DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - I Samuel

Chapter 1

1:1  There was a man of Ramathaimsophim, of Mount Ephraim, and his name was Elcana, the son of Jeroham, the son of Eliu, the son of Thohu, the son of Suph, an Ephraimite:

1:1  Now there was a certain man of Ramathaim–zophim, of mount Ephraim, and his name was Elkanah, the son of Jeroham, the son of Elihu, the son of Tohu, the son of Zuph, an Ephrathite:

1:1  Byl jeden muž z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří; jmenoval se Elkána. Byl to Efratejec, syn Jeróchama, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova.

1:1  V Ramatajim byl jeden muž z Cufova rodu z Efraimských hor. Jmenoval se Elkána, syn Jerochama, syna Elihuova, syna Tochuova, syna Efraimce Cufa.

1:1  Byl jeden muž, z Ramatajim–sófímu, z ⌈Efrajimského pohoří,⌉ který se jmenoval Elkána, syn Jerocháma, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova, Efratejce.

1:1  Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.

1:1  Fuit vir unus de Ramathaimsophim, de monte Ephraim, et nomen ejus Elcana, filius Jeroham, filii Eliu, filii Thohu, filii Suph, Ephrathæus :

1:2  And he had two wives, the name of one was Anna, and the name of the other Phenenna. Phenenna had children: but Anna had no children.

1:2  And he had two wives; the name of the one was Hannah, and the name of the other Peninnah: and Peninnah had children, but Hannah had no children.

1:2  Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla.

1:2  Měl dvě ženy; jedna se jmenovala Hana a druhá Penina. Penina měla děti, ale Hana byla bezdětná.

1:2  Měl dvě ženy: Jméno jedné bylo Chana, jméno druhé Penina. Penina měla děti, ale Chana děti neměla.

1:2  A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.

1:2  et habuit duas uxores, nomen uni Anna, et nomen secundæ Phenenna. Fueruntque Phenennæ filii : Annæ autem non erant liberi.

1:3  And this man went up out of his city upon the appointed days, to adore and to offer sacrifice to the Lord of hosts in Silo. And the two sons of Heli, Ophni and Phinees, were there priests of the Lord.

1:3  And this man went up out of his city yearly to worship and to sacrifice unto the Lord of hosts in Shiloh. And the two sons of Eli, Hophni and Phinehas, the priests of the Lord, were there.

1:3  Ten muž putoval rok co rok ze svého města, aby se klaněl Hospodinu zástupů a obětoval mu v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas.

1:3  Tento muž chodil každoročně ze svého města do Šíla, aby se tam klaněl a obětoval Hospodinu zástupů. Hospodinovými kněžími tam byli dva synové Elího, Chofni a Pinchas.

1:3  Tento muž přicházel ⌈rok co rok⌉ ze svého města, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas.

1:3  I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi.

1:3  Et ascendebat vir ille de civitate sua statutis diebus, ut adoraret et sacrificaret Domino exercituum in Silo. Erant autem ibi duo filii Heli, Ophni et Phinees, sacerdotes Domini.

1:4  Now the day came, and Elcana offered sacrifice, and gave to Phenenna, his wife, and to all her sons and daughters, portions:

1:4  And when the time was that Elkanah offered, he gave to Peninnah his wife, and to all her sons and her daughters, portions:

1:4  Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti;

1:4  Vždy, když přišel čas oběti, Elkána dal své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám porce masa,

1:4  Stávalo se v den, kdy Elkána obětoval, že dával své ženě Penině a všem jejím synům i jejím dcerám díly z oběti.

1:4  Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.

1:4  Venit ergo dies, et immolavit Elcana, deditque Phenennæ uxori suæ, et cunctis filiis ejus et filiabus, partes :

1:5  But to Anna he gave one portion with sorrow, because he loved Anna. And the Lord had shut up her womb.

1:5  But unto Hannah he gave a worthy portion; for he loved Hannah: but the Lord had shut up her womb.

1:5  Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však uzavřel její lůno.

1:5  ale Haně dával dvojnásobnou porci. Miloval totiž Hanu, ačkoli jí Hospodin nedopřál plodnost.

1:5  Ale Chaně dával ⌈dvojnásobný díl,⌉ protože Chanu miloval; Hospodin však zavřel její lůno.

1:5  Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její.

1:5  Annæ autem dedit partem unam tristis, quia Annam diligebat. Dominus autem concluserat vulvam ejus.

1:6  Her rival also afflicted her, and troubled her exceedingly, insomuch that she upbraided her, that the Lord had shut up her womb:

1:6  And her adversary also provoked her sore, for to make her fret, because the Lord had shut up her womb.

1:6  Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby jí dráždila.

1:6  Její protivnice ji ale nesnesitelně ponižovala a trápila kvůli tomu, že jí Hospodin nedopřál plodnost.

1:6  Její protivnice ji velmi provokovala ke hněvu, jen aby ji rozzlobila kvůli tomu, že Hospodin zavřel její lůno.

1:6  Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.

1:6  Affligebat quoque eam æmula ejus, et vehementer angebat, in tantum ut exprobraret quod Dominus conclusisset vulvam ejus :

1:7  And thus she did every year, when the time returned, that they went up to the temple of the Lord: and thus she provoked her: but Anna wept, and did not eat.

1:7  And as he did so year by year, when she went up to the house of the Lord, so she provoked her; therefore she wept, and did not eat.

1:7  Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla.

1:7  A tak to bývalo rok co rok, kdykoli šla do Hospodinovy svatyně. Jednou ji ponižovala tak, že se rozplakala a nemohla ani jíst.

1:7  To se dělo rok co rok; pokaždé, když přicházela do Hospodinova domu, takto ji provokovala ke hněvu. Proto Chana plakala a nejedla.

1:7  To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.

1:7  sicque faciebat per singulos annos : cum redeunte tempore ascenderent ad templum Domini, et sic provocabat eam : porro illa flebat, et non capiebat cibum.

1:8  Then Elcana, her husband, said to her: Anna, why weepest thou? and why dost thou not eat? and why dost thou afflict thy heart? Am not I better to thee than ten children?

1:8  Then said Elkanah her husband to her, Hannah, why weepest thou? and why eatest thou not? and why is thy heart grieved? am not I better to thee than ten sons?

1:8  Její muž Elkána ji uklidňoval: „Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?“

1:8  Její muž Elkána jí řekl: „Proč pláčeš, Hano? Proč nejíš? Proč si to tak bereš k srdci? Nejsem snad pro tebe lepší než deset synů?“

1:8  Její muž Elkána jí řekl: Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi skleslá na mysli? Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů?

1:8  Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?

1:8  Dixit ergo ei Elcana vir suus : Anna, cur fles ? et quare non comedis ? et quam ob rem affligitur cor tuum ? numquid non ego melior tibi sum, quam decem filii ?

1:9  So Anna arose after she had eaten and drunk in Silo: And Heli, the priest, sitting upon a stool before the door of the temple of the Lord;

1:9  So Hannah rose up after they had eaten in Shiloh, and after they had drunk. Now Eli the priest sat upon a seat by a post of the temple of the Lord.

1:9  Jednou, když v Šílu pojedli a popili, Chana vstala, zatímco kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu,

1:9  Když potom v Šílu pojedli a popili, Hana vstala. U veřejí Hospodinova svatostánku právě seděl na stolci kněz Elí.

1:9  ⌈Po jednom takovém jídle a pití⌉ v Šílu Chana vstala. (Kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu.)

1:9  Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.

1:9  Surrexit autem Anna postquam comederat et biberat in Silo. Et Heli sacerdote sedente super sellam ante postes templi Domini,

1:10  As Anna had her heart full of grief, she prayed to the Lord, shedding many tears,

1:10  And she was in bitterness of soul, and prayed unto the Lord, and wept sore.

1:10  a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala.

1:10  Hana se tehdy v hluboké úzkosti modlila k Hospodinu a s velikým pláčem

1:10  V duši měla hořkost, modlila se k Hospodinu a velmi plakala.

1:10  Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.

1:10  cum esset Anna amaro animo, oravit ad Dominum, flens largiter,

1:11  And she made a vow, saying: O Lord of hosts, if thou wilt look down, and wilt be mindful of me, and not forget thy handmaid, and wilt give to thy servant a manchild: I will give him to the Lord all the days of his life, and no razor shall come upon his head.

1:11  And she vowed a vow, and said, O Lord of hosts, if thou wilt indeed look on the affliction of thine handmaid, and remember me, and not forget thine handmaid, but wilt give unto thine handmaid a man child, then I will give him unto the Lord all the days of his life, and there shall no razor come upon his head.

1:11  Složila slib. Řekla: „Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne.“

1:11  složila tento slib: „Hospodine zástupů, kéž bys laskavě shlédl na trápení své služebnice a pomyslel na mě! Nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš jí syna, pak ho na celý život odevzdám Hospodinu a jeho hlavy se nikdy nedotkne břitva.“

1:11  Učinila slib. Řekla: Hospodine zástupů, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš na mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni ⌈mužského potomka,⌉ dám ho Hospodinu pro všechny dny jeho života a břitva nepřijde na jeho hlavu.

1:11  A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.

1:11  et votum vovit, dicens : Domine exercituum, si respiciens videris afflictionem famulæ tuæ, et recordatus mei fueris, nec oblitus ancillæ tuæ, dederisque servæ tuæ sexum virilem : dabo eum Domino omnibus diebus vitæ ejus, et novacula non ascendet super caput ejus.

1:12  And it came to pass, as she multiplied prayers before the Lord, that Heli observed her mouth.

1:12  And it came to pass, as she continued praying before the Lord, that Eli marked her mouth.

1:12  Když se před Hospodinem tolik modlila, Élí dával pozor na její ústa.

1:12  Když se tak před Hospodinem modlila, Elí si všiml jejích úst.

1:12  Stalo se, že když ⌈se zabrala do modlitby⌉ před Hospodinem, Élí pozoroval její ústa.

1:12  I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její.

1:12  Factum est autem, cum illa multiplicaret preces coram Domino, ut Heli observaret os ejus.

1:13  Now Anna spoke in her heart, and only her lips moved, but her voice was not heard at all. Heli therefore thought her to be drunk,

1:13  Now Hannah, she spake in her heart; only her lips moved, but her voice was not heard: therefore Eli thought she had been drunken.

1:13  Chana hovořila jen v srdci a pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za opilou.

1:13  Hana totiž promlouvala srdcem, rty se jí chvěly, ale protože její hlas nebylo slyšet, Elí si myslel, že je opilá.

1:13  Chana mluvila ve svém srdci, jenom její rty se pohybovaly, ale její hlas slyšet nebylo. Proto si o ní Élí myslel, že je opilá.

1:13  Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.

1:13  Porro Anna loquebatur in corde suo, tantumque labia illius movebantur, et vox penitus non audiebatur. Æstimavit ergo eam Heli temulentam,

1:14  And said to her: How long wilt thou be drunk? digest a little the wine, of which thou hast taken too much.

1:14  And Eli said unto her, How long wilt thou be drunken? put away thy wine from thee.

1:14  Řekl jí proto: „Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!“

1:14  Proto jí Elí řekl: „Jak dlouho tu budeš opilá? Prober se!“

1:14  Élí jí řekl: Jak dlouho budeš opilá? ⌈Odlož to víno!⌉

1:14  Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého.

1:14  dixitque ei : Usquequo ebria eris ? digere paulisper vinum, quo mades.

1:15  Anna answering, said: Not so, my lord: for I am an exceeding unhappy woman, and have drunk neither wine nor any strong drink, but I have poured out my soul before the Lord.

1:15  And Hannah answered and said, No, my lord, I am a woman of a sorrowful spirit: I have drunk neither wine nor strong drink, but have poured out my soul before the Lord.

1:15  Ale Chana odpověděla: „Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši.

1:15  Hana mu ale odpověděla: „Tak to není, můj pane. Jsem jen zdrcená. Nepila jsem víno ani pivo; jen jsem si vylévala duši před Hospodinem.

1:15  Chana odpověděla: Ne, můj pane. Jsem žena ⌈obtížená na duchu.⌉ Nepila jsem víno ani pivo, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem.

1:15  Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem.

1:15  Respondens Anna : Nequaquam, inquit, domine mi : nam mulier infelix nimis ego sum : vinumque et omne quod inebriare potest, non bibi, sed effudi animam meam in conspectu Domini.

1:16  Count not thy handmaid for one of the daughters of Belial: for out of the abundance of my sorrow and grief have I spoken till now.

1:16  Count not thine handmaid for a daughter of Belial: for out of the abundance of my complaint and grief have I spoken hitherto.

1:16  Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti.“

1:16  Nepokládej svou služebnici za ničemnou ženu. Modlila jsem se tu z velikého zármutku a rozrušení.“

1:16  Nepokládej svou otrokyni za ničemnici, neboť doposud jsem mluvila ⌈kvůli množství otravování a provokací vůči mně.⌉

1:16  Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.

1:16  Ne reputes ancillam tuam quasi unam de filiabus Belial : quia ex multitudine doloris et mœroris mei locuta sum usque in præsens.

1:17  Then Heli said to her: Go in peace: and the God of Israel grant thee thy petition, which thou hast asked of him.

1:17  Then Eli answered and said, Go in peace: and the God of Israel grant thee thy petition that thou hast asked of him.

1:17  Élí odpověděl: „Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila.“

1:17  „Jdi v pokoji,“ řekl jí na to Elí, „a kéž ti Bůh Izraele dá, o co jsi ho úpěnlivě prosila.“

1:17  Élí odpověděl: ⌈Jdi v pokoji!⌉ Ať ti Bůh Izraele dá to, co jsi od něj žádala.

1:17  Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.

1:17  Tunc Heli ait ei : Vade in pace : et Deus Israël det tibi petitionem tuam quam rogasti eum.

1:18  And she said: Would to God thy handmaid may find grace in thy eyes. So the woman went on her way, and ate, and her countenance was no more changed.

1:18  And she said, Let thine handmaid find grace in thy sight. So the woman went her way, and did eat, and her countenance was no more sad.

1:18  Ona na to řekla: „Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!“ Potom ta žena šla svou cestou, pojedla a její tvář už nebyla smutná.

1:18  „Jsi ke své služebnici tak laskav!“ řekla Hana, a když odešla, pojedla a smutek z její tváře zmizel.

1:18  Řekla: Kéž tvá služka nalezne ⌈milost ve tvých očích!⌉ Potom ta žena šla svou cestou, najedla se a její tvář už nebyla smutná.

1:18  I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.

1:18  Et illa dixit : Utinam inveniat ancilla tua gratiam in oculis tuis. Et abiit mulier in viam suam, et comedit, vultusque illius non sunt amplius in diversa mutati.

1:19  And they rose in the morning, and worshipped before the Lord: and they returned, and came into their house at Ramatha. And Elcana knew Anna his wife: And the Lord remembered her.

1:19  And they rose up in the morning early, and worshipped before the Lord, and returned, and came to their house to Ramah: and Elkanah knew Hannah his wife; and the Lord remembered her.

1:19  Za časného jitra se poklonili před Hospodinem a vraceli se. Když přišli do svého domu do Rámy, Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin se na ni rozpomenul.

1:19  Časně ráno vstali, a když se poklonili Hospodinu, vydali se zpátky domů do Rámy. Elkána se pak se svou ženou Hanou miloval a Hospodin na ni nezapomněl.

1:19  Časně ráno vstali, poklonili se před Hospodinem a vraceli se zpět, až přišli do svého domu v Rámě. Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin si na ni vzpomněl.

1:19  I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.

1:19  Et surrexerunt mane, et adoraverunt coram Domino : reversique sunt, et venerunt in domum suam Ramatha. Cognovit autem Elcana Annam uxorem suam : et recordatus est ejus Dominus.

1:20  And it came to pass when the time was come about, Anna conceived and bore a son, and called his name Samuel: because she had asked him of the Lord.

1:20  Wherefore it came to pass, when the time was come about after Hannah had conceived, that she bare a son, and called his name Samuel, saying, Because I have asked him of the Lord.

1:20  Chana otěhotněla, a než uplynul rok, porodila syna a pojmenovala ho Samuel (to je Vyslyšel Bůh). Řekla: „Vždyť jsem si ho vyprosila od Hospodina.“

1:20  Než se rok s rokem sešel, Hana počala a porodila syna. Dala mu jméno Samuel, Vyslyšel Bůh, neboť řekla: „Vyprosila jsem ho od Hospodina.“

1:20  Stalo se ⌈na konci roku,⌉ že Chana otěhotněla a porodila syna. Pojmenovala ho Samuel, neboť řekla: Vyžádala jsem si ho od Hospodina.

1:20  I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.

1:20  Et factum est post circulum dierum, concepit Anna, et peperit filium : vocavitque nomen ejus Samuel, eo quod a Domino postulasset eum.

1:21  And Elcana, her husband, went up, and all his house, to offer to the Lord the solemn sacrifice, and his vow.

1:21  And the man Elkanah, and all his house, went up to offer unto the Lord the yearly sacrifice, and his vow.

1:21  Ten muž Elkána putoval opět s celým svým domem, aby Hospodinu obětoval výroční oběť a splnil svůj slib.

1:21  Když se pak Elkána znovu vydal s celou svou rodinou předložit Hospodinu výroční oběť a splnit svůj slib,

1:21  Potom ten muž Elkána šel s celým svým domem, aby obětoval Hospodinu každoroční oběť a splnil svůj slib.

1:21  Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj.

1:21  Ascendit autem vir ejus Elcana, et omnis domus ejus, ut immolaret Domino hostiam solemnem, et votum suum.

1:22  But Anna went not up: for she said to her husband: I will not go till the child be weaned, and till I may carry him, that he may appear before the Lord, and may abide always there.

1:22  But Hannah went not up; for she said unto her husband, I will not go up until the child be weaned, and then I will bring him, that he may appear before the Lord, and there abide for ever.

1:22  Ale Chana s ním neputovala. Řekla svému muži: „Až bude chlapec odstaven, přivedu ho, aby se ukázal před Hospodinem a zůstal tam navždy.“

1:22  Hana nešla. „Až chlapce odkojím,“ řekla svému muži, „přivedu ho před Hospodina a zůstane tam navždy.“

1:22  Chana však nešla, protože řekla svému muži: Až bude chlapec odstaven, tehdy ho přivedu, aby se ukázal ⌈před Hospodinem⌉ a zůstal tam navždy.

1:22  Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.

1:22  Et Anna non ascendit : dixit enim viro suo : Non vadam donec ablactetur infans, et ducam eum, ut appareat ante conspectum Domini, et maneat ibi jugiter.

1:23  And Elcana, her husband, said to her: Do what seemeth good to thee, and stay till thou wean him: and I pray that the Lord may fulfil his word. So the woman staid at home, and gave her son suck, till she weaned him.

1:23  And Elkanah her husband said unto her, Do what seemeth thee good; tarry until thou have weaned him; only the Lord establish his word. So the woman abode, and gave her son suck until she weaned him.

1:23  Nato jí její muž Elkána odpověděl: „Učiň, co pokládáš za dobré. Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Kéž Hospodin utvrdí své slovo!“ Žena tedy zůstávala doma a kojila svého synka, dokud ho neodstavila.

1:23  „Dělej, jak myslíš,“ řekl jí na to Elkána. „Zůstaň tu, než ho odkojíš, a kéž Hospodin přivede tvůj slib k naplnění.“ A tak ta žena zůstala se svým synkem a pečovala o něj, dokud ho neodkojila.

1:23  Nato jí její muž Elkána řekl: Udělej, co je ⌈ti libo.⌉ Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Jen ať Hospodin naplní své slovo. Žena tedy zůstala a kojila svého syna, dokud ho neodstavila.

1:23  I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.

1:23  Et ait ei Elcana vir suus : Fac quod bonum tibi videtur, et mane donec ablactes eum : precorque ut impleat Dominus verbum suum. Mansit ergo mulier, et lactavit filium suum, donec amoveret eum a lacte.

1:24  And after she had weaned him, she carried him with her, with three calves, and three bushels of flour, and a bottle of wine, and she brought him to the house of the Lord in Silo. Now the child was as yet very young:

1:24  And when she had weaned him, she took him up with her, with three bullocks, and one ephah of flour, and a bottle of wine, and brought him unto the house of the Lord in Shiloh: and the child was young.

1:24  Když ho odstavila, vzala ho s sebou, a s ním tři býčky, jednu éfu bílé mouky a měch vína, a uvedla ho do Hospodinova domu v Šílu. Chlapec byl ještě malý.

1:24  A když ho odkojila, vzala tříletého býčka, efu mouky a džbán vína a odvedla chlapce do Hospodinovy svatyně v Šílu. Bylo to ještě malé dítě.

1:24  Když ho odstavila, přivedla ho s sebou, k tomu tři býčky, jednu éfu mouky a měch vína. Přivedla ho do Hospodinova domu v Šílu. ⌈Chlapec byl ještě malý.⌉

1:24  Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé.

1:24  Et adduxit eum secum, postquam ablactaverat, in vitulis tribus, et tribus modiis farinæ, et amphora vini, et adduxit eum ad domum Domini in Silo. Puer autem erat adhuc infantulus :

1:25  And they immolated a calf, and offered the child to Heli.

1:25  And they slew a bullock, and brought the child to Eli.

1:25  Porazili býčka a uvedli chlapce k Élímu.

1:25  Býčka porazili a chlapce přivedli k Elímu.

1:25  Zabili býčka a přivedli chlapce k Élímu.

1:25  Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.

1:25  et immolaverunt vitulum, et obtulerunt puerum Heli.

1:26  And Anna said: I beseech thee, my lord, as thy soul liveth, my lord: I am that woman, who stood before thee here praying to the Lord.

1:26  And she said, Oh my lord, as thy soul liveth, my lord, I am the woman that stood by thee here, praying unto the Lord.

1:26  Chana řekla: „Dovol, můj pane, při tvém životě, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu.

1:26  „Můj pane,“ řekla Hana, „poslyš prosím. Jakože jsi, můj pane, živ, já jsem ta žena, která tu poblíž tebe stála a modlila se k Hospodinu.

1:26  Řekla: Dovol, můj pane! Jakože jsi živ, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu.

1:26  Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.

1:26  Et ait Anna : Obsecro mi domine, vivit anima tua, domine : ego sum illa mulier, quæ steti coram te hic orans Dominum.

1:27  For this child did I pray, and the Lord hath granted me my petition, which I asked of him.

1:27  For this child I prayed; and the Lord hath given me my petition which I asked of him:

1:27  Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal, zač jsem ho tak naléhavě prosila.

1:27  Za toto dítě jsem se tehdy modlila a Hospodin mi dal, o co jsem ho úpěnlivě prosila.

1:27  Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal to, co jsem od něj žádala.

1:27  Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho.

1:27  Pro puero isto oravi, et dedit mihi Dominus petitionem meam quam postulavi eum.

1:28  Therefore I also have lent him to the Lord all the days of his life, he shall be lent to the Lord. And they adored the Lord there. And Anna prayed, and said:

1:28  Therefore also I have lent him to the Lord; as long as he liveth he shall be lent to the Lord. And he worshipped the Lord there.

1:28  Vyprosila jsem si ho přece od Hospodina, aby byl jeho po všechny dny, co bude živ. Je vyprošený pro Hospodina.“ I poklonil se tam Hospodinu.

1:28  Teď ho tedy odevzdávám Hospodinu, aby mu patřil po celý svůj život.“ A poklonili se tam Hospodinu.

1:28  Proto jsem ho také propůjčila, po všechny dny, co bude žít, je propůjčen Hospodinu. A klaněli se tam Hospodinu.

1:28  Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.

1:28  Idcirco et ego commodavi eum Domino cunctis diebus quibus fuerit commodatus Domino. Et adoraverunt ibi Dominum. Et oravit Anna, et ait :

Chapter 2

2:1  My heart hath rejoiced in the Lord, and my horn is exalted in my God: my mouth is enlarged over my enemies: because I have joyed in thy salvation.

2:1  And Hannah prayed, and said, My heart rejoiceth in the Lord, mine horn is exalted in the Lord: my mouth is enlarged over mine enemies; because I rejoice in thy salvation.

2:1  Chana se takto modlila: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy.

2:1  Hana se tenkrát modlila těmito slovy: „V Hospodinu se raduji srdcem svým, v Hospodinu svůj roh pozvedám. Svým protivníkům se teď zasměji, mou radostí je spása tvá.

2:1  Chana se takto modlila: Mé srdce se veselí z Hospodina, můj roh se pozvedá dík Hospodinu, má ústa se otevírají dokořán na mé nepřátele, neboť se raduji ze tvé záchrany.

2:1  I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.

2:1  Exultavit cor meum in Domino, et exaltatum est cornu meum in Deo meo ; dilatatum est os meum super inimicos meos : quia lætata sum in salutari tuo.

2:2  There is none holy as the Lord is: for there is no other beside thee, and there is none strong like our God.

2:2  There is none holy as the Lord: for there is none beside thee: neither is there any rock like our God.

2:2  Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh.

2:2  Není svatého kromě Hospodina, ne, není nikdo jako ty, není skály, jako je náš Bůh!

2:2  Nikdo není svatý jako Hospodin, ano není kromě tebe, ⌈není taková skála⌉ jako náš Bůh.

2:2  Neníť žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe, neníť žádný tak silný jako Bůh náš.

2:2  Non est sanctus, ut est Dominus, neque enim est alius extra te, et non est fortis sicut Deus noster.

2:3  Do not multiply to speak lofty things, boasting: let old matters depart from your mouth: for the Lord is a God of all knowledge, and to him are thoughts prepared.

2:3  Talk no more so exceeding proudly; let not arrogancy come out of your mouth: for the Lord is a God of knowledge, and by him actions are weighed.

2:3  Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy.

2:3  Přestaňte s těmi pyšnými řečmi, povýšenost vám proudí z úst, Hospodin však je Bůh vševědoucí – on lidské skutky posoudí.

2:3  ⌈Nemnožte povýšená slova,⌉ drzost ať nevyjde z vašich úst, vždyť Hospodin je Bohem poznání, ⌈on zvažuje⌉ činy.

2:3  Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.

2:3  Nolite multiplicare loqui sublimia gloriantes ; recedant vetera de ore vestro : quia Deus scientiarum Dominus est, et ipsi præparantur cogitationes.

2:4  The bow of the mighty is overcome, and the weak are girt with strength.

2:4  The bows of the mighty men are broken, and they that stumbled are girded with strength.

2:4  Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností.

2:4  Luky siláků rozlámaly se, ti, kdo klopýtali, síly nabyli.

2:4  Luky hrdinů jsou zlomeny, ale ti, kdo klopýtali, se přepásali udatností.

2:4  Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.

2:4  Arcus fortium superatus est, et infirmi accincti sunt robore.

2:5  They that were full before, have hired out themselves for bread: and the hungry are filled, so that the barren hath borne many: and she that had many children is weakened.

2:5  They that were full have hired out themselves for bread; and they that were hungry ceased: so that the barren hath born seven; and she that hath many children is waxed feeble.

2:5  Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět. Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne.

2:5  Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí, kdo byli hladoví, lačnět přestali. Neplodné sedm narodí se, matka mnohých však uvadne.

2:5  ⌈Ti, kdo byli nasyceni,⌉ jsou najati za pokrm, ti, kdo byli hladoví, přestali hladovět. Dokonce neplodná posedmé rodí, a ta, která měla mnoho synů, vadne.

2:5  Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali lačněti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest.

2:5  Repleti prius, pro panibus se locaverunt : et famelici saturati sunt, donec sterilis peperit plurimos : et quæ multos habebat filios, infirmata est.

2:6  The Lord killeth and maketh alive, he bringeth down to hell, and bringeth back again.

2:6  The Lord killeth, and maketh alive: he bringeth down to the grave, and bringeth up.

2:6  Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud.

2:6  Hospodin dává smrt i život, do hrobu i z hrobu uvádí.

2:6  Hospodin usmrcuje i oživuje, přivádí do podsvětí i vyvádí z něj.

2:6  Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.

2:6  Dominus mortificat et vivificat ; deducit ad inferos et reducit.

2:7  The Lord maketh poor and maketh rich, he humbleth and he exalteth:

2:7  The Lord maketh poor, and maketh rich: he bringeth low, and lifteth up.

2:7  Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje.

2:7  Sesílá bídu, dává hojnost, poníží a rovněž povýší.

2:7  Hospodin činí chudým i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.

2:7  Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.

2:7  Dominus pauperem facit et ditat, humiliat et sublevat.

2:8  He raiseth up the needy from the dust, and lifteth up the poor from the dunghill: that he may sit with princes, and hold the throne of glory. For the poles of the earth are the Lord's, and upon them he hath set the world.

2:8  He raiseth up the poor out of the dust, and lifteth up the beggar from the dunghill, to set them among princes, and to make them inherit the throne of glory: for the pillars of the earth are the Lord’s, and he hath set the world upon them.

2:8  Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíře země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich.

2:8  Chudáka umí z prachu pozvednout, ubožáka bere ze smetiště, mezi knížaty jim dává usednout, dává jim místo na čestných sedadlech. Hospodinu patří sloupy země, založil na nich celý svět.

2:8  Pozvedá chudého z prachu, vytahuje nuzného ze smetiště, aby je posadil se šlechtici a dal jim do dědictví ⌈slavný trůn.⌉ Neboť Hospodinu patří sloupy země, na ně položil svět.

2:8  Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy jsou stežeje země, na nichž založil okršlek.

2:8  Suscitat de pulvere egenum, et de stercore elevat pauperem : ut sedeat cum principibus, et solium gloriæ teneat. Domini enim sunt cardines terræ, et posuit super eos orbem.

2:9  He will keep the feet of his saints, and the wicked shall be silent in darkness; because no man shall prevail by his own strength.

2:9  He will keep the feet of his saints, and the wicked shall be silent in darkness; for by strength shall no man prevail.

2:9  On střeží nohy svých věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí.

2:9  Kroky svých věrných opatruje, darebáci však hynou v tmě. Svou vlastní silou se nikdo neprosadí,

2:9  Chrání nohy svých věrných, ale ničemové zahynou v temnotě, neboť člověk nezvítězí vlastní silou.

2:9  Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.

2:9  Pedes sanctorum suorum servabit, et impii in tenebris conticescent : quia non in fortitudine sua roborabitur vir.

2:10  The adversaries of the Lord shall fear him: and upon them shall he thunder in the heavens: The Lord shall judge the ends of the earth, and he shall give empire to his king, and shall exalt the horn of his Christ.

2:10  The adversaries of the Lord shall be broken to pieces; out of heaven shall he thunder upon them: the Lord shall judge the ends of the earth; and he shall give strength unto his king, and exalt the horn of his anointed.

2:10  Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne.“

2:10  Hospodinovi protivníci budou zničeni. Nejvyšší z nebe zaburácí, končiny světa bude soudit Hospodin. Hospodin silou obdaří svého krále, roh svého pomazaného pozvedne!“

2:10  ⌈Ti, kdo vedou při s Hospodinem,⌉ budou otřeseni, zahřmí proti nim ⌈z nebes,⌉ Hospodin bude soudit končiny země, dá sílu svému králi a vyvýší roh svého pomazaného.

2:10  Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého.

2:10  Dominum formidabunt adversarii ejus : et super ipsos in cælis tonabit. Dominus judicabit fines terræ, et dabit imperium regi suo, et sublimabit cornu christi sui.

2:11  And Elcana went to Ramatha, to his house: but the child ministered in the sight of the Lord before the face of Heli the priest.

2:11  And Elkanah went to Ramah to his house. And the child did minister unto the Lord before Eli the priest.

2:11  Elkána odešel do svého domu do Rámy. A chlapec konal službu Hospodinu pod dohledem kněze Élího.

2:11  Elkána se pak vrátil domů do Rámy, ale chlapec zůstal u kněze Elího, aby sloužil Hospodinu.

2:11  Elkána šel ⌈do svého domu v Rámě⌉ a chlapec sloužil Hospodinu v přítomnosti kněze Élího.

2:11  I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí.

2:11  Et abiit Elcana Ramatha, in domum suam : puer autem erat minister in conspectu Domini ante faciem Heli sacerdotis.

2:12  Now the sons of Heli were children of Belial, not knowing the Lord,

2:12  Now the sons of Eli were sons of Belial; they knew not the Lord.

2:12  Synové Élího byli ničemníci, neznali se k Hospodinu.

2:12  Elího synové byli ničemové. Nedbali na Hospodina

2:12  Synové Élího byli ničemníci, neznali Hospodina,

2:12  Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.

2:12  Porro filii Heli, filii Belial, nescientes Dominum,

2:13  Nor the office of the priests to the people: but whosoever had offered a sacrifice, the servant of the priest came, while the flesh was in boiling, with a fleshhook of three teeth in his hand,

2:13  And the priests’ custom with the people was, that, when any man offered sacrifice, the priest’s servant came, while the flesh was in seething, with a fleshhook of three teeth in his hand;

2:13  Uplatňovali vůči lidu tento kněžský řád: Kdykoli někdo připravil obětní hod, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí, právě když se maso vařilo.

2:13  ani na pravidla ohledně kněží a lidu. Kdykoli někdo přinesl zápalnou oběť, přišel kněžský mládenec, a jak se vařilo maso, vzal trojzubou vidlici

2:13  ⌈ani kněžské nařízení pro lid. Kdykoliv⌉ někdo obětoval oběť, ještě když se maso vařilo, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí v ruce,

2:13  Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý,

2:13  neque officium sacerdotum ad populum : sed quicumque immolasset victimam, veniebat puer sacerdotis, dum coquerentur carnes, et habebat fuscinulam tridentem in manu sua,

2:14  And thrust it into the kettle, or into the cauldron, or into the pot, or into the pan: and all that the fleshhook brought up, the priest took to himself. Thus did they to all Israel that came to Silo.

2:14  And he struck it into the pan, or kettle, or caldron, or pot; all that the fleshhook brought up the priest took for himself. So they did in Shiloh unto all the Israelites that came thither.

2:14  Vrazil ji do kotle nebo do hrnce, do kotlíku nebo do kotlíku nebo pekáče, a co vidlice zachytila, to si bral kněz pro sebe. Tak to dělávali všem z Izraele, kteří tam do Šíla přicházeli.

2:14  a vrazil ji do mísy nebo do hrnce, do pánve nebo do kotle. Co vidlice vytáhla, to si kněz nechal. Takto se chovali ke všem Izraelcům, kteří přicházeli do Šíla.

2:14  vrazil ji do pekáče nebo do kotlíku nebo do kotle nebo do hrnce a všechno, co vidlice vytáhla, bral si kněz pro sebe. ⌈Takto jednali vůči všem Izraelcům,⌉ kteří tam do Šíla přicházeli.

2:14  A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.

2:14  et mittebat eam in lebetem, vel in caldariam, aut in ollam, sive in cacabum : et omne quod levabat fuscinula, tollebat sacerdos sibi : sic faciebant universo Israëli venientium in Silo.

2:15  Also before they burnt the fat, the servant of the priest came, and said to the man that sacrificed: Give me flesh to boil for the priest: for I will not take of thee sodden flesh, but raw.

2:15  Also before they burnt the fat, the priest’s servant came, and said to the man that sacrificed, Give flesh to roast for the priest; for he will not have sodden flesh of thee, but raw.

2:15  Dokonce dříve než obrátili tuk v obětní dým, přicházel kněžský mládenec a říkal obětujícímu muži: „Dej knězi maso na pečeni. Nepřijme od tebe maso vařené, ale syrové.“

2:15  Kněžský mládenec navíc přicházel, ještě než se zapálil tuk, a říkal tomu, kdo obětoval: „Odevzdej knězi maso na pečení. Vařené maso od tebe nevezme, jenom syrové.“

2:15  Dokonce dříve než obětovali tuk, přicházel kněžský mládenec a říkal tomu, kdo obětoval: Dej maso na pečeni pro kněze. Nevezme od tebe maso vařené, ale syrové.

2:15  Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové.

2:15  Etiam antequam adolerent adipem, veniebat puer sacerdotis, et dicebat immolanti : Da mihi carnem, ut coquam sacerdoti : non enim accipiam a te carnem coctam, sed crudam.

2:16  And he that sacrificed said to him: Let the fat first be burnt to day, according to the custom, and then take to thee as much as thy soul desireth. But he answered, and said to him: Not so: but thou shalt give it me now, or else I will take it by force.

2:16  And if any man said unto him, Let them not fail to burn the fat presently, and then take as much as thy soul desireth; then he would answer him, Nay; but thou shalt give it me now: and if not, I will take it by force.

2:16  Když mu ten člověk řekl: „Napřed se musí obrátit tuk v obětní dým, pak si vezmi, po čem toužíš“, odpovídal: „Nikoli. Dej to hned. Nedáš-li, vezmu si to násilím.“

2:16  Když ten člověk namítal: „Nejdříve se přece má zapálit tuk; potom si vezmi, co chceš,“ kněz odpovídal: „Ne. Dej mi to hned. Když nedáš, zabavím to násilím!“

2:16  Když mu ten člověk řekl: Nejprve musí být obětován tuk, pak si vezmi to, po čem dychtíš, mládenec říkal: Ne, ale dej teď! Jestliže nedáš, vezmu si to násilím.

2:16  Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.

2:16  Dicebatque illi immolans : Incendatur primum juxta morem hodie adeps, et tolle tibi quantumcumque desiderat anima tua. Qui respondens aiebat ei : Nequaquam : nunc enim dabis, alioquin tollam vi.

2:17  Wherefore the sin of the young men was exceeding great before the Lord: because they withdrew men from the sacrifice of the Lord.

2:17  Wherefore the sin of the young men was very great before the Lord: for men abhorred the offering of the Lord.

2:17  Hřích těch mládenců byl před Hospodinem nesmírně veliký, protože lidé znevažovali Hospodinovy obětní dary.

2:17  Tak se ti mladíci dopouštěli před Hospodinem hrozného hříchu, protože znevažovali Hospodinovy oběti.

2:17  Hřích těchto mládenců byl před Hospodinem velmi veliký, protože tito muži opovrhovali Hospodinovou přídavnou obětí.

2:17  I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.

2:17  Erat ergo peccatum puerorum grande nimis coram Domino : quia retrahebant homines a sacrificio Domini.

2:18  But Samuel ministered before the face of the Lord: being a child girded with a linen ephod.

2:18  But Samuel ministered before the Lord, being a child, girded with a linen ephod.

2:18  Ale Samuel konal službu před Hospodinem, mládeneček přepásaný lněným efódem.

2:18  Tehdy před Hospodinem sloužil Samuel, hošík oblečený plátěným efodem.

2:18  Samuel však sloužil před Hospodinem, chlapec přepásaný lněným efódem.

2:18  Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným.

2:18  Samuel autem ministrabat ante faciem Domini, puer accinctus ephod lineo.

2:19  And his mother made him a little coat, which she brought to him on the appointed days, when she went up with her husband, to offer the solemn sacrifice.

2:19  Moreover his mother made him a little coat, and brought it to him from year to year, when she came up with her husband to offer the yearly sacrifice.

2:19  Jeho matka mu dělávala malou pláštěnku a rok co rok mu ji přinášela, když putovala se svým mužem, aby obětovali výroční oběť.

2:19  Matka mu dělávala i kabátek a každoročně mu ho přinášela, když přicházela se svým mužem přinést výroční oběť.

2:19  Jeho matka mu dělávala malý plášť a přinášela mu ho ⌈rok co rok,⌉ když přicházela se svým mužem obětovat každoroční oběť.

2:19  A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.

2:19  Et tunicam parvam faciebat ei mater sua, quam afferebat statutis diebus, ascendens cum viro suo, ut immolaret hostiam solemnem.

2:20  And Heli blessed Elcana and his wife: and he said to him: The Lord give thee seed of this woman, for the loan thou hast lent to the Lord. And they went to their own home.

2:20  And Eli blessed Elkanah and his wife, and said, The Lord give thee seed of this woman for the loan which is lent to the Lord. And they went unto their own home.

2:20  Élí žehnal Elkánovi a jeho manželce. Říkal: „Nechť tě Hospodin zahrne potomstvem z této ženy místo vyprošeného, který byl vyprošen pro Hospodina.“ Pak odcházeli domů.

2:20  Elí žehnal Elkánovi i jeho ženě se slovy: „Kéž Hospodin dá, abys měl s touto ženou potomky místo toho vyžádaného dítěte, které odevzdala Hospodinu.“ A tak se vraceli domů.

2:20  Élí požehnal Elkánovi a jeho ženě slovy: Ať ti Hospodin dá potomstvo z této ženy namísto toho, kterého vyžádala Hospodinu. Potom šli na ⌈své místo.⌉

2:20  I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.

2:20  Et benedixit Heli Elcanæ et uxori ejus : dixitque ei : Reddat tibi Dominus semen de muliere hac, pro fœnore quod commodasti Domino. Et abierunt in locum suum.

2:21  And the Lord visited Anna, and she conceived, and bore three sons, and two daughters: and the child Samuel became great before the Lord.

2:21  And the Lord visited Hannah, so that she conceived, and bare three sons and two daughters. And the child Samuel grew before the Lord.

2:21  Hospodin navštívil Chanu a ta otěhotněla a porodila tři syny a dvě dcery. Mládeneček Samuel však vyrůstal při Hospodinu.

2:21  Hospodin pak Hanu navštívil svou milostí, takže počala a porodila tři syny a dvě dcery. Mládenec Samuel ale vyrůstal u Hospodina.

2:21  Hospodin navštívil Chanu, otěhotněla a porodila tři syny a dvě dcery. Chlapec Samuel vyrůstal ⌈s Hospodinem.⌉

2:21  Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.

2:21  Visitavit ergo Dominus Annam, et concepit, et peperit tres filios, et duas filias : et magnificatus est puer Samuel apud Dominum.

2:22  Now Heli was very old, and he heard all that his sons did to all Israel: and how they lay with the women that waited at the door of the tabernacle:

2:22  Now Eli was very old, and heard all that his sons did unto all Israel; and how they lay with the women that assembled at the door of the tabernacle of the congregation.

2:22  Élí byl již velmi starý. Slyšel o všem, čeho se dopouštěli jeho synové na celém Izraeli, i o tom, že obcovali se ženami konajícími službu u vchodu do stanu setkávání.

2:22  Elí byl už velmi starý. Slýchával o všem, co prováděli jeho synové celému Izraeli, i o tom, jak spali se ženami sloužícími u vchodu do Stanu setkávání.

2:22  Élí byl velmi starý. Slyšel o všem, co páchali jeho synové celému Izraeli, i o tom, že spávali s ženami, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání.

2:22  Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy.

2:22  Heli autem erat senex valde, et audivit omnia quæ faciebant filii sui universo Israëli, et quomodo dormiebant cum mulieribus quæ observabant ad ostium tabernaculi :

2:23  And he said to them: Why do ye these kinds of things, which I hear, very wicked things, from all the people?

2:23  And he said unto them, Why do ye such things? for I hear of your evil dealings by all this people.

2:23  Říkal jim: „Proč děláte takové věci? Ode všeho lidu slyším o vás samé zlé věci.

2:23  „Co to provádíte?“ říkal jim. „Ode všech lidí se o vás doslýchám hrozné věci.

2:23  Řekl jim: Proč děláte takové věci? ⌈Od všeho tohoto lidu slyším o vašem zlém jednání!⌉

2:23  I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.

2:23  et dixit eis : Quare facitis res hujuscemodi quas ego audio, res pessimas, ab omni populo ?

2:24  Do not so, my sons: for it is no good report that I hear, that you make the people of the Lord to transgress.

2:24  Nay, my sons; for it is no good report that I hear: ye make the Lord’s people to transgress.

2:24  To nejde, moji synové! Není to dobrá zpráva, kterou slyším; svádíte Hospodinův lid k přestoupením.

2:24  To ne, synové moji! Slyším nedobré zprávy – vždyť svádíte Hospodinův lid!

2:24  Ne, moji synové! To není dobrá zpráva, ⌈která, jak slyším, koluje mezi Hospodinovým lidem.⌉

2:24  Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův.

2:24  Nolite, filii mei : non enim est bona fama quam ego audio, ut transgredi faciatis populum Domini.

2:25  If one man shall sin against another, God may be appeased in his behalf: but if a man shall sin against the Lord, who shall pray for him? And they hearkened not to the voice of their father, because the Lord would slay them.

2:25  If one man sin against another, the judge shall judge him: but if a man sin against the Lord, who shall intreat for him? Notwithstanding they hearkened not unto the voice of their father, because the Lord would slay them.

2:25  Jestliže hřeší člověk proti člověku, je rozhodčím nad ním Bůh. Zhřeší-li však člověk proti Hospodinu, kdo nad ním bude rozhodčím?“ Ale oni svého otce neposlouchali. Hospodin tedy rozhodl, že propadnou smrti.

2:25  Hřeší-li člověk proti člověku, Bůh může zasáhnout. Hřeší-li ale člověk proti Hospodinu, kdo se ho zastane?“ Oni ale na otcova slova vůbec nedali, neboť Hospodinova vůle byla, aby zemřeli.

2:25  Jestliže člověk zhřeší proti člověku, přimluví se za něj Bůh. Ale jestliže někdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se přimluví za něj? Ale neuposlechli svého otce, neboť Hospodin se rozhodl je usmrtit.

2:25  Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.

2:25  Si peccaverit vir in virum, placari ei potest Deus : si autem in Dominum peccaverit vir, quis orabit pro eo ? Et non audierunt vocem patris sui : quia voluit Dominus occidere eos.

2:26  But the child Samuel advanced, and grew on, and pleased both the Lord and men.

2:26  And the child Samuel grew on, and was in favour both with the Lord, and also with men.

2:26  Mládeneček Samuel však prospíval a byl oblíben u Hospodina i u lidí.

2:26  Chlapec Samuel však prospíval, rostl a byl milý jak Hospodinu, tak i lidem.

2:26  Chlapec Samuel rostl v postavě i ⌈oblibě jak u Hospodina, tak i u lidí.⌉

2:26  Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.

2:26  Puer autem Samuel proficiebat atque crescebat, et placebat tam Domino quam hominibus.

2:27  And there came a man of God to Heli, and said to him: Thus saith the Lord: Did I not plainly appear to thy father's house, when they were in Egypt in the house of Pharao?

2:27  And there came a man of God unto Eli, and said unto him, Thus saith the Lord, Did I plainly appear unto the house of thy father, when they were in Egypt in Pharaoh’s house?

2:27  Tu přišel k Élímu muž Boží a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Což jsem se nezjevil právě tvému rodu, když byli v Egyptě v područí domu faraónova?

2:27  Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: „Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci faraonova domu v Egyptě?

2:27  I přišel k Élímu muž Boží a řekl mu: ⌈Toto praví Hospodin:⌉ Cožpak jsem se jasně nezjevil ⌈domu tvého otce,⌉ když byli v Egyptě, v domě faraonově?

2:27  I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově?

2:27  Venit autem vir Dei ad Heli, et ait ad eum : Hæc dicit Dominus : Numquid non aperte revelatus sum domui patris tui, cum essent in Ægypto in domo Pharaonis ?

2:28  And I chose him out of all the tribes of Israel to be my priest, to go up to my altar, and burn incense to me, and to wear the ephod before me: and I gave to thy father's house of all the sacrifices of the children of Israel.

2:28  And did I choose him out of all the tribes of Israel to be my priest, to offer upon mine altar, to burn incense, to wear an ephod before me? and did I give unto the house of thy father all the offerings made by fire of the children of Israel?

2:28  Vyvolil jsem si jej ze všech izraelských kmenů za kněze, aby na mém oltáři přinášel zápalné oběti, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efód. Tvému rodu jsem dal všechny ohnivé oběti synů Izraele.

2:28  Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod. Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele.

2:28  Ze všech izraelských kmenů jsem si ho vyvolil za kněze, aby obětoval na mém oltáři, pálil kadidlo a nosil přede mnou efód. Domu tvého otce jsem dal všechny ohnivé oběti ⌈synů Izraele.⌉

2:28  A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských.

2:28  Et elegi eum ex omnibus tribubus Israël mihi in sacerdotem, ut ascenderet ad altare meum, et adoleret mihi incensum, et portaret ephod coram me : et dedi domui patris tui omnia de sacrificiis filiorum Israël.

2:29  Why have you kicked away my victims, and my gifts which I commanded to be offered in the temple: and thou hast rather honoured thy sons than me, to eat the firstfruits of every sacrifice of my people Israel?

2:29  Wherefore kick ye at my sacrifice and at mine offering, which I have commanded in my habitation; and honourest thy sons above me, to make yourselves fat with the chiefest of all the offerings of Israel my people?

2:29  Proč pošlapáváte můj obětní hod a dar, které jsem přikázal pro tento příbytek? Ctil jsi své syny více než mne. Ztloustli jste z prvotin všech obětních darů Izraele, mého lidu.

2:29  Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele!

2:29  Proč pohrdáte mým obětním hodem a přídavnou obětí, které jsem přikázal ve svém příbytku? Ctil jsi své syny víc než mě, když jste tloustli nejlepším ze všech přídavných obětí Izraele, mého lidu.

2:29  Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.

2:29  Quare calce abjecistis victimam meam, et munera mea quæ præcepi ut offerrentur in templo : et magis honorasti filios tuos quam me, ut comederetis primitias omnis sacrificii Israël populi mei ?

2:30  Wherefore thus saith the Lord the God of Israel: I said indeed that thy house, and the house of thy father, should minister in my sight, for ever. But now saith the Lord: Far be this from me: but whosoever shall glorify me, him will I glorify: but they that despise me, shall be despised.

2:30  Wherefore the Lord God of Israel saith, I said indeed that thy house, and the house of thy father, should walk before me for ever: but now the Lord saith, Be it far from me; for them that honour me I will honour, and they that despise me shall be lightly esteemed.

2:30  Proto slyš výrok Hospodina, Boha Izraele. Prohlásil jsem sice, že tvůj dům a tvůj rod budou přede mnou konat svůj úřad věčně. Ale nyní je toto Hospodinův výrok: Jsem toho dalek! Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni.

2:30  Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím.

2:30  Proto je toto výrok Hospodina, Boha Izraele: Opravdu jsem řekl: Tvůj dům a dům tvého otce bude přicházet ⌈přede mne⌉ navěky. Ale nyní je toto Hospodinův výrok: Ať je to ode mne vzdáleno, protože ty, kdo mne ctí, poctím, ale ti, kdo mnou opovrhují, budou prokleti!

2:30  Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.

2:30  Propterea ait Dominus Deus Israël : Loquens locutus sum, ut domus tua, et domus patris tui, ministraret in conspectu meo usque in sempiternum. Nunc autem dicit Dominus : Absit hoc a me : sed quicumque glorificaverit me, glorificabo eum : qui autem contemnunt me, erunt ignobiles.

2:31  Behold the days come: and I will cut off thy arm, and the arm of thy father's house, that there shall not be an old man in thy house.

2:31  Behold, the days come, that I will cut off thine arm, and the arm of thy father’s house, that there shall not be an old man in thine house.

2:31  Hle, přicházejí dny, kdy odetnu rámě tobě i tvému rodu, takže tvůj dům zůstane bez starce.

2:31  Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo v tvém domě se nedočká stáří.

2:31  Hle, přicházejí dny, kdy ⌈odejmu tvou sílu⌉ a sílu domu tvého otce, takže ⌈ve tvém domě nebude stařec.⌉

2:31  Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém.

2:31  Ecce dies veniunt, et præcidam brachium tuum, et brachium domus patris tui, ut non sit senex in domo tua.

2:32  And thou shalt see thy rival in the temple, in all the prosperity of Israel, and there shall not be an old man in thy house for ever.

2:32  And thou shalt see an enemy in my habitation, in all the wealth which God shall give Israel: and there shall not be an old man in thine house for ever.

2:32  Spatříš soužení, jež dolehne na příbytek při všem dobrém, co Bůh učiní Izraeli. Už nikdy nebude v tvém domě stařec;

2:32  Uvidíš soužení, jež dolehne na můj Příbytek. Ačkoli se Izraeli přihodí mnoho dobrého, ve tvém rodu se nikdo nedočká stáří.

2:32  Uvidíš tíseň v mém příbytku při všem, co bude v Izraeli dáno do pořádku; ⌈ve tvém domě nebude po všechny dny stařec.⌉

2:32  A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny.

2:32  Et videbis æmulum tuum in templo, in universis prosperis Israël : et non erit senex in domo tua omnibus diebus.

2:33  However, I will not altogether take away a man of thee from my altar: but that thy eyes may faint, and thy soul be spent: and a great part of thy house shall die, when they come to man's estate.

2:33  And the man of thine, whom I shall not cut off from mine altar, shall be to consume thine eyes, and to grieve thine heart: and all the increase of thine house shall die in the flower of their age.

2:33  jen jediného z tvých od svého oltáře nevyhladím. Tvé oči vyhasnou a tvá duše se naplní steskem; všichni, kdo rozmnoží tvůj dům, zemřou v mužném věku.

2:33  I pokud někoho z vás neodetnu od svého oltáře, oči mu vyhasnou a jeho duše se usouží. Celé to množství tvých potomků zemře předčasně.

2:33  Nevyhladím ti od svého oltáře každého, abych skoncoval s tvýma očima a utrápil tvou duši, a všechen přírůstek tvého domu zemře v mužném věku.

2:33  A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém.

2:33  Verumtamen non auferam penitus virum ex te ab altari meo : sed ut deficiant oculi tui, et tabescat anima tua : et pars magna domus tuæ morietur cum ad virilem ætatem venerit.

2:34  And this shall be a sign to thee, that shall come upon thy two sons, Ophni and Phinees: in one day they shall both of them die.

2:34  And this shall be a sign unto thee, that shall come upon thy two sons, on Hophni and Phinehas; in one day they shall die both of them.

2:34  Co přijde na oba tvé syny, Chofního a Pinchasa, bude pro tebe znamením: oba zemřou v týž den.

2:34  To, co se stane tvým dvěma synům Chofnimu a Pinchasovi, ti bude znamením: oba zemřou v jediný den.

2:34  A znamením ti bude to, co přijde na tvé dva syny, na Chofního a Pinchasa: Oba zemřou v jeden den.

2:34  A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.

2:34  Hoc autem erit tibi signum, quod venturum est duobus filiis tuis, Ophni et Phinees : in die uno morientur ambo.

2:35  And I will raise me up a faithful priest, who shall do according to my heart, and my soul and I will build him a faithful house, and he shall walk all days before my anointed.

2:35  And I will raise me up a faithful priest, that shall do according to that which is in mine heart and in my mind: and I will build him a sure house; and he shall walk before mine anointed for ever.

2:35  Sobě však ustanovím věrného kněze, který bude konat, co mám na srdci a v mysli. Vybuduji mu trvalý dům, kde bude vykonávat po všechny dny svůj úřad před mým pomazaným.

2:35  Já si pak vzbudím věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Jemu zbuduji trvalý dům a zůstane ve službě před mým pomazaným navždycky.

2:35  Ustanovím si však věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Postavím mu trvalý dům a bude přicházet před mého pomazaného po všechny dny.

2:35  Vzbudím pak sobě kněze věrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny.

2:35  Et suscitabo mihi sacerdotem fidelem, qui juxta cor meum et animam meam faciet : et ædificabo ei domum fidelem, et ambulabit coram christo meo cunctis diebus.

2:36  And it shall come to pass, that whosoever shall remain in thy house shall come that he may be prayed for, and shall offer a piece of silver, and a roll of bread, and shall say: Put me, I beseech thee, to somewhat of the priestly office, that I may eat a morsel of bread.

2:36  And it shall come to pass, that every one that is left in thine house shall come and crouch to him for a piece of silver and a morsel of bread, and shall say, Put me, I pray thee, into one of the priests’ offices, that I may eat a piece of bread.

2:36  Každý pak, kdo zbude v tvém domě, přijde se mu poklonit kvůli kousku stříbra a bochníku chleba a řekne: ‚Připoj mě prosím k některé skupině kněží, abych s nimi mohl jíst sousto chleba.‘“

2:36  Každý, kdo bude zanechán z tvého domu, se mu půjde poklonit za kousek stříbra, za bochník chleba a řekne: ‚Zařaď mě, prosím, někam mezi kněží, ať mám alespoň co jíst!‘“

2:36  I stane se, že každý, kdo bude ze tvého domu ponechán, přijde se mu klanět za trochu peněz a bochník chleba a řekne: Připoj mě, prosím, k jedné z kněžských skupin, abych mohl jíst kousek chleba.

2:36  A budeť, že kdožkoli pozůstane z domu tvého, přijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba, a řekne: Připusť mne, prosím, k jedné třídě kněžské, abych jedl chléb.

2:36  Futurum est autem, ut quicumque remanserit in domo tua, veniat ut oretur pro eo, et offerat nummum argenteum, et tortam panis, dicatque : Dimitte me, obsecro, ad unam partem sacerdotalem, ut comedam buccellam panis.

Chapter 3

3:1  Now the child Samuel ministered to the Lord before Heli, and the word of the Lord was precious in those days, there was no manifest vision.

3:1  And the child Samuel ministered unto the Lord before Eli. And the word of the Lord was precious in those days; there was no open vision.

3:1  Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté.

3:1  Chlapec Samuel sloužil pod Elího dohledem Hospodinu. V oněch dnech bývalo Hospodinovo slovo vzácné. Ani vidění nebylo časté.

3:1  Chlapec Samuel sloužil Hospodinu v přítomnosti Élího. V oněch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné a vidění nebylo obvyklé.

3:1  Mládenček pak Samuel přisluhoval Hospodinu při Elí, a řeč Hospodinova byla vzácná v těch dnech, aniž bývalo vidění zjevného.

3:1  Puer autem Samuel ministrabat Domino coram Heli, et sermo Domini erat pretiosus in diebus illis : non erat visio manifesta.

3:2  And it came to pass one day when Heli lay in his place, and his eyes were grown dim, that he could not see:

3:2  And it came to pass at that time, when Eli was laid down in his place, and his eyes began to wax dim, that he could not see;

3:2  Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl.

3:2  Elí měl v té době už tak slabý zrak, že neviděl. Jednou v noci spal na svém obvyklém místě.

3:2  ⌈V onom čase⌉ se stalo, že Élí ležel na svém místě; jeho oči už začínaly slábnout, takže neviděl.

3:2  Stalo se pak jednoho dne, když Elí ležel na místě svém, (a již byl počal scházeti na oči, a nemohl viděti,)

3:2  Factum est ergo in die quadam, Heli jacebat in loco suo, et oculi ejus caligaverant, nec poterat videre :

3:3  Before the lamp of God went out, Samuel slept in the temple of the Lord, where the ark of God was.

3:3  And ere the lamp of God went out in the temple of the Lord, where the ark of God was, and Samuel was laid down to sleep;

3:3  Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána.

3:3  Boží lampa ještě nezhasla. Samuel spal v Hospodinově svatostánku, kde byla Boží truhla.

3:3  Boží lampa ještě nezhasla a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží truhla.

3:3  Samuel také spal, a světlo Boží ještě zhašeno nebylo v chrámě Hospodinově, v němž byla truhla Boží,

3:3  lucerna Dei antequam extingueretur, Samuel dormiebat in templo Domini, ubi erat arca Dei.

3:4  And the Lord called Samuel. And he answered: Here am I.

3:4  That the Lord called Samuel: and he answered, Here am I.

3:4  Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: „Tu jsem.“

3:4  Vtom na Samuele zavolal Hospodin. „Tady jsem,“ odpověděl Samuel

3:4  Tehdy Hospodin zavolal Samuela a on odpověděl: Tady jsem.

3:4  Že zavolal Hospodin Samuele. Kterýž řekl: Teď jsem.

3:4  Et vocavit Dominus Samuel. Qui respondens, ait : Ecce ego.

3:5  And he ran to Heli, and said: Here am I: for thou didst call me. He said: I did not call: go back and sleep. And he went and slept.

3:5  And he ran unto Eli, and said, Here am I; for thou calledst me. And he said, I called not; lie down again. And he went and lay down.

3:5  Běžel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, lehni si zase.“ Šel si tedy lehnout.

3:5  a rozběhl se za Elím. „Tady jsem,“ řekl mu. „Volal jsi mě.“ Elí však odvětil: „Nevolal jsem tě. Jdi zase spát.“ A tak si šel lehnout.

3:5  Pak běžel k Élímu a řekl: Tady jsem, volal jsi mě? On však řekl: Nevolal jsem. Vrať se a lehni si. Šel a lehl si.

3:5  I běžel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. I odpověděl: Nevolal jsem, jdi zase spáti. Kterýž odšed, spal.

3:5  Et cucurrit ad Heli, et dixit : Ecce ego : vocasti enim me. Qui dixit : Non vocavi : revertere, et dormi. Et abiit, et dormivit.

3:6  And the Lord called Samuel again. And Samuel arose and went to Heli, and said: Here am I: for thou calledst me. He answered: I did not call thee, my son: return and sleep.

3:6  And the Lord called yet again, Samuel. And Samuel arose and went to Eli, and said, Here am I; for thou didst call me. And he answered, I called not, my son; lie down again.

3:6  Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase.“

3:6  Vtom na něj Hospodin znovu zavolal: „Samueli!“ Vstal tedy a šel za Elím. „Tady jsem, volal jsi mě,“ řekl mu. „Nevolal jsem tě, synu,“ odpověděl Elí. „Jdi zase spát.“

3:6  Hospodin zavolal znovu: Samueli! Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: Tady jsem. Volal jsi mě? On však řekl: Nevolal, můj synu. Vrať se a lehni si.

3:6  Opět pak Hospodin zavolal Samuele. A vstav Samuel, šel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. I odpověděl: Nevolalť jsem, synu můj; jdi zase, spi.

3:6  Et adjecit Dominus rursum vocare Samuelem. Consurgensque Samuel, abiit ad Heli, et dixit : Ecce ego, quia vocasti me. Qui respondit : Non vocavi te, fili mi : revertere et dormi.

3:7  Now Samuel did not yet know the Lord, neither had the word of the Lord been revealed to him.

3:7  Now Samuel did not yet know the Lord, neither was the word of the Lord yet revealed unto him.

3:7  Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.

3:7  Samuel totiž ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.

3:7  Samuel ještě neznal Hospodina a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.

3:7  Samuel pak ještě neznal Hospodina, a ještě nebyla mu zjevena řeč Hospodinova.

3:7  Porro Samuel necdum sciebat Dominum, neque revelatus fuerat ei sermo Domini.

3:8  And the Lord called Samuel again the third time. And he arose up and went to Heli,

3:8  And the Lord called Samuel again the third time. And he arose and went to Eli, and said, Here am I; for thou didst call me. And Eli perceived that the Lord had called the child.

3:8  A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin.

3:8  Hospodin ale Samuele zavolal znovu, potřetí. Vstal tedy a šel za Elím. „Tady jsem, volal jsi mě,“ řekl mu. Tehdy Elí pochopil, že chlapce volá Hospodin.

3:8  Znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: Tady jsem. Volal jsi mě? Vtom Élí pochopil, že chlapce volá Hospodin.

3:8  Tedy opět Hospodin zavolal Samuele po třetí. Kterýžto vstav, šel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. Tedy srozuměl Elí, že byl Hospodin volal mládence.

3:8  Et adjecit Dominus, et vocavit adhuc Samuelem tertio. Qui consurgens abiit ad Heli,

3:9  And said: Here am I: for thou didst call me. Then Heli understood that the Lord called the child, and he said to Samuel: Go, and sleep: and if he shall call thee any more, thou shalt say: Speak, Lord, for thy servant heareth. So Samuel went, and slept in his place.

3:9  Therefore Eli said unto Samuel, Go, lie down: and it shall be, if he call thee, that thou shalt say, Speak, Lord; for thy servant heareth. So Samuel went and lay down in his place.

3:9  I řekl Élí Samuelovi: „Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo.

3:9  Proto Samuelovi řekl: „Jdi spát, a když tě zavolá, řekni: ‚Mluv, Hospodine; tvůj služebník poslouchá.‘“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo.

3:9  Nato Élí Samuelovi řekl: Jdi a lehni si. A jestliže tě bude volat, řekni: Mluv, Hospodine, neboť tvůj otrok slyší. Samuel šel a lehl si na své místo.

3:9  I řekl Elí k Samuelovi: Jdi, spi, a bude-li tě volati, řekneš: Mluv, Hospodine, nebo slyší služebník tvůj. Odšel tedy Samuel, a spal na místě svém.

3:9  et ait : Ecce ego, quia vocasti me. Intellexit ergo Heli quia Dominus vocaret puerum : et ait ad Samuelem : Vade, et dormi : et si deinceps vocaverit te, dices : Loquere, Domine, quia audit servus tuus. Abiit ergo Samuel, et dormivit in loco suo.

3:10  And the Lord came, and stood, and he called, as he had called the other times, Samuel, Samuel. And Samuel said: Speak, Lord, for thy servant heareth.

3:10  And the Lord came, and stood, and called as at other times, Samuel, Samuel. Then Samuel answered, Speak; for thy servant heareth.

3:10  A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“

3:10  Vtom přišel Hospodin, stanul tam a zavolal tak jako předtím: „Samueli! Samueli!“ „Mluv,“ odpověděl Samuel, „tvůj služebník poslouchá.“

3:10  Potom přišel Hospodin, stál tam a zavolal ⌈jako předtím:⌉ ⌈Samueli, Samueli!⌉ Samuel řekl: Mluv, neboť tvůj otrok slyší.

3:10  I přišel Hospodin, a stál a zavolal, jako i prvé, a řekl: Samueli, Samueli! Odpověděl Samuel: Mluv, nebo slyší služebník tvůj.

3:10  Et venit Dominus, et stetit : et vocavit, sicut vocaverat secundo : Samuel, Samuel. Et ait Samuel : Loquere, Domine, quia audit servus tuus.

3:11  And the Lord said to Samuel: Behold I do a thing in Israel: and whosoever shall hear it, both his ears shall tingle.

3:11  And the Lord said to Samuel, Behold, I will do a thing in Israel, at which both the ears of every one that heareth it shall tingle.

3:11  Hospodin řekl Samuelovi: „Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší.

3:11  Tehdy Hospodin Samuelovi řekl: „Hle, chystám se v Izraeli udělat věc, která nikomu, kdo o ní uslyší, nepřestane znít v uších.

3:11  Hospodin Samuelovi řekl: Hle, učiním v Izraeli něco takového, že každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších.

3:11  I řekl Hospodin Samuelovi: Aj, já učiním věc takovou v Izraeli, kterouž kdokoli uslyší, zníti jemu bude v obou uších jeho.

3:11  Et dixit Dominus ad Samuelem : Ecce ego facio verbum in Israël, quod quicumque audierit, tinnient ambæ aures ejus.

3:12  In that day I will raise up against Heli all the things I have spoken concerning his house: I will begin, and I will make an end.

3:12  In that day I will perform against Eli all things which I have spoken concerning his house: when I begin, I will also make an end.

3:12  Onoho dne uvedu na Élího všechno, co jsem ohlásil jeho domu, od začátku až do konce.

3:12  Toho dne uvedu na Elího všechno, co jsem vyslovil proti jeho domu, od začátku až do konce.

3:12  V onen den naplním na Élím všechno, co jsem promluvil proti jeho domu, od začátku až do konce.

3:12  V ten den uvedu na Elí všecko to, což jsem mluvil proti domu jeho; počnuť i dokonám.

3:12  In die illa suscitabo adversum Heli omnia quæ locutus sum super domum ejus : incipiam, et complebo.

3:13  For I have foretold unto him, that I will judge his house for ever, for iniquity, because he knew that his sons did wickedly, and did not chastise them.

3:13  For I have told him that I will judge his house for ever for the iniquity which he knoweth; because his sons made themselves vile, and he restrained them not.

3:13  Oznámil jsem mu, že jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil.

3:13  Oznámil jsem mu, že jeho dům navěky odsoudím kvůli provinění, o kterém věděl: Jeho synové se rouhali a on jim v tom nezabránil.

3:13  Oznámil jsem mu, že budu soudit jeho dům navěky za vinu, ⌈o které věděl; vždyť⌉ jeho synové ⌈proklínali Boha,⌉ ale nenapomenul je.

3:13  A ukáži jemu, že já soudím dům jeho až na věky pro nepravost, o níž věděl; nebo znaje, že na se zlořečenství uvodí synové jeho, a však nezbránil jim.

3:13  Prædixi enim ei quod judicaturus essem domum ejus in æternum propter iniquitatem, eo quod noverat indigne agere filios suos, et non corripuerit eos.

3:14  Therefore have I sworn to the house of Heli, that the iniquity of his house shall not be expiated with victims nor offerings for ever.

3:14  And therefore I have sworn unto the house of Eli, that the iniquity of Eli’s house shall not be purged with sacrifice nor offering for ever.

3:14  Proto jsem o Élího domu přísahal: Dům Élího nebude nikdy zbaven viny ani obětním hodem ani obětním darem.“

3:14  Proto o Elího domě přísahám: Vina Elího domu nebude nikdy přikryta žádnou obětí ani darem!“

3:14  Proto jsem přísahal domu Élího: Navěky nebude smířena vina domu Élího ani obětním hodem ani přídavnou obětí.

3:14  A protož jsem zapřisáhl domu Elí, že nebude vyčištěna nepravost domu Elí žádnou obětí, ani obětí suchou až na věky.

3:14  Idcirco juravi domui Heli quod non expietur iniquitas domus ejus victimis et muneribus usque in æternum.

3:15  And Samuel slept till morning, and opened the doors of the house of the Lord. And Samuel feared to tell the vision to Heli.

3:15  And Samuel lay until the morning, and opened the doors of the house of the Lord. And Samuel feared to shew Eli the vision.

3:15  Samuel ležel až do jitra. Pak otevřel dveře Hospodinova domu. Samuel se bál oznámit Élímu to vidění.

3:15  Samuel zůstal ležet až do rána, kdy měl jít otevřít dveře Hospodinovy svatyně. Bál se totiž vyprávět to vidění Elímu.

3:15  Samuel ležel až do rána, kdy otevřel dveře Hospodinova domu. Samuel se Élímu bál vidění oznámit.

3:15  I spal Samuel až do jitra, a otevřel dvéře domu Hospodinova; ostýchal se pak Samuel oznámiti Elí toho vidění.

3:15  Dormivit autem Samuel usque mane, aperuitque ostia domus Domini. Et Samuel timebat indicare visionem Heli.

3:16  Then Heli called Samuel, and said: Samuel, my son. And he answered: Here am I.

3:16  Then Eli called Samuel, and said, Samuel, my son. And he answered, Here am I.

3:16  Élí si však Samuela zavolal a pravil: „Samueli, můj synu!“ On odpověděl: „Tu jsem.“

3:16  Ten si však Samuele zavolal: „Samueli, synu můj!“ „Tady jsem,“ odpověděl Samuel.

3:16  Élí však Samuela zavolal a řekl: Samueli, můj synu. On řekl: Tady jsem.

3:16  Tedy povolal Elí Samuele a řekl: Samueli, synu můj. Kterýž odpověděl: Teď jsem.

3:16  Vocavit ergo Heli Samuelem, et dixit : Samuel fili mi ? Qui respondens ait : Præsto sum.

3:17  And he asked him: What is the word that the Lord hath spoken to thee? I beseech thee hide it not from me. May God do so and so to thee, and add so and so, if thou hide from me one word of all that were said to thee.

3:17  And he said, What is the thing that the Lord hath said unto thee? I pray thee hide it not from me: God do so to thee, and more also, if thou hide any thing from me of all the things that he said unto thee.

3:17  Otázal se: „Co to bylo, o čem s tebou mluvil? Nic prosím přede mnou nezatajuj! Ať s tebou Bůh udělá, co chce, jestliže přede mnou zatajíš něco z toho všeho, o čem s tebou mluvil!“

3:17  „Co ti řekl?“ ptal se ho Elí. „Prosím, nic přede mnou netaj. Ať tě Bůh potrestá a ještě ti přidá, jestliže mi zatajíš jediné slovo z toho, co ti řekl!“

3:17  Řekl: ⌈Co ti to říkal?⌉ Prosím, nic přede mnou nezatajuj! Ať tak Bůh učiní tobě a ještě přidá, jestliže přede mnou zatajíš ⌈něco z toho všeho, co ti říkal.⌉

3:17  I řekl: Jaká jest to řeč, kterouž mluvil tobě? Netaj medle přede mnou. Toto učiň tobě Bůh a toto přidej, jestliže co zatajíš přede mnou ze všech slov, kteráž mluvil tobě.

3:17  Et interrogavit eum : Quis est sermo, quem locutus est Dominus ad te ? oro te ne celaveris me : hæc faciat tibi Deus, et hæc addat, si absconderis a me sermonem ex omnibus verbis quæ dicta sunt tibi.

3:18  So Samuel told him all the words, and did not hide them from him. And he answered: It is the Lord: let him do what is good in his sight.

3:18  And Samuel told him every whit, and hid nothing from him. And he said, It is the Lord: let him do what seemeth him good.

3:18  Samuel mu tedy oznámil všechno a nic před ním nezatajil. A on řekl: „On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích.“

3:18  A tak mu to Samuel všechno pověděl a nezatajil mu vůbec nic. Elí na to řekl: „On je Hospodin; ať učiní, co se mu zlíbí.“

3:18  Samuel mu tedy všechno oznámil a nic před ním nezatajil. Élí pak řekl: On je Hospodin. ⌈Ať učiní,⌉ co je dobré v jeho očích.

3:18  A tak oznámil jemu Samuel všecka slova, a ničeho nezatajil před ním. A on řekl: Hospodinť jest, nechť učiní, což ráčí.

3:18  Indicavit itaque ei Samuel universos sermones, et non abscondit ab eo. Et ille respondit : Dominus est : quod bonum est in oculis suis faciat.

3:19  And Samuel grew, and the Lord was with him, and not one of his words fell to the ground.

3:19  And Samuel grew, and the Lord was with him, and did let none of his words fall to the ground.

3:19  Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem.

3:19  Samuel pak rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby jediné z jeho slov selhalo.

3:19  Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Žádné z jeho slov nenechal padnout na zem.

3:19  Rostl pak Samuel, a Hospodin byl s ním, tak že nedopustil padnouti žádnému slovu jeho na zem.

3:19  Crevit autem Samuel, et Dominus erat cum eo, et non cecidit ex omnibus verbis ejus in terram.

3:20  And all Israel, from Dan to Bersabee, knew that Samuel was a faithful prophet of the Lord.

3:20  And all Israel from Dan even to Beer–sheba knew that Samuel was established to be a prophet of the Lord.

3:20  Celý Izrael od Danu až k Beer-šebě poznal, že Samuel má od Hospodina prorocké pověření.

3:20  Celý Izrael od Danu až po Beer-šebu tak poznal, že Samuel je skutečně Hospodinův prorok.

3:20  Celý Izrael ⌈od Danu až po Beer–šebu⌉ věděl, že Samuel ⌈je věrný Hospodinův prorok.⌉

3:20  Z čehož poznal všecken Izrael od Dan až do Bersabé, že Samuel jest věrný prorok Hospodinův.

3:20  Et cognovit universus Israël, a Dan usque Bersabee, quod fidelis Samuel propheta esset Domini.

3:21  And the Lord again appeared in Silo, for the Lord revealed himself to Samuel in Silo, according to the word of the Lord. And the word of Samuel came to pass to all Israel.

3:21  And the Lord appeared again in Shiloh: for the Lord revealed himself to Samuel in Shiloh by the word of the Lord.

3:21  Hospodin se mu dával i nadále vidět v Šílu; Hospodin se totiž v Šílu zjevoval Samuelovi svým slovem.

3:21  Hospodin se pak i nadále ukazoval v Šílu, kde se zjevil Samuelovi svým slovem.

3:21  Hospodin se nadále ukazoval v Šílu, neboť v Šílu se Hospodin zjevil Samuelovi Hospodinovým slovem.

3:21  Nebo se jemu i potom ukazoval Hospodin v Sílo, jakož se byl prvé zjevil Hospodin Samuelovi v Sílo, skrze řeč Hospodinovu.

3:21  Et addidit Dominus ut appareret in Silo, quoniam revelatus fuerat Dominus Samueli in Silo juxta verbum Domini. Et evenit sermo Samuelis universo Israëli.

Chapter 4

4:1  And it came to pass in those days, that the Philistines gathered themselves together to fight: and Israel went out to war against the Philistines, and camped by the Stone of help. And the Philistines came to Aphec,

4:1  And the word of Samuel came to all Israel. Now Israel went out against the Philistines to battle, and pitched beside Eben–ezer: and the Philistines pitched in Aphek.

4:1  Samuelovo slovo se týkalo celého Izraele. Izrael vytáhl do boje proti Pelištejcům. Utábořili se u Eben-ezeru (to je u Kamene pomoci); Pelištejci se utábořili v Afeku

4:1  Samuel měl slovo pro celý Izrael. Tehdy Izrael vytáhl do boje proti Filištínům. Izraelci se utábořili poblíž Eben-ezeru a Filištíni v Afeku.

4:1  Samuelovo slovo se stalo celému Izraeli. Izrael vytáhl do boje proti Pelištejcům. Utábořili se u Eben–ezeru a Pelištejci se utábořili v Afeku.

4:1  I stalo se vedlé řeči Samuelovy všemu lidu Izraelskému. Nebo když vytáhl Izrael proti Filistinským k boji, a položili se při Eben-Ezer, Filistinští pak položili se v Afeku;

4:1  Et factum est in diebus illis, convenerunt Philisthiim in pugnam : et egressus est Israël obviam Philisthiim in prælium, et castrametatus est juxta lapidem Adjutorii. Porro Philisthiim venerunt in Aphec,

4:2  And put their army in array against Israel. And when they had joined battle, Israel turned their backs to the Philistines: and there were slain in that fight, here and there in the fields, about four thousand men.

4:2  And the Philistines put themselves in array against Israel: and when they joined battle, Israel was smitten before the Philistines: and they slew of the army in the field about four thousand men.

4:2  a seřadili se proti Izraeli. Rozpoutal se boj a Izrael byl od Pelištejců poražen; ti pobili v bitvě na poli asi čtyři tisíce mužů.

4:2  Když se Filištíni proti Izraeli sešikovali, rozpoutal se boj a Filištíni je porazili; pobili v poli asi 4000 mužů z izraelských řad.

4:2  Pelištejci se sešikovali proti Izraeli, strhl se boj a Izrael byl od Pelištejců poražen; pobili ⌈na bojišti na poli⌉ asi čtyři tisíce mužů.

4:2  A když se sšikovali Filistinští proti Izraelovi, a již se potýkali: poražen jest Izrael od Filistinských, tak že jich zbito v té bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužů.

4:2  et instruxerunt aciem contra Israël. Inito autem certamine, terga vertit Israël Philisthæis : et cæsa sunt in illo certamine passim per agros, quasi quatuor millia virorum.

4:3  And the people returned to the camp: and the ancients of Israel said: Why hath the Lord defeated us to day before the Philistines? Let us fetch unto us the ark of the covenant of the Lord from Silo, and let it come in the midst of us, that it may save us from the hand of our enemies.

4:3  And when the people were come into the camp, the elders of Israel said, Wherefore hath the Lord smitten us to day before the Philistines? Let us fetch the ark of the covenant of the Lord out of Shiloh unto us, that, when it cometh among us, it may save us out of the hand of our enemies.

4:3  Když se lid sešel v táboře, řekli izraelští starší: „Proč nás Hospodin dnes před Pelištejci porazil? Vezměme si ze Šíla schránu Hospodinovy smlouvy, ať přijde mezi nás a zachrání nás ze spárů našich nepřátel.“

4:3  Když se lid vrátil do tábora, izraelští stařešinové se ptali: „Proč nás dnes Hospodin před Filištíny porazil? Pojďme si ze Šíla přinést Truhlu Hospodinovy smlouvy! Ať přijde mezi nás a vysvobodí nás z ruky našich nepřátel.“

4:3  Lid přišel do tábora a izraelští starší řekli: Proč nás dnes Hospodin ⌈porazil před Pelištejci?⌉ Vezměme si ze Šíla truhlu Hospodinovy smlouvy. Ať přijde ⌈mezi nás⌉ a zachrání nás z moci našich nepřátel.

4:3  I navrátil se lid do stanů, a řekli starší Izraelští: Proč nás dnes Hospodin porazil před Filistinskými? Vezměme k sobě z Sílo truhlu smlouvy Hospodinovy, ať přijde mezi nás, a vysvobodí nás z rukou nepřátel našich.

4:3  Et reversus est populus ad castra : dixeruntque majores natu de Israël : Quare percussit nos Dominus hodie coram Philisthiim ? afferamus ad nos de Silo arcam fœderis Domini, et veniat in medium nostri, ut salvet nos de manu inimicorum nostrorum.

4:4  So the people sent to Silo, and they brought from thence the ark of the covenant of the Lord of hosts, sitting upon the cherubims: and the two sons of Heli, Ophni and Phinees, were with the ark of the covenant of God.

4:4  So the people sent to Shiloh, that they might bring from thence the ark of the covenant of the Lord of hosts, which dwelleth between the cherubims: and the two sons of Eli, Hophni and Phinehas, were there with the ark of the covenant of God.

4:4  Lid tedy poslal do Šíla a přinesli odtud schránu smlouvy Hospodina zástupů, trůnícího na cherubech. Se schránou Boží smlouvy tam byli oba synové Élího, Chofní a Pinchas.

4:4  A tak lid poslal do Šíla, aby odtamtud přinesli Truhlu smlouvy Hospodina zástupů trůnícího na cherubech. S Truhlou Boží smlouvy šli oba Elího synové, Chofni a Pinchas.

4:4  Lid poslal do Šíla a přinesli odtamtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů, sedícího na cherubech. S truhlou Boží smlouvy tam byli dva synové Élího, Chofní a Pinchas.

4:4  Poslal tedy lid do Sílo, a vzali odtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů, sedícího na cherubínech. Byli také tam dva synové Elí s truhlou smlouvy Boží, Ofni a Fínes.

4:4  Misit ergo populus in Silo, et tulerunt inde arcam fœderis Domini exercituum sedentis super cherubim : erantque duo filii Heli cum arca fœderis Dei, Ophni et Phinees.

4:5  And when the ark of the covenant of the Lord was come into the camp, all Israel shouted with a great shout, and the earth rang again.

4:5  And when the ark of the covenant of the Lord came into the camp, all Israel shouted with a great shout, so that the earth rang again.

4:5  Když schrána Hospodinovy smlouvy přicházela do tábora, spustil všechen Izrael mohutný válečný ryk, až země duněla.

4:5  Když přinášeli Truhlu Hospodinovy smlouvy do tábora, všechen Izrael spustil mohutný pokřik, až duněla země.

4:5  Stalo se, že když přišla truhla Hospodinovy smlouvy do tábora, ⌈všichni Izraelci spustili velký válečný křik,⌉ až se země třásla.

4:5  Když pak přinesena byla truhla smlouvy Hospodinovy do vojska, zkřikl všecken Izrael s velikým plésáním, až země vzněla.

4:5  Cumque venisset arca fœderis Domini in castra, vociferatus est omnis Israël clamore grandi, et personuit terra.

4:6  And the Philistines heard the noise of the shout, and they said: What is this noise of a great shout in the camp of the Hebrews? And they understood that the ark of the Lord was come into the camp.

4:6  And when the Philistines heard the noise of the shout, they said, What meaneth the noise of this great shout in the camp of the Hebrews? And they understood that the ark of the Lord was come into the camp.

4:6  Pelištejci uslyšeli válečný ryk a ptali se: „Co znamená tento mohutný válečný ryk v táboře Hebrejů?“ Pak zjistili, že Hospodinova schrána přišla do tábora.

4:6  Jakmile ten pokřik zaslechli Filištíni, ptali se: „Co je to v hebrejském táboře za pokřik?“ Když se dozvěděli, že do tábora přišla Truhla Hospodinova,

4:6  Když Pelištejci uslyšeli zvuk toho křiku, řekli: Co znamená zvuk toho velkého křiku v táboře Hebrejů? Pak se dozvěděli, že do tábora přišla Hospodinova truhla.

4:6  Uslyševše pak Filistinští hluk plésání, řekli: Jaký jest to hlas výskání velikého tohoto v vojště Hebrejském? I poznali, že truhla Hospodinova přišla do vojska.

4:6  Et audierunt Philisthiim vocem clamoris, dixeruntque : Quænam est hæc vox clamoris magni in castris Hebræorum ? Et cognoverunt quod arca Domini venisset in castra.

4:7  And the Philistines were afraid, saying: God is come into the camp. And sighing, they said:

4:7  And the Philistines were afraid, for they said, God is come into the camp. And they said, Woe unto us! for there hath not been such a thing heretofore.

4:7  Tu se Pelištejci začali bát. Řekli: „Bůh přišel do jejich tábora.“ A naříkali: „Běda nám! Dosud se nic takového nestalo.

4:7  dostali Filištíni strach. Řekli si totiž: „To bůh přišel do jejich tábora! Běda nám!“ Říkali: „Nic takového tu ještě nebylo!

4:7  Pelištejci dostali strach, neboť si řekli: Bůh přišel do tábora. Řekli také: Běda nám, neboť nikdy předtím se nestalo něco takového.

4:7  Protož báli se Filistinští, když praveno bylo: Přišel Bůh do vojska jejich; a řekli: Běda nám, nebo nebylo prvé nic k tomu podobného.

4:7  Timueruntque Philisthiim, dicentes : Venit Deus in castra. Et ingemuerunt, dicentes :

4:8  Woe to us: for there was no such great joy yesterday, and the day before: Woe to us. Who shall deliver us from the hand of these high Gods? these are the Gods that struck Egypt with all the plagues in the desert.

4:8  Woe unto us! who shall deliver us out of the hand of these mighty Gods? these are the Gods that smote the Egyptians with all the plagues in the wilderness.

4:8  Běda nám! Kdo nás vysvobodí z rukou těch vznešených bohů? To jsou přece ti bohové, kteří pobili Egypt všelijakými ranami na poušti.

4:8  Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těchto mocných bohů? To jsou ti bohové, kteří bili Egypt všemožnými ranami na poušti!

4:8  Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těchto vznešených bohů? To jsou ti bohové, kteří pobili Egypťany všelijakými ranami v pustině.

4:8  Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těch bohů silných? Tiť jsou bohové, kteříž zbili Egypt všelikou ranou i na poušti.

4:8  Væ nobis : non enim fuit tanta exultatio heri et nudiustertius : væ nobis. Quis nos salvabit de manu deorum sublimium istorum ? hi sunt dii, qui percusserunt Ægyptum omni plaga in deserto.

4:9  Take courage, and behave like men, ye Philistines: lest you come to be servants to the Hebrews, as they have served you: take courage and fight.

4:9  Be strong, and quit yourselves like men, O ye Philistines, that ye be not servants unto the Hebrews, as they have been to you: quit yourselves like men, and fight.

4:9  Vzchopte se! Vzmužte se, Pelištejci, ať neotročíte Hebrejům, jako oni otročili vám. Vzmužte se a dejte se do boje!“

4:9  Jen odvahu! Vzmužte se, Filištíni, ať nemusíme sloužit Hebrejům, jako oni sloužili vám. Vzmužte se a bojujte!“

4:9  Posilněte se a vzmužte se, Pelištejci, jinak budete sloužit Hebrejům tak, jak oni sloužili vám! Vzmužte se a bojujte!

4:9  Posilňte se a buďte muži, ó Filistinští, abyste nesloužili těm Hebrejským, jako oni sloužili vám; buďtež tedy muži a bojujte.

4:9  Confortamini, et estote viri, Philisthiim, ne serviatis Hebræis, sicut et illi servierunt vobis : confortamini, et bellate.

4:10  So the Philistines fought, and Israel was overthrown, and every man fled to his own dwelling: and there was an exceeding great slaughter; for there fell of Israel thirty thousand footmen.

4:10  And the Philistines fought, and Israel was smitten, and they fled every man into his tent: and there was a very great slaughter; for there fell of Israel thirty thousand footmen.

4:10  Pelištejci tedy bojovali a Izrael byl poražen; každý utíkal ke svému stanu. Byla to převeliká rána. Z Izraele padlo třicet tisíc pěších.

4:10  A Filištíni bojovali. Izrael byl poražen a rozutekli se každý domů. Byla to hrozná porážka; z Izraele padlo 30 000 pěších

4:10  Pelištejci bojovali a Izrael byl poražen, všichni utíkali ke svým stanům. Byla to ⌈hrozně veliká porážka.⌉ Z Izraele padlo třicet tisíc pěšáků.

4:10  Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele třidceti tisíc pěších;

4:10  Pugnaverunt ergo Philisthiim, et cæsus est Israël, et fugit unusquisque in tabernaculum suum : et facta est plaga magna nimis, et ceciderunt de Israël triginta millia peditum.

4:11  And the ark of God was taken: and the two sons of Heli, Ophni and Phinees, were slain.

4:11  And the ark of God was taken; and the two sons of Eli, Hophni and Phinehas, were slain.

4:11  I Boží schrána byla vzata a oba synové Élího, Chofní a Pinchas, zahynuli.

4:11  a Boží truhla padla do zajetí. Oba Elího synové, Chofni a Pinchas, zemřeli.

4:11  Boží truhla byla vzata a dva synové Élího, Chofní a Pinchas, zemřeli.

4:11  Také truhla Boží vzata, a dva synové Elí zabiti, Ofni a Fínes.

4:11  Et arca Dei capta est : duo quoque filii Heli mortui sunt, Ophni et Phinees.

4:12  And there ran a man of Benjamin out of the army, and came to Silo the same day, with his clothes rent, and his head strewed with dust.

4:12  And there ran a man of Benjamin out of the army, and came to Shiloh the same day with his clothes rent, and with earth upon his head.

4:12  Onoho dne nějaký Benjamínec zběhl z bitvy a dorazil do Šíla; měl roztržený šat a na hlavě hlínu.

4:12  Nějaký Benjamínec toho dne zběhl z bitvy a dorazil do Šíla. Roucho měl roztržené a na hlavě hlínu.

4:12  Jeden Benjamínec utekl z bojiště a dostal se ten den do Šíla. Měl roztržené šaty a na hlavě prsť.

4:12  Běže pak jeden Beniaminský z bitvy, přišel do Sílo téhož dne, maje roucho roztržené a hlavu prstí posypanou.

4:12  Currens autem vir de Benjamin ex acie, venit in Silo in die illa, scissa veste, et conspersus pulvere caput.

4:13  And when he was come, Heli sat upon a stool over against the way, watching. For his heart was fearful for the ark of God. And when the man was come into the city, he told it: and all the city cried out.

4:13  And when he came, lo, Eli sat upon a seat by the wayside watching: for his heart trembled for the ark of God. And when the man came into the city, and told it, all the city cried out.

4:13  Když přiběhl, Élí právě seděl na stolci a vyhlížel na cestu, neboť se v srdci třásl o Boží schránu. Muž přiběhl, aby v městě oznámil porážku. Celé město se dalo do úpěnlivého křiku.

4:13  Když dorazil, Elí právě seděl na stolci u cesty a vyhlížel, plný obav o Boží truhlu. Jakmile ten muž dorazil se zprávou do města, celé město propuklo v nářek.

4:13  Když přišel, hle, Élí seděl na stolci u cesty a vyhlížel, protože ⌈se v srdci třásl⌉ o Boží truhlu. Když ten muž přišel a oznámil zprávu ve městě, ⌈celé město⌉ volalo o pomoc.

4:13  Přišel tedy, a aj, Elí seděl na stolici při cestě, hledě, nebo srdce jeho lekalo se za truhlu Boží; a když všel muž ten, a oznámil v městě, kvílilo všecko město.

4:13  Cumque ille venisset, Heli sedebat super sellam contra viam spectans. Erat enim cor ejus pavens pro arca Dei. Vir autem ille postquam ingressus est, nuntiavit urbi : et ululavit omnis civitas.

4:14  And Heli heard the noise of the cry, and he said: What meaneth the noise of this uproar? But he made haste, and came, and told Heli.

4:14  And when Eli heard the noise of the crying, he said, What meaneth the noise of this tumult? And the man came in hastily, and told Eli.

4:14  Élí slyšel ten úpěnlivý křik a ptal se: „Co je to za hrozný hluk?“ Muž přispěchal a oznámil to Élímu.

4:14  „Co je to za rozruch?“ ptal se Elí, když zaslechl ten hlasitý křik. Onen muž přispěchal, aby mu to oznámil.

4:14  Když Élí uslyšel zvuk volání, řekl: Co je to za rachot? Ten muž ⌈rychle přišel⌉ a oznámil to Élímu.

4:14  A uslyšev Elí hlas křiku toho, řekl: Jaký jest to hlas hřmotu tohoto? Muž pak ten pospíchaje, přiběhl, aby oznámil Elí.

4:14  Et audivit Heli sonitum clamoris, dixitque : Quis est hic sonitus tumultus hujus ? At ille festinavit, et venit, et nuntiavit Heli.

4:15  Now Heli was ninety and eight years old, and his eyes were dim, and he could not see.

4:15  Now Eli was ninety and eight years old; and his eyes were dim, that he could not see.

4:15  Élímu bylo devadesát osm let, oči měl zakalené a neviděl.

4:15  (Elímu bylo devadesát osm let a oči už mu nesloužily, takže neviděl.)

4:15  Élímu bylo devadesát osm let, jeho oči byly strnulé, takže neviděl.

4:15  (A byl Elí v devadesáti a osmi letech; oči také jeho byly již pošly, a nemohl viděti.)

4:15  Heli autem erat nonaginta et octo annorum, et oculi ejus caligaverant, et videre non poterat.

4:16  And he said to Heli: I am he that came from the battle, and have fled out of the field this day. And he said to him: What is there done, my son?

4:16  And the man said unto Eli, I am he that came out of the army, and I fled to day out of the army. And he said, What is there done, my son?

4:16  Muž řekl Élímu: „Přicházím z bitvy. Ano, utekl jsem dnes z bitvy.“ Élí se zeptal: „Co se stalo, můj synu?“

4:16  „Právě jdu z bitvy, vlastně jsem z dnešní bitvy utekl,“ řekl ten muž Elímu. „Co se stalo, synu?“ ptal se Elí.

4:16  Ten muž řekl Élímu: Přicházím z bojiště. Utekl jsem dnes z bojiště. Élí řekl: ⌈Co se stalo,⌉ můj synu?

4:16  I řekl muž ten k Elí: Já jdu z bitvy, z bitvy zajisté utekl jsem dnes. I dí jemu on: Co se tam stalo, můj synu?

4:16  Et dixit ad Heli : Ego sum qui veni de prælio, et ego qui de acie fugi hodie. Cui ille ait : Quid actum est, fili mi ?

4:17  And he that brought the news answered, and said: Israel is fled before the Philistines, and there has been a great slaughter of the people: moreover thy two sons, Ophni and Phinees, are dead: and the ark of God is taken.

4:17  And the messenger answered and said, Israel is fled before the Philistines, and there hath been also a great slaughter among the people, and thy two sons also, Hophni and Phinehas, are dead, and the ark of God is taken.

4:17  Tu posel odpověděl: „Izrael utekl před Pelištejci. Lid utrpěl zdrcující porážku. I oba tvoji synové, Chofní a Pinchas, jsou mrtvi. Boží schrána byla vzata.“

4:17  „Izrael se dal před Filištíny na útěk,“ odpověděl posel. „Lid utrpěl hroznou porážku. Oba tví synové, Chofni a Pinchas, padli. A Boží truhla padla do zajetí.“

4:17  ⌈Ten, kdo přinesl novinu,⌉ odpověděl: Izrael utekl před Pelištejci a ⌈na lid dopadla⌉ veliká rána. Také tvoji dva synové, Chofní a Pinchas, zemřeli a Boží truhla byla vzata.

4:17  Odpověděl ten posel a řekl: Utekl Izrael před Filistinskými, také i porážka veliká stala se v lidu, ano i oba synové tvoji zabiti jsou, Ofni a Fínes, a truhla Boží jest vzata.

4:17  Respondens autem ille qui nuntiabat : Fugit, inquit, Israël coram Philisthiim, et ruina magna facta est in populo : insuper et duo filii tui mortui sunt, Ophni et Phinees, et arca Dei capta est.

4:18  And when he had named the ark of God, he fell from his stool backwards by the door, and broke his neck and died. For he was an old man, and far advanced in years: And he judged Israel forty years.

4:18  And it came to pass, when he made mention of the ark of God, that he fell from off the seat backward by the side of the gate, and his neck brake, and he died: for he was an old man, and heavy. And he had judged Israel forty years.

4:18  Jakmile se zmínil o Boží schráně, spadl Élí nazad ze stolce k pilíři brány, zlomil si vaz a zemřel; byl to muž starý a těžký. Soudil Izraele čtyřicet let.

4:18  Jakmile zmínil Boží truhlu, spadl Elí pozpátku ze svého křesla vedle brány, zlomil si vaz a zemřel. Byl totiž starý a těžký. Tento muž soudil Izrael čtyřicet let.

4:18  Stalo se, že když vzpomenul Boží truhlu, Élí spadl nazad ze stolce u brány, ⌈zlomil si vaz⌉ a zemřel, protože byl starý a těžký muž. Soudil Izrael čtyřicet let.

4:18  I stalo se, že jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Elí s stolice nazpět při úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umřel; nebo byl muž starý a těžký. On soudil Izraele čtyřidceti let.

4:18  Cumque ille nominasset arcam Dei, cecidit de sella retrorsum juxta ostium, et fractis cervicibus mortuus est. Senex enim erat vir et grandævus : et ipse judicavit Israël quadraginta annis.

4:19  And his daughter in law, the wife of Phinees, was big with child, and near her time: and hearing the news that the ark of God was taken, and her father in law, and her husband, were dead, she bowed herself and fell in labour: for her pains came upon her on a sudden.

4:19  And his daughter in law, Phinehas’ wife, was with child, near to be delivered: and when she heard the tidings that the ark of God was taken, and that her father in law and her husband were dead, she bowed herself and travailed; for her pains came upon her.

4:19  Sotva jeho snacha, manželka Pinchasova, která byla těhotná a blízká porodu, uslyšela zprávu, že Boží schrána byla vzata a že umřel její tchán i muž, sklonila se a porodila, protože ji přepadly křeče.

4:19  Jeho snacha, Pinchasova manželka, byla těhotná a měla rodit. Když uslyšela zprávu, že Boží truhla je v zajetí a že její tchán i manžel jsou mrtví, zhroutila se a porodila, neboť ji přemohly bolesti.

4:19  Jeho snacha, Pinchasova žena, byla těhotná a před porodem. Když uslyšela zprávu o tom, že Boží truhla byla vzata a že zemřel její tchán i její muž, sklonila se a porodila, protože ⌈ji přepadly⌉ křeče.

4:19  Nevěsta pak jeho, manželka Fínesova, jsuc těhotná a blízká porodu, uslyševši také tu pověst, že by truhla Boží vzata byla, a že umřel tchán její i muž její, sklonila se a porodila; nebo se obořily na ni úzkosti její.

4:19  Nurus autem ejus, uxor Phinees, prægnans erat, vicinaque partui : et audito nuntio quod capta esset arca Dei, et mortuus esset socer suus et vir suus, incurvavit se et peperit : irruerant enim in eam dolores subiti.

4:20  And when she was upon the point of death, they that stood about her said to her: Fear not, for thou hast borne a son. She answered them not, nor gave heed to them.

4:20  And about the time of her death the women that stood by her said unto her, Fear not; for thou hast born a son. But she answered not, neither did she regard it.

4:20  Ve chvíli, kdy umírala, řekly jí ženy stojící u ní: „Neboj se, porodila jsi syna.“ Ona však neodpověděla, byla bez zájmu.

4:20  Ženy, které jí pomáhaly, jí ve chvíli, kdy umírala, řekly: „Neboj se, máš syna!“ Ona však neodpovídala, jako by nevnímala.

4:20  ⌈Když umírala,⌉ řekly jí ty, které stály kolem ní: Neboj se, protože jsi porodila syna. Neodpověděla, ani si toho nevšímala.

4:20  A v ten čas, když ona umírala, řekly, kteréž stály při ní: Neboj se, však jsi porodila syna. Kteráž nic neodpověděla, aniž toho připustila k srdci svému.

4:20  In ipso autem momento mortis ejus, dixerunt ei quæ stabant circa eam : Ne timeas, quia filium peperisti. Quæ non respondit eis, neque animadvertit.

4:21  And she called the child Ichabod, saying: The glory is gone from Israel, because the ark of God was taken, and for her father in law, and for her husband:

4:21  And she named the child I–chabod, saying, The glory is departed from Israel: because the ark of God was taken, and because of her father in law and her husband.

4:21  Hocha nazvala Í-kábód (to je Je-po-slávě) a řekla: „Sláva se odstěhovala z Izraele.“ To kvůli Boží schráně, že byla vzata, a kvůli svému tchánu a muži.

4:21  Chlapce pojmenovala Ichabod, Nesláva, neboť řekla: „Sláva opustila Izrael.“ To kvůli zajetí Boží truhly a kvůli svému tchánu a manželovi

4:21  Chlapce nazvala Í–kabód a řekla: Odstěhovala se sláva z Izraele. To kvůli tomu, že byla vzata Boží truhla, kvůli svému tchánovi a svému muži.

4:21  I nazvala dítě Ichabod, řkuci: Přestěhovala se sláva z Izraele; proto že vzata byla truhla Boží, a umřel tchán i muž její.

4:21  Et vocabit puerum Ichabod, dicens : Translata est gloria de Israël, quia capta est arca Dei, et pro socero suo et pro viro suo ;

4:22  And she said: The glory is departed from Israel, because the ark of God was taken.

4:22  And she said, The glory is departed from Israel: for the ark of God is taken.

4:22  Řekla: „Sláva se odstěhovala z Izraele, vždyť Boží schrána je vzata.“

4:22  řekla: „Sláva opustila Izrael, Boží truhla je pryč!“

4:22  Řekla: Odstěhovala se sláva z Izraele, protože byla vzata Boží truhla.

4:22  Protož řekla: Přestěhovala se sláva z Izraele, nebo vzata jest truhla Boží.

4:22  et ait : Translata est gloria ab Israël, eo quod capta esset arca Dei.

Chapter 5

5:1  And the Philistines took the ark of God, and carried it from the Stone of help into Azotus.

5:1  And the Philistines took the ark of God, and brought it from Eben–ezer unto Ashdod.

5:1  Pelištejci vzali Boží schránu a zanesli ji z Eben-ezeru do Ašdódu.

5:1  Boží truhly se zmocnili Filištíni a dopravili ji z Eben-ezeru do Ašdodu.

5:1  Když se Pelištejci zmocnili Boží truhly, přenesli ji z Eben–ezeru do Ašdódu.

5:1  Filistinští pak vzali truhlu Boží, a zanesli ji z Eben-Ezer do Azotu.

5:1  Philisthiim autem tulerunt arcam Dei, et asportaverunt eam a lapide Adjutorii in Azotum.

5:2  And the Philistines took the ark of God, and brought it into the temple of Dagon, and set it by Dagon.

5:2  When the Philistines took the ark of God, they brought it into the house of Dagon, and set it by Dagon.

5:2  Pelištejci tedy Boží schránu vzali, přenesli ji do domu Dágonova a vystavili ji vedle Dágona.

5:2  Pak ji vzali, vnesli ji do Dágonova chrámu a postavili ji vedle Dágona.

5:2  Pelištejci tedy vzali Boží truhlu, přinesli ji do Dágonova domu a postavili ji vedle Dágona.

5:2  Vzali tedy Filistinští truhlu Boží, a vnesli ji do domu modly Dágon, a postavili ji vedlé Dágona.

5:2  Tuleruntque Philisthiim arcam Dei, et intulerunt eam in templum Dagon, et statuerunt eam juxta Dagon.

5:3  And when the Azotians arose early the next day, behold Dagon lay upon his face on the ground before the ark of the Lord: and they took Dagon, and set him again in his place.

5:3  And when they of Ashdod arose early on the morrow, behold, Dagon was fallen upon his face to the earth before the ark of the Lord. And they took Dagon, and set him in his place again.

5:3  Když Ašdóďané nazítří časně vstali, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou schránou. I vzali Dágona a dali ho zpět na jeho místo.

5:3  Druhý den Ašdoďané vstali a hle – Dágon leží tváří k zemi před Truhlou Hospodinovou! A tak Dágona zvedli a vrátili na místo.

5:3  Když Ašdóďané příštího dne časně vstali, hle, Dágon ležel ⌈tváří k zemi⌉ před Hospodinovou truhlou. Vzali Dágona a vrátili ho na jeho místo.

5:3  A když Azotští na zejtří ráno vstali, aj, Dágon povalený ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou. I vzali Dágona a postavili jej na místo jeho.

5:3  Cumque surrexissent diluculo Azotii altera die, ecce Dagon jacebat pronus in terra ante arcam Domini : et tulerunt Dagon, et restituerunt eum in locum suum.

5:4  And the next day again, when they rose in the morning, they found Dagon lying upon his face on the earth before the ark of the Lord: and the head of Dagon, and both the palms of his hands, were cut off upon the threshold:

5:4  And when they arose early on the morrow morning, behold, Dagon was fallen upon his face to the ground before the ark of the Lord; and the head of Dagon and both the palms of his hands were cut off upon the threshold; only the stump of Dagon was left to him.

5:4  Nazítří za časného jitra vstali, a hle, Dágon zase ležel tváří k zemi před Hospodinovou schránou; Dágonova hlava a obě jeho ruce ležely uraženy na prahu. Z Dágona zůstal jen trup.

5:4  Druhý den ráno vstali a hle – Dágon leží tváří k zemi před Truhlou Hospodinovou a Dágonova hlava i obě ruce leží ulomeny na prahu. Zůstal z něj jenom trup.

5:4  Když příštího dne časně ráno vstali, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou truhlou; Dágonova hlava a obě ruce jeho paží ležely uraženy na prahu. Jen ⌈Dágonův trup zůstal.⌉

5:4  A když opět ráno nazejtří vstali, aj, Dágon, jakž upadl, ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou; hlava pak Dágonova a obě dlaně rukou jeho odražené byly na prahu, jen ho špalek zůstal.

5:4  Rursumque mane die altera consurgentes, invenerunt Dagon jacentem super faciem suam in terra coram arca Domini : caput autem Dagon, et duæ palmæ manuum ejus abscissæ erant super limen :

5:5  And only the stump of Dagon remained in its place. For this cause neither the priests of Dagon, nor any that go into the temple, tread on the threshold of Dagon in Azotus unto this day.

5:5  Therefore neither the priests of Dagon, nor any that come into Dagon’s house, tread on the threshold of Dagon in Ashdod unto this day.

5:5  Proto až dodnes nešlapou v Ašdódu Dágonovi kněží a nikdo, kdo vstupuje do Dágonova domu, na Dágonův práh.

5:5  (Proto Dágonovi kněží a vůbec všichni, kdo vstupují do Dágonova chrámu v Ašdodu, až dodnes nestoupají na Dágonův práh.)

