DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Maccabees

Chapter 1

1:1  To the brethren, the Jews that are throughout Egypt; the brethren, the Jews that are in Jerusalem, and in the land of Judea, send health and good peace.

1:1  Židovským bratřím v Egyptě posílají pozdrav s přáním dokonalého pokoje vaši bratři Židé v Jeruzalémě a v judské zemi.

1:1  Fratribus qui sunt per Ægyptum Judæis, salutem dicunt fratres qui sunt in Jerosolymis Judæi, et qui in regione Judææ, et pacem bonam.

1:2  May God be gracious to you, and remember his covenant that he made with Abraham, and Isaac, and Jacob, his faithful servants:

1:2  Kéž vám Bůh prokáže dobrodiní a pamatuje na svou smlouvu se svými věrnými služebníky Abrahamem, Izákem a Jákobem.

1:2  Benefaciat vobis Deus, et meminerit testamenti sui, quod locutus est ad Abraham, et Isaac, et Jacob servorum suorum fidelium :

1:3  And give you all a heart to worship him, and to do his will with a great heart, and a willing mind.

1:3  Kéž vám všem dá takové srdce, abyste ho ctili a plnili jeho vůli s oddaností a ochotou.

1:3  et det vobis cor omnibus ut colatis eum, et faciatis ejus voluntatem, corde magno et animo volenti.

1:4  May he open your heart in his law, and in his commandments, and send you peace.

1:4  Kéž vaše srdce otevře svému Zákonu a přikázáním a naplní vás pokojem.

1:4  Adaperiat cor vestrum in lege sua, et in præceptis suis, et faciat pacem.

1:5  May he hear your prayers, and be reconciled unto you, and never forsake you in the evil time.

1:5  Kéž vyslyší vaše prosby, usmíří se s vámi a neopustí vás ve zlých dobách.

1:5  Exaudiat orationes vestras, et reconcilietur vobis, nec vos deserat in tempore malo.

1:6  And now here we are praying for you.

1:6  Takto se tu za vás nyní modlíme.

1:6  Et nunc hic sumus orantes pro vobis.

1:7  When Demetrius reigned, in the year one hundred and sixty-nine, we Jews wrote to you in the trouble and violence that came upon us in those years, after Jason withdrew himself from the holy land, and from the kingdom.

1:7  Roku 169 za vlády krále Demetria, jsme vám my Židé psali uprostřed největšího soužení, které u nás v oněch letech nastalo. Jáson a jeho stoupenci zradili svatou zemi a království,

1:7  Regnante Demetrio, anno centesimo sexagesimo nono, nos Judæi scripsimus vobis in tribulatione et impetu qui supervenit nobis in istis annis, ex quo recessit Jason a sancta terra, et a regno.

1:8  They burnt the gate, and shed innocent blood: then we prayed to the Lord, and were heard, and we offered sacrifices, and fine flour, and lighted the lamps, and set forth the loaves.

1:8  podpálili chrámovou bránu a prolili nevinnou krev. My jsme se však modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni, a tak jsme znovu přinesli zápalné i moučné oběti, zapálili svícny a předložili chleby.

1:8  Portam succenderunt, et effuderunt sanguinem innocentem : et oravimus ad Dominum, et exauditi sumus, et obtulimus sacrificium et similaginem, et accendimus lucernas, et proposuimus panes.

1:9  And now celebrate ye the days of Scenopegia in the month of Casleu.

1:9  Nyní tedy slavte i vy Den stánků v měsíci kislevu. Psáno roku 188.

1:9  Et nunc frequentate dies scenopegiæ mensis Casleu.

1:10  In the year one hundred and eighty-eight, the people that is at Jerusalem, and in Judea, and the senate, and Judas, to Aristobolus, the preceptor of king Ptolemee, who is of the stock of the anointed priests, and to the Jews that are in Egypt, health and welfare.

1:10  Obyvatelé Jeruzaléma a Judska, rada starších a Juda posílají pozdrav s přáním pevného zdraví Aristobulovi, potomku pomazaných kněží a učiteli krále Ptolemaia, jakož i všem Židům v Egyptě.

1:10  Anno centesimo octogesimo octavo, populus qui est Jerosolymis et in Judæa, senatusque et Judas, Aristobolo magistro Ptolemæi regis, qui est de genere christorum sacerdotum, et his qui in Ægypto sunt Judæis, salutem et sanitatem.

1:11  Having been delivered by God out of great dangers, we give him great thanks, forasmuch as we have been in war with such a king.

1:11  Bůh nás zachránil z velikých nebezpečí, a proto mu velice děkujeme, že se postavil na naši stranu proti králi.

1:11  De magnis periculis a Deo liberati, magnifice gratias agimus ipsi, utpote qui adversus talem regem dimicavimus.

1:12  For he made numbers of men swarm out of Persia, that have fought against us, and the holy city.

1:12  On sám totiž zahnal ty, kdo napadli svaté město.

1:12  Ipse enim ebullire fecit de Perside eos qui pugnaverunt contra nos et sanctam civitatem.

1:13  For when the leader himself was in Persia, and with him a very great army, he fell in the temple of Nanea, being deceived by the counsel of the priests of Nanea.

1:13  Když vladař přitáhl do Persie, jeho vojsko vypadalo nepřemožitelně, ale byli rozdrceni v Nanájině chrámu, kde jim Nanájini kněží nachystali léčku.

1:13  Nam cum in Perside esset dux ipse, et cum ipso immensus exercitus, cecidit in templo Naneæ, consilio deceptus sacerdotum Naneæ.

1:14  For Antiochus, with his friends, came to the place as though he would marry her, and that he might receive great sums of money under the title of a dowry.

1:14  Antiochos tam se svou družinou přišel, protože si chtěl pod záminkou svatby s bohyní přivlastnit chrámové poklady jako její věno.

1:14  Etenim cum ea habitaturus venit ad locum Antiochus et amici ejus, et ut acciperet pecunias multas dotis nomine.

1:15  And when the priests of Nanea had set it forth, and he with a small company had entered into the compass of the temple, they shut the temple,

1:15  Když Nanájini kněží vyložili poklady, Antiochos jen s několika průvodci vstoupil dovnitř posvátného okrsku, a jakmile tam vešel, kněží chrám uzamkli.

1:15  Cumque proposuissent eas sacerdotes Naneæ, et ipse cum paucis ingressus esset intra ambitum fani, clauserunt templum,

1:16  When Antiochus was come in: and opening a secret entrance of the temple, they cast stones and slew the leader, and them that were with him, and hewed them in pieces; and cutting off their heads, they threw them forth.

1:16  Otevřeli skryté dveře ve stropě a začali na ně házet kameny, až vladaře rozdrtili. Pak je rozsekali na kusy, uťali jim hlavy a hodili je k těm, kdo zůstali venku.

1:16  cum intrasset Antiochus : apertoque occulto aditu templi, mittentes lapides percusserunt ducem et eos qui cum eo erant : et diviserunt membratim, et capitibus amputatis foras projecerunt.

1:17  Blessed be God in all things, who hath delivered up the wicked.

1:17  Za to vše ať je požehnán náš Bůh, který ty bezbožníky vydal na smrt!

1:17  Per omnia benedictus Deus, qui tradidit impios.

1:18  Therefore, whereas we purpose to keep the purification of the temple on the five and twentieth day of the month of Casleu, we thought it necessary to signify it to you: that you also may keep the day of Scenopegia, and the day of the fire, that was given when Nehemias offered sacrifice, after the temple and the altar was built.

1:18  Jelikož se pětadvacátého kislevu chystáme slavit očištění chrámu, považujeme za svou povinnost uvědomit vás o tom, abyste i vy mohli slavit Den stánků a Den ohně, který se ukázal, když Nehemiáš vystavěl chrám a oltář a přinesl na něm oběti.

1:18  Facturi igitur quinta et vigesima die mensis Casleu purificationem templi, necessarium duximus significare vobis : ut et vos quoque agatis diem scenopegiæ, et diem ignis, qui datus est quando Nehemias ædificato templo et altari obtulit sacrificia.

1:19  For when our fathers were led into Persia, the priests that then were worshippers of God, took privately the fire from the altar, and hid it in a valley where there was a deep pit without water, and there they kept it safe, so that the place was unknown to all men.

1:19  Když byli totiž naši otcové odváděni do Persie, tehdejší zbožní kněží vzali z oltáře trochu ohně, tajně ho ukryli uvnitř vyschlé studny a zajistili ho tam tak, aby o tom úkrytu nikdo nevěděl.

1:19  Nam cum in Persidem ducerentur patres nostri, sacerdotes qui tunc cultores Dei erant, acceptum ignem de altari occulte absconderunt in valle, ubi erat puteus altus et siccus, et in eo contutati sunt eum, ita ut omnibus ignotus esset locus.

1:20  But when many years had passed, and it pleased God that Nehemias should be sent by the king of Persia, he sent some of the posterity of those priests that had hid it, to seek for the fire: and as they told us, they found no fire, but thick water.

1:20  Po mnoha letech se Bohu zalíbilo, aby perský král vypravil Nehemiáše zpět. Ten poslal potomky těch kněží, kteří kdysi oheň ukryli, ať ho najdou. Když nám oznámili, že nenašli oheň, ale nějakou hustou tekutinu, přikázal jim, ať ji naberou a přinesou.

1:20  Cum autem præterissent anni multi, et placuit Deo ut mitteretur Nehemias a rege Persidis, nepotes sacerdotum illorum qui absconderant, misit ad requirendum ignem : et sicut narraverunt nobis, non invenerunt ignem, sed aquam crassam.

1:21  Then he bade them draw it up, and bring it to him: and the priest, Nehemias, commanded the sacrifices that were laid on, to be sprinkled with the same water, both the wood, and the things that were laid upon it.

1:21  Přinesli pak vše potřebné k oběti a Nehemiáš kněžím přikázal, ať tou tekutinou polijí dříví i obětní dary na něm ležící.

1:21  Et jussit eos haurire, et afferre sibi : et sacrificia quæ imposita erant, jussit sacerdos Nehemias aspergi ipsa aqua : et ligna, et quæ erant superposita.

1:22  And when this was done, and the time came that the sun shone out, which before was in a cloud, there was a great fire kindled, so that all wondered.

1:22  Stalo se tak, a když po chvíli vysvitlo slunce, které bylo dosud pod mrakem, vzplál tak velký oheň, že všichni užasli.

1:22  Utque hoc factum est, et tempus affuit quo sol refulsit, qui prius erat in nubilo, accensus est ignis magnus, ita ut omnes mirarentur.

1:23  And all the priests made prayer, while the sacrifice was consuming, Jonathan beginning, and the rest answering.

1:23  Zatímco oheň stravoval oběť, kněží se modlili a s kněžími i všichni ostatní. Jonatan předzpěvoval a ostatní s Nehemiášem odpovídali.

1:23  Orationem autem faciebant omnes sacerdotes, dum consummaretur sacrificium, Jonatha inchoante, ceteris autem respondentibus.

1:24  And the prayer of Nehemias was after this manner: O Lord God, Creator of all things, dreadful and strong, just and merciful, who alone art the good king,

1:24  Modlitba zněla takto: „Hospodine, Pane a Bože, Stvořiteli všeho, strašlivý a silný, spravedlivý a milosrdný, jediný šlechetný králi,

1:24  Et Nehemiæ erat oratio hunc habens modum : Domine Deus omnium creator, terribilis et fortis, justus et misericors, qui solus est bonus rex,

1:25  Who alone art gracious, who alone art just, and almighty, and eternal, who deliverest Israel from all evil, who didst choose the fathers, and didst sanctify them:

1:25  jediný dobrodinče, jediný spravedlivý, všemohoucí a věčný! Ty, který zachraňuješ Izrael ze všeho zlého, ty, který jsi vyvolil naše otce a posvětil je,

1:25  solus præstans, solus justus et omnipotens et æternus, qui liberas Israël de omni malo ; qui fecisti patres electos, et sanctificasti eos :

1:26  Receive the sacrifice for all thy people Israel, and preserve thy own portion, and sanctify it.

1:26  přijmi tuto oběť za všechen svůj izraelský lid! Ochraňuj a posvěcuj toto své dědictví!

1:26  accipe sacrificium pro universo populo tuo Israël, et custodi partem tuam, et sanctifica.

1:27  Gather together our scattered people, deliver them that are slaves to the Gentiles, and look upon them that are despised and abhorred: that the Gentiles may know that thou art our God

1:27  Shromáždi náš rozptýlený lid, osvoboď ty, kdo otročí mezi pohany, shlédni na opovržené a potupené, ať národy poznají, že ty jsi náš Bůh!

1:27  Congrega dispersionem nostram, libera eos qui serviunt gentibus, et contemptos et abominatos respice, ut sciant gentes quia tu es Deus noster.

1:28  Punish them that oppress us, and that treat us injuriously with pride.

1:28  Ztrestej ty, kdo nás utlačují a urážejí ve své zpupnosti!

1:28  Afflige opprimentes nos, et contumeliam facientes in superbia.

1:29  Establish thy people in thy holy place, as Moses hath spoken.

1:29  Zasaď svůj lid na svém svatém místě, jak řekl Mojžíš.“

1:29  Constitue populum tuum in loco sancto tuo, sicut dixit Moyses.

1:30  And the priests sung hymns till the sacrifice was consumed.

1:30  Kněží zpívali chvalozpěvy.

1:30  Sacerdotes autem psallebant hymnos usquequo consumptum esset sacrificium.

1:31  And when the sacrifice was consumed, Nehemias commanded the water that was left to be poured out upon the great stones.

1:31  Oheň pohltil obětní dary a Nehemiáš přikázal vylít zbylou tekutinu na veliké kameny.

1:31  Cum autem consumptum esset sacrificium, ex residua aqua Nehemias jussit lapides majores perfundi.

1:32  Which being done, there was kindled a flame from them: but it was consumed by the light that shined from the altar.

1:32  Když se tak stalo, vzplál plamen, ale světlo zářící z oltáře ho pohltilo.

1:32  Quod ut factum est, ex eis flamma accensa est : sed ex lumine quod refulsit ab altari, consumpta est.

1:33  And when this matter became public, it was told to the king of Persia, that in the place where the priests that were led away, had hid the fire, there appeared water, with which Nehemias and they that were with him had purified the sacrifices.

1:33  Ta věc se roznesla a též perskému králi oznámili, že na místě, kde přesídlení kněží ukryli oheň, se objevila tekutina, jejíž pomocí Nehemiášovi lidé zasvětili obětní dary.

1:33  Ut vero manifestata est res, renuntiatum est regi Persarum quod in loco in quo ignem absconderent hi qui translati fuerant sacerdotes, aqua apparuit, de qua Nehemias, et qui cum eo erant, purificaverunt sacrificia.

1:34  And the king considering, and diligently examining the matter, made a temple for it, that he might prove what had happened.

1:34  Když král tu věc ověřil, nechal místo ohradit a prohlásil je za posvátné.

1:34  Considerans autem rex, et rem diligenter examinans, fecit ei templum, ut probaret quod factum erat :

1:35  And when he had proved it, he gave the priests many goods, and divers presents, and he took and distributed them to them with his own hand.

1:35  Značné příjmy, které odtud král získával, pak rozděloval svým oblíbencům.

1:35  et cum probasset, sacerdotibus donavit multa bona, et alia atque alia munera : et accipiens manu sua, tribuebat eis.

1:36  And Nehemias called this place Nephthar, which is interpreted purification. But many call it Nephi.

1:36  Nehemiášovi lidé tu tekutinu nazvali neftar, což se překládá jako „očištění“. Většina lidí ji ale nazývá „nafta“.

1:36  Appellavit autem Nehemias hunc locum Nephthar, quod interpretatur Purificatio : vocatur autem apud plures Nephi.

Chapter 2

2:1  Now it is found in the descriptions of Jeremias, the prophet, that he commanded them that went into captivity, to take the fire, as it hath been signified, and how he gave charge to them that were carried away into captivity.

2:1  V záznamech jsou zmínky o tom, že to byl prorok Jeremiáš, kdo přikázal přesídlencům vzít trochu ohně, jak bylo řečeno,

2:1  Invenitur autem in descriptionibus Jeremiæ prophetæ, quod jussit eos ignem accipere qui transmigrabant, ut significatum est, et ut mandavit transmigratis.

2:2  And how he gave them the law, that they should not forget the commandments of the Lord, and that they should not err in their minds, seeing the idols of gold, and silver, and the ornaments of them.

2:2  a že tento prorok přesídlencům předal Zákon a nařídil jim, aby nezapomínali na Hospodinova přikázání a aby se nedali obloudit pohledem na zlaté a stříbrné sošky a na jejich nádheru.

2:2  Et dedit illis legem, ne obliviscerentur præcepta Domini, et non exerrarent mentibus, videntes simulacra aurea et argentea, et ornamenta eorum.

2:3  And with other such like speeches, he exhorted them that they would not remove the law from their heart.

2:3  A také dalšími podobnými slovy je povzbuzoval, aby se Zákon nevytratil z jejich srdcí.

2:3  Et alia hujusmodi dicens, hortabatur ne legem amoverent a corde suo.

2:4  It was also contained in the same writing, how the prophet, being warned by God, commanded that the tabernacle and the ark should accompany him, till he came forth to the mountain where Moses went up, and saw the inheritance of God.

2:4  V tom spisu také stálo, že prorok na Boží pokyn přikázal, aby ho doprovázely stánek a truhla, a odešel na horu, na kterou vystoupil Mojžíš a z které spatřil Boží dědictví.

2:4  Erat autem in ipsa scriptura, quomodo tabernaculum et arcam jussit propheta divino responso ad se facto comitari secum, usquequo exiit in montem in quo Moyses ascendit, et vidit Dei hæreditatem.

2:5  And when Jeremias came thither he found a hollow cave: and he carried in thither the tabernacle, and the ark, and the altar of incense, and so stopped the door.

2:5  Když tam Jeremiáš přišel, našel prostornou jeskyni. Přinesl tam stánek, truhlu i kadidlový oltář a zatarasil vchod.

2:5  Et veniens ibi Jeremias, invenit locum speluncæ : et tabernaculum, et arcam, et altare incensi intulit illuc, et ostium obstruxit.

2:6  Then some of them that followed him, came up to mark the place: but they could not find it.

2:6  Pak přišli někteří z jeho průvodců, aby označili cestu, ale nemohli ji najít.

2:6  Et accesserunt quidam simul, qui sequebantur, ut notarent sibi locum : et non potuerunt invenire.

2:7  And when Jeremias perceived it, he blamed them, saying: The place shall be unknown, till God gather together the congregation of the people, and receive them to mercy.

2:7  Když to Jeremiáš zjistil, vyčetl jim to a řekl: „To místo zůstane neznámé, dokud se Bůh nesmiluje a neshromáždí svůj lid.

2:7  Ut autem cognovit Jeremias, culpans illos dixit : Quod ignotus erit locus donec congreget Deus congregationem populi, et propitius fiat :

2:8  And then the Lord will shew these things, and the majesty of the Lord shall appear, and there shall be a cloud as it was also shewed to Moses, and he shewed it when Solomon prayed that the place might be sanctified to the great God.

2:8  Tehdy Hospodin ty věci znovu ukáže a zjeví se oblak Hospodinovy slávy, jako se ukazoval v době Mojžíšově nebo tehdy, když Šalomoun žádal, aby byl velkolepě posvěcen chrám.“

2:8  et tunc Dominus ostendet hæc, et apparebit majestas Domini, et nubes erit, sicut et Moysi manifestabatur, et sicut cum Salomon petiit ut locus sanctificaretur magno Deo, manifestabat hæc.

2:9  For he treated wisdom in a magnificent manner: and like a wise man, he offered the sacrifice of the dedication, and of the finishing of the temple.

2:9  Uvádělo se také, jak Šalomoun ve své moudrosti přinesl oběť při zasvěcení a dokončení chrámu.

2:9  Magnifice etenim sapientiam tractabat : et ut sapientiam habens, obtulit sacrificium dedicationis et consummationis templi.

2:10  And as Moses prayed to the Lord, and fire came down from heaven, and consumed the holocaust: so Solomon also prayed, and fire came down from heaven and consumed the holocaust.

2:10  Jako když se Mojžíš modlil k Hospodinu a z nebe sestoupil oheň a pohltil obětní dary, tak se modlil i Šalomoun a oheň sestoupil a strávil celopaly.

2:10  Sicut et Moyses orabat ad Dominum, et descendit ignis de cælo et consumpsit holocaustum, sic et Salomon oravit, et descendit ignis de cælo et consumpsit holocaustum.

2:11  And Moses said: Because the sin offering was not eaten, it was consumed.

2:11  Mojžíš kdysi řekl: „Oběť za hřích byla pohlcena plamenem proto, že se nesnědla.“

2:11  Et dixit Moyses : Eo quod non sit comestum quod erat pro peccato, consumptum est.

2:12  So Solomon also celebrated the dedication eight days.

2:12  Stejně tak slavil osmidenní svátek Šalomoun.

2:12  Similiter et Salomon octo diebus celebravit dedicationem.

2:13  And these same things were set down in the memoirs, and commentaries of Nehemias: and how he made a library, and gathered together out of the countries, the books both of the prophets, and of David, and the epistles of the kings, and concerning the holy gifts.

2:13  Totéž se vypráví i v Nehemiášových spisech a pamětech; také to, jak Nehemiáš zakládal knihovnu a shromáždil tam spisy králů a proroků, spisy Davidovy a královské listiny o darech pro svatyni.

2:13  Inferebantur autem in descriptionibus et commentariis Nehemiæ hæc eadem : et ut construens bibliothecam congregavit de regionibus libros et prophetarum et David, et epistolas regum, et de donariis.

2:14  And in like manner Judas also gathered together all such things as were lost by the war we had, and they are in our possession.

2:14  Stejně tak i Juda shromáždil všechny spisy poztrácené kvůli válce, jež nás potkala. Teď už je tedy máme u sebe;

2:14  Similiter autem et Judas ea quæ deciderant per bellum quod nobis acciderat, congregavit omnia, et sunt apud nos.

2:15  Wherefore, if you want these things, send some that may fetch them to you.

2:15  kdybyste je potřebovali, pošlete si pro ně.

2:15  Si ergo desideratis hæc, mittite qui perferant vobis.

2:16  As we are then about to celebrate the purification, we have written unto you: and you shall do well, if you keep the same days.

2:16  Píšeme vám proto, že se chystáme slavit očištění. Byli bychom rádi, kdybyste tyto dny slavili i vy.

2:16  Acturi itaque purificationem scripsimus vobis : bene ergo facietis, si egeritis hos dies.

2:17  And we hope that God, who hath delivered his people, and hath rendered to all the inheritance, and the kingdom, and the priesthood, and the sanctuary,

2:17  Bůh, který zachránil všechen svůj lid, navrátil také všem své dědictví, království, kněžství a posvěcení,

2:17  Deus autem, qui liberavit populum suum, et reddidit hæreditatem omnibus, et regnum, et sacerdotium, et sanctificationem,

2:18  As he promised in the law, will shortly have mercy upon us, and will gather us together from every land under heaven into the holy place.

2:18  jak přislíbil v Zákoně. Proto skládáme naději v Boha, že se nad námi brzy smiluje a shromáždí nás ze všech končin pod nebem ke své svatyni. Zachránil nás přece z velikých neštěstí a svůj chrám očistil.

2:18  sicut promisit in lege, speramus quod cito nostri miserebitur, et congregavit de sub cælo in locum sanctum.

2:19  For he hath delivered us out of great perils, and hath cleansed the place.

2:19  Toto je příběh o Judovi Makabejském a jeho bratrech, o očištění velikého chrámu a posvěcení oltáře

2:19  Eripuit enim nos de magnis periculis, et locum purgavit.

2:20  Now as concerning Judas Machabeus, and his brethren, and the purification of the great temple, and the dedication of the altar:

2:20  a také o bojích proti Antiochu Epifanovi a jeho synu Eupatorovi

2:20  De Juda vero Machabæo, et fratribus ejus, et de templi magni purificatione, et de aræ dedicatione,

2:21  As also the wars against Antiochus, the Illustrious, and his son, Eupator:

2:21  a o nebeských zjeveních hrdým a statečným bojovníkům za judaismus. I když jich byla jen hrstka, dokázali si podrobit celou zem a zahnat na útěk hordy barbarů.

2:21  sed et de præliis quæ pertinent ad Antiochum Nobilem et filium ejus Eupatorem,

2:22  And the manifestations that came from heaven to them, that behaved themselves manfully on the behalf of the Jews, so that, being but a few they made themselves masters of the whole country, and put to flight the barbarous multitude:

2:22  Dobyli zpět svůj světoznámý chrám, osvobodili město a znovu zavedli zákony, kterým hrozilo zrušení, neboť Hospodin k nim byl milostivý a velmi laskavý.

2:22  et de illuminationibus quæ de cælo factæ sunt ad eos qui pro Judæis fortiter fecerunt, ita ut universam regionem, cum pauci essent, vindicarent, et barbaram multitudinem fugarent,

2:23  And recovered again the most renowned temple in all the world, and delivered the city, and restored the laws that were abolished, the Lord with all clemency shewing mercy to them.

2:23  To vše už vylíčil v pěti knihách Jáson z Kyrény, a tak se to pokusíme shrnout do jednoho spisu.

2:23  et famosissimum in toto orbe templum recuperarent, et civitatem liberarent, et leges quæ abolitæ erant, restituerentur, Domino cum omni tranquillitate propitio facto illis.

2:24  And all such things as have been comprised in five books by Jason, of Cyrene, we have attempted to abridge in one book.

2:24  Vzhledem k záplavě údajů a k obtížnosti, kterou takové množství látky přináší čtenářům, kteří se chtějí ponořit do dějinných příběhů,

2:24  Itemque ab Jasone Cyrenæo quinque libris comprehensa tentavimus nos uno volumine breviare.

2:25  For considering the multitude of books, and the difficulty that they find that desire to undertake the narrations of histories, because of the multitude of the matter,

2:25  rozhodli jsme se dbát o to, abychom pobavili ty, kdo si rádi počtou, usnadnili práci těm, kdo si ty události chtějí zapamatovat, a všem čtenářům abychom přitom prospěli.

2:25  Considerantes enim multitudinem librorum, et difficultatem volentibus aggredi narrationes historiarum propter multitudinem rerum,

2:26  We have taken care for those indeed that are willing to read, that it might be a pleasure of mind: and for the studious, that they may more easily commit to memory: and that all that read might receive profit.

2:26  Pro nás, kdo jsme si předsevzali úkol onen spis zestručnit, to není jednoduchý úkol, nýbrž námaha vyžadující mnoho potu a probdělých nocí.

2:26  curavimus volentibus quidem legere, ut esset animi oblectatio : studiosis vero, ut facilius possint memoriæ commendare : omnibus autem legentibus utilitas conferatur.

2:27  And as to ourselves indeed, in undertaking this work of abridging, we have taken in hand no easy task; yea, rather a business full of watching and sweat.

2:27  Je to podobně nesnadné jako připravovat hostinu a snažit se vyhovět ostatním. Přesto tu dřinu rádi podstoupíme, neboť ji mnozí přijmou s povděkem.

2:27  Et nobis quidem ipsis, qui hoc opus breviandi causa suscepimus, non facilem laborem, immo vero negotium plenum vigiliarum et sudoris assumpsimus.

2:28  But as they that prepare a feast, and seek to satisfy the will of others: for the sake of many, we willingly undergo the labour.

2:28  Podrobné líčení každé jednotlivosti ponecháme dějepisci a sami se vynasnažíme probrat události jen ve stručných obrysech.

2:28  Sicut hi qui præparant convivium, et quærunt aliorum voluntati parere propter multorum gratiam, libenter laborem sustinemus.

2:29  Leaving to the authors the exact handling of every particular, and as for ourselves, according to the plan proposed, studying to be brief.

2:29  Vždyť jako stavitel nového domu má na starosti celou stavbu, zatímco ten, kdo se věnuje jeho výmalbě a výzdobě, hledá jen vhodné okrasné prostředky, tak podobně je tomu i v našem případě.

2:29  Veritatem quidem de singulis auctoribus concedentes, ipsi autem secundum datam formam brevitati studentes.

2:30  For as the master builder of a new house must have care of the whole building: but he that taketh care to paint it, must seek out fit things for the adorning of it: so must it be judged of us.

2:30  Proniknout do tématu, důkladně je probrat a zabývat se mnoha jednotlivostmi přísluší dějepisci.

2:30  Sicut enim novæ domus architecto de universa structura curandum est ; ei vero qui pingere curat, quæ apta sunt ad ornatum exquirenda sunt : ita æstimandum est et in nobis.

2:31  For to collect all that is to be known, to put the discourse in order, and curiously to discuss every particular point, is the duty of the author of a history:

2:31  Tomu, kdo chce téma jen převyprávět, ovšem musí být dovoleno mluvit stručně a nezabíhat do podrobností.

2:31  Etenim intellectum colligere, et ordinare sermonem, et curiosius partes singulas quasque disquirere, historiæ congruit auctori :

2:32  But to pursue brevity of speech, and to avoid nice declarations of things, is to be granted to him that maketh an abridgment.

2:32  Začněme tedy s vyprávěním a neprotahujme už předmluvu. Bylo by přece hloupé před započetím výkladu hýřit mnoha slovy a samotný výklad potom zkracovat.

2:32  brevitatem vero dictionis sectari, et executiones rerum vitare, brevianti concedendum est.

2:33  Here then we will begin the narration: let this be enough by way of a preface: for it is a foolish thing to make a long prologue, and to be short in the story itself.

2:33  Hinc ergo narrationem incipiemus : de præfatione tantum dixisse sufficiat. Stultum etenim est ante historiam effluere, in ipsa autem historia succingi.

Chapter 3

3:1  Therefore, when the holy city was inhabited with all peace, and the laws as yet were very well kept, because of the godliness of Onias, the high priest and the hatred his soul had of evil,

3:1  Svaté město žilo v klidu a míru a díky zbožnosti velekněze Oniáše a jeho nenávisti k nepravostem se zákony zachovávaly se vší pečlivostí.

3:1  Igitur cum sancta civitas habitaretur in omni pace, leges etiam adhuc optime custodirentur, propter Oniæ pontificis pietatem, et animos odio habentes mala,

3:2  It came to pass that even the kings themselves and the princes esteemed the place worthy of the highest honour, and glorified the temple with very great gifts:

3:2  Tehdy se stávalo, že i samotní králové prokazovali úctu svatyni a dodávali chrámu slávy vzácnými dary,

3:2  fiebat ut et ipsi reges et principes locum summo honore dignum ducerent, et templum maximis muneribus illustrarent :

3:3  So that Seleucus, king of Asia, allowed out of his revenues all the charges belonging to the ministry of the sacrifices.

3:3  takže i syrský král Seleukos z vlastních příjmů přispíval na veškeré náklady spojené s konáním obětí.

3:3  ita ut Seleucus Asiæ rex de redditibus suis præstaret omnes sumptus ad ministerium sacrificiorum pertinentes.

3:4  But one Simon, of the tribe of Benjamin, who was appointed overseer of the temple, strove in opposition to the high priest, to bring about some unjust thing in the city.

3:4  Jistý Šimon z pokolení Benjamín, ustanovený za správce chrámu, se tehdy dostal do sporu s veleknězem kvůli provozu městských tržišť.

3:4  Simon autem de tribu Benjamin, præpositus templi constitutus, contendebat, obsistente sibi principe sacerdotum, iniquum aliquid in civitate moliri.

3:5  And when he could not overcome Onias, he went to Apollonius, the son of Tharseas, who at that time was governor of Celesyria, and Phenicia:

3:5  Když nemohl Oniáše přemoci, odešel za Apolloniem, synem Tharseovým, který byl v té době místodržitelem v Koilé Sýrii a Fénicii.

