CzeCEP - Mark

Chapter 1

1:1  Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.

1:2  Je psáno u proroka Izaiáše: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu.

1:3  Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘

1:4  To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“

1:5  Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu.

1:6  Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel.

1:7  A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi.

1:8  Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.

1:9  V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.

1:10  V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj.

1:11  A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

1:12  A hned ho Duch vyvedl na poušť.

1:13  Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.

1:14  Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium.

1:15  Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

1:16  Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.

1:17  Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“

1:18  Ihned opustili sítě a šli za ním.

1:19  O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě.

1:20  Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

1:21  Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil.

1:22  I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.

1:23  V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl:

1:24  „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží.“

1:25  Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“

1:26  Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.

1:27  Všichni užasli a jeden druhého se ptali: „Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho.“

1:28  A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.

1:29  Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondřejova.

1:30  Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli.

1:31  Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.

1:32  Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé.

1:33  Celé město se shromáždilo u dveří.

1:34  I uzdravil mnoho nemocných rozličnými neduhy a mnoho zlých duchů vyhnal. A nedovoloval zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.

1:35  Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.

1:36  Šimon a jeho druhové se pustili za ním.

1:37  Když ho nalezli, řekli: „Všichni tě hledají.“

1:38  Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel.“

1:39  A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl zlé duchy.

1:40  Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“

1:41  Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“

1:42  A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn.

1:43  Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč

1:44  a nařídil mu: „Ne, abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví.“

1:45  On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstal venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.

Chapter 2

2:1  Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.

2:2  Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.

2:3  Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.

2:4  Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.

2:5  Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“

2:6  Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:

2:7  „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“

2:8  Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?

2:9  Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘

2:10  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - řekne ochrnutému:

2:11  „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

2:12  On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

2:13  Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.

2:14  A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ On vstal a šel za ním.

2:15  Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.

2:16  Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky?“

2:17  Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

2:18  Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

2:19  Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.

2:20  Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.

2:21  Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.

2:22  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!“

2:23  Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.

2:24  Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“

2:25  Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?

2:26  Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“

2:27  A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

2:28  Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“

Chapter 3

3:1  Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.

3:2  Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.

3:3  On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“

3:4  Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli.

3:5  Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.

3:6  Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.

3:7  Ježíš se se svými učedníky uchýlil k moři. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska,

3:8  Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu veliké množství, když slyšeli, co všechno činí.

3:9  Požádal učedníky, ať pro něho připraví loď, aby se zástup na něho netlačil.

3:10  Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpěli chorobami, tlačili k němu, aby se ho dotkli.

3:11  A nečistí duchové, jakmile ho viděli, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“

3:12  On však jim přísně nakazoval, aby ho neprozrazovali.

3:13  Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu.

3:14  Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat

3:15  a aby měli moc vymítat zlé duchy.

3:16  Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi -

3:17  Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘,

3:18  Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského

3:19  a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil.

3:20  Vešel do domu a opět shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.

3:21  Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.

3:22  Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: „Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“

3:23  Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana?

3:24  Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže obstát.

3:25  Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.

3:26  A povstane-li satan sám proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát a je s ním konec.

3:27  Nikdo nemůže vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka dříve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dům.

3:28  Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.

3:29  Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“

3:30  Toto pravil, protože řekli: „Má nečistého ducha.“

3:31  Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel.

3:32  Kolem něho seděl zástup; řekli mu: „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“

3:33  Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“

3:34  Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři!

3:35  Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“

Chapter 4

4:1  Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.

4:2  Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:

4:3  „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.

4:4  Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.

4:5  Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.

4:6  Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

4:7  Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

4:8  A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“

4:9  A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

4:10  A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.

4:11  I řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,

4:12  aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno‘.“

4:13  Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?

4:14  Rozsévač rozsívá slovo.

4:15  Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.

4:16  A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.

4:17  Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.

4:18  U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,

4:19  ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.

4:20  Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

4:21  A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?

4:22  Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.

4:23  Kdo má uši k slyšení, slyš!“

4:24  Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.

4:25  Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má.“

4:26  Dále řekl: „S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;

4:27  ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.

4:28  Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.

4:29  A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.“

4:30  Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

4:31  Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;

4:32  ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“

4:33  V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.

4:34  Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.

4:35  Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“

4:36  I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.

4:37  Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.

4:38  On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“

4:39  Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni a utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.

4:40  A řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?“

4:41  Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“

Chapter 5

5:1  Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.

5:2  Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.

5:3  Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.

5:4  Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.

5:5  A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.

5:6  Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem

5:7  a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“

5:8  Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“

5:9  A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚legie‘, poněvadž je nás mnoho.“

5:10  A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.

5:11  Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.

5:12  I prosili ho ti zlí duchové: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“

5:13  On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.

