CzeBKR - Mark

Chapter 1

1:1  Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího;

1:2  Jakož psáno jest v prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.

1:3  Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.

1:4  Křtil Jan na poušti, a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.

1:5  I vycházela k němu všecka krajina Judská i Jeruzalémští, a křtěni byli od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své.

1:6  Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní.

1:7  A kázal, řka: Jde za mnou silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho.

1:8  Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým.

1:9  I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest od Jana v Jordáně.

1:10  A hned vystoupiv z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jako holubici sstupujícího na něj.

1:11  A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.

1:12  A i hned ho Duch vypudil na poušť.

1:13  I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu.

1:14  Když pak byl vsazen Jan, přišel Ježíš do Galilee, káže evangelium království Božího,

1:15  A pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium.

1:16  A chodě podlé moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, (nebo rybáři byli.)

1:17  I řekl jim Ježíš: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.

1:18  A hned opustivše síti své, šli za ním.

1:19  A poodšed odtud maličko, uzřel Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, ani na lodí tvrdí síti.

1:20  A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním.

1:21  I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šed do školy, učil.

1:22  I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákonníci.

1:23  I byl v škole jejich člověk, maje ducha nečistého. Kterýž zvolal,

1:24  Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás. Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží.

1:25  I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho.

1:26  I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho.

1:27  I lekli se všickni, tak že se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž toto nové učení, že mocně i těm duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho?

1:28  I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské.

1:29  A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem.

1:30  Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní.

1:31  A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim.

1:32  Večer pak při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky.

1:33  A bylo se všecko město zběhlo ke dveřím.

1:34  I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopouštěl mluviti ďáblům; nebo znali ho.

1:35  A přede dnem velmi ráno vstav, vyšel a odšel na pusté místo, a tam se modlil.

1:36  I šli za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli.

1:37  A nalezše jej, řekli jemu: Všickni tě hledají.

1:38  I dí jim: Poďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel.

1:39  I kázal v školách jejich ve vší Galilei, a ďábelství vymítal.

1:40  Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Chceš-li, můžeš mne očistiti.

1:41  Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist.

1:42  A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest.

1:43  I zapověděv mu přísně, hned ho odbyl,

1:44  A řekl mu: Viziž, abys žádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví proti nim.

1:45  On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, tak že již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad.

Chapter 2

2:1  A opět všel do Kafarnaum po kolikas dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.

2:2  A hned sešlo se jich množství, tak že již nemohli se směstknati ani přede dveřmi. I mluvil jim slovo.

2:3  Tedy přišli k němu, nesouce šlakem poraženého, kterýž ode čtyř nesen byl.

2:4  A když k němu nemohli přistoupiti pro zástupy, loupali střechu, kdež byl, a probořivše ji, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.

2:5  A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.

2:6  A byli tu někteří z zákonníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:

2:7  Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

2:8  I poznav Ježíš hned duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?

2:9  Co jest snáze, říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň, vezmi lože své a choď?

2:10  Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:

2:11  Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.

2:12  I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, tak že se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.

2:13  I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.

2:14  A pomíjeje, uzřel Léví Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Poď za mnou. A on vstav, šel za ním.

2:15  I stalo se, když seděl Ježíš za stolem v domě jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; nebo mnoho jich bylo, a šlo za ním.

2:16  Zákonníci pak a farizeové viděvše, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což to, že s publikány a hříšníky jí a pije?

2:17  To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

2:18  Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?

2:19  I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové ženichovi postiti se, když jest s nimi ženich? Dokudž mají s sebou ženicha, nemohouť se postiti.

2:20  Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.

2:21  Ano žádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého, i bývá větší díra.

2:22  A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.

2:23  I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho, cestou jdouce, vymínati klasy.

2:24  Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť dělají v sobotu, čehož nenáleží.

2:25  I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

2:26  Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze {biskupa}, a jedl chleby posvátné, (jichž neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?

2:27  I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.

2:28  Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.

Chapter 3

3:1  I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.

3:2  I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.

3:3  I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed.

3:4  I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli.

