CzeCSP - Mark

Chapter 1

1:1  Počátek evangelia Ježíše Krista, [Syna Božího] ⌈.

1:2  Jak⌉ je napsáno ⌈v proroku Izaiášovi⌉: Hle, [já] posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu [před tebou].

1:3  Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky.

1:4  Objevil se Jan, který křtil v pustině a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů.

1:5  A vycházela k němu celá judská krajina a všichni jeruzalémští a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy.

1:6  Jan byl oděn velbloudí srstí a přepásán koženým pásem kolem svých beder a jedl kobylky a polní med.

1:7  Hlásal: „Za mnou přichází někdo silnější než já; nejsem hoden sklonit se a rozvázat řemínek jeho sandálů.

1:8  Já ⌈jsem vás křtil⌉ ve vodě, ale on vás bude křtít v Duchu Svatém.“

1:9  V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl pokřtěn od Jana v Jordánu.

1:10  A hned když vystupoval z vody, uviděl roztrhávající se nebesa a Ducha jako holubici, jak sestupuje ⌈k němu⌉.

1:11  A z nebes [zazněl] hlas: „Ty jsi ⌈můj Syn, Milovaný,⌉ v tobě jsem nalezl zalíbení.“

1:12  A hned ho Duch vypudil do pustiny.

1:13  V té pustině byl čtyřicet dní pokoušen Satanem. Byl tam s dravou zvěří a andělé mu sloužili.

1:14  Po Janově uvěznění přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží.

1:15  A říkal: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu.“

1:16  A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a Šimonova bratra Ondřeje, jak do moře vrhají [síť]; byli totiž rybáři.

1:17  Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“

1:18  A hned opustili sítě a následovali ho.

1:19  A když šel kousek dál, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak v lodi spravují sítě.

1:20  A hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými pomocníky a odešli za ním.

1:21  I vešli do Kafarnaum. Hned v sobotu vstoupil do synagogy a učil.

1:22  Byli ohromeni jeho vyučováním, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Zákona.

1:23  V jejich synagoze byl [právě] člověk ⌈s nečistým duchem⌉. Vykřikl:

1:24  „⌈Co je ti po nás⌉, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý Boží.“

1:25  Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho.“

1:26  A ten nečistý duch jím zalomcoval, zvolal silným hlasem a vyšel z něho.

1:27  Všichni užasli, takže se dohadovali mezi sebou, říkajíce: „Co to je? ⌈Nové učení! S pravomocí⌉ dokonce přikazuje nečistým duchům, a poslouchají ho!“

1:28  A pověst o něm ⌈se hned rozšířila⌉ [všude] po celém okolí Galileje.

1:29  A hned, když ⌈vyšli ze synagogy, přišli⌉ s Jakubem a Janem do domu Šimona a Ondřeje.

1:30  Šimonova tchyně ležela ⌈v horečce⌉. Hned mu o ní pověděli.

1:31  Ježíš přistoupil, uchopil [její] ruku a pozdvihl ji. [Ihned] ji horečka opustila a ona je obsluhovala.

1:32  Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a všechny démonizované.

1:33  Celé město se shromáždilo přede dveřmi.

1:34  I uzdravil mnoho trpících rozličnými chorobami a vyhnal mnoho démonů. A těm démonům nedovoloval mluvit, neboť ho znali.

1:35  Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil.

1:36  Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili spěšně za ním.

1:37  ⌈Když ho našli,⌉ řekli mu: „Všichni tě hledají.“

1:38  Říká jim: „Pojďme jinam, do sousedních městeček, abych i tam hlásal evangelium, neboť kvůli tomu jsem vyšel.“

1:39  A hlásal evangelium v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl démony.

1:40  Tu k němu přišel malomocný, padl [před ním] na kolena a prosil ho: „Chceš–li, jsi mocen mne očistit.“

1:41  Ježíš, hluboce pohnut, vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“

1:42  A [když to řekl,] hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.

1:43  Ježíš mu přísně domluvil a hned ho poslal pryč.

1:44  Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neřekl! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“

1:45  On však vyšel a začal to velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš již nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A přicházeli k němu odevšad.

Chapter 2

2:1  A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma.

2:2  A [hned] se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo.

2:3  Tu přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři.

2:4  A ⌈protože ho k němu pro zástup nemohli přinést⌉, odkryli střechu tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů.

2:5  Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, ⌈tvé hříchy jsou odpuštěny⌉.“

2:6  Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích:

2:7  „Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne–li jediný: Bůh.“

2:8  Ježíš hned svým duchem poznal, že takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích?

2:9  Co je snadnější? Říci ochrnutému: ⌈Tvé hříchy jsou odpuštěny⌉, nebo říci: Vstaň, vezmi své lehátko a choď?