5:5  Proto v Ašdódu až dodnes Dágonovi kněží a nikdo, kdo vchází do Dágonova domu, nešlape na Dágonův práh.

5:5  Protož kněží Dágonovi a všickni, kteříž vcházejí do domu Dágonova, nešlapají na prah Dágonův v Azotu až do tohoto dne.

5:5  porro Dagon solus truncus remanserat in loco suo. Propter hanc causam non calcant sacerdotes Dagon, et omnes qui ingrediuntur templum ejus, super limen Dagon in Azoto, usque in hodiernum diem.

5:6  And the hand of the Lord was heavy upon the Azotians, and he destroyed them, and afflicted Azotus and the coasts thereof with emerods. And in the villages and fields in the midst of that country, there came forth a multitude of mice, and there was the confusion of a great mortality in the city.

5:6  But the hand of the Lord was heavy upon them of Ashdod, and he destroyed them, and smote them with emerods, even Ashdod and the coasts thereof.

5:6  Hospodinova ruka těžce dolehla na Ašdóďany a způsobila mezi nimi spoušť. Ranila je nádory, Ašdód i jeho území.

5:6  Na Ašdoďany pak těžce dolehla ruka Hospodinova – přinesla pohromu a Ašdod i s okolím ranila nádory.

5:6  Hospodinova ruka těžce dolehla na Ašdóďany; zpustošil je a ⌈ranil je nádory, Ašdód i jeho území.⌉

5:6  Tedy ztížena jest ruka Hospodinova nad Azotskými, a pohubila je, (nebo ranila je neduhy na zadku), Azot i končiny jeho.

5:6  Aggravata est autem manus Domini super Azotios, et demolitus est eos : et percussit in secretiori parte natium Azotum, et fines ejus. Et ebullierunt villæ et agri in medio regionis illius, et nati sunt mures et facta est confusio mortis magnæ in civitate.

5:7  And the men of Azotus seeing this kind of plague, said: The ark of the God of Israel shall not stay with us: for his hand is heavy upon us, and upon Dagon, our god.

5:7  And when the men of Ashdod saw that it was so, they said, The ark of the God of Israel shall not abide with us: for his hand is sore upon us, and upon Dagon our god.

5:7  Když ašdódští muži viděli, jak se věci mají, rozhodli: „Schrána Boha Izraele nemůže u nás zůstat. Jeho ruka tvrdě dopadla na nás i na našeho boha Dágona.“

5:7  Když obyvatelé Ašdodu viděli, co se děje, říkali: „Truhla izraelského boha u nás nemůže zůstat. Jeho ruka drtí nás i našeho boha Dágona!“

5:7  Když ašdódští muži uviděli, ⌈že to je tak,⌉ řekli: Ať truhla Boha Izraele nezůstává s námi, neboť jeho ruka tvrdě dolehla na nás a na našeho boha Dágona.

5:7  Vidouce pak muži Azotští, co se děje, řekli: Nechť nezůstává truhla Boha Izraelského u nás, nebo těžká jest ruka jeho proti nám, a proti Dágonovi bohu našemu.

5:7  Videntes autem viri Azotii hujuscemodi plagam, dixerunt : Non maneat arca Dei Israël apud nos : quoniam dura est manus ejus super nos, et super Dagon deum nostrum.

5:8  And sending, they gathered together all the lords of the Philistines to them, and said: What shall we do with the ark of the God of Israel? And the Gethites answered: Let the ark of the God of Israel be carried about. And they carried the ark of the God of Israel about.

5:8  They sent therefore and gathered all the lords of the Philistines unto them, and said, What shall we do with the ark of the God of Israel? And they answered, Let the ark of the God of Israel be carried about unto Gath. And they carried the ark of the God of Israel about thither.

5:8  Obeslali všechna pelištejská knížata, shromáždili je k sobě a tázali se: „Co uděláme se schránou Boha Izraele?“ Oni odvětili: „Nechť je schrána Boha Izraele dopravena do Gatu.“ I dopravili tam schránu Boha Izraele.

5:8  Obeslali proto všechny filištínské vládce, shromáždili je k sobě a pravili: „Co máme dělat s truhlou izraelského boha?“ Usnesli se potom, že ji převezme město Gat, a tak tam Truhlu Boha Izraele přestěhovali.

5:8  Poslali posly, shromáždili k sobě všechna pelištejská knížata a řekli: Co máme udělat s truhlou Boha Izraele? Odpověděli: Ať je truhla Boha Izraele přenesena do Gatu. Tak přenesli truhlu Boha Izraele.

5:8  I obeslali a shromáždili všecka knížata Filistinská k sobě, a řekli: Co učiníme s truhlou Boha Izraelského? Odpověděli: Nechť jest doprovozena do Gát truhla Boha Izraelského. I zprovodili tam truhlu Boha Izraelského.

5:8  Et mittentes congregaverunt omnes satrapas Philisthinorum ad se, et dixerunt : Quid faciemus de arca Dei Israël ? Responderuntque Gethæi : Circumducatur arca Dei Israël. Et circumduxerunt arcam Dei Israël.

5:9  And while they were carrying it about, the hand of the Lord came upon every city with an exceeding great slaughter: and he smote the men of every city, both small and great, and they had emerods in their secret parts. And the Gethites consulted together, and made themselves seats of skins.

5:9  And it was so, that, after they had carried it about, the hand of the Lord was against the city with a very great destruction: and he smote the men of the city, both small and great, and they had emerods in their secret parts.

5:9  Avšak sotva ji tam dopravili, způsobila Hospodinova ruka ve městě nesmírnou hrůzu a ranila muže města, malé i velké; vyrazily se jim nádory.

5:9  Jakmile ji tam ale přestěhovali, ruka Hospodinova způsobila ve městě nesmírnou hrůzu a ranila tamní obyvatele od nejmenších po největší tak, že se jim vyrazily nádory.

5:9  Potom, co ji přenesli, se stalo, že Hospodinova ruka dopadla na město a způsobila hrozně velký zmatek. Ranil muže toho města ⌈od nejmenšího do největšího⌉ a vyrazily se jim nádory.

5:9  Stalo se pak, když ji vyprovázeli, že ruka Hospodinova přikročila k městu trápením velikým velmi, a ranila muže města od malého až do velikého, a nametalo se jim v tajných místech plno vředů.

5:9  Illis autem circumducentibus eam, fiebat manus Domini per singulas civitates interfectionis magnæ nimis : et percutiebat viros uniuscujusque urbis, a parvo usque ad majorem, et computrescebant prominentes extales eorum. Inieruntque Gethæi consilium, et fecerunt sibi sedes pelliceas.

5:10  Therefore they sent the ark of God into Accaron. And when the ark of God was come into Accaron, the Accaronites cried out, saying: They have brought the ark of the God of Israel to us, to kill us and our people.

5:10  Therefore they sent the ark of God to Ekron. And it came to pass, as the ark of God came to Ekron, that the Ekronites cried out, saying, They have brought about the ark of the God of Israel to us, to slay us and our people.

5:10  Proto odeslali Boží schránu do Ekrónu. Sotva však přišla Boží schrána do Ekrónu, dali se Ekróňané do úpěnlivého křiku: „Dopravili k nám schránu Boha Izraele, aby umořili nás i náš lid!“

5:10  A tak Boží truhlu odeslali do Ekronu. Když ale Boží truhla přicházela do Ekronu, dali se Ekroňané do křiku: „Stěhují sem truhlu izraelského boha! To nás chtějí s celým naším lidem zahubit?“

5:10  Tak poslali Boží truhlu do Ekrónu. Stalo se, že když přišla Boží truhla do Ekrónu, Ekróňané volali: Přenesli k nám truhlu Boha Izraele, aby usmrtili nás i náš lid.

5:10  Z té příčiny poslali truhlu Boží do Akaron. A když přišla truhla Boží do Akaron, zkřikli Akaronští, řkouce: Zprovodili k nám truhlu Boha Izraelského, aby nás pomořili i náš lid.

5:10  Miserunt ergo arcam Dei in Accaron. Cumque venisset arca Dei in Accaron, exclamaverunt Accaronitæ, dicentes : Adduxerunt ad nos arcam Dei Israël ut interficiat nos et populum nostrum.

5:11  They sent therefore, and gathered together all the lords of the Philistines: and they said: Send away the ark of the God of Israel, and let it return into its own place, and not kill us and our people.

5:11  So they sent and gathered together all the lords of the Philistines, and said, Send away the ark of the God of Israel, and let it go again to his own place, that it slay us not, and our people: for there was a deadly destruction throughout all the city; the hand of God was very heavy there.

5:11  Obeslali všechna pelištejská knížata, shromáždili je a rozhodli: „Odešlete schránu Boha Izraele zpět na její místo, ať nás a náš lid neumoří.“ Celé město zachvátila smrtelná hrůza. Boží ruka tam dolehla velmi těžce.

5:11  Obeslali proto a shromáždili všechny filištínské vládce. „Pošlete truhlu izraelského boha pryč,“ žádali. „Ať se vrátí, kam patří, jenom ať nehubí nás a náš lid!“ Po celém městě se totiž rozšířila smrtelná hrůza. Boží ruka na ně dolehla velmi těžce.

5:11  Poslali posly, shromáždili všechna pelištejská knížata a řekli: Pošlete truhlu Boha Izraele pryč. Ať se navrátí na své místo, ⌈aby neusmrtila⌉ nás ani náš lid. Neboť v celém městě byl smrtelný zmatek, Boží ruka tam dolehla velmi těžce.

5:11  Protož poslavše, shromáždili všecka knížata Filistinská, a řekli: Odešlete truhlu Boha Izraelského, ať se navrátí na místo své, a nezmoří nás i lidu našeho. Nebo bylo trápení smrtelné po všem tom městě, a velmi těžká byla ruka Boží tam.

5:11  Miserunt itaque et congregaverunt omnes satrapas Philisthinorum : qui dixerunt : Dimittite arcam Dei Israël, et revertatur in locum suum, et non interficiat nos cum populo nostro.

5:12  For there was the fear of death in every city, and the hand of God was exceeding heavy. The men also that did not die, were afflicted with the emerods: and the cry of every city went up to heaven.

5:12  And the men that died not were smitten with the emerods: and the cry of the city went up to heaven.

5:12  Muži, kteří nezemřeli, byli raněni nádory. Volání města o pomoc stoupalo k nebesům.

5:12  Ti, kdo nezemřeli, byli raněni nádory a křik toho města stoupal až k nebi.

5:12  Ti muži, kteří nezemřeli, byli raněni nádory, takže volání města o pomoc vystupovalo k nebesům.

5:12  Muži pak, kteříž nezemřeli, raněni byli neduhy na zadku, tak že křik města vstupoval až k nebi.

5:12  Fiebat enim pavor mortis in singulis urbibus, et gravissima valde manus Dei. Viri quoque qui mortui non fuerant, percutiebantur in secretiori parte natium : et ascendebat ululatus uniuscujusque civitatis in cælum.

Chapter 6

6:1  Now the ark of God was in the land of the Philistines seven months.

6:1  And the ark of the Lord was in the country of the Philistines seven months.

6:1  Po sedm měsíců byla Hospodinova schrána na poli Pelištejců.

6:1  Hospodinova truhla zůstala ve filištínském kraji sedm měsíců.

6:1  Hospodinova truhla byla na pelištejském území sedm měsíců.

6:1  Byla pak truhla Hospodinova v krajině Filistinské za sedm měsíců.

6:1  Fuit ergo arca Domini in regione Philisthinorum septem mensibus.

6:2  And the Philistines called for the priests and the diviners, saying: What shall we do with the ark of the Lord? tell us how we are to send it back to its place. And they said:

6:2  And the Philistines called for the priests and the diviners, saying, What shall we do to the ark of the Lord? tell us wherewith we shall send it to his place.

6:2  Pelištejci svolali kněze a věštce a ptali se: „Co máme s Hospodinovou schránou udělat? Sdělte nám, jakým způsobem ji odeslat na její místo.“

6:2  Filištíni svolali své kněze a věštce: „Co máme dělat s Hospodinovou truhlou?“ ptali se. „Oznamte nám, jak ji máme poslat, kam patří.“

6:2  Pak Pelištejci svolali kněze a věštce a řekli: Co máme udělat s Hospodinovou truhlou? Poučte nás, jak ji máme poslat na její místo.

6:2  Tedy Filistinští povolavše kněží a hadačů, řekli: Co učiníme s truhlou Hospodinovou? Oznamte nám, kterak bychom ji odeslali na místo její?

6:2  Et vocaverunt Philisthiim sacerdotes et divinos, dicentes : Quid faciemus de arca Domini ? indicate nobis quomodo remittamus eam in locum suum. Qui dixerunt :

6:3  If you send back the ark of the God of Israel, send it not away empty, but render unto him what you owe for sin, and then you shall be healed: and you shall know why his hand departeth not from you.

6:3  And they said, If ye send away the ark of the God of Israel, send it not empty; but in any wise return him a trespass offering: then ye shall be healed, and it shall be known to you why his hand is not removed from you.

6:3  Ti jim odpověděli: „Jestliže budete posílat schránu Boha Izraele, nesmíte ji poslat s prázdnou. Musíte jí přinést oběť za provinění. Teprve pak budete uzdraveni a bude vám zřejmé, proč se jeho ruka od vás neodvracela.“

6:3  Ti odpověděli: „Až budete odesílat truhlu izraelského boha, neodesílejte ji s prázdnou. Rozhodně ji musíte poslat zpátky s odškodněním. Tak se uzdravíte a poznáte, proč se jeho ruka od vás neodvracela.“

6:3  Odpověděli: Když budete posílat truhlu Boha Izraele pryč, neposílejte ji s prázdnou, nýbrž určitě ji vraťte s obětí za vinu. Tehdy budete uzdraveni a ⌈bude vám dáno poznat,⌉ proč se jeho ruka od vás neodvrátila.

6:3  Kteříž odpověděli: Jestliže odešlete truhlu Boha Izraelského, neodsílejte jí prázdné, ale všelijak dejte jí obět za provinění; tehdy uzdraveni budete, a poznáte, proč ruka jeho neodešla od vás.

6:3  Si remittitis arcam Dei Israël, nolite dimittere eam vacuam, sed quod debetis, reddite ei pro peccato, et tunc curabimini : et scietis quare non recedat manus ejus a vobis.

6:4  They answered: What is it we ought to render unto him for sin? and they answered:

6:4  Then said they, What shall be the trespass offering which we shall return to him? They answered, Five golden emerods, and five golden mice, according to the number of the lords of the Philistines: for one plague was on you all, and on your lords.

6:4  Dále se tázali: „Jakou oběť za provinění jí máme přinést?“ A oni řekli: „Pět zlatých nádorů a pět zlatých myší podle počtu pelištejských knížat, neboť stejná pohroma postihla všechny, i vaše knížata.

6:4  „A jaké odškodnění s ní máme poslat zpět?“ otázali se. „Pět zlatých nádorů a pět zlatých krys podle počtu filištínských vládců,“ zněla odpověď, „neboť tatáž pohroma postihla všechny včetně vašich vládců.

6:4  Nato řekli: ⌈Jakou oběť za vinu s ní máme poslat?⌉ Odpověděli: Podle počtu pelištejských knížat pět zlatých nádorů a pět zlatých myší, neboť stejná rána dopadla na všechny i na vaše knížata.

6:4  I řekli: Jakáž jest to obět za hřích, kterouž jí dáti máme? Odpověděli: Vedlé počtu knížat Filistinských pět zadků zlatých a pět myší zlatých; nebo rána jednostejná jest na všechněch, i na knížatech vašich.

6:4  Qui dixerunt : Quid est quod pro delicto reddere debeamus ei ? Responderuntque illi :

6:5  According to the number of the provinces of the Philistines you shall make five golden emerods, and five golden mice: for the same plague hath been upon you all, and upon your lords. And you shall make the likeness of your emerods, and the likeness of the mice, that have destroyed the land, and you shall give glory to the God of Israel: to see if he will take off his hand from you, and from your gods, and from your land.

6:5  Wherefore ye shall make images of your emerods, and images of your mice that mar the land; and ye shall give glory unto the God of Israel: peradventure he will lighten his hand from off you, and from off your gods, and from off your land.

6:5  Uděláte napodobeniny svých nádorů a napodobeniny svých myší, které přinášejí zemi zkázu, a vzdáte přitom slávu Bohu Izraele. Snad nadlehčí svou ruku, která dolehla na vás, na vaše bohy a na vaši zemi.

6:5  Zhotovte podobizny svých nádorů a podobizny krys, které ničí vaši zem, a vzdejte čest bohu Izraele. Snad nadlehčí svou ruku nad vámi, vašimi bohy i vaší zemí.

6:5  Udělejte obrazy svých nádorů a obrazy svých myší, které ničí zemi, a vzdejte slávu Bohu Izraele. Snad nadlehčí svou ruku nad vámi, nad vašimi bohy a nad vaší zemí.

6:5  Uděláte tedy podobenství zadků svých a podobenství myší svých, kteréž pokazily zemi, i dáte slávu Bohu Izraelskému; snad pozlehčí ruky své nad vámi, i nad bohy vašimi a nad zemí vaší.

6:5  Juxta numerum provinciarum Philisthinorum quinque anos aureos facietis, et quinque mures aureos : quia plaga una fuit omnibus vobis, et satrapis vestris. Facietisque similitudines anorum vestrorum, et similitudines murium, qui demoliti sunt terram : et dabitis Deo Israël gloriam, si forte relevet manum suam a vobis, et a diis vestris, et a terra vestra.

6:6  Why do you harden your hearts, as Egypt and Pharao hardened their hearts? did not he, after he was struck, then let them go, and they departed?

6:6  Wherefore then do ye harden your hearts, as the Egyptians and Pharaoh hardened their hearts? when he had wrought wonderfully among them, did they not let the people go, and they departed?

6:6  Proč byste byli neoblomní v srdci, jako byli neoblomní Egypťané a farao? Když proti nim Bůh zasáhl, zdalipak je nepustili, aby šli?

6:6  Proč byste měli zatvrzovat své srdce, jako to udělali Egypťané a farao? Když se s nimi tento bůh vypořádal, nakonec je stejně propustili a oni šli.

6:6  Proč byste měli zatvrdit svá srdce, jako je zatvrdili Egypťané a faraon? Když se jim Bůh naposmíval, cožpak je nepropustili a oni neodešli?

6:6  A proč obtěžujete srdce svá, jako jsou obtížili Egyptští a Farao srdce své? Zdaliž, když divné věci prokázal při nich, nepropustili jich, a oni odešli?

6:6  Quare aggravatis corda vestra, sicut aggravavit Ægyptus et Pharao cor suum ? nonne postquam percussus est, tunc dimisit eos, et abierunt ?

6:7  Now, therefore, take and make a new cart: and two kine that have calved, on which there hath come no yoke, tie to the cart, and shut up their calves at home.

6:7  Now therefore make a new cart, and take two milch kine, on which there hath come no yoke, and tie the kine to the cart, and bring their calves home from them:

6:7  Nyní tedy udělejte nový vůz a přiveďte dvě krávy po otelení, na které ještě nebylo vloženo jho, zapřáhněte krávy do vozu, ale jejich telata odveďte od nich zpět domů.

6:7  Proto teď připravte jeden nový vůz a dvě otelené krávy, na něž nebylo nikdy vloženo jho. Obě krávy zapřáhněte do vozu a jejich telata od nich odveďte domů.

6:7  Nyní tedy vezměte a připravte nějaký nový vůz, dvě krávy po otelení, na které ještě nebylo vloženo jho, zapřáhněte krávy do vozu, ale jejich telata od nich odveďte domů.

6:7  A protož udělejte vůz nový jeden a vezměte dvě krávy otelené, na kteréž jha nebylo vzkládáno, a zapřáhněte ty krávy do vozu, a zavřete telata jejich doma, aby za nimi nešla.

6:7  Nunc ergo arripite et facite plaustrum novum unum : et duas vaccas fœtas, quibus non est impositum jugum, jungite in plaustro, et recludite vitulos earum domi.

6:8  And you shall take the ark of the Lord, and lay it on the cart, and the vessels of gold, which you have paid him for sin, you shall put into a little box at the side thereof: and send it away, that it may go.

6:8  And take the ark of the Lord, and lay it upon the cart; and put the jewels of gold, which ye return him for a trespass offering, in a coffer by the side thereof; and send it away, that it may go.

6:8  Pak vezmete Hospodinovu schránu a dáte ji na vůz; zlaté předměty, které jí přinesete jako oběť za provinění, vložíte do vaku po jejím boku a pustíte ji, ať jede,

6:8  Vezměte Hospodinovu truhlu, naložte ji na vůz, ty zlaté předměty, které s ní vracíte jako odškodnění, přidejte do mošny po straně a pošlete ji pryč.

6:8  Potom vezměte Hospodinovu truhlu a dejte ji na vůz. Zlaté předměty, které s ní vrátíte jako oběť za vinu, položte do brašny po jejím boku a pošlete ji pryč, ať jde.

6:8  A vezmouce truhlu Hospodinovu, vstavte ji na vůz; nádoby pak zlaté, kteréž jste dali jí za provinění, položte v škřiňce po boku jejím, a propusťte ji, ať odejde.

6:8  Tolletisque arcam Domini, et ponetis in plaustro, et vasa aurea quæ exsolvistis ei pro delicto, ponetis in capsellam ad latus ejus : et dimittite eam ut vadat.

6:9  And you shall look: and if it go up by the way of his own coasts, towards Bethsames, then he hath done us this great evil: but if not, we shall know that it is not his hand hath touched us, but it hath happened by chance.

6:9  And see, if it goeth up by the way of his own coast to Beth–shemesh, then he hath done us this great evil: but if not, then we shall know that it is not his hand that smote us; it was a chance that happened to us.

6:9  a uvidíte: Jestliže bude směřovat ke svému území do Bét-šemeše, pak nám způsobil toto veliké zlo on; jestliže nikoli, tedy poznáme, že nás neranila jeho ruka, ale stalo se nám to náhodou.“

6:9  Pak uvidíte: Zamíří-li do svého kraje směrem k Bet-šemeši, pak nám toto hrozné neštěstí způsobil on. Pokud ne, budete vědět, že nás nezasáhla jeho ruka, ale stalo se nám to náhodou.“

6:9  A dívejte se: Když vyrazí směrem ke svému území do Bét–šemeše, způsobil nám toto velké zlo on; jestliže ne, poznáte, že na nás neudeřila jeho ruka, stalo se nám to náhodou.

6:9  A šetřte: Jestližeť cestou k cíli svému půjde do Betsemes, onť jest nám způsobil všecko toto zlé přenáramné; pakli nic, poznáme, že ne ruka jeho dotkla se nás, ale náhodou nám to přišlo.

6:9  Et aspicietis : et si quidem per viam finium suorum ascenderit contra Bethsames, ipse fecit nobis hoc malum grande : sin autem, minime : sciemus quia nequaquam manus ejus tetigit nos, sed casu accidit.

6:10  They did therefore in this manner: and taking two kine, that had sucking calves, they yoked them to the cart, and shut up their calves at home.

6:10  And the men did so; and took two milch kine, and tied them to the cart, and shut up their calves at home:

6:10  Mužové tak učinili. Vzali dvě krávy po otelení, zapřáhli je do vozu a jejich telata zadrželi doma;

6:10  A tak to udělali. Vzali dvě otelené krávy, zapřáhli je do vozu a jejich telata zavřeli doma.

6:10  Muži tak učinili. Vzali dvě krávy po otelení, zapřáhli je do vozu, ale jejich telata zavřeli doma.

6:10  Učinili tedy ti muži tak, a vzavše dvě krávy otelené, zapřáhli je do toho vozu, a telata jejich zavřeli doma.

6:10  Fecerunt ergo illi hoc modo : et tollentes duas vaccas quæ lactabant vitulos, junxerunt ad plaustrum, vitulosque earum concluserunt domi.

6:11  And they laid the ark of God upon the cart, and the little box that had in it the golden mice, and the likeness of the emerods.

6:11  And they laid the ark of the Lord upon the cart, and the coffer with the mice of gold and the images of their emerods.

6:11  na vůz vložili Hospodinovu schránu, vak a do něho zlaté myši a napodobeniny svých hlíz.

6:11  Hospodinovu truhlu naložili na vůz spolu s mošnou, v níž byly ty zlaté krysy a podobizny nádorů.

6:11  Na vůz položili Hospodinovu truhlu a brašnu se zlatými myšmi i obrazy svých nádorů.

6:11  A vstavili truhlu Hospodinovu na vůz, i škřiňku i myši zlaté, a podobizny zadků svých.

6:11  Et posuerunt arcam Dei super plaustrum, et capsellam quæ habebat mures aureos et similitudines anorum.

6:12  And the kine took the straight way, that leadeth to Bethsames, and they went along the way, lowing as they went: and turned not aside neither to the right hand nor to the left: and the lords of the Philistines followed them as far as the borders of Bethsames.

6:12  And the kine took the straight way to the way of Beth–shemesh, and went along the highway, lowing as they went, and turned not aside to the right hand or to the left; and the lords of the Philistines went after them unto the border of Beth–shemesh.

6:12  Krávy zamířily přímou cestou na Bét-šemeš, šly stále po téže silnici a bučely, neuchýlily se napravo ani nalevo. Pelištejská knížata šla za nimi až k území Bét-šemeše.

6:12  Krávy zamířily rovnou k Bet-šemeši. Šly stále stejným směrem po téže silnici. Bučely, ale neuhnuly napravo ani nalevo. Filištínští vládci kráčeli za nimi až k hranici u Bet-šemeše.

6:12  Krávy šly přímo cestou na Bét–šemeš, šly po stejné silnici a stále bučely, neodbočily napravo ani nalevo. Pelištejská knížata šla za nimi až k území Bét–šemeše.

6:12  I šly upřímo krávy cestou, kteráž vede do Betsemes, silnicí jednou předce jdouce a řičíce, aniž se uchýlily na pravo aneb na levo. Knížata také Filistinská šla za nimi až ku pomezí Betsemes.

6:12  Ibant autem in directum vaccæ per viam quæ ducit Bethsames, et itinere uno gradiebantur, pergentes et mugientes : et non declinabant neque ad dextram neque ad sinistram : sed et satrapæ Philisthiim sequebantur usque ad terminos Bethsames.

6:13  Now the Bethsamites were reaping wheat in the valley: and lifting up their eyes, they saw the ark, and rejoiced to see it.

6:13  And they of Beth–shemesh were reaping their wheat harvest in the valley: and they lifted up their eyes, and saw the ark, and rejoiced to see it.

6:13  Bétšemešané právě sklízeli v dolině pšenici. Tu se rozhlédli a spatřili schránu a zaradovali se, že ji vidí.

6:13  Obyvatelé Bet-šemeše právě v údolí sklízeli pšenici. Když pozvedli zrak a spatřili Truhlu, ten pohled je rozradostnil.

6:13  Bétšemešané sklízeli v údolí pšenici. Když pozvedli oči, uviděli truhlu a zaradovali se, že ji vidí.

6:13  Betsemští pak žali tehdáž pšenici v údolí, a pozdvihše očí svých, uzřeli truhlu; i veselili se, vidouce ji.

6:13  Porro Bethsamitæ metebant triticum in valle : et elevantes oculos suos, viderunt arcam, et gavisi sunt cum vidissent.

6:14  And the cart came into the field of Josue, a Bethsamite, and stood there. And there was a great stone, and they cut in pieces the wood of the cart, and laid the kine upon it a holocaust to the Lord.

6:14  And the cart came into the field of Joshua, a Beth–shemite, and stood there, where there was a great stone: and they clave the wood of the cart, and offered the kine a burnt offering unto the Lord.

6:14  Vůz dojel na pole Jóšuy Bétšemešského a tam se zastavil. Byl tam veliký kámen. I rozštípali dříví vozu a obětovali krávy Hospodinu v zápalnou oběť.

6:14  Vůz dojel až k poli Jošuy Betšemešského a zastavil tam u velikého kamene. Místní pak ten vůz rozštípali na dříví a krávy přinesli jako zápalnou oběť Hospodinu.

6:14  Vůz vjel na pole Jóšuy Bétšemešského a zastavil se tam. Byl tam velký kámen. Rozštípali dříví z vozu a přinesli krávy jako zápalnou oběť Hospodinu.

6:14  A když přijel vůz na pole Jozue Betsemského, tu se zastavil. I byl tu kámen veliký. Tedy zsekavše dříví vozu toho i ty krávy, obětovali je v obět zápalnou Hospodinu.

6:14  Et plaustrum venit in agrum Josue Bethsamitæ, et stetit ibi. Erat autem ibi lapis magnus, et conciderunt ligna plaustri, vaccasque imposuerunt super ea holocaustum Domino.

6:15  And the Levites took down the ark of God, and the little box that was at the side of it, wherein were the vessels of gold, and they put them upon the great stone. The men also of Bethsames offered holocausts, and sacrificed victims that day to the Lord.

6:15  And the Levites took down the ark of the Lord, and the coffer that was with it, wherein the jewels of gold were, and put them on the great stone: and the men of Beth–shemesh offered burnt offerings and sacrificed sacrifices the same day unto the Lord.

6:15  Lévijci složili Hospodinovu schránu a vak, který byl při ní a v němž byly zlaté předměty, a položili je na ten veliký kámen. Onoho dne přinesli bétšemešští muži zápalné oběti a připravili obětní hody Hospodinu.

6:15  Levité hned složili Truhlu Hospodinovu a s ní i mošnu, ve které byly ony zlaté předměty, a položili je u toho velikého kamene. Obyvatelé Bet-šemeše toho dne přinášeli zápalné oběti a připravili obětní hody Hospodinu.

6:15  Lévité sundali Hospodinovu truhlu i brašnu, která byla s ní a v níž byly zlaté předměty, a položili na to velký kámen. V ten den bétšemešští muži přinesli zápalné oběti a obětovali obětní hody Hospodinu.

6:15  Levítové pak složili truhlu Hospodinovu i škřiňku, kteráž byla při ní, v níž byly nádoby zlaté, a postavili na ten kámen veliký. Muži pak Betsemští dodávali obětí zápalných, a obětovali oběti v ten den Hospodinu.

6:15  Levitæ autem deposuerunt arcam Dei, et capsellam quæ erat juxta eam, in qua erant vasa aurea, et posuerunt super lapidem grandem. Viri autem Bethsamitæ obtulerunt holocausta, et immolaverunt victimas in die illa Domino.

6:16  And the five princes of the Philistines saw, and they returned to Accaron the same day.

6:16  And when the five lords of the Philistines had seen it, they returned to Ekron the same day.

6:16  Pět pelištejských knížat to vidělo a vrátilo se onoho dne do Ekrónu.

6:16  Když to pětice filištínských vládců viděla, vrátili se toho dne zpátky do Ekronu.

6:16  Pět pelištejských knížat to vidělo a vrátilo se v ten den do Ekrónu.

6:16  Což viděvše knížata Filistinská, navrátili se do Akaron téhož dne.

6:16  Et quinque satrapæ Philisthinorum viderunt, et reversi sunt in Accaron in die illa.

6:17  And these are the golden emerods, which the Philistines returned for sin to the Lord: For Azotus one, for Gaza one, for Ascalon one, for Geth one, for Accaron one:

6:17  And these are the golden emerods which the Philistines returned for a trespass offering unto the Lord; for Ashdod one, for Gaza one, for Askelon one, for Gath one, for Ekron one;

6:17  Toto jsou zlaté hlízy, které odvedli Pelištejci Hospodinu v oběť za provinění: jedna za Ašdód, jedna za Gázu, jedna za Aškalón, jedna za Gat a jedna za Ekrón.

6:17  Toto jsou zlaté nádory, které Filištíni vrátili jako odškodné Hospodinu: jeden za Ašdod, jeden za Gazu, jeden za Aškelon, jeden za Gat a jeden za Ekron.

6:17  Toto jsou zlaté nádory, které Pelištejci poslali Hospodinu jako oběť za vinu: Jeden za Ašdód, jeden za Gazu, jeden za Aškalón, jeden za Gat a jeden za Ekrón.

6:17  Tito jsou pak zadkové zlatí, kteréž dali Filistinští za své provinění Hospodinu, za Azot jeden, za Gázu jeden, za Aškalon jeden, za Gát jeden, za Akaron jeden.

6:17  Hi sunt autem ani aurei quos reddiderunt Philisthiim pro delicto, Domino : Azotus unum, Gaza unum, Ascalon unum, Geth unum, Accaron unum :

6:18  And the golden mice, according to the number of the cities of the Philistines, of the five provinces, from the fenced city to the village that was without wall, and to the great Abel (the stone) whereon they set down the ark of the Lord, which was till that day in the field of Josue the Bethsamite.

6:18  And the golden mice, according to the number of all the cities of the Philistines belonging to the five lords, both of fenced cities, and of country villages, even unto the great stone of Abel, whereon they set down the ark of the Lord: which stone remaineth unto this day in the field of Joshua, the Beth–shemite.

6:18  Zlaté myši odpovídaly počtu všech pelištejských měst s pěti knížaty, od opevněného města až po venkovskou obec, až po kámen Velikého truchlení, na který uložili Hospodinovu schránu; ten je na poli Jóšuy Bétšemešského dodnes.

6:18  I zlatých krys bylo do počtu podle všech filištínských měst náležejících oněm pěti vladařům od opevněného města až po venkovskou obec. Onen veliký kámen, na který složili Hospodinovu truhlu, je toho svědkem až dodnes na poli Jošuy Betšemešského.

6:18  A zlaté myši podle počtu všech pelištejských měst, patřících pěti knížatům, od opevněného města až k nehrazené vesnici. Ten velký kámen, na kterém ponechali Hospodinovu truhlu, je až dodnes svědkem na poli Jóšuy Bétšemešského.

6:18  Myši také zlaté, vedlé počtu všech měst Filistinských, za patero knížetství, od města hrazeného až do vsi nehrazené, a až k kameni tomu velikému, na němž postavili truhlu Hospodinovu, kterýž jest až do tohoto dne na poli Jozue Betsemského.

6:18  et mures aureos secundum numerum urbium Philisthiim, quinque provinciarum, ab urbe murata usque ad villam quæ erat absque muro, et usque ad Abelmagnum, super quem posuerunt arcam Domini, quæ erat usque in illum diem in agro Josue Bethsamitis.

6:19  But he slew of the men of Bethsames, because they had seen the ark of the Lord, and he slew of the people seventy men, and fifty thousand of the common people. And the people lamented, because the Lord had smitten the people with a great slaughter.

6:19  And he smote the men of Beth–shemesh, because they had looked into the ark of the Lord, even he smote of the people fifty thousand and threescore and ten men: and the people lamented, because the Lord had smitten many of the people with a great slaughter.

6:19  Hospodin však ranil bétšemešské muže za to, že se podívali do Hospodinovy schrány. Sedmdesát mužů z lidu ranil, a bylo tu padesát tisíc mužů. Proto lid truchlil, že Hospodin postihl lid zdrcující ranou.

6:19  Hospodin ale srazil ty obyvatele Bet-šemeše, kteří nahlíželi do Truhly Hospodinovy. Ranil sedmdesát mužů (vždy pět mužů z tisíce). Lid pak držel smutek, protože Hospodin ranil lid tou hroznou ranou.

6:19  Hospodin pak zabil některé z bétšemešských mužů, protože se podívali do Hospodinovy truhly. Zabil v lidu sedmdesát mužů ⌈z padesáti tisíc mužů.⌉ A lid truchlil, protože Hospodin ranil lid velikou ranou.

6:19  Pobil pak Hospodin z mužů Betsemských, kteříž hleděli do truhly Hospodinovy, pobil, pravím, z lidu padesát tisíců a sedmdesáte mužů. I kvílil lid, proto že učinil Hospodin v lidu porážku velikou.

6:19  Percussit autem de viris Bethsamitibus, eo quod vidissent arcam Domini : et percussit de populo septuaginta viros, et quinquaginta millia plebis. Luxitque populus, eo quod Dominus percussisset plebem plaga magna.

6:20  And the men of Bethsames said: Who shall be able to stand before the Lord this holy God? and to whom shall he go up from us?

6:20  And the men of Beth–shemesh said, Who is able to stand before this holy Lord God? and to whom shall he go up from us?

6:20  Muži z Bét-šemeše se ptali: „Kdo může obstát před Hospodinem, tímto svatým Bohem? A ke komu poputuje od nás?“

6:20  Proto si obyvatelé Bet-šemeše říkali: „Kdo může obstát před Hospodinem, tak svatým Bohem? A ke komu má zamířit od nás?“

6:20  Bétšemešští muži řekli: Kdo může obstát před Hospodinem, tímto svatým Bohem? Ke komu půjde od nás?

6:20  Protož řekli muži Betsemští: Kdož bude moci ostáti před Hospodinem Bohem svatým tímto? A k komu odejde od nás?

6:20  Et dixerunt viri Bethsamitæ : Quis poterit stare in conspectu Domini Dei sancti hujus ? et ad quem ascendet a nobis ?

6:21  And they sent messengers to the inhabitants of Cariathiarim, saying: The Philistines have brought back the ark of the Lord, come ye down and fetch it up to you.

6:21  And they sent messengers to the inhabitants of Kirjath–jearim, saying, The Philistines have brought again the ark of the Lord; come ye down, and fetch it up to you.

6:21  I poslali posly k obyvatelům Kirjat-jearímu se vzkazem: „Pelištejci vrátili Hospodinovu schránu. Přijďte a odneste si ji.“

6:21  Vyslali tedy posly k obyvatelům Kiriat-jearimu: „Filištíni vrátili Truhlu Hospodinovu! Pojďte si ji odnést k sobě.“

6:21  Nato poslali posly k obyvatelům Kirjat–jearímu se slovy: Pelištejci vrátili Hospodinovu truhlu. Přijďte a vezměte ji k sobě.

6:21  I poslali posly k obyvatelům Kariatjeharim, řkouce: Vrátili zase Filistinští truhlu Hospodinovu; přiďte, vezměte ji k sobě.

6:21  Miseruntque nuntios ad habitatores Cariathiarim, dicentes : Reduxerunt Philisthiim arcam Domini : descendite, et reducite eam ad vos.

Chapter 7

7:1  And the men of Cariathiarim came, and fetched up the ark of the Lord, and carried it into the house of Abinadab, in Gabaa: and they sanctified Eleazar, his son, to keep the ark of the Lord.

7:1  And the men of Kirjath–jearim came, and fetched up the ark of the Lord, and brought it into the house of Abinadab in the hill, and sanctified Eleazar his son to keep the ark of the Lord.

7:1  Muži kirjatjearímští přišli a Hospodinovu schránu odnesli. Dopravili ji do domu Abínádabova na pahorek a jeho syna Eleazara posvětili, aby u Hospodinovy schrány držel stráž.

7:1  Kiriat-jearimští přišli a Hospodinovu truhlu si odnesli. Vešli s ní do Abinadabova domu na kopci a posvětili jeho syna Eleazara, aby ji střežil.

7:1  Muži z Kirjat–jearímu přišli a vzali Hospodinovu truhlu. Přenesli ji do Abínádabova domu na kopci a jeho syna Eleazara posvětili, aby Hospodinovu truhlu střežil.

7:1  Tedy přišli muži Kariatjeharim a vzali odtud truhlu Hospodinovu, a vnesli ji do domu Abinadabova na pahrbek, a Eleazara syna jeho posvětili, aby ostříhal truhly Hospodinovy.

7:1  Venerunt ergo viri Cariathiarim, et reduxerunt arcam Domini, et intulerunt eam in domum Abinadab in Gabaa : Eleazarum autem filium ejus sanctificaverunt, ut custodiret arcam Domini.

7:2  And it came to pass, that from the day the ark of the Lord abode in Cariathiarim, days were multiplied (for it was now the twentieth year) and all the house of Israel rested, following the Lord.

7:2  And it came to pass, while the ark abode in Kirjath–jearim, that the time was long; for it was twenty years: and all the house of Israel lamented after the Lord.

7:2  Ode dne, kdy schrána spočinula v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let. Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu.

7:2  Od chvíle, kdy Truhla spočinula v Kiriat-jearimu, uběhlo mnoho let. Po dvaceti letech, když se celý dům Izraele roztoužil po Hospodinu,

7:2  Stalo se, že ode dne, kdy truhla ⌈začala pobývat⌉ v Kirjat–jearímu, ⌈uplynulo mnoho dní,⌉ přešlo dvacet let a celý dům izraelský se roztoužil po Hospodinu.

7:2  Stalo se pak, že od toho času, jakž zůstala truhla v Kariatjeharim, když bylo přeběhlo mnoho dní, a byl již rok dvadcátý, teprv se roztoužil všecken dům Izraelský po Hospodinu.

7:2  Et factum est, ex qua die mansit arca Domini in Cariathiarim, multiplicati sunt dies (erat quippe jam annus vigesimus), et requievit omnis domus Israël post Dominum.

7:3  And Samuel spoke to all the house of Israel, saying: If you turn to the Lord with all your heart, put away the strange gods from among you, Baalim and Astaroth: and prepare your hearts unto the Lord, and serve him only, and he will deliver you out of the hand of the Philistines.

7:3  And Samuel spake unto all the house of Israel, saying, If ye do return unto the Lord with all your hearts, then put away the strange gods and Ashtaroth from among you, and prepare your hearts unto the Lord, and serve him only: and he will deliver you out of the hand of the Philistines.

7:3  Samuel vyzval celý izraelský dům: „Jestliže se chcete celým srdcem obrátit k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy i aštarty, upněte se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu. On vás vysvobodí z rukou Pelištejců.“

7:3  promluvil Samuel k celému domu Izraele: „Obracíte-li se k Hospodinu celým srdcem, odstraňte ze svého středu cizí bohy i obrazy Aštarot. Přimkněte se srdcem k Hospodinu a služte jen jemu! Pak vás zachrání z ruky Filištínů.“

7:3  Samuel řekl celému domu izraelskému: Jestliže se celým svým srdcem navracíte k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy a aštarty. ⌈Připravte své srdce pro Hospodina,⌉ služte jemu samotnému a vysvobodí vás z ruky Pelištejců.

7:3  Nebo byl mluvil Samuel ke všemu domu Izraelskému, řka: Jestliže celým srdcem svým obracíte se k Hospodinu, odejměte bohy cizí z prostředku sebe i Astarota, a ustavte srdce své při Hospodinu, a služte jemu samému, a vysvobodí vás z ruky Filistinských.

7:3  Ait autem Samuel ad universam domum Israël, dicens : Si in toto corde vestro revertimini ad Dominum, auferte deos alienos de medio vestri, Baalim et Astaroth : et præparate corda vestra Domino, et servite ei soli, et eruet vos de manu Philisthiim.

7:4  Then the children of Israel put away Baalim and Astaroth, and served the Lord only.

7:4  Then the children of Israel did put away Baalim and Ashtaroth, and served the Lord only.

7:4  Izraelci tedy odstranili baaly a aštarty a sloužili jenom Hospodinu.

7:4  Nato synové Izraele odstranili baaly i aštarty a začali sloužit jen Hospodinu.

7:4  Nato synové Izraele odstranili baaly a aštarty a sloužili Hospodinu samotnému.

7:4  A tak zavrhli synové Izraelští Bálim i Astarota, a sloužili Hospodinu samému.

7:4  Abstulerunt ergo filii Israël Baalim et Astaroth, et servierunt Domino soli.

7:5  And Samuel said: Gather all Israel to Masphath, that I may pray to the Lord for you.

7:5  And Samuel said, Gather all Israel to Mizpeh, and I will pray for you unto the Lord.

7:5  Samuel vyhlásil: „Shromážděte celý Izrael do Mispy a já se budu za vás modlit k Hospodinu.“

7:5  Samuel dále pravil: „Shromážděte celý Izrael do Micpy, abych se za vás modlil k Hospodinu.“

7:5  Samuel řekl: Shromážděte celý Izrael do Mispy. Budu se za vás modlit k Hospodinu.

7:5  Byl také řekl Samuel: Shromažďte všecken lid Izraelský do Masfa, a modliti se budu za vás Hospodinu.

7:5  Dixit autem Samuel : Congregate universum Israël in Masphath, ut orem pro vobis Dominum.

7:6  And they gathered together to Masphath, and they drew water, and poured it out before the Lord, and they fasted on that day, and they said there: We have sinned against the Lord. And Samuel judged the children of Israel in Masphath.

7:6  And they gathered together to Mizpeh, and drew water, and poured it out before the Lord, and fasted on that day, and said there, We have sinned against the Lord. And Samuel judged the children of Israel in Mizpeh.

7:6  Shromáždili se tedy do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před Hospodinem; také se onoho dne postili a říkali tam: „Zhřešili jsme proti Hospodinu.“ A Samuel soudil Izraelce v Mispě.

7:6  Shromáždili se tedy do Micpy. Čerpali vodu, vylévali ji před Hospodinem, postili se toho dne a prohlašovali tam: „Zhřešili jsme proti Hospodinu.“ Tak se Samuel v Micpě stal izraelským soudcem.

7:6  Shromáždili se do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před Hospodinem. Postili se v ten den a říkali tam: Zhřešili jsme proti Hospodinu. A Samuel soudil syny Izraele v Mispě.

7:6  I shromáždili se do Masfa, a vážíce vodu, vylévali před Hospodinem, a postíce se v ten den, řekli tam: Zhřešili jsme proti Hospodinu. A soudil Samuel syny Izraelské v Masfa.

7:6  Et convenerunt in Masphath : hauseruntque aquam, et effuderunt in conspectu Domini : et jejunaverunt in die illa atque dixerunt ibi : Peccavimus Domino. Judicavitque Samuel filios Israël in Masphath.

7:7  And the Philistines heard that the children of Israel were gathered together to Masphath, and the lords of the Philistines went up against Israel. And when the children of Israel heard this, they were afraid of the Philistines.

7:7  And when the Philistines heard that the children of Israel were gathered together to Mizpeh, the lords of the Philistines went up against Israel. And when the children of Israel heard it, they were afraid of the Philistines.

7:7  Když se Pelištejci doslechli, že se Izraelci shromáždili do Mispy, vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Izraelci to uslyšeli a báli se Pelištejců.

7:7  Když se Filištíni doslechli, že se Izraelci shromáždili do Micpy, vytáhli filištínští vládci proti Izraeli. Jakmile to Izraelci uslyšeli, dostali z Filištínů strach

7:7  Když Pelištejci uslyšeli, že se synové Izraele shromáždili do Mispy, vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Když to synové Izraele uslyšeli, báli se Pelištejců.

7:7  Uslyšavše pak Filistinští, že synové Izraelští shromáždili se do Masfa, vytáhla knížata Filistinská proti Izraelovi. Což když uslyšeli synové Izraelští, báli se příchodu Filistinských.

7:7  Et audierunt Philisthiim quod congregati essent filii Israël in Masphath, et ascenderunt satrapæ Philisthinorum ad Israël. Quod cum audissent filii Israël, timuerunt a facie Philisthinorum.

7:8  And they said to Samuel: Cease not to cry to the Lord our God for us, that he may save us out of the hand of the Philistines.

7:8  And the children of Israel said to Samuel, Cease not to cry unto the Lord our God for us, that he will save us out of the hand of the Philistines.

7:8  Naléhali na Samuela: „Nepřestaň za nás úpěnlivě volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás zachrání z rukou Pelištejců.“

7:8  a říkali Samuelovi: „Teď nesmíš mlčet! Nepřestávej za nás volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás vysvobodí z ruky Filištínů!“

7:8  Synové Izraele řekli Samuelovi: ⌈Nepřestávej za nás volat o pomoc⌉ k Hospodinu, našemu Bohu, ⌈aby nás zachránil⌉ z ruky Pelištejců.

7:8  Pročež řekli synové Izraelští Samuelovi: Nepřestávej volati za nás k Hospodinu Bohu našemu, aby nás vysvobodil z ruky Filistinských.

7:8  Dixeruntque ad Samuelem : Ne cesses pro nobis clamare ad Dominum Deum nostrum, ut salvet nos de manu Philisthinorum.

7:9  And Samuel took a sucking lamb, and offered it whole for a holocaust to the Lord: and Samuel cried to the Lord for Israel, and the Lord heard him.

7:9  And Samuel took a sucking lamb, and offered it for a burnt offering wholly unto the Lord: and Samuel cried unto the Lord for Israel; and the Lord heard him.

7:9  Samuel vzal jedno neodstavené jehňátko a obětoval je Hospodinu v zápalnou oběť, celopal, a úpěnlivě volal k Hospodinu za Izraele. A Hospodin mu odpověděl.

7:9  Samuel tedy vzal jedno ještě neodstavené jehně a přinesl je celé jako zápalnou oběť Hospodinu. Pak volal k Hospodinu za Izrael a Hospodin mu odpověděl.

7:9  Samuel vzal jedno jehně sající mléko a přinesl ho jako ⌈dokonalou zápalnou oběť⌉ Hospodinu. Pak Samuel volal o pomoc k Hospodinu za Izrael a Hospodin mu odpověděl.

7:9  Vzav tedy Samuel beránka jednoho, kterýž ještě ssal, obětoval ho celého v obět zápalnou Hospodinu. I modlil se Samuel Hospodinu za Izraele, a uslyšel jej Hospodin.

7:9  Tulit autem Samuel agnum lactentem unum, et obtulit illum holocaustum integrum Domino : et clamavit Samuel ad Dominum pro Israël, et exaudivit eum Dominus.

7:10  And it came to pass, when Samuel was offering the holocaust, the Philistines began the battle against Israel: but the Lord thundered with a great thunder on that day upon the Philistines, and terrified them, and they were overthrown before the face of Israel.

7:10  And as Samuel was offering up the burnt offering, the Philistines drew near to battle against Israel: but the Lord thundered with a great thunder on that day upon the Philistines, and discomfited them; and they were smitten before Israel.

7:10  Když Samuel obětoval zápalnou oběť, Pelištejci vyrazili k bitvě s Izraelci. Ale Hospodin onoho dne zahřměl mocným hlasem proti Pelištejcům a uvedl je ve zmatek. Byli před Izraelem poraženi.

7:10  Zatímco Samuel přinášel zápalnou oběť, Filištíni se už chystali k útoku na Izrael. Hospodin ale toho dne nad Filištíny zaburácel mohutným hromem, takže propadli zmatku a byli před Izraelem poraženi.

7:10  Stalo se, že když Samuel přinesl zápalnou oběť, Pelištejci se blížili do boje proti Izraeli. Hospodin však v onen den hlasitě zahřměl proti Pelištejcům, přivedl je do zmatku a byli od Izraele poraženi.

7:10  I bylo, že když Samuel obětoval obět zápalnou, Filistinští přiblížili se, aby bojovali proti Izraelovi, ale zahřměl Hospodin hřímáním náramným v ten den nad Filistinskými, a potřel je, i poraženi jsou před tváří Izraele.

7:10  Factum est autem, cum Samuel offerret holocaustum, Philisthiim iniere prælium contra Israël : intonuit autem Dominus fragore magno in die illa super Philisthiim, et exterruit eos, et cæsi sunt a facie Israël.

7:11  And the men of Israel going out of Masphath, pursued after the Philistines, and made slaughter of them till they came under Bethchar.

7:11  And the men of Israel went out of Mizpeh, and pursued the Philistines, and smote them, until they came under Beth–car.

7:11  Izraelští mužové vytáhli z Mispy, pronásledovali Pelištejce a pobíjeli je až pod Bét-kar.

7:11  Izraelští muži vyrazili z Micpy, pustili se za Filištíny a pobíjeli je až pod Bet-kar.

7:11  Izraelští muži vytáhli z Mispy, pronásledovali Pelištejce a pobíjeli je až pod Bét–kar.

7:11  Vytáhše pak muži Izraelští z Masfa, stihali Filistinské, a bili je až pod Betchar.

7:11  Egressique viri Israël de Masphath, persecuti sunt Philisthæos, et percusserunt eos usque ad locum qui erat subter Bethchar.

7:12  And Samuel took a stone, and laid it between Masphath and Sen: and he called the place The stone of help. And he said: Thus far the Lord hath helped us.

7:12  Then Samuel took a stone, and set it between Mizpeh and Shen, and called the name of it Eben–ezer, saying, Hitherto hath the Lord helped us.

7:12  I vzal Samuel jeden kámen a položil jej mezi Mispu a Šén. Dal mu jméno Eben-ezer (to je Kámen pomoci) a prohlásil: „Až potud nám Hospodin pomáhal.“

7:12  Tehdy vzal Samuel jeden kámen, umístil ho mezi Micpu a Šen a nazval ho Eben-ezer, Kámen pomoci. Řekl totiž: „Až sem nám pomohl Hospodin.“

7:12  Samuel pak vzal jeden kámen, položil ho mezi Mispu a Šén a pojmenoval jej Eben–ezer -- Kámen pomoci. Řekl: Až potud nám Hospodin pomáhal.

7:12  Tehdy vzav Samuel kámen jeden, položil jej mezi Masfa a mezi Sen, a nazval jméno jeho Eben-Ezer; nebo řekl: Až potud pomáhal nám Hospodin.

7:12  Tulit autem Samuel lapidem unum, et posuit eum inter Masphath et inter Sen : et vocavit nomen loci illius, Lapis adjutorii. Dixitque : Hucusque auxiliatus est nobis Dominus.

7:13  And the Philistines were humbled, and they did not come any more into the borders of Israel. And the hand of the Lord was against the Philistines, all the days of Samuel.

7:13  So the Philistines were subdued, and they came no more into the coast of Israel: and the hand of the Lord was against the Philistines all the days of Samuel.

7:13  Pelištejci byli pokořeni a nadále už nepronikali na izraelské území. Hospodinova ruka na Pelištejce doléhala po všechny Samuelovy dny.

7:13  Filištíni tedy byli poraženi a přestali útočit na území Izraele. Po všechny Samuelovy dny byla ruka Hospodinova proti Filištínům.

7:13  Pelištejci byli pokořeni a nadále už nevcházeli na izraelské území. Hospodinova ruka dopadala na Pelištejce po ⌈všechny Samuelovy dny.⌉

7:13  A tak sníženi jsou Filistinští, a netáhli více na pomezí Izraelské; a byla ruka Hospodinova proti Filistinským po všecky dny Samuelovy.

7:13  Et humiliati sunt Philisthiim, nec apposuerunt ultra ut venirent in terminos Israël. Facta est itaque manus Domini super Philisthæos cunctis diebus Samuelis.

7:14  And the cities which the Philistines had taken from Israel, were restored to Israel, from Accaron to Geth, and their borders: and he delivered Israel from the hand of the Philistines, and there was peace between Israel and the Amorrhites.

7:14  And the cities which the Philistines had taken from Israel were restored to Israel, from Ekron even unto Gath; and the coasts thereof did Israel deliver out of the hands of the Philistines. And there was peace between Israel and the Amorites.

7:14  Města, která Pelištejci Izraeli odňali, od Ekrónu až po Gat, připadla zase Izraeli a Izrael vysvobodil z rukou Pelištejců i jejich pomezí. Mezi Izraelem a Emorejci zavládl pokoj.

7:14  Města od Ekronu až po Gat, která Filištíni předtím Izraeli vzali, byla znovu dobyta a Izrael osvobodil z jejich rukou i území v jejich okolí. Také mezi Izraelem a Emorejci vládl mír.

7:14  Města, která Pelištejci vzali od Izraele, se navrátila zpět Izraeli, od Ekrónu až po Gat. I jejich okolní území Izrael vysvobodil z ruky Pelištejců. Rovněž byl pokoj mezi Izraelem a Emorejci.

7:14  Navrácena jsou také města Izraelovi, kteráž byli Filistinští odtrhli od Izraele, počna od Akaron až do Gát; i pomezí jejich vysvobodil Izrael z ruky Filistinských. A byl pokoj mezi Izraelem a Amorejskými.

7:14  Et redditæ sunt urbes quas tulerant Philisthiim ab Israël, Israëli, ab Accaron usque Geth, et terminos suos : liberavitque Israël de manu Philisthinorum, eratque pax inter Israël et Amorrhæum.

7:15  And Samuel judged Israel all the days of his life:

7:15  And Samuel judged Israel all the days of his life.

7:15  Samuel byl soudcem Izraele po celý svůj život.

7:15  Samuel soudil Izrael po všechny dny svého života.

7:15  A Samuel soudil Izrael po všechny dny svého života.

7:15  I soudil Samuel Izraele po všecky dny života svého.

7:15  Judicabat quoque Samuel Israëlem cunctis diebus vitæ suæ :

7:16  And he went every year about to Bethel and to Galgal and to Masphath, and he judged Israel in the foresaid places.

7:16  And he went from year to year in circuit to Beth–el, and Gilgal, and Mizpeh, and judged Israel in all those places.

7:16  Rok co rok se vydával na obchůzku do Bét-elu, do Gilgálu a do Mispy a na všech těchto místech soudil Izraele.

7:16  Rok co rok se vydával na cestu a obcházel Bet-el, Gilgal i Micpu a na všech těchto místech soudil Izrael.

7:16  Rok co rok chodíval na okružní cestu do Bét–elu, do Gilgálu a do Mispy a na všech těchto místech soudil Izrael.

7:16  A chodě každého roku, obcházel Bethel a Galgala i Masfa, a soudil Izraele na všech těch místech.

7:16  et ibat per singulos annos circuiens Bethel et Galgala et Masphath, et judicabat Israëlem in supradictis locis.

7:17  And he returned to Ramatha: for there was his house, and there he judged Israel: he built also there an altar to the Lord.

7:17  And his return was to Ramah; for there was his house; and there he judged Israel; and there he built an altar unto the Lord.

7:17  Pak se vracel do Rámy, neboť tam byl jeho dům, a tam soudil Izraele; tam také vybudoval Hospodinu oltář.

7:17  Potom se vracel do Rámy, kde bydlel, a soudil Izrael i tam. Tam také postavil oltář Hospodinu.

7:17  Pak se navracel do Rámy, neboť tam byl jeho dům; i tam soudil Izrael. Postavil tam také oltář Hospodinu.

7:17  (Potom navracoval se do Ramata, nebo tam byl dům jeho, a tam soudil Izraele.) Tam také vzdělal oltář Hospodinu.

7:17  Revertebaturque in Ramatha : ibi enim erat domus ejus, et ibi judicabat Israëlem : ædificavit etiam ibi altare Domino.

Chapter 8

8:1  And it came to pass, when Samuel was old, that he appointed his sons to be judges over Israel.

8:1  And it came to pass, when Samuel was old, that he made his sons judges over Israel.

8:1  Když Samuel zestárl, ustanovil Izraeli za soudce své syny.

8:1  Když potom Samuel zestárl, ustanovil za soudce v Izraeli své syny.

8:1  Stalo se, že když Samuel zestárl, ustanovil za soudce nad Izraelem své syny.

8:1  Když se pak zstaral Samuel, ustanovil syny své za soudce v Izraeli.

8:1  Factum est autem cum senuisset Samuel, posuit filios suos judices Israël.

8:2  Now the name of his firstborn son was Joel: and the name of the second was Abia, judges in Bersabee.

8:2  Now the name of his firstborn was Joel; and the name of his second, Abiah: they were judges in Beer–sheba.

8:2  Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě.

8:2  Jeho prvorozený syn se jmenoval Joel, druhý Abiáš a byli soudci v Beer-šebě.

8:2  Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer–šebě.

8:2  A bylo jméno syna jeho prvorozeného Joel, a jméno druhého Abia; ti byli soudcové v Bersabé.

8:2  Fuitque nomen filii ejus primogeniti Joël : et nomen secundi Abia, judicum in Bersabee.

8:3  And his sons walked not in his ways: but they turned aside after lucre, and took bribes, and perverted judgment.

8:3  And his sons walked not in his ways, but turned aside after lucre, and took bribes, and perverted judgment.

8:3  Jeho synové však nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo.

8:3  Nechodili však po cestách svého otce. Šlo jim o zisk, brali úplatky a překrucovali právo.

8:3  Jeho synové však nechodili po jeho cestě, hnali se za nekalým ziskem, brali úplatek a převraceli právo.

8:3  Nechodili pak synové jeho po cestách jeho, ale uchýlili se po lakomství, a berouce dary, převraceli soud.

8:3  Et non ambulaverunt filii illius in viis ejus : sed declinaverunt post avaritiam, acceperuntque munera, et perverterunt judicium.

8:4  Then all the ancients of Israel being assembled came to Samuel to Ramatha.

8:4  Then all the elders of Israel gathered themselves together, and came to Samuel unto Ramah,

8:4  Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy.

8:4  Všichni stařešinové Izraele se tehdy sešli a vydali se za Samuelem do Rámy.

8:4  Všichni izraelští starší se shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy.

8:4  Shromáždili se tedy všickni starší Izraelští, a přišli k Samuelovi do Ramata.

8:4  Congregati ergo universi majores natu Israël, venerunt ad Samuelem in Ramatha.

8:5  And they said to him: Behold thou art old, and thy sons walk not in thy ways: make us a king, to judge us, as all nations have.

8:5  And said unto him, Behold, thou art old, and thy sons walk not in thy ways: now make us a king to judge us like all the nations.

8:5  Řekli mu: „Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů.“

8:5  „Pohleď,“ řekli mu, „ty už jsi starý a tví synové nechodí po tvých cestách. Raději nám tedy ustanov krále, ať nás vede – tak je to přece u všech národů.“

8:5  Řekli mu: Hle, ty jsi zestárl a tvoji synové nechodí po tvých cestách. Ustanov nyní nad námi krále, aby nás soudil, ⌈jako tomu je u všech národů.⌉

8:5  A řekli jemu: Aj, tys se již zstaral, a synové tvoji nechodí po cestách tvých; protož nyní ustanov nám krále, aby soudil nás, jakož jest u všech národů.

8:5  Dixeruntque ei : Ecce tu senuisti, et filii tui non ambulant in viis tuis : constitue nobis regem, ut judicet nos, sicut et universæ habent nationes.

8:6  And the word was displeasing in the eyes of Samuel, that they should say: Give us a king to judge us. And Samuel prayed to the Lord.

8:6  But the thing displeased Samuel, when they said, Give us a king to judge us. And Samuel prayed unto the Lord.

8:6  Ale Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: „Dej nám krále, aby nás soudil.“ I modlil se Samuel k Hospodinu.

8:6  Když ale řekli: „Dej nám krále, ať nás vede,“ Samuelovi se to nelíbilo. Modlil se proto k Hospodinu

8:6  ⌈Samuelovi se to nelíbilo,⌉ že řekli: ⌈Ustanov nad námi⌉ krále, aby nás soudil. Tak se Samuel modlil k Hospodinu.

8:6  I nelíbila se ta řeč Samuelovi, že řekli: Dej nám krále, aby nás soudil. Protož modlil se Samuel Hospodinu.

8:6  Displicuit sermo in oculis Samuelis, eo quod dixissent : Da nobis regem, ut judicet nos. Et oravit Samuel ad Dominum.

8:7  And the Lord said to Samuel: Hearken to the voice of the people in all that they say to thee. For they have not rejected thee, but me, that I should not reign over them.

8:7  And the Lord said unto Samuel, Hearken unto the voice of the people in all that they say unto thee: for they have not rejected thee, but they have rejected me, that I should not reign over them.

8:7  A Hospodin Samuelovi odpověděl: „Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval.

8:7  a Hospodin Samuelovi řekl: „Poslechni hlas lidu ve všem, co ti říkají. Nepohrdli přece tebou, ale mnou, abych nebyl jejich králem.

8:7  Hospodin řekl Samuelovi: Uposlechni lid ve všem, co ti řekl, protože nezavrhli tebe, ale zavrhli mě, abych nekraloval nad nimi.

8:7  Tedy řekl Hospodin Samuelovi: Uposlechni hlasu lidu ve všem, což mluví tobě; nebo ne tebouť jsou pohrdli, ale mnou pohrdli, abych nekraloval nad nimi.

8:7  Dixit autem Dominus ad Samuelem : Audi vocem populi in omnibus quæ loquuntur tibi : non enim te abjecerunt, sed me, ne regnem super eos.

8:8  According to all their works, they have done from the day that I brought them out of Egypt until this day: as they have forsaken me, and served strange gods, so do they also unto thee.

8:8  According to all the works which they have done since the day that I brought them up out of Egypt even unto this day, wherewith they have forsaken me, and served other gods, so do they also unto thee.

8:8  Vším, co dělali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, dokazují, že mě opustili a že slouží jiným bohům; tak jednají i vůči tobě.

8:8  Přesně jako se chovali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes – když mě opouštěli a sloužili cizím bohům – tak se zachovali i k tobě.

8:8  ⌈Stejně jako jednali⌉ ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, kdy mě opouštěli a sloužili jiným bohům; tak činí i tobě.

8:8  Podlé všech skutků těch, kteréž činili od onoho dne, v němž jsem je vyvedl z Egypta až do tohoto dne, kdyžto opustili mne, a sloužili bohům cizím, takť oni činí i tobě.

8:8  Juxta omnia opera sua quæ fecerunt, a die qua eduxi eos de Ægypto usque ad diem hanc : sicut dereliquerunt me, et servierunt diis alienis, sic faciunt etiam tibi.

8:9  Now, therefore, hearken to their voice: but yet testify to them, and foretell them the right of the king, that shall reign over them.

8:9  Now therefore hearken unto their voice: howbeit yet protest solemnly unto them, and shew them the manner of the king that shall reign over them.

8:9  Teď však je uposlechni, ale důrazně je varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat.“

8:9  Proto je teď poslechni. Důrazně je ale varuj a vylož jim, jakým způsobem nad nimi bude král vládnout.“

8:9  Nyní je však uposlechni, jenom je naléhavě varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat.

8:9  Protož nyní uposlechni hlasu jejich, a však nejprv osvědč pilně před nimi, a oznam jim obyčej krále, kterýž nad nimi kralovati bude.

8:9  Nunc ergo vocem eorum audi : verumtamen contestare eos, et prædic eis jus regis, qui regnaturus est super eos.

8:10  Then Samuel told all the words of the Lord to the people that had desired a king of him,

8:10  And Samuel told all the words of the Lord unto the people that asked of him a king.

8:10  Samuel pověděl všechna Hospodinova slova lidu, těm, kteří od něho žádali krále.

8:10  Samuel tedy pověděl všechna Hospodinova slova lidu, který se na něm dožadoval krále.

8:10  Samuel řekl všechna Hospodinova slova lidu, který od něj žádal krále.

8:10  I mluvil Samuel všecky řeči Hospodinovy k lidu, kteříž krále žádali od něho.

8:10  Dixit itaque Samuel omnia verba Domini ad populum, qui petierat a se regem.

8:11  And said: This will be the right of the king that shall reign over you: He will take your sons, and put them in his chariots, and will make them his horsemen, and his running footmen, to run before his chariots,

8:11  And he said, This will be the manner of the king that shall reign over you: He will take your sons, and appoint them for himself, for his chariots, and to be his horsemen; and some shall run before his chariots.

8:11  Pravil: „Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat: Vezme vám syny a zařadí je ke svému vozatajstvu a jezdectvu, aby běhali před jeho vozem.

8:11  „Toto je způsob, jakým nad vámi bude král vládnout,“ řekl. „Vezme vám syny, aby mu dělali vozataje a jezdce a aby běhali před jeho vozem.

8:11  Řekl: Toto bude právo krále, který nad vámi bude kralovat: Vezme vaše syny a ustanoví si je ⌈na své válečné vozy a na své jezdecké koně⌉ a budou běhat před jeho válečnými vozy.

8:11  A řekl: Tento bude obyčej krále, kterýž kralovati bude nad vámi: Bráti bude syny vaše, a dá je k vozům svým, a zdělá sobě z nich jezdce, a běhati budou před vozem jeho.

8:11  Et ait : Hoc erit jus regis, qui imperaturus est vobis : filios vestros tollet, et ponet in curribus suis : facietque sibi equites et præcursores quadrigarum suarum,

8:12  And he will appoint of them to be his tribunes, and his centurions, and to plough his fields, and to reap his corn, and to make him arms and chariots.

8:12  And he will appoint him captains over thousands, and captains over fifties; and will set them to ear his ground, and to reap his harvest, and to make his instruments of war, and instruments of his chariots.

8:12  Ustanoví si velitele nad tisíci a nad sty a další, aby pro něho obstarávali orbu a sklizeň, a další, aby pro něho zhotovovali válečnou výzbroj a výstroj jeho vozů.

8:12  Některé ustanoví za velitele nad tisíci nebo nad padesáti, jiné nechá orat jeho pole a sklízet jeho sklizeň a další pro něj budou vyrábět válečnou výzbroj a vozovou výstroj.

8:12  Ustanoví si je za velitele nad tisíci a nad padesáti, také aby orali jeho pole a sklízeli jeho žeň, aby zhotovovali jeho válečné zbraně a výstroj jeho vozů.

8:12  Také ustanoví je sobě za hejtmany nad tisíci a za padesátníky, a aby jemu orali rolí jeho, a žali obilé jeho, též aby jemu dělali nástroje válečné a přípravy k vozům jeho.

8:12  et constituet sibi tribunos, et centuriones, et aratores agrorum suorum, et messores segetum, et fabros armorum et curruum suorum.

8:13  Your daughters also he will take to make him ointments, and to be his cooks, and bakers.

8:13  And he will take your daughters to be confectionaries, and to be cooks, and to be bakers.

8:13  Také dcery vám vezme za mastičkářky, kuchařky a pekařky.

8:13  Vezme vám dcery, aby mu vařily, pekly a připravovaly voňavky.

8:13  A vaše dcery vezme za mastičkářky, kuchařky a pekařky.

8:13  Dcery také vaše bráti bude, aby dělaly masti, a byly kuchařky a pekařky.

8:13  Filias quoque vestras faciet sibi unguentarias, et focarias, et panificas.

8:14  And he will take your fields, and your vineyards, and your best oliveyards, and give them to his servants.

8:14  And he will take your fields, and your vineyards, and your oliveyards, even the best of them, and give them to his servants.

8:14  Vezme vám nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je svým služebníkům.

8:14  Vezme vám nejlepší pole, vinice i olivy a rozdá je svým dvořanům.

8:14  Vezme vaše nejlepší pole, vinice a olivové háje a dá je svým otrokům.

8:14  Nadto pole vaše a vinice vaše, i olivoví vaše nejvýbornější pobéře a rozdá služebníkům svým.

8:14  Agros quoque vestros, et vineas, et oliveta optima tollet, et dabit servis suis.

8:15  Moreover he will take the tenth of your corn, and of the revenues of your vineyards, to give to his eunuchs and servants.

8:15  And he will take the tenth of your seed, and of your vineyards, and give to his officers, and to his servants.

8:15  Z vašich výmlatů a vinic bude vybírat desátky a bude je dávat svým dvořanům a služebníkům.

8:15  Vaši setbu i vaše vinice zdaní desátkem a ten rozdá svým komorníkům a dvořanům.

8:15  Bude brát desátky z vašeho zrní a vašich vinic a dá je svým dvorním úředníkům a otrokům.

8:15  Také z toho, což vsejete, a z vinic vašich desátky bráti bude, a dá komorníkům a služebníkům svým.

8:15  Sed et segetes vestras et vinearum reditus addecimabit, ut det eunuchis et famulis suis.

8:16  Your servants also, and handmaids, and your goodliest young men, and your asses, he will take away, and put them to his work.

8:16  And he will take your menservants, and your maidservants, and your goodliest young men, and your asses, and put them to his work.

8:16  Vezme vám otroky a otrokyně a nejlepší jinochy i osly, aby pro něho pracovali.

8:16  Vezme si vaše služebníky i vaše děvečky, váš nejlepší dobytek i vaše osly, aby pracovali pro něj.

8:16  Vezme vaše otroky a vaše služky, vaše nejlepší mládence a vaše osly a podrobí je práci pro sebe.

8:16  Též služebníky vaše a děvky vaše, a mládence vaše nejzpůsobnější, i osly vaše vezme, aby jimi dělal dílo své.

8:16  Servos etiam vestros, et ancillas, et juvenes optimos, et asinos, auferet, et ponet in opere suo.

8:17  Your flocks also he will tithe, and you shall be his servants.

8:17  He will take the tenth of your sheep: and ye shall be his servants.

8:17  Bude vybírat desátky z vašich stád, a stanete se jeho otroky.

8:17  Vaše ovce a kozy zdaní desátkem. I vy sami nakonec budete jeho otroky.

8:17  Bude brát desátky z vašeho stáda a stanete se jeho otroky.

8:17  Z stád vašich desátky bráti bude, a vy budete jemu za služebníky.

8:17  Greges quoque vestros addecimabit, vosque eritis ei servi.

8:18  And you shall cry out in that day from the face of the king, whom you have chosen to yourselves: and the Lord will not hear you in that day, because you desired unto yourselves a king.

8:18  And ye shall cry out in that day because of your king which ye shall have chosen you; and the Lord will not hear you in that day.

8:18  A přijde den, kdy budete úpět kvůli svému králi, kterého jste si vyvolili, ale Hospodin vám onoho dne neodpoví.“

8:18  Přijde den, kdy budete naříkat, že jste se rozhodli pro krále, ale Hospodin tehdy vaše volání nevyslyší.“

8:18  V onen den budete volat o pomoc kvůli svému králi, kterého jste si zvolili, ale Hospodin vám v onen den neodpoví.

8:18  I budete volati v ten den příčinou krále vašeho, kteréhož byste sobě vyvolili, a nevyslyší vás Hospodin dne toho.

8:18  Et clamabitis in die illa a facie regis vestri, quem elegistis vobis : et non exaudiet vos Dominus in die illa, quia petistis vobis regem.

8:19  But the people would not hear the voice of Samuel, and they said, Nay: but there shall be a king over us,

8:19  Nevertheless the people refused to obey the voice of Samuel; and they said, Nay; but we will have a king over us;

8:19  Lid však odmítl Samuela uposlechnout. Prohlásili: „Nikoli. Ať je nad námi král!

8:19  Lid ale odmítl Samuele poslechnout. „Ne, ne!“ prohlásili. „Chceme mít nad sebou krále.

8:19  Lid však nechtěl uposlechnout Samuela a řekli: Ne! ⌈Ať je⌉ nad námi král!

8:19  Nechtěl však lid uposlechnouti řeči Samuelovy, a řekli: Nikoli, ale král bude nad námi,

8:19  Noluit autem populus audire vocem Samuelis, sed dixerunt : Nequaquam : rex enim erit super nos,

8:20  And we also will be like all nations: and our king shall judge us, and go out before us, and fight our battles for us.

8:20  That we also may be like all the nations; and that our king may judge us, and go out before us, and fight our battles.

8:20  I my chceme být jako všechny ostatní národy. Náš král nás bude soudit a bude před námi vycházet a povede naše boje.“

8:20  Ať jsme jako všechny národy; ať nám vládne vlastní král, ať nás vede, ať za nás bojuje!“

8:20  I my budeme jako všechny národy. Náš král nás bude soudit, bude před námi vycházet a bojovat naše boje.

8:20  Abychom i my také byli, jako všickni jiní národové, a souditi nás bude král náš, a vycházeje před námi, bojovati bude za nás.

8:20  et erimus nos quoque sicut omnes gentes : et judicabit nos rex noster, et egredietur ante nos, et pugnabit bella nostra pro nobis.

8:21  And Samuel heard all the words of the people, and rehearsed them in the ears of the Lord.

8:21  And Samuel heard all the words of the people, and he rehearsed them in the ears of the Lord.

8:21  Samuel všechna slova lidu vyslechl a přednesl je Hospodinu.

8:21  Samuel tedy vyslechl všechna slova lidu a oznámil je Hospodinu.

8:21  Samuel vyslechl všechna slova lidu a pověděl je Hospodinu.

8:21  Vyslyšev tedy Samuel všecka slova lidu, oznámil je Hospodinu.

8:21  Et audivit Samuel omnia verba populi, et locutus est ea in auribus Domini.

8:22  And the Lord said to Samuel: Hearken to their voice, and make them a king. And Samuel said to the men of Israel: Let every man go to his city.

8:22  And the Lord said to Samuel, Hearken unto their voice, and make them a king. And Samuel said unto the men of Israel, Go ye every man unto his city.

8:22  Hospodin Samuelovi pravil: „Uposlechni je a ustanov jim krále.“ Samuel pak izraelským mužům řekl: „Jděte každý do svého města.“

8:22  „Poslechni je,“ odpověděl mu Hospodin; „ustanov jim krále.“ Samuel pak Izraelcům řekl: „Vraťte se všichni domů.“

8:22  Hospodin Samuelovi řekl: Uposlechni je a ustanov nad nimi krále. Samuel izraelským mužům řekl: Jděte každý do svého města.

8:22  I řekl Hospodin Samuelovi: Uposlechni hlasu jejich, a ustanov jim krále. Protož řekl Samuel mužům Izraelským: Jdětež jeden každý do města svého.

8:22  Dixit autem Dominus ad Samuelem : Audi vocem eorum, et constitue super eos regem. Et ait Samuel ad viros Israël : Vadat unusquisque in civitatem suam.

Chapter 9

9:1  Now there was a man of Benjamin, whose name was Cis, the son of Abiel, the son of Seror, the son of Bechorath, the son of Aphia, the son of a man of Jemini, valiant and strong.

9:1  Now there was a man of Benjamin, whose name was Kish, the son of Abiel, the son of Zeror, the son of Bechorath, the son of Aphiah, a Benjamite, a mighty man of power.

9:1  Byl muž z Benjamínova pokolení jménem Kíš, syn Abíela, syna Seróra, syna Bekórata, syna Afíacha, syna jednoho Jemínce, statečný bohatýr.

9:1  Byl jeden muž z Benjamína, jmenoval se Kíš, syn Abiele, syna Cerorova, syna Bechoratova, syna Afiachova. Byl to mezi Benjamínci vynikající muž.

9:1  Byl muž z kmene Benjamín, jménem Kíš, syn Abíela, syna Seróra, syna Bekórata, syna Afíacha, Benjamínec, udatný hrdina.

9:1  Byl pak muž z pokolení Beniamin, jménem Cis, syn Abiele syna Seror, syna Bechorat, syna Afia, syna muže Jemini, muž udatný.

9:1  Et erat vir de Benjamin nomine Cis, filius Abiel, filii Seror, filii Bechorath, filii Aphia, filii viri Jemini, fortis robore.

9:2  And he had a son whose name was Saul, a choice and goodly man, and there was not among the children of Israel a goodlier person than he: from his shoulders and upward he appeared above all the people.

9:2  And he had a son, whose name was Saul, a choice young man, and a goodly: and there was not among the children of Israel a goodlier person than he: from his shoulders and upward he was higher than any of the people.

9:2  Ten měl syna jménem Saul, hezkého mladíka. Mezi Izraelci nebylo hezčího muže nad něj; od ramen vzhůru převyšoval všechen lid.

9:2  Ten měl syna jménem Saul, mládence tak pěkného, že mezi syny Izraele nebylo pěknějšího. O hlavu převyšoval všechny ostatní.

9:2  Ten měl syna jménem Saul, hezkého mládence; nikdo ze synů Izraele nebyl hezčí nežli on. ⌈Od ramen vzhůru⌉ převyšoval všechen lid.

9:2  Ten měl syna jménem Saule, mládence krásného, tak že žádného z synů Izraelských nebylo pěknějšího nad něj; od ramene svého vzhůru převyšoval všecken lid.

9:2  Et erat ei filius vocabulo Saul, electus et bonus : et non erat vir de filiis Israël melior illo : ab humero et sursum eminebat super omnem populum.

9:3  And the asses of Cis, Saul's father, were lost: and Cis said to his son Saul: Take one of the servants with thee, and arise, go, and seek the asses. And when they had passed through Mount Ephraim,

9:3  And the asses of Kish Saul’s father were lost. And Kish said to Saul his son, Take now one of the servants with thee, and arise, go seek the asses.

9:3  Saulovu otci Kíšovi se ztratily oslice. Kíš proto řekl svému synu Saulovi: „Vezmi s sebou některého z mládenců a vydej se ty oslice hledat.“

9:3  Saulovu otci Kíšovi se jednou zatoulaly oslice. Kíš proto řekl svému synu Saulovi: „Vezmi s sebou jednoho mládence a vyprav se ty oslice hledat.“

9:3  Saulovu otci Kíšovi se ztratily oslice. Kíš tedy řekl svému synu Saulovi: Vezmi si s sebou jednoho ze služebníků, vstaň a jdi hledat ty oslice.

9:3  Byly se pak ztratily oslice Cis, otce Saulova. I řekl Cis Saulovi synu svému: Vezmi i hned s sebou jednoho z služebníků, a vstana, jdi, hledej oslic.

9:3  Perierant autem asinæ Cis patris Saul : et dixit Cis ad Saul filium suum : Tolle tecum unum de pueris, et consurgens vade, et quære asinas. Qui cum transissent per montem Ephraim

9:4  And through the land of Salisa, and had not found them, they passed also through the land of Salim, and they were not there: and through the land of Jemini, and found them not.

9:4  And he passed through mount Ephraim, and passed through the land of Shalisha, but they found them not: then they passed through the land of Shalim, and there they were not: and he passed through the land of the Benjamites, but they found them not.

9:4  Prošel tedy Efrajimské pohoří, prošel zemi Šališu, ale nenašli nic. Prošel též zemi Šaalím, a nikde nic. Prošel i zemi Jemíní, a nenašli nic.

9:4  Prošel tedy Efraimské hory, prošel kraj Šališa, ale nenašli nic. Prošli kraj Šaalim a zase nic. Prošel kraj Jemini, a pořád nic nenašli.

9:4  Prošel Efrajimské pohoří, prošel zemi Šališa, ale nenašli je. Pak prošli zemi Šaalím, a zase nic. Prošel i zemi Benjamín, ale nenašli je.

9:4  A tak šel přes horu Efraim, a prošel až do země Salisa, a nic nenalezli; prošli také zemi Sálim, a nic nenalezli. Ještě přešli i zemi Jemini, a nenalezli.

9:4  et per terram Salisa, et non invenissent, transierunt etiam per terram Salim, et non erant : sed et per terram Jemini, et minime repererunt.

9:5  And when they were come to the land of Suph, Saul said to the servant that was with him: Come, let us return, lest perhaps my father forget the asses, and be concerned for us.

9:5  And when they were come to the land of Zuph, Saul said to his servant that was with him, Come, and let us return; lest my father leave caring for the asses, and take thought for us.

9:5  Když přišli do země Súfu, řekl Saul svému mládenci, který byl s ním: „Pojď, vraťme se, aby můj otec místo o oslice neměl obavy o nás.“

9:5  Když dorazili až do kraje Cuf, řekl Saul mládenci, kterého měl s sebou: „Pojďme se vrátit, ať se můj otec místo o oslice nezačne bát o nás.“

9:5  Když přišli do země Súf, řekl Saul svému služebníkovi, který byl s ním: Pojď se vrátit, jinak si můj otec přestane dělat starosti o oslice a bude se obávat o nás.

9:5  Když pak přišli do země Zuf, řekl Saul služebníku svému, kterýž byl s ním: Poď, a navraťme se, aby otec můj nechaje těch oslic, neměl starosti o nás.

9:5  Cum autem venissent in terram Suph, dixit Saul ad puerum qui erat cum eo : Veni et revertamur, ne forte dimiserit pater meus asinas, et sollicitus sit pro nobis.

9:6  And he said to him: Behold there is a man of God in this city, a famous man: all that he saith, cometh certainly to pass. Now, therefore, let us go thither, perhaps he may tell us of our way, for which we are come.

9:6  And he said unto him, Behold now, there is in this city a man of God, and he is an honourable man; all that he saith cometh surely to pass: now let us go thither; peradventure he can shew us our way that we should go.

9:6  On mu řekl: „Hle, v tom městě je muž Boží. A ten muž je vážený. Všechno, co řekne, se skutečně stane. Pojďme tedy tam, snad nám oznámí, kterou cestou se máme dát.“

9:6  „Víš co?“ odpověděl mu mládenec. „V tomhle městě bývá Boží muž. Je to vážený člověk; všechno, co řekne, se opravdu stane. Co se tam teď vydat? Třeba nám ukáže cestu, kterou máme jít.“

9:6  Ten mu řekl: Podívej, v tomto městě je muž Boží. Je to vážený muž. Všechno, co vysloví, se jistě naplní. Pojďme nyní tam. Snad nám oznámí cestu, po které bychom měli jít.

9:6  Kterýž řekl jemu: Aj, nyní muž Boží jest v městě tomto, a muž ten jest znamenitý; cožkoli praví, všecko se tak stává. Medle, jděme tam, zdali by oznámil nám cestu naši, kterouž bychom jíti měli.

9:6  Qui ait ei : Ecce vir Dei est in civitate hac, vir nobilis : omne quod loquitur, sine ambiguitate venit. Nunc ergo eamus illuc, si forte indicet nobis de via nostra, propter quam venimus.

9:7  And Saul said to his servant: Behold we will go: but what shall we carry to the man of God? the bread is spent in our bags: and we have no present to make to the man of God, nor any thing at all.

9:7  Then said Saul to his servant, But, behold, if we go, what shall we bring the man? for the bread is spent in our vessels, and there is not a present to bring to the man of God: what have we?

9:7  Saul svému mládenci odvětil: „Tak pojďme! Ale co tomu muži přineseme? Vždyť chléb nám v brašně došel. Nemáme dárek, který bychom muži Božímu přinesli. Co máme u sebe?“

9:7  Saul mu na to řekl: „Co ale tomu muži přineseme, když za ním půjdeme? Jídlo nám už v mošnách došlo. Nemáme pro Božího muže žádnou odměnu. Co u sebe máme?“

9:7  Saul nato svému služebníkovi řekl: ⌈Tak pojďme! Ale⌉ co tomu muži přineseme? Vždyť nám došel chléb v brašnách a nemáme dárek, abychom ho muži Božímu přinesli. Co máme s sebou?

9:7  Odpověděl Saul služebníku svému: Aj, půjdeme. Co pak přineseme muži tomu? Nebo jsme chléb vytrávili z pytlíků našich, ani daru nemáme, kterýž bychom přinesli muži Božímu. Což máme?

9:7  Dixitque Saul ad puerum suum : Ecce ibimus : quid feremus ad virum Dei ? panis defecit in sitarciis nostris, et sportulam non habemus ut demus homini Dei, nec quidquam aliud.

9:8  The servant answered Saul again, and said: Behold there is found in my hand the fourth part of a sicle of silver, let us give it to the man of God, that he may tell us our way.

9:8  And the servant answered Saul again, and said, Behold, I have here at hand the fourth part of a shekel of silver: that will I give to the man of God, to tell us our way.

9:8  Nato mládenec Saulovi odpověděl: „Mám u sebe čtvrt šekelu stříbra. Dám jej muži Božímu, a on nám oznámí cestu.“

9:8  „Podívej,“ odpověděl mládenec Saulovi, „mám u sebe čtvrt šekelu stříbra. Dám je Božímu muži, aby nám ukázal cestu.“

9:8  Služebník znovu Saulovi odpověděl: ⌈Vida, mám u sebe⌉ čtvrt šekelu stříbra. Dám jej muži Božímu, aby nám oznámil naši cestu.

9:8  I doložil služebník, odpovídaje Saulovi, a řekl: Hle, nalezl jsem u sebe čtvrt lotu stříbra; to dám muži Božímu, aby nám oznámil cestu naši.

9:8  Rursum puer respondit Sauli, et ait : Ecce inventa est in manu mea quarta pars stateris argenti : demus homini Dei, ut indicet nobis viam nostram.

9:9  Now in time past in Israel, when a man went to consult God, he spoke thus: Come, let us go to the seer. For he that is now called a prophet, in time past was called a seer.

9:9  (Beforetime in Israel, when a man went to enquire of God, thus he spake, Come, and let us go to the seer: for he that is now called a Prophet was beforetime called a Seer.)

9:9  Když se dříve někdo v Izraeli šel dotazovat Boha, říkal: „Nuže, pojďme k vidoucímu.“ Dnešní prorok se dříve nazýval vidoucí.

9:9  (Když se v dávných dobách v Izraeli někdo šel dotázat Boha, říkal: Pojďme, půjdeme za vidoucím. Dnešní prorok byl tehdy nazýván vidoucí.)

9:9  (Když se šel někdo dotázat Boha, říkalo se dříve v Izraeli: ⌈Nuže, pojďme⌉ k vidoucímu. Dnešní prorok se totiž dříve nazýval vidoucí.)

9:9  (Za starodávna v Izraeli tak říkával každý, kdož jíti měl raditi se s Bohem: Poďte, a půjdeme až k vidoucímu. Nebo ten, kterýž nyní slove prorok, za starodávna sloul vidoucí.)

9:9  (Olim in Israël sic loquebatur unusquisque vadens consulere Deum : Venite, et eamus ad videntem. Qui enim propheta dicitur hodie, vocabatur olim videns.)

9:10  And Saul said to his servant: Thy word is very good, come let us go. And they went into the city, where the man of God was.

9:10  Then said Saul to his servant, Well said; come, let us go. So they went unto the city where the man of God was.

9:10  Saul svému mládenci řekl: „Dobře jsi promluvil. Nuže, pojďme.“ A šli do města, kde byl muž Boží.

9:10  „Dobrá,“ řekl Saul svému mládenci, „pojďme tedy.“ A tak šli do města, kde byl Boží muž.

9:10  Saul nato svému služebníkovi řekl: ⌈Dobře jsi promluvil.⌉ ⌈Nuže, pojďme.⌉ Šli tedy do města, kde byl muž Boží.

9:10  Řekl tedy Saul služebníku svému: Dobrá jest řeč tvá, nu, jděmež. I šli do města, v kterémž byl muž Boží.

9:10  Et dixit Saul ad puerum suum : Optimus sermo tuus. Veni, eamus. Et ierunt in civitatem in qua erat vir Dei.

9:11  And when they went up the ascent to the city, they found maids coming out to draw water, and they said to them: Is the seer here?

9:11  And as they went up the hill to the city, they found young maidens going out to draw water, and said unto them, Is the seer here?

9:11  Když stoupali do svahu k městu, zastihli dívky, které šly čerpat vodu. Otázali se jich: „Je zde vidoucí?“

9:11  Když pak stoupali nahoru k městu, potkali se s děvečkami, které vyšly pro vodu. „Je tu vidoucí?“ zeptali se jich.

9:11  Jak vystupovali po svahu do města, potkali děvčata, která vyšla čerpat vodu. Zeptali se jich: Je zde vidoucí?

9:11  A když vcházeli na horu města, potkali se s děvečkami, vycházejícími vážit vody. I řekli jim: Jest-li zde vidoucí?

9:11  Cumque ascenderent clivum civitatis, invenerunt puellas egredientes ad hauriendam aquam, et dixerunt eis : Num hic est videns ?

9:12  They answered and said to them: He is: behold he is before you, make haste now: for he came to day into the city, for there is a sacrifice of the people to day in the high place.

9:12  And they answered them, and said, He is; behold, he is before you: make haste now, for he came to day to the city; for there is a sacrifice of the people to day in the high place:

9:12  „Ano, je,“ odpověděly, „máš ho před sebou. Pospěš si! Právě dnes přišel do města, protože lid má dnes na posvátném návrší obětní hod.

9:12  „Ano,“ odpověděly jim, „kousek před tebou. Pospěš si! Přišel dnes do města, protože lidé pořádají na návrší obětní hostinu.

9:12  Odpověděla jim: Ano, je; zrovna před tebou. Tak si pospěš, neboť dnes přišel do města, protože dnes má lid na návrší obětní hod.

9:12  Kteréž odpověděly jim a řekly: Jest. Hle, a on před tebou, pospěš tedy; nebo dnes přišel do města, proto že obětuje dnes lid na té hoře.

9:12  Quæ respondentes, dixerunt illis : Hic est : ecce ante te, festina nunc : hodie enim venit in civitatem, quia sacrificium est hodie populi in excelso.

9:13  As soon as you come into the city, you shall immediately find him, before he go up to the high place to eat: for the people will not eat till he come; because he blesseth the victim, and afterwards they eat that are invited. Now, therefore, go up, for to day you shall find him.

9:13  As soon as ye be come into the city, ye shall straightway find him, before he go up to the high place to eat: for the people will not eat until he come, because he doth bless the sacrifice; and afterwards they eat that be bidden. Now therefore get you up; for about this time ye shall find him.

9:13  Až vejdete do města, zastihnete ho, ještě než vystoupí na posvátné návrší, kde se bude jíst. Lid totiž nebude jíst, dokud on nepřijde. Teprve až on požehná obětnímu hodu, budou pozvaní jíst. Jděte tedy nahoru, dnes ho zastihnete.“

9:13  Vyhledejte ho, hned jak přijdete do města, než se vydá k hostině na návrší. Lidé nezačnou jíst, dokud nepřijde, protože on má obětní hod požehnat. Teprve pak se pozvaní dají do jídla. Když vyrazíte hned, zastihnete ho právě včas.“

9:13  Jakmile přijdete do města, tak ho najdete, dříve nežli vystoupí na návrší, aby jedl. Lid totiž nebude jíst, dokud nepřijde, jelikož on žehná obětnímu hodu. Potom budou jíst ti, kdo jsou pozváni. Nyní vystupte, neboť ještě dnes ho najdete.

9:13  Hned jakž vejdete do města, tedy naleznete ho, prvé než vstoupí na horu k jídlu. Lid zajisté nebude jísti, dokudž on nepřijde, nebo on požehná obětí, a potom pozvaní jísti budou. A protož jděte, nebo v tuto chvíli naleznete ho.

9:13  Ingredientes urbem, statim invenietis eum antequam ascendat excelsum ad vescendum, neque enim comesurus est populus donec ille veniat : quia ipse benedicit hostiæ, et deinceps comedunt qui vocati sunt. Nunc ergo conscendite, quia hodie reperietis eum.

9:14  And they went up into the city. And when they were walking in the midst of the city, behold Samuel was coming out over against them, to go up to the high place.

9:14  And they went up into the city: and when they were come into the city, behold, Samuel came out against them, for to go up to the high place.

9:14  Stoupali tedy k městu. Když přicházeli do středu města, zrovna proti nim vycházel Samuel, aby vystoupil na posvátné návrší.

9:14  Šli tedy do města. Jakmile vešli do města, hle – proti nim jde Samuel a míří vzhůru na návrší.

9:14  Vystoupili tedy k městu a když vcházeli do města, Samuel zrovna vycházel proti nim, aby vystoupil na návrší.

9:14  I šli do města. A když vcházeli do prostřed města, aj, Samuel vycházel proti nim, aby vstoupil na tu horu.

9:14  Et ascenderunt in civitatem. Cumque illi ambularent in medio urbis, apparuit Samuel egrediens obviam eis, ut ascenderet in excelsum.

9:15  Now the Lord had revealed to the ear of Samuel the day before Saul came, saying:

9:15  Now the Lord had told Samuel in his ear a day before Saul came, saying,

9:15  Den před Saulovým příchodem odhalil Hospodin Samuelovu uchu toto:

9:15  Den před Saulovým příchodem Hospodin Samuelovi prozradil:

9:15  Den předtím, nežli Saul přišel, Hospodin ⌈odhalil Samuelovo ucho⌉ a řekl:

9:15  Hospodin pak zjevil Samuelovi o jeden den prvé, nežli přišel Saul, řka:

9:15  Dominus autem revelaverat auriculam Samuelis ante unam diem quam veniret Saul, dicens :

9:16  To morrow about this same hour I will send thee a man of the land of Benjamin, and thou shalt anoint him to be ruler over my people Israel: and he shall save my people out of the hand of the Philistines: for I have looked down upon my people, because their cry is come to me.

9:16  To morrow about this time I will send thee a man out of the land of Benjamin, and thou shalt anoint him to be captain over my people Israel, that he may save my people out of the hand of the Philistines: for I have looked upon my people, because their cry is come unto me.

9:16  „Zítra touto dobou pošlu k tobě muže z benjamínské země. Pomažeš ho za vévodu nad mým izraelským lidem; on můj lid vysvobodí z rukou Pelištejců. Pohlédl jsem na svůj lid, jehož úpěnlivě volání ke mně proniklo.“

9:16  „Zítra touto dobou k tobě pošlu muže z kraje Benjamín a ty ho pomažeš za vůdce nad mým lidem Izraelem. On vysvobodí můj lid z ruky Filištínů. Shlédl jsem totiž na svůj lid, neboť ke mně dolehl jejich nářek.“

9:16  ⌈Zítra touto dobou⌉ k tobě pošlu muže ze země Benjamín. Pomaž ho za vévodu nad ⌈mým lidem Izraelem.⌉ On zachrání můj lid z ruky Pelištejců, protože jsem pohleděl na svůj lid, neboť jeho volání proniklo ke mně.

9:16  V tuto chvíli zítra pošli k tobě muže z země Beniamin, kteréhož pomažeš, aby byl vůdce lidu mého Izraelského, a vysvobodíť lid můj z ruky Filistinských; vzhlédlť jsem zajisté na lid svůj, nebo přišlo volání jeho ke mně.

9:16  Hac ipsa hora quæ nunc est, cras mittam virum ad te de terra Benjamin, et unges eum ducem super populum meum Israël : et salvabit populum meum de manu Philisthinorum, quia respexi populum meum : venit enim clamor eorum ad me.

9:17  And when Samuel saw Saul, the Lord said to him: Behold the man, of whom I spoke to thee, this man shall reign over my people.

9:17  And when Samuel saw Saul, the Lord said unto him, Behold the man whom I spake to thee of! this same shall reign over my people.

9:17  Když Samuel uviděl Saula, Hospodin ho upozornil: „To je ten muž, o němž jsem ti řekl, že bude spravovat můj lid.“

9:17  Jakmile Samuel spatřil Saula, Hospodin promluvil: „Hle, to je ten muž, o němž jsem ti řekl, že bude spravovat můj lid.“

9:17  Když Samuel uviděl Saula, Hospodin mu pověděl: Tak to je ten muž, o němž jsem ti řekl: Ten bude vládnout nad mým lidem.

9:17  A když Samuel uzřel Saule, řekl jemu Hospodin: Aj, teď ten muž, o kterémž pravil jsem tobě: tenť spravovati bude lid můj.

9:17  Cumque aspexisset Samuel Saulem, Dominus dixit ei : Ecce vir quem dixeram tibi : iste dominabitur populo meo.

9:18  And Saul came to Samuel in the midst of the gate, and said: Tell me, I pray thee, where is the house of the seer?

9:18  Then Saul drew near to Samuel in the gate, and said, Tell me, I pray thee, where the seer’s house is.

9:18  Vtom Saul přistoupil uprostřed brány k Samuelovi a řekl: „Pověz mi prosím, kde je tu dům vidoucího.“

9:18  Saul uprostřed brány přistoupil k Samuelovi a požádal ho: „Ukaž mi, prosím, kde tu bydlí vidoucí.“

9:18  Saul pak přistoupil v bráně k Samuelovi a řekl: Pověz mi, prosím, kde je dům vidoucího.

9:18  Tedy přistoupil Saul k Samuelovi v bráně, a řekl: Ukaž mi, prosím, kde jest tuto dům vidoucího?

9:18  Accessit autem Saul ad Samuelem in medio portæ, et ait : Indica, oro, mihi, ubi est domus videntis.

9:19  And Samuel answered Saul, saying: I am the seer; go up before me to the high place, that you may eat with me to day, and I will let thee go in the morning: and tell thee all that is in thy heart.

9:19  And Samuel answered Saul, and said, I am the seer: go up before me unto the high place; for ye shall eat with me to day, and to morrow I will let thee go, and will tell thee all that is in thine heart.

9:19  Samuel Saulovi odpověděl: „Já jsem vidoucí. Vystup přede mnou na posvátné návrší, dnes budete jíst se mnou. Ráno tě propustím a odpovím ti na vše, co máš na srdci.

9:19  „Já jsem vidoucí,“ odpověděl mu Samuel. „Pojď přede mnou na návrší; dnes budete jíst se mnou. Než se s tebou ráno rozloučím, povím ti všechno, co máš na srdci.

9:19  Samuel Saulovi odpověděl: Já jsem vidoucí. Vystup přede mnou na návrší a pojezte dnes se mnou. Ráno tě propustím a oznámím ti vše, co ⌈máš na⌉ srdci.

9:19  I odpověděl Samuel Saulovi: Já jsem vidoucí. Vstupiž přede mnou na horu, a budete dnes jísti se mnou; potom ráno propustím tě, a cožkoli jest v srdci tvém, oznámím tobě.

9:19  Et respondit Samuel Sauli, dicens : Ego sum videns : ascende ante me in excelsum, ut comedatis mecum hodie, et dimittam te mane : et omnia quæ sunt in corde tuo indicabo tibi.

9:20  And as for the asses, which were lost three days ago, be not solicitous, because they are found. And for whom shall be all the best things of Israel? Shall they not be for thee and for all thy father's house?

9:20  And as for thine asses that were lost three days ago, set not thy mind on them; for they are found. And on whom is all the desire of Israel? Is it not on thee, and on all thy father’s house?

9:20  Pokud jde o oslice, které se ti před třemi dny ztratily, neměj o ně starost, neboť se nalezly. Koho si však Izrael tolik žádá? Zdalipak ne tebe a celý dům tvého otce?“

9:20  A o ty oslice, které se ti před třemi dny ztratily, si nedělej starosti. Už se našly. Vždyť ke komu se upíná touha celého Izraele? Přece k tobě a tvému otcovskému rodu!“

9:20  A ⌈o oslice, které se ti ⌈před třemi⌉ dny ztratily, se neobávej,⌉ protože se našly. ⌈Po kom však nejvíce touží Izrael?⌉ ⌈Cožpak ne po tobě⌉ a po celém domě tvého otce?

9:20  O oslice pak, kteréžť se ztratily dnes třetí den, nic se nestarej, nebo nalezeny jsou. Ale na koho žádost všeho Izraele? Zdali ne na tebe a na všecken dům otce tvého?

9:20  Et de asinis quas nudiustertius perdidisti, ne sollicitus sis, quia inventæ sunt. Et cujus erunt optima quæque Israël ? nonne tibi et omni domui patris tui ?

9:21  And Saul answering, said: Am not I a son of Jemini of the least tribe of Israel, and my kindred the last among all the families of the tribe of Benjamin? Why then hast thou spoken this word to me?

9:21  And Saul answered and said, Am not I a Benjamite, of the smallest of the tribes of Israel? and my family the least of all the families of the tribe of Benjamin? wherefore then speakest thou so to me?

9:21  Saul odpověděl: „Což nejsem Benjamínec? Z těch nejmenších izraelských kmenů? A má čeleď je ze všech čeledí Benjamínova kmene nejnepatrnější! Jak mi můžeš říkat něco takového?“

9:21  „Cože?“ opáčil Saul. „Já jsem přece Benjamínek, z nejmenšího kmene v Izraeli! A můj rod je navíc ze všech benjamínských rodů ten poslední. Co mi to tu říkáš?“

9:21  Saul odpověděl: Cožpak nejsem Benjamínec z nejmenšího izraelského kmene a není má čeleď nejmenší ze všech čeledí kmene Benjamín? Proč mi říkáš takovou věc?

9:21  I odpověděl Saul a řekl: Zdaliž já nejsem syn Jemini, z nejmenšího pokolení Izraelského? Ano i čeled má jest nejchaternější ze všech čeledí pokolení Beniaminova. Pročež jsi tedy ke mně mluvil taková slova?

9:21  Respondens autem Saul, ait : Numquid non filius Jemini ego sum de minima tribu Israël, et cognatio mea novissima inter omnes familias de tribu Benjamin ? quare ergo locutus es mihi sermonem istum ?

9:22  Then Samuel taking Saul, and his servant, brought them into the parlour, and gave them a place at the head of them that were invited. For there were about thirty men.

9:22  And Samuel took Saul and his servant, and brought them into the parlour, and made them sit in the chiefest place among them that were bidden, which were about thirty persons.

9:22  Ale Samuel vzal Saula i jeho mládence, uvedl je do hodovní síně a dal jim místo v čele pozvaných. Těch bylo na třicet mužů.

9:22  Samuel ale Saula i s jeho mládencem vzal, přivedl je do síně a dal jim čelní místo mezi pozvanými, kterých bylo asi třicet.

9:22  Samuel pak vzal Saula a jeho služebníka, přivedl je do síně a dal jim místo v čele těch, kdo byli pozváni. Bylo tam asi třicet mužů.

9:22  A pojav Samuel Saule i služebníka jeho, uvedl je do pokoje, a dal jim místo nejpřednější mezi pozvanými, jichž bylo okolo třidcíti mužů.

9:22  Assumens itaque Samuel Saulem et puerum ejus, introduxit eos in triclinium, et dedit eis locum in capite eorum qui fuerant invitati : erant enim quasi triginta viri.

9:23  And Samuel said to the cook: Bring the portion which I gave thee, and commanded thee to set it apart by thee.

9:23  And Samuel said unto the cook, Bring the portion which I gave thee, of which I said unto thee, Set it by thee.

9:23  Kuchařovi Samuel řekl: „Podej tu část, kterou jsem ti dal a o níž jsem ti řekl: Ulož ji u sebe.“

9:23  Samuel řekl kuchaři: „Přines tu porci, kterou jsem ti dal; tu, o níž jsem ti řekl, ať ji dáš stranou.“

9:23  Samuel řekl kuchaři: Podej ten díl, který jsem ti dal a o němž jsem ti řekl: Ulož ho u sebe.

9:23  I řekl Samuel kuchaři: Dej sem ten díl, kterýž jsem dal tobě, o kterémžť jsem řekl: Schovej jej obzvláštně.

9:23  Dixitque Samuel coco : Da partem quam dedi tibi, et præcepi ut reponeres seorsum apud te.

9:24  And the cook took up the shoulder, and set it before Saul. And Samuel said: Behold what is left, set it before thee, and eat; because it was kept of purpose for thee, when I invited the people. And Saul ate with Samuel that day.

9:24  And the cook took up the shoulder, and that which was upon it, and set it before Saul. And Samuel said, Behold that which is left! set it before thee, and eat: for unto this time hath it been kept for thee since I said, I have invited the people. So Saul did eat with Samuel that day.

9:24  Kuchař pozdvihl kýtu i to, co bylo na ní, a položil vše před Saula. Samuel řekl: „Hle, polož před sebe, co zůstalo, a jez. Bylo to uchováno pro tebe na tento slavnostní okamžik.“ A dodal: „Proto jsem svolal lid.“ Tak jedl onoho dne Saul se Samuelem.

9:24  Kuchař tedy vytáhl kýtu i s tím, co bylo na ní, a položil ji před Saula. „To bylo připraveno pro tebe,“ řekl Samuel. „Přijmi to a jez. Pro tuto chvíli, právě pro tebe to bylo určeno, ještě než jsem pozval ostatní.“ A tak Saul toho dne pojedl se Samuelem.