3:5  A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá.

3:6  A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili.

3:7  Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,

3:8  I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.

3:9  I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli.

3:10  Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy.

3:11  A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.

3:12  Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.

3:13  I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.

3:14  I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,

3:15  A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:

3:16  Šimona, jemuž dal jméno Petr,

3:17  A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)

3:18  A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,

3:19  A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.

3:20  A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti.

3:21  A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.

3:22  Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.

3:23  A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?

3:24  A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.

3:25  A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.

3:26  Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.

3:27  Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.

3:28  Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,

3:29  Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.

3:30  Nebo pravili: Ducha nečistého má.

3:31  Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.

3:32  A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.

3:33  Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?

3:34  A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.

3:35  Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.

Chapter 4

4:1  A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.

4:2  I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

4:3  Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

4:4  I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.

4:5  A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.

4:6  A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.

4:7  A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

4:8  Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

4:9  I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

4:10  Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

4:11  I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,

4:12  Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

4:13  I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?

4:14  Rozsevač ten slovo rozsívá.

4:15  Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

4:16  A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

4:17  Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.

4:18  Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,

4:19  Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.

4:20  Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

4:21  Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

4:22  Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.

4:23  Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

4:24  I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

4:25  Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

4:26  I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.

4:27  A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.

4:28  Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

4:29  A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.

4:30  I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?

4:31  Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

4:32  Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

4:33  A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

4:34  Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.

4:35  I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.

4:36  A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

4:37  Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.

4:38  A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?

4:39  I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

4:40  I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?

4:41  I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

Chapter 5

5:1  Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.

5:2  A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.

5:3  Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati,

5:4  Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti.

5:5  A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.

5:6  Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,

5:7  A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.

5:8  (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)

5:9  I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho.

5:10  I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.

5:11  Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.

5:12  I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.

5:13  I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.

5:14  Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo.

5:15  I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se.

5:16  A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích.

5:17  Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.

5:18  A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl.

5:19  Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.

5:20  I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.

5:21  A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře.

5:22  A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho.

5:23  A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.

5:24  I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej.

5:25  (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,

5:26  A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,

5:27  Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho.

5:28  Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.

5:29  A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.

5:30  A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?

5:31  I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

5:32  I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila.

5:33  Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.

5:34  On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)

5:35  A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?

5:36  Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.

5:37  I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.

5:38  I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.

5:39  I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí.

5:40  I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.

5:41  A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.

5:42  A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.

5:43  A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.

Chapter 6

6:1  I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.

6:2  A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?

6:3  Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm.

6:4  I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém.

6:5  I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.

6:6  I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.

6:7  A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.

6:8  A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz,

6:9  Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní.

6:10  A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.

6:11  A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu.

6:12  Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili.

6:13  A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali.

6:14  A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho,) pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho.

6:15  Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků.

6:16  To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal.

6:17  Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.

6:18  Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.

6:19  Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.

6:20  Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.

6:21  Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,

6:22  A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.

6:23  I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.

6:24  Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.

6:25  A všedši hned s chvátáním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele.

6:26  Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.

6:27  Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu.

6:28  A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své.

6:29  Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.

6:30  Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.

6:31  I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli.

6:32  I plavili se na lodí na pusté místo soukromí.

6:33  A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.

6:34  Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.

6:35  A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo.

6:36  Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.

6:37  On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?

6:38  I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.

6:39  I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.

6:40  I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti.

6:41  A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky.

6:42  I jedli všickni, a nasyceni jsou.

6:43  Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.

6:44  A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů.

6:45  A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup.

6:46  A propustiv je, šel na horu, aby se modlil.

6:47  A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi.

6:48  A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti.

6:49  Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli.

6:50  (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

6:51  I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili.

6:52  Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.

6:53  A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.

6:54  A když vyšli z lodí, hned jej poznali.

6:55  A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl.

6:56  A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli.

Chapter 7

7:1  I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

7:2  A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma,) jísti chleby, reptali o to.

7:3  Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

7:4  A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

7:5  Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

7:6  On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

7:7  Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.

7:8  Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.

7:9  I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.

7:10  Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.

7:11  Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to,) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.