2:10  Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému:

2:11  „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“

2:12  On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, oslavovali Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

2:13  Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel a on je vyučoval.

2:14  Cestou uviděl Léviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“ On vstal a následoval ho.

2:15  A když Ježíš stoloval v jeho domě, mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho.

2:16  Když učitelé Zákona ⌈z farizeů⌉ viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí [a pije] s celníky a hříšníky?“

2:17  Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“

2:18  Janovi učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

2:19  Ježíš jim řekl: „Mohou se svatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit.

2:20  Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy v onen den se budou postit.“

2:21  „Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší.

2:22  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno [se vylije] a měchy se zničí. Ale mladé víno [se má dávat] do nových měchů!“

2:23  I stalo se, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.

2:24  Farizeové mu řekli: „Podívej, proč dělají v sobotu, co se nesmí?“

2:25  Ježíš jim říká: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on i ti, kdo byli s ním?

2:26  Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?“

2:27  A řekl jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

2:28  Takže Syn člověka je také pánem soboty.“

Chapter 3

3:1  Vstoupil opět do synagogy. A byl tam člověk, který měl odumřelou ruku.

3:2  Pozorně jej sledovali, zda ho v sobotu uzdraví, aby jej obžalovali.

3:3  A on tomu člověku s odumřelou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“

3:4  A jim řekl: „Je v sobotu dovoleno učinit dobře, nebo zle, duši zachránit, nebo zahubit?“ Ale oni mlčeli.

3:5  Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni [svou] ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena.

3:6  Když farizeové vyšli, hned se s herodiány proti němu radili, jak by ho zahubili.

3:7  Ježíš se se svými učedníky odebral k moři. A vydalo se za [ním] velké množství lidí z Galileje a z Judska.

3:8  Také z Jeruzaléma, z Idumeje a Zajordání, z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu velké množství lidí, když slyšeli, co všechno činil.

3:9  Řekl tedy svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravenou loďku, aby se na něho zástup netlačil.

3:10  Neboť mnohé uzdravil, takže všichni, kteří měli trápení, se k němu hrnuli, aby se ho dotkli.

3:11  A nečistí duchové, kdykoli ho viděli, padali před ním a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“

3:12  Ostře je káral, aby nezjevili, kdo je.

3:13  Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které sám chtěl. I odešli k němu.

3:14  Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium

3:15  a aby měli pravomoc vyhánět démony.

3:16  [Ustanovil těchto Dvanáct:] Šimona, kterému přidal jméno Petr,

3:17  Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana a přidal jim jméno Boanerges, což znamená synové hromu,

3:18  Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského

3:19  a Judu Iškariotského, který ho pak zradil.

3:20  Přišli do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.

3:21  Když to uslyšeli jeho příbuzní, vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: „Pomátl se.“

3:22  Učitelé Zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula. ⌈V moci⌉ vládce démonů vyhání démony!“

3:23  Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může Satan vyhánět Satana?

3:24  Je–li království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát.

3:25  Bude–li dům proti sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát.

3:26  Jestliže Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale je s ním konec.

3:27  Avšak nikdo nemůže vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže siláka nejdříve nespoutá, a teprve pak vyloupí jeho dům.

3:28  ⌈Amen, pravím⌉ vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakkoliv by se rouhali.

3:29  Kdo by však ⌈vědomě promluvil zle⌉ proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením.“

3:30  Říkali totiž: „Má nečistého ducha.“

3:31  Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku ⌈dali ho zavolat⌉.

3:32  Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři [a tvé sestry] tě venku hledají.“

3:33  ⌈Odpověděl jim⌉: „Kdo je má matka a moji bratři?“

3:34  A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, má matka a moji bratři.

3:35  Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr, má sestra i matka.“

Chapter 4

4:1  A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; celý ten zástup byl u moře na břehu.

4:2  A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:

4:3  „Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.

4:4  A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.

4:5  A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem.

4:6  Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

4:7  Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

4:8  A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“

4:9  A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

4:10  Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství.

4:11  Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,

4:12  aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se ⌈a nebylo jim odpuštěno.⌉“

4:13  A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství?

4:14  Rozsévač rozsévá Slovo.

4:15  Tito pak jsou podél cesty, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo ⌈do nich⌉ zaseté.

4:16  A [podobně] tito jsou na skalnatá místa zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.

4:17  A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.

4:18  A další jsou ti, kteří jsou rozséváni do trní: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo,

4:19  ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.

4:20  Ale tito jsou na dobrou zem zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.“

4:21  A říkal jim: „Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan?

4:22  Vždyť [nic] není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo.

4:23  Má–li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“

4:24  A říkal jim: „Dávejte pozor, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno.

4:25  Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“

4:26  A říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;

4:27  v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.