3:5  Sed cum vincere Oniam non posset, venit ad Apollonium Tharsææ filium, qui eo tempore erat dux Cœlesyriæ et Phœnicis :

3:6  And told him, that the treasury in Jerusalem was full of immense sums of money, and the common store was infinite, which did not belong to the account of the sacrifices: and that it was possible to bring all into the king's hands.

3:6  Oznámil mu, že jeruzalémská pokladnice je plná nevýslovného bohatství; to množství peněz se prý nedá ani spočítat, a přitom vůbec neodpovídá nákladům na oběti; vše by to ale mohlo připadnout do královy moci.

3:6  et nuntiavit ei pecuniis innumerabilibus plenum esse ærarium Jerosolymis, et communes copias immensas esse, quæ non pertinent ad rationem sacrificiorum : esse autem possibile sub potestate regis cadere universa.

3:7  Now when Apollonius had given the king notice concerning the money that he was told of, he called for Heliodorus, who had the charge over his affairs, and sent him with commission to bring him the foresaid money.

3:7  Když se pak Apollonios setkal s králem, pověděl mu, co se dozvěděl o těch penězích. Král vybral svého kancléře Heliodora a poslal ho s rozkazy, aby zmíněné bohatství odnesl.

3:7  Cumque retulisset ad regem Apollonius de pecuniis quæ delatæ erant, illæ accitum Heliodorum, qui erat super negotia ejus, misit, cum mandatis ut prædictam pecuniam transportaret.

3:8  So Heliodorus forthwith began his journey, under a colour of visiting the cities of Celesyria and Phenicia, but indeed to fulfil the king's purpose.

3:8  Heliodor se hned vydal na cestu pod záminkou, že jede na obhlídku měst v Koilé Sýrii a ve Fénicii; ve skutečnosti však jel provést králův záměr.

3:8  Statimque Heliodorus iter est agressus, specie quidem quasi per Cœlesyriam et Phœnicen civitates esset peragraturus, re vera autem regis propositum perfecturus.

3:9  And when he was come to Jerusalem, and had been courteously received in the city by the high priest, he told him what information had been given concerning the money: and declared the cause for which he was come: and asked if these things were so indeed.

3:9  Když dorazil do Jeruzaléma, velekněz ho přátelsky přijal, stejně jako celé město. Heliodor vyložil, jaké udání dostal, a sdělil, proč přišel. Pak se vyptával, zdali je to doopravdy tak.

3:9  Sed cum venisset Jerosolymam, et benigne a summo sacerdote in civitate esset exceptus, narravit de dato indicio pecuniarum, et cujus rei gratia adesset, aperuit : interrogabat autem si vere hæc ita essent.

3:10  Then the high priest told him that these were sums deposited, and provisions for the subsistence of the widows and the fatherless:

3:10  Velekněz mu vysvětloval, že v pokladně jsou uložené prostředky pro vdovy a sirotky

3:10  Tunc summus sacerdos ostendit deposita esse hæc, et victualia viduarum et pupillorum :

3:11  And that some part of that which wicked Simon had given intelligence of belonged to Hircanus, son of Tobias, a man of great dignity; and that the whole was four hundred talents of silver, and two hundred of gold.

3:11  a něco že patří jednomu velmi vysoce postavenému muži, Hyrkánovi, synu Tobiášovu. Celkem že to dělá 400 talentů stříbra a 200 talentů zlata, v rozporu s tím, co klamně udal ten bezbožník Šimon.

3:11  quædam vero esse Hircani Tobiæ viri valde eminentis, in his quæ detulerat impius Simon : universa autem argenti talenta esse quadringenta, et auri ducenta :

3:12  But that to deceive them who had trusted to the place and temple which is honoured throughout the whole world, for the reverence and holiness of it, was a thing which could not by any means be done.

3:12  Je prý zcela vyloučeno, aby přišli ke škodě ti, kdo spoléhají na svatost tohoto místa a na vznešenost a nedotknutelnost chrámu ctěného po celém světě.

3:12  decipi vero eos qui credidissent loco et templo quod per universum mundum honoratur pro sui veneratione et sanctitate, omnino impossibile esse.

3:13  But he, by reason of the orders he had received from the king, said, that by all means the money must be carried to the king.

3:13  Heliodor však trval na tom, že podle rozkazů, které má od krále, musí být prostředky každopádně zabaveny do královské pokladny.

3:13  At ille pro his quæ habebat in mandatis a rege, dicebat omni genere regi ea esse deferenda.

3:14  So on the day he had appointed, Heliodorus entered in to order this matter. But there was no small terror throughout the whole city.

3:14  V den, který určil, pak vešel do chrámového okrsku, aby pořídil soupis pokladů. Po celém městě zavládlo nesmírné zděšení.

3:14  Constituta autem die, intrabat de his Heliodorus ordinaturus. Non modica vero per universam civitatem erat trepidatio.

3:15  And the priests prostrated themselves before the altar in their priests' vestments, and called upon him from heaven, who made the law concerning things given to be kept, that he would preserve them safe, for them that had deposited them.

3:15  Kněží se ve svých rouchách vrhli před oltář a volali k Nebesům, která stanovila, že se tyto vklady mají vkladatelům zachovat neporušené.

3:15  Sacerdotes autem ante altare cum stolis sacerdotalibus jactaverunt se, et invocabant de cælo eum qui de depositis legem posuit, ut his qui deposuerant ea salva custodiret.

3:16  Now whosoever saw the countenance of the high priest, was wounded in heart: for his face, and the changing of his colour, declared the inward sorrow of his mind.

3:16  Každého, kdo zahlédl veleknězovu tvář, zabolelo srdce, neboť jeho výraz i bledost prozrazovaly vnitřní muka.

3:16  Jam vero qui videbat summi sacerdotis vultum, mente vulnerabatur : facies enim et color immutatus declarabat internum animi dolorem :

3:17  For the man was so compassed with sadness and horror of the body, that it was manifest to them that beheld him, what sorrow he had in his heart.

3:17  Polila ho hrůza, a jak se chvěl po celém těle, odhaloval přihlížejícím utrpení svého srdce.

3:17  circumfusa enim erat mœstitia quædam viro, et horror corporis, per quem manifestus aspicientibus dolor cordis ejus efficiebatur.

3:18  Others also came flocking together out of their houses, praying and making public supplication, because the place was like to come into contempt.

3:18  Lidé v zástupech vybíhali z domů ke společné modlitbě, protože svatyni hrozila potupa.

3:18  Alii etiam gregatim de domibus confluebant, publica supplicatione obsecrantes, pro eo quod in contemptum locus esset venturus.

3:19  And the women, girded with haircloth about their breasts, came together in the streets. And the virgins also that were shut up, came forth, some to Onias, and some to the walls, and others looked out of the windows.

3:19  Ženy vyšly do ulic opásané na prsou pytlovinou a panny, které byly zavřené doma, přibíhaly ke dveřím nebo ke stěnám domů a jiné se vykláněly z oken.

3:19  Accinctæque mulieres ciliciis pectus, per plateas confluebant : sed et virgines quæ conclusæ erant, procurrebant ad Oniam, aliæ autem ad muros, quædam vero per fenestras aspiciebant :

3:20  And all holding up their hands towards heaven made supplication.

3:20  Všechny vzpínaly ruce k Nebesům a modlily se.

3:20  universæ autem protendentes manus in cælum, deprecabantur :

3:21  For the expectation of the mixed multitude, and of the high priest, who was in an agony, would have moved any one to pity.

3:21  Byl to žalostný pohled na celý ten zmatený dav lidí na kolenou a na zděšení velekněze zachváceného úzkostí.

3:21  erat enim misera commistæ multitudinis, et magni sacerdotis in agone constituti exspectatio.

3:22  And these indeed called upon almighty God, to preserve the things that had been committed to them safe and sure for those that had committed them.

3:22  Židé vzývali všemohoucího Hospodina, aby těm, kdo svěřili své prostředky chrámu, zachoval vše neporušené a netknuté.

3:22  Et hi quidem invocabant omnipotentem Deum, ut credita sibi his qui crediderant, cum omni integritate conservarentur.

3:23  But Heliodorus executed that which he had resolved on, himself being present in the same place with his guard about the treasury.

3:23  Heliodor zatím plnil, co se rozhodlo.

3:23  Heliodorus autem, quod decreverat, perficiebat eodem loco ipse cum satellitibus circa ærarium præsens.

3:24  But the spirit of the Almighty God gave a great evidence of his presence, so that all that had presumed to obey him, falling down by the power of God, were struck with fainting and dread.

3:24  Když už byl se svými ozbrojenci v pokladnici, Vládce duchů a veškeré moci způsobil tak veliké zjevení, že všichni, kdo se tam s Heliodorem opovážili vstoupit, byli ohromeni Boží mocí a omdlévali hrůzou.

3:24  Sed spiritus omnipotentis Dei magnam fecit suæ ostensionis evidentiam, ita ut omnes qui ausi fuerant parere ei, ruentes Dei virtute, in dissolutionem et formidinem converterentur.

3:25  For there appeared to them a horse, with a terrible rider upon him, adorned with a very rich covering: and he ran fiercely and struck Heliodorus with his fore feet, and he that sat upon him seemed to have armour of gold.

3:25  Ukázal se jim totiž kůň s překrásným postrojem a strašlivým jezdcem v sedle. Prudce se vrhl na Heliodora a dorážel na něj předními kopyty. Jeho jezdec vypadal jako ve zlaté zbroji.

3:25  Apparuit enim illis quidam equus terribilem habens sessorem, optimis operimentis adornatus : isque cum impetu Heliodoro priores calces elisit : qui autem ei sedebat, videbatur arma habere aurea.

3:26  Moreover there appeared two other young men, beautiful and strong, bright and glorious, and in comely apparel: who stood by him, on either side, and scourged him without ceasing with many stripes.

3:26  Zjevili se mu pak také dva mladíci, mimořádně silní, nesmírně krásní a ve skvostných šatech. Postavili se k němu z obou stran a bez ustání ho bičovali, takže mu vysázeli množství ran.

3:26  Alii etiam apparuerunt duo juvenes virtute decori, optimi gloria, speciosique amictu : qui circumsteterunt eum, et ex utraque parte flagellabant, sine intermissione multis plagis verberantes.

3:27  And Heliodorus suddenly fell to the ground, and they took him up, covered with great darkness, and having put him into a litter, they carried him out.

3:27  Heliodor se náhle skácel k zemi a obestřela ho hluboká tma. Vzali ho tedy a položili na nosítka.

3:27  Subito autem Heliodorus concidit in terram, eumque multa caligine circumfusum rapuerunt, atque in sella gestatoria positum ejecerunt.

3:28  So he that came with many servants, and all his guard, into the aforesaid treasury, was carried out, no one being able to help him, the manifest power of God being known.

3:28  Téhož člověka, který před chvílí do chrámové pokladnice vstoupil s velkým doprovodem a se všemi ozbrojenci, odnášeli nyní bezmocného. Tak poznali jasně Boží moc.

3:28  Et is, qui cum multis cursoribus et satellitibus prædictum ingressus est ærarium, portabatur nullo sibi auxilium ferente, manifesta Dei cognita virtute :

3:29  And he indeed, by the power of God, lay speechless, and without all hope of recovery.

3:29  Heliodor zůstal bezhlesně ležet beze vší naděje na záchranu,

3:29  et ille quidem per divinam virtutem jacebat mutus, atque omni spe et salute privatus.

3:30  But they praised the Lord, because he had glorified his place: and the temple, that a little before was full of fear and trouble, when the Almighty Lord appeared, was filled with joy and gladness.

3:30  zatímco Židé chválili Hospodina, který oslavil svou svatyni. Chrám, který byl chvilku předtím plný strachu a neklidu, se po zjevení všemohoucího Hospodina naplnil radostí a veselím.

3:30  Hi autem Dominum benedicebant, quia magnificabat locum suum : et templum, quod paulo ante timore ac tumultu erat plenum, apparente omnipotente Domino, gaudio et lætitia impletum est.

3:31  Then some of the friends of Heliodorus forthwith begged of Onias, that he would call upon the Most High to grant him his life, who was ready to give up the ghost.

3:31  Někteří z Heliodorových druhů hned žádali Oniáše, ať vzývá Nejvyššího, aby mu daroval život, když už má smrt na jazyku.

3:31  Tunc vero ex amicis Heliodori quidam rogabant confestim Oniam, ut invocaret Altissimum ut vitam donaret ei qui in supremo spiritu erat constitutus.

3:32  So the high priest, considering that the king might perhaps suspect that some mischief had been done to Heliodorus by the Jews, offered a sacrifice of health for the recovery of the man.

3:32  Velekněz dostal strach, aby snad král nepodezíral Židy, že se na Heliodorovi dopustili nějakého zločinu, a tak přinesl oběť za jeho záchranu.

3:32  Considerans autem summus sacerdos ne forte rex suspicaretur malitiam aliquam ex Judæis circa Heliodorum consummatum, obtulit pro salute viri hostiam salutarem.

3:33  And when the high priest was praying, the same young men in the same clothing stood by Heliodorus, and said to him: Give thanks to Onias the priest: because for his sake the Lord hath granted thee life.

3:33  Když velekněz konal smírnou oběť, zjevili se Heliodorovi znovu titíž mladíci odění do stejných šatů. Přistoupili k němu a řekli: „Buď velice vděčný veleknězi Oniášovi, neboť díky němu ti Hospodin daroval život.

3:33  Cumque summus sacerdos exoraret, iidem juvenes eisdem vestibus amicti astantes Heliodoro, dixerunt : Oniæ sacerdoti gratias age : nam propter eum Dominus tibi vitam donavit.

3:34  And thou having been scourged by God, declare unto all men the great works and the power of God. And having spoken thus, they appeared no more.

3:34  Dostal jsi z Nebes za vyučenou, proto všem rozhlašuj velkolepou Boží moc!“ Po těch slovech zmizeli.

3:34  Tu autem a Deo flagellatus, nuntia omnibus magnalia Dei, et potestatem. Et his dictis, non comparuerunt.

3:35  So Heliodorus, after he had offered a sacrifice to God, and made great vows to him, that had granted him life, and given thanks to Onias, taking his troops with him, returned to the king.

3:35  Heliodor tenkrát přinesl oběť Hospodinu a složil veliké sliby Tomu, který ho zachoval naživu. Rozloučil se s Oniášem a odebral se zpět ke králi.

3:35  Heliodorus autem, hostia Deo oblata, et votis magnis promissis ei qui vivere illi concessit, et Oniæ gratias agens, recepto exercitu, repedabat ad regem.

3:36  And he testified to all men the works of the great God, which he had seen with his own eyes.

3:36  Všem pak vydával svědectví o činech velikého Boha, které viděl na vlastní oči.

3:36  Testabatur autem omnibus ea quæ sub oculis suis viderat opera magni Dei.

3:37  And when the king asked Heliodorus, who might be a fit man to be sent yet once more to Jerusalem, he said:

3:37  Když se ho potom král zeptal, kdo by se hodil k tomu, aby znovu vyřídil jeruzalémské záležitosti, odpověděl mu:

3:37  Cum autem rex interrogasset Heliodorum, quis esset aptus adhuc semel Jerosolymam mitti, ait :

3:38  If thou hast any enemy, or traitor to thy king dom, send him thither, and thou shalt receive him again scourged, if so be he escape: for there is undoubtedly in that place a certain power of God.

3:38  „Máš-li nějakého nepřítele nebo vlastizrádce, pošli ho tam! Pokud se vůbec zachrání, vrátí se ti vytrestaný, protože kolem toho místa je skutečně jakási Boží moc.

3:38  Si quem habes hostem, aut regni tui insidiatorem, mitte illuc, et flagellatum eum recipies, si tamen evaserit : eo quod in loco sit vere Dei quædam virtus.

3:39  For he that hath his dwelling in the heavens, is the visitor and protector of that place, and he striketh and destroyeth them that come to do evil to it.

3:39  Ten, který má příbytek na nebi, je totiž strážcem a ochráncem toho místa a bije a hubí ty, kdo přicházejí se zlými úmysly.“ Tak to tedy proběhlo s Heliodorem a zachováním pokladu.

3:39  Nam ipse, qui habet in cælis habitationem, visitator et adjutor est loci illius, et venientes ad malefaciendum percutit ac perdit.

3:40  And the things concerning Heliodorus, and the keeping of the treasury, fell out in this manner.

3:40  Igitur de Heliodoro et ærarii custodia ita res se habet.

Chapter 4

4:1  But Simon, of whom we spoke before, who was the betrayer of the money, and of his country, spoke ill of Onias, as though he had incited Heliodorus to do these things, and had been the promoter of evils:

4:1  Zmíněný Šimon, udavač pokladu a vlasti, začal pomlouvat Oniáše. Prý to byl on, kdo podněcoval Heliodora a způsobil všechna ta neštěstí.

4:1  Simon autem prædictus, pecuniarum et patriæ delator, male loquebatur de Onia, tamquam ipse Heliodorum instigasset ad hæc, et ipse fuisset incentor malorum :

4:2  And he presumed to call him a traitor to the kingdom, who provided for the city, and defended his nation, and was zealous for the law of God.

4:2  Opovážil se onoho dobrodince města, ochránce krajanů a horlivého zastánce zákonů nazvat velezrádcem!

4:2  provisoremque civitatis, ac defensorem gentis suæ, et æmulatorem legis Dei, audebat insidiatorem regni dicere.

4:3  But when the enmities proceeded so far, that murders also were committed by some of Simon's friends:

4:3  Jeho nepřátelství zašlo tak daleko, že kterýsi z Šimonových důvěrníků páchal i vraždy.

4:3  Sed cum inimicitiæ in tantum procederent ut etiam per quosdam Simonis necessarios homicidia fierent,

4:4  Onias, considering the danger of this contention, and that Apollonius, who was the governor of Celesyia, and Phenicia, was outrageous, which increased the malice of Simon, went to the king,

4:4  Když Oniáš viděl, jak je to soupeření nebezpečné a jak Apollonios, syn Menestheův, místodržitel Koilé Sýrie a Fénicie, Šimonovu proradnost ještě prohlubuje,

4:4  considerans Onias periculum contentionis, et Apollonium insanire, utpote ducem Cœlesyriæ et Phœnicis, ad augendam malitiam Simonis ad regem se contulit,

4:5  Not to be an accuser of his countrymen, but with view to the common good of all the people.

4:5  odebral se ke králi. Nikoli však jako žalobce svých spoluobčanů, nýbrž se zájmem o veřejný i soukromý prospěch všeho lidu.

4:5  non ut civium accusator, sed communem utilitatem apud semetipsum universæ multitudinis considerans.

4:6  For he saw that, except the king took care, it was impossible that matters should be settled in peace, or that Simon would cease from his folly.

4:6  Viděl totiž, že Šimon s tím šílenstvím nepřestane a že bez králova zásahu už nebude možné obnovit v obci klid.

4:6  Videbat enim sine regali providentia impossibile esse pacem rebus dari, nec Simonem posse cessare a stultitia sua.

4:7  But after the death of Seleucus, when Antiochus, who was called the Illustrious, had taken possession of the kingdom, Jason, the brother of Onias, ambitiously sought the high priesthood:

4:7  Po smrti Seleuka převzal království Antiochos zvaný Epifanes. Velekněžský úřad tehdy díky úplatkům získal Oniášův bratr Jáson,

4:7  Sed post Seleuci vitæ excessum, cum suscepisset regnum Antiochus, qui Nobilis appellabatur, ambiebat Jason frater Oniæ summum sacerdotium :

4:8  And went to the king, promising him three hundred and sixty talents of silver, and out of other revenues fourscore talents.

4:8  který králi při jedné návštěvě nasliboval 360 talentů stříbra a navíc 80 talentů z jakýchsi jiných příjmů.

4:8  adito rege, promittens ei argenti talenta trecenta sexaginta, et ex redditibus aliis talenta octoginta,

4:9  Besides this he promised also a hundred and fifty more, if he might have license to set him up a place for exercise, and a place for youth, and to entitle them that were at Jerusalem, Antiochians.

4:9  Krom toho se zavázal, že zaplatí ještě dalších 150 talentů, pokud od krále dostane pravomoc zřídit gymnasion a efébii a založit v Jeruzalémě spolek antiochovců.

4:9  super hæc promittebat et alia centum quinquaginta, si potestati ejus concederetur, gymnasium et ephebiam sibi constituere, et eos qui in Jerosolymis erant, Antiochenos scribere.

4:10  Which when the king had granted, and he had gotten the rule into his hands, forthwith he began to bring over his countrymen to the fashion of the heathens.

4:10  Král to schválil, a jakmile se Jáson ujal úřadu, hned začal u svých krajanů zavádět řecký způsob života.

4:10  Quod cum rex annuisset, et obtinuisset principatum, statim ad gentilem ritum contribules suos transferre cœpit,

4:11  And abolishing those things, which had been decreed of special favour by the kings in behalf of the Jews, by the means of John, the father of that Eupolemus, who went ambassador to Rome to make amity and alliance, he disannulled the lawful ordinances of the citizens, and brought in fashions that were perverse.

4:11  Rušil laskavé královské výsady, které pro Židy získal Jan, otec onoho Eupolema, který kdysi šel vyjednat přátelství a spojenectví s Římany. Rušil také řádná občanská práva a zaváděl nové nemravné obyčeje.

4:11  et amotis his quæ humanitatis causa Judæis a regibus fuerant constituta per Joannem patrem Eupolemi, qui apud Romanos de amicitia et societate functus est legatione legitima, civium jura destituens, prava instituta sanciebat.

4:12  For he had the boldness to set up, under the very castle, a place of exercise, and to put all the choicest youths in brothel houses.

4:12  S potěšením postavil gymnasion přímo pod jeruzalémským hradem a nejlepší mladé muže přiměl nosit řecké klobouky.

4:12  Etenim ausus est sub ipsa arce gymnasium constituere, et optimos quosque epheborum in lupanaribus ponere.

4:13  Now this was not the beginning, but an increase, and progress of heathenish and foreign manners, through the abominable and unheard of wickedness of Jason, that impious wretch, and no priest.

4:13  Zvrhlost onoho Jásona neznala mezí (bezbožník to byl, žádný velekněz!). Helenizace a rozmach cizích způsobů dosáhly takového vrcholu,

4:13  Erat autem hoc non initium, sed incrementum quoddam, et profectus gentilis et alienigenæ conversationis, propter impii et non sacerdotis Jasonis nefarium, et inauditum scelus :

4:14  Insomuch that the priests were not now occupied about the offices of the altar, but despising the temple and neglecting the sacrifices, hastened to be partakers of the games, and of the unlawful allowance thereof, and of the exercise of the discus.

4:14  že kněží se už přestali zajímat o službu u oltáře. Chrámem pohrdali, oběti zanedbávali a jen zaznělo znamení gongu, spěchali účastnit se nemravné podívané na zápasišti.

4:14  ita ut sacerdotes jam non circa altaris officia dediti essent, sed contempto templo et sacrificiis neglectis, festinarent participes fieri palæstræ et præbitionis ejus injustæ, et in exercitiis disci.

4:15  And setting nought by the honours of their fathers, they esteemed the Grecian glories for the best:

4:15  Hodnoty svých předků považovali za bezcenné a nejvíc jim záleželo na řeckých poctách.

4:15  Et patrios quidem honores nihil habentes, græcas glorias optimas arbitrabantur :

4:16  For the sake of which they incurred a dangerous contention, and followed earnestly their ordinances, and in all things they coveted to be like them, who were their enemies and murderers.

4:16  Kvůli tomu také padli do těžkých nesnází, protože ti, jejichž způsoby tolik obdivovali a jimž se chtěli ve všem podobat, se stali jejich nepřáteli a katy.

4:16  quarum gratia periculosa eos contentio habebat, et eorum instituta æmulabantur, ac per omnia his consimiles esse cupiebant, quos hostes et peremptores habuerant.

4:17  For acting wickedly against the laws of God doth not pass unpunished: but this the time following will declare.

4:17  Bezbožně odmítat božské zákony se totiž nevyplácí, jak se ještě ukáže.

4:17  In leges enim divinas impie agere impune non cedit : sed hoc tempus sequens declarabit.

4:18  Now when the game that was used every fifth year was kept at Tyre, the king being present,

4:18  V Týru se pak jako každé čtyři roky konaly hry, jimž byl přítomen také král,

4:18  Cum autem quinquennalis agon Tyri celebraretur, et rex præsens esset,

4:19  The wicked Jason sent from Jerusalem sinful men, to carry three hundred didrachmas of silver for the sacrifice of Hercules; but the bearers thereof desired it might not be bestowed on the sacrifices, because it was not necessary, but might be deputed for other charges.

4:19  a ten mizera Jáson tam jako vyslance Jeruzaléma poslal antiochovce, aby tam donesli 300 stříbrných drachem na oběť Heraklovi. Sami doručitelé ale chápali, že se to nehodí, a tak požádali, aby prostředky nebyly užity na oběť, ale na úhradu jiných nákladů.

4:19  misit Jason facinorosus ab Jerosolymis viros peccatores, portantes argenti didrachmas trecentas in sacrificum Herculis : quas postulaverunt hi qui asportaverant ne in sacrificiis erogarentur, quia non oporteret, sed in alios sumptus eas deputari.

4:20  So the money was appointed by him that sent it to the sacrifice of Hercules: but because of them that carried it was employed for the making of galleys.

4:20  Odesilatel je tedy chtěl věnovat na Heraklovu oběť, díky doručitelům však připadly na vybavení trojveslic.

4:20  Sed hæ oblatæ sunt quidem ab eo qui miserat in sacrificium Herculis : propter præsentes autem datæ sunt in fabricam navium triremium.

4:21  Now when Apollonius, the son of Mnestheus was sent into Egypt to treat with the nobles of king Philometor, and Antiochus understood that he was wholly excluded from the affairs of the kingdom, consulting his own interest, he departed thence and came to Joppe, and from thence to Jerusalem.

4:21  Když pak byl v Egyptě korunován za krále Filometor, Antiochos tam poslal Apollonia, syna Menestheova, a od něj se dozvěděl, že tento král bude nepřítelem jeho vlády. Snažil se tedy postarat o vlastní bezpečnost a vydal se do Joppy, odkud zamířil do Jeruzaléma.

4:21  Misso autem in Ægyptum Apollonio Mnesthei filio propter primates Ptolemæi Philometoris regis, cum cognovisset Antiochus alienum se a negotiis regni effectum, propriis utilitatibus consulens, profectus inde venit Joppen, et inde Jerosolymam.

4:22  Where he was received in a magnificent manner by Jason, and the city, and came in with torch lights, and with praises, and from thence he returned with his army into Phenicia.

4:22  Jáson i celé město ho velkolepě přijali s ovacemi a průvodem pochodní. On pak se svým vojskem pokračoval do Fénicie.

4:22  Et magnifice ab Jasone et civitate susceptus, cum facularum luminibus et laudibus ingressus est : et inde in Phœnicen exercitum convertit.

4:23  Three years afterwards Jason sent Menelaus, brother of the aforesaid Simon, to carry money to the king, and to bring answers from him concerning certain necessary affairs.

4:23  Po třech letech poslal Jáson Menelaa, bratra zmíněného Šimona, aby králi donesl peníze a vyřídil s ním některé důležité věci.

4:23  Et post triennii tempus, misit Jason Menelaum supradicti Simonis fratrem portantem pecunias regi, et de negotiis necessariis responsa perlaturum.

4:24  But he being recommended to the king, when he had magnified the appearance of his power, got the high priesthood for himself, by offering more than Jason by three hundred talents of silver.

4:24  Když Menelaa králi představili, začal mu lichotit a tvářil se jako vlivný člověk, a tak pro sebe získal velekněžský úřad, protože nabídl o 300 talentů stříbra více než Jáson.

4:24  At ille commendatus regi, cum magnificasset faciem potestatis ejus, in semetipsum retorsit summum sacerdotium, superponens Jasoni talenta argenti trecenta.

4:25  So having received the king's mandate, he returned, bringing nothing worthy of the high priesthood: but having the mind of a cruel tyrant, and the rage of a savage beast.

4:25  Vrátil se tedy s pověřovacími listinami od krále, ale velekněžství si ničím nezasloužil. Naopak měl v sobě zlobu krutého tyrana a zuřivost divoké šelmy.

4:25  Acceptisque a rege mandatis, venit, nihil quidem habens dignum sacerdotio : animos vero crudelis tyranni, et feræ beluæ iram gerens.

4:26  Then Jason, who had undermined his own brother, being himself undermined, was driven out a fugitive into the country of the Ammonites.

4:26  A tak Jáson, který předtím získal úřad svého bratra úplatkem, byl sám úplatkem sesazen a skončil jako uprchlík v zemi Amonců.

4:26  Et Jason quidem, qui proprium fratrem captivaverat, ipse deceptus profugus in Ammanitem expulsus est regionem.

4:27  So Menelaus got the principality: but as for the money he had promised to the king, he took no care, when Sostratus, the governor of the castle, called for it.

4:27  Menelaos zastával úřad, ale peníze slíbené králi řádně neplatil,

4:27  Menelaus autem principatum quidem obtinuit : de pecuniis vero regi promissis, nihil agebat, cum exactionem faceret Sostratus, qui arci erat præpositus,

4:28  For to him appertained the gathering of the taxes: wherefore they were both called before the king.

4:28  i když to požadoval velitel hradu Sostratos, který měl vybírání poplatků za úkol. Král si proto nechal oba předvolat.

4:28  nam ad hunc exactio vectigalium pertinebant : quam ob causam utrique ad regem sunt evocati.

4:29  And Menelaus was removed from the priesthood, Lysimachus, his brother, succeeding: and Sostratus alas made governor of the Cyprians.

4:29  Menelaos se mezitím nechal ve velekněžském úřadě zastupovat svým bratrem Lysimachem a Sostratos velitelem kyperských žoldnéřů Kratetem.

4:29  Et Menelaus amotus est a sacerdotio, succedente Lysimacho fratre suo : Sostratus autem prælatus est Cypriis.

4:30  When these things were in doing, it fell out that they of Tharsus, and Mallos, raised a sedition, because they were given for a gift to Antiochus, the king's concubine.

4:30  V té době došlo ke vzpouře obyvatel Tarsu a Mallu, protože jejich města byla věnována darem králově konkubíně Antiochidě.

4:30  Et cum hæc agerentur, contigit Tharsenses et Mallotas seditionem movere, eo quod Antiochidi regis concubinæ dono essent dati.

4:31  The king, therefore, went in all haste to appease them, leaving Andronicus, one of his nobles, for his deputy.

4:31  Král proto spěchal ty záležitosti urovnat a nechal se zastupovat Andronikem, jedním ze svých hodnostářů.

4:31  Festinanter itaque rex venit sedare illos, relicto suffecto uno ex comitibus suis Andronico.

4:32  Then Menelaus supposing that he had found a convenient time, having stolen certain vessels of gold out of the temple, gave them to Andronicus, and others he had sold at Tyre, and in the neighbouring cities:

4:32  Menelaos tehdy usoudil, že nastala vhodná příležitost, ukradl část zlatého chrámového nádobí a daroval je Andronikovi. Jiné kusy se mu podařilo rozprodat v Týru a okolních městech.

4:32  Ratus autem Menelaus accepisse se tempus opportunum, aurea quædam vasa e templo furatus donavit Andronico, et alia vendiderat Tyri, et per vicinas civitates.

4:33  Which when Onias understood most certainly, he reproved him, keeping himself in a safe place at Antioch, beside Daphne.

4:33  Když se o tom dozvěděl Oniáš, veřejně to odsoudil ze svého bezpečného ústraní v Dafně u Antiochie.