7:12  A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,

7:13  Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

7:14  I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

7:15  Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.

7:16  Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

7:17  A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

7:18  I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?

7:19  Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

7:20  Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.

7:21  Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

7:22  Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

7:23  Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.

7:24  A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.

7:25  Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

7:26  (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

7:27  Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

7:28  A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

7:29  I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

7:30  I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

7:31  Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

7:32  I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

7:33  A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

7:34  A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.

7:35  A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

7:36  I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.

7:37  A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

Chapter 8

8:1  V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:

8:2  Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli.

8:3  A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.

8:4  Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?

8:5  I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm.

8:6  I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.

8:7  A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.

8:8  I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.

8:9  Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je.

8:10  Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.

8:11  I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

8:12  A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.

8:13  A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále.

8:14  I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.

8:15  Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova.

8:16  I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.

8:17  A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce?

8:18  Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,

8:19  Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.

8:20  A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.

8:21  I řekl jim: Kterakž nerozumíte?

8:22  I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.

8:23  I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.

8:24  A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.

8:25  Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky.

8:26  I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav.

8:27  Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?

8:28  Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.

8:29  Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.

8:30  I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili.

8:31  I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží {biskupů} a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.

8:32  A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.

8:33  Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.

8:34  A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.

8:35  Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.

8:36  Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?

8:37  Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?

8:38  Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.

Chapter 9

9:1  I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.

9:2  A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.

9:3  A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého bělič na zemi učiniti nemůže.

9:4  I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.

9:5  A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden.

9:6  Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.

9:7  I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.

9:8  A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.

9:9  A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.

9:10  I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti.

9:11  I otázali se ho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že Eliáš musí přijíti prvé?

9:12  On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprvé, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že musí mnoho trpěti, a za nic položen býti.

9:13  Ale pravím vám, že i Eliáš přišel, i učinili mu, což chtěli, jakož psáno jest o něm.

9:14  Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich, a zákonníky, an se hádají s nimi.

9:15  A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a zběhše se, přivítali ho.

9:16  I otázal se zákonníků: Co se hádáte spolu?

9:17  A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.

9:18  Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami svými, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, ale nemohli.

9:19  A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný. Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.

9:20  I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.

9:21  I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od dětinství.

9:22  A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.

9:23  A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.

9:24  A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.

9:25  Uzřev pak Ježíš, že se zbíhá zástup, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Duchu němý a hluchý, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.

9:26  Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel. I učiněn jest jako mrtvý, tak že mnozí pravili, že umřel.

9:27  Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho. I vstal.

9:28  A když všel do domu, učedlníci jeho otázali se ho soukromí: Proč jsme my ho nemohli vyvrci?

9:29  I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyjíti, jediné skrze modlitbu a půst.

9:30  A jdouce odtud, šli spolu skrze Galilei, ale nechtěl, aby kdo věděl.

9:31  Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetího dne z mrtvých vstane.

9:32  Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a však ostýchali se ho otázati.

9:33  I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?

9:34  Ale oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.

9:35  A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť ze všech nejposlednější a všech služebník.

9:36  A vzav pacholátko, postavil je u prostřed nich, a vzav je na lokty, řekl jim:

9:37  Kdož by koli jedno z takových pacholátek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.

9:38  I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že s námi nechodí.

9:39  Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně.

9:40  Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.

9:41  Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, proto že jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.

9:42  A kdož by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by mu lépe bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.

9:43  A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, nežli obě ruce majícímu jíti do pekla v ten oheň neuhasitelný,

9:44  Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.

9:45  A pakli noha tvá horšila by tě, utni ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ten oheň neuhasitelný,

9:46  Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.

9:47  Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,

9:48  Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.

9:49  Nebo každý ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.

9:50  Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl sami v sobě, a pokoj mějte mezi sebou.

Chapter 10

10:1  A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.

10:2  Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: sluší-li muži propustiti ženu? pokoušejíce ho.

10:3  On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?

10:4  Kteříž řekli: Mojžíš dopustil lístek rozloučení napsati a propustiti.

10:5  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám to přikázaní.

10:6  Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.

10:7  Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.

10:8  I budou ti dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.