9:24  Kuchař vytáhl kýtu, s tím, co bylo na ní, položil před Saula a Samuel řekl: Podívej, co zůstalo! Vezmi si a jez. Vždyť to bylo uchováno pro tebe na toto setkání, když jsem řekl: Pozval jsem lid. Tak Saul pojedl v ten den se Samuelem.

9:24  Když tedy přinesl kuchař plece i s tím, což se ho přídrželo, položil Samuel před Saule, a řekl: Teď, což pozůstalo, vezmi sobě, jez; až k této chvíli zajisté zachováno jest to pro tebe, jakž jsem řekl: Lidu jsem pozval. I jedl Saul s Samuelem v ten den.

9:24  Levavit autem cocus armum, et posuit ante Saul. Dixitque Samuel : Ecce quod remansit : pone ante te, et comede, quia de industria servatum est tibi quando populum vocavi. Et comedit Saul cum Samuele in die illa.

9:25  And they went down from the high place into the town, and he spoke with Saul upon the top of the house: and he prepared a bed for Saul on the top of the house and he slept.

9:25  And when they were come down from the high place into the city, Samuel communed with Saul upon the top of the house.

9:25  Potom sestoupili z posvátného návrší do města a Samuel mluvil se Saulem na střeše.

9:25  Když potom sestoupili z návrší do města, Samuel ještě se Saulem pohovořil na střešní terase.

9:25  Když sestoupili z návrší do města, Samuel si povídal se Saulem na střeše.

9:25  A když sešli s hory do města, mluvil s Saulem na vrchní podlaze.

9:25  Et descenderunt de excelso in oppidum, et locutus est cum Saule in solario : stravitque Saul in solario, et dormivit.

9:26  And when they were risen in the morning, and it began now to be light, Samuel called Saul on the top of the house, saying: Arise, that I may let thee go. And Saul arose: and they went out both of them: to wit, he and Samuel.

9:26  And they arose early: and it came to pass about the spring of the day, that Samuel called Saul to the top of the house, saying, Up, that I may send thee away. And Saul arose, and they went out both of them, he and Samuel, abroad.

9:26  Za časného jitra, když vycházela jitřenka, zavolal Samuel na Saula na střeše: „Vstaň, propustím tě.“ Saul tedy vstal a oba, on i Samuel, vyšli ven.

9:26  Brzy ráno, ještě za rozbřesku, pak Samuel na Saula na střeše zavolal: „Vstávej, ať se s tebou rozloučím.“ Saul tedy vstal a společně se Samuelem vyšli ven.

9:26  Časně vstali. Stalo se, když vycházela jitřenka, že Samuel zvolal na Saula na střeše: Vstaň a propustím tě. Saul vstal a oba, on i Samuel, vyšli ven.

9:26  Potom vstali velmi ráno. I stalo se, když záře vzcházela, že zavolal Samuel Saule na hůru, řka: Vstaň, a propustím tě. Vstal tedy Saul, a vyšli oba ven, on i Samuel.

9:26  Cumque mane surrexissent, et jam elucesceret, vocavit Samuel Saulem in solario, dicens : Surge, et dimittam te. Et surrexit Saul : egressique sunt ambo, ipse videlicet, et Samuel.

9:27  And as they were going down in the end of the city, Samuel said to Saul: Speak to the servant to go before us, and pass on: but stand thou still a while, that I may tell thee the word of the Lord.

9:27  And as they were going down to the end of the city, Samuel said to Saul, Bid the servant pass on before us, (and he passed on,) but stand thou still a while, that I may shew thee the word of God.

9:27  Sestupovali k okraji města. Tu řekl Samuel Saulovi: „Řekni mládenci, ať jde před námi.“ A když je předešel: „A ty se na chvíli zastav, ohlásím ti Boží slovo.“

9:27  Když se blížili k okraji města, Samuel Saulovi řekl: „Pošli toho mládence napřed.“ Když odešel, řekl mu: „Zastav se na chvíli. Uslyšíš ode mě Boží slovo.“

9:27  Když sestupovali na konec města, Samuel řekl Saulovi: Řekni služebníkovi, aby šel dál před námi. -- ⌈A on šel dál. Ale⌉ ty se na chvíli zastav. Oznámím ti Boží slovo.

9:27  A když přicházeli na konec města, řekl Samuel Saulovi: Rci služebníku, ať jde napřed, (i šel;) ty pak pozastav se málo, ažť oznámím řeč Boží.

9:27  Cumque descenderent in extrema parte civitatis, Samuel dixit ad Saul : Dic puero ut antecedat nos et transeat : tu autem subsiste paulisper, ut indicem tibi verbum Domini.

Chapter 10

10:1  And Samuel took a little vial of oil, and poured it upon his head, and kissed him, and said: Behold, the Lord hath anointed thee to be prince over his inheritance, and thou shalt deliver his people out of the hands of their enemies, that are round about them. And this shall be a sign unto thee, that God hath anointed thee to be prince.

10:1  Then Samuel took a vial of oil, and poured it upon his head, and kissed him, and said, Is it not because the Lord hath anointed thee to be captain over his inheritance?

10:1  Samuel vzal nádobku s olejem, vylil mu jej na hlavu, políbil ho a řekl: „Sám Hospodin tě pomazává za vévodu nad svým dědictvím.

10:1  Tehdy vzal Samuel nádobku s olejem, vylil mu ji na hlavu a políbil ho. Pak řekl: „Hospodin tě právě pomazal za vůdce nad jeho dědictvím.

10:1  Potom vzal Samuel lahvičku s olejem, vylil ho na jeho hlavu, políbil ho a řekl: Hospodin tě pomazal za vévodu nad svým dědictvím.

10:1  Tedy vzal Samuel nádobku oleje, a vylil na hlavu jeho, a políbil ho, i řekl: Aj, teď pomazal tě Hospodin nad dědictvím svým za vůdce.

10:1  Tulit autem Samuel lenticulam olei, et effudit super caput ejus : et deosculatus est eum, et ait : Ecce unxit te Dominus super hæreditatem suam in principem, et liberabis populum suum de manibus inimicorum ejus qui in circuitu ejus sunt. Et hoc tibi signum, quia unxit te Deus in principem.

10:2  When thou shalt depart from me this day, thou shalt find two men by the sepulchre of Rachel in the borders of Benjamin to the south, and they shall say to thee: The asses are found which thou wentest to seek: and thy father, thinking no more of the asses, is concerned for you, and saith: What shall I do for my son?

10:2  When thou art departed from me to day, then thou shalt find two men by Rachel’s sepulchre in the border of Benjamin at Zelzah; and they will say unto thee, The asses which thou wentest to seek are found: and, lo, thy father hath left the care of the asses, and sorroweth for you, saying, What shall I do for my son?

10:2  Až půjdeš dnes ode mne, zastihneš u Ráchelina hrobu na benjamínském území v Selsachu dva muže; oni ti řeknou: ‚Oslice, které jsi šel hledat, se našly. Tvůj otec již nedbá o to, co je s oslicemi, ale má obavy o vás. Říká: Co mám pro svého syna udělat?‘

10:2  Až dnes půjdeš ode mě, u hrobu Ráchel na benjamínském území v Celcachu potkáš dva muže. Řeknou ti: ‚Ty oslice, které jsi šel hledat, se našly. Tvůj otec už nemá starost o oslice, ale bojí se o vás. Říká si: Co můj syn? Co si počnu?‘

10:2  Až dnes půjdeš ode mě, potkáš dva muže u Ráchelina hrobu na území Benjamínově v Selsachu. Řeknou ti: Oslice, které jsi šel hledat, se našly. Hle, tvůj otec nechal být záležitost s oslicemi a obává se o vás. Říká si: Co mám udělat ⌈pro svého syna?⌉

10:2  Když půjdeš dnes ode mne, nalezneš dva muže u hrobu Ráchel v končinách Beniamin v Zelzachu. Kteříž řeknou tobě: Nalezeny jsou oslice, jichž jsi chodil hledati. A aj, otec tvůj nechav péče o oslice, stará se o vás, pravě: Kterak udělám o syna svého?

10:2  Cum abieris hodie a me, invenies duos viros juxta sepulchrum Rachel in finibus Benjamin, in meridie : dicentque tibi : Inventæ sunt asinæ ad quas ieras perquirendas : et intermissis pater tuus asinis, sollicitus est pro vobis, et dicit : Quid faciam de filio meo ?

10:3  And when thou shalt depart from thence, and go farther on, and shalt come to the oak of Thabor, there shall meet thee three men going up to God to Bethel, one carrying three kids, and another three loaves of bread, and another carrying a bottle of wine.

10:3  Then shalt thou go on forward from thence, and thou shalt come to the plain of Tabor, and there shall meet thee three men going up to God to Beth–el, one carrying three kids, and another carrying three loaves of bread, and another carrying a bottle of wine:

10:3  Odtud budeš postupovat dál, až přijdeš k božišti Táboru; tam tě zastihnou tři muži putující k Bohu do Bét-elu. Jeden ponese tři kůzlata, druhý ponese tři bochníky chleba a třetí ponese měch s vínem.

10:3  Potom odtud půjdeš dál, až přijdeš k táborskému dubu, kde tě potkají tři muži putující za Bohem do Bet-elu. Jeden ponese tři kůzlata, druhý tři pecny chleba a třetí džbán vína.

10:3  Odtamtud jdi dál, až přijdeš k dubu Tábor. Tam tě potkají tři muži, vystupující k Bohu do Bét–elu. Jeden ponese tři kůzlata, druhý ponese tři bochníky chleba a třetí ponese měch vína.

10:3  A odejda odtud dále, přijdeš až k rovině Tábor. I potkají se s tebou tam tři muži vstupující k Bohu do Bethel, jeden nesa tři kozelce, druhý nesa tři pecníky chleba, a třetí nesa láhvici vína.

10:3  Cumque abieris inde, et ultra transieris, et veneris ad quercum Thabor, invenient te ibi tres viri ascendentes ad Deum in Bethel, unus portans tres hædos, et alius tres tortas panis, et alius portans lagenam vini.

10:4  And they will salute thee, and will give thee two loaves, and thou shalt take them at their hand.

10:4  And they will salute thee, and give thee two loaves of bread; which thou shalt receive of their hands.

10:4  Popřejí ti pokoj a dají ti dva chleby a ty je od nich přijmeš.

10:4  Pozdraví tě, dají ti dva chleby a ty je od nich přijmeš.

10:4  Zeptají se tě, ⌈jak se ti daří,⌉ a dají ti dva chleby. Vezmi si to od nich.

10:4  Kteřížto když tě pozdraví, dadíť dva chleby, kteréž přijmeš z rukou jejich.

10:4  Cumque te salutaverint, dabunt tibi duos panes, et accipies de manu eorum.

10:5  After that thou shalt come to the hill of God, where the garrison of the Philistines is: and when thou shalt be come there into the city, thou shalt meet a company of prophets coming down from the high place, with a psaltery, and a timbrel, and a pipe, and a harp before them, and they shall be prophesying.

10:5  After that thou shalt come to the hill of God, where is the garrison of the Philistines: and it shall come to pass, when thou art come thither to the city, that thou shalt meet a company of prophets coming down from the high place with a psaltery, and a tabret, and a pipe, and a harp, before them; and they shall prophesy:

10:5  Potom vstoupíš na Boží pahorek, na kterém jsou pelištejská výsostná znamení. Až tam vejdeš do města, narazíš na hlouček proroků sestupujících z posvátného návrší; před nimi harfa, buben, píšťala a citara, a oni budou v prorockém vytržení.

10:5  Přijdeš na Gibeat-elohim, Boží vrch, kde je filištínská posádka. Jakmile vejdeš do města, potkáš průvod proroků. S citerou, tamburínou, píšťalou a lyrou v čele budou v prorockém vytržení sestupovat z návrší.

10:5  Potom jdi ⌈do Gibeje Boží,⌉ kde je pelištejská posádka. I stane se, když vstoupíš do toho města, že potkáš skupinu proroků, jak sestupují z návrší, ⌈mají před sebou⌉ harfu, tamburínu, flétnu a lyru, a prorokují.

10:5  Potom přijdeš na pahrbek Boží, na kterémž jest stráž Filistinská. A když tam vejdeš do města, potká se s tebou zástup proroků sstupujících s hory, a před nimi loutna, buben i píšťalka a harfa, a oni prorokovati budou.

10:5  Post hæc venies in collem Dei, ubi est statio Philisthinorum : et cum ingressus fueris ibi urbem, obvium habebis gregem prophetarum descendentium de excelso, et ante eos psalterium, et tympanum, et tibiam, et citharam, ipsosque prophetantes.

10:6  And the Spirit of the Lord shall come upon thee, and thou shalt prophesy with them, and shalt be changed into another man.

10:6  And the Spirit of the Lord will come upon thee, and thou shalt prophesy with them, and shalt be turned into another man.

10:6  Vtom se tě zmocní duch Hospodinův a upadneš do prorockého vytržení s nimi a změníš se v jiného muže.

10:6  Tehdy tě uchvátí Duch Hospodinův, začneš prorokovat s nimi a proměníš se v jiného člověka.

10:6  Uchvátí tě Duch Hospodinův, budeš prorokovat s nimi a budeš změněn v jiného muže.

10:6  I sstoupí na tě Duch Hospodinův, a prorokovati budeš s nimi, a proměněn budeš v muže jiného.

10:6  Et insiliet in te spiritus Domini, et prophetabis cum eis, et mutaberis in virum alium.

10:7  When therefore these signs shall happen to thee, do whatsoever thy hand shall find, for the Lord is with thee.

10:7  And let it be, when these signs are come unto thee, that thou do as occasion serve thee; for God is with thee.

10:7  Až se u tebe tato znamení dostaví, učiň, co se tvé ruce naskytne, neboť Bůh bude s tebou.

10:7  Až se ti vyplní tato znamení, dělej, co se ti naskytne, neboť Bůh je s tebou.

10:7  I stane se, až se na tobě naplní tato znamení, učiň, co ⌈se ti naskytne,⌉ protože Bůh je s tebou.

10:7  Když tedy zběhnou se tato znamení při tobě, učiň, cožkoli najde ruka tvá, nebo Bůh s tebou jest.

10:7  Quando ergo evenerint signa hæc omnia tibi, fac quæcumque invenerit manus tua, quia Dominus tecum est.

10:8  And thou shalt go down before me to Galgal, (for I will come down to thee), that thou mayst offer an oblation, and sacrifice victims of peace: seven days shalt thou wait, till I come to thee, and I will shew thee what thou art to do.

10:8  And thou shalt go down before me to Gilgal; and, behold, I will come down unto thee, to offer burnt offerings, and to sacrifice sacrifices of peace offerings: seven days shalt thou tarry, till I come to thee, and shew thee what thou shalt do.

10:8  Potom sestoupíš přede mnou do Gilgálu a já sestoupím k tobě, abych obětoval zápalné oběti a připravil hody oběti pokojné. Sedm dní budeš čekat, než k tobě přijdu. Pak ti dám vědět, co máš udělat.“

10:8  Potom jdi přede mnou napřed do Gilgalu. Věz, že jdu za tebou, abych tam obětoval zápalné a pokojné oběti. Budeš ale muset čekat sedm dní, než za tebou přijdu a oznámím ti, co máš dělat.“

10:8  Sestup přede mnou do Gilgálu a hle, já sestoupím k tobě, abych přinesl zápalné oběti a obětoval pokojné oběti. Sedm dnů budeš čekat, až k tobě přijdu a oznámím ti, co máš dělat.

10:8  Potom sstoupíš přede mnou do Galgala, a aj, já sstoupím k tobě, abych obětoval oběti zápalné, též abych obětoval oběti pokojné. Za sedm dní čekati budeš, až přijdu k tobě, a ukážiť, co bys měl činiti.

10:8  Et descendes ante me in Galgala (ego quippe descendam ad te), ut offeras oblationem, et immoles victimas pacificas : septem diebus expectabis, donec veniam ad te, et ostendam tibi quid facias.

10:9  So when he had turned his back to go from Samuel, God gave unto him another heart, and all these things came to pass that day.

10:9  And it was so, that when he had turned his back to go from Samuel, God gave him another heart: and all those signs came to pass that day.

10:9  Sotva se Saul obrátil, aby od Samuela odešel, proměnil mu Bůh srdce v jiné. Onoho dne se dostavila všechna tato znamení.

10:9  Když se pak Saul otočil, aby od Samuele odešel, Bůh proměnil jeho srdce v jiné. Toho dne se také vyplnila všechna ta znamení.

10:9  I stalo se, že když se obrátil, aby šel od Samuela, Bůh mu změnil srdce v jiné a v onen den se naplnila všechna ta znamení.

10:9  A bylo, když se obrátil, aby šel od Samuele, že Bůh proměnil srdce jeho v jiné, a zběhla se všecka ta znamení dne toho.

10:9  Itaque cum avertisset humerum suum ut abiret a Samuele, immutavit ei Deus cor aliud, et venerunt omnia signa hæc in die illa.

10:10  And they came to the foresaid hill, and behold a company of prophets met him: and the Spirit of the Lord came upon him, and he prophesied in the midst of them.

10:10  And when they came thither to the hill, behold, a company of prophets met him; and the Spirit of God came upon him, and he prophesied among them.

10:10  Když přišli na onen pahorek, přicházel mu vstříc hlouček proroků. Tu se ho zmocnil duch Boží a on upadl uprostřed nich do prorockého vytržení.

10:10  Když přišli ke Gibeji, hle – přímo proti nim jde průvod proroků. Vtom se ho zmocnil Duch Hospodinův a on s nimi upadl do prorockého vytržení.

10:10  Když přišli do Gibeje, hle, skupina proroků šla proti nim; uchvátil ho ⌈Duch Boží⌉ a prorokoval s nimi.

10:10  I přišli tam ku pahrbku, a aj, zástup proroků proti němu, i sstoupil na něj Duch Boží, a prorokoval u prostřed nich.

10:10  Veneruntque ad prædictum collem, et ecce cuneus prophetarum obvius ei : et insiluit super eum spiritus Domini, et prophetavit in medio eorum.

10:11  And all that had known him yesterday and the day before, seeing that he was with the prophets, and prophesied, said to each other: What is this that hath happened to the son of Cis? is Saul also among the prophets?

10:11  And it came to pass, when all that knew him beforetime saw that, behold, he prophesied among the prophets, then the people said one to another, What is this that is come unto the son of Kish? Is Saul also among the prophets?

10:11  Všichni z lidu, kdo ho znali z dřívějška, když viděli, že prorokuje spolu s proroky, říkali jeden druhému: „Co se to s Kíšovým synem děje? Což také Saul je mezi proroky?“

10:11  Když všichni, kdo ho znali z dřívějška, viděli, jak prorokuje s proroky, říkali jeden druhému: „Co se to Kíšovu synovi stalo? To už i Saul patří k prorokům?“

10:11  Stalo se, že všichni, kteří ho dávno předtím znali, viděli, že prorokuje s proroky; lidé říkali jeden druhému: Co se to stalo s Kíšovým synem? Cožpak je také Saul mezi proroky?

10:11  Stalo se tedy, že všickni, kdož ho znali prvé, viděli, an prorokuje s proroky. Pročež mluvil každý, jeden k druhému: Což se to stalo synu Cis? Zdali také Saul mezi proroky?

10:11  Videntes autem omnes qui noverant eum heri et nudiustertius quod esset cum prophetis, et prophetaret, dixerunt ad invicem : Quænam res accidit filio Cis ? num et Saul inter prophetas ?

10:12  And one answered another, saying: And who is their father? therefore it became a proverb: Is Saul also among the prophets?

10:12  And one of the same place answered and said, But who is their father? Therefore it became a proverb, Is Saul also among the prophets?

10:12  A někdo odtamtud řekl: „Kdo je jejich otec?“ Proto se stalo příslovím: „Což také Saul je mezi proroky?“

10:12  Jeden místní k tomu řekl: „A koho mají za otce?“ Tak vzniklo přísloví: To už i Saul patří k prorokům?

10:12  Kdosi odtamtud odpověděl: A ⌈kdo je jejich otec?⌉ Proto se stalo příslovím: Cožpak je také Saul mezi proroky?

10:12  I odpověděl jeden odtud a řekl: A kdo jest otec jejich? Protož přišlo to v přísloví: Zdali také Saul mezi proroky?

10:12  Responditque alius ad alterum, dicens : Et quis pater eorum ? Propterea versum est in proverbium : Num et Saul inter prophetas ?

10:13  And when he had made an end of prophesying, he came to the high place.

10:13  And when he had made an end of prophesying, he came to the high place.

10:13  Když prorocké vytržení pominulo, vstoupil na posvátné návrší.

10:13  Když ho prorocké vytržení opustilo, odešel domů.

10:13  Když přestal prorokovat, přišel na návrší.

10:13  A přestav prorokovati, přišel na horu.

10:13  Cessavit autem prophetare, et venit ad excelsum.

10:14  And Saul's uncle said to him, and to his servant: Whither went you? They answered: To seek the asses: and not finding them, we went to Samuel.

10:14  And Saul’s uncle said unto him and to his servant, Whither went ye? And he said, To seek the asses: and when we saw that they were no where, we came to Samuel.

10:14  I zeptal se Saulův strýc jeho a mládence: „Kde jste chodili?“ On odpověděl: „Hledali jsme oslice. Když jsme viděli, že nikde nejsou, šli jsme k Samuelovi.“

10:14  „Kde jste chodili?“ ptal se Saulův strýc Saula a jeho mládence. „Hledali jsme oslice. Když jsme viděli, že nejsou k nalezení, šli jsme za Samuelem,“ odpověděl Saul.

10:14  Saulův strýc jemu a jeho služebníkovi řekl: Kde jste chodili? Odpověděl: Hledali jsme oslice a když jsme viděli, že nikde nejsou, šli jsme k Samuelovi.

10:14  Řekl pak strýc Saulův jemu a k služebníku jeho: Kam jste chodili? Odpověděl: Hledati oslic; když jsme pak poznali, že jich není, přišli jsme k Samuelovi.

10:14  Dixitque patruus Saul ad eum, et ad puerum ejus : Quo abistis ? Qui responderunt : Quærere asinas : quas cum non reperissemus, venimus ad Samuelem.

10:15  And his uncle said to him: Tell me what Samuel said to thee.

10:15  And Saul’s uncle said, Tell me, I pray thee, what Samuel said unto you.

10:15  Saulův strýc řekl: „Oznam mi prosím, co vám Samuel pověděl.“

10:15  „Tak mi pověz, co vám Samuel řekl,“ ptal se dál Saulův strýc.

10:15  Saulův strýc řekl: Pověz mi, co vám Samuel říkal.

10:15  I řekl strýc Saulův: Pověz mi medle, co vám řekl Samuel?

10:15  Et dixit ei patruus suus : Indica mihi quid dixerit tibi Samuel.

10:16  And Saul said to his uncle: He told us that the asses were found. But of the matter of the kingdom of which Samuel had spoken to him, he told him not.

10:16  And Saul said unto his uncle, He told us plainly that the asses were found. But of the matter of the kingdom, whereof Samuel spake, he told him not.

10:16  Saul svému strýci odpověděl: „Oznámil nám s jistotou, že se oslice našly.“ Ale co Samuel říkal ohledně království, mu neoznámil.

10:16  „Ujistil nás, že se oslice našly,“ odvětil Saul. To, co Samuel řekl ohledně kralování, mu ale neprozradil.

10:16  Saul svému strýci odpověděl: S jistotou nám oznámil, že se našly oslice. O kralování, o němž Samuel mluvil, mu nic neoznámil.

10:16  Odpověděl Saul strýci svému: Oznámil nám místně, že by nalezeny byly oslice. Ale s strany království nic mu neoznámil, co mluvil Samuel.

10:16  Et ait Saul ad patruum suum : Indicavit nobis quia inventæ essent asinæ. De sermone autem regni non indicavit ei quem locutus fuerat ei Samuel.

10:17  And Samuel called together the people to the Lord in Maspha:

10:17  And Samuel called the people together unto the Lord to Mizpeh;

10:17  Samuel svolal lid k Hospodinu do Mispy.

10:17  Samuel potom svolal lid k Hospodinu do Micpy,

10:17  Pak Samuel svolal lid k Hospodinu do Mispy.

10:17  Svolal pak Samuel lid k Hospodinu do Masfa,

10:17  Et convocavit Samuel populum ad Dominum in Maspha :

10:18  And he said to the children of Israel: Thus saith the Lord the God of Israel: I brought up Israel out of Egypt, and delivered you from the hand of the Egyptians, and from the hand of all the kings who afflicted you.

10:18  And said unto the children of Israel, Thus saith the Lord God of Israel, I brought up Israel out of Egypt, and delivered you out of the hand of the Egyptians, and out of the hand of all kingdoms, and of them that oppressed you:

10:18  Řekl Izraelcům: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem přivedl Izraele z Egypta; vysvobodil jsem vás z moci Egypta i z moci všech království, která vás utlačovala.

10:18  kde Izraelcům řekl: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem přivedl Izrael z Egypta a vysvobodil vás z ruky Egypťanů i z ruky všech království, která vás utlačovala.

10:18  Synům Izraele řekl: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vyvedl Izrael z Egypta, vysvobodil jsem vás z ruky Egypťanů a z moci všech království, která vás utiskovala.

10:18  A řekl synům Izraelským: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem vyvedl Izraele z Egypta, a vysvobodil jsem vás z ruky Egyptských, nýbrž z ruky všech království ssužujících vás.

10:18  et ait ad filios Israël : Hæc dicit Dominus Deus Israël : Ego eduxi Israël de Ægypto, et erui vos de manu Ægyptiorum, et de manu omnium regum qui affligebant vos.

10:19  But you this day have rejected your God, who only hath saved you out of all your evils and your tribulations: and you have said: Nay: but set a king over us. Now therefore stand before the Lord by your tribes, and by your families.

10:19  And ye have this day rejected your God, who himself saved you out of all your adversities and your tribulations; and ye have said unto him, Nay, but set a king over us. Now therefore present yourselves before the Lord by your tribes, and by your thousands.

10:19  Vy však dnes zavrhujete svého Boha, který vás zachraňoval ze všech vašich strastí a úzkostí. Říkáte mu: ‚Ustanov nad námi krále.‘ Tak se teď postavte před Hospodina podle svých kmenů a rodů.“

10:19  Vy jste ale dnes zavrhli svého Boha, který vás vysvobozuje ze všech vašich neštěstí a úzkostí. Řekli jste: ‚Ustanov nad námi krále.‘ Teď se tedy podle svých kmenů a rodů postavte před Hospodinem.“

10:19  Vy však jste teď zavrhli svého Boha, který vás zachraňoval ze všech vašich nouzí a soužení, a řekli jste: Ne, ale ustanov nad námi krále. Nyní se tedy postavte před Hospodinem podle svých kmenů a podle rodů.

10:19  Ale vy dnes zavrhli jste Boha svého, kterýž sám vyprošťuje vás ze všech zlých věcí vašich a z úzkostí vašich, a řekli jste jemu: Krále ustanov nad námi. Protož nyní postavtež se před Hospodinem po pokoleních svých a po tisících svých.

10:19  Vos autem hodie projecistis Deum vestrum, qui solus salvavit vos de universis malis et tribulationibus vestris : et dixistis : Nequaquam : sed regem constitue super nos. Nunc ergo state coram Domino per tribus vestras, et per familias.

10:20  And Samuel brought to him all the tribes of Israel, and the lot fell on the tribe of Benjamin.

10:20  And when Samuel had caused all the tribes of Israel to come near, the tribe of Benjamin was taken.

10:20  Samuel dal předvést všechny izraelské kmeny. Losem byl označen kmen Benjamín.

10:20  Samuel pak nechal předstupovat všechny izraelské kmeny. Los označil kmen Benjamín.

10:20  Samuel předvedl všechny izraelské kmeny a losem byl vybrán kmen Benjamín.

10:20  A když Samuel kázal přistupovati všechněm pokolením Izraelským, přišlo na pokolení Beniamin.

10:20  Et applicuit Samuel omnes tribus Israël, et cecidit sors tribus Benjamin.

10:21  And he brought the tribe of Benjamin and the kindreds thereof, and the lot fell upon the kindred of Metri, and it came to Saul, the son of Cis. They sought him therefore, and he was not found.

10:21  When he had caused the tribe of Benjamin to come near by their families, the family of Matri was taken, and Saul the son of Kish was taken: and when they sought him, he could not be found.

10:21  Dal tedy předvést kmen Benjamín po čeledích. Byla označena čeleď Matrí, v ní byl označen Saul, syn Kíšův. Hledali ho tedy, ale nebyl k nalezení.

10:21  Nechal tedy po jednotlivých rodech přistupovat kmen Benjamín a označen byl rod Matri. Nakonec byl označen Saul, syn Kíšův. Hledali ho, ale nenašli.

10:21  Předvedl kmen Benjamín po čeledích a losem byla vybrána čeleď Matrí; tam byl losem vybrán Saul, syn Kíšův. Hledali ho, ale nebyl nalezen.

10:21  Potom kázal přistupovati pokolení Beniamin po čeledech jich, i přišlo na čeled Matri, a přišlo na Saule, syna Cis. I hledali ho, a není nalezen.

10:21  Et applicuit tribum Benjamin et cognationes ejus, et cecidit cognatio Metri : et pervenit usque ad Saul filium Cis. Quæsierunt ergo eum, et non est inventus.

10:22  And after this they consulted the Lord whether he would come thither. And the Lord answered: Behold he is hidden at home.

10:22  Therefore they enquired of the Lord further, if the man should yet come thither. And the Lord answered, Behold, he hath hid himself among the stuff.

10:22  Tázali se Hospodina dále: „Přijde sem ještě ten muž?“ A Hospodin řekl: „Hle, skrývá se mezi zbrojí.“

10:22  Ptali se proto Hospodina dále: „Přišel už ten muž sem?“ Hospodin odpověděl: „Schovává se tamhle mezi výstrojí.“

10:22  Doptávali se znovu Hospodina: Přišel sem již ten muž? Hospodin řekl: Hle, skrývá se u výstroje.

10:22  Protož ptali se opět Hospodina: Přijde-li ještě sem ten muž? I odpověděl Hospodin: Aj, skryl se mezi nádobím.

10:22  Et consuluerunt post hæc Dominum utrumnam venturus esset illuc. Responditque Dominus : Ecce absconditus est domi.

10:23  And they ran and fetched him thence: and he stood in the midst of the people, and he was higher than any of the people from the shoulders and upward.

10:23  And they ran and fetched him thence: and when he stood among the people, he was higher than any of the people from his shoulders and upward.

10:23  Běželi ho přivést. Když se postavil doprostřed lidu, převyšoval od ramen vzhůru všechen lid.

10:23  Rozběhli se tam pro něj. Když se pak postavil doprostřed lidu, o hlavu převyšoval všechny ostatní.

10:23  Běželi tedy a dovedli jej odtamtud. Když se postavil uprostřed lidu, od ramen vzhůru převyšoval všechen lid.

10:23  Tedy běželi a vzali ho odtud. I postavil se u prostřed lidu, a převyšoval všecken lid od ramene svého vzhůru.

10:23  Cucurrerunt itaque et tulerunt eum inde : stetitque in medio populi, et altior fuit universo populo ab humero et sursum.

10:24  And Samuel said to all the people: Surely you see him whom the Lord hath chosen, that there is none like him among all the people. And all the people cried and said: God save the king.

10:24  And Samuel said to all the people, See ye him whom the Lord hath chosen, that there is none like him among all the people? And all the people shouted, and said, God save the king.

10:24  Samuel řekl všemu lidu: „Hleďte, koho vyvolil Hospodin, není mu rovného ve všem lidu!“ A všechen lid spustil pokřik: „Ať žije král!“

10:24  „Vidíte, koho vám Hospodin vybral?“ řekl jim Samuel. „V celém lidu mu není rovného.“ Nato všechen lid zvolal: „Ať žije král!“

10:24  Samuel řekl všemu lidu: Vidíte, koho si Hospodin vyvolil? Není ⌈mu podobného⌉ mezi vším lidem. A všechen lid křičel: Ať žije král!

10:24  I řekl Samuel všemu lidu: Vidíte-li, koho vyvolil Hospodin, žeť mu není podobného ve všem lidu? Protož zkřikl všecken lid, a řekli: Živ buď král!

10:24  Et ait Samuel ad omnem populum : Certe videtis quem elegit Dominus, quoniam non sit similis illi in omni populo. Et clamavit omnis populus, et ait : Vivat rex.

10:25  And Samuel told the people the law of the kingdom, and wrote it in a book, and laid it up before the Lord: and Samuel sent away all the people, every one to his own house.

10:25  Then Samuel told the people the manner of the kingdom, and wrote it in a book, and laid it up before the Lord. And Samuel sent all the people away, every man to his house.

10:25  Samuel potom promluvil k lidu o právu královském, zapsal je do knihy a uložil před Hospodinem. Nato propustil všechen lid, každého do jeho domu.

10:25  Samuel tehdy lidu vysvětlil pravidla kralování, zapsal je do knihy a uložil před Hospodinem. Potom Samuel propustil všechen lid domů.

10:25  Nato Samuel promluvil k lidu o královském právu, zapsal je do knihy a ponechal před Hospodinem. Pak Samuel propustil všechen lid, každého do jeho domu.

10:25  I oznamoval Samuel lidu o správě království, a vepsal to do knihy, kterouž položil před Hospodinem. Potom propustil Samuel všecken lid, jednoho každého do domu jeho.

10:25  Locutus est autem Samuel ad populum legem regni, et scripsit in libro, et reposuit coram Domino : et dimisit Samuel omnem populum, singulos in domum suam.

10:26  Saul also departed to his own house in Gabaa: and there went with him a part of the army, whose hearts God had touched.

10:26  And Saul also went home to Gibeah; and there went with him a band of men, whose hearts God had touched.

10:26  Také Saul šel domů do Gibeje; a s ním šla družina bojovníků, jejichž srdcí se dotkl Bůh.

10:26  Také Saul odešel domů do Gibeje, doprovázen oddílem bojovníků, jejichž srdcí se dotkl Bůh.

10:26  Také Saul šel do svého domu v Gibeji. Šli s ním i ti udatní muži, jejichž srdcí se Bůh dotkl.

10:26  Také i Saul odšel do domu svého do Gabaa; a odešla s ním vojska, jichžto srdcí Bůh se dotekl.

10:26  Sed et Saul abiit in domum suam in Gabaa : et abiit cum eo pars exercitus, quorum tetigerat Deus corda.

10:27  But the children of Belial said: Shall this fellow be able to save us? And they despised him, and brought him no presents; but he dissembled as though he heard not.

10:27  But the children of Belial said, How shall this man save us? And they despised him, and brought him no presents. But he held his peace.

10:27  Ničemové však říkali: „Tenhleten že nás zachrání?“ A pohrdali jím, ani dar mu nepřinesli. On však jako by neslyšel.

10:27  Nějací ničemové ale říkali: „Tenhle že nás zachrání?“ Pohrdli jím a nevzdali mu hold. On ale jako by to neslyšel.

10:27  Ničemníci však říkali: Jak nás může tenhle zachránit? Pohrdli jím a nepřinesli mu dar. On ale mlčel.

10:27  Ale lidé nešlechetní řekli: Tento-liž nás vysvobodí? I pohrdali jím, ani mu pocty nepřinesli. On pak činil se neslyše.

10:27  Filii vero Belial dixerunt : Num salvare nos poterit iste ? Et despexerunt eum, et non attulerunt ei munera : ille vero dissimulabat se audire.

Chapter 11

11:1  And it came to pass about a month after this, that Naas, the Ammonite, came up, and began to fight against Jabes Galaad. And all the men of Jabes said to Naas: Make a covenant with us, and we will serve thee.

11:1  Then Nahash the Ammonite came up, and encamped against Jabesh–gilead: and all the men of Jabesh said unto Nahash, Make a covenant with us, and we will serve thee.

11:1  Tu přitáhl Náchaš Amónský a utábořil se proti Jábeši v Gileádu. Všichni jábešští muži Náchašovi řekli: „Uzavři s námi smlouvu a budeme tvými otroky.“

11:1  Potom přitáhl Nachaš Amonský a utábořil se proti Jábeš-gileádu. Všichni obyvatelé Jábeše Nachašovi vzkázali: „Uzavři s námi smlouvu a budeme ti sloužit.“

11:1  Náchaš Amónský vytáhl a utábořil se u Jábeše v Gileádu. Všichni jábešští muži řekli Náchašovi: Uzavři s námi smlouvu a budeme ti sloužit.

11:1  Tedy přitáhl Náhas Ammonitský, a položil se proti Jábes v Gálad. I řekli všickni muži Jábes k Náhasovi: Učiň s námi smlouvu, a budemeť sloužiti.

11:1  Et factum est quasi post mensem, ascendit Naas Ammonites, et pugnare cœpit adversum Jabes Galaad. Dixeruntque omnes viri Jabes ad Naas : Habeto nos fœderatos, et serviemus tibi.

11:2  And Naas, the Ammonite, answered them: On this condition will I make a covenant with you, that I may pluck out all your right eyes, and make you a reproach in all Israel.

11:2  And Nahash the Ammonite answered them, On this condition will I make a covenant with you, that I may thrust out all your right eyes, and lay it for a reproach upon all Israel.

11:2  Náchaš Amónský jim odpověděl: „Uzavřu ji s vámi tím způsobem, že každému z vás vyloupnu pravé oko. Tak uvedu pohanu na celý Izrael.“

11:2  Nachaš Amonský jim ale odpověděl: „Uzavřu ji s vámi tak, že každému z vás vyloupnu pravé oko, abych potupil celý Izrael.“

11:2  Náchaš Amónský jim odpověděl: Uzavřu s vámi smlouvu tak, že vám každému vyloupnu pravé oko a uvedu potupu na celý Izrael.

11:2  Jimž odpověděl Náhas Ammonitský: Na ten způsob učiním s vámi smlouvu, jestliže každému z vás vyloupím oko pravé, a uvedu to pohanění na všecken Izrael.

11:2  Et respondit ad eos Naas Ammonites : In hoc feriam vobiscum fœdus, ut eruam omnium vestrum oculos dextros, ponamque vos opprobrium in universo Israël.

11:3  And the ancients of Jabes said to him: Allow us seven days, that we may send messengers to all the coasts of Israel: and if there be no one to defend us, we will come out to thee.

11:3  And the elders of Jabesh said unto him, Give us seven days’ respite, that we may send messengers unto all the coasts of Israel: and then, if there be no man to save us, we will come out to thee.

11:3  Jábešští starší mu řekli: „Poskytni nám sedm dní. Rozešleme posly do celého izraelského území. Nebude-li nikoho, kdo by nás zachránil, vyjdeme k tobě.“

11:3  Stařešinové z Jábeše ho požádali: „Dej nám sedm dní, ať rozešleme posly do celého Izraele. Pokud nás nikdo nepřijde zachránit, vzdáme se ti.“

11:3  Jábešští starší mu řekli: Nech nám sedm dnů, abychom poslali posly po celém území Izraele. Jestliže nebude nikdo, kdo by nás zachránil, vyjdeme k tobě.

11:3  I řekli jemu starší Jábes: Propůjč nám sedm dní, ať rozešleme posly po všech končinách Izraelských, a nebude-li žádného, kdo by nás vysvobodil, tedy vyjdeme k tobě.

11:3  Et dixerunt ad eum seniores Jabes : Concede nobis septem dies, ut mittamus nuntios ad universos terminos Israël, et si non fuerit qui defendat nos, egrediemur ad te.

11:4  The messengers therefore came to Gabaa of Saul: and they spoke these words in the hearing of the people: and all the people lifted up their voices, and wept.

11:4  Then came the messengers to Gibeah of Saul, and told the tidings in the ears of the people: and all the people lifted up their voices, and wept.

11:4  I přišli poslové do Gibeje Saulovy a přednesli ta slova lidu. Všechen lid se dal do hlasitého pláče.

11:4  Když pak ti poslové přišli do Gibeje Saulovy a vyprávěli to všechno lidu, dali se všichni do hlasitého pláče.

11:4  Když přišli poslové do Gibeje Saulovy, povídali ⌈tyto věci⌉ lidu. Všechen lid ⌈pozvedl svůj hlas a rozplakali se.⌉

11:4  Když pak přišli ti poslové do Gabaa Saulova, a mluvili ta slova v uši lidu, pozdvihli všickni hlasu svého a plakali.

11:4  Venerunt ergo nuntii in Gabaa Saulis : et locuti sunt verba hæc, audiente populo : et levavit omnis populus vocem suam, et flevit.

11:5  And behold Saul came, following oxen out of the field, and he said: What aileth the people that they weep? And they told him the words of the men of Jabes.

11:5  And, behold, Saul came after the herd out of the field; and Saul said, What aileth the people that they weep? And they told him the tidings of the men of Jabesh.

11:5  Saul šel právě za dobytkem z pole. Tázal se: „Co je lidu, že pláče?“ A oni mu sdělili slova jábešských mužů.

11:5  Saul se právě vracel se svým dobytkem z pole. „Co je lidem, že pláčou?“ ptal se. A tak mu vyprávěli, co říkali obyvatelé Jábeše.

11:5  Saul zrovna přicházel za skotem z pole. Zeptal se: Co je lidu, že pláče? Oni mu vypravovali slova jábešských mužů.

11:5  A aj, Saul šel za voly s pole. I řekl Saul: Co je lidu, že pláče? I vypravovali jemu slova mužů Jábes.

11:5  Et ecce Saul veniebat, sequens boves de agro, et ait : Quid habet populus quod plorat ? Et narraverunt ei verba virorum Jabes.

11:6  And the Spirit of the Lord came upon Saul, when he had heard these words, and his anger was exceedingly kindled.

11:6  And the Spirit of God came upon Saul when he heard those tidings, and his anger was kindled greatly.

11:6  Jakmile Saul ta slova uslyšel, zmocnil se ho duch Boží. Vzplanul nesmírným hněvem.

11:6  Jakmile Saul ta slova uslyšel, zmocnil se ho Duch Hospodinův a vzplanul nesmírným hněvem.

11:6  Když Saul uslyšel tato slova, uchvátil ho Duch Boží a velice ⌈vzplál hněvem.⌉

11:6  Tedy sstoupil Duch Boží na Saule, když uslyšel slova ta, a rozhněvala se prchlivost jeho náramně.

11:6  Et insilivit spiritus Domini in Saul cum audisset verba hæc, et iratus est furor ejus nimis.

11:7  And taking both the oxen, he cut them in pieces, and sent them into all the coasts of Israel, by messengers, saying: Whosoever shall not come forth, and follow Saul and Samuel, so shall it be done to his oxen. And the fear of the Lord fell upon the people, and they went out as one man.

11:7  And he took a yoke of oxen, and hewed them in pieces, and sent them throughout all the coasts of Israel by the hands of messengers, saying, Whosoever cometh not forth after Saul and after Samuel, so shall it be done unto his oxen. And the fear of the Lord fell on the people, and they came out with one consent.

11:7  Vzal spřežení dobytka, rozsekal je na kusy a rozeslal po poslech do celého izraelského území se vzkazem: „Tohle se stane s dobytkem každému, kdo nevytáhne za Saulem a Samuelem.“ Na lid padl strach před Hospodinem, i vytáhli jako jeden muž.

11:7  Vzal jeden pár volů, rozsekal je na kusy a rozeslal po těch poslech do celého Izraele se slovy: „Takhle dopadne dobytek toho, kdo nejde se Saulem a Samuelem!“ Na lid padla hrůza z Hospodina a vytáhli jako jeden muž.

11:7  Vzal spřežení skotu, rozsekal ho na kusy a poslal po poslech po celém izraelském území se slovy: Kdo nevytáhne za Saulem a Samuelem, toto se stane s jeho skotem. Na lid padl strach z Hospodina a vytáhli ⌈jako jeden muž.⌉

11:7  A vzav pár volů, rozsekal je na kusy, a rozeslal po všech krajinách Izraelských po týchž poslích, řka: Kdo by koli nešel za Saulem a za Samuelem, tak se stane s voly jeho. I připadl strach Hospodinův na lid, a vyšli jako muž jeden.

11:7  Et assumens utrumque bovem, concidit in frustra, misitque in omnes terminos Israël per manum nuntiorum, dicens : Quicumque non exierit, et secutus fuerit Saul et Samuel, sic fiet bobus ejus. Invasit ergo timor Domini populum, et egressi sunt quasi vir unus.

11:8  And he numbered them in Bezec: and there were of the children of Israel three hundred thousand: and of the men of Juda thirty thousand.

11:8  And when he numbered them in Bezek, the children of Israel were three hundred thousand, and the men of Judah thirty thousand.

11:8  Saul jim dal nastoupit v Bezeku: Izraelců bylo tři sta tisíc a judských mužů třicet tisíc.

11:8  Nechal je nastoupit v Bezeku: Izraelců bylo 300 000 a judských mužů 30 000.

11:8  Spočítal je v Bezeku. Synů Izraele bylo ⌈tři sta tisíc a judských mužů třicet tisíc.⌉

11:8  I sečtl je v Bezeku; a bylo synů Izraelských třikrát sto tisíc, a mužů Juda třidceti tisíců.

11:8  Et recensuit eos in Bezech : fueruntque filiorum Israël trecenta millia, virorum autem Juda triginta millia.

11:9  And they said to the messengers that came: Thus shall you say to the men of Jabes Galaad: To morrow, when the sun shall be hot, you shall have relief. The messengers therefore came, and told the men of Jabes, and they were glad.

11:9  And they said unto the messengers that came, Thus shall ye say unto the men of Jabesh–gilead, To morrow, by that time the sun be hot, ye shall have help. And the messengers came and shewed it to the men of Jabesh; and they were glad.

11:9  Přišlým poslům řekli: „Vyřiďte mužům v Jábeši Gileádském toto: Zítra za slunečního žáru vám přijde vysvobození.“ I přišli poslové a oznámili to jábešským mužům a ti se zaradovali.

11:9  Poslům, kteří za nimi přišli, pak řekli: „Toto vzkažte obyvatelům Jábeš-gileádu: Zítra okolo poledne k vám přijde záchrana.“ Poslové se tedy vrátili a oznámili to obyvatelům Jábeše. Ti se zaradovali

11:9  Poslům, kteří přišli, řekli: Mužům z Jábeše v Gileádu řekněte toto: Zítra za slunečního žáru se vám dostane záchrany. Poslové šli, oznámili to jábešským mužům a ti se radovali.

11:9  I řekli těm poslům, kteříž byli přišli: Takto povíte mužům Jábes v Galád: Zítra budete vysvobozeni, když slunce obejde. I přišli poslové, a oznámili mužům Jábes, kteřížto zradovali se.

11:9  Et dixerunt nuntiis qui venerant : Sic dicetis viris qui sunt in Jabes Galaad : Cras erit vobis salus, cum incaluerit sol. Venerunt ergo nuntii, et annuntiaverunt viris Jabes : qui lætati sunt.

11:10  And they said: In the morning we will come out to you: and you shall do what you please with us.

11:10  Therefore the men of Jabesh said, To morrow we will come out unto you, and ye shall do with us all that seemeth good unto you.

11:10  Jábešští mužové vzkázali Náchašovi: „Zítra vyjdeme k vám. Pak s námi udělejte, co uznáte za dobré.“

11:10  a vzkázali Amoncům: „Zítra se vám vzdáme a vy s námi naložíte, jak uznáte za vhodné.“

11:10  Potom jábešští muži řekli Náchašovi: Zítra k vám vyjdeme a dělejte si s námi, ⌈co je vám libo.⌉

11:10  Tedy řekli muži Jábes Ammonitským: Ráno vyjdeme k vám, abyste nám učinili, cožkoli se vám za dobré viděti bude.

11:10  Et dixerunt : Mane exibimus ad vos : et facietis nobis omne quod placuerit vobis.

11:11  And it came to pass, when the morrow was come, that Saul put the people in three companies: and he came into the midst of the camp in the morning watch, and he slew the Ammonites until the day grew hot, and the rest were scattered, so that two of them were not left together.

11:11  And it was so on the morrow, that Saul put the people in three companies; and they came into the midst of the host in the morning watch, and slew the Ammonites until the heat of the day: and it came to pass, that they which remained were scattered, so that two of them were not left together.

11:11  Nazítří Saul rozestavil lid do tří oddílů a za jitřní hlídky vtrhli doprostřed ležení a pobíjeli Amóna až do denního žáru; ti, kteří zůstali, se rozprchli, ani dva z nich nezůstali pospolu.

11:11  Druhého dne Saul rozdělil své muže do tří oddílů. Během poslední hlídky nad ránem vpadli do tábora a pobíjeli Amonce až do poledne. Nějací zbyli, ale ti se rozutekli, takže z nich nezůstali ani dva pospolu.

11:11  Příštího dne se stalo, že Saul rozdělil lid do tří oddílů. Za ⌈ranní hlídky⌉ vešli do tábora a pobíjeli Amónovce až do denního žáru. Stalo se, že ti, kteří zůstali, se rozprchli a nezůstali z nich ani dva pospolu.

11:11  Nazejtří pak rozdělil Saul lid na tři houfy; i vskočili do prostřed vojska v čas jitřního bdění, a bili Ammonitské, až slunce dobře vzešlo; kteříž pak byli pozůstali, rozprchli se, tak že nezůstalo z nich ani dvou pospolu.

11:11  Et factum est, cum dies crastinus venisset, constituit Saul populum in tres partes : et ingressus est media castra in vigilia matutina, et percussit Ammon usque dum incalesceret dies : reliqui autem dispersi sunt, ita ut non relinquerentur in eis duo pariter.

11:12  And the people said to Samuel: Who is he that said: Shall Saul reign over us? Bring the men, and we will kill them.

11:12  And the people said unto Samuel, Who is he that said, Shall Saul reign over us? bring the men, that we may put them to death.

11:12  Tu lid řekl Samuelovi: „Kdo říkal: ‚To Saul má nad námi kralovat?‘ Vydejte ty muže, ať je usmrtíme!“

11:12  Lid tehdy řekl Samuelovi: „Kdo že se ptal: ‚To nám bude kralovat Saul?‘ Dej nám ty muže, ať je zabijeme!“

11:12  Lid řekl Samuelovi: Kdo to povídal: Saul že by měl nad námi kralovat? Vydejte ty muže, ať je usmrtíme!

11:12  I řekl lid Samuelovi: Kdo jest ten, jenž pravil: Zdali Saul kralovati bude nad námi? Vydejte ty muže, ať je zbijeme.

11:12  Et ait populus ad Samuelem : Quis est iste qui dixit : Saul num regnabit super nos ? Date viros, et interficiemus eos.

11:13  And Saul said: No man shall be killed this day: because the Lord this day hath wrought salvation in Israel:

11:13  And Saul said, There shall not a man be put to death this day: for to day the Lord hath wrought salvation in Israel.

11:13  Ale Saul řekl: „Dnešního dne nebude nikdo usmrcen, neboť dnes Hospodin připravil Izraeli vysvobození.“

11:13  Saul ale prohlásil: „V tento den nebude nikdo zabit; Hospodin dnes přece Izraeli daroval vítězství.“

11:13  Saul však řekl: Dnes ať není nikdo usmrcen. Vždyť dnes Hospodin způsobil Izraeli záchranu!

11:13  Ale Saul řekl: Nebudeť dnes žádný zabit, poněvadž dnes učinil Hospodin vysvobození v Izraeli.

11:13  Et ait Saul : Non occidetur quisquam in die hac, quia hodie fecit Dominus salutem in Israël.

11:14  And Samuel said to the people: Come, and let us go to Galgal, and let us renew the kingdom there.

11:14  Then said Samuel to the people, Come, and let us go to Gilgal, and renew the kingdom there.

11:14  A Samuel vybídl lid: „Nuže, pojďme do Gilgálu, obnovíme tam království.“

11:14  Samuel nato řekl lidu: „Pojďme teď do Gilgalu a potvrdíme tam království.“

11:14  Samuel řekl lidu: Nuže, pojďme do Gilgálu a obnovíme tam kralování.

11:14  I řekl Samuel lidu: Přiďte, a poďme do Galgala, obnovíme tam království.

11:14  Dixit autem Samuel ad populum : Venite, et eamus in Galgala, et innovemus ibi regnum.

11:15  And all the people went to Galgal, and there they made Saul king, before the Lord in Galgal, and they sacrificed there victims of peace before the Lord. And there Saul and all the men of Israel rejoiced exceedingly.

11:15  And all the people went to Gilgal; and there they made Saul king before the Lord in Gilgal; and there they sacrificed sacrifices of peace offerings before the Lord; and there Saul and all the men of Israel rejoiced greatly.

11:15  Všechen lid šel tedy do Gilgálu a před Hospodinem tam v Gilgálu nastolili Saula za krále. Slavili tam před Hospodinem hody oběti pokojné a Saul se tam se všemi izraelskými muži převelice radoval.

11:15  A tak se všechen lid vydal do Gilgalu, kde Saula před Hospodinem prohlásili za krále. Obětovali před Hospodinem pokojné oběti a Saul tam se všemi Izraelci pořádal velikou oslavu.

11:15  Všechen lid pak šel do Gilgálu a ustanovili tam před Hospodinem Saula králem a obětovali tam před Hospodinem pokojné oběti. Saul i všichni izraelští muži se tam převelice radovali.

11:15  Šel tedy všecken lid do Galgala, a ustanovili tam Saule za krále před Hospodinem v Galgala, a obětovali také tam oběti pokojné před Hospodinem. I veselil se tam Saul a všickni muži Izraelští velmi velice.

11:15  Et perrexit omnis populus in Galgala, et fecerunt ibi regem Saul coram Domino in Galgala, et immolaverunt ibi victimas pacificas coram Domino. Et lætatus est ibi Saul, et cuncti viri Israël nimis.

Chapter 12

12:1  And Samuel said to all Israel: Behold I have hearkened to your voice in all that you said to me, and have made a king over you.

12:1  And Samuel said unto all Israel, Behold, I have hearkened unto your voice in all that ye said unto me, and have made a king over you.

12:1  Samuel pak řekl celému Izraeli: „Hle, uposlechl jsem vás ve všem, oč jste mě žádali, a ustanovil jsem nad vámi krále.

12:1  Samuel tehdy promluvil ke všemu Izraeli: „Hleďte, poslechl jsem vás ve všem, co jste mi říkali, a ustanovil jsem nad vámi krále.

12:1  Samuel řekl ⌈celému Izraeli:⌉ Hle, uposlechl jsem vás ve všem, co jste mi řekli, a ustanovil jsem nad vámi krále.

12:1  Mluvil pak Samuel ke všemu Izraelovi: Aj, uposlechl jsem hlasu vašeho ve všem, což jste mluvili ke mně, a ustanovil jsem nad vámi krále.

12:1  Dixit autem Samuel ad universum Israël : Ecce audivi vocem vestram juxta omnia quæ locuti estis ad me, et constitui super vos regem.

12:2  And now the king goeth before you: but I am old and greyheaded: and my sons are with you: having then conversed with you from my youth until this day, behold here I am.

12:2  And now, behold, the king walketh before you: and I am old and grayheaded; and, behold, my sons are with you: and I have walked before you from my childhood unto this day.

12:2  Nyní tedy hle, svůj úřad koná před vámi král. Já jsem zestárl a zešedivěl, i moji synové jsou tu s vámi. Svůj úřad jsem před vámi konal od svého mládí až dodnes.

12:2  Teď vás tedy povede král. Já už jsem starý a šedivý a moji synové jsou mezi vámi. Vedl jsem vás od svého mládí až dodnes.

12:2  Nyní hle, král ⌈bude chodit před vámi.⌉ Já jsem zestárl a zešedivěl a moji synové jsou zde s vámi. ⌈Chodil jsem před vámi⌉ od svého mládí až dodnes.

12:2  A nyní aj, král jde před vámi, já pak zstaral jsem se a ošedivěl, a synové moji, aj, mezi vámi jsou. Já také chodil jsem před vámi od své mladosti až do dnešního dne.

12:2  Et nunc rex graditur ante vos : ego autem senui, et incanui : porro filii mei vobiscum sunt : itaque conversatus coram vobis ab adolescentia mea usque ad hanc diem, ecce præsto sum.

12:3  Speak of me before the Lord, and before his anointed, whether I have taken any man's ox, or ass: if I have wronged any man, if I have oppressed any man, if I have taken a bribe at any man's hand: and I will despise it this day, and will restore it to you.

12:3  Behold, here I am: witness against me before the Lord, and before his anointed: whose ox have I taken? or whose ass have I taken? or whom have I defrauded? whom have I oppressed? or of whose hand have I received any bribe to blind mine eyes therewith? and I will restore it you.

12:3  Tu jsem. Vypovídejte proti mně před Hospodinem i před jeho pomazaným, zdali jsem vzal někomu býka či osla, zdali jsem někoho vydíral a někomu křivdil, zdali jsem od někoho vzal úplatek a nad něčím přivřel oči, a já vám to nahradím.“

12:3  Tady jsem. Odpovězte mi před Hospodinem a před jeho pomazaným: Vzal jsem někomu býka? Vzal jsem někomu osla? Ukřivdil jsem někomu? Ublížil jsem někomu? Vzal jsem od někoho úplatek, abych nad něčím přimhouřil oko? Pokud ano, nahradím vám to.“

12:3  Zde jsem. Vypovídejte proti mně před Hospodinem a před jeho pomazaným. Komu jsem vzal býka či komu jsem vzal osla? Koho jsem utlačoval? Koho jsem vydíral? ⌈Od koho⌉ jsem vzal úplatek, abych kvůli němu přivřel oko? Vrátím vám to.

12:3  A však aj, teď jsem. Vydejte svědectví proti mně před Hospodinem a před pomazaným jeho, vzal-li jsem čího vola, aneb vzal-li jsem čího osla, utiskl-li jsem koho, ublížil-li jsem komu, aneb vzal-li jsem od koho úplatek, abych na něm přehlédl něco, a navrátím vám.

12:3  Loquimini de me coram Domino, et coram christo ejus, utrum bovem cujusquam tulerim, aut asinum : si quempiam calumniatus sum, si oppressi aliquem, si de manu cujusquam munus accepi : et contemnam illud hodie, restituamque vobis.

12:4  And they said: Thou hast not wronged us, nor oppressed us, nor taken ought at any man's hand.

12:4  And they said, Thou hast not defrauded us, nor oppressed us, neither hast thou taken ought of any man’s hand.

12:4  Odvětili: „Nevydíral jsi nás a nekřivdil jsi nám a nic jsi od nikoho nevzal.“

12:4  „Nekřivdil jsi nám,“ odpověděli. „Nijak jsi nám neublížil ani jsi od nikoho nic nevzal.“

12:4  Odpověděli: Neutlačoval jsi nás ani jsi nás nevydíral, ani jsi ⌈od nikoho⌉ nic nevzal.

12:4  Odpověděli: Neutiskl jsi nás, aniž jsi ublížil nám, aniž jsi co vzal z ruky kterého člověka.

12:4  Et dixerunt : Non es calumniatus nos, neque oppressisti, neque tulisti de manu alicujus quippiam.

12:5  And he said to them: The Lord is witness against you, and his anointed is witness this day, that you have not found any thing in my hand. And they said: He is witness.

12:5  And he said unto them, The Lord is witness against you, and his anointed is witness this day, that ye have not found ought in my hand. And they answered, He is witness.

12:5  Řekl jim: „Hospodin je svědkem proti vám, i jeho pomazaný je dnešního dne svědkem, že jste na mně nic neshledali.“ Lid odvětil: „Je svědkem.“

12:5  Na to jim Samuel řekl: „Hospodin je před vámi svědkem a také jeho pomazaný je dnes svědkem, že jste na mně nic nenalezli.“ „Ano, je svědkem,“ odpověděli.

12:5  Řekl jim: Hospodin je svědkem proti vám a svědkem je dnes jeho pomazaný, že jste ⌈u mne⌉ nic nenalezli. A lid řekl: Je svědkem.

12:5  Řekl ještě jim: Svědek jest Hospodin proti vám, svědek jest i pomazaný jeho v tento den, že jste nenalezli při mně ničehož. I řekl lid: Svědek jest.

12:5  Dixitque ad eos : Testis est Dominus adversum vos, et testis christus ejus in die hac, quia non inveneritis in manu mea quippiam. Et dixerunt : Testis.

12:6  And Samuel said to the people: It is the Lord who made Moses and Aaron, and brought our fathers out of the land of Egypt.

12:6  And Samuel said unto the people, It is the Lord that advanced Moses and Aaron, and that brought your fathers up out of the land of Egypt.

12:6  Samuel pak řekl lidu: „Ano, Hospodin, který učinil Mojžíše a Árona a který přivedl vaše otce z egyptské země.

12:6  „Ano, Hospodin, který ustanovil Mojžíše a Árona a který vyvedl vaše otce z Egypta,“ řekl na to Samuel lidu.

12:6  Samuel dále řekl lidu: Ten Hospodin, který ustanovil Mojžíše a Árona a který vyvedl vaše otce z egyptské země.

12:6  Tedy řekl Samuel lidu: Hospodin jest svědek, kterýž učinil Mojžíše a Arona, a kterýž vyvedl otce vaše z země Egyptské.

12:6  Et ait Samuel ad populum : Dominus, qui fecit Moysen et Aaron, et eduxit patres nostros de terra Ægypti.

12:7  Now, therefore, stand up, that I may plead in judgment against you before the Lord, concerning all the kindness of the Lord, which he hath shewn to you, and to your fathers:

12:7  Now therefore stand still, that I may reason with you before the Lord of all the righteous acts of the Lord, which he did to you and to your fathers.

12:7  Nyní předstupte! Povedu s vámi před Hospodinem soud o všech Hospodinových spravedlivých činech, které konal pro vás a pro vaše otce.

12:7  „Teď předstupte, abych se s vámi před Hospodinem soudil kvůli všem Hospodinovým spravedlivým skutkům, které pro vás a vaše otce vykonal:

12:7  Nyní se postavte. Budu se s vámi soudit před Hospodinem za všechny Hospodinovy spravedlivé činy, které činil s vámi a s vašimi otci.

12:7  Protož nyní postavte se, ať s vámi v soud vejdu před Hospodinem o všecky spravedlivé skutky Hospodinovy, kteréž učinil s vámi i s otci vašimi.

12:7  Nunc ergo state, ut judicio contendam adversum vos coram Domino de omnibus misericordiis Domini quas fecit vobiscum et cum patribus vestris :

12:8  How Jacob went into Egypt, and your fathers cried to the Lord: and the Lord sent Moses and Aaron, and brought your fathers out of Egypt, and made them dwell in this place.

12:8  When Jacob was come into Egypt, and your fathers cried unto the Lord, then the Lord sent Moses and Aaron, which brought forth your fathers out of Egypt, and made them dwell in this place.

12:8  Když Jákob přišel do Egypta a vaši otcové úpěli k Hospodinu, Hospodin poslal Mojžíše a Árona a ti vyvedli vaše otce z Egypta a usadili je na tomto místě.

12:8  Poté, co Jákob odešel do Egypta, vaši otcové volali k Hospodinu a on jim poslal Mojžíše a Árona. Ti vaše otce vyvedli z Egypta a usadili je na tomto místě.

12:8  Když přišel Jákob do Egypta a vaši otcové volali k Hospodinu o pomoc, Hospodin poslal Mojžíše a Árona, kteří vyvedli vaše otce z Egypta a usídlili je na tomto místě.

12:8  Když byl všel Jákob do Egypta, volali otcové vaši k Hospodinu; i poslal Hospodin Mojžíše a Arona, kteříž vyvedli otce vaše z Egypta, a osadili je na tomto místě.

12:8  quomodo Jacob ingressus est in Ægyptum, et clamaverunt patres vestri ad Dominum : et misit Dominus Moysen et Aaron, et eduxit patres vestros de Ægypto, et collocavit eos in loco hoc.

12:9  And they forgot the Lord their God, and he delivered them into the hands of Sisara, captain of the army of Hasor, and into the hands of the Philistines, and into the hand of the king of Moab, and they fought against them.

12:9  And when they forgat the Lord their God, he sold them into the hand of Sisera, captain of the host of Hazor, and into the hand of the Philistines, and into the hand of the king of Moab, and they fought against them.

12:9  Oni však na Hospodina, svého Boha, zapomněli. Proto je vydal napospas Síserovi, veliteli chasórského vojska, i Pelištejcům a moábskému králi; ti bojovali proti nim.

12:9  Oni však na Hospodina, svého Boha, zapomněli. Vydal je tedy do rukou Sisery, velitele chacorského vojska, a také do rukou Filištínů a do rukou moábského krále. Ti všichni proti nim bojovali.

12:9  Oni však na Hospodina, svého Boha, zapomněli. Proto je vydal do ruky Sísery, velitele chasórské armády, do ruky Pelištejců a do ruky moábského krále, kteří proti nim bojovali.

12:9  A když se zapomenuli na Hospodina Boha svého, vydal je v ruku Zizary, knížete vojska Azor, a v ruku Filistinských, též v ruku krále Moábského, kteříž bojovali proti nim.

12:9  Qui obliti sunt Domini Dei sui, et tradidit eos in manu Sisaræ magistri militiæ Hasor, et in manu Philisthinorum, et in manu regis Moab : et pugnaverunt adversum eos.

12:10  But afterwards they cried to the Lord, and said: We have sinned, because we have forsaken the Lord, and have served Baalim and Astaroth: but now deliver us from the hand of our enemies, and we will serve thee.

12:10  And they cried unto the Lord, and said, We have sinned, because we have forsaken the Lord, and have served Baalim and Ashtaroth: but now deliver us out of the hand of our enemies, and we will serve thee.

12:10  Tu úpěli k Hospodinu a říkali: ‚Zhřešili jsme, neboť jsme opustili Hospodina a sloužili jsme baalům a aštartám, ale nyní nás vysvoboď z rukou našich nepřátel a budeme sloužit tobě.‘

12:10  Tehdy volali k Hospodinu: ‚Zhřešili jsme! Opustili jsme Hospodina a sloužili jsme baalům i aštartám. Teď nás ale zachraň z rukou našich nepřátel a budeme sloužit tobě!‘

12:10  Pak volali k Hospodinu o pomoc a říkali: Zhřešili jsme, protože jsme opustili Hospodina a sloužili jsme baalům a aštartám. Nyní však nás ⌈vysvoboď z ruky našich nepřátel⌉ a budeme sloužit tobě.

12:10  Ale když volali k Hospodinu a řekli: Zhřešili jsme, nebo jsme opustili Hospodina, a sloužili jsme Bálim a Astarot, protož nyní vysvoboď nás z ruky nepřátel našich, a sloužiti budeme tobě:

12:10  Postea autem clamaverunt ad Dominum, et dixerunt : Peccavimus, quia dereliquimus Dominum, et servivimus Baalim et Astaroth : nunc ergo erue nos de manu inimicorum nostrorum, et serviemus tibi.

12:11  And the Lord sent Jerobaal, and Badan, and Jephte, and Samuel, and delivered you from the hand of your enemies round about, and you dwelt securely.

12:11  And the Lord sent Jerubbaal, and Bedan, and Jephthah, and Samuel, and delivered you out of the hand of your enemies on every side, and ye dwelled safe.

12:11  Hospodin tedy poslal Jerubaala, Bedána, Jiftácha a Samuela a vysvobodil vás z rukou vašich okolních nepřátel, takže jste sídlili v bezpečí.

12:11  Hospodin tedy posílal Jerub-baala, Baráka, Jiftacha a Samuele, aby vás zachránil z rukou vašich okolních nepřátel, takže jste bydlili v bezpečí.

12:11  Hospodin poslal Jerubaala, Bedána, Jiftácha a Samuela a vysvobodil vás z ruky vašich okolních nepřátel a bydleli jste v bezpečí.

12:11  I poslal Hospodin Jerobále a Bedana a Jefte a Samuele, a vytrhl vás z ruky nepřátel vašich okolních, a bydlili jste bezpečně.

12:11  Et misit Dominus Jerobaal, et Badan, et Jephte, et Samuel, et eruit vos de manu inimicorum vestrorum per circuitum, et habitastis confidenter.

12:12  But seeing that Naas, king of the children of Ammon, was come against you, you said to me: Nay, but a king shall reign over us: whereas the Lord your God was your king.

12:12  And when ye saw that Nahash the king of the children of Ammon came against you, ye said unto me, Nay; but a king shall reign over us: when the Lord your God was your king.

12:12  Když jste viděli, že na vás táhne Náchaš, král Amónovců, řekli jste mi: ‚Nikoli, ať nad námi kraluje král‘, ačkoli vaším králem je Hospodin, váš Bůh.

12:12  Potom jste uviděli, jak proti vám táhne amonský král Nachaš, a řekli jste mi: ‚To ne. Ať nad námi vládne král.‘ Vaším králem je ale Hospodin, váš Bůh!

12:12  Když jste viděli, že Náchaš, král synů Amónových, táhne proti vám, řekli jste mi: Ne, ať nad námi kraluje král, ačkoliv Hospodin, váš Bůh, je vaším králem.

12:12  Potom vidouce, že Náhas král synů Ammon přitáhl proti vám, řekli jste mi: Nikoli, ale král bude kralovati nad námi; ješto Hospodin Bůh váš jest králem vaším.

12:12  Videntes autem quod Naas rex filiorum Ammon venisset adversum vos, dixistis mihi : Nequaquam, sed rex imperabit nobis : cum Dominus Deus vester regnaret in vobis.

12:13  Now, therefore, your king is here, whom you have chosen and desired: Behold the Lord hath given you a king.

12:13  Now therefore behold the king whom ye have chosen, and whom ye have desired! and, behold, the Lord hath set a king over you.

12:13  Nuže tady je král, kterého jste si zvolili a vyžádali. Ano, Hospodin vám dal krále.

12:13  Nuže, zde je král, kterého jste si vybrali a vyžádali. Pohleďte: Hospodin ho nad vámi ustanovil za krále.

12:13  Teď se podívejte, král, kterého jste si zvolili, kterého jste si vyžádali, podívejte, Hospodin nad vámi ustanovil krále.

12:13  Nyní tedy, aj, král, kteréhož jste zvolili, za něhož jste žádali, a aj, Hospodin ustanovil ho nad vámi králem.

12:13  Nunc ergo præsto est rex vester, quem elegistis et petistis : ecce dedit vobis Dominus regem.

12:14  If you will fear the Lord, and serve him, and hearken to his voice, and not provoke the mouth of the Lord: then shall both you, and the king who reigneth over you, be followers of the Lord your God.

12:14  If ye will fear the Lord, and serve him, and obey his voice, and not rebel against the commandment of the Lord, then shall both ye and also the king that reigneth over you continue following the Lord your God:

12:14  Jestliže se budete Hospodina bát, jemu sloužit a poslouchat ho, nebudete-li se vzpírat Hospodinovým rozkazům, obstojíte vy i král, který nad vámi kraluje; půjdete-li ovšem za Hospodinem, svým Bohem.

12:14  Budete ctít Hospodina, sloužit mu a poslouchat ho? Nebudete se vzpírat Hospodinovým příkazům a půjdete za Hospodinem, svým Bohem – vy i král, který nad vámi vládne?

12:14  Jestliže se budete bát Hospodina a budete mu sloužit, budete ho poslouchat a nebudete se vzpírat Hospodinovým příkazům, jestliže budete vy i král, který nad vámi kraluje, následovat Hospodina, svého Boha, bude dobře.

12:14  Budete-li se báti Hospodina, a jemu sloužiti a poslouchati hlasu jeho, a nebudete-li se zpěčovati řeči Hospodinově, tak i vy i král, kterýž kraluje nad vámi, ostojíte, jdouce za Hospodinem Bohem vaším.

12:14  Si timueritis Dominum, et servieritis ei, et audieritis vocem ejus, et non exasperaveritis os Domini, eritis et vos, et rex qui imperat vobis, sequentes Dominum Deum vestrum :

12:15  But if you will not hearken to the voice of the Lord, but will rebel against his words, the hand of the Lord shall be upon you, and upon your fathers.

12:15  But if ye will not obey the voice of the Lord, but rebel against the commandment of the Lord, then shall the hand of the Lord be against you, as it was against your fathers.

12:15  Jestliže však nebudete Hospodina poslouchat a budete se Hospodinovým rozkazům vzpírat, dolehne Hospodinova ruka na vás i na vaše otce.

12:15  Jestliže totiž nebudete poslouchat Hospodina a budete se vzpírat jeho příkazům, bude Hospodinova ruka proti vám, tak jako byla proti vašim otcům.

12:15  Jestliže však nebudete poslouchat Hospodina a budete vzpurní vůči Hospodinovým příkazům, bude Hospodinova ruka proti vám a proti vašim otcům.

12:15  Pakli nebudete poslouchati hlasu Hospodinova, ale odporni budete řeči jeho, bude ruka Hospodinova proti vám, jako i proti otcům vašim.

12:15  si autem non audieritis vocem Domini, sed exasperaveritis sermones ejus, erit manus Domini super vos, et super patres vestros.

12:16  Now then stand, and see this great thing which the Lord will do in your sight.

12:16  Now therefore stand and see this great thing, which the Lord will do before your eyes.

12:16  Nyní předstupte! Hleďte na tuto velikou věc, kterou Hospodin učiní před vašima očima.

12:16  Předstupte znovu a pohleďte, jak velikou věc Hospodin způsobí před vašima očima.

12:16  Nyní se tedy postavte a dívejte se na tu velkou věc, kterou Hospodin učiní před vašima očima.

12:16  Ještě se teď pozastavte, a vizte věc tuto velikou, kterouž učiní Hospodin před očima vašima.

12:16  Sed et nunc state, et videte rem istam grandem quam facturus est Dominus in conspectu vestro.

12:17  Is it not wheat harvest to day? I will call upon the Lord, and he shall send thunder and rain: and you shall know, and see that you yourselves have done a great evil in the sight of the Lord, in desiring a king over you.

12:17  Is it not wheat harvest to day? I will call unto the Lord, and he shall send thunder and rain; that ye may perceive and see that your wickedness is great, which ye have done in the sight of the Lord, in asking you a king.

12:17  Není právě pšeničná žatva? Budu volat k Hospodinu a on způsobí hromobití a déšť. Tak očividně poznáte, jak velmi zlé je v Hospodinových očích to, čeho jste se dopustili tím, že jste si vyžádali krále.“

12:17  Není snad právě sklizeň pšenice? Budu volat k Hospodinu, aby seslal hromobití a déšť. Tehdy jasně pochopíte, jak veliké zlo jste v Hospodinových očích spáchali, když jste si vyžádali krále.“

12:17  Není dnes sklizeň pšenice? Budu volat k Hospodinu, aby dal hromobití a déšť. Pak poznáte a uvidíte, jak velké v Hospodinových očích je vaše zlo, které jste spáchali, když jste si vyžádali krále.

12:17  Zdaliž není dnes žeň pšeničná? Volati budu k Hospodinu, i vydá hřímání a déšť, tak že poznati a viděti musíte, jak jest to velmi zlá věc, kteréž jste se dopustili před očima Hospodinovýma, žádavše sobě krále.

12:17  Numquid non messis tritici est hodie ? invocabo Dominum, et dabit voces et pluvias : et scietis, et videbitis, quia grande malum feceritis vobis in conspectu Domini, petentes super vos regem.

12:18  And Samuel cried unto the Lord, and the Lord sent thunder and rain that day.

12:18  So Samuel called unto the Lord; and the Lord sent thunder and rain that day: and all the people greatly feared the Lord and Samuel.

12:18  A tak Samuel volal k Hospodinu a Hospodin onoho dne způsobil hromobití a déšť. A všechen lid se velice bál Hospodina i Samuela.

12:18  Samuel tedy volal k Hospodinu a Hospodin toho dne seslal hromobití a déšť. Všechen lid pak měl před Hospodinem i před Samuelem velikou bázeň.

12:18  Samuel potom volal k Hospodinu a Hospodin v onen den dal hromobití a déšť. Všechen lid se proto velice bál Hospodina i Samuela.

12:18  Protož volal Samuel k Hospodinu, a vydal Hospodin hřímání a déšť v ten den. I bál se všecken lid Hospodina velmi i Samuele.

12:18  Et clamavit Samuel ad Dominum, et dedit Dominus voces et pluvias in illa die.

12:19  And all the people greatly feared the Lord and Samuel. And all the people said to Samuel: Pray for thy servants to the Lord thy God, that we may not die, for we have added to all our sins this evil, to ask for a king.

12:19  And all the people said unto Samuel, Pray for thy servants unto the Lord thy God, that we die not: for we have added unto all our sins this evil, to ask us a king.

12:19  I řekl všechen lid Samuelovi: „Modli se k Hospodinu, svému Bohu, za své služebníky, abychom nezemřeli za to, že jsme ke všem svým hříchům přidali ještě to zlé, že jsme si vyžádali krále.“

12:19  „Modli se za své služebníky k Hospodinu, svému Bohu, abychom nezemřeli,“ řekl pak všechen lid Samuelovi. „Ke všem svým hříchům jsme přidali ještě tu zlou věc, že jsme si vyžádali krále!“

12:19  Všechen lid řekl Samuelovi: Modli se za své otroky k Hospodinu, svému Bohu, abychom nezemřeli, neboť jsme ke všem svým hříchům přidali další zlo, že jsme si vyžádali krále.

12:19  A řekl všecken lid Samuelovi: Modl se za služebníky své Hospodinu Bohu svému, abychom nezemřeli; nebo jsme přidali ke všem hříchům našim i toto zlé, že jsme sobě žádali krále.

12:19  Et timuit omnis populus nimis Dominum et Samuelem, et dixit universus populus ad Samuelem : Ora pro servis tuis ad Dominum Deum tuum, ut non moriamur : addidimus enim universis peccatis nostris malum, ut peteremus nobis regem.

12:20  And Samuel said to the people: Fear not, you have done all this evil: but yet depart not from following the Lord, but serve the Lord with all your heart.

12:20  And Samuel said unto the people, Fear not: ye have done all this wickedness: yet turn not aside from following the Lord, but serve the Lord with all your heart;

12:20  Nato řekl Samuel lidu: „Nebojte se. Ano, dopustili jste se všeho toho zla, avšak neodchylujte se od Hospodina a služte Hospodinu celým srdcem.

12:20  „Nebojte se,“ odpověděl jim Samuel. „Provedli jste sice všechno to zlo, jen se ale neodvracejte od Hospodina, ale služte mu celým srdcem.

12:20  Samuel řekl lidu: Nebojte se! Spáchali jste sice všechno toto zlo; avšak ⌈neodvracejte se od Hospodina,⌉ ale ⌈služte Hospodinu⌉ ⌈celým svým srdcem.⌉

12:20  I řekl Samuel lidu: Nebojte se. Učiniliť jste sic všecko to zlé, však proto neodstupujte zpět od Hospodina, ale služte Hospodinu celým srdcem svým.

12:20  Dixit autem Samuel ad populum : Nolite timere : vos fecistis universum malum hoc, verumtamen nolite recedere a tergo Domini, sed servite Domino in omni corde vestro.

12:21  And turn not aside after vain things, which shall never profit you, nor deliver you, because they are vain.

12:21  And turn ye not aside: for then should ye go after vain things, which cannot profit nor deliver; for they are vain.

12:21  Neuchylujte se k nicotám, které neprospějí a nevysvobodí; vždyť jsou jen nicotou.

12:21  Neodvracejte se k marnostem, které nemohou nijak prospět ani zachránit – vždyť jsou to marnosti!

12:21  Neodvracejte se, abyste šli za marnostmi, které neprospějí ani nevysvobodí, protože jsou to marnosti.

12:21  Neodstupujte, pravím, následujíce marnosti, totiž cizích bohů, kteříž nic neprospívají, aniž vysvobozují, nebo jsou marnost.

12:21  Et nolite declinare post vana, quæ non proderunt vobis, neque eruent vos, quia vana sunt.

12:22  And the Lord will not forsake his people for his great name's sake: because the Lord hath sworn to make you his people.

12:22  For the Lord will not forsake his people for his great name’s sake: because it hath pleased the Lord to make you his people.

12:22  Hospodin pro své veliké jméno svůj lid nezavrhne, vždyť z vás hodlá učinit svůj lid.

12:22  Hospodin pro své veliké jméno svůj lid neopustí, protože se rozhodl učinit vás svým lidem.

12:22  Vždyť kvůli svému velkému jménu Hospodin nezanechá svůj lid, neboť ⌈Hospodin se odhodlal⌉ učinit ⌈si z vás svůj lid.⌉

12:22  Neopustíť zajisté Hospodin lidu svého pro jméno své veliké; nebo zalíbilo se Hospodinu, aby vás sobě vzdělal v lid.

12:22  Et non derelinquet Dominus populum suum propter nomen suum magnum : quia juravit Dominus facere vos sibi populum.

12:23  And far from me be this sin against the Lord, that I should cease to pray for you: and I will teach you the good and right way.

12:23  Moreover as for me, God forbid that I should sin against the Lord in ceasing to pray for you: but I will teach you the good and the right way:

12:23  Jsem dalek toho, abych proti Hospodinu hřešil a přestal se za vás modlit. I nadále vás budu vyučovat dobré a přímé cestě.

12:23  Také mne ať ani nenapadne hřešit proti Hospodinu a přestat se za vás modlit. Budu vám ukazovat cestu dobrou a přímou.

12:23  Co se mě týče, ať je ode mě vzdáleno to, abych hřešil proti Hospodinu a přestal se za vás modlit. Budu vás učit dobré a přímé cestě.

12:23  Ode mne také odstup to, abych měl hřešiti proti Hospodinu, a přestávati modliti se za vás, nýbrž navoditi vás budu na cestu dobrou a přímou.

12:23  Absit autem a me hoc peccatum in Dominum, ut cessem orare pro vobis, et docebo vos viam bonam et rectam.

12:24  Therefore fear the Lord, and serve him in truth, and with your whole heart, for you have seen the great works which he hath done among you.

12:24  Only fear the Lord, and serve him in truth with all your heart: for consider how great things he hath done for you.

12:24  Jen se bojte Hospodina a věrně mu služte celým srdcem. Hleďte, co velikého s vámi učinil.

12:24  Jen ctěte Hospodina a služte mu věrně celým srdcem. Považte, jak veliké věci pro vás vykonal.

12:24  Jen se bojte Hospodina a služte mu věrně celým svým srdcem. Vždyť se podívejte, co velkého ⌈s vámi⌉ učinil.

12:24  A však bojte se Hospodina a služte jemu v pravdě celým srdcem svým; nebo vidíte, jak veliké věci učinil s vámi.

12:24  Igitur timete Dominum, et servite ei in veritate, et ex toto corde vestro : vidistis enim magnifica quæ in vobis gesserit.

12:25  But if you will still do wickedly: both you and your king shall perish together.

12:25  But if ye shall still do wickedly, ye shall be consumed, both ye and your king.

12:25  Jestliže však budete kupit zlo na zlo, budete smeteni jak vy, tak váš král.“

12:25  Budete-li však přesto jednat zle, budete i se svým králem zničeni.“

12:25  Jestliže však budete stále páchat zlo, budete smeteni jak vy, tak i váš král.

12:25  Jestliže pak předce zle činiti budete, i vy i král váš zahynete.

12:25  Quod si perseveraveritis in malitia, et vos et rex vester pariter peribitis.

Chapter 13

13:1  Saul was a child of one year when he began to reign, and he reigned two years over Israel.

13:1  Saul reigned one year; and when he had reigned two years over Israel,

13:1  Uplynul rok Saulova kralování. Když kraloval nad Izraelem druhý rok,

13:1  Saul se stal králem ve třiceti letech. Když kraloval nad Izraelem druhým rokem,

13:1  Saulovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval nad Izraelem čtyřicet dva let.

13:1  Saul tedy prvního léta kralování svého, (kraloval pak dvě létě nad Izraelem,)

13:1  Filius unius anni erat Saul cum regnare cœpisset : duobus autem annis regnavit super Israël.

13:2  And Saul chose him three thousand men of Israel: and two thousand were with Saul in Machmas, and in mount Bethel: and a thousand with Jonathan in Gabaa of Benjamin: and the rest of the people he sent back every man to their dwellings.

13:2  Saul chose him three thousand men of Israel; whereof two thousand were with Saul in Michmash and in mount Beth–el, and a thousand were with Jonathan in Gibeah of Benjamin: and the rest of the people he sent every man to his tent.

13:2  vybral si z Izraele tři tisíce mužů; dva tisíce jich bylo se Saulem v Mikmásu v Bételském pohoří, tisíc jich bylo s Jónatanem v Gibeji Benjamínově; zbytek lidu rozpustil, každého k jeho stanům.

13:2  vybral si z Izraele tři tisíce mužů. Dva tisíce jich bylo se Saulem v Michmasu a v betelských horách a tisíc s Jonatanem v benjamínské Gibeji. Zbytek lidu poslal zpátky domů.

13:2  Saul si vybral tři tisíce mužů z Izraele. Dva tisíce jich bylo se Saulem v Mikmásu a v bételském pohoří a tisíc jich bylo s Jónatanem v Gibeji Benjamínově. Zbytek lidu poslal pryč, všechny k jejich stanům.

13:2  Vybral sobě tři tisíce z Izraele. I bylo jich s Saulem dva tisíce v Michmas a na hoře Bethel, a tisíc bylo s Jonatou v Gabaa Beniaminově; ostatek pak lidu rozpustil jednoho každého do příbytku jeho.

13:2  Et elegit sibi Saul tria millia de Israël : et erant cum Saul duo millia in Machmas, et in monte Bethel : mille autem cum Jonatha in Gabaa Benjamin : porro ceterum populum remisit unumquemque in tabernacula sua.

13:3  And Jonathan smote the garrison of the Philistines which was in Gabaa. And when the Philistines had heard of it, Saul sounded the trumpet over all the land, saying: Let the Hebrews hear.

13:3  And Jonathan smote the garrison of the Philistines that was in Geba, and the Philistines heard of it. And Saul blew the trumpet throughout all the land, saying, Let the Hebrews hear.

13:3  Jónatan porazil výsostné znamení pelištejské v Gebě. Pelištejci o tom uslyšeli, proto dal Saul troubit na polnici po celé zemi. Řekl: „Ať to Hebrejové slyší!“

13:3  Jonatan pobil filištínskou posádku v Gebě. Filištíni se to dozvěděli, a tak Saul nechal po celé zemi zatroubit na beraní roh se slovy: „Ať to Hebrejové slyší!“

13:3  Jónatan pobil pelištejskou posádku, která byla v Gebě. Pelištejci o tom uslyšeli. Saul dal zatroubit na beraní roh po celé zemi se slovy: Ať to Hebrejové slyší!

13:3  I pobil Jonata stráž Filistinských, kterouž měli na pahrbku, a uslyšeli to Filistinští. Tedy Saul troubil v troubu po vší zemi, řka: Ať to slyší Hebrejští.

13:3  Et percussit Jonathas stationem Philisthinorum quæ erat in Gabaa. Quod cum audissent Philisthiim, Saul cecinit buccina in omni terra, dicens : Audiant Hebræi.

13:4  And all Israel heard this report: Saul hath smitten the garrison of the Philistines: and Israel took courage against the Philistines. And the people were called together after Saul to Galgal.

13:4  And all Israel heard say that Saul had smitten a garrison of the Philistines, and that Israel also was had in abomination with the Philistines. And the people were called together after Saul to Gilgal.

13:4  Tak uslyšel celý Izrael: „Saul porazil výsostné znamení pelištejské.“ Tím vzbudil Izrael u Pelištejců nelibost. Proto byl svolán lid k Saulovi do Gilgálu.

13:4  Když se celý Izrael doslechl, že Saul pobil filištínskou posádku, a poštval tak Filištíny na Izrael, lid se shromáždil k Saulovi do Gilgalu.

13:4  A ⌈celý Izrael uslyšel⌉ slova: Saul pobil pelištejskou posádku a Izrael se Pelištejcům zošklivil. Nato byl svolán lid za Saulem do Gilgálu.

13:4  A tak slyšel všecken Izrael, že bylo praveno: Pobil Saul stráž Filistinských, pročež také zoškliven byl Izrael mezi Filistinskými. I svolán jest lid za Saulem do Galgala.

13:4  Et universus Israël audivit hujuscemodi famam : Percussit Saul stationem Philisthinorum, et erexit se Israël adversus Philisthiim. Clamavit ergo populus post Saul in Galgala.

13:5  The Philistines also were assembled to fight against Israel, thirty thousand chariots, and six thousand horsemen, and a multitude of people besides, like the sand on the seashore for number. And going up they camped in Machmas, at the east of Bethaven.

13:5  And the Philistines gathered themselves together to fight with Israel, thirty thousand chariots, and six thousand horsemen, and people as the sand which is on the sea shore in multitude: and they came up, and pitched in Michmash, eastward from Beth–aven.

13:5  Pelištejci se shromáždili, aby bojovali s Izraelem. Měli třicet tisíc vozů, šest tisíc jezdců a lidu takové množství jako písku na mořském břehu. Přitáhli a utábořili se v Mikmásu na východ od Bét-ávenu.

13:5  Také Filištíni se shromáždili, aby bojovali s Izraelem – 3000 vozů, 6000 jezdců a lidu jako písku na mořském břehu. Vytáhli a utábořili se v Michmasu na východ od Bet-avenu.

13:5  Pelištejci se shromáždili, aby bojovali s Izraelem -- třicet tisíc vozů, šest tisíc jezdců a lidu takové množství jako písku na mořském břehu. Vytáhli a utábořili se v Mikmásu na východ od Bét–ávenu.

13:5  Filistinští pak sebrali se k boji proti Izraelovi, třidceti tisíc vozů, a šest tisíc jezdců, a lidu ve množství, jako jest písku na břehu mořském. I vytáhli a položili se v Michmas na východ Betaven.

13:5  Et Philisthiim congregati sunt ad præliandum contra Israël, triginta millia curruum, et sex millia equitum, et reliquum vulgus, sicut arena quæ est in littore maris plurima. Et ascendentes castrametati sunt in Machmas ad orientem Bethaven.

13:6  And when the men of Israel saw that they were straitened (for the people were distressed), they hid themselves in caves, and in thickets, and in rocks, and in dens, and in pits.

13:6  When the men of Israel saw that they were in a strait, (for the people were distressed,) then the people did hide themselves in caves, and in thickets, and in rocks, and in high places, and in pits.

13:6  Izraelští muži viděli, že se dostali do tísně a že lid je sklíčen. Lid se ukrýval v jeskyních, rozsedlinách, skalních stržích, slujích a jamách.

13:6  Když Izraelci viděli, že jsou v úzkých a že vojsko je v tísni, poschovávali se v jeskyních, v houštinách, v rozsedlinách, vyhloubeninách a jamách.

13:6  Když Izraelci viděli, že jsou v tísni -- neboť ⌈lid byl vystaven tlaku,⌉ lid se ukryl do jeskyní, do houští, do skal, do sklepení a cisteren.

13:6  A protož muži Izraelští vidouce, že jim úzko, (nebo byl ssoužen lid,) skryl se lid v jeskyních a v ohradách, a v skalách a v horách, i v jamách.

13:6  Quod cum vidissent viri Israël se in arcto positos (afflictus enim erat populus), absconderunt se in speluncis, et in abditis, in petris quoque, et in antris, et in cisternis.

13:7  And some of the Hebrews passed over the Jordan into the land of Gad and Galaad. And when Saul was yet in Galgal, all the people that followed him were greatly afraid.

13:7  And some of the Hebrews went over Jordan to the land of Gad and Gilead. As for Saul, he was yet in Gilgal, and all the people followed him trembling.

13:7  Hebrejové přešli Jordán do země gádské a gileádské, zatímco Saul byl ještě v Gilgálu; všechen lid, který šel za ním, byl zděšen.

13:7  Někteří Hebrejové se brodili i přes Jordán do kraje Gád a Gileád. Saul se stále držel v Gilgalu a všichni jeho muži se třásli strachy.

13:7  Někteří Hebrejové přešli Jordán do země Gád a Gileád. Saul byl ale ještě v Gilgálu a všechen ⌈lid, který šel za ním, se třásl strachy.⌉

13:7  Hebrejští také přepravili se přes Jordán do země Gád a Galád. Saul pak ještě byl v Galgala, a všecken lid zastrašil se, jda za ním.

13:7  Hebræi autem transierunt Jordanem in terram Gad et Galaad. Cumque adhuc esset Saul in Galgala, universus populus perterritus est qui sequebatur eum.

13:8  And he waited seven days, according to the appointment of Samuel, and Samuel came not to Galgal, and the people slipt away from him.

13:8  And he tarried seven days, according to the set time that Samuel had appointed: but Samuel came not to Gilgal; and the people were scattered from him.

13:8  Čekal sedm dní do chvíle, kterou určil Samuel, ale Samuel do Gilgálu nepřicházel a lid se od Saula rozprchával.

13:8  Čekal sedm dní, než se dostaví Samuel, jenže ten do Gilgalu stále nepřicházel a Saulovo vojsko se začínalo rozprchávat.

13:8  Čekal sedm dnů, čas určený Samuelem. Samuel však do Gilgálu nepřišel a lid od něj postupně prchal pryč.

13:8  I očekával tu za sedm dní vedlé času uloženého od Samuele; a když nepřicházel Samuel do Galgala, rozešel se lid od něho.

13:8  Et expectavit septem diebus juxta placitum Samuelis, et non venit Samuel in Galgala, dilapsusque est populus ab eo.

13:9  Then Saul said: Bring me the holocaust, and the peace offerings. And he offered the holocaust.

13:9  And Saul said, Bring hither a burnt offering to me, and peace offerings. And he offered the burnt offering.

13:9  Saul tedy řekl: „Přineste ke mně oběť zápalnou a pokojnou.“ A obětoval zápalnou oběť.

13:9  Proto řekl: „Přineste ke mně oběť zápalnou i pokojnou.“ A obětoval zápalnou oběť.

13:9  Saul řekl: Přineste ke mně zápalnou a pokojnou oběť. Pak přinesl zápalnou oběť.

13:9  Tedy řekl Saul: Přineste ke mně obět zápalnou a oběti pokojné. I obětoval oběti zápalné.

13:9  Ait ergo Saul : Afferte mihi holocaustum et pacifica. Et obtulit holocaustum.

13:10  And when he had made an end of offering the holocaust, behold Samuel came: and Saul went forth to meet him and salute him.

13:10  And it came to pass, that as soon as he had made an end of offering the burnt offering, behold, Samuel came; and Saul went out to meet him, that he might salute him.

13:10  Sotva skončil obětování zápalné oběti, přišel Samuel. Saul mu vyšel vstříc a pozdravil ho.

13:10  Jakmile byl s obětí hotov, hle – přichází Samuel! Saul mu vykročil naproti, aby ho přivítal.

13:10  Stalo se, že když dokončil přinášení zápalné oběti, tak Samuel přišel. Saul mu vyšel naproti, aby ho pozdravil.

13:10  Když pak již dokonal obětování oběti zápalné, aj, Samuel přicházel, a Saul vyšel proti němu, aby ho přivítal.

13:10  Cumque complesset offerens holocaustum, ecce Samuel veniebat : et egressus est Saul obviam ei ut salutaret eum.

13:11  And Samuel said to him: What hast thou done? Saul answered: Because I saw that the people slipt from me, and thou wast not come according to the days appointed, and the Philistines were gathered together in Machmas,

13:11  And Samuel said, What hast thou done? And Saul said, Because I saw that the people were scattered from me, and that thou camest not within the days appointed, and that the Philistines gathered themselves together at Michmash;

13:11  Samuel se ho otázal: „Cos to udělal?“ Saul odvětil: „Když jsem viděl, že se lid ode mne rozprchává, neboť tys k určenému dni nepřicházel, a že se Pelištejci shromáždili v Mikmásu,

13:11  Samuel mu ale řekl: „Cos to udělal?“ Saul odpověděl: „Když jsem viděl, že se lid rozbíhá a ty v dohodnutý čas nejdeš a že se Filištíni shromažďují v Michmasu,

13:11  Samuel řekl: Co jsi to udělal? Saul odpověděl: Když jsem viděl, že lid ode mě postupně prchá pryč, že ty jsi nepřišel v určené dny a Pelištejci se shromažďují v Mikmásu,

13:11  I řekl Samuel: Co jsi učinil? Odpověděl Saul: Když jsem viděl, že se lid rozchází ode mne, a ty nepřicházíš k uloženému dni, a Filistinští byli shromážděni v Michmas:

13:11  Locutusque est ad eum Samuel : Quid fecisti ? Respondit Saul : Quia vidi quod populus dilaberetur a me, et tu non veneras juxta placitos dies, porro Philisthiim congregati fuerant in Machmas,

13:12  I said: Now will the Philistines come down upon me to Galgal, and I have not appeased the face of the Lord. Forced by necessity, I offered the holocaust.

13:12  Therefore said I, The Philistines will come down now upon me to Gilgal, and I have not made supplication unto the Lord: I forced myself therefore, and offered a burnt offering.

13:12  řekl jsem si: Pelištejci teď sejdou proti mně do Gilgálu a já jsem si nenaklonil Hospodina. A tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám.“

13:12  řekl jsem si: Filištíni mě teď v Gilgalu přepadnou, a já jsem si ještě nenaklonil Hospodina. Proto jsem se odhodlal přinést tu oběť sám.“

13:12  řekl jsem si: Teď Pelištejci sestoupí proti mně do Gilgálu a já jsem si ⌈neudobřil Hospodinovu tvář.⌉ Tak jsem se odvážil a přinesl jsem zápalnou oběť.

13:12  I řekl jsem: Nyní připadnou Filistinští na mne v Galgala, a tváři Hospodinově nemodlil jsem se. Takž jsem se opovážil a obětoval jsem oběti zápalné.

13:12  dixi : Nunc descendent Philisthiim ad me in Galgala, et faciem Domini non placavi. Necessitate compulsus, obtuli holocaustum.

13:13  And Samuel said to Saul: Thou hast done foolishly, and hast not kept the commandments of the Lord thy God, which he commanded thee. And if thou hadst not done thus, the Lord would now have established thy kingdom over Israel for ever:

13:13  And Samuel said to Saul, Thou hast done foolishly: thou hast not kept the commandment of the Lord thy God, which he commanded thee: for now would the Lord have established thy kingdom upon Israel for ever.

13:13  Samuel nato Saulovi řekl: „Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky.

13:13  „Zachoval ses jako hlupák!“ zvolal Samuel. „Nesplnil jsi rozkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Vždyť Hospodin by tvé kralování nad Izraelem utvrdil na věky!

13:13  Samuel řekl Saulovi: Jednal jsi bláznivě, že jsi nezachoval příkaz Hospodina, svého Boha, který ti dal. Vždyť tak by Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky.

13:13  Tedy řekl Samuel Saulovi: Bláznivě jsi učinil, nezachovals přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž přikázal tobě; nebo nyní byl by utvrdil Hospodin království tvé nad Izraelem až na věky.

13:13  Dixitque Samuel ad Saul : Stulte egisti, nec custodisti mandata Domini Dei tui quæ præcepit tibi. Quod si non fecisses, jam nunc præparasset Dominus regnum tuum super Israël in sempiternum :

13:14  But thy kingdom shall not continue. The Lord hath sought him a man according to his own heart: and him hath the Lord commanded to be prince over his people, because thou hast not observed that which the Lord commanded.

13:14  But now thy kingdom shall not continue: the Lord hath sought him a man after his own heart, and the Lord hath commanded him to be captain over his people, because thou hast not kept that which the Lord commanded thee.

13:14  Teď však tvé království neobstojí. Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce. Jemu Hospodin přikáže, aby byl vévodou nad jeho lidem, protože ty jsi nedbal toho, co ti Hospodin přikázal.“

13:14  Teď ale tvé kralování neobstojí. Hospodin si už našel muže podle svého srdce. Jeho určil za vůdce svého lidu, protože ty jsi nesplnil, co ti Hospodin přikázal.“

13:14  Teď ale tvé království neobstojí. Hospodin si vyhledal muže podle svého srdce a ustanovil ho vévodou nad svým lidem, protože jsi nezachoval to, co ti Hospodin přikázal.

13:14  Ale již nyní království tvé neostojí. Vyhledalť jest Hospodin sobě muže vedlé srdce svého, jemuž rozkázal Hospodin, aby byl vůdce nad lidem jeho; nebo jsi nezachoval, cožť přikázal Hospodin.

13:14  sed nequaquam regnum tuum ultra consurget. Quæsivit Dominus sibi virum juxta cor suum : et præcepit ei Dominus ut esset dux super populum suum, eo quod non servaveris quæ præcepit Dominus.

13:15  And Samuel arose and went up from Galgal to Gabaa of Benjamin. And the rest of the people went up after Saul, to meet the people who fought against them, going from Galgal to Gabaa, in the hill of Benjamin. And Saul numbered the people, that were found with him, about six hundred men.

13:15  And Samuel arose, and gat him up from Gilgal unto Gibeah of Benjamin. And Saul numbered the people that were present with him, about six hundred men.

13:15  A Samuel hned vystoupil z Gilgálu do Gibeje Benjamínovy. Saul dal nastoupit lidu, který při něm setrval; bylo jich kolem šesti set mužů.

13:15  Potom Samuel vstal a odešel z Gilgalu do Gibeje Benjamínovy. Saul spočetl vojsko, které zůstalo při něm – asi 600 mužů.

13:15  Potom Samuel vstal a vystoupil z Gilgálu do Gibeje Benjamínovy. Saul spočítal lid, který byl s ním; bylo tam asi šest set mužů.

13:15  Vstav pak Samuel, vstoupil z Galgala do Gabaa Beniaminova. A Saul načetl lidu, kterýž zůstával při něm, okolo šesti set mužů.

13:15  Surrexit autem Samuel, et ascendit de Galgalis in Gabaa Benjamin. Et reliqui populi ascenderunt post Saul obviam populo, qui expugnabant eos venientes de Galgala in Gabaa, in colle Benjamin. Et recensuit Saul populum qui inventi fuerant cum eo, quasi sexcentos viros.

13:16  And Saul, and Jonathan his son, and the people that were present with them, were in Gabaa of Benjamin: But the Philistines encamped in Machmas.

13:16  And Saul, and Jonathan his son, and the people that were present with them, abode in Gibeah of Benjamin: but the Philistines encamped in Michmash.

13:16  Saul, jeho syn Jónatan i lid, který s nimi setrval, usadili se v Gibeji Benjamínově, kdežto Pelištejci tábořili v Mikmásu.

13:16  Saul se svým synem Jonatanem a s muži, kteří s ním ještě zůstali, se tedy drželi v Gibeji Benjamínově, zatímco Filištíni tábořili v Michmasu.

13:16  Saul a jeho syn Jónatan i lid, který byl s nimi, se usídlil v Gebě Benjamínově, zatímco Pelištejci se utábořili v Mikmásu.

13:16  Saul tedy a Jonata syn jeho, i lid, kterýž zůstával s nimi, byli v Gabaa Beniaminově, Filistinští pak leželi v Michmas.

13:16  Et Saul et Jonathas filius ejus, populusque qui inventus fuerat cum eis, erat in Gabaa Benjamin : porro Philisthiim consederant in Machmas.

13:17  And there went out of the camp of the Philistines three companies to plunder. One company went towards the way of Ephra to the land of Sual;

13:17  And the spoilers came out of the camp of the Philistines in three companies: one company turned unto the way that leadeth to Ophrah, unto the land of Shual:

13:17  Z pelištejského ležení vyšly tři oddíly záškodníků; jeden oddíl se ubíral směrem k Ofře, k zemi Šúalu,

13:17  Z filištínského tábora vyrazily tři oddíly nájezdníků. Jeden oddíl se vydal směrem k Ofře v šualském kraji.

13:17  Z pelištejského tábora vytáhli nájezdníci ve třech oddílech. Jeden oddíl se obrátil směrem k Ofře v zemi Šúal,

13:17  I vyšli zhoubcové z vojska Filistinského na tré rozdělení. Houf jeden obrátil se k cestě Ofra, k zemi Sual;

13:17  Et egressi sunt ad prædandum de castris Philisthinorum tres cunei. Unus cuneus pergebat contra viam Ephra ad terram Sual :

13:18  And another went by the way of Bethoron, and the third turned to the way of the border, above the valley of Seboim towards the desert.

13:18  And another company turned the way to Beth–horon: and another company turned to the way of the border that looketh to the valley of Zeboim toward the wilderness.

13:18  druhý oddíl se ubíral směrem k Bét-chorónu a třetí oddíl se ubíral směrem k území vybíhajícímu nad Seboímským údolím k poušti.

13:18  Druhý oddíl se vydal směrem k Bet-choronu a třetí směrem k poušti, ke srázu nad údolím Ceboim.

13:18  druhý oddíl se obrátil směrem k Bét–chorónu a třetí oddíl se obrátil směrem k území, které shlíží do údolí Seboím v pustině.

13:18  A houf druhý obrátil se na cestu Betoron; houf pak třetí pustil se cestou krajiny, kteráž patří k údolí Seboim na poušť.

13:18  porro alius ingrediebatur per viam Beth-horon : tertius autem verterat se ad iter termini imminentis valli Seboim contra desertum.

13:19  Now there was no smith to be found in all the land of Israel, for the Philistines had taken this precaution, lest the Hebrews should make them swords or spears.

13:19  Now there was no smith found throughout all the land of Israel: for the Philistines said, Lest the Hebrews make them swords or spears:

13:19  V celé izraelské zemi nebylo možno najít kováře. Pelištejci totiž říkali: „Jen ať Hebrejové nevyrábějí meče ani kopí.“

13:19  V celé izraelské zemi nebyl jediný kovář. Filištíni si totiž řekli: „Aby si ti Hebrejové nemohli dělat meče nebo kopí.“

13:19  V celé izraelské zemi nebyl žádný kovář, protože Pelištejci řekli: Ať si Hebrejové nedělají meče ani kopí.

13:19  Kováře pak žádného nenalézalo se ve vší zemi Izraelské; nebo byli řekli Filistinští: Aby sobě Hebrejští nenadělali mečů a kopí.

13:19  Porro faber ferrarius non inveniebatur in omni terra Israël : caverant enim Philisthiim, ne forte facerent Hebræi gladium aut lanceam.

13:20  So all Israel went down to the Philistines, to sharpen every man his ploughshare, and his spade, and his axe, and his rake.

13:20  But all the Israelites went down to the Philistines, to sharpen every man his share, and his coulter, and his axe, and his mattock.

13:20  Když si kdokoli z Izraele chtěl dát naostřit rádlo, motyku, širočinu či radlici, musel sestoupit k Pelištejcům.

13:20  Celý Izrael si tedy chodil k Filištínům nechat brousit radlice, motyky, sekery i srpy .

13:20  Všichni Izraelci sestupovali k Pelištejcům, aby si nechali naostřit svou radlici, motyku, sekeru či srp.

13:20  Protož chodívali všickni Izraelští k Filistinským, aby ostřil sobě jeden každý radlici svou, a motyku svou, sekeru svou i vidly své,

13:20  Descendebat ergo omnis Israël ad Philisthiim, ut exacueret unusquisque vomerem suum, et ligonem, et securim, et sarculum.