5:14  Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.

5:15  Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.

5:16  Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.

5:17  Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.

5:18  Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.

5:19  Ale nedovolil mu to a řekl: „Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“

5:20  Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

5:21  Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře.

5:22  Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám

5:23  a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“

5:24  Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.

5:25  A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.

5:26  Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.

5:27  Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.

5:28  Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!“

5:29  A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.

5:30  Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“

5:31  Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl‘?“

5:32  I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.

5:33  Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.

5:34  A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“

5:35  Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?“

5:36  Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“

5:37  A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

5:38  Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení.

5:39  Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“

5:40  Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.

5:41  Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: „Děvče, pravím ti, vstaň!“

5:42  Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.

5:43  Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.

Chapter 6

6:1  Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.

6:2  Když přišla sobota, počal učit v synagóg. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!

6:3  Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.

6:4  Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“

6:5  A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.

6:6  A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

6:7  Zavolal svých dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.

6:8  Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;

6:9  aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.

6:10  A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.

6:11  A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach svých nohou na svědectví proti nim.“

6:12  I vyšli a volali k pokání;

6:13  vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

6:14  Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“

6:15  Jiní pak říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok - jeden z proroků.“

6:16  Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“

6:17  Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu.

6:18  Jan totiž říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“

6:19  Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.

6:20  Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

6:21  Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.

6:22  Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě oč chceš, a já ti to dám.“

6:23  Zavázal se jí přísahou: „O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království.“

6:24  Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“

6:25  Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.“

6:26  Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.

6:27  I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři

6:28  a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.

6:29  Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.

6:30  Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.

6:31  Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.

6:32  Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.

6:33  Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.

6:34  Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.

6:35  Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a čas už pokročil.

6:36  Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic koupit něco k jídlu.“

6:37  Odpověděl jim: „Dejte vy jim jíst!“ Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“

6:38  Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“

6:39  Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.

6:40  I rozložili se oddíl za oddílem stokrát po padesáti.

6:41  Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.

6:42  A jedli všichni a nasytili se.

6:43  A ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.

6:44  Těch pak, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

6:45  Hned na to přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.

6:46  Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.

6:47  A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.

6:48  Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.

6:49  Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;

6:50  všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

6:51  Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.

6:52  Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl byla zatvrzelá.

6:53  Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.

6:54  Jakmile vystoupili z lodi, hned ho lidé poznali,

6:55  zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, kde slyšeli, že jest.

6:56  A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Chapter 7

7:1  Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.

7:2  Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.

7:3  (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.

7:4  A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)

7:5  Farizeové a zákoníci se ho zeptali: „Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?“

7:6  Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;

7:7  marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘

7:8  Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“

7:9  A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!

7:10  Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí‘.

7:11  Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: ‚To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)‘,

7:12  již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat;

7:13  tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pěstujete. A takových podobných věcí činíte mnoho.“

7:14  Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte:

7:15  Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.

7:16  Kdo má uši k slyšení, slyš!“

7:17  Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.

7:18  Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit,

7:19  poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté.

7:20  A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje.

7:21  Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,

7:22  cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.

7:23  Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“

7:24  Vstal a šel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit;

7:25  hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám;

7:26  ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery.

7:27  On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům.“

7:28  Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“

7:29  Pravil jí: „Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“

7:30  Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.

7:31  Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.

7:32  Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku.

7:33  Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka,

7:34  vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha“, což znamená ‚otevři se!‘

7:35  I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně.

7:36  Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali.

7:37  Nadmíru se divili a říkali: „Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.“

Chapter 8

8:1  Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:

8:2  „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst.

8:3  Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“

8:4  Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“

8:5  Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“

8:6  Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.

8:7  Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali.

8:8  I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů.

8:9  Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.

8:10  Hned na to vstoupil se svými učedníky na loď a plul do končin dalmanutských.

8:11  I přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli.

8:12  V duchu si povzdechl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.

8:13  Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.

8:14  Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb.

8:15  Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“

8:16  I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba.

8:17  Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?

8:18  Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se,

8:19  když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“

8:20  „A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“

8:21  Řekl jim: „Ještě nechápete?“

8:22  Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl.

8:23  I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“

8:24  On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy a chodí.“

8:25  Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně.

8:26  Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: „Ale do vesnice nechoď!“

8:27  Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“

8:28  Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“

8:29  Zeptal se jich: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“

8:30  I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.

8:31  A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.

8:32  A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.

8:33  On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“

8:34  Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.

8:35  Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.

8:36  Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?

8:37  Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?

8:38  Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“

Chapter 9

9:1  Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci.“

9:2  Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.

9:3  Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.

9:4  Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.

9:5  Petr promluvil a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“

9:6  Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni.