10:9  Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

10:10  A v domě opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.

10:11  I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží proti ní.

10:12  A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.

10:13  Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.

10:14  To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

10:15  Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.

10:16  A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.

10:17  Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?

10:18  I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný Bůh.

10:19  Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáž, cti otce svého i matku.

10:20  A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.

10:21  Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž.

10:22  On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.

10:23  A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Jak nesnadně ti, kteříž statky mají, vejdou do království Božího.

10:24  Tedy učedlníci užasli se nad těmi řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.

10:25  Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

10:26  Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?

10:27  A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.

10:28  I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

10:29  Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium,

10:30  Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.

10:31  Mnozíť pak první budou poslední, a poslední první.

10:32  Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,

10:33  Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím {biskupům} a zákonníkům i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.

10:34  Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí i zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

10:35  Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.

10:36  On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?

10:37  I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.

10:38  Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?

10:39  A oni řekli jemu: Můžeme. Ježíš pak řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,

10:40  Ale seděti na pravici mé neb na levici mé, neníť má věc dáti, ale kterýmž připraveno jest.

10:41  A uslyšavše to deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.

10:42  Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.

10:43  Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.

10:44  A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.

10:45  Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.

10:46  Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podlé cesty, žebře.

10:47  A když uslyšel, že by byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.

10:48  I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

10:49  Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.

10:50  On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.

10:51  I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.

10:52  Tedy Ježíš řekl jemu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.

Chapter 11

11:1  A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých.

11:2  A řekl jim: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte.

11:3  A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je pošle sem.

11:4  I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.

11:5  Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?

11:6  Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.

11:7  Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.

11:8  Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.

11:9  A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Hosanna. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.

11:10  Požehnané království otce našeho Davida, kteréž přišlo ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.

11:11  I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.

11:12  A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.

11:13  A uzřev z daleka fík, an má lístí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě lístí; nebo nebyl čas fíků.

11:14  Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.

11:15  I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, kteříž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.

11:16  A nedopustil, aby kdo nádobu nesl skrze chrám.

11:17  I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.

11:18  Slyšeli pak to zákonníci i přední kněží {biskupové}, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, proto že všecken zástup divil se učení jeho.

11:19  A když byl večer, vyšel z města.

11:20  A jdouce ráno, uzřeli ten fík, an usechl z kořene.

11:21  Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj, ten fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.

11:22  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.

11:23  Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, staneť se jemu tak, což by koli řekl.

11:24  Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.

11:25  A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.

11:26  Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.

11:27  I přišli zase do Jeruzaléma. A když on procházel se v chrámě, přistoupili k němu přední kněží {biskupové} a zákonníci a starší.

11:28  I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo tobě dal tu takovou moc, abys tyto věci činil?

11:29  Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.

11:30  Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.

11:31  I rozjímali sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť: Proč jste tedy neuvěřili jemu?

11:32  Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že právě byl prorok.

11:33  I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.

Chapter 12

12:1  Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji vinařům, i odšel na cestu.

12:2  A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.

12:3  Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného.

12:4  I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu, a odeslali zohaveného.

12:5  I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali, a jiné zmordovali.

12:6  Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ustýdnouť se syna mého.

12:7  Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví.

12:8  Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice.

12:9  Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.

12:10  Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest hlavou úhlovou.

12:11  Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.

12:12  I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.

12:13  Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej polapili v řeči.

12:14  Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?

12:15  On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.

12:16  A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.

12:17  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.

12:18  Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:

12:19  Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a vzbudil símě bratru svému.

12:20  I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, nepozůstavil semene.

12:21  A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.

12:22  A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po všech umřela i ta žena.

12:23  Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku.

12:24  A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte písem ani moci Boží?

12:25  Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.

12:26  O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův?

12:27  Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.

12:28  Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech?

12:29  A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.

12:30  Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní.

12:31  Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není.

12:32  I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;

12:33  A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti.

12:34  A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati.

12:35  I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že Kristus jest syn Davidův?

12:36  Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých.

12:37  Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.

12:38  I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích,

12:39  A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,

12:40  Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.

12:41  A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.

12:42  A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze.

12:43  I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.

