahohite, one of the three mighty men with David, when they defied the Philistines that were there gathered together to battle, and the men of Israel were gone away:

23:9  Po něm Eleazar, syn Dóda, syna Achóchiova, jeden ze tří bohatýrů, kteří byli s Davidem, když dráždili Pelištejce a ti se tam shromáždili k boji; izraelští muži též přitáhli.

23:9  Další z té trojice hrdinů byl Eleazar, syn Doda, syna Achochiova. Ten byl s Davidem, když se odvážili na Filištíny. Ti se shromáždili k boji, a tak vytáhli také Izraelci;

23:9  Po něm byl Eleazar, syn Dóda, syna Achóchiova. Byl mezi třemi hrdiny, jež byli s Davidem, když hanobili Pelištejce, kteří se tam shromáždili k boji. Když Izraelci ustupovali,

23:9  A po něm Eleazar syn Dodi, syna Achochi, mezi třmi silnými, kteříž byli s Davidem, když se opovážili proti Filistinským shromážděným tam k boji, když již byli odtáhli muži Izraelští.

23:9  Post hunc, Eleazar filius patrui ejus Ahohites inter tres fortes, qui erant cum David quando exprobraverunt Philisthiim, et congregati sunt illuc in prælium.

23:10  And when the men of Israel were gone away, he stood and smote the Philistines till his hand was weary, and grew stiff with the sword: and the Lord wrought a great victory that day: and the people that were fled away, returned to take spoils of them that were slain.

23:10  He arose, and smote the Philistines until his hand was weary, and his hand clave unto the sword: and the Lord wrought a great victory that day; and the people returned after him only to spoil.

23:10  Povstal a bil Pelištejce, až se mu ruka unavila a křečovitě svírala meč. Toho dne připravil Hospodin veliké vysvobození. Lid se obrátil za ním a už jen obíral pobité.

23:10  tehdy vstal a pobíjel Filištíny, až mu ruka ztuhla, že nemohl pustit meč. Lid jen postupoval za ním a obíral pobité. Hospodin toho dne způsobil veliké vítězství.

23:10  on vstal a pobíjel Pelištejce, až ⌈se jeho ruka unavila a přilnula k meči.⌉ Hospodin ⌈způsobil v onen den velkou záchranu.⌉ Lid se pak za ním vrátil, jen aby raboval.

23:10  Ten vstav, bil Filistinské, až ustala ruka jeho a ostála se při meči. V ten den zajisté učinil Hospodin vysvobození veliké, tak že se lid za ním navrátil, toliko aby kořisti vzebral.

23:10  Cumque ascendissent viri Israël, ipse stetit et percussit Philisthæos donec deficeret manus ejus, et obrigesceret cum gladio : fecitque Dominus salutem magnam in die illa : et populus qui fugerat, reversus est ad cæsorum spolia detrahenda.

23:11  And after him was Semma the son of Age of Arari. And the Philistines were gathered together in a troop: for there was a field full of lentils. And when the people were fled from the face of the Philistines,

23:11  And after him was Shammah the son of Agee the Hararite. And the Philistines were gathered together into a troop, where was a piece of ground full of lentiles: and the people fled from the Philistines.

23:11  Po něm byl Šama, syn Ageův, Hararský. Pelištejci se shromáždili do houfu; byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utíkal.

23:11  Po něm byl Šama, syn Agea Hararského. Filištíni se jednou shromáždili u dílu pole osetého čočkou a lid se před nimi dal na útěk.

23:11  Po něm byl Šama, syn Ageho Hararského. Pelištejci se shromáždili v houf. Byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utekl.

23:11  Po něm pak byl Samma syn Age Hararský. Nebo když se byli shromáždili Filistinští v hromadu tu, kdež bylo díl rolí poseté šocovicí, a lid utekl před Filistinskými:

23:11  Et post hunc, Semma filius Age de Arari. Et congregati sunt Philisthiim in statione : erat quippe ibi ager lente plenus. Cumque fugisset populus a facie Philisthiim,

23:12  He stood in the midst of the field, and defended it, and defeated the Philistines: and the Lord gave a great victory.

23:12  But he stood in the midst of the ground, and defended it, and slew the Philistines: and the Lord wrought a great victory.

23:12  On se postavil doprostřed toho dílu, osvobodil jej a bil Pelištejce. Tak Hospodin připravil veliké vysvobození.

23:12  Šama se ale postavil doprostřed toho pole, uhájil je a Filištíny odrazil. Hospodin tehdy způsobil veliké vítězství.

23:12  Avšak on se postavil uprostřed toho pole, vysvobodil ho a pobíjel Pelištejce. Hospodin ⌈způsobil velkou záchranu.⌉

23:12  Tedy postavil se u prostřed dílu toho, a vysvobodil jej, a porazil Filistinské. I učinil Hospodin vysvobození veliké.

23:12  stetit ille in medio agri, et tuitus est eum, percussitque Philisthæos : et fecit Dominus salutem magnam.

23:13  Moreover also before this the three who were princes among the thirty, went down and came to David in the harvest time into the cave of Odollam: and the camp of the Philistines was in the valley of the giants.

23:13  And three of the thirty chief went down, and came to David in the harvest time unto the cave of Adullam: and the troop of the Philistines pitched in the valley of Rephaim.

23:13  Jiní tři ze třiceti vůdců sestoupili a přišli o žních k Davidovi do jeskyně Adulámu. Pelištejský houf ležel v dolině Refájců.

23:13  Tito tři z třicítky velitelů sestoupili o žních k Davidovi do jeskyně Adulam, když v údolí Refaim tábořil oddíl Filištínů.

23:13  Tři ze třiceti vůdců sestoupili a přišli ve žni k Davidovi do adulamské jeskyně. Pelištejský houf tábořil v údolí Refájců.

23:13  Sstoupili také ti tři z třidcíti předních, a přišli ve žni k Davidovi do jeskyně Adulam, když vojsko Filistinské leželo v údolí Refaim.

23:13  Necnon et ante descenderant tres qui erant principes inter triginta, et venerant tempore messis ad David in speluncam Odollam : castra autem Philisthinorum erant posita in Valle gigantum.

23:14  And David was then in a hold: and there was a garrison of the Philistines then in Bethlehem.

23:14  And David was then in an hold, and the garrison of the Philistines was then in Beth–lehem.

23:14  David byl tehdy ve skalní skrýši, postavení Pelištejců bylo tenkrát u Betléma.

23:14  David byl tehdy ve skalní pevnosti. Betlém byl obsazen Filištíny.

23:14  David byl tehdy v pevnosti a pelištejská hlídka byla tehdy v Betlémě.

23:14  (Nebo David tehdáž byl v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl u Betléma.)

23:14  Et David erat in præsidio : porro statio Philisthinorum tunc erat in Bethlehem.

23:15  And David longed, and said: O that some man would get me a drink of the water out of the cistern, that is in Bethlehem, by the gate.