4:33  Quod cum certissime cognovisset Onias, arguebat eum, ipse in loco tuto se continens Antiochiæ secus Daphnem.

4:34  Whereupon Menelaus coming to Andronicus, desired him to kill Onias. And he went to Onias, and gave him his right hand with an oath, and (though he were suspected by him) persuaded him to come forth out of the sanctuary, and immediately slew him, without any regard to justice.

4:34  Menelaos proto Andronika tajně přesvědčoval, že Oniáše musí zneškodnit. Ten se tedy vydal za Oniášem, lstí získal jeho důvěru, zavázal se přísahami a stvrdil je stiskem pravice. A ačkoli ho úplně nezbavil podezření, přesto se mu podařilo vylákat ho z jeho bezpečného útočiště. Pak ho hned bez ostychu před spravedlností zabil.

4:34  Unde Menelaus accedens ad Andronicum, rogabat ut Oniam interficeret. Qui cum venisset ad Oniam, et datis dextris cum jurejurando (quamvis esset ei suspectus) suasisset de asylo procedere, statim eum peremit, non veritus justitiam.

4:35  For which cause not only the Jews, but also the other nations, conceived indignation, and were much grieved for the unjust murder of so great a man.

4:35  Nehorázná vražda takového muže pobouřila a popudila už nejen Židy, ale i mnoho pohanů.

4:35  Ob quam causam non solum Judæi, sed aliæ quoque nationes indignabantur, et moleste ferebant de nece tanti viri injusta.

4:36  And when the king was come back from the places of Cilicia, the Jews that were at Antioch, and also the Greeks, went to him: complaining of the unjust murder of Onias.

4:36  Když se král vrátil z kilikijských krajů, Židé z hlavního města si přišli stěžovat a jejich rozhořčení nad Oniášovou bezdůvodnou vraždou sdíleli i Řekové.

4:36  Sed regressum regem de Ciliciæ locis adierunt Judæi apud Antiochiam, simul et Græci, conquerentes de iniqua nece Oniæ.

4:37  Antiochus, therefore, was grieved in his mind for Onias, and being moved to pity, shed tears, remembering the sobriety and modesty of the deceased.

4:37  Antiochos byl hluboce zarmoucen a pohnut lítostí a při vzpomínce na skromnost a příkladný život zesnulého se rozplakal.

4:37  Contristatus itaque animo Antiochus propter Oniam, et flexus ad misericordiam, lacrimas fudit, recordatus defuncti sobrietatem et modestiam :

4:38  And being inflamed to anger, he commanded Andronicus to be stripped of his purple, and to be led about through all the city: and that in the same place wherein he had committed the impiety against Onias, the sacrilegious wretch should be put to death, the Lord repaying him his deserved punishment.

4:38  V zápalu hněvu pak Andronikovi ihned odňal purpurový plášť, strhl mu šaty, nechal ho provést celým městem až na místo, kde spáchal ten zločin na Oniášovi, a tam toho vraha sprovodil ze světa. Tak ho Hospodin potrestal, jak si zasloužil.

4:38  accensisque animis Andronicum purpura exutum, per totam civitatem jubet circumduci : et in eodem loco in quo in Oniam impietatem commiserat, sacrilegum vita privari, Domino illi condignam retribuente pœnam.

4:39  Now when many sacrileges had been committed by Lysimachus in the temple, by the counsel of Menelaus, and the rumour of it was spread abroad, the multitude gathered themselves together against Lysimachus, a great quantity of gold being already carried away.

4:39  Lysimachos ve městě páchal s Menelaovým vědomím množství svatokrádeží, a když se to proslechlo i na veřejnosti, srotil se proti němu lid (neboť už byla rozkradena spousta zlatých nádob).

4:39  Multis autem sacrilegiis in templo a Lysimacho commissis Menelai consilio, et divulgata fama, congregata est multitudo adversum Lysimachum multo jam auro exportato.

4:40  Wherefore the multitude making an insurrection, and their minds being filled with anger, Lysimachus armed about three thousand men, and began to use violence, one Tyrannus being captain, a man far gone both in age and in madness.

4:40  Zástupy se bouřily a byly čím dál rozhněvanější. Lysimachos proto vyzbrojil na 3000 mužů a rozpoutal násilnosti, v jejichž čele stanul jistý Auranos, muž pokročilý jak věkem, tak bezhlavostí.

4:40  Turbis autem insurgentibus, et animis ira repletis, Lysimachus armatis fere tribus millibus iniquis manibus uti cœpit, duce quodam tyranno, ætate pariter et dementia provecto.

4:41  But when they perceived the attempt of Lysimachus, some caught up stones, some strong clubs, and some threw ashes upon Lysimachus.

4:41  Když lidé zpozorovali, že na ně Lysimachos útočí, chopili se jedni kamenů, druzí kusů dřeva a jiní aspoň sbírali popel ležící kolem a porůznu to házeli na Lysimachovy muže.

4:41  Sed ut intellexerunt conatum Lysimachi, alii lapides, alii fustes validos arripuere : quidam vero cinerem in Lysimachum jecere.

4:42  And many of them were wounded, and some struck down to the ground, but all were put to flight: and as for the sacrilegious fellow himself, they slew him beside the treasury.

4:42  Mnoho z nich tak zranili, některé i zabili, a všechny zahnali na útěk. Samotného toho svatokrádežníka pak zneškodnili u pokladnice.

4:42  Et multi quidem vulnerati, quidam autem et prostrati, omnes vero in fugam conversi sunt : ipsum etiam sacrilegum secus ærarium interfecerunt.

4:43  Now concerning these matters, an accusation was laid against Menelaus.

4:43  Poté začal soud s Menelaem.

4:43  De his ergo cœpit judicium adversus Menelaum agitari.

4:44  And when the king was come to Tyre, three men were sent from the ancients to plead the cause before him.

4:44  Král se dostavil do Týru a tři muži, poslaní radou starších, před ním přednesli žalobu.

4:44  Et cum venisset rex Tyrum, ad ipsum negotium detulerunt missi tres viri a senioribus.

4:45  But Menelaus being convicted, promised Ptolemee to give him much money to persuade the king to favour him.

4:45  Když Menelaos viděl, že už je skoro ztracen, slíbil Ptolemaiovi, synu Dorymenovu, veliký úplatek, pokud krále obměkčí.

4:45  Et cum superaretur Menelaus, promisit Ptolemæo multas pecunias dare ad suadendum regi.

4:46  So Ptolemee went to the king in a certain court where he was, as it were to cool himself, and brought him to be of another mind:

4:46  Ptolemaios tedy vzal krále stranou do sloupořadí, jako by šli jen na vzduch, a tam ho přesvědčil, aby změnil názor.

4:46  Itaque Ptolemæus in quodam atrio positum quasi refrigerandi gratia regem adiit, et deduxit a sententia :

4:47  So Menelaus, who was guilty of all the evil, was acquitted by him of the accusations: and those poor men, who, if they had pleaded their cause even before Scythians, should have been judged innocent, were condemned to death.

4:47  Král pak Menelaa, viníka všeho toho zla, zprostil obžaloby a ty nebožáky, kterým by i divoši přiznali u soudu právo, odsoudil k smrti.

4:47  et Menelaum quidem universæ malitiæ reum criminibus absolvit : miseros autem qui, etiamsi apud Scythas causam dixissent, innocentes judicarentur, hos morte damnavit.

4:48  Thus they that persecuted the cause for the city, and for the people, and the sacred vessels, did soon suffer unjust punishment.

4:48  Obhájci města, lidu a posvátného nádobí tak bezodkladně podstoupili nespravedlivý trest.

4:48  Cito ergo injustam pœnam dederunt, qui pro civitate, et populo, et sacris vasis causam prosecuti sunt.

4:49  Wherefore even the Tyrians, being moved with indignation, were very liberal towards their burial.

4:49  Sami obyvatelé Týru byli tou křivdou rozhořčeni a pomohli jim vystrojit velkolepý pohřeb.

4:49  Quam ob rem Tyrii quoque indignati, erga sepulturam eorum liberalissimi extiterunt.

4:50  And so through the covetousness of them that were in power, Menelaus continued in authority, increasing in malice to the betraying of the citizens.

4:50  Menelaos tak díky hrabivosti mocných zůstal v úřadě. Byl to čím dál horší ničema, až se stal nejproradnějším nepřítelem vlastních spoluobčanů.

4:50  Menelaus autem, propter eorum qui in potentia erant avaritiam, permanebat in potestate, crescens in malitia ad insidias civium.

Chapter 5

5:1  At the same time Antiochus prepared for a second journey into Egypt.

5:1  V této době Antiochos uspořádal druhé tažení do Egypta.

5:1  Eodem tempore, Antiochus secundam profectionem paravit in Ægyptum.

5:2  And it came to pass, that through the whole city of Jerusalem, for the space of forty days, there were seen horsemen running in the air, in gilded raiment, and armed with spears, like bands of soldiers.

5:2  Po celém městě se tehdy téměř čtyřicet dní zjevovali jezdci ve zlatých šatech pádící vzduchem, pluky kopiníků v plné zbroji seřazené po četách a s tasenými meči,

5:2  Contigit autem per universam Jerosolymorum civitatem videri diebus quadraginta per aëra equites discurrentes, auratas stolas habentes et hastis, quasi cohortes armatos :

5:3  And horses set in order by ranks, running one against another, with the shakings of shields, and a multitude of men in helmets, with drawn swords, and casting of darts, and glittering of golden armour, and of harnesses of all sorts.

5:3  jízdní oddíly nastoupené proti sobě, útoky a nájezdy z obou stran, srážky štítů, množství kopí a déšť šípů, záblesky zlatých postrojů a všelijakých pancířů.

5:3  et cursus equorum per ordines digestos, et congressiones fieri cominus, et scutorum motus, et galeatorum multitudinem gladiis districtis, et telorum jactus, et aureorum armorum splendorem, omnisque generis loricarum.

5:4  Wherefore all men prayed that these prodigies might turn to good.

5:4  Všichni se proto modlili, aby ten úkaz byl dobrým znamením.

5:4  Quapropter omnes rogabant in bonum monstra converti.

5:5  Now when there was gone forth a false rumour as though Antiochus had been dead, Jason taking with him no fewer than a thousand men, suddenly assaulted the city: and though the citizens ran together to the wall, the city at length was taken, and Menelaus fled into the castle.

5:5  Pak se rozšířila klamná zpráva, že prý Antiochos zahynul. Jáson tehdy vzal nejméně tisíc mužů a neočekávaně zaútočil na Jeruzalém. Obránci hradeb byli zahnáni, a když město konečně padlo, Menelaos hledal útočiště v hradu.

5:5  Sed cum falsus rumor exisset, tamquam vita excessisset Antiochus, assumptis Jason non minus mille viris, repente agressus est civitatem : et civibus ad murum convolantibus ad ultimum apprehensa civitate, Menelaus fugit in arcem :

5:6  But Jason slew his countrymen without mercy, not considering that prosperity against one's own kindred is a very great evil, thinking they had been enemies, and not citizens, whom he conquered.

5:6  Jáson nemilosrdně pobíjel vlastní spoluobčany, aniž pomyslel, že vítězství nad soukmenovci je tou největší porážkou. Měl za to, že triumfuje nad nepřáteli, nikoli nad krajany.

5:6  Jason vero non parcebat in cæde civibus suis, nec cogitabat prosperitatem adversum cognatos malum esse maximum, arbitrans hostium et non civium se trophæa capturum.

5:7  Yet he did not get the principality, but received confusion at the end, for the reward of his treachery, and fled again into the country of the Ammonites.

5:7  K moci se ale nedostal. Za své úklady nakonec sklidil jen hanbu a musel se jako uprchlík vrátit zpět do země Amonců,

5:7  Et principatum quidem non obtinuit, finem vero insidiarum suarum confusionem accepit, et profugus iterum abiit in Ammanitem.

5:8  At the last, having been shut up by Aretas, the king of the Arabians, in order for his destruction, flying from city to city, hated by all men, as a forsaker of the laws and execrable, as an enemy of his country and countrymen, he was thrust out into Egypt:

5:8  kde došel bídného konce. Byl obviněn u arabského krále Arety, a tak prchal od města k městu všemi pronásledovaný, nenáviděný jako zrádce Zákona a odporný jako kat své vlasti a spoluobčanů. Nakonec byl zahnán do Egypta,

5:8  Ad ultimum, in exitium sui conclusus ab Areta Arabum tyranno fugiens de civitate in civitatem, omnibus odiosus, ut refuga legum et execrabilis, ut patriæ et civium hostis, in Ægyptum extrusus est :

5:9  And he that had driven many out of their country perished in a strange land, going to Lacedemon, as if for kindred sake he should have refuge there:

5:9  odkud odplul do Sparty, aby tam hledal útočiště u svých příbuzných. Ten, který tolik lidí vypudil z vlasti, tedy sám zahynul v cizině.

5:9  et qui multos de patria sua expulerat, peregre periit, Lacedæmonas profectus, quasi pro cognatione ibi refugium habiturus :

5:10  But he that had cast out many unburied, was himself cast forth both unlamented and unburied, neither having foreign burial, nor being partaker of the sepulchre of his fathers.

5:10  Ten, který nechal tolik mrtvých ležet bez pohřbu, zůstal sám neoplakán, bez obřadu a bez místa odpočinku v rodové hrobce.

5:10  et qui insepultos multos abjecerat, ipse et illamentatus et insepultus abjicitur, sepultura neque peregrina usus, neque patrio sepulchro participans.

5:11  Now when these things were done, the king suspected that the Jews would forsake the alliance: whereupon departing out of Egypt with a furious mind, he took the city by force of arms,

5:11  Když se o všech těch událostech dozvěděl král, měl za to, že v Judsku vypuklo povstání. Rozběsněn jako šelma vyrazil z Egypta, město dobyl

5:11  His itaque gestis, suspicatus est rex societatem deserturos Judæos : et ob hoc profectus ex Ægypto efferatis animis, civitatem quidem armis cepit.

5:12  And commanded the soldiers to kill, and not to spare any that came in their way, and to go up into the houses to slay.

5:12  a vojákům dal rozkaz, aby nelítostně pobíjeli všechny, kdo jim přijdou pod ruku, a vraždili i ty, kdo utečou do domů.

5:12  Jussit autem militibus interficere, nec parcere occursantibus, et per domos ascendentes trucidare.

5:13  Thus there was a slaughter of young and old, destruction of women and children, and killing of virgins and infants.

5:13  Nastalo vyhlazování mladých i starých, zabíjení mládenců, žen i dětí a vraždění panen i nemluvňat.

5:13  Fiebant ergo cædes juvenum ac seniorum, et mulierum et natorum exterminia, virginumque et parvulorum neces.

5:14  And there were slain in the space of three whole days fourscore thousand, forty thousand were made prisoners, and as many sold.

5:14  Za pouhé tři dny bylo zmařeno 80 000 životů: 40 000 bylo povražděno rukama vojáků a stejný počet byl prodán do otroctví.

5:14  Erant autem toto triduo octoginta millia interfecti, quadraginta millia vincti, non minus autem venundati.

5:15  But this was not enough, he presumed also to enter into the temple, the most holy in all the world Menelaus, that traitor to the laws, and to his country, being his guide.

5:15  To však králi nestačilo a v doprovodu Menelaa, toho zrádce zákonů i vlasti, se opovážil vkročit do nejsvětějšího chrámu na celé zemi.

5:15  Sed nec ista sufficiunt : ausus est etiam intrare templum universa terra sanctius, Menelao ductore, qui legum et patriæ fuit proditor :

5:16  And taking in his wicked hands the holy vessels, which were given by other kings and cities, for the ornament and the glory of the place, he unworthily handled and profaned them.

5:16  Do svých ničemných rukou bral posvátné náčiní a odnášel neposvěcenýma rukama dary, které jiní králové darovali k poctě a k šíření slávy tohoto místa.

5:16  et scelestis manibus sumens sancta vasa, quæ ab aliis regibus et civitatibus erant posita ad ornatum loci, et gloriam, contrectabat indigne, et contaminabat.

5:17  Thus Antiochus going astray in mind, did not consider that God was angry for a while, because of the sins of the inhabitants of the city: and therefore this contempt had happened to the place:

5:17  Antiochos si ve své zpupnosti neuvědomoval, že sám Pán to místo vydal pohrdání, když se nakrátko rozhněval nad hříchy obyvatel města.

5:17  Ita alienatus mente Antiochus, non considerabat quod propter peccata habitantium civitatem, modicum Deus fuerat iratus : propter quod et accidit circa locum despectio :

5:18  Otherwise had they not been involved in many sins, as Heliodorus, who was sent by king Seleucus to rob the treasury, so this man also, as soon as he had come, had been forthwith scourged, and put back from his presumption.

5:18  Kdyby však nebyli zapleteni do tolika hříchů, dopadl by Antiochos jako Heliodor, když ho král Seleukos poslal prověřit chrámovou pokladnici – jen by tam vkročil, hned by dostal za vyučenou a byl své drzosti zbaven.

5:18  alioquin nisi contigisset eos multis peccatis esse involutos, sicut Heliodorus, qui missus est a Seleuco rege ad expoliandum ærarium, etiam hic statim adveniens flagellatus, et repulsus utique fuisset ab audacia.

5:19  But God did not choose the people for the place's sake, but the place for the people's sake.

5:19  Hospodin si ovšem nevyvolil národ pro svatyni, ale svatyni pro národ.

5:19  Verum non propter locum, gentem : sed propter gentem, locum Deus elegit.

5:20  And, therefore, the place also itself was made partaker of the evils of the people: but afterwards shall communicate in the good things thereof, and as it was forsaken in the wrath of Almighty God, shall be exalted again with great glory, when the great Lord shall be reconciled.

5:20  Proto i sama svatyně měla účast na neštěstí národa, aby se později podílela i na jeho dobrodiních. Co bylo kvůli hněvu Všemohoucího opuštěno, mělo být po smíření s velikým Pánem se vší slávou znovu obnoveno.

5:20  Ideoque et ipse locus particeps factus est populi malorum : postea autem fiet socius bonorum, et qui derelictus in ira Dei omnipotentis est, iterum in magni Domini reconciliatione cum summa gloria exaltabitur.

5:21  So when Antiochus had taken away out of the temple a thousand and eight hundred talents, he went back in all haste to Antioch, thinking through pride that he might now make the land navigable, and the sea passable on foot: such was the haughtiness of his mind.

5:21  Antiochos pak z chrámu odnesl 1800 talentů a pospíšil si do Antiochie. Ve své pýše a nadutosti si představoval, že se dokáže plavit po souši a chodit po moři.

5:21  Igitur Antiochus mille et octingentis ablatis de templo talentis, velociter Antiochiam regressus est, existimans se præ superbia terram ad navigandum, pelagus vero ad iter agendum deducturum propter mentis elationem.

5:22  He left also governors to afflict the people: at Jerusalem, Philip, a Phrygian by birth, but in manners more barbarous than he that set him there:

5:22  V zemi zanechal své zástupce, aby ubližovali národu: v Jeruzalémě Filipa, původem z Frygie (který se choval jako ještě větší barbar než ten, kdo ho jmenoval),

5:22  Reliquit autem et præpositos ad affligendam gentem : Jerosolymis quidem Philippum genere Phrygem, moribus crudeliorem eo ipso a quo constitutus est :

5:23  And in Gazarim, Andronicus and Menelaus, who bore a more heavy hand upon the citizens than the rest.

5:23  na hoře Gerizim pak Andronika a k nim ještě Menelaa (který své spoluobčany utiskoval hůře než kdo jiný). Z nenávisti k židovským občanům

5:23  in Garizim autem Andronicum et Menelaum, qui gravius quam ceteri imminebant civibus.

5:24  And whereas he was set against the Jews, he sent that hateful prince, Apollonius, with an army of two and twenty thousand men, commanding him to kill all that were of perfect age, and to sell the women and the younger sort.

5:24  pak král poslal Apollonia, vládce Mysie, s 22 000 vojáky a s rozkazem všechny dospělé pobít a ženy a mladíky prodat.

5:24  Cumque appositus esset contra Judæos, misit odiosum principem Apollonium cum exercitu viginti et duobus millibus, præcipiens ei omnes perfectæ ætatis interficere, mulieres ac juvenes vendere.

5:25  Who, when he was come to Jerusalem, pretending peace, rested till the holy day of the sabbath: and then the Jews keeping holiday, he commanded his men to take arms.

5:25  Ten dorazil do Jeruzaléma, tvářil se mírumilovně a vyčkával až do svatého sobotního dne. Když viděl, že Židé odpočívají, uspořádal přehlídku svých vojsk v plné zbrani.

5:25  Qui cum venisset Jerosolymam, pacem simulans, quievit usque ad diem sanctum sabbati : et tunc feriatis Judæis arma capere suis præcepit.

5:26  And he slew all that were come forth to flee: and running through the city with armed men, he destroyed a very great multitude.

5:26  Všechny, kdo se přišli podívat, ale dal pozabíjet a potom vtrhl se zbraněmi do města a povraždil tam obrovské množství lidí.

5:26  Omnesque qui ad spectaculum processerant, trucidavit : et civitatem cum armatis discurrens, ingentem multitudinem peremit.

5:27  But Judas Machabeus, who was the tenth, had withdrawn himself into a desert place, and there lived amongst wild beasts in the mountains with his company: and they continued feeding on herbs, that they might not be partakers of the pollution.

5:27  Juda, zvaný též Makabejský, tehdy shromáždil asi deset mužů a uchýlil se s nimi na poušť. Žili tam v horách jako divoká zvěř a jedli jen rostlinnou stravu, aby se neposkvrnili.

5:27  Judas autem Machabæus, qui decimus fuerat, secesserat in desertum locum, ibique inter feras vitam in montibus cum suis agebat : et fœni cibo vescentes, demorabantur, ne participes essent coinquinationis.

Chapter 6

6:1  But not long after the king sent a certain old man of Antioch, to compel the Jews to depart from the laws of their fathers and of God:

6:1  Brzy nato král poslal Geronta Athénského, aby Židy přinutil přestupovat otcovské zákony a opustit zákony Boží.

6:1  Sed non post multum temporis, misit rex senem quemdam Antiochenum, qui compelleret Judæos ut se transferrent a patriis et Dei legibus :

6:2  And to defile the temple that was in Jerusalem, and to call it the temple of Jupiter Olympius: and that in Garazim of Jupiter Hospitalis, according as they were that inhabited the place.

6:2  Měli znesvětit jeruzalémský chrám a nazvat ho po Diovi Olympském; chrám na hoře Gerizim pak měl nést jméno Dia Pohostinného – podle povahy místních obyvatel.

6:2  contaminare etiam quod in Jerosolymis erat templum, et cognominare Jovis Olympii : et in Garizim, prout erant hi qui locum inhabitabant, Jovis hospitalis.

6:3  And very bad was this invasion of evils, and grievous to all.

6:3  Byl to trýznivý a téměř nesnesitelný nápor zla.

6:3  Pessima autem et universis gravis erat malorum incursio :

6:4  For the temple was full of the riot and revellings of the Gentiles: and of men lying with lewd women. And women thrust themselves of their accord into the holy places, and brought in things that were not lawful.

6:4  Pohané naplnili chrám nevázaností, hýřením a zábavou s nevěstkami. V posvátných nádvořích souložili se ženami a zaváděli tam další nemravnosti.

6:4  nam templum luxuria et comessationibus gentium erat plenum, et scortantium cum meretricibus : sacratisque ædibus mulieres se ultro ingerebant, intro ferentes ea quæ non licebat.

6:5  The altar also was filled with unlawful things, which were forbidden by the laws.

6:5  Oltář byl plný nečistých obětin, které předpisy zapovídají.

6:5  Altare etiam plenum erat illicitis, quæ legibus prohibebantur.

6:6  And neither were the sabbaths kept, nor the solemn days of the fathers observed, neither did any man plainly profess himself to be a Jew.

6:6  Nikdo nesměl slavit soboty, zachovávat tradiční svátky nebo se byť jen přiznat k židovství.

6:6  Neque autem sabbata custodiebantur, neque dies solemnes patrii servabantur, nec simpliciter Judæum se esse quisquam confitebatur.

6:7  But they were led by bitter constraint on the king's birthday to the sacrifices: and when the feast of Bacchus was kept, they were compelled to go about crowned with ivy in honour of Bacchus.

6:7  Každý měsíc v den králových narozenin byli Židé surově nuceni účastnit se obětí. Když se slavily dionýsie, nutili je kráčet k poctě Dionýsa v průvodu s břečťanovými věnci.

6:7  Ducebantur autem cum amara necessitate in die natalis regis ad sacrificia : et cum Liberi sacra celebrarentur, cogebantur hedera coronati Libero circuire.

6:8  And there went out a decree into the neighbouring cities of the Gentiles, by the suggestion of the Ptolemeans, that they also should act in like manner against the Jews, to oblige them to sacrifice:

6:8  Na Ptolemaiův podnět vyšlo nařízení, že sousední řecká města mají s Židy zacházet stejně a nutit je k účasti na obětech.

6:8  Decretum autem exiit in proximas gentilium civitates, suggerentibus Ptolemæis, ut pari modo et ipsi adversus Judæos agerent, ut sacrificarent :

6:9  And whosoever would not conform themselves to the ways of the Gentiles, should be put to death: then was misery to be seen.

6:9  Ti, kdo by na řecké obyčeje odmítli přistoupit, měli být popraveni. Bylo tedy zjevné, že nastává pohroma.

6:9  eos autem qui nollent transire ad instituta gentium, interficerent : erat ergo videre miseriam.

6:10  For two women were accused to have circumcised their children: whom, when they had openly led about through the city, with the infants hanging at their breasts, they threw down headlong from the walls.

6:10  Dvě ženy odvedli k soudu za to, že daly obřezat své syny. Provedli je veřejně městem s děťátky pověšenými na prsou a pak je svrhli z hradeb.

6:10  Duæ enim mulieres delatæ sunt natos suos circumcidisse : quas, infantibus ad ubera suspensis, cum publice per civitatem circumduxissent, per muros præcipitaverunt.

6:11  And others that had met together in caves that were near, and were keeping the sabbath day privately, being discovered by Philip, were burnt with fire, because they made a conscience to help themselves with their hands, by reason of the religious observance of the day.

6:11  Jiní se tajně scházeli v nedalekých jeskyních ke slavení soboty, ale kdosi je udal Filipovi, a tak byli upáleni, protože se z úcty ke svátečnímu dni odmítali bránit.

6:11  Alii vero, ad proximas coëuntes speluncas, et latenter sabbati diem celebrantes, cum indicati essent Philippo, flammis succensi sunt, eo quod verebantur propter religionem et observantiam manu sibimet auxilium ferre.

6:12  Now I beseech those that shall read this book, that they be not shocked at these calamities, but that they consider the things that happened, not as being for the destruction, but for the correction of our nation.

6:12  Vybízím tedy čtenáře této knihy, aby nad těmi pohromami nezoufali. Raději ať uváží, že takové tresty nejsou našemu národu k záhubě, ale k poučení.

6:12  Obsecro autem eos qui hunc librum lecturi sunt, ne abhorrescant propter adversos casus : sed reputent ea quæ acciderunt, non ad interitum, sed ad correptionem esse generis nostri.

6:13  For it is a token of great goodness, when sinners are not suffered to go on in their ways for a long time, but are presently punished.

6:13  To, že se bezbožníkům nedává mnoho času, ale hned je stíhají tresty, je přece projevem velikého dobrodiní.

6:13  Etenim multo tempore non sinere peccatoribus ex sententia agere, sed statim ultiones adhibere, magni beneficii est indicium.

6:14  For, not as with other nations, (whom the Lord patiently expecteth, that when the day of judgment shall come, he may punish them in the fulness of their sins:)

6:14  U ostatních národů totiž Pán s trestem trpělivě vyčkává, dokud se nenaplní míra jejich hříchů. S námi se však rozhodl jednat jinak,

6:14  Non enim, sicut in aliis nationibus, Dominus patienter exspectat, ut eas cum judicii dies advenerit, in plenitudine peccatorum puniat :

6:15  Doth he also deal with us, so as to suffer our sins to come to their height, and then take vengeance on us.

6:15  aby nás nemusel trestat, až když naše hříchy dosáhnou vrcholu.

6:15  ita et in nobis statuit ut, peccatis nostris in finem devolutis, ita demum in nos vindicet.

6:16  And therefore he never withdraweth his mercy from us: but though he chastise his people with adversity he forsaketh them not.

6:16  Nikdy od nás tedy nevzdaluje své slitování. Vychovává svůj lid pohromami, ale neopouští jej.

6:16  Propter quod numquam quidem a nobis misericordiam suam amovet : corripiens vero in adversis, populum suum non dereliquit.

6:17  But let this suffice in a few words for a warning to the readers. And now we must come to the narration.

6:17  Tolik budiž řečeno pro připomínku a po krátké odbočce se vraťme k vyprávění.

6:17  Sed hæc nobis ad commonitionem legentium dicta sint paucis. Jam enim veniendum est ad narrationem.

6:18  Eleazar one of the chief of the scribes, a man advanced in years, and of a comely countenance, was pressed to open his mouth to eat swine's flesh.

6:18  Eleazarovi, jednomu z předních znalců Písma, muži pokročilého věku a vznešeného vzhledu, násilím otevřeli ústa a nutili ho pozřít vepřové maso.

6:18  Igitur Eleazarus, unus de primoribus scribarum, vir ætate provectus, et vultu decorus, aperto ore hians compellebatur carnem porcinam manducare.

6:19  But he, choosing rather a most glorious death than a hateful life, went forward voluntarily to the torment.

6:19  On však zvolil raději slavnou smrt než poskvrněný život. Dobrovolně šel na mučidla

6:19  At ille gloriosissimam mortem magis quam odibilem vitam complectens, voluntarie præibat ad supplicium.

6:20  And considering in what manner he was to come to it, patiently bearing, he determined not to do any unlawful things for the love of life.

6:20  a to sousto vyplivl. (A tak by se při vší lásce k životu měli zachovat všichni, kdo vytrvale odmítají pozřít pokrmy, které je zakázáno jíst.)

6:20  Intuens autem quemadmodum oporteret accedere, patienter sustinens, destinavit non admittere illicita propter vitæ amorem.

6:21  But they that stood by, being moved with wicked pity, for the old friendship they had with the man, taking him aside, desired that flesh might be brought which it was lawful for him to eat, that he might make as if he had eaten, as the king had commanded, of the flesh of the sacrifice:

6:21  Ti, kdo měli ony nemravné obětní hody na starosti, si ho vzali stranou, a protože ho znali ještě ze starých dob, domlouvali mu, ať si přinese maso, které jíst smí, sám si je připraví a předstírá, že jí maso z oběti nařízené králem.

6:21  Hi autem qui astabant, iniqua miseratione commoti propter antiquam viri amicitiam, tollentes eum secreto rogabant afferri carnes quibus vesci ei licebat, ut simularetur manducasse sicut rex imperaverat de sacrificii carnibus,

6:22  That by so doing he might be delivered from death; and for the sake of their old friendship with the man, they did him this courtesy.

6:22  Tak by se prý vyhnul smrti a díky jejich starému přátelství by se s ním zacházelo vlídně.

6:22  ut hoc facto, a morte liberaretur : et propter veterem viri amicitiam, hanc in eo faciebant humanitatem.

6:23  But he began to consider the dignity of his age, and his ancient years, and the inbred honour of his grey head, and his good life and conversation from a child; and he answered without delay, according to the ordinances of the holy law made by God, saying, that he would rather be sent into the other world.