12:44  Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.

Chapter 13

13:1  A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké stavení!

13:2  Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš tato tak veliká stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.

13:3  A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho soukromí Petr, Jakub a Jan a Ondřej:

13:4  Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?

13:5  Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl.

13:6  Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou.

13:7  Když pak uslyšíte o boji a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne i hned konec.

13:8  Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a budou země třesení po místech, a hladové i bouřky.

13:9  A toť počátkové bolestí. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vládaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim.

13:10  Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium.

13:11  Když pak vás povedou, vyzrazujíce, nestarejte se předtím, co byste mluvili, aniž pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, kteříž mluvíte, ale Duch svatý.

13:12  Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati.

13:13  A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.

13:14  Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož by v Židovstvu byli, ať utekou na hory.

13:15  A kdož by na střeše byl, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.

13:16  A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své.

13:17  Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech.

13:18  Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě.

13:19  Neboť budou ti dnové ssoužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž bude.

13:20  A byť nebyl ukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.

13:21  A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj, teď jest Kristus, aneb aj, tamto, nevěřte.

13:22  Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených.

13:23  Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko.

13:24  V těch pak dnech, po ssoužení tom, slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého.

13:25  A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.

13:26  A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slávou.

13:27  I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.

13:28  Od fíku pak učte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a vypučí se lístí, znáte, že blízko jest léto.

13:29  Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích.

13:30  Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.

13:31  Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.

13:32  Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec.

13:33  Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.

13:34  Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.

13:35  Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno.

13:36  Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.

13:37  A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.

Chapter 14

14:1  Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.

14:2  Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

14:3  A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši alabastrovou nádobu, vylila ji na hlavu jeho.

14:4  I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?

14:5  Nebo mohlo toto prodáno býti, dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I zpouzeli se na ni.

14:6  Ale Ježíš řekl: Nechte jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť skutek učinila nade mnou.

14:7  Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždycky míti budete.

14:8  Ona což mohla, to učinila; předešlať, aby těla mého pomazala ku pohřebu.

14:9  Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, takéť i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.

14:10  Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím {biskupům}, aby jim ho zradil.

14:11  Oni pak uslyševše, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.

14:12  Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?

14:13  I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.

14:14  A kamžkoli vejde, rcete hospodáři: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?

14:15  A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.

14:16  I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.

14:17  Když pak byl večer, přišel se dvanácti.

14:18  A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.

14:19  A oni se počali rmoutiti, a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?

14:20  On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčívá se mnou v mise.

14:21  Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.

14:22  A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

14:23  A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.

14:24  I řekl jim: To jest krev má smlouvy té nové, kteráž se za mnohé vylévá.

14:25  Amen pravím vám, žeť již více nikoli nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.

14:26  A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

14:27  Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.

14:28  Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.

14:29  Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.

14:30  I řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prvé než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.

14:31  On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoliť nezapřím tebe. A takž také i všickni mluvili.

14:32  I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, až se pomodlím.

14:33  A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.

14:34  I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.

14:35  A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.

14:36  I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.

14:37  I přišel a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?

14:38  Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

14:39  A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.

14:40  A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí, (nebo oči jejich byly obtíženy;) aniž věděli, co by jemu odpověděli.

14:41  I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišlať ta hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

14:42  Vstaňte, poďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.

14:43  A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, kterýž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, od předních kněží {biskupů} a od zákonníků a starších.

14:44  Zrádce pak jeho byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest; jmětež ho, a veďte opatrně.

14:45  A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.

14:46  Tedy oni vztáhli naň ruce své, a jali jej.

14:47  Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal jemu ucho.

14:48  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?

14:49  Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale aby se naplnila písma.

14:50  Tedy opustivše jej, všickni utekli.

14:51  Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.

14:52  On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.

14:53  I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi {biskupovi}, a sešli se k němu všickni přední kněží {biskupové} i starší i zákonníci.

14:54  Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze {biskupův}; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.

14:55  Ale přední kněží {biskupové} i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, a však nenalezli.

14:56  Nebo ač mnozí křivé svědectví vydávali proti němu, však svědectví jejich nebyla jednostejná.