23:15  And David longed, and said, Oh that one would give me drink of the water of the well of Beth–lehem, which is by the gate!

23:15  Tu David zatoužil: „Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?“

23:15  David tenkrát zatoužil: „Kéž bych se mohl napít vody z té betlémské studny u brány.“

23:15  David zatoužil a řekl: ⌈Kdyby mi tak někdo dal⌉ napít vody z betlémské studny, která je u brány!

23:15  Zechtělo se pak Davidovi vody, a řekl: Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány!

23:15  Desideravit ergo David, et ait : O si quis mihi daret potum aquæ de cisterna quæ est in Bethlehem juxta portam !

23:16  And the three valiant men broke through the camp of the Philistines, and drew water out of the cistern of Bethlehem, that was by the gate, and brought it to David: but he would not drink, but offered it to the Lord,

23:16  And the three mighty men brake through the host of the Philistines, and drew water out of the well of Beth–lehem, that was by the gate, and took it, and brought it to David: nevertheless he would not drink thereof, but poured it out unto the Lord.

23:16  Ti tři bohatýři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi. On však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu.

23:16  A tak se ta trojice hrdinů probila do filištínského tábora a navážila vodu z betlémské studny u brány. Vzali ji a donesli Davidovi. Ten se jí ale odmítl napít, ale vylil ji jako oběť Hospodinu.

23:16  Ti tři hrdinové pronikli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, vzali ji a přinesli Davidovi. Nechtěl ji však pít a vylil ji Hospodinu v úlitbu.

23:16  A protož probivše se ti tři udatní skrze vojsko Filistinských, navážili vody z čisterny Betlémské, kteráž byla u brány, kterouž nesli a donesli k Davidovi. On pak nechtěl jí píti, ale obětoval ji Hospodinu,

23:16  Irruperunt ergo tres fortes castra Philisthinorum, et hauserunt aquam de cisterna Bethlehem, quæ erat juxta portam, et attulerunt ad David : at ille noluit bibere, sed libavit eam Domino,

23:17  Saying: The Lord be merciful to me, that I may not do this: shall I drink the blood of these men that went, and the peril of their lives? therefore he would not drink. These things did these three mighty men.

23:17  And he said, Be it far from me, O Lord, that I should do this: is not this the blood of the men that went in jeopardy of their lives? therefore he would not drink it. These things did these three mighty men.

23:17  Řekl: „Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?“ Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři.

23:17  „Hospodin chraň,“ zvolal, „vždyť je to krev těch mužů! Šli tam s nasazením života!“ A nechtěl se napít. Takové činy konala tato trojice hrdinů.

23:17  Řekl: Ať je to ode mě vzdáleno, Hospodine, abych učinil něco takového. Což ⌈smím pít krev⌉ mužů, kteří šli s nasazením vlastního života? A nechtěl ji pít. To učinili ti tři hrdinové.

23:17  A řekl: Nedejž mi toho, ó Hospodine, abych to učiniti měl. Zdaliž to není krev mužů těch, kteříž šli, opováživše se života svého? I nechtěl jí píti. To učinili ti tři silní.

23:17  dicens : Propitius sit mihi Dominus, ne faciam hoc : num sanguinem hominum istorum qui profecti sunt, et animarum periculum bibam ? Noluit ergo bibere. Hæc fecerunt tres robustissimi.

23:18  Abisai also the brother of Joab, the son of Sarvia, was chief among three: and he lifted up his spear against three hundred whom he slew, and he was renowned among the three,

23:18  And Abishai, the brother of Joab, the son of Zeruiah, was chief among three. And he lifted up his spear against three hundred, and slew them, and had the name among three.

23:18  Také Abíšaj, bratr Jóabův, syn Serújin, byl vůdce tří. I on zamával kopím a proklál jich na tři sta. Mezi těmi třemi byl nejproslulejší.

23:18  Velitelem Třicítky byl Joábův bratr Abišaj, syn Ceruji. Oháněl se kopím tak, že jich pobil na tři sta, a tak se stal stejně známým jako ona Trojice.

23:18  Abíšaj, bratr Jóabův, syn Serújin, byl vůdcem tří. Zamával svým kopím proti třem stům, jež pobil. Proslavil se mezi těmi třemi.

23:18  Potom Abizai bratr Joábův, syn Sarvie, byl přední mezi třmi, kterýž pozdvihl kopí svého proti třem stům, kteréž i pobil, a byl z těch tří nejslovoutnější.

23:18  Abisai quoque frater Joab filius Sarviæ, princeps erat de tribus : ipse est qui levavit hastam suam contra trecentos, quos interfecit : nominatus in tribus,

23:19  And the noblest of three, and was their chief, but to the three first he attained not.

23:19  Was he not most honourable of three? therefore he was their captain: howbeit he attained not unto the first three.

23:19  Byl z těch tří nejváženější a byl jejich velitelem, ale oněm třem prvním se nevyrovnal.

23:19  Vskutku, mezi Třicítkou byl slavný a byl jejich velitelem, ale Trojici se nevyrovnal.

23:19  Z těch tří byl nejváženější a stal se jejich velitelem, ale ⌈těch tří nedosáhl.⌉

23:19  Z těch tří on jsa nejslavnější, byl knížetem jejich, a však oněm třem nebyl rovný.

23:19  et inter tres nobilior, eratque eorum princeps, sed usque ad tres primos non pervenerat.

23:20  And Banaias the son of Joiada a most valiant man, of great deeds, of Cabseel: he slew the two lions of Moab, and he went down, and slew a lion in the midst of a pit, in the time of snow.

23:20  And Benaiah the son of Jehoiada, the son of a valiant man, of Kabzeel, who had done many acts, he slew two lionlike men of Moab: he went down also and slew a lion in the midst of a pit in time of snow:

23:20  Benajáš, syn Jójady, syna zdatného muže z Kabseelu, muže mnoha činů, ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh.

23:20  Také Benajáš, syn Jojadův z Kabceelu, byl udatný bojovník mocných činů. To on zabil ty dva Moábce, kteří se bili jako lvi. A jednou slezl do jámy a zabil v ní lva, tenkrát, když napadl sníh.

23:20  Benajáš, syn Jójadův, byl bojovník z Kabseelu, který učinil mnoho mocných činů. Ten zabil dva ⌈syny Aríele Moábského.⌉ On také přišel a ⌈v čase sněhu⌉ ubil lva uvnitř jámy.

23:20  Banaiáš také syn Joiadův, syn muže udatného, velikých činů, z Kabsael, ten porazil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámě, když byl sníh.

23:20  Et Banaias filius Jojadæ viri fortissimi, magnorum operum, de Cabseel. Ipse percussit duos leones Moab, et ipse descendit, et percussit leonem in media cisterna in diebus nivis.

23:21  He also slew an Egyptian, a man worthy to be a sight, having a spear in his hand: but he went down to him with a rod, and forced the spear out of the hand of the Egyptian, and slew him with his own spear.