4:28  Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.

4:29  A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“

4:30  A říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

4:31  Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi.

4:32  A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže ⌈v jeho stínu⌉ mohou hnízdit nebeští ptáci.“

4:33  A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.

4:34  Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval.

4:35  Toho dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“

4:36  Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.

4:37  Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala.

4:38  A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?“

4:39  Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid.

4:40  Řekl jim: „Proč jste [tak] ustrašení? Ještě nemáte víru?“

4:41  Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“

Chapter 5

5:1  Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.

5:2  A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk ⌈s nečistým duchem⌉,

5:3  který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat,

5:4  neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit.

5:5  A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny.

5:6  Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu

5:7  a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“

5:8  Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“

5:9  A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.“

5:10  A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.

5:11  Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů.

5:12  [Všichni ti démoni] ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“

5:13  On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři.

5:14  Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo.

5:15  Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl -- toho, který měl Legii -- a ulekli se.

5:16  A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.

5:17  Začali ho prosit, aby odešel z jejich území.

5:18  Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.

5:19  Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“

5:20  On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

5:21  Když se Ježíš přeplavil [v lodi] opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře.

5:22  A [hle], přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairos. Když Ježíše spatřil, padl k jeho nohám

5:23  a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“

5:24  Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili se na něho.

5:25  A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok.

5:26  Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.

5:27  Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.

5:28  Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“

5:29  A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.

5:30  Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“

5:31  Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“

5:32  Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.

5:33  Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.

5:34  A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.“

5:35  Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“

5:36  Ale Ježíš neposlechl ⌈to, co říkali⌉, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“

5:37  A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.

5:38  Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali.

5:39  Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“

5:40  I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.

5:41  Uchopil ruku dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: Děvče, říkám ti, vstaň!

5:42  A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas.

5:43  Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.

Chapter 6

6:1  Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho doprovázeli.

6:2  Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce!

6:3  Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním.

6:4  Ježíš jim říkal: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.“

6:5  A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je.

6:6  A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil.

6:7  Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.

6:8  Přikázal jim: „Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky do opasku,

6:9  ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“

6:10  A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete.

6:11  A když by vás ⌈některé místo nepřijalo⌉ a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]“

6:12  Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání.

6:13  Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.

6:14  Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“

6:15  Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok -- jeden z těch proroků.“

6:16  Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal [z mrtvých].“

6:17  Neboť sám Herodes dal Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.

6:18  Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš mít ženu svého bratra!“

6:19  A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.

6:20  Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, ⌈byl v úzkých, ale⌉ rád mu naslouchal.

6:21  Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své velmože, vojevůdce a přední muže z Galileje.

6:22  Tu vešla ⌈dcera té Herodiady⌉, zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to.“

6:23  A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“

6:24  I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“

6:25  A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“

6:26  Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům ji nechtěl odmítnout.

6:27  Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,

6:28  přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce.

6:29  Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.

6:30  Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili.

6:31  Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.

6:32  Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.

6:33  Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.

6:34  Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem.

6:35  Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě.

6:36  Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“

6:37  On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?“

6:38  On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“

6:39  Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu.

6:40  Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti.

6:41  Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.

6:42  Všichni jedli a nasytili se.

6:43  A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb.

6:44  Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.

6:45  A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on propustí zástup.

6:46  Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.

6:47  A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi.

6:48  Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl ⌈je minout⌉.

6:49  Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli.

6:50  Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“

6:51  A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se].

6:52  Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé.

6:53  Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu [a tam zakotvili].

6:54  Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali.

6:55  Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.

6:56  A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.

Chapter 7

7:1  Shromáždili se k němu farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma.

7:2  A uviděli některé z jeho učedníků, že jedí chleby nečistýma, to jest neomytýma rukama.

7:3  Farizeové a všichni Židé, držíce tradici starších, totiž nejedí, dokud si ⌈k zápěstí⌉ neumyjí ruce.

7:4  Když přijdou z tržiště, nejedí, jestliže se neomyjí. A je ještě mnoho jiného, co převzali a drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob [a lehátek].

7:5  Farizeové a učitelé Zákona se ho ptali: „Proč tvoji učedníci nežijí podle tradice starších, ale jedí chléb nečistýma rukama?“

7:6  On jim však řekl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je napsáno: Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.

7:7  Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.

7:8  Opustili jste přikázání Boží a držíte tradici lidí.“

7:9  A říkal jim: „Krásně odmítáte přikázání Boží, abyste zachovali svou tradici.

7:10  Vždyť Mojžíš řekl: Cti svého otce a svou matku a kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře!

7:11  Vy však říkáte: Řekne–li člověk otci nebo matce: To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je korbán, to jest dar určený Bohu,

7:12  již mu nedovolujete nic učinit pro [jeho] otce nebo [jeho] matku.