14:57  Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:

14:58  My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.

14:59  Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.

14:60  Tedy povstav nejvyšší kněz {biskup} u prostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničeho, což tito na tebe svědčí?

14:61  Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz {biskup} otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, ten Syn toho Požehnaného?

14:62  A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.

14:63  Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrh roucha svá, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?

14:64  Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni potupili jej, že jest hoden smrti.

14:65  I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a jej poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj. A služebníci kyji jej bili.

14:66  A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děvek nejvyššího kněze {biskupových}.

14:67  A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.

14:68  Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.

14:69  Tedy děvka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.

14:70  A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.

14:71  On pak počal se proklínati a přisahati: Neznám člověka toho, o němž pravíte.

14:72  A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prvé než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.

Chapter 15

15:1  A hned ráno, uradivše se přední kněží {biskupové} s staršími a s zákonníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi.

15:2  I otázal se ho Pilát: Ty-li jsi ten král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

15:3  I žalovali na něj přední kněží {biskupové} mnoho. On pak nic neodpovídal.

15:4  Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí.

15:5  Ale Ježíš předce nic neodpověděl, tak že se podivil Pilát.

15:6  V svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by koli prosili.

15:7  I byl jeden, kterýž sloul Barabáš, s svárlivými v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali.

15:8  A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval.

15:9  Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského?

15:10  (Nebo věděl, že jej z závisti vydali přední kněží {biskupové}.)

15:11  Ale přední kněží {biskupové} ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabáše.

15:12  A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte?

15:13  A oni opět zvolali: Ukřižuj ho.

15:14  A Pilát pravil jim: I co zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho.

15:15  Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován.

15:16  Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do rathouzu, a svolali všecku zběř.

15:17  I oblékli jej v šarlat, a korunu zpletše z trní, vložili naň.

15:18  I počali ho pozdravovati: Zdráv buď, králi Židovský.

15:19  A bili hlavu jeho třtinou, a plili na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu.

15:20  A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali.

15:21  I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova,) aby nesl kříž jeho.

15:22  I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by,) popravné místo.

15:23  I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal.

15:24  A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl.

15:25  A byla hodina třetí, když ho ukřižovali.

15:26  A byl nápis viny jeho napsán: Král Židovský.

15:27  Ukřižovali také s ním dva lotry, jednoho na pravici, a druhého na levici jeho.

15:28  I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest.

15:29  A kteříž chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám, a ve třech dnech vzděláváš,

15:30  Spomoz sobě samému, a sstup s kříže.

15:31  Též i přední kněží {biskupové} posmívajíce se, jeden k druhému s zákonníky pravili: Jinýmť pomáhal, sám sobě pomoci nemůže.

15:32  Kristus, ten král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme, a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižování byli, útržku mu činili.

15:33  A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

15:34  A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? Což se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?

15:35  A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá.

15:36  A běžev jeden, naplnil hubu octem, a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil.

15:37  Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši.

15:38  A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů.

15:39  Viděv pak centurio, kterýž tu naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl.

15:40  Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome,

15:41  Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma.

15:42  A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou,)

15:43  Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi, a prosil za tělo Ježíšovo.

15:44  Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel.

15:45  A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi.

15:46  I koupiv plátna, a sňav ho, obvinul v plátno, a položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým.

15:47  Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen.

Chapter 16

16:1  A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše.

16:2  Protož velmi ráno v první den po sobotě přišly k hrobu, an již slunce vzešlo.

16:3  I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?

16:4  (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.

16:5  A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se.

16:6  On pak řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili.

16:7  Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám.

16:8  A vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály.

16:9  Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Marii Magdaléně, z níž byl vyvrhl sedm ďáblů.

16:10  Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím.

16:11  A oni slyšavše, že by živ byl, a vidín od ní, nevěřili.

16:12  Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole.

16:13  A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili.

16:14  Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili.

16:15  A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.

16:16  Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.

16:17  Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti,

16:18  Hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.

16:19  Když pak jim odmluvil Pán, zhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží.

16:20  A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.