6:23  On však učinil ušlechtilé rozhodnutí hodné svého věku, důstojnosti stáří, ušlechtilosti svých šedin a vzorného života už od dětství, a hlavně v souladu se svatým Božím Zákonem. Bez váhání jim odpověděl, ať ho pošlou na onen svět:

6:23  At ille cogitare cœpit ætatis ac senectutis suæ eminentiam dignam, et ingenitæ nobilitatis canitiem, atque a puero optimæ conversationis actus : et secundum sanctæ et a Deo conditæ legis constituta, respondit cito, dicens præmitti se velle in infernum.

6:24  For it doth not become our age, said he, to dissemble: whereby many young persons might think that Eleazar, at the age of fourscore and ten years, was gone over to the life of the heathens:

6:24  „K našemu věku se nehodí přetvářka. Mnoho mladých by si mohlo pomyslet, že devadesátiletý Eleazar přestoupil k cizáckým způsobům.

6:24  Non enim ætati nostræ dignum est, inquit, fingere : ut multi adolescentium, arbitrantes Eleazarum nonaginta annorum transisse ad vitam alienigenarum,

6:25  And so they, through my dissimulation, and for a little time of a corruptible life, should be deceived, and hereby I should bring a stain and a curse upon my old age.

6:25  Kdyby kvůli mé přetvářce pro chvilku pomíjivého žití sami zbloudili, přivolal bych na své stáří jen hanbu a poskvrnu.

6:25  et ipsi propter meam simulationem, et propter modicum corruptibilis vitæ tempus decipiantur, et per hoc maculam atque execrationem meæ senectuti conquiram.

6:26  For though, for the present time, I should be delivered from the punishments of men, yet should I not escape the hand of the Almighty neither alive nor dead.

6:26  I kdybych teď unikl lidskému trestu, rukám Všemohoucího přece neuniknu, ať živý, či mrtvý.

6:26  Nam etsi in præsenti tempore suppliciis hominum eripiar, sed manum Omnipotentis nec vivus, nec defunctus, effugiam.

6:27  Wherefore, by departing manfully out of this life, I shall shew myself worthy of my old age:

6:27  Když se teď statečně rozloučím se životem, osvědčím důstojnost stáří

6:27  Quam ob rem fortiter vita excedendo, senectute quidem dignus apparebo :

6:28  And I shall leave an example of fortitude to young men, if with a ready mind and constancy I suffer an honourable death, for the most venerable and most holy laws. And having spoken thus, he was forthwith carried to execution.

6:28  a mladým zanechám ušlechtilý příklad, jak ochotně a ušlechtile umřít za vznešené a svaté zákony.“ Jen co to dořekl, hned šel na mučidla.

6:28  adolescentibus autem exemplum forte relinquam, si prompto animo ac fortiter pro gravissimis ac sanctissimis legibus honesta morte perfungar. His dictis, confestim ad supplicium trahebatur.

6:29  And they that led him, and had been a little before more mild, were changed to wrath for the words he had spoken, which they thought were uttered out of arrogancy.

6:29  A ti, kdo se k němu před chvílí chovali dobrotivě, se teď na něj rozezlili, protože jeho slova pokládali za šílenství.

6:29  Hi autem qui eum ducebant, et paulo ante fuerant mitiores, in iram conversi sunt propter sermones ab eo dictos, quos illi per arrogantiam prolatos arbitrabantur.

6:30  But when be was now ready to die with the stripes, he groaned: and said: O Lord, who hast the holy knowledge, thou knowest manifestly that whereas I might be delivered from death, I suffer grievous pains in body: but in soul am well content to suffer these things, because I fear thee.

6:30  Když už pod ranami umíral, zasténal: „Hospodin, který má svaté poznání, ví, že i když jsem se mohl vyhnout smrti, snáším na těle kruté bolesti od bičování, ale v nitru z úcty k němu trpím rád.“

6:30  Sed cum plagis perimeretur, ingemuit, et dixit : Domine, qui habes sanctam scientiam, manifeste tu scis quia cum a morte possem liberari, duros corporis sustineo dolores : secundum animam vero propter timorem tuum libenter hæc patior.

6:31  Thus did this man die, leaving not only to young men, but also to the whole nation, the memory of his death, for an example of virtue and fortitude.

6:31  Tak zemřel a svou smrtí zanechal nejen mladým, ale i většině svého národa vzor ušlechtilosti a památku ctnosti.

6:31  Et iste quidem hoc modo vita decessit, non solum juvenibus, sed et universæ genti memoriam mortis suæ ad exemplum virtutis et fortitudinis derelinquens.

Chapter 7

7:1  It came to pass also, that seven brethren, together with their mother, were apprehended, and compelled by the king to eat swine's flesh against the law, for which end they were tormented with whips and scourges.

7:1  Jindy zas bylo zatčeno sedm bratrů i s matkou. Král je dal trýznit biči a důtkami, aby je donutil pozřít zakázané vepřové maso.

7:1  Contigit autem et septem fratres una cum matre sua apprehensos compelli a rege edere contra fas carnes porcinas, flagris et taureis cruciatos.

7:2  But one of them, who was the eldest, said thus: What wouldst thou ask, or learn of us? we are ready to die, rather than to transgress the laws of God, received from our fathers.

7:2  Jeden z nich vystoupil jako jejich mluvčí a řekl: „Nač se ptáš a co chceš od nás vědět? Jsme připraveni raději zemřít než přestoupit zákony otců!“

7:2  Unus autem ex illis, qui erat primus, sic ait : Quid quæris, et quid vis discere a nobis ? parati sumus mori, magis quam patrias Dei leges prævaricari.

7:3  Then the king being angry, commanded fryingpans and brazen caldrons to be made hot: which forthwith being heated,

7:3  Král se rozzuřil a nařídil rozpálit pánve a kotle.

7:3  Iratus itaque rex, jussit sartagines et ollas æneas succendi : quibus statim succensis,

7:4  He commanded to cut out the tongue of him that had spoken first: and the skin of his head being drawn off, to chop off also the extremities of his hands and feet, the rest of his brethren and his mother looking on.

7:4  Jakmile se rozpálily, rozkázal, ať jejich mluvčímu vyříznou jazyk, stáhnou mu kůži z hlavy a utnou mu končetiny; ostatní bratři s matkou se museli dívat.

7:4  jussit ei qui prior fuerat locutus amputari linguam, et cute capitis abstracta, summas quoque manus et pedes ei præscindi, ceteris ejus fratribus et matre inspicientibus.

7:5  And when he was now maimed in all parts, he commanded him, being yet alive, to be brought to the fire, and to be fried in the fryingpan: and while he was suffering therein long torments, the rest, together with the mother, exhorted one another to die manfully,

7:5  Když byl úplně znetvořený, ale ještě dýchal, dal ho král přinést k ohništi a smažit na pánvi. Zatímco se z pánve valil hustý dým, bratři se s matkou vzájemně povzbuzovali k ušlechtilé smrti:

7:5  Et cum jam per omnia inutilis factus esset, jussit ignem admoveri, et adhuc spirantem torreri in sartagine : in qua cum diu cruciaretur, ceteri una cum matre invicem se hortabantur mori fortiter,

7:6  Saying: The Lord God will look upon the truth, and will take pleasure in us, as Moses declared in the profession of the canticle; And in his servants he will take pleasure.

7:6  „Pán Bůh to vidí a jistě se nad námi smiluje, jak to výslovně prohlásil Mojžíš ve své písni: ‚Nad svými služebníky se slituje.‘“

7:6  dicentes : Dominus Deus aspiciet veritatem, et consolabitur in nobis, quemadmodum in protestatione cantici declaravit Moyses : Et in servis suis consolabitur.

7:7  So when the first was dead after this manner, they brought the next to make him a mocking stock: and when they had pulled off the skin of his head with the hair, they asked him if he would eat, before he were punished throughout the whole body in every limb.

7:7  Když takto zemřel první z bratrů, přivedli s posměchem druhého. Rvali mu z hlavy vlasy i s kůží a ptali se ho: „Budeš to jíst, než tě úd po údu zmučíme?“

7:7  Mortuo itaque illo primo hoc modo, sequentem deducebant ad illudendum : et cute capitis ejus cum capillis abstracta, interrogabant si manducaret, priusquam toto corpore per membra singula puniretur.

7:8  But he answered in his own language, and said: I will not do it. Wherefore he also, in the next place, received the torments of the first:

7:8  Odpověděl jim jazykem svých otců: „Nikdy!“ A tak i on podstoupil stejné mučení jako ten první.

7:8  At ille respondens patria voce, dixit : Non faciam. Propter quod et iste, sequenti loco, primi tormenta suscepit :

7:9  And when he was at the last gasp, he said thus: Thou indeed, O most wicked man, destroyest us out of this present life: but the King of the world will raise us up, who die for his laws, in the resurrection of eternal life.

7:9  S posledním vydechnutím řekl: „Ty proklatče, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru, pro jehož zákony umíráme, nás vzbudí k životu věčnému!“

7:9  et in ultimo spiritu constitutus, sic ait : Tu quidem scelestissime in præsenti vita nos perdis : sed Rex mundi defunctos nos pro suis legibus in æternæ vitæ resurrectione suscitabit.

7:10  After him the third was made a mocking-stock, and when he was required, he quickly put forth his tongue, and courageously stretched out his hands:

7:10  Po něm se vysmívali třetímu. Když ho požádali o jazyk, rychle ho vyplázl. Sám statečně nastavil ruce

7:10  Post hunc tertius illuditur, et linguam postulatus cito protulit, et manus constanter extendit :

7:11  And said with confidence: These I have from heaven, but for the laws of God I now despise them, because I hope to receive them again from him.

7:11  a směle řekl: „Tyto údy mi dalo Nebe a kvůli jeho zákonům se jich zříkám v naději, že je od něj dostanu zpět!“

7:11  et cum fiducia ait : E cælo ista possideo, sed propter Dei leges nunc hæc ipsa despicio, quoniam ab ipso me ea recepturum spero :

7:12  So that the king, and they that were with him, wondered at the young man's courage, because he esteemed the torments as nothing.

7:12  Sám král se svou družinou žasli, jak je ten mladík odvážný a z utrpení si nic nedělá.

7:12  ita ut rex, et qui cum ipso erant, mirarentur adolescentis animum, quod tamquam nihilum duceret cruciatus.

7:13  And after he was thus dead, they tormented the fourth in the like manner.

7:13  Když zemřel i ten, mučili a zohavovali stejným způsobem čtvrtého.

7:13  Et hoc ita defuncto, quartum vexabant similiter torquentes.

7:14  And when he was now ready to die, he spoke thus: It is better, being put to death by men, to look for hope from God, to be raised up again by him; for, as to thee, thou shalt have no resurrection unto life.

7:14  Před smrtí řekl: „Milerád zemřu rukou lidí v naději, že mě Bůh znovu vzkřísí. Pro tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!“

7:14  Et cum jam esset ad mortem, sic ait : Potius est ab hominibus morti datos spem exspectare a Deo, iterum ab ipso resuscitandos : tibi enim resurrectio ad vitam non erit.

7:15  And when they had brought the fifth, they tormented him. But he, looking upon the king,

7:15  Poté začali zohavovat pátého.

7:15  Et cum admovissent quintum, vexabant eum. At ille respiciens in eum,

7:16  Said: Whereas thou hast power among men though thou art corruptible, thou dost what thou wilt but think not that our nation is forsaken by God.

7:16  Ten pohlédl na krále a řekl: „Máš moc nad lidmi a děláš si, co chceš, ale i ty jsi smrtelný. Jen si nemysli, že Bůh náš národ opustil.

7:16  dixit : Potestatem inter homines habens, cum sis corruptibilis, facis quod vis : noli autem putare genus nostrum a Deo esse derelictum :

7:17  But stay patiently a while, and thou shalt see his great power, in what manner he will torment thee and thy seed.

7:17  Počkej a uvidíš jeho velkolepou moc, až bude mučit tebe a tvé potomky!“

7:17  tu autem patienter sustine, et videbis magnam potestatem ipsius, qualiter te et semen tuum torquebit.

7:18  After him they brought the sixth, and he being ready to die, spoke thus: Be not deceived without cause: for we suffer these things for ourselves, having sinned against our God, and things worthy of admiration are done to us:

7:18  Po něm přivedli šestého. Když už umíral, řekl: „Nic si marně nenamlouvej. Trpíme totiž sami kvůli sobě, neboť jsme zhřešili proti svému Bohu – to proto se dějí tyto hrůzy.

7:18  Post hunc ducebant sextum, et is, mori incipiens, sic ait : Noli frustra errare : nos enim propter nosmetipsos hæc patimur, peccantes in Deum nostrum, et digna admiratione facta sunt in nobis :

7:19  But do not think that thou shalt escape unpunished, for that thou hast attempted to fight against God.

7:19  Nemysli si ale, že sám unikneš trestu, když ses odvážil bojovat proti Bohu!“

7:19  tu autem ne existimes tibi impune futurum, quod contra Deum pugnare tentaveris.

7:20  Now the mother was to be admired above measure, and worthy to be remembered by good men, who beheld her seven sons slain in the space of one day, and bore it with a good courage, for the hope that she had in God:

7:20  Obzvlášť obdivuhodná byla jejich matka – čest její památce! V jediný den viděla umírat svých sedm synů, ale snášela to statečně, protože měla pevnou naději v Hospodinu.

7:20  Supra modum autem mater mirabilis, et bonorum memoria digna, quæ pereuntes septem filios sub unius diei tempore conspiciens, bono animo ferebat propter spem quam in Deum habebat :

7:21  And she bravely exhorted every one of them in her own language, being filled with wisdom; and joining a man's heart to a woman's thought,

7:21  Plna ušlechtilé moudrosti rozněcovala svou ženskou mysl mužnou horlivostí a každého z nich povzbuzovala jazykem otců:

7:21  singulos illorum hortabatur voce patria fortiter, repleta sapientia : et, femineæ cogitationi masculinum animum inserens,

7:22  She said to them: I know not how you were formed in my womb; for I neither gave you breath, nor soul, nor life, neither did I frame the limbs of every one of you.

7:22  „Nevím, jak jste vznikli v mém lůně. Nebyla jsem to já, kdo vám daroval dech a život a kdo každého z vás složil z jednotlivých částeček.

7:22  dixit ad eos : Nescio qualiter in utero meo apparuistis, neque enim ego spiritum et animam donavi vobis et vitam, et singulorum membra non ego ipsa compegi :

7:23  But the Creator of the world, that formed the nativity of man, and that found out the origin of all, he will restore to you again, in his mercy, both breath and life, as now you despise yourselves for the sake of his laws.

7:23  Sám Stvořitel vesmíru, který formuje vznik člověka a dává původ všem věcem, vám proto ve svém milosrdenství dech i život znovu navrátí, protože se nyní zříkáte sami sebe kvůli jeho zákonům.“

7:23  sed enim mundi Creator, qui formavit hominis nativitatem, quique omnium invenit originem, et spiritum vobis iterum cum misericordia reddet et vitam, sicut nunc vosmetipsos despicitis propter leges ejus.

7:24  Now Antiochus, thinking himself despised, and withal despising the voice of the upbraider, when the youngest was yet alive, did not only exhort him by words, but also assured him with an oath, that he would make him a rich and a happy man, and, if he would turn from the laws of his fathers, would take him for a friend, and furnish him with things necessary.

7:24  Antiochos měl za to, že je ponižován, a matčin neuctivý tón se mu nelíbil. Nejmladší syn byl ještě naživu, a tak mu začal domlouvat. Dokonce ho přesvědčoval přísahami, že mu zajistí bohatství a štěstí, že ho učiní svým přítelem a svěří mu úřady, jen když se vzdá otcovských zvyků.

7:24  Antiochus autem, contemni se arbitratus, simul et exprobrantis voce despecta, cum adhuc adolescentior superesset, non solum verbis hortabatur, sed et cum juramento affirmabat se divitem et beatum facturum, et translatum a patriis legibus amicum habiturum, et res necessarias ei præbiturum.

7:25  But when the young man was not moved with these things, the king called the mother, and counselled her to deal with the young man to save his life.

7:25  Mladík ale na to vůbec nedbal, a tak si král zavolal jeho matku a naléhal na ni, aby chlapci poradila, ať se zachrání.

7:25  Sed ad hæc cum adolescens nequaquam inclinaretur, vocavit rex matrem, et suadebat ei ut adolescenti fieret in salutem.

7:26  And when he had exhorted her with many words she promised that she would counsel her son.

7:26  Naléhal na ni tak dlouho, až souhlasila, že ho přesvědčí.

7:26  Cum autem multis eam verbis esset hortatus, promisit suasurum se filio suo.

7:27  So bending herself towards him, mocking the cruel tyrant, she said in her own language: My son have pity upon me, that bore thee nine months in my womb, and gave thee suck three years, and nourished thee, and brought thee up unto this age.

7:27  Na výsměch onomu krutému tyranu se pak naklonila k synovi a řekla mu jazykem otců: „Synu, měj se mnou slitování. Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, tři roky tě kojila, živila tě, vychovávala a starala se o tebe až do tohoto věku.

7:27  Itaque inclinata ad illum, irridens crudelem tyrannum, ait patria voce : Fili mi, miserere mei, quæ te in utero novem mensibus portavi, et lac triennio dedi et alui, et in ætatem istam perduxi.

7:28  I beseech thee, my son, look upon heaven and earth, and all that is in them, and consider that God made them out of nothing, and mankind also:

7:28  Prosím tě, chlapče, rozhlédni se po nebi i po zemi, podívej se na všechno, co je v nich, a pochop, že Bůh to stvořil z ničeho. Právě tak vznikl i lidský rod.

7:28  Peto, nate, ut aspicias ad cælum et terram, et ad omnia quæ in eis sunt, et intelligas quia ex nihilo fecit illa Deus, et hominum genus :

7:29  So thou shalt not fear this tormentor, but being made a worthy partner with thy brethren, receive death, that in that mercy I may receive thee again with thy brethren.

7:29  Neboj se tohoto kata. Ukaž, že jsi hoden svých bratrů, a přijmi smrt, abych z Božího milosrdenství dostala s tvými bratry zpět i tebe.“

7:29  ita fiet, ut non timeas carnificem istum, sed dignus fratribus tuis effectus particeps, suscipe mortem, ut in illa miseratione cum fratribus tuis te recipiam.

7:30  While she was yet speaking these words, the young man said: For whom do you stay? I will not obey the commandment of the king, but the commandment of the law which was given us by Moses.

7:30  Ještě ani nedomluvila, když mladík zvolal: „Na co čekáte? Králův příkaz neuposlechnu. Poslouchám jen přikázání Zákona, který byl dán našim otcům skrze Mojžíše.

7:30  Cum hæc illa adhuc diceret, ait adolescens : Quem sustinetis ? non obedio præcepto regis, sed præcepto legis, quæ data est nobis per Moysen.

7:31  But thou that hast been the author of all mischief against the Hebrews, shalt not escape the hand of God.

7:31  Ty jsi způsobil všechno to zlo, které se děje Hebrejům, a Božím rukám jistě neunikneš.

7:31  Tu vero, qui inventor omnis malitiæ factus es in Hebræos, non effugies manum Dei.

7:32  For we suffer thus for our sins.

7:32  My trpíme kvůli svým hříchům.

7:32  Nos enim pro peccatis nostris hæc patimur.

7:33  And though the Lord, our God, is angry with us a little while, for our chastisement and correction, yet he will be reconciled again to his servants.

7:33  Jestliže se živý Bůh nakrátko rozhněval, takže nás kárá a trestá, opět se se svými služebníky usmíří.

7:33  Et si nobis propter increpationem et correptionem Dominus Deus noster modicum iratus est : sed iterum reconciliabitur servis suis.

7:34  But thou, O wicked, and of all men most flagitious, be not lifted up without cause with vain hopes, whilst thou art raging against his servants.

7:34  Ty však, bezbožníku ze všech lidí nejmizernější, se nevznášej v marné pýše a v pochybných nadějích! Vztahuješ ruce na služebníky Nebes,

7:34  Tu autem, o sceleste, et omnium hominum flagitiosissime, noli frustra extolli vanis spebus in servos ejus inflammatus :

7:35  For thou hast not yet escaped the judgment of the Almighty God, who beholdeth all things.

7:35  ale ještě jsi neunikl soudu všemohoucího a vševidoucího Boha.

7:35  nondum enim omnipotentis Dei, et omnia inspicientis, judicium effugisti.

7:36  For my brethren having now undergone a short pain, are under the covenant of eternal life: but thou, by the judgment of God, shalt receive just punishment for thy pride.

7:36  Naši bratři teď podstoupili chvilkové utrpení, ale mají s Bohem smlouvu věčného života. Ty však budeš na Božím soudu za svou zpupnost spravedlivě potrestán.

7:36  Nam fratres mei, modico nunc dolore sustentato, sub testamento æternæ vitæ effecti sunt : tu vero judicio Dei justas superbiæ tuæ pœnas exsolves.

7:37  But I, like my brethren, offer up my life and my body for the laws of our fathers: calling upon God to be speedily merciful to our nation, and that thou by torments and stripes mayst confess that he alone is God.

7:37  Tak jako mí bratři, i já vydávám své tělo i duši za zákony otců a vzývám Boha, aby se už brzy smiloval nad svým národem a ty abys musel pod zkouškami a ranami vyznat, že on jediný je Bůh.

7:37  Ego autem, sicut fratres mei, animam et corpus meum trado pro patriis legibus, invocans Deum maturius genti nostræ propitium fieri, teque cum tormentis et verberibus confiteri quod ipse est Deus solus.

7:38  But in me, and in my brethren, the wrath of the Almighty, which hath justly been brought upon all our nation, shall cease.

7:38  Kéž se hněv Všemohoucího, který spravedlivě dopadl na celý náš národ, zastaví u mne a mých bratrů!“

7:38  In me vero et in fratribus meis desinet Omnipotentis ira, quæ super omne genus nostrum juste superducta est.

7:39  Then the king being incensed with anger, raged against him more cruelly than all the rest, taking it grievously that he was mocked.

7:39  Král se rozzuřil a naložil s ním ještě hůře než s ostatními, roztrpčen tím výsměchem.

7:39  Tunc rex accensus ira in hunc, super omnes crudelius desævit, indigne ferens se derisum.

7:40  So this man also died undefiled, wholly trusting in the Lord.

7:40  A tak i on zemřel bez poskvrnění a v plné důvěře k Hospodinu.

7:40  Et hic itaque mundus obiit, per omnia in Domino confidens.

7:41  And last of all, after the sons, the mother also was consumed.

7:41  Jako poslední pak po svých synech zemřela i matka.

7:41  Novissime autem post filios, et mater consumpta est.

7:42  But now there is enough said of the sacrifices and of the excessive cruelties.

7:42  Tolik tedy o těch obětních hodech a o nesmírných mukách.

7:42  Igitur de sacrificiis et de nimiis crudelitatibus satis dictum est.

Chapter 8

8:1  But Judas Machabeus, and they that were with him, went privately into the towns: and calling together their kinsmen and friends, and taking unto them such as continued in the Jews' religion, they assembled six thousand men.

8:1  Juda, zvaný též Makabejský, a jeho společníci přicházeli potají do vesnic, svolávali soukmenovce a přibírali k sobě ty, kdo zůstávali věrni judaismu. Shromáždili tak na 6000 mužů.

8:1  Judas vero Machabæus, et qui cum illo erant, introibant latenter in castella : et convocantes cognatos et amicos, et eos qui permanserunt in Judaismo assumentes, eduxerunt ad se sex millia virorum.

8:2  And they called upon the Lord, that he would look upon his people that was trodden down by all and would have pity on the temple, that was defiled by the wicked:

8:2  Vzývali Hospodina, aby shlédl na svůj všemi utiskovaný lid; aby se slitoval nad chrámem znesvěceným bezbožníky;

8:2  Et invocabant Dominum, ut respiceret in populum qui ab omnibus calcabatur, et misereretur templo quod contaminabatur ab impiis :

8:3  That he would have pity also upon the city that was destroyed, that was ready to be made even with the ground, and would hear the voice of the blood that cried to him:

8:3  aby se smiloval i nad pustošeným městem, jemuž hrozí, že bude srovnáno se zemí; aby vyslyšel krev, která k němu volá;

8:3  misereretur etiam exterminio civitatis, quæ esset illico complananda, et vocem sanguinis ad se clamantis audiret :

8:4  That he would remember also the most unjust deaths of innocent children, and the blasphemies offered to his name, and would shew his indignation on this occasion.

8:4  aby se rozpomenul na zločinné vraždění nevinných nemluvňátek, pomstil se za rouhání proti svému jménu a ukázal svou nenávist ke zlu.

8:4  memoraretur quoque iniquissimas mortes parvulorum innocentum, et blasphemias nomini suo illatas, et indignaretur super his.

8:5  Now when Machabeus had gathered a multitude, he could not be withstood by the heathens: for the wrath of the Lord was turned into mercy.

8:5  Když Makabejský postavil své vojsko, pohané už před ním nemohli obstát, protože Hospodinův hněv se proměnil ve slitování.

8:5  At Machabæus, congregata multitudine, intolerabilis gentibus efficiebatur : ira enim Domini in misericordiam conversa est.

8:6  So coming unawares upon the towns and cities, he set them on fire, and taking possession of the most commodious places, he made no small slaughter of the enemies:

8:6  Nečekaně vypaloval města i vesnice, dobýval výhodné pozice a nemálo nepřátel zahnal na útěk.

8:6  Et superveniens castellis et civitatibus improvisus, succendebat eas : et opportuna loca occupans, non paucas hostium strages dabat :

8:7  And especially in the nights he went upon these expeditions, and the fame of his valour was spread abroad every where.

8:7  Nejraději tyto výpady podnikal pod pláštěm noci a pověst o jeho statečnosti se šířila do všech stran.

8:7  maxime autem noctibus ad hujuscemodi excursus ferebatur, et fama virtutis ejus ubique diffundebatur.

8:8  Then Philip seeing that the man gained ground by little and little, and that things for the most part succeeded prosperously with him, wrote to Ptolemee, the governor of Celesyria and Phenicia, to send aid to the king's affairs.

8:8  Když Filip viděl, že Juda pomalu, ale jistě postupuje stále dál a má stále častější úspěchy, napsal Ptolemaiovi, místodržiteli Koilé Sýrie a Fénicie, aby mu poskytl podporu v hájení králových zájmů.

8:8  Videns autem Philippus paulatim virum ad profectum venire, ac frequentius res ei cedere propere, ad Ptolemæum ducem Cœlesyriæ et Phœnicis scripsit ut auxilium ferret regis negotiis.

8:9  And he with all speed sent Nicanor, the son of Patroclus, one of his special friends, giving him no fewer than twenty thousand armed men of different nations, to root out the whole race of the Jews, joining also with him Gorgias, a good soldier, and of great experience in matters of war.

8:9  Ptolemaios okamžitě pověřil Nikanora, syna Patroklova, jednoho z králových předních přátel, přidělil mu nejméně 20 000 mužů ze všemožných národů a poslal ho, aby to židovské pokolení do posledního vyhladil. Po bok mu postavil vojevůdce Gorgia, muže zkušeného v boji.

8:9  At ille velociter misit Nicanorem Patrocli de primoribus amicum, datis ei de permistis gentibus, armatis non minus viginti millibus, ut universum Judæorum genus deleret, adjuncto ei Gorgia viro militari, et in bellicis rebus experientissimo.

8:10  And Nicanor purposed to raise for the king the tribute of two thousand talents, that was to be given to the Romans, by making so much money of the captive Jews:

8:10  Nikanor se rozhodl, že z prodeje židovských zajatců zaplatí daň ve výši 2000 talentů, kterou král dlužil Římanům.

8:10  Constituit autem Nicanor, ut regi tributum, quod Romanis erat dandum, duo millia talentorum de captivitate Judæorum suppleret :

8:11  Wherefore he sent immediately to the cities upon the sea coast, to invite men together to buy up the Jewish slaves, promising that they should have ninety slaves for one talent, not reflecting on the vengeance which was to follow him from the Almighty.

8:11  Hned rozeslal do přímořských měst výzvy k nákupu židovských otroků a nabízel devadesát kusů za talent, protože nečekal trest Všemohoucího, který ho měl brzy stihnout.

8:11  statimque ad maritimas civitates misit, convocans ad coëmptionem Judaicorum mancipiorum, promittens se nonaginta mancipia talento distracturum, non respiciens ad vindictam quæ eum ab Omnipotente esset consecutura.

8:12  Now when Judas found that Nicanor was coming, he imparted to the Jews that were with him, that the enemy was at hand.

8:12  Juda se o Nikanorově tažení dozvěděl. Když ale svým mužům sdělil, že se blíží vojsko,

8:12  Judas autem ubi comperit, indicavit his qui secum erant Judæis Nicanoris adventum.

8:13  And some of them being afraid, and distrusting the justice of God, fled away.

8:13  zbabělci a ti, kteří nevěřili v Boží spravedlnost, se rozutekli pryč.

8:13  Ex quibus quidam formidantes, et non credentes Dei justitiæ, in fugam vertebantur :

8:14  Others sold all that they had left, and withal besought the Lord, that he would deliver them from the wicked Nicanor, who had sold them before he came near them:

8:14  Ostatní prodávali vše, co jim zbývalo, a přitom prosili Hospodina, aby je zachránil před bezbožným Nikanorem, který je prodával ještě před bitvou.

8:14  alii vero si quid eis supererat vendebant, simulque Dominum deprecabantur ut eriperet eos ab impio Nicanore, qui eos priusquam cominus veniret, vendiderat :

8:15  And if not for their sakes, yet for the covenant that he had made with their fathers, and for the sake of his holy and glorious name that was invoked upon them.

8:15  Ne-li kvůli nim, pak aspoň kvůli smlouvám s jejich otci a kvůli svému vznešenému a velkolepému jménu, které je nad nimi vzýváno.

8:15  etsi non propter eos, propter testamentum tamen quod erat ad patres eorum, et propter invocationem sancti et magnifici nominis ejus super ipsos.

8:16  But Machabeus calling together seven thousand that were with him, exhorted them not to be reconciled to the enemies, nor to fear the multitude of the enemies who came wrongfully against them, but to fight manfully:

8:16  Makabejský pak shromáždil svých 6000 mužů a povzbuzoval je, ať se nelekají nepřátel a neobávají se té veliké spousty pohanů, kteří proti nim nespravedlivě vytáhli. Vyzýval je, ať bojují statečně

8:16  Convocatis autem Machabæus septem millibus qui cum ipso erant, rogabat ne hostibus reconciliarentur, neque metuerent inique venientium adversum se hostium multitudinem : sed fortiter contenderent,

8:17  Setting before their eyes the injury they had unjustly done the holy place, and also the injury they had done to the city, which had been shamefully abused, besides their destroying the ordinances of the fathers.

8:17  a ať mají před očima bezbožné zneuctění svatyně, znásilnění potupeného města i zrušení pořádků zděděných po otcích.

8:17  ante oculos habentes contumeliam quæ loco sancto ab his injuste esset illata, itemque et ludibrio habitæ civitatis injuriam, adhuc etiam veterum instituta convulsa.

8:18  For, said he, they trust in their weapons, and in their boldness: but we trust in the Almighty Lord, who at a beck can utterly destroy both them that come against us, and the whole world.

8:18  „Oni spoléhají na zbraně a svou odvahu,“ řekl jim, „kdežto my spoléháme na všemohoucího Boha, který může jediným pokývnutím zničit ty, kdo táhnou proti vám, a třeba i celý svět.“

8:18  Nam illi quidem armis confidunt, ait, simul et audacia : nos autem in omnipotente Domino, qui potest et venientes adversum nos, et universum mundum, uno nutu delere, confidimus.

8:19  Moreover, he put them in mind also of the helps their fathers had received from God: and how, under Sennacherib, a hundred and eighty-five thousand had been destroyed.