7:13  Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste předali, a takových podobných věcí činíte mnoho.“

7:14  ⌈Opět k sobě zavolal zástup⌉ a řekl jim: „Poslyšte mne všichni a pochopte.

7:15  Nic, co je vně člověka a vchází do něho, ho nemůže znečistit, ale co z člověka vychází, to je to, co ho znečišťuje.

7:16  [Má–li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.]“

7:17  A když od zástupu vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.

7:18  Řekl jim: „I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že vše, co zvnějšku vchází do člověka, ho nemůže znečistit,

7:19  protože nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází ⌈do záchodu?“ Tak prohlásil za čistévšechny pokrmy.⌉

7:20  Říkal však: „To, co z člověka vychází, to člověka znečišťuje.

7:21  Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé myšlenky, smilstva, krádeže, vraždy,

7:22  cizoložství, hrabivost, špatnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost.

7:23  Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.“

7:24  Pak vstal a odešel odtamtud na území Týru [a Sidónu]. Vstoupil do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl; nemohl se však skrýt.

7:25  Ale uslyšela o něm žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha; hned přišla a padla k jeho nohám.

7:26  Ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka, a prosila ho, aby toho démona z její dcery vyhnal.

7:27  Říkal jí: „Nech nejprve nasytit děti. Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům.“

7:28  Ona však odpověděla a říká mu: „[Ano,] Pane, i psi pod stolem jedí z drobtů po dětech.“

7:29  Řekl jí: „Kvůli tomuto slovu jdi domů; ten démon z tvé dcery vyšel.“

7:30  Odešla do svého domu a zjistila, že dítě leží na lůžku a démon vyšel.

7:31  Ježíš odešel z území Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole.

7:32  Přivedli k němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili ho, aby na něho vložil ruku.

7:33  Vzal si ho stranou od zástupu, vložil své prsty do jeho uší, plivnul a dotkl se jeho jazyka,

7:34  vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Effatha“, což znamená: Otevři se.

7:35  A jeho uši se [hned] otevřely a bylo uvolněno pouto jeho jazyka a začal mluvit správně.

7:36  Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali; čím víc jim to však nařizoval, tím víc to rozhlašovali.

7:37  Byli převelice ohromeni a říkali: „Všechno dobře učinil. Dokonce činí, aby hluší slyšeli a němí mluvili.“

Chapter 8

8:1  Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:

8:2  „Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst.

8:3  A propustím–li je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.“

8:4  Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?“

8:5  Ptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm.“

8:6  Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu.

8:7  Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.

8:8  Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků.

8:9  [Těch, kteří jedli,] bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.

8:10  A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy.

8:11  Vyšli proti němu farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli.

8:12  Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: „Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.“

8:13  A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu.

8:14  Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb.

8:15  A on jim nařizoval: „Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.“

8:16  I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby.

8:17  Zpozoroval to a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé?

8:18  Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si,

8:19  když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“

8:20  „Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“

8:21  A říkal jim: „Ještě nechápete?“

8:22  Pak přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepého a žádali ho, aby se ho dotkl.

8:23  Ježíš uchopil ruku toho slepého, vyvedl ho z vesnice, a když plivl do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: „Vidíš něco?“

8:24  On vzhlédl a říkal: „Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí.“

8:25  Pak opět vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně.

8:26  A poslal ho domů se slovy: „Do vesnice teď nevstupuj [ani to nikomu ve vesnici neřekni]!“

8:27  Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mne lidé pokládají?“

8:28  Oni mu řekli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“

8:29  A on se jich tázal: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpovídá: „Ty jsi Mesiáš.“

8:30  Přísně jim domluvil, aby to o něm nikomu neříkali.

8:31  A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých.

8:32  A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.

8:33  Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral Petra a řekl: „Jdi ode mne, satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“

8:34  A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.

8:35  Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli [mně a] evangeliu, zachrání ji.

8:36  Vždyť co člověku prospěje, získá–li celý svět, ale své duši uškodí?

8:37  Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši?

8:38  Kdo by se styděl za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“

Chapter 9

9:1  A říkal jim: „Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.“

9:2  A po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn.

9:3  Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.

9:4  A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

9:5  Petr ⌈na to⌉ Ježíšovi řekl: „Rabbi, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“

9:6  Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť se velmi vyděsili.

9:7  A objevil se oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, ten Milovaný, poslouchejte ho.“

9:8  A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše.

9:9  A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

9:10  Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená vstát z mrtvých.

9:11  A ptali se ho: „Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“

9:12  On jim říkal: „Nejprve opravdu přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen?

9:13  Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.“

9:14  A když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou.

9:15  A hned ⌈všichni v zástupu⌉, jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho.

9:16  I zeptal se jich: „O čem se s nimi přete?“

9:17  A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.