13:21  So that their shares, and their spades, and their forks, and their axes, were blunt, even to the goad, which was to be mended.

13:21  Yet they had a file for the mattocks, and for the coulters, and for the forks, and for the axes, and to sharpen the goads.

13:21  Naostření rádla, motyky, trojzubce a širočiny a zakalení ostnu stálo jeden pím.

13:21  Broušení radlice nebo motyky stálo dvě třetiny šekelu, broušení vidlí, seker nebo ostření bodce pak třetinu šekelu.

13:21  Jeden pím bylo za naostření radlic a motyk, ⌈za trojzubec,⌉ sekery a za nasazení bodce.

13:21  Sic jinak byly štěrbiny na radlicích, motykách, vidlách třírohých a sekerách; také i o zaostření ostnu bývalo těžko.

13:21  Retusæ itaque erant acies vomerum, et ligonum, et tridentum, et securium, usque ad stimulum corrigendum.

13:22  And when the day of battle was come, there was neither sword nor spear found in the hand of any of the people that were with Saul and Jonathan, except Saul and Jonathan his son.

13:22  So it came to pass in the day of battle, that there was neither sword nor spear found in the hand of any of the people that were with Saul and Jonathan: but with Saul and with Jonathan his son was there found.

13:22  V čas boje tomu bylo tak, že lid, který byl se Saulem a Jónatanem, neměl po ruce meč ani kopí; měl je pouze Saul a jeho syn Jónatan.

13:22  Ve válce tedy všem Saulovým a Jonatanovým mužům scházely meče i kopí. Jen Saul a jeho syn Jonatan je měli.

13:22  V čas boje se stalo, že u nikoho z lidu, který byl se Saulem a s Jónatanem, nebyl meč ani kopí; měl je pouze Saul a jeho syn Jónatan.

13:22  I bylo, že v čas boje nenalézalo se meče ani kopí u žádného z lidu toho, kterýž byl s Saulem a s Jonatou, toliko u Saule a u Jonaty syna jeho.

13:22  Cumque venisset dies prælii, non est inventus ensis et lancea in manu totius populi qui erat cum Saule et Jonatha, excepto Saul et Jonatha filio ejus.

13:23  And the army of the Philistines went out in order to advance further in Machmas.

13:23  And the garrison of the Philistines went out to the passage of Michmash.

13:23  Postavení Pelištejců se posunulo k průsmyku u Mikmásu.

13:23  Filištínská hlídka se zatím přesunula k průsmyku Michmas.

13:23  Pelištejská hlídka vyšla k mikmáskému průsmyku.

13:23  Vyšla pak stráž Filistinských k cestám Michmas.

13:23  Egressa est autem statio Philisthiim, ut transcenderet in Machmas.

Chapter 14

14:1  Now it came to pass one day that Jonathan, the son of Saul, said to the young man that bore his armour: Come, and let us go over to the garrison of the Philistines, which is on the other side of yonder place. But he told not this to his father.

14:1  Now it came to pass upon a day, that Jonathan the son of Saul said unto the young man that bare his armour, Come, and let us go over to the Philistines’ garrison, that is on the other side. But he told not his father.

14:1  Jednoho dne vyzval Jónatan, syn Saulův, mládence, svého zbrojnoše: „Pojď, pronikneme k postavení Pelištejců tamhle naproti.“ Svému otci to však neoznámil.

14:1  Jednoho dne řekl Saulův syn Jonatan svému zbrojnošovi: „Pojď, pronikneme k té filištínské hlídce tamhle naproti.“ Svému otci to ale neřekl.

14:1  Jednoho dne se stalo, že Jónatan, syn Saulův, řekl služebníkovi, který nosil jeho výstroj: Pojď, projdeme k pelištejské hlídce, která je na druhé straně. Svému otci to však neoznámil.

14:1  Stalo se pak jednoho dne, že řekl Jonata syn Saulův služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, půjdeme k stráži Filistinských, kteráž jest na oné straně. Ale otci svému toho nepověděl.

14:1  Et accidit quadam die ut diceret Jonathas filius Saul ad adolescentem armigerum suum : Veni, et transeamus ad stationem Philisthinorum, quæ est trans locum illum. Patri autem suo hoc ipsum non indicavit.

14:2  And Saul abode in the uttermost part of Gabaa, under the pomegranate tree, which was in Magron: and the people with him were about six hundred men.

14:2  And Saul tarried in the uttermost part of Gibeah under a pomegranate tree which is in Migron: and the people that were with him were about six hundred men;

14:2  Saul se usadil na úpatí pahorku pod granátovníkem v Migrónu. Lidu s ním bylo na šest set mužů.

14:2  (Saul se zatím zdržoval na okraji Gibeje pod granátovníkem u Migronu. Jeho vojsko čítalo asi 600 mužů

14:2  Saul pobýval na konci Gibeje pod granátovníkem, který byl v Migrónu. Lidu, který byl s ním, bylo asi šest set mužů.

14:2  Saul však zůstával na kraji pahrbku pod jabloní zrnatou, kteráž byla v Migron; a lidu, kterýž byl s ním, bylo okolo šesti set mužů,

14:2  Porro Saul morabatur in extrema parte Gabaa sub malogranato, quæ erat in Magron : et erat populus cum eo quasi sexcentorum virorum.

14:3  And Achias, the son of Achitob, brother of Ichabod the son of Phinees, the son of Heli, the priest of the Lord in Silo, wore the ephod. And the people knew not whither Jonathan was gone.

14:3  And Ahiah, the son of Ahitub, I–chabod’s brother, the son of Phinehas, the son of Eli, the Lord’s priest in Shiloh, wearing an ephod. And the people knew not that Jonathan was gone.

14:3  Achijáš, syn Achítúba, bratra Íkábóda, syna Pinchasa, syna Élího, Hospodinova kněze v Šílu, nosil efód. Lid ovšem nevěděl, že Jónatan odešel.

14:3  včetně Achiáše, který nosil efod. Byl to syn Ichabodova bratra Achituba, syna Pinchase, syna Elího, Hospodinova kněze v Šílu.) O Jonatanově odchodu nikdo nevěděl.

14:3  Byl tam také Achijáš, syn Achítúba, bratra Í–kabóda, syna Pinchasa, syna Élího, Hospodinova kněze v Šílu, který nosil efód. Lid nevěděl, že Jónatan odešel.

14:3  Tolikéž Achiáš syn Achitobův, bratra Ichabodova, syna Fínesova, syna Elí, kněze Hospodinova v Sílo, kterýž nosil efod. Ale lid nevěděl, že by odšel Jonata.

14:3  Et Achias filius Achitob fratris Ichabod filii Phinees, qui ortus fuerat ex Heli sacerdote Domini in Silo, portabat ephod. Sed et populus ignorabat quo isset Jonathas.

14:4  Now there were between the ascents, by which Jonathan sought to go over to the garrison of the Philistines, rocks standing up on both sides, and steep cliffs like teeth on the one side, and on the other, the name of the one was Boses, and the name of the other was Sene:

14:4  And between the passages, by which Jonathan sought to go over unto the Philistines’ garrison, there was a sharp rock on the one side, and a sharp rock on the other side: and the name of the one was Bozez, and the name of the other Seneh.

14:4  V průsmyku, kterým se Jónatan snažil proniknout nad postavení Pelištejců, byl skalní útes z jedné strany i skalní útes z druhé strany; jeden se jmenoval Bóses a druhý Sené.

14:4  Na obou stranách průsmyku, kterým chtěl Jonatan proniknout k filištínské hlídce, byly skalní útesy. Jeden se jmenoval Bocec a druhý Sene;

14:4  ⌈V průsmyku,⌉ kterým chtěl Jónatan projít k pelištejské hlídce, byl skalní výběžek z jedné strany a skalní výběžek z druhé strany. Jeden se jmenoval Bóses a druhý se jmenoval Sené.

14:4  Mezi těmi pak průchody, jimiž pokoušel se Jonata přejíti k stráži Filistinských, byla skála příkrá k přecházení s této strany, též skála příkrá k přecházení s oné strany; jméno jedné Bóses, a jméno druhé Seneh.

14:4  Erant autem inter ascensus per quos nitebatur Jonathas transire ad stationem Philisthinorum, eminentes petræ ex utraque parte, et quasi in modum dentium scopuli hinc et inde prærupti : nomen uni Boses, et nomen alteri Sene :

14:5  One rock stood out toward the north, over against Machmas, and the other to the south, over against Gabaa.

14:5  The forefront of the one was situate northward over against Michmash, and the other southward over against Gibeah.

14:5  Jeden útes byl jako pilíř na severu naproti Mikmásu, druhý na jihu naproti Gebě.

14:5  jeden se tyčil na severu proti Michmasu, druhý proti Gebě.

14:5  Jeden výběžek vyčníval od severu naproti Mikmásu a druhý od jihu naproti Gebě.

14:5  Jedna skála byla na půlnoci proti Michmas, a druhá na poledne proti Gabaa.

14:5  unus scopulus prominens ad aquilonem ex adverso Machmas, et alter ad meridiem contra Gabaa.

14:6  And Jonathan said to the young man that bore his armour: Come, let us go over to the garrison of these uncircumcised, it may be the Lord will do for us: because it is easy for the Lord to save either by many, or by few.

14:6  And Jonathan said to the young man that bare his armour, Come, and let us go over unto the garrison of these uncircumcised: it may be that the Lord will work for us: for there is no restraint to the Lord to save by many or by few.

14:6  Jónatan tedy vyzval mládence, svého zbrojnoše: „Pojď, pronikneme k postavení těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá. Vždyť Hospodinu nemůže nic zabránit, aby zachránil ať skrze mnoho nebo skrze málo.“

14:6  „Pojď,“ řekl Jonatan svému zbrojnoši, „pronikneme ke hlídce těch neobřezanců. Snad bude Hospodin při nás. Vždyť Hospodinu není zatěžko zvítězit, ať už jich je mnoho nebo málo.“

14:6  Jónatan řekl služebníkovi, svému zbrojnoši: Pojď, projdeme k hlídce těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá. Neboť ⌈Hospodinu nemůže nic zabránit,⌉ aby zachránil skrze mnoho nebo skrze málo.

14:6  I řekl Jonata služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, přejděme k stráži těch neobřezaných, snad bude Hospodin s námi; neboť není nesnadné Hospodinu zachovati ve mnoze aneb v mále.

14:6  Dixit autem Jonathas ad adolescentem armigerum suum : Veni, transeamus ad stationem incircumcisorum horum, si forte faciat Dominus pro nobis : quia non est Domino difficile salvare, vel in multis, vel in paucis.

14:7  And his armourbearer said to him: Do all that pleaseth thy mind: go whither thou wilt, and I will be with thee wheresoever thou hast a mind.

14:7  And his armourbearer said unto him, Do all that is in thine heart: turn thee; behold, I am with thee according to thy heart.

14:7  Zbrojnoš mu odpověděl: „Udělej všechno, co máš na mysli. Jen vpřed! Já budu s tebou podle tvé vůle.“

14:7  „Udělej, cokoli máš na srdci,“ odpověděl mu zbrojnoš. „Obrať se, kam chceš – jsem přece s tebou jedno srdce.“

14:7  Jeho zbrojnoš mu řekl: Udělej vše, co ⌈máš na srdci.⌉ Vzhůru! Hle, já jsem s tebou ⌈tak, jak to máš na srdci.⌉

14:7  Odpověděl oděnec jeho: Učiň, cožkoli jest v srdci tvém, obrať se, kam chceš; aj, budu s tebou podlé vůle tvé.

14:7  Dixitque ei armiger suus : Fac omnia quæ placent animo tuo : perge quo cupis, et ero tecum ubicumque volueris.

14:8  And Jonathan said: Behold we will go over to these men. And when we shall be seen by them,

14:8  Then said Jonathan, Behold, we will pass over unto these men, and we will discover ourselves unto them.

14:8  Jónatan rozhodl: „Pronikneme k těm mužům a znenadání se před nimi objevíme.

14:8  Jonatan mu na to řekl: „Podívej se, pronikneme k těm mužům a ukážeme se jim.

14:8  Jónatan řekl: Tak projdeme k těm mužům a ukážeme se jim.

14:8  I řekl Jonata: Aj, my jdeme k mužům těm, a ukážeme se jim.

14:8  Et ait Jonathas : Ecce nos transimus ad viros istos. Cumque apparuerimus eis,

14:9  If they shall speak thus to us: Stay till we come to you: let us stand still in our place, and not go up to them.

14:9  If they say thus unto us, Tarry until we come to you; then we will stand still in our place, and will not go up unto them.

14:9  Jestliže nás vyzvou: ‚Nehýbejte se, dokud k vám nedorazíme‘, zůstaneme na místě a nepůjdeme k nim nahoru.

14:9  Jestli nám řeknou: ‚Zastavte se, dokud k vám nedorazíme!‘ zůstaneme na místě a nebudeme k nim šplhat.

14:9  Jestliže nám řeknou: Zůstaňte stát, dokud k vám nedorazíme, zůstaneme stát na svém místě a nepůjdeme k nim nahoru.

14:9  Jestliže řeknou nám takto: Počkejte, až přijdeme k vám, stůjme na místě svém, a nechoďme k nim.

14:9  si taliter locuti fuerint ad nos : Manete donec veniamus ad vos : stemus in loco nostro, nec ascendamus ad eos.

14:10  But if they shall say: Come up to us: let us go up, because the Lord hath delivered them into our hands, this shall be a sign unto us.

14:10  But if they say thus, Come up unto us; then we will go up: for the Lord hath delivered them into our hand: and this shall be a sign unto us.

14:10  Jestliže však řeknou: ‚Pojďte k nám nahoru‘, půjdeme vzhůru, neboť Hospodin nám je vydal do rukou. To bude pro nás znamením.“

14:10  Jestliže řeknou: ‚Vylezte k nám!‘ polezeme, protože to pro nás bude znamením, že nám je Hospodin vydal do rukou.“

14:10  Jestliže však řeknou: Pojďte k nám nahoru, půjdeme, protože Hospodin je ⌈vydal do naší ruky⌉ a toto nám bude znamením.

14:10  Pakli by řekli takto: Vstupte k nám, jděme, nebo vydal je Hospodin v ruku naši. To zajisté nám bude za znamení.

14:10  Si autem dixerint : Ascendite ad nos : ascendamus, quia tradidit eos Dominus in manibus nostris : hoc erit nobis signum.

14:11  So both of them discovered themselves to the garrison of the Philistines: and the Philistines said: Behold the Hebrews come forth out of the holes wherein they were hid.

14:11  And both of them discovered themselves unto the garrison of the Philistines: and the Philistines said, Behold, the Hebrews come forth out of the holes where they had hid themselves.

14:11  Když se oba objevili před postavením Pelištejců, Pelištejci řekli: „Hle, Hebrejové vylézají z děr, kam se ukryli.“

14:11  Oba se tedy ukázali filištínské hlídce a Filištíni si řekli: „Podívejme, Hebrejové lezou z děr, do kterých se schovali.“

14:11  Oba se tedy ukázali pelištejské hlídce a Pelištejci řekli: Podívejte, Hebrejové vycházejí z děr, do kterých se ukryli.

14:11  Ukázali se tedy oba dva stráži Filistinských. I řekli Filistinští: Hle, Hebrejští lezou z děr, v nichž se byli skryli.

14:11  Apparuit igitur uterque stationi Philisthinorum : dixeruntque Philisthiim : En Hebræi egrediuntur de cavernis in quibus absconditi fuerant.

14:12  And the men of the garrison spoke to Jonathan, and to his armourbearer, and said: Come up to us, and we will shew you a thing. And Jonathan said to his armourbearer: Let us go up, follow me: for the Lord hath delivered them into the hands of Israel.

14:12  And the men of the garrison answered Jonathan and his armourbearer, and said, Come up to us, and we will shew you a thing. And Jonathan said unto his armourbearer, Come up after me: for the Lord hath delivered them into the hand of Israel.

14:12  Muži z toho postavení vyzvali Jónatana a jeho zbrojnoše: „Pojďte k nám nahoru, něco vám povíme!“ Tu řekl Jónatan svému zbrojnoši: „Vzhůru za mnou! Hospodin je vydal Izraeli do rukou!“

14:12  Muži z té hlídky pak na Jonatana a jeho zbrojnoše zavolali: „Vylezte k nám a něco vám ukážeme.“ Tehdy Jonatan řekl svému zbrojnoši: „Stoupej za mnou. Hospodin je vydal Izraeli do rukou!“

14:12  Muži z hlídky promluvili k Jónatanovi a jeho zbrojnoši: Vylezte k nám a my vám ukážeme! Jónatan řekl svému zbrojnoši: Lez za mnou, protože Hospodin je vydal do moci Izraele.

14:12  I mluvili někteří z stráže té k Jonatovi a k oděnci jeho, a řekli: Vstupte k nám, a povíme vám něco. Pročež řekl Jonata k oděnci svému: Podiž za mnou, nebo je vydal Hospodin v ruku Izraele.

14:12  Et locuti sunt viri de statione ad Jonathan et ad armigerum ejus, dixeruntque : Ascendite ad nos, et ostendemus vobis rem. Et ait Jonathas ad armigerum suum : Ascendamus : sequere me : tradidit enim Dominus eos in manus Israël.

14:13  And Jonathan went up creeping on his hands and feet, and his armourbearer after him. And some fell before Jonathan, others his armourbearer slew as he followed him.

14:13  And Jonathan climbed up upon his hands and upon his feet, and his armourbearer after him: and they fell before Jonathan; and his armourbearer slew after him.

14:13  Jónatan lezl po čtyřech nahoru a za ním jeho zbrojnoš. I padali před Jónatanem a zbrojnoš je za ním pobíjel.

14:13  Jonatan šplhal po čtyřech a zbrojnoš za ním. Filištíni před Jonatanem padali a jeho zbrojnoš je dobíjel.

14:13  Jónatan ⌈lezl vzhůru po rukou a po nohou⌉ a jeho zbrojnoš za ním. Pelištejci padali před Jónatanem a jeho zbrojnoš je za ním usmrcoval.

14:13  A tak lezl čtvermo Jonata a oděnec jeho za ním. I padali před Jonatou, a oděnec jeho mordoval je, jda za ním.

14:13  Ascendit autem Jonathas manibus et pedibus reptans, et armiger ejus post eum. Itaque alii cadebant ante Jonathan, alios armiger ejus interficiebat sequens eum.

14:14  And the first slaughter which Jonathan and his armourbearer made, was of about twenty men, within half an acre of land, which a yoke of oxen is wont to plough in a day.

14:14  And that first slaughter, which Jonathan and his armourbearer made, was about twenty men, within as it were an half acre of land, which a yoke of oxen might plow.

14:14  To byl první úder, kdy Jónatan se svým zbrojnošem pobili kolem dvaceti mužů na polovičním honu pole.

14:14  V této první bitvě pobil Jonatan se svým zbrojnošem asi dvacet mužů na půlakrovém políčku.

14:14  To byla první porážka, ve které Jónatan a jeho zbrojnoš pobili asi dvacet mužů na ⌈pozemku asi poloviny akru.⌉

14:14  A to byla porážka první, v níž zbil Jonata a oděnec jeho okolo dvadcíti mužů, jako v půl honech rolí dvěma volům s zápřež.

14:14  Et facta est plaga prima qua percussit Jonathas et armiger ejus, quasi viginti virorum in media parte jugeri quam par boum in die arare consuevit.

14:15  And there was a miracle in the camp, in the fields: and all the people of their garrison, who had gone out to plunder, were amazed, and the earth trembled: and it happened as a miracle from God.

14:15  And there was trembling in the host, in the field, and among all the people: the garrison, and the spoilers, they also trembled, and the earth quaked: so it was a very great trembling.

14:15  V nepřátelském táboře, na poli i ve všem lidu, nastalo zděšení; také muži z onoho postavení i záškodníci byli zděšeni a země se chvěla. To zděšení způsobil Bůh.

14:15  Nepřátelské vojsko zachvátila hrůza. Jak v táboře, tak na poli, jak mezi hlídkami, tak v oddílech nájezdníků se všichni třásli strachy. I sama země se chvěla hrůzou z Boha.

14:15  ⌈Na tábor, na pole i na všechen lid padl strach.⌉ Dokonce i hlídka a nájezdníci se třásli. Země se třásla. Bylo to ⌈třesení od Boha.⌉

14:15  Protož byl strach v tom ležení a na tom poli, i na všem tom lidu; strážní i oni loupežníci děsili se též, až se země třásla, nebo byla v strachu Božím.

14:15  Et factum est miraculum in castris per agros : sed et omnis populus stationis eorum qui ierant ad prædandum, obstupuit, et conturbata est terra : et accidit quasi miraculum a Deo.

14:16  And the watchmen of Saul, who were in Gabaa of Benjamin looked, and behold a multitude overthrown, and fleeing this way and that.

14:16  And the watchmen of Saul in Gibeah of Benjamin looked; and, behold, the multitude melted away, and they went on beating down one another.

14:16  I Saulova hlídka v Gibeji Benjamínově viděla, jak hlučící dav zmateně pobíhá sem a tam.

14:16  Saulovi strážní v Gibeji Benjamínově viděli, jak se to vojsko rozbíhá do všech stran.

14:16  Saulovi strážní v Gibeji Benjamínově ⌈viděli, jak dav⌉ prchá a utíká na všechny strany.

14:16  A vidouce strážní Saulovi v Gabaa Beniaminově, oznámili, jak množství to narůzno prchá, a vždy více se potírá.

14:16  Et respexerunt speculatores Saul qui erant in Gabaa Benjamin, et ecce multitudo prostrata, et huc illucque diffugiens.

14:17  And Saul said to the people that were with him: Look, and see who is gone from us. And when they had sought, it was found that Jonathan and his armourbearer were not there.

14:17  Then said Saul unto the people that were with him, Number now, and see who is gone from us. And when they had numbered, behold, Jonathan and his armourbearer were not there.

14:17  Saul rozkázal lidu, který byl s ním: „Dejte nastoupit! Zjistěte, kdo od nás odešel.“ Nastoupili a zjistilo se, že tu není Jónatan a jeho zbrojnoš.

14:17  Saul řekl svým mužům: „Nastupte a zjistěte, kdo z našich odešel.“ Počítali a hle – chyběl Jonatan a jeho zbrojnoš.

14:17  Saul řekl lidu, který byl s ním: Spočítejte se a podívejte se, kdo od nás odešel. Spočítali se a hle, nebyl tam Jónatan a jeho zbrojnoš.

14:17  Saul pak řekl lidu, kterýž s ním byl: Vyhledejte i hned a zvězte, kdo jest z našich odšel. A když vyhledávali, hle, Jonaty nebylo a oděnce jeho.

14:17  Et ait Saul populo qui erat cum eo : Requirite, et videte quis abierit ex nobis. Cumque requisissent, repertum est non adesse Jonathan et armigerum ejus.

14:18  And Saul said to Achias: Bring the ark of the Lord. (For the ark of God was there that day with the children of Israel.)

14:18  And Saul said unto Ahiah, Bring hither the ark of God. For the ark of God was at that time with the children of Israel.

14:18  Saul poručil Achijášovi: „Přines Boží schránu!“ Boží schrána byla totiž toho času mezi Izraelci.

14:18  Saul tehdy řekl Achiášovi: „Přines Boží truhlu.“ (Boží truhla totiž tehdy byla mezi Izraelci.)

14:18  Saul řekl Achijášovi: Přines Boží truhlu. Boží truhla totiž byla v onom čase se syny Izraele.

14:18  I řekl Saul Achiášovi: Postav sem truhlu Boží. (Truhla pak Boží toho času byla s syny Izraelskými.)

14:18  Et ait Saul ad Achiam : Applica arcam Dei. (Erat enim ibi arca Dei in die illa cum filiis Israël.)

14:19  And while Saul spoke to the priest, there arose a great uproar in the camp of the Philistines: and it increased by degrees, and was heard more clearly. And Saul said to the priest: Draw in thy hand.

14:19  And it came to pass, while Saul talked unto the priest, that the noise that was in the host of the Philistines went on and increased: and Saul said unto the priest, Withdraw thine hand.

14:19  Zatímco Saul ještě mluvil s knězem, hluk v táboře Pelištejců se dále vzmáhal. Proto Saul poručil knězi: „Stáhni ruku zpět!“

14:19  Zatímco ale Saul hovořil s knězem, hluk ve filištínském táboře rostl stále víc. Saul proto řekl knězi: „Nech to být.“

14:19  Stalo se, že zatímco Saul mluvil s knězem, rachot, který byl v pelištejském táboře, stále rostl a vzmáhal se. Proto Saul řekl knězi: Odtáhni svou ruku.

14:19  I stalo se, když ještě mluvil Saul k knězi, že hřmot, kterýž byl v vojště Filistinských, více se rozcházel a rozmáhal. Protož řekl Saul knězi: Spusť ruku svou.

14:19  Cumque loqueretur Saul ad sacerdotem, tumultus magnus exortus est in castris Philisthinorum : crescebatque paulatim, et clarius resonabat. Et ait Saul ad sacerdotem : Contrahe manum tuam.

14:20  Then Saul, and all the people that were with him, shouted together, and they came to the place of the fight: and behold every man's sword was turned upon his neighbour, and there was a very great slaughter.

14:20  And Saul and all the people that were with him assembled themselves, and they came to the battle: and, behold, every man’s sword was against his fellow, and there was a very great discomfiture.

14:20  Saul a všechen lid, který byl s ním, se svolali pokřikem a přišli až k té bitvě. A hle, tam řádil meč jednoho proti druhému, nesmírná hrůza.

14:20  Saul a jeho muži se shromáždili, vyrazili do bitvy a hle – oni se tam v hrozném zmatku navzájem pobíjeli meči!

14:20  Saul a všechen lid, který byl s ním, se shromáždil a přišel až k tomu boji. A hle, tam byl meč jednoho proti druhému, hrozně velký zmatek.

14:20  Shromáždili se tedy Saul i všecken lid, kterýž s ním byl, a přišli až k té bitvě; a aj, byl meč jednoho proti druhému s hřmotem velmi velikým.

14:20  Conclamavit ergo Saul, et omnis populus qui erat cum eo, et venerunt usque ad locum certaminis : et ecce versus fuerat gladius uniuscujusque ad proximum suum, et cædes magna nimis.

14:21  Moreover, the Hebrews that had been with the Philistines yesterday and the day before, and went up with them into the camp, returned to be with the Israelites, who were with Saul and Jonathan.

14:21  Moreover the Hebrews that were with the Philistines before that time, which went up with them into the camp from the country round about, even they also turned to be with the Israelites that were with Saul and Jonathan.

14:21  Také Hebrejové z okolí, kteří předtím byli s Pelištejci a s nimi přitáhli do tábora, přidali se k Izraeli, který byl se Saulem a Jónatanem.

14:21  Ti Hebrejové, kteří předtím byli s Filištíny a přešli do jejich tábora, se teď přidali k Izraelcům, kteří byli se Saulem a s Jonatanem.

14:21  Hebrejové, kteří byli předtím s Pelištejci a vytáhli s nimi ze všech stran do tábora, i oni se teď vrátili, aby byli s Izraelem, který byl se Saulem a Jónatanem.

14:21  Hebrejští pak někteří byli s Filistinskými prvé, kteříž táhli s nimi polem sem i tam; i ti také obrátili se a stáli při lidu Izraelském, kterýž byl s Saulem a s Jonatou.

14:21  Sed et Hebræi qui fuerant cum Philisthiim heri et nudiustertius, ascenderantque cum eis in castris, reversi sunt ut essent cum Israël qui erant cum Saul et Jonatha.

14:22  And all the Israelites that had hid themselves in mount Ephraim, hearing that the Philistines fled, joined themselves with their countrymen in the fight. And there were with Saul about ten thousand men.

14:22  Likewise all the men of Israel which had hid themselves in mount Ephraim, when they heard that the Philistines fled, even they also followed hard after them in the battle.

14:22  Rovněž všichni izraelští muži, kteří se skrývali v pohoří Efrajimském, jakmile uslyšeli, že se Pelištejci dali na útěk, pustili se v té bitvě za nimi.

14:22  Když se všichni Izraelci ukrytí v Efraimských horách doslechli, že Filištíni utíkají, připojili se i oni k pronásledování a bitvě.

14:22  Všichni izraelští muži, kteří se skrývali v Efrajimském pohoří, uslyšeli, že Pelištejci utekli a také oni je stíhali v boji.

14:22  Všickni také muži Izraelští, kteříž se skryli na hoře Efraim, když uslyšeli, že by utíkali Filistinští, honili je i oni v té bitvě.

14:22  Omnes quoque Israëlitæ qui se absconderant in monte Ephraim, audientes quod fugissent Philisthæi, sociaverunt se cum suis in prælio. Et erant cum Saul quasi decem millia virorum.

14:23  And the Lord saved Israel that day. And the fight went on as far as Bethaven.

14:23  So the Lord saved Israel that day: and the battle passed over unto Beth–aven.

14:23  Tak Hospodin zachránil v onen den Izraele. Bitva se přehnala přes Bét-áven.

14:23  Tak Hospodin toho dne vysvobodil Izrael. Boj se pak přesunul do Bet-avenu.

14:23  V onen den Hospodin zachránil Izrael. Bitva pokročila za Bét–áven.

14:23  I vysvobodil Hospodin toho dne Izraele. Boj pak protáhl se až do Betaven.

14:23  Et salvavit Dominus in die illa Israël : pugna autem pervenit usque ad Bethaven.

14:24  And the men of Israel were joined together that day: and Saul adjured the people, saying: Cursed be the man that shall eat food till evening, till I be revenged of my enemies. So none of the people tasted any food.

14:24  And the men of Israel were distressed that day: for Saul had adjured the people, saying, Cursed be the man that eateth any food until evening, that I may be avenged on mine enemies. So none of the people tasted any food.

14:24  Když se izraelští muži onoho dne zase sešli, Saul zaklínal lid slovy: „Buď proklet muž, který by do večera, dokud se nepomstím svým nepřátelům, pojedl nějaký pokrm.“ Proto nikdo z lidu žádný pokrm neokusil.

14:24  Izraelští muži byli toho dne už vysíleni, ale Saul zavázal vojsko touto přísahou: „Zlořečený ten, kdo by okusil pokrm před večerem, dokud se nepomstím svým nepřátelům.“ Nikdo z vojska proto nic nejedl.

14:24  V onen den byli Izraelci vystaveni tlaku. Saul zapřisáhl lid slovy: Prokletý buď muž, který do večera, dříve než se pomstím na svých nepřátelích, pojí pokrm. Nikdo z lidu neokusil pokrm.

14:24  A ačkoli muži Izraelští utrápili se toho dne, však Saul zavázal lid s přísahou, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb prvé, než bude večer, a než se pomstím nad nepřátely svými. A tak neokusil všecken lid chleba.

14:24  Et viri Israël sociati sunt sibi in die illa : adjuravit autem Saul populum, dicens : Maledictus vir qui comederit panem usque ad vesperam, donec ulciscar de inimicis meis. Et non manducavit universus populus panem :

14:25  And all the common people came into a forest, in which there was honey upon the ground.

14:25  And all they of the land came to a wood; and there was honey upon the ground.

14:25  Celá země chodívala hledat plástve; med býval na povrchu pole.

14:25  Celé vojsko vstoupilo do lesa, kde na zemi ležel med.

14:25  Potom všechen lid ⌈vstoupil do lesa⌉ a na zemi byl med.

14:25  Všecken pak lid té krajiny šli do lesa, kdež bylo hojnost medu po zemi.

14:25  omneque terræ vulgus venit in saltum, in quo erat mel super faciem agri.

14:26  And when the people came into the forest, behold the honey dropped, but no man put his hand to his mouth. For the people feared the oath.

14:26  And when the people were come into the wood, behold, the honey dropped; but no man put his hand to his mouth: for the people feared the oath.

14:26  Když lid přišel na plástve, přetékaly medem. Nikdo však nepozdvihl ruku k ústům. Lid se bál té přísahy.

14:26  Když muži přišli do lesa, uviděli med kanoucí z pláství, ale nikdo z vojska se ho ani nedotkl, aby ho ochutnal, protože se báli té přísahy.

14:26  Když přišel lid ⌈do lesa,⌉ zrovna tekl med, ale nikdo nezvedal svou ruku k ústům, protože se lid bál přísahy.

14:26  A když všel lid do lesa, viděl tekoucí med; žádný však nepřičinil k ústům svým ruky své, nebo se bál lid té přísahy.

14:26  Ingressus est itaque populus saltum, et apparuit fluens mel, nullusque applicuit manum ad os suum : timebat enim populus juramentum.

14:27  But Jonathan had not heard when his father adjured the people: and he put forth the end of the rod, which he had in his hand, and dipt it in a honeycomb: and he carried his hand to his mouth, and his eyes were enlightened.

14:27  But Jonathan heard not when his father charged the people with the oath: wherefore he put forth the end of the rod that was in his hand, and dipped it in an honeycomb, and put his hand to his mouth; and his eyes were enlightened.

14:27  Ale Jónatan neslyšel, že jeho otec zavázal lid přísahou. Napřáhl hůl, kterou měl v ruce, ponořil její konec do plástve medu a rukou si ji podal k ústům. Hned se mu rozjasnily oči.

14:27  Jonatan ale svého otce neslyšel, když zavázal lid tou přísahou, a tak vztáhl hůl, kterou měl v ruce, a ponořil její konec do plástve medu. Nabral ho, ochutnal a oči se mu rozjasnily.

14:27  Jónatan to však neslyšel, když jeho otec zapřísahal lid, vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a ponořil ji do plástve medu. Vrátil ruku zpět k ústům a jeho oči se rozzářily.

14:27  Ale Jonata neslyšev, že otec jeho zavazoval lid přísahou, vztáhl hůl, kterouž měl v ruce své, a omočil konec její v plástu medu, a obrátil ruku svou k ústům svým; i osvítily se oči jeho.

14:27  Porro Jonathas non audierat cum adjuraret pater ejus populum : extenditque summitatem virgæ quam habebat in manu, et intinxit in favum mellis : et convertit manum suam ad os suum, et illuminati sunt oculi ejus.

14:28  And one of the people answering, said: Thy father hath bound the people with an oath, saying: Cursed be the man that shall eat any food this day. (And the people were faint.)

14:28  Then answered one of the people, and said, Thy father straitly charged the people with an oath, saying, Cursed be the man that eateth any food this day. And the people were faint.

14:28  Nějaký muž z lidu se ozval a řekl: „Tvůj otec zavázal lid těžkou přísahou: Buď proklet muž, který by dnes pojedl nějaký pokrm. Proto je lid zemdlen.“

14:28  Jeden z mužů mu tehdy řekl: „Tvůj otec zavázal vojsko přísahou: ‚Zlořečený ten, kdo by dnes okusil pokrm.‘ Proto jsou muži tak vyčerpaní.“

14:28  Někdo z lidu mu pověděl: Tvůj otec rozhodně zapřísahal lid slovy: Prokletý buď muž, který dnes pojí pokrm, takže lid je unaven.

14:28  Odpovídaje pak jeden z lidu, řekl: Velikou přísahou zavázal otec tvůj lid, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb dnes, ačkoli zemdlel lid.

14:28  Respondensque unus de populo, ait : Jurejurando constrinxit pater tuus populum, dicens : Maledictus vir qui comederit panem hodie. (Defecerat autem populus.)

14:29  And Jonathan said: My father hath troubled the land: you have seen yourselves that my eyes are enlightened, because I tasted a little of this honey:

14:29  Then said Jonathan, My father hath troubled the land: see, I pray you, how mine eyes have been enlightened, because I tasted a little of this honey.

14:29  Jónatan odvětil: „Můj otec přivede do zkázy celou zemi. Jen pohleďte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu toho medu.

14:29  „Můj otec tím škodí zemi,“ řekl na to Jonatan. „Jen se podívejte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu medu.

14:29  Jónatan řekl: Můj otec trápí zemi. Jen se podívej, jak se mi rozzářily oči, protože jsem okusil trochu tohoto medu.

14:29  Tedy řekl Jonata: Zkormoutil otec můj lid země. Pohleďte, prosím, jak se osvítily oči mé, hned jakž jsem okusil maličko medu toho.

14:29  Dixitque Jonathas : Turbavit pater meus terram : vidistis ipsi quia illuminati sunt oculi mei, eo quod gustaverim paululum de melle isto :

14:30  How much more if the people had eaten of the prey of their enemies, which they found? had there not been made a greater slaughter among the Philistines?

14:30  How much more, if haply the people had eaten freely to day of the spoil of their enemies which they found? for had there not been now a much greater slaughter among the Philistines?

14:30  Což teprve, kdyby se dnes mohl lid pořádně najíst z kořisti svých nepřátel, kterou nalezl! Proto teď není možný další úder proti Pelištejcům.“

14:30  Co teprve, kdyby se dnes vojsko pořádně najedlo z nepřátelské kořisti? Nebyla by pak porážka Filištínů ještě větší?“

14:30  Tím spíše, kdyby se dnes lid dobře najedl z kořisti svých nepřátel, kterou nalezl. Ale kvůli tomu nebyla porážka Pelištejců tak velká.

14:30  Čím více kdyby se byl směle najedl dnes lid z loupeží nepřátel svých, kterýchž dosáhl? Nebyla-liž by se nyní stala větší porážka Filistinských?

14:30  quanto magis si comedisset populus de præda inimicorum suorum, quam reperit ? nonne major plaga facta fuisset in Philisthiim ?

14:31  So they smote that day the Philistines, from Machmas to Aialon. And the people were wearied exceedingly.

14:31  And they smote the Philistines that day from Michmash to Aijalon: and the people were very faint.

14:31  Onoho dne pobíjeli Pelištejce od Mikmásu až k Ajalónu a lid byl velmi zemdlen.

14:31  Toho dne pobíjeli Filištíny od Michmasu až po Ajalon a muži byli velmi vyčerpaní.

14:31  V onen den pobíjeli Pelištejce od Mikmásu do Ajalónu a lid byl hrozně unaven.

14:31  A tak bili toho dne Filistinské od Michmas až do Aialon; i ustal lid náramně.

14:31  Percusserunt ergo in die illa Philisthæos a Machmis usque in Ajalon. Defatigatus est autem populus nimis :

14:32  And falling upon the spoils, they took sheep, and oxen, and calves, and slew them on the ground: and the people ate them with the blood.

14:32  And the people flew upon the spoil, and took sheep, and oxen, and calves, and slew them on the ground: and the people did eat them with the blood.

14:32  Lid se tedy vrhl na kořist, brali brav i skot i býčky a poráželi je na zemi. Lid jedl maso s krví.

14:32  Proto se vrhli na kořist a brali ovce, dobytek i telata, na místě je poráželi a jedli i s krví.

14:32  Lid se vrhl proto na kořist, brali ovce, býky i telata a zabíjeli je na zemi. Tak lid jedl maso i s krví.

14:32  Protož obrátil se lid k loupeži, a nabravše ovcí a volů i telat, zbili je na zemi; i jedl lid se krví.

14:32  et versus ad prædam tulit oves, et boves, et vitulos, et mactaverunt in terra : comeditque populus cum sanguine.

14:33  And they told Saul that the people had sinned against the Lord, eating with the blood. And he said: You have transgressed: roll here to me now a great stone.

14:33  Then they told Saul, saying, Behold, the people sin against the Lord, in that they eat with the blood. And he said, Ye have transgressed: roll a great stone unto me this day.

14:33  Saulovi oznámili: „Hle, lid hřeší proti Hospodinu, když jí s krví.“ On vzkřikl: „Zachovali jste se věrolomně.“ Okamžitě ke mně přivalte veliký kámen.“

14:33  Saulovi bylo oznámeno: „Hle, vojsko hřeší proti Hospodinu. Jí maso s krví.“ „To je zrada!“ prohlásil Saul. „Hned ke mně přivalte veliký kámen.“

14:33  Oznámili to Saulovi slovy: Hle, lid hřeší proti Hospodinu tím, že jí maso i s krví. On řekl: Zachovali jste se nevěrně. Přivalte ke mně ihned velký kámen.

14:33  I pověděli Saulovi, řkouce: Aj, lid hřeší proti Hospodinu, jeda se krví. Kterýž řekl: Přestoupili jste přikázaní. Přivaltež i hned ke mně kámen veliký.

14:33  Nuntiaverunt autem Sauli dicentes quod populus peccasset Domino, comedens cum sanguine. Qui ait : Prævaricati estis : volvite ad me jam nunc saxum grande.

14:34  And Saul said: Disperse yourselves among the people, and tell them to bring me every man his ox and his ram and slay them upon this stone, and eat, and you shall not sin against the Lord, in eating with the blood. So all the people brought every man his ox with him till the night: and slew them there.

14:34  And Saul said, Disperse yourselves among the people, and say unto them, Bring me hither every man his ox, and every man his sheep, and slay them here, and eat; and sin not against the Lord in eating with the blood. And all the people brought every man his ox with him that night, and slew them there.

14:34  Dále Saul rozkázal: „Rozejděte se mezi lid s výzvou, ať každý ke mně přivede svého býka nebo svou ovci. Tady je porazíte a sníte, abyste nehřešili proti Hospodinu tím, že byste jedli maso s krví.“ Všichni z lidu, každý přivedl té noci svého býka a poráželi je tam.

14:34  Potom rozkázal: „Rozejděte se do vojska a řekněte jim: Přiveďte každý svého býka nebo ovci ke mně a tady je porážejte a jezte. Nehřešte proti Hospodinu pojídáním masa s krví!“ Každý z vojska tedy té noci přivedl svého býka a porazil ho tam.

14:34  Pak Saul řekl: Rozejděte se mezi lid a řekněte jim: Přiveďte ke mně každý svého býka a svou ovci, zabíjejte je zde a jezte, abyste nehřešili proti Hospodinu tím, že byste jedli maso i s krví. Té noci tedy přivedl všechen lid každý vlastnoručně svého býka a zabíjeli je tam.

14:34  Opět řekl Saul: Rozejděte se mezi lid a rcete jim: Přiveďte ke mně jeden každý vola svého a jeden každý dobytče své, a bíte tuto a jezte, i nebudete hřešiti proti Hospodinu, jedouce se krví. Přivedli tedy všecken lid jeden každý vola svého rukou svou té noci a zabíjeli tu.

14:34  Et dixit Saul : Dispergimini in vulgus, et dicite eis ut adducat ad me unusquisque bovem suum et arietem, et occidite super istud, et vescimini, et non peccabitis Domino comedentes cum sanguine. Adduxit itaque omnis populus unusquisque bovem in manu sua usque ad noctem : et occiderunt ibi.

14:35  And Saul built an altar to the Lord: and he then first began to build an altar to the Lord.

14:35  And Saul built an altar unto the Lord: the same was the first altar that he built unto the Lord.

14:35  A Saul vybudoval Hospodinu oltář. Byl to první oltář, který Hospodinu vybudoval.

14:35  Saul tenkrát postavil oltář Hospodinu; bylo to poprvé, co Hospodinu postavil oltář.

14:35  Saul postavil oltář Hospodinu. ⌈Tehdy začal stavět oltáře⌉ Hospodinu.

14:35  Vzdělal také Saul oltář Hospodinu; to nejprvnější oltář udělal Hospodinu.

14:35  Ædificavit autem Saul altare Domino, tuncque primum cœpit ædificare altare Domino.

14:36  And Saul said: Let us fall upon the Philistines by night, and destroy them till the morning light, and let us not leave a man of them. And the people said: Do all that seemeth good in thy eyes. And the priest said: Let us draw near hither unto God.

14:36  And Saul said, Let us go down after the Philistines by night, and spoil them until the morning light, and let us not leave a man of them. And they said, Do whatsoever seemeth good unto thee. Then said the priest, Let us draw near hither unto God.

14:36  Saul rozhodl: „V noci vyrazíme za Pelištejci. Až do jitřního úsvitu budeme moci mezi nimi loupit. Ani jednoho z nich neušetříme.“ Odvětili: „Udělej vše, co pokládáš za správné.“ Ale kněz podotkl: „Přistupme sem k Bohu.“

14:36  Potom Saul prohlásil: „Pojďme! V noci vyrazíme za Filištíny a budeme je plenit až do svítání. Ani jednoho z nich nenecháme!“ „Udělej, jak myslíš,“ odpověděli mu. Kněz ale řekl: „Přistupme sem k Bohu.“

14:36  Potom Saul řekl: Sestupme v noci za Pelištejci a budeme je plenit až do svítání. Neponechme nikoho z nich. Odpověděli: Učiň všechno, co je ⌈ti libo.⌉ Kněz však řekl: Přistupme sem k Bohu.

14:36  Potom řekl Saul: Pusťme se po Filistinských v noci, a budeme je loupiti až do jitra, aniž zůstavujme z nich koho. Kteříž řekli: Cožť se koli vidí za dobré, učiň. Ale kněz řekl: Přistupme sem k Bohu.

14:36  Et dixit Saul : Irruamus super Philisthæos nocte, et vastemus eos usque dum illucescat mane, nec relinquamus ex eis virum. Dixitque populus : Omne quod bonum videtur in oculis tuis, fac. Et ait sacerdos : Accedamus huc ad Deum.

14:37  And Saul consulted the Lord: Shall I pursue after the Philistines? wilt thou deliver them into the hands of Israel? And he answered him not that day.

14:37  And Saul asked counsel of God, Shall I go down after the Philistines? wilt thou deliver them into the hand of Israel? But he answered him not that day.

14:37  Saul se doptával Boha: „Mám vyrazit dolů za Pelištejci? Vydáš je Izraeli do rukou?“ Ale on mu onoho dne neodpověděl.

14:37  Saul se tedy ptal Boha: „Mám vyrazit za Filištíny? Vydáš je Izraeli do rukou?“ On mu ale toho dne neodpověděl.

14:37  Saul se doptával Boha: Mám sestoupit za Pelištejci? Vydáš je do moci Izraele? Ale on mu v ten den neodpověděl.

14:37  I tázal se Saul Boha: Pustím-li se za Filistinskými? Dáš-li je v ruku Izraelovu? I neodpověděl mu v ten den.

14:37  Et consuluit Saul Dominum : Num persequar Philisthiim ? si trades eos in manus Israël ? Et non respondit ei in die illa.

14:38  And Saul said: Bring hither all the corners of the people: and know, and see by whom this sin hath happened to day.

14:38  And Saul said, Draw ye near hither, all the chief of the people: and know and see wherein this sin hath been this day.

14:38  Proto Saul poručil: „Přistupte sem, všichni vůdcové lidu! Vyzvěďte a zjistěte, jaký hřích byl dnes spáchán.

14:38  Saul proto řekl: „Pojďte sem, všichni vůdcové vojska! Zkoumejte a zjistěte, jaký hřích byl dnes spáchán.

14:38  Saul řekl: Přistupte sem všichni vůdcové lidu. Zkoumejte a zjistěte, jak ⌈dnes došlo k tomuto hříchu.⌉

14:38  Protož řekl Saul: Přistupujte sem všecka knížata lidu, a vyzvězte a vyhledejte, kdo se jest dopustil dnes hříchu nějakého?

14:38  Dixitque Saul : Applicate huc universos angulos populi : et scitote, et videte per quem acciderit peccatum hoc hodie.

14:39  As the Lord liveth, who is the Saviour of Israel, if it was done by Jonathan, my son, he shall surely die. In this none of the people gainsayed him.

14:39  For, as the Lord liveth, which saveth Israel, though it be in Jonathan my son, he shall surely die. But there was not a man among all the people that answered him.

14:39  Jakože je živ Hospodin, zachránce Izraele, i kdyby šlo o mého syna Jónatana, musí zemřít!“ Ale ze všeho lidu mu nikdo neodpověděl.

14:39  Jakože je živ Hospodin, zachránce Izraele, i kdyby šlo o mého syna Jonatana, musí zemřít!“ Nikdo z mužů mu neodpovídal.

14:39  Neboť jakože je živ Hospodin, který zachraňuje Izrael, i kdyby to bylo kvůli mému synu Jónatanovi, jistě zemře. Nikdo ze všeho lidu mu neodpověděl.

14:39  Nebo živť jest Hospodin, kterýž vysvobozuje Izraele, že byť pak i na Jonatovi synu mém to bylo, smrtí umře. I neodpověděl jemu žádný ze všeho lidu.

14:39  Vivit Dominus salvator Israël, quia si per Jonathan filium meum factum est, absque retractione morietur. Ad quod nullus contradixit ei de omni populo.

14:40  And he said to all Israel: Be you on one side and I, with Jonathan, my son, will be on the other side. And the people answered Saul: Do what seemeth good in thy eyes.

14:40  Then said he unto all Israel, Be ye on one side, and I and Jonathan my son will be on the other side. And the people said unto Saul, Do what seemeth good unto thee.

14:40  Poručil tedy celému Izraeli: „Vy budete na jedné straně a já se svým synem Jónatanem na straně druhé.“ Lid Saulovi odvětil: „Udělej, co pokládáš za správné.“

14:40  Řekl tedy celému Izraeli: „Vy budete na jedné straně a já se svým synem Jonatanem na druhé.“ „Udělej, jak myslíš,“ odpověděl Saulovi lid.

14:40  Nato řekl celému Izraeli: Vy buďte na jedné straně a já se svým synem Jónatanem budeme na straně druhé. Lid řekl Saulovi: Učiň, co je ti libo.

14:40  Řekl také všemu Izraelovi: Buďte vy na jedné straně, já pak a Jonata syn můj budeme na druhé straně. Odpověděl lid Saulovi: Učiň, cožť se za dobré vidí.

14:40  Et ait ad universum Israël : Separamini vos in partem unam, et ego cum Jonatha filio meo ero in parte altera. Responditque populus ad Saul : Quod bonum videtur in oculis tuis, fac.

14:41  And Saul said to the Lord: O Lord God of Israel, give a sign, by which we may know, what the meaning is, that thou answerest not thy servant to day: If this iniquity be in me, or in my son Jonathan, give a proof: or if this iniquity be in thy people, give holiness. And Jonathan and Saul were taken, and the people escaped.

14:41  Therefore Saul said unto the Lord God of Israel, Give a perfect lot. And Saul and Jonathan were taken: but the people escaped.

14:41  Saul řekl Hospodinu: „Bože Izraele, ukaž, kdo není bezúhonný.“ Losem byl postižen Jónatan a Saul, kdežto lid z toho vyvázl.

14:41  Saul se pak modlil: „Hospodine, Bože Izraele, proč jsi dnes svému služebníku neodpověděl? Je-li vina na mě nebo na mém synu Jonatanovi, ať padne urim; je-li však vina na tvém lidu Izraeli, pak ať padne tumim.“ Los pak označil Jonatana a Saula, kdežto lid vyvázl.

14:41  Saul řekl ⌈Hospodinu: Bože Izraele,⌉ dej, ať se ukáže bezúhonný. Losem byl vybrán Jónatan a Saul, a lid vyšel bez viny.

14:41  Protož řekl Saul Hospodinu Bohu Izraelskému: Ukaž spravedlivě. I přišlo na Jonatu a Saule, lid pak z toho vyšel.

14:41  Et dixit Saul ad Dominum Deum Israël : Domine Deus Israël, da indicium : quid est quod non responderis servo tuo hodie ? si in me, aut in Jonatha filio meo, est iniquitas hæc, da ostensionem : aut si hæc iniquitas est in populo tuo, da sanctitatem. Et deprehensus est Jonathas et Saul : populus autem exivit.

14:42  And Saul said: (Cast lots between me, and Jonathan, my son. And Jonathan was taken.

14:42  And Saul said, Cast lots between me and Jonathan my son. And Jonathan was taken.

14:42  Saul znovu poručil: „Vrhněte los mezi mnou a mým synem Jónatanem.“ Tu byl označen Jónatan.

14:42  „Losujte mezi mnou a Jonatanem,“ řekl Saul. A los označil Jonatana.

14:42  Saul řekl: Nechte padnout los mezi mnou a mým synem Jónatanem. Losem byl vybrán Jónatan.

14:42  I řekl Saul: Vrzte los mezi mnou a mezi Jonatou synem mým. A postižen jest Jonata.

14:42  Et ait Saul : Mittite sortem inter me et inter Jonathan filium meum. Et captus est Jonathas.

14:43  And Saul said to Jonathan: Tell me what thou hast done. And Jonathan told him, and said: I did but taste a little honey with the end of the rod, which was in my hand, and behold I must die.

14:43  Then Saul said to Jonathan, Tell me what thou hast done. And Jonathan told him, and said, I did but taste a little honey with the end of the rod that was in mine hand, and, lo, I must die.

14:43  Saul vyzval Jónatana: „Přiznej se mi, co jsi spáchal!“ Jónatan mu to pověděl a doznal: „Koncem hole, kterou jsem měl v ruce, jsem ochutnal trochu medu. Jsem připraven zemřít.“

14:43  „Pověz mi, cos provedl,“ řekl Saul Jonatanovi. „Ochutnal jsem trochu medu na konci hole, kterou jsem měl v ruce,“ odpověděl Jonatan. „A za to teď mám zemřít.“

14:43  Nato řekl Saul Jónatanovi: Oznam mi, co jsi udělal. Jónatan mu oznámil: Ano, koncem hole, kterou jsem měl v ruce, okusil jsem trochu medu. Ať tedy zemřu.

14:43  Řekl tedy Saul Jonatovi: Pověz mi, co jsi učinil? I pověděl mu Jonata a řekl: Toliko jsem okusil maličko medu koncem holi, kterouž jsem měl v ruce své, a aj, proto-liž mám umříti?

14:43  Dixit autem Saul ad Jonathan : Indica mihi quid feceris. Et indicavit ei Jonathas, et ait : Gustans gustavi in summitate virgæ quæ erat in manu mea, paululum mellis, et ecce ego morior.

14:44  And Saul said: May God do so and so to me, and add still more: for dying thou shalt die, O Jonathan.

14:44  And Saul answered, God do so and more also: for thou shalt surely die, Jonathan.

14:44  Saul řekl: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Jónatane, ty musíš zemřít!“

14:44  Saul prohlásil: „Jestli ne, ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá! Musíš zemřít, Jonatane.“

14:44  Saul řekl: Ať tak Bůh učiní i mně a ještě přidá, jestliže nezemřeš, Jónatane.

14:44  Odpověděl Saul: Toto učiň mi Bůh a toto přidej, že smrtí umřeš, Jonato.

14:44  Et ait Saul : Hæc faciat mihi Deus, et hæc addat, quia morte morieris, Jonatha.

14:45  And the people said to Saul: Shall Jonathan then die, who hath wrought this great salvation in Israel? this must not be: As the Lord liveth, there shall not one hair of his head fall to the ground, for he hath wrought with God this day. So the people delivered Jonathan, that he should not die.

14:45  And the people said unto Saul, Shall Jonathan die, who hath wrought this great salvation in Israel? God forbid: as the Lord liveth, there shall not one hair of his head fall to the ground; for he hath wrought with God this day. So the people rescued Jonathan, that he died not.

14:45  Avšak lid se proti Saulovi ozval: „Jónatan že by měl zemřít? Vždyť připravil Izraeli takové veliké vysvobození! Buď toho dalek! Jakože je živ Hospodin, ani vlásek z hlavy mu nesmí spadnout na zem. S pomocí Boží jednal dnešního dne.“ tak lid Jónatana vykoupil, že nezemřel.

14:45  Lid se ale proti Saulovi ozval: „Jonatan že má zemřít? Ten, který Izraeli získal to veliké vítězství? To tedy ne! Jakože je živ Hospodin, ani vlas mu z hlavy nespadne. Vždyť mu dnes pomáhal Hospodin!“ A tak lid zachránil Jonatana před smrtí.

14:45  Lid však řekl Saulovi: Cožpak zemře Jónatan, který způsobil tuto velkou záchranu v Izraeli? Ať je to od tebe vzdáleno. Jakože živ je Hospodin, ať nespadne ani vlas z jeho hlavy na zem, neboť to dnes učinil s pomocí Boží. Tak lid vykoupil Jónatana, a nezemřel.

14:45  I řekl lid Saulovi: Což tedy umříti má Jonata, kterýž učinil vysvobození toto veliké v Izraeli? Odstup to, živť jest Hospodin, že nespadne vlas s hlavy jeho na zemi, poněvadž s pomocí Boží učinil to dnes. I vyprostil lid Jonatu, tak aby nebyl usmrcen.

14:45  Dixitque populus ad Saul : Ergone Jonathas morietur, qui fecit salutem hanc magnam in Israël ? hoc nefas est : vivit Dominus, si ceciderit capillus de capite ejus in terram, quia cum Deo operatus est hodie. Liberavit ergo populus Jonathan, ut non moreretur.

14:46  And Saul went back, and did not pursue after the Philistines: and the Philistines went to their own places.

14:46  Then Saul went up from following the Philistines: and the Philistines went to their own place.

14:46  Saul odtáhl od Pelištejců a Pelištejci odešli do svých domovů.

14:46  Saul pak ukončil pronásledování Filištínů a ti se vrátili, odkud přišli.

14:46  Saul pak ⌈přestal Pelištejce pronásledovat⌉ a Pelištejci utekli na své území.

14:46  Tedy odtáhl Saul od Filistinských; Filistinští také navrátili se k místu svému.

14:46  Recessitque Saul, nec persecutus est Philisthiim : porro Philisthiim abierunt in loca sua.

14:47  And Saul having his kingdom established over Israel, fought against all his enemies round about, against Moab, and against the children of Ammon, and Edom, and the kings of Soba, and the Philistines: and whithersoever he turned himself, he overcame.

14:47  So Saul took the kingdom over Israel, and fought against all his enemies on every side, against Moab, and against the children of Ammon, and against Edom, and against the kings of Zobah, and against the Philistines: and whithersoever he turned himself, he vexed them.

14:47  Když se Saul chopil kralování nad Izraelem, bojoval proti všem svým okolním nepřátelům, proti Moábovi, Amónovcům a Edómu, proti králům Sóby a proti Pelištejcům. Všude, kam se obrátil, dopouštěl se svévolností.

14:47  Když se Saul ujal kralování nad Izraelem, bojoval se všemi okolními nepřáteli: s Moábci, Amonci, Edomci, s králi Cóby i s Filištíny. Kamkoli se obrátil, vítězil.

14:47  Když Saul získal kralování nad Izraelem, bojoval proti všem svým okolním nepřátelům -- proti Moábcům, proti synům Amónovým, proti Edómcům, proti králům Sóby a proti Pelištejcům. Kamkoli se obrátil, vítězil.

14:47  Saul pak uvázav se v království nad Izraelem, bojoval vůkol se všemi nepřátely svými, s Moábskými a s syny Ammon, a s Edomem, i s králi Soba, a s Filistinskými; a kamž se koli obracel, ukrutnost provodil.

14:47  Et Saul, confirmato regno super Israël, pugnabat per circuitum adversum omnes inimicos ejus, contra Moab, et filios Ammon, et Edom, et reges Soba, et Philisthæos : et quocumque se verterat, superabat.

14:48  And gathering together an army, he defeated Amalec, and delivered Israel from the hand of them that spoiled them.

14:48  And he gathered an host, and smote the Amalekites, and delivered Israel out of the hands of them that spoiled them.

14:48  Statečnost však prokázal, když pobil Amáleka a vysvobodil Izraele z rukou těch, kteří ho plenili.

14:48  Odvážně napadl Amalekovce a zachránil Izrael z rukou nájezdníků.

14:48  Počínal si udatně, pobil Amálekovce a vysvobodil Izrael z moci ⌈těch, kdo ho plenili.⌉

14:48  Sebrav také vojska, porazil Amalecha, a vysvobodil Izraele z ruky zhoubců jeho.

14:48  Congregatoque exercitu, percussit Amalec, et eruit Israël de manu vastatorum ejus.

14:49  And the sons of Saul, were Jonathan, and Jessui, and Melchisua: and the names of his two daughters, the name of the firstborn was Merob, and the name of the younger Michol.

14:49  Now the sons of Saul were Jonathan, and Ishui, and Melchi–shua: and the names of his two daughters were these; the name of the firstborn Merab, and the name of the younger Michal:

14:49  Saulovi synové byli Jónatan, Jišví a Malkíšúa. A jména jeho dvou dcer: prvorozená se jmenovala Mérab, mladší pak Míkal.

14:49  Saulovi synové byli Jonatan, Jišvi a Malki-šua. Měl také dvě dcery: prvorozenou jménem Merab a mladší Míkal.

14:49  Saulovi synové byli Jónatan, Jišví a Malkíšúa. Jeho dvě dcery se jmenovaly: prvorozená Mérab a mladší Míkal.

14:49  Byli pak synové Saulovi: Jonata a Jesui a Melchisua; a jména dvou dcer jeho, jméno prvorozené Merob, jméno pak mladší Míkol.

14:49  Fuerunt autem filii Saul, Jonathas, et Jessui, et Melchisua : et nomina duarum filiarum ejus, nomen primogenitæ Merob, et nomen minoris Michol.

14:50  And the name of Saul's wife was Achinoam, the daughter of Achimaas; and the name of the captain of his army was Abner, the son of Ner, the cousin german of Saul.

14:50  And the name of Saul’s wife was Ahinoam, the daughter of Ahimaaz: and the name of the captain of his host was Abner, the son of Ner, Saul’s uncle.

14:50  Saulova žena se jmenovala Achínoam, dcera Achímaasova. Jméno velitele jeho vojska bylo Abínér, syn Néra, strýce Saulova.

14:50  Saulova manželka se jmenovala Achinoam, dcera Achimaacova. Velitel jeho vojska se jmenoval Abner; byl to syn Saulova strýce Nera.

14:50  Saulova žena se jmenovala Achínoam, dcera Achímaasova. Velitel jeho armády se jmenoval Abínér, syn Néra, Saulova strýce.

14:50  A jméno manželky Saulovy Achinoam, dcera Achimaasova; jméno pak hejtmana vojska jeho Abner, syn Ner, strýce Saulova.

14:50  Et nomen uxoris Saul Achinoam filia Achimaas : et nomen principis militiæ ejus Abner filius Ner, patruelis Saul.

14:51  For Cis was the father of Saul, and Ner, the father of Abner, was son of Abiel.

14:51  And Kish was the father of Saul; and Ner the father of Abner was the son of Abiel.

14:51  Kíš, Saulův otec, a Nér, otec Abnérův, byli syny Abíelovými.

14:51  Saulův otec Kíš a Abnerův otec Ner totiž byli synové Abiele.

14:51  Kíš, otec Saulův, a Nér, otec Abnérův, byli syny Abíelovými.

14:51  Nebo Cis byl otec Saulův, a Ner otec Abnerův, syn Abielův.

14:51  Porro Cis fuit pater Saul, et Ner pater Abner, filius Abiel.

14:52  And there was a great war against the Philistines all the days of Saul. For whomsoever Saul saw to be a valiant man, and fit for war, he took him to himself.

14:52  And there was sore war against the Philistines all the days of Saul: and when Saul saw any strong man, or any valiant man, he took him unto him.

14:52  Po všechny dny Saulovy se vedl tuhý boj proti Pelištejcům. Když Saul spatřil nějakého bohatýra a statečného muže, přibral ho k sobě.

14:52  Po celý Saulův život probíhala urputná válka proti Filištínům. Kdykoli Saul viděl někoho schopného a udatného, povolal ho do své služby.

14:52  Po všechny Saulovy dny ⌈trvaly prudké boje⌉ proti Pelištejcům. ⌈Proto si Saul vyhlédl všechny hrdiny⌉ a ⌈všechny bojovníky⌉ a shromáždil je k sobě.

14:52  Byla pak válka veliká s Filistinskými po všecky dny Saulovy, protož kohožkoli Saul viděl muže silného, a kohokoli udatného, bral ho k sobě.

14:52  Erat autem bellum potens adversum Philisthæos omnibus diebus Saul. Nam quemcumque viderat Saul virum fortem, et aptum ad prælium, sociabat eum sibi.

Chapter 15

15:1  And Samuel said to Saul: The Lord sent me to anoint thee king over his people Israel: now therefore hearken thou unto the voice of the Lord:

15:1  Samuel also said unto Saul, The Lord sent me to anoint thee to be king over his people, over Israel: now therefore hearken thou unto the voice of the words of the Lord.

15:1  Samuel řekl Saulovi: „Hospodin mě poslal, abych tě pomazal za krále nad jeho lidem, nad Izraelem. Nyní tedy poslechni Hospodinova slova.

15:1  Samuel promluvil k Saulovi: „Hospodin mě kdysi poslal, abych tě pomazal za krále nad jeho lidem, Izraelem; proto teď slyš Hospodinova slova.

15:1  Samuel řekl Saulovi: Mne Hospodin poslal, abych tě pomazal za krále nad jeho lidem, nad Izraelem. Nyní tedy uposlechni Hospodinova slova.

15:1  Řekl pak Samuel Saulovi: Hospodin poslal mne, abych tě pomazal za krále nad lidem jeho, nad Izraelem, pozorujž tedy nyní hlasu slov Hospodinových.

15:1  Et dixit Samuel ad Saul : Me misit Dominus ut ungerem te in regem super populum ejus Israël : nunc ergo audi vocem Domini.

15:2  Thus saith the Lord of hosts: I have reckoned up all that Amalec hath done to Israel: how he opposed them in the way when they came up out of Egypt.

15:2  Thus saith the Lord of hosts, I remember that which Amalek did to Israel, how he laid wait for him in the way, when he came up from Egypt.

15:2  Toto praví Hospodin zástupů: Mám v patrnosti, co učinil Amálek Izraeli; položil se mu do cesty, když vystupoval z Egypta.

15:2  Tak praví Hospodin zástupů: Chci potrestat Amaleka za to, co provedl Izraeli – že se proti němu postavil na jejich cestě z Egypta.

15:2  Toto praví Hospodin zástupů: ⌈Všímal jsem si toho,⌉ co učinili Amálekovci Izraeli, jak se mu postavili do cesty, když táhl z Egypta.

15:2  Takto praví Hospodin zástupů: Rozpomenul jsem se na to, co jest činil Amalech Izraelovi, že se položil proti němu na cestě, když se bral z Egypta.

15:2  Hæc dicit Dominus exercituum : Recensui quæcumque fecit Amalec Israëli : quomodo restitit ei in via cum ascenderet de Ægypto.

15:3  Now therefore go, and smite Amalec, and utterly destroy all that he hath: spare him not, nor covet anything that is his: but slay both man and woman, child and suckling, ox and sheep, camel and ass.

15:3  Now go and smite Amalek, and utterly destroy all that they have, and spare them not; but slay both man and woman, infant and suckling, ox and sheep, camel and ass.

15:3  Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!“

15:3  Teď tedy jdi a napadni Amalekovce. Všechny, kdo k nim patří, vyhlaďte jako proklaté. Nešetři je; pobij muže i ženy, děti i nemluvňata, skot i brav, velbloudy i osly!“

15:3  Nyní jdi, pobij Amálekovce a ⌈zasvěťte zkáze⌉ všechno, co jim patří. Neměj s nimi soucit, ale usmrť ⌈muže i ženy,⌉ děti i kojence, býky i ovce, velbloudy i osly.

15:3  Protož i hned táhni a zkaz Amalecha, a zahlaďte jako proklaté všecko, což má. Neslitovávejž se nad ním, ale zahub od muže až do ženy, od malého až do toho, kterýž prsí požívá, od vola také až do ovce, a od velblouda až do osla.

15:3  Nunc ergo vade, et percute Amalec, et demolire universa ejus : non parcas ei, et non concupiscas ex rebus ipsius aliquid, sed interfice a viro usque ad mulierem, et parvulum atque lactentem, bovem et ovem, camelum et asinum.

15:4  So Saul commanded the people, and numbered them as lambs: two hundred thousand footmen, and ten thousand of the men of Juda.

15:4  And Saul gathered the people together, and numbered them in Telaim, two hundred thousand footmen, and ten thousand men of Judah.

15:4  Saul svolal lid a dal mu nastoupit v Telaímu; bylo to dvě stě tisíc pěších a judských mužů deset tisíc.

15:4  Saul tedy svolal vojsko a nechal je nastoupit v Telaimu: 200 000 pěších a k tomu 10 000 mužů z Judska.

15:4  Saul tedy svolal lid a spočítal ho v Telaímu: Dvě stě tisíc pěšáků a deset tisíc ⌈judských mužů.⌉

15:4  Sebral tedy Saul lid, a sečtl je v Telaim, dvakrát sto tisíc pěších, a deset tisíc mužů Judských.

15:4  Præcepit itaque Saul populo, et recensuit eos quasi agnos : ducenta millia peditum, et decem millia virorum Juda.

15:5  And when Saul was come to the city of Amalec, he laid ambushes in the torrent.

15:5  And Saul came to a city of Amalek, and laid wait in the valley.

15:5  Pak Saul přitáhl až k Amálekovu městu a v úvalu umístil zálohu.

15:5  Potom Saul přitáhl až k Amalekovu městu a v údolí ukryl zálohu.

15:5  Pak Saul přitáhl k amáleckému městu a číhal v údolí.

15:5  A přitáhl Saul až k městu Amalechovu, aby bojoval v údolí jeho.

15:5  Cumque venisset Saul usque ad civitatem Amalec, tetendit insidias in torrente.

15:6  And Saul said to the Cinite: Go, depart, and get ye down from Amalec: lest I destroy thee with him. For thou hast shewn kindness to all the children of Israel, when they came up out of Egypt. And the Cinite departed from the midst of Amalec.

15:6  And Saul said unto the Kenites, Go, depart, get you down from among the Amalekites, lest I destroy you with them: for ye shewed kindness to all the children of Israel, when they came up out of Egypt. So the Kenites departed from among the Amalekites.

15:6  Kénijcům Saul vzkázal: „Odejděte od Amáleka a sestupte dolů, abych vás nesmetl spolu s ním. Vy jste přece prokázali milosrdenství všem Izraelcům, když vystupovali z Egypta.“ Kénijci tedy od Amáleka odešli.

15:6  Kenijcům zatím vzkázal: „Odejděte, odstěhujte se, opusťte Amalekovce, abych vás nesmetl s nimi. Vy jste se přece ke všem Izraelcům zachovali laskavě, když vycházeli z Egypta.“ A tak se Kenijci od Amalekovců odstěhovali.

15:6  Saul řekl Kénijcům: Jděte, stáhněte se a odejděte od Amálekovců, ať vás nesmetu spolu s nimi. Vy jste prokázali milosrdenství všem synům Izraele, když táhli z Egypta. Kénijci se tedy od Amálekovců stáhli.

15:6  I řekl Saul Cinejským: Jděte, oddělte se, vyjděte z prostředku Amalechitských, abych vás s nimi nezahladil; nebo vy jste učinili milosrdenství se všemi syny Izraelskými, když šli z Egypta. A tak odšel Cinejský z prostředku Amalecha.

15:6  Dixitque Saul Cinæo : Abite, recedite, atque descendite ab Amalec, ne forte involvam te cum eo : tu enim fecisti misericordiam cum omnibus filiis Israël, cum ascenderent de Ægypto. Et recessit Cinæus de medio Amalec.

15:7  And Saul smote Amalec from Hevila, until thou comest to Sur, which is over against Egypt.

15:7  And Saul smote the Amalekites from Havilah until thou comest to Shur, that is over against Egypt.

15:7  A Saul Amáleka pobíjel od Chavíly směrem na Šúr, který je naproti Egyptu.

15:7  Saul potom Amalekovce pobíjel celou cestu od Chavíly až k Šuru před egyptskou hranicí.

15:7  Saul pak pobíjel Amálekovce od Chavíly až do Šúru, který je ⌈směrem k⌉ Egyptu.

15:7  I porazil Saul Amalecha od Hevilah, kudy se chodí do Sur, kteréž jest naproti Egyptu.

15:7  Percussitque Saul Amalec ab Hevila donec venias ad Sur, quæ est e regione Ægypti.

15:8  And he took Agag, the king of Amalec, alive: but all the common people he slew with the edge of the sword.

15:8  And he took Agag the king of the Amalekites alive, and utterly destroyed all the people with the edge of the sword.

15:8  Amáleckého krále Agaga chytil živého, ale ostřím meče vyhubil všechen lid jako klatý.

15:8  Agaga, krále Amalekovců, dopadli živého, ale všechen lid vyhubili mečem jako proklatý.

15:8  Amáleckého krále Agaga chytil živého, ale všechen lid zasvětil zkáze ostřím meče.

15:8  Jal také Agaga krále Amalechitského živého, lid pak všecken vyhladil ostrostí meče.

15:8  Et apprehendit Agag regem Amalec vivum : omne autem vulgus interfecit in ore gladii.

15:9  And Saul and the people spared Agag, and the best of the flocks of sheep, and of the herds, and the garments and the rams, and all that was beautiful, and would not destroy them: but every thing that was vile, and good for nothing, that they destroyed.

15:9  But Saul and the people spared Agag, and the best of the sheep, and of the oxen, and of the fatlings, and the lambs, and all that was good, and would not utterly destroy them: but every thing that was vile and refuse, that they destroyed utterly.

15:9  Saul a jeho lid ušetřil Agaga a nejlepší kusy z bravu a skotu, z druhého vrhu, a ze skopců a vůbec ze všeho pěkného, a nechtěli je vyhubit jako klaté. Jako klaté zničili jen to, co bylo podřadné a bezcenné.

15:9  Saul se svým vojskem však ušetřil Agaga i nejlepší brav a skot. Chovné ani mladé kusy a vůbec všechno, co bylo dobré, nechtěli vyhladit, ale všechno podřadné a slabé vyhladili jako proklaté.

15:9  Saul a lid měl soucit s Agagem, s nejlepšími kusy ovcí a vykrmenými býky, s jehňaty a se vším, co bylo hodnotné, a nechtěli je zasvětit zkáze; zasvětili zkáze všechno opovržené a bezcenné.

15:9  I zachoval Saul a lid jeho Agaga, a nejlepší bravy a skoty a krmný dobytek, a berany i všecko, což lepšího bylo, a nechtěli vyhubiti jich; což pak bylo ničemného a churavého, to zahubili.

15:9  Et pepercit Saul et populus Agag, et optimis gregibus ovium et armentorum, et vestibus et arietibus, et universis quæ pulchra erant, nec voluerunt disperdere ea : quidquid vero vile fuit et reprobum, hoc demoliti sunt.

15:10  And the word of the Lord came to Samuel,

15:10  Then came the word of the Lord unto Samuel, saying,

15:10  I stalo se slovo Hospodinovo k Samuelovi:

15:10  Tehdy Samuel dostal slovo Hospodinovo:

15:10  I stalo se Hospodinovo slovo k Samuelovi:

15:10  A protož stalo se slovo Hospodinovo k Samuelovi, řkoucí:

15:10  Factum est autem verbum Domini ad Samuel, dicens :

15:11  It repenteth me that I have made Saul king: for he hath forsaken me, and hath not executed my commandments. And Samuel was grieved, and he cried unto the Lord all night.

15:11  It repenteth me that I have set up Saul to be king: for he is turned back from following me, and hath not performed my commandments. And it grieved Samuel; and he cried unto the Lord all night.

15:11  „Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.“ Tu vzplanul Samuel hněvem a po celou noc úpěl k Hospodinu.

15:11  „Je mi líto, že jsem Saula ustanovil za krále, protože se ode mě odvrátil a nevyplnil mé slovo.“ Samuel vzplanul hněvem a celou noc volal k Hospodinu.

15:11  Lituji, že jsem ustanovil Saula za krále, neboť se ode mě odvrátil a nenaplnil mé slovo. Samuel se rozzlobil a celou noc volal k Hospodinu.

15:11  Žel mi, že jsem Saule ustanovil za krále, nebo odvrátil se ode mne, a slov mých nevyplnil. I rozhorlil se Samuel náramně a volal k Hospodinu celou noc.

15:11  Pœnitet me quod constituerim Saul regem : quia dereliquit me, et verba mea opere non implevit. Contristatusque est Samuel, et clamavit ad Dominum tota nocte.

15:12  And when Samuel rose early, to go to Saul in the morning, it was told Samuel that Saul was come to Carmel, and had erected for himself a triumphant arch, and returning had passed on, and gone down to Galgal. And Samuel came to Saul, and Saul was offering a holocaust to the Lord, out of the choicest of the spoils, which he had brought from Amalec.

15:12  And when Samuel rose early to meet Saul in the morning, it was told Samuel, saying, Saul came to Carmel, and, behold, he set him up a place, and is gone about, and passed on, and gone down to Gilgal.

15:12  Za časného jitra šel Samuel vstříc Saulovi. Tu oznámili Samuelovi: „Saul přitáhl na Karmel a postavil si tam znamení své moci. Pak se obrátil, táhl dál a sestoupil do Gilgálu.“

15:12  Brzy ráno se vydal za Saulem. Řekli mu ale: „Saul odešel na Karmel. Víš, že si tam staví pomník? Odtud se vydal dolů do Gilgalu.“

15:12  Časně zrána Samuel vstal, aby se setkal se Saulem. Samuelovi bylo oznámeno: Saul přišel na Karmel a postavil si pomník. Potom se obrátil, šel dál a sestoupil do Gilgálu.

15:12  Vstav pak Samuel, šel vstříc Saulovi ráno. I oznámili Samuelovi, řkouce: Saul přišel na Karmel, a aj, připravil sobě místo, a odtud hnuv se, táhl a sstoupil do Galgala.

15:12  Cumque de nocte surrexisset Samuel ut iret ad Saul mane, nuntiatum est Samueli eo quod venisset Saul in Carmelum, et erexisset sibi fornicem triumphalem, et reversus transisset, descendissetque in Galgala. Venit ergo Samuel ad Saul, et Saul offerebat holocaustum Domino de initiis prædarum quæ attulerat ex Amalec.

15:13  And when Samuel was come to Saul, Saul said to him: Blessed be thou of the Lord, I have fulfilled the word of the Lord.

15:13  And Samuel came to Saul: and Saul said unto him, Blessed be thou of the Lord: I have performed the commandment of the Lord.

15:13  Když Samuel přišel k Saulovi, ten ho pozdravil: „Buď požehnán od Hospodina. Řídil jsem se Hospodinovým slovem.“

15:13  Když pak Samuel dorazil za Saulem, ten ho pozdravil: „Hospodin ti žehnej! Vyplnil jsem Hospodinovo slovo.“

15:13  Když přišel Samuel k Saulovi, Saul mu řekl: ⌈Jsi požehnaný Hospodinu.⌉ Naplnil jsem Hospodinovo slovo.

15:13  A když přišel Samuel k Saulovi, řekl jemu Saul: Požehnaný ty od Hospodina, vyplnil jsem slovo Hospodinovo.

15:13  Et cum venisset Samuel ad Saul, dixit ei Saul : Benedictus tu Domino : implevi verbum Domini.

15:14  And Samuel said: What meaneth then this bleating of the flocks, which soundeth in my ears, and the lowing of the herds, which I hear?

15:14  And Samuel said, What meaneth then this bleating of the sheep in mine ears, and the lowing of the oxen which I hear?

15:14  Samuel se však tázal: „A co to bečení ovcí, jež doléhá k mým uším, a to bučení dobytka, které slyším?“

15:14  „A co to bečení ovcí, které ke mně doléhá?“ řekl mu na to Samuel. „Co to bučení dobytka, které slyším?“

15:14  Samuel nato řekl: A co to bečení ovcí, jež zní v mých uších, a bučení býků, které slyším?

15:14  Samuel pak řekl: Jaké pak jest to bečení ovcí těch v uších mých, a řvání volů, kteréž já slyším?

15:14  Dixitque Samuel : Et quæ est hæc vox gregum, quæ resonat in auribus meis, et armentorum, quam ego audio ?

15:15  And Saul said: They have brought them from Amalec: for the people spared the best of the sheep and of the herds, that they might be sacrificed to the Lord thy God, but the rest we have slain.

15:15  And Saul said, They have brought them from the Amalekites: for the people spared the best of the sheep and of the oxen, to sacrifice unto the Lord thy God; and the rest we have utterly destroyed.

15:15  Saul vysvětloval: „Přivedli je od Amáleka. Lid ušetřil nejlepší kusy z bravu a skotu, aby je obětoval Hospodinu, tvému Bohu. Ale zbytek jsme vyhubili jako klatý.“

15:15  „Ty přivedli od Amalekovců,“ odpověděl Saul. „Lid ušetřil nejlepší brav a skot, aby je obětovali Hospodinu, tvému Bohu. Všechno ostatní jsme ale vyhladili jako proklaté.“

15:15  Saul odpověděl: Přivedli od Amálekovců ⌈to, s čím⌉ měl lid soucit, nejlepší kusy ovcí a býků, aby to obětovali Hospodinu, tvému Bohu, a zbytek jsme zasvětili zkáze.

15:15  Odpověděl Saul: Od Amalechitských přihnali je; nebo zachoval lid, což nejlepšího bylo z bravů a skotů, aby to obětoval Hospodinu Bohu tvému, ostatek pak jsme zahladili jako proklaté.

15:15  Et ait Saul : De Amalec adduxerunt ea : pepercit enim populus melioribus ovibus et armentis ut immolarentur Domino Deo tuo, reliqua vero occidimus.

15:16  And Samuel said to Saul: Suffer me, and I will tell thee what the Lord hath said to me this night. And he said to him: Speak.

15:16  Then Samuel said unto Saul, Stay, and I will tell thee what the Lord hath said to me this night. And he said unto him, Say on.

15:16  Samuel Saula přerušil: „Přestaň! Musím ti oznámit, co ke mně této noci Hospodin promluvil.“ Řekl mu: „Mluv.“

15:16  „Přestaň,“ zarazil Samuel Saula. „Povím ti, co mi dnes v noci řekl Hospodin.“ „Pověz,“ řekl Saul.

15:16  Samuel řekl Saulovi: Nech toho. Oznámím ti, co ke mně této noci promluvil Hospodin. Odpověděl mu: Mluv.

15:16  I řekl Samuel Saulovi: Dopusť, ať oznámím tobě, co jest mi mluvil Hospodin noci této. Dí jemu: Oznam.

15:16  Ait autem Samuel ad Saul : Sine me, et indicabo tibi quæ locutus sit Dominus ad me nocte. Dixitque ei : Loquere.

15:17  And Samuel said: When thou wast a little one in thy own eyes, wast thou not made the head of the tribes of Israel? And the Lord anointed thee to be king over Israel.

15:17  And Samuel said, When thou wast little in thine own sight, wast thou not made the head of the tribes of Israel, and the Lord anointed thee king over Israel?

15:17  Samuel pravil: „Cožpak nejsi vůdcem izraelských kmenů, ačkoli sis dříve připadal nepatrný? Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem.

15:17  Samuel tedy promluvil: „Nepřipadal sis kdysi nepatrný? Přesto ses právě ty stal vůdcem izraelských kmenů. Sám Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem.

15:17  Samuel nato řekl: I když ⌈jsi malý ve svých očích,⌉ jsi hlavou izraelských kmenů. Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem.

15:17  Tedy řekl Samuel: Zdali jsi nebyl maličký sám u sebe? A předce učiněn jsi hlavou pokolení Izraelských, a pomazal tě Hospodin za krále nad Izraelem.

15:17  Et ait Samuel : Nonne cum parvulus esses in oculis tuis, caput in tribubus Israël factus es ? unxitque te Dominus in regem super Israël,

15:18  And the Lord sent thee on the way, and said: Go, and kill the sinners of Amalec, and thou shalt fight against them until thou hast utterly destroyed them.

15:18  And the Lord sent thee on a journey, and said, Go and utterly destroy the sinners the Amalekites, and fight against them until they be consumed.

15:18  Hospodin tě také poslal na cestu s rozkazem: Jdi a jako klaté vyhubíš ty amálecké hříšníky. Budeš proti nim bojovat, dokud je úplně nezničíš.

15:18  A Hospodin tě vyslal na cestu s úkolem: ‚Jdi a vyhlaď ty hříšné Amalekovce jako proklaté. Bojuj s nimi, dokud s nimi neskoncuješ!‘

15:18  Hospodin tě poslal na cestu a řekl: Jdi a zasvěť zkáze amálecké hříšníky. Bojuj proti nim, dokud s nimi neskoncuješ.

15:18  A poslal tě Hospodin na cestu a řekl tobě: Jdi, zahub jako proklaté hříšníky ty Amalechitské, a bojuj proti nim, dokudž byste nevyhladili jich.

15:18  et misit te Dominus in viam, et ait : Vade, et interfice peccatores Amalec, et pugnabis contra eos usque ad internecionem eorum ?

15:19  Why then didst thou not hearken to the voice of the Lord: but hast turned to the prey, and hast done evil in the eyes of the Lord?

15:19  Wherefore then didst thou not obey the voice of the Lord, but didst fly upon the spoil, and didst evil in the sight of the Lord?

15:19  Proč jsi Hospodina neuposlechl, ale vrhl se na kořist a dopustil se toho, co je v Hospodinových očích zlé?“

15:19  Proč jsi tedy Hospodina neposlechl? Proč ses vrhl na kořist a zachoval se v Hospodinových očích zle?“

15:19  Proč jsi neuposlechl Hospodina, ale vrhl ses na kořist a spáchal jsi to, co je zlé v Hospodinových očích?

15:19  Pročež jsi tedy neuposlechl hlasu Hospodinova, ale obrátil jsi se k loupeži, a učinils zlou věc před očima Hospodinovýma?

15:19  Quare ergo non audisti vocem Domini : sed versus ad prædam es, et fecisti malum in oculis Domini ?

15:20  And Saul said to Samuel: Yea, I have hearkened to the voice of the Lord, and have walked in the way by which the Lord sent me, and have brought Agag, the king of Amalec, and Amalec I have slain.

15:20  And Saul said unto Samuel, Yea, I have obeyed the voice of the Lord, and have gone the way which the Lord sent me, and have brought Agag the king of Amalek, and have utterly destroyed the Amalekites.

15:20  Saul vysvětloval Samuelovi: „Vždyť jsem Hospodina uposlechl. Šel jsem cestou, na kterou mě Hospodin poslal. Přivedl jsem amáleckého krále Agaga a Amáleka jsem zničil jako klatého.

15:20  „Vždyť jsem Hospodina poslechl!“ odpověděl Saul. „Vydal jsem se na cestu, na kterou mě Hospodin poslal. Přivedl jsem amaleckého krále Agaga a Amalekovce jsem vyhladil jako proklaté.

15:20  Saul odpověděl Samuelovi: Uposlechl jsem Hospodina a šel jsem na cestu, na kterou mě Hospodin poslal. Přivedl jsem amáleckého krále Agaga a Amálekovce jsem zasvětil zkáze.

15:20  Odpověděl Saul Samuelovi: Však jsem uposlechl hlasu Hospodinova, a šel jsem cestou, kterouž poslal mne Hospodin, a přivedl jsem Agaga krále Amalechitského, i Amalechitské jako proklaté vyhubil jsem.

15:20  Et ait Saul ad Samuelem : Immo audivi vocem Domini, et ambulavi in via per quam misit me Dominus, et adduxi Agag regem Amalec, et Amalec interfeci.

15:21  But the people took of the spoils, sheep and oxen, as the firstfruits of those things that were slain, to offer sacrifice to the Lord their God in Galgal.

15:21  But the people took of the spoil, sheep and oxen, the chief of the things which should have been utterly destroyed, to sacrifice unto the Lord thy God in Gilgal.

15:21  Ale lid si vzal z kořisti, z bravu a skotu, to nejlepší z klatého, aby měl co obětovat v Gilgálu Hospodinu, tvému Bohu.“

15:21  Lid pak vzal z kořisti nejlepší brav a skot propadlý klatbě, aby je v Gilgalu obětovali Hospodinu, tvému Bohu.“

15:21  Lid vzal z kořisti ovce a býky, nejlepší z toho, co bylo zasvěceno zkáze, aby to obětovali Hospodinu, tvému Bohu, v Gilgálu.

15:21  Ale lid vzal z loupeží bravy a skoty přední z věcí proklatých, k obětování Hospodinu Bohu tvému v Galgala.

15:21  Tulit autem de præda populus oves et boves, primitias eorum quæ cæsa sunt, ut immolet Domino Deo suo in Galgalis.

15:22  And Samuel said: Doth the Lord desire holocausts and victims, and not rather that the voice of the Lord should be obeyed? For obedience is better than sacrifices: and to hearken rather than to offer the fat or rams.

15:22  And Samuel said, Hath the Lord as great delight in burnt offerings and sacrifices, as in obeying the voice of the Lord? Behold, to obey is better than sacrifice, and to hearken than the fat of rams.

15:22  Tu řekl Samuel: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů.

15:22  Samuel tehdy prohlásil: „Těší snad Hospodina zápaly a oběti, jako když ho někdo poslušností ctí? Poslouchat je lepší nežli obětovat, věnovat mu pozornost je nad tuk beraní.

15:22  Samuel řekl: Má Hospodin zalíbení v zápalech a obětech jako v poslouchání Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než oběť, dávat pozor je víc než tuk beranů.

15:22  I řekl Samuel: Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti.

15:22  Et ait Samuel : Numquid vult Dominus holocausta et victimas, et non potius ut obediatur voci Domini ? melior est enim obedientia quam victimæ, et auscultare magis quam offerre adipem arietum.

15:23  Because it is like the sin of witchcraft, to rebel: and like the crime of idolatry, to refuse to obey. Forasmuch, therefore, as thou hast rejected the word of the Lord, the Lord hath also rejected thee from being king.

15:23  For rebellion is as the sin of witchcraft, and stubbornness is as iniquity and idolatry. Because thou hast rejected the word of the Lord, he hath also rejected thee from being king.

15:23  Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.“

15:23  Hříchem jak věštění je totiž vzpoura, zlá jak modlářství je svévole. Protožes odmítl slovo Hospodina, on tě odmítl za krále!“

15:23  Protože vzpoura je jako hřích věštby a vzdor je jako zlo domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, on zavrhl tebe, ⌈abys nebyl králem.⌉

15:23  Nebo zpoura jest takový hřích jako čarodějnictví, a přestoupiti přikázaní jako modlářství a obrazové. Poněvadž jsi pak zavrhl řeč Hospodinovu, i on také zavrhl tě, abys nebyl králem.

15:23  Quoniam quasi peccatum ariolandi est, repugnare : et quasi scelus idololatriæ, nolle acquiescere. Pro eo ergo quod abjecisti sermonem Domini, abjecit te Dominus ne sis rex.

15:24  And Saul said to Samuel: I have sinned, because I have transgressed the commandment of the Lord, and thy words, fearing the people, and obeying their voice.

15:24  And Saul said unto Samuel, I have sinned: for I have transgressed the commandment of the Lord, and thy words: because I feared the people, and obeyed their voice.

15:24  Saul doznal Samuelovi: „Zhřešil jsem, neboť jsem přestoupil Hospodinův rozkaz i tvá slova. Bál jsem se lidu, proto jsem je uposlechl.

15:24  „Zhřešil jsem!“ řekl mu na to Saul. „Porušil jsem Hospodinův rozkaz i tvé pokyny. Bál jsem se totiž lidu, proto jsem je poslechl.

15:24  Saul řekl Samuelovi: Zhřešil jsem, neboť jsem překročil Hospodinův příkaz i tvoje slova; protože jsem se bál lidu, uposlechl jsem ho.

15:24  Tedy řekl Saul Samuelovi: Zhřešil jsem, že jsem přestoupil rozkaz Hospodinův a slova tvá, nebo jsem se bál lidu, a povolil jsem hlasu jejich.

15:24  Dixitque Saul ad Samuelem : Peccavi, quia prævaricatus sum sermonem Domini et verba tua, timens populum, et obediens voci eorum.

15:25  But now bear, I beseech thee, my sin, and return with me, that I may adore the Lord.

15:25  Now therefore, I pray thee, pardon my sin, and turn again with me, that I may worship the Lord.

15:25  Nyní však sejmi ze mne prosím můj hřích a vrať se se mnou; chci se poklonit Hospodinu.“

15:25  Teď mi už ale prosím odpusť můj hřích. Vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu.“

15:25  Nyní však sejmi, prosím, můj hřích a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu.

15:25  Protož nyní odpusť, prosím, hřích můj, a navrať se se mnou, ať se pomodlím Hospodinu.

15:25  Sed nunc porta, quæso, peccatum meum, et revertere mecum, ut adorem Dominum.

15:26  And Samuel said to Saul: I will not return with thee, because thou hath rejected the word of the Lord, and the Lord hath rejected thee from being king over Israel.

15:26  And Samuel said unto Saul, I will not return with thee: for thou hast rejected the word of the Lord, and the Lord hath rejected thee from being king over Israel.

15:26  Samuel však Saula odmítl: „Nevrátím se s tebou. Zavrhl jsi Hospodinovo slovo, proto Hospodin zavrhl tebe, abys nebyl králem nad Izraelem.“

15:26  „Nevrátím se s tebou,“ odpověděl mu Samuel. „Protože jsi odmítl Hospodinovo slovo, i Hospodin odmítl tebe. Nebudeš králem Izraele.“

15:26  Samuel Saulovi odpověděl: Nenavrátím se s tebou. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, Hospodin zavrhl tebe, abys nebyl králem nad Izraelem.

15:26  I řekl Samuel Saulovi: Nenavrátím se s tebou; nebo jsi zavrhl řeč Hospodinovu, tebe také zavrhl Hospodin, abys nebyl králem nad Izraelem.

15:26  Et ait Samuel ad Saul : Non revertar tecum, quia projecisti sermonem Domini, et projecit te Dominus ne sis rex super Israël.

15:27  And Samuel turned about to go away: but he laid hold upon the skirt of his mantle, and it rent.

15:27  And as Samuel turned about to go away, he laid hold upon the skirt of his mantle, and it rent.

15:27  Když se Samuel obrátil k odchodu, uchopil Saul cíp jeho pláště a ten se odtrhl.

15:27  Samuel se tehdy obrátil k odchodu, ale Saul ho chytil za cíp pláště a ten se odtrhl.

15:27  Když se Samuel obrátil k odchodu, uchopil Saul cíp jeho pláště a ten se odtrhl.

15:27  A když se obrátil Samuel, aby odšel, Saul uchytil křídlo pláště jeho, i odtrhlo se.

15:27  Et conversus est Samuel ut abiret : ille autem apprehendit summitatem pallii ejus, quæ et scissa est.

15:28  And Samuel said to him: The Lord hath rent the kingdom of Israel from thee this day, and hath given it to thy neighbour who is better than thee.

15:28  And Samuel said unto him, The Lord hath rent the kingdom of Israel from thee this day, and hath given it to a neighbour of thine, that is better than thou.

15:28  Samuel mu řekl: „Dnes od tebe Hospodin odtrhl izraelské království a dal je tvému bližnímu, lepšímu, než jsi ty.

15:28  Samuel mu na to řekl: „Hospodin dnes od tebe odtrhl izraelské království a dal je tvému bližnímu, lepšímu, než jsi ty.

15:28  Nato mu Samuel řekl: Dnes od tebe Hospodin odtrhl izraelské království a dal ho tvému bližnímu, lepšímu, nežli jsi ty.

15:28  Tedy řekl jemu Samuel: Odtrhlť jest Hospodin království Izraelské dnes od tebe, a dal je bližnímu tvému, lepšímu, než jsi ty.

15:28  Et ait ad eum Samuel : Scidit Dominus regnum Israël a te hodie, et tradidit illud proximo tuo meliori te.

15:29  But the triumpher in Israel will not spare, and will not be moved to repentance: for he is not a man that he should repent.

15:29  And also the Strength of Israel will not lie nor repent: for he is not a man, that he should repent.

15:29  Věčný Bůh Izraele neklame ani nebude litovat; není to přece člověk, aby litoval.“

15:29  Věčný izraelský to rozhodně neodvolá a nebude toho litovat. Není to přece člověk, aby litoval.“

15:29  Sláva Izraele nebude lhát a nebude litovat, protože není člověk, aby litoval.

15:29  Však proto vítěz Izraelský klamati nebude, ani želeti; nebo není člověkem, aby měl čeho želeti.

15:29  Porro triumphator in Israël non parcet, et pœnitudine non flectetur : neque enim homo est ut agat pœnitentiam.

15:30  Then he said: I have sinned: yet honour me now before the ancients of my people, and before Israel, and return with me, that I may adore the Lord thy God.

15:30  Then he said, I have sinned: yet honour me now, I pray thee, before the elders of my people, and before Israel, and turn again with me, that I may worship the Lord thy God.

15:30  Saul se dožadoval: „Zhřešil jsem. Nyní mi však prosím prokaž poctu před staršími mého lidu i před Izraelem a vrať se se mnou. Chci se poklonit Hospodinu, tvému Bohu.“

15:30  „Zhřešil jsem,“ opakoval Saul. „Teď mi ale prosím prokaž poctu před stařešiny mého lidu a před Izraelem a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu, tvému Bohu.“

15:30  Saul řekl: Zhřešil jsem. Nyní mě však, prosím, pocti před staršími mého lidu i před Izraelem a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu, tvému Bohu.

15:30  On pak řekl: Zhřešilť jsem, ale vždy mne cti, prosím, před staršími lidu mého a před Izraelem, a navrať se se mnou, abych se pomodlil Hospodinu Bohu tvému.

15:30  At ille ait : Peccavi : sed nunc honora me coram senioribus populi mei et coram Israël, et revertere mecum, ut adorem Dominum Deum tuum.

15:31  So Samuel turned again after Saul: and Saul adored the Lord.

15:31  So Samuel turned again after Saul; and Saul worshipped the Lord.

15:31  Samuel se tedy vrátil a šel za Saulem. A Saul se poklonil Hospodinu.

15:31  Samuel se tedy vrátil za Saulem a Saul se poklonil Hospodinu.

15:31  Samuel se vrátil, šel za Saulem a Saul se poklonil Hospodinu.

15:31  I navrátiv se Samuel, šel za Saulem, a pomodlil se Saul Hospodinu.

15:31  Reversus ergo Samuel secutus est Saulem : et adoravit Saul Dominum.

15:32  And Samuel said: Bring hither to me Agag, the king of Amalec. And Agag was presented to him very fat, and trembling. And Agag said: Doth bitter death separate in this manner?

15:32  Then said Samuel, Bring ye hither to me Agag the king of the Amalekites. And Agag came unto him delicately. And Agag said, Surely the bitterness of death is past.

15:32  Pak Samuel poručil: „Přiveďte ke mně amáleckého krále Agaga!“ Agag šel k němu sebevědomě, neboť si řekl: „Zajisté je odvrácena hořkost smrti.“

15:32  Potom Samuel přikázal: „Přiveďte ke mně Agaga, krále Amalekovců.“ Agag k němu zvolna vykročil. „Snad už to smrtelné utrpení končí,“ říkal si. Samuel tehdy prohlásil:

15:32  Pak Samuel řekl: Přiveďte ke mně amáleckého krále Agaga. Agag k němu šel v poutech. Řekl si: Jistě ustoupila hořká smrt.

15:32  Řekl pak Samuel: Přiveďte ke mně Agaga, krále Amalechitského. I šel k němu Agag nádherně; nebo řekl Agag: Jistě odešla hořkost smrti.

15:32  Dixitque Samuel : Adducite ad me Agag regem Amalec. Et oblatus est ei Agag, pinguissimus et tremens. Et dixit Agag : Siccine separat amara mors ?

15:33  And Samuel said: As thy sword hath made women childless, so shall thy mother be childless among women. And Samuel hewed him in pieces before the Lord in Galgal.

15:33  And Samuel said, As thy sword hath made women childless, so shall thy mother be childless among women. And Samuel hewed Agag in pieces before the Lord in Gilgal.

15:33  Samuel řekl: „Jako tvůj meč zbavoval ženy dětí, tak ať je tvá matka bezdětná nad jiné ženy.“ A Samuel rozsekal Agaga na kusy před Hospodinem v Gilgálu.

15:33  „Za to, že tvůj meč bral ženám děti, bude tvá matka bezdětná nad jiné ženy!“ A Samuel tam v Gilgalu před Hospodinem rozsekal Agaga na kusy.

15:33  Samuel řekl: Jako tvůj meč činil ženy bezdětnými, tak bude učiněna bezdětnou nad jiné ženy tvá matka. Nato Samuel v Gilgálu před Hospodinem rozsekal Agaga na kusy.

15:33  Ale Samuel řekl: Jakož uvedl sirobu na ženy meč tvůj, takť osiří matka tvá nad jiné ženy. I rozsekal Samuel Agaga na kusy před Hospodinem v Galgala.

15:33  Et ait Samuel : Sicut fecit absque liberis mulieres gladius tuus, sic absque liberis erit inter mulieres mater tua. Et in frustra concidit eum Samuel coram Domino in Galgalis.

15:34  And Samuel departed to Ramatha: but Saul went up to his house in Gabaa.

15:34  Then Samuel went to Ramah; and Saul went up to his house to Gibeah of Saul.

15:34  Potom Samuel odešel do Rámy, zatímco Saul vystoupil ke svému domu, do Gibeje Saulovy.

15:34  Potom Samuel odešel do Rámy a Saul se vrátil domů do Gibeje Saulovy.

15:34  Potom Samuel šel do Rámy a Saul šel do svého domu v Gibeji Saulově.

15:34  Potom odšel Samuel do Ráma, Saul pak vstoupil do domu svého, do Gabaa Saulova.

15:34  Abiit autem Samuel in Ramatha : Saul vero ascendit in domum suam in Gabaa.

15:35  And Samuel saw Saul no more till the day of his death: nevertheless, Samuel mourned for Saul, because the Lord repented that he had made him king over Israel.

15:35  And Samuel came no more to see Saul until the day of his death: nevertheless Samuel mourned for Saul: and the Lord repented that he had made Saul king over Israel.

15:35  A Samuel už nikdy až do dne své smrti Saula nespatřil, avšak pro Saula truchlil. Hospodin litoval, že Saula ustanovil králem nad Izraelem.

15:35  Samuel pak už Saula do smrti nespatřil, ale truchlil nad ním. A Hospodin litoval, že Saula učinil králem Izraele.

15:35  Samuel již Saula neviděl až do dne své smrti, ale truchlil nad Saulem. A Hospodin litoval, že ustanovil Saula králem nad Izraelem.

15:35  A již potom více Samuel neviděl Saule až do dne smrti své; však plakal Samuel Saule. Hospodin pak želel toho, že učinil Saule králem nad Izraelem.

15:35  Et non vidit Samuel ultra Saul usque ad diem mortis suæ : verumtamen lugebat Samuel Saulem, quoniam Dominum pœnitebat quod constituisset eum regem super Israël.

Chapter 16

16:1  And the Lord said to Samuel: How long wilt thou mourn for Saul, whom I have rejected from reigning over Israel? fill thy horn with oil, and come, that I may send thee to Isai, the Bethlehemite: for I have provided me a king among his sons.

16:1  And the Lord said unto Samuel, How long wilt thou mourn for Saul, seeing I have rejected him from reigning over Israel? fill thine horn with oil, and go, I will send thee to Jesse the Beth–lehemite: for I have provided me a king among his sons.

16:1  Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny.“

16:1  Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho přece jako krále nad Izraelem odmítl. Naplň si roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, neboť jsem si jednoho z jeho synů vybral za krále.“

16:1  Hospodin řekl Samuelovi: Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem. Naplň svůj roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, protože mezi jeho syny jsem si vyhlédl krále.

16:1  Řekl pak Hospodin Samuelovi: I dokudž ty budeš plakati Saule, poněvadž jsem já ho zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem? Naplň roh svůj olejem a poď, pošli tě k Izai Betlémskému; nebo jsem vybral sobě z synů jeho krále.

16:1  Dixitque Dominus ad Samuelem : Usquequo tu luges Saul, cum ego projecerim eum ne regnet super Israël ? Imple cornu tuum oleo, et veni, ut mittam te ad Isai Bethlehemitem : providi enim in filiis ejus mihi regem.

16:2  And Samuel said: How shall I go? for Saul will hear of it, and he will kill me. And the Lord said: Thou shalt take with thee a calf of the herd, and thou shalt say: I am come to sacrifice to the Lord.

16:2  And Samuel said, How can I go? if Saul hear it, he will kill me. And the Lord said, Take an heifer with thee, and say, I am come to sacrifice to the Lord.

16:2  Samuel se zdráhal: „Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě.“ Hospodin řekl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: ‚Přicházím obětovat Hospodinu.‘

16:2  „Jak bych mohl jít?“ namítl Samuel. „Až se to dozví Saul, zabije mě.“ Hospodin mu odpověděl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: ‚Přišel jsem obětovat Hospodinu.‘

16:2  Samuel řekl: Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě. Hospodin řekl: Vezmi s sebou jalovici a řekni: Přišel jsem obětovat Hospodinu.

16:2  I řekl jemu Samuel: Kterak mám jíti? Nebo Saul uslyše, zabije mne. Odpověděl Hospodin: Jalovici z stáda vezmeš s sebou, a díš: Přišel jsem, abych obětoval Hospodinu.

16:2  Et ait Samuel : Quomodo vadam ? audiet enim Saul, et interficiet me. Et ait Dominus : Vitulum de armento tolles in manu tua, et dices : Ad immolandum Domino veni.

16:3  And thou shalt call Isai to the sacrifice, and I will shew thee what thou art to do, and thou shalt anoint him whom I shall shew to thee.

16:3  And call Jesse to the sacrifice, and I will shew thee what thou shalt do: and thou shalt anoint unto me him whom I name unto thee.

16:3  Na obětní hod pozveš Jišaje a já ti dám vědět, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o němž ti povím.“

16:3  Jišaje pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.“

16:3  Pozvi Jišaje k oběti a já ti oznámím, co máš udělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.

16:3  A pozveš Izai k oběti, jáť pak ukáži, co bys měl činiti; i pomažeš mi toho, o kterémž já tobě povím.

16:3  Et vocabis Isai ad victimam, et ego ostendam tibi quid facias, et unges quemcumque monstravero tibi.

16:4  Then Samuel did as the Lord had said to him. And he came to Bethlehem, and the ancients of the city wondered, and meeting him, they said: Is thy coming hither peaceable?

16:4  And Samuel did that which the Lord spake, and came to Beth–lehem. And the elders of the town trembled at his coming, and said, Comest thou peaceably?

16:4  Samuel vykonal, co řekl Hospodin. Když přišel do Betléma, vyděšení starší města mu spěchali vstříc s otázkou: „Přinášíš pokoj?“

16:4  Samuel tedy udělal, jak mu Hospodin řekl. Když přišel do Betléma, stařešinové města se vylekali a vyšli mu naproti s otázkou: „Přinášíš pokoj?“

16:4  Samuel udělal to, co Hospodin ⌈řekl, a přišel⌉ do Betléma. Starší města mu šli vyděšeni naproti a zeptali se: ⌈Přicházíš v pokoji?⌉

16:4  A tak učinil Samuel, jakž mu byl mluvil Hospodin, a přišel do Betléma. A ulekše se starší města, vyšli proti němu a řekli: Pokojný-li jest příchod tvůj?