23:21  And he slew an Egyptian, a goodly man: and the Egyptian had a spear in his hand; but he went down to him with a staff, and plucked the spear out of the Egyptian’s hand, and slew him with his own spear.

23:21  Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil.

23:21  Jindy šel a zabil Egypťana jen s holí v ruce. Egypťan vypadal hrozivě, byl ozbrojen kopím. On mu je ale vytrhl z ruky a zabil ho jím.

23:21  Zabil Egypťana, muže ⌈zvláštního vzhledu.⌉ Egypťan měl v ruce kopí. On k němu přišel s holí, sebral kopí z Egypťanovy ruky a jeho vlastním kopím ho zabil.

23:21  Ten také zabil muže Egyptského, muže ku podivení, a měl Egyptský v rukou kopí. I šel k němu s holí, a vytrh kopí z ruky toho Egyptského, zabil ho kopím jeho.

23:21  Ipse quoque interfecit virum ægyptium, virum dignum spectaculo, habentem in manu hastam : itaque cum descendisset ad eum in virga, vi extorsit hastam de manu Ægyptii, et interfecit eum hasta sua.

23:22  These things did Banaias the son of Joiada.

23:22  These things did Benaiah the son of Jehoiada, and had the name among three mighty men.

23:22  Toto vykonal Benajáš, syn Jójadův. A byl mezi těmi třemi bohatýry proslulý.

23:22  Takové činy konal Benajáš, syn Jojadův, a tak se stal stejně známým jako Trojice.

23:22  Tyto činy vykonal Benajáš, syn Jójadův, a proslavil se mezi těmi třemi hrdiny.

23:22  To učinil Banaiáš syn Joiadův, kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými.

23:22  Hæc fecit Banaias filius Jojadæ.

23:23  And he was renowned among the three valiant men, who were the most honourable among the thirty: but he attained not to the first three: and David made him of his privy council.

23:23  He was more honourable than the thirty, but he attained not to the first three. And David set him over his guard.

23:23  Z těch třiceti byl nejváženější, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. David ho přidělil ke své tělesné stráži.

23:23  Mezi Třicítkou byl slavný, ale Trojici se nevyrovnal. David mu svěřil svou tělesnou stráž.

23:23  Mezi třiceti byl nejváženější, ale těch tří nedosáhl. David ho ustanovil nad svojí tělesnou stráží.

23:23  A ač byl mezi třidcíti nejslavnější, však oněm třem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými.

23:23  Et ipse nominatus inter tres robustos, qui erant inter triginta nobiliores : verumtamen usque ad tres non pervenerat : fecitque eum sibi David auricularium, a secreto.

23:24  Asael the brother of Joab was one of the thirty, Elehanan the son of Dodo of Bethlehem.

23:24  Asahel the brother of Joab was one of the thirty; Elhanan the son of Dodo of Beth–lehem,

23:24  Mezi těmi třiceti byl také Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda Betlémského,

23:24  Ke Třicítce patřili: Asael, bratr Joábův, Elchanan, syn Doda Betlémského;

23:24  Mezi těmi třiceti byl Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda Betlémského,

23:24  Azael také bratr Joábův byl mezi třidcíti těmito: Elchanan syn Dodův Betlémský,

23:24  Asaël frater Joab inter triginta, Elehanan filius patrui ejus de Bethlehem,

23:25  Semma of Harodi, Elica of Harodi,

23:25  Shammah the Harodite, Elika the Harodite,

23:25  Šama Charódský, Elíka Charódský,

23:25  Šama Charodský; Elika Charodský;

23:25  Šama Charódský, Elíka Charódský,

23:25  Samma Charodský, Elika Charodský,

23:25  Semma de Harodi, Elica de Harodi,

23:26  Heles of Phalti, Hira the son of Acces of Thecua,

23:26  Helez the Paltite, Ira the son of Ikkesh the Tekoite,

23:26  Cheles Paltejský, Íra, syn Íkeše Tekójského,

23:26  Chelec Paltiský; Ira, syn Ikeše Tekojského;

23:26  Cheles Paltejský, Íra, syn Íkeše Tekójského,

23:26  Chelez Faltický, Híra syn Ikeš Tekoitský,

23:26  Heles de Phalti, Hira filius Acces de Thecua,

23:27  Abiezer of Anathoth, Mobonnai of Husati,

23:27  Abiezer the Anethothite, Mebunnai the Hushathite,

23:27  Abíezer Anatótský, Mebúnaj Chúšatský,

23:27  Abiezer Anatotský; Sibechaj Chušatský;

23:27  Abíezer Anatótský, Mebúnaj Chúšatský,

23:27  Abiezer Anatotský, Mebunnai Chusatský,

23:27  Abiezer de Anathoth, Mobonnai de Husati,

23:28  Selmon the Ahohite, Maharai the Netophathite,

23:28  Zalmon the Ahohite, Maharai the Netophathite,

23:28  Salmón Achóchejský, Mahraj Netófský,

23:28  Calmon Achochijský; Mahraj Netofský;

23:28  Salmón Achóchijský, Mahraj Netófský,

23:28  Salmon Achochský, Maharai Netofatský,

23:28  Selmon Ahohites, Maharai Netophathites,

23:29  Heled the son of Baana, also a Netophathite, Ithai the son of Ribai of Gabaath of the children of Benjamin,

23:29  Heleb the son of Baanah, a Netophathite, Ittai the son of Ribai out of Gibeah of the children of Benjamin,

23:29  Cheleb, syn Baany Netófského, Ítaj, syn Ríbaje z Gibeje Benjamínovců,

23:29  Cheled, syn Baany Netofského; Itaj, syn Ribaje z benjamínské Gibeje;

23:29  Cheleb, syn Baany Netófského, Itaj, syn Ríbaje z Gibeje synů Benjamínových,

23:29  Cheleb syn Baany Netofatský, Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniamin,

23:29  Heled filius Baana, et ipse Netophathites, Ithai filius Ribai de Gabaath filiorum Benjamin,

23:30  Banaia the Pharathonite, Heddai of the torrent Gaas,

23:30  Benaiah the Pirathonite, Hiddai of the brooks of Gaash,

23:30  Benajáš Pireatónský, Hidaj z Gaašských úvalů,

23:30  Benajáš Piratonský; Hidaj od potoka Gaaš;

23:30  Benajáš Pireatónský, Hidaj z gaašských údolí,

23:30  Banaiáš Faratonský, Haddai od potoku Gás,

23:30  Banaia Pharathonites, Heddai de torrente Gaas,

23:31  Abialbon the Arbathite, Azmaveth of Beromi,

23:31  Abi–albon the Arbathite, Azmaveth the Barhumite,

23:31  Abí-albón Arbátský, Azmávet Barchúmský,

23:31  Abi-albon Arbatský; Azmavet Bachurimský;