9:18  Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“

9:19  On jim na to říká: „Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“

9:20  I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst.

9:21  Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství.

9:22  Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš–li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“

9:23  Ježíš mu řekl: „Můžeš–li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“

9:24  Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím, pomáhej mé nevíře!“

9:25  Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“

9:26  Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.

9:27  Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal.

9:28  Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

9:29  Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě [a půstu].“

9:30  A vyšli odtamtud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal.

9:31  Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, ⌈po třech dnech⌉ vstane.“

9:32  Oni však tomu výroku nerozuměli, ale báli se ho zeptat.

9:33  A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou hovořili?“

9:34  Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.

9:35  Posadil se, zavolal Dvanáct a řekl jim: „Chce–li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech.“

9:36  A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; pak je vzal do náručí a řekl jim:

9:37  „Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“

9:38  Jan mu říkal: „Učiteli, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi.“

9:39  Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikdo, kdo na základě mého jména učiní mocný čin, aby o mně mohl brzy nato promluvit zle.

9:40  Vždyť kdo není proti nám, je pro nás.

9:41  Neboť kdo by vám dal napít číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu.“

9:42  „Ale pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří [ve mne], by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře.

9:43  Svádí–li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně,

9:44  [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].

9:45  A svádí–li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny,

9:46  [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].

9:47  A svádí–li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny,

9:48  kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.

9:49  Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí].

9:50  Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“

Chapter 10

10:1  Vstal odtamtud a přišel na území Judska a Zajordání. A scházely se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý, zase je učil.

10:2  A přišli farizeové, aby ho pokoušeli. Ptali se ho, je–li muži dovoleno propustit svou ženu.

10:3  On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“

10:4  Oni pak řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit.“

10:5  Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto přikázání.

10:6  Od počátku stvoření je [Bůh] učinil jako muže a ženu.

10:7  Proto opustí člověk svého otce i matku [a přilne ke své ženě].

10:8  A budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno tělo.

10:9  Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.“

10:10  V domě se ho na to učedníci opět ptali.

10:11  Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní.

10:12  A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.“

10:13  A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali.

10:14  Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.

10:15  Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“

10:16  A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal [jim].

10:17  A když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“

10:18  Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný: Bůh.

10:19  Přikázání znáš: Abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, [nepodvedl]; cti svého otce a matku.“

10:20  On mu řekl: „Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.“

10:21  Ježíš na něho pohlédl, ⌈zamiloval si⌉ ho a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“

10:22  On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku.

10:23  Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek.“

10:24  Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to řekl: „Děti, jak nesnadné je [pro ty, kteří spoléhají na majetek,] vejít do Božího království.

10:25  Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

10:26  Oni byli velice ohromeni a říkali ⌈si mezi sebou⌉: „A kdo může být zachráněn?“

10:27  Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.“

10:28  Petr mu začal říkat: „Hle, my jsme opustili všechno a následujeme tě.“

10:29  Ježíš říkal: „Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu,

10:30  aby nyní v tomto období nedostal stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný.

10:31  Mnozí první budou poslední a poslední první.“

10:32  Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Opět si k sobě vzal Dvanáct a začal jim říkat, co se mu má přihodit:

10:33  „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům.

10:34  Budou se mu posmívat, plivat na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.“

10:35  Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme.“

10:36  On pak jim řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“

10:37  Oni mu řekli: „Dej nám, abychom se ve tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.“

10:38  Ježíš jim řekl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“

10:39  Oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni.

10:40  Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno.“

10:41  Když to uslyšelo těch deset, začali být na Jakuba a Jana rozmrzelí.

10:42  Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi ⌈vykonávají svou svrchovanou moc⌉.

10:43  Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem;

10:44  a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech.

10:45  Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

10:46  Přišlido Jericha. A když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.

10:47  A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“

10:48  Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

10:49  Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“

10:50  On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.

10:51  Ježíš mu odpověděl: „Co chceš, abych ti učinil?“ Slepý mu řekl: „Rabbuni, ať vidím!“

10:52  A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Chapter 11

11:1  A když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků

11:2  a řekl jim: „Jděte do protější vesnice, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil. Odvažte je a přiveďte.

11:3  A jestliže vám někdo řekne: Co to děláte? řekněte: ⌈Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle.⌉“

11:4  Odešli a nalezli oslátko uvázané venku na ulici u dveří a odvázali je.

11:5  A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“

11:6  Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali.

11:7  A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil.

11:8  A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích.

11:9  Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!

11:10  Požehnané přicházející království našeho otce Davida! Hosana na výsostech!“

11:11  A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě, vyšel s Dvanácti do Betanie.

11:12  Když následujícího dne vyšli z Betanie, dostal hlad.

11:13  A z dálky uviděl fíkovník, který měl listí, a přišel, zdali na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí; nebylo totiž období fíků.

