CzeB21 - Mark

Chapter 1

1:1  Počátek evangelia o Ježíši Kristu, Božím Synu.

1:2  Jak je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, posílám před tebou svého posla, aby připravil tvou cestu.“

1:3  „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu pro Pána! Vyrovnejte jeho stezky!“

1:4  Tak přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.

1:5  Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán.

1:6  Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pásem kolem boků, jedl kobylky a lesní med.

1:7  Kázal: „Po mně přichází někdo silnější než já! Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek sandálu.

1:8  Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

1:9  V těch dnech přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a dal se od Jana pokřtít v Jordánu.

1:10  Když vystupoval z vody, ihned uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice.

1:11  Z nebe zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“

1:12  Duch ho pak ihned vypudil na poušť.

1:13  Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.

1:14  Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium:

1:15  „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“

1:16  Když se pak procházel podél Galilejského jezera, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak házejí síť do vody (byli to totiž rybáři).

1:17  Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“

1:18  Ihned opustili sítě a šli za ním.

1:19  Poodešel dál a uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě.

1:20  Ihned je zavolal a oni nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním.

1:21  Když potom přišli do Kafarnaum, vešel hned v sobotu do synagogy a učil.

1:22  Nad jeho učením tam jen žasli, protože je učil jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.

1:23  V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Vykřikl:

1:24  „Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“

1:25  „Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“

1:26  Nečistý duch tím mužem zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něj.

1:27  Všichni byli tak ohromeni, že se začali ptát jeden druhého: „Co to má znamenat? Co je to za nové učení? Rozkazuje mocně i nečistým duchům a poslouchají ho!“

1:28  A zpráva o něm se ihned roznesla po celém galilejském kraji.

1:29  Když odešli ze synagogy, hned šli s Jakubem a Janem domů k Šimonovi a Ondřejovi.

1:30  Šimonova tchyně tam ležela v horečce, a tak mu o ní hned řekli.

1:31  Přistoupil, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji opustila a ona je začala obsluhovat.

1:32  Večer po západu slunce k němu přinesli všechny nemocné a posedlé.

1:33  Celé město se seběhlo ke dveřím

1:34  a on uzdravil množství lidí trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. Démonům nedovoloval mluvit, protože ho znali.

1:35  Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil.

1:36  Šimon a ostatní se ale pustili za ním.

1:37  Když ho našli, řekli mu: „Všichni tě hledají!“

1:38  On jim odpověděl: „Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel.“

1:39  Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony.

1:40  Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit!“

1:41  Naplněn soucitem, Ježíš vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“

1:42  Malomocenství ho hned opustilo a byl čistý.

1:43  Ježíš ho pak ihned poslal pryč s přísným varováním:

1:44  „Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi se ale ukázat knězi a obětuj za své očištění dar, který přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně.“

1:45  On ale šel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A lidé se k němu scházeli odevšad.

Chapter 2

2:1  Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma,

2:2  shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo,

2:3  přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého.

2:4  Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů.

2:5  Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“

2:6  Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali:

2:7  „Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“

2:8  Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte?

2:9  Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘

2:10  Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému –

2:11  „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

2:12  On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“

2:13  Ježíš šel znovu na břeh jezera. Všechen zástup tam přicházel k němu a on je vyučoval.

2:14  Když cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, řekl mu: „Pojď za mnou.“ A on vstal a šel za ním.

2:15  Ježíš pak stoloval v jeho domě a spolu s Ježíšem a jeho učedníky tehdy stolovali i mnozí výběrčí daní a různí hříšníci. Mnozí takoví ho totiž následovali.

2:16  Když znalci Písma a farizeové uviděli, že jí s výběrčími daní a hříšníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s výběrčími daní a hříšníky?“

2:17  Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“

2:18  Janovi učedníci a farizeové měli ve zvyku se postit. Někteří přišli a ptali se ho: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

2:19  Ježíš jim odpověděl: „Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich ještě s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit.

2:20  Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v ten den, se budou postit.

2:21  Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť. Jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra bude ještě horší.

2:22  Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů.“

2:23  Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.

2:24  Farizeové mu řekli: „Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?“

2:25  Odpověděl jim: „Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad?

2:26  Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?“

2:27  Potom dodal: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu.

2:28  Syn člověka je pánem i nad sobotou.“

Chapter 3

3:1  Když znovu přišel do synagogy, byl tu člověk s ochrnutou rukou.