23:31  Abí–albón Arbátský, Azmávet Barchúmský,

23:31  Abialbon Arbatský, Azmavet Barechumský,

23:31  Abialbon Arbathites, Azmaveth de Beromi,

23:32  Eliaba of Salaboni. The sons of Jassen, Jonathan,

23:32  Eliahba the Shaalbonite, of the sons of Jashen, Jonathan,

23:32  Eljachba Šaalbónský, ze synů Jášenových Jónatan,

23:32  Eliachba Šaalbonský; Jašenovi synové Jonatan,

23:32  Eljachba Šaalbónský, ze synů Jášena, Jónatan,

23:32  Eliachba Salbonský, z synů Jasen Jonata,

23:32  Eliaba de Salaboni. Filii Jassen, Jonathan,

23:33  Semma of Orori, Aliam the son of Sarar the Arorite,

23:33  Shammah the Hararite, Ahiam the son of Sharar the Hararite,

23:33  Šama Hararský, Achíam, syn Šárara Ararského,

23:33  syn Šamy Hararského, Achiam, syn Šarara Hararského;

23:33  Šama Hararský, Achíam, syn Šárara Hararského

23:33  Samma Hararský, Achiam syn Sárar Ararský,

23:33  Semma de Orori, Ajam filius Sarar Arorites,

23:34  Eliphelet the son of Aasbai the son of Machati, Eliam the son of Achitophel the Gelonite,

23:34  Eliphelet the son of Ahasbai, the son of the Maachathite, Eliam the son of Ahithophel the Gilonite,

23:34  Elífelet, syn Achasbaje, syna Maakaťanova, Elíam, syn Achítofela Gíloského,

23:34  Elifelet, syn Achasbaje z Maaky; Eliam, syn Achitofela Gilonského;

23:34  Elífelet, syn Achasbaje, syna Maakaťanova, Elíam, syn Achítofela Gíloského,

23:34  Elifelet syn Achasbai Machatského, Eliam syn Achitofelův Gilonský,

23:34  Eliphelet filius Aasbai filii Machati, Eliam filius Achitophel Gelonites,

23:35  Hesrai of Carmel, Pharai of Arbi,

23:35  Hezrai the Carmelite, Paarai the Arbite,

23:35  Chesrav Karmelský, Paaraj Arbejský,

23:35  Checro Karmelský; Paaraj Arbejský;

23:35  Chesraj Karmelský, Paaraj Arbejský,

23:35  Chezrai Karmelský, Farai Arbitský,

23:35  Hesrai de Carmelo, Pharai de Arbi,

23:36  Igaal the son of Nathan of Soba, Bonni of Gadi,

23:36  Igal the son of Nathan of Zobah, Bani the Gadite,

23:36  Jigál, syn Nátana ze Sóby, Bání Gádský,

23:36  Jigal, syn Nátanův z Cóby; syn Hagriho;

23:36  Jigál, syn Nátana ze Sóby, Baní Gádský,

23:36  Igal syn Nátanův z Soba, Báni Gádský,

23:36  Igaal filius Nathan de Soba, Bonni de Gadi,

23:37  Selec of Ammoni, Naharai the Berothite, armourbearer of Joab the son of Sarvia,

23:37  Zelek the Ammonite, Naharai the Beerothite, armourbearer to Joab the son of Zeruiah,

23:37  Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina,

23:37  Selek Amonský; Nachraj Beerotský, zbrojnoš Joába, syna Ceruji;

23:37  Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina,

23:37  Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, oděnec Joába syna Sarvie,

23:37  Selec de Ammoni, Naharai Berothites armiger Joab filii Sarviæ,

23:38  Ira the Jethrite, Gareb also a Jethrite;

23:38  Ira an Ithrite, Gareb an Ithrite,

23:38  Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský

23:38  Ira Jitrejský; Gareb Jitrejský;

23:38  Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský,

23:38  Híra Itrejský, Gareb Itrejský,

23:38  Ira Jethrites, Gareb et ipse Jethrites,

23:39  Urias the Hethite, thirty and seven in all.

23:39  Uriah the Hittite: thirty and seven in all.

23:39  a Urijáš Chetejský. Všech bylo třicet sedm.

23:39  a Uriáš Chetejský. Všech celkem bylo třicet sedm.

23:39  Urijáš Chetejský. Všech bylo třicet sedm.

23:39  Uriáš Hetejský. Všech třidceti a sedm.

23:39  Urias Hethæus : omnes triginta septem.

Chapter 24

24:1  And the anger of the Lord was again kindled against Israel, and stirred up David among them, saying: Go, number Israel and Juda.

24:1  And again the anger of the Lord was kindled against Israel, and he moved David against them to say, Go, number Israel and Judah.

24:1  Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: „Jdi, sečti Izraele a Judu!“

24:1  Hospodin znovu vzplanul hněvem proti Izraeli. „Jdi, sečti Izrael a Judu,“ podnítil proti nim Davida.

24:1  Hospodinův hněv znovu vzplál proti Izraeli a podnítil proti nim Davida slovy: Jdi a spočítej ⌈Izrael a Judu.⌉

24:1  Tedy opět prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl satan Davida na ně, řka: Jdi, sečti lid Izraelský a Judský.

24:1  Et addidit furor Domini irasci contra Israël, commovitque David in eis dicentem : Vade, numera Israël et Judam.

24:2  And the king said to Joab the general of his army: Go through all the tribes of Israel from Dan to Bersabee, and number ye the people that I may know the number of them.

24:2  For the king said to Joab the captain of the host, which was with him, Go now through all the tribes of Israel, from Dan even to Beer–sheba, and number ye the people, that I may know the number of the people.

24:2  Král poručil Jóabovi, veliteli vojska, který byl s ním: „Obejdi všechny izraelské kmeny od Danu až k Beer-šebě. Spočítejte lid, chci znát počet lidu.“

24:2  Král tedy řekl veliteli svého vojska Joábovi: „Obejdi všechny izraelské kmeny od Danu až po Beer-šebu. Sečtěte lid – chci znát jeho počet.“

24:2  Král řekl Jóabovi, veliteli vojska, který byl ⌈s ním:⌉ Projdi nyní všechny izraelské kmeny od Danu až po Beer–šebu a spočítej lid, ⌈ať vím, kolik je lidu.⌉

24:2  Protož řekl král Joábovi, hejtmanu vojska svého: Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé, a sečtěte lid, abych věděl počet jeho.

24:2  Dixitque rex ad Joab principem exercitus sui : Perambula omnes tribus Israël a Dan usque Bersabee, et numerate populum, ut sciam numerum ejus.

24:3  And Joab said to the king: The Lord thy God increase thy people, and make them as many more as they are now, and again multiply them a hundredfold in the sight of my lord the king: but what meaneth my lord the king by this kind of thing?

24:3  And Joab said unto the king, Now the Lord thy God add unto the people, how many soever they be, an hundredfold, and that the eyes of my lord the king may see it: but why doth my lord the king delight in this thing?