11:14  I řekl mu: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!“ A jeho učedníci to slyšeli.

11:15  A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů.

11:16  A nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží.

11:17  Učil a říkal jim: „Což není napsáno: Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.“

11:18  Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen.

11:19  Když nastal večer, vycházeli ven z města.

11:20  A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů.

11:21  Petr se rozpomenul a řekl mu: „Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.“

11:22  Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží.

11:23  Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: Zvedni se a vrhni se do moře a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít.

11:24  Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít.

11:25  A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte–li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení.“

11:27  A přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší

11:28  a říkali mu: „V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?“

11:29  Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím.

11:30  Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“

11:31  Dohadovali se mezi sebou :„Řekneme–li z nebe, řekne: Proč jste mu [tedy] neuvěřili?

11:32  Máme říci z lidí?“ Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok.

11:33  Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“

Chapter 12

12:1  A začal k nim mluvit v podobenstvích. „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval.

12:2  V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby převzal od vinařů díl z úrody vinice.

12:3  Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou.

12:4  Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili.

12:5  Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli.

12:6  Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉

12:7  Ti vinaři si však řekli: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.

12:8  A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice.

12:9  Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.

12:10  Ani toto Písmo jste nečetli: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu.

12:11  Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?“

12:12  Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli.

12:13  Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

12:14  Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉, ale v pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“

12:15  On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval.“

12:16  Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“

12:17  Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním divili.

12:18  Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:

12:19  „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.

12:20  Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka.

12:21  I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak.

12:22  Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena.

12:23  [Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“

12:24  Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

12:25  Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.

12:26  O mrtvých pak, že vstávají, jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu u keře Bůh řekl: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?

12:27  Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“

12:28  Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

12:29  Ježíš odpověděl: „První je: Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest

12:30  a budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly.

12:31  Druhé je toto: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Není jiné přikázání větší než tato.“

12:32  I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho

12:33  a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“

12:34  Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.

12:35  A když Ježíš odpověděl, začal vyučovat v chrámě: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův?

12:36  Sám David řekl v Duchu Svatém: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele ⌈za podnož tvých nohou⌉.

12:37  Sám David ho nazývá Pánem; jakpak je tedy jeho synem?“ A velký zástup mu rád naslouchal.

12:38  Ve svém učení říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a ⌈být pozdravováni⌉ na tržištích

12:39  a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.

12:40  Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“

12:41  [Ježíš] se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. A mnozí bohatí vhazovali hodně.

12:42  A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans.

12:43  Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice.

12:44  Všichni totiž dali ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala vše, co měla, celé svoje živobytí.“

Chapter 13

13:1  Když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Učiteli, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!“

13:2  Ježíš mu řekl: „Hledíš na tyto veliké stavby? Jistě [zde] nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“

13:3  A když seděl na Olivové hoře naproti chrámu, ptali se ho v soukromí Petr, Jakub, Jan a Ondřej:

13:4  „Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat?“

13:5  Ježíš jim začal říkat: „Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl.

13:6  [Neboť] mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉ a budou říkat: Já jsem a svedou mnohé.

13:7  Když uslyšíte o válkách a válečné zvěsti, neděste se, musí to nastat, ale ještě nebude konec.

13:8  Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou zemětřesení, budou hladomory [a nepokoje]. To bude začátek porodních bolestí.

13:9  Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat ⌈soudům a do synagog, budete biti a⌉ kvůli mně budete stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví.

13:10  Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium.

13:11  A když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý.

13:12  A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je.

13:13  A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.“

13:14  „Když pak uvidíte ohavnost zpustošení postavenou, kde nemá být -- kdo čte, ať rozumí -- tehdy ti, kteří budou v Judsku, ať utíkají do hor.

13:15  Kdo bude na střeše, ať nesestupuje a nevstupuje dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu.

13:16  A kdo bude na poli, ať se neobrací k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť.

13:17  Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!

13:18  Modlete se, aby [k vašemu útěku] nedošlo v zimě.

13:19  Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane.

13:20  A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny.

13:21  A tehdy, když by vám někdo řekl: Hle, zde je Kristus!, [nebo:] Hle, tam!, nevěřte.

13:22  Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené.

13:23  Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.“

13:24  „Ale v oněch dnech, po onom soužení se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář.

13:25  Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou.

13:26  A potom uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou.

13:27  A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů od nejzazšího konce země až po nejzazší konec nebe.“

13:28  „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.

13:29  Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, že je to blízko, přede dveřmi.

13:30  Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.

13:31  Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“

13:32  „O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.

13:33  Dávejte si pozor, bděte [a modlete se], neboť nevíte, kdy je ten určený čas.

13:34  Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc, každému jeho práci a dveřníkovi přikázal, aby bděl.