8:19  Připomínal jim ještě, jak Bůh pomáhal jejich předkům, jak padlo 185 000 Senacheribových mužů

8:19  Admonuit autem eos et de auxiliis Dei, quæ facta sunt erga parentes : et quod sub Sennacherib centum octoginta quinque millia perierunt :

8:20  And of the battle that they had fought against the Galatians, in Babylonia; how they, being in all but six thousand, when it came to the point, and the Macedonians, their companions, were at a stand, slew a hundred and twenty thousand, because of the help they had from heaven, and for this they received many favours.

8:20  a jak došlo v Babylonii k bitvě proti Galaťanům, do které společně vytáhlo 8000 Židů a 4000 Makedonců, a když se Makedonci dostali do nesnází, těch 8000 Židů díky pomoci z Nebes zahubilo 120 000 nepřátel a všichni si odnesli bohatou kořist.

8:20  et de prælio quod eis adversus Galatas fuit in Babylonia, ut omnes, ubi ad rem ventum est, Macedonibus sociis hæsitantibus, ipsi sex millia soli peremerunt centum viginti millia, propter auxilium illis datum de cælo, et beneficia pro his plurima consecuti sunt.

8:21  With these words they were greatly encouraged and disposed even to die for the laws and their country.

8:21  Takto jim dodal odvahy a připravil je zemřít za zákony a vlast. Pak rozdělil své vojsko na čtyři oddíly.

8:21  His verbis constantes effecti sunt, et pro legibus et patria mori parati.

8:22  So he appointed his brethren captains over each division of his army; Simon, and Joseph, and Jonathan, giving to each one fifteen hundred men.

8:22  Do jejich čela přibral své bratry Šimona, Josefa, Jonatana, každému přidělil 1500 mužů

8:22  Constituit itaque fratres suos duces utrique ordini, Simonem, et Josephum, et Jonathan, subjectis unicuique millenis et quingentenis.

8:23  And after the holy book had been read to them by Esdras, and he had given them for a watchword, The help of God: himself leading the first band, he joined battle with Nicanor:

8:23  a Eleazara pověřil, aby předčítal ze svaté knihy. Pak vydal heslo „S pomocí Boží!“ a sám v čele prvního oddílu vytáhl do boje s Nikanorem.

8:23  Ad hoc etiam ab Esdra lecto illis sancto libro, et dato signo adjutorii Dei, in prima acie ipse dux commisit cum Nicanore.

8:24  And the Almighty being their helper, they slew above nine thousand men: and having wounded and disabled the greater part of Nicanor's army, they obliged them to fly.

8:24  Protože měli na své straně Všemohoucího, pobili více než 9000 nepřátel, většinu Nikanorova vojska zranili nebo zmrzačili a všechny zahnali na útěk.

8:24  Et facto sibi adjutore Omnipotente, interfecerunt super novem millia hominum : majorem autem partem exercitus Nicanoris vulneribus debilem factam fugere compulerunt.

8:25  And they took the money of them that came to buy them, and they pursued them on every side.

8:25  Těm, kdo přišli nakupovat, vzali peníze a pronásledovali je dost daleko, ale pak se museli vrátit, protože už nezbýval čas.

8:25  Pecuniis vero eorum, qui ad emptionem ipsorum venerant, sublatis, ipsos usquequaque persecuti sunt :

8:26  But they came back for want of time: for it was the day before the sabbath: and therefore they did not continue the pursuit.

8:26  Byl totiž den před sobotou, a tak je nemohli pronásledovat dál.

8:26  sed reversi sunt hora conclusi, nam erat ante sabbatum : quam ob causam non perseveraverunt insequentes.

8:27  But when they had gathered together their arms and their spoils, they kept the sabbath: blessing the Lord who had delivered them that day, distilling the beginning of mercy upon them.

8:27  Posbírali jejich zbraně, svlékli jim zbroj a sobotu slavili vroucím chválením a velebením Hospodina, který je chránil až do tohoto dne, kdy jim znovu začal prokazovat milosrdenství.

8:27  Arma autem ipsorum, et spolia congregantes, sabbatum agebant, benedicentes Dominum, qui liberavit eos in isto die, misericordiæ initium stillans in eos.

8:28  Then after the sabbath they divided the spoils to the feeble and the orphans, and the widows, and the rest they took for themselves and their servants.

8:28  Po sobotě rozdali část kořisti obětem pronásledování, vdovám a sirotkům a zbytek rozdělili sobě a svým dětem.

8:28  Post sabbatum vero debilibus, et orphanis, et viduis diviserunt spolia : et residua ipsi cum suis habuere.

8:29  When this was done, and they had all made a common supplication, they besought the merciful Lord, to be reconciled to his servants unto the end.

8:29  Když to provedli, uspořádali veřejnou modlitbu a prosili milosrdného Hospodina, aby se se svými služebníky plně usmířil.

8:29  His itaque gestis, et communiter ab omnibus facta obsecratione, misericordem Dominum postulabant ut in finem servis suis reconciliaretur.

8:30  Moreover, they slew above twenty thousand of them that were with Timotheus and Bacchides, who fought against them, and they made themselves masters of the high strong holds: and they divided amongst them many spoils, giving equal portions to the feeble, the fatherless, and the widows; yea, and the aged also

8:30  V bojích s Timoteovými a Bakchidovými vojsky pak pobili více než 20 000 nepřátel a zmocnili se pevností na vysokých horách. O nesmírné množství kořisti se rozdělili rovnou měrou s oběťmi pronásledování, sirotky, starci a vdovami.

8:30  Et ex his qui cum Timotheo et Bacchide erant contra se contendentes, super viginti millia interfecerunt, et munitiones excelsas obtinuerunt : et plures prædas diviserunt, æquam portionem debilibus, pupillis, et viduis, sed et senioribus facientes.

8:31  And when they had carefully gathered together their arms, they laid them all up in convenient places, and the residue of their spoils they carried to Jerusalem:

8:31  Posbírali všechny zbraně a pečlivě je uložili na vhodná místa. Ostatní kořist odnesli do Jeruzaléma.

8:31  Et cum arma eorum diligenter collegissent, omnia composuerunt in locis opportunis : residua vero spolia Jerosolymam detulerunt :

8:32  They slew also Philarches, who was with Timotheus, a wicked man, who had many ways afflicted the Jews.

8:32  Zabili také nejhoršího bezbožníka, náčelníka Timoteovy družiny, který Židům způsobil mnoho trápení.

8:32  et Philarchen, qui cum Timotheo erat, interfecerunt, virum scelestum, qui in multis Judæos afflixerat.

8:33  And when they kept the feast of the victory at Jerusalem, they burnt Callisthenes, that had set fire to the holy gates, who had taken refuge in a certain house, rendering to him a worthy reward for his impieties:

8:33  Když pak ve svém rodném městě oslavovali vítězství, upálili ty, kdo založili požár v bráně svatyně, totiž Kalisthena a ty, kdo se s ním uchýlili do jeho domku. Tak je stihla zasloužená odplata za jejich bezbožnost.

8:33  Et cum epinicia agerent Jerosolymis, eum qui sacras januas incenderat, id est, Callisthenem, cum in quoddam domicilium refugisset, incenderunt, digna ei mercede pro impietatibus suis reddita.

8:34  But as for that most wicked man, Nicanor, who had brought a thousand merchants to the sale of the Jews,

8:34  Nikanor, ten trojnásobný proklatec, který přivedl tisíc kupců, aby jim prodával Židy,

8:34  Facinorosissimus autem Nicanor, qui mille negotiantes ad Judæorum venditionem adduxerat,

8:35  Being, through the help of the Lord, brought down by them, of whom he had made no account, laying aside his garment of glory, fleeing through the midland country, he came alone to Antioch, being rendered very unhappy by the destruction of his army.

8:35  byl s Hospodinovou pomocí pokořen těmi, které pokládal za nic. Přišel o své vojsko, a tak musel odložit nádherný šat a jako osamělý zběh prchal krajinou, až se s největším štěstím dostal do Antiochie.

8:35  humiliatus auxilio Domini ab his quos nullos existimaverat, deposita veste gloriæ, per mediterranea fugiens, solus venit Antiochiam, summam infelicitatem de interitu sui exercitus consecutus.

8:36  And he that had promised to levy the tribute for the Romans, by the means of the captives of Jerusalem, now professed that the Jews had God for their protector, and therefore they could not be hurt, because they followed the laws appointed by him.

8:36  Ten, který dříve sliboval, že vyrovná daň Římanům z prodeje jeruzalémských zajatců, nyní dosvědčoval, že Židé mají jakéhosi Ochránce a že jsou díky němu nepřemožitelní, protože se řídí zákony, které jim stanovil.

8:36  Et qui promiserat Romanis se tributum restituere de captivitate Jerosolymorum, prædicabat nunc protectorem Deum habere Judæos, et ob ipsum invulnerabiles esse, eo quod sequerentur leges ab ipso constitutas.

Chapter 9

9:1  At that time Antiochus returned with dishonour out of Persia.

9:1  V té době se Antiochos s ostudou vracel z Persie.

9:1  Eodem tempore, Antiochus inhoneste revertebatur de Perside.

9:2  For he had entered into the city called Persepolis, and attempted to rob the temple, and to oppress the city, but the multitude running together to arms, put them to flight: and so it fell out that Antiochus being put to flight, returned with disgrace.

9:2  Zaútočil totiž na město jménem Persepolis a pokusil se je dobýt a vyloupit jeho chrám. Lid ale povstal na obranu města, chopil se zbraní a útok odrazil. Antiochos tak utrpěl porážku od místních obyvatel a s hanbou odtáhl.

9:2  Intraverat enim in eam quæ dicitur Persepolis, et tentavit expoliare templum, et civitatem opprimere : sed multitudine ad arma concurrente, in fugam versi sunt : et ita contigit ut Antiochus post fugam turpiter rediret.

9:3  Now when he was come about Ecbatana, he received the news of what had happened to Nicanor and Timotheus.

9:3  U Ekbatan ho dostihla zpráva o tom, co se stalo s Nikanorem a s Timoteovým vojskem.

9:3  Et cum venisset circa Ecbatanam, recognovit quæ erga Nicanorem et Timotheum gesta sunt.

9:4  And swelling with anger, he thought to revenge upon the Jews the injury done by them that had put him to flight. And therefore he commanded his chariot to be driven, without stopping in his journey, the judgment of heaven urging him forward, because he had spoken so proudly, that he would come to Jerusalem, and make it a common burying place of the Jews.

9:4  V záchvatu hněvu dostal nápad, že by si na Židech mohl zahojit potupu své porážky. Rozkázal tedy vozatajovi, ať žene bez zastávky až do cíle cesty. To už se ale nad ním vznášel trest Nebes. Ve své zpupnosti totiž prohlásil: „Až přijedu do Jeruzaléma, udělám z něj židovský hromadný hrob!“

9:4  Elatus autem in ira, arbitrabatur se injuriam illorum qui se fugaverant posse in Judæos retorquere : ideoque jussit agitari currum suum sine intermissione agens iter, cælesti eum judicio perurgente, eo quod ita superbe locutus est se venturum Jerosolymam, et congeriem sepulchri Judæorum eam facturum.

9:5  But the Lord, the God of Israel, that seeth all things, struck him with an incurable and an invisible plague. For as soon as he had ended these words, a dreadful pain in his bowels came upon him, and bitter torments of the inner parts.

9:5  Vševidoucí Hospodin, Bůh Izraele, ho tehdy zasáhl nevyléčitelnou a neviditelnou ranou. Jen co ta slova dořekl, postihla ho nesnesitelná bolest v útrobách a prudké křeče vnitřností.

9:5  Sed qui universa conspicit Dominus Deus Israël, percussit eum insanabili et invisibili plaga. Ut enim finivit hunc ipsum sermonem, apprehendit eum dolor dirus viscerum, et amara internorum tormenta :

9:6  And indeed very justly, seeing he had tormented the bowels of others with many and new torments, albeit he by no means ceased from his malice.

9:6  A zcela po právu! Vždyť sám předtím trýznil útroby druhých mnoha neslýchanými mukami.

9:6  et quidem satis juste, quippe qui multis et novis cruciatibus aliorum torserat viscera, licet ille nullo modo a sua malitia cessaret.

9:7  Moreover, being filled with pride, breathing out fire in his rage against the Jews, and commanding the matter to be hastened, it happened as he was going with violence, that he fell from the chariot, so that his limbs were much pained by a grievous bruising of the body.

9:7  Přesto ale vůbec neupustil od své zpupnosti, ale dmul se pýchou ještě víc. V zápalu protižidovské zuřivosti poroučel, ať se jede ještě rychleji. A tak se přihodilo, že při té šílené jízdě vypadl z vozu a narazil tak tvrdě, že si hrozně polámal všechny údy v těle.

9:7  Super hoc autem superbia repletus, ignem spirans animo in Judæos, et præcipiens accelerari negotium, contigit illum impetu euntem de curru cadere, et gravi corporis collisione membra vexari.

9:8  Thus he that seemed to himself to command even the waves of the sea, being proud above the condition of man, and to weigh the heights of the mountains in a balance, now being cast down to the ground, was carried in a litter, bearing witness to the manifest power of God in himself:

9:8  Ten, který si ještě před chvilkou ve své nadčlověčí pýše představoval, že může rozkazovat mořským vlnám a zvážit na vahách horské vrcholy, zůstal ležet na zemi, takže ho museli odnést na nosítkách. Tak se stal pro všechny důkazem Boží moci.

9:8  Isque qui sibi videbatur etiam fluctibus maris imperare, supra humanum modum superbia repletus, et montium altitudines in statera appendere, nunc humiliatus ad terram in gestatorio portabatur, manifestam Dei virtutem in semetipso contestans :

9:9  So that worms swarmed out of the body of this man, and whilst he lived in sorrow and pain, his flesh fell off, and the filthiness of his smell was noisome to the army.

9:9  Jeho bezbožné tělo se hemžilo červy, v bolestech a utrpení mu zaživa odpadávalo maso a jeho hnilobný zápach byl odporný celému vojsku.

9:9  ita ut de corpore impii vermes scaturirent, ac viventis in doloribus carnes ejus effluerent, odore etiam illius et fœtore exercitus gravaretur :

9:10  And the man that thought a little before he could reach to the stars of heaven, no man could endure to carry, for the intolerable stench.

9:10  Ten, kterému se ještě před chvilkou zdálo, že se dotýká hvězd, teď tak nesnesitelně zapáchal, že s ním nikdo nemohl vydržet.

9:10  et qui paulo ante sidera cæli contingere se arbitrabatur, eum nemo poterat propter intolerantiam fœtoris portare.

9:11  And by this means, being brought from his great pride, he began to come to the knowledge of himself, being admonished by the scourge of God, his pains increasing every moment.

9:11  To ho zlomilo. Konečně začal od své veliké pýchy upouštět a pod tímto Božím bičem přicházel k sobě; jeho bolesti totiž každým okamžikem rostly.

9:11  Hinc igitur cœpit ex gravi superbia deductus ad agnitionem sui venire, divina admonitus plaga, per momenta singula doloribus suis augmenta capientibus.

9:12  And when he himself could not now abide his own stench, he spoke thus: It is just to be subject to God, and that a mortal man should not equal himself to God.

9:12  Když už svůj zápach nemohl snášet ani on sám, prohlásil: „Je správné podřizovat se Bohu; ať si smrtelník nemyslí, že je mu rovný!“

9:12  Et cum nec ipse jam fœtorem suum ferre posset, ita ait : Justum est subditum esse Deo, et mortalem non paria Deo sentire.

9:13  Then this wicked man prayed to the Lord, of whom he was not like to obtain mercy.

9:13  Pak se ten mizera modlil k Pánu (který se nad ním už nehodlal smilovat), a sliboval,

9:13  Orabat autem hic scelestus Dominum, a quo non esset misericordiam consecuturus.

9:14  And the city, to which he was going in haste to lay it even with the ground, and to make it a common burying place, he now desireth to make free:

9:14  že udělí svobodu svatému městu, které předtím spěchal srovnat se zemí a udělat z něj hromadný hrob;

9:14  Et civitatem, ad quam festinans veniebat ut eam ad solum deduceret ac sepulchrum congestorum faceret, nunc optat liberam reddere :

9:15  And the Jews, whom he said he would not account worthy to be so much as buried, but would give them up to be devoured by the birds and wild beasts, and would utterly destroy them with their children, he now promiseth to make equal with the Athenians.

9:15  že prý postaví všechny Židy na roveň Athéňanům (přitom jim předtím nechtěl dopřát ani pohřeb, ale dával je pohodit i s jejich dětmi na pospas ptákům a zvěři);

9:15  et Judæos, quos nec sepultura quidem se dignos habiturum, sed avibus ac feris diripiendos traditurum, et cum parvulis exterminaturum dixerat, æquales nunc Atheniensibus facturum pollicetur :

9:16  The holy temple also, which before he had spoiled, he promised to adorn with goodly gifts, and to multiply the holy vessels, and to allow out of his revenues the charges pertaining to the sacrifices.

9:16  dále že vyzdobí překrásnými dary svatý chrám (který předtím vyloupil); že mnohonásobně nahradí všechno svaté náčiní; že bude z vlastních příjmů přispívat na oběti

9:16  templum etiam sanctum, quod prius expoliaverat, optimis donis ornaturum, et sancta vasa multiplicaturum, et pertinentes ad sacrificia sumptus de redditibus suis præstaturum :

9:17  Yea also, that he would become a Jew himself, and would go through every place of the earth, and declare the power of God.

9:17  a kromě toho všeho že se sám stane Židem, navštíví celý obydlený svět a bude všude rozhlašovat Boží moc.

9:17  super hæc, et Judæum se futurum, et omnem locum terræ perambulaturum, et prædicaturum Dei potestatem.

9:18  But his pains not ceasing, (for the just judgment of God was come upon him) despairing of life, he wrote to the Jews, in the manner of a supplication, a letter in these words:

9:18  Když však jeho utrpení nijak nepolevovalo – dopadl totiž na něj spravedlivý Boží soud – nakonec v zoufalství napsal Židům prosebný dopis. Jeho obsah byl takovýto:

9:18  Sed non cessantibus doloribus (supervenerat enim in eum justum Dei judicium), desperans scripsit ad Judæos in modum deprecationis epistolam hæc continentem :

9:19  To his very good subjects the Jews, Antiochus, king and ruler, wisheth much health, and welfare, and happiness.

9:19  Vzácným židovským občanům posílá pozdrav s přáním hojného zdraví a zdaru král a vojevůdce Antiochos.

9:19  Optimis civibus Judæis plurimam salutem, et bene valere, et esse felices, rex et principes Antiochus.

9:20  If you and your children are well, and if all matters go with you to your mind, we give very great thanks.

9:20  Doufám, že se máte dobře a vaše děti též a vše se vám daří, jak si přejete. Sám pak skládám naději v Nebesa

9:20  Si bene valetis, et filii vestri, et ex sententia vobis cuncta sunt, maximas agimus gratias.

9:21  As for me, being infirm, but yet kindly remembering you, returning out of the places of Persia, and being taken with a grievous disease, I thought it necessary to take care for the common good:

9:21  a s láskou vzpomínám na vaši úctu a náklonnost. Při návratu z Persie jsem ochořel těžkou nemocí, a pokládám proto za nutné začít se starat o veřejný pořádek.

9:21  Et ego in infirmitate constitutus, vestri autem memor benigne reversus de Persidis locis, et infirmitate gravi apprehensus, necessarium duxi pro communi utilitate curam habere :

9:22  Not distrusting my life, but having great hope to escape the sickness.

9:22  Nepropadám nad svým stavem beznaději a pevně doufám, že se z té choroby zotavím.

9:22  non desperans memetipsum, sed spem multam habens effugiendi infirmitatem.

9:23  But considering that my father also, at what time he led an army into the higher countries, appointed who should reign after him:

9:23  Je mi však známo, že i můj otec, když se vypravoval na tažení do horních krajů, jmenoval svého nástupce,

9:23  Respiciens autem quod et pater meus, quibus temporibus in locis superioribus ducebat exercitum, ostendit qui post se susciperet principatum :

9:24  To the end that if any thing contrary to expectation should fall out, or any bad tidings should be brought, they that were in the countries, knowing to whom the whole government was left, might not be troubled.

9:24  aby lidé v zemi věděli, komu je svěřena vláda, a nedocházelo k žádným nepokojům, kdyby se snad přihodilo něco nečekaného nebo přišla nějaká nepříjemná zpráva.

9:24  ut si quid contrarium accideret, aut difficile nuntiaretur, scientes hi qui in regionibus erant, cui esset rerum summa derelicta, non turbarentur.

9:25  Moreover, considering that neighbouring princes, and borderers, wait for opportunities, and expect what shall be the event, I have appointed my son, Antiochus, king, whom I often recommended to many of you, when I went into the higher provinces: and I have written to him what I have joined here below.

9:25  Navíc pozoruji, že na svou příležitost vyčkávají okolní velmožové a sousedé mého království a čekají, co bude. Proto jmenuji králem svého syna Antiocha, jehož jsem mnohým z vás často představoval a doporučoval, když jsem vyrážel do horních satrapií. Jemu posílám níže uvedený dopis.

9:25  Ad hæc, considerans de proximo potentes quosque et vicinos temporibus insidiantes, et eventum exspectantes, designavi filium meum Antiochum regem, quem sæpe recurrens in superiora regna multis vestrum commendabam : et scripsi ad eum quæ subjecta sunt.

9:26  I pray you, therefore, and request of you, that, remembering favours both public and private, you will every man of you continue to be faithful to me and to my son.

9:26  Žádám vás tedy a prosím, abyste pamatovali na to, jak jsem dbal o vaše veřejné i soukromé blaho, a abyste každý zachovávali dosavadní přízeň mně i mému synovi.

9:26  Ora itaque vos, et peto memores beneficiorum publice et privatim, ut unusquisque conservet fidem ad me et ad filium meum.

9:27  For I trust that he will behave with moderation and humanity, and following my intentions, will be gracious unto you.

9:27  Jsem totiž přesvědčen, že se k vám bude chovat vlídně a laskavě a následovat tak mého příkladu.

9:27  Confido enim eum modeste et humane acturum, et sequentem propositum meum, et communem vobis fore.

9:28  Thus the murderer and blasphemer being grievously struck, as himself had treated others, died a miserable death in a strange country, among the mountains.

9:28  Tak tedy ten vrah a rouhač skončil svůj život; ve strašných bolestech, jaké sám působil druhým, zemřel tou nejbídnější smrtí v horách cizí země.

9:28  Igitur homicida et blasphemus pessime percussus, et ut ipse alios tractaverat, peregre in montibus miserabili obitu vita functus est.

9:29  But Philip, that was brought up with him, carried away his body: and out of fear of the son of Antiochus, went into Egypt to Ptolemee Philometor.

9:29  Tělo přivezl jeho důvěrník Filip. Ten se pak z obavy z jeho syna Antiocha uchýlil do Egypta k Ptolemaiu Filometorovi.

9:29  Transferebat autem corpus Philippus collactaneus ejus : qui, metuens filium Antiochi, ad Ptolemæum Philometorem in Ægyptum abiit.

Chapter 10

10:1  But Machabeus, and they that were with him, by the protection of the Lord, recovered the temple and the city again.

10:1  Makabejský a jeho muži pod Hospodinovým vedením dobyli zpět chrám i město.

10:1  Machabæus autem, et qui cum eo erant, Domino se protegente, templum quidem et civitatem recepit :

10:2  But he threw down the altars which the heathens had set up in the streets, as also the temples of the idols.

10:2  Zbořili oltáře, které cizáci postavili na náměstí, stejně jako posvátné okrsky.

10:2  aras autem quas alienigenæ per plateas exstruxerant, itemque delubra demolitus est :

10:3  And having purified the temple, they made another altar: and taking fire out of the fiery stones, they offered sacrifices after two years, and set forth incense, and lamps, and the loaves of proposition.

10:3  Očistili chrám a pak postavili nový oltář. Pomocí kamenů vykřesali oheň a po dvouleté přestávce přinesli oběti. Zapálili kadidlo, rozsvítili svícen a předložili chleby.

10:3  et purgato templo, aliud altare fecerunt, et de ignitis lapidibus igne concepto sacrificia obtulerunt post biennium, et incensum, et lucernas, et panes propositionis posuerunt.

10:4  And when they had done these things, they besought the Lord, lying prostrate on the ground, that they might no more fall into such evils; but if they should at any time sin, that they might be chastised by him more gently, and not be delivered up to barbarians and blasphemous men.

10:4  Když to udělali, padli tváří k zemi a prosili Hospodina, aby už nikdy nedopustil taková neštěstí, a kdyby snad někdy znovu zhřešili, aby je trestal mírněji a nevydával je rouhačským a barbarským pohanům.

10:4  Quibus gestis, rogabant Dominum prostrati in terram, ne amplius talibus malis inciderent : sed et, siquando peccassent, ut ab ipso mitius corriperentur, et non barbaris ac blasphemis hominibus traderentur.

10:5  Now upon the same day that the temple had been polluted by the strangers on the very same day it was cleansed again; to wit, on the five and twentieth day of the month of Casleu.

10:5  Očištění chrámu proběhlo přesně v tentýž den, kdy předtím cizáci chrám znesvětili – pětadvacátého dne téhož měsíce, to jest kislevu.

10:5  Qua die autem templum ab alienigenis pollutum fuerat, contigit eadem die purificationem fieri, vigesima quinta mensis qui fuit Casleu.

10:6  And they kept eight days with joy, after the manner of the feast of the tabernacles, remembering that not long before they had kept the feast of the tabernacles when they were in the mountains, and in dens like wild beasts.

10:6  Po osm dní konali radostné oslavy na způsob Stánků a připomínali si, jak ještě nedávno trávili Svátek stánků na horách a v jeskyních jako divoká zvěř.

10:6  Et cum lætitia diebus octo egerunt in modum tabernaculorum, recordantes quod ante modicum temporis diem solemnem tabernaculorum in montibus et in speluncis more bestiarum egerant.

10:7  Therefore they now carried boughs and green branches and palms, for him that had given them good success in cleansing his place.

10:7  Proto se zelenými pruty, rozkvetlými větvičkami i palmovými ratolestmi obětovali chvalozpěvy Tomu, který jim dopřál očistit svoji svatyni.

10:7  Propter quod thyrsos, et ramos virides, et palmas præferebant ei qui prosperavit mundari locum suum.

10:8  And they ordained by a common statute, and decree, that all the nation of the Jews should keep those days every year.

10:8  Poté odhlasovali a veřejným nařízením vyhlásili, že tyto dny má každoročně slavit celý židovský národ.

10:8  Et decreverunt communi præcepto et decreto universæ genti Judæorum omnibus annis agere dies istos.

10:9  And this was the end of Antiochus, that was called the Illustrious.

10:9  Takový byl tedy konec Antiocha zvaného Epifanes.

10:9  Et Antiochi quidem, qui appellatus est Nobilis, vitæ excessus ita se habuit.

10:10  But now we will repeat the acts of Eupator, the son of that wicked Antiochus, abridging the account of the evils that happened in the wars.

10:10  Nyní vyložíme události za Antiocha Eupatora, což byl syn onoho bezbožníka, a stručně shrneme tehdejší válečné útrapy.

10:10  Nunc autem de Eupatore Antiochi impii filio quæ gesta sunt narrabimus, breviantes mala quæ in bellis gesta sunt.

10:11  For when he was come to the crown, he appointed over the affairs of his realm one Lysias, general of the army of Phenicia and Syria.

10:11  Jakmile Antiochos převzal království, jmenoval říšským kancléřem a velitelem Koilé Sýrie a Fénicie jistého Lysia.

10:11  Hic enim suscepto regno, constituit super negotia regni Lysiam quemdam, Phœnicis et Syriæ militiæ principem.

10:12  For Ptolemee, that was called Macer, was determined to be strictly just to the Jews and especially by reason of the wrong that had been done them, and to deal peaceably with them.

10:12  Ptolemaios zvaný Makron se totiž prve začal chovat k Židům spravedlivě (ve srovnání s bezprávím, jaké se jim dělo předtím) a snažil se s nimi vycházet v míru.

10:12  Nam Ptolemæus, qui dicebatur Macer, justi tenax erga Judæos esse constituit, et præcipue propter iniquitatem quæ facta erat in eos, et pacifice agere cum eis.

10:13  But being accused for this to Eupator by his friends, and being oftentimes called traitor, because he had left Cyprus, which Philometor had committed to him, and coming over to Antiochus the Illustrious, had revolted also from him, he put an end to his life by poison.

10:13  Královi důvěrníci ho za to u Eupatora obviňovali a také se o něm všeobecně mluvilo jako o zrádci, protože opustil Kypr, který mu svěřil ještě Filometor, a přešel na stranu Antiocha Epifana. A tak, protože nebyl schopen zastávat svůj v úřad se ctí, pozřel jed a vzal si život.

10:13  Sed ob hoc accusatus ab amicis apud Eupatorem, cum frequenter proditor audiret, eo quod Cyprum creditam sibi a Philometore deseruisset, et ad Antiochum Nobilem translatus etiam ab eo recessisset, veneno vitam finivit.

10:14  But Gorgias, who was governor of the holds, taking with him the strangers, often fought against the Jews.

10:14  Když se velitelem té oblasti stal Gorgias, udržoval žoldnéřské vojsko a při každé příležitosti rozdmýchával válku s Židy.

10:14  Gorgias autem cum esset dux locorum, assumptis advenis, frequenter Judæos debellabat.

10:15  And the Jews that occupied the most commodious holds, received those that were driven out of Jerusalem, and attempted to make war.

10:15  Kromě toho Židy sužovali také Idumejci, kteří ovládali důležité pevnosti, přijímali jeruzalémské zběhy a pokoušeli se rozdmýchávat válku.

10:15  Judæi vero qui tenebant opportunas munitiones, fugatos ab Jerosolymis suscipiebant, et bellare tentabant.

10:16  Then they that were with Machabeus, beseeching the Lord by prayers to be their helper, made a strong attack upon the strong holds of the Idumeans:

10:16  Makabejský a jeho muži tedy v modlitbách žádali Boha, aby bojoval na jejich straně, a vyrazili proti idumejským pevnostem.

10:16  Hi vero qui erant cum Machabæo, per orationes Dominum rogantes ut esset sibi adjutor, impetum fecerunt in munitiones Idumæorum :

10:17  And assaulting them with great force, won the holds, killed them that came in the way, and slew altogether no fewer than twenty thousand.

10:17  Prudce na ta místa zaútočili a dobyli je. Zahnali všechny obránce hradeb a vraždili každého, kdo jim přišel do cesty. Pobili tak ne méně než 20 000 mužů.

10:17  multaque vi insistentes, loca obtinuerunt, occurrentes interemerunt, et omnes simul non minus viginti millibus trucidaverunt.

10:18  And whereas some were fled into very strong towers, having all manner of provision to sustain a siege,

10:18  Dalších nejméně 9000 nepřátel se uchýlilo do dvou velmi dobře opevněných věží, zásobených vším, co je při obležení potřeba.

10:18  Quidam autem cum confugissent in duas turres valde munitas, omnem apparatum ad repugnandum habentes,

10:19  Machabeus left Simon and Joseph, and Zacheus, and them that were with them, in sufficient number to besiege them, and departed to those expeditions which urged more.

10:19  Makabejský tam proto zanechal Šimona a Josefa a též Zachea s dostatkem svých mužů, aby pokračovali v obléhání, a sám se odebral na potřebnější místa.

10:19  Machabæus ad eorum expugnationem relicto Simone, et Josepho, itemque Zachæo, eisque qui cum ipsis erant satis multis, ipse ad eas quæ amplius perurgebant pugnas conversus est.