24:3  Jóab králi namítl: „Nechť Hospodin, tvůj Bůh, zvětší lid jak chce, třeba stokrát. Kéž na vlastní oči to král, můj pán, vidí. Ale proč král, můj pán, o to tak stojí?“

24:3  Joáb ale králi namítl: „Hospodin, tvůj Bůh, kéž rozmnoží lid před zraky mého pána a krále nastokrát! Proč bys ale dělal něco takového?“

24:3  Jóab králi řekl: Ať Hospodin, můj Bůh, přidá k lidu stokrát více než je tohoto a oči mého pána a krále to uvidí. Ale proč můj pán a král ⌈chce tuto věc?⌉

24:3  Ale Joáb řekl králi: Přidejž Hospodin Bůh tvůj k lidu, jakž ho koli mnoho, stokrát více, a to aby oči pána mého krále viděly. Ale proč pán můj král jest toho tak žádostiv?

24:3  Dixitque Joab regi : Adaugeat Dominus Deus tuus ad populum tuum, quantus nunc est, iterumque centuplicet in conspectu domini mei regis : sed quid sibi dominus meus rex vult in re hujuscemodi ?

24:4  But the king's words prevailed over the words of Joab, and of the captains of the army: and Joab, and the captains of the soldiers went out from the presence of the king, to number the people of Israel.

24:4  Notwithstanding the king’s word prevailed against Joab, and against the captains of the host. And Joab and the captains of the host went out from the presence of the king, to number the people of Israel.

24:4  Královo rozhodnutí bylo však pro Jóaba a velitele vojska nezvratné. Jóab s veliteli vojska vyšel od krále, aby sečetli ten lid, Izraele.

24:4  Proti královskému slovu ale Joáb ani velitelé vojska nic nezmohli, a tak se od krále vydali sčítat lid Izraele.

24:4  Královo slovo však bylo ⌈vůči Jóabovi a vůči velitelům vojska pevné.⌉ A tak vyšel Jóab s veliteli vojska od krále spočítat ⌈izraelský lid.⌉

24:4  A však přemohla řeč králova Joába i knížata vojska. Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tváři královy, aby sečtli lid Izraelský.

24:4  Obtinuit autem sermo regis verba Joab et principum exercitus : egressusque est Joab et princeps militum a facie regis, ut numerarent populum Israël.

24:5  And when they had passed the Jordan, they came to Aroer to the right side of the city, which is in the vale of Gad.

24:5  And they passed over Jordan, and pitched in Aroer, on the right side of the city that lieth in the midst of the river of Gad, and toward Jazer:

24:5  Překročili Jordán a utábořili se v Aróeru, napravo od města, jež je uprostřed Gádského údolí, směrem k Jaezeru.

24:5  Překročili Jordán a utábořili se poblíž Aroeru, v údolí jižně od města. Prošli Gád a pokračovali k Jaezeru.

24:5  Přešli Jordán a utábořili se u Aróeru, napravo od města, které je v gádském údolí, směrem k Jaezeru.

24:5  A přepravivše se přes Jordán, položili se při Aroer po pravé straně města, kteréž jest u prostřed potoka Gád, a při Jazer.

24:5  Cumque pertransissent Jordanem, venerunt in Aroër ad dexteram urbis, quæ est in valle Gad :

24:6  And by Jazer they passed into Galaad, and to the lower land of Hodsi, and they came into the woodlands of Dan. And going about by Sidon,

24:6  Then they came to Gilead, and to the land of Tahtim–hodshi; and they came to Dan–jaan, and about to Zidon,

24:6  Pak přišli do Gileádu a do země Tachtím-chodší a přišli do Dan-jaanu a do okolí Sidónu.

24:6  Přišli do Gileádu, do kraje Tachtim-chodši a dále do Dan-jaanu. Obešli Sidon

24:6  Přišli do Gileádu, do země Tachtím–chodší. Přišli do Dan–jaanu a do okolí Sidónu.

24:6  Potom přišli do Galád a do země dolejší nové, odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského.

24:6  et per Jazer transierunt in Galaad, et in terram inferiorem Hodsi, et venerunt in Dan silvestria. Circumeuntesque juxta Sidonem,

24:7  They passed near the walls of Tyre, and all the land of the Hevite, and the Chanaanite, and they came to the south of Juda into Bersabee:

24:7  And came to the strong hold of Tyre, and to all the cities of the Hivites, and of the Canaanites: and they went out to the south of Judah, even to Beer–sheba.

24:7  Přišli do pevnosti Sóru a do všech měst chivejských a kenaanských, pak šli na jih Judy k Beer-šebě.

24:7  a pokračovali k týrské pevnosti a ke všem hivejským a kanaánským městům, odkud se vydali na jih k judskému Negevu do Beer-šeby.

24:7  Přišli do pevnosti Týru, do všech chivejských a kenaanských měst; došli na jih Judska, do Beer–šeby.

24:7  Přišli také ku pevnosti Týru, a ke všem městům Hevejských a Kananejských; odkudž šli na poledne země Judské do Bersabé.

24:7  transierunt prope mœnia Tyri, et omnem terram Hevæi et Chananæi, veneruntque ad meridiem Juda in Bersabee :

24:8  And having gone through the whole land, after nine months and twenty days, they came to Jerusalem.

24:8  So when they had gone through all the land, they came to Jerusalem at the end of nine months and twenty days.

24:8  Obešli celou zemi a po uplynutí devíti měsíců a dvaceti dnů přišli do Jeruzaléma.

24:8  Po devíti měsících a dvaceti dnech obešli celou zem a vrátili se do Jeruzaléma.

24:8  Prošli celou zemi a po devíti měsících a dvaceti dnech se vrátili do Jeruzaléma.

24:8  A když schodili všecku zemi, přišli po přeběhnutí devíti měsíců a dvadcíti dní do Jeruzaléma.

24:8  et lustrata universa terra, affuerunt post novem menses et viginti dies in Jerusalem.

24:9  And Joab gave up the sum of the number of the people to the king, and there were found of Israel eight hundred thousand valiant men that drew the sword: and of Juda five hundred thousand fighting men.

24:9  And Joab gave up the sum of the number of the people unto the king: and there were in Israel eight hundred thousand valiant men that drew the sword; and the men of Judah were five hundred thousand men.

24:9  Jóab králi odevzdal součet branného lidu: V Izraeli bylo osm set tisíc bojeschopných mužů, schopných tasit meč, a judských mužů bylo pět set tisíc.

24:9  Joáb předal králi seznam sečteného lidu: Izrael čítal 800 000 udatných mužů schopných boje. Judských mužů bylo 500 000.

24:9  Jóab udal králi počet sečteného lidu: V Izraeli bylo osm set tisíc bojovníků tasících meč, Judejců bylo pět set tisíc mužů.

24:9  I dal Joáb počet sečteného lidu králi. Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužů silných, kteříž mohli vytrhnouti meč k bitvě. Mužů také Judských pětkrát sto tisíc.