16:4  Fecit ergo Samuel sicut locutus est ei Dominus. Venitque in Bethlehem, et admirati sunt seniores civitatis occurrentes ei : dixeruntque : Pacificusne est ingressus tuus ?

16:5  And he said: It is peaceable: I am come to offer sacrifice to the Lord, be ye sanctified, and come with me to the sacrifice. And he sanctified Isai and his sons, and called them to the sacrifice.

16:5  And he said, Peaceably: I am come to sacrifice unto the Lord: sanctify yourselves, and come with me to the sacrifice. And he sanctified Jesse and his sons, and called them to the sacrifice.

16:5  Odvětil: „Pokoj. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a půjdete se mnou k obětnímu hodu.“ Pak posvětil Jišaje a jeho syny a pozval je k obětnímu hodu.

16:5  „Ano, pokoj,“ odpověděl. „Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a přijďte za mnou k oběti.“ Také Jišaje a jeho syny posvětil a pozval je k oběti.

16:5  Odpověděl: V pokoji. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti. Posvětil i Jišaje a jeho syny a pozval je k oběti.

16:5  Odpověděl: Pokojný. Abych obětoval Hospodinu, přišel jsem. Posvěťte se, a poďte k oběti se mnou. Posvětil také Izai a synů jeho, a pozval jich k oběti.

16:5  Et ait : Pacificus : ad immolandum Domino veni : sanctificamini, et venite mecum ut immolem. Sanctificavit ergo Isai et filios ejus, et vocavit eos ad sacrificium.

16:6  And when they were come in, he saw Eliab, and said: Is the Lord's anointed before him?

16:6  And it came to pass, when they were come, that he looked on Eliab, and said, Surely the Lord’s anointed is before him.

16:6  Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si: „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.“

16:6  Když přišli, uviděl Eliaba a řekl si: „To jistě bude Hospodinův pomazaný.“

16:6  Stalo se, že když přišli, uviděl Elíaba a řekl si: Jistě je před Hospodinem jeho pomazaný.

16:6  Když pak přišli, vida Eliába, řekl: Jistě před Hospodinem jest pomazaný jeho.

16:6  Cumque ingressi essent, vidit Eliab, et ait : Num coram Domino est christus ejus ?

16:7  And the Lord said to Samuel: Look not on his countenance, nor on the height of his stature: because I have rejected him, nor do I judge according to the look of man: for man seeth those things that appear, but the Lord beholdeth the heart.

16:7  But the Lord said unto Samuel, Look not on his countenance, or on the height of his stature; because I have refused him: for the Lord seeth not as man seeth; for man looketh on the outward appearance, but the Lord looketh on the heart.

16:7  Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“

16:7  Hospodin ale Samuelovi řekl: „Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“

16:7  Hospodin však Samuelovi řekl: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl, jelikož se ⌈nedívám na to, na co⌉ se dívá člověk. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce.

16:7  Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť nepatřím, nač patří člověk. Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.

16:7  Et dixit Dominus ad Samuelem : Ne respicias vultum ejus, neque altitudinem staturæ ejus : quoniam abjeci eum, nec juxta intuitum hominis ego judico : homo enim videt ea quæ parent, Dominus autem intuetur cor.

16:8  And Isai called Abinadab, and brought him before Samuel. And he said: Neither hath the Lord chosen this,

16:8  Then Jesse called Abinadab, and made him pass before Samuel. And he said, Neither hath the Lord chosen this.

16:8  Jišaj pak zavolal Abínádaba a předvedl ho před Samuela. On však řekl: „Hospodin nevyvolil ani toho.“

16:8  Jišaj pak zavolal Abinadaba a přivedl ho před Samuele. On ale řekl: „Ani jeho si Hospodin nevybral.“

16:8  Jišaj zavolal Abínádaba a předvedl ho před Samuela. Ten řekl: Ani toho Hospodin nevyvolil.

16:8  I povolal Izai Abinadaba, a kázal mu jíti před Samuele. Kterýž řekl: Také ani toho nevyvolil Hospodin.

16:8  Et vocavit Isai Abinadab, et adduxit eum coram Samuele. Qui dixit : Nec hunc elegit Dominus.

16:9  And Isai brought Samma, and he said of him: Neither hath the Lord chosen this.

16:9  Then Jesse made Shammah to pass by. And he said, Neither hath the Lord chosen this.

16:9  Jišaj tedy předvedl Šamu. Řekl: „Hospodin nevyvolil ani toho.“

16:9  Potom Jišaj přivedl Šamu. On ale řekl: „Ani jeho si Hospodin nevybral.“

16:9  Jišaj předvedl Šamu, ale Samuel řekl: Ani toho Hospodin nevyvolil.

16:9  Rozkázal též Izai jíti Sammovi. I řekl: Ani toho nevyvolil Hospodin.

16:9  Adduxit autem Isai Samma, de quo ait : Etiam hunc non elegit Dominus.

16:10  Isai therefore brought his seven sons before Samuel: and Samuel said to Isai: The Lord hath not chosen any one of these.

16:10  Again, Jesse made seven of his sons to pass before Samuel. And Samuel said unto Jesse, The Lord hath not chosen these.

16:10  Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: „Žádného z nich Hospodin nevyvolil.“

16:10  Tak přivedl Jišaj před Samuele sedm svých synů, ale Samuel řekl Jišajovi: „Hospodin si nikoho z nich nevybral.“

16:10  Jišaj předvedl před Samuela svých sedm synů, avšak Samuel Jišajovi řekl: Hospodin je nevyvolil.

16:10  Takž rozkázal Izai jíti sedmi synům svým před Samuele. Ale Samuel řekl Izai: Ani těch nevyvolil Hospodin.

16:10  Adduxit itaque Isai septem filios suos coram Samuele : et ait Samuel ad Isai : Non elegit Dominus ex istis.

16:11  And Samuel said to Isai: Are here all thy sons? He answered: There remaineth yet a young one, who keepeth the sheep. And Samuel said to Isai: Send, and fetch him: for we will not sit down till he come hither.

16:11  And Samuel said unto Jesse, Are here all thy children? And he said, There remaineth yet the youngest, and, behold, he keepeth the sheep. And Samuel said unto Jesse, Send and fetch him: for we will not sit down till he come hither.

16:11  A Samuel se Jišaje otázal: „To jsou všichni mládenci?“ Jišaj odvětil: „Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo.“ Samuel Jišajovi poručil: „Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde.“

16:11  Samuel se pak Jišaje zeptal: „To už jsou všichni tvoji chlapci?“ „Ještě zbývá nejmladší,“ odpověděl Jišaj. „Pase někde ovce.“ „Pošli pro něj a přiveď ho!“ řekl mu Samuel. „Nebudeme pokračovat, dokud sem nepřijde.“

16:11  Nato řekl Samuel Jišajovi: ⌈To jsou všichni mládenci?⌉ Odpověděl: Ještě nejmladší. Zrovna pase ovce. Samuel řekl Jišajovi: Pošli pro něj a nech ho přivést, neboť nezasedneme, dokud sem nepřijde.

16:11  Potom řekl Samuel Izai: Jsou-li to již všickni synové? Odpověděl: Ještěť zůstává nejmladší, a aj, pase ovce. Tedy řekl Samuel Izai: Pošli a vezmi jej; nebo aniž sedneme za stůl, dokudž on sem nepřijde.

16:11  Dixitque Samuel ad Isai : Numquid jam completi sunt filii ? Qui respondit : Adhuc reliquus est parvulus, et pascit oves. Et ait Samuel ad Isai : Mitte, et adduc eum : nec enim discumbemus priusquam huc ille veniat.

16:12  He sent therefore and brought him. Now he was ruddy and beautiful to behold, and of a comely face. And the Lord said: Arise, and anoint him, for this is he.

16:12  And he sent, and brought him in. Now he was ruddy, and withal of a beautiful countenance, and goodly to look to. And the Lord said, Arise, anoint him: for this is he.

16:12  Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho! To je on.“

16:12  A tak pro něj poslal a přivedl ho. Byl to zrzek s krásnýma očima a pěkně urostlý. „To je on,“ řekl Hospodin. „Vstaň a pomaž ho.“

16:12  Poslal pro něj a přivedl ho. Byl ryšavý, s krásnýma očima a hezkého vzhledu. Hospodin řekl: Vstaň a pomaž ho, neboť to je on.

16:12  I poslal a přivedl ho. (Byl pak on ryšavý, krásných očí a libého vzezření.) I řekl Hospodin: Vstana, pomaž ho, nebo to jest ten.

16:12  Misit ergo, et adduxit eum. Erat autem rufus, et pulcher aspectu, decoraque facie : et ait Dominus : Surge, unge eum : ipse est enim.

16:13  Then Samuel took the horn of oil, and anointed him in the midst of his brethren: and the Spirit of the Lord came upon David from that day forward: and Samuel rose up, and went to Ramatha.

16:13  Then Samuel took the horn of oil, and anointed him in the midst of his brethren: and the Spirit of the Lord came upon David from that day forward. So Samuel rose up, and went to Ramah.

16:13  Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále. Samuel pak hned nato odešel do Rámy.

16:13  Samuel tedy vzal roh s olejem a uprostřed jeho bratrů ho pomazal. Od toho dne se Davida zmocnil Duch Hospodinův. Samuel pak vstal a odešel do Rámy.

16:13  Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od onoho dne i nadále Davida uchvacoval Duch Hospodinův. Samuel vstal a šel do Rámy.

16:13  Protož vzal Samuel roh s olejem, a pomazal ho u prostřed bratří jeho. I odpočinul Duch Hospodinův na Davidovi od toho dne i potom. A Samuel vstav, odšel do Ráma.

16:13  Tulit ergo Samuel cornu olei, et unxit eum in medio fratrum ejus : et directus est spiritus Domini a die illa in David, et deinceps. Surgensque Samuel abiit in Ramatha.

16:14  But the Spirit of the Lord departed from Saul, and an evil spirit from the Lord troubled him.

16:14  But the Spirit of the Lord departed from Saul, and an evil spirit from the Lord troubled him.

16:14  Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina.

16:14  Duch Hospodinův tehdy opustil Saula a začal ho děsit zlý duch od Hospodina.

16:14  Duch Hospodinův odstoupil od Saula a děsil ho zlý duch od Hospodina.

16:14  Takž Duch Hospodinův odšel od Saule, a nepokojil ho duch zlý od Hospodina.

16:14  Spiritus autem Domini recessit a Saul, et exagitabat eum spiritus nequam a Domino.

16:15  And the servants of Saul said to him: Behold now an evil spirit from God troubleth thee.

16:15  And Saul’s servants said unto him, Behold now, an evil spirit from God troubleth thee.

16:15  Proto Saulovi jeho služebníci navrhli: „Hle, přepadá tě zlý duch od Boha.

16:15  Saulovi služebníci mu řekli: „To tě děsí zlý duch od Boha.

16:15  Saulovi otroci mu řekli: Hle, děsí tě zlý duch od Boha.

16:15  Služebníci pak Saulovi řekli jemu: Aj, teď duch Boží zlý nepokojí tě.

16:15  Dixeruntque servi Saul ad eum : Ecce spiritus Dei malus exagitat te.

16:16  Let our lord give orders, and thy servants who are before thee, will seek out a man skilful in playing on the harp, that when the evil spirit from the Lord is upon thee, he may play with his hand, and thou mayst bear it more easily.

16:16  Let our lord now command thy servants, which are before thee, to seek out a man, who is a cunning player on an harp: and it shall come to pass, when the evil spirit from God is upon thee, that he shall play with his hand, and thou shalt be well.

16:16  Ať náš pán poručí svým služebníkům, kteří jsou před ním, aby vyhledali někoho, kdo umí hrát na citaru. Bude na ni hrát, kdykoli na tebe dolehne zlý duch od Boha, a bude ti dobře.“

16:16  Ať náš pán rozkáže zde svým služebníkům, aby vyhledali někoho, kdo umí hrát na citeru. Zahraje na ni, kdykoli na tebe přijde zlý duch od Boha, a uleví se ti.“

16:16  Ať jen řekne náš pán svým otrokům, kteří ⌈ti slouží,⌉ ať vyhledají někoho, kdo umí hrát na lyru. A když se stane, že na tebe přijde zlý duch od Boha, bude hrát svou rukou a bude ti dobře.

16:16  Nechť, medle, rozkáže pán náš služebníkům svým, kteříž stojí před tebou, ať hledají muže, kterýž by uměl hráti na harfu, aby, když by přišel na tě duch Boží zlý, hral rukou svou, a tobě aby lehčeji bylo.

16:16  Jubeat dominus noster, et servi tui qui coram te sunt quærent hominem scientem psallere cithara, ut quando arripuerit te spiritus Domini malus, psallat manu sua, et levius feras.

16:17  And Saul said to his servants: Provide me then some man that can play well, and bring him to me.

16:17  And Saul said unto his servants, Provide me now a man that can play well, and bring him to me.

16:17  Saul tedy poručil svým služebníkům: „Vyhlédněte mi někoho, kdo dobře hraje, a přiveďte ho ke mně!“

16:17  Saul tedy svým služebníkům poručil: „Podívejte se mi po někom, kdo umí dobře hrát, a přiveďte mi ho.“

16:17  Saul řekl svým otrokům: Vyhlédněte mi někoho, kdo dobře hraje, a přiveďte mi ho.

16:17  Tedy řekl Saul služebníkům svým: Medle, vyhledejte mi muže, kterýž by uměl dobře hráti, a přiveďte ke mně.

16:17  Et ait Saul ad servos suos : Providete ergo mihi aliquem bene psallentem, et adducite eum ad me.

16:18  And one of the servants answering, said: Behold I have seen a son of Isai, the Bethlehemite, a skilful player, and one of great strength, and a man fit for war, and prudent in his words, and a comely person: and the Lord is with him.

16:18  Then answered one of the servants, and said, Behold, I have seen a son of Jesse the Beth–lehemite, that is cunning in playing, and a mighty valiant man, and a man of war, and prudent in matters, and a comely person, and the Lord is with him.

16:18  Jeden z družiny nato řekl: „Viděl jsem syna Jišaje Betlémského, ten umí hrát. Přitom je to statečný bohatýr, bojovník i muž hbitý v řeči a pohledný, a je s ním Hospodin.“

16:18  „Já jsem viděl jednoho ze synů Jišaje Betlémského, ten umí hrát,“ promluvil jeden ze sluhů. „Je to schopný a statečný muž, dobře mluví, krásně vypadá a Hospodin je s ním.“

16:18  Jeden ze služebníků odpověděl: Hle, viděl jsem syna Jišaje Betlémského, který je schopný hrát; je to ⌈udatný hrdina,⌉ bojovník, rozumný v řeči, pohledný muž a Hospodin je s ním.

16:18  I odpověděl jeden z služebníků a řekl: Aj, viděl jsem syna Izai Betlémského, kterýž umí hráti, muže udatného a bojovného, též správného a krásného, a jest s ním Hospodin.

16:18  Et respondens unus de pueris, ait : Ecce vidi filium Isai Bethlehemitem scientem psallere, et fortissimum robore, et virum bellicosum, et prudentem in verbis, et virum pulchrum : et Dominus est cum eo.

16:19  Then Saul sent messengers to Isai, saying: Send me David, thy son, who is in the pastures.

16:19  Wherefore Saul sent messengers unto Jesse, and said, Send me David thy son, which is with the sheep.

16:19  Saul poslal posly k Jišajovi a poručil: „Pošli ke mně svého syna Davida, který je u stáda!“

16:19  Saul tedy vyslal k Jišajovi posly se vzkazem: „Pošli ke mně svého syna Davida, který pase ovce.“

16:19  Nato Saul poslal k Jišajovi posly se slovy: Pošli mi svého syna Davida, který je u ovcí.

16:19  Protož poslal Saul posly k Izai, řka: Pošli mi Davida syna svého, kterýž jest při stádu.

16:19  Misit ergo Saul nuntios ad Isai, dicens : Mitte ad me David filium tuum, qui est in pascuis.

16:20  And Isai took an ass laden with bread, and a bottle of wine, and a kid of the flock, and sent them by the hand of David, his son, to Saul.

16:20  And Jesse took an ass laden with bread, and a bottle of wine, and a kid, and sent them by David his son unto Saul.

16:20  Jišaj vzal osla, chléb a měch s vínem i jednoho kozlíka a poslal to Saulovi po svém synu Davidovi.

16:20  Jišaj vzal osla, chléb, měch vína a jedno kůzle a po svém synu Davidovi to poslal Saulovi.

16:20  Jišaj vzal osla, chléb a měch s vínem, jedno kůzle a poslal to Saulovi po svém synu Davidovi.

16:20  Tedy Izai vzal osla, chléb a nádobu vína a kozelce jednoho, a poslal po Davidovi synu svém Saulovi.

16:20  Tulit itaque Isai asinum plenum panibus, et lagenam vini, et hædum de capris unum, et misit per manum David filii sui Sauli.

16:21  And David came to Saul, and stood before him: and he loved him exceedingly, and made him his armourbearer.

16:21  And David came to Saul, and stood before him: and he loved him greatly; and he became his armourbearer.

16:21  David přišel k Saulovi, stával před ním a on si ho velice zamiloval; stal se jeho zbrojnošem.

16:21  Tak přišel David k Saulovi a vstoupil k němu do služby. Saul si ho velmi oblíbil a David se stal jeho zbrojnošem.

16:21  David přišel k Saulovi a ⌈sloužil mu.⌉ Saul si ho velmi zamiloval a David se stal jeho zbrojnošem.

16:21  Když pak přišel David k Saulovi, stál před ním; i zamiloval ho velmi, a učiněn jest jeho oděncem.

16:21  Et venit David ad Saul, et stetit coram eo : at ille dilexit eum nimis, et factus est ejus armiger.

16:22  And Saul sent to Isai, saying: Let David stand before me: for he hath found favour in my sight.

16:22  And Saul sent to Jesse, saying, Let David, I pray thee, stand before me; for he hath found favour in my sight.

16:22  Jišajovi poslal Saul vzkaz: „Ať David zůstane u mne, neboť získal mou přízeň.“

16:22  Saul potom vzkázal Jišajovi: „Ať u mě David zůstane ve službě, neboť získal mou přízeň.“

16:22  Saul poslal k Jišajovi se slovy: Ať mi David slouží, protože nalezl ⌈milost v mých očích.⌉

16:22  Potom poslal opět Saul k Izai, řka: Medle, nechť David stojí přede mnou, neboť jest našel milost před očima mýma.

16:22  Misitque Saul ad Isai, dicens : Stet David in conspectu meo : invenit enim gratiam in oculis meis.

16:23  So whensoever the evil spirit from the Lord was upon Saul, David took his harp, and played with his hand, and Saul was refreshed, and was better, for the evil spirit departed from him.

16:23  And it came to pass, when the evil spirit from God was upon Saul, that David took an harp, and played with his hand: so Saul was refreshed, and was well, and the evil spirit departed from him.

16:23  Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha, bral David citaru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch od něho odstupoval.

16:23  Kdykoli potom na Saula přišel ten duch od Boha, David bral citeru a hrál. Saulovi se pak ulevilo a cítil se lépe, neboť ho ten zlý duch opouštěl.

16:23  Stávalo se, že když přišel na Saula duch od Boha, David bral lyru a hrál svojí rukou. Saulovi se ulevovalo a bylo mu dobře a zlý duch od něho odstupoval.

16:23  I bývalo, že kdyžkoli napadal duch Boží Saule, David, bera harfu, hrával rukou svou; i míval Saul polehčení, a lépe mu bývalo, nebo ten duch zlý odstupoval od něho.

16:23  Igitur quandocumque spiritus Domini malus arripiebat Saul, David tollebat citharam, et percutiebat manu sua, et refocillabatur Saul, et levius habebat : recedebat enim ab eo spiritus malus.

Chapter 17

17:1  Now the Philistines gathering together their troops to battle, assembled at Socho of Juda: and camped between Socho and Azeca, in the borders of Dommim.

17:1  Now the Philistines gathered together their armies to battle, and were gathered together at Shochoh, which belongeth to Judah, and pitched between Shochoh and Azekah, in Ephes–dammim.

17:1  Pelištejci shromáždili své šiky k bitvě. Shromáždili se do Sóka, jež patří Judovi, a utábořili se mezi Sókem a Azekou v Efes-damímu.

17:1  Filištíni tehdy spojili svá vojska a vytáhli do boje. Shromáždili se u judského Socha a utábořili se v Efes-danimu mezi Sochem a Azekou.

17:1  Pelištejci shromáždili svá vojska k boji. Shromáždili se v Sóku, které je v Judsku, a utábořili se u Efes–damímu mezi Sókem a Azekou.

17:1  I sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim.

17:1  Congregantes autem Philisthiim agmina sua in prælium, convenerunt in Socho Judæ : et castrametati sunt inter Socho et Azeca in finibus Dommim.

17:2  And Saul and the children of Israel being gathered together, came to the valley of Terebinth, and they set the army in array to fight against the Philistines.

17:2  And Saul and the men of Israel were gathered together, and pitched by the valley of Elah, and set the battle in array against the Philistines.

17:2  Také Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v dolině Posvátného stromu a seřadili se k bitvě proti Pelištejcům.

17:2  Také Saul a izraelští muži se shromáždili. Utábořili se v údolí Ela a sešikovali se k bitvě proti Filištínům.

17:2  Také Saul a Izraelci se shromáždili, utábořili se v údolí Éla a sešikovali se k boji proti Pelištejcům.

17:2  Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filistinským.

17:2  Porro Saul et filii Israël congregati venerunt in Vallem terebinthi, et direxerunt aciem ad pugnandum contra Philisthiim.

17:3  And the Philistines stood on a mountain on the one side, and Israel stood on a mountain on the other side: and there was a valley between them.

17:3  And the Philistines stood on a mountain on the one side, and Israel stood on a mountain on the other side: and there was a valley between them.

17:3  Na hoře z jedné strany stáli Pelištejci, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí.

17:3  Filištíni stáli na jednom kopci, Izraelci na protějším a mezi nimi bylo údolí.

17:3  Pelištejci stáli na hoře z jedné strany a Izraelci stáli na hoře z druhé strany. Mezi nimi bylo údolí.

17:3  I stáli Filistinští na hoře s strany jedné, a Izraelští stáli na hoře s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi.

17:3  Et Philisthiim stabant super montem ex parte hac, et Israël stabat supra montem ex altera parte : vallisque erat inter eos.

17:4  And there went out a man baseborn from the camp of the Philistines, named Goliath, of Geth, whose height was six cubits and a span:

17:4  And there went out a champion out of the camp of the Philistines, named Goliath, of Gath, whose height was six cubits and a span.

17:4  I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď.

17:4  Z filištínského tábora vystoupil jejich zápasník jménem Goliáš z Gatu. Byl vysoký šest loktů a píď.

17:4  Z pelištejských vojsk vycházel soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď.

17:4  I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani.

17:4  Et egressus est vir spurius de castris Philisthinorum nomine Goliath, de Geth, altitudinis sex cubitorum et palmi :

17:5  And he had a helmet of brass upon his head, and he was clothed with a coat of mail with scales, and the weight of his coat of mail was five thousand sicles of brass:

17:5  And he had an helmet of brass upon his head, and he was armed with a coat of mail; and the weight of the coat was five thousand shekels of brass.

17:5  Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu.

17:5  Na hlavě měl bronzovou přilbu. Oblečen byl do bronzového šupinatého pancíře o váze 5000 šekelů.

17:5  Na hlavě měl bronzovou přilbu a oblékal si šupinový pancíř. ⌈Pancíř vážil⌉ pět tisíc šekelů bronzu.

17:5  Lebka pak ocelivá na hlavě jeho, a v pancíř brněný byl oblečen, kterýžto pancíř vážil pět tisíc lotů oceli.

17:5  et cassis ærea super caput ejus, et lorica squamata induebatur. Porro pondus loricæ ejus, quinque millia siclorum æris erat :

17:6  And he had greaves of brass on his legs, and a buckler of brass covered his shoulders.

17:6  And he had greaves of brass upon his legs, and a target of brass between his shoulders.

17:6  Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp.

17:6  Na nohou měl bronzové chrániče a na zádech bronzovou šavli.

17:6  Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový srpáč.

17:6  Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho.

17:6  et ocreas æreas habebat in cruribus, et clypeus æreus tegebat humeros ejus.

17:7  And the staff of his spear was like a weaver's beam, and the head of his spear weighed six hundred sicles of iron: and his armourbearer went before him.

17:7  And the staff of his spear was like a weaver’s beam; and his spear’s head weighed six hundred shekels of iron: and one bearing a shield went before him.

17:7  Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš.

17:7  Jeho kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo a železný hrot o váze 600 šekelů. Před ním šel štítonoš.

17:7  Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním šel štítonoš.

17:7  A dřevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotů železa; a ten, kterýž nosil braň jeho, šel před ním.

17:7  Hastile autem hastæ ejus erat quasi liciatorium texentium : ipsum autem ferrum hastæ ejus sexcentos siclos habebat ferri : et armiger ejus antecedebat eum.

17:8  And standing, he cried out to the bands of Israel, and said to them: Why are you come out prepared to fight? am not I a Philistine, and you the servants of Saul? Choose out a man of you, and let him come down and fight hand to hand.

17:8  And he stood and cried unto the armies of Israel, and said unto them, Why are ye come out to set your battle in array? am not I a Philistine, and ye servants to Saul? choose you a man for you, and let him come down to me.

17:8  Goliáš stával a volal na izraelské řady. Říkal jim: „Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? Což nejsem já Pelištejec a vy služebníci Saulovi? Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí.

17:8  Goliáš se stavěl před izraelské šiky a volal na ně: „Proč jste sem přišli? Šikujete se do boje? Já jsem přece Filištín a vy jste Saulovi sluhové. Vyberte si někoho, ať přijde sem ke mně.

17:8  Stál a volal na izraelské řady. Říkal jim: Proč vycházíte a šikujete se k boji? Cožpak nejsem já Pelištejec a vy otroci Saulovi? Pověřte někoho, ať ke mně sestoupí.

17:8  I postavil se, a volal na vojska Izraelská, řka k nim: Nač jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vybeřte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mně.

17:8  Stansque clamabat adversum phalangas Israël, et dicebat eis : Quare venistis parati ad prælium ? numquid ego non sum Philisthæus, et vos servi Saul ? eligite ex vobis virum, et descendat ad singulare certamen.

17:9  If he be able to fight with me, and kill me, we will be servants to you: but if I prevail against him, and kill him, you shall be servants, and shall serve us.

17:9  If he be able to fight with me, and to kill me, then will we be your servants: but if I prevail against him, and kill him, then shall ye be our servants, and serve us.

17:9  Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit.“

17:9  Jestli mě v boji přemůže a zabije, budeme vám sloužit. A jestli já přemůžu a zabiju jeho, budete jako naši otroci sloužit vy nám.“

17:9  Jestliže se mnou dokáže bojovat a zabije mě, budeme vašimi otroky. Jestliže já přemohu jeho a zabiju jej, budete našimi otroky a budete nám sloužit.

17:9  Jestližeť mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; pakliť já přemohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám.

17:9  Si quiverit pugnare mecum, et percusserit me, erimus vobis servi : si autem ego prævaluero, et percussero eum, vos servi eritis, et servietis nobis.

17:10  And the Philistine said: I have defied the bands of Israel this day: give me a man, and let him fight with me hand to hand.

17:10  And the Philistine said, I defy the armies of Israel this day; give me a man, that we may fight together.

17:10  A Pelištejec dodával: „Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat.“

17:10  Potom ten Filištín dodal: „Vyzývám dnes izraelské šiky: Dejte mi někoho, kdo se mnou půjde na souboj!“

17:10  Pak ten Pelištejec řekl: Dnes potupím izraelské řady. Vydejte mi někoho, ať spolu bojujeme.

17:10  Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhaněl vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu.

17:10  Et aiebat Philisthæus : Ego exprobravi agminibus Israël hodie : date mihi virum, et ineat mecum singulare certamen.

17:11  And Saul and all the Israelites hearing these words of the Philistine, were dismayed, and greatly afraid.

17:11  When Saul and all Israel heard those words of the Philistine, they were dismayed, and greatly afraid.

17:11  Kdykoli Saul a celý Izrael slyšeli tato Pelištejcova slova, děsili se a velice se báli.

17:11  Když Saul s celým Izraelem slyšeli slova onoho Filištína, byli zděšeni a hrozně se báli.

17:11  Když Saul a ⌈celý Izrael⌉ uslyšeli tato Pelištejcova slova, třásli se a hrozně se báli.

17:11  A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi.

17:11  Audiens autem Saul et omnes Israëlitæ sermones Philisthæi hujuscemodi, stupebant, et metuebant nimis.

17:12  Now David was the son of that Ephrathite, of Bethlehem Juda, before mentioned, whose name was Isai, who had eight sons, and was an old man in the days of Saul, and of great age among men.

17:12  Now David was the son of that Ephrathite of Beth–lehem–judah, whose name was Jesse; and he had eight sons: and the man went among men for an old man in the days of Saul.

17:12  David byl synem Efratejce, toho z Betléma Judova, jenž se jmenoval Jišaj a měl osm synů. Za dnů Saulových byl ten muž příliš starý, aby mohl jít mezi vojáky,

17:12  David byl synem onoho Efratejce z judského Betléma jménem Jišaj, který měl osm synů. Ten byl v Saulově době už příliš starý,

17:12  David byl synem Efratejce z judského Betléma jménem Jišaj, který měl osm synů. Za dnů Saulových byl ten muž již pokročilého věku.

17:12  David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž měl osm synů, a již se byl sstaral za dnů Saule, přiblíživ se k lidem sešlým.

17:12  David autem erat filius viri Ephrathæi, de quo supra dictum est, de Bethlehem Juda, cui nomen erat Isai, qui habebat octo filios, et erat vir in diebus Saul senex, et grandævus inter viros.

17:13  And his three eldest sons followed Saul to the battle: and the names of his three sons that went to the battle, were Eliab, the firstborn, and the second, Abinadab, and the third Samma:

17:13  And the three eldest sons of Jesse went and followed Saul to the battle: and the names of his three sons that went to the battle were Eliab the firstborn, and next unto him Abinadab, and the third Shammah.

17:13  ale šli tři nejstarší Jišajovi synové; odešli se Saulem do války. Jména jeho tří synů, kteří odešli do války, jsou: prvorozený Elíab, druhý po něm Abínádab a třetí Šama.

17:13  ale jeho tři nejstarší synové táhli se Saulem do války. Prvorozený se jmenoval Eliab, druhý Abinadab a třetí Šama – tito tři odešli do války.

17:13  Tři nejstarší Jišajovi synové šli se Saulem do boje. Jména tří synů, kteří šli do boje, byla: Prvorozený Elíab, druhý po něm Abínádab a třetí Šama.

17:13  Tři také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména těch tří synů jeho, kteříž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po něm Abinadab, třetí pak Samma.

17:13  Abierunt autem tres filii ejus majores post Saul in prælium : et nomina trium filiorum ejus qui perrexerunt ad bellum, Eliab primogenitus, et secundus Abinadab, tertiusque Samma.

17:14  But David was the youngest. So the three eldest having followed Saul,

17:14  And David was the youngest: and the three eldest followed Saul.

17:14  David, ten byl nejmladší. Se Saulem odešli tři nejstarší.

17:14  David byl ale nejmladší. Tři nejstarší odešli se Saulem,

17:14  David byl nejmladší. Tři nejstarší šli se Saulem.

17:14  Ale David byl nejmladší. A tak ti tři synové starší odešli s Saulem.)

17:14  David autem erat minimus. Tribus ergo majoribus secutis Saulem,

17:15  David went, and returned from Saul, to feed his father's flock at Bethlehem.

17:15  But David went and returned from Saul to feed his father’s sheep at Beth–lehem.

17:15  David odešel od Saula a vrátil se, aby pásl stádo svého otce v Betlémě.

17:15  kdežto David se musel od Saula vrátit do Betléma pást ovce svého otce.

17:15  David odcházel od Saula a vracel se, aby v Betlémě pásl ovce svého otce.

17:15  David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémě.

17:15  abiit David, et reversus est a Saul ut pasceret gregem patris sui in Bethlehem.

17:16  Now the Philistine came out morning and evening, and presented himself forty days.

17:16  And the Philistine drew near morning and evening, and presented himself forty days.

17:16  A Pelištejec se předváděl za časného jitra i navečer a stavěl se na odiv po čtyřicet dní.

17:16  Filištín zatím po čtyřicet dnů každé ráno i večer přicházel a předváděl se.

17:16  Mezitím Pelištejec přistupoval ráno i večer a takto se stavěl po čtyřicet dní.

17:16  I přicházel ten Filistinský ráno a večer, a stavěl se po čtyřidceti dní.

17:16  Procedebat vero Philisthæus mane et vespere, et stabat quadraginta diebus.

17:17  And Isai said to David, his son: Take for thy brethren an ephi of frumenty, and these ten loaves, and run to the camp to thy brethren,

17:17  And Jesse said unto David his son, Take now for thy brethren an ephah of this parched corn, and these ten loaves, and run to the camp to thy brethren;

17:17  Jišaj vybídl svého syna Davida: „Vezmi pro své bratry éfu praženého zrní a těchto deset chlebů a běž do tábora za svými bratry.

17:17  Jednou řekl Jišaj svému synu Davidovi: „Vezmi pro své bratry tady efu praženého zrní a těchto deset chlebů. Běž to odnést do tábora svým bratrům

17:17  Jišaj řekl svému synu Davidovi: Vezmi svým bratrům éfu tohoto praženého zrní a těchto deset chlebů a rychle jim to zanes do tábora.

17:17  Tedy řekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratří své efi pražmy této a deset chlebů těchto, a běž do vojska k bratřím svým.

17:17  Dixit autem Isai ad David filium suum : Accipe fratribus tuis ephi polentæ, et decem panes istos, et curre in castra ad fratres tuos,

17:18  And carry these ten little cheeses to the tribune: and go see thy brethren, if they are well: and learn with whom they are placed.

17:18  And carry these ten cheeses unto the captain of their thousand, and look how thy brethren fare, and take their pledge.

17:18  Těchto deset homolek sýra doneseš veliteli nad tisíci. Navštívíš své bratry s přáním pokoje a převezmeš od nich vzkazy.

17:18  a tady těch deset kusů sýra vezmi pro velitele jejich oddílu. Navštiv své bratry, vyřiď jim pozdrav a přines od nich zprávy.

17:18  Těchto deset kusů sýra odnes veliteli nad tisícem. ⌈Zjisti, jak se daří tvým bratrům,⌉ a ⌈vezmi od nich znamení.⌉

17:18  A deset syřečků mladých těchto doneseš hejtmanu, a navštívě bratří své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš.

17:18  et decem formellas casei has deferes ad tribunum : et fratres tuos visitabis, si recte agant : et cum quibus ordinati sunt, disce.

17:19  But Saul, and they, and all the children of Israel, were in the valley of Terebinth, fighting against the Philistines.

17:19  Now Saul, and they, and all the men of Israel, were in the valley of Elah, fighting with the Philistines.

17:19  Bojují se Saulem a všemi izraelskými muži proti Pelištejcům v dolině Posvátného stromu.“

17:19  Jsou se Saulem a se všemi izraelskými muži v údolí Ela a bojují s Filištíny.“

17:19  Saul, oni a ⌈všichni Izraelci⌉ jsou v údolí Éla a ⌈vedou válku⌉ s Pelištejci.

17:19  Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským.

17:19  Saul autem, et illi, et omnes filii Israël, in Valle terebinthi pugnabant adversum Philisthiim.

17:20  David, therefore, arose in the morning, and gave the charge of the flock to the keeper: and went away loaded, as Isai had commanded him. And he came to the place of Magala, and to the army, which was going out to fight, and shouted for the battle.

17:20  And David rose up early in the morning, and left the sheep with a keeper, and took, and went, as Jesse had commanded him; and he came to the trench, as the host was going forth to the fight, and shouted for the battle.

17:20  Za časného jitra přenechal David stádo hlídači, naložil si všechno a šel, jak mu Jišaj přikázal. Když přicházel k ležení, vojsko vycházelo, řadilo se a vydávalo válečný pokřik.

17:20  David tedy ráno vstal, svěřil ovce hlídači, všechno to vzal a šel, jak mu Jišaj přikázal. Dorazil k okraji tábora, právě když vojsko v šiku vyráželo s válečným pokřikem.

17:20  David časně ráno vstal, zanechal ovce hlídači, naložil zásoby a šel, jak mu Jišaj přikázal. Když přišel k ležení, vojsko vycházelo do řad a spustilo válečný křik.

17:20  A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném, vzal to a šel, jakž mu byl přikázal Izai. I přišel až k šancům, a aj, vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě.

17:20  Surrexit itaque David mane, et commendavit gregem custodi : et onustus abiit, sicut præceperat ei Isai. Et venit ad locum Magala, et ad exercitum, qui egressus ad pugnam vociferatus erat in certamine.

17:21  For Israel had put themselves in array, and the Philistines who stood against them were prepared.

17:21  For Israel and the Philistines had put the battle in array, army against army.

17:21  Izrael i Pelištejci se seřadili, řada proti řadě.

17:21  Izraelci i Filištíni se seřadili, jeden šik proti druhému.

17:21  Izraelci a Pelištejci se sešikovali řada proti řadě.

17:21  I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku.

17:21  Direxerat enim aciem Israël, sed et Philisthiim ex adverso fuerant præparati.

17:22  And David leaving the vessels which he had brought, under the care of the keeper of the baggage, ran to the place of the battle, and asked if all things went well with his brethren.

17:22  And David left his carriage in the hand of the keeper of the carriage, and ran into the army, and came and saluted his brethren.

17:22  David složil své zásoby u strážného nad zásobami a běžel k bojové řadě. Přišel a popřál svým bratrům pokoj.

17:22  David nechal své věci u hlídače zásob a běžel k šiku. Když tam dorazil, ptal se bratrů, jak se mají.

17:22  David zanechal věci u strážce výstroje a běžel k řadě. Když přišel, vyptával se svých bratrů, jak se jim daří.

17:22  Protož David zanechav břemene, kteréž s sebe složil u strážného při břemeních, běžel do vojska; a když přišel, tázal se bratří svých, jak se mají.

17:22  Derelinquens ergo David vasa quæ attulerat sub manu custodis ad sarcinas, cucurrit ad locum certaminis, et interrogabat si omnia recte agerentur erga fratres suos.

17:23  And as he talked with them, that baseborn man, whose name was Goliath, the Philistine, of Geth, shewed himself coming up from the camp of the Philistines: and he spoke according to the same words, and David heard them,

17:23  And as he talked with them, behold, there came up the champion, the Philistine of Gath, Goliath by name, out of the armies of the Philistines, and spake according to the same words: and David heard them.

17:23  Ještě s nimi mluvil, když tu z řad Pelištejců vystoupil soubojový zápasník jménem Goliáš, Pelištejec z Gatu, a mluvil táž slova jako dříve. David je slyšel.

17:23  Ještě s nimi mluvil, když vtom z filištínských řad vystoupil jejich zápasník jménem Goliáš z Gatu. Vykřikoval tak jako předtím a David to slyšel.

17:23  Zatímco s nimi mluvil, zrovna vystoupil z pelištejských řad soubojový zápasník jménem Goliáš, Pelištejec z Gatu, a říkal stejná slova jako předtím. David to slyšel.

17:23  A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David.

17:23  Cumque adhuc ille loqueretur eis, apparuit vir ille spurius ascendens, Goliath nomine, Philisthæus de Geth, de castris Philisthinorum : et loquente eo hæc eadem verba audivit David.

17:24  And all the Israelites, when they saw the man, fled from his face, fearing him exceedingly.

17:24  And all the men of Israel, when they saw the man, fled from him, and were sore afraid.

17:24  Všichni izraelští muži, sotvaže toho muže uviděli, dali se před ním na útěk a velmi se báli.

17:24  Jakmile Izraelci toho muže spatřili, všichni se před ním v hrozném strachu dali na útěk.

17:24  Když všichni Izraelci uviděli toho muže, utekli před ním a hrozně se báli.

17:24  Všickni pak muži Izraelští, jakž uzřeli toho muže, utíkali před tváří jeho, a báli se náramně.

17:24  Omnes autem Israëlitæ, cum vidissent virum, fugerunt a facie ejus, timentes eum valde.

17:25  And some one of Israel said: Have you seen this man that is come up, for he is come up to defy Israel. And the man that shall slay him, the king will enrich with great riches, and will give him his daughter, and will make his father's house free from tribute in Israel.

17:25  And the men of Israel said, Have ye seen this man that is come up? surely to defy Israel is he come up: and it shall be, that the man who killeth him, the king will enrich him with great riches, and will give him his daughter, and make his father’s house free in Israel.

17:25  A nějaký Izraelec řekl: „Viděli jste toho muže, co vystoupil? Vystupuje, aby tupil Izraele. Avšak toho, kdo ho zabije, zahrne král velikým bohatstvím, dá mu svou dceru a jeho rod učiní v Izraeli svobodným“.

17:25  „Vidíte toho muže, co vystoupil?“ říkali Izraelci. „Jde urážet Izrael. Kdyby ho někdo zabil, král by ho zahrnul spoustou bohatství, dal by mu svou dceru a jeho otcovský rod by v Izraeli osvobodil od daní.“

17:25  Izraelci říkali: Viděli jste toho muže, který vystoupil? Vystupuje, aby hanobil Izrael. Stane se proto, že toho, kdo ho zabije, král odmění velikým bohatstvím, dá mu svou dceru a ⌈dům jeho otce⌉ učiní v Izraeli svobodným.

17:25  I mluvili Izraelští mezi sebou: Viděli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dům otce jeho osvobodí v Izraeli.

17:25  Et dixit unus quispiam de Israël : Num vidistis virum hunc, qui ascendit ? ad exprobrandum enim Israëli ascendit. Virum ergo qui percusserit eum, ditabit rex divitiis magnis, et filiam suam dabit ei, et domum patris ejus faciet absque tributo in Israël.

17:26  And David spoke to the men that stood by him, saying: What shall be given to the man that shall kill this Philistine, and shall take away the reproach from Israel? for who is this uncircumcised Philistine, that he should defy the armies of the living God?

17:26  And David spake to the men that stood by him, saying, What shall be done to the man that killeth this Philistine, and taketh away the reproach from Israel? for who is this uncircumcised Philistine, that he should defy the armies of the living God?

17:26  David se tázal mužů, kteří u něho stáli: „Cože dostane muž, který zabije tohoto Pelištejce a sejme z Izraele potupu? Vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha?“

17:26  David se mužů kolem sebe zeptal: „Cože dostane ten, kdo toho Filištína zabije a zbaví Izrael té ostudy? Kdo je tenhle filištínský neobřezanec, že uráží šiky živého Boha?“

17:26  David se zeptal mužů, kteří stáli ⌈u něj:⌉ Cože získá ten, kdo zabije tohoto Pelištejce a odstraní potupu od Izraele? Vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha?

17:26  I mluvil David mužům, kteříž stáli u něho, a řekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanění od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko Boha živého?

17:26  Et ait David ad viros qui stabant secum, dicens : Quid dabitur viro qui percusserit Philisthæum hunc, et tulerit opprobrium de Israël ? quis enim est hic Philisthæus incircumcisus, qui exprobravit acies Dei viventis ?

17:27  And the people answered him the same words, saying: These things shall be given to the man that shall slay him.

17:27  And the people answered him after this manner, saying, So shall it be done to the man that killeth him.

17:27  Lid mu odpověděl stejně: „To a to dostane muž, který ho zabije.“

17:27  Muži mu tedy pověděli stejně jako předtím, co čeká toho, kdo by ho zabil.

17:27  Lid mu odpověděl ⌈stejnými slovy jako předtím:⌉ Toto získá ten, kdo ho zabije.

17:27  Odpověděl jemu lid v táž slova, řka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil.

17:27  Referebat autem ei populus eumdem sermonem, dicens : Hæc dabuntur viro qui percusserit eum.

17:28  Now when Eliab his eldest brother heard this, when he was speaking with others, he was angry with David, and said: Why camest thou hither? and why didst thou leave those few sheep in the desert? I know thy pride, and the wickedness of thy heart: that thou art come down to see the battle.

17:28  And Eliab his eldest brother heard when he spake unto the men; and Eliab’s anger was kindled against David, and he said, Why camest thou down hither? and with whom hast thou left those few sheep in the wilderness? I know thy pride, and the naughtiness of thine heart; for thou art come down that thou mightest see the battle.

17:28  Jeho nejstarší bratr Elíab však slyšel, jak mluvil s muži. Elíab vzplanul proti Davidovi hněvem a okřikl ho: „Proč jsi sem přišel? Komu jsi nechal ten houfeček ovcí na stepi? Však znám tvou drzost i tvé zlé srdce! Přišel jsi sem dolů, aby ses mohl dívat na bitvu.“

17:28  Jeho nejstarší bratr Eliab ale zaslechl, jak s nimi mluví, a hrozně se na Davida rozhněval: „Proč jsi sem vlastně přišel? A komu jsi svěřil těch pár ovcí na poušti? Znám tu tvou drzost a zlomyslnost! Přišel ses podívat na bitvu, co?“

17:28  Když jeho nejstarší bratr Elíab slyšel, jak mluví s muži, vzplál proti Davidovi hněvem a řekl: Proč jsi přišel? Komu jsi zanechal těch několik ovcí v pustině? Znám tvou domýšlivost a ⌈zkaženost tvého srdce.⌉ Přišel jsi totiž, aby ses díval na bitvu.

17:28  A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s těmi muži, rozhněval se Eliáb velmi na Davida, a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes přišel dívati se bitvě.

17:28  Quod cum audisset Eliab frater ejus major, loquente eo cum aliis, iratus est contra David, et ait : Quare venisti, et quare dereliquisti pauculas oves illas in deserto ? Ego novi superbiam tuam, et nequitiam cordis tui : quia ut videres prælium, descendisti.

17:29  And David said: What have I done? is there not cause to speak?

17:29  And David said, What have I now done? Is there not a cause?

17:29  David se otázal: „Copak jsem udělal? Nejde o královo slovo?“

17:29  „Co jsem zase provedl? To se nemůžu zeptat?“ bránil se David.

17:29  David řekl: Co jsem teď udělal? ⌈Vždyť jsem se jen ptal.⌉

17:29  I řekl David: Což jsem pak učinil? Zdaž mi nebylo poručeno?

17:29  Et dixit David : Quid feci ? numquid non verbum est ?

17:30  And he turned a little aside from him to another: and said the same word. And the people answered him as before.

17:30  And he turned from him toward another, and spake after the same manner: and the people answered him again after the former manner.

17:30  Obrátil se od něho na jiného a tázal se stejně. A lid mu odpověděl stejně jako poprvé.

17:30  Potom se obrátil na dalšího se stejnou otázkou a muži mu odpovídali právě tak jako předtím.

17:30  Obrátil se od něj k někomu jinému a zeptal se ⌈stejnými slovy jako předtím.⌉ Lid mu odpověděl ⌈stejnými slovy jako poprvé.⌉

17:30  Tedy šel od něho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpověděl jemu lid tak jako i prvé.

17:30  Et declinavit paululum ab eo ad alium : dixitque eumdem sermonem. Et respondit ei populus verbum sicut prius.

17:31  And the words which David spoke were heard, and were rehearsed before Saul.

17:31  And when the words were heard which David spake, they rehearsed them before Saul: and he sent for him.

17:31  Slova, která David promluvil, se roznesla, hlásili je Saulovi a on ho přijal.

17:31  To, co David říkal, se rozneslo. Ohlásili to i Saulovi a ten si ho dal zavolat.

17:31  Když se proslechla slova, která David promluvil, oznámili to Saulovi a ten si ho nechal přivést.

17:31  A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho.

17:31  Audita sunt autem verba quæ locutus est David, et annuntiata in conspectu Saul.

17:32  And when he was brought to Saul, he said to him. Let not any man's heart be dismayed in him: I thy servant will go, and will fight against the Philistine.

17:32  And David said to Saul, Let no man’s heart fail because of him; thy servant will go and fight with this Philistine.

17:32  David Saulovi řekl: „Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat.“

17:32  „Ať se toho Filištína nikdo neleká!“ řekl David Saulovi. „Tvůj služebník půjde a bude se s ním bít.“

17:32  David řekl Saulovi: ⌈Ať kvůli němu nikdo neklesá na mysli.⌉ Tvůj otrok půjde a bude bojovat s tímto Pelištejcem.

17:32  I řekl David Saulovi: Nechť se neleká srdce člověka pro něho; služebník tvůj půjde a bude se bíti s Filistinským tímto.

17:32  Ad quem cum fuisset adductus, locutus est ei : Non concidat cor cujusquam in eo : ego servus tuus vadam, et pugnabo adversus Philisthæum.

17:33  And Saul said to David: Thou art not able to withstand this Philistine, nor to fight against him: for thou art but a boy, but he is a warrior from his youth.

17:33  And Saul said to David, Thou art not able to go against this Philistine to fight with him: for thou art but a youth, and he a man of war from his youth.

17:33  Saul Davidovi odvětil: „Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí.“

17:33  „Nemůžeš se s tím Filištínem bít,“ namítl mu Saul. „Jsi ještě chlapec a on je bojovník už odmalička.“

17:33  Saul řekl Davidovi: Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Vždyť jsi jen chlapec, a on je bojovníkem od svého mládí.

17:33  Ale Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládenček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své.

17:33  Et ait Saul ad David : Non vales resistere Philisthæo isti, nec pugnare adversus eum, quia puer es : hic autem vir bellator est ab adolescentia sua.

17:34  And David said to Saul: Thy servant kept his father's sheep, and there came a lion, or a bear, and took a ram out of the midst of the flock:

17:34  And David said unto Saul, Thy servant kept his father’s sheep, and there came a lion, and a bear, and took a lamb out of the flock:

17:34  David řekl Saulovi: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci,

17:34  David mu odpověděl: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev nebo medvěd a vzal ze stáda ovci,

17:34  Nato David řekl Saulovi: Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda,

17:34  Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev aneb nedvěd, a bral dobytče z stáda,

17:34  Dixitque David ad Saul : Pascebat servus tuus patris sui gregem, et veniebat leo vel ursus, et tollebat arietem de medio gregis :

17:35  And I pursued after them, and struck them, and delivered it out of their mouth: and they rose up against me, and I caught them by the throat, and I strangled, and killed them.

17:35  And I went out after him, and smote him, and delivered it out of his mouth: and when he arose against me, I caught him by his beard, and smote him, and slew him.

17:35  hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil.

17:35  pustil jsem se za ním, srazil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. A když se vrhl na mě, chytil jsem ho za hřívu a tloukl ho, dokud jsem ho nezabil.

17:35  vyrazil jsem za ním, bil jsem ho a vysvobodil jsem ji z jeho tlamy. Když proti mně povstal, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil.

17:35  Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil.

17:35  et persequebar eos, et percutiebam, eruebamque de ore eorum : et illi consurgebant adversum me, et apprehendebam mentum eorum, et suffocabam, interficiebamque eos.

17:36  For I thy servant have killed both a lion and a bear: and this uncircumcised Philistine shall be also as one of them. I will go now, and take away the reproach of the people: for who is this uncircumcised Philistine, who hath dared to curse the army of the living God?

17:36  Thy servant slew both the lion and the bear: and this uncircumcised Philistine shall be as one of them, seeing he hath defied the armies of the living God.

17:36  Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha.“

17:36  Tvůj služebník už zabil lva i medvěda. A tenhle filištínský neobřezanec dopadne stejně, protože urážel šiky živého Boha,“

17:36  Tvůj otrok zabil jak lva, tak i medvěda a tento neobřezaný Pelištejec dopadne jako jeden z nich, protože tupil řady živého Boha.

17:36  I lva i nedvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich, nebo zhaněl vojska Boha živého.

17:36  Nam et leonem et ursum interfeci ego servus tuus : erit igitur et Philisthæus hic incircumcisus quasi unus ex eis. Nunc vadam, et auferam opprobrium populi : quoniam quis est iste Philisthæus incircumcisus, qui ausus est maledicere exercitui Dei viventis ?

17:37  And David said: The Lord who delivered me out of the paw of the lion, and out of the paw of the bear, he will deliver me out of the hand of this Philistine. And Saul said to David: Go, and the Lord be with thee.

17:37  David said moreover, The Lord that delivered me out of the paw of the lion, and out of the paw of the bear, he will deliver me out of the hand of this Philistine. And Saul said unto David, Go, and the Lord be with thee.

17:37  A David dodal: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“ Saul tedy Davidovi řekl: „Jdi; Hospodin buď s tebou!“

17:37  pokračoval David. „Hospodin, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mě vysvobodí i ze spárů toho Filištína.“ „Tak tedy jdi,“ řekl na to Saul Davidovi. „Kéž je Hospodin s tebou!“

17:37  David dále řekl: Hospodin, který mě vysvobodil z moci lva i z moci medvěda, ten mě vysvobodí z ruky tohoto Pelištejce. Saul tedy řekl Davidovi: Jdi a Hospodin buď s tebou.

17:37  Řekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvěda, onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy řekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou.

17:37  Et ait David : Dominus qui eripuit me de manu leonis, et de manu ursi, ipse me liberabit de manu Philisthæi hujus. Dixit autem Saul ad David : Vade, et Dominus tecum sit.

17:38  And Saul clothed David with his garments, and put a helmet of brass upon his head, and armed him with a coat of mail.

17:38  And Saul armed David with his armour, and he put an helmet of brass upon his head; also he armed him with a coat of mail.

17:38  Poté Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl ho do pancíře.

17:38  Saul pak Davida nechal obléci do svých šatů, na hlavu mu nasadil bronzovou přilbu a oblékl mu pancíř.

17:38  Pak Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl mu pancíř.

17:38  I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancíř.

17:38  Et induit Saul David vestimentis suis, et imposuit galeam æream super caput ejus, et vestivit eum lorica.

17:39  And David having girded his sword upon his armour, began to try if he could walk in armour: for he was not accustomed to it. And David said to Saul: I cannot go thus, for I am not used to it. And he laid them off,

17:39  And David girded his sword upon his armour, and he assayed to go; for he had not proved it. And David said unto Saul, I cannot go with these; for I have not proved them. And David put them off him.

17:39  Na jeho odění si David připásal jeho meč a pokusil se chodit, ale nebyl na to zvyklý. David tedy Saulovi řekl: „Nemohu v tom chodit, nejsem zvyklý.“ A svlékl to ze sebe.

17:39  David si na ty jeho šaty připásal také jeho meč a chtěl jít, jenže na to nebyl zvyklý, a tak Saulovi řekl: „V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlékl to ze sebe.

17:39  David si připásal na odění jeho meč a zkoušel chodit, protože ⌈na to nebyl zvyklý.⌉ David řekl Saulovi: Nemohu v tom chodit, protože na to nejsem zvyklý. Proto si to David ze sebe sundal.

17:39  Připásal také David meč jeho na ty šaty jeho, a chtěl jíti, ale že tomu nezvykl, protož řekl David Saulovi: Nemohuť v tom jíti, nebo jsem nepřivykl. I složil to David s sebe.

17:39  Accinctus ergo David gladio ejus super vestem suam, cœpit tentare si armatus posset incedere : non enim habebat consuetudinem. Dixitque David ad Saul : Non possum sic incedere, quia non usum habeo. Et deposuit ea,

17:40  And he took his staff, which he had always in his hands: and chose him five smooth stones out of the brook, and put them into the shepherd's scrip, which he had with him, and he took a sling in his hand, and went forth against the Philistine.

17:40  And he took his staff in his hand, and chose him five smooth stones out of the brook, and put them in a shepherd’s bag which he had, even in a scrip; and his sling was in his hand: and he drew near to the Philistine.

17:40  Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci.

17:40  Pak si vzal svou hůl, vybral si pět oblázků z potoka, vložil je do kapsy ve své pastýřské mošně, do ruky vzal prak a vyrazil na Filištína.

17:40  Do ruky si vzal hůl, z potoka si vybral pět oblázků, uložil je do pastýřské brašny, kterou měl, a v ní do váčku; v ruce měl prak. Tak se blížil k Pelištejci.

17:40  A vzav hůl svou do ruky své, vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku, a vložil je do mošničky pastýřské, kterouž měl, totiž do pytlíku, a prak svůj v ruce nesl, a přiblížil se k Filistinskému.

17:40  et tulit baculum suum, quem semper habebat in manibus : et elegit sibi quinque limpidissimos lapides de torrente, et misit eos in peram pastoralem quam habebat secum, et fundam manu tulit : et processit adversum Philisthæum.

17:41  And the Philistine came on, and drew nigh against David, and his armourbearer went before him.

17:41  And the Philistine came on and drew near unto David; and the man that bare the shield went before him.

17:41  Pelištejec se k Davidovi pomalu přibližoval a před ním jeho štítonoš.

17:41  Filištín, vpředu se svým štítonošem, vyrazil proti Davidovi.

17:41  Mezitím Pelištejec postupoval a stále se blížil k Davidovi. Před ním šel štítonoš.

17:41  Bral se také i Filistinský, jda a přibližuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl braň jeho, šel před ním.

17:41  Ibat autem Philisthæus incedens, et appropinquans adversum David, et armiger ejus ante eum.

17:42  And when the Philistine looked, and beheld David, he despised him. For he was a young man, ruddy, and of a comely countenance.

17:42  And when the Philistine looked about, and saw David, he disdained him: for he was but a youth, and ruddy, and of a fair countenance.

17:42  Pelištejec se podíval, spatřil Davida a pohrdl jím, protože to byl mladíček, ryšavý, krásného vzhledu.

17:42  Jakmile si ho všiml, pohrdavě si ho prohlédl. Byl to přece ještě chlapec, takový pohledný zrzek.

17:42  Když se Pelištejec podíval a uviděl Davida, pohrdl jím, protože to byl jen chlapec, ryšavý, krásného vzhledu.

17:42  A když pohleděl Filistinský a uzřel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládenček, a ryšavý, a krásného vzezření.

17:42  Cumque inspexisset Philisthæus, et vidisset David, despexit eum. Erat enim adolescens, rufus, et pulcher aspectu.

17:43  And the Philistine said to David: Am I a dog, that thou comest to me with a staff? And the Philistine cursed David by his gods.

17:43  And the Philistine said unto David, Am I a dog, that thou comest to me with staves? And the Philistine cursed David by his gods.

17:43  Pelištejec na Davida pokřikoval: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy.

17:43  „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ křikl Filištín na Davida a začal ho proklínat při svých bozích.

17:43  Pelištejec řekl Davidovi: Cožpak jsem pes, že jdeš proti mně s holí? Nato Pelištejec Davida proklel při svých bozích.

17:43  I řekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mně s holí? A zlořečil Filistinský Davidovi skrze bohy své.

17:43  Et dixit Philisthæus ad David : Numquid ego canis sum, quod tu venis ad me cum baculo ? Et maledixit Philisthæus David in diis suis :

17:44  And he said to David: Come to me, and I will give thy flesh to the birds of the air, and to the beasts of the earth.

17:44  And the Philistine said to David, Come to me, and I will give thy flesh unto the fowls of the air, and to the beasts of the field.

17:44  Pokřikoval na Davida: „Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu.“

17:44  „Pojď ke mně,“ hulákal na Davida, „a nechám tvé tělo ptákům a divoké zvěři!“

17:44  Pak řekl Pelištejec Davidovi: Pojď ke mně a vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polní zvěři.

17:44  Řekl také Filistinský Davidovi: Poď ke mně, a dámť tělo tvé ptákům nebeským a šelmám zemským.

17:44  dixitque ad David : Veni ad me, et dabo carnes tuas volatilibus cæli et bestiis terræ.

17:45  And David said to the Philistine: Thou comest to me with a sword, and with a spear, and with a shield: but I come to thee in the name of the Lord of hosts, the God of the armies of Israel, which thou hast defied

17:45  Then said David to the Philistine, Thou comest to me with a sword, and with a spear, and with a shield: but I come to thee in the name of the Lord of hosts, the God of the armies of Israel, whom thou hast defied.

17:45  Ale David Pelištejci odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil.

17:45  David mu ale odpověděl: „Ty proti mně jdeš s mečem, kopím a šavlí, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi urážel.

17:45  David Pelištejci odpověděl: Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a srpáčem, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi tupil.

17:45  Odpověděl David Filistinskému: Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal.

17:45  Dixit autem David ad Philisthæum : Tu venis ad me cum gladio, et hasta, et clypeo : ego autem venio ad te in nomine Domini exercituum, Dei agminum Israël quibus exprobrasti

17:46  This day, and the Lord will deliver thee into my hand, and I will slay thee, and take away thy head from thee: and I will give the carcasses of the army of the Philistines this day to the birds of the air, and to the beasts of the earth: that all the earth may know that there is a God in Israel.

17:46  This day will the Lord deliver thee into mine hand; and I will smite thee, and take thine head from thee; and I will give the carcases of the host of the Philistines this day unto the fowls of the air, and to the wild beasts of the earth; that all the earth may know that there is a God in Israel.

17:46  Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh.

17:46  Dnes tě Hospodin sevře do mé ruky, zabiju tě a useknu ti hlavu. Mrtvoly filištínského vojska dnes nechám ptákům a divoké zvěři, takže celá zem pozná, že Bůh je s Izraelem.

17:46  Dnes tě Hospodin vydá do mé ruky. Zabiju tě a srazím ti hlavu. Dnes vydám mrtvoly pelištejského vojska nebeskému ptactvu a zemské zvěři. A tak celý svět pozná, že s Izraelem je Bůh.

17:46  Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou, a zabiji tě, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám těla vojska Filistinského dnes ptákům nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka země, žeť jest Bůh v Izraeli.

17:46  hodie, et dabit te Dominus in manu mea, et percutiam te, et auferam caput tuum a te : et dabo cadavera castrorum Philisthiim hodie volatilibus cæli, et bestiis terræ, ut sciat omnis terra quia est Deus in Israël,

17:47  And all this assembly shall know that the Lord saveth not with sword and spear: for it is his battle, and he will deliver you into our hands.

17:47  And all this assembly shall know that the Lord saveth not with sword and spear: for the battle is the Lord’s, and he will give you into our hands.

17:47  A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou.“

17:47  Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“

17:47  A ⌈celé toto shromáždění⌉ pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem ani kopím. Neboť tento boj ⌈je Hospodinův⌉ a on vás vydá do naší ruky.

17:47  A zvíť všecko shromáždění toto, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinův jest boj,) protož vydáť vás v ruce naše.

17:47  et noverit universa ecclesia hæc, quia non in gladio nec in hasta salvat Dominus : ipsius enim est bellum, et tradet vos in manus nostras.

17:48  And when the Philistine arose, and was coming, and drew nigh to meet David, David made haste, and ran to the fight to meet the Philistine.

17:48  And it came to pass, when the Philistine arose, and came and drew nigh to meet David, that David hasted, and ran toward the army to meet the Philistine.

17:48  Když Pelištejec vykročil a přibližoval se k Davidovi, David rychle vyběhl z řady proti Pelištejci.

17:48  Jakmile Filištín vykročil a zamířil k Davidovi, aby ho napadl, David rychle vyběhl z řady proti němu.

17:48  Pak se stalo, že když Pelištejec dále postupoval a blížil se proti Davidovi, David rychle běžel na bojiště proti Pelištejci.

17:48  Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, přibližuje se proti Davidovi, pospíšil i David a běžel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal.

17:48  Cum ergo surrexisset Philisthæus, et veniret, et appropinquaret contra David, festinavit David et cucurrit ad pugnam ex adverso Philisthæi.

17:49  And he put his hand into his scrip, and took a stone, and cast it with the sling, and fetching it about, struck the Philistine in the forehead, and he fell on his face upon the earth.

17:49  And David put his hand in his bag, and took thence a stone, and slang it, and smote the Philistine in his forehead, that the stone sunk into his forehead; and he fell upon his face to the earth.

17:49  David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi.

17:49  Sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vystřelil z praku a zasáhl Filištína do čela. Kámen se mu zaryl do čela a on se skácel tváří k zemi.

17:49  David ⌈sáhl rukou⌉ do brašny, vzal odtamtud kámen, vrhl jej z praku a udeřil Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo, takže padl tváří k zemi.

17:49  V tom David vztáh ruku svou k mošničce, vyňal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a udeřil Filistinského v čelo jeho tak, že kámen uvázl v čele jeho. I padl tváří svou na zem.

17:49  Et misit manum suam in peram, tulitque unum lapidem, et funda jecit, et circumducens percussit Philisthæum in fronte : et infixus est lapis in fronte ejus, et cecidit in faciem suam super terram.

17:50  And David prevailed over the Philistine, with a sling and a stone, and he struck, and slew the Philistine. And as David had no sword in his hand,

17:50  So David prevailed over the Philistine with a sling and with a stone, and smote the Philistine, and slew him; but there was no sword in the hand of David.

17:50  Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč.

17:50  Tak David přemohl onoho Filištína prakem a kamenem. Zasáhl Filištína a zabil ho, i když neměl žádný meč.

17:50  Tak David ⌈přemohl Pelištejce prakem a kamenem, ubil Pelištejce a usmrtil⌉ ho. ⌈David neměl v ruce⌉ meč.

17:50  A tak přemohl David Filistinského prakem a kamenem, a udeřiv Filistinského, zabil jej, ačkoli David žádného meče v ruce neměl.

17:50  Prævaluitque David adversum Philisthæum in funda et lapide, percussumque Philisthæum interfecit. Cumque gladium non haberet in manu David,

17:51  He ran, and stood over the Philistine, and took his sword, and drew it out of the sheath, and slew him, and cut off his head. And the Philistines seeing that their champion was dead, fled away.

17:51  Therefore David ran, and stood upon the Philistine, and took his sword, and drew it out of the sheath thereof, and slew him, and cut off his head therewith. And when the Philistines saw their champion was dead, they fled.

17:51  David přiběhl a stanul u Pelištejce. Popadl jeho meč, vytrhl jej z pochvy a usmrtil ho; uťal mu jím hlavu. Když Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk.

17:51  Potom David přiběhl a stanul nad Filištínem, chytil jeho meč, vytáhl ho z pochvy a dorazil ho; usekl mu hlavu. Když Filištíni viděli, že jejich hrdina padl, dali se na útěk.

17:51  Potom David přiběhl, postavil se nad Pelištejcem, vzal jeho meč, vytáhl ho z pochvy, usmrtil jej a usekl mu s ním hlavu. Když Pelištejci viděli, že je jejich hrdina mrtev, utíkali.

17:51  A přiběh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv meč jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a sťal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umřel nejsilnější jejich, utíkali.

17:51  cucurrit, et stetit super Philisthæum, et tulit gladium ejus, et eduxit eum de vagina sua : et interfecit eum, præciditque caput ejus. Videntes autem Philisthiim quod mortuus esset fortissimus eorum, fugerunt.

17:52  And the men of Israel and Juda rising up shouted, and pursued after the Philistines till they came to the valley and to the gates of Accaron, and there fell many wounded of the Philistines in the way of Saraim, and as far as Geth, and as far as Accaron.

17:52  And the men of Israel and of Judah arose, and shouted, and pursued the Philistines, until thou come to the valley, and to the gates of Ekron. And the wounded of the Philistines fell down by the way to Shaaraim, even unto Gath, and unto Ekron.

17:52  Izraelští a judští muži vyskočili, spustili válečný pokřik a pronásledovali Pelištejce až tam, kudy se vstupuje do údolí, a až k branám Ekrónu; i padali ranění Pelištejci cestou od Šaarajimu až ke Gatu a k Ekrónu.

17:52  Izraelští a judští muži vyrazili za nimi a s pokřikem hnali Filištíny až ke vchodu do Gatu a k samým branám Ekronu. Filištínští padlí leželi podél cesty k Šaarimu a také až ke Gatu a Ekronu.

17:52  ⌈Izraelci a Judejci⌉ vstali, křičeli a pronásledovali Pelištejce až do Gatu, až k branám Ekrónu. Pobití Pelištejci padali cestou z Šaarajimu až do Gatu a Ekrónu.

17:52  A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkřikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, raněni jsouce, Filistinští po cestě k Saraim, až do Gát a až do Akaron.

17:52  Et consurgentes viri Israël et Juda vociferati sunt, et persecuti sunt Philisthæos usque dum venirent in vallem, et usque ad portas Accaron : cecideruntque vulnerati de Philisthiim in via Saraim, et usque ad Geth, et usque ad Accaron.

17:53  And the children of Israel returning, after they had pursued the Philistines, fell upon their camp.

17:53  And the children of Israel returned from chasing after the Philistines, and they spoiled their tents.

17:53  Pak Izraelci přestali Pelištejce stíhat a vyplenili jejich tábory.

17:53  Když se synové Izraele vrátili z honby za Filištíny, vyplenili jejich tábořiště.

17:53  Pak se Izraelci vrátili z pronásledování Pelištejců a vyplenili jejich tábor.

17:53  A navrátivše se synové Izraelští od honění Filistinských, vzebrali tábor jejich.

17:53  Et revertentes filii Israël postquam persecuti fuerant Philisthæos, invaserunt castra eorum.

17:54  And David taking the head of the Philistine, brought it to Jerusalem: but his armour he put in his tent.

17:54  And David took the head of the Philistine, and brought it to Jerusalem; but he put his armour in his tent.

17:54  David vzal Pelištejcovu hlavu, přinesl ji do Jeruzaléma a jeho zbroj uložil ve svém stanu.

17:54  David potom vzal hlavu toho Filištína, přenesl ji do Jeruzaléma a jeho zbroj uložil ve svém stanu.

17:54  David vzal hlavu toho Pelištejce a přinesl ji do Jeruzaléma, ale jeho zbraně uložil ve svém stanu.

17:54  Potom David vzav hlavu toho Filistinského, přinesl ji do Jeruzaléma, a odění jeho složil v stanu svém.

17:54  Assumens autem David caput Philisthæi, attulit illud in Jerusalem : arma vero ejus posuit in tabernaculo suo.

17:55  Now at the time that Saul saw David going out against the Philistines, he said to Abner, the captain of the army: Of what family is this young man descended, Abner? And Abner said: As thy soul liveth, O king, I know not.

17:55  And when Saul saw David go forth against the Philistine, he said unto Abner, the captain of the host, Abner, whose son is this youth? And Abner said, As thy soul liveth, O king, I cannot tell.

17:55  Když Saul viděl Davida, jak jde proti Pelištejci, otázal se vojevůdce Abnéra: „Čí syn je ten mládenec, Abnére?“ Abnér mu odvětil: „Jakože jsi živ, králi, nevím.“

17:55  Když Saul viděl Davida, jak jde na Filištína, zeptal se svého vojevůdce Abnera: „Čí syn je ten chlapec, Abnere?“ „Jakože jsi živ, králi, nevím,“ odpověděl Abner.

17:55  Když Saul viděl Davida, jak jde proti tomu Pelištejci, řekl veliteli armády Abnérovi: Čí syn je tento chlapec, Abnére? Abnér odpověděl: Jakože jsi živ, králi, nevím.

17:55  Tehdáž pak, když viděl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, řekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, čí jest syn ten mládenček? Odpověděl Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím.

17:55  Eo autem tempore quo viderat Saul David egredientem contra Philisthæum, ait ad Abner principem militiæ : De qua stirpe descendit hic adolescens, Abner ? Dixitque Abner : Vivit anima tua, rex, si novi.

17:56  And the king said: Inquire thou, whose son this young man is.

17:56  And the king said, Enquire thou whose son the stripling is.

17:56  Král mu poručil: „Zeptej se, čí syn je ten mladík.“

17:56  „Vyptej se na toho mladíka, čí je syn,“ poručil král.

17:56  Král řekl: Zeptej se, čí syn je ten mladík.

17:56  Ale král řekl: Zeptej ty se, čí jest syn mládenec ten.

17:56  Et ait rex : Interroga tu, cujus filius sit iste puer.

17:57  And when David was returned, after the Philistine was slain, Abner took him, and brought him in before Saul, with the head of the Philistine in his hand.

17:57  And as David returned from the slaughter of the Philistine, Abner took him, and brought him before Saul with the head of the Philistine in his hand.

17:57  Když se David po vítězství nad Pelištejcem vrátil, uvedl ho Abnér před Saula; Pelištejcovu hlavu měl David v ruce.

17:57  Jakmile se David po zabití toho Filištína vrátil, Abner ho vzal a přivedl před Saula. Hlavu Filištína ještě držel v ruce.

17:57  Proto když se vracel David ⌈z boje proti Pelištejci,⌉ Abnér ho vzal a přivedl ho před Saula. Hlavu toho Pelištejce měl ještě v ruce.

17:57  Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, přivedl jej před Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své.

17:57  Cumque regressus esset David, percusso Philisthæo, tulit eum Abner, et introduxit coram Saule, caput Philisthæi habentem in manu.

17:58  And Saul said to him: Young man, of what family art thou? And David said: I am the son of thy servant Isai the Bethlehemite.

17:58  And Saul said to him, Whose son art thou, thou young man? And David answered, I am the son of thy servant Jesse the Beth–lehemite.

17:58  Saul se ho otázal: „Čí syn jsi, mládenče?“ David odvětil: „Syn tvého služebníka Jišaje Betlémského.“

17:58  „Čípak jsi syn, chlapče?“ zeptal se ho Saul. „Syn tvého služebníka Jišaje Betlémského,“ odpověděl David.

17:58  Saul se ho zeptal: Čí jsi syn, chlapče? David odpověděl: Syn tvého otroka Jišaje Betlémského.

17:58  I řekl jemu Saul: Čí jsi syn, mládenče? Odpověděl David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského.

17:58  Et ait ad eum Saul : De qua progenie es, o adolescens ? Dixitque David : Filius servi tui Isai Bethlehemitæ ego sum.

Chapter 18

18:1  And it came to pass, when he had made an end of speaking to Saul, the son of Jonathan was knit with the soul of David, and Jonathan loved him as his own soul.

18:1  And it came to pass, when he had made an end of speaking unto Saul, that the soul of Jonathan was knit with the soul of David, and Jonathan loved him as his own soul.

18:1  I skončil rozhovor se Saulem. Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama.

18:1  Tak skončil Davidův rozhovor se Saulem. Jonatan tehdy celou duší přilnul k duši Davidově a zamiloval si ho jako sebe sama.

18:1  Stalo se, že když David domluvil se Saulem, Jónatanova duše se spojila s duší Davidovou. Jónatan si ho zamiloval jako ⌈sebe sama.⌉

18:1  I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.

18:1  Et factum est cum complesset loqui ad Saul, anima Jonathæ conglutinata est animæ David, et dilexit eum Jonathas quasi animam suam.

18:2  And Saul took him that day, and would not let him return to his father's house.

18:2  And Saul took him that day, and would let him go no more home to his father’s house.

18:2  Saul ho totiž vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu.

18:2  Toho dne Saul přijal Davida k sobě do služby a už ho nepouštěl domů k otci.

18:2  Saul ho v onen den přijal do služby a nedovolil mu vrátit se do domu jeho otce.

18:2  A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.

18:2  Tulitque eum Saul in die illa, et non concessit ei ut reverteretur in domum patris sui.

18:3  And David and Jonathan made a covenant, for he loved him as his own soul.

18:3  Then Jonathan and David made a covenant, because he loved him as his own soul.

18:3  A Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe.

18:3  Jonatan s Davidem uzavřel smlouvu, neboť ho miloval jako sebe sama.

18:3  Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, protože ho miloval jako sám sebe.

18:3  I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.

18:3  Inierunt autem David et Jonathas fœdus : diligebat enim eum quasi animam suam.

18:4  And Jonathan stripped himself of the coat with which he was clothed, and gave it to David, and the rest of his garments, even to his sword, and to his bow, and to his girdle.

18:4  And Jonathan stripped himself of the robe that was upon him, and gave it to David, and his garments, even to his sword, and to his bow, and to his girdle.

18:4  Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem.

18:4  Svlékl si plášť, který nosil, a dal ho Davidovi; rovněž tak svou výstroj, svůj meč, luk i opasek.

18:4  Pak si Jónatan svlékl roucho, které měl na sobě, a dal ho Davidovi. Dal mu také své odění, svůj meč i luk a svůj pás.

18:4  A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.

18:4  Nam expoliavit se Jonathas tunica qua erat indutus, et dedit eam David, et reliqua vestimenta sua, usque ad gladium et arcum suum, et usque ad balteum.

18:5  And David went out to whatsoever business Saul sent him, and he behaved himself prudently: and Saul set him over the soldiers, and he was acceptable in the eyes of all the people, and especially in the eyes of Saul's servants.

18:5  And David went out whithersoever Saul sent him, and behaved himself wisely: and Saul set him over the men of war, and he was accepted in the sight of all the people, and also in the sight of Saul’s servants.

18:5  A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům.

18:5  David se vydával, kamkoli ho Saul posílal, a na všech taženích si vedl úspěšně. Saul ho proto jmenoval velitelem bojovníků. V celém vojsku i mezi Saulovými dvořany se těšil oblibě.

18:5  David vytáhl, kamkoli ho Saul poslal, a všude měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil nad bojovníky. To ⌈se líbilo všemu lidu i Saulovým otrokům.⌉

18:5  Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.

18:5  Egrediebatur quoque David ad omnia quæcumque misisset eum Saul, et prudenter se agebat : posuitque eum Saul super viros belli, et acceptus erat in oculis universi populi, maximeque in conspectu famulorum Saul.

18:6  Now when David returned, after he slew the Philistine, the women came out of all the cities of Israel, singing and dancing, to meet king Saul, with timbrels of joy, and cornets.

18:6  And it came to pass as they came, when David was returned from the slaughter of the Philistine, that the women came out of all cities of Israel, singing and dancing, to meet king Saul, with tabrets, with joy, and with instruments of musick.

18:6  Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.

18:6  Když se poté, co David zabil Filištína, vojáci vraceli z boje, ženy ze všech izraelských měst vyšly králi Saulovi naproti se zpěvem a tancem. Vesele hrály na tamburíny a drnkačky

18:6  Stalo se, že jak přicházeli, když se David vracel ⌈z boje proti Pelištejci,⌉ ženy ze všech izraelských měst vyšly vstříc králi Saulovi, aby zpívaly a tančily s tamburínami, s radostí a s triangly.

18:6  Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.

18:6  Porro cum reverteretur percusso Philisthæo David, egressæ sunt mulieres de universis urbibus Israël, cantantes, chorosque ducentes in occursum Saul regis, in tympanis lætitiæ, et in sistris.

18:7  And the women sung as they played, and they said: Saul slew his thousands, and David his ten thousands.

18:7  And the women answered one another as they played, and said, Saul hath slain his thousands, and David his ten thousands.

18:7  A křepčící ženy prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce.“

18:7  a při tanci prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, David desetkrát více!“

18:7  Radující se ženy zpívaly: Saul pobil své tisíce a David své desetitisíce.

18:7  A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.

18:7  Et præcinebant mulieres, ludentes, atque dicentes : Percussit Saul mille, et David decem millia.

18:8  And Saul was exceeding angry, and this word was displeasing in his eyes, and he said: They have given David ten thousands, and to me they have given but a thousand, what can he have more but the kingdom?

18:8  And Saul was very wroth, and the saying displeased him; and he said, They have ascribed unto David ten thousands, and to me they have ascribed but thousands: and what can he have more but the kingdom?

18:8  Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: „Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království.“

18:8  Saula to velmi rozzlobilo, ten popěvek se mu vůbec nelíbil. Říkal si: „Davidovi přiznali desetkrát více, a mně jen tisíce. Aby mu tak ještě dali království!“

18:8  Saul se velice rozzlobil a ⌈nelíbilo se mu to.⌉ Řekl: Davidovi přiřkly desetitisíce a mně přiřkly tisíce. Už mu chybí jen království.

18:8  I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?

18:8  Iratus est autem Saul nimis, et displicuit in oculis ejus sermo iste : dixitque : Dederunt David decem millia, et mihi mille dederunt : quid ei superest, nisi solum regnum ?

18:9  And Saul did not look on David with a good eye from that day and forward.

18:9  And Saul eyed David from that day and forward.

18:9  Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou.

18:9  Od toho dne Saul hleděl na Davida už vždycky podezíravě.

18:9  Od onoho dne Saul ⌈hleděl na Davida s podezřením.⌉

18:9  Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.

18:9  Non rectis ergo oculis Saul aspiciebat David a die illa et deinceps.

18:10  And the day after, the evil spirit from God came upon Saul, and he prophesied in the midst of his house. And David played with his hand as at other times. And Saul held a spear in his hand,

18:10  And it came to pass on the morrow, that the evil spirit from God came upon Saul, and he prophesied in the midst of the house: and David played with his hand, as at other times: and there was a javelin in Saul’s hand.

18:10  Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citaru jako každý den. Saul měl v ruce kopí.

18:10  Druhý den se Saula zmocnil zlý duch od Boha, takže doma blouznil v prorockém vytržení. David hrál tak jako vždycky, ale Saul vzal kopí

18:10  Příštího dne se stalo, že Saula uchvátil zlý duch od Boha a choval se uvnitř paláce jako prorok. David hrál svou rukou na loutnu jako každý den. Saul měl v ruce kopí.

18:10  Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.

18:10  Post diem autem alteram, invasit spiritus Dei malus Saul, et prophetabat in medio domus suæ : David autem psallebat manu sua, sicut per singulos dies. Tenebatque Saul lanceam,

18:11  And threw it, thinking to nail David to the wall: and David stept aside out of his presence twice.

18:11  And Saul cast the javelin; for he said, I will smite David even to the wall with it. And David avoided out of his presence twice.

18:11  Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: „Přibodnu Davida ke stěně.“ Ale David před ním dvakrát uhnul.

18:11  a mrštil ho po něm. Napadlo ho totiž: „Přibodnu Davida ke zdi!“ David mu ale dvakrát uhnul.

18:11  Vtom Saul vrhl kopí, neboť si řekl: ⌈Přibodnu Davida ke stěně.⌉ David však před ním dvakrát uhnul.

18:11  I vyhodil Saul kopí, řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.

18:11  et misit eam, putans quod configere posset David cum pariete : et declinavit David a facie ejus secundo.

18:12  And Saul feared David, because the Lord was with him, and was departed from Saul himself.

18:12  And Saul was afraid of David, because the Lord was with him, and was departed from Saul.

18:12  Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.

18:12  Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil.

18:12  Saul se Davida bál, protože ⌈s ním byl Hospodin,⌉ kdežto od Saula odstoupil.

18:12  A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.

18:12  Et timuit Saul David, eo quod Dominus esset cum eo, et a se recessisset.

18:13  Therefore Saul removed him from him, and made him a captain over a thousand men, and he went out and came in before the people.

18:13  Therefore Saul removed him from him, and made him his captain over a thousand; and he went out and came in before the people.

18:13  Proto ho Saul odstranil ze své blízkosti a ustanovil ho velitelem nad tisíci. A on vycházel a vcházel před lidem.

18:13  Aby se ho zbavil, jmenoval ho velitelem nad tisíci, takže táhl v čele vojska do boje i zpět.

18:13  Proto ho Saul od sebe odstranil a ustanovil ho velitelem nad tisícem, aby ⌈vycházel a vcházel před lidem.⌉

18:13  Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.

18:13  Amovit ergo eum Saul a se, et fecit eum tribunum super mille viros : et egrediebatur, et intrabat in conspectu populi.

18:14  And David behaved wisely in all his ways, and the Lord was with him.

18:14  And David behaved himself wisely in all his ways; and the Lord was with him.

18:14  Na všech výpravách si David vedl úspěšně; Hospodin byl s ním.

18:14  David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním.

18:14  Stalo se, že David měl ⌈na všech svých cestách⌉ úspěch a Hospodin byl s ním.

18:14  David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.

18:14  In omnibus quoque viis suis David prudenter agebat, et Dominus erat cum eo.

18:15  And Saul saw that he was exceeding prudent, and began to beware of him.

18:15  Wherefore when Saul saw that he behaved himself very wisely, he was afraid of him.

18:15  Když Saul viděl, jak velké má úspěchy, třásl se před ním strachem.

18:15  Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu.

18:15  Když Saul viděl, že má David velký úspěch, měl z něho strach.

18:15  A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.

18:15  Vidit itaque Saul quod prudens esset nimis, et cœpit cavere eum.

18:16  But all Israel and Juda loved David, for he came in and went out before them.

18:16  But all Israel and Judah loved David, because he went out and came in before them.

18:16  Celý Izrael a Juda však Davida miloval, protože on před nimi vycházel a vcházel.

18:16  Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.

18:16  Celý Izrael i Juda však Davida miloval, protože ⌈před nimi vycházel a vcházel.⌉

18:16  Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.

18:16  Omnis autem Israël et Juda diligebat David : ipse enim ingrediebatur et egrediebatur ante eos.

18:17  And Saul said to David: Behold my elder daughter Merob, her will I give thee to wife: only be a valiant man, and fight the battles of the Lord. Now Saul said within himself: Let not my hand be upon him, but let the hands of the Philistines be upon him.

18:17  And Saul said to David, Behold my elder daughter Merab, her will I give thee to wife: only be thou valiant for me, and fight the Lord’s battles. For Saul said, Let not mine hand be upon him, but let the hand of the Philistines be upon him.

18:17  Jednou řekl Saul Davidovi: „Tu je má starší dcera Mérab. Dám ti ji za ženu, budeš-li statečně vést Hospodinovy boje.“ Saul si říkal: „Ať to není moje ruka, která ho zasáhne, nýbrž ruka Pelištejců.“

18:17  Saul jednou Davidovi řekl: „Tady je má starší dcera Merab, dám ti ji za ženu. Jen buď mým vojevůdcem a veď Hospodinovy boje.“ (Saul si totiž říkal: Ať nepadne mou rukou, ale rukou Filištínů.)

18:17  Saul řekl Davidovi: Zde je má starší dcera Mérab. Dám ti ji za ženu. Jenom ⌈buď mým bojovníkem⌉ a bojuj ⌈Hospodinovy boje.⌉ Saul si totiž řekl: Ať proti němu není moje ruka. Ať je proti němu ruka Pelištejců.

18:17  Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)

18:17  Dixitque Saul ad David : Ecce filia mea major Merob : ipsam dabo tibi uxorem : tantummodo esto vir fortis, et præliare bella Domini. Saul autem reputabat, dicens : Non sit manus mea in eum, sed sit super eum manus Philisthinorum.

18:18  And David said to Saul: Who am I, or what is my life, or my father's family in Israel, that I should be son in law of the king?

18:18  And David said unto Saul, Who am I? and what is my life, or my father’s family in Israel, that I should be son in law to the king?

18:18  David Saulovi odvětil: „Kdo jsem já a co je můj život a má otcovská čeleď v Izraeli, že mám být královým zetěm?“

18:18  David na to Saulovi odpověděl: „Kdo jsem já a jaký mám původ – co je můj otcovský rod v Izraeli, abych se měl stát královým zetěm?“

18:18  David ale Saulovi odpověděl: Kdo jsem já a co je můj rod, čeleď mého otce v Izraeli, abych se stal královým zetěm?

18:18  I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?

18:18  Ait autem David ad Saul : Quis ego sum, aut quæ est vita mea, aut cognatio patris mei in Israël, ut fiam gener regis ?

18:19  And it came to pass at the time when Merob, the daughter of Saul, should have been given to David, that she was given to Hadriel, the Molathite, to wife.

18:19  But it came to pass at the time when Merab Saul’s daughter should have been given to David, that she was given unto Adriel the Meholathite to wife.

18:19  Avšak v době, kdy Saulova dcera Mérab měla být dána Davidovi, byla dána za ženu Adríelovi Mechólatskému.

18:19  Když pak přišel čas její svatby s Davidem, provdal Saul svou dceru Merab za Adriela Mecholatského.

18:19  Tehdy, kdy měla být Saulova dcera Mérab dána Davidovi, se však stalo, že byla dána za ženu Adríelovi Mechólatskému.

18:19  I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.

18:19  Factum est autem tempus cum deberet dari Merob filia Saul David, data est Hadrieli Molathitæ uxor.

18:20  But Michol, the other daughter of Saul, loved David. And it was told Saul, and it pleased him.

18:20  And Michal Saul’s daughter loved David: and they told Saul, and the thing pleased him.

18:20  Davida si však zamilovala Saulova dcera Míkal. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo.

18:20  Saulova dcera Míkal se ale do Davida zamilovala. Když to sdělili Saulovi, líbilo se mu to.

18:20  Pak se do Davida zamilovala Saulova dcera Míkal. Když to Saulovi oznámili, ⌈líbilo se mu to.⌉

18:20  Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.

18:20  Dilexit autem David Michol filia Saul altera. Et nuntiatum est Saul, et placuit ei.

18:21  And Saul said: I will give her to him, that she may be a stumblingblock to him, and that the hand of the Philistines may be upon him. And Saul said to David: In two things thou shalt be my son in law this day.

18:21  And Saul said, I will give him her, that she may be a snare to him, and that the hand of the Philistines may be against him. Wherefore Saul said to David, Thou shalt this day be my son in law in the one of the twain.

18:21  Saul totiž řekl: „Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Pelištejců.“ Davidovi však Saul řekl: „Můžeš se dnes stát mým zetěm prostřednictvím druhé.“

18:21  Pomyslel si totiž: „Dám mu ji. Díky ní se chytí do pasti a padne rukou Filištínů.“ A tak Saul Davidovi řekl: „Teď máš druhou možnost stát se mým zetěm.“

18:21  Saul řekl: Dám mu ji, stane se mu léčkou a bude proti němu ruka Pelištejců. Davidovi potom Saul řekl: Staň se dnes mým zetěm prostřednictvím druhé dcery.

18:21  (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.

18:21  Dixitque Saul : Dabo eam illi, ut fiat ei in scandalum, et sit super eum manus Philisthinorum. Dixitque Saul ad David : In duabus rebus gener meus eris hodie.

18:22  And Saul commanded his servants to speak to David privately, saying: Behold, thou pleasest the king, and all his servants love thee. Now, therefore be the king's son in law.

18:22  And Saul commanded his servants, saying, Commune with David secretly, and say, Behold, the king hath delight in thee, and all his servants love thee: now therefore be the king’s son in law.

18:22  A Saul svým služebníkům přikázal: „Namluvte nenápadně Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým zetěm.“

18:22  Svým dvořanům přikázal: „Říkejte potají Davidovi: Jen se podívej, král tě má rád a všichni jeho dvořané tě milují. Teď se můžeš stát královým zetěm.“

18:22  Svým otrokům Saul přikázal: Řekněte Davidovi potají toto: Podívej, král si tě oblíbil a všichni jeho otroci tě mají rádi. Staň se nyní královým zetěm.

18:22  I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.

18:22  Et mandavit Saul servis suis : Loquimini ad David clam me, dicentes : Ecce places regi, et omnes servi ejus diligunt te : nunc ergo esto gener regis.

18:23  And the servants of Saul spoke all these words in the ear of David. And David said: Doth it seem to you a small matter to be the king's son in law? But I am a poor man, and of small ability.

18:23  And Saul’s servants spake those words in the ears of David. And David said, Seemeth it to you a light thing to be a king’s son in law, seeing that I am a poor man, and lightly esteemed?

18:23  Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: „Myslíte si, že je lehké být zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný.“

18:23  A tak o tom Saulovi dvořané Davida přesvědčovali. David jim ale odpověděl: „Myslíte, že je to maličkost, stát se královým zetěm? Vždyť jsem jen bezvýznamný chudák.“

18:23  Saulovi otroci řekli tato slova Davidovi, ale David odpověděl: Připadá vám to snadné se stát královým zetěm? Vždyť já jsem chudý a bezvýznamný člověk.

18:23  A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.

18:23  Et locuti sunt servi Saul in auribus David omnia verba hæc. Et ait David : Num parum videtur vobis, generum esse regis ? ego autem sum vir pauper et tenuis.

18:24  And the servants of Saul told him, saying: Such words as these hath David spoken.

18:24  And the servants of Saul told him, saying, On this manner spake David.

18:24  Služebníci pak Saulovi oznámili: „David mluvil tak a tak.“

18:24  Když dvořané Saulovi sdělili, co David řekl,

18:24  Saulovi otroci Saulovi oznámili: ⌈David odpověděl tak a tak.⌉

18:24  Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.

18:24  Et renuntiaverunt servi Saul dicentes : Hujuscemodi verba locutus est David.

18:25  And Saul said: Speak thus to David: The king desireth not any dowry, but only a hundred foreskins of the Philistines, to be avenged of the king's enemies. Now Saul thought to deliver David into the hands of the Philistines.

18:25  And Saul said, Thus shall ye say to David, The king desireth not any dowry, but an hundred foreskins of the Philistines, to be avenged of the king’s enemies. But Saul thought to make David fall by the hand of the Philistines.

18:25  Saul poručil: „Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o věno, leč o sto pelištejských předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královými nepřáteli.“ Saul si myslel, že David padne Pelištejcům do rukou.

18:25  Saul jim odpověděl: „Povězte Davidovi toto: Král nechce žádné věno, jen stovku filištínských předkožek jako pomstu nad královskými nepřáteli.“ (Saul totiž chtěl, aby David padl rukou Filištínů.)

18:25  Saul nato řekl: Povězte Davidovi toto: Král ⌈netouží po⌉ věnu, ale po stu předkožek Pelištejců, aby se pomstil na králových nepřátelích. Saul totiž zamýšlel nechat Davida padnout rukou Pelištejců.

18:25  I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)

18:25  Dixit autem Saul : Sic loquimini ad David : Non habet rex sponsalia necesse, nisi tantum centum præputia Philisthinorum, ut fiat ultio de inimicis regis. Porro Saul cogitabat tradere David in manus Philisthinorum.

18:26  And when his servants had told David the words that Saul had said, the word was pleasing in the eyes of David to be the king's son in law.

18:26  And when his servants told David these words, it pleased David well to be the king’s son in law: and the days were not expired.

18:26  Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm. Ještě neuplynuIy stanovené dny,

18:26  Dvořané to sdělili Davidovi a jemu se líbilo, že by se mohl stát královým zetěm. Ještě než lhůta uplynula,

18:26  Jeho otroci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se to líbilo, že se stane královým zetěm. ⌈Nenaplnily se ani určené dny⌉

18:26  Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,

18:26  Cumque renuntiassent servi ejus David verba quæ dixerat Saul, placuit sermo in oculis David, ut fieret gener regis.

18:27  And after a few days David rose up, and went with the men that were under him, and he slew of the Philistines two hundred men, and brought their foreskins and numbered them out to the king, that he might be his son in law. Saul therefore gave him Michol, his daughter, to wife.

18:27  Wherefore David arose and went, he and his men, and slew of the Philistines two hundred men; and David brought their foreskins, and they gave them in full tale to the king, that he might be the king’s son in law. And Saul gave him Michal his daughter to wife.

18:27  když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Pelištejci dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm; Saul mu dal svou dceru Míkal za ženu.

18:27  David vyrazil se svými muži, pobil dvě stě Filištínů, přinesl jejich předkožky a odpočítal je před králem, aby se stal jeho zetěm. Saul mu tedy dal svou dceru Míkal za ženu.

18:27  a David vstal, vytáhl se svými muži a pobil ⌈dvě stě⌉ Pelištejců. David přinesl jejich předkožky a ⌈předložil je v plném počtu před krále,⌉ aby se stal královým zetěm. Saul mu pak dal svou dceru Míkal za ženu.

18:27  Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.

18:27  Et post paucos dies surgens David, abiit cum viris qui sub eo erant. Et percussit ex Philisthiim ducentos viros, et attulit eorum præputia et annumeravit ea regi, ut esset gener ejus. Dedit itaque Saul ei Michol filiam suam uxorem.

18:28  And Saul saw, and understood that the Lord was with David. And Michol, the daughter of Saul, loved him.

18:28  And Saul saw and knew that the Lord was with David, and that Michal Saul’s daughter loved him.

18:28  Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera Míkal ho milovala.

18:28  Když si Saul uvědomil, že Hospodin je s Davidem a že ho jeho dcera Míkal miluje,

18:28  Když viděl Saul a poznal, že Hospodin je s Davidem a Saulova dcera Míkal ho miluje,

18:28  A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,

18:28  Et vidit Saul, et intellexit quod Dominus esset cum David. Michol autem filia Saul diligebat eum.

18:29  And Saul began to fear David more: and Saul became David's enemy continually.

18:29  And Saul was yet the more afraid of David; and Saul became David’s enemy continually.

18:29  I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem.

18:29  bál se Davida ještě více a stal se navždy Davidovým nepřítelem.

18:29  ještě více se Saul Davida bál a byl po všechen čas Davidovým nepřítelem.

18:29  Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.

18:29  Et Saul magis cœpit timere David : factusque est Saul inimicus David cunctis diebus.

18:30  And the princes of the Philistines went forth: and from the beginning of their going forth, David behaved himself more wisely than all the servants of Saul, and his name became very famous.

18:30  Then the princes of the Philistines went forth: and it came to pass, after they went forth, that David behaved himself more wisely than all the servants of Saul; so that his name was much set by.

18:30  A pelištejští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.

18:30  Filištínští vládci stále vyráželi do boje. A kdykoli vyrazili, David byl pokaždé úspěšnější než všichni Saulovi hodnostáři. Tak si David získal slavnou pověst.

18:30  Pelištejští velitelé dále vycházeli do boje. Pokaždé, když vytáhli, David měl větší úspěch než všichni Saulovi otroci. Proto ⌈bylo jeho jméno velmi vážené.⌉

18:30  Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.

18:30  Et egressi sunt principes Philisthinorum. A principio autem egressionis eorum, prudentius se gerebat David quam omnes servi Saul, et celebre factum est nomen ejus nimis.

Chapter 19

19:1  And Saul spoke to Jonathan, his son, and to all his servants, that they should kill David. But Jonathan, the son of Saul, loved David exceedingly.

19:1  And Saul spake to Jonathan his son, and to all his servants, that they should kill David.

19:1  Saul promluvil se svým synem Jónatanem i se všemi svými služebníky o tom, že by měl být David usmrcen. Saulův syn Jónatan si však Davida velice oblíbil.

19:1  Saul řekl Jonatanovi a všem svým hodnostářům, že chce, aby David zemřel. Saulův syn Jonatan měl ale Davida velmi rád,

19:1  Saul řekl svému synu Jónatanovi a všem svým otrokům, aby Davida usmrtili. Ale Saulův syn Jónatan si Davida velmi oblíbil.

19:1  Mluvil pak Saul k Jonatovi synu svému a ke všechněm služebníkům svým, aby zamordovali Davida, ale Jonata syn Saulův liboval sobě Davida velmi.

19:1  Locutus est autem Saul ad Jonathan filium suum, et ad omnes servos suos, ut occiderent David. Porro Jonathas filius Saul diligebat David valde :

19:2  And Jonathan told David, saying: Saul, my father, seeketh to kill thee: wherefore look to thyself, I beseech thee, in the morning and thou shalt abide in a secret place, and shalt be hid.

19:2  But Jonathan Saul’s son delighted much in David: and Jonathan told David, saying, Saul my father seeketh to kill thee: now therefore, I pray thee, take heed to thyself until the morning, and abide in a secret place, and hide thyself:

19:2  Proto Jónatan Davida varoval: „Můj otec Saul usiluje o to, aby tě usmrtil. Tak se měj prosím ráno na pozoru. Schovej se a zůstaň v úkrytu!

19:2  a tak Davida varoval: „Můj otec Saul tě chce zabít. Zítra ráno si prosím dávej pozor. Schovej se a zůstaň v úkrytu.

19:2  Jónatan Davidovi oznámil: Můj otec Saul tě chce usmrtit. Tak se měj ráno na pozoru; zůstaň v úkrytu, ať jsi schovaný.

19:2  I oznámil to Jonata Davidovi, řka: Usiluje Saul otec můj, aby tě zabil; protož nyní šetř se, prosím, až do jitra, a usadě se v skrytě, schovej se.

19:2  et indicavit Jonathas David, dicens : Quærit Saul pater meus occidere te : quapropter observa te, quæso, mane : et manebis clam, et absconderis.

19:3  And I will go out and stand beside my father in the field where thou art: and I will speak of thee to my father, and whatsoever I shall see, I will tell thee.

19:3  And I will go out and stand beside my father in the field where thou art, and I will commune with my father of thee; and what I see, that I will tell thee.

19:3  Já vyjdu a postavím se vedle svého otce na poli, kde budeš ty, a promluvím o tobě se svým otcem. Když něco zjistím, povím ti to.“

19:3  Já půjdu se svým otcem na pole, kde budeš, a promluvím s ním o tobě. Potom ti povím, co jsem zjistil.“

19:3  Vyjdu a postavím se vedle svého otce na poli, kde budeš. Promluvím o tobě s otcem, a když něco zjistím, oznámím ti to.

19:3  Ale jáť vyjdu a státi budu při boku otci svému na poli, kdež ty budeš, a budu mluviti o tobě s otcem svým, a čemuž vyrozumím, oznámím tobě.

19:3  Ego autem egrediens stabo juxta patrem meum in agro, ubicumque fueris : et ego loquar de te ad patrem meum, et quodcumque videro, nuntiabo tibi.

19:4  And Jonathan spoke good things of David to Saul, his father: and said to him: Sin not, O king, against thy servant, David, because he hath not sinned against thee, and his works are very good towards thee.

19:4  And Jonathan spake good of David unto Saul his father, and said unto him, Let not the king sin against his servant, against David; because he hath not sinned against thee, and because his works have been to thee-ward very good:

19:4  A Jónatan se za Davida u svého otce Saula přimlouval. Řekl mu: „Ať se král nedopustí vůči svému služebníku Davidovi hříchu! Vždyť on se proti tobě neprohřešil a jeho činy jsou tobě k užitku.

19:4  Jonatan pak před Saulem Davida chválil. „Ať král neubližuje svému služebníku Davidovi,“ řekl mu. „Vždyť ti nijak neublížil. Naopak, velmi ti svou službou prospěl.

19:4  Jónatan mluvil se svým otcem Saulem v Davidův prospěch a řekl mu: Ať král nezhřeší proti svému otroku Davidovi. Vždyť proti tobě nezhřešil a jeho skutky jsou pro tebe velmi prospěšné.

19:4  I mluvil Jonata o Davidovi dobře Saulovi otci svému, a řekl: Nechť nehřeší král proti služebníku svému Davidovi, nebť jest nic tobě neprovinil, nýbrž správa jeho jest tobě velmi užitečná.

19:4  Locutus est ergo Jonathas de David bona ad Saul patrem suum : dixitque ad eum : Ne pecces rex in servum tuum David, quia non peccavit tibi, et opera ejus bona sunt tibi valde.

19:5  And he put his life in his hand, and slew the Philistine, and the Lord wrought great salvation for all Israel. Thou sawest it and didst rejoice. Why therefore wilt thou sin against innocent blood, by killing David, who is without fault?

19:5  For he did put his life in his hand, and slew the Philistine, and the Lord wrought a great salvation for all Israel: thou sawest it, and didst rejoice: wherefore then wilt thou sin against innocent blood, to slay David without a cause?

19:5  Vlastní život nasadil a zabil Pelištejce. Hospodin tak připravil veliké vysvobození celému Izraeli. Viděl jsi to a radoval ses. Proč by ses měl prohřešit prolitím nevinné krve a Davida bezdůvodně usmrtit?“

19:5  Nasadil vlastní život, aby zabil toho Filištína, a tak Hospodin daroval celému Izraeli veliké vítězství. Když jsi to viděl, radoval ses. Proč bys ubližoval nevinnému člověku? Proč bys Davida pro nic za nic zabíjel?“

19:5  ⌈Vystavil svůj život nebezpečí,⌉ zabil Pelištejce a Hospodin způsobil velkou záchranu celému Izraeli. Viděl jsi to a radoval ses. Proč bys hřešil proti nevinné krvi a Davida bezdůvodně usmrtil?

19:5  Nebo se opovážil života svého a zabil Filistinského, a učinil Hospodin vysvobození veliké všemu Izraeli. Viděls to a radoval jsi se. Pročež bys tedy hřešil proti krvi nevinné, chtěje zabiti Davida bez příčiny?

19:5  Et posuit animam suam in manu sua, et percussit Philisthæum, et fecit Dominus salutem magnam universo Israëli : vidisti, et lætatus es. Quare ergo peccas in sanguine innoxio, interficiens David, qui est absque culpa ?

19:6  And when Saul heard this, he was appeased with the words of Jonathan, and swore: As the Lord liveth, he shall not be slain.

19:6  And Saul hearkened unto the voice of Jonathan: and Saul sware, As the Lord liveth, he shall not be slain.

19:6  Saul Jónatana uposlechl. A Saul se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, nebude usmrcen.“

19:6  Saul tedy Jonatana poslechl a přísahal: „Jakože je živ Hospodin, nebude zabit!“

19:6  Saul uposlechl Jónatana a přísahal: Jakože živ je Hospodin, nebude usmrcen.

19:6  I uposlechl Saul řeči Jonatovy a přisáhl Saul, řka: Živť jest Hospodin, žeť nebude zabit.

19:6  Quod cum audisset Saul, placatus voce Jonathæ, juravit : Vivit Dominus, quia non occidetur.

19:7  Then Jonathan called David, and told him all these words: and Jonathan brought in David to Saul, and he was before him, as he had been yesterday and the day before.

19:7  And Jonathan called David, and Jonathan shewed him all those things. And Jonathan brought David to Saul, and he was in his presence, as in times past.

19:7  Jónatan tedy zavolal Davida a pověděl mu všechna tato slova. Nato Jónatan přivedl Davida k Saulovi, aby stával před Saulem jako dříve.

19:7  Jonatan pak Davida zavolal a všechno mu to vyprávěl. Potom Davida přivedl k Saulovi, aby byl s ním tak jako předtím.

19:7  Jónatan zavolal Davida a oznámil mu všechna tato slova. Potom Jónatan přivedl Davida k Saulovi a býval v jeho přítomnosti jako předtím.

19:7  Tedy Jonata povolal Davida, a oznámil jemu Jonata všecka slova tato. A přivedl Jonata Davida k Saulovi, i byl před ním jako i prvé.

19:7  Vocavit itaque Jonathas David, et indicavit ei omnia verba hæc : et introduxit Jonathas David ad Saul, et fuit ante eum sicut fuerat heri et nudiustertius.

19:8  And the war began again, and David went out, and fought against the Philistines, and defeated them with a great slaughter, and they fled from his face.

19:8  And there was war again: and David went out, and fought with the Philistines, and slew them with a great slaughter; and they fled from him.

19:8  Ale vypukla opět válka. David vytáhl do boje proti Pelištejcům a připravil jim zdrcující porážku, že se před ním dali na útěk.

19:8  Opět došlo k válce. David vytáhl, bojoval s Filištíny a udeřil na ně tak prudce, že se před ním dali na útěk.

19:8  Znovu došlo k válce. David vytáhl, aby bojoval proti Pelištejcům. ⌈Způsobil jim tak velkou porážku,⌉ že před ním utíkali.