3:2  Sledovali ho, zda jej uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat.

3:3  Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“

3:4  Potom se jich zeptal: „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“ Oni však mlčeli.

3:5  S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá.

3:6  Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili.

3:7  Ježíš odešel se svými učedníky k jezeru a za ním šla velká spousta lidí z Galileje, z Judska,

3:8  z Jeruzaléma i z Idumeje, Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu velká spousta.

3:9  Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj kvůli zástupu měli stále připravenou loďku, aby ho neumačkali.

3:10  Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj tlačili, aby se ho dotkli.

3:11  A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, před ním padali a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“

3:12  Ale on jim velmi hrozil, aby ho neprozrazovali.

3:13  Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu.

3:14  Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je poslal kázat

3:15  a aby měli moc vymítat démony.

3:16  Ustanovil jich dvanáct: Šimona (kterému dal jméno Petr),

3:17  Jakuba Zebedeova, jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, „Synové hromu“),

3:18  Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Horlivce

3:19  a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil.

3:20  Když se pak vrátil domů, znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst.

3:21  Když se to dozvěděli jeho příbuzní, vypravili se, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul.

3:22  Znalci Písma, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali, že má Belzebuba a že vymítá démony knížetem démonů.

3:23  Zavolal je tedy a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vymítat satana?

3:24  Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže obstát.

3:25  Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže obstát.

3:26  Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát a je s ním konec.

3:27  Nikdo ale nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům.

3:28  Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali.

3:29  Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem.“

3:30  (Říkali totiž o něm, že má nečistého ducha.)

3:31  Tehdy dorazili jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají.

3:32  Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: „Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě.“

3:33  On jim však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“

3:34  Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: „Pohleďte, má matka a mí bratři.

3:35  Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka.“

Chapter 4

4:1  Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu

4:2  a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:

4:3  „Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

4:4  A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.

4:5  Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.

4:6  Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.

4:7  Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu.

4:8  Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.“

4:9  Potom dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“

4:10  Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství.

4:11  „Vám je svěřeno tajemství Božího království,“ odpověděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,

4:12  aby ‚hleděli a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“

4:13  Tehdy jim řekl: „Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím?

4:14  Rozsévač rozsévá Slovo.

4:15  Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto.

4:16  Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají,

4:17  ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají.

4:18  Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo,

4:19  ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.

4:20  A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“

4:21  Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen?

4:22  Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo.

4:23  Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“

4:24  Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno.

4:25  Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“

4:26  Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem.

4:27  Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak.

4:28  Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu.

4:29  A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“

4:30  Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme?

4:31  Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi.

4:32  Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“

4:33  Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět.

4:34  Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.

4:35  Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“

4:36  Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky.

4:37  Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.

4:38  On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“

4:39  Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.

4:40  „Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“

4:41  Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

Chapter 5

5:1  Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského kraje.

5:2  Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem.

5:3  Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem.

5:4  Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit.

5:5  Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.

5:6  Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena.

5:7  Hlasitě vykřikl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!“

5:8  (Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!“)

5:9  „Jak se jmenuješ?“ ptal se ho Ježíš. „Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“

5:10  A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.

5:11  Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat.

5:12  Démoni ho proto prosili: „Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!“

5:13  Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.

5:14  Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo.

5:15  Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.

5:16  Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty,

5:17  začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.

5:18  Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat.

5:19  On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“

5:20  Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.

5:21  Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup.

5:22  Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairos, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám.

5:23  Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“

5:24  A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.

5:25  Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela.

5:26  Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř.

5:27  Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha.

5:28  Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“

5:29  Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.

5:30  Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“

5:31  Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“

5:32  On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.

5:33  Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu.

5:34  Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“

5:35  Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“

5:36  Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy.

5:37  Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

5:38  Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající,

5:39  vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“

5:40  Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě.

5:41  Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“

5:42  Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas,

5:43  ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.

Chapter 6

6:1  Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním.

6:2  Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky?

6:3  Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?“ A tak se nad ním pohoršovali.

6:4  Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“

6:5  A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.

6:6  Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.

6:7  Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy

6:8  a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku;

6:9  ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.

6:10  „Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete.

6:11  Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“

6:12  A tak šli a vyzývali lidi k pokání.

6:13  Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

6:14  Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“

6:15  Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“

6:16  Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“

6:17  Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa.

6:18  Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“

6:19  Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.

6:20  Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.

6:21  Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.

6:22  Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“

6:23  Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“

6:24  Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“ „O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.

6:25  A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“

6:26  Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout.

6:27  Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení

6:28  a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce.

6:29  Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

6:30  Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili.