24:9  Dedit ergo Joab numerum descriptionis populi regi, et inventa sunt de Israël octingenta millia virorum fortium qui educerent gladium, et de Juda quingenta millia pugnatorum.

24:10  But David's heart struck him, after the people were numbered: and David said to the Lord: I have sinned very much in what I have done: but I pray thee, O Lord, to take away the iniquity of thy servant, because I have done exceeding foolishly.

24:10  And David’s heart smote him after that he had numbered the people. And David said unto the Lord, I have sinned greatly in that I have done: and now, I beseech thee, O Lord, take away the iniquity of thy servant; for I have done very foolishly.

24:10  Ale potom měl David výčitky svědomí, že dal lid sečíst. David volal k Hospodinu: „Velmi jsem zhřešil, že jsem to učinil. Nyní, Hospodine, sejmi prosím ze svého služebníka vinu; počínal jsem si jako velký pomatenec.“

24:10  Po tom sčítání lidu ale Davida začalo trápit svědomí. „Spáchal jsem veliký hřích!“ volal David k Hospodinu. „Prosím tě, Hospodine, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák.“

24:10  Avšak ⌈Davida trápilo svědomí⌉ potom, co sečetl lid. David řekl Hospodinu: Velmi jsem zhřešil tím, co jsem učinil. Nyní, Hospodine, odejmi, prosím, vinu svého otroka, neboť jsem jednal velice bláznivě.

24:10  Potom padlo to těžce na srdce Davidovi, když již sečtl lid. I řekl David Hospodinu: Zhřešilť jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní, ó Hospodine, odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebť jsem velmi bláznivě učinil.

24:10  Percussit autem cor David eum, postquam numeratus est populus : et dixit David ad Dominum : Peccavi valde in hoc facto : sed precor, Domine, ut transferas iniquitatem servi tui, quia stulte egi nimis.

24:11  And David arose in the morning, and the word of the Lord came to Gad the prophet and the seer of David, saying:

24:11  For when David was up in the morning, the word of the Lord came unto the prophet Gad, David’s seer, saying,

24:11  Ráno, když David vstal, stalo se slovo Hospodinovo k proroku Gádovi, Davidovu vidoucímu:

24:11  Ráno, když David vstal, dostal Davidův vidoucí, prorok Gád, slovo Hospodinovo:

24:11  Když David ráno vstal, stalo se Hospodinovo slovo k proroku Gádovi, Davidovu vidoucímu:

24:11  Když pak vstal David ráno, stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku, vidoucímu Davidovu, řkoucí:

24:11  Surrexit itaque David mane, et sermo Domini factus est ad Gad prophetam et videntem David, dicens :

24:12  Go, and say to David: Thus saith the Lord: I give thee thy choice of three things, choose one of them which thou wilt, that I may do it to thee.

24:12  Go and say unto David, Thus saith the Lord, I offer thee three things; choose thee one of them, that I may do it unto thee.

24:12  „Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Předkládám ti trojí; jedno z toho si vyber a tak s tebou naložím.“

24:12  „Jdi a promluv k Davidovi: Tak praví Hospodin – Nabízím ti trojí trest. Vyber si jeden a ten ti dám.“

24:12  Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: ⌈Předkládám ti⌉ tři věci. Vyber si jednu z nich, ⌈kterou ti mám udělat.⌉

24:12  Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil.

24:12  Vade, et loquere ad David : Hæc dicit Dominus : Trium tibi datur optio : elige unum quod volueris ex his, ut faciam tibi.

24:13  And when Gad was come to David, he told him, saying: Either seven years of famine shall come to thee in thy land: or thou shalt flee three months before thy adversaries, and they shall pursue thee: or for three days there shall be a pestilence in thy land. Now therefore deliberate, and see what answer I shall return to him that sent me.

24:13  So Gad came to David, and told him, and said unto him, Shall seven years of famine come unto thee in thy land? or wilt thou flee three months before thine enemies, while they pursue thee? or that there be three days’ pestilence in thy land? now advise, and see what answer I shall return to him that sent me.

24:13  Gád přišel k Davidovi a oznámil mu: „Má na tebe dolehnout sedm let hladu v tvé zemi? Nebo chceš tři měsíce utíkat před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Anebo má řádit ve tvé zemi po tři dny mor? Nuže tedy rozvaž, co mám vyřídit tomu, který mě poslal.“

24:13  Gád tedy přišel k Davidovi a řekl mu: „Mají na tvou zem přijít tři roky hladu? Nebo chceš být tři měsíce pronásledován a prchat před nepřáteli? Anebo má být ve tvé zemi tři dny mor? Teď se rozmysli a uvaž, jak mám odpovědět Tomu, který mě posílá.“

24:13  Gád přišel k Davidovi a oznámil mu to. Zeptal se ho: Má na tebe přijít sedm let hladu ve tvé zemi? Nebo budeš utíkat tři měsíce před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Nebo mají nastat tři dny moru ve tvé zemi? Nyní ⌈rozvaž a rozhodni,⌉ co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.

24:13  Protož přišed Gád k Davidovi, oznámil mu to, a řekl jemu: Chceš-li, aby přišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé? čili abys za tři měsíce utíkal před nepřátely svými, a oni aby tě honili? čili aby za tři dni byl mor v zemi tvé? Pomysliž spěšně, a viz, jakou mám odpověd dáti tomu, kterýž mne poslal.

24:13  Cumque venisset Gad ad David, nuntiavit ei, dicens : Aut septem annis veniet tibi fames in terra tua : aut tribus mensibus fugies adversarios tuos, et ille te persequentur : aut certe tribus diebus erit pestilentia in terra tua. Nunc ergo delibera, et vide quem respondeam ei qui me misit sermonem.

24:14  And David said to Gad: I am in a great strait: but it is better that I should fall into the hands of the Lord (for his mercies are many) than into the hands of men.

24:14  And David said unto Gad, I am in a great strait: let us fall now into the hand of the Lord; for his mercies are great: and let me not fall into the hand of man.

24:14  David Gádovi odvětil: „Je mi velmi úzko. Nechť tedy prosím padneme do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je nesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.“

24:14  „Je mi tak úzko!“ odpověděl David Gádovi. „Raději ať padneme do rukou Hospodinových, neboť jeho slitování je nesmírné. Jen ať nepadnu do rukou lidem.“

24:14  David Gádovi odpověděl: ⌈Jsem ve veliké tísni.⌉ Kéž padneme do Hospodinovy ruky, neboť jeho slitování je velké. Jenom ať nepadnu do ruky člověka.

24:14  I řekl David k Gádovi: Úzkostmi sevřín jsem náramně; nechať, prosím, upadneme v ruku Hospodinovu, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám.

24:14  Dixit autem David ad Gad : Coarctor nimis : sed melius est ut incidam in manus Domini (multæ enim misericordiæ ejus sunt) quam in manus hominum.

24:15  And the Lord sent a pestilence upon Israel, from the morning unto the time appointed, and there died of the people from Dan to Bersabee seventy thousand men.