13:35  Bděte tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem,

13:36  aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící.

13:37  Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“

Chapter 14

14:1  Byly dva dny před ⌈Hodem beránka⌉ a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili.

14:2  Říkali totiž: „Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.“

14:3  Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu.

14:4  Někteří se mezi sebou rozhořčovali: „K čemu je ta ztráta oleje?

14:5  Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a ty dát chudým!“ A hněvali se na ni.

14:6  Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek.

14:7  Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále.

14:8  Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu.

14:9  Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno [toto] evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

14:10  A Juda Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal.

14:11  Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

14:12  Prvního dne nekvašených chlebů, když obětovali ⌈velikonočního beránka⌉, mu řekli jeho učedníci: „Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉?“

14:13  I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním

14:14  a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl ⌈velikonočního beránka⌉?

14:15  A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.“

14:16  Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili ⌈velikonočního beránka⌉.

14:17  Když nastal večer, přišel s Dvanácti.

14:18  A když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí, ten, který jí se mnou.“

14:19  Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: „Snad ne já?“

14:20  On jim řekl: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse.

14:21  Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. ⌈Pro toho [by bylo] lépe, kdyby se byl⌉ nenarodil.“

14:22  A když jedli, vzal [Ježíš] chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: „Vezměte, toto je mé tělo.“

14:23  Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni.

14:24  A řekl jim: „Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé.

14:25  Amen, pravím vám, že se [již více] nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“

14:26  A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

14:27  A Ježíš jim řekl: „Všichni [ode mne této noci] odpadnete, neboť je napsáno: Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.

14:28  Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“

14:29  Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli, já však ne!“

14:30  A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout [dvakrát] zakokrhá, právě ty mne třikrát zapřeš.“

14:31  On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní.

14:32  I přicházejí k místu jménem Getsemane. Říká svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“

14:33  A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat.

14:34  Říká jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“

14:35  Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je–li to možné, tato hodina minula.

14:36  Říkal: „Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.“

14:37  A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít?

14:38  Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“

14:39  A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu.

14:40  A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka a nevěděli, co by mu odpověděli.

14:41  A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

14:42  Vstávejte, pojďme! Hle, ⌈přiblížil se ten, který mne zrazuje.⌉“

14:43  A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi.

14:44  Ten, který ho zrazoval, ⌈měl s nimi domluvené znamení⌉: „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!“

14:45  Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“ A vroucně ho políbil.

14:46  Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.

14:47  Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

14:48  Ježíš jim na to řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli.

14:49  Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale ⌈musí se naplnit⌉ Písma.“

14:50  A všichni ho opustili a utekli.

14:51  Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i zmocnili se ho.

14:52  On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.

14:53  Ježíše odvedli k veleknězi a shromáždili se [k němu] všichni velekněží, starší a učitelé Zákona.

14:54  Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně.

14:55  Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali.

14:56  Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná.

14:57  Někteří povstali a křivě proti němu svědčili:

14:58  „My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“

14:59  A ani tak jejich svědectví nebylo shodné.

14:60  I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?“

14:61  On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“

14:62  Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“

14:63  Velekněz roztrhl svá roucha a říká: „Nač ještě potřebujeme svědky?

14:64  Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?“ Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti.

14:65  A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: „Zaprorokuj!“ A biřici ho zasypali ranami.

14:66  A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek.

14:67  Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.“

14:68  On však zapřel: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora [a kohout zakokrhal].

14:69  A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: „Tento je z nich.“

14:70  On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: „Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.“

14:71  On se pak začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“

14:72  A [hned] kohout [podruhé] zakokrhal. Tu si Petr rozpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,“ a ⌈začal plakat⌉.

Chapter 15

15:1  A hned časně zrána ⌈velekněží se staršími a učitelé Zákona⌉ -- celá velerada -- ⌈se poradili⌉, Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi.

15:2  Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty říkáš.“

15:3  Velekněží ho velmi obviňovali.

15:4  Pilát se ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Podívej, z čeho všeho tě obviňují!“

15:5  Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil.

15:6  O svátcích jim propouštěl jednoho vězně, o kterého žádali.

15:7  Se vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, byl uvězněný muž zvaný Barabáš.

15:8  Zástup ⌈vystoupil k Pilátovi⌉ a začal žádat, aby učinil, jak jim činíval.

15:9  Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil krále Židů?“

15:10  Uvědomoval si totiž, že ho [velekněží] vydali ze závisti.

15:11  Velekněží však podnítili zástup, aby jim raději propustil Barabáše.