6:31  Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.

6:32  Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo.

6:33  Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.

6:34  Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.

6:35  Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli.

6:36  „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“

6:37  Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli.

6:38  „Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“

6:39  Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.

6:40  Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,

6:41  vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,

6:42  a tak se všichni najedli do sytosti.

6:43  Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.

6:44  A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

6:45  Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.

6:46  A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.

6:47  Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.

6:48  Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.

6:49  Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.

6:50  Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“

6:51  Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.

6:52  Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.

6:53  A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.

6:54  Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.

6:55  Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.

6:56  Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Chapter 7

7:1  Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše

7:2  a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma‘ (to jest neumytýma) rukama.

7:3  Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších.

7:4  Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek.

7:5  Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?“

7:6  On jim odpověděl: „Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno: ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.

7:7  Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.‘

7:8  Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete.“

7:9  Potom pokračoval: „Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici!

7:10  Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘

7:11  Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban‘ (to jest dar Bohu),

7:12  tak už podle vás nemusí pro svého otce nebo matku nic udělat.

7:13  Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu.“

7:14  Znovu pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte.

7:15  [16] Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!“

7:17  Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství.

7:18  On jim odpověděl: „To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit?

7:19  Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!“ Tak očistil všechny pokrmy.

7:20  Potom řekl: „Člověka špiní to, co z něj vychází.

7:21  Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy,

7:22  cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost.

7:23  Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“

7:24  Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru. Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit.

7:25  Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám

7:26  a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona. Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka,

7:27  a tak jí řekl: „Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům.“

7:28  Ona však odpověděla: „Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech.“

7:29  „Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů,“ odvětil jí na to. „Ten démon už z tvé dcery vyšel.“

7:30  Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.

7:31  Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru.

7:32  Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku.

7:33  On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka.

7:34  Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Efatha!“ což znamená: „Otevři se!“

7:35  Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně.

7:36  Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali.

7:37  Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!“

Chapter 8

8:1  V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim:

8:2  „Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst.

8:3  Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka.“

8:4  „Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit? namítli učedníci. „Vždyť je tu pustina!“

8:5  „Kolik máte chlebů?“ zeptal se jich. „Sedm,“ odpověděli.

8:6  Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu.

8:7  Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je.

8:8  A tak se najedli do sytosti a ještě nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly.

8:9  Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když je Ježíš propustil,

8:10  ihned nastoupil s učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje.

8:11  Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe.

8:12  „Proč toto pokolení žádá znamení?“ zasténal Ježíš v duchu. „Amen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane!“

8:13  Opustil je, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu.

8:14  Zapomněli ale vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník.

8:15  Ježíš jim zdůrazňoval: „Pečlivě se varujte kvasu farizeů a kvasu Herodova.“

8:16  Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba.

8:17  Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce?

8:18  Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? Už si nevzpomínáte?

8:19  Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Dvanáct,“ odpověděli.

8:20  „A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“ „Sedm,“ odpověděli.

8:21  Na to jim řekl: „Ještě nerozumíte?“

8:22  Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl.

8:23  Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“

8:24  On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“

8:25  Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.

8:26  Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“

8:27  Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“

8:28  Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“

8:29  „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.

8:30  On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.

8:31  Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.

8:32  Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat.

8:33  Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“

8:34  Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.

8:35  Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.

8:36  Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil?

8:37  Co dá člověk na oplátku za svůj život?

8:38  Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“

Chapter 9

9:1  A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“

9:2  Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi.

9:3  Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.

9:4  A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem.

9:5  Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“

9:6  Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co říct.

9:7  Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“

9:8  Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.

9:9  Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

9:10  Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých‘.

9:11  Potom se ho zeptali: „Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“

9:12  On jim odpověděl: „Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví‘. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán.

9:13  Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno.“

9:14  Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují.

9:15  Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho.

9:16  „Proč se s nimi dohadujete?“ zeptal se jich Ježíš.

9:17  „Mistře,“ odpověděl mu jeden ze zástupu, „přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.

9:18  Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!“

9:19  „Vy nevěřící pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“

9:20  A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi.

9:21  Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho se mu to děje?“ „Od dětství,“ odpověděl.

9:22  „Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“

9:23  „‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“

9:24  „Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“

9:25  Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“

9:26  A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.

9:27  Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.

9:28  Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“

9:29  Odpověděl jim: „Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu.“

9:30  Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl.

9:31  Učil totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých.“

9:32  Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat.

9:33  Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: „O čem jste se to cestou dohadovali?“

9:34  Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší.