24:15  So the Lord sent a pestilence upon Israel from the morning even to the time appointed: and there died of the people from Dan even to Beer–sheba seventy thousand men.

24:15  Hospodin tedy dopustil na Izraele mor od toho jitra až do určeného času. I pomřelo z lidu od Danu až k Beer-šebě sedmdesát tisíc mužů.

24:15  Hospodin tedy na Izrael dopustil mor od toho rána až do určeného času. Od Danu po Beer-šebu zemřelo z lidu 70 000 mužů.

24:15  Hospodin uvedl mor na Izrael, od toho rána až do určeného času, a z lidu od Danu až po Beer–šebu zemřelo sedmdesát tisíc mužů.

24:15  A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do času uloženého, a zemřelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužů.

24:15  Immisitque Dominus pestilentiam in Israël, de mane usque ad tempus constitutum, et mortui sunt ex populo a Dan usque ad Bersabee septuaginta millia virorum.

24:16  And when the angel of the Lord had stretched out his hand over Jerusalem to destroy it, the Lord had pity on the affliction, and said to the angel that slew the people: It is enough: now hold thy hand. And the angel of the Lord was by the thrashingfloor of Areuna the Jebusite.

24:16  And when the angel stretched out his hand upon Jerusalem to destroy it, the Lord repented him of the evil, and said to the angel that destroyed the people, It is enough: stay now thine hand. And the angel of the Lord was by the threshingplace of Araunah the Jebusite.

24:16  Pak vztáhl anděl svou ruku nad Jeruzalém, aby v něm šířil zkázu. Ale Hospodina pojala nad tím zlem lítost. I řekl andělu, jenž šířil mezi lidem zkázu: „Dost, již přestaň.“ Hospodinův anděl byl právě u humna Aravny Jebúsejského.

24:16  Když pak anděl vztáhl ruku, aby hubil Jeruzalém, Hospodina nad tím neštěstím pojala lítost a řekl andělovi hubícímu lid: „Dost už, zadrž!“ Hospodinův anděl byl právě u mlatu Aravny Jebusejského.

24:16  Když anděl vztáhl svou ruku na Jeruzalém, aby ho ničil, Hospodin litoval zla a řekl andělu, který působil zkázu mezi lidem: Dost. Nyní odtáhni svou ruku. Hospodinův anděl byl u humna Aravny Jebúsejského.

24:16  A když vztáhl anděl ruku svou na Jeruzalém, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlého, a řekl andělu, kterýž hubil lid: Dostiť jest, již přestaň. Anděl pak Hospodinův byl u humna Aravny Jebuzejského.

24:16  Cumque extendisset manum suam angelus Domini super Jerusalem ut disperderet eam, misertus est Dominus super afflictione, et ait angelo percutienti populum : Sufficit : nunc contine manum tuam. Erat autem angelus Domini juxta aream Areuna Jebusæi.

24:17  And David said to the Lord, when he saw the angel striking the people: It is I; I am he that have sinned, I have done wickedly: these that are the sheep, what have they done? let thy hand, I beseech thee, be turned against me, and against my father's house.

24:17  And David spake unto the Lord when he saw the angel that smote the people, and said, Lo, I have sinned, and I have done wickedly: but these sheep, what have they done? let thine hand, I pray thee, be against me, and against my father’s house.

24:17  Když David uviděl anděla bijícího lid, pravil Hospodinu: „Hle, já jsem zhřešil a já jsem se provinil; co však učinily tyto ovce? Buď tedy tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!“

24:17  Když David viděl, jak anděl pobíjí lid, řekl Hospodinu: „To přece já jsem zhřešil, to já jsem se provinil! Co ale provedly tyto ovečky? Ať tvá ruka dolehne na mě a na mou rodinu!“

24:17  Když David uviděl anděla, který pobíjel lid, řekl Hospodinu: Hle, já jsem zhřešil, já jsem spáchal zlo. Ale tyto ovce, co provedly? Ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce.

24:17  I mluvil David Hospodinu, když uzřel anděla, an bije lid, a řekl: Aj, já jsem zhřešil, a já jsem neprávě učinil, ale tito, jsouce jako ovce, co učinili? Nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně a proti domu otce mého.

24:17  Dixitque David ad Dominum cum vidisset angelum cædentem populum : Ego sum qui peccavi, ego inique egi : isti qui oves sunt, quid fecerunt ? vertatur, obsecro, manus tua contra me, et contra domum patris mei.

24:18  And Gad came to David that day, and said: Go up, and build an altar to the Lord in the thrashingfloor of Areuna the Jebusite.

24:18  And Gad came that day to David, and said unto him, Go up, rear an altar unto the Lord in the threshingfloor of Araunah the Jebusite.

24:18  Téhož dne přišel Gád opět k Davidovi a řekl mu: „Vystup a postav Hospodinu na humně Aravny Jebúsejského oltář.“

24:18  Ještě téhož dne k Davidovi přišel Gád se slovy: „Jdi a postav Hospodinu oltář na mlatu Aravny Jebusejského.“

24:18  V onen den přišel k Davidovi Gád a řekl mu: Jdi a postav Hospodinu oltář na humně Aravny Jebúsejského.

24:18  Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den, řekl jemu: Vstup a vzdělej Hospodinu oltář na humně Aravny Jebuzejského.

24:18  Venit autem Gad ad David in die illa, et dixit ei : Ascende, et constitue altare Domino in area Areuna Jebusæi.

24:19  And David went up according to the word of Gad which the Lord had commanded him.

24:19  And David, according to the saying of Gad, went up as the Lord commanded.

24:19  David vystoupil podle Gádova slova, jak Hospodin přikázal.

24:19  David tedy poslechl Gádovo slovo a šel, jak Hospodin přikázal.

24:19  David šel podle Gádova slova, jak Hospodin přikázal.

24:19  I šel David vedlé řeči Gádovy, jakož byl přikázal Hospodin.

24:19  Et ascendit David juxta sermonem Gad, quem præceperat ei Dominus.

24:20  And Areuna looked, and saw the king and his servants coming towards him:

24:20  And Araunah looked, and saw the king and his servants coming on toward him: and Araunah went out, and bowed himself before the king on his face upon the ground.

24:20  Aravna vyhlížel a spatřil krále s jeho služebníky, že jdou k němu. I vyšel Aravna a poklonil se králi tváří k zemi.

24:20  Aravna vyhlédl ven, a když uviděl, že k němu míří král se svou družinou, vyšel z domu a poklonil se králi až k zemi.

24:20  Aravna vyhlédl a uviděl krále i jeho otroky, jak k němu přicházejí. Nato Aravna vyšel a poklonil se králi tváří k zemi.

24:20  A vyhlédaje Aravna, uzřel krále s služebníky jeho, an jdou k němu; protož vyšed Aravna, poklonil se králi tváří svou až k zemi.