9:7  Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“

9:8  Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného.

9:9  Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

9:10  To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých.

9:11  A vyptávali se: „Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“

9:12  Řekl jim: „Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?

9:13  Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno.“

9:14  Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.

9:15  A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.

9:16  Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“

9:17  Jeden člověk ze zástupu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit.

9:18  Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“

9:19  Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!“

9:20  I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil,, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.

9:21  Ježíš se zeptal jeho otce: „Od kdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství.“

9:22  A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“

9:23  Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“

9:24  Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře!“

9:25  Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“

9:26  Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.

9:27  Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.

9:28  Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

9:29  Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem.“

9:30  Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,

9:31  neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.

9:32  Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.

9:33  Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: „O čem jste cestou uvažovali?“

9:34  Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.

9:35  Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“

9:36  Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim:

9:37  „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

9:38  Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“

9:39  Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit.

9:40  Kdo není proti nám, je pro nás.

9:41  Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“

9:42  „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.

9:43  Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.

9:44  ---

9:45  A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.

9:46  ---

9:47  A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,

9:48  ‚kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.‘

9:49  Každý bude solen ohněm.

9:50  Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“

Chapter 10

10:1  I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.

10:2  Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.

10:3  Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“

10:4  Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“

10:5  Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.

10:6  Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu;

10:7  proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,

10:8  a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden.

10:9  A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

10:10  V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.

10:11  I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;

10:12  a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“

10:13  Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.

10:14  Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

10:15  Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“

10:16  Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

10:17  Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“

10:18  Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

10:19  Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“

10:20  On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí.“

10:21  Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“

10:22  On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

10:23  Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“

10:24  Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!

10:25  Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

10:26  Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“

10:27  Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“

10:28  Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“

10:29  Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,

10:30  aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.

10:31  Mnozí první budou poslední a poslední první.“

10:32  Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:

10:33  „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,

10:34  budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane.“

10:35  Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“

10:36  Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“

10:37  Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“

10:38  Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“

10:39  Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.

10:40  Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“

10:41  Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.

10:42  Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.

10:43  Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;

10:44  a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.

10:45  Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

10:46  Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.

10:47  Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

10:48  Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

10:49  Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“

10:50  Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.

10:51  Ježíš mu řekl: „Co chceš abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“

10:52  Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Chapter 11

11:1  Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků

11:2  a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!

11:3  A řekne-li vám někdo: ‚Co to děláte?‘, odpovězte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.‘“

11:4  Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali,

11:5  někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete oslátko?“

11:6  Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali.

11:7  Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.

11:8  Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.

11:9  A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna!

11:10  Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“

11:11  Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.

11:12  Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad.

11:13  Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, než listí, neboť nebyl čas fíků.

11:14  I řekl mu: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli.

11:15  Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů;

11:16  nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím.

11:17  A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“

11:18  Velekněží a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.

11:19  A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

11:20  Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.

11:21  Petr se rozpomenul a řekl: „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“

11:22  Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha!

11:23  Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni do moře‘ - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.

11:24  Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.

11:25  A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“

11:26  +Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.

11:27  Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší

11:28  a řekli mu: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?“

11:29  Ježíš jim řekl: „I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím!

11:30  Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi!“

11:31  I dohadovali se mezi sebou: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili‘?

11:32  Řekneme-li však ‚od lidí‘?“ - to se zase báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok.

11:33  Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

Chapter 12

12:1  Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.

12:2  V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.

12:3  Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.

12:4  Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.

12:5  Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.

12:6  Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled.‘

12:7  Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‚To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!‘

12:8  A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.

12:9  Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.

12:10  Nečetli jste v Písmu slovo: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;

12:11  Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?“

12:12  Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.

12:13  Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

12:14  Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“

12:15  On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“

12:16  Když mu jej podali, zeptal se jich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“

12:17  Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili.

12:18  A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:

12:19  „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

12:20  Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.

12:21  Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.

12:22  A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.

12:23  Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“

12:24  Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!

12:25  Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

12:26  A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?

12:27  On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“

12:28  Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

12:29  Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;

12:30  miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!‘

12:31  Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“

12:32  I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;

12:33  a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“

12:34  Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

12:35  Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: „Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?

12:36  Sám David řekl v Duchu svatém: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

12:37  Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?“ Početný zástup mu rád naslouchal.

12:38  Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,

12:39  o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.

12:40  Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

12:41  Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.

12:42  Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.

12:43  Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.

12:44  Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“

Chapter 13

13:1  A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“

13:2  Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“

13:3  Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:

13:4  „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“

13:5  Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.

13:6  Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé.

13:7  Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec.

13:8  Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.

13:9  Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví.

13:10  Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.

13:11  Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.

13:12  Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.