19:8  Vznikla pak opět válka; a vytáh David, bojoval proti Filistinským, a porazil je porážkou velikou, a utekli před ním.

19:8  Motum est autem rursum bellum : et egressus David, pugnavit adversum Philisthiim : percussitque eos plaga magna, et fugerunt a facie ejus.

19:9  And the evil spirit from the Lord came upon Saul; and he sat in his house, and held a spear in his hand: and David played with his hand.

19:9  And the evil spirit from the Lord was upon Saul, as he sat in his house with his javelin in his hand: and David played with his hand.

19:9  Jenže zlý duch od Hospodina zase napadl Saula, když seděl ve svém domě. Měl kopí v ruce a David hrál na citaru.

19:9  Jednou, když Saul seděl ve svém domě s kopím v ruce, přišel na něj zlý duch od Hospodina. Zatímco mu David hrál,

19:9  Na Saula ovšem padl zlý duch od Hospodina. Pobýval tehdy ve svém paláci, v ruce měl kopí a David hrál rukou na loutnu.

19:9  V tom duch Hospodinův zlý napadl Saule, kterýž v domě svém seděl, maje kopí své v ruce své, a David hrál rukou před ním.

19:9  Et factus est spiritus Domini malus in Saul : sedebat autem in domo sua, et tenebat lanceam : porro David psallebat manu sua.

19:10  And Saul endeavoured to nail David to the wall with his spear. And David slipt away out of the presence of Saul: and the spear missed him, and was fastened in the wall, and David fled, and escaped that night.

19:10  And Saul sought to smite David even to the wall with the javelin; but he slipped away out of Saul’s presence, and he smote the javelin into the wall: and David fled, and escaped that night.

19:10  Saul chtěl Davida přibodnout kopím ke stěně. Ten však před Saulem uskočil, takže Saul zabodl kopí do stěny. David té noci utekl a unikl.

19:10  Saul po něm mrštil kopí, aby Davida připíchl ke zdi. Ten ale Saulovi uhnul a kopí se zabodlo do zdi. David se dal na útěk a ještě té noci uprchl.

19:10  Saul chtěl Davida přibodnout kopím ke stěně. Ten ale před Saulem uhnul, takže Saul přibodl kopí do stěny. David té noci utekl a zachránil se.

19:10  Ale Saul chtěl prohoditi Davida kopím až do stěny; kterýž uhnul se mu, a udeřilo kopí v stěnu. A tak David utekl a vynikl z nebezpečenství té noci.

19:10  Nisusque est Saul configere David lancea in pariete, et declinavit David a facie Saul : lancea autem casso vulnere perlata est in parietem, et David fugit, et salvatus est nocte illa.

19:11  Saul therefore sent his guards to David's house to watch him, that he might be killed in the morning. And when Michol, David's wife, had told him this, saying: Unless thou save thyself this night, to morrow thou wilt die:

19:11  Saul also sent messengers unto David’s house, to watch him, and to slay him in the morning: and Michal David’s wife told him, saying, If thou save not thy life to night, to morrow thou shalt be slain.

19:11  Saul vyslal k Davidovu domu posly, aby jej střežili a Davida ráno usmrtili. Ale Davidova žena Míkal mu to oznámila. Řekla: „Jestliže se ti nepodaří zachránit se v noci, budeš zítra mrtev.“

19:11  Saul poslal k Davidovu domu své muže, aby ho hlídali. Ráno ho chtěl nechat zabít. Davidova žena Míkal ho ale varovala: „Zachraň si život a ještě dnes v noci uteč; jinak budeš zítra mrtev.“

19:11  Saul poslal k Davidovu domu posly, aby ho střežili a ráno jej usmrtili. Avšak Davidovi jeho žena Míkal oznámila: Jestliže si této noci nezachráníš život, zítra budeš mrtev.

19:11  Potom poslal Saul posly k domu Davidovu, aby ho střáhli a zabili jej ráno. I oznámila to Davidovi Míkol manželka jeho, řkuci: Jestliže se neopatříš noci této, zítra zabit budeš.

19:11  Misit ergo Saul satellites suos in domum David, ut custodirent eum, et interficeretur mane. Quod cum annuntiasset David Michol uxor sua, dicens : Nisi salvaveris te nocte hac, cras morieris :

19:12  She let him down through a window. And he went and fled away, and escaped.

19:12  So Michal let David down through a window: and he went, and fled, and escaped.

19:12  Míkal spustila Davida oknem a on prchl pryč a unikl.

19:12  Míkal pak spustila Davida oknem; ten se dal na útěk a uprchl.

19:12  Míkal spustila Davida z okna a on vyšel, utekl a zachránil se.

19:12  A protož spustila Míkol Davida oknem, kterýž odšed, utekl a vynikl z nebezpečenství.

19:12  deposuit eum per fenestram. Porro ille abiit et aufugit, atque salvatus est.

19:13  And Michol took an image, and laid it on the bed, and put a goat's skin, with the hair at the head of it, and covered it with clothes.

19:13  And Michal took an image, and laid it in the bed, and put a pillow of goats’ hair for his bolster, and covered it with a cloth.

19:13  Pak vzala Míkal domácího bůžka, položila na lože, do hlav položila chumáč kozí srsti a přikryla pokrývkou.

19:13  Míkal vzala sochu bůžka, položila ji na lůžko, na místo hlavy dala polštář z kozí srsti a přikryla lůžko pláštěm.

19:13  Míkal vzala domácího bůžka, položila ho do postele, roušku z kozí srsti položila ⌈do hlav⌉ a přikryla oděvem.

19:13  Vzala pak Míkol obraz a vložila na lůže, a polštář kozí položila v hlavách jeho a přikryla šaty.

19:13  Tulit autem Michol statuam, et posuit eam super lectum, et pellem pilosam caprarum posuit ad caput ejus, et operuit eam vestimentis.

19:14  And Saul sent officers to seize David; and it was answered that he was sick.

19:14  And when Saul sent messengers to take David, she said, He is sick.

19:14  Když Saul vyslal posly, aby Davida jali, řekla: „Je nemocen.“

19:14  Když přišli Saulovi poslové, aby Davida zadrželi, řekla jim: „Je nemocný.“

19:14  Když poslal Saul posly, aby Davida zajali, řekla: Je nemocen.

19:14  Tedy Saul poslal posly, aby vzali Davida. I řekla: Jest nemocen.

19:14  Misit autem Saul apparitores, qui raperent David : et responsum est quod ægrotaret.

19:15  And again Saul sent to see David, saying: Bring him to me in the bed, that he may be slain.

19:15  And Saul sent the messengers again to see David, saying, Bring him up to me in the bed, that I may slay him.

19:15  Saul vyslal posly znovu, aby se na Davida podívali. Řekl: „Přineste ho na loži ke mně, abych ho usmrtil.“

19:15  Saul je pak vyslal za Davidem znovu, aby se sami přesvědčili. Řekl jim: „Přineste ho ke mně třeba na lůžku, ať ho zabiju!“

19:15  Saul ovšem ty posly poslal, aby se na Davida podívali. Řekl: Přineste mi ho na posteli, abych ho mohl usmrtit.

19:15  Opět poslal Saul posly, aby pohleděli na Davida, řka: Přineste ho na lůži ke mně, ať ho zabiji.

19:15  Rursumque misit Saul nuntios ut viderent David, dicens : Afferte eum ad me in lecto, ut occidatur.

19:16  And when the messengers were come in, they found an image upon the bed, and a goat skin at his head.

19:16  And when the messengers were come in, behold, there was an image in the bed, with a pillow of goats’ hair for his bolster.

19:16  Poslové přišli, a hle, na loži domácí bůžek a chumáč kozí srsti v hlavách.

19:16  Poslové tedy přišli a hle – na lůžku byla soška a na místě hlavy polštář z kozí srsti!

19:16  Když poslové přišli, uviděli, že na posteli je domácí bůžek a rouška z kozí srsti v hlavách.

19:16  A když přišli poslové, a aj, obraz ležel na lůži a polštář kozí v hlavách jeho.

19:16  Cumque venissent nuntii, inventum est simulacrum super lectum, et pellis caprarum ad caput ejus.

19:17  And Saul said to Michol: Why hast thou deceived me so, and let my enemy go and flee away? And Michol answered Saul: Because he said to me: Let me go, or else I will kill thee.

19:17  And Saul said unto Michal, Why hast thou deceived me so, and sent away mine enemy, that he is escaped? And Michal answered Saul, He said unto me, Let me go; why should I kill thee?

19:17  Saul se na Míkal osopil: „Proč jsi mě takto obelstila? Pustilas mého nepřítele, aby unikl.“ Míkal Saulovi odpověděla: „On mi vyhrožoval: Pusť mě, jinak tě usmrtím.“

19:17  Saul se na Míkal obořil: „Proč jsi mě takhle podvedla? Nechalas uniknout mého nepřítele!“ Míkal mu odpověděla: „On mi vyhrožoval: Nech mě jít, nebo tě zabiju!“

19:17  Saul se potom Míkal zeptal: Proč jsi mě takto podvedla a propustila jsi mého nepřítele, aby se zachránil? Míkal Saulovi odpověděla: On mi řekl: Propusť mě. ⌈Proč bych tě měl usmrtit?⌉

19:17  I řekl Saul k Míkol: Proč jsi mne tak podvedla a pustilas nepřítele mého, aby ušel? Odpověděla Míkol Saulovi: On mi řekl: Propusť mne, sic jinak zabiji tě.

19:17  Dixitque Saul ad Michol : Quare sic illusisti mihi, et dimisisti inimicum meum ut fugeret ? Et respondit Michol ad Saul : Quia ipse locutus est mihi : Dimitte me, alioquin interficiam te.

19:18  But David fled and escaped, and came to Samuel in Ramatha, and told him all that Saul had done to him: and he and Samuel went and dwelt in Najoth.

19:18  So David fled, and escaped, and came to Samuel to Ramah, and told him all that Saul had done to him. And he and Samuel went and dwelt in Naioth.

19:18  David uprchl a unikl. Přišel do Rámy k Samuelovi a oznámil mu všechno, co mu Saul provedl. Pak šel se Samuelem a usadili se v prorockém domě.

19:18  David mezitím utíkal pryč, až dorazil k Samuelovi do Rámy. Když mu pověděl o všem, co mu Saul udělal, odešli se Samuelem pryč a bydleli v chýších.

19:18  David utekl, zachránil se a přišel k Samuelovi do Rámy. Oznámil mu všechno, co mu Saul udělal. Pak šel se Samuelem a pobýval v Nájótu.

19:18  David tedy utíkaje, vynikl z nebezpečenství, a přišed k Samuelovi do Ráma, oznámil jemu všecko, co mu Saul učinil. I odšel on i Samuel, a bydlili v Náiot.

19:18  David autem fugiens salvatus est, et venit ad Samuel in Ramatha, et nuntiavit ei omnia quæ fecerat sibi Saul : et abierunt ipse et Samuel, et morati sunt in Najoth.

19:19  And it was told Saul by some, saying: Behold David is in Najoth, in Ramatha.

19:19  And it was told Saul, saying, Behold, David is at Naioth in Ramah.

19:19  Tu bylo Saulovi oznámeno: „Hle, David je v prorockém domě v Rámě.“

19:19  Saulovi bylo oznámeno: „David je v chýších v Rámě.“

19:19  Saulovi bylo oznámeno: Hle, David je v Nájótu u Rámy.

19:19  Oznámeno pak bylo Saulovi, řka: Aj, David jest v Náiot v Ráma.

19:19  Nuntiatum est autem Sauli a dicentibus : Ecce David in Najoth in Ramatha.

19:20  So Saul sent officers to take David: and when they saw a company of prophets prophesying, and Samuel presiding over them, the Spirit of the Lord came also upon them, and they likewise began to prophesy.

19:20  And Saul sent messengers to take David: and when they saw the company of the prophets prophesying, and Samuel standing as appointed over them, the Spirit of God was upon the messengers of Saul, and they also prophesied.

19:20  Saul vyslal posly, aby Davida jali. Ti spatřili sbor proroků v prorockém vytržení a Samuela stojícího jako představeného nad nimi. Vtom spočinul duch Boží na Saulových poslech a také oni upadli do prorockého vytržení.

19:20  Vyslal tedy posly, aby Davida zajali. Jakmile však uviděli houf proroků v čele se Samuelem, jak ve vytržení prorokují, sestoupil i na Saulovy posly Boží Duch a také oni začali prorokovat.

19:20  Nato Saul poslal posly, aby Davida zajali. Když uviděli skupinu proroků, kteří prorokovali, a Samuela, který stál ⌈ustanoven nad nimi,⌉ na Saulovy posly padl ⌈Duch Boží⌉ a také oni prorokovali.

19:20  I poslal Saul posly, aby jali Davida. Kteříž když viděli zástup proroků prorokujících, a Samuele jim představeného, an stojí, sstoupil také na posly Saulovy Duch Boží, a prorokovali i oni.

19:20  Misit ergo Saul lictores, ut raperent David : qui cum vidissent cuneum prophetarum vaticinantium, et Samuelem stantem super eos, factus est etiam spiritus Domini in illis, et prophetare cœperunt etiam ipsi.

19:21  And when this was told Saul, he sent other messengers: but they also prophesied. And again Saul sent messengers the third time: and they prophesied also. And Saul being exceeding angry,

19:21  And when it was told Saul, he sent other messengers, and they prophesied likewise. And Saul sent messengers again the third time, and they prophesied also.

19:21  Oznámili to Saulovi a on poslal další posly, ale také ti upadli do prorockého vytržení. Poslal posly ještě potřetí, ale i ti upadli do prorockého vytržení.

19:21  Když se to Saul dozvěděl, vyslal jiné posly, ale i ti začali prorokovat. A tak vyslal další posly, ale ti také začali prorokovat.

19:21  Když to Saulovi oznámili, poslal další posly, ale také oni prorokovali. Znovu, potřetí poslal Saul posly, ale také oni prorokovali.

19:21  To když oznámili Saulovi, poslal jiné posly, a prorokovali také i oni; a opět poslal Saul třetí posly, a i ti prorokovali.

19:21  Quod cum nuntiatum esset Sauli, misit et alios nuntios : prophetaverunt autem et illi. Et rursum misit Saul tertios nuntios : qui et ipsi prophetaverunt. Et iratus iracundia Saul,

19:22  Went also himself to Ramatha, and came as far as the great cistern, which is in Socho, and he asked, and said: In what place are Samuel and David? And it was told him: Behold they are in Najoth, in Ramatha.

19:22  Then went he also to Ramah, and came to a great well that is in Sechu: and he asked and said, Where are Samuel and David? And one said, Behold, they be at Naioth in Ramah.

19:22  Šel tedy do Rámy sám. Když přišel k té veliké cisterně v Sekú, otázal se: „Kde je tu Samuel a David?“ A dostal odpověď: „V prorockém domě v Rámě.“

19:22  Nakonec se tedy do Rámy vypravil sám. Došel až k té veliké studni v Sechu. „Kde je Samuel a David?“ ptal se. „Tamhle v chýších v Rámě,“ řekli mu.

19:22  Nakonec se do Rámy vydal sám. Když přišel k velké cisterně, která je v Sekú, zeptal se: Kde je Samuel a David? Kdosi řekl: Hle, jsou v Nájótu u Rámy.

19:22  Šel tedy již sám do Ráma a přišel až k čisterni veliké, kteráž jest v Socho, a zeptal se, řka: Kde jest Samuel a David? I řekl někdo: Aj, jsou v Náiot v Ráma.

19:22  abiit etiam ipse in Ramatha, et venit usque ad cisternam magnam quæ est in Socho, et interrogavit, et dixit : In quo loco sunt Samuel et David ? Dictumque est ei : Ecce in Najoth sunt in Ramatha.

19:23  And he went to Najoth, in Ramatha, and the Spirit of the Lord came upon him also, and he went on, and prophesied till he came to Najoth, in Ramatha.

19:23  And he went thither to Naioth in Ramah: and the Spirit of God was upon him also, and he went on, and prophesied, until he came to Naioth in Ramah.

19:23  Šel tam, do prorockého domu v Rámě, ale i na něm spočinul duch Boží, takže dál šel v prorockém vytržení, až přišel do prorockého domu v Rámě.

19:23  Zamířil tedy k chýším v Rámě, ale i na něj sestoupil Boží Duch, a tak celou cestu prorokoval. Když dorazil k chýším v Rámě,

19:23  Šel tedy směrem do Nájótu u Rámy a také na něj padl Duch Boží. Šel a přitom prorokoval, až přišel do Nájótu u Rámy.

19:23  I šel tam do Náiot v Ráma; a sstoupil i na něj Duch Boží, a jda dále, prorokoval, až i přišel do Náiot v Ráma.

19:23  Et abiit in Najoth in Ramatha, et factus est etiam super eum spiritus Domini, et ambulabat ingrediens, et prophetabat usque dum veniret in Najoth in Ramatha.

19:24  And he stripped himself also of his garments, and prophesied with the rest before Samuel, and lay down naked all that day and night. This gave occasion to a proverb: What! is Saul too among the prophets?

19:24  And he stripped off his clothes also, and prophesied before Samuel in like manner, and lay down naked all that day and all that night. Wherefore they say, Is Saul also among the prophets?

19:24  Také on si svlékl šaty a také on upadl před Samuelem do prorockého vytržení. Celý den a celou noc ležel nahý. Proto se říká: „Což také Saul je mezi proroky?“

19:24  hned ze sebe shodil šaty a také on upadl před Samuelem do prorockého vytržení. Ležel tam nahý celý den a celou noc. A proto se říká: To už i Saul patří k prorokům?

19:24  Také on si svlékl oděv a také on prorokoval před Samuelem. Celý ten den a celou noc ležel nahý. Proto se říká: Cožpak je také Saul mezi proroky?

19:24  Kdežto svlékl také sám roucho své a prorokoval i on před Samuelem, a padna, ležel svlečený celý ten den a noc. Odkudž se říká: Zdali také Saul mezi proroky?

19:24  Et expoliavit etiam ipse se vestimentis suis, et prophetavit cum ceteris coram Samuele, et cecidit nudus tota die illa et nocte. Unde et exivit proverbium : Num et Saul inter prophetas ?

Chapter 20

20:1  But David fled from Najoth, which is in Ramatha, and came and said to Jonathan: What have I done? what is my iniquity, and what is my sin against thy father, that he seeketh my life?

20:1  And David fled from Naioth in Ramah, and came and said before Jonathan, What have I done? what is mine iniquity? and what is my sin before thy father, that he seeketh my life?

20:1  David uprchl z prorockého domu v Rámě a přišel si Jónatanovi postěžovat: „Co jsem provedl? Jaký je můj zločin? Jaký je můj hřích vůči tvému otci, že mi ukládá o život?“

20:1  David ale z chýší v Rámě uprchl. Přišel k Jonatanovi a ptal se: „Co jsem provedl? Čím jsem se provinil? Jak jsem tvému otci ublížil, že mi chce vzít život?“

20:1  David utekl z Nájótu u Rámy, ⌈přišel za Jónatanem a zeptal se:⌉ Co jsem udělal? Jaká je má vina a jaký je můj hřích vůči tvému otci, že usiluje o můj život?

20:1  V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?

20:1  Fugit autem David de Najoth, quæ est in Ramatha, veniensque locutus est coram Jonatha : Quid feci ? quæ est iniquitas mea, et quod peccatum meum in patrem tuum, quia quærit animam meam ?

20:2  And he said to him: (God forbid, thou shalt not die: for my father will do nothing, great or little, without first telling me: hath then my father hid this word only from me? no, this shall not be.

20:2  And he said unto him, God forbid; thou shalt not die: behold, my father will do nothing either great or small, but that he will shew it me: and why should my father hide this thing from me? it is not so.

20:2  On mu odvětil: „Toho buď dalek! Nezemřeš. Vždyť můj otec neudělá ani to nejmenší, aniž se mi svěří. Proč by tohle můj otec přede mnou skrýval? Není tomu tak.“

20:2  „Nic takového!“ odpověděl Jonatan. „Nemáš zemřít. Můj otec přece nedělá nic velkého ani malého, aniž by se mi svěřil. Proč by právě tohle přede mnou skrýval? Tak to není.“

20:2  Odpověděl mu: ⌈Ať je to od tebe vzdáleno,⌉ nezemřeš. Podívej, můj otec neudělá nic ⌈velkého ani malého,⌉ aniž by mi to prozradil. Proč by můj otec něco takového přede mnou skrýval? ⌈Není tomu tak.⌉

20:2  Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.

20:2  Qui dixit ei : Absit, non morieris : neque enim faciet pater meus quidquam grande vel parvum, nisi prius indicaverit mihi : hunc ergo celavit me pater meus sermonem tantummodo ? nequaquam erit istud.

20:3  And he swore again to David. And David said: Thy father certainly knoweth that I have found grace in thy sight, and he will say: Let not Jonathan know this, lest he be grieved. But truly as the Lord liveth, and thy soul liveth, there is but one step (as I may say) between me and death.

20:3  And David sware moreover, and said, Thy father certainly knoweth that I have found grace in thine eyes; and he saith, Let not Jonathan know this, lest he be grieved: but truly as the Lord liveth, and as thy soul liveth, there is but a step between me and death.

20:3  David se ještě zapřisáhl a odporoval: „Tvůj otec určitě ví, že jsem získal tvou přízeň. Řekl: ‚Ať o tom neví Jónatan, aby se netrápil.‘ Nicméně, jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, od smrti mě dělí jen krůček.“

20:3  David mu to ale odpřisáhl. Řekl mu: „Tvůj otec určitě ví, že sis mě oblíbil. Proto si říká: ‚Raději ať o tom Jonatan neví, aby se netrápil.‘ Ale jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, od smrti mě dělí už jen krok!“

20:3  David se ještě zapřísahal: Tvůj otec dobře ví, že jsem ⌈nalezl milost ve tvých očích⌉ a řekl si: Ať se to Jónatan nedozví, jinak se bude trápit. Avšak jakože živ je Hospodin a jakože ⌈živ jsi ty,⌉ jen ⌈krok je mezi mnou a smrtí.⌉

20:3  Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku.) Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.

20:3  Et juravit rursum Davidi. Et ille ait : Scit profecto pater tuus quia inveni gratiam in oculis tuis, et dicet : Nesciat hoc Jonathas, ne forte tristetur. Quinimmo vivit Dominus, et vivit anima tua, quia uno tantum (ut ita dicam) gradu ego morsque dividimur.

20:4  And Jonathan said to David: Whatsoever thy soul shall say to me, I will do for thee.

20:4  Then said Jonathan unto David, Whatsoever thy soul desireth, I will even do it for thee.

20:4  Jónatan se tedy Davida otázal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“

20:4  Jonatan odpověděl: „Udělám pro tebe, cokoli budeš chtít.“

20:4  Jónatan Davidovi pověděl: ⌈Cokoliv řekneš,⌉ to pro tebe udělám.

20:4  Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.

20:4  Et ait Jonathas ad David : Quodcumque dixerit mihi anima tua, faciam tibi.

20:5  And David said to Jonathan: Behold to morrow is the new moon, and I, according to custom, am wont to sit beside the king to eat: let me go then that I may be hid in the field till the evening of the third day.

20:5  And David said unto Jonathan, Behold, to morrow is the new moon, and I should not fail to sit with the king at meat: but let me go, that I may hide myself in the field unto the third day at even.

20:5  David Jónatanovi řekl: „Hle, zítra je novoluní a já mám sedět s králem u jídla. Propusť mě a já se budu až do třetího dne navečer skrývat v poli.

20:5  David tedy Jonatanovi řekl: „Jak víš, zítra je slavnost novoluní a já bych měl sedět s králem u jídla. Nech mě ale odejít a skrýt se venku na poli až do pozítří večer.

20:5  Nato David Jónatanovi řekl: Podívej, zítra je novoluní a já mám zasednout s králem k jídlu. Propusť mě, abych se až do třetího večera ukryl na poli.

20:5  I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.

20:5  Dixit autem David ad Jonathan : Ecce calendæ sunt crastino, et ego ex more sedere soleo juxta regem ad vescendum : dimitte ergo me ut abscondar in agro usque ad vesperam diei tertiæ.

20:6  If thy father look and inquire for me, thou shalt answer him: David asked me that he might run to Bethlehem, his own city: because there are solemn sacrifices there for all of his tribe.

20:6  If thy father at all miss me, then say, David earnestly asked leave of me that he might run to Beth–lehem his city: for there is a yearly sacrifice there for all the family.

20:6  Bude-li mě tvůj otec pohřešovat, řekneš: ‚David mě naléhavě prosil, aby si směl odběhnout do svého města Betléma; koná se tam výroční obětní hod pro celou čeleď.‘

20:6  Pokud si tvůj otec všimne mé nepřítomnosti, řekneš: ‚David mě prosil o svolení, aby mohl rychle domů do Betléma, protože tam jejich rod koná výroční oběť.‘

20:6  Jestliže ⌈mě bude tvůj otec postrádat,⌉ řekni: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení, aby si mohl odběhnout do svého města Betléma, neboť je tam každoroční oběť pro celou čeleď.

20:6  Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.

20:6  Si respiciens requisierit me pater tuus, respondebis ei : Rogavit me David ut iret celeriter in Bethlehem civitatem suam, quia victimæ solemnes ibi sunt universis contribulibus suis.

20:7  If he shall say: It is well: thy servant shall have peace: but if he be angry, know that his malice is come to its height.

20:7  If he say thus, It is well; thy servant shall have peace: but if he be very wroth, then be sure that evil is determined by him.

20:7  Jestliže řekne: ‚Dobře‘, může být tvůj služebník klidný, jestliže však ho popadne vztek, věz, že se odhodlal k nejhoršímu.

20:7  Pokud na to řekne: ‚Dobrá,‘ pak jsem v bezpečí. Pokud se ale rozzuří, pak věz, že se mě rozhodl zabít.

20:7  Jestliže řekne: Dobře, ⌈znamená to pokoj pro tvého otroka.⌉ Ale jestliže se velmi rozzlobí, věz, že ⌈je rozhodnut vykonat něco zlého.⌉

20:7  Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.

20:7  Si dixerit : Bene : pax erit servo tuo. Si autem fuerit iratus, scito quia completa est malitia ejus.

20:8  Deal mercifully then with thy servant: for thou hast brought me, thy servant, into a covenant of the Lord with thee. But if there be any iniquity in me, do thou kill me, and bring me not in to thy father.

20:8  Therefore thou shalt deal kindly with thy servant; for thou hast brought thy servant into a covenant of the Lord with thee: notwithstanding, if there be in me iniquity, slay me thyself; for why shouldest thou bring me to thy father?

20:8  Prokaž proto milosrdenství svému služebníku, neboť jsi vstoupil se svým služebníkem ve smlouvu před Hospodinem. Jestliže jsem spáchal nějaký zločin, usmrť mě ty sám. Proč bys mě teď vodil ke svému otci?“

20:8  Tehdy mě, svému služebníku, prokaž laskavost – vždyť jsi se mnou před Hospodinem vstoupil do smlouvy. Jsem-li vinen, zabij mě sám. Proč bys mě vodil ke svému otci?“

20:8  Prokaž svému otroku milosrdenství, neboť jsi uvedl svého otroka v Hospodinovu smlouvu se sebou. Jestliže je na mně vina, usmrť mě ty. Proč bys mě vodil ke svému otci?

20:8  A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?

20:8  Fac ergo misericordiam in servum tuum, quia fœdus Domini me famulum tuum tecum inire fecisti : si autem est iniquitas aliqua in me, tu me interfice, et ad patrem tuum ne introducas me.

20:9  And Jonathan said: Far be this from thee: for if I should certainly know that evil is determined by my father against thee, I could do no otherwise than tell thee.

20:9  And Jonathan said, Far be it from thee: for if I knew certainly that evil were determined by my father to come upon thee, then would not I tell it thee?

20:9  Ale Jónatan odvětil: „Toho buď dalek! Dozvím-li se bezpečně, že se můj otec vůči tobě odhodlal k nejhoršímu, neoznámím ti to snad?“

20:9  „To nikdy!“ zvolal Jonatan. „Pokud zjistím, že se tě můj otec rozhodl zabít, určitě ti to dám vědět!“

20:9  Jónatan odpověděl: Ať je to od tebe vzdáleno. Jestliže se opravdu dozvím, že ⌈můj otec je rozhodnut vykonat vůči tobě něco zlého,⌉ ⌈oznámím ti to.⌉

20:9  I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?

20:9  Et ait Jonathas : Absit hoc a te : neque enim fieri potest, ut si certe cognovero completam esse patris mei malitiam contra te, non annuntiem tibi.

20:10  And David answered Jonathan: Who shall bring me word, if thy father should answer thee harshly concerning me?

20:10  Then said David to Jonathan, Who shall tell me? or what if thy father answer thee roughly?

20:10  David se Jónatana otázal: „Kdo mi oznámí, když ti tvůj otec odpoví tvrdě?“

20:10  „A kdo mi poví, jestli ti tvůj otec odpověděl hrubě?“ zeptal se David Jonatana.

20:10  David se zeptal Jónatana: Kdo mi to oznámí, když ti tvůj otec odpoví tvrdě?

20:10  Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?

20:10  Responditque David ad Jonathan : Quis renuntiabit mihi, si quid forte responderit tibi pater tuus dure de me ?

20:11  And Jonathan said to David: Come, and let us go out into the field. And when they were both of them gone out into the field,

20:11  And Jonathan said unto David, Come, and let us go out into the field. And they went out both of them into the field.

20:11  Jónatan Davida vybídl: „Pojď, vyjdeme na pole.“ Oba vyšli na pole.

20:11  „Pojď,“ vyzval Jonatan Davida, „půjdeme ven.“ Když pak spolu vyšli ven,

20:11  Jónatan řekl Davidovi: Pojď, vyjděme na pole. A oba vyšli na pole.

20:11  Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.

20:11  Et ait Jonathas ad David : Veni, et egrediamur foras in agrum. Cumque exissent ambo in agrum,

20:12  Jonathan said to David: O Lord God of Israel, if I shall discover my father's mind, to morrow, or the day after, and there be any thing good for David, and I send not immediately to thee, and make it known to thee,

20:12  And Jonathan said unto David, O Lord God of Israel, when I have sounded my father about to morrow any time, or the third day, and, behold, if there be good toward David, and I then send not unto thee, and shew it thee;

20:12  Tu řekl Jónatan Davidovi: „Při Hospodinu, Bohu Izraele! Když zítra či pozítří v příhodnou dobu od svého otce vyzvím, že je to s Davidem dobré, tedy k tobě nikoho nepošlu a nebudu ti nic vzkazovat.

20:12  Jonatan Davidovi řekl: „Při Hospodinu, Bohu Izraele, zjistím, co můj otec zamýšlí! Pozítří v určenou dobou ti vzkážu, zda je to s Davidem dobré, nebo ne. Přece bych ti to nezatajil.

20:12  Jónatan řekl Davidovi: ⌈Při Hospodinu, Bohu Izraele,⌉ zítra touto dobou či pozítří se vyptám svého otce. Jestliže ⌈bude s Davidem dobře,⌉ tehdy pošlu za tebou a prozradím ti to.

20:12  Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť,)

20:12  ait Jonathas ad David : Domine Deus Israël, si investigavero sententiam patris mei crastino vel perendie, et aliquid boni fuerit super David, et non statim misero ad te, et notum tibi fecero,

20:13  May the Lord do so and so to Jonathan, and add still more. But if my father shall continue in malice against thee, I will discover it to thy ear, and will send thee away, that thou mayst go in peace, and the Lord be with thee, as he hath been with my father.

20:13  The Lord do so and much more to Jonathan: but if it please my father to do thee evil, then I will shew it thee, and send thee away, that thou mayest go in peace: and the Lord be with thee, as he hath been with my father.

20:13  Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Vzkážu ti, rozhodne-li se můj otec vůči tobě pro to nejhorší. Propustím tě a půjdeš v pokoji. Hospodin buď s tebou, jako byl s mým otcem.

20:13  Pokud ti ale můj otec bude chtít ublížit, pak ať mě Hospodin potrestá a ještě mi přidá, kdybych ti to zatajil a nepropustil tě v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, jako býval s mým otcem.

20:13  Jestliže můj otec zamýšlí vůči tobě zlo, ať tak Hospodin učiní Jónatanovi a ještě přidá, pokud ti to neprozradím a nepropustím tě, abys odešel v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, tak jako byl s mým otcem.

20:13  Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.

20:13  hæc faciat Dominus Jonathæ, et hæc addat. Si autem perseveraverit patris mei malitia adversum te, revelabo aurem tuam, et dimittam te, ut vadas in pace, et sit Dominus tecum, sicut fuit cum patre meo.

20:14  And if I live, thou shalt shew me the kindness of the Lord: but if I die,

20:14  And thou shalt not only while yet I live shew me the kindness of the Lord, that I die not:

20:14  Avšak i ty mi prokazuj Hospodinovo milosrdenství, pokud budu živ a nezemřu,

20:14  Pokud budu živ, i ty mi prokazuj Hospodinovu laskavost. A pokud zemřu,

20:14  Dokud ještě žiji, prokazuj mi ⌈Hospodinovo milosrdenství,⌉ ⌈abych nezemřel.⌉

20:14  A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,

20:14  Et si vixero, facies mihi misericordiam Domini : si vero mortuus fuero,

20:15  Thou shalt not take away thy kindness from my house for ever, when the Lord shall have rooted out the enemies of David, every one of them from the earth, may he take away Jonathan from his house, and may the Lord require it at the hands of David's enemies.

20:15  But also thou shalt not cut off thy kindness from my house for ever: no, not when the Lord hath cut off the enemies of David every one from the face of the earth.

20:15  a nezpřetrhej svazky svého milosrdenství vůči mé rodině nikdy, ani tenkrát, až Hospodin vyhladí Davidovy nepřátele z povrchu země do posledního muže.“

20:15  neodvracej nikdy svou laskavost od mého domu. Hospodin ať vyhladí všechny Davidovy nepřátele ze země!“

20:15  Navěky ⌈neodejmi své milosrdenství mému domu, i potom, co Hospodin do jednoho vyhladí⌉ Davidovy nepřátele z povrchu země.

20:15  Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.

20:15  non auferes misericordiam tuam a domo mea usque in sempiternum, quando eradicaverit Dominus inimicos David, unumquemque de terra : auferat Jonathan de domo sua, et requirat Dominus de manu inimicorum David.

20:16  Jonathan therefore made a covenant with the house of David: and the Lord required it at the hands of David's enemies.

20:16  So Jonathan made a covenant with the house of David, saying, Let the Lord even require it at the hand of David’s enemies.

20:16  I uzavřel Jónatan s Davidovým domem smlouvu: „Ať Hospodin volá Davidovy nepřátele k odpovědnosti.“

20:16  Tak Jonatan uzavřel smlouvu s domem Davidovým: „Hospodin ať zúčtuje s Davidovými nepřáteli!“

20:16  Tak Jónatan uzavřel s domem Davidovým smlouvu a dodal: ⌈Ať Hospodin vyžaduje její naplnění i skrze⌉ Davidovy nepřátele.

20:16  A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.

20:16  Pepigit ergo Jonathas fœdus cum domo David : et requisivit Dominus de manu inimicorum David.

20:17  And Jonathan swore again to David, because he loved him: for he loved him as his own soul.

20:17  And Jonathan caused David to swear again, because he loved him: for he loved him as he loved his own soul.

20:17  Nadto zavázal Jónatan Davida přísahou při své lásce k němu, neboť ho z duše miloval.

20:17  Jonatan z lásky k Davidovi zopakoval svou přísahu, neboť ho miloval jako sám sebe.

20:17  Jónatan znovu zapřísahal Davida při své lásce k němu, protože ho miloval ⌈jako sám sebe.⌉

20:17  Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.

20:17  Et addidit Jonathas dejerare David, eo quod diligeret illum : sicut enim animam suam, ita diligebat eum.

20:18  And Jonathan said to him: To morrow is the new moon, and thou wilt be missed:

20:18  Then Jonathan said to David, To morrow is the new moon: and thou shalt be missed, because thy seat will be empty.

20:18  Jónatan mu řekl: „Zítra bude novoluní, a až si všimnou tvého sedadla, budeš pohřešován.

20:18  Pak mu Jonatan pověděl: „Zítra je novoluní. Všimnou si tvé nepřítomnosti, protože vědí, kde sedáváš.

20:18  Jónatan mu řekl: Zítra je novoluní. Budeš postrádán, protože tvé sedadlo bude prázdné.

20:18  I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.

20:18  Dixitque ad eum Jonathas : Cras calendæ sunt, et requireris :

20:19  For thy seat will be empty till after to morrow. So thou shalt go down quickly, and come to the place where thou must he hid, on the day when it is lawful to work, and thou shalt remain beside the stone, which is called Ezel.

20:19  And when thou hast stayed three days, then thou shalt go down quickly, and come to the place where thou didst hide thyself when the business was in hand, and shalt remain by the stone Ezel.

20:19  Třetího dne rychle sestup a přijď k místu, kde ses skrýval v den jednání, a zůstaň u kamene Ezelu.

20:19  Pozítří rychle přijď k tomu místu, kde ses ukryl prve, a zůstaň tam u kamene Ezel.

20:19  Třetího dne rychle sestup, jdi na místo, kde ses ukrýval v den činu, a zůstaň u ⌈kamene Ezelu.⌉

20:19  Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.

20:19  requiretur enim sessio tua usque perendie. Descendes ergo festinus, et venies in locum ubi celandus es in die qua operari licet, et sedebis juxta lapidem cui nomen est Ezel.

20:20  And I will shoot three arrows near it, and will shoot as if I were exercising myself at a mark.

20:20  And I will shoot three arrows on the side thereof, as though I shot at a mark.

20:20  Já vystřelím vedle něho tři šípy, jako bych je vypustil na nějaký terč.

20:20  Já poblíž vystřelím tři šípy, jako bych střílel na terč.

20:20  Já vystřelím tři šípy v tu stranu, jako bych střílel na terč.

20:20  A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.

20:20  Et ego tres sagittas mittam juxta eum, et jaciam quasi exercens me ad signum.

20:21  And I will send a boy, saying to him: Go and fetch me the arrows.

20:21  And, behold, I will send a lad, saying, Go, find out the arrows. If I expressly say unto the lad, Behold, the arrows are on this side of thee, take them; then come thou: for there is peace to thee, and no hurt; as the Lord liveth.

20:21  Hned nato pošlu chlapce: ‚Jdi najít šípy.‘ Jestliže chlapci výslovně řeknu: ‚Hle, šípy jsou zde za tebou, seber je‘, pak přijď, neboť to pro tebe bude znamenat pokoj, nic se ti nestane, jakože živ je Hospodin.

20:21  Hned nato pošlu mládence: ‚Běž najít ty šípy.‘ Jestliže tomu chlapci řeknu: ‚Podívej se, šípy jsou za tebou, přines je‘ – pak můžeš přijít, neboť jsi v bezpečí a nic ti nehrozí, jakože je živ Hospodin.

20:21  Pak zrovna pošlu služebníka se slovy: Jdi a najdi šípy. Jestliže služebníkovi jasně řeknu: Podívej, šípy jsou ⌈blíž k tobě,⌉ seber je, pak přijď, protože to znamená pokoj pro tebe a nic ti nehrozí, jakože živ je Hospodin.

20:21  Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.

20:21  Mittam quoque et puerum, dicens ei : Vade, et affer mihi sagittas.

20:22  If I shall say to the boy: Behold the arrows are on this side of thee, take them up: come thou to me, because there is peace to thee, and there is no evil, as the Lord liveth. But if I shall speak thus to the boy: Behold the arrows are beyond thee: go in peace, for the Lord hath sent thee away.

20:22  But if I say thus unto the young man, Behold, the arrows are beyond thee; go thy way: for the Lord hath sent thee away.

20:22  Jestliže však řeknu mladíkovi: ‚Hle, šípy jsou dál před tebou‘, pak odejdi, neboť tě posílá Hospodin.

20:22  Pokud ale tomu chlapci řeknu: ‚Podívej se, šípy jsou daleko před tebou‘ – pak musíš odejít, neboť tě Hospodin posílá pryč.

20:22  Jestliže však mladíkovi řeknu: Podívej, šípy jsou ⌈dál od tebe,⌉ jdi, protože tě Hospodin posílá pryč.

20:22  Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.

20:22  Si dixero puero : Ecce sagittæ intra te sunt, tolle eas : tu veni ad me, quia pax tibi est, et nihil est mali, vivit Dominus. Si autem sic locutus fuero puero : Ecce sagittæ ultra te sunt : vade in pace, quia dimisit te Dominus.

20:23  And concerning the word which I and thou have spoken, the Lord be between thee and me forever.

20:23  And as touching the matter which thou and I have spoken of, behold, the Lord be between thee and me for ever.

20:23  Ale slovo, které jsme si dali, já a ty, platí. Hospodin je navěky svědkem mezi mnou a tebou!“

20:23  Hospodin ať je svědkem naší úmluvy až navěky.“

20:23  ⌈Ohledně věci, o které jsme se já a ty domluvili,⌉ ať je Hospodin svědkem mezi mnou a tebou navěky.

20:23  Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.

20:23  De verbo autem quod locuti sumus ego et tu, sit Dominus inter me et te usque in sempiternum.

20:24  So David was hid in the field, and the new moon came, and the king sat down to eat bread.

20:24  So David hid himself in the field: and when the new moon was come, the king sat him down to eat meat.

20:24  David se tedy skryl v poli. Když nastalo novoluní, král zasedl k hodu a jedl.

20:24  David se tedy ukryl venku. Bylo novoluní a král zasedl k hostině.

20:24  David se pak ukryl na poli. Když nastalo novoluní, král zasedl ⌈za stůl k jídlu.⌉

20:24  A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.

20:24  Absconditus est ergo David in agro, et venerunt calendæ, et sedit rex ad comedendum panem.

20:25  And when the king sat down upon his chair, (according to custom) which was beside the wall, Jonathan arose, and Abner sat by Saul's side, and David's place appeared empty.

20:25  And the king sat upon his seat, as at other times, even upon a seat by the wall: and Jonathan arose, and Abner sat by Saul’s side, and David’s place was empty.

20:25  Král se posadil tak jako jindy na sedadlo u stěny, ale Jónatan stál; po Saulově boku se posadil Abnér. Povšimli si Davidova místa.

20:25  Král zaujal své obvyklé místo u zdi naproti Jonatanovi a po Saulově boku zasedl Abner. Davidovo místo zůstalo prázdné.

20:25  Král seděl na svém sedadle jako jindy, na sedadle u stěny. ⌈Když Jónatan vstal, Abnér si sedl⌉ Saulovi po boku. Davidovo místo bylo prázdné.

20:25  A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.

20:25  Cumque sedisset rex super cathedram suam (secundum consuetudinem) quæ erat juxta parietem, surrexit Jonathas, et sedit Abner ex latere Saul : vacuusque apparuit locus David.

20:26  And Saul said nothing that day, for he thought it might have happened to him, that he was not clean, nor purified.

20:26  Nevertheless Saul spake not any thing that day: for he thought, Something hath befallen him, he is not clean; surely he is not clean.

20:26  Onoho dne o tom Saul nepromluvil, neboť si řekl: „Přihodilo se mu něco, co jej znečistilo, není čistý.“

20:26  Toho dne Saul neříkal nic, myslel si: Něco se mu asi přihodilo, že se poskvrnil, a tak je nečistý.

20:26  Saul onen den nic nepověděl, neboť si řekl: ⌈Něco se mu přihodilo,⌉ ⌈je nečistý, ano,⌉ není čistý.

20:26  A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.

20:26  Et non est locutus Saul quidquam in die illa : cogitabat enim quod forte evenisset ei, ut non esset mundus, nec purificatus.

20:27  And when the second day after the new moon was come, David's place appeared empty again. And Saul said to Jonathan, his son: Why cometh not the son of Isai to meat neither yesterday, nor to day?

20:27  And it came to pass on the morrow, which was the second day of the month, that David’s place was empty: and Saul said unto Jonathan his son, Wherefore cometh not the son of Jesse to meat, neither yesterday, nor to day?

20:27  Když však druhého dne po novoluní si opět všimli Davidova místa, otázal se Saul svého syna Jónatana: „Proč Jišajův syn včera ani dnes nepřišel k hodu?“

20:27  Nazítří, druhého dne po novoluní, bylo Davidovo místo stále prázdné. Saul se tedy zeptal svého syna Jonatana: „Proč Jišajův syn včera ani dnes nepřišel k jídlu?“

20:27  Stalo se, že příští den, druhý den ⌈nového měsíce,⌉ bylo Davidovo místo zase prázdné. Saul řekl Jónatanovi, svému synu: Proč nepřišel syn Jišajův ani včera ani dnes ke stolu?

20:27  Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?

20:27  Cumque illuxisset dies secunda post calendas, rursus apparuit vacuus locus David. Dixitque Saul ad Jonathan filium suum : Cur non venit filius Isai nec heri nec hodie ad vescendum ?

20:28  And Jonathan answered Saul: He asked leave of me earnestly to go to Bethlehem.

20:28  And Jonathan answered Saul, David earnestly asked leave of me to go to Beth–lehem:

20:28  Jónatan Saulovi odpověděl: „David mě naléhavě prosil, aby směl do Betléma.

20:28  „David mě prosil o svolení, aby směl do Betléma,“ odpověděl mu Jonatan.

20:28  Jónatan Saulovi odpověděl: David si ode mě naléhavě vyžádal dovolení jít do Betléma.

20:28  Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.

20:28  Responditque Jonathas Sauli : Rogavit me obnixe ut iret in Bethlehem,

20:29  And he said: Let me go, for there is a solemn sacrifice in the city, one of my brethren hath sent for me: and now if I have found favour in thy eyes, I will go quickly, and see my brethren. For this cause he came not to the king's table.

20:29  And he said, Let me go, I pray thee; for our family hath a sacrifice in the city; and my brother, he hath commanded me to be there: and now, if I have found favour in thine eyes, let me get away, I pray thee, and see my brethren. Therefore he cometh not unto the king’s table.

20:29  Řekl: ‚Propusť mě, naše čeleď má ve městě obětní hod. Můj bratr mi přikázal přijít. Jestliže jsem tedy získal tvou přízeň, rád bych se uvolnil a podíval se na své bratry.‘ Proto se nedostavil ke královu stolu.“

20:29  „Říkal: ‚Propusť mě prosím. Naše rodina koná ve městě oběť a můj bratr mi přikázal, ať přijdu. Buď tedy prosím tak laskav a uvolni mě, ať smím navštívit své bratry.‘ To proto nepřišel ke královskému stolu.“

20:29  Řekl: Propusť mne, prosím, neboť máme ve městě ⌈rodinnou oběť⌉ a můj bratr mi to přikázal. A tak jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, nech mě odejít, abych viděl své bratry. Proto nepřišel ke královskému stolu.

20:29  A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.

20:29  et ait : Dimitte me, quoniam sacrificium solemne est in civitate, unus de fratribus meis accersivit me : nunc ergo si inveni gratiam in oculis tuis, vadam cito, et videbo fratres meos. Ob hanc causam non venit ad mensam regis.

20:30  Then Saul being angry against Jonathan, said to him: Thou son of a woman that is the ravisher of a man, do I not know that thou lovest the son of Isai to thy own confusion, and to the confusion of thy shameless mother?

20:30  Then Saul’s anger was kindled against Jonathan, and he said unto him, Thou son of the perverse rebellious woman, do not I know that thou hast chosen the son of Jesse to thine own confusion, and unto the confusion of thy mother’s nakedness?

20:30  Saul vzplanul proti Jónatanovi hněvem a křičel na něj: „Ty synu poběhlice, což jsem to nevěděl, že si Jišajova syna vyvoluješ ke své hanbě i k hanbě klínu své matky?

20:30  „Ty mizerný parchante!“ rozlítil se Saul na Jonatana. „Copak nevím, že ses s tím Jišajovým synem spřáhnul?! Že ti není hanba! Jsi hanba a ostuda své matky!

20:30  Saul vzplál proti Jónatanovi hněvem a řekl mu: Ty ⌈synu zvrácené odbojnice.⌉ Vždyť jsem to věděl, že je ti milý syn Jišajův, ke tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky.

20:30  I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?

20:30  Iratus autem Saul adversum Jonathan, dixit ei : Fili mulieris virum ultro rapientis, numquid ignoro quia diligis filium Isai in confusionem tuam, et in confusionem ignominiosæ matris tuæ ?

20:31  For as long as the son of Isai liveth upon earth, thou shalt not be established, nor thy kingdom. Therefore now presently send, and fetch him to me: for he is the son of death.

20:31  For as long as the son of Jesse liveth upon the ground, thou shalt not be established, nor thy kingdom. Wherefore now send and fetch him unto me, for he shall surely die.

20:31  Po všechny dny života Jišajova syna na zemi neobstojíš ty ani tvé království. Hned pro něho pošli a dej ho přivést ke mně, protože je synem smrti.“

20:31  Dokud bude Jišajův syn na světě, nebudeš si jist sebou ani svým královstvím! Hned ho nech zajmout, protože musí zemřít!“

20:31  Vždyť po všechny dny, co bude syn Jišajův živ na zemi, nebudeš pevně stát ty ani tvé království. Teď pošli a doveď ho ke mně, protože ⌈je synem smrti.⌉

20:31  Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.

20:31  Omnibus enim diebus quibus filius Isai vixerit super terram, non stabilieris tu, neque regnum tuum. Itaque jam nunc mitte, et adduc eum ad me : quia filius mortis est.

20:32  And Jonathan answering Saul, his father, said: Why shall he die? What hath he done?

20:32  And Jonathan answered Saul his father, and said unto him, Wherefore shall he be slain? what hath he done?

20:32  Jónatan svému otci Saulovi odpověděl a otázal se ho: „Proč má zemřít? Co provedl?“

20:32  „A proč má zemřít?“ zeptal se Jonatan svého otce Saula. „Co provedl?“

20:32  Jónatan odpověděl svému otci Saulovi a řekl mu: Proč by měl být usmrcen? Co provedl?

20:32  Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?

20:32  Respondens autem Jonathas Sauli patri suo, ait : Quare morietur ? quid fecit ?

20:33  And Saul caught up a spear to strike him. And Jonathan understood that it was determined by his father to kill David.

20:33  And Saul cast a javelin at him to smite him: whereby Jonathan knew that it was determined of his father to slay David.

20:33  Avšak Saul po něm mrštil kopím, aby ho proklál. I poznal Jónatan, že jeho otec je odhodlán Davida usmrtit.

20:33  Vtom po něm Saul mrštil kopím, aby ho probodl. Tak Jonatan poznal, že jeho otec je odhodlán Davida zabít.

20:33  Saul po něm vrhl kopí, aby ho probodl. A tak Jónatan poznal, že jeho otec je rozhodnut Davida usmrtit.

20:33  I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,

20:33  Et arripuit Saul lanceam ut percuteret eum. Et intellexit Jonathas quod definitum esset a patre suo, ut interficeret David.

20:34  So Jonathan rose from the table in great anger, and did not eat bread on the second day after the new moon. For he was grieved for David, because his father had put him to confusion.

20:34  So Jonathan arose from the table in fierce anger, and did eat no meat the second day of the month: for he was grieved for David, because his father had done him shame.

20:34  Jónatan, rozpálen hněvem, vstal od stolu a toho druhého dne po novoluní při hodu nejedl, protože se trápil pro Davida, že ho jeho otec potupil.

20:34  Jonatan vstal od stolu, rozpálen hněvem, a toho druhého dne novoluní už nejedl. Trápil se totiž kvůli Davidovi i kvůli tomu, že ho otec tak zostudil.

20:34  Jónatan planoucí hněvem vstal od stolu a druhý den měsíce nejedl pokrm, protože se trápil kvůli Davidovi, že ho jeho otec vystavil hanbě.

20:34  Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.

20:34  Surrexit ergo Jonathas a mensa in ira furoris, et non comedit in die calendarum secunda panem. Contristatus est enim super David, eo quod confudisset eum pater suus.

20:35  And when the morning came, Jonathan went into the field according to the appointment with David, and a little boy with him.

20:35  And it came to pass in the morning, that Jonathan went out into the field at the time appointed with David, and a little lad with him.

20:35  Za jitra vyšel Jónatan na pole podle dohody s Davidem a byl s ním malý chlapec.

20:35  Když přišlo ráno, Jonatan vyšel ven, jak se dohodli s Davidem. Měl s sebou malého chlapce

20:35  Ráno se stalo, že Jónatan vyšel na pole na setkání s Davidem. Byl s ním mladý služebník.

20:35  Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.

20:35  Cumque illuxisset mane, venit Jonathas in agrum juxta placitum David, et puer parvulus cum eo.

20:36  And he said to his boy: Go, and fetch me the arrows which I shoot. And when the boy ran, he shot another arrow beyond the boy.

20:36  And he said unto his lad, Run, find out now the arrows which I shoot. And as the lad ran, he shot an arrow beyond him.

20:36  Poručil svému chlapci: „Běž najít šípy, které vystřelím.“ Zatímco chlapec běžel, on přes něho vystřelil šíp.

20:36  a tomu řekl: „Běž a hledej šípy, které budu střílet.“ Chlapec se rozběhl a on vystřelil šíp přes něj.

20:36  Řekl svému služebníkovi: Běž a najdi šípy, které vystřelím. Zatímco služebník běžel, vystřelil před něj šípy.

20:36  Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.

20:36  Et ait ad puerum suum : Vade, et affer mihi sagittas quas ego jacio. Cumque puer cucurrisset, jecit aliam sagittam trans puerum.

20:37  The boy therefore came to the place of the arrow which Jonathan had shot: and Jonathan cried after the boy, and said: Behold the arrow is there further beyond thee.

20:37  And when the lad was come to the place of the arrow which Jonathan had shot, Jonathan cried after the lad, and said, Is not the arrow beyond thee?

20:37  Když chlapec přišel k místu, kam Jónatan šíp vystřelil, volal Jónatan za chlapcem: „Není šíp tam dál před tebou?“

20:37  Když chlapec dorazil blízko Jonatanova šípu, Jonatan na chlapce zavolal: „Ten šíp je přece ještě dál!“

20:37  Když služebník přišel na ⌈místo, kam dopadly šípy, které⌉ Jónatan vystřelil, Jónatan za služebníkem zavolal: Šípy jsou ještě dál od tebe.

20:37  Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?

20:37  Venit itaque puer ad locum jaculi quod miserat Jonathas : et clamavit Jonathas post tergum pueri, et ait : Ecce ibi est sagitta porro ultra te.

20:38  And Jonathan cried again after the boy, saying: Make haste speedily, stand not. And Jonathan's boy gathered up the arrows, and brought them to his master:

20:38  And Jonathan cried after the lad, Make speed, haste, stay not. And Jonathan’s lad gathered up the arrows, and came to his master.

20:38  A Jónatan volal za chlapcem: „Rychle, spěchej, nezastavuj se!“ Jónatanův chlapec posbíral šípy a přišel ke svému pánu.

20:38  Potom na chlapce volal: „Rychle, pospěš si, nestůj!“ Jonatanův chlapec pak ten šíp našel a vrátil se ke svému pánovi.

20:38  Jónatan za služebníkem zavolal: Rychle, pospěš si, neotálej! Jónatanův služebník posbíral šípy a přišel ke svému pánu.

20:38  Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.

20:38  Clamavitque iterum Jonathas post tergum pueri, dicens : Festina velociter, ne steteris. Collegit autem puer Jonathæ sagittas, et attulit ad dominum suum :

20:39  And he knew not at all what was doing: for only Jonathan and David knew the matter.

20:39  But the lad knew not any thing: only Jonathan and David knew the matter.

20:39  Chlapec nic netušil. Jen Jónatan a David věděli, oč jde.

20:39  Ten chlapec nic netušil. Jen Jonatan a David věděli, o co jde.

20:39  Služebník o ničem nevěděl. Jen Jónatan a David znali tu úmluvu.

20:39  (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)

20:39  et quid ageretur, penitus ignorabat, tantummodo enim Jonathas et David rem noverant.

20:40  Jonathan therefore gave his arms to the boy, and said to him: Go, and carry them into the city.

20:40  And Jonathan gave his artillery unto his lad, and said unto him, Go, carry them to the city.

20:40  Jónatan pak dal svou zbroj chlapci, kterého měl s sebou, a poručil mu: „Jdi, zanes to do města.“

20:40  Jonatan pak dal chlapci, který ho provázel, svou zbraň a řekl mu: „Jdi, odnes to do města.“

20:40  Jónatan dal svou výstroj služebníkovi, který byl s ním, a řekl mu: Jdi a odnes to do města.

20:40  I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.

20:40  Dedit ergo Jonathas arma sua puero, et dixit ei : Vade, et defer in civitatem.

20:41  And when the boy was gone, David rose out of his place, which was toward the south, and falling on his face to the ground, adored thrice: and kissing one another, they wept together; but David more.

20:41  And as soon as the lad was gone, David arose out of a place toward the south, and fell on his face to the ground, and bowed himself three times: and they kissed one another, and wept one with another, until David exceeded.

20:41  A chlapec šel. Tu povstal David od jižní strany, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Políbili se a plakali jeden pro druhého, až se David vzchopil.

20:41  Jakmile chlapec odešel, od jihu se vynořil David. Padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Políbili se navzájem a společně plakali, hlavně David.

20:41  Když služebník odešel, David vstal zpoza hromady, padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Jeden druhého políbili a jeden jako druhý plakali, ⌈ale David víc.⌉

20:41  A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.

20:41  Cumque abiisset puer, surrexit David de loco qui vergebat ad austrum, et cadens pronus in terram, adoravit tertio : et osculantes se alterutrum, fleverunt pariter, David autem amplius.

20:42  And Jonathan said to David: Go in peace: and let all stand that we have sworn both of us in the name of the Lord, saying: The Lord be between me and thee, and between my seed and thy seed for ever.

20:42  And Jonathan said to David, Go in peace, forasmuch as we have sworn both of us in the name of the Lord, saying, The Lord be between me and thee, and between my seed and thy seed for ever. And he arose and departed: and Jonathan went into the city.

20:42  Jónatan řekl Davidovi: „Jdi v pokoji. Co jsme si my dva v Hospodinově jménu přísahali, toho ať je Hospodin navěky svědkem mezi mnou a tebou i mezi mým a tvým potomstvem.“

20:42  „Jdi v pokoji,“ řekl mu Jonatan. „Co jsme si v Hospodinově jménu přísahali, toho ať je Hospodin svědkem mezi námi dvěma i mezi naším potomstvem až navěky.“

20:42  Jónatan řekl Davidovi: ⌈Jdi v pokoji,⌉ protože jsme si my dva přísahali v Hospodinově jménu slovy: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou i mezi potomstvem mým a tvým až navěky.

20:42  I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města.

20:42  Dixit ergo Jonathas ad David : Vade in pace : quæcumque juravimus ambo in nomine Domini, dicentes : Dominus sit inter me et te, et inter semen meum et semen tuum usque in sempiternum.

20:43  And David arose, and departed: and Jonathan went into the city.

20:43  Et surrexit David, et abiit : sed et Jonathas ingressus est civitatem.

Chapter 21

21:1  And David came to Nobe, to Achimelech, the priest and Achimelech was astonished at David's coming. And he said to him: Why art thou alone, and no man with thee?

21:1  Then came David to Nob to Ahimelech the priest: and Ahimelech was afraid at the meeting of David, and said unto him, Why art thou alone, and no man with thee?

21:1  David vstal a odešel, zatímco Jónatan se ubíral do města.

21:1  David pak vyrazil na cestu, zatímco Jonatan se vrátil do města.

21:1  David vstal a odešel. Jónatan šel do města.

21:1  Tedy přišel David do Nobe k Achimelechovi knězi. I ulek se Achimelech, vyšel vstříc Davidovi a řekl jemu: Cože to, že jsi sám, a není žádného s tebou?

21:1  Venit autem David in Nobe ad Achimelech sacerdotem : et obstupuit Achimelech, eo quod venisset David. Et dixit ei : Quare tu solus, et nullus est tecum ?

21:2  And David said to Achimelech, the priest: The king hath commanded me a business, and said: Let no man know the thing for which thou art sent by me, and what manner of commands I have given thee: and I have appointed my servants to such and such a place.

21:2  And David said unto Ahimelech the priest, The king hath commanded me a business, and hath said unto me, Let no man know any thing of the business whereabout I send thee, and what I have commanded thee: and I have appointed my servants to such and such a place.

21:2  I přišel David do Nóbu ke knězi Achímelekovi. Achímelek vyděšen vyšel Davidovi vstříc a otázal se ho: „Proč jsi sám a nikdo není s tebou?“

21:2  Přišel do Nobu ke knězi Achimelechovi, ale toho setkání s Davidem vylekalo. „Jak to, že jsi sám?“ ptal se ho. „Proč s tebou nikdo není?“

21:2  David přišel ke knězi Achímelekovi do Nóbu. Achímelek šel vyděšen Davidovi naproti a zeptal se ho: Proč jsi sám a není nikdo s tebou?

21:2  Odpověděl David Achimelechovi knězi: Král mi poručil nějakou věc, a řekl mi: Ať žádný nezvídá toho, proč tě posílám, a coť jsem poručil. Služebníkům pak uložil jsem jisté místo.

21:2  Et ait David ad Achimelech sacerdotem : Rex præcepit mihi sermonem, et dixit : Nemo sciat rem propter quam missus es a me, et cujusmodi præcepta tibi dederim : nam et pueris condixi in illum et illum locum.

21:3  Now therefore if thou have any thing at hand, though it were but five loaves, give me, or whatsoever thou canst find.

21:3  Now therefore what is under thine hand? give me five loaves of bread in mine hand, or what there is present.

21:3  David knězi Achímelekovi odvětil: „Mám pověření od krále. Poručil mi: Nikdo ať nezví nic o tom, k čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil, aby čekala na určeném místě.

21:3  David knězi Achimelechovi odpověděl: „Král mi dal jistý úkol a řekl mi: ‚Ať se nikdo nedozví, proč tě posílám a čím jsem tě pověřil.‘ S mládenci jsem se domluvil, kde se sejdeme.

21:3  David knězi Achímelekovi odpověděl: Král mi něco přikázal a řekl mi: Ať se nikdo nedozví nic o tom, s čím tě posílám a co jsem ti přikázal. Se služebníky se sejdu na určitém místě.

21:3  Protož nyní, co máš tu před rukama, dej v ruku mou, asi pět chlebů, aneb což na hotově máš.

21:3  Nunc ergo si quid habes ad manum, vel quinque panes, da mihi, aut quidquid inveneris.

21:4  And the priest answered David, saying: I have no common bread at hand, but only holy bread, if the young men be clean, especially from women?

21:4  And the priest answered David, and said, There is no common bread under mine hand, but there is hallowed bread; if the young men have kept themselves at least from women.

21:4  Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde.“

21:4  Takže, co máš po ruce? Dej mi pět chlebů anebo co se najde.“

21:4  Nyní tedy, co máš ⌈po ruce?⌉ Dej mi pět chlebů nebo co se najde.

21:4  Odpověděl kněz Davidovi a řekl: Nemámť chleba obecného před rukama, než toliko chléb svatý, však jestliže se toliko od žen zdrželi služebníci.

21:4  Et respondens sacerdos ad David, ait illi : Non habeo laicos panes ad manum, sed tantum panem sanctum : si mundi sunt pueri, maxime a mulieribus ?

21:5  And David answered the priest, and said to him: Truly, as to what concerneth women, we have refrained ourselves from yesterday and the day before, when we came out, and the vessels of the young men were holy. Now this way is defiled, but it shall also be sanctified this day in the vessels.

21:5  And David answered the priest, and said unto him, Of a truth women have been kept from us about these three days, since I came out, and the vessels of the young men are holy, and the bread is in a manner common, yea, though it were sanctified this day in the vessel.

21:5  Kněz Davidovi odpověděl takto: „Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom svatý chléb. Jen jestli se družina vyvarovala styku se ženami.“

21:5  „Obyčejný chléb nemám,“ odpověděl kněz Davidovi. „Je tu jen svatý chléb – pokud ale mládenci neměli nic se ženami.“

21:5  Kněz Davidovi odpověděl: Nemám ⌈po ruce⌉ chléb obyčejný, jenom posvátný; pouze jestli se služebníci ⌈zdrželi styku s ženou.⌉

21:5  Odpověděl David knězi a řekl: Jistě ženy vzdáleny byly od nás, jakož včera tak i před včerejškem, když jsem vyšel; protož těla služebníků svatá jsou. Ač pak toto předsevzetí jest proti slušnosti, však i to dnes posvěceno bude pro tělo.

21:5  Et respondit David sacerdoti, et dixit ei : Equidem, si de mulieribus agitur : continuimus nos ab heri et nudiustertius quando egrediebamur, et fuerunt vasa puerorum sancta. Porro via hæc polluta est, sed et ipsa hodie sanctificabitur in vasis.

21:6  The priest therefore gave him hallowed bread: for there was no bread there, but only the loaves of proposition, which had been taken away from before the face of the Lord, that hot loaves might be set up.

21:6  So the priest gave him hallowed bread: for there was no bread there but the shewbread, that was taken from before the Lord, to put hot bread in the day when it was taken away.

21:6  David odpověděl knězi ujištěním: „Jistě. Žen jsme se nedotkli už předtím. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny svatá. Cesta ovšem svatá nebyla, ale dnes bude tímto způsobem posvěcena.“

21:6  David mu odpověděl: „Žen jsme se opravdu ani nedotkli – jako obvykle, když jsem na válečné výpravě. Těla mládenců jsou svatá i při běžné výpravě, tím spíše tedy dnes.“

21:6  David knězi odpověděl a řekl mu: ⌈Jistě, že jsme se zdrželi ženy⌉ již ⌈včera a předevčírem,⌉ kdy jsem vytáhl, a zbraně služebníků by byly svaté, i kdyby byla cesta obyčejná, tím spíše, když se dnes posvětili kvůli zbraním.

21:6  A tak dal jemu kněz chleby svaté; nebo nebylo tam chleba, jediné chlebové předložení, kteříž odloženi byli od tváři Hospodinovy, aby položeni byli chlebové teplí toho dne, když ti vzati byli.

21:6  Dedit ergo ei sacerdos sanctificatum panem : neque enim erat ibi panis, nisi tantum panes propositionis, qui sublati fuerant a facie Domini, ut ponerentur panes calidi.

21:7  Now a certain man of the servants of Saul was there that day, within the tabernacle of the Lord: and his name was Doeg, an Edomite, the chiefest of Saul's herdsmen.

21:7  Now a certain man of the servants of Saul was there that day, detained before the Lord; and his name was Doeg, an Edomite, the chiefest of the herdmen that belonged to Saul.

21:7  Kněz mu tedy dal svatý chléb, protože tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam byl položen čerstvý chléb v den, kdy se starý odebíral.

21:7  A tak mu kněz dal svatý chléb, protože tam jiný nebyl, pouze chleby předložení odebrané z Hospodinovy přítomnosti, aby byly téhož dne nahrazeny chlebem teplým.

21:7  Kněz mu tedy dal posvátný chléb, protože tam nebyl jiný chléb nežli předkladný, který byl vzat od Hospodina, aby byl položen horký chléb tehdy, když se bral starý.

21:7  (Byl pak tu jeden z služebníků Saulových v týž den, kterýž se tam pozadržel před Hospodinem, jehož jméno bylo Doeg Idumejský, nejpřednější mezi pastýři Saulovými.)

21:7  Erat autem ibi vir quidam de servis Saul in die illa, intus in tabernaculo Domini : et nomen ejus Doëg Idumæus, potentissimus pastorum Saul.

21:8  And David said to Achimelech: Hast thou here at hand a spear, or a sword? for I brought not my own sword, nor my own weapons with me, for the king's business required haste.

21:8  And David said unto Ahimelech, And is there not here under thine hand spear or sword? for I have neither brought my sword nor my weapons with me, because the king’s business required haste.

21:8  V onen den tam však byl jeden ze Saulových služebníků v uzavření před Hospodinem, jménem Dóeg Edómský, nejpřednější ze Saulových pastýřů.

21:8  (Byl tam ale i jeden ze Saulových služebníků, který toho dne zůstával před Hospodinem. Jmenoval se Doeg Edomský a byl to Saulův zmocněnec nad jeho pastýři.)

21:8  V ten den tam byl zadržován před Hospodinem jeden ze Saulových otroků jménem Dóeg Edómský, předák Saulových pastýřů.

21:8  I řekl David Achimelechovi: Nemáš-liž zde kopí aneb meče? Nebo ani meče svého ani braně své nevzal jsem v ruku svou, proto že rozkaz královský dotíral.

21:8  Dixit autem David ad Achimelech : Si habes hic ad manum hastam aut gladium ? quia gladium meum et arma mea non tuli mecum : sermo enim regis urgebat.

21:9  And the priest said: Lo, here is the sword of Goliath, the Philistine, whom thou slewest in the valley of Terebinth, wrapped up in a cloth behind the ephod: if thou wilt take this, take it, for here there is no other but this. And David said: There is none like that, give it me.

21:9  And the priest said, The sword of Goliath the Philistine, whom thou slewest in the valley of Elah, behold, it is here wrapped in a cloth behind the ephod: if thou wilt take that, take it: for there is no other save that here. And David said, There is none like that; give it me.

21:9  David se ještě otázal Achímeleka: „Nemáš zde po ruce nějaké kopí nebo meč? Nevzal jsem s sebou svůj meč ani svou zbroj, protože králova záležitost byla neodkladná.“

21:9  „A nemáš tu po ruce nějaké kopí nebo meč?“ zeptal se ještě David Achimelecha. „Nevzal jsem si totiž s sebou meč ani jinou zbraň, protože králův rozkaz spěchal.“

21:9  David se Achímeleka zeptal: Nemáš tu ⌈po ruce⌉ kopí či meč? Nevzal jsem si s sebou svůj meč ani jinou svou zbraň, protože králova záležitost byla naléhavá.

21:9  Jemuž řekl kněz: Meč Goliáše Filistinského, kteréhož jsi zabil v údolí Elah, aj, ten jest zde obvinutý v roucho za efodem. Jestliže jej chceš sobě vzíti, vezmi, nebo zde jiného není kromě toho. I řekl David: Neníť přes ten, dejž mi jej.

21:9  Et dixit sacerdos : Ecce hic gladius Goliath Philisthæi, quem percussisti in Valle terebinthi : est involutus pallio post ephod : si istum vis tollere, tolle : neque enim hic est alius absque eo. Et ait David : Non est huic alter similis : da mihi eum.

21:10  And David arose and fled that day from the face of Saul: and came to Achis, the king of Geth:

21:10  And David arose, and fled that day for fear of Saul, and went to Achish the king of Gath.

21:10  Kněz řekl: „Je tu meč Pelištejce Goliáše, kterého jsi zabil v dolině Posvátného stromu. Je zavinutý do pláště za efódem. Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“

21:10  Kněz odpověděl: „Je tu meč Filištína Goliáše, kterého jsi zabil v údolí Ela. Je zabalen v plášti za efodem. Jestli chceš, vezmi si ho. Žádný jiný tu nemám.“ Na to David řekl: „Ten je nejlepší, dej mi ho.“

21:10  Kněz odpověděl: Meč Pelištejce Goliáše, kterého jsi zabil v údolí Éla, je zde, zabalený do pláště za efódem. Jestli si ho chceš vzít, vezmi si ho, protože kromě tohoto zde jiný není. David nato řekl: Není ⌈mu podobného.⌉ Dej mi ho.

21:10  Tedy vstal David, a utekl toho dne před Saulem, a přišel k Achisovi králi Gát.

21:10  Surrexit itaque David, et fugit in die illa a facie Saul : et venit ad Achis regem Geth.

21:11  And the servants of Achis, when they saw David, said to him: Is not this David, the king of the land? Did they not sing to him in their dances, saying: Saul hath slain his thousands, and David his ten thousands?

21:11  And the servants of Achish said unto him, Is not this David the king of the land? did they not sing one to another of him in dances, saying, Saul hath slain his thousands, and David his ten thousands?

21:11  I povstal David, aby onoho dne prchl před Saulem. Přišel k Akíšovi, králi Gatu.

21:11  Potom David vyrazil a prchal toho dne před Saulem, až dorazil k Achišovi, králi Gatu.

21:11  Potom David vstal a utekl v ten den před Saulem; přišel k Akíšovi, králi Gatu.

21:11  Služebníci pak Achisovi řekli jemu: Zdaliž tento není David, král země? Zdaliž neprozpěvovali tomuto po houfích, řkouce: Porazil Saul svůj tisíc, David pak svých deset tisíců.

21:11  Dixeruntque servi Achis ad eum cum vidissent David : Numquid non iste est David rex terræ ? nonne huic cantabant per choros, dicentes : Percussit Saul mille, et David decem millia ?

21:12  But David laid up these words in his heart, and was exceedingly afraid at the face of Achis, the king of Geth.

21:12  And David laid up these words in his heart, and was sore afraid of Achish the king of Gath.

21:12  Akíšovi služebníci řekli králi: „Což to není David, král země? Což se o něm nezpívalo při tanečním reji: ‚Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce‘?“

21:12  „To je přece David, král země,“ řekli Achišovi jeho dvořané. „To o něm se přece při tancích zpívalo: ‚Saul pobil své tisíce, David desetkrát více!‘“

21:12  Akíšovi otroci mu řekli: Což to není David, král země? Což o něm nezpívali při tancích: Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce?

21:12  I složil David ta slova v srdci svém, a bál se velmi Achisa krále Gát.

21:12  Posuit autem David sermones istos in corde suo, et extimuit valde a facie Achis regis Geth.

21:13  And he changed his countenance before them, and slipt down between their hands: and he stumbled against the doors of the gate, and his spittle ran down upon his beard.

21:13  And he changed his behaviour before them, and feigned himself mad in their hands, and scrabbled on the doors of the gate, and let his spittle fall down upon his beard.

21:13  Tato slova utkvěla Davidovi v mysli a velice se bál Akíše, krále Gatu.

21:13  David si jejich slova vzal k srdci a velmi se gatského krále Achiše bál.

21:13  David ⌈se těchto slov obával⌉ a hrozně se bál Akíše, krále Gatu.

21:13  Protož změnil způsob svůj před očima jejich, a bláznem se dělal, jsa v rukou jejich; psal také po vratech u brány, a pouštěl sliny po bradě své.

21:13  Et immutavit os suum coram eis, et collabebatur inter manus eorum : et impingebat in ostia portæ, defluebantque salivæ ejus in barbam.

21:14  And Achis said to his servants: You saw the man was mad: why have you brought him to me?

21:14  Then said Achish unto his servants, Lo, ye see the man is mad: wherefore then have ye brought him to me?

21:14  Proto před nimi změnil své chování, jednal v jejich rukou jako potřeštěný, dělal značky na vrata brány a pouštěl po bradě sliny.

21:14  Protože byl v jejich moci, začal před nimi předstírat šílenství. Vyrýval značky na vrata brány a pouštěl sliny po bradě.

21:14  A tak ⌈před nimi předstíral, že je blázen,⌉ choval se u nich jako šílený, dělal značky na vrata brány a ⌈pouštěl sliny⌉ na svůj vous.

21:14  Tedy řekl Achis služebníkům svým: Hle, viděvše člověka blázna, pročež jste ho ke mně přivedli?

21:14  Et ait Achis ad servos suos : Vidistis hominem insanum : quare adduxistis eum ad me ?

21:15  Have we need of mad men, that you have brought in this fellow, to play the madman in my presence? shall this fellow come into my house?

21:15  Have I need of mad men, that ye have brought this fellow to play the mad man in my presence? shall this fellow come into my house?

21:15  Akíš však řekl svým služebníkům: „Víte přece, že to je šílenec, proč ho přivádíte ke mně?

21:15  „Copak nevidíte, že je to blázen?“ řekl Achiš svým dvořanům. „Proč mi ho sem vodíte?

21:15  Akíš řekl svým otrokům: Tak se podívejte na toho potřeštěnce. Proč jste ho ke mně přivedli?

21:15  Nedostává-liž se mi bláznů, že jste uvedli tohoto, aby bláznil přede mnou? Ten-liž má vjíti do mého domu?

21:15  an desunt nobis furiosi, quod introduxistis istum, ut fureret me præsente ? hiccine ingredietur domum meam ?

21:16  Nedostává se mi snad šílenců, že jste přivedli tady toho, aby mě svým šílením obtěžoval? Takový by měl vstoupit do mého domu?“

21:16  Mám tu snad málo bláznů, že jste ho sem přivedli, aby mi tu bláznil? Tenhle mi má vejít do domu?“

21:16  Nemám dost potřeštěnců, že jste přivedli tohoto, aby přede mnou třeštil? ⌈Proč tenhle přišel⌉ do mého paláce?

Chapter 22

22:1  David therefore went from thence, and fled to the cave of Odollam. And when his brethren, and all his father's house, had heard of it, they went down to him thither.

22:1  David therefore departed thence, and escaped to the cave Adullam: and when his brethren and all his father’s house heard it, they went down thither to him.

22:1  David odtud odešel a uchýlil se do jeskyně Adulámu. Když o tom uslyšeli jeho bratři a celý dům jeho otce, sestoupili tam k němu.

22:1  Tak odtamtud David unikl a ukryl se v jeskyni Adulam. Když se to doslechli jeho bratři, vydali se s celým otcovským rodem za ním.

22:1  Pak odtamtud David odešel a unikl do adulamské jeskyně. Když se o tom doslechli jeho bratři a celý dům jeho otce, přišli tam za ním.

22:1  A tak odšel odtud David, skryl se v jeskyni Adulam. To když uslyšeli bratří jeho i všecken dům otce jeho, sešli se tam k němu.

22:1  Abiit ergo David inde, et fugit in speluncam Odollam. Quod cum audissent fratres ejus, et omnis domus patris ejus, descenderunt ad eum illuc.

22:2  And all that were in distress, and oppressed with debt, and under affliction of mind, gathered themselves unto him: and he became their prince, and there were with him about four hundred men.

22:2  And every one that was in distress, and every one that was in debt, and every one that was discontented, gathered themselves unto him; and he became a captain over them: and there were with him about four hundred men.

22:2  Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich velitelem. Bylo s ním na čtyři sta mužů.

22:2  Shromáždili se k němu také všichni, kdo byli v nesnázích a kdo byli zadlužení a zatrpklí. Bylo s ním na čtyři sta mužů a on se stal jejich velitelem.

22:2  Shromáždili se k němu všichni, kdo byli v úzkostech, všichni, kdo měli dluh, a všichni, ⌈kdo měli hořkost v duši;⌉ a stal se jejich velitelem. Bylo s ním asi čtyři sta mužů.

22:2  A shromáždili se k němu, kteřížkoli byli v ssoužení, a kteřížkoli byli zadlužilí, a kteřížkoli byli v hořkosti ducha, a byl nad nimi knížetem, tak že jich bylo s ním okolo čtyř set mužů.

22:2  Et convenerunt ad eum omnes qui erant in angustia constituti, et oppressi ære alieno, et amaro animo : et factus est eorum princeps, fueruntque cum eo quasi quadringenti viri.

22:3  And David departed from thence into Maspha of Moab: and he said to the king of Moab: Let my father and my mother tarry with you, I beseech thee, till I know what God will do for me.

22:3  And David went thence to Mizpeh of Moab: and he said unto the king of Moab, Let my father and my mother, I pray thee, come forth, and be with you, till I know what God will do for me.

22:3  Odtud David odešel do Mispy Moábské. Moábskému králi řekl: „Ať tu prosím zůstanou můj otec a má matka s vámi, dokud nezvím, jak se mnou Bůh naloží.“

22:3  Odtamtud David odešel do moábské Micpy a požádal moábského krále: „Mohli by můj otec s mou matkou přijít k vám, dokud nepoznám, jak se mnou Bůh naloží?“

22:3  David šel odtamtud do moábské Mispy a moábskému králi řekl: Dovol, ať můj otec a má matka přijdou a zůstanou u vás, dokud se nedozvím, co ⌈pro mě⌉ Bůh učiní.

22:3  Potom odšel odtud David do Masfa Moábského a řekl králi Moábskému: Prosím, nechť vcházejí k vám i vycházejí otec můj a matka má, dokudž nezvím, co se mnou učiní Bůh.

22:3  Et profectus est David inde in Maspha, quæ est Moab : et dixit ad regem Moab : Maneat, oro, pater meus et mater mea vobiscum, donec sciam quid faciat mihi Deus.

22:4  And he left them under the eyes of the king of Moab, and they abode with him all the days that David was in the hold.

22:4  And he brought them before the king of Moab: and they dwelt with him all the while that David was in the hold.

22:4  Nechal je u moábského krále a pobývali u něho po všechny dny, pokud byl David ve skalní skrýši.

22:4  Odvedl je tedy k moábskému králi a zůstali u něj celou dobu, kdy se David zdržoval ve skalní pevnosti.

22:4  Nato je přivedl před moábského krále a pobývali u něho po všechny dny, co byl David v pevnosti.

22:4  I přivedl je před krále Moábského, a bydlili s ním po všecky dny, v nichž zůstával David na tom hradě.

22:4  Et reliquit eos ante faciem regis Moab : manseruntque apud eum cunctis diebus quibus David fuit in præsidio.

22:5  And Gad the prophet said to David: Abide not in the hold, depart, and go into the land of Juda. And David departed, and came into the forest of Haret.

22:5  And the prophet Gad said unto David, Abide not in the hold; depart, and get thee into the land of Judah. Then David departed, and came into the forest of Hareth.

22:5  Prorok Gád pak řekl Davidovi: „Nezůstávej ve skalní skrýši. Odeber se do judské země.“ David šel, až přišel do lesa Cheretu.

22:5  Prorok Gád pak ale Davidovi řekl: „Nezůstávej v pevnosti, odejdi do judského kraje.“ David proto odešel a dorazil do cheretského lesa.

22:5  Avšak prorok Gád řekl Davidovi: Nepobývej v pevnosti: Odejdi a jdi do judské země. David tedy šel a přišel do cheretského lesa.

22:5  Ale prorok Gád řekl Davidovi: Nebývejž déle na tom hradě, jdi, navrať se do země Judské. I odšel David, a přišel do lesa Haret.

22:5  Dixitque Gad propheta ad David : Noli manere in præsidio : proficiscere, et vade in terram Juda. Et profectus est David, et venit in saltum Haret.

22:6  And SauI heard that David was seen, and the men that were with him. Now whilst Saul abode in Gabaa, and was in the wood, which is by Rama, having his spear in his hand, and all his servants were standing about him,

22:6  When Saul heard that David was discovered, and the men that were with him, (now Saul abode in Gibeah under a tree in Ramah, having his spear in his hand, and all his servants were standing about him;)

22:6  Saul se doslechl, že se David a jeho muži zase ukázali. Saul tehdy seděl v Gibeji pod tamaryškem na výšině s kopím v ruce a všichni jeho služebníci stáli před ním.

22:6  Saul se doslechl, že se David se svými muži znovu objevil. Seděl právě pod tamaryškem na výšině v Gibeji, v ruce třímal kopí a všichni jeho služebníci stáli před ním.

22:6  Saul se doslechl, že David a muži, kteří byli s ním, ⌈byli odhaleni.⌉ Saul tehdy seděl v Gibeji pod tamaryškem na výšině. V ruce měl své kopí a všichni jeho otroci stáli kolem něho.

22:6  V tom uslyšel Saul, že by se zjevil David i muži, kteříž byli s ním. Saul pak bydlil v Gabaa pod hájem v Ráma, maje kopí své v rukou svých, a všickni služebníci jeho stáli před ním.

22:6  Et audivit Saul quod apparuisset David, et viri qui erant cum eo. Saul autem cum maneret in Gabaa, et esset in nemore quod est in Rama, hastam manu tenens, cunctique servi ejus circumstarent eum,

22:7  He said to his servants that stood about him: Hear me now, ye sons of Jemini: will the son of Isai give every one of you fields, and vineyards, and make you all tribunes, and centurions:

22:7  Then Saul said unto his servants that stood about him, Hear now, ye Benjamites; will the son of Jesse give every one of you fields and vineyards, and make you all captains of thousands, and captains of hundreds;

22:7  Tu řekl svým služebníkům, kteří před ním stáli: „Poslyšte, Benjamínovci! To vám všem dá Jišajův syn pole a vinice? Všechny vás ustanoví za velitele nad tisíci a nad sty?

22:7  „Poslouchejte, Benjamínci!“ řekl Saul služebníkům, kteří stáli před ním. „Copak vám Jišajův syn všem rozdá pole a vinice? Copak z vás všech udělá velitele tisíců a stovek?

22:7  Saul řekl svým otrokům, kteří stáli kolem něho: Poslyšte, Benjamínovci! Což vám všem dá ⌈syn Jišajův⌉ pole a vinice? Všechny vás ustanoví za velitele nad tisíci a velitele nad sty?

22:7  I řekl Saul služebníkům svým, kteříž stáli před ním: Slyšte medle, synové Jemini: Všechněm-li vám dá syn Izai pole a vinice? Všecky-li vás postaví za správce nad tisíci a sty,

22:7  ait ad servos suos qui assistebant ei : Audite nunc, filii Jemini : numquid omnibus vobis dabit filius Isai agros et vineas, et universos vos faciet tribunos et centuriones ?

22:8  That all of you have conspired against me, and there is no one to inform me, especially when even my son hath entered into league with the son of Isai? There is not one of you that pitieth my case, nor that giveth me any information: because my son hath raised up my servant against me, plotting against me to this day.

22:8  That all of you have conspired against me, and there is none that sheweth me that my son hath made a league with the son of Jesse, and there is none of you that is sorry for me, or sheweth unto me that my son hath stirred up my servant against me, to lie in wait, as at this day?

22:8  Proto jste se všichni proti mně spikli? Nikdo mi neohlásí, že můj syn uzavřel se synem Jišajovým smlouvu! Nikdo z vás se kvůli mně netrápí a neohlásí mi, že můj syn podporuje mého služebníka, aby mi strojil úklady, jak je tomu právě dnes!“

22:8  Vždyť jste se proti mně všichni spikli! Nikdo mi neřekne, když se můj vlastní syn spřáhne s Jišajovým synem. Nikdo mě nelituje. Nikdo mi neřekne, když na mě vlastní syn poštve mého služebníka, aby na mě číhal, tak jako dnes!“

22:8  Proto jste se všichni proti mně spikli? Nikdo ⌈mi neprozradí,⌉ že můj syn uzavřel smlouvu se synem Jišajovým. Nikdo z vás ⌈se kvůli mně netrápí⌉ a neprozradí mi, že můj syn podporuje mého otroka proti mně, aby mi nastražil léčku, jak je tomu dnes.

22:8  Že jste se všickni spikli proti mně, aniž jest, kdo by mi oznámil? Již i syn můj učinil smlouvu s synem Izai, a však žádný z vás nelituje mne, aniž mi kdo oznámí, že pozdvihl syn můj služebníka mého proti mně, aby mi zálohy strojil, jakož se to již děje.

22:8  quoniam conjurastis omnes adversum me, et non est qui mihi renuntiet, maxime cum et filius meus fœdus inierit cum filio Isai. Non est qui vicem meam doleat ex vobis, nec qui annuntiet mihi : eo quod suscitaverit filius meus servum meum adversum me, insidiantem mihi usque hodie.

22:9  And Doeg, the Edomite, who stood by, and was the chief among the servants of Saul, answering, said: I saw the son of Isai, in Nobe, with Achimelech, the son of Achitob, the priest.

22:9  Then answered Doeg the Edomite, which was set over the servants of Saul, and said, I saw the son of Jesse coming to Nob, to Ahimelech the son of Ahitub.

22:9  Dóeg Edómský, který byl ustanoven nad Saulovými služebníky, odpověděl: „Viděl jsem syna Jišajova, jak přišel do Nóbu k Achímelekovi, synu Achítúbovu.

22:9  Nato se ozval Doeg Edomský, představený Saulových služebníků: „Viděl jsem Jišajova syna, jak přišel do Nobu k Achimelechovi, synu Achitubovu.

22:9  Dóeg Edómský, který byl ustanoven nad Saulovými otroky, odpověděl: Viděl jsem syna Jišajova, jak přišel do Nóbu k Achímelekovi, synu Achítúbovu.

22:9  Odpověděl pak Doeg Idumejský, kterýž též stál s služebníky Saulovými, a řekl: Viděl jsem syna Izai, an přišel do Nobe k Achimelechovi synu Achitobovu.

22:9  Respondens autem Doëg Idumæus, qui assistebat, et erat primus inter servos Saul : Vidi, inquit, filium Isai in Nobe apud Achimelech filium Achitob sacerdotem.

22:10  And he consulted the Lord for him, and gave him victuals, and gave him the sword of Goliath, the Philistine.

22:10  And he enquired of the Lord for him, and gave him victuals, and gave him the sword of Goliath the Philistine.

22:10  Ten se kvůli němu doptával Hospodina, dal mu stravu na cestu, i meč Pelištejce Goliáše mu dal.“

22:10  Ten se o něm radil s Hospodinem a dal mu jídlo na cestu, dokonce mu dal meč Filištína Goliáše.“

22:10  Ten se na něj doptával Hospodina, dal mu potraviny a také mu dal meč Pelištejce Goliáše.

22:10  Kterýž radil se o něho s Hospodinem a dal jemu potravy, také i meč Goliáše Filistinského dal jemu.

22:10  Qui consuluit pro eo Dominum, et cibaria dedit ei : sed et gladium Goliath Philisthæi dedit illi.

22:11  Then the king sent to call for Achimelech, the priest, the son of Achitob, and all his father's house, the priests that were in Nobe, and they came all of them to the king.

22:11  Then the king sent to call Ahimelech the priest, the son of Ahitub, and all his father’s house, the priests that were in Nob: and they came all of them to the king.

22:11  Král si předvolal kněze Achímeleka, syna Achítúbova, i celý jeho rod, kněžstvo z Nóbu. Všichni se ke králi dostavili.

22:11  Král si hned nechal zavolat kněze Achimelecha, syna Achitubova, i celý jeho otcovský rod nobských kněží. Když se všichni dostavili ke králi,

22:11  Nato ⌈si dal král zavolat⌉ kněze Achímeleka, syna Achítúbova, a celý dům jeho otce, kněze, kteří byli v Nóbu. Všichni přišli ke králi.

22:11  I poslal král, aby zavolali Achimelecha syna Achitobova, kněze, i vší čeledi otce jeho, totiž kněží, kteříž byli v Nobe. I přišli všickni před krále.

22:11  Misit ergo rex ad accersendum Achimelech sacerdotem filium Achitob, et omnem domum patris ejus, sacerdotum qui erant in Nobe, qui universi venerunt ad regem.

22:12  And Saul said to Achimelech: Hear, thou son of Achitob. He answered: Here I am, my lord.

22:12  And Saul said, Hear now, thou son of Ahitub. And he answered, Here I am, my lord.

22:12  Saul řekl: „Poslyš, synu Achítúbův!“ On odpověděl: „Tu jsem, můj pane.“

22:12  Saul promluvil: „Poslouchej, synu Achitubův.“ „Ano, můj pane?“ odpověděl kněz.

22:12  Saul řekl: Poslyš, synu Achítúbův. On odpověděl: Zde jsem, můj pane.

22:12  Tedy řekl Saul: Slyš nyní, synu Achitobův. Kterýž odpověděl: Ej, pane můj.

22:12  Et ait Saul ad Achimelech : Audi, fili Achitob. Qui respondit : Præsto sum, domine.

22:13  And Saul said to him: Why have you conspired against me, thou, and the son of Isai, and thou hast given him bread and a sword, and hast consulted the Lord for him, that he should rise up against me, continuing a traitor to this day.

22:13  And Saul said unto him, Why have ye conspired against me, thou and the son of Jesse, in that thou hast given him bread, and a sword, and hast enquired of God for him, that he should rise against me, to lie in wait, as at this day?

22:13  Saul se na něj obořil: „Proč jste se proti mně spikli, ty a syn Jišajův? Dal jsi mu chléb a meč a doptával ses kvůli němu Boha, aby proti mně povstal a strojil mi úklady, jak je tomu právě dnes.“

22:13  Saul se rozkřičel: „Proč jste se proti mně spikli – ty a Jišajův syn? Jak to, že jsi mu poskytl chléb a meč? Radil ses o něm s Bohem, aby proti mně povstal a číhal na mě, jak se dnes ukazuje!“

22:13  Saul mu řekl: Proč jste se proti mně spikli, ty a syn Jišajův, když jsi mu dal pokrm a meč a doptával ses na něj Boha, aby povstal proti mně a nastražil mi léčku, jak je tomu dnes?

22:13  I dí k němu Saul: Proč jste se spikli proti mně, ty a syn Izai, když jsi jemu dal chléb a meč, a radils se s Bohem o něj, aby povstal proti mně k strojení mi záloh, jakož se to již děje?

22:13  Dixitque ad eum Saul : Quare conjurastis adversum me, tu et filius Isai, et dedisti ei panes et gladium, et consuluisti pro eo Deum, ut consurgeret adversum me, insidiator usque hodie permanens ?

22:14  And Achimelech answering the king, said: And who amongst all thy servants is so faithful as David, who is the king's son in law, and goeth forth at thy bidding, and is honourable in thy house?

22:14  Then Ahimelech answered the king, and said, And who is so faithful among all thy servants as David, which is the king’s son in law, and goeth at thy bidding, and is honourable in thine house?

22:14  Achímelek králi odpověděl: „Kdo je mezi všemi tvými služebníky tak věrný jako David? Je zetěm krále, je příslušníkem tvé tělesné stráže a je ve tvém domě vážen.

22:14  Achimelech na to králi odpověděl: „Který ze všech tvých služebníků je věrný jako David? Vždyť je to králův zeť, velitel tvé tělesné stráže a požívá úcty tvého domu.

22:14  Achímelek králi odpověděl: Kdo ze všech tvých otroků je věrný jako David? Je královým zetěm, velitelem tvé tělesné stráže a je vážený ve tvém domě.

22:14  Odpovídaje Achimelech králi, řekl: A kdo jest tak věrný ze všech služebníků tvých jako David, kterýž i zetěm královým jest, kterýž kráčí v poslušenství tvém, a vzácný jest v domě tvém?

22:14  Respondensque Achimelech regi, ait : Et quis in omnibus servis tuis sicut David, fidelis, et gener regis, et pergens ad imperium tuum, et gloriosus in domo tua ?

22:15  Did I begin to day to consult the Lord for him? far be this from me: let not the king suspect such a thing against his servant, or any one in all my father's house: for thy servant knew nothing of this matter, either little or great.

22:15  Did I then begin to enquire of God for him? be it far from me: let not the king impute any thing unto his servant, nor to all the house of my father: for thy servant knew nothing of all this, less or more.

22:15  Že bych se teprve dnes kvůli němu doptával Boha, toho jsem dalek. Ať král nepodkládá něco takového svému služebníku ani celému mému rodu! Vždyť tvůj služebník o tom všem vůbec nic neví, ani to nejmenší!“

22:15  Copak jsem se o něm dnes radil s Bohem poprvé? Jistěže ne. Ať král svého služebníka ani mé příbuzné neobviňuje, neboť tvůj služebník o celé věci neví vůbec nic.“

22:15  ⌈Což jsem se teprve dnes na něj začal doptávat⌉ Boha? ⌈Ať je to ode mě vzdáleno.⌉ Nechť král ⌈nepřičítá nic zlého⌉ svému otroku ani celému domu mého otce, neboť tvůj otrok o celé této záležitosti nic neví, ⌈ani to nejmenší.⌉

22:15  Zdaliž jsem se nyní počal tázati Boha o něj? Odstup to ode mne. Nesčítejž král takové věci na služebníka svého, ani na koho z čeledi otce mého, neboť neví služebník tvůj o ničemž o tom ani nejmenší věci.

22:15  num hodie cœpi pro eo consulere Deum ? absit hoc a me : ne suspicetur rex adversus servum suum rem hujuscemodi, in universa domo patris mei : non enim scivit servus tuus quidquam super hoc negotio, vel modicum vel grande.

22:16  And the king said: Dying thou shalt die, Achimelech, thou and all thy father's house.

22:16  And the king said, Thou shalt surely die, Ahimelech, thou, and all thy father’s house.

22:16  Král se však rozkřikl: „Propadl jsi smrti, Achímeleku, ty i celý tvůj rod.“

22:16  Král ale prohlásil: „Teď zemřeš, Achimelechu – ty i všichni tví příbuzní!“

22:16  Král řekl: Jistě zemřeš, Achímeleku, ty i celý dům tvého otce.

22:16  Ale král řekl: Smrtí umřeš Achimelechu, ty i všecken dům otce tvého.

22:16  Dixitque rex : Morte morieris Achimelech, tu et omnis domus patris tui.

22:17  And the king said to the messengers that stood about him: Turn, and kill the priests of the Lord, for their hand is with David, because they knew that he was fled, and they told it not to me. And the king's servants would not put forth their hands against the priests of the Lord.

22:17  And the king said unto the footmen that stood about him, Turn, and slay the priests of the Lord; because their hand also is with David, and because they knew when he fled, and did not shew it to me. But the servants of the king would not put forth their hand to fall upon the priests of the Lord.

22:17  A král poručil běžcům, kteří stáli před ním: „Obkličte a usmrťte Hospodinovy kněze. I jejich ruka byla s Davidem! Věděli, že prchá, a neohlásili mi to.“ Avšak královi služebníci nechtěli vztáhnout ruku a udeřit na kněze Hospodinovy.

22:17  A hned rozkázal strážím, které stály u něj: „Na ně! Pobijte Hospodinovy kněze, protože i oni drží s Davidem! Věděli, že je na útěku, ale neohlásili mi to.“ Královi služebníci se ale neodvažovali vztáhnout ruku a dotknout se Hospodinových kněží.

22:17  Běžcům, kteří stáli kolem něj, král řekl: Obraťte se a usmrťte Hospodinovy kněze, neboť také jejich ruka je s Davidem. Vždyť věděli, že ⌈je na útěku,⌉ a ⌈neprozradili mi to.⌉ Královi otroci však nechtěli vztáhnout ruku a zasáhnout proti Hospodinovým kněžím.

22:17  I řekl král drabantům, kteříž stáli před ním: Obraťte se a zbíte kněží Hospodinovy, nebo i jejich ruka jest s Davidem; přes to vědouce, že utíká, nedali mi znáti. Služebníci však královští nechtěli vztáhnouti rukou svých, ani se obořiti na kněží Hospodinovy.

22:17  Et ait rex emissariis qui circumstabant eum : Convertimini, et interficite sacerdotes Domini, nam manus eorum cum David est : scientes quod fugisset, et non indicaverunt mihi. Noluerunt autem servi regis extendere manus suas in sacerdotes Domini.

22:18  And the king said to Doeg: Turn thou, and fall upon the priests. And Doeg, the Edomite, turned, and fell upon the priests, and slew in that day eighty-five men that wore the linen ephod.

22:18  And the king said to Doeg, Turn thou, and fall upon the priests. And Doeg the Edomite turned, and he fell upon the priests, and slew on that day fourscore and five persons that did wear a linen ephod.

22:18  Král tedy poručil Dóegovi: „Obklič je ty! Udeř na kněze!“ Dóeg Edómský je obklíčil, udeřil na kněze a usmrtil onoho dne osmdesát pět mužů, nosících lněný efód.

22:18  Král se proto obrátil k Doegovi: „Na ně! Pobij ty kněze!“ A Doeg Edomský se na ně vrhl a pobil je. Toho dne zabil osmdesát pět mužů, kteří nosili plátěný efod.

22:18  Nato král řekl Dóegovi: Obrať se ty a zasáhni proti kněžím. Dóeg Edómský se obrátil, sám zasáhl proti kněžím a usmrtil v onen den osmdesát pět mužů, kteří nosili lněný efód.

22:18  A protož řekl král Doegovi: Obrať ty se, a pobí ty kněží. Takž Doeg Idumejský obrátiv se, obořil se na kněží, a zbil toho dne osmdesáte a pět mužů, kteříž nosili efod lněný.

22:18  Et ait rex ad Doëg : Convertere tu, et irrue in sacerdotes. Conversusque Doëg Idumæus, irruit in sacerdotes, et trucidavit in die illa octoginta quinque viros vestitos ephod lineo.

22:19  And Nobe, the city of the priests, he smote with the edge of the sword, both men and women, children and sucklings, and ox, and ass, and sheep, with the edge of the sword.

22:19  And Nob, the city of the priests, smote he with the edge of the sword, both men and women, children and sucklings, and oxen, and asses, and sheep, with the edge of the sword.

22:19  Také kněžské město Nób vybil ostřím meče; muže i ženy, pacholata i kojence, býky, osly a ovce pobil ostřím meče.

22:19  Také kněžské město Nob pobil ostřím meče – muže i ženy, děti i nemluvňata, dobytek, osly i ovce, vše pobil mečem.

22:19  I kněžské město Nób vybil ostřím meče; ⌈muže i ženy,⌉ děti i kojence, býky, osly i ovce vybil ostřím meče.

22:19  Nobe také město kněžské vyhubil ostrostí meče, od muže až do ženy, od malého až do požívajícího prsí, voly i osly, i dobytky pobil ostrostí meče.

22:19  Nobe autem civitatem sacerdotum percussit in ore gladii, viros et mulieres, et parvulos et lactentes, bovemque, et asinum, et ovem in ore gladii.

22:20  But one of the sons of Achimelech, the son of Achitob, whose name was Abiathar, escaped, and fled to David,

22:20  And one of the sons of Ahimelech the son of Ahitub, named Abiathar, escaped, and fled after David.

22:20  Unikl jen jeden syn Achímeleka, syna Achítúbova, jménem Ebjátar. Uprchl za Davidem.

22:20  Jeden ze synů Achimelecha, syna Achitubova, jménem Abiatar ale unikl. Uprchl k Davidovi

22:20  Unikl jeden syn Achímeleka, syna Achítúbova, jménem Ebjátar, a utekl za Davidem.

22:20  Jediný toliko syn Achimelechův, syna Achitobova, jehož jméno bylo Abiatar, ušel a utekl k Davidovi.

22:20  Evadens autem unus filius Achimelech filii Achitob, cujus nomen erat Abiathar, fugit ad David,

22:21  And told him that Saul had slain the priests of the Lord.

22:21  And Abiathar shewed David that Saul had slain the Lord’s priests.

22:21  Ebjátar oznámil Davidovi, že Saul Hospodinovy kněze povraždil.

22:21  a oznámil mu, že Saul povraždil Hospodinovy kněze.

22:21  Ebjátar Davidovi oznámil, že Saul zabil Hospodinovy kněze.

22:21  Tedy oznámil Abiatar Davidovi, že Saul zmordoval kněží Hospodinovy.

22:21  et annuntiavit ei quod occidisset Saul sacerdotes Domini.

22:22  And David said to Abiathar: I knew that day when Doeg, the Edomite, was there, that without doubt he would tell Saul: I have been the occasion of the death of all the souls of thy father's house.

22:22  And David said unto Abiathar, I knew it that day, when Doeg the Edomite was there, that he would surely tell Saul: I have occasioned the death of all the persons of thy father’s house.

22:22  David Ebjátarovi řekl: „Věděl jsem onoho dne, že je tam Dóeg Edómský a že to určitě oznámí Saulovi. To jako bych sám napadl všechny příslušníky tvého rodu.

22:22  David na to Abiatarovi řekl: „Už toho dne, kdy tam byl Doeg Edomský, jsem věděl, že to Saulovi určitě řekne. To kvůli mně zemřeli všichni tví příbuzní.

22:22  David Ebjátarovi řekl: Věděl jsem v onen den, kdy tam byl Dóeg Edómský, že to určitě oznámí Saulovi. Já jsem ⌈vinen všemi zmařenými životy⌉ domu tvého otce.

22:22  I řekl David Abiatarovi: Vědělť jsem toho dne, když tam byl Doeg Idumejský, že jistotně oznámí Saulovi; jáť jsem příčinu dal k zhubení všech duší domu otce tvého.

22:22  Et ait David ad Abiathar : Sciebam in die illa quod cum ibi esset Doëg Idumæus, procul dubio annuntiaret Sauli : ego sum reus omnium animarum patris tui.

22:23  Abide thou with me, fear not: for he that seeketh my life, seeketh thy life also, and with me thou shalt be saved.

22:23  Abide thou with me, fear not: for he that seeketh my life seeketh thy life: but with me thou shalt be in safeguard.

22:23  Zůstaň se mnou, neboj se. Kdo ukládá o život mně, ukládá o život tobě. U mne jsi pod ochranou.“

22:23  Zůstaň se mnou, neboj se. Ten, kdo usiluje o můj život, usiluje i o tvůj, u mě jsi ale v bezpečí.“

22:23  Pobývej se mnou. Neboj se, protože ten, kdo usiluje o můj život, usiluje i o tvůj život. U mne nalezneš ochranu.

22:23  Zůstaň u mne, neboj se; nebo kdož hledati bude bezživotí mého, hledati bude bezživotí tvého, ale ochráněn budeš u mne.

22:23  Mane mecum : ne timeas : si quis quæsierit animam meam, quæret et animam tuam, mecumque servaberis.

Chapter 23

23:1  And they told David, saying: Behold the Philistines fight against Ceila, and they rob the barns.

23:1  Then they told David, saying, Behold, the Philistines fight against Keilah, and they rob the threshingfloors.

23:1  Davidovi oznámili: „Hle, Pelištejci bojují proti Keíle, už plení humna.“

23:1  Tehdy bylo Davidovi oznámeno: „Filištíni oblehli Keilu. Už plení obilí na humnech.“

23:1  Tehdy Davidovi oznámili: Hle, Pelištejci bojují proti Keíle a plení humna.

23:1  Tedy oznámili Davidovi, řkouce: Aj, Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory.

23:1  Et annuntiaverunt David, dicentes : Ecce Philisthiim oppugnant Ceilam et diripiunt areas.

23:2  Therefore David consulted the Lord, saying: Shall I go and smite these Philistines? And the Lord said to David: Go, and thou shalt smite the Philistines, and shalt save Ceila.

23:2  Therefore David enquired of the Lord, saying, Shall I go and smite these Philistines? And the Lord said unto David, Go, and smite the Philistines, and save Keilah.

23:2  David se doptával Hospodina: „Mám jít a pobít tyto Pelištejce?“ Hospodin Davidovi řekl: „Jdi, pobiješ Pelištejce a zachráníš Keílu.“

23:2  David se tedy ptal Hospodina: „Mám jít? Porazím Filištíny?“ „Jdi,“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny porazíš a Keilu osvobodíš.“

23:2  David se doptával Hospodina: Mám jít a pobít tyto Pelištejce? Hospodin Davidovi řekl: Jdi, pobij Pelištejce a zachraň Keílu.