24:20  Conspiciensque Areuna, animadvertit regem et servos ejus transire ad se :

24:21  And going out he worshipped the king, bowing with his face to the earth, and said: Wherefore is my lord the king come to his servant? And David said to him: To buy the thrashingfloor of thee, and build an altar to the Lord, that the plague, which rageth among the people, may cease.

24:21  And Araunah said, Wherefore is my lord the king come to his servant? And David said, To buy the threshingfloor of thee, to build an altar unto the Lord, that the plague may be stayed from the people.

24:21  Aravna pravil: „Proč přicházíš, králi, můj pane, k svému otroku?“ David odpověděl: „Abych od tebe koupil humno k vybudování oltáře Hospodinu; zde byla od lidu odvrácena pohroma.“

24:21  „Proč můj pán a král přichází za svým služebníkem?“ zeptal se Aravna. „Chci od tebe koupit ten mlat,“ odpověděl David. „Postavím na něm oltář Hospodinu, aby se ta rána mezi lidem zastavila.“

24:21  Pak se Aravna zeptal: Proč přišel můj pán a král ke svému otroku? David odpověděl: Abych od tebe koupil humno, postavil Hospodinu oltář a tak byla rána od lidu zadržena.

24:21  I řekl Aravna: Proč přišel pán můj král k služebníku svému? Odpověděl David: Abych koupil od tebe humno toto, na němž bych vzdělal oltář Hospodinu, aby přestala rána tato v lidu.

24:21  et egressus adoravit regem prono vultu in terram, et ait : Quid causæ est ut veniat dominus meus rex ad servum suum ? Cui David ait : Ut emam a te aream, et ædificem altare Domino, et cesset interfectio quæ grassatur in populo.

24:22  And Areuna said to David: Let my lord the king take, and offer, as it seemeth good to him: thou hast here oxen for a holocaust, and the wain, and the yokes of the oxen for wood.

24:22  And Araunah said unto David, Let my lord the king take and offer up what seemeth good unto him: behold, here be oxen for burnt sacrifice, and threshing instruments and other instruments of the oxen for wood.

24:22  Aravna pravil Davidovi: „Nechť král, můj pán, vezme a obětuje, co uzná za dobré. Tu je dobytek k zápalné oběti a jako dříví smyky a dobytčí jha.“

24:22  Aravna mu řekl: „Jen ať si můj královský pán vezme a obětuje, co se mu zlíbí. Zde je skot k oběti a zde smyky a jha na dříví.

24:22  Aravna řekl Davidovi: Ať si můj pán a král vezme a obětuje, co je ⌈mu libo.⌉ Pohleď, skot pro zápalnou oběť i smyky a ⌈dobytčí jha⌉ na dříví.

24:22  Opět řekl Aravna Davidovi: Nechť vezme a obětuje pán můj král, což se mu za dobré vidí. Aj, teď volové k oběti zápalné, a smyky vozové i přípravy volů na drva.

24:22  Et ait Areuna ad David : Accipiat, et offerat dominus meus rex sicut placet ei : habes boves in holocaustum, et plaustrum, et juga boum in usum lignorum.

24:23  All these things Areuna as a king gave to the king: and Areuna said to the king: The Lord thy God receive thy vow.

24:23  All these things did Araunah, as a king, give unto the king. And Araunah said unto the king, The Lord thy God accept thee.

24:23  To vše dával král Aravna králi. Aravna ještě králi řekl: „Kéž má v tobě Hospodin, tvůj Bůh, zalíbení.“

24:23  To vše dává Aravna králi.“ A dodal: „Kéž Hospodin, tvůj Bůh, ráčí přijmout tvoji oběť.“

24:23  Všechno toto ⌈dal Aravna králi.⌉ Potom Aravna králi řekl: Kéž si tě Hospodin, tvůj Bůh, oblíbí.

24:23  Všecky ty věci dával králík Aravna králi. Řekl ještě Aravna králi: Hospodin Bůh tvůj zalibiž tě sobě.

24:23  Omnia dedit Areuna rex regi : dixitque Areuna ad regem : Dominus Deus tuus suscipiat votum tuum.

24:24  And the king answered him, and said: Nay, but I will buy it of thee, at a price, and I will not offer to the Lord my God holocausts free cost. So David bought the floor, and the oxen, for fifty sicles of silver:

24:24  And the king said unto Araunah, Nay; but I will surely buy it of thee at a price: neither will I offer burnt offerings unto the Lord my God of that which doth cost me nothing. So David bought the threshingfloor and the oxen for fifty shekels of silver.

24:24  Král Aravnovi odvětil: „Nikoli, odkoupím to od tebe za kupní cenu. Hospodinu, svému Bohu, nemohu obětovat zápalné oběti darované.“ David tedy koupil to humno i ten skot za padesát šekelů stříbra.

24:24  „To ne,“ odpověděl král Aravnovi. „Koupím to od tebe za plnou cenu. Přece Hospodinu, svému Bohu, nepřinesu oběť, která je zadarmo.“ A tak David koupil ten mlat i ten skot za 50 šekelů stříbra.

24:24  Ale král řekl Aravnovi: Ne! Chci to od tebe koupit za kupní cenu. Nepřinesu Hospodinu, svému Bohu, zápalné oběti zadarmo. A David to humno a ten skot koupil za padesát šekelů stříbra.

24:24  Řekl pak král Aravnovi: Nikoli, ale raději koupím od tebe, a zaplatím, aniž budu obětovati Hospodinu Bohu svému oběti zápalné darem dané. A tak koupil David humno a voly za padesáte lotů stříbra.

24:24  Cui respondens rex, ait : Nequaquam ut vis, sed emam pretio a te, et non offeram Domino Deo meo holocausta gratuita. Emit ergo David aream, et boves, argenti siclis quinquaginta :

24:25  And David built there an altar to the Lord, and offered holocausts and peace offerings: and the Lord became merciful to the land, and the plague was stayed from Israel.

24:25  And David built there an altar unto the Lord, and offered burnt offerings and peace offerings. So the Lord was intreated for the land, and the plague was stayed from Israel.

24:25  I vybudoval tam David Hospodinu oltář a obětoval zápalné a pokojné oběti. Hospodin prosby za zemi přijal a pohroma byla od Izraele odvrácena.

24:25  Potom tam postavil oltář Hospodinu a přinesl zápalné i pokojné oběti. Hospodin vyslyšel modlitby za zemi, a tak se ta rána od Izraele odvrátila.

24:25  David tam postavil Hospodinu oltář a přinesl zápalné a pokojné oběti. Pak ⌈se Hospodin dal pohnout prosbami za zemi⌉ a rána byla od Izraele zadržena.

24:25  A vzdělav tu David oltář Hospodinu, obětoval oběti zápalné a pokojné. I byl milostiv Hospodin zemi, a přestala zhouba v Izraeli.

24:25  et ædificavit ibi David altare Domino, et obtulit holocausta et pacifica : et propitiatus est Dominus terræ, et cohibita est plaga ab Israël.