10:20  Now they that were with Simon, being led with covetousness, were persuaded for the sake of money by some that were in the towers: and taking seventy thousand didrachmas, let some of them escape.

10:20  Šimonovi muži však podlehli chamtivosti a nechali se od lidí v těch věžích podplatit. Dostali 70 000 drachem a nechali za to některé z nich uniknout.

10:20  Hi vero qui cum Simone erant, cupiditate ducti, a quibusdam qui in turribus erant, suasi sunt pecunia : et septuaginta millibus didrachmis acceptis, dimiserunt quosdam effugere.

10:21  But when it was told Machabeus what was done, he assembled the rulers of the people, and accused those men that they had sold their brethren for money, having let their adversaries escape.

10:21  Když se to Makabejský dozvěděl, shromáždil vůdce lidu a vznesl obvinění, že tito muži prodali své bratry, protože za peníze propustili jejich nepřátele.

10:21  Cum autem Machabæo nuntiatum esset quod factum est, principibus populi congregatis accusavit quod pecunia fratres vendidissent, adversariis eorum dimissis.

10:22  So he put these traitors to death, and forthwith took the two towers.

10:22  Dal je proto popravit jako zrádce a pak obě věže rychle dobyl.

10:22  Hos igitur proditores factos interfecit, et confestim duas turres occupavit.

10:23  And having good success in arms, and all things he took in hand, he slew more than twenty thousand in the two holds.

10:23  A že se mu dařilo, kdykoli se chopil zbraně, pobil také v těchto dvou pevnostech více než 20 000 mužů.

10:23  Armis autem ac manibus omnia prospere agendo in duabus munitionibus plus quam viginti millia peremit.

10:24  But Timotheus, who before had been overcome by the Jews, having called together a multitude of foreign troops, and assembled horsemen out of Asia, came as though he would take Judea by force of arms.

10:24  Timoteus (ten, kterého Židé předtím porazili), nyní sebral obrovské žoldnéřské vojsko, shromáždil nemálo koní ze Sýrie a přitáhl, aby se Judska zmocnil bojem.

10:24  At Timotheus, qui prius a Judæis fuerat superatus, convocato exercitu peregrinæ multitudinis, et congregato equitatu Asiano, advenit quasi armis Judæam capturus.

10:25  But Machabeus, and they that were with him, when he drew near, prayed to the Lord, sprinkling earth upon their heads, and girding their loins with haircloth,

10:25  Když se blížil, Makabejský a jeho muži se začali modlit. Hlavy si posypali hlínou, bedra opásali pytlovinou,

10:25  Machabæus autem et qui cum ipso erant, appropinquante illo, deprecabantur Dominum, caput terra aspergentes, lumbosque ciliciis præcincti,

10:26  And lying prostrate at the foot of the altar, besought him to be merciful to them, and to be an enemy to their enemies, and an adversary to their adversaries, as the law saith.

10:26  padli na schody před oltářem a prosili, aby jim byl Bůh milostiv, aby byl nepřítelem jejich nepřátel a protivníkem jejich protivníků, jak stojí v Zákoně.

10:26  ad altaris crepidinem provoluti, ut sibi propitius, inimicis autem eorum esset inimicus, et adversariis adversaretur, sicut lex dicit.

10:27  And so after prayer taking their arms, they went forth further from the city, and when they were come very near the enemies they rested.

10:27  Pak vstali od modlitby, chopili se zbraní a táhli daleko od města. Zastavili se, až když se přiblížili k nepřátelům.

10:27  Et ita post orationem, sumptis armis, longius de civitate procedentes, et proximi hostibus effecti, resederunt.

10:28  But as soon as the sun was risen both sides joined battle: the one part having, with their valour, the Lord for a surety of victory, and success: but the other side making their rage their leader in battle.

10:28  Hned za rozbřesku se obě strany vrhly do útoku. Jedni měli záruku úspěchu a vítězství nejen ve své statečnosti, ale i ve svém spoléhání na Hospodina; druzí si za svého vojevůdce určili zuřivost.

10:28  Primo autem solis ortu utrique commiserunt : isti quidem victoriæ et prosperitatis sponsorem cum virtute Dominum habentes : illi autem ducem belli animum habebant.

10:29  But when they were in the heat of the engagement, there appeared to the enemies from heaven five men upon horses, comely, with golden bridles, conducting the Jews:

10:29  Boj stále sílil, když vtom se nepřátelům zjevilo z Nebes pět vznešených mužů na koních se zlatými uzdami a postavili se do čela Židů.

10:29  Sed cum vehemens pugna esset, apparuerunt adversariis de cælo viri quinque in equis, frenis aureis decori, ducatum Judæis præstantes :

10:30  Two of them took Machabeus between them, and covered him on every side with their arms, and kept him safe; but cast darts and fireballs against the enemy, so that they fell down, being both confounded with blindness, and filled with trouble.

10:30  Dva z nich vzali Makabejského mezi sebe, kryli ho svou zbrojí a chránili ho před zraněním. Na nepřátele pak vrhali šípy a blesky, takže se oslepení a zmatení zraňovali sami mezi sebou.

10:30  ex quibus duo Machabæum medium habentes, armis suis circumseptum incolumem conservabant : in adversarios autem tela et fulmina jaciebant, ex quo et cæcitate confusi et repleti perturbatione, cadebant.

10:31  And there were slain twenty thousand five hundred, and six hundred horsemen.

10:31  Padlo tenkrát 20 500 mužů a k tomu 600 jezdců.

10:31  Interfecti sunt autem viginti millia quingenti, et equites sexcenti.

10:32  But Timotheus fled into Gazara, a strong hold where Chereas was governor.

10:32  Sám Timoteus uprchl do velmi dobře střežené pevnosti zvané Gezer, kde velel Chaireas.

10:32  Timotheus vero confugit in Gazaram præsidium munitum, cui præerat Chæreas.

10:33  Then Machabeus, and they that were with him cheerfully laid siege to the fortress four days.

10:33  Makabejský a jeho muži tu pevnost čtyři dni s radostí obléhali.

10:33  Machabæus autem et qui cum eo erant, lætantes obsederunt præsidium diebus quatuor.

10:34  But they that were within, trusting to the strength of the place, blasphemed exceedingly, and cast forth abominable words.

10:34  Lidé uvnitř spoléhali na nedobytnost toho místa, a tak se hrozně rouhali a sprostě jim nadávali.

10:34  At hi qui intus erant, loci firmitate confisi, supra modum maledicebant, et sermones nefandos jactabant.

10:35  But when the fifth day appeared, twenty young men of them that were with Machabeus, inflamed in their minds, because of the blasphemy, approached manfully to the wall, and pushing forward with fierce courage, got up upon it:

10:35  Když svítalo na pátý den, dvacet makabejských mladíků už bylo kvůli tomu rouhání vzteky bez sebe. Neohroženě zaútočili na hradbu a s divokou zuřivostí pobíjeli každého, kdo jim přišel do cesty.

10:35  Sed cum dies quinta illucesceret, viginti juvenes ex his qui cum Machabæo erant, accensi animis propter blasphemiam, viriliter accesserunt ad murum, et feroci animo incedentes ascendebant :

10:36  Moreover, others also getting up after them, went to set fire to the towers and the gates, and to burn the blasphemers alive.

10:36  Podobně i ostatní využili zmatku a vrhli se do útoku proti obleženým, podpalovali věže, zažehovali hranice a zaživa ty rouhače upalovali. Jiní prorazili brány, pustili dovnitř zbytek vojska, a tak to město dobyli.

10:36  sed et alii similiter ascendentes, turres portasque succendere aggressi sunt, atque ipsos maledicos vivos concremare.

10:37  And having for two days together pillaged and sacked the fortress, they killed Timotheus, who was found hid in a certain place: they slew also his brother Chereas, and Apollophanes.

10:37  Timotea, který se skrýval v jakési jámě, zabili, stejně jako jeho bratra Chairea a Apollofana.

10:37  Per continuum autem biduum præsidio vastato, Timotheum occultantem se in quodam repertum loco peremerunt : et fratrem illius Chæream et Apollophanem occiderunt.

10:38  And when this was done, they blessed the Lord with hymns and thanksgiving, who had done great things in Israel, and given them the victory.

10:38  Když to vše vykonali, se zpěvy a díkůvzdáním chválili Hospodina, který prokazuje Izraeli veliká dobrodiní a dává mu vítězství.

10:38  Quibus gestis, in hymnis et confessionibus benedicebant Dominum, qui magna fecit in Israël, et victoriam dedit illis.

Chapter 11

11:1  A short time after this Lysias, the king's lieutenant, and cousin, and who had chief charge over all the affairs, being greatly displeased with what had happened,

11:1  Lysias, králův poručník, spřízněnec a říšský kancléř, nesl ty události velmi těžce. V kratičkém okamžiku

11:1  Sed parvo post tempore, Lysias procurator regis et propinquus, ac negotiorum præpositus, graviter ferens de his quæ acciderant,

11:2  Gathered together fourscore thousand men, and all the horsemen, and came against the Jews, thinking to take the city, and make it a habitation of the Gentiles:

11:2  shromáždil na 80 000 pěších a veškerou jízdu a vytáhl proti Židům. Zamýšlel, že z jejich města učiní řecké sídlo,

11:2  congregatis octoginta millibus, et equitatu universo, veniebat adversus Judæos, existimans se civitatem quidem captam gentibus habitaculum facturum,

11:3  And to make a gain of the temple, as of the other temples of the Gentiles and to set the high priesthood to sale every year:

11:3  z chrámu začne vybírat poplatky (tak jako to dělal s posvátnými okrsky ostatních národů), a úřad velekněze že vždy na rok pronajme.

11:3  templum vero in pecuniæ quæstum, sicut cetera delubra gentium, habiturum, et per singulos annos venale sacerdotium :

11:4  Never considering the power of God, but puffed up in mind, and trusting in the multitude of his foot soldiers, and the thousands of his horsemen, and his fourscore elephants.

11:4  Vůbec ovšem nepočítal s Boží mocí; pyšně spoléhal na desetitisíce svých pěších, tisíce jezdců a osmdesát slonů.

11:4  nusquam recogitans Dei potestatem, sed mente effrenatus in multitudine peditum, et in millibus equitum, et in octoginta elephantis confidebat.

11:5  So he came into Judea, and approaching to Bethsura, which was in a narrow place, the space of five furlongs from Jerusalem, he laid siege to that fortress.

11:5  Vtrhl do Judska, přitáhl k Bet-curu (což je pevnost vzdálená asi pět stadií od Jeruzaléma) a začal s obléháním.

11:5  Ingressus autem Judæam, et appropians Bethsuræ, quæ erat in angusto loco, ab Jerosolyma intervallo quinque stadiorum, illud præsidium expugnabat.

11:6  But when Machabeus, and they that were with him, understood that the strong holds were besieged, they and all the people besought the Lord with lamentations and tears, that he would send a good angel to save Israel.

11:6  Když Makabejský a jeho muži dostali zprávu, že Lysias obléhá pevnosti, s nářkem a slzami spolu prosili Hospodina, aby poslal dobrého anděla k záchraně Izraele.

11:6  Ut autem Machabæus et qui cum eo erant cognoverunt expugnari præsidia, cum fletu et lacrimis rogabant Dominum, et omnis turba simul, ut bonum angelum mitteret ad salutem Israël.

11:7  Then Machabeus himself first taking his arms, exhorted the rest to expose themselves together with him, to the danger, and to succour their brethren.

11:7  Makabejský se pak sám jako první chopil zbraní a povzbuzoval ostatní, aby s ním podstoupili nebezpečí a vydali se na pomoc svým bratřím. A tak s ním ochotně vyrazili.

11:7  Et ipse primus Machabæus, sumptis armis, ceteros adhortatus est simul secum periculum subire, et ferre auxilium fratribus suis.

11:8  And when they were going forth together with a willing mind, there appeared at Jerusalem a horseman going before them in white clothing, with golden armour, shaking a spear.

11:8  Přímo u Jeruzaléma se v jejich čele zjevil jezdec v bílém rouše máchající zlatou zbraní.

11:8  Cumque pariter prompto animo procederent, Jerosolymis apparuit præcedens eos eques in veste candida, armis aureis hastam vibrans.

11:9  Then they all together blessed the merciful Lord, and took great courage: being ready to break through not only men, but also the fiercest beasts, and walls of iron.

11:9  Všichni tedy chválili milosrdného Boha a osmělili se natolik, že byli připraveni napadnout nejen lidi, ale i nejdivočejší zvěř nebo třeba železné hradby.

11:9  Tunc omnes simul benedixerunt misericordem Dominum, et convaluerunt animis : non solum homines, sed et bestias ferocissimas, et muros ferreos parati penetrare.

11:10  So they went on courageously, having a helper from heaven, and the Lord, who shewed mercy to them.

11:10  Postupovali v bojovém šiku spolu se svým nebeským spojencem, neboť Hospodin se nad nimi smiloval.

11:10  Ibant igitur prompti, de cælo habentes adjutorem et miserantem super eos Dominum.

11:11  And rushing violently upon the enemy, like lions, they slew of them eleven thousand footmen, and one thousand six hundred horsemen:

11:11  Vrhli se na nepřátele jako lvi a skolili z nich 11 000 pěších a 1600 jezdců. Všechny ostatní zahnali na útěk;

11:11  Leonum autem more impetu irruentes in hostes, prostraverunt ex eis undecim millia peditum, et equitum mille sexcentos :

11:12  And put all the rest to flight; and many of them being wounded, escaped naked: Yea, and Lysias himself fled away shamefully, and escaped.

11:12  většinou vyvázli zranění a beze zbraní. Sám Lysias se zachránil potupným útěkem.

11:12  universos autem in fugam verterunt, plures autem ex eis vulnerati nudi evaserunt. Sed et ipse Lysias turpiter fugiens evasit.

11:13  And as he was a man of understanding, considering with himself the loss he had suffered, and perceiving that the Hebrews could not be overcome, because they relied upon the help of the Almighty God, he sent to them:

11:13  Protože však nebyl hloupý, přemýšlel o porážce, kterou utrpěl, a došlo mu, že Hebrejové jsou nepřemožitelní, jelikož jejich spojencem je mocný Bůh.

11:13  Et quia non insensatus erat, secum ipse reputans factam erga se diminutionem, et intelligens invictos esse Hebræos, omnipotentis Dei auxilio innitentes, misit ad eos :

11:14  And promised that he would agree to all things that are just, and that he would persuade the king to be their friend.

11:14  Poslal k nim proto posly, aby je přemluvili k dohodě o všech spravedlivých podmínkách. Dokonce prý bude i krále přemlouvat a nutit, aby se stal jejich přítelem.

11:14  promisitque se consensurum omnibus quæ justa sunt, et regem compulsurum amicum fieri.

11:15  Then Machabeus consented to the request of Lysias, providing for the common good in all things; and whatsoever Machabeus wrote to Lysias, concerning the Jews, the king allowed of.

11:15  Makabejský souhlasil se všemi Lysiovými návrhy, neboť mu ležel na srdci obecný prospěch, a král schválil všechny židovské podmínky, které Makabejský písemně předal Lysiovi.

11:15  Annuit autem Machabæus precibus Lysiæ, in omnibus utilitati consulens : et quæcumque Machabæus scripsit Lysiæ de Judæis, ea rex concessit.

11:16  For there were letters written to the Jews from Lysias, to this effect: Lysias, to the people of the Jews, greeting.

11:16  Lysias napsal Židům list tohoto znění: Lysias zdraví židovský lid.

11:16  Nam erant scriptæ Judæis epistolæ a Lysia quidem hunc modum continentes : Lysias populo Judæorum salutem.

11:17  John, and Abesalom, who were sent from you, delivering your writings, requested that I would accomplish those things which were signified by them.

11:17  Vaši vyslanci Jan a Abšalom mi předali níže opsanou listinu a žádali o odpověď na návrhy v ní uvedené.

11:17  Joannes et Abesalom, qui missi fuerant a vobis, tradentes scripta, postulabant ut ea quæ per illos significabantur, implerem.

11:18  Therefore whatsoever things could be reported to the king, I have represented to him: and he hath granted as much as the matter permitted.

11:18  Vše, co bylo zapotřebí, jsem přednesl králi, a co bylo přípustné, to schválil.

11:18  Quæcumque igitur regi potuerunt perferri, exposui : et quæ res permittebat, concessit.

11:19  If, therefore, you will keep yourselves loyal in affairs, hereafter also I will endeavour to be a means of your good.

11:19  Zachováte-li náklonnost vládě, pokusím se i nadále prosazovat váš prospěch.

11:19  Si igitur in negotiis fidem conservaveritis, et deinceps bonorum vobis causa esset, tentabo.

11:20  But as concerning other particulars, I have given orders by word both to these, and to them that are sent by me, to commune with you.

11:20  Vaši i mí vyslanci mají ode mne příkaz, aby se s vámi domluvili na podrobnostech.

11:20  De ceteris autem per singula verbo mandavi et istis, et his, qui a me missi sunt, colloqui vobiscum.

11:21  Fare ye well. In the year one hundred and forty-eight, the four and twentieth day of the month of Dioscorus.

11:21  Buďte zdrávi! Čtyřiadvacátého dne čtvrtého dioskoru roku 148.

11:21  Bene valete. Anno centesimo, quadragesimo octavo mensis Dioscori, die vigesima et quarta.

11:22  But the king's letter contained these words King Antiochus to Lysias, his brother, greeting.

11:22  Králův list zněl takto: Král Antiochos zdraví bratra Lysia.

11:22  Regis autem epistola ista continebat : Rex Antiochus Lysiæ fratri salutem.

11:23  Our father being translated amongst the gods we are desirous that they that are in our realm should live quietly, and apply themselves diligently to their own concerns.

11:23  Poté, co náš otec odešel k bohům, si přejeme, aby se obyvatelé říše mohli pokojně věnovat svým záležitostem.

11:23  Patre nostro inter deos translato, nos volentes eos qui sunt in regno nostro sine tumultu agere, et rebus suis adhibere diligentiam,

11:24  And we have heard that the Jews would not consent to my father to turn to the rites of the Greeks but that they would keep to their own manner of living and therefore that they request us to allow them to live after their own laws.

11:24  Doslechli jsme se, že Židé nesouhlasí s tím, jak u nich otec zavedl řecké obyčeje, ale dávají přednost vlastnímu způsobu života a žádají, aby jim byly povoleny jejich vlastní zákony.

11:24  audivimus Judæos non consensisse patri meo ut transferrentur ad ritum Græcorum, sed tenere velle suum institutum, ac propterea postulare a nobis concedi sibi legitima sua.

11:25  Wherefore being desirous that this nation also should be at rest, we have ordained and decreed, that the temple should be restored to them, and that they may live according to the custom of their ancestors.

11:25  Protože si přejeme, aby i tento národ žil bez nepokojů, stanovujeme, aby jim byl navrácen chrám a aby se směli řídit zvyky svých předků.

11:25  Volentes igitur hanc quoque gentem quietam esse, statuentes judicavimus templum restitui illis, ut agerent secundum suorum majorum consuetudinem.

11:26  Thou shalt do well, therefore, to send to them, and grant them peace, that our pleasure being known, they may be of good comfort, and look to their own affairs.

11:26  Budeme rádi, když k nim vyšleš posly s nabídkou smíru, aby znali naše mínění, byli dobré mysli a s radostí se věnovali svým záležitostem.

11:26  Bene igitur feceris, si miseris ad eos et dexteram dederis : ut cognita nostra voluntate, bono animo sint, et utilitatibus propriis deserviant.

11:27  But the king's letter to the Jews was in this manner: King Antiochus to the senate of the Jews, and to the rest of the Jews, greeting.

11:27  Králův list k národu byl takovýto: Král Antiochos zdraví židovskou radu starších i ostatní Židy.

11:27  Ad Judæos vero regis epistola talis erat : Rex Antiochus senatui Judæorum, et ceteris Judæis salutem.

11:28  If you are well, you are as we desire: we ourselves also are well.

11:28  Daří-li se vám dobře, plní se mé přání. Také my jsme zdrávi.

11:28  Si valetis, sic estis ut volumus : sed et ipsi bene valemus.

11:29  Menelaus came to us, saying that you desired to come down to your countrymen, that are with us.

11:29  Menelaos nám oznámil, že byste se rádi vrátili z boje domů a věnovali se svým záležitostem.

11:29  Adiit nos Menelaus, dicens velle vos descendere ad vestros, qui sunt apud nos.

11:30  We grant, therefore, a safe conduct to all that come and go, until the thirtieth day of the month of Xanthicus,

11:30  Nuže, všem, kdo se vrátí do třicátého xantiku, zaručuji plnou beztrestnost.

11:30  His igitur qui commeant usque ad diem trigesimum mensis Xanthici, damus dextras securitatis,

11:31  That the Jews may use their own kind of meats, and their own laws, as before: and that none of them any manner of ways be molested for things which have been done by ignorance.

11:31  Židé nechť se řídí svými stravovacími předpisy i dalšími zákony tak jako dříve a nikdo z nich ať není žádným způsobem postihován kvůli přestupkům spáchaným v nevědomosti.

11:31  ut Judæi utantur cibis et legibus suis, sicut et prius : et nemo eorum ullo modo molestiam patiatur de his quæ per ignorantiam gesta sunt.

11:32  And we have sent also Menelaus to speak to you.

11:32  Posílám také Menelaa, aby vás povzbudil.

11:32  Misimus autem et Menelaum, qui vos alloquatur.

11:33  Fare ye well. In the year one hundred and forty-eight, the fifteenth day of the month of Xanthicus.

11:33  Buďte zdrávi! Patnáctého xantiku roku 148.

11:33  Valete. Anno centesimo quadragesimo octavo, Xanthici mensis quintadecima die.

11:34  The Romans also sent them a letter, to this effect: Quintus Memmius, and Titus Manilius, ambassadors of the Romans, to the people of the Jews, greeting.

11:34  Také Římané jim poslali dopis, v němž stálo: Quintus Memmius a Titus Manilius, římští legáti, zdraví židovský lid.

11:34  Miserunt autem etiam Romani epistolam, ita se habentem : Quintus Memmius et Titus Manilius legati Romanorum, populo Judæorum salutem.

11:35  Whatsoever Lysias, the king's cousin, hath granted to you, we also have granted.

11:35  Vše, co vám povolil králův spřízněnec Lysias, schvalujeme i my.

11:35  De his quæ Lysias cognatus regis concessit vobis, et nos concessimus.

11:36  But touching such things as he thought should be referred to the king, after you have diligently conferred among yourselves, send some one forthwith, that we may decree as it is convenient for you: for we are going to Antioch.

11:36  Zvažte podmínky, o kterých rozhodl, že se mají přednést králi. Potom k nám hned někoho pošlete, abychom navrhli, co pro vás bude přijatelné. Jsme totiž na cestě do Antiochie.

11:36  De quibus autem ad regem judicavit referendum, confestim aliquem mittere, diligentius inter vos conferentes, ut decernamus, sicut congruit vobis : nos enim Antiochiam accedimus.

11:37  And therefore make haste to write back, that we may know of what mind you are.

11:37  Pošlete někoho co nejdříve, abychom zjistili váš názor.

11:37  Ideoque festinate rescribere, ut nos quoque sciamus cujus estis voluntatis.

11:38  Fare ye well. In the year one hundred and forty-eight, the fifteenth day of the month of Xanthicus.

11:38  Buďte zdrávi! Patnáctého xantiku roku 148.

11:38  Bene valete. Anno centesimo quadragesimo octavo, quintadecima die mensis Xanthici.

Chapter 12

12:1  When these covenants were made, Lysias went to the king, and the Jews gave themselves to husbandry.

12:1  Po uzavření těchto dohod Lysias odjel ke králi a Židé se opět začali věnovat zemědělství.

12:1  His factis pactionibus, Lysias pergebat ad regem, Judæi autem agriculturæ operam dabant.

12:2  But they that were behind, viz. Timotheus, and Apollonius, the son of Genneus, also Hieronymus, and Demophon, and besides them Nicanor, the governor of Cyprus, would not suffer them to live in peace, and to be quiet.

12:2  Místní velitelé Timoteus a Apollonios, syn Genaiův, dále Hieronymos a Demofon a také velitel kyperských jednotek Nikanor je ale nenechávali žít v klidu a pokoji.

12:2  Sed hi qui resederant, Timotheus, et Apollonius Gennæi filius, sed et Hieronymus, et Demophon super hos, et Nicanor Cypriarches, non sinebant eos in silentio agere et quiete.

12:3  The men of Joppe also were guilty of this kind of wickedness: they desired the Jews, who dwelt among them, to go with their wives and children into the boats, which they had prepared, as though they had no enmity to them.

12:3  Obyvatelé Joppy provedli tuto hroznou bezbožnost: Pozvali Židy, kteří u nich bydleli, aby i se ženami a dětmi vyrazili na projížďku na připravených lodích. Zdálo se, že jim nehrozí nic zlého,

12:3  Joppitæ vero tale quoddam flagitium perpetrarunt : rogaverunt Judæos cum quibus habitabant, ascendere scaphas quas paraverant, cum uxoribus et filiis, quasi nullis inimicitiis inter eos subjacentibus.

12:4  Which when they had consented to, according to the common decree of the city, suspecting nothing, because of the peace: when they were gone forth into the deep, they drowned no fewer than two hundred of them.

12:4  protože se na tom shodlo celé město. Židé tedy na to přistoupili, neboť chtěli žít v míru a neměli žádné podezření. Když ale vypluli na širé moře, joppští jich tam nejméně 200 utopili.

12:4  Secundum commune itaque decretum civitatis, et ipsis acquiescentibus, pacisque causa nihil suspectum habentibus : cum in altum processissent, submerserunt non minus ducentos.

12:5  But as soon as Judas heard of this cruelty done to his countrymen, he commanded the men that were with him: and after having called upon God, the just judge,

12:5  Když se Juda dozvěděl o ukrutném osudu svých krajanů, vydal rozkazy svým mužům

12:5  Quam crudelitatem Judas in suæ gentis homines factam ut cognovit, præcepit viris qui erant cum ipso : et invocato justo judice Deo,

12:6  He came against those murderers of his brethren, and set the haven on fire in the night, burnt the boats, and slew with the sword them that escaped from the fire.

12:6  a vzýval Boha, spravedlivého soudce. Pak vyrazil proti vrahům svých bratří, v noci vypálil jejich přístav, spálil lodi a povraždil všechny, kdo se tam uchýlili.

12:6  venit adversus interfectores fratrum, et portum quidem noctu succendit, scaphas exussit, eos autem qui ab igne refugerant, gladio peremit.

12:7  And when he had done these things in this manner, he departed as if he would return again, and root out all the Joppites.

12:7  Městské brány však zůstaly uzavřeny, a tak odtáhl s tím, že se tam ještě vrátí, aby všechny obyvatele Joppy vyhladil.

12:7  Et cum hæc ita egisset, discessit quasi iterum reversurus, et universos Joppitas eradicaturus.

12:8  But when he understood that the men of Jamnia also designed to do in like manner to the Jews that dwelt among them,

12:8  Pak ale dostal zprávu, že totéž chtějí provést místním Židům i obyvatelé Jamnie.

12:8  Sed cum cognovisset et eos qui erant Jamniæ, velle pari modo facere habitantibus secum Judæis,

12:9  He came upon the Jamnites also by night, and set the haven on fire, with the ships, so that the light of the fire was seen at Jerusalem, two hundred and forty furlongs off.

12:9  I na Jamnii tedy v noci zaútočil a podpálil jim přístav i s loďstvem, takže záři těch plamenů bylo vidět až v Jeruzalémě na vzdálenost 240 stadií.

12:9  Jamnitis quoque nocte supervenit, et portum cum navibus succendit : ita ut lumen ignis appareret Jerosolymis a stadiis ducentis quadraginta.

12:10  And when they were now gone from thence nine furlongs, and were marching towards Timotheus, five thousand footmen, and five hundred horsemen of the Arabians, set upon them.

12:10  Odtud se vypravili na tažení proti Timoteovi. Jen co však urazili devět stadií, přepadli je Arabové: nejméně 5000 pěších a 500 jezdců.

12:10  Inde cum jam abiissent novem stadiis, et iter facerent ad Timotheum, commiserunt cum eo Arabes quinque millia viri, et equites quingenti.

12:11  And after a hard fight, in which, by the help of God, they got the victory, the rest of the Arabians being overcome, besought Judas for peace, promising to give him pastures, and to assist him in other things.

12:11  Rozpoutala se prudká bitva a Judovi muži s pomocí Boží zvítězili. Poražení kočovníci pak Judu žádali o smír a slibovali mu stáda i jinou potřebnou pomoc.

12:11  Cumque pugna valida fieret, et auxilio Dei prospere cessisset, residui Arabes victi petebant a Juda dextram sibi dari, promittentes se pascua daturos, et in ceteris profuturos.

12:12  And Judas thinking that they might be profitable indeed in many things, promised them peace, and after having joined hands, they departed to their tents.

12:12  Juda usoudil, že opravdu mohou být v mnoha ohledech užiteční, a tak souhlasil, že s nimi uzavře mír. Podali si na to ruku a Arabové se vrátili do svých stanů.

12:12  Judas autem arbitratus vere in multis eos utiles, promisit pacem : dextrisque acceptis, discessere ad tabernacula sua.

12:13  He also laid siege to a certain strong city, encompassed with bridges and walls, and inhabited by multitudes of different nations, the name of which is Casphin.

12:13  Zaútočil pak také na jedno město ze všech stran opevněné příkopy a hradbami. Žila v něm směsice všelijakých pohanů a jmenovalo se Kaspin.

12:13  Aggressus est autem et civitatem quamdam firmam pontibus murisque circumseptam, quæ a turbis habitabatur gentium promiscuarum : cui nomen Casphin.

12:14  But they that were within it, trusting in the strength of the walls, and the provision of victuals, behaved in a more negligent manner, and provoked Judas with railing and blaspheming, and uttering such words as were not to be spoken.

12:14  Lidé uvnitř spoléhali na nedobytnost hradeb a zásoby potravin, a tak se k Judovým mužům chovali dosti nevychovaně; nadávali jim, a dokonce se i rouhali a říkali nepřijatelné věci.

12:14  Hi vero qui intus erant, confidentes in stabilitate murorum et apparatu alimoniarum, remissius agebant, maledictis lacessentes Judam et blasphemantes, ac loquentes quæ fas non est.

12:15  But Machabeus calling upon the great Lord of the world, who without any rams or engines of war threw down the walls of Jericho, in the time of Josue, fiercely assaulted the walls.

12:15  Judovi muži však vzývali velikého Vládce vesmíru, který za Jozuových časů bez beranidel a obléhacích strojů zbořil Jericho. Divoce se vrhli proti hradbám

12:15  Machabæus autem, invocato magno mundi Principe, qui sine arietibus et machinis temporibus Jesu præcipitavit Jericho, irruit ferociter muris :

12:16  And having taken the city by the will of the Lord, he made an unspeakable slaughter, so that a pool adjoining, of two furlongs broad, seemed to run with the blood of the slain.

12:16  a z Boží vůle město dobyli. Způsobili tam nepopsatelné krveprolití, takže blízké jezero vypadalo, jako by přetékalo krví, ačkoli bylo dvě stadia široké.

12:16  et capta civitate per Domini voluntatem, innumerabiles cædes fecit, ita ut adjacens stagnum stadiorum duorum latitudinis sanguine interfectorum fluere videretur.

12:17  From thence they departed seven hundred and fifty furlongs, and came to Characa, to the Jews that are called Tubianites.

12:17  Odtud táhli dál, a když urazili 750 stadií, přišli do Charaku k takzvaným tobiánským Židům.