23:2  Protož tázal se David Hospodina, řka: Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské? I odpověděl Hospodin Davidovi: Jdi a porazíš Filistinské, i Cejlu vysvobodíš.

23:2  Consuluit ergo David Dominum, dicens : Num vadam, et percutiam Philisthæos istos ? Et ait Dominus ad David : Vade, et percuties Philisthæos, et Ceilam salvabis.

23:3  And the men that were with David, said to him: Behold we are in fear here in Judea, how much more if we go to Ceila against the bands of the Philistines?

23:3  And David’s men said unto him, Behold, we be afraid here in Judah: how much more then if we come to Keilah against the armies of the Philistines?

23:3  Davidovi muži však namítali: „Už tady v Judsku žijeme ve strachu; natož když potáhneme ke Keíle proti bitevním řadám Pelištejců.“

23:3  Davidovi muži ale namítali: „Vždyť se bojíme už tady v Judsku. To máme ještě ke všemu jít do Keily proti filištínským šikům?“

23:3  Davidovi muži mu však řekli: Podívej, my se bojíme i tady v Judsku, tím spíše, když vytáhneme do Keíly ⌈na bojiště s Pelištejci.⌉

23:3  Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských.

23:3  Et dixerunt viri qui erant cum David ad eum : Ecce nos hic in Judæa consistentes timemus : quanto magis si ierimus in Ceilam adversum agmina Philisthinorum ?

23:4  Therefore David consulted the Lord again. And he answered and said to him: Arise, and go to Ceila: for I will deliver the Philistines into thy hand.

23:4  Then David enquired of the Lord yet again. And the Lord answered him and said, Arise, go down to Keilah; for I will deliver the Philistines into thine hand.

23:4  Proto se David doptával Hospodina znovu a Hospodin mu odpověděl. Řekl: „Jen táhni dolů ke Keíle, já ti vydávám Pelištejce do rukou.“

23:4  David se tedy ptal Hospodina znovu a Hospodin mu odpověděl: „Vstaň a táhni na Keilu. Filištíny ti vydám do rukou.“

23:4  David se tedy znovu doptával Hospodina. A Hospodin mu odpověděl: Vstaň a sestup do Keíly, protože vydám Pelištejce do tvé ruky.

23:4  A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé.

23:4  Rursum ergo David consuluit Dominum. Qui respondens, ait ei : Surge, et vade in Ceilam : ego enim tradam Philisthæos in manu tua.

23:5  David, therefore, and his men, went to Ceila, and fought against the Philistines, and brought away their cattle, and made a great slaughter of them: and David saved the inhabitants of Ceila.

23:5  So David and his men went to Keilah, and fought with the Philistines, and brought away their cattle, and smote them with a great slaughter. So David saved the inhabitants of Keilah.

23:5  David se svými muži tedy odtáhl ke Keíle a bojoval proti Pelištejcům. Zahnal jejich stáda a připravil jim zdrcující porážku. Tak David vysvobodil obyvatele Keíly.

23:5  A tak David se svými muži přišel do Keily, pustil se s Filištíny do boje a na hlavu je porazil. Odehnal jejich stáda a osvobodil obyvatele Keily.

23:5  Nato David se svými muži vytáhl do Keíly a bojoval proti Pelištejcům. Odehnal jejich dobytek a způsobil jim velikou porážku. Tak David zachránil obyvatele Keíly.

23:5  I táhl David a muži jeho k Cejle, a bojoval s Filistinskými, a zajal dobytky jejich. I porazil je ranou velikou, a tak vysvobodil David obyvatele Cejly.

23:5  Abiit ergo David et viri ejus in Ceilam, et pugnavit adversum Philisthæos : et abegit jumenta eorum, et percussit eos plaga magna : et salvavit David habitatores Ceilæ.

23:6  Now at that time, when Abiathar, the son of Achimelech, fled to David, to Ceila, he came down, having an ephod with him.

23:6  And it came to pass, when Abiathar the son of Ahimelech fled to David to Keilah, that he came down with an ephod in his hand.

23:6  Když Ebjátar, syn Achímelekův, uprchl k Davidovi do Keíly, vzal s sebou efód.

23:6  Abiatar, syn Achimelechův, utekl za Davidem do Keily a vzal s sebou efod.

23:6  Stalo se, že když Ebjátar, syn Achímelekův, utekl za Davidem do Keíly, vzal si s sebou efód.

23:6  Stalo se pak, že když utíkal Abiatar syn Achimelechův k Davidovi do Cejly, dostal se efod v ruce jeho.

23:6  Porro eo tempore quo fugiebat Abiathar filius Achimelech ad David in Ceilam, ephod secum habens descenderat.

23:7  And it was told Saul that David was come to Ceila: and Saul said: The Lord hath delivered him into my hands, and he is shut up, being come into a city that hath gates and bars.

23:7  And it was told Saul that David was come to Keilah. And Saul said, God hath delivered him into mine hand; for he is shut in, by entering into a town that hath gates and bars.

23:7  Saulovi bylo oznámeno, že David přišel do Keíly. Saul řekl: „Bůh ho vydal do mých rukou. Je polapen, vstoupil do města s vraty a závorami.“

23:7  Když bylo Saulovi oznámeno, že David vstoupil do Keily, řekl si: „Teď mi ho Bůh vydal do rukou! Sám se uvěznil, když vešel do města s vraty a závorami.“

23:7  Saulovi bylo oznámeno, že David přišel do Keíly. Saul řekl: Bůh ho vydal do mé ruky, protože se chytil, když vešel do města s vraty a závorami.

23:7  Potom oznámeno bylo Saulovi, že přitáhl David do Cejly. I řekl Saul: Dalť ho Bůh v ruku mou, nebo zavřel se, všed do města hrazeného a zavřitého.

23:7  Nuntiatum est autem Sauli quod venisset David in Ceilam : et ait Saul : Tradidit eum Deus in manus meas, conclususque est introgressus urbem, in qua portæ et seræ sunt.

23:8  And Saul commanded all the people to go down to fight against Ceila, and to besiege David and his men.

23:8  And Saul called all the people together to war, to go down to Keilah, to besiege David and his men.

23:8  Saul vyzval k boji všechen lid, aby táhli dolů na Keílu a oblehli Davida a jeho muže.

23:8  A tak Saul nechal všechen lid svolat k válečnému tažení do Keily, aby oblehl Davida i jeho muže.

23:8  Saul svolal všechen lid k boji, aby sestoupil ke Keíle a oblehl Davida a jeho muže.

23:8  I svolal Saul všecken lid k boji, aby táhl k Cejle, a oblehl Davida i muže jeho.

23:8  Et præcepit Saul omni populo ut ad pugnam descenderet in Ceilam, et obsideret David et viros ejus.

23:9  Now when David understood that Saul secretly prepared evil against him, he said to Abiathar, the priest: Bring hither the ephod.

23:9  And David knew that Saul secretly practised mischief against him; and he said to Abiathar the priest, Bring hither the ephod.

23:9  Když David zvěděl, že Saul proti němu chystá to nejhorší, poručil knězi Ebjátarovi: „Přines efód.“

23:9  David se ale dozvěděl, jakou pohromu na něj Saul chystá, a řekl knězi Abiatarovi: „Přines efod.“

23:9  Když se David dozvěděl, že Saul proti němu zamýšlí zlo, řekl knězi Ebjátarovi: Přines efód.

23:9  A zvěděv David, že Saul tajně ukládá o něm zle, řekl Abiatarovi knězi: Vezmi na se efod.

23:9  Quod cum David rescisset quia præpararet ei Saul clam malum, dixit ad Abiathar sacerdotem : Applica ephod.

23:10  And David said: O Lord God of Israel, thy servant hath heard a report, that Saul designeth to come to Ceila, to destroy the city for my sake:

23:10  Then said David, O Lord God of Israel, thy servant hath certainly heard that Saul seeketh to come to Keilah, to destroy the city for my sake.

23:10  A David se ptal: „Hospodine, Bože Izraele, tvůj služebník dostal jistou zprávu, že Saul hodlá přitrhnout ke Keíle a zničit město kvůli mně.

23:10  Potom se David ptal: „Hospodine, Bože Izraele, tvůj služebník se dozvěděl, že se Saul chystá dorazit do Keily, aby kvůli mně to město zničil.

23:10  David řekl: Hospodine, Bože Izraele, tvůj otrok se s jistotou doslechl, že Saul chce vytáhnout na Keílu, aby kvůli mně zničil město.

23:10  I řekl David: Hospodine, Bože Izraelský, za jistou věc slyšel služebník tvůj, že strojí Saul přitáhnouti k Cejle, aby zkazil město pro mne.

23:10  Et ait David : Domine Deus Israël, audivit famam servus tuus, quod disponat Saul venire in Ceilam, ut evertat urbem propter me :

23:11  Will the men of Ceila deliver me into his hands? and will Saul come down, as thy servant hath heard? O Lord God of Israel, tell thy servant. And the Lord said: He will come down.

23:11  Will the men of Keilah deliver me up into his hand? will Saul come down, as thy servant hath heard? O Lord God of Israel, I beseech thee, tell thy servant. And the Lord said, He will come down.

23:11  Vydají mě občané Keíly do jeho rukou? Sestoupí sem Saul, jak to slyšel tvůj služebník? Hospodine, Bože Izraele, oznam to prosím svému služebníku.“ Hospodin odpověděl: „Sestoupí.“

23:11  Přitáhne Saul, jak tvůj služebník slyšel? Hospodine, Bože Izraele, oznam to prosím svému služebníkovi.“ „Ano, přitáhne,“ odpověděl Hospodin.

23:11  Vydají mě občané Keíly do jeho ruky? Sestoupí Saul, tak jak se tvůj otrok doslechl? Hospodine, Bože Izraele, oznam to, prosím, svému otroku. Hospodin odpověděl: Sestoupí.

23:11  Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho? A přitáhl-li by Saul, jakž slyšel služebník tvůj? Hospodine, Bože Izraelský, oznam, prosím, služebníku svému. Odpověděl Hospodin: Přitáhl by.

23:11  si tradent me viri Ceilæ in manus ejus ? et si descendet Saul, sicut audivit servus tuus ? Domine Deus Israël, indica servo tuo. Et ait Dominus : Descendet.

23:12  And David said: Will the men of Ceila deliver me and my men into the hands of Saul? And the Lord said: They will deliver thee up.

23:12  Then said David, Will the men of Keilah deliver me and my men into the hand of Saul? And the Lord said, They will deliver thee up.

23:12  David se tázal: „Vydají občané Keíly mě i mé muže Saulovi do rukou?“ Hospodin odpověděl: „Vydají.“

23:12  David se tedy zeptal: „A vydali by Keilští mě a mé muže Saulovi do rukou?“ „Ano, vydali,“ odpověděl Hospodin.

23:12  Pak se David zeptal: Vydají občané Keíly mě a mé muže do Saulovy ruky? Hospodin odpověděl: Vydají.

23:12  Řekl ještě David: Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy? Odpověděl Hospodin: Vydali by.

23:12  Dixitque David : Si tradent me viri Ceilæ, et viros qui sunt mecum, in manus Saul ? Et dixit Dominus : Tradent.

23:13  Then David and his men, who were about six hundred, arose, and departing from Ceila, wandered up and down, uncertain where they should stay: and it was told Saul that David was fled from Ceila, and had escaped: wherefore he forbore to go out.

23:13  Then David and his men, which were about six hundred, arose and departed out of Keilah, and went whithersoever they could go. And it was told Saul that David was escaped from Keilah; and he forbare to go forth.

23:13  Nato David se svými muži, bylo jich kolem šesti set, vytáhl z Keíly a přecházeli z místa na místo. Když bylo Saulovi oznámeno, že David z Keíly unikl, zanechal tažení.

23:13  A tak David se svými asi šesti sty muži opustil Keilu a přesunovali se z místa na místo. Když Saulovi bylo oznámeno, že David unikl z Keily, ukončil tažení.

23:13  Nato vstal David se svými muži (asi šest set lidí), vytáhli z Keíly a ⌈chodili, kde se dalo.⌉ Když bylo Saulovi oznámeno, že David unikl z Keíly, zanechal tažení.

23:13  Vstav tedy David a muži jeho, téměř šest set mužů, vytáhli z Cejly a šli ustavičně, kamž jíti mohli. Saulovi pak povědíno, že ušel David z Cejly; i nechal tažení.

23:13  Surrexit ergo David et viri ejus quasi sexcenti, et egressi de Ceila, huc atque illuc vagabantur incerti : nuntiatumque est Sauli quod fugisset David de Ceila, et salvatus esset : quam ob rem dissimulavit exire.

23:14  But David abode in the desert in strong holds, and he remained in a mountain of the desert of Ziph, in a woody hill. And Saul sought him always: but the Lord delivered him not into his hands.

23:14  And David abode in the wilderness in strong holds, and remained in a mountain in the wilderness of Ziph. And Saul sought him every day, but God delivered him not into his hand.

23:14  David pobýval v poušti na nepřístupných vrcholcích; pobýval v horách pouště Zífu. Ačkoli po něm Saul po celý čas pátral, Bůh mu ho do rukou nevydal.

23:14  David pak pobýval v pouštních úkrytech na horách pouště Zif. Saul ho sice pořád hledal, ale Bůh mu ho nevydal do rukou.

23:14  David pobýval v pustině v pevnostech a pobýval v horách v pustině Zífu. Saul ho po celý čas hledal, ale Bůh ho nevydal do jeho ruky.

23:14  Byl pak David na poušti v místech bezpečných, a bydlil na hoře, na poušti Zif. A ačkoli hledal ho Saul po všecky ty dny, však nevydal ho Bůh v ruku jeho.

23:14  Morabatur autem David in deserto in locis firmissimis, mansitque in monte solitudinis Ziph, in monte opaco : quærebat eum tamen Saul cunctis diebus, et non tradidit eum Deus in manus ejus.

23:15  And David saw that Saul was come out to seek his life. And David was in the desert of Ziph, in a wood.

23:15  And David saw that Saul was come out to seek his life: and David was in the wilderness of Ziph in a wood.

23:15  David viděl, že Saul vytáhl, aby mu ukládal o život, i ukryl se v poušti Zífu v Choreši.

23:15  Když byl David v Choreši na poušti Zif, zjistil, že Saul vytáhl a usiluje mu o život.

23:15  David zjistil, že Saul vytáhl, aby usiloval o jeho život (tehdy byl v pustině Zífu v Choreši).

23:15  Vida tedy David, že Saul vytáhl hledati bezživotí jeho, byl na poušti Zif v lese.

23:15  Et vidit David quod egressus esset Saul ut quæreret animam ejus. Porro David erat in deserto Ziph in silva.

23:16  And Jonathan, the son of Saul, arose, and went to David, into the wood, and strengthened his hands in God: and he said to him:

23:16  And Jonathan Saul’s son arose, and went to David into the wood, and strengthened his hand in God.

23:16  Jónatan, syn Saulův, se vypravil a šel za Davidem do Choreše. Ve jménu Božím mu dodal odvahy.

23:16  Saulův syn Jonatan se tehdy vydal za Davidem do Choreše a pomohl mu najít sílu v Bohu.

23:16  Jónatan, syn Saulův, vstal a šel za Davidem do Choreše a ⌈posilnil jeho ruku⌉ v Bohu.

23:16  Vstav pak Jonata syn Saulův, přišel k Davidovi do lesa, a posilnil ruky jeho v Bohu.

23:16  Et surrexit Jonathas filius Saul, et abiit ad David in silvam, et confortavit manus ejus in Deo : dixitque ei :

23:17  Fear not: for the hand of my father, Saul, shall not find thee, and thou shalt reign over Israel, and I shall be next to thee; yea and my father knoweth this.

23:17  And he said unto him, Fear not: for the hand of Saul my father shall not find thee; and thou shalt be king over Israel, and I shall be next unto thee; and that also Saul my father knoweth.

23:17  Řekl mu: „Neboj se, ruka mého otce Saula tě nenajde. Ty budeš kralovat nad Izraelem a já budu druhým po tobě. Také můj otec Saul to ví.“

23:17  „Neboj se,“ řekl mu, „ruka mého otce Saula tě nenajde. Ty budeš kralovat Izraeli a ve mně budeš mít pobočníka. Však i můj otec Saul to dobře ví.“

23:17  Řekl mu: Neboj se, protože ruka mého otce Saula tě nenalezne. Ty budeš kralovat nad Izraelem a já budu druhý po tobě. I můj otec Saul to ví.

23:17  A řekl jemu: Neboj se, neboť nenalezne tebe ruka Saule otce mého, ale ty kralovati budeš nad Izraelem, a já budu druhý po tobě. Však i Saul otec můj zná to.

23:17  Ne timeas : neque enim inveniet te manus Saul patris mei, et tu regnabis super Israël, et ego ero tibi secundus : sed et Saul pater meus scit hoc.

23:18  And they two made a covenant before the Lord: and David abode in the wood: but Jonathan returned to his house.

23:18  And they two made a covenant before the Lord: and David abode in the wood, and Jonathan went to his house.

23:18  Oba uzavřeli před Hospodinem smlouvu. David zůstal v Choreši a Jónatan se odebral ke svému domu.

23:18  Ti dva tehdy spolu před Hospodinem uzavřeli smlouvu. David pak zůstal v Choreši a Jonatan se vrátil domů.

23:18  Oba uzavřeli smlouvu před Hospodinem. David pak pobýval v Choreši a Jónatan šel do svého domu.

23:18  I učinili smlouvu oba před Hospodinem; a David zůstal v lese, Jonata pak navrátil se do domu svého.

23:18  Percussit ergo uterque fœdus coram Domino : mansitque David in silva, Jonathas autem reversus est in domum suam.

23:19  And the Ziphites went up to Saul, in Gabaa, saying: Lo, doth not David lie hid with us in the strong holds of the wood, in mount Hachila, which is on the right hand of the desert.

23:19  Then came up the Ziphites to Saul to Gibeah, saying, Doth not David hide himself with us in strong holds in the wood, in the hill of Hachilah, which is on the south of Jeshimon?

23:19  Zífejci vystoupili k Saulovi do Gibeje a řekli: „David se přece skrývá u nás na nepřístupných vrcholcích v Choreši, na pahorku Chakíle, na jih od pouště Ješímónu.

23:19  K Saulovi do Gibeje se ale vypravili Zifejci a řekli: „David se přece ukrývá u nás! Opevnil se v Choreši na kopci Chakila jižně od Ješimonu.

23:19  Tehdy přišli za Saulem do Gibeje Zífejci se slovy: David se skrývá u nás v pevnostech v Choreši, na kopci Chakíle, který je na jih od Ješímónu.

23:19  Tedy přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Zdaliž David nepokrývá se u nás v horách, v lese, na pahrbku Hachile, kterýž jest na pravé straně pouště.

23:19  Ascenderunt autem Ziphæi ad Saul in Gabaa, dicentes : Nonne ecce David latitat apud nos in locis tutissimis silvæ, in colle Hachila, quæ est ad dexteram deserti ?

23:20  Now therefore come down, as thy soul hath desired to come down: and it shall be our business to deliver him into the king's hands.

23:20  Now therefore, O king, come down according to all the desire of thy soul to come down; and our part shall be to deliver him into the king’s hand.

23:20  Nyní tedy, králi, když celou svou duší toužíš táhnout dolů, přitáhni. Vydat ho králi do rukou už bude na nás.“

23:20  Nechť tedy král vytáhne, kdykoli se mu zlíbí, a my se postaráme, aby padl králi do rukou.“

23:20  ⌈Kdykoliv se ti zlíbí⌉ přijít, králi, přijď. Na nás bude, abychom je vydali do královy ruky.

23:20  Protož nyní podlé vší žádosti duše své, ó králi, přitáhni stěží, my se pak přičiníme, abychom jej vydali v ruce královy.

23:20  Nunc ergo, sicut desideravit anima tua ut descenderes, descende : nostrum autem erit ut tradamus eum in manus regis.

23:21  And Saul said: Blessed be ye of the Lord, for you have pitied my case.

23:21  And Saul said, Blessed be ye of the Lord; for ye have compassion on me.

23:21  Saul odvětil: „Buďte požehnáni od Hospodina, neboť jste se mnou měli soucit.

23:21  Saul na to řekl: „Hospodin vám žehnej, že jste se mnou cítili.

23:21  Saul odpověděl: Jste požehnaní Hospodinu, neboť máte se mnou soucit.

23:21  I řekl Saul: Požehnaní vy od Hospodina, že mne litujete.

23:21  Dixitque Saul : Benedicti vos a Domino, quia doluistis vicem meam.

23:22  Go, therefore, I pray you, and use all diligence, and curiously inquire, and consider the place where his foot is, and who hath seen him there: for he thinketh of me, that I lie craftily in wait for him.

23:22  Go, I pray you, prepare yet, and know and see his place where his haunt is, and who hath seen him there: for it is told me that he dealeth very subtilly.

23:22  Jděte ještě vykonat přípravy. Zjistěte a obhlédněte místo, kde se zdržuje a kdo ho tam viděl. Bylo mi řečeno, že si počíná velmi vychytrale.

23:22  Ještě si to ale jděte přesně ověřit a obhlédněte místo, kde se zdržuje. Kdo ho tam viděl? Bylo mi řečeno, že se chová velmi vychytrale.

23:22  Nuže jděte a znovu to prověřte. ⌈Zkoumejte a zjistěte⌉ místo, ⌈kudy chodí⌉ a kdo ho tam viděl, neboť mi bylo řečeno, že je velmi vychytralý.

23:22  Jdětež medle, ujisťte se tím ještě lépe, přezvězte a shlédněte místo jeho, kam se obrátí, kdo ho tam viděl; nebo mi praveno, že divných chytrostí užívá.

23:22  Abite ergo, oro, et diligentius præparate, et curiosius agite, et considerate locum ubi sit pes ejus, vel quis viderit eum ibi : recogitat enim de me, quod callide insidier ei.

23:23  Consider, and see all his lurking holes, wherein he is hid, and return to me with the certainty of the thing, that I may go with you. And if he should even go down into the earth to hide himself, I will search him out in all the thousands of Juda.

23:23  See therefore, and take knowledge of all the lurking places where he hideth himself, and come ye again to me with the certainty, and I will go with you: and it shall come to pass, if he be in the land, that I will search him out throughout all the thousands of Judah.

23:23  Obhlédněte a zjistěte všechny úkryty, kde se ukrývá. Až to zjistíte, vraťte se ke mně a já potáhnu s vámi. Jestli je v zemi, budu po něm slídit mezi všemi judskými rody.“

23:23  A tak si obhlédněte a prověřte všechny úkryty, kde by se mohl skrývat. Až si budete jistí, vraťte se ke mně a vypravím se s vámi. Jestliže je v kraji, já ho mezi všemi judskými rody vypátrám!“

23:23  Prohlédněte a prozkoumejte všechny skrýše, ⌈kde se ukrývá.⌉ Pak se vraťte ke mně s prověřenými zprávami a půjdu s vámi. Jestliže je v zemi, vyhledám ho mezi všemi ⌈judskými rody.⌉

23:23  Vyšpehujtež tedy a vyzvězte všecky skrejše, v nichž se kryje, a navraťte se ke mně s věcí jistou, i potáhnu s vámi, a jestliže v zemi jest, hledati ho budu ve všech tisících Judských.

23:23  Considerate, et videte omnia latibula ejus in quibus absconditur : et revertimini ad me ad rem certam, ut vadam vobiscum. Quod si etiam in terram se abstruserit, perscrutabor eum in cunctis millibus Juda.

23:24  And they arose, and went to Ziph before Saul: and David and his men were in the desert of Maon, in the plain at the right hand of Jesimon.

23:24  And they arose, and went to Ziph before Saul: but David and his men were in the wilderness of Maon, in the plain on the south of Jeshimon.

23:24  Vypravili se tedy a šli před Saulem do Zífu. Ale David se svými muži byl v poušti Maónu, v pustině na jih od pouště Ješímónu.

23:24  Vydali se tedy před Saulem zpátky do Zifu. David byl se svými muži na poušti Maon v údolí Arava jižně od Ješimonu.

23:24  Nato vstali a šli před Saulem do Zífu. David se svými muži byl v pustině Maónu, v stepi na jih od Ješímónu.

23:24  Kteřížto vstavše, navrátili se do Zif před Saulem; David pak a muži jeho byli na poušti Maon, na rovinách po pravé straně pouště.

23:24  At illi surgentes abierunt in Ziph ante Saul : David autem et viri ejus erant in deserto Maon, in campestribus ad dexteram Jesimon.

23:25  Then Saul and his men went to seek him: and it was told David, and forthwith he went down to the rock, and abode in the wilderness of Maon: and when Saul had heard of it, he pursued after David in the wilderness of Maon.

23:25  Saul also and his men went to seek him. And they told David: wherefore he came down into a rock, and abode in the wilderness of Maon. And when Saul heard that, he pursued after David in the wilderness of Maon.

23:25  Saul se dal se svými muži do pátrání. Když to oznámili Davidovi, táhl dolů ke skalisku a zůstal v poušti Maónu. Saul o tom uslyšel a Davida v poušti Maónu pronásledoval.

23:25  Saul a jeho muži se pustili do hledání, ale Davidovi to bylo oznámeno, a tak se přesunul do skal na poušti Maon, kde zůstal. Když se to Saul dozvěděl, začal Davida v maonské poušti pronásledovat.

23:25  Když ho totiž Saul se svými muži šel hledat, Davidovi to oznámili, a ten proto sestoupil ke skále a pobýval v pustině Maónu. Jakmile se to Saul doslechl, pronásledoval Davida v pustině Maónu.

23:25  Nebo jakž vytáhl Saul s lidem svým hledati ho, oznámeno bylo to Davidovi, kterýž sstoupil s skály a bydlil na poušti Maon. O čemž Saul uslyšav, honil Davida po poušti Maon.

23:25  Ivit ergo Saul et socii ejus ad quærendum eum. Et nuntiatum est David : statimque descendit ad petram, et versabatur in deserto Maon : quod cum audisset Saul, persecutus est David in deserto Maon.

23:26  And Saul went on this side of the mountain: and David and his men were on the other side of the mountain: and David despaired of being able to escape from the face of Saul: and Saul and his men encompassed David and his men round about, to take them.

23:26  And Saul went on this side of the mountain, and David and his men on that side of the mountain: and David made haste to get away for fear of Saul; for Saul and his men compassed David and his men round about to take them.

23:26  Saul táhl po jedné straně pohoří, zatímco David se svými muži byl na druhé straně pohoří. David se snažil před Saulem nakvap ustoupit, ale Saul se svými muži Davida a jeho muže obklíčil, aby je pochytali.

23:26  Saul postupoval po jednom úbočí hory a David se svými muži po druhém. David se snažil před Saulem rychle uniknout, neboť Saul se svými muži už Davida a jeho muže obkličovali, aby je zajali.

23:26  Saul šel po jedné straně hory a David se svými muži po druhé straně hory. David se snažil před Saulem rychle utéct, zatímco Saul se svými muži Davida s jeho muži obkličoval, aby je chytili.

23:26  A tak Saul táhl s jedné strany hory, David pak a muži jeho po druhé straně hory. A pospíšil David, aby mohl utéci od tváři Saulovy; nebo Saul s lidem svým obkličovali Davida i muže jeho, aby je zjímali.

23:26  Et ibat Saul ad latus montis ex parte una : David autem et viri ejus erant in latere montis ex parte altera. Porro David desperabat se posse evadere a facie Saul : itaque Saul et viri ejus in modum coronæ cingebant David et viros ejus, ut caperent eos.

23:27  And a messenger came to Saul, saying: Make haste to come, for the Philistines have poured in themselves upon the land.

23:27  But there came a messenger unto Saul, saying, Haste thee, and come; for the Philistines have invaded the land.

23:27  Vtom přišel k Saulovi posel se zprávou: „Rychle odtáhni, neboť do země vpadli Pelištejci.“

23:27  Vtom k Saulovi dorazil posel: „Rychle přijď. Do země vtrhli Filištíni.“

23:27  K Saulovi však přišel posel se slovy: ⌈Rychle odtáhni,⌉ protože do země vtrhli Pelištejci.

23:27  V tom přišel posel k Saulovi, řka: Pospěš a přiď, nebo Filistinští vtrhli do země.

23:27  Et nuntius venit ad Saul, dicens : Festina, et veni, quoniam infuderunt se Philisthiim super terram.

23:28  Wherefore Saul returned, leaving the pursuit of David, and went to meet the Philistines. For this cause they called that place the rock of division.

23:28  Wherefore Saul returned from pursuing after David, and went against the Philistines: therefore they called that place Sela–hammahlekoth.

23:28  Saul tedy přestal pronásledovat Davida a táhl proti Pelištejcům. Proto se to místo nazývá Skalisko rozdělení.

23:28  Saul tedy přestal pronásledovat Davida a vytáhl proti Filištínům. Proto se tomu místu říká Sela-machlekot, Skála rozdělení.

23:28  Nato přestal Saul Davida pronásledovat a vytáhl proti Pelištejcům. Proto se toto místo nazývá ⌈Skála rozdělení.⌉

23:28  A protož navrátil se Saul od honění Davida, táhl proti Filistinským. Pročež nazvali to místo: Skála rozdělující.

23:28  Reversus est ergo Saul desistens persequi David, et perrexit in occursum Philisthinorum : propter hoc vocaverunt locum illum, Petram dividentem.

23:29  And David went up from thence, and dwelt in strong holds at En–gedi.

23:29  Odšed pak David odtud, bydlil v místech bezpečných Engadi.

Chapter 24

24:1  Then David went up from thence, and dwelt in strong holds of Engaddi.

24:1  And it came to pass, when Saul was returned from following the Philistines, that it was told him, saying, Behold, David is in the wilderness of En–gedi.

24:1  David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí.

24:1  Odtud pak odešel a usadil se v pevnosti En-gedi.

24:1  David odtamtud vytáhl a pobýval v pevnostech Én–gedí.

24:1  I stalo se, že když se navrátil Saul od honění Filistinských, oznámili jemu, řkouce: Hle, David jest na poušti Engadi.

24:1  Ascendit ergo David inde : et habitavit in locis tutissimis Engaddi.

24:2  And when Saul was returned from following the Philistines, they told him, saying: Behold, David is in the desert of Engaddi.

24:2  Then Saul took three thousand chosen men out of all Israel, and went to seek David and his men upon the rocks of the wild goats.

24:2  Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: „Hle, David je v poušti Én-gedí.“

24:2  Když se Saul vrátil z tažení proti Filištínům, bylo mu oznámeno: „David je právě v poušti En-gedi.“

24:2  Stalo se, že když se Saul vrátil z pronásledování Pelištejců, oznámili mu: Hle, David je v pustině Én–gedí.

24:2  Tedy vzav Saul tři tisíce mužů vybraných ze všeho Izraele, odšel hledati Davida a mužů jeho na skalách kamsíků.

24:2  Cumque reversus esset Saul, postquam persecutus est Philisthæos, nuntiaverunt ei, dicentes : Ecce David in deserto est Engaddi.

24:3  Saul, therefore, took three thousand chosen men out of all Israel, and went out to seek after David and his men, even upon the most craggy rocks, which are accessible only to wild goats.

24:3  And he came to the sheepcotes by the way, where was a cave; and Saul went in to cover his feet: and David and his men remained in the sides of the cave.

24:3  Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách.

24:3  Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a šel Davida s jeho muži hledat v Kamzičích skalách.

24:3  Saul vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže směrem ke Kozorožčím skalám.

24:3  I přišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyně, do níž všel Saul na potřebu; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni.

24:3  Assumens ergo Saul tria millia electorum virorum ex omni Israël, perrexit ad investigandum David et viros ejus, etiam super abruptissimas petras, quæ solis ibicibus perviæ sunt.

24:4  And he came to the sheepcotes which were in his way. And there was a cave, into which Saul went, to ease nature: now David and his men lay hid in the inner part of the cave.

24:4  And the men of David said unto him, Behold the day of which the Lord said unto thee, Behold, I will deliver thine enemy into thine hand, that thou mayest do to him as it shall seem good unto thee. Then David arose, and cut off the skirt of Saul’s robe privily.

24:4  Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži.

24:4  Cestou přišel k ovčím ohradám; byla tam jeskyně a Saul zašel dovnitř, aby si ulevil. V zadních koutech jeskyně ale seděl David se svými muži.

24:4  Když došel k ovčím ohradám u cesty, byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby si ulevil. David se svými muži seděl vzadu v jeskyni.

24:4  Protož řekli muži Davidovi jemu: Aj, tento jest den, o němž tobě mluvil Hospodin, řka: Aj, já dám nepřítele tvého v ruku tvou, abys mu učinil, jakť se koli líbiti bude. Tedy vstav David, uřezal tiše kus pláště Saulova.

24:4  Et venit ad caulas ovium, quæ se offerebant vianti : eratque ibi spelunca, quam ingressus est Saul ut purgaret ventrem : porro David et viri ejus in interiore parte speluncæ latebant.

24:5  And the servants of David said to him: Behold the day, of which the Lord said to thee: I will deliver thy enemy unto thee, that thou mayst do to him as it shall seem good in thy eyes. Then David arose, and secretly cut off the hem of Saul's robe.

24:5  And it came to pass afterward, that David’s heart smote him, because he had cut off Saul’s skirt.

24:5  Tu Davidovi jeho muži řekli: „Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: ‚Vydám ti do rukou tvého nepřítele.‘ Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí.“ David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště.

24:5  Ti mu zašeptali: „Vidíš – to je ten den, o kterém ti říkal Hospodin: ‚Hle, vydám ti tvého nepřítele do rukou, abys s ním udělal, co budeš chtít.‘“ David tedy vstal a nepozorovaně Saulovi uřízl cíp pláště.

24:5  Davidovi muži mu řekli: Hle, toto je den, o kterém ti Hospodin řekl: Hle, vydám tvého nepřítele do tvé ruky. Učiň mu to, co ⌈se ti líbí.⌉ David vstal a potají odřízl okraj Saulova pláště.

24:5  Potom pak padlo to těžce na srdce Davidovi, že uřezal křídlo pláště Saulova.

24:5  Et dixerunt servi David ad eum : Ecce dies de qua locutus est Dominus ad te : Ego tradam tibi inimicum tuum, ut facias ei sicut placuerit in oculis tuis. Surrexit ergo David, et præcidit oram chlamydis Saul silenter.

24:6  After which David's heart struck him, because he had cut off the hem of Saul's robe.

24:6  And he said unto his men, The Lord forbid that I should do this thing unto my master, the Lord’s anointed, to stretch forth mine hand against him, seeing he is the anointed of the Lord.

24:6  Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky.

24:6  Potom ho ale trápilo svědomí, že Saulovi uřízl ten cíp pláště,

24:6  Potom se však stalo, že ⌈Davida trápilo svědomí⌉ kvůli tomu, že odřízl okraj Saulova pláště.

24:6  Pročež řekl mužům svým: Uchovejž mne Hospodin, abych to učiniti měl pánu mému, pomazanému Hospodinovu, abych vztáhnouti měl ruku svou na něj, poněvadž jest pomazaný Hospodinův.

24:6  Post hæc percussit cor suum David, eo quod abscidisset oram chlamydis Saul.

24:7  And he said to his men: The Lord be merciful unto me, that I may do no such thing to my master, the Lord's anointed, as to lay my hand upon him, because he is the Lord's anointed.

24:7  So David stayed his servants with these words, and suffered them not to rise against Saul. But Saul rose up out of the cave, and went on his way.

24:7  Svým mužům řekl: „Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!“

24:7  a tak svým mužům řekl: „Chraň mě Hospodin, abych svému pánu, Hospodinovu pomazanému, provedl něco takového. Nevztáhnu na něj ruku – vždyť je to Hospodinův pomazaný!“

24:7  Svým mužům řekl: Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych učinil něco takového svému pánu, Hospodinovu pomazanému, a vztáhl na něj ruku, neboť je to Hospodinův pomazaný.

24:7  A tak zabránil David mužům svým těmi slovy, a nedal jim povstati proti Saulovi. Saul také vyšed z té jeskyně, bral se cestou svou.

24:7  Dixitque ad viros suos : Propitius sit mihi Dominus, ne faciam hanc rem domino meo, christo Domini, ut mittam manum meam in eum : quia christus Domini est.

24:8  And David stopped his men with his words, and suffered them not to rise against Saul: but Saul, rising up out of the cave, went on his way.

24:8  David also arose afterward, and went out of the cave, and cried after Saul, saying, My lord the king. And when Saul looked behind him, David stooped with his face to the earth, and bowed himself.

24:8  Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou.

24:8  Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim Saula napadnout. Saul pak vyšel z jeskyně a pokračoval po cestě.

24:8  Těmito slovy David bránil svým mužům a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou.

24:8  Potom vstal i David, a vyšed z jeskyně, volal za Saulem, řka: Pane můj králi! I ohlédl se Saul zpět, David pak sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu.

24:8  Et confregit David viros suos sermonibus, et non permisit eos ut consurgerent in Saul : porro Saul exsurgens de spelunca, pergebat cœpto itinere.

24:9  And David also rose up after him: and going out of the cave, cried after Saul, saying: My lord the king. And Saul looked behind him: and David bowing himself down to the ground, worshipped,

24:9  And David said to Saul, Wherefore hearest thou men’s words, saying, Behold, David seeketh thy hurt?

24:9  Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: „Králi, můj pane!“ Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se.

24:9  Hned potom vyšel z jeskyně i David a zavolal za Saulem: „Můj pane! Králi!“ Saul se ohlédl. David padl tváří k zemi a poklonil se.

24:9  Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: Můj pane a králi. Když se za ním Saul ohlédl, poklekl s tváří k zemi a klaněl se.

24:9  A řekl David Saulovi: I proč posloucháš řečí lidských, kteříž praví: Hle, David hledá tvého zlého.

24:9  Surrexit autem et David post eum : et egressus de spelunca, clamavit post tergum Saul, dicens : Domine mi rex. Et respexit Saul post se : et inclinans se David pronus in terram adoravit,

24:10  And said to Saul: Why dost thou hear the words of men that say: David seeketh thy hurt?

24:10  Behold, this day thine eyes have seen how that the Lord had delivered thee to day into mine hand in the cave: and some bade me kill thee: but mine eye spared thee; and I said, I will not put forth mine hand against my lord; for he is the Lord’s anointed.

24:10  David Saulovi řekl: „Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu?

24:10  Potom Saulovi řekl: „Proč posloucháš lidské řeči, že se ti David snaží ublížit?

24:10  Nato David Saulovi řekl: Proč posloucháš slova ⌈těch, kdo říkají:⌉ Hle, David usiluje o tvé zlo?

24:10  Aj, dnešního dne viděti mohly oči tvé, že tě byl vydal Hospodin dnes v ruku mou v jeskyni. A byloť mi řečeno, abych tě zabil, ale šanoval jsem tě; nebo řekl jsem: Nevztáhnuť ruky své na pána svého, poněvadž jest pomazaný Hospodinův.

24:10  dixitque ad Saul : Quare audis verba hominum loquentium : David quærit malum adversum te ?

24:11  Behold this day thy eyes have seen, that the Lord hath delivered thee into my hand, in the cave, and I had a thought to kill thee, but my eye hath spared thee. For I said: I will not put out my hand against my lord, because he is the Lord's anointed.

24:11  Moreover, my father, see, yea, see the skirt of thy robe in my hand: for in that I cut off the skirt of thy robe, and killed thee not, know thou and see that there is neither evil nor transgression in mine hand, and I have not sinned against thee; yet thou huntest my soul to take it.

24:11  Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný.

24:11  Pohleď, dnes vidíš na vlastní oči, že mi tě v té jeskyni Hospodin vydal do rukou. Říkali mi, ať tě zabiju, ale mně tě bylo líto. Řekl jsem si, že na svého pána nevztáhnu ruku – vždyť je to Hospodinův pomazaný.

24:11  Hle, ⌈tvé oči v tento den viděly,⌉ že tě Hospodin dnes vydal v jeskyni do mé ruky. Říkali mi, abych tě zabil, ale slitoval jsem se nad tebou; řekl jsem: Nevztáhnu ruku na svého pána, neboť je to Hospodinův pomazaný.

24:11  Nýbrž, otče můj, pohleď a viz kus pláště svého v ruce mé, a žeť jsem nechtěl, odřezuje křídlo pláště tvého, zabiti tebe. Poznejž tedy a viz, žeť není v úmysle mém nic zlého, ani jaké převrácenosti, a žeť jsem nezhřešil proti tobě; ty pak číháš na duši mou, abys mi ji odjal.

24:11  Ecce hodie viderunt oculi tui quod tradiderit te Dominus in manu mea in spelunca : et cogitavi ut occiderem te, sed pepercit tibi oculus meus : dixi enim : Non extendam manum meam in dominum meum, quia christus Domini est.

24:12  Moreover, see and know, O my father, the hem of thy robe in my hand, that when I cut off the hem of thy robe, I would not put out my hand against thee. Reflect, and see, that there is no evil in my hand, nor iniquity, neither have I sinned against thee: but thou liest in wait for my life, to take it away.

24:12  The Lord judge between me and thee, and the Lord avenge me of thee: but mine hand shall not be upon thee.

24:12  Pohleď, můj otče! Pohleď na cíp svého pláště v mé ruce. Odřízl jsem cíp tvého pláště a nezabil jsem tě. Uvaž a pohleď, že na mé ruce nelpí žádné zlo ani nevěrnost. Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty mi ukládáš o život, chceš mi jej vzít.

24:12  Podívej se, otče, jen se podívej: Mám v ruce cíp tvého pláště. Odřízl jsem ti cíp pláště, ale nezabil jsem tě. Pohleď a uznej, že jsem nespáchal žádný zločin ani zradu. Nijak jsem ti neublížil, ale ty na mě číháš, abys mě připravil o život!

24:12  Otče můj, pohleď a podívej se na okraj svého pláště v mé ruce. Když jsem odřízl okraj tvého pláště a nezabil tě, hleď se přesvědčit, že na mé ruce není zlo ani přestoupení. Nezhřešil jsem proti tobě, ale ty číháš na můj život, ⌈abys mě o něj připravil.⌉

24:12  Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou, a pomstiž mne Hospodin nad tebou, ale ruka má nebude proti tobě.

24:12  Quin potius pater mi, vide, et cognosce oram chlamydis tuæ in manu mea : quoniam cum præscinderem summitatem chlamydis tuæ, nolui extendere manum meam in te : animadverte, et vide, quoniam non est in manu mea malum, neque iniquitas, neque peccavi in te : tu autem insidiaris animæ meæ ut auferas eam.

24:13  The Lord judge between me and thee and the Lord revenge me of thee: but my hand shall not be upon thee.

24:13  As saith the proverb of the ancients, Wickedness proceedeth from the wicked: but mine hand shall not be upon thee.

24:13  Ať nás rozsoudí Hospodin. Ať Hospodin vykoná nad tebou pomstu za mne. Má ruka však proti tobě nebude.

24:13  Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin. Hospodin ať pomstí křivdu, kterou jsi mi způsobil, ale já na tebe nesáhnu.

24:13  Ať Hospodin soudí mezi mnou a tebou! Ať mě Hospodin pomstí na tobě, ale má ruka proti tobě nebude.

24:13  Jakož vzní ono přísloví starých: Od bezbožných vychází bezbožnost; protož nebudeť ruka má proti tobě.

24:13  Judicet Dominus inter me et te, et ulciscatur me Dominus ex te : manus autem mea non sit in te.

24:14  As also it is said in the old proverb: From the wicked shall wickedness come forth: therefore my hand shall not be upon thee. After whom dost thou come out, O king of Israel?

24:14  After whom is the king of Israel come out? after whom dost thou pursue? after a dead dog, after a flea.

24:14  Jak praví dávné přísloví: ‚Svévole pochází od svévolníků, ale má ruka proti tobě nebude.‘

24:14  Staré přísloví říká: ‚Zlo páchají zločinci.‘ Já na tebe nesáhnu.

24:14  Jak říká dávné přísloví: Od ničemů vychází ničemnost, ale má ruka proti tobě nebude.

24:14  Na koho to jen vytáhl král Izraelský? Koho to honíš? Psa mrtvého, blechu jednu.

24:14  Sicut et in proverbio antiquo dicitur : Ab impiis egredietur impietas : manus ergo mea non sit in te.

24:15  After whom dost thou pursue? After a dead dog, after a flea.

24:15  The Lord therefore be judge, and judge between me and thee, and see, and plead my cause, and deliver me out of thine hand.

24:15  Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu!

24:15  Na koho to vytáhl král Izraele? Koho to pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu!

24:15  Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa? Jednu blechu?

24:15  Ale budeť Hospodin soudce; on nechť rozsoudí mezi mnou a tebou, a nechť pohledí a vyvede při mou, a vysvobodí mne z ruky tvé.

24:15  Quem persequeris, rex Israël ? quem persequeris ? canem mortuum persequeris, et pulicem unum.

24:16  Be the Lord judge, and judge between me and thee, and see, and judge my cause, and deliver me out of thy hand.

24:16  And it came to pass, when David had made an end of speaking these words unto Saul, that Saul said, Is this thy voice, my son David? And Saul lifted up his voice, and wept.

24:16  Ať Hospodin vede mou při a rozsoudí nás. Ať přihlédne a rozhodne můj spor a svým rozsudkem mě vysvobodí z tvých rukou.“

24:16  Ať je tedy Hospodin naším soudcem a rozsoudí mě s tebou. Ať pohlédne a ujme se mé pře a obhájí mě před tebou!“

24:16  Ať je Hospodin soudcem a soudí mezi mnou a tebou! Ať pohlédne a vede můj spor a zjedná mi právo vůči tobě!

24:16  Když pak přestal David mluviti slov těch Saulovi, odpověděl Saul: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? A pozdvih Saul hlasu svého, plakal.

24:16  Sit Dominus judex, et judicet inter me et te : et videat, et judicet causam meam, et eruat me de manu tua.

24:17  And when David had made an end of speaking these words to Saul, Saul said: Is this thy voice, my son David? And Saul lifted up his voice, and wept:

24:17  And he said to David, Thou art more righteous than I: for thou hast rewarded me good, whereas I have rewarded thee evil.

24:17  Když David přestal k Saulovi takto mluvit, Saul zvolal: „Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?“ A Saul se dal do hlasitého pláče.

24:17  Když David domluvil tuto řeč k Saulovi, Saul zvolal: „Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?“ a hlasitě se rozplakal.

24:17  Stalo se, že když David domluvil tato slova k Saulovi, Saul řekl: Je to tvůj hlas, můj synu Davide? Pak Saul ⌈pozvedl svůj hlas a rozplakal se.⌉

24:17  A řekl Davidovi: Spravedlivější jsi nežli já; nebo ty jsi mi odplatil se dobrým, já pak zlým tobě jsem se odplatil.

24:17  Cum autem complesset David loquens sermones hujuscemodi ad Saul, dixit Saul : Numquid vox hæc tua est, fili mi David ? Et levavit Saul vocem suam, et flevit :

24:18  And he said to David: Thou art more just than I: for thou hast done good to me, and I have rewarded thee with evil.

24:18  And thou hast shewed this day how that thou hast dealt well with me: forasmuch as when the Lord had delivered me into thine hand, thou killedst me not.

24:18  Pak Davidovi řekl: „Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým.

24:18  „Jsi spravedlivější než já,“ řekl Davidovi. „Vždyť jsi mi odplácel dobrem, ale já jsem ti odplácel zlem.

24:18  Řekl Davidovi: Jsi spravedlivější nežli já, neboť jsi ⌈mi způsobil dobro,⌉ zatímco já ⌈jsem ti působil zlo.⌉

24:18  Ty zajisté ukázal jsi dnes, že mi činíš dobře; nebo ačkoli mne byl Hospodin zavřel v ruce tvé, však jsi mne nezabil.

24:18  dixitque ad David : Justior tu es quam ego : tu enim tribuisti mihi bona, ego autem reddidi tibi mala.

24:19  And thou hast shewed this day what good things thou hast done to me: how the Lord delivered me into thy hand, and thou hast not killed me.

24:19  For if a man find his enemy, will he let him go well away? wherefore the Lord reward thee good for that thou hast done unto me this day.

24:19  Dals mi to dnes najevo, když jsi mi prokázal dobro. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale tys mě nezabil.

24:19  Dnes jsi prokázal, že se mnou jednáš dobře. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale ty jsi mě nezabil.

24:19  Dnes jsi dokázal, že jsi se mnou jednal dobře: Když mě Hospodin vydal do tvé ruky, nezabils mě.

24:19  Zdali kdo nalezna nepřítele svého, propustí ho po cestě dobré? Ale Hospodin odplatiž tobě dobrým za to, co jsi mi dnešního dne učinil.

24:19  Et tu indicasti hodie quæ feceris mihi bona : quomodo tradiderit me Dominus in manum tuam, et non occideris me.

24:20  For who when he hath found his enemy, will let him go well away? But the Lord reward thee for this good turn, for what thou hast done to me this day.

24:20  And now, behold, I know well that thou shalt surely be king, and that the kingdom of Israel shall be established in thine hand.

24:20  Kdypak někdo najde svého nepřítele a nechá ho odejít v dobrém? Kéž tě Hospodin odmění dobrým za to, cos mi dnes učinil!

24:20  Když někdo najde svého nepřítele, copak ho nechá odejít po dobrém? Kéž ti Hospodin odplatí dobrem za to, jak ses ke mně dnes zachoval.

24:20  Vždyť najde–li někdo svého nepřítele, propustí ho v dobrém? Ať ti odplatí Hospodin dobrem za to, co jsi mi dnes učinil.

24:20  Protož nyní, (vím, že jistotně kralovati budeš, a že stálé bude v ruce tvé království Izraelské,)

24:20  Quis enim cum invenerit inimicum suum, dimittet eum in via bona ? sed Dominus reddat tibi vicissitudinem hanc pro eo quod hodie operatus es in me.

24:21  And now as I know that thou shalt surely be king, and have the kingdom of Israel in thy hand:

24:21  Swear now therefore unto me by the Lord, that thou wilt not cut off my seed after me, and that thou wilt not destroy my name out of my father’s house.

24:21  Věru, teď už vím, že kralovat budeš určitě ty. Izraelské království bude v tvých rukou stálé.

24:21  Teď už vím, že se jistě staneš králem a izraelské království bude v tvých rukou vzkvétat.

24:21  Nyní vím, že opravdu budeš kralovat a izraelské království ⌈ve tvé ruce⌉ obstojí.

24:21  Nyní, pravím, přisáhni mi skrze Hospodina, že nevypléníš semene mého po mně, a nevyhladíš jména mého z domu otce mého.

24:21  Et nunc quia scio quod certissime regnaturus sis, et habiturus in manu tua regnum Israël :

24:22  Swear to me by the Lord, that thou wilt not destroy my seed after me, nor take away my name from the house of my father.

24:22  And David sware unto Saul. And Saul went home; but David and his men gat them up unto the hold.

24:22  A teď mi odpřisáhni při Hospodinu, že nevyhubíš mé potomstvo a že mé jméno z domu mého otce nevyhladíš!“

24:22  Proto mi teď přísahej při Hospodinu, že nevyhladíš mé potomstvo, až tu nebudu, a nevymažeš mé jméno z mého otcovského rodu.“

24:22  Proto mi nyní ⌈přísahej při Hospodinu,⌉ že nevyhladíš mé potomstvo po mně a nevyhladíš mé jméno z domu mého otce.

24:22  A tak přisáhl David Saulovi. I odšel Saul do domu svého, David pak a muži jeho vstoupili na bezpečné místo.

24:22  jura mihi in Domino, ne deleas semen meum post me, neque auferas nomen meum de domo patris mei.

24:23  And David swore to Saul. So Saul went home: and David and his men went up into safer places.

24:23  David to Saulovi odpřisáhl. Saul se pak odebral ke svému domu a David se svými muži vystoupil do skalní skrýše.

24:23  David to Saulovi odpřisáhl. Saul pak odešel domů a David se svými muži vystoupil do skalní pevnosti.

24:23  David Saulovi přísahal. Pak Saul odešel do svého paláce a David se svými muži šel do pevnosti.

24:23  Et juravit David Sauli. Abiit ergo Saul in domum suam : et David et viri ejus ascenderunt ad tutiora loca.

Chapter 25

25:1  And Samuel died, and all Israel was gathered together, and they mourned for him, and buried him in his house in Ramatha. And David rose, and went down into the wilderness of Pharan.

25:1  And Samuel died; and all the Israelites were gathered together, and lamented him, and buried him in his house at Ramah. And David arose, and went down to the wilderness of Paran.

25:1  Když Samuel zemřel, všechen Izrael se shromáždil a oplakával ho. Pochovali ho v jeho domě v Rámě. A David nato sestoupil do Páranské stepi.

25:1  Samuel pak zemřel. Všichni Izraelci se sešli, aby ho oplakávali a pohřbili ho v Rámě, kde bydlel. David se pak rozhodl odejít na poušť Paran.

25:1  Když Samuel zemřel, shromáždil se celý Izrael, oplakával ho a pohřbili ho v jeho domě v Rámě. David pak vstal a odešel do Páranské pustiny.

25:1  Mezi tím umřel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali ho, a pochovali jej v domě jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušť Fáran.

25:1  Mortuus est autem Samuel, et congregatus est universus Israël, et planxerunt eum, et sepelierunt eum in domo sua in Ramatha. Consurgensque David descendit in desertum Pharan.

25:2  Now there was a certain man in the wilderness of Maon, and his possessions were in Carmel, and the man was very great: and he had three thousand sheep, and a thousand goats: and it happened that he was shearing his sheep in Carmel.

25:2  And there was a man in Maon, whose possessions were in Carmel; and the man was very great, and he had three thousand sheep, and a thousand goats: and he was shearing his sheep in Carmel.

25:2  V Maónu byl muž, který měl hospodářství na Karmelu. Byl velmi zámožný. Měl tři tisíce ovcí a tisíc koz. Právě stříhal na Karmelu ovce.

25:2  V Maonu žil jeden člověk a ten měl hospodářství v Karmelu. Byl to zámožný člověk a patřilo mu 3000 ovcí a 1000 koz. Právě v Karmelu stříhal své ovce.

25:2  V Maónu byl nějaký muž, ⌈který měl statek⌉ na Karmelu. Ten muž byl velmi zámožný. Měl tři tisíce ovcí a tisíc koz. Tehdy byl na Karmelu stříhat své ovce.

25:2  Člověk pak nějaký byl v Maon, kterýž statek svůj měl na Karmeli. A byl člověk ten možný velmi, nebo měl tři tisíce ovec a tisíc koz, a tehdáž rovně střihl ovce své na Karmeli.

25:2  Erat autem vir quispiam in solitudine Maon, et possessio ejus in Carmelo, et homo ille magnus nimis : erantque ei oves tria millia, et mille capræ : et accidit ut tonderetur grex ejus in Carmelo.

25:3  Now the name of the man was Nabal: and the name of his wife was Abigail. And she was a prudent and very comely woman: but her husband was churlish, and very bad and ill natured: and he was of the house of Caleb.

25:3  Now the name of the man was Nabal; and the name of his wife Abigail: and she was a woman of good understanding, and of a beautiful countenance: but the man was churlish and evil in his doings; and he was of the house of Caleb.

25:3  Ten muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abígajil. Byla to žena bystrého rozumu a krásné postavy, ale muž byl zatvrzelý a v jednání zlý. Byl to Kálebovec.

25:3  Tento muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abigail. Byla to velmi chytrá a neobyčejně krásná žena, ale její muž byl hrubý a choval se zle. Byl to potomek Kálebův.

25:3  Ten muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abígajil. Ta žena byla velmi ⌈rozumná a krásného vzezření,⌉ ale ten muž byl tvrdý a jeho činy zlé. Byl to Kálebovec.

25:3  Muže pak toho jméno Nábal, a jméno ženy jeho Abigail. A byla žena ta opatrná a krásné tváři, ale muž její byl tvrdý a zlých povah, a byl z rodu Kálefova.

25:3  Nomen autem viri illius erat Nabal. Et nomen uxoris ejus Abigail : eratque mulier illa prudentissima, et speciosa : porro vir ejus durus, et pessimus, et malitiosus : erat autem de genere Caleb.

25:4  And when David heard in the wilderness, that Nabal was shearing his sheep,

25:4  And David heard in the wilderness that Nabal did shear his sheep.

25:4  David se v poušti doslechl, že Nábal stříhá své ovce.

25:4  Když se David na poušti doslechl, že Nábal stříhá své ovce,

25:4  David se v pustině doslechl, že Nábal stříhá své ovce.

25:4  Protož uslyšav David na poušti, že by Nábal střihl ovce své,

25:4  Cum ergo audisset David in deserto quod tonderet Nabal gregem suum,

25:5  He sent ten young men, and said to them: Go up to Carmel, and go to Nabal, and salute him in my name with peace.

25:5  And David sent out ten young men, and David said unto the young men, Get you up to Carmel, and go to Nabal, and greet him in my name:

25:5  I poslal David deset mládenců a řekl jim: „Vystupte na Karmel. Půjdete k Nábalovi a popřejete mu mým jménem pokoj.

25:5  poslal deset mládenců a řekl jim: „Jděte do Karmelu, navštivte Nábala a pozdravte ho mým jménem:

25:5  Nato David poslal deset služebníků. David služebníkům řekl: Vystupte na Karmel, jděte k Nábalovi a ⌈zeptejte se ho mým jménem, jak se mu daří.⌉

25:5  Poslal deset služebníků, a řekl David těm služebníkům: Vstupte na Karmel, a jděte k Nábalovi, a pozdravte ho slovem mým přátelsky.

25:5  misit decem juvenes, et dixit eis : Ascendite in Carmelum, et venietis ad Nabal, et salutabitis eum ex nomine meo pacifice.

25:6  And you shall say: Peace be to my brethren, and to thee, and peace to thy house, and peace to all that thou hast.

25:6  And thus shall ye say to him that liveth in prosperity, Peace be both to thee, and peace be to thine house, and peace be unto all that thou hast.

25:6  Řeknete toto: Buď zdráv! Pokoj tobě, pokoj tvému domu, pokoj všemu, co máš.

25:6  ‚Buď zdráv. Pokoj tobě, pokoj tvé rodině, pokoj všemu, co máš.

25:6  Řekněte toto: Buď živ, ⌈pokoj tobě,⌉ pokoj tvému domu a pokoj všemu, co máš.

25:6  A rcete jemu takto: Zdráv buď, a pokoj tobě, pokoj domu tvému, i všemu, což máš, pokoj.

25:6  Et dicetis : Sit fratribus meis et tibi pax, et domui tuæ pax, et omnibus, quæcumque habes, sit pax.

25:7  I have heard that thy shepherds that were with us in the desert were shearing: we never molested them, neither was there ought missing to them of the flock at any time, all the while they were with us in Carmel.

25:7  And now I have heard that thou hast shearers: now thy shepherds which were with us, we hurt them not, neither was there ought missing unto them, all the while they were in Carmel.

25:7  Právě jsem slyšel, že slavíš stříž. Nuže, tvoji pastýři bývali s námi. Neubližovali jsme jim. Nepohřešili nic po všechny dny, co byli na Karmelu.

25:7  Jak slyším, střiháš právě ovce. Víš, že tví pastýři byli s námi. Chovali jsme se k nim slušně a za celou dobu, co byli v Karmelu, se vůbec nic neztratilo.

25:7  Právě jsem slyšel, že máš stříž. Tví pastýři byli s námi a ⌈neubližovali jsme jim⌉ ani nic nepostrádali po všechny dny, co jsme byli na Karmelu.

25:7  Slyšel jsem, že máš střižce, a pastýři tvoji bývali s námi; neučinili jsme jim žádné křivdy, aniž jim co zhynulo po všecky dny, v nichž byli na Karmeli.

25:7  Audivi quod tonderent pastores tui, qui erant nobiscum in deserto : numquam eis molesti fuimus, nec aliquando defuit quidquam eis de grege, omni tempore quo fuerunt nobiscum in Carmelo.

25:8  Ask thy servants, and they will tell thee. Now therefore let thy servants find favour in thy eyes: for we are come in a good day, whatsoever thy hand shall find give to thy servants, and to thy son David.

25:8  Ask thy young men, and they will shew thee. Wherefore let the young men find favour in thine eyes: for we come in a good day: give, I pray thee, whatsoever cometh to thine hand unto thy servants, and to thy son David.

25:8  Zeptej se svých mládenců, povědí ti o tom. Kéž moji mládenci u tebe najdou vlídné přijetí! Vždyť přicházíme ve šťastný den. Dej prosím svým otrokům a svému synu Davidovi něco z toho, co máš po ruce.“

25:8  Zeptej se svých mládenců a potvrdí ti to. Prokaž tedy mým chlapcům laskavost, přicházíme přece ve šťastnou chvíli. Dej tedy prosím svým služebníkům i svému synu Davidovi, co máš po ruce.‘“

25:8  Zeptej se svých služebníků a povědí ti to. Kéž naleznou služebníci milost ve tvých očích, neboť přišli ve slavnostní den. Dej prosím svým otrokům a svému synu Davidovi, co ⌈máš po ruce.⌉

25:8  Ptej se služebníků svých, a povědí tobě. Nyní tedy nechť naleznou mládenci milost před očima tvýma, nebo v den veselý přišli jsme; dej, prosím, což máš před rukama, služebníkům svým a synu svému Davidovi.

25:8  Interroga pueros tuos, et indicabunt tibi. Nunc ergo inveniant pueri tui gratiam in oculis tuis : in die enim bona venimus : quodcumque invenerit manus tua, da servis tuis, et filio tuo David.

25:9  And when David's servants came, they spoke to Nabal all these words in David's name, and then held their peace.

25:9  And when David’s young men came, they spake to Nabal according to all those words in the name of David, and ceased.

25:9  Davidovi mládenci přišli, vyřídili to vše Nábalovi Davidovým jménem a vyčkávali.

25:9  Davidovi mládenci tedy šli za Nábalem a promluvili Davidovým jménem přesně, jak jim řekl. Když se odmlčeli,

25:9  Davidovi služebníci šli, pověděli Nábalovi všechna tato slova Davidovým jménem a čekali.

25:9  Přišedše tedy mládenci ti Davidovi, mluvili Nábalovi podlé všech slov těchto jménem Davidovým, a umlkli.

25:9  Cumque venissent pueri David, locuti sunt ad Nabal omnia verba hæc ex nomine David : et siluerunt.

25:10  But Nabal answering the servants of David, said: Who is David? and what is the son of Isai? servants are multiplied now days who flee from their masters.

25:10  And Nabal answered David’s servants, and said, Who is David? and who is the son of Jesse? there be many servants now a days that break away every man from his master.

25:10  Ale Nábal se na Davidovy služebníky rozkřikl: „Kdo je David? Kdo je to Jišajův syn? Dnes přibývá otroků, kteří se odtrhují od svých pánů.

25:10  Nábal se na ně rozkřikl: „Jaký David? Jaký syn Jišajův? Všude je teď plno sluhů, kteří utíkají od svých pánů.

25:10  Nábal však Davidovým otrokům odpověděl: Kdo je David a kdo je syn Jišajův? Dnes je mnoho otroků, kteří utíkají od svých pánů.

25:10  Odpověděl pak Nábal služebníkům Davidovým a řekl: Kdo jest David? A kdo syn Izai? Mnohotě nyní služebníků, kteříž se odtrhují jeden každý od pána svého.

25:10  Respondens autem Nabal pueris David, ait : Quis est David ? et quis est filius Isai ? hodie increverunt servi qui fugiunt dominos suos.

25:11  Shall I then take my bread, and my water, and the flesh of my cattle, which I have killed for my shearers, and give to men whom I know not whence they are?

25:11  Shall I then take my bread, and my water, and my flesh that I have killed for my shearers, and give it unto men, whom I know not whence they be?

25:11  Mám snad vzít svůj chléb, svou vodu a zvířata, která jsem porazil pro své střihače, a dát je mužům, o nichž ani nevím, odkud jsou?“

25:11  To mám vzít svůj chleba, svou vodu a maso, které jsem připravil pro své střihače, a dát to lidem, o kterých ani nevím, odkud jsou?“

25:11  Mám snad vzít svůj chléb, svou vodu a maso z dobytka, který jsem porazil pro své střihače, a dát to mužům, o nichž nevím, odkud jsou?

25:11  Ano, vezmu já chléb svůj, a vodu svou a pokrmy své, kteréž jsem připravil střižcům svým, a dám je těm lidem, kterýchž neznám, ani vím, odkud jsou?

25:11  Tollam ergo panes meos, et aquas meas, et carnes pecorum quæ occidi tonsoribus meis, et dabo viris quos nescio unde sint ?

25:12  So the servants of David went back their way, and returning came and told him all the words that he said.

25:12  So David’s young men turned their way, and went again, and came and told him all those sayings.

25:12  Davidovi mládenci se vydali na zpáteční cestu. Vrátili se a všechno mu to oznámili.

25:12  Davidovi mládenci se tedy otočili a vydali se zpátky. Jakmile dorazili k Davidovi, vyřídili mu všechna Nábalova slova.

25:12  Davidovi služebníci se tedy obrátili a vrátili. Přišli a oznámili Davidovi všechna ta slova.

25:12  A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou, navrátili se, a přišedše, oznámili jemu všecka slova ta.

25:12  Regressi sunt itaque pueri David per viam suam, et reversi venerunt, et nuntiaverunt ei omnia verba quæ dixerat.

25:13  Then David said to his young men: Let every man gird on his sword. And they girded on every man his sword. And David also girded on his sword: and there followed David about four hundred men, and two hundred remained with the baggage.

25:13  And David said unto his men, Gird ye on every man his sword. And they girded on every man his sword; and David also girded on his sword: and there went up after David about four hundred men; and two hundred abode by the stuff.

25:13  David svým mužům rozkázal: „Opásejte se každý mečem!“ Každý se tedy opásal mečem. I David se opásal mečem. Za Davidem vytáhlo na čtyři sta mužů a dvě stě jich zůstalo u výstroje.

25:13  David svým mužům řekl: „Každý si připásejte meč.“ Všichni včetně Davida si tedy připásali meč a asi čtyři sta mužů vyrazilo za Davidem. Dvě stě jich zůstalo u zásob.

25:13  David řekl svým mužům: Připásejte si každý svůj meč. Připásali si meč a také David si připásal svůj meč. Asi čtyři sta mužů šlo za Davidem a dvě stě jich zůstalo u výstroje.

25:13  I řekl David mužům svým: Připaš každý meč svůj. Kteříž když připásali jeden každý meč svůj, připásal také David meč svůj, a šlo za Davidem okolo čtyř set mužů, dvě stě pak pozůstalo u břemen.

25:13  Tunc ait David pueris suis : Accingatur unusquisque gladio suo. Et accincti sunt singuli gladiis suis, accinctusque est et David ense suo : et secuti sunt David quasi quadringenti viri : porro ducenti remanserunt ad sarcinas.

25:14  But one of the servants told, Abigail, the wife of Nabal, saying: Behold, David sent messengers out of the wilderness, to salute our master: and he rejected them.

25:14  But one of the young men told Abigail, Nabal’s wife, saying, Behold, David sent messengers out of the wilderness to salute our master; and he railed on them.

25:14  Jeden z mládenců oznámil Nábalově ženě Abígajile: „Hle, David poslal z pouště posly s požehnáním pro našeho pána, ale on se na ně osopil.

25:14  Jeden z Nábalových mládenců mezitím řekl Nábalově ženě Abigail: „Víš, že David poslal z pouště k našemu pánovi posly s pozdravem, ale on jim vynadal?

25:14  Jeden ze služebníků oznámil Nábalově ženě Abígajile: Hle, David poslal z pustiny posly, aby pozdravili našeho pána, ale on se na ně osopil.

25:14  A v tom Abigail, ženě Nábalově, oznámil mládenec jeden z služebníků, řka: Aj, poslal David posly s pouště, aby pozdravili pána našeho, ale on je ukřikal;

25:14  Abigail autem uxori Nabal nuntiavit unus de pueris suis, dicens : Ecce David misit nuntios de deserto, ut benedicerent domino nostro : et aversatus est eos.

25:15  These men were very good to us, and gave us no trouble: Neither did we ever lose any thing all the time that we conversed with them in the desert.

25:15  But the men were very good unto us, and we were not hurt, neither missed we any thing, as long as we were conversant with them, when we were in the fields:

25:15  Ti muži se k nám chovali velice dobře. Neubližovali nám a nic jsme nepohřešili po všechny dny, co jsme se s nimi stýkali, když jsme byli na poli.

25:15  Ti muži na nás byli velmi hodní, chovali se k nám slušně a po celou dobu, kdy jsme s nimi byli na pastvinách, se nám vůbec nic neztratilo.

25:15  Ti muži ⌈se k nám chovali velmi hezky,⌉ neubližovali nám a nic jsme nepostrádali po všechny dny, co jsme s nimi žili, když jsme byli na poli.

25:15  Ješto muži ti prospěšní nám byli velice, ani nám neučinili křivdy, aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli.

25:15  Homines isti boni satis fuerant nobis, et non molesti : nec quidquam aliquando periit omni tempore quo fuimus conversati cum eis in deserto :

25:16  They were a wall unto us, both by night and day, all the while we were with them keeping the sheep.

25:16  They were a wall unto us both by night and day, all the while we were with them keeping the sheep.

25:16  Byli nám hradbou ve dne v noci po všechny dny, co jsme byli s nimi, když jsme pásli ovce.

25:16  Ve dne i v noci nás chránili jako hradba, celou tu dobu, kterou jsme s nimi strávili, když jsme pásli stáda.

25:16  Byli nám hradbou ⌈v noci i ve dne⌉ po všechny dny, co jsme byli s nimi a pásli ovce.

25:16  Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny, dokudž jsme s nimi byli, pasouce stáda.

25:16  pro muro erant nobis tam in nocte quam in die, omnibus diebus quibus pavimus apud eos greges.

25:17  Wherefore consider, and think what thou hast to do: for evil is determined against thy husband, and against thy house, and he is a son of Belial, so that no man can speak to him.

25:17  Now therefore know and consider what thou wilt do; for evil is determined against our master, and against all his household: for he is such a son of Belial, that a man cannot speak to him.

25:17  Teď uvaž a pohleď, co bys měla udělat. Vždyť se na našeho pána a celý jeho dům valí pohroma! A on je takový ničema, že se s ním nedá mluvit.“

25:17  Rozmysli si teď dobře, co bys měla udělat, protože náš pán i celý jeho dům se řítí do neštěstí. Jenže je to takový ničema, že s ním není řeč.“

25:17  Tak ⌈rozvaž a zjisti,⌉ co můžeš udělat, neboť na našeho pána a na celý jeho dům se hrne zlo. On je ničemník a nedá se s ním mluvit.

25:17  Protož nyní pomysl a viz, co bys měla činiti, neboť již zlé věci hotové jsou na pána našeho i na všecken dům jeho; on pak jest tak zlobivý, že s ním nelze ani mluviti.

25:17  Quam ob rem considera, et recogita quid facias : quoniam completa est malitia adversum virum tuum, et adversum domum tuam, et ipse est filius Belial, ita ut nemo possit ei loqui.

25:18  Then Abigail made haste and took two hundred loaves, and two vessels of wine, and five sheep ready dressed, and five measures of parched corn, and a hundred clusters of raisins, and two hundred cakes of dry figs, and laid them upon asses:

25:18  Then Abigail made haste, and took two hundred loaves, and two bottles of wine, and five sheep ready dressed, and five measures of parched corn, and an hundred clusters of raisins, and two hundred cakes of figs, and laid them on asses.

25:18  Abígajil rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě pletenců sušených fíků a naložila to na osly.

25:18  Abigail rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů a dvě stě hrud fíků a naložila to na osly.

25:18  Abígajil rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět upravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě koláčů z lisovaných fíků a naložila to na osly.

25:18  Tedy pospíšila Abigail, a vzala dvě stě chlebů, a dvě kožené láhvice vína, a pět ovcí připravených, a pět měr pražmy, a sto sušených hroznů, a dvě stě hrud fíků sušených, a vložila to na osly.

25:18  Festinavit igitur Abigail, et tulit ducentos panes, et duos utres vini, et quinque arietes coctos, et quinque sata polentæ, et centum ligaturas uvæ passæ, et ducentas massas caricarum, et posuit super asinos :

25:19  And she said to her servants: Go before me: behold, I will follow after you: but she told not her husband, Nabal.

25:19  And she said unto her servants, Go on before me; behold, I come after you. But she told not her husband Nabal.

25:19  Svým mládencům řekla: „Jděte napřed, já půjdu za vámi.“ Svému muži Nábalovi neoznámila nic.

25:19  Potom řekla svým mládencům: „Jděte napřed, já jdu za vámi.“ Svému muži Nábalovi ale nic neřekla.

25:19  Svým služebníkům řekla: Jděte přede mnou, já půjdu za vámi. Svému muži Nábalovi však nic neoznámila.

25:19  I řekla služebníkům svým: Jdětež napřed, a já za vámi půjdu. Ale muži svému Nábalovi neoznámila.

25:19  dixitque pueris suis : Præcedite me : ecce ego post tergum sequar vos : viro autem suo Nabal non indicavit.

25:20  And when she had gotten upon an ass, and was coming down to the foot of the mountain, David and his men came down over against her, and she met them.

25:20  And it was so, as she rode on the ass, that she came down by the covert of the hill, and, behold, David and his men came down against her; and she met them.

25:20  Když sjížděla na oslu dolů, kryta horou, tu proti ní sestupoval David se svými muži, takže na ně narazila.

25:20  Vsedla na osla a sjížděla do horské rokle, když tu proti ní přichází David se svými muži. (Než je potkala,

25:20  Jela na oslu a sestupovala kryta horou a David se svými muži zrovna sestupovali proti ní. Setkala se s nimi.

25:20  I stalo se, že vsedši na osla, sjížděla po stráni s hory, a aj, David a muži jeho sstupovali proti ní, a potkala se s nimi.

25:20  Cum ergo ascendisset asinum, et descenderet ad radices montis, David et viri ejus descendebant in occursum ejus : quibus et illa occurrit.

25:21  And David said: Truly in vain have I kept all that belonged to this fellow in the wilderness, and nothing was lost of all that pertained unto him: and he hath returned me evil for good.

25:21  Now David had said, Surely in vain have I kept all that this fellow hath in the wilderness, so that nothing was missed of all that pertained unto him: and he hath requited me evil for good.

25:21  David si řekl: „Věru, nadarmo jsem střežil ve stepi všechno, co mu patřilo. Ze všeho, co má, nic nepohřešil. A přece se mi odplatil za dobro zlem.

25:21  David si právě říkal: „To jsem tedy na poušti hlídal všechen jeho majetek zbytečně – vůbec nic se mu neztratilo, a teď mi za mou dobrotu oplácí zlem.

25:21  David si říkal: Ano, marně jsem střežil v pustině všechno, co patří tomuto muži, takže nic ze všeho, co mu patří, nepostrádal. Odplatil mi však zlem za dobro.

25:21  (David pak byl řekl: Jistě nadarmo jsem ostříhal všeho, což on měl na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil zlým za dobré.

25:21  Et ait David : Vere frustra servavi omnia quæ hujus erant in deserto, et non periit quidquam de cunctis quæ ad eum pertinebant : et reddidit mihi malum pro bono.

25:22  May God do so and so, and add more to the foes of David, if I leave of all that belong to him till the morning, any that pisseth against the wall.

25:22  So and more also do God unto the enemies of David, if I leave of all that pertain to him by the morning light any that pisseth against the wall.

25:22  Ať Bůh udělá s mými nepřáteli, co chce, jestliže mu ve všem, co má, zanechám do rána jediného močícího na stěnu.“

25:22  Bůh ať Davida potrestá a ještě mu přidá, jestli ze všech, kdo k Nábalovi patří, nechám do rána jediného pacholka!“)

25:22  Tak ať Bůh učiní Davidovým nepřátelům a ještě přidá, jestliže ze všech, kteří mu patří, ponechám do rána někoho ⌈močícího na stěnu.⌉

25:22  Toto učiň Bůh nepřátelům Davidovým a toto přidej, jestliže zanechám do jitra ze všeho, což má, až do toho, kterýž močí na stěnu.)

25:22  Hæc faciat Deus inimicis David, et hæc addat, si reliquero de omnibus quæ ad ipsum pertinent usque mane mingentem ad parietem.

25:23  And when Abigail saw David, she made haste and lighted off the ass, and fell before David, on her face, and adored upon the ground.

25:23  And when Abigail saw David, she hasted, and lighted off the ass, and fell before David on her face, and bowed herself to the ground,

25:23  Jakmile Abígajil uviděla Davida, rychle sesedla s osla, padla před Davidem na tvář a poklonila se k zemi.

25:23  Jakmile Abigail uviděla Davida, rychle sesedla z osla, padla před Davidem na tvář a poklonila se až k zemi.

25:23  Když Abígajil uviděla Davida, rychle sesedla z osla, padla před Davidem na tvář a klaněla se k zemi.

25:23  Tedy uzřevši Abigail Davida, rychle ssedla s osla, a padla před Davidem na tvář svou, a poklonila se až k zemi.

25:23  Cum autem vidisset Abigail David, festinavit, et descendit de asino, et procidit coram David super faciem suam, et adoravit super terram,

25:24  And she fell at his feet, and said: Upon me let this iniquity be, my lord: let thy handmaid speak, I beseech thee, in thy ears, and hear the words of thy servant.

25:24  And fell at his feet, and said, Upon me, my lord, upon me let this iniquity be: and let thine handmaid, I pray thee, speak in thine audience, and hear the words of thine handmaid.

25:24  Padla mu k nohám a zvolala: „Má, má je to vina, můj pane. Nechť smí tvá otrokyně k tobě promluvit, vyslechni slova své otrokyně.

25:24  Padla mu k nohám a zvolala: „Je to jen má vina, pane můj! Ale dovol, prosím, své služebnici promluvit; vyslechni laskavě má slova.

25:24  Padla mu k nohám a řekla: ⌈Má, má je to vina,⌉ můj pane. Kéž smí k tobě tvá otrokyně promluvit, vyslechni slova své otrokyně.

25:24  A padši k nohám jeho, řekla: Na mně, pane můj, ta nepravost. Protož nechť mluví, prosím, služebnice tvá v uši tvé, a vyslyš slova děvky své.

25:24  et cecidit ad pedes ejus, et dixit : In me sit, domine mi, hæc iniquitas : loquatur, obsecro, ancilla tua in auribus tuis, et audi verba famulæ tuæ.

25:25  Let not my lord the king, I pray thee, regard this naughty man, Nabal: for according to his name, he is a fool, and folly is with him: but I, thy handmaid, did not see thy servants, my lord, whom thou sentest.

25:25  Let not my lord, I pray thee, regard this man of Belial, even Nabal: for as his name is, so is he; Nabal is his name, and folly is with him: but I thine handmaid saw not the young men of my lord, whom thou didst send.

25:25  Kéž můj pán nebere toho ničemu Nábala vážně. Vždyť je takový jako jeho jméno. Jmenuje se Nábal (to je Bloud) a jen blud je v něm. Já, tvá otrokyně, jsem neviděla mládence svého pána, které poslal.

25:25  Kéž si můj pán vůbec nevšímá toho ničemy Nábala. Jak se jmenuje, takový i je – jmenuje se Nábal, Hlupák, a hlouposti má dost. Já, tvá služebnice, jsem neviděla ty mládence, které jsi, můj pane, poslal.

25:25  Ať si můj pán nevšímá toho ničemníka Nábala. Vždyť ⌈je takový, jaké je jeho jméno.⌉ Jmenuje se Nábal (Pošetilec) a pošetilost je při něm. Já, tvoje otrokyně, jsem neviděla služebníky svého pána, které poslal.

25:25  Nechť se neobrací, prosím, pán můj myslí svou za mužem tím bezbožným Nábalem; nebo jakéž jest jméno jeho, takovýž jest. Nábal jméno jeho jest, a bláznovství jest při něm. Já pak služebnice tvá neviděla jsem služebníků pána mého, kteréž jsi byl poslal.

25:25  Ne ponat, oro, dominus meus rex cor suum super virum istum iniquum Nabal : quoniam secundum nomen suum stultus est, et stultitia est cum eo : ego autem ancilla tua non vidi pueros tuos, domine mi, quos misisti.

25:26  Now therefore, my lord, the Lord liveth, and thy soul liveth, who hath withholden thee from coming to blood, and hath saved thy hand to thee: and now let thy enemies be as Nabal, and all they that seek evil to my lord.

25:26  Now therefore, my lord, as the Lord liveth, and as thy soul liveth, seeing the Lord hath withholden thee from coming to shed blood, and from avenging thyself with thine own hand, now let thine enemies, and they that seek evil to my lord, be as Nabal.

25:26  Ale nyní, můj pane, jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, Hospodin ti zabránil dopustit se krveprolití a pomoci si vlastní rukou. Ať jsou nyní jako Nábal tvoji nepřátelé, kteří vyhledávají zkázu mého pána.

25:26  Teď ale, pane můj, jakože je živ Hospodin a živ jsi ty – protože ti Hospodin zabránil prolít krev a vzít pomstu do vlastních rukou, ať tvoji nepřátelé a všichni, kdo mému pánu chtějí ublížit, dopadnou jako Nábal!

25:26  A nyní, můj pane, jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, Hospodin tě zadržel, abys neprolil krev a nepomohl si vlastní rukou. Nuže ať jsou jako Nábal tvoji nepřátelé a ti, kdo usilují o zlo pro mého pána.

25:26  Protož nyní, pane můj, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že tě tobě zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. A protož nyní buďtež jako Nábal nepřátelé tvoji, a ti, kteříž hledají zlého pánu mému.

25:26  Nunc ergo, domine mi, vivit Dominus, et vivit anima tua, qui prohibuit te ne venires in sanguinem, et salvavit manum tuam tibi : et nunc fiant sicut Nabal inimici tui, et qui quærunt domino meo malum.

25:27  Wherefore receive this blessing, which thy handmaid hath brought to thee, my lord: and give it to the young men that follow thee, my lord.

25:27  And now this blessing which thine handmaid hath brought unto my lord, let it even be given unto the young men that follow my lord.

25:27  Toto požehnání zde přinesla svému pánu tvá služka. Ať je rozdáno družině, která chodí v šlépějích mého pána.

25:27  A tento dárek, který tvá služebnice přinesla svému pánu, ať se rozdá mládencům, kteří jdou ve šlépějích mého pána.

25:27  Kéž tento dar, který přinesla tvá služka svému pánu, je nyní dán služebníkům, kteří chodí v šlépějích mého pána.

25:27  Teď pak dar tento, kterýž přinesla děvka tvá pánu svému, nechť jest dán služebníkům, kteříž chodí za pánem mým.

25:27  Quapropter suscipe benedictionem hanc, quam attulit ancilla tua tibi domino meo, et da pueris qui sequuntur te dominum meum.

25:28  Forgive the iniquity of thy handmaid: for the Lord will surely make for my lord a faithful house, because thou, my lord, fightest the battles of the Lord: let not evil therefore be found in thee all the days of thy life.

25:28  I pray thee, forgive the trespass of thine handmaid: for the Lord will certainly make my lord a sure house; because my lord fighteth the battles of the Lord, and evil hath not been found in thee all thy days.

25:28  Promiň své otrokyni přestoupení. Vždyť Hospodin jistě zbuduje mému pánu trvalý dům. Můj pán vede boje Hospodinovy a po všechny tvé dny se na tobě nenašlo nic zlého.

25:28  Odpusť prosím provinění své služebnice. Hospodin mému pánu jistě zbuduje trvalý dům, neboť můj pán vede Hospodinovy boje a za celou tu dobu se na tobě nenašlo nic zlého.

25:28  Sejmi, prosím, přestoupení ze své otrokyně. Vždyť Hospodin jistě učiní mému pánu trvalý dům, neboť můj pán vede Hospodinovy boje a ⌈po všechny tvé dny⌉ se při tobě nenašlo nic zlého.

25:28  Odpusť, prosím, provinění děvce své, neboť jistě vzdělá Hospodin pánu mému dům stálý, poněvadž boje Hospodinovy pán můj vede, a nic zlého se nenalézá při tobě až posavad.

25:28  Aufer iniquitatem famulæ tuæ : faciens enim faciet Dominus tibi domino meo domum fidelem, quia prælia Domini, domine mi, tu præliaris : malitia ergo non inveniatur in te omnibus diebus vitæ tuæ.

25:29  For if a man at any time shall rise, and persecute thee, and seek thy life, the soul of my lord shall be kept, as in the bundle of the living, with the Lord thy God: but the souls of thy enemies shall be whirled, as with the violence and whirling of a sling.

25:29  Yet a man is risen to pursue thee, and to seek thy soul: but the soul of my lord shall be bound in the bundle of life with the Lord thy God; and the souls of thine enemies, them shall he sling out, as out of the middle of a sling.

25:29  Kdyby někdo povstal, aby tě pronásledoval a ukládal ti o život, ať je život mého pána pojat do svazku živých u Hospodina, tvého Boha. Ale život tvých nepřátel ať vloží do praku a odmrští.

25:29  Kdyby se někdo rozhodl tě pronásledovat a usilovat ti o život, tvůj život, můj pane, zůstane pevně ve svazku živých, při Hospodinu, tvém Bohu. Život tvých nepřátel však Bůh jako z praku odmrští.

25:29  Kdyby někdo povstal, aby tě pronásledoval a usiloval o tvůj život, život mého pána bude svázán do svazku žijících s Hospodinem, tvým Bohem, ale život tvých nepřátel vyvrhne jako z praku.

25:29  A byť i povstal člověk, aby tě stihal a hledal bezhrdlí tvého, budeť však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha tvého, duši pak nepřátel tvých jako z praku pryč zahodí.

25:29  Si enim surrexerit aliquando homo persequens te, et quærens animam tuam, erit anima domini mei custodita quasi in fasciculo viventium apud Dominum Deum tuum : porro inimicorum tuorum anima rotabitur, quasi in impetu et circulo fundæ.

25:30  And when the Lord shall have done to thee, my lord, all the good that he hath spoken concerning thee, and shall have made thee prince over Israel,

25:30  And it shall come to pass, when the Lord shall have done to my lord according to all the good that he hath spoken concerning thee, and shall have appointed thee ruler over Israel;

25:30  Až Hospodin učiní mému pánu všechno to dobré, jež ti přislíbil, a pověří tě, abys byl vévodou nad Izraelem,

25:30  A potom, až Hospodin prokáže mému pánu všechno to dobrodiní, které ti zaslíbil, a přikáže ti být vůdcem Izraele,

25:30  Stane se, že až Hospodin mému pánu učiní všechno dobro, které o tobě vyhlásil, a ustanoví tě vévodou nad Izraelem,

25:30  A když učiní Hospodin pánu mému dobře podlé toho všeho, jakž zaslíbil tobě, a přikážeť, abys byl vůdcím nad Izraelem:

25:30  Cum ergo fecerit Dominus tibi domino meo omnia quæ locutus est bona de te, et constituerit te ducem super Israël,

25:31  This shall not be an occasion of grief to thee, and a scruple of heart to my lord, that thou hast shed innocent blood, or hast revenged thyself: and when the Lord shall have done well by my lord, thou shalt remember thy handmaid.

25:31  That this shall be no grief unto thee, nor offence of heart unto my lord, either that thou hast shed blood causeless, or that my lord hath avenged himself: but when the Lord shall have dealt well with my lord, then remember thine handmaid.

25:31  nebudeš mít újmu ani výčitky, můj pane, že jsi zbytečně prolil krev, aby sis pomohl. Až Hospodin prokáže mému pánu dobro, vzpomeň na svou otrokyni.“

25:31  tehdy, můj pane, nebudeš mít výčitky ani špatné svědomí, že jsi daremně prolil krev, aby ses pomstil. Až Hospodin prokáže mému pánu dobrodiní, vzpomeň si na svou služebnici.“

25:31  ať to není pro tebe pokleskem ani ⌈výčitkou svědomí⌉ mého pána, že bezdůvodně prolil krev a že ⌈si můj pán sám pomohl.⌉ Až Hospodin prokáže mému pánu dobro, vzpomeň na svou otrokyni.

25:31  Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když by vylil krev bez příčiny, aneb když by se mstil pán můj. Když tedy učiní dobře Hospodin pánu mému, rozpomeň se na děvku svou.

25:31  non erit tibi hoc in singultum, et in scrupulum cordis domino meo, quod effuderis sanguinem innoxium, aut ipse te ultus fueris : et cum benefecerit Dominus domino meo, recordaberis ancillæ tuæ.

25:32  And David said to Abigail: Blessed be the Lord the God of Israel, who sent thee this day to meet me, and blessed be thy speech:

25:32  And David said to Abigail, Blessed be the Lord God of Israel, which sent thee this day to meet me:

25:32  David Abígajile odvětil: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc.

25:32  David řekl Abigail: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc.

25:32  Nato David Abígajile odpověděl: ⌈Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele,⌉ že tě dnes poslal, ⌈abys mi vyšla naproti.⌉

25:32  I řekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, že tě poslal dne tohoto mně v cestu;

25:32  Et ait David ad Abigail : Benedictus Dominus Deus Israël, qui misit hodie te in occursum meum, et benedictum eloquium tuum,

25:33  And blessed be thou, who hast kept me to day from coming to blood, and revenging me with my own hand.

25:33  And blessed be thy advice, and blessed be thou, which hast kept me this day from coming to shed blood, and from avenging myself with mine own hand.

25:33  A požehnán buď tvůj důvtip a požehnána ty sama, žes mě dnes zadržela, abych se nedopustil krveprolití a nepomohl si vlastní rukou.

25:33  A požehnána tvá moudrost, ty sama buď požehnána, žes mě dnes zadržela, abych neprolil krev a nevzal pomstu do svých rukou.

25:33  Požehnaná je tvá rozvaha a požehnaná jsi ty, že jsi mě dnes zadržela, abych neprolil krev a nepomohl si sám vlastní rukou.

25:33  A požehnaná řeč tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe.

25:33  et benedicta tu, quæ prohibuisti me hodie ne irem ad sanguinem, et ulciscerer me manu mea.

25:34  Otherwise, as the Lord liveth, the God of Israel, who hath withholden me from doing thee any evil, if thou hadst not quickly come to meet me, there had not been left to Nabal by the morning light, any that pisseth against the wall.

25:34  For in very deed, as the Lord God of Israel liveth, which hath kept me back from hurting thee, except thou hadst hasted and come to meet me, surely there had not been left unto Nabal by the morning light any that pisseth against the wall.

25:34  Ale jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, který mi zabránil způsobit ti něco zlého, kdybys mi nebyla rychle vyšla vstříc, nezůstal by Nábalovi do jitřního úsvitu jediný močící na stěnu.“

25:34  Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, který mi zabránil ublížit ti, věz, že kdybys mi nepřišla tak rychle vstříc, do rozednění by Nábalovi nezůstal jediný pacholek!“

25:34  Ano, jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, který mě zadržel, abych nespáchal zlo proti tobě, kdybys mi nevyšla rychle naproti, nezůstal by Nábalovi do svítání nikdo močící na stěnu.

25:34  A jistě, jako živ jest Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mi zbránil, ať bych zle nečinil, že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu, nebyl by zůstal Nábalovi do jitra ani močící na stěnu.

25:34  Alioquin vivit Dominus Deus Israël, qui prohibuit me ne malum facerem tibi : nisi cito venisses in occursum mihi, non remansisset Nabal usque ad lucem matutinam mingens ad parietem.

25:35  And David received at her hand all that she had brought him, and said to her: Go in peace into thy house, behold I have heard thy voice, and honoured thy face.

25:35  So David received of her hand that which she had brought him, and said unto her, Go up in peace to thine house; see, I have hearkened to thy voice, and have accepted thy person.

25:35  David od ní vzal, co mu přinesla, a řekl jí: „Pokojně vystup do svého domu. Hleď, vyslyšel jsem tě a beru na tebe ohled.“

25:35  Potom od ní David přijal, co mu přinesla, a řekl jí: „Vrať se v pokoji domů. Uvidíš, že jsem tě poslechl a vyhověl jsem ti.“

25:35  David si od ní vzal to, co mu přinesla, a řekl jí: Jdi v pokoji domů. Podívej, uposlechl jsem tě a ⌈beru na tebe ohled.⌉

25:35  I přijal David z ruky její, což byla přinesla jemu, a řekl jí: Jdiž v pokoji do domu svého. Pohleď, uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil jsem sobě osoby tvé.

25:35  Suscepit ergo David de manu ejus omnia quæ attulerat ei, dixitque ei : Vade pacifice in domum tuam : ecce audivi vocem tuam, et honoravi faciem tuam.

25:36  And Abigail came to Nabal: and behold he had a feast in his house, like the feast of a king: and Nabal's heart was merry, for he was very drunk: and she told him nothing less or more until morning.

25:36  And Abigail came to Nabal; and, behold, he held a feast in his house, like the feast of a king; and Nabal’s heart was merry within him, for he was very drunken: wherefore she told him nothing, less or more, until the morning light.

25:36  Když Abígajil přišla k Nábalovi, měl právě ve svém domě hody jako nějaký král. Byl dobře naladěn, opilý až přespříliš. Proto mu až do jitřního úsvitu neoznámila ani to nejmenší.

25:36  Abigail se tedy vrátila k Nábalovi. Ten právě doma pořádal hody. Hodoval jako král, cítil se skvěle a byl úplně opilý. Proto mu až do rozednění neřekla vůbec nic.

25:36  ⌈Potom šla⌉ Abígajil k Nábalovi. Ten měl doma hostinu, ⌈jakou mívá král.⌉ ⌈Byl v dobrém rozmaru⌉ a hrozně opilý. Proto mu až do svítání vůbec nic neoznámila.

25:36  A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an měl hody v domě svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm, a byl opilý velmi. Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra.

25:36  Venit autem Abigail ad Nabal : et ecce erat ei convivium in domo ejus quasi convivium regis, et cor Nabal jucundum : erat enim ebrius nimis : et non indicavit ei verbum pusillum aut grande usque mane.

25:37  But early in the morning, when Nabal had digested his wine, his wife told him these words, and his heart died within him, and he became as a stone.

25:37  But it came to pass in the morning, when the wine was gone out of Nabal, and his wife had told him these things, that his heart died within him, and he became as a stone.

25:37  Ráno, když Nábal vystřízlivěl, oznámila mu jeho žena, co se událo. Tu ho ranila mrtvice a ztuhl jako kámen.

25:37  Teprve ráno, když Nábal vystřízlivěl, mu to všechno vyprávěla. V tu chvíli ho ranila mrtvice a on ztuhl jako kámen.

25:37  Ráno, když ⌈Nábal vystřízlivěl,⌉ mu to všechno jeho žena pověděla. ⌈Selhalo mu⌉ srdce a ⌈ztuhl jako kámen.⌉

25:37  Nazejtří pak, když z vína vystřízlivěl Nábal, tedy oznámila jemu žena jeho ty věci. I zmrtvělo v něm srdce jeho, a učiněn jest jako kámen.

25:37  Diluculo autem cum digessisset vinum Nabal, indicavit ei uxor sua verba hæc : et emortuum est cor ejus intrinsecus, et factus est quasi lapis.

25:38  And after ten days had passed, the Lord struck Nabal, and he died.

25:38  And it came to pass about ten days after, that the Lord smote Nabal, that he died.

25:38  Asi po deseti dnech Hospodin Nábala tvrdě zasáhl, takže zemřel.

25:38  Asi po deseti dnech Hospodin Nábala zasáhl tak, že zemřel.

25:38  Asi po deseti dnech se stalo, že Hospodin postihl Nábala a ten zemřel.

25:38  A když pominulo takměř deset dní, porazil Hospodin Nábale, i umřel.

25:38  Cumque pertransissent decem dies, percussit Dominus Nabal, et mortuus est.

25:39  And when David had heard that Nabal was dead, he said: Blessed be the Lord, who hath judged the cause of my reproach, at the hand of Nabal, and hath kept his servant from evil, and the Lord hath returned the wickedness of Nabal upon his head. Then David sent and treated with Abigail, that he might take her to himself for a wife.

25:39  And when David heard that Nabal was dead, he said, Blessed be the Lord, that hath pleaded the cause of my reproach from the hand of Nabal, and hath kept his servant from evil: for the Lord hath returned the wickedness of Nabal upon his own head. And David sent and communed with Abigail, to take her to him to wife.

25:39  Když David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl: „Požehnán buď Hospodin, že rozhodl spor proti Nábalovi, jenž mě pohaněl, a že překazil svému služebníku zlý čin a že zlobu Nábalovu obrátil Hospodin na jeho hlavu.“ David pak Abígajile poslal vzkaz, že si ji chce vzít za ženu.

25:39  Když se David doslechl o Nábalově smrti, řekl: „Požehnán buď Hospodin, že se mě zastal proti Nábalovým urážkám! Hospodin svému služebníku zabránil spáchat zlo, ale Nábalovo zlo obrátil zpátky na jeho hlavu.“ Potom David poslal pro Abigail a nabídl jí, že si ji vezme za ženu.

25:39  Když David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl: Požehnaný je Hospodin, že se mě zastal ohledně Nábalovy potupy vůči mně a zadržel svého otroka, ⌈aby nespáchal zlo.⌉ Hospodin obrátil Nábalovo zlo na jeho hlavu. Nato David poslal k Abígajile se vzkazem, že si ji chce vzít za ženu.

25:39  Uslyšev pak David, že by Nábal umřel, řekl: Požehnaný Hospodin, kterýž hodně pomstil pohanění mého nad Nábalem, a služebníka svého zdržel ode zlého, zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho. Tedy poslal David a mluvil k Abigail, aby ji sobě vzal za manželku.

25:39  Quod cum audisset David mortuum Nabal, ait : Benedictus Dominus, qui judicavit causam opprobrii mei de manu Nabal, et servum suum custodivit a malo, et malitiam Nabal reddidit Dominus in caput ejus. Misit ergo David, et locutus est ad Abigail, ut sumeret eam sibi in uxorem.

25:40  And David's servants came to Abigail, to Carmel, and spoke to her, saying: David hath sent us to thee, to take thee to himself for a wife.

25:40  And when the servants of David were come to Abigail to Carmel, they spake unto her, saying, David sent us unto thee, to take thee to him to wife.

25:40  Davidovi služebníci přišli k Abígajile na Karmel a promluvili k ní: „Posílá nás k tobě David. Chce si tě vzít za ženu.“

25:40  Davidovi služebníci přišli za Abigail do Karmelu a řekli jí: „David nás za tebou posílá, že si tě chce vzít za ženu.“

25:40  Když přišli Davidovi otroci k Abígajile na Karmel, řekli jí: Poslal nás k tobě David, že si tě chce vzít za ženu.

25:40  I přišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel, a mluvili s ní, řkouce: David poslal nás k tobě, aby tě vzal sobě za manželku.

25:40  Et venerunt pueri David ad Abigail in Carmelum, et locuti sunt ad eam, dicentes : David misit nos ad te, ut accipiat te sibi in uxorem.

25:41  And she arose, and bowed herself down with her face to the earth, and said: Behold, let thy servant be a handmaid, to wash the feet of the servants of my lord.

25:41  And she arose, and bowed herself on her face to the earth, and said, Behold, let thine handmaid be a servant to wash the feet of the servants of my lord.

25:41  Hned se poklonila tváří až k zemi a řekla: „Hle, tvoje otrokyně bude služkou, která umývá nohy služebníkům svého pána.“

25:41  Hned se poklonila tváří k zemi se slovy: „Hle, tvá služebnice bude služkou, jež umývá nohy služebníků svého pána.“

25:41  Ona vstala, poklonila se tváří k zemi a řekla: Hle, tvá otrokyně bude služkou a bude umývat nohy otroků svého pána.

25:41  Kterážto vstavši, poklonila se na tvář až k zemi, řkuci: Aj, služebnice tvá za děvku bude, aby umývala nohy služebníkům pána svého.

25:41  Quæ consurgens, adoravit prona in terram, et ait : Ecce famula tua sit in ancillam, ut lavet pedes servorum domini mei.

25:42  And Abigail arose, and made haste, and got upon an ass, and five damsels went with her, her waiting maids, and she followed the messengers of David, and became his wife.

25:42  And Abigail hasted, and arose, and rode upon an ass, with five damsels of hers that went after her; and she went after the messengers of David, and became his wife.

25:42  Abígajil se rychle vypravila; jela na oslu a doprovázelo ji pět jejích dívek. Následovala Davidovy posly a stala se jeho ženou.

25:42  Poté Abigail rychle nasedla na osla a provázena svými pěti děvečkami odešla s Davidovými posly a stala se jeho ženou.

25:42  Abígajil rychle vstala, vyjela na oslu a také pět jejích služek, které šly v jejích šlépějích. Tak odešla s Davidovými posly a stala se jeho ženou.

25:42  Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého, (pět pak děveček jejích šlo za ní,) jela za posly Davidovými, a byla manželkou jeho.

25:42  Et festinavit, et surrexit Abigail, et ascendit super asinum, et quinque puellæ ierunt cum ea, pedissequæ ejus, et secuta est nuntios David : et facta est illi uxor.

25:43  Moreover David took also Achinoam of Jezrahel: and they were both of them his wives.

25:43  David also took Ahinoam of Jezreel; and they were also both of them his wives.

25:43  David pojal také Achínoamu z Jizreelu; tak byly obě jeho ženami.

25:43  David si vzal také Achinoam z Jizreelu a obě byly jeho manželkami.

25:43  David si vzal také Achínoamu z Jizreelu a obě byly jeho ženami.

25:43  Též i Achinoam pojal David z Jezreel, a byly i tyto dvě manželky jeho.

25:43  Sed et Achinoam accepit David de Jezraël : et fuit utraque uxor ejus.

25:44  But Saul gave Michol, his daughter, David's wife, to Phalti, the son of Lais, who was of Gallim.

25:44  But Saul had given Michal his daughter, David’s wife, to Phalti the son of Laish, which was of Gallim.

25:44  Ale Saul dal svou dceru Míkal, ženu Davidovu, Paltímu, synu Lajišovu, který byl z Galímu.

25:44  Saul ale svou dceru, Davidovu manželku Míkal, provdal za Paltiho, syna Laiše z Galimu.

25:44  Saul však dal svou dceru Míkal, Davidovu ženu, Paltímu, synu Lajišovu, který byl z Galímu.

25:44  Nebo Saul Míkol dceru svou, manželku Davidovu, dal byl Faltiovi, synu Lais, kterýž byl z Gallim.

25:44  Saul autem dedit Michol filiam suam, uxorem David, Phalti filio Lais, qui erat de Gallim.

Chapter 26

26:1  And the men of Ziph came to Saul in Gabaa, saying: Behold David is hid in the hill of Hachila, which is over against the wilderness.

26:1  And the Ziphites came unto Saul to Gibeah, saying, Doth not David hide himself in the hill of Hachilah, which is before Jeshimon?

26:1  Zífejci přišli říci Saulovi do Gibeje: „David se přece skrývá na pahorku Chakíle naproti poušti Ješímónu.“

26:1  Za Saulem do Gibeje znovu přišli Zifejci: „David se přece ukrývá na kopci Chakila před Ješimonem.“

26:1  Tehdy přišli za Saulem do Gibeje Zífejci se slovy: David se skrývá na kopci Chakíla směrem k Ješímónu.

26:1  Opět přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Nevíš-liž, že se David kryje na pahrbku Hachila proti poušti?

26:1  Et venerunt Ziphæi ad Saul in Gabaa, dicentes : Ecce David absconditus est in colle Hachila, quæ est ex adverso solitudinis.

26:2  And Saul arose, and went down to the wilderness of Ziph having with him three thousand chosen men of Israel, to seek David in the wilderness of Ziph.

26:2  Then Saul arose, and went down to the wilderness of Ziph, having three thousand chosen men of Israel with him, to seek David in the wilderness of Ziph.

26:2  Saul hned sestoupil do pouště Zífu se třemi tisíci muži vybranými z Izraele, aby v poušti Zífu hledal Davida.

26:2  Saul se tedy se třemi tisíci mužů vybraných z Izraele vypravil na poušť Zif, aby tam Davida hledali.

26:2  Saul vstal a sestoupil do pustiny Zífu -- spolu s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele -- aby hledal Davida v pustině Zífu.

26:2  Protož povstal Saul a táhl na poušť Zif, a s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele, aby hledal Davida na poušti Zif.

26:2  Et surrexit Saul, et descendit in desertum Ziph, et cum eo tria millia virorum de electis Israël, ut quæreret David in deserto Ziph.

26:3  And Saul encamped in Gabaa Hachila, which was over against the wilderness in the way: and David abode in the wilderness. And seeing that Saul was come after him into the wilderness,

26:3  And Saul pitched in the hill of Hachilah, which is before Jeshimon, by the way. But David abode in the wilderness, and he saw that Saul came after him into the wilderness.

26:3  Saul se utábořil na pahorku Chakíle, který je při cestě naproti poušti Ješímónu. David, který se usadil v poušti, viděl, že Saul přitáhl do pouště za ním.

26:3  Saul se utábořil u cesty na kopci Chakila před Ješimonem. David se zatím zdržoval v poušti. Když viděl, že za ním Saul přišel na poušť,

26:3  Saul se utábořil na kopci Chakíla u cesty směrem k Ješímónu. David pobýval v pustině. Když zjistil, že Saul za ním přišel do pustiny,

26:3  I položil se Saul na pahrbku Hachila, kterýž jest proti Jesimon při cestě. David pak trvaje na poušti, srozuměl, že Saul za ním přitáhl na poušť.

26:3  Et castrametatus est Saul in Gabaa Hachila, quæ erat ex adverso solitudinis in via : David autem habitabat in deserto. Videns autem quod venisset Saul post se in desertum,

26:4  He sent spies, and learned that he was most certainly come thither.

26:4  David therefore sent out spies, and understood that Saul was come in very deed.

26:4  David totiž vyslal zvědy a zjistil, že Saul opravdu přitáhl.

26:4  vyslal zvědy, aby se o Saulově příchodu dověděl přesně.

26:4  poslal David zvědy, aby se dozvěděl, že Saul opravdu přitáhl.

26:4  Nebo poslav David špehéře, vyzvěděl jistotně, že Saul přitáhl.

26:4  misit exploratores, et didicit quod illuc venisset certissime.

26:5  And David arose secretly, and came to the place where Saul was: and when he had beheld the place, wherein Saul slept, and Abner, the son of Ner, the captain of his army, and Saul sleeping in a tent, and the rest of the multitude round about him,

26:5  And David arose, and came to the place where Saul had pitched: and David beheld the place where Saul lay, and Abner the son of Ner, the captain of his host: and Saul lay in the trench, and the people pitched round about him.

26:5  Odebral se tedy na místo, kde se Saul utábořil. David uviděl místo, kde ležel Saul i Abnér, syn Nérův, velitel jeho vojska. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něho.