9:35  Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: „Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech.“

9:36  Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy:

9:37  „Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal.“

9:38  „Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.“

9:39  „Nebraňte mu!“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle.

9:40  Kdo není proti nám, je s námi.

9:41  Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.

9:42  Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře.

9:43  [44] Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než jít s oběma rukama do pekla, do toho neuhasitelného ohně.

9:45  [46] A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než být s oběma nohama uvržen do pekla.

9:47  A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla,

9:48  kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne‘.

9:49  Každý totiž bude solen ohněm.

9:50  Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji.“

Chapter 10

10:1  Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.

10:2  Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“

10:3  „Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to.

10:4  „Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“ odpověděli.

10:5  „To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš.

10:6  „Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘.

10:7  ‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce

10:8  a ti dva budou jedno tělo.‘ A tak už nejsou dva, ale jedno tělo.

10:9  Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“

10:10  Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali.

10:11  Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní.

10:12  Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“

10:13  Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali.

10:14  Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!

10:15  Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“

10:16  Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.

10:17  Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“

10:18  „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh.

10:19  Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“

10:20  „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“

10:21  Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

10:22  Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

10:23  Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“

10:24  Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je vejít do Božího království!

10:25  To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

10:26  V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“

10:27  Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“

10:28  „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“

10:29  Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu

10:30  a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život.

10:31  Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

10:32  Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát:

10:33  „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům,

10:34  budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

10:35  Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: „Mistře, prosíme, abys nám splnil přání.“

10:36  „Co pro vás mám udělat?“ zeptal se jich.

10:37  „Nech nás sedět ve své slávě – jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici.“

10:38  „Nevíte, o co prosíte,“ řekl jim na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?“

10:39  „Můžeme,“ odvětili. Na to jim Ježíš řekl: „Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji.

10:40  Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno.“

10:41  A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana.

10:42  Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc.

10:43  Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.

10:44  Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech.

10:45  Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

10:46  Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův.

10:47  Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

10:48  Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

10:49  Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A tak toho slepce zavolali. „Hlavu vzhůru!“ říkali mu. „Vstávej, volá tě!“

10:50  On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi.

10:51  Ježíš se ho zeptal: „Co mám pro tebe udělat?“ „Rabboni, ať vidím!“ odpověděl slepec.

10:52  Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.

Chapter 11

11:1  Když se přiblížili k Jeruzalému – k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků

11:2  a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte.

11:3  Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“

11:4  Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je.

11:5  Někteří z kolemstojících jim řekli: „Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?“

11:6  Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je.

11:7  Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl.

11:8  Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích.

11:9  Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali: „Hosana!“ „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“

11:10  „Požehnané království našeho otce Davida!“ „Hosana na výsostech!“

11:11  Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.

11:12  Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad.

11:13  Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků.

11:14  Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli.

11:15  Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic

11:16  a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří.

11:17  Potom je vyučoval: „Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů‘!“

11:18  Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením.

11:19  Večer pak znovu odešli z města.

11:20  Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl.

11:21  Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“

11:22  Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru.

11:23  Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to.

11:24  Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.

11:25  [26] Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.“

11:27  Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu

11:28  se slovy: „Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

11:29  „Také se vás na něco zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám.

11:30  Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“

11:31  Začali se mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘

11:32  Když ale řekneme, že z lidí…“ Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka.

11:33  Nakonec mu řekli: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám,“ řekl jim Ježíš.

Chapter 12

12:1  Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu.

12:2  Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice.

12:3  Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou.

12:4  Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili.

12:5  A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli.

12:6  Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘

12:7  Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘

12:8  Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven.

12:9  Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.

12:10  Nečetli jste snad Písmo? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným.

12:11  Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘“

12:12  Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.

12:13  Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

12:14  Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?

12:15  Máme platit, nebo ne?“ On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“

12:16  Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli.

12:17  „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.

12:18  Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho:

12:19  „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka.

12:20  Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka.

12:21  Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí.

12:22  Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena.

12:23  Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“

12:24  Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

12:25  Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.

12:26  A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?

12:27  On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“

12:28  Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“

12:29  Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný.

12:30  Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘

12:31  Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“

12:32  Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj.

12:33  A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“

12:34  Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.

12:35  Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: „Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

12:36  Vždyť sám David řekl v Duchu svatém: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

12:37  Sám David ho nazývá Pánem – jak tedy může být Mesiáš jeho syn?“ A veliký zástup ho rád poslouchal.

12:38  Ve svém vyučování říkal: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na náměstích,

12:39  sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích

12:40  a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

12:41  Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně.

12:42  Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák).