12:17  Inde discesserunt stadia septingenta quinquaginta, et venerunt in Characa ad eos, qui dicuntur Tubianæi, Judæos :

12:18  But as for Timotheus, they found him not in those places, for before he had dispatched any thing he went back, having left a very strong garrison in a certain hold:

12:18  Timotea ale v těch končinách nezastihli, protože tehdy už odtud s nepořízenou odtáhl; v jednom místě však zanechal velmi silnou posádku.

12:18  et Timotheum quidem in illis locis non comprehenderunt, nulloque negotio perfecto regressus est, relicto in quodam loco firmissimo præsidio.

12:19  But Dositheus, and Sosipater, who were captains with Machabeus, slew them that were left by Timotheus in the hold, to the number of ten thousand men.

12:19  Makabejští velitelé Dositheos a Sosipater tedy vytáhli proti mužům, které Timoteus v té pevnosti zanechal, a více než 10 000 jich pobili.

12:19  Dositheus autem et Sosipater, qui erant duces cum Machabæo, peremerunt a Timotheo relictos in præsidio, decem millia viros.

12:20  And Machabeus having set in order about him six thousand men, and divided them by bands, went forth against Timotheus, who had with him a hundred and twenty thousand footmen, and two thousand five hundred horsemen.

12:20  Makabejský rozdělil své vojsko na oddíly, jmenoval jejich velitele a hnal se za Timoteem, který měl s sebou 120 000 pěších a 2500 jezdců.

12:20  At Machabæus, ordinatis circum se sex millibus, et constitutis per cohortes, adversus Timotheum processit, habentem secum centum viginti millia peditum, equitumque duo millia quingentos.

12:21  Now when Timotheus had knowledge of the coming of Judas, he sent the women and children, and the other baggage, before him into a fortress, called Carnion: for it was impregnable, and hard to come at, by reason of the straitness of the places.

12:21  Když Timoteus dostal zprávu o Judově útoku, odeslal ženy a děti i čeleď se zásobami napřed do místa zvaného Karnajim (díky úzkým průsmykům, které ho obklopují, totiž bylo téměř nepřístupné a nedobytné).

12:21  Cognito autem Judæ adventu, Timotheus præmisit mulieres et filios, et reliquum apparatum, in præsidium quod Carnion dicitur : erat enim inexpugnabile, et accessu difficile propter locorum angustias.

12:22  But when the first band of Judas came in sight, the enemies were struck with fear, by the presence of God, who seeth all things, and they were put to flight one from another, so that they were often thrown down by their own companions, and wounded with the strokes of their own swords.

12:22  Jako první se objevil Judův oddíl a na nepřátele padl strach a hrůza, protože se jim zjevil Vševidoucí. Rozutekli se střemhlav do všech stran, takže se často zraňovali navzájem a jedni druhým nabíhali na hroty mečů.

12:22  Cumque cohors Judæ prima apparuisset, timor hostibus incussus est ex præsentia Dei, qui universa conspicit : et in fugam versi sunt alius ab alio, ita ut magis a suis dejicerentur, et gladiorum suorum ictibus debilitarentur.

12:23  But Judas pursued them close, punishing the profane, of whom he slew thirty thousand men.

12:23  Juda je neúprosně pronásledoval, probodával ty proklatce a pobil na 30 000 mužů.

12:23  Judas autem vehementer instabat puniens profanos, et prostravit ex eis triginta millia virorum.

12:24  And Timotheus himself fell into the hands of the band of Dositheus and Sosipater, and with many prayers he besought them to let him go with his life, because he had the parents and brethren of many of the Jews, who, by his death, might happen to be deceived.

12:24  Sám Timoteus padl do rukou Dositheovým a Sosipatrovým oddílům. S velikou prohnaností je žádal, ať ho propustí bez úhony, protože má prý v moci rodiče a bratry mnohých z nich a mohlo by se jim prý něco stát.

12:24  Ipse vero Timotheus incidit in partes Dosithei et Sosipatris : et multis precibus postulabat ut vivus dimitteretur, eo quod multorum ex Judæis parentes haberet ac fratres, quos morte ejus decipi eveniret.

12:25  And when he had given his faith that he would restore them according to the agreement, they let him go without hurt, for the saving of their brethren.

12:25  Mnoha slovy je tedy přesvědčil, že splní svůj slib a vrátí je živé a zdravé, a tak ho v zájmu záchrany svých bratří propustili.

12:25  Et cum fidem dedisset restituturum se eos secundum constitutum, illæsum eum dimiserunt propter fratrum salutem.

12:26  Then Judas went away to Carnion, where he slew five and twenty thousand persons.

12:26  Juda pak táhl do Karnajimu a tam v Atargatině chrámu povraždil 25 000 lidí.

12:26  Judas autem egressus est ad Carnion, interfectis viginti quinque millibus.

12:27  And after he had put to flight and destroyed these, he removed his army to Ephron, a strong city, wherein there dwelt a multitude of divers nations: and stout young men standing upon the walls, made a vigorous resistance: and in this place there were many engines of war, and a provision of darts.

12:27  Po jejich drtivé porážce vytáhl proti opevněnému městu Efron, kde bydlel Lysias a spousta pohanů z nejrůznějších národů. Před hradbami stáli statní mladíci a udatně se bránili, zatímco uvnitř bylo velké množství válečných strojů a střel.

12:27  Post horum fugam et necem, movit exercitum ad Ephron civitatem munitam, in qua multitudo diversarum gentium habitabat : et robusti juvenes pro muris consistentes fortiter repugnabant : in hac autem machinæ multæ et telorum erat apparatus.

12:28  But when they had invocated the Almighty, who with his power breaketh the strength of the enemies, they took the city: and slew five and twenty thousand of them that were within.

12:28  Židé však vzývali Vládce, který mocně drtí sílu nepřátel, a tak město uchvátili a pobili v něm na 25 000 lidí.

12:28  Sed cum Omnipotentem invocassent, qui potestate sua vires hostium confringit, ceperunt civitatem : et ex eis qui intus erant, viginti quinque millia prostraverunt.

12:29  From thence they departed to Scythopolis, which lieth six hundred furlongs from Jerusalem.

12:29  Odtud pak vytáhli a vrhli se na Skythopoli, vzdálenou 600 stadií od Jeruzaléma.

12:29  Inde ad civitatem Scytharum abierunt, quæ ab Jerosolymis sexcentis stadiis aberat.

12:30  But the Jews that were among the Scythopolitans testifying that they were used kindly by them, and that even in the times of their adversity they had treated them with humanity:

12:30  Místní Židé ale dosvědčovali, jakou k nim mají obyvatelé města náklonnost a jak přátelsky se k nim chovali v dobách neštěstí.

12:30  Contestantibus autem his, qui apud Scythopolitas erant, Judæis, quod benigne ab eis haberentur, etiam temporibus infelicitatis quod modeste secum egerint :

12:31  They gave them thanks, exhorting them to be still friendly to their nation, and so they came to Jerusalem, the feast of the weeks being at hand.

12:31  Judovi muži jim tedy poděkovali a vyzvali je, ať jejich národu zachovají náklonnost i v budoucnu. Poté se vrátili do Jeruzaléma, protože se blížila Slavnost týdnů.

12:31  gratias agentes eis, et exhortati etiam de cetero erga genus suum benignos esse, venerunt Jerosolymam die solemni septimanarum instante.

12:32  And after Pentecost they marched against Gorgias, the governor of Idumea.

12:32  Po tomto svátku, zvaném též Letnice, vyrazili proti veliteli Idumeje Gorgiovi,

12:32  Et post Pentecosten abierunt contra Gorgiam præpositum Idumææ.

12:33  And he came out with three thousand footmen and four hundred horsemen.

12:33  který měl s sebou 3000 pěších a 400 jezdců.

12:33  Exivit autem cum peditibus tribus millibus, et equitibus quadringentis.

12:34  And when they had joined battle, it happened that a few of the Jews were slain.

12:34  V bitvě, která se rozpoutala, padlo také několik Židů.

12:34  Quibus congressis, contigit paucos ruere Judæorum.

12:35  But Dositheus, a horseman, one of Bacenor's band, a valiant man, took hold of Gorgias: and when he would have taken him alive, a certain horseman of the Thracians came upon him, and cut off his shoulder: and so Gorgias escaped to Maresa.

12:35  Jistý Dositheos, udatný jezdec z Bakenorova oddílu, ale Gorgia zajal. Chytil ho za plášť a násilím ho vlekl stranou, protože chtěl toho proklatce dostat živého, ale jeden z thráckých jezdců se na něj vrhl a usekl mu paži. Gorgiovi se tak podařilo uniknout do Marešy.

12:35  Dositheus vero quidam de Bacenoris eques, vir fortis, Gorgiam tenebat : et, cum vellet illum capere vivum, eques quidam de Thracibus irruit in eum, humerumque ejus amputavit : atque ita Gorgias effugit in Maresa.

12:36  But when they that were with Esdrin had fought long, and were weary, Judas called upon the Lord to be their helper, and leader of the battle:

12:36  Ezriovi muži už byli dlouhým bojem vyčerpáni. Juda proto začal vzývat Hospodina, aby se ukázal jako jejich spojenec a vojevůdce.

12:36  At illis qui cum Esdrim erant diutius pugnantibus et fatigatis, invocavit Judas Dominum adjutorem et ducem belli fieri :

12:37  Then beginning in his own language, and singing hymns with a loud voice, he put Gorgias's soldiers to flight.

12:37  Potom jako válečný pokřik spustil chvalozpěv v jazyce otců, vrhl se nečekaně na Gorgiovy muže a obrátil je na útěk.

12:37  incipiens voce patria, et cum hymnis clamorem extollens, fugam Gorgiæ militibus incussit.

12:38  So Judas having gathered together his army, came into the city Odollam: and when the seventh day came, they purified themselves according to the custom, and kept the sabbath in the same place.

12:38  Juda pak posbíral své vojsko a vedl je do města Adulam. Právě nastával sedmý den, a tak se podle zvyku očistili a oslavili tam sobotu.

12:38  Judas autem collecto exercitu venit in civitatem Odollam : et cum septima dies superveniret, secundum consuetudinem purificati, in eodem loco sabbatum egerunt.

12:39  And the day following Judas came with his company, to take away the bodies of them that were slain, and to bury them with their kinsmen, in the sepulchres of their fathers.

12:39  Následujícího dne, když už to bylo nutné, šli Judovi muži odnést těla padlých a uložit je k jejich příbuzným do otcovských hrobů.

12:39  Et sequenti die venit cum suis Judas, ut corpora prostratorum tolleret, et cum parentibus poneret in sepulchris paternis.

12:40  And they found under the coats of the slain, some of the donaries of the idols of Jamnia, which the law forbiddeth to the Jews: so that all plainly saw, that for this cause they were slain.

12:40  U každého z padlých však pod košilí našli amulety jamnijských božstev, jaké Židům Zákon zakazuje. Všem bylo hned jasné, že to byl důvod, proč padli.

12:40  Invenerunt autem sub tunicis interfectorum de donariis idolorum quæ apud Jamniam fuerunt, a quibus lex prohibet Judæos : omnibus ergo manifestum factum est, ob hanc causam eos corruisse.

12:41  Then they all blessed the just judgment of the Lord, who had discovered the things that were hidden.

12:41  Velebili proto společně Hospodina, spravedlivého soudce, který zjevuje, co je skryté.

12:41  Omnes itaque benedixerunt justum judicium Domini, qui occulta fecerat manifesta :

12:42  And so betaking themselves to prayers, they besought him, that the sin which had been committed might be forgotten. But the most valiant Judas exhorted the people to keep themselves from sin, forasmuch as they saw before their eyes what had happened, because of the sins of those that were slain.

12:42  Potom se oddali modlitbě a prosili, aby byl spáchaný hřích plně odpuštěn. Šlechetný Juda pak vyzval lid, aby se varovali hříchu – vždyť na vlastní oči viděli, co se kvůli hříchu stalo těmto padlým.

12:42  atque ita ad preces conversi, rogaverunt ut id quod factum erat delictum oblivioni traderetur. At vero fortissimus Judas hortabatur populum conservare se sine peccato, sub oculis videntes quæ facta sunt pro peccatis eorum qui prostrati sunt.

12:43  And making a gathering, he sent twelve thousand drachms of silver to Jerusalem for sacrifice to be offered for the sins of the dead, thinking well and religiously concerning the resurrection.

12:43  Uspořádal mezi mužstvem sbírku, jež vynesla asi 2000 drachem, a ty poslal do Jeruzaléma, aby byla přinesena oběť za hřích. Zachoval se velmi krásně a ušlechtile, neboť měl na mysli vzkříšení z mrtvých.

12:43  Et facta collatione, duodecim millia drachmas argenti misit Jerosolymam offerri pro peccatis mortuorum sacrificium, bene et religiose de resurrectione cogitans

12:44  (For if he had not hoped that they that were slain should rise again, it would have seemed superfluous and vain to pray for the dead,)

12:44  Kdyby totiž neočekával, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a hloupé se za ty mrtvé modlit.

12:44  (nisi enim eos qui ceciderant resurrecturos speraret, superfluum videretur et vanum orare pro mortuis),

12:45  And because he considered that they who had fallen asleep with godliness, had great grace laid up for them.

12:45  Protože však pohlížel k nádherné odměně, jež čeká ty, kdo zemřeli ve zbožnosti, byla to myšlenka svatá a zbožná. Proto uspořádal smírnou oběť za zesnulé, aby byli zbaveni svého hříchu.

12:45  et quia considerabat quod hi qui cum pietate dormitionem acceperant, optimam haberent repositam gratiam.

12:46  It is therefore a holy and wholesome thought to pray for the dead, that they may be loosed from sins.

12:46  Sancta ergo et salubris est cogitatio pro defunctis exorare, ut a peccatis solvantur.

Chapter 13

13:1  In the year one hundred and forty-nine, Judas understood that Antiochus Eupator was coming with a multitude against Judea,

13:1  Roku 149 se Judovi muži dozvěděli, že do Judska táhne s velikým houfem Antiochos Eupator

13:1  Anno centesimo quadragesimo nono, cognovit Judas Antiochum Eupatorem venire cum multitudine adversus Judæam,

13:2  And with him Lysias, the regent, who had charge over the affairs of the realm, having with him a hundred and ten thousand footmen, five thousand horsemen, twenty-two elephants, and three hundred chariots.

13:2  a s ním jeho poručník, říšský kancléř Lysias. Měli s sebou helénské vojsko čítající 110 000 pěších, 5300 jezdců, 22 slonů a 300 válečných vozů opatřených na kolech kosami.

13:2  et cum eo Lysiam procuratorem et præpositum negotiorum, secum habentem peditum centum decem millia, et equitum quinque millia, et elephantos viginti duos, currus cum falcibus trecentos.

13:3  Menelaus also joined himself with them: and with great deceitfulness besought Antiochus, not for the welfare of his country, but in hopes that he should be appointed chief ruler.

13:3  Přidal se k nim také Menelaos a s velkou vychytralostí Antiocha povzbuzoval. Nikoli však kvůli záchraně vlasti, ale kvůli naději, že bude znovu dosazen do úřadu.

13:3  Commiscuit autem se illis et Menelaus : et cum multa fallacia deprecabatur Antiochum, non pro patriæ salute, sed sperans se constitui in principatum.

13:4  But the King of kings stirred up the mind of Antiochus against the sinner, and upon Lysias suggesting that he was the cause of all the evils, he commanded (as the custom is with them) that he should be apprehended and put to death in the same place.

13:4  Jenže Král králů proti tomu proklatci vzbudil Antiochův hněv. Když Lysias připomněl, že to on je viníkem všech neštěstí, nechal ho král odvést do Beroje a popravit tak, jak je v těch končinách zvykem.

13:4  Sed Rex regum suscitavit animos Antiochi in peccatorem : et suggerente Lysia hunc esse causam omnium malorum, jussit (ut eis est consuetudo) apprehensum in eodem loco necari.

13:5  Now there was in that place a tower fifty cubits high, having a heap of ashes on every side: this had a prospect steep down.

13:5  (Mají tam totiž padesát loket vysokou věž plnou popela, zakončenou kruhovým ochozem, který se svažuje dolů k tomu popelu.

13:5  Erat autem in eodem loco turris quinquaginta cubitorum, aggestum undique habens cineris : hæc prospectum habebat in præceps.

13:6  From thence he commanded the sacrilegious wretch to be thrown down into the ashes, all men thrusting him forward unto death.

13:6  Tam zvednou každého, kdo se provinil svatokrádeží nebo jiným velkým zločinem, a vydají ho záhubě.)

13:6  Inde in cinerem dejici jussit sacrilegum, omnibus eum propellentibus ad interitum.

13:7  And by such a law it happened that Menelaus the transgressor of the law, was put to death: not having so much as burial in the earth.

13:7  Takovou smrtí tedy zemřel ten bezbožník Menelaos a nebyl ani pohřben.

13:7  Et tali lege prævaricatorem legis contigit mori, nec terræ dari Menelaum.

13:8  And indeed very justly, for insomuch as he had committed many sins against the altar of God, the fire and ashes of which were holy: he was condemned to die in ashes.

13:8  A zcela po právu! Spáchal totiž mnoho hříchů proti oltáři, jehož oheň a popel je svatý, a proto i sám našel smrt v popelu.

13:8  Et quidem satis juste : nam quia multa erga aram Dei delicta commisit, cujus ignis et cinis erat sanctus : ipse in cineris morte damnatus est.

13:9  But the king, with his mind full of rage, came on to shew himself worse to the Jews than his father was.

13:9  Král se blížil s barbarským úmyslem, že Židům ukáže ještě horší pohromy než jeho otec.

13:9  Sed rex mente effrenatus veniebat, nequiorem se patre suo Judæis ostensurus.

13:10  Which when Judas understood, he commanded the people to call upon the Lord day and night, that as he had always done, so now also he would help them:

13:10  Když se to Juda dozvěděl, vyzval lid, ať všichni ve dne i v noci vzývají Hospodina, aby tak jako dříve přišel i nyní na pomoc těm, kterým hrozí, že budou připraveni o Zákon, vlast i svatý chrám.

13:10  Quibus Judas cognitis, præcepit populo ut die ac nocte Dominum invocarent, quo, sicut semper, et nunc adjuvaret eos,

13:11  Because they were afraid to be deprived of the law, and of their country, and of the holy temple: and that he would not suffer the people, that had of late taken breath for a little while, to be again in subjection to blasphemous nations.

13:11  Kéž nedopustí, aby se lid, který teprve nedávno krátce nabral dech, dostal do područí zpropadených pohanů!

13:11  quippe qui lege, et patria, sanctoque templo privari vererentur : ac populum, qui nuper paululum respirasset, ne sineret blasphemis rursus nationibus subdi.

13:12  So when they had all done this together, and had craved mercy of the Lord with weeping and fasting, lying prostrate on the ground for three days continually, Judas exhorted them to make themselves ready.

13:12  Všichni tedy svorně poslechli. Tři dny se bez přestání v slzách postili a na kolenou vzývali milosrdného Hospodina. Juda je potom povzbudil a vyhlásil pohotovost.

13:12  Omnibus itaque simul id facientibus, et petentibus a Domino misericordiam cum fletu et jejuniis, per triduum continuum prostratis, hortatus est eos Judas ut se præpararent.

13:13  But he, with the ancients, determined before the king should bring his army into Judea, and make himself master of the city, to go out, and to commit the event of the thing to the judgment of the Lord.

13:13  Sám se pak po poradě se staršími rozhodl, že vytáhnou a s Boží pomocí věc rozhodnou dříve, než královo vojsko vtrhne do Judska a zmocní se města.

13:13  Ipse vero cum senioribus cogitavit priusquam rex admoveret exercitum ad Judæam et obtineret civitatem, exire, et Domini judicio committere exitum rei.

13:14  So committing all to God, the Creator of the world, and having exhorted his people to fight manfully, and to stand up even to death for the laws, the temple, the city, their country, and citizens: he placed his army about Modin.

13:14  Svěřil vše Stvořiteli světa a vyzval své muže, aby statečně bojovali na život a na smrt za Zákon, chrám, město, vlast i její zřízení. Potom se s vojskem utábořil u Modiinu.

13:14  Dans itaque potestatem omnium Deo mundi creatori, et exhortatus suos ut fortiter dimicarent, et usque ad mortem pro legibus, templo, civitate, patria, et civibus starent, circa Modin exercitum constituit.

13:15  And having given his company for a watchword, The victory of God, with most valiant chosen young men, he set upon the king's quarter by night, and slew four thousand men in the camp, and the greatest of the elephants, with them that had been upon him,

13:15  Svým mužům vydal heslo „Vítězství Boží!“ a s vybranými nejlepšími mladíky v noci zaútočil na královský stan. Pobil v táboře na 2000 mužů a probodl vůdčího slona i jeho jezdce.

13:15  Et dato signo suis Dei victoriæ, juvenibus fortissimis electis nocte aggressus aulam regiam, in castris interfecit viros quatuor millia, et maximum elephantorum cum his qui superpositi fuerant :

13:16  And having filled the camp of the enemies with exceeding great fear and tumult, they went off with good success.

13:16  Naplnili celý tábor strachem a zmatkem a nakonec se úspěšně stáhli zpět,

13:16  summoque metu ac perturbatione hostium castra replentes, rebus prospere gestis, abierunt.

13:17  Now this was done at the break of day, by the protection and help of the Lord.

13:17  právě když začalo svítat. Stalo se to díky ochraně a pomoci, kterou Hospodin poskytoval Judovi.

13:17  Hoc autem factum est die illucescente, adjuvante eum Domini protectione.

13:18  But the king having taken a taste of the hardiness of the Jews, attempted to take the strong places by policy:

13:18  Když král poznal odvahu Židů, pokusil se ta místa získat lstí.

13:18  Sed rex, accepto gustu audaciæ Judæorum, arte difficultatem locorum tentabat :

13:19  And he marched with his army to Bethsura, which was a strong hold of the Jews: but he was repulsed, he failed, he lost his men.

13:19  Přitáhl k mohutné židovské pevnosti Bet-cur, ale narazil na odpor, byl odražen a poražen.

13:19  et Bethsuræ, quæ erat Judæorum præsidium munitum, castra admovebat : sed fugabatur, impingebat, minorabatur.

13:20  Now Judas sent necessaries to them that were within

13:20  Juda zásoboval posádku uvnitř vším potřebným.

13:20  His autem qui intus erant, Judas necessaria mittebat.

13:21  But Rhodocus, one of the Jews' army, disclosed the secrets to the enemies, so he was sought out, and taken up, and put in prison.

13:21  Židovský voják Rodokos vyzrazoval nepřátelům tajemství, byl však odhalen, dopaden a uvězněn.

13:21  Enuntiavit autem mysteria hostibus Rhodocus quidam de judaico exercitu, qui requisitus comprehensus est, et conclusus.

13:22  Again the king treated with them that were in Bethsura: gave his right hand: took theirs: and went away.

13:22  Král potom znovu vyjednával s obyvateli Bet-curu. Nabídl a přijal podmínky míru, odtáhl, znovu na Judovy muže zaútočil a byl poražen.

13:22  Iterum rex sermonem habuit ad eos qui erant in Bethsuris : dextram dedit, accepit, abiit :

13:23  He fought with Judas: and was overcome. And when he understood that Philip, who had been left over the affairs, had rebelled at Antioch, he was in a consternation of mind, and entreating the Jews, and yielding to them, he swore to all things that seemed reasonable, and, being reconciled, offered sacrifice, honoured the temple, and left gifts.

13:23  Potom dostal zprávu, že Filip, kterého pověřil správou království, se v Antiochii vzbouřil. Vyděsil se, svolal Židy, ustoupil jim a odpřisáhl všechny jejich spravedlivé požadavky. Usmířil se s nimi, přinesl oběť, uctil chrám, projevil štědrost svatyni

13:23  commisit cum Juda, superatus est. Ut autem cognovit rebellasse Philippum Antiochiæ, qui relictus erat super negotia, mente consternatus, Judæos deprecans, subditusque eis, jurat de omnibus quibus justum visum est : et reconciliatus obtulit sacrificium, honoravit templum, et munera posuit.

13:24  He embraced Machabeus, and made him governor and prince from Ptolemais unto the Gerrenians.

13:24  a uznal Makabejského. Místodržitelem od Ptolemaidy až po gerarský kraj ustanovil Hegemonida.

13:24  Machabæum amplexatus est, et fecit eum a Ptolemaide usque ad Gerrenos ducem et principem.

13:25  But when he was come to Ptolemais, the men of that city were much displeased with the conditions of the peace, being angry for fear they should break the covenant.

13:25  Odešel do Ptolemaidy, ale místní obyvatelé byli kvůli těm dohodám pobouřeni. Byli roztrpčeni a chtěli smlouvu zrušit.

13:25  Ut autem venit Ptolemaidam, graviter ferebant Ptolemenses amicitiæ conventionem, indignantes ne forte fœdus irrumperent.

13:26  Then Lysias went up to the judgment seat, and set forth the reason, and appeased the people, and returned to Antioch: and thus matters went with regard to the king's coming and his return.

13:26  Lysias vystoupil na řečniště a hájil dohodu, jak mohl. Přesvědčil je, utišil je, získal je a pak se vrátil do Antiochie. Tak proběhly události kolem králova tažení a jeho stažení.

13:26  Tunc ascendit Lysias tribunal, et exposuit rationem, et populum sedavit, regressusque est Antiochiam : et hoc modo regis profectio et reditus processit.

Chapter 14

14:1  But after the space of three years Judas, and they that were with him, understood that Demetrius, the son of Seleucus, was come up with a great power, and a navy by the haven of Tripolis, to places proper for his purpose,

14:1  Po třech letech se Juda a jeho muži dozvěděli, že Demetrios, syn Seleukův, se s množstvím vojáků vylodil v tripoliském přístavu,

14:1  Sed post triennii tempus, cognovit Judas et qui cum eo erant Demetrium Seleuci cum multitudine valida et navibus per portam Tripolis ascendisse ad loca opportuna,

14:2  And had made himself master of the countries against Antiochus, and his general, Lysias.

14:2  nechal zabít Antiocha i jeho poručníka Lysia a zmocnil se země.

14:2  et tenuisse regiones adversus Antiochum, et ducem ejus Lysiam.

14:3  Now one Alcimus, who had been chief priest, but had wilfully defiled himself in the time of mingling with the heathens, seeing that there was no safety for him, nor access to the altar,

14:3  Jistý Alkimos, bývalý velekněz, který se však v dobách povstání vědomě poskvrnil, pochopil, že pro něj není žádná záchrana a že už nebude mít přístup ke svatému oltáři.

14:3  Alcimus autem quidam, qui summus sacerdos fuerat, sed voluntarie coinquinatus est temporibus commistionis, considerans nullo modo sibi esse salutem neque accessum ad altare,

14:4  Came to king Demetrius in the year one hundred and fifty, presenting unto him a crown of gold, and a palm, and besides these, some boughs that seemed to belong to the temple. And that day indeed he held his peace.

14:4  Někdy v roce 151 se proto vypravil ke králi Demetriovi, přinesl mu kromě obvyklých olivových větviček z chrámu také zlatý věnec a palmovou ratolest. Jinak toho dne zůstal zticha.

14:4  venit ad regem Demetrium centesimo quinquagesimo anno, offerens ei coronam auream et palmam, super hæc et thallos, qui templi esse videbantur. Et ipsa quidem die siluit.

14:5  But having gotten a convenient time to further his madness, being called to counsel by Demetrius, and asked what the Jews relied upon, and what were their counsels,

14:5  Příležitost k prosezení svého šíleného záměru ovšem dostal, když ho Demetrios přizval na zasedání rady a zeptal se ho, jaká nálada panuje mezi Židy a jak smýšlejí. Na to odpověděl:

14:5  Tempus autem opportunum dementiæ suæ nactus, convocatus a Demetrio ad consilium, et interrogatus quibus rebus et consiliis Judæi niterentur,

14:6  He answered thereunto: They among the Jews that are called Assideans, of whom Judas Machabeus is captain, nourish wars, and raise seditions, and will not suffer the realm to be in peace.

14:6  „Ti z Židů, kterým se říká chasidé a které vede Juda Makabejský, rozdmychávají válku, podněcují vzpouru a brání pokojnému životu v říši.

14:6  respondit : Ipsi qui dicuntur Assidæi Judæorum, quibus præest Judas Machabæus, bella nutriunt, et seditiones movent, nec patiuntur regnum esse quietum :

14:7  For I also being deprived of my ancestor's glory (I mean of the high priesthood) am now come hither:

14:7  Právě proto jsem byl oloupen o svou dědičnou hodnost (to jest velekněžství), ale teď jsem zde,

14:7  nam et ego defraudatus parentum gloria (dico autem summo sacerdotio) huc veni :

14:8  Principally indeed out of fidelity to the king's interests, but in the next place also to provide for the good of my countrymen: for all our nation suffereth much from the evil proceedings of these men.

14:8  především proto, že mám na srdci zájmy krále, a potom také proto, že myslím na své spoluobčany. Vždyť kvůli nerozvážnosti zmíněných chasidů je teď na tom celý náš národ velmi zle.

14:8  primo quidem utilitatibus regis fidem servans, secundo autem etiam civibus consulens : nam illorum pravitate universum genus nostrum non minime vexatur.

14:9  Wherefore, O king, seeing thou knowest all these things, take care, I beseech thee, both of the country, and of our nation, according to thy humanity which is known to all men.

14:9  Nuže, králi, teď už to všechno víš. Rač se proto postarat o naši zemi i o náš těžce zkoušený národ s vlídnou laskavostí, kterou prokazuješ všem.

14:9  Sed oro his singulis, o rex, cognitis, et regioni et generi, secundum humanitatem tuam pervulgatam omnibus, prospice :

14:10  For as long as Judas liveth it is not possible that the state should be quiet.

14:10  Dokud je totiž Juda naživu, nebude v říši klid.“

14:10  nam, quamdiu superest Judas, impossibile est pacem esse negotiis.

14:11  Now when this man had spoken to this effect the rest also of the king's friends, who were enemies of Judas, incensed Demetrius against him.

14:11  Když Alkimos takto promluvil, začali Demetria podněcovat další královi rádci, kteří k Judovi chovali zášť.

14:11  Talibus autem ab hoc dictis, et ceteri amici hostiliter se habentes adversus Judam, inflammaverunt Demetrium.

14:12  And forthwith he sent Nicanor, the commander over the elephants, governor into Judea:

14:12  Král tedy ihned vybral Nikanora, někdejšího velitele slonů, a jmenoval ho místodržitelem Judska. Vyslal ho

14:12  Qui statim Nicanorem præpositum elephantorum ducem misit in Judæam :

14:13  Giving him in charge, to take Judas himself: and disperse all them that were with him, and to make Alcimus the high priest of the great temple.

14:13  s rozkazem odstranit Judu, jeho muže rozprášit a za velekněze velikého chrámu dosadit Alkima.

14:13  datis mandatis ut ipsum quidem Judam caperet : eos vero qui cum illo erant, dispergeret, et constitueret Alcimum maximi templi summum sacerdotem.

14:14  Then the Gentiles who had fled out of Judea, from Judas, came to Nicanor by flocks, thinking the miseries and calamities of the Jews to be the welfare of their affairs.

14:14  K Nikanorovi se houfně přidávali pohané, kteří před Judou uprchli z Judska. Mysleli si, že židovská neštěstí a pohromy jim přinesou štěstí.

14:14  Tunc gentes quæ de Judæa fugerant Judam, gregatim se Nicanori miscebant, miserias et clades Judæorum prosperitates rerum suarum existimantes.