13:13  Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

13:14  Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘ stát tam, kde být nemá - kdo čte, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;

13:15  kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal;

13:16  a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť.

13:17  Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!

13:18  Modlete se, aby to nebylo v zimě.

13:19  S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude.

13:20  A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.

13:21  A tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš, hle tam‘, nevěřte!

13:22  Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.

13:23  Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.

13:24  Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři,

13:25  hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí.

13:26  A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.

13:27  Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe.

13:28  Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko.

13:29  Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.

13:30  Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.

13:31  Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

13:32  O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani SYn, jenom Otec.

13:33  Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.

13:34  Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.

13:35  Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;

13:36  aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.

13:37  Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“

Chapter 14

14:1  Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.

14:2  Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“

14:3  Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.

14:4  Někteří se hněvali: „Nač ta ztráta oleje?

14:5  Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým.“ A osopili se na ni.

14:6  Ježíš však řekl: „Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek.

14:7  Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.

14:8  Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.

14:9  Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.“

14:10  Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.

14:11  Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

14:12  Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“

14:13  Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,

14:14  a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘

14:15  A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“

14:16  Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.

14:17  Večer přišel Ježíš s Dvanácti.

14:18  A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“

14:19  Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“

14:20  Řekl jim: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.

14:21  Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“

14:22  Když jedli, vzal chléb, požehnal. lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“

14:23  Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.

14:24  A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.

14:25  Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu píti nový kalich v Božím království.“

14:26  Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.

14:27  Ježíš jim řekl: „Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: ‚Budou bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘

14:28  Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“

14:29  Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“

14:30  Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“

14:31  On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ Tak mluvili všichni.

14:32  Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“

14:33  Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.

14:34  I řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“

14:35  Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.

14:36  Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“

14:37  Přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?

14:38  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“

14:39  Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.

14:40  A když se vrátil, zastihl je spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.

14:41  Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

14:42  Vstaňte, pojďme! Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje.“

14:43  Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.

14:44  Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: „Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte.“

14:45  Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: „Mistře!“ a políbil ho.

14:46  Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.

14:47  Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.

14:48  Ale Ježíš jim řekl: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.

14:49  Denně jsem vás učíval v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!“

14:50  Všichni ho opustili a utekli.

14:51  Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.

14:52  On jim však nechal plátno v rukou a utekl.

14:53  Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.

14:54  Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.

14:55  Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.

14:56  Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale svědectví se neshodovala.

14:57  Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:

14:58  „Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný.“

14:59  Ale ani jejich svědectví se neshodovala.

14:60  Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“

14:61  On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“

14:62  Ježíš řekl: „Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“

14:63  Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač potřebujeme ještě svědky?

14:64  Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?“ Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.

14:65  Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli do tváře.

14:66  Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,

14:67  a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“

14:68  On však zapřel: „O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora. V tom zakokrhal kohout.

14:69  Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kteří stáli poblíž: „Ten člověk je z nich!“

14:70  On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: „Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!“

14:71  On se však začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“

14:72  V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: „Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.

Chapter 15

15:1  A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.

15:2  Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“

15:3  Velekněží na něj mnoho žalovali.

15:4  Tu se ho Pilát znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!“

15:5  Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.

15:6  O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali.

15:7  Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš.

15:8  Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.

15:9  Pilát jim na to řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“

15:10  Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti.

15:11  Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše.

15:12  Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?“

15:13  Tu se znovu dali do křiku: „Ukřižuj ho!“

15:14  Pilát jim řekl: „A čeho se vlastně dopustil?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ukřižuj ho!“

15:15  Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

15:16  Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.

15:17  Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu

15:18  a začali ho zdravit: „Buď zdráv, židovský králi!“

15:19  Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.

15:20  Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.

15:21  Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.

15:22  A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Lebka‘.

15:23  Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal.

15:24  Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.

15:25  Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.

15:26  Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“

15:27  S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici.

15:28  ---

15:29  Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: „Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,

15:30  zachraň sám sebe a sestup s kříže!“

15:31  Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.

15:32  Ať nyní sestoupí s kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.

15:33  Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.

15:34  O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?‘

15:35  Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše.“

15:36  Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“

15:37  Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.

15:38  Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.

15:39  A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“

15:40  Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,

15:41  které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.

15:42  A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty -

15:43  přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.

15:44  Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev.

15:45  A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.

15:46  Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu přivalil kámen.

15:47  Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.

Chapter 16

16:1  Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.

16:2  Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.

16:3  Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“

16:4  Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.

16:5  Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se.

16:6  Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.

16:7  Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“

16:8  Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

16:9  Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.

16:10  Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.

16:11  Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili.

16:12  Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov.

16:13  Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili.

16:14  Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.

16:15  A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.

16:16  Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.

16:17  Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;

16:18  budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“

16:19  Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.

16:20  Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.