15:12  Pilát jim zase na to říkal: „Co tedy [chcete,] abych učinil s [tím, kterého nazýváte] králem Židů?“

15:13  Oni opět zvolali: „Ukřižuj ho!“

15:14  Pilát jim říkal: „Co tedy udělal zlého?“ Oni pak ještě silněji zvolali: „Ukřižuj ho!“

15:15  Pilát pak, chtěje vyhovět zástupu, jim propustil Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

15:16  Vojáciho odvedli do dvora, to jest do pretoria, a svolali celý oddíl.

15:17  Oblékli mu purpur, upletli trnový věnec a nasadili mu jej

15:18  a začali ho zdravit: „Buď zdráv, králi Židů!“

15:19  Bili ho po hlavě rákosovou holí, plivali na něj, poklekali a klaněli se mu.

15:20  Když se mu naposmívali, svlékli ho z purpuru a oblékli mu jeho šaty. Vyvedli ho, aby ho ukřižovali.

15:21  A přinutili kolemjdoucího Šimona z Kyrény, otce Alexandra a Rufa, jdoucího z pole, aby vzal jeho kříž.

15:22  Přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená Místo lebky.

15:23  Dávali mu [pít] víno smíchané s myrhou, ale on je nepřijal.

15:24  Pak jej ukřižovali a dělili si jeho šaty, losujíce o ně, kdo si co vezme.

15:25  Byla třetí hodina, když ho ukřižovali.

15:26  A byl ⌈napsán nápis o jeho vině⌉: Král Židů.

15:27  Spolu s ním byli ukřižováni dva lupiči, jeden po pravici a druhý po jeho levici.

15:28  [Naplnilo se Písmo, které praví: Byl započten mezi bezzákonné.]

15:29  A kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali: „Ó, ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš!

15:30  Sestup s kříže a zachraň se!“

15:31  Podobně se i velekněží a učitelé Zákona mezi sebou posmívali a říkali: „Jiné zachránil, sebe zachránit nemůže.

15:32  Ať nyní Kristus, král Izraele, sestoupí s kříže, abychom uviděli a uvěřili.“ Také ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním, ho haněli.

15:33  A když nastala šestá hodina, padla tma na celou zemi až do deváté hodiny.

15:34  O deváté hodině Ježíš zvolal silným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“ což v překladu znamená: Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?

15:35  A když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli poblíž, říkali: „Hle, volá Eliáše.“

15:36  Kdosi pak vyběhl, naplnil houbu octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít se slovy: „Nechte ho, ať uvidíme, přijde–li Eliáš, aby ho sundal.“

15:37  Ježíš vydal mocný hlas a ⌈vydechl naposled⌉.

15:38  A opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů.

15:39  Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že takto vydechl, řekl: „Tento člověk byl opravdu Boží Syn.“

15:40  Zdaleka se dívaly také ženy, mezi nimi Marie Magdalská a Marie, matka Jakuba mladšího a Josese, a Salome,

15:41  které chodily s ním a sloužily mu, když byl v Galileji, a mnoho jiných, které spolu s ním vystoupily do Jeruzaléma.

15:42  A když již nastal večer, poněvadž byl den přípravy, to jest den před sobotou,

15:43  přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také sám očekával Boží království. Osmělil se, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.

15:44  Pilát se podivil, že by byl již mrtev. Zavolal si setníka a otázal se ho, ⌈je–li to dlouho, co⌉ zemřel.

15:45  A když se to od setníka dověděl, daroval mrtvé tělo Josefovi.

15:46  Ten nakoupil jemné plátno, sundal ho s kříže, zavinul tím plátnem a uložil ho v hrobce, která byla vytesána ve skále, a ke vchodu do hrobky přivalil kámen.

15:47  Marie Magdalská a Marie [matka] Josesova pozorovaly místo, kam byl uložen.

Chapter 16

16:1  Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie [matka] Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho.

16:2  A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce.

16:3  A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“

16:4  A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký.

16:5  Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se.

16:6  On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili.

16:7  Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“

16:8  Vyšly a utekly od hrobky; zmocnilo se jich totiž třesení a byly zcela bez sebe. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

16:9  Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se nejprve Marii Magdalské, od níž kdysi vyhnal sedm démonů.

16:10  Ona šla a oznámila to těm, kteří byli s ním a kteří teď plakali a truchlili.

16:11  A oni, když uslyšeli, že opět žije a že ho spatřila, neuvěřili.

16:12  Potom se v jiném způsobu ukázal dvěma z nich cestou, když šli na pole.

16:13  A oni odešli a oznámili to ostatním, ale ani těmto neuvěřili.

16:14  Nakonec se ukázal Jedenácti, když byli u stolu; pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného [z mrtvých].

16:15  A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření.

16:16  Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.

16:17  Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit [novými] jazyky,

16:18  budou brát hady [do rukou] a vypijí–li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.“

16:19  Potom, když jim to pověděl, byl Pán [Ježíš] vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží.

16:20  Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. [Amen.]