14:15  Now when the Jews heard of Nicanor's coming, and that the nations were assembled against them, they cast earth upon their heads, and made supplication to him who chose his people to keep them for ever, and who protected his portion by evident signs.

14:15  Když se Židé dozvěděli o Nikanorově příchodu a vpádu pohanů, sypali si hlavy hlínou a modlili se k Tomu, který ustanovil svůj lid navěky a stále se zjevně ujímá svého dědictví.

14:15  Audito itaque Judæi Nicanoris adventu, et conventu nationum, conspersi terra rogabant eum qui populum suum constituit, ut in æternum custodiret, quique suam portionem signis evidentibus protegit.

14:16  Then at the commandment of their captain, they forthwith removed from the place where they were, and went to the town of Dessau, to meet them.

14:16  Na rozkaz velitele pak odtud ihned vyrazili a střetli se s nepřáteli u osady Hadasa.

14:16  Imperante autem duce, statim inde moverunt, conveneruntque ad castellum Dessau.

14:17  Now Simon, the brother of Judas, had joined battle with Nicanor: but was frightened with the sudden coming of the adversaries.

14:17  Do boje s Nikanorem se pustil Judův bratr Šimon, ale v boji poněkud podléhal, zaskočen nenadálým útokem.

14:17  Simon vero frater Judæ commiserat cum Nicanore : sed conterritus est repentino adventu adversariorum.

14:18  Nevertheless Nicanor hearing of the valour of Judas's companions, and the greatness of courage, with which they fought for their country, was afraid to try the matter by the sword.

14:18  Nikanor se však zdráhal vyřešit věc krveprolitím, protože se doslechl o odvaze Judových mužů a o jejich statečnosti v bojích za vlast.

14:18  Nicanor tamen, audiens virtutem comitum Judæ, et animi magnitudinem quam pro patriæ certaminibus habebant, sanguine judicium facere metuebat.

14:19  Wherefore he sent Posidonius, and Theodotius and Matthias before to present and receive the right hands.

14:19  Poslal proto Posidonia, Theodota a Matatiáše, aby nabídli smír a vedli vyjednávání.

14:19  Quam ob rem præmisit Posidonium, et Theodotium, et Matthiam, ut darent dextras atque acciperent.

14:20  And when there had been a consultation thereupon, and the captain had acquainted the multitude with it, they were all of one mind to consent to covenants.

14:20  Když byly podmínky důkladně probrány, velitel je sdělil vojákům a ti jednomyslně souhlasili. Dohoda tedy byla schválena

14:20  Et cum diu de his consilium ageretur, et ipse dux ad multitudinem retulisset, omnium una fuit sententia amicitiis annuere.

14:21  So they appointed a day upon which they might come together by themselves: and seats were brought out, and set for each one.

14:21  a byl určen den, kdy se velitelé mají sejít o samotě. Z každé strany předjel bojový vůz a byla připravena křesla.

14:21  Itaque diem constituerunt, qua secreto inter se agerent : et singulis sellæ prolatæ sunt, et positæ.

14:22  But Judas ordered armed men to be ready in convenient places, lest some mischief might be suddenly practised by the enemies: so they made an agreeable conference.

14:22  Juda ale na vhodných místech rozestavil ozbrojence, aby byli připraveni, kdyby nepřátelé znenadání provedli nějaký úskok. Rozhovory pak proběhly hladce.

14:22  Præcepit autem Judas armatos esse locis opportunis, ne forte ab hostibus repente mali aliquid oriretur : et congruum colloquium fecerunt.

14:23  And Nicanor abode in Jerusalem, and did no wrong, but sent away the flocks of the multitudes that had been gathered together.

14:23  Nikanor se usadil v Jeruzalémě a neprováděl nic nepatřičného. Naopak rozpustil hordy, které se kolem něho předtím srotily.

14:23  Morabatur autem Nicanor Jerosolymis, nihilque inique agebat : gregesque turbarum quæ congregatæ fuerant, dimisit.

14:24  And Judas was always dear to him from the heart, and he was well affected to the man.

14:24  Judu měl stále nablízku a upřímně k tomu muži přilnul.

14:24  Habebat autem Judam semper carum ex animo, et erat viro inclinatus.

14:25  And he desired him to marry a wife, and to have children. So he married: he lived quietly, and they lived in common.

14:25  Pobízel ho, ať se ožení a zplodí děti, a Juda se skutečně oženil, měl se dobře a užíval života.

14:25  Rogavitque eum ducere uxorem, filiosque procreare. Nuptias fecit : quiete egit, communiterque vivebant.

14:26  But Alcimus seeing the love they had one to another, and the covenants, came to Demetrius, and told him that Nicanor had assented to the foreign interest, for that he meant to make Judas, who was a traitor to the kingdom, his successor.

14:26  Alkimos si ale jejich vzájemné náklonnosti všiml. Vzal dohodu, kterou spolu ti dva uzavřeli, a vypravil se k Demetriovi. Namluvil mu, že Nikanor pomýšlí na zradu, neboť si prý jako svého nástupce určil nepřítele říše Judu.

14:26  Alcimus autem, videns caritatem illorum ad invicem et conventiones, venit ad Demetrium, et dicebat Nicanorem rebus alienis assentire, Judamque regni insidiatorem successorem sibi destinasse.

14:27  Then the king, being in a rage, and provoked with this man's wicked accusation, wrote to Nicanor, signifying that he was greatly displeased with the covenant of friendship: and that he commanded him nevertheless to send Machabeus prisoner in all haste to Antioch.

14:27  Král pak rozčílen a popuzen pomluvami toho ničemy napsal Nikanorovi, že se mu ta dohoda nelíbí, a nařídil mu, ať Makabejského ihned pošle v poutech do Antiochie.

14:27  Itaque rex exasperatus, et pessimis hujus criminationibus irritatus, scripsit Nicanori, dicens graviter quidem se ferre de amicitiæ conventione, jubere tamen Machabæum citius vinctum mittere Antiochiam.

14:28  When this was known, Nicanor was in a consternation, and took it grievously that he should make void the articles that were agreed upon, having received no injury from the man.

14:28  Když Nikanor tu zprávu dostal, byl bezradný. Nechtělo se mu rušit dohodu, když se Juda ničím neprovinil,

14:28  Quibus cognitis, Nicanor consternabatur, et graviter ferebat, si ea quæ convenerant irrita faceret, nihil læsus a viro :

14:29  But because he could not oppose the king, he watched an opportunity to comply with the orders

14:29  ale protože králi nelze odporovat, čekal na vhodnou příležitost, aby jeho rozkaz splnil lstí.

14:29  sed quia regi resistere non poterat, opportunitatem observabat qua præceptum perficeret.

14:30  But when Machabeus perceived that Nicanor was more stern to him, and that when they met together as usual he behaved himself in a rough manner; and was sensible that this rough behaviour came not of good, he gathered together a few of his men, and hid himself from Nicanor.

14:30  Makabejský si všiml, že Nikanor k němu začal být odměřený a že se při obvyklých setkáních chová nevlídněji. Pochopil, že ta odměřenost nevěstí nic dobrého, a tak shromáždil velké množství svých mužů a ukryl se.

14:30  At Machabæus, videns secum austerius agere Nicanorem, et consuetum occursum ferocius exhibentem, intelligens non ex bono esse austeritatem istam, paucis suorum congregatis, occultavit se a Nicanore.

14:31  But he finding himself notably prevented by the man, came to the great and holy temple: and commanded the priests that were offering the accustomed sacrifices, to deliver him the man.

14:31  Když Nikanor poznal, že ho Juda pořádně přelstil, přišel do přesvatého chrámu a kněžím, kteří právě přinášeli obvyklé oběti, rozkázal, ať mu Judu vydají.

14:31  Quod cum ille cognovit, fortiter se a viro præventum, venit ad maximum et sanctissimum templum : et sacerdotibus solitas hostias offerentibus, jussit sibi tradi virum.

14:32  And when they swore unto him, that they knew not where the man was whom he sought, he stretched out his hand to the temple,

14:32  Ti se však zapřísahali, že nevědí, kde se hledaný muž skrývá.

14:32  Quibus cum juramento dicentibus nescire se ubi esset qui quærebatur, extendens manum ad templum,

14:33  And swore, saying: Unless you deliver Judas prisoner to me, I will lay this temple of God even with the ground, and will beat down the altar, and I will dedicate this temple to Bacchus.

14:33  Nikanor tedy vztáhl pravici proti chrámu a přísahal: „Jestli mi Judu nevydáte v poutech, srovnám tuto Boží svatyni se zemí, zbořím oltář a postavím zde slavný chrám Dionýsovi!“

14:33  juravit, dicens : Nisi Judam mihi vinctum tradideritis, istud Dei fanum in planitiem deducam, et altare effodiam, et templum hoc Libero patri consecrabo.

14:34  And when he had spoken thus, he departed. But the priests stretching forth their hands to heaven, called upon him that was ever the defender of their nation, saying in this manner:

14:34  Po těch slovech odešel. Kněží vztáhli ruce k nebi a vzývali Toho, který byl vždy Ochráncem našeho národa:

14:34  Et his dictis abiit. Sacerdotes autem protendentes manus in cælum, invocabant eum qui semper propugnator esset gentis ipsorum, hæc dicentes :

14:35  Thou, O Lord of all things, who wantest nothing, wast pleased that the temple of thy habitation should be amongst us.

14:35  „Hospodine, který nic nepotřebuješ, ty sám jsi rozhodl, že u nás má být chrám, v němž bys přebýval.

14:35  Tu, Domine universorum, qui nullius indiges, voluisti templum habitationis tuæ fieri in nobis.

14:36  Therefore now, O Lord, the holy of all holies, keep this house for ever undefiled, which was lately cleansed.

14:36  Nyní tedy, svatý Pane všeho posvěcení, zachovej tento nedávno očištěný dům neposkvrněný navěky!“

14:36  Et nunc, Sancte sanctorum, omnium Domine, conserva in æternum impollutam domum istam, quæ nuper mundata est.

14:37  Now Razias, one of the ancients of Jerusalem, was accused to Nicanor, a man that was a lover of the city, and of good report, who for his kindness was called the father of the Jews.

14:37  Jistý Razis, člen jeruzalémské rady starších, byl tehdy udán Nikanorovi. Byl to muž velmi dobré pověsti, který miloval všechny své krajany natolik, že ho pro jeho oddanost nazývali „otcem Židů“.

14:37  Razias autem quidam de senioribus ab Jerosolymis delatus est Nicanori, vir amator civitatis, et bene audiens : qui pro affectu pater Judæorum appellabatur.

14:38  This man, for a long time, had held fast his purpose of keeping himself pure in the Jews' religion, and was ready to expose his body and life, that he might persevere therein.

14:38  Už dříve, v dobách povstání, byl totiž obviněn z judaismu a za judaismus byl se vší horlivostí ochoten nasadit tělo i duši.

14:38  Hic multis temporibus continentiæ propositum tenuit in Judaismo, corpusque et animam tradere contentus pro perseverantia.

14:39  So Nicanor being willing to declare the hatred that he bore the Jews, sent five hundred soldiers to take him.

14:39  Nikanor chtěl předvést svou nenávist k Židům, a tak poslal více než 500 vojáků, aby Razise zajali

14:39  Volens autem Nicanor manifestare odium quod habebat in Judæos, misit milites quingentos ut eum comprehenderent.

14:40  For he thought by ensnaring him to hurt the Jews very much.

14:40  – domníval se totiž, že tím Židům zasadí těžkou ránu.

14:40  Putabat enim, si illum decepisset, se cladem Judæis maximam illaturum.

14:41  Now as the multitude sought to rush into his house, and to break open the door, and to set fire to it, when he was ready to be taken, he struck himself with his sword:

14:41  Vojáci se tedy chystali zmocnit věže, kde byl Razis obklíčen. Už se dobývali skrz vnější vrata a poslali pro oheň, aby vrata podpálili, když Razis nalehl na svůj meč.

14:41  Turbis autem irruere in domum ejus, et januam dirumpere : atque ignem admovere cupientibus, cum jam comprehenderetur, gladio se petiit,

14:42  Choosing to die nobly rather than to fall into the hands of the wicked, and to suffer abuses unbecoming his noble birth.

14:42  Chtěl totiž raději důstojně zemřít než padnout do rukou těm proklatcům a trpět urážky nehodné své důstojnosti.

14:42  eligens nobiliter mori potius quam subditus fieri peccatoribus, et contra natales suos indignis injuriis agi.

14:43  But whereas through haste he missed of giving a sure wound, and the crowd was breaking into the doors, he ran boldly to the wall, and manfully threw himself down to the crowd:

14:43  Ve spěchu a rozrušení si však nezasadil ránu přesně. Proto, když už se dav hrnul skrz bránu, vyběhl směle na hradbu a statečně se vrhl dolů mezi ně.

14:43  Sed cum per festinationem non certo ictu plagam dedisset, et turbæ intra ostia irrumperent, recurrens audacter ad murum præcipitavit semetipsum viriliter in turbas :

14:44  But they quickly making room for his fall, he came upon the midst of the neck.

14:44  Vojáci se rychle rozestoupili a Razis padl na prázdné místo doprostřed.

14:44  quibus velociter locum dantibus casui ejus, venit per mediam cervicem.

14:45  And as he had yet breath in him, being inflamed in mind, he arose: and while his blood ran down with a great stream, and he was grievously wounded, he ran through the crowd:

14:45  Byl však ještě živý a hořel odhodláním, a tak se zvedl, a i když mu z hrozných ran crčela krev, prodral se vojskem, postavil se na strmou skálu,

14:45  Et cum adhuc spiraret, accensus animo, surrexit, et cum sanguis ejus magno fluxu deflueret, et gravissimis vulneribus esset saucius, cursu turbam pertransiit :

14:46  And standing upon a steep rock, when he was now almost without blood, grasping his bowels, with both hands he cast them upon the throng, calling upon the Lord of life and spirit, to restore these to him again: and so he departed this life.

14:46  a přestože už ztratil skoro poslední kapku krve, vyrval si vnitřnosti a oběma rukama je vrhl do davu. Přitom vzýval Pána života i ducha, aby mu je jednou navrátil. Takto zemřel.

14:46  et stans supra quamdam petram præruptam, et jam exsanguis effectus, complexus intestina sua, utrisque manibus projecit super turbas, invocans dominatorem vitæ ac spiritus ut hæc illi iterum redderet : atque ita vita defunctus est.

Chapter 15

15:1  But when Nicanor understood that Judas was in the places of Samaria, he purposed to set upon him with all violence, on the sabbath day.

15:1  Když se Nikanor dozvěděl, že Juda je se svými muži v oblasti Samaří, rozhodl se zaútočit na ně pro větší jistotu v den odpočinku.

15:1  Nicanor autem, ut comperit Judam esse in locis Samariæ, cogitavit cum omni impetu die sabbati committere bellum.

15:2  And when the Jews that were constrained to follow him, said: Do not act so fiercely and barbarously, but give honour to the day that is sanctified: and reverence him that beholdeth all things:

15:2  Židé, kteří byli donuceni ho doprovázet, však říkali: „Nevyhlazuj je takto krutě a barbarsky. Ucti den, který Vševidoucí posvětil nade všechny ostatní.“

15:2  Judæis vero qui illum per necessitatem sequebantur, dicentibus : Ne ita ferociter et barbare feceris, sed honorem tribue diei sanctificationis, et honora eum qui universa conspicit :

15:3  That unhappy man asked, if there were a mighty One in heaven, that had commanded the sabbath day to be kept.

15:3  Ten trojnásobný proklatec se jich zeptal: „Je snad v nebi nějaký vládce, který nařídil slavit sobotní den?“

15:3  ille infelix interrogavit si est potens in cælo, qui imperavit agi diem sabbatorum.

15:4  And when they answered: There is the living Lord himself in heaven, the mighty One, that commanded the seventh day to be kept.

15:4  „Sám živý Hospodin, Vládce na nebi!“ odpověděli. „To on přikázal zachovávat sedmý den.“

15:4  Et respondentibus illis : Est Dominus vivus ipse in cælo potens, qui jussit agi septimam diem :

15:5  Then he said: And I am mighty upon the earth, and I command to take arms, and to do the king's business. Nevertheless he prevailed not to accomplish his design.

15:5  „Já jsem zase vládce na zemi,“ opáčil Nikanor, „a přikazuji vám vzít zbraně a splnit povinnost vůči králi!“ Tento svůj podlý záměr však naplnit nedokázal.

15:5  at ille ait : Et ego potens sum super terram qui impero sumi arma, et negotia regis impleri. Tamen non obtinuit ut consilium perficeret.

15:6  So Nicanor being puffed up with exceeding great pride, thought to set up a public monument of his victory over Judas.

15:6  Nikanor se ve své nesmírné zpupnosti a pýše rozhodl, že si postaví veřejný pomník svého vítězství nad Judou a jeho muži.

15:6  Et Nicanor quidem cum summa superbia erectus, cogitaverat commune trophæum statuere de Juda.

15:7  But Machabeus ever trusted with all hope that God would help them.

15:7  Makabejský ale stále s plnou důvěrou spoléhal, že mu Hospodin přijde na pomoc.

15:7  Machabæus autem semper confidebat cum omni spe auxilium sibi a Deo affuturum :

15:8  And he exhorted his people not to fear the coming of the nations, but to remember the help they had before received from heaven, and now to hope for victory from the Almighty.

15:8  Povzbuzoval své muže, ať se nebojí vpádu pohanů. Ať si raději připomínají, kolikrát už jim Nebesa pomohla, a i nyní očekávají, že jim Všemohoucí daruje vítězství.

15:8  et hortabatur suos ne formidarent ad adventum nationum, sed in mente haberent adjutoria sibi facta de cælo, et nunc sperarent ab Omnipotente sibi affuturam victoriam.

15:9  And speaking to them out of the law, and the prophets, and withal putting them in mind of the battles they had fought before, he made them more cheerful:

15:9  Nabádal je slovy Zákona i Proroků a připomínal jim zápasy, kterými prošli, a tak jim dodal odvahy.

15:9  Et allocutus eos de lege et prophetis, admonens etiam certamina quæ fecerant prius, promptiores constituit eos :

15:10  Then after he had encouraged them, he shewed withal the falsehood of the Gentiles, and their breach of oaths.

15:10  Když je vyburcoval k odhodlání, vydal jim rozkazy, přičemž jim líčil pohanskou věrolomnost a porušování přísah.

15:10  et ita animis eorum erectis simul ostendebat gentium fallaciam, et juramentorum prævaricationem.

15:11  So he armed every one of them, not with defence of shield and spear, but with very good speeches, and exhortations, and told them a dream worthy to be believed, whereby he rejoiced them all.

15:11  Každého z nich vyzbrojil ne toliko ochranou štítů a kopí, jako spíš slovy ušlechtilého povzbuzení. Pak jim ještě vyprávěl svůj přesvědčivý sen a všechny jím nadmíru potěšil.

15:11  Singulos autem illorum armavit, non clypei et hastæ munitione, sed sermonibus optimis et exhortationibus, exposito digno fide somnio, per quod universos lætificavit.

15:12  Now the vision was in this manner. Onias, who had been high priest, a good and virtuous man, modest in his looks, gentle in his manners, and graceful in speech, and who from a child was exercised in virtues holding up his hands, prayed for all the people of the Jews:

15:12  Měl totiž vidění, jak někdejší velekněz Oniáš (ten dobrý a počestný člověk skromného vystupování a laskavé povahy, který uměl příhodně mluvit a od dětství byl vychován k veškeré ctnosti), rozepjal ruce a modlil se za celé židovské společenství.

15:12  Erat autem hujuscemodi visus : Oniam, qui fuerat summus sacerdos, virum bonum et benignum, verecundum visu, modestum moribus, et eloquio decorum, et qui a puero in virtutibus exercitatus sit, manus protendentem orare pro omni populo Judæorum.

15:13  After this there appeared also another man, admirable for age, and glory, and environed with great beauty and majesty:

15:13  Podobně se mu potom zjevil ctihodný stařec v šedinách, zahalený podivuhodným a vznešeným majestátem.

15:13  Post hoc apparuisse et alium virum ætate et gloria mirabilem, et magni decoris habitudine circa illum.

15:14  Then Onias answering, said: This is a lover of his brethren, and of the people of Israel: this is he that prayeth much for the people, and for all the holy city, Jeremias, the prophet of God.

15:14  Vtom promluvil Oniáš a řekl: „Tento muž miluje své bratry a velmi se modlí za lid a svaté město; je to Jeremiáš, prorok Boží!“

15:14  Respondentem vero Oniam dixisse : Hic est fratrum amator, et populi Israël : hic est qui multum orat pro populo et universa sancta civitate, Jeremias propheta Dei.

15:15  Whereupon Jeremias stretched forth his right hand, and gave to Judas a sword of gold, saying:

15:15  Jeremiáš pak vztáhl pravici a předal Judovi zlatý meč se slovy:

15:15  Extendisse autem Jeremiam dextram, et dedisse Judæ gladium aureum, dicentem :

15:16  Take this holy sword, a gift from God, wherewith thou shalt overthrow the adversaries of my people Israel.

15:16  „Přijmi tento svatý meč jako dar od Boha. Jím pobiješ své protivníky.“

15:16  Accipe sanctum gladium munus a Deo, in quo dejicies adversarios populi mei Israël.

15:17  Thus being exhorted with the words of Judas, which were very good, and proper to stir up the courage, and strengthen the hearts of the young men, they resolved to fight, and to set upon them manfully: that valour might decide the matter, because the holy city, and the temple were in danger.

15:17  Povzbuzeni Judovými překrásnými slovy, která v nich probouzela odvahu a dodávala mužnost mladíkům, se rozhodli, že nebudou stavět tábor, ale pustí se směle do boje. Chtěli vše raději vyřešit statečným bojem muže proti muži, než aby vydali ohrožení město, svaté zákony a chrám.

15:17  Exhortati itaque Judæ sermonibus bonis valde, de quibus extolli posset impetus, et animi juvenum confortari, statuerunt dimicare et confligere fortiter : ut virtus de negotiis judicaret, eo quod civitas sancta et templum periclitarentur.

15:18  For their concern was less for their wives, and children, and for their brethren, and kinsfolks: but their greatest and principal fear was for the holiness of the temple.

15:18  Obava o ženy a děti, bratry a příbuzné je tolik netížila, neboť jejich největší a hlavní starostí byl posvěcený chrám.

15:18  Erat enim pro uxoribus et filiis, itemque pro fratribus et cognatis, minor sollicitudo : maximus vero et primus pro sanctitate timor erat templi.

15:19  And they also that were in the city, had no little concern for them that were to be engaged in battle.

15:19  Ti, kdo zůstali ve městě, byli neméně znepokojeni obavou o ty, kdo bojovali venku.

15:19  Sed et eos qui in civitate erant, non minima sollicitudo habebat pro his qui congressuri erant.

15:20  And now when all expected what judgment would be given, and the enemies were at hand, and the army was set in array, the beasts and the horsemen ranged in convenient places,

15:20  Všichni očekávali nadcházející rozhodnou bitvu. Nepřátelé už přitáhli, vojsko sešikované do boje, sloni na výhodných pozicích a jízda rozestavená na křídlech.

15:20  Et cum jam omnes sperarent judicium futurum, hostesque adessent atque exercitus esset ordinatus, bestiæ equitesque opportuno in loco compositi,

15:21  Machabeus considering the coming of the multitude, and the divers preparations of armour, and the fierceness of the beasts, stretching out his hands to heaven, called upon the Lord, that worketh wonders, who giveth victory to them that are worthy, not according to the power of their arms, but according as it seemeth good to him.

15:21  Makabejský pozoroval nastupující vojska a viděl rozmanitost jejich výzbroje i divokost zvířat. Pozvedl ruce k nebi a vzýval Hospodina, který činí divy. Věděl totiž, že vítězství nelze získat zbraněmi, ale že On je dává dle svého uvážení těm, kdo si je zaslouží.

15:21  considerans Machabæus adventum multitudinis, et apparatum varium armorum, et ferocitatem bestiarum, extendens manus in cælum, prodigia facientem Dominum invocavit, qui non secundum armorum potentiam, sed prout ipsi placet, dat dignis victoriam.

15:22  And in his prayer he said after this manner: Thou, O Lord, who didst send thy angel in the time of Ezechias, king of Juda, and didst kill a hundred and eighty-five thousand of the army of Sennacherib:

15:22  Vzýval ho tedy těmito slovy: „Pane, ty jsi poslal svého anděla k judskému králi Ezechiášovi a pobil v Senacheribově táboře na 185 000 mužů.

15:22  Dixit autem invocans hoc modo : Tu Domine, qui misisti angelum tuum sub Ezechia rege Juda, et interfecisti de castris Sennacherib centum octoginta quinque millia :

15:23  Send now also, O Lord of heaven, thy good angel before us, for the fear and dread of the greatness of thy arm,

15:23  Vládce nebes, pošli svého dobrého anděla také nyní před námi, ať rozsévá strach a hrůzu!

15:23  et nunc, dominator cælorum, mitte angelum tuum bonum ante nos in timore et tremore magnitudinis brachii tui,

15:24  That they may be afraid, who come with blasphemy against thy holy people. And thus he concluded his prayer.

15:24  Svou mocnou paží rozdrť ty, kdo rouhavě útočí na tvůj svatý lid!“ Těmi slovy skončil.

15:24  ut metuant qui cum blasphemia veniunt adversus sanctum populum tuum. Et hic quidem ita peroravit.

15:25  But Nicanor, and they that were with him came forward, with trumpets and songs.

15:25  Nikanorovi muži se blížili s troubením a válečnými zpěvy,

15:25  Nicanor autem et qui cum ipso erant, cum tubis et canticis admovebant.

15:26  But Judas, and they that were with him, encountered them, calling upon God by prayers:

15:26  zatímco Judovi muži šli vstříc nepřátelům s prosbami a modlitbami.

15:26  Judas vero et qui cum eo erant, invocato Deo, per orationes congressi sunt :

15:27  So fighting with their hands, but praying to the Lord with their hearts, they slew no less than five and thirty thousand, being greatly cheered with the presence of God.

15:27  Rukama bojovali a srdcem se modlili k Bohu; pobili nejméně 35 000 mužů a velice se nad tím projevem Boží moci radovali.

15:27  manu quidem pugnantes, sed Dominum cordibus orantes, prostraverunt non minus triginta quinque millia, præsentia Dei magnifice delectati.

15:28  And when the battle was over, and they were returning with joy, they understood that Nicanor was slain in his armour.

15:28  Po bitvě se vesele vraceli domů, když vtom poznali Nikanora, jak tam leží mrtev v plné zbroji.

15:28  Cumque cessassent, et cum gaudio redirent, cognoverunt Nicanorem ruisse cum armis suis.

15:29  Then making a shout, and a great noise, they blessed the Almighty Lord in their own language.

15:29  Spustil se křik a rozruch a začali velebit Vládce v jazyce svých otců.

15:29  Facto itaque clamore, et perturbatione excitata, patria voce omnipotentem Dominum benedicebant.

15:30  And Judas, who was altogether ready, in body and mind, to die for his countrymen, commanded that Nicanor's head, and his hand, with the shoulder, should be cut off, and carried to Jerusalem.

15:30  Juda, který bojoval tělem i duší v první linii za své spoluobčany a od mládí projevoval oddanost svým krajanům, pak přikázal, aby Nikanorovi usekli hlavu a ruku v rameni a přinesli je do Jeruzaléma.

15:30  Præcepit autem Judas, qui per omnia corpore et animo mori pro civibus paratus erat, caput Nicanoris, et manum cum humero abscissam, Jerosolymam perferri.

15:31  And when he was come thither, having called together his countrymen, and the priests to the altar, he sent also for them that were in the castle,

15:31  Když tam dorazil, svolal své krajany, postavil kněze před oltář a poslal i pro hradní posádku.

15:31  Quo cum pervenisset, convocatis contribulibus et sacerdotibus ad altare, accersiit et eos qui in arce erant.

15:32  And shewing them the head of Nicanor, and the wicked hand, which he had stretched out, with proud boasts, against the holy house of the Almighty God,

15:32  Ukázal jim hlavu toho mizery Nikanora i ruku toho rouhače, kterou předtím pyšně vztáhl proti svatému příbytku Všemohoucího.

15:32  Et ostenso capite Nicanoris, et manu nefaria quam extendens contra domum sanctam omnipotentis Dei magnifice gloriatus est.

15:33  He commanded also, that the tongue of the wicked Nicanor should be cut out, and given by pieces to birds, and the hand of the furious man to be hanged up over against the temple.

15:33  Pak tomu bezbožnému Nikanorovi vyřízl jazyk a dal ho po kouskách naházet ptákům. A ruku toho zlosyna pověsili naproti chrámu.

15:33  Linguam etiam impii Nicanoris præcisam jussit particulatim avibus dari : manum autem dementis contra templum suspendi.

15:34  Then all blessed the Lord of heaven, saying: Blessed be he that hath kept his own place undefiled.

15:34  Všichni se obrátili k nebi a začali velebit Hospodina, který se tak zjevně projevil: „Požehnaný, který zachoval svou svatyni bez poskvrny!“

15:34  Omnes igitur cæli benedixerunt Dominum, dicentes : Benedictus qui locum suum incontaminatum servavit.

15:35  And he hung up Nicanor's head in the top of the castle, that it might be an evident and manifest sign of the help of God.

15:35  Nikanorovu useknutou hlavu pak Juda nechal zavěsit na hrad jako viditelné a každému jasné znamení Hospodinovy pomoci.

15:35  Suspendit autem Nicanoris caput in summa arce, ut evidens esset, et manifestum signum auxilii Dei.

15:36  And they all ordained by a common decree, by no means to let this day pass without solemnity:

15:36  Všichni pak veřejným hlasováním rozhodli, že tento den se musí nějak slavit a že třináctý den dvanáctého měsíce (zvaného aramejsky adar), totiž den před Mordechajovou slavností, bude významným svátkem.

15:36  Itaque omnes communi consilio decreverunt nullo modo diem istum absque celebritate præterire :

15:37  But to celebrate the thirteenth day of the month of Adar, called in the Syrian language, the day before Mardochias' day.

15:37  Tak to tedy dopadlo s Nikanorem a od těch dob bylo město v moci Hebrejů. Já zde proto své vyprávění skončím.

15:37  habere autem celebritatem tertiadecima die mensis Adar, quod dicitur voce syriaca, pridie Mardochæi diei.

15:38  So these things being done with relation to Nicanor, and from that time the city being possessed by the Hebrews, I also will here make an end of my narration.

15:38  Je-li sepsáno krásně a poutavě, odpovídá to mému přání. Je-li nevalné a průměrné, odpovídá to mým schopnostem.

15:38  Igitur his erga Nicanorem gestis, et ex illis temporibus ab Hebræis civitate possessa, ego quoque in his faciam finem sermonis.

15:39  Which if I have done well, and as it becometh the history, it is what I desired: but if not so perfectly, it must be pardoned me.

15:39  Neboť jako je škodlivé pít samotné víno, škodí naopak též samotná voda; a jako je víno smíšené s vodou lahodné a působí dobrou náladu, tak i styl vyprávění potěší sluch čtenářů tohoto spisu. Zde je tedy konec.

15:39  Et si quidem bene, et ut historiæ competit, hoc et ipse velim : sin autem minus digne, concedendum est mihi.

15:40  For as it is hurtful to drink always wine, or always water, but pleasant to use sometimes the one, and sometimes the other: so if the speech be always nicely framed, it will not be grateful to the readers. But here it shall be ended.

15:40  Sicut enim vinum semper bibere, aut semper aquam, contrarium est ; alternis autem uti, delectabile : ita legentibus si semper exactus sit sermo, non erit gratus. Hic ergo erit consummatus.