12:43  Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice.

12:44  Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“

Chapter 13

13:1  Cestou z chrámu mu jeden z jeho učedníků řekl: „Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!“

13:2  Ježíš mu řekl: „Vidíš ty veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“

13:3  Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho v soukromí ptali:

13:4  „Řekni nám, kdy to bude. Jaké bude znamení času, kdy se to všechno naplní?“

13:5  Ježíš jim začal vysvětlovat: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl.

13:6  Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.

13:7  Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se to musí dít. Ale to ještě nebude konec.

13:8  Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou zemětřesení a hladomory. To jsou ale jen počátky porodních bolestí.

13:9  Dávejte na sebe pozor. Budou vás vydávat soudům a shromážděním. Budete biti a kvůli mně stanete před vládci a králi, abyste jim vydali svědectví.

13:10  Především ale musí být všem národům kázáno evangelium.

13:11  Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý.

13:12  Bratr bratra i otec syna vydá na smrt a děti povstanou proti rodičům a zabijí je.

13:13  Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“

13:14  „Až uvidíte onu ‚otřesnou ohavnost‘, jak stojí, kde by neměla (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor.

13:15  Kdo bude na střeše, ať neschází do domu, aby si odtud něco vzal.

13:16  Kdo bude na poli, ať se nevrací ani pro plášť.

13:17  Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím.

13:18  Modlete se, aby to nebylo v zimě.

13:19  Ty dny totiž budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku Božího stvoření a jaké už nikdy nebude.

13:20  Kdyby Hospodin ty dny nezkrátil, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli svým vyvoleným však ty dny zkrátil.

13:21  Kdyby tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo ‚Pohleďte, tam je!‘ nevěřte.

13:22  Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby sváděli (kdyby to bylo možné) dokonce i vyvolené.

13:23  Dávejte tedy pozor. Všechno jsem vám řekl předem.“

13:24  „Ve dnech po onom soužení ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo,

13:25  hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘

13:26  Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou.

13:27  Pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe.

13:28  Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko.

13:29  Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích!

13:30  Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane.

13:31  Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

13:32  Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.

13:33  Dávejte pozor, bděte. Nevíte totiž, kdy ten čas přijde.

13:34  Je to, jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému určil jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl.

13:35  Proto bděte. Nevíte totiž, kdy přijde pán domu – zda večer, o půlnoci, za kuropění, nebo za svítání.

13:36  Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící.

13:37  Co říkám vám, říkám všem: Bděte.“

Chapter 14

14:1  Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho.

14:2  Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“

14:3  Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu,

14:4  někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta?

14:5  Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.

14:6  Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného.

14:7  Chudé tu budete mít vždycky a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete.

14:8  Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu.

14:9  Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

14:10  Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil.

14:11  Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

14:12  Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“

14:13  Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním.

14:14  Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘

14:15  On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“

14:16  Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

14:17  Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti.

14:18  Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“

14:19  Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“

14:20  „Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy.

14:21  Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

14:22  Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“

14:23  Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.

14:24  Tehdy jim řekl: „To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.

14:25  Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“

14:26  A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

14:27  Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘

14:28  Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

14:29  „I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“

14:30  Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

14:31  On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.

14:32  Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“

14:33  Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha.

14:34  Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“

14:35  Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula.

14:36  Tehdy řekl: „Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

14:37  Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu?

14:38  Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

14:39  Znovu odešel a modlil se týmiž slovy.

14:40  Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.

14:41  Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.

14:42  Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

14:43  Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších.

14:44  Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“

14:45  Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“

14:46  V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho.

14:47  Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

14:48  Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi?

14:49  Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“

14:50  Tehdy ho všichni opustili a utekli.

14:51  Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho,

14:52  ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

14:53  Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma.

14:54  Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.

14:55  Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli.

14:56  Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.

14:57  Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili:

14:58  „Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“

14:59  Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.

14:60  Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“

14:61  On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“

14:62  „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“

14:63  Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky?

14:64  Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“ A všichni rozhodli, že zaslouží smrt.

14:65  Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.

14:66  Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek,

14:67  a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

14:68  On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.

14:69  Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“

14:70  On to ale znovu zapíral. Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“

14:71  Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“

14:72  A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.

Chapter 15

15:1  Hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a znalci Písma i s celou Veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi.

15:2  Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“ „Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.

15:3  Vrchní kněží ho začali obviňovat z mnoha věcí.

15:4  Pilát se ho znovu ptal: „Proč nic neodpovídáš? Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“

15:5  Ježíš už ale vůbec neodpovídal; to Piláta udivilo.