26:5  Potom se David vypravil k Saulovu tábořišti. Viděl místo, kde se uložil Saul a jeho vojevůdce Abner, syn Nerův. Saul ležel uprostřed tábora obklopen vojskem ze všech stran.

26:5  Potom David vstal a šel na místo, kde se utábořil Saul. David zjistil místo, kde spal Saul i Abnér, syn Nérův, velitel armády. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něj.

26:5  Tedy vstav David, šel k místu, na němž se položil Saul s vojskem. I spatřil David místo, na kterémž ležel Saul a Abner syn Nerův, hejtman vojska jeho. Saul pak spal, jsa vozy otočen, lid také ležení svá měl vůkol něho.

26:5  Et surrexit David clam, et venit ad locum ubi erat Saul : cumque vidisset locum in quo dormiebat Saul, et Abner filius Ner, princeps militiæ ejus, et Saulem dormientem in tentorio, et reliquum vulgus per circuitum ejus,

26:6  David spoke to Achimelech, the Hethite, and Abisai, the son of Sarvia, the brother of Joab, saying: Who will go down with me to Saul into the camp? And Abisai said: I will go with thee.

26:6  Then answered David and said to Ahimelech the Hittite, and to Abishai the son of Zeruiah, brother to Joab, saying, Who will go down with me to Saul to the camp? And Abishai said, I will go down with thee.

26:6  David vyzval Chetejce Achímeleka a Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: „Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora?“ Abíšaj řekl: „Já s tebou sestoupím.“

26:6  David se pak zeptal Chetejce Achimelecha a Cerujina syna Abišaje, bratra Joábova: „Kdo se mnou půjde k Saulovi do tábora?“ „Já s tebou půjdu,“ odpověděl Abišaj.

26:6  David promluvil a zeptal se Chetejce Achímeleka a Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora? Abíšaj řekl: Já s tebou sestoupím.

26:6  I mluvil David a řekl Achimelechovi Hetejskému a Abizai synu Sarvie, bratru Joábovu, řka: Kdo sstoupí se mnou k Saulovi do ležení? Odpověděl Abizai: Já sstoupím s tebou.

26:6  ait David ad Achimelech Hethæum, et Abisai filium Sarviæ fratrem Joab, dicens : Quis descendet mecum ad Saul in castra ? Dixitque Abisai : Ego descendam tecum.

26:7  So David and Abisai came to the people by night, and found Saul lying and sleeping in the tent, and his spear fixed in the ground at his head: and Abner and the people sleeping round about him.

26:7  So David and Abishai came to the people by night: and, behold, Saul lay sleeping within the trench, and his spear stuck in the ground at his bolster: but Abner and the people lay round about him.

26:7  Tak vnikl David s Abíšajem v noci mezi lid, a hle, Saul leží, spí v ležení a jeho kopí je zabodnuto do země v hlavách lože; Abnér a lid leželi kolem něho.

26:7  David s Abišajem tedy vešli v noci do vojska a hle – Saul spal uprostřed ležení a kopí měl zaražené do země hned u hlavy. Abner a ostatní spali okolo.

26:7  David s Abíšajem přišel v noci k lidu a hle, Saul ležel a spal v ležení a jeho kopí bylo zabodnuté v zemi u hlavy. Abnér a lid ležel kolem něj.

26:7  A tak přišel David a Abizai k lidu v noci, a aj, Saul leže, spal, jsa vozy otočen, a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho, Abner pak i lid spali vůkol něho.

26:7  Venerunt ergo David et Abisai ad populum nocte, et invenerunt Saul jacentem et dormientem in tentorio, et hastam fixam in terra ad caput ejus : Abner autem et populum dormientes in circuitu ejus.

26:8  And Abisai said to David: God hath shut up thy enemy this day into thy hands: now then I will run him through with my spear, even to the earth at once, and there shall be no need of a second time.

26:8  Then said Abishai to David, God hath delivered thine enemy into thine hand this day: now therefore let me smite him, I pray thee, with the spear even to the earth at once, and I will not smite him the second time.

26:8  Abíšaj řekl Davidovi: „Bůh ti dnes vydal do rukou tvého nepřítele. Teď dovol, ať ho jedinou ranou přirazím kopím k zemi, druhé rány nebude třeba.“

26:8  „Dnes ti Bůh vydal tvého nepřítele do rukou,“ řekl Abišaj Davidovi. „Dovol, ať ho teď tím kopím probodnu až do země. Stačí jedna rána, druhá nebude potřeba.“

26:8  Abíšaj řekl Davidovi: Bůh dnes vydal tvého nepřítele do tvé ruky. Dovol, ať ho teď jednou ranou přibodnu kopím k zemi, ⌈druhou nebudu potřebovat.⌉

26:8  Tedy řekl Abizai Davidovi: Dalť Bůh dnes nepřítele tvého v ruku tvou. Protož nyní, medle nechť jej probodnu pojednou kopím až do země, tak že nebude potřebí podruhé.

26:8  Dixitque Abisai ad David : Conclusit Deus inimicum tuum hodie in manus tuas : nunc ergo perfodiam eum lancea in terra semel, et secundo opus non erit.

26:9  And David said to Abisai: Kill him not: for who shall put forth his hand against the Lord's anointed, and shall be guiltless?

26:9  And David said to Abishai, Destroy him not: for who can stretch forth his hand against the Lord’s anointed, and be guiltless?

26:9  David však Abíšajovi řekl: „Neodpravuj ho! Vždyť kdo vztáhne ruku na Hospodinova pomazaného a zůstane bez trestu?“

26:9  David mu ale odpověděl: „Neubližuj mu. Kdo může beztrestně vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného?

26:9  David řekl Abíšajovi: Nezabíjej ho! Vždyť kdo může vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného a zůstat bez trestu?

26:9  Ale David řekl k Abizai: Nezabíjej ho; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova, byl by bez viny?

26:9  Et dixit David ad Abisai : Ne interficias eum : quis enim extendet manum suam in christum Domini, et innocens erit ?

26:10  And David said: As the Lord liveth, unless the Lord shall strike him, or his day shall come to die, or he shall go down to battle, and perish:

26:10  David said furthermore, As the Lord liveth, the Lord shall smite him; or his day shall come to die; or he shall descend into battle, and perish.

26:10  David dále řekl: „Jakože živ je Hospodin, jistě jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho den, kdy zemře, anebo odejde do boje a bude smeten.

26:10  Jakože je živ Hospodin,“ pokračoval David, „sám Hospodin ho raní. Buď přijde jeho den a zemře, anebo vytáhne do války a zahyne.

26:10  David řekl: Jakože živ je Hospodin, jistě jej postihne Hospodin nebo přijde jeho den a zemře nebo vyjde do boje a bude smeten.

26:10  Řekl také David: Živť jest Hospodin, leč Hospodin raní jej, aneb den jeho přijde, aby umřel, aneb na vojnu vytáhna, zahyne:

26:10  Et dixit David : Vivit Dominus, quia nisi Dominus percusserit eum, aut dies ejus venerit ut moriatur, aut in prælium descendens perierit :

26:11  The Lord be merciful unto me, and keep me that I never put forth my hand against the Lord's anointed. But now take the spear which is at his head, and the cup of water, and let us go.

26:11  The Lord forbid that I should stretch forth mine hand against the Lord’s anointed: but, I pray thee, take thou now the spear that is at his bolster, and the cruse of water, and let us go.

26:11  Chraň mě však Hospodin, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Vezmi tady to kopí, které má v hlavách, i džbánek na vodu a odejděme.“

26:11  Mě ale Hospodin chraň, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného! Vezmi raději to kopí i džbán na vodu, co má u hlavy, a pojďme pryč.“

26:11  Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Teď vezmi kopí, které je u jeho hlavy, a džbánek na vodu a pojďme.

26:11  Mně nedej Hospodin, abych vztáhnouti měl ruku svou na pomazaného Hospodinova. Ale nyní vezmi medle to kopí, kteréž jest u hlavy jeho, a tu číši vodnou, a odejděme.

26:11  propitius sit mihi Dominus ne extendam manum meam in christum Domini. Nunc igitur tolle hastam quæ est ad caput ejus, et scyphum aquæ, et abeamus.

26:12  So David took the spear, and the cup of water which was at Saul's head, and they went away: and no man saw it, or knew it, or awaked, but they were all asleep, for a deep sleep from the Lord was fallen upon them.

26:12  So David took the spear and the cruse of water from Saul’s bolster; and they gat them away, and no man saw it, nor knew it, neither awaked: for they were all asleep; because a deep sleep from the Lord was fallen upon them.

26:12  David vzal kopí a džbánek na vodu od hlav Saulova lože a odešli. Nikdo nic neviděl, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil, všichni spali; padla na ně mrákota od Hospodina.

26:12  A tak David vzal Saulovi od hlavy kopí a džbán vody a šli pryč. Nikdo si jich nevšiml, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil. Všichni spali, protože na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.

26:12  Nato vzal David kopí a džbánek na vodu od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl, nikdo se to nedozvěděl, nikdo se neprobudil, protože všichni spali, neboť na ně padl hluboký spánek od Hospodina.

26:12  I vzal David kopí a číši vodnou u hlavy Saulovy, a odešli, tak že žádný neviděl, ani nezvěděl, ani neprocítil, ale všickni spali; nebo sen tvrdý Hospodinův připadl byl na ně.

26:12  Tulit igitur David hastam, et scyphum aquæ qui erat ad caput Saul, et abierunt : et non erat quisquam qui videret, et intelligeret, et evigilaret, sed omnes dormiebant, quia sopor Domini irruerat super eos.

26:13  And when David was gone over to the other side, and stood on the top of the hill afar off, and a good space was between them,

26:13  Then David went over to the other side, and stood on the top of an hill afar off; a great space being between them:

26:13  David pak přešel na protilehlou stranu, postavil se na vrchol hory vpovzdálí, takže mezi nimi byl značný prostor.

26:13  David přešel na druhou stranu a postavil se opodál na vrchol kopce, aby byl od něj dost daleko.

26:13  Pak David přešel na protilehlou stranu a postavil se vpovzdálí na vrcholku hory, takže mezi nimi ⌈byla velká vzdálenost.⌉

26:13  A přešed David na druhou stranu, postavil se na vrchu hory zdaleka; nebo bylo mezi nimi nemalé místo.

26:13  Cumque transisset David ex adverso, et stetisset in vertice montis de longe, et esset grande intervallum inter eos,

26:14  David cried to the people, and to Abner, the son of Ner, saying: Wilt thou not answer, Abner? And Abner answering, said: Who art thou, that criest, and disturbest the king?

26:14  And David cried to the people, and to Abner the son of Ner, saying, Answerest thou not, Abner? Then Abner answered and said, Who art thou that criest to the king?

26:14  David zavolal na lid a na Abnéra, syna Nérova: „Jestlipak odpovíš, Abnére?“ Abnér se ozval: „Kdo jsi, že voláš na krále?“

26:14  „Co je s tebou, Abnere?“ zavolal odtud na vojsko a na Abnera, syna Nerova. „Kdo mě to volá?“ odpověděl Abner.

26:14  David zavolal na lid a na Abnéra, syna Nérova: Odpověz, Abnére! Abnér odpověděl: Kdo jsi, že pokřikuješ na krále?

26:14  I zavolal David na lid a na Abnera syna Ner, řka: Což se neozveš, Abner? Odpovídaje pak Abner, řekl: Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále?

26:14  clamavit David ad populum, et ad Abner filium Ner, dicens : Nonne respondebis, Abner ? Et respondens Abner, ait : Quis es tu, qui clamas, et inquietas regem ?

26:15  And David said to Abner: Art not thou a man? and who is like unto thee in Israel? why then hast thou not kept thy lord the king? for there came one of the people in to kill the king thy lord.

26:15  And David said to Abner, Art not thou a valiant man? and who is like to thee in Israel? wherefore then hast thou not kept thy lord the king? for there came one of the people in to destroy the king thy lord.

26:15  David Abnérovi řekl: „Jsi přece muž. Kdo je ti v Izraeli roven? Proč jsi nestřežil krále, svého pána? Někdo z lidu přišel krále, tvého pána, odpravit.

26:15  „Nejsi snad muž, kterému není v Izraeli rovno?“ volal David na Abnera. „Proč tedy nehlídáš svého krále a pána? Někdo tvému králi a pánu přišel ublížit!

26:15  David řekl Abnérovi: ⌈Jsi přece muž a nikdo není⌉ v Izraeli jako ty. Proč jsi nestřežil svého pána a krále? ⌈Někdo z lidu⌉ přišel, aby zabil krále, tvého pána.

26:15  I řekl David Abnerovi: Zdaliž ty nejsi muž? A kdo jest tobě rovný v Izraeli? Proč jsi tedy neostříhal krále, pána svého? Nebo přišel jeden z lidu, aby zabil krále, pána tvého.

26:15  Et ait David ad Abner : Numquid non vir tu es ? et quis alius similis tui in Israël ? quare ergo non custodisti dominum tuum regem ? ingressus est enim unus de turba ut interficeret regem dominum tuum.

26:16  This thing is not good, that thou hast done: as the Lord liveth, you are the sons of death, who have not kept your master, the Lord's anointed. And now where is the king's spear, and the cup of water, which was at his head?

26:16  This thing is not good that thou hast done. As the Lord liveth, ye are worthy to die, because ye have not kept your master, the Lord’s anointed. And now see where the king’s spear is, and the cruse of water that was at his bolster.

26:16  Nepočínal sis dobře. Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, který měl v hlavách!“

26:16  Moc ses nevyznamenal. Jakože je živ Hospodin, zasloužíte si zemřít, protože jste neochránili svého pána, Hospodinova pomazaného. Jen se podívej, kde je královo kopí a ten džbán vody, co měl u hlavy!“

26:16  To není dobré, co jsi učinil. Jakože je živ Hospodin, ⌈jste syny smrti,⌉ protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, které byly u jeho hlavy.

26:16  Neníť to dobře, co jsi učinil. Živť jest Hospodin, že jste hodni smrti, proto že neostříháte pána svého, pomazaného Hospodinova. Ale nyní pohleď, kde jest kopí královo a číše vodná, kteráž byla u hlavy jeho.

26:16  Non est bonum hoc, quod fecisti : vivit Dominus, quoniam filii mortis estis vos, qui non custodistis dominum vestrum, christum Domini : nunc ergo vide ubi sit hasta regis, et ubi sit scyphus aquæ qui erat ad caput ejus.

26:17  And Saul knew David's voice, and said: Is this thy voice, my son David? And David said: It is my voice, my lord the king.

26:17  And Saul knew David’s voice, and said, Is this thy voice, my son David? And David said, It is my voice, my lord, O king.

26:17  Saul poznal po hlase Davida. Otázal se: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“ David řekl: „Je to můj hlas, králi, můj pane.“

26:17  Vtom Saul poznal Davida po hlase. „Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?“ zavolal na něj. „Ano, můj králi a pane,“ odpověděl David.

26:17  Když rozpoznal Saul Davidův hlas, řekl: Je to tvůj hlas, můj synu Davide? David odpověděl: Je to můj hlas, můj pane a králi.

26:17  Tedy poznal Saul hlas Davidův a řekl: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? Odpověděl David: Jest můj hlas, pane můj králi.

26:17  Cognovit autem Saul vocem David, et dixit : Numquid vox hæc tua, fili mi David ? Et ait David : Vox mea, domine mi rex.

26:18  And he said: Wherefore doth my lord persecute his servant? What have I done? or what evil is there in my hand?

26:18  And he said, Wherefore doth my lord thus pursue after his servant? for what have I done? or what evil is in mine hand?

26:18  Dále řekl: „Proč vlastně můj pán pronásleduje svého otroka? Vždyť čeho jsem se dopustil? Co je na mně zlého?

26:18  A pokračoval: „Proč můj pán pronásleduje svého služebníka? Co jsem provedl? Jaký zločin jsem spáchal?

26:18  Dále řekl: Proč můj pán pronásleduje svého otroka? Co jsem udělal? Jaké zlo je při mně?

26:18  Řekl také: Proč je to, že pán můj honí služebníka svého? Nebo co jsem učinil? A co jest zlého v ruce mé?

26:18  Et ait : Quam ob causam dominus meus persequitur servum suum ? quid feci ? aut quod est malum in manu mea ?

26:19  Now therefore hear, I pray thee, my lord the king, the words of thy servant: If the Lord stir thee up against me, let him accept of sacrifice: but if the sons of men, they are cursed in the sight of the Lord, who have cast me out this day, that I should not dwell in the inheritance of the Lord, saying: Go, serve strange gods.

26:19  Now therefore, I pray thee, let my lord the king hear the words of his servant. If the Lord have stirred thee up against me, let him accept an offering: but if they be the children of men, cursed be they before the Lord; for they have driven me out this day from abiding in the inheritance of the Lord, saying, Go, serve other gods.

26:19  Nechť nyní král, můj pán, vyslechne slova svého otroka. Jestli tě proti mně podněcuje Hospodin, nechť přijme vůni obětního daru. Jestli však lidé, ať jsou prokleti před Hospodinem. Vždyť mě dnes zapudili, abych se nemohl podílet na Hospodinově dědictví, jako by řekli: ‚Jdi soužit jiným bohům.‘

26:19  Vyslechni teď prosím, můj králi a pane, slova svého služebníka. Pokud tě proti mně podnítil Hospodin, ať tedy přijme předloženou oběť. Pokud to ale byli lidé, pak ať jsou před Hospodinem prokletí, protože mě teď vyhánějí z domova v Hospodinově dědictví. Jako by řekli: ‚Běž sloužit cizím bohům!‘

26:19  Nyní ať vyslechne můj pán a král slova svého otroka: Jestliže tě proti mně podněcuje Hospodin, ať přijme přídavnou oběť. Jestliže však lidé, ať jsou prokletí před Hospodinem, neboť mě dnes vyhnali, abych neměl podíl na Hospodinově dědictví, se slovy: Jdi sloužit jiným bohům.

26:19  Protož nyní poslyš, prosím, pane můj králi, slov služebníka svého: Jestliže tě Hospodin vzbudil proti mně, nechť zachutná obět, pakli lidé, zlořečení jsou před Hospodinem; nebo mne vyhnali dnes, abych nemohl obcovati dědictví Hospodinovu, jako by řekli: Jdi, služ bohům cizím.

26:19  Nunc ergo audi, oro, domine mi rex, verba servi tui : si Dominus incitat te adversum me, odoretur sacrificium : si autem filii hominum, maledicti sunt in conspectu Domini qui ejecerunt me hodie ut non habitem in hæreditate Domini, dicentes : Vade, servi diis alienis.

26:20  And now let not my blood be shed upon the earth before the Lord: for the king of Israel is come out to seek a flea, as the partridge is hunted in the mountains.

26:20  Now therefore, let not my blood fall to the earth before the face of the Lord: for the king of Israel is come out to seek a flea, as when one doth hunt a partridge in the mountains.

26:20  Kéž má krev nevyteče na zem daleko od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal pouhou blechu, jako by honil po horách koroptev.“

26:20  Kéž má krev neskropí zem daleko od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl hledat pouhou blechu. Jako kdyby po horách pronásledoval koroptev.“

26:20  A nyní ať nepadne má krev na zem ⌈pryč z Hospodinovy přítomnosti.⌉ Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal jednu blechu, jako se honí koroptev v horách.

26:20  Ale již aspoň nechť není vylita krev má na zemi bez rozsouzení Hospodinova; nebo vytáhl král Izraelský hledati blechy jedné, rovně jako by honil koroptvu na horách.

26:20  Et nunc non effundatur sanguis meus in terram coram Domino : quia egressus est rex Israël ut quærat pulicem unum, sicut persequitur perdix in montibus.

26:21  And Saul said: I have sinned; return, my son David, for I will no more do thee harm, because my life hath been precious in thy eyes this day: for it appeareth that I have done foolishly, and have been ignorant in very many things.

26:21  Then said Saul, I have sinned: return, my son David: for I will no more do thee harm, because my soul was precious in thine eyes this day: behold, I have played the fool, and have erred exceedingly.

26:21  Saul na to řekl: „Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Nic zlého ti už neudělám, protože sis dnes cenil mého života. Počínal jsem si jako pomatenec, převelice jsem chybil.“

26:21  „Zhřešil jsem,“ řekl Saul. „Vrať se, můj synu Davide! Už ti neublížím, neboť sis dnes tolik cenil mého života! Ano, jednal jsem jako hlupák – hrozně jsem se zmýlil!“

26:21  Nato Saul řekl: Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Neudělám ti již nic zlého, za to, že sis dnes ⌈vážil mého života.⌉ Ano, jednal jsem bláznivě a převelice jsem zbloudil.

26:21  I řekl Saul: Zhřešilť jsem, navratiž se, synu můj Davide. Neboť nebudu více zle činiti tobě, proto že jsi draze sobě vážil života mého dnešní den. Aj, bláznivě jsem dělal a bloudil přenáramně.

26:21  Et ait Saul : Peccavi : revertere, fili mi David : nequaquam enim ultra tibi malefaciam, eo quod pretiosa fuerit anima mea in oculis tuis hodie : apparet enim quod stulte egerim, et ignoraverim multa nimis.

26:22  And David answering, said: Behold the king's spear: let one of the king's servants come over and fetch it.

26:22  And David answered and said, Behold the king’s spear! and let one of the young men come over and fetch it.

26:22  David odpověděl: „Tu je královo kopí. Ať sem přijde někdo z družiny a odnese je.

26:22  David na to řekl: „Zde je královo kopí. Ať sem pro něj někdo z mládenců přijde.

26:22  David odpověděl: Zde je ⌈královo kopí.⌉ Ať přijde někdo ze služebníků a vezme si ho.

26:22  A odpovídaje David, řekl: Teď hle kopí královo. Nechť přijde někdo z služebníků, a vezme je.

26:22  Et respondens David, ait : Ecce hasta regis : transeat unus de pueris regis, et tollat eam.

26:23  And the Lord will reward every one according to his justice, and his faithfulness: for the Lord hath delivered thee this day into my hand, and I would not put forth my hand against the Lord's anointed.

26:23  The Lord render to every man his righteousness and his faithfulness: for the Lord delivered thee into my hand to day, but I would not stretch forth mine hand against the Lord’s anointed.

26:23  Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin tě dnes vydal do mých rukou, ale já jsem nechtěl na Hospodinova pomazaného vztáhnout ruku.

26:23  Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin mi tě dnes vydal do rukou, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného.

26:23  Ať Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Když tě dnes Hospodin vydal do mé ruky, nechtěl jsem vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného.

26:23  Hospodin pak navratiž jednomu každému za spravedlnost jeho a věrnost jeho. Daltě byl zajisté Hospodin tebe dnes v ruku mou, ale nechtělť jsem vztáhnouti ruky své na pomazaného Hospodinova.

26:23  Dominus autem retribuet unicuique secundum justitiam suam et fidem : tradidit enim te Dominus hodie in manum meam, et nolui extendere manum meam in christum Domini.

26:24  And as thy life hath been much set by this day in my eyes, so let my life be much set by in the eyes of the Lord, and let him deliver me from all distress.

26:24  And, behold, as thy life was much set by this day in mine eyes, so let my life be much set by in the eyes of the Lord, and let him deliver me out of all tribulation.

26:24  Hle, jaký význam jsem dnes přikládal tvému životu, takový význam ať přikládá Hospodin životu mému a vysvobodí mne z každé úzkosti!“

26:24  Jako jsem si dnes cenil tvého života, kéž je i můj život právě tak cenný v Hospodinových očích a kéž mě vysvobodí z každého soužení.“

26:24  Zrovna tak jako ⌈jsem si dnes cenil tvého života,⌉ tak ať ⌈si cení Hospodin mého života⌉ a vysvobodí mě ze všeho soužení.

26:24  A protož jakož jsem já dnes sobě draze vážil života tvého, tak budiž draze vážen život můj před Hospodinem, aby mne vysvobodil ze vší úzkosti.

26:24  Et sicut magnificata est anima tua hodie in oculis meis, sic magnificetur anima mea in oculis Domini, et liberet me de omni angustia.

26:25  Then Saul said to David: Blessed art thou, my son David: and truly doing thou shalt do, and prevailing thou shalt prevail. And David went on his way, and Saul returned to his place.

26:25  Then Saul said to David, Blessed be thou, my son David: thou shalt both do great things, and also shalt still prevail. So David went on his way, and Saul returned to his place.

26:25  Saul Davidovi pravil: „Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě mnoho vykonáš a dokážeš.“ David pak šel svou cestou a Saul se vrátil ke svému místu.

26:25  Saul Davidovi odpověděl: „Požehnaný jsi, můj synu Davide. Dokážeš veliké věci a jistě uspěješ.“ David šel potom dál svou cestou a Saul se vrátil domů.

26:25  Saul řekl Davidovi: Požehnaný jsi, můj synu Davide. ⌈Jistě to vykonáš a opravdu to dokážeš.⌉ David pak šel svou cestou a Saul se vrátil na své místo.

26:25  Tedy řekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu můj Davide. Tak čině, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocňuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému.

26:25  Ait ergo Saul ad David : Benedictus tu, fili mi David : et quidem faciens facies, et potens poteris. Abiit autem David in viam suam, et Saul reversus est in locum suum.

Chapter 27

27:1  And David said in his heart: I shall one day or other fall into the hands of Saul: is it not better for me to flee, and to be saved in the land of the Philistines, that Saul may despair of me, and cease to seek me in all the coasts of Israel? I will flee then out of his hands.

27:1  And David said in his heart, I shall now perish one day by the hand of Saul: there is nothing better for me than that I should speedily escape into the land of the Philistines; and Saul shall despair of me, to seek me any more in any coast of Israel: so shall I escape out of his hand.

27:1  David si řekl: „Kteréhokoli dne mohu být zahuben Saulovou rukou. Nezbývá mi nic lepšího než uniknout do pelištejské země. Saul mě nechá být, přestane mě po celém izraelském území hledat. Tak mu uniknu z rukou.“

27:1  David si ale pomyslel: „Teď mohu kdykoli Saulovou rukou zahynout. Nezbývá mi nic lepšího než utéct do filištínské země. Pak mě Saul nechá a přestane mě hledat po celém Izraeli. Takhle mu uniknu z rukou.“

27:1  David si pomyslel: ⌈Kteréhokoli dne mohu být smeten⌉ Saulovou rukou. ⌈Nejlepší by pro mě bylo, kdybych unikl⌉ do ⌈pelištejské země.⌉ Saul pak ⌈upustí od toho,⌉ aby mě znovu hledal po celém izraelském území; tak uniknu z jeho ruky.

27:1  Řekl pak David v srdci svém: Když tedyž sejdu od ruky Saulovy, nic mi lepšího není, než abych naprosto utekl do země Filistinské. I pustí o mně Saul, a nebude mne více hledati v žádných končinách Izraelských, a tak ujdu ruky jeho.

27:1  Et ait David in corde suo : Aliquando incidam una die in manus Saul : nonne melius est ut fugiam, et salver in terra Philisthinorum, ut desperet Saul, cessetque me quærere in cunctis finibus Israël ? fugiam ergo manus ejus.

27:2  And David arose, and went away, both he and the six hundred men that were with him, to Achis, the son of Maoch, king of Geth.

27:2  And David arose, and he passed over with the six hundred men that were with him unto Achish, the son of Maoch, king of Gath.

27:2  A David hned přešel spolu se svými šesti sty muži k Akíšovi, synu Maókovu, králi Gatu.

27:2  Proto David vyrazil na cestu a se šesti sty svými muži přešel ke gatskému králi Achišovi, synu Maochovu.

27:2  Nato David vstal a šel se šesti sty muži, kteří byli s ním, k Akíšovi, synu Maókovu, králi Gatu.

27:2  Tedy vstav David, odebral se sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, k Achisovi synu Maoch, králi Gát.

27:2  Et surrexit David, et abiit ipse, et sexcenti viri cum eo, ad Achis filium Maoch regem Geth.

27:3  And David dwelt with Achis at Geth, he and his men; every man with his household, and David with his two wives, Achinoam, the Jezrahelitess, and Abigail, the wife of Nabal of Carmel.

27:3  And David dwelt with Achish at Gath, he and his men, every man with his household, even David with his two wives, Ahinoam the Jezreelitess, and Abigail the Carmelitess, Nabal’s wife.

27:3  David se usadil u Akíše v Gatu, on i jeho muži, každý se svou rodinou, David se svými dvěma ženami, Achínoamou Jizreelskou a Abígajilou Karmelskou, ženou po Nábalovi.

27:3  David i jeho muži se tedy usadili u Achiše v Gatu. Každý měl s sebou svoji rodinu, David pak obě své ženy, Achinoam Jizreelskou a Abigail, vdovu po Nábalovi Karmelském.

27:3  Potom David pobýval u Akíše v Gatu, on i jeho muži, každý se svou rodinou, David se svými dvěma ženami, Achínoamou Jizreelskou a Abígajilou Karmelskou, dříve ženou Nábalovou.

27:3  I bydlil David s Achisem v Gát, on i muži jeho, jeden každý s čeledí svou, David i dvě ženy jeho, Achinoam Jezreelská, a Abigail Karmelská někdy žena Nábalova.

27:3  Et habitavit David cum Achis in Geth, ipse et viri ejus : vir et domus ejus : et David, et duæ uxores ejus, Achinoam Jezrahelitis, et Abigail uxor Nabal Carmeli.

27:4  And it was told Saul that David was fled to Geth, and he sought no more after him.

27:4  And it was told Saul that David was fled to Gath: and he sought no more again for him.

27:4  Když Saulovi ohlásili, že David uprchl do Gatu, už ho dál nehledal.

27:4  Když bylo Saulovi oznámeno, že David utekl do Gatu, přestal ho hledat.

27:4  Když bylo oznámeno Saulovi, že David utekl do Gatu, již ho dále nehledal.

27:4  A když bylo oznámeno Saulovi, že utekl David do Gát, přestal ho hledati více.

27:4  Et nuntiatum est Sauli quod fugisset David in Geth, et non addidit ultra quærere eum.

27:5  And David said to Achis: If I have found favour in thy sight, let a place be given me in one of the cities of this country, that I may dwell there: for why should thy servant dwell in the royal city with thee?

27:5  And David said unto Achish, If I have now found grace in thine eyes, let them give me a place in some town in the country, that I may dwell there: for why should thy servant dwell in the royal city with thee?

27:5  David řekl Akíšovi: „Jestli jsem získal tvou přízeň, kéž je mi dáno místo v některém z venkovských měst a já se tam usadím. Proč by měl tvůj služebník sídlit s tebou v městě královském?“

27:5  David řekl Achišovi: „Mohl bys mi prokázat laskavost? Prosím, ať mi poskytnou místo v některém venkovském městečku, abych se tam usadil. Proč by měl tvůj služebník bydlet s tebou v královském městě?“

27:5  David řekl Akíšovi: Jestliže jsem našel nyní milost ve tvých očích, ať mi dají místo v některém z venkovských měst, abych se tam usadil. Proč by měl tvůj otrok bydlet s tebou v královském městě?

27:5  Řekl pak David Achisovi: Prosím, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, ať mi dají místo v některém městě krajiny této, abych tam bydlil; nebo proč má bydliti služebník tvůj s tebou v městě královském?

27:5  Dixit autem David ad Achis : Si inveni gratiam in oculis tuis, detur mihi locus in una urbium regionis hujus, ut habitem ibi : cur enim manet servus tuus in civitate regis tecum ?

27:6  Then Achis gave him Siceleg that day: for which reason Siceleg belongeth to the kings of Juda unto this day.

27:6  Then Achish gave him Ziklag that day: wherefore Ziklag pertaineth unto the kings of Judah unto this day.

27:6  Akíš mu dal onoho dne Siklag. Proto náleží Siklag judským králům dodnes.

27:6  Toho dne mu tedy Achiš dal Ciklag. Proto Ciklag patří až dodnes judským králům.

27:6  Akíš mu dal v onen den Siklag. Proto patří Siklag judským králům dodnes.

27:6  I dal mu Achis v ten den Sicelech, odkudž Sicelech bylo králů Judských až do dne tohoto.

27:6  Dedit itaque ei Achis in die illa Siceleg : propter quam causam facta est Siceleg regum Juda usque in diem hanc.

27:7  And the time that David dwelt in the country of the Philistines, was four months.

27:7  And the time that David dwelt in the country of the Philistines was a full year and four months.

27:7  Údobí, po které David sídlil v pelištejské krajině, trvalo celkem jeden rok a čtyři měsíce.

27:7  David strávil ve filištínském kraji celkem rok a čtyři měsíce.

27:7  ⌈Doba, po kterou⌉ David pobýval na pelištejském území, byla ⌈jeden rok⌉ a čtyři měsíce.

27:7  Byl pak počet dnů, v nichž bydlil David v krajině Filistinské, den a čtyři měsíce.

27:7  Fuit autem numerus dierum quibus habitavit David in regione Philisthinorum, quatuor mensium.

27:8  And David and his men went up, and pillaged Gessuri, and Gerzi, and the Amalecites: for these were of old the inhabitants of the countries, as men go to Sur, even to the land of Egypt.

27:8  And David and his men went up, and invaded the Geshurites, and the Gezrites, and the Amalekites: for those nations were of old the inhabitants of the land, as thou goest to Shur, even unto the land of Egypt.

27:8  David se svými muži vycházel a podnikal vpády proti Gešúrejcům, Girzejcům a Amálekovcům; ti všichni byli odedávna obyvateli té země od cesty do Šúru až po egyptskou zemi.

27:8  David se svými muži podnikal nájezdy na Gešurejce, Girzejce i Amalekovce. (Ti totiž odpradávna bydleli v tom kraji, který se táhne až k Šuru směrem k egyptské k zemi.)

27:8  David se svými muži vyrážel a napadal Gešúrejce, Girzejce a Amálekovce -- ti pobývali v zemi, kterou se od věků chodí do Šúru a až do egyptské země.

27:8  I vycházel David s muži svými, vpády činíce na Gessurské a Gerzitské a Amalechitské, (nebo ti bydlili v zemi té od starodávna,) kudy se chodí přes Sur až do země Egyptské.

27:8  Et ascendit David et viri ejus, et agebant prædas de Gessuri, et de Gerzi, et de Amalecitis : hi enim pagi habitabantur in terra antiquitus, euntibus Sur usque ad terram Ægypti.

27:9  And David wasted all the land, and left neither man nor woman alive: and took away the sheep, and the oxen, and the asses, and the camels, and the apparel, and returned and came to Achis.

27:9  And David smote the land, and left neither man nor woman alive, and took away the sheep, and the oxen, and the asses, and the camels, and the apparel, and returned, and came to Achish.

27:9  David pobíjel obyvatele země, nenechával naživu muže ani ženu, ale bral brav a skot, osly, velbloudy i šaty. S tím se vracel a přicházel k Akíšovi.

27:9  David útočil na celý ten kraj a nenechával naživu muže ani ženy, zabíral brav i skot, osly, velbloudy i oděvy. Potom se vracel k Achišovi.

27:9  Když David vybíjel zemi, nenechával při životě muže ani ženu, ale bral ovce, skot, osly, velbloudy i oděvy. Pak se vracel a přicházel k Akíšovi.

27:9  A hubil David krajinu tu, nenechávaje živého muže ani ženy; bral také ovce i voly, i osly i velbloudy, i šaty, a navracoval se a přicházel k Achisovi.

27:9  Et percutiebat David omnem terram, nec relinquebat viventem virum et mulierem : tollensque oves, et boves, et asinos, et camelos, et vestes, revertebatur, et veniebat ad Achis.

27:10  And Achis said to him: Whom hast thou gone against to day? David answered: Against the south of Juda, and against the south of Jerameel, and against the south of Ceni.

27:10  And Achish said, Whither have ye made a road to day? And David said, Against the south of Judah, and against the south of the Jerahmeelites, and against the south of the Kenites.

27:10  Když se Akíš ptal: „Kam jste dnes vpadli?“, David odpovídal: „Na jih Judy“ nebo „Na jih Jerachmeelců“ nebo „Na jih Kénijců“.

27:10  Když se Achiš ptal: „Na koho jste dnes podnikli nájezd?“ David odpovídal: „Do judského Negevu,“ nebo „do Negevu Jerachmeelců,“ nebo „do kenijského Negevu.“

27:10  Když se Akíš ptal: Kam jste dnes vtrhli?, David odpovídal: Do Negebu Judova či do Negebu Jerachmeelců či do Negebu Kénijců.

27:10  A když se ptal Achis: Kam jste dnes vpadli? odpověděl David: K straně polední Judově, a k straně polední Jerachmeelově, a k straně polední Cinejského.

27:10  Dicebat autem ei Achis : In quem irruisti hodie ? Respondebat David : Contra meridiem Judæ, et contra meridiem Jerameel, et contra meridiem Ceni.

27:11  And David saved neither man nor woman, neither brought he any of them to Geth, saying: Lest they should speak against us. So did David, and such was his proceeding all the days that he dwelt in the country of the Philistines.

27:11  And David saved neither man nor woman alive, to bring tidings to Gath, saying, Lest they should tell on us, saying, So did David, and so will be his manner all the while he dwelleth in the country of the Philistines.

27:11  David nenechával naživu muže ani ženu a nevodil je do Gatu. Říkal: „Mohli by na nás vyzradit: Toto dělá David.“ Takto si počínal po celou dobu, co sídlil v pelištejské krajině.

27:11  David nenechával naživu muže ani ženy, aby je nemusel vodit do Gatu. Říkal si: „Aby na nás nevyzradili, co vlastně David dělá.“ Tak si David počínal celou dobu, kdy bydlel ve filištínském kraji.

27:11  David nenechával při životě muže ani ženu, a nevodil je do Gatu. Říkal si: Jinak by nás udali slovy: Toto páchá David. To ⌈bylo jeho zvykem⌉ po ⌈celou dobu,⌉ kdy pobýval na pelištejském území.

27:11  Neživil pak David ani muže ani ženy, aby koho přivoditi měl do Gát; nebo myslil: Aby na nás nežalovali, řkouce: Tak učinil David. A ten obyčej jeho byl po všecky dny, dokudž zůstával v krajině Filistinské.

27:11  Virum et mulierem non vivificabat David, nec adducebat in Geth, dicens : Ne forte loquantur adversum nos : Hæc fecit David : et hoc erat decretum illi omnibus diebus quibus habitavit in regione Philisthinorum.

27:12  And Achis believed David, saying: He hath done much harm to his people Israel: Therefore he shall be my servant for ever.

27:12  And Achish believed David, saying, He hath made his people Israel utterly to abhor him; therefore he shall be my servant for ever.

27:12  Akíš Davidovi důvěřoval. Říkal: „Vzbudil velikou nelibost u svého lidu, Izraele; navždy zůstane mým služebníkem.“

27:12  Achiš ale Davidovi věřil; myslel si: „Ten se svému lidu Izraeli nadobro zprotivil. Zůstane mým služebníkem už napořád.“

27:12  Akíš Davidovi věřil. Říkal si: Jistě se zošklivil svému lidu, Izraelcům, a bude navěky ⌈mým otrokem.⌉

27:12  I věřil Achis Davidovi, řka: Jižtě se velice zošklivil lidu svému Izraelskému, protož budeť mi za služebníka na věky.

27:12  Credidit ergo Achis David, dicens : Multa mala operatus est contra populum suum Israël : erit igitur mihi servus sempiternus.

Chapter 28

28:1  And it came to pass in those days, that the Philistines gathered together their armies, to be prepared for war against Israel: And Achis said to David: Know thou now assuredly, that thou shalt go out with me to the war, thou, and thy men.

28:1  And it came to pass in those days, that the Philistines gathered their armies together for warfare, to fight with Israel. And Achish said unto David, Know thou assuredly, that thou shalt go out with me to battle, thou and thy men.

28:1  V oněch dnech shromáždili Pelištejci své válečné šiky, aby bojovali proti Izraeli. Akíš řekl Davidovi: „Jistě víš, že potáhneš se mnou v šiku ty i tvoji muži.“

28:1  V té době Filištíni shromáždili svá vojska do války proti Izraeli. Achiš oznámil Davidovi: „Musíš počítat s tím, že se mnou do války potáhneš i ty se svými muži.“

28:1  Stalo se v oněch dnech, že Pelištejci shromáždili svá vojska v armádu, aby bojovali proti Izraeli. Akíš Davidovi řekl: Jistě víš, že se mnou vytáhneš ve vojsku, ty i tvoji muži.

28:1  I stalo se za dnů těch, že Filistinští sebrali vojska svá k boji, aby bojovali s Izraelem. I řekl Achis Davidovi: Věz nepochybně, že potáhneš se mnou na vojnu, ty i muži tvoji.

28:1  Factum est autem in diebus illis, congregaverunt Philisthiim agmina sua, ut præpararentur ad bellum contra Israël : dixitque Achis ad David : Sciens nunc scito quoniam mecum egredieris in castris, tu et viri tui.

28:2  And David said to Achis: Now thou shalt know what thy servant will do. And Achis said to David: And I will appoint thee to guard my life for ever.

28:2  And David said to Achish, Surely thou shalt know what thy servant can do. And Achish said to David, Therefore will I make thee keeper of mine head for ever.

28:2  David Akíšovi odvětil: „Však poznáš sám, co tvůj služebník udělá!“ Akíš na to Davidovi řekl: „Ustanovuji tě tedy svým osobním strážcem po všechny dny.“

28:2  Ten mu odpověděl: „Pak tedy poznáš, co tvůj služebník dovede.“ Achiš na to Davidovi řekl: „Tak to tě jmenuji natrvalo svým osobním strážcem.“

28:2  David Akíšovi odpověděl: Poznáš tedy, ⌈co dokáže⌉ tvůj otrok. Nato Akíš Davidovi řekl: Ustanovím tě tedy za svou ⌈tělesnou stráž⌉ ⌈po všechny dny.⌉ –

28:2  Odpověděl David Achisovi: Teprv ty poznáš, co učiní služebník tvůj. I řekl Achis Davidovi: Touť příčinou strážným života svého tě ustanovím po všecky dny.

28:2  Dixitque David ad Achis : Nunc scies quæ facturus est servus tuus. Et ait Achis ad David : Et ego custodem capitis mei ponam te cunctis diebus.

28:3  Now Samuel was dead, and all Israel mourned for him, and buried him in Ramatha, his city. And Saul had put away all the magicians and soothsayers out of the land.

28:3  Now Samuel was dead, and all Israel had lamented him, and buried him in Ramah, even in his own city. And Saul had put away those that had familiar spirits, and the wizards, out of the land.

28:3  Samuel zemřel a všechen Izrael ho oplakával. Pochovali ho v Rámě, jeho městě. Saul pak vymýtil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce.

28:3  Samuel byl mrtev. Všichni Izraelci ho oplakávali a pohřbili ho v Rámě, ve městě, kde bydlel. Saul ze země odstranil všechny věštce a duchaře.

28:3  Když Samuel zemřel, celý Izrael ho oplakával. Pohřbili ho v Rámě, v jeho městě. Saul odstranil ze země ⌈ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých,⌉ a věštce.

28:3  (Samuel pak již byl umřel; pročež plakal ho všecken Izrael, a pochovali jej v Ráma, totiž v městě jeho. A Saul byl vyplénil věšťce a hadače z země.)

28:3  Samuel autem mortuus est, planxitque eum omnis Israël, et sepelierunt eum in Ramatha urbe sua. Et Saul abstulit magos et hariolos de terra.

28:4  And the Philistines were gathered together, and came and encamped in Sunam: and Saul also gathered together all Israel, and came to Gelboe.

28:4  And the Philistines gathered themselves together, and came and pitched in Shunem: and Saul gathered all Israel together, and they pitched in Gilboa.

28:4  Pelištejci se shromáždili, vtrhli do země a utábořili se v Šúnemu. Saul proto shromáždil celý Izrael a utábořili se v pohoří Gilbóa.

28:4  Filištíni se shromáždili, přitáhli a utábořili se v Šunemu. Saul tedy shromáždil celý Izrael a utábořili se v pohoří Gilboa.

28:4  Pelištejci se shromáždili, vytáhli a utábořili se v Šúnemu. Saul shromáždil celý Izrael a utábořili se v Gilbóa.

28:4  Tedy shromáždivše se Filistinští, přitáhli a položili se u Sunem. Shromáždil i Saul všeho Izraele, a položili se v Gelboe.

28:4  Congregatique sunt Philisthiim, et venerunt, et castrametati sunt in Sunam : congregavit autem et Saul universum Israël, et venit in Gelboë.

28:5  And Saul saw the army of the Philistines, and was afraid, and his heart was very much dismayed.

28:5  And when Saul saw the host of the Philistines, he was afraid, and his heart greatly trembled.

28:5  Když Saul uviděl pelištejský tábor, strachy se celý roztřásl.

28:5  Když Saul viděl filištínský tábor, byl naplněn hrůzou, uvnitř se celý chvěl strachy.

28:5  Když Saul uviděl pelištejské vojsko, bál se a celý se třásl strachy.

28:5  Vida pak Saul vojsko Filistinské, bál se, a uleklo se srdce jeho velmi.

28:5  Et vidit Saul castra Philisthiim, et timuit, et expavit cor ejus nimis.

28:6  And he consulted the Lord, and he answered him not, neither by dreams, nor by priests, nor by prophets.

28:6  And when Saul enquired of the Lord, the Lord answered him not, neither by dreams, nor by Urim, nor by prophets.

28:6  I doptával se Saul Hospodina, ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky.

28:6  Saul se tenkrát ptal Hospodina, ale ten mu neodpovídal ani skrze sny, ani skrze urim, ani skrze proroky.

28:6  Saul se doptával Hospodina, ale Hospodin mu neodpověděl ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky.

28:6  I dotazoval se Saul Hospodina, ale Hospodin neodpovídal jemu ani skrze sny, ani skrze urim, ani skrze proroky.

28:6  Consuluitque Dominum, et non respondit ei neque per somnia, neque per sacerdotes, neque per prophetas.

28:7  And Saul said to his servants: Seek me a woman that hath a divining spirit, and I will go to her, and enquire by her. And his servants said to him: There is a woman that hath a divining spirit at Endor.

28:7  Then said Saul unto his servants, Seek me a woman that hath a familiar spirit, that I may go to her, and enquire of her. And his servants said to him, Behold, there is a woman that hath a familiar spirit at Endor.

28:7  Tu řekl Saul svým služebníkům: „Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Půjdu k ní a dotážu se jí.“ Jeho služebníci mu řekli: „Taková žena, která vyvolává duchy zemřelých, je v Én-dóru.“

28:7  Nakonec tedy řekl svým služebníkům: „Najděte mi nějakou věštkyni. Půjdu za ní a poradím se s ní.“ „Jedna věštkyně je tamhle v En-doru,“ odpověděli mu jeho služebníci.

28:7  Proto Saul řekl svým otrokům: Vyhledejte mi ženu, ⌈která vyvolává duchy⌉ zemřelých, abych mohl jít k ní a dotázat se jí. Jeho otroci mu řekli: Ano, žena, která vyvolává duchy zemřelých, je v Én–dóru.

28:7  Protož řekl Saul služebníkům svým: Pohledejte mi ženy mající ducha věštího, i půjdu k ní a poradím se skrze ni. Jemuž odpověděli služebníci jeho: Aj, žena mající ducha věštího v Endor.

28:7  Dixitque Saul servis suis : Quærite mihi mulierem habentem pythonem, et vadam ad eam, et sciscitabor per illam. Et dixerunt servi ejus ad eum : Est mulier pythonem habens in Endor.

28:8  Then he disguised himself: and put on other clothes, and he went, and two men with him, and they came to the woman by night, and he said to her: Divine to me by thy divining spirit, and bring me up him whom I shall tell thee.

28:8  And Saul disguised himself, and put on other raiment, and he went, and two men with him, and they came to the woman by night: and he said, I pray thee, divine unto me by the familiar spirit, and bring me him up, whom I shall name unto thee.

28:8  Saul se přestrojil, vzal si jiné šaty a šel tam spolu se dvěma muži. Přišel k té ženě v noci a řekl jí: „Věšti mi prostřednictvím ducha zemřelého. Přivolej mi, koho ti řeknu.“

28:8  Saul se pak v noci, přestrojen do jiných šatů, vydal se dvěma muži za onou ženou. „Věšti mi prosím skrze duchy,“ požádal ji, „a vyvolej mi, koho ti řeknu.“

28:8  Saul se přestrojil a oblékl si jiné šaty. Pak se vydal na cestu spolu s dvěma muži a přišli v noci k té ženě. Řekl: Věšti mi skrze ducha zemřelého a vyvolej mi, koho ti řeknu.

28:8  Tedy změniv Saul oděv, oblékl se v roucho jiné, a šel sám a dva muži s ním, a přišli k ženě té v noci. I řekl: Medle hádej mi skrze ducha věštího, a způsob to, ať ke mně vyjde ten, kohož bych jmenoval tobě.

28:8  Mutavit ergo habitum suum, vestitusque est aliis vestimentis, et abiit ipse, et duo viri cum eo : veneruntque ad mulierem nocte, et ait illi : Divina mihi in pythone, et suscita mihi quem dixero tibi.

28:9  And the woman said to him: Behold thou knowest all that Saul hath done, and how he hath rooted out the magicians and soothsayers from the land: why then dost thou lay a snare for my life, to cause me to be put to death?

28:9  And the woman said unto him, Behold, thou knowest what Saul hath done, how he hath cut off those that have familiar spirits, and the wizards, out of the land: wherefore then layest thou a snare for my life, to cause me to die?

28:9  Žena mu odpověděla: „Však ty víš, co udělal Saul, že vyhladil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Proč mi strojíš léčku? Chceš mě vydat na smrt?“

28:9  „Copak nevíš, co udělal Saul?“ řekla mu na to ta žena. „Vymýtil věštce a duchaře ze země! To mě chceš nachytat a připravit o život?“

28:9  Žena mu řekla: Podívej, ty víš, co udělal Saul, jak vyhladil ze země ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce. Proč ⌈mě chceš chytit do pasti a usmrtit mě?⌉

28:9  Ale žena řekla jemu: Aj, ty víš, co učinil Saul, kterak vyhladil věšťce a hadače z země. Pročež tedy ty pokládáš osídlo duši mé, abys mne o hrdlo připravil?

28:9  Et ait mulier ad eum : Ecce, tu nosti quanta fecerit Saul, et quomodo eraserit magos et hariolos de terra : quare ergo insidiaris animæ meæ, ut occidar ?

28:10  And Saul swore unto her by the Lord, saying: As the Lord liveth, there shall no evil happen to thee for this thing.

28:10  And Saul sware to her by the Lord, saying, As the Lord liveth, there shall no punishment happen to thee for this thing.

28:10  Ale Saul se jí zapřisáhl při Hospodinu: „Jakože živ je Hospodin, žádný trest tě za to nestihne.“

28:10  Saul jí ale přísahal při Hospodinu: „Jakože je živ Hospodin, žádný trest tě za to nečeká.“

28:10  Saul jí přísahal při Hospodinu: Jakože živ je Hospodin, nepostihne tě za to trest.

28:10  I přisáhl jí Saul skrze Hospodina, řka: Živť jest Hospodin, že nepřijde na tě trestání pro tu věc.

28:10  Et juravit ei Saul in Domino, dicens : Vivit Dominus, quia non eveniet tibi quidquam mali propter hanc rem.

28:11  And the woman said to him: Whom shall I bring up to thee? And he said, Bring me up Samuel.

28:11  Then said the woman, Whom shall I bring up unto thee? And he said, Bring me up Samuel.

28:11  Žena se ho zeptala: „Koho ti mám přivolat?“ Odvětil: „Přivolej mi Samuela.“

28:11  Nakonec se ho tedy zeptala: „Koho ti mám vyvolat?“ „Vyvolej mi Samuela,“ odpověděl.

28:11  Nato se žena zeptala: Koho ti mám vyvolat? Odpověděl: Vyvolej mi Samuela.

28:11  Tedy řekla žena: Kohožť mám vyvésti? Kterýž řekl: Samuele mi vyveď.

28:11  Dixitque ei mulier : Quem suscitabo tibi ? Qui ait : Samuelem mihi suscita.

28:12  And when the woman saw Samuel, she cried out with a loud voice, and said to Saul: Why hast thou deceived me? for thou art Saul.

28:12  And when the woman saw Samuel, she cried with a loud voice: and the woman spake to Saul, saying, Why hast thou deceived me? for thou art Saul.

28:12  Když žena Samuela viděla, hlasitě vykřikla a obrátila se na Saula: „Proč jsi mě obelstil? Vždyť ty jsi Saul!“

28:12  Když ta žena spatřila Samuela, najednou hlasitě vykřikla: „Proč jsi mě podvedl? Vždyť ty jsi Saul!“

28:12  Když žena uviděla Samuela, hlasitě vykřikla. Pak řekla Saulovi: Proč jsi mě podvedl? Ty jsi Saul.

28:12  A když uzřela žena Samuele, zkřikla hlasem velikým, a řekla žena Saulovi takto: Pročež jsi mne oklamal! Nebo ty jsi Saul.

28:12  Cum autem vidisset mulier Samuelem, exclamavit voce magna, et dixit ad Saul : Quare imposuisti mihi ? tu es enim Saul.

28:13  And the king said to her: Fear not: what hast thou seen? and the woman said to Saul: I saw gods ascending out of the earth.

28:13  And the king said unto her, Be not afraid: for what sawest thou? And the woman said unto Saul, I saw gods ascending out of the earth.

28:13  Ale král jí řekl: „Neboj se! Co vidíš?“ Žena Saulovi odvětila: „Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země.“

28:13  „Neboj se,“ řekl jí král. „Co vidíš?“ „Vidím ze země vystupovat jakési božstvo,“ řekla žena.

28:13  Král jí řekl: Neboj se. Co vidíš? Žena řekla Saulovi: Vidím ⌈bytost podobnou bohu⌉ vystupující ze země.

28:13  I řekl jí král: Neboj se. Což jsi pak viděla? Odpověděla žena Saulovi: Bohy jsem viděla vystupující z země.

28:13  Dixitque ei rex : Noli timere : quid vidisti ? Et ait mulier ad Saul : Deos vidi ascendentes de terra.

28:14  And he said to her: What form is he of? And she said: An old man cometh up, and he is covered with a mantle. And Saul understood that it was Samuel, and he bowed himself with his face to the ground, and adored.

28:14  And he said unto her, What form is he of? And she said, An old man cometh up; and he is covered with a mantle. And Saul perceived that it was Samuel, and he stooped with his face to the ground, and bowed himself.

28:14  Řekl jí: „Jak vypadá?“ Odpověděla: „Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm.“ Saul poznal, že to je Samuel, padl na kolena tváří k zemi a klaněl se.

28:14  „Jak vypadá?“ ptal se. „Zvedá se nějaký stařec zahalený pláštěm,“ odpověděla. Tehdy Saul poznal, že je to Samuel, padl tváří k zemi a poklonil se.

28:14  Zeptal se jí: ⌈Jak vypadá?⌉ Odpověděla: Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm. Když Saul poznal, že je to Samuel, poklekl s tváří k zemi a klaněl se.

28:14  Řekl jí opět: Jaký jest způsob jeho? Odpověděla jemu: Muž starý vystupuje a jest oděný pláštěm. Tedy srozuměl Saul, že by Samuel byl, a sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu.

28:14  Dixitque ei : Qualis est forma ejus ? Quæ ait : Vir senex ascendit, et ipse amictus est pallio. Et intellexit Saul quod Samuel esset, et inclinavit se super faciem suam in terra, et adoravit.

28:15  And Samuel said to Saul: Why hast thou disturbed my rest, that I should be brought up? And Saul said: I am in great distress: for the Philistines fight against me, and God is departed from me, and would not hear me, neither by the hand of prophets, nor by dreams: therefore I have called thee, that thou mayst shew me what I shall do.

28:15  And Samuel said to Saul, Why hast thou disquieted me, to bring me up? And Saul answered, I am sore distressed; for the Philistines make war against me, and God is departed from me, and answereth me no more, neither by prophets, nor by dreams: therefore I have called thee, that thou mayest make known unto me what I shall do.

28:15  Samuel se Saula otázal: „Proč rušíš můj klid? Proč jsi mě dal přivolat?“ Saul řekl: „Jsem ve velkých úzkostech. Bojují proti mně Pelištejci a Bůh ode mne odstoupil. Vůbec mi neodpovídá ani prostřednictvím proroků ani skrze sny. Proto jsem zavolal tebe, abys mi oznámil, co mám dělat.“

28:15  Samuel k Saulovi promluvil: „Proč mě rušíš? Proč jsi mě nechal vyvolat?“ „Je mi tak úzko!“ odpověděl Saul. „Filištíni proti mně bojují a Bůh se ode mě odvrátil! Vůbec mi neodpověděl – ani skrze proroky, ani skrze sny. Proto jsem tě zavolal, abys mi poradil, co mám dělat.“

28:15  Samuel se zeptal Saula: Proč mě znepokojuješ a necháváš mě vyvolat? Saul odpověděl: ⌈Jsem ve veliké tísni.⌉ Bojují proti mně Pelištejci a Bůh ode mě odstoupil. Neodpovídá mi už ani prostřednictvím proroků ani skrze sny. Proto jsem tě zavolal, abys mi oznámil, co mám dělat.

28:15  I řekl Samuel Saulovi: Proč mne nepokojíš, že jsi mne zavolati rozkázal? Odpověděl Saul: Úzkostmi sevřín jsem velice; nebo Filistinští bojují proti mně, a Bůh odstoupil ode mne, a neodpovídá mi více, ani skrze proroky, ani skrze sny. Protož povolal jsem tě, abys mi oznámil, co bych měl činiti.

28:15  Dixit autem Samuel ad Saul : Quare inquietasti me ut suscitarer ? Et ait Saul : Coarctor nimis : siquidem Philisthiim pugnant adversum me, et Deus recessit a me, et exaudire me noluit neque in manu prophetarum, neque per somnia : vocavi ergo te, ut ostenderes mihi quid faciam.

28:16  And Samuel said: Why askest thou me, seeing the Lord has departed from thee, and is gone over to thy rival?

28:16  Then said Samuel, Wherefore then dost thou ask of me, seeing the Lord is departed from thee, and is become thine enemy?

28:16  Samuel odvětil: „Proč se ptáš mne, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem?

28:16  Samuel mu na to řekl: „Proč se ptáš mě, když se od tebe Hospodin odvrátil a stal se tvým nepřítelem?

28:16  Samuel řekl: Proč se mě ptáš, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem?

28:16  I řekl Samuel: Proč tedy se mne dotazuješ, poněvadž Hospodin odstoupil od tebe, a jest s nepřítelem tvým?

28:16  Et ait Samuel : Quid interrogas me, cum Dominus recesserit a te, et transierit ad æmulum tuum ?

28:17  For the Lord will do to thee as he spoke by me, and he will rend thy kingdom out of thy hand, and will give it to thy neighbour David:

28:17  And the Lord hath done to him, as he spake by me: for the Lord hath rent the kingdom out of thine hand, and given it to thy neighbour, even to David:

28:17  Hospodin učinil, co prohlásil skrze mne: Hospodin vytrhl království z tvé ruky a dal je tvému bližnímu, Davidovi.

28:17  Hospodin udělal, co skrze mě předpověděl: Hospodin od tebe odtrhl království a dal je tvému bližnímu, Davidovi!

28:17  Hospodin učinil tak, jak promluvil mým prostřednictvím: Hospodin odtrhl království ⌈od tebe⌉ a dal ho tvému bližnímu, Davidovi.

28:17  Učiniltě zajisté jemu Hospodin, jakož mluvil skrze mne, a odtrhl Hospodin království od ruky tvé, a dal je bližnímu tvému, Davidovi.

28:17  Faciet enim tibi Dominus sicut locutus est in manu mea, et scindet regnum tuum de manu tua et dabit illud proximo tuo David :

28:18  Because thou didst not obey the voice of the Lord, neither didst thou execute the wrath of his indignation upon Amalec. Therefore hath the Lord done to thee what thou sufferest this day.

28:18  Because thou obeyedst not the voice of the Lord, nor executedst his fierce wrath upon Amalek, therefore hath the Lord done this thing unto thee this day.

28:18  Žes neuposlechl Hospodina a nestal se vykonavatelem jeho planoucího hněvu proti Amálekovi, za to ti dnes Hospodin udělá toto:

28:18  Protože jsi neposlechl Hospodina a nevykonal jeho planoucí hněv proti Amalekovi, proto s tebou dnes Hospodin naloží takto:

28:18  Protože jsi neuposlechl Hospodina a nevykonal jeho planoucí hněv nad Amálekovci, proto ti dnes Hospodin učinil toto.

28:18  Nebo že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova, a nevykonals hněvu prchlivosti jeho nad Amalechem, protož učinil tobě to dnes Hospodin.

28:18  quia non obedisti voci Domini, neque fecisti iram furoris ejus in Amalec : idcirco quod pateris, fecit tibi Dominus hodie.

28:19  And the Lord also will deliver Israel with thee into the hands of the Philistines: and to morrow thou and thy sons shall be with me: and the Lord will also deliver the army of Israel into the hands of the Philistines.

28:19  Moreover the Lord will also deliver Israel with thee into the hand of the Philistines: and to morrow shalt thou and thy sons be with me: the Lord also shall deliver the host of Israel into the hand of the Philistines.

28:19  Spolu s tebou vydá Hospodin do rukou Pelištejců též Izraele. Zítra budeš ty i tvoji synové u mne. Také izraelský tábor vydá Hospodin do rukou Pelištejců.“

28:19  Hospodin tě i s Izraelem vydá do rukou Filištínů! Zítra budeš ty i tví synové se mnou, neboť Hospodin vydá izraelské vojsko do rukou Filištínů.“

28:19  Také Izrael vydá Hospodin spolu s tebou do ruky Pelištejců. Zítra budeš ty i tvoji synové u mne. Také izraelské vojsko vydá Hospodin do ruky Pelištejců.

28:19  Nadto vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filistinských, a zítra budeš ty i synové tvoji se mnou. I vojska Izraelská vydá Hospodin v ruku Filistinských.

28:19  Et dabit Dominus etiam Israël tecum in manus Philisthiim : cras autem tu et filii tui mecum eritis : sed et castra Israël tradet Dominus in manus Philisthiim.

28:20  And forthwith Saul fell all along on the ground; for he was frightened with the words of Samuel, and there was no strength in him, for he had eaten no bread all that day.

28:20  Then Saul fell straightway all along on the earth, and was sore afraid, because of the words of Samuel: and there was no strength in him; for he had eaten no bread all the day, nor all the night.

28:20  Saul se náhle skácel, jak byl dlouhý, k zemi; tak velice se polekal Samuelových slov. Nebylo v něm síly, protože nepojedl chleba celý den a celou noc.

28:20  Vtom se Saul, jak byl dlouhý, skácel k zemi. Samuelova slova ho tak vyděsila, že ho opustil zbytek sil. Celý den a noc totiž nic nejedl.

28:20  Saul ihned padl celou svou výškou k zemi; hrozně se bál ⌈Samuelových slov.⌉ ⌈Vůbec neměl sílu,⌉ protože celý den a celou noc nejedl pokrm.

28:20  I padl Saul náhle tak, jak dlouhý byl, na zem, nebo se byl ulekl náramně slov Samuelových. K tomu ani síly v něm nebylo, nebo nic nejedl celý ten den a celou tu noc.

28:20  Statimque Saul cecidit porrectus in terram : extimuerat enim verba Samuelis, et robur non erat in eo, quia non comederat panem tota die illa.

28:21  And the woman came to Saul, (for he was very much troubled) and said to him: Behold thy handmaid hath obeyed thy voice, and I have put my life in my hand: and I hearkened unto the words which thou spokest to me.

28:21  And the woman came unto Saul, and saw that he was sore troubled, and said unto him, Behold, thine handmaid hath obeyed thy voice, and I have put my life in my hand, and have hearkened unto thy words which thou spakest unto me.

28:21  Žena přistoupila k Saulovi a viděla, jak strašně se zhrozil. Řekla mu: „Hle, tvoje otrokyně tě uposlechla. Dala jsem v sázku svůj život. Poslechla jsem tě v tom, cos mi poručil.

28:21  Když ta žena přistoupila k Saulovi a viděla, jak je vyděšený, řekla mu: „Pohleď, tvá služebnice tě poslechla. Nasadila jsem vlastní život, když jsem udělala, o cos mě žádal.

28:21  Potom přišla k Saulovi ta žena, a když viděla, jak moc se děsí, řekla mu: Podívej, tvá služka tě uposlechla. ⌈Vystavila jsem svůj život nebezpečí⌉ a poslechla jsem slova, která jsi ke mně promluvil.

28:21  Přistoupivši pak ta žena k Saulovi a uzřevši, že jest předěšen náramně, řekla jemu: Aj, uposlechla děvka tvá hlasu tvého, a opovážila jsem se života svého, že jsem uposlechla slov tvých, kteráž jsi mluvil ke mně.

28:21  Ingressa est itaque mulier illa ad Saul (conturbatus enim erat valde), dixitque ad eum : Ecce obedivit ancilla tua voci tuæ, et posui animam meam in manu mea : et audivi sermones tuos, quos locutus es ad me.

28:22  Now therefore, I pray thee, hearken thou also to the voice of thy handmaid, and let me set before thee a morsel of bread, that thou mayst eat and recover strength, and be able to go on thy journey.

28:22  Now therefore, I pray thee, hearken thou also unto the voice of thine handmaid, and let me set a morsel of bread before thee; and eat, that thou mayest have strength, when thou goest on thy way.

28:22  Teď zase ty prosím poslechni svou otrokyni. Předložím ti sousto chleba a pojíš, aby ses posílil, vždyť musíš pokračovat v cestě.“

28:22  Teď tedy prosím vyslechni ty svou služebnici. Nabídnu ti něco k jídlu a ty se najíš, abys měl sílu. Musíš pokračovat v cestě.“

28:22  Nyní také ty uposlechni svou služku. ⌈Nachystám ti něco k jídlu.⌉ Pojez, ⌈posilni se a jdi⌉ svou cestou.

28:22  Nyní tedy uposlechni i ty, prosím, hlasu děvky své, a položím před tebe kousek chleba, abys jedl a posilil se, a tak jíti mohl cestou svou.

28:22  Nunc igitur audi et tu vocem ancillæ tuæ, et ponam coram te buccellam panis, ut comedens convalescas, et possis iter agere.

28:23  But he refused, and said: I will not eat. But his servants and the woman forced him, and at length hearkening to their voice, he arose from the ground, and sat upon the bed.

28:23  But he refused, and said, I will not eat. But his servants, together with the woman, compelled him; and he hearkened unto their voice. So he arose from the earth, and sat upon the bed.

28:23  Ale on se zdráhal. Říkal: „Nebudu jíst.“ Jeho služebníci spolu s tou ženou však na něho naléhali a on je uposlechl. Povstal ze země a posadil se na lože.

28:23  On ale odmítal: „Nebudu jíst!“ Jeho služebníci i ta žena ale naléhali, až je nakonec poslechl, vstal ze země a posadil se na lůžko.

28:23  On odmítl a řekl: Nebudu jíst. Ale jeho otroci i ta žena ho nutili, takže je uposlechl. Vstal ze země a posadil se na postel.

28:23  Kterýž odepřel a řekl: Nebuduť jísti. I přinutili ho služebníci jeho, ano i ta žena, tak že uposlechl hlasu jejich, a vstav s země, sedl na lůžko.

28:23  Qui renuit, et ait : Non comedam. Coëgerunt autem eum servi sui et mulier, et tandem audita voce eorum surrexit de terra, et sedit super lectum.

28:24  Now the woman had a fatted calf in the house, and she made haste and killed it: and taking meal, kneaded it, and baked some unleavened bread,

28:24  And the woman had a fat calf in the house; and she hasted, and killed it, and took flour, and kneaded it, and did bake unleavened bread thereof:

28:24  Žena měla doma vykrmeného býčka. Rychle ho připravila k hodu, nabrala mouky, zadělala a napekla nekvašených chlebů.

28:24  Žena rychle porazila vykrmené tele, které měla doma, vzala mouku, zadělala a napekla z ní nekvašené chleby.

28:24  Žena měla doma ⌈vykrmené tele.⌉ Rychle ho zabila, vzala mouku, uhnětla a napekla z toho nekvašené chleby.

28:24  Měla pak ta žena tele tučné v domě, kteréž spěšně zabila, a vzavši mouky, zadělala, a napekla z ní chlebů přesných.

28:24  Mulier autem illa habebat vitulum pascualem in domo, et festinavit, et occidit eum : tollensque farinam, miscuit eam, et coxit azyma,

28:25  And set it before Saul, and before his servants. And when they had eaten they rose up, and walked all that night.

28:25  And she brought it before Saul, and before his servants; and they did eat. Then they rose up, and went away that night.

28:25  Předložila to Saulovi i jeho služebníkům a oni jedli. Pak se zvedli a odešli ještě té noci.

28:25  Potom to nabídla Saulovi a jeho služebníkům. Pojedli, vstali a ještě té noci odešli.

28:25  Přinesla to ⌈Saulovi a jeho otrokům⌉ a ti se najedli. Pak vstali a té noci odešli.

28:25  Potom přinesla před Saule a služebníky jeho, kteříž jedli, a vstavše v touž noc, odešli.

28:25  et posuit ante Saul et ante servos ejus. Qui cum comedissent, surrexerunt, et ambulaverunt per totam noctem illam.

Chapter 29

29:1  Now all the troops of the Philistines were gathered together to Aphec: and Israel also encamped by the fountain, which is in Jezrahel.

29:1  Now the Philistines gathered together all their armies to Aphek: and the Israelites pitched by a fountain which is in Jezreel.

29:1  Pelištejci shromáždili všechny své šiky do Afeku, zatímco Izrael tábořil u pramene, který je v Jizreelu.

29:1  Filištíni shromáždili všechna svá vojska do Afeku, zatímco Izrael tábořil u pramene v Jizreelu.

29:1  Pelištejci shromáždili všechna svá vojska do Afeku, kdežto Izraelci tábořili u pramene, který je v Jizreelu.

29:1  A tak shromáždili Filistinští všecka vojska svá u Afeku, Izrael pak položil se u studnice, kteráž byla v Jezreel.

29:1  Congregata sunt ergo Philisthiim universa agmina in Aphec : sed et Israël castrametatus est super fontem qui erat in Jezrahel.

29:2  And the lords of the Philistines marched with their hundreds and their thousands: but David and his men were in the rear with Achis.

29:2  And the lords of the Philistines passed on by hundreds, and by thousands: but David and his men passed on in the rereward with Achish.

29:2  Pelištejská knížata pochodovala se svými setninami a pluky, kdežto David a jeho muži pochodovali s Akíšem jako poslední.

29:2  Když filištínští vládci pochodovali se svými stovkami a tisíci, David a jeho muži pochodovali vzadu s Achišem.

29:2  Pelištejská knížata pochodovala po stech a po tisících a na konci pochodoval David a jeho muži s Akíšem.

29:2  I táhla knížata Filistinská po stu a po tisících, David pak a muži jeho táhli nazad s Achisem.

29:2  Et satrapæ quidem Philisthiim incedebant in centuriis et millibus : David autem et viri ejus erant in novissimo agmine cum Achis.

29:3  And the princes of the Philistines said to Achis: What mean these Hebrews? And Achis said to the princes of the Philistines: Do you not know David who was the servant of Saul, the king of Israel, and hath been with me many days, or years, and I have found no fault in him, since the day that he fled over to me until this day?

29:3  Then said the princes of the Philistines, What do these Hebrews here? And Achish said unto the princes of the Philistines, Is not this David, the servant of Saul the king of Israel, which hath been with me these days, or these years, and I have found no fault in him since he fell unto me unto this day?

29:3  Pelištejští velitelé se ptali: „Co s těmito Hebreji?“ Akíš pelištejským velitelům odvětil: „Vždyť je to David, služebník izraelského krále Saula, který je u mne už rok, ba léta. Neshledal jsem na něm nic zlého ode dne, kdy odpadl od Saula, až dodnes.“

29:3  Filištínští velitelé se ptali: „Co to tam je za Hebreje?“ „To je přece David, sluha izraelského krále Saula,“ řekl jim Achiš. „Je se mnou už nejmíň rok. Ode dne, kdy od něj odpadl, až dodnes mu nemám co vytknout.“

29:3  Pelištejská knížata řekla: Co tihle Hebrejové? Akíš pelištejským knížatům odpověděl: To je přece David, otrok izraelského krále Saula, který byl ⌈se mnou⌉ rok či dva a neshledal jsem na něm nic zlého ode dne, kdy přeběhl, až dodnes.

29:3  Tedy řekla knížata Filistinská: K čemu jsou Židé tito? Odpověděl Achis knížatům Filistinským: Zdaliž toto není David služebník Saule, krále Izraelského, kterýž byl při mně dnů těchto, nýbrž těchto let, a neshledal jsem na něm ničeho ode dne, jakž odpadl od Saule, až do tohoto dne?

29:3  Dixeruntque principes Philisthiim ad Achis : Quid sibi volunt Hebræi isti ? Et ait Achis ad principes Philisthiim : Num ignoratis David, qui fuit servus Saul regis Israël, et est apud me multis diebus, vel annis, et non inveni in eo quidquam ex die qua transfugit ad me usque ad diem hanc ?

29:4  But the prices of the Philistines were angry with him, and they said to him: Let this man return, and abide in his place, which thou hast appointed him, and let him not go down with us to battle, lest he be an adversary to us, when we shall begin to fight: for how can he otherwise appease his master, but with our heads?

29:4  And the princes of the Philistines were wroth with him; and the princes of the Philistines said unto him, Make this fellow return, that he may go again to his place which thou hast appointed him, and let him not go down with us to battle, lest in the battle he be an adversary to us: for wherewith should he reconcile himself unto his master? should it not be with the heads of these men?

29:4  Ale pelištejští velitelé se na něho rozlítili. Řekli mu: „Pošli toho muže zpět, ať se vrátí tam na své místo, které jsi mu určil. S námi ať do boje netáhne, aby se v boji nestal naším protivníkem. Čímpak by se více svému pánu zalíbil, než hlavami těchto mužů?

29:4  Filištínští velitelé se ale na něj rozzlobili. „Pošli ho pryč,“ řekli mu, „ať se vrátí, kam mu řekneš. Přece s námi nepůjde do boje! Vždyť by se v bitvě postavil proti nám! Čím by se mohl svému pánu zalíbit více než hlavami těchto mužů?

29:4  Ale pelištejská knížata se na něj rozhněvala a řekla mu: Pošli toho muže zpět, ať se vrátí na své místo, které jsi mu určil. Ať s námi netáhne do boje a nestane se naším protivníkem v boji. Jak by se mohl zalíbit svému pánu? Cožpak ne hlavami těchto mužů?

29:4  I rozhněvala se na něj knížata Filistinská, a řekli jemu ta knížata Filistinská: Odešli zase muže toho, ať se navrátí k místu svému, kteréž jsi mu ukázal, a nechť netáhne s námi k boji, aby se nám nepostavil za nepřítele v bitvě. Nebo čím se zalíbiti může pánu svému tento? Zdali ne hlavami mužů těchto?

29:4  Irati sunt autem adversus eum principes Philisthiim, et dixerunt ei : Revertatur vir iste, et sedeat in loco suo in quo constituisti eum, et non descendat nobiscum in prælium, ne fiat nobis adversarius, cum præliari cœperimus : quomodo enim aliter poterit placare dominum suum, nisi in capitibus nostris ?

29:5  Is not this David, to whom they sung in their dances, saying: Saul slew his thousands, and David his ten thousands?

29:5  Is not this David, of whom they sang one to another in dances, saying, Saul slew his thousands, and David his ten thousands?

29:5  Cožpak to není David, kterého opěvovali v tanečním reji: ‚Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce‘?“

29:5  Vždyť je to přece ten David, o kterém se při tancích zpívalo: ‚Saul pobil své tisíce, David desetkrát více!‘“

29:5  Což to není David, o kterém zpívali při tancích: Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce?

29:5  Zdaliž tento není ten David, o kterémž zpívali v houfích plésajících, říkajíce: Porazil Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců?

29:5  Nonne iste est David, cui cantabant in choris, dicentes : Percussit Saul in millibus suis, et David in decem millibus suis ?

29:6  Then Achis called David, and said to him: As the Lord liveth, thou art upright and good in my sight: and so is thy going out, and thy coming in with me in the army: and I have not found any evil in thee, since the day that thou camest to me unto this day: but thou pleasest not the lords.

29:6  Then Achish called David, and said unto him, Surely, as the Lord liveth, thou hast been upright, and thy going out and thy coming in with me in the host is good in my sight: for I have not found evil in thee since the day of thy coming unto me unto this day: nevertheless the lords favour thee not.

29:6  Akíš si zavolal Davida a řekl mu: „Jakože živ je Hospodin, ty jsi přímý a tvé vycházení a vcházení u mne v táboře se mi líbí. Neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až dodnes. Ale nelíbíš se knížatům.

29:6  Achiš si tedy Davida zavolal a řekl mu: „Jakože je živ Hospodin, jsi spolehlivý a líbí se mi, jak si v mém vojsku vedeš. Ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až dodnes ti opravdu nemám co vytknout. Vládcům se ale nelíbíš.

29:6  Akíš zavolal Davida a řekl mu: Jakože živ je Hospodin, jsi přímý a líbilo by se mi, abys se mnou táhl ve vojsku. Neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, kdy jsi přišel ke mně, až dodnes. ⌈Nelíbíš se ale knížatům.⌉

29:6  I povolal Achis Davida, a řekl jemu: Živť jest Hospodin, že jsi upřímý, a líbí mi se vycházení tvé i vcházení tvé se mnou do vojska. Nebo neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, v kterýž jsi přišel ke mně, až do dne tohoto, ale před očima knížat nejsi vzácný.

29:6  Vocavit ergo Achis David, et ait ei : Vivit Dominus, quia rectus es tu, et bonus in conspectu meo : et exitus tuus, et introitus tuus mecum est in castris : et non inveni in te quidquam mali ex die qua venisti ad me usque in diem hanc : sed satrapis non places.

29:7  Return therefore, and go in peace, and offend not the eyes of the princes of the Philistines.

29:7  Wherefore now return, and go in peace, that thou displease not the lords of the Philistines.

29:7  Vrať se tedy pokojně zpátky, aby ses nedopustil něčeho, co pelištejská knížata považují za zlé.“

29:7  Vrať se tedy v pokoji, abys filištínské vládce nedráždil.“

29:7  Proto se nyní vrať a ⌈jdi v pokoji.⌉ Nečiň to, co ⌈se nelíbí pelištejským knížatům.⌉

29:7  Protož nyní navrať se a jdi v pokoji, a nebudeš těžký v očích knížat Filistinských.

29:7  Revertere ergo, et vade in pace, et non offendas oculos satraparum Philisthiim.

29:8  And David said to Achis: But what have I done, or what hast thou found in me thy servant, from the day that I have been in thy sight until this day, that I may not go and fight against the enemies of my lord the king?

29:8  And David said unto Achish, But what have I done? and what hast thou found in thy servant so long as I have been with thee unto this day, that I may not go fight against the enemies of my lord the king?

29:8  David Akíšovi namítl: „Čeho jsem se dopustil a co zlého jsi shledal na svém služebníku ode dne, kdy jsem se před tebou objevil, až dodnes, že nesmím jít do boje proti nepřátelům krále, svého pána?“

29:8  „Co jsem provedl?“ odpověděl mu na to David. „Co můžeš svému služebníku vytknout ode dne, kdy jsem k tobě přišel, až dodnes? Proč nemohu jít bojovat proti nepřátelům svého krále a pána?“

29:8  David řekl Akíšovi: Co jsem ale udělal? Co jsi shledal na svém otroku ode dne, kdy jsem k tobě přišel, až dodnes, že nemohu jít a bojovat proti nepřátelům svého pána a krále?

29:8  I řekl David Achisovi: Co jsem pak učinil, a co jsi shledal na služebníku svém ode dne, v kterýž jsem počal býti u tebe, až do tohoto dne, abych nešel a nebojoval proti nepřátelům pána svého krále?

29:8  Dixitque David ad Achis : Quid enim feci, et quid invenisti in me servo tuo, a die qua fui in conspectu tuo usque in diem hanc, ut non veniam et pugnem contra inimicos domini mei regis ?

29:9  And Achis answering, said to David: I know that thou art good in my sight, as an angel of God: But the princes of the Philistines have said: He shall not go up with us to the battle.

29:9  And Achish answered and said to David, I know that thou art good in my sight, as an angel of God: notwithstanding the princes of the Philistines have said, He shall not go up with us to the battle.

29:9  Akíš Davidovi odpověděl: „Uznávám, v mých očích jsi dobrý jako Boží posel. Pelištejští velitelé však řekli: ‚Ať netáhne s námi do boje.‘

29:9  „Vím, jak jsi dobrý,“ řekl mu Achiš. „Pro mě jsi jako Boží anděl, ale filištínští velitelé řekli: ‚Nesmí s námi do boje!‘

29:9  Akíš Davidovi odpověděl: Uznávám, že se mi líbíš jako posel Boží. Jenže pelištejská knížata řekla: Ať s námi netáhne do boje.

29:9  A odpovídaje Achis, řekl Davidovi: Vímť, že jsi vzácný před očima mýma jako anděl Boží, ale knížata Filistinská řekla: Nechť netáhne s námi k boji.

29:9  Respondens autem Achis, locutus est ad David : Scio quia bonus es tu in oculis meis, sicut angelus Dei : sed principes Philisthinorum dixerunt : Non ascendet nobiscum in prælium.

29:10  Therefore arise in the morning, thou, and the servants of thy lord, who came with thee: and when you are up before day, and it shall begin to be light, go on your way.

29:10  Wherefore now rise up early in the morning with thy master’s servants that are come with thee: and as soon as ye be up early in the morning, and have light, depart.

29:10  Nyní tedy za časného jitra ty i služebníci tvého pána, kteří přišli s tebou, za časného jitra hned na úsvitě odejděte.“

29:10  Proto zítra brzy vstaň – ty i sluhové tvého pána, kteří přišli s tebou – a hned za rozbřesku odejděte.“

29:10  Nuže, časně zrána vstaň, i otroci mého pána, kteří přišli s tebou. Vstaňte časně zrána, a jak se rozjasní, jděte.

29:10  Nyní tedy vstaň tím raněji a služebníci pána tvého, kteříž přišli s tebou, a vstanouce tím spíše ráno, hned jakž by zasvitávalo, odejděte.

29:10  Igitur consurge mane tu, et servi domini tui qui venerunt tecum : et cum de nocte surrexeritis, et cœperit dilucescere, pergite.

29:11  So David and his men arose in the night, that they might set forward in the morning, and returned to the land of the Philistines: and the Philistines went up to Jezrahel.

29:11  So David and his men rose up early to depart in the morning, to return into the land of the Philistines. And the Philistines went up to Jezreel.

29:11  Tak se David spolu se svými muži vydal za časného jitra na cestu zpátky do pelištejské země, zatímco Pelištejci vystupovali do Jizreelu.

29:11  A tak se David i se svými muži hned ráno vypravil na cestu do filištínské země, zatímco Filištíni táhli na Jizreel.

29:11  David se svými muži časně vstal, aby zrána šli a vrátili se do ⌈pelištejské země.⌉ Ale Pelištejci táhli do Jizreelu.

29:11  I vstal David, on i muži jeho, aby odšel tím raněji, a navrátil se do země Filistinské. Filistinští pak táhli do Jezreel.

29:11  Surrexit itaque de nocte David, ipse et viri ejus, ut proficiscerentur mane, et reverterentur ad terram Philisthiim : Philisthiim autem ascenderunt in Jezrahel.

Chapter 30

30:1  Now when David and his men were come to Siceleg on the third day, the Amalecites had made an invasion on the south side upon Siceleg, and had smitten Siceleg, and burnt it with fire,

30:1  And it came to pass, when David and his men were come to Ziklag on the third day, that the Amalekites had invaded the south, and Ziklag, and smitten Ziklag, and burned it with fire;

30:1  David právě dorazil se svými muži třetího dne do Siklagu, poté co Amálekovci vpadli do Negebu, k Siklagu. Dobyli Siklagu a vypálili jej.

30:1  Třetího dne pak David se svými muži dorazil do Ciklagu. Amalekovci mezitím podnikli nájezd do Negevu a Ciklagu, který dobyli a vypálili.

30:1  Stalo se, že když David se svými muži přišel třetího dne do Siklagu, Amálekovci vtrhli do Negebu a do Siklagu. Přepadli Siklag a spálili ho ohněm.

30:1  Byl pak, když se navrátil David a muži jeho do Sicelechu, den třetí, jakž Amalechitští byli vpád učinili k straně polední i k Sicelechu, a vyhubili Sicelech, a vypálili jej.

30:1  Cumque venissent David et viri ejus in Siceleg die tertia, Amalecitæ impetum fecerant ex parte australi in Siceleg, et percusserant Siceleg, et succenderant eam igni.

30:2  And had taken the women captives that were in it, both little and great: and they had not killed any person, but had carried them with them, and went on their way.

30:2  And had taken the women captives, that were therein: they slew not any, either great or small, but carried them away, and went on their way.

30:2  Ženy, mladé i staré, které v něm byly, zajali. Nikoho neusmrtili. Odvedli je a šli svou cestou.

30:2  Všechny, kdo tam zůstali, ženy, děti i starce, zajali. Nikoho nezabili, ale odvedli je s sebou pryč.

30:2  Zajali ženy ⌈a ty, kdo v něm byli, od nejmenšího do největšího.⌉ Nikoho neusmrtili, ale odvedli je a šli svou cestou.

30:2  A zajali ženy, kteréž byly v něm. Nezabili žádného, ani malého ani velikého, ale szajímali a odešli cestou svou.

30:2  Et captivas duxerant mulieres ex ea, a minimo usque ad magnum : et non interfecerant quemquam, sed secum duxerant, et pergebant itinere suo.

30:3  So when David and his men came to the city, and found it burnt with fire, and that their wives, and their sons, and their daughters, were taken captives,

30:3  So David and his men came to the city, and, behold, it was burned with fire; and their wives, and their sons, and their daughters, were taken captives.

30:3  Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati.

30:3  Když David se svými muži dorazil do města, hle – bylo vypálené a jejich ženy, synové i dcery odvlečeni do zajetí!

30:3  Když přišel David se svými muži k městu, uviděli, že je spáleno ohněm a jejich ženy, synové i dcery jsou vzati do zajetí.

30:3  A když přišel David a muži jeho k městu, aj, vypáleno bylo ohněm, a ženy jejich, též synové a dcery jejich zajati byli.

30:3  Cum ergo venissent David et viri ejus ad civitatem, et invenissent eam succensam igni, et uxores suas, et filios suos et filias, ductas esse captivas,

30:4  David and the people that were with him, lifted up their voices, and wept till they had no more tears.

30:4  Then David and the people that were with him lifted up their voice and wept, until they had no more power to weep.

30:4  David i všechen lid, který byl s ním, se dali do hlasitého pláče a plakali až do úplného vysílení.

30:4  David i jeho muži se dali do hlasitého pláče, až už neměli sílu plakat dál.

30:4  David a lid, který byl s ním, ⌈pozvedl svůj hlas a plakali,⌉ až už neměli sílu plakat.

30:4  Tedy David i lid jeho, kterýž s ním byl, pozdvihše hlasu svého, plakali, až již více plakati nemohli.

30:4  levaverunt David et populus qui erat cum eo voces suas, et planxerunt donec deficerent in eis lacrimæ.

30:5  For the two wives also of David were taken captives, Achinoam, the Jezrahelitess, and Abigail, the wife of Nabal of Carmel.

30:5  And David’s two wives were taken captives, Ahinoam the Jezreelitess, and Abigail the wife of Nabal the Carmelite.

30:5  Zajaty byly také obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil, žena po Nábalovi Karmelském.

30:5  Byly zajaty i obě Davidovy ženy, Achinoam Jizreelská a Abigail, vdova po Nábalovi Karmelském.

30:5  Do zajetí byly vzaty i obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská, dříve žena Nábalova.

30:5  Obě také manželky Davidovy zajaty jsou, Achinoam Jezreelitská, a Abigail žena někdy Nábale Karmelského.

30:5  Siquidem et duæ uxores David captivæ ductæ fuerant, Achinoam Jezrahelites, et Abigail uxor Nabal Carmeli.

30:6  And David was greatly afflicted: for the people had a mind to stone him, for the soul of every man was bitterly grieved for his sons and daughters: but David took courage in the Lord his God.

30:6  And David was greatly distressed; for the people spake of stoning him, because the soul of all the people was grieved, every man for his sons and for his daughters: but David encouraged himself in the Lord his God.

30:6  Davidovi bylo velmi úzko. Lid se domlouval, že ho ukamenuje. Všechen lid byl totiž rozhořčen, každý pro své syny a dcery. David však našel posilu v Hospodinu, svém Bohu.

30:6  David byl tehdy v úzkých, protože muži začali mluvit o tom, že ho ukamenují. Všichni byli rozhořčení, každý kvůli svým synům a dcerám. David ale našel sílu v Hospodinu, svém Bohu.

30:6  Davidovi bylo velmi úzko, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu.

30:6  I ssoužen jest David náramně, nebo se smlouval lid, aby ho ukamenovali, (hořkostí zajisté naplněna byla duše všeho lidu, jednoho každého pro syny jeho a pro dcery jeho). Však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém.

30:6  Et contristatus est David valde : volebat enim eum populus lapidare, quia amara erat anima uniuscujusque viri super filiis suis et filiabus : confortatus est autem David in Domino Deo suo.

30:7  And he said to Abiathar, the priest, the son of Achimelech: Bring me hither the ephod. And Abiathar brought the ephod to David.

30:7  And David said to Abiathar the priest, Ahimelech’s son, I pray thee, bring me hither the ephod. And Abiathar brought thither the ephod to David.

30:7  David řekl knězi Ebjátarovi, synu Achímelekovu: „Přines mi efód!“ Ebjátar Davidovi efód přinesl.

30:7  Potom David požádal kněze Abiatara, syna Achimelechova: „Přines mi sem efod.“ A když k němu Abiatar přinesl efod,

30:7  Pak řekl David knězi Ebjátarovi, synu Achímelekovu: Přines mi efód. Ebjátar přinesl Davidovi efód.

30:7  I řekl David Abiatarovi knězi, synu Achimelechovu: Medle, vezmi na sebe efod. I vzal Abiatar efod pro Davida.

30:7  Et ait ad Abiathar sacerdotem filium Achimelech : Applica ad me ephod. Et applicavit Abiathar ephod ad David.

30:8  And David consulted the Lord, saying: Shall I pursue after these robbers, and shall I overtake them, or not? And the Lord said to him: Pursue after them: for thou shalt surely overtake them and recover the prey.

30:8  And David enquired at the Lord, saying, Shall I pursue after this troop? shall I overtake them? And he answered him, Pursue: for thou shalt surely overtake them, and without fail recover all.

30:8  David se doptával Hospodina: „Mám pronásledovat tu hordu? Dostihnu ji?“ On mu řekl: „Pronásleduj! Jistě dostihneš a jistě všechny vysvobodíš.“

30:8  David se ptal Hospodina: „Mám tu hordu pronásledovat? Dostihnu je?“ „Pronásleduj,“ zněla odpověď. „Jistě je dostihneš a zajatce vysvobodíš.“

30:8  David se doptával Hospodina: Mám pronásledovat tu loupežnou hordu? Dostihnu ji? Odpověděl mu: Pronásleduj, jistě ji dostihneš a jistě je vysvobodíš.

30:8  Tázal se pak David Hospodina, řka: Mám-li honiti lotříky ty? A dohoním-li se jich? I řekl jemu: Hoň, nebo se jich jistě dohoníš, a své mocně vysvobodíš.

30:8  Et consuluit David Dominum, dicens : Persequar latrunculos hos, et comprehendam eos, an non ? Dixitque ei Dominus : Persequere : absque dubio enim comprehendes eos, et excuties prædam.

30:9  So David went, he and the six hundred men that were with him, and they came to the torrent Besor: and some, being weary, stayed there.

30:9  So David went, he and the six hundred men that were with him, and came to the brook Besor, where those that were left behind stayed.

30:9  David tedy vytáhl se šesti sty muži, které měl při sobě, a došli až k Besórskému úvalu, kde někteří zůstali.

30:9  David tedy vyrazil se šesti sty muži. Když přišel k potoku Besor, část jich tam zůstala.

30:9  David šel se šesti sty muži, kteří byli s ním, a přišli až k potoku Besór. Tam zůstali ⌈ti, kdo pozaostávali.⌉

30:9  A tak odšed David sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, přišli až ku potoku Bezor; někteří pak tu pozůstali.

30:9  Abiit ergo David, ipse et sexcenti viri qui erant cum eo, et venerunt usque ad torrentem Besor : et lassi quidam substiterunt.

30:10  But David pursued, he and four hundred men: for two hundred stayed, who, being weary, could not go over the torrent Besor.

30:10  But David pursued, he and four hundred men: for two hundred abode behind, which were so faint that they could not go over the brook Besor.

30:10  David pronásledoval nepřítele se čtyřmi sty muži; dvě stě mužů tam zůstalo, protože byli na smrt zemdleni a nemohli už Besórský úval přejít.

30:10  David pak pokračoval v pronásledování se čtyřmi sty muži; dvě stě jich zůstalo u potoka Besor, protože byli příliš vyčerpáni, než aby šli dál.

30:10  David se čtyřmi sty muži pokračoval v pronásledování, ale dvě stě mužů, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli přejít potok Besór, tam zůstalo.

30:10  I honil je David se čtyřmi sty mužů; nebo bylo pozůstalo dvě stě mužů, kteříž ustavše, nemohli přejíti potoka Bezor.

30:10  Persecutus est autem David ipse, et quadringenti viri : substiterant enim ducenti, qui lassi transire non poterant torrentem Besor.

30:11  And they found an Egyptian in the field, and brought him to David: and they gave him bread to eat, and water to drink,

30:11  And they found an Egyptian in the field, and brought him to David, and gave him bread, and he did eat; and they made him drink water;

30:11  Na poli našli nějakého Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu najíst chleba a napít vody.

30:11  Našli venku jakéhosi Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu něco k jídlu, vodu k pití,

30:11  Na poli našli nějakého Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu pokrm, aby pojedl, a dali mu napít vodu.

30:11  A nalezše muže Egyptského v poli, přivedli jej k Davidovi. I dali jemu chleba, aby pojedl; dali jemu také i vody píti.

30:11  Et invenerunt virum ægyptium in agro, et adduxerunt eum ad David : dederuntque ei panem ut comederet, et biberet aquam,

30:12  As also a piece of a cake of figs, and two bunches of raisins. And when he had eaten them, his spirit returned, and he was refreshed: for he had not eaten bread, nor drunk water, three days and three nights.

30:12  And they gave him a piece of a cake of figs, and two clusters of raisins: and when he had eaten, his spirit came again to him: for he had eaten no bread, nor drunk any water, three days and three nights.

30:12  Dali mu též pletenec sušených fíků a dva sušené hrozny. Jedl a okřál na duchu, neboť tři dny a tři noci nejedl chléb a nenapil se vody.

30:12  hroudu fíků a dva trsy rozinek. Když se najedl, pookřál, protože už tři dny a tři noci nic nejedl a nepil.

30:12  Dali mu koláč z lisovaných fíků a dva sušené hrozny. Pojedl a ožil, neboť ⌈tři dny a tři noci⌉ nejedl pokrm a nepil vodu.

30:12  Dali jemu též kus hrudy fíků a dva hrozny suché. A tak pojedl a okřál zase, (nebo byl nic nejedl ani nepil tři dni a tři noci).

30:12  sed et fragmen massæ caricarum, et duas ligaturas uvæ passæ. Quæ cum comedisset, reversus est spiritus ejus, et refocillatus est : non enim comederat panem, neque biberat aquam, tribus diebus et tribus noctibus.

30:13  And David said to him: To whom dost thou belong; or whence dost thou come? and whither art thou going? He said: I am a young man of Egypt, the servant of an Amalecite: and my master left me, because I began to be sick three days ago.

30:13  And David said unto him, To whom belongest thou? and whence art thou? And he said, I am a young man of Egypt, servant to an Amalekite; and my master left me, because three days agone I fell sick.

30:13  David se ho zeptal: „Čí jsi a odkud jsi?“ On řekl: „Já jsem rodem Egypťan, otrok jednoho Amálekovce. Před třemi dny mě můj pán opustil, protože jsem byl nemocen.

30:13  „Ke komu patříš?“ ptal se ho David. „Odkud jsi?“ „Jsem Egypťan, otrok jednoho Amalekovce,“ odpověděl mladík. „Můj pán mě tu před třemi dny nechal, protože jsem byl nemocný.

30:13  David se ho zeptal: ⌈Čí jsi⌉ a odkud jsi? On ⌈odpověděl: Jsem egyptský služebník,⌉ otrok jednoho Amálekovce. Můj pán mě opustil, ⌈protože jsem před třemi dny onemocněl.⌉

30:13  Zatím řekl jemu David: Čí jsi ty? A odkud jsi? Kterýž odpověděl: Rodem jsem z Egypta, služebník muže Amalechitského, a opustil mne pán můj, proto že jsem stonal, dnes třetí den.

30:13  Dixit itaque ei David : Cujus es tu ? vel unde ? et quo pergis ? Qui ait : Puer ægyptius ego sum, servus viri Amalecitæ : dereliquit autem me dominus meus, quia ægrotare cœpi nudiustertius.

30:14  For we made an invasion on the south side of Cerethi, and upon Juda, and upon the south of Caleb, and we burnt Siceleg with fire.

30:14  We made an invasion upon the south of the Cherethites, and upon the coast which belongeth to Judah, and upon the south of Caleb; and we burned Ziklag with fire.

30:14  Vpadli jsme do Negebu osídleného Keretejci i na území Judy, totiž do Negebu Kálebova, a vypálili jsme Siklag.“

30:14  Podnikli jsme nájezd do Negevu Kréťanů a také do Negevu Kálebova na judském území. Ciklag jsme vypálili.“

30:14  Vtrhli jsme do Negebu Keretejců, do oblasti, která patří Judovi, a do Negebu Kálebova. Siklag jsme spálili ohněm.

30:14  Byli jsme zajisté vpád učinili k straně polední Ceretejského, a v tu stranu, kteráž jest Judova, a ku poledni, kteráž jest Kálefova, a Sicelech jsme vypálili ohněm.

30:14  Siquidem nos erupimus ad australem plagam Cerethi, et contra Judam, et ad meridiem Caleb, et Siceleg succendimus igni.

30:15  And David said to him: Canst thou bring me to this company? and he said: Swear to me by God, that thou wilt not kill me, nor deliver me into the hands of my master, and I will bring thee to this company. And David swore to him.

30:15  And David said to him, Canst thou bring me down to this company? And he said, Swear unto me by God, that thou wilt neither kill me, nor deliver me into the hands of my master, and I will bring thee down to this company.

30:15  David se ho otázal: „Přivedl bys mě k té hordě?“ On řekl: „Přísahej mi při Bohu, že mě nezabiješ a že mě nevydáš mému pánu do rukou, a přivedu tě k té hordě.“

30:15  „Můžeš mě k té hordě dovést?“ zeptal se ho David. Odpověděl: „Přísahej mi při Bohu, že mě nezabiješ a nevydáš mě do rukou mého pána, a já tě k nim dovedu.“

30:15  David se ho zeptal: Zavedeš mě k té loupežné hordě. On odpověděl: Přísahej mi při Bohu, že mě neusmrtíš ani nevydáš do ruky mého pána, a zavedu tě k té loupežné hordě.

30:15  Tedy řekl jemu David: Mohl-li bys dovésti mne k těm lotříkům? Kterýž řekl: Přisáhni mi skrze Boha, že mne nezabiješ, a že mne nevydáš v ruku pána mého, a přivedu tě na ty lotříky.

30:15  Dixitque ei David : Potes me ducere ad cuneum istum ? Qui ait : Jura mihi per Deum quod non occidas me, et non tradas me in manus domini mei, et ego ducam te ad cuneum istum. Et juravit ei David.

30:16  And when he had brought him, behold they were lying spread abroad upon all the ground, eating and drinking, and as it were keeping a festival day, for all the prey and the spoils which they had taken out of the land of the Philistines, and out of the land of Juda.

30:16  And when he had brought him down, behold, they were spread abroad upon all the earth, eating and drinking, and dancing, because of all the great spoil that they had taken out of the land of the Philistines, and out of the land of Judah.

30:16  Přivedl ho k nim, a hle, byli roztažení po celé zemi, jedli, pili a oslavovali všechnu tu velikou kořist, kterou pobrali v pelištejské a judské zemi.

30:16  Dovedl ho tedy k nim a hle – roztáhli se všude po zemi, jedli, pili a slavili, že ve filištínské a judské zemi pobrali takovou spoustu kořisti.

30:16  Pak ho k nim zavedl, a hle, byli rozloženi všude po zemi, jedli, pili a slavili svátek nad vší tou velkou kořistí, kterou ⌈pobrali v⌉ pelištejské a judské zemi.

30:16  I přivedl ho. (A aj, byli se rozprostřeli po vší té zemi, jedouce a pijíce a provyskujíce nade všemi kořistmi tak velikými, kteréž pobrali z země Filistinské a z země Judovy.)

30:16  Qui cum duxisset eum, ecce illi discumbebant super faciem universæ terræ comedentes et bibentes, et quasi festum celebrantes diem, pro cuncta præda et spoliis quæ ceperant de terra Philisthiim et de terra Juda.

30:17  And David slew them from the evening unto the evening of the next day, and there escaped not a man of them, but four hundred young men, who had gotten upon camels, and fled.

30:17  And David smote them from the twilight even unto the evening of the next day: and there escaped not a man of them, save four hundred young men, which rode upon camels, and fled.

30:17  David je pobíjel od ranního rozbřesku až do večera příštího dne. Nikdo z nich neunikl kromě čtyř set mladých mužů, kteří vsedli na velbloudy a ujeli.

30:17  David je pobíjel od ranního šera až do večera druhého dne a nikdo z nich neunikl kromě čtyř set mladíků, kteří nasedli na velbloudy a uprchli.

30:17  David je pobíjel od soumraku až do večera druhého dne. Nikdo z nich neunikl, kromě čtyř set mládenců, kteří ⌈nasedli na velbloudy⌉ a utekli.

30:17  Protož bil je David od večera až do večera druhého dne, aniž kdo z nich ušel, kromě čtyř set mládenců, kteříž vsedše na velbloudy, utekli.

30:17  Et percussit eos David a vespere usque ad vesperam alterius diei, et non evasit ex eis quisquam, nisi quadringenti viri adolescentes, qui ascenderant camelos et fugerant.

30:18  So David recovered all that the Amalecites had taken, and he rescued his two wives.

30:18  And David recovered all that the Amalekites had carried away: and David rescued his two wives.

30:18  Tak vysvobodil David všechno, co Amálekovci pobrali; i obě své ženy David vysvobodil.

30:18  Tak David dobyl zpět všechno, co Amalekovci pobrali, a osvobodil i obě své ženy.

30:18  David vysvobodil všechno, co Amálekovci pobrali. Také obě své ženy David vysvobodil.

30:18  A tak odjal David všecko, což byli pobrali Amalechitští; také obě ženy své vysvobodil David.

30:18  Eruit ergo David omnia quæ tulerant Amalecitæ, et duas uxores suas eruit.

30:19  And there was nothing missing small or great, neither of their sons or their daughters, nor of the spoils, and whatsoever they had taken, David recovered all.

30:19  And there was nothing lacking to them, neither small nor great, neither sons nor daughters, neither spoil, nor any thing that they had taken to them: David recovered all.

30:19  Nikdo z nich nechyběl, mladí ani staří, synové ani dcery, kořist ani cokoli jim pobrali. Všechno David získal zpět.

30:19  Neztratili nikoho, mladé ani staré, syny ani dcery, nic z kořisti a ze všeho, co jim vzali. David to všechno získal zpět.

30:19  Nechybělo jim nic od nejmenšího do největšího, synové ani dcery, kořist a nic, co jim pobrali; David všechno přivedl zpět.

30:19  A nezhynulo jim nic, ani malého ani velikého, i z synů i ze dcer, i z loupeže a ze všeho, což jim vzato bylo; všecko zase David přivedl.

30:19  Nec defuit quidquam a parvo usque ad magnum, tam de filiis quam de filiabus, et de spoliis, et quæcumque rapuerant : omnia reduxit David.

30:20  And he took all the flocks and the herds, and made them go before him: and they said: This is the prey of David.

30:20  And David took all the flocks and the herds, which they drave before those other cattle, and said, This is David’s spoil.

30:20  David také pobral všechen brav a skot. Hnali před ním to stádo a říkali: „To je Davidova kořist.“

30:20  Pobral také všechen brav a skot. Hnali to stádo před sebou se slovy: „To je Davidova kořist.“

30:20  David pobral i všechen brav a skot. Hnali ten dobytek před sebou a říkali: To je Davidova kořist.

30:20  Nadto szajímal David všecka stáda bravů i skotů, kteráž hnali před dobytkem svým, a pravili: Totoť jsou kořisti Davidovy.

30:20  Et tulit universos greges et armenta, et minavit ante faciem suam : dixeruntque : Hæc est præda David.

30:21  And David came to the two hundred men, who, being weary, had stayed, and were not able to follow David, and he had ordered them to abide at the torrent Besor: and they came out to meet David, and the people that were with him. And David coming to the people, saluted them peaceably.

30:21  And David came to the two hundred men, which were so faint that they could not follow David, whom they had made also to abide at the brook Besor: and they went forth to meet David, and to meet the people that were with him: and when David came near to the people, he saluted them.

30:21  Tak došel David ke dvěma stům mužů, kteří byli na smrt zemdleni a nemohli jít za Davidem a které zanechali v Besórském úvalu. Vyšli vstříc Davidovi a lidu, který byl s ním. David přistoupil k lidu a popřál jim pokoj.

30:21  Tak David dorazil k těm dvěma stům mužů, kteří zůstali u potoka Besor, protože byli příliš vyčerpáni, než aby šli dál s Davidem. Vyšli Davidovi a jeho mužům naproti, David k nim přistoupil a pozdravil je.

30:21  David přišel ke dvěma stům mužům, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli jít s Davidem, takže je nechali u potoka Besór. Ti vyšli Davidovi a lidu, který byl s ním, naproti. David přistoupil k lidu a zeptal se, jak se jim daří.

30:21  Přišel pak David k těm dvěma stům mužů, kteříž byli ustali, tak že nemohli jíti za Davidem, jimž byli kázali zůstati při potoku Bezor; tedy vyšli vstříc Davidovi a lidu, kterýž byl s ním. A přistoupiv David k tomu lidu, pozdravil jich přátelsky.

30:21  Venit autem David ad ducentos viros qui lassi substiterant