15:6  O svátcích měl ovšem ve zvyku propouštět na jejich žádost jednoho vězně.

15:7  Tehdy byl spolu s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden muž jménem Barabáš.

15:8  Dav přistoupil k Pilátovi a žádal, aby se zachoval jako obvykle.

15:9  Pilát se jich zeptal: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“

15:10  (Věděl totiž, že mu ho vrchní kněží vydali z pouhé zášti.)

15:11  Vrchní kněží ale vyburcovali dav, ať žádá o propuštění Barabáše.

15:12  „A co mám udělat s tím, kterého nazýváte židovským králem?“ ptal se jich Pilát.

15:13  „Ukřižuj ho!“ vykřikli všichni.

15:14  „Co udělal zlého?“ ptal se Pilát. Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“

15:15  Pilát chtěl vyhovět davu, a tak jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.

15:16  Vojáci ho odvedli dovnitř na nádvoří paláce zvaného Praetorium a svolali celou posádku.

15:17  Oblékli mu purpurový plášť a nasadili mu korunu upletenou z trní.

15:18  Pak ho začali zdravit: „Ať žije židovský král!“

15:19  Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu.

15:20  Když se mu dost naposmívali, svlékli z něj ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

15:21  Jistý Šimon Kyrénský (otec Alexandra a Rufa) se právě vracel z pole, a když procházel kolem, přinutili ho nést mu kříž.

15:22  Tak Ježíše přivedli na místo zvané Golgota (což v překladu znamená Lebka).

15:23  Podávali mu víno s myrhou, ale on odmítl.

15:24  Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme.

15:25  Ukřižovali ho v devět hodin ráno.

15:26  Na nápisu s jeho proviněním stálo: ŽIDOVSKÝ KRÁL.

15:27  [28] Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.

15:29  Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit,

15:30  zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!“

15:31  Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže!

15:32  Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme.“ A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.

15:33  V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne.

15:34  Ve tři hodiny Ježíš hlasitě vykřikl: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ což v překladu znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

15:35  Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Podívejte, volá Eliáše!“

15:36  Někdo pak odběhl, naplnil houbu octem, nabodl na prut a dával mu napít se slovy: „Nechte ho. Uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!“

15:37  Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.

15:38  Chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů.

15:39  Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak dodýchal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“

15:40  Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome.

15:41  Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.

15:42  Nadcházel večer dne příprav (to jest dne před sobotou).

15:43  Josef z Arimatie, ctihodný člen Rady, který sám také očekával Boží království, se osmělil, přišel za Pilátem a požádal o Ježíšovo tělo.

15:44  Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal setníka a ptal se ho, zda už zemřel.

15:45  Když se o tom od setníka přesvědčil, daroval tělo Josefovi.

15:46  Ten nakoupil plátno, sňal tělo z kříže, ovinul je plátnem a pochoval do hrobu vytesaného ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen.

15:47  Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.

Chapter 16

16:1  Když skončila sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby mohly jít a pomazat Ježíše.

16:2  Za svítání prvního dne v týdnu, jakmile vyšlo slunce, šly k hrobu.

16:3  Říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu?“

16:4  Když ale vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen (přestože byl velmi veliký).

16:5  Vešly do hrobu, a když vpravo uviděly sedět mladíka oblečeného bílým rouchem, hrozně se vylekaly.

16:6  On jim však řekl: „Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili.

16:7  Jděte a řekněte jeho učedníkům i Petrovi, že vás předchází do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl.“

16:8  A tak vyšly ven a utekly od hrobu strachy bez sebe. A nikomu nic neřekly, protože se bály.

16:9  V neděli ráno, když Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se nejdříve Marii Magdaléně, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.

16:10  Ta šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním a nyní truchlili a plakali.

16:11  Když slyšeli, že žije a že ho viděla, neuvěřili.

16:12  Potom se dvěma z nich ukázal jiným způsobem na cestě, když šli na venkov.

16:13  Šli tedy a oznámili to ostatním. Ani těm neuvěřili.

16:14  Nakonec se ukázal jedenácti, když byli spolu u stolu. Vyčítal jim jejich nevíru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného.

16:15  Potom jim řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.

16:16  Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen.

16:17  Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích,

16:18  budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“

16:19  Když k nim Pán Ježíš domluvil, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici.

16:20  Oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval Slovo znameními, která je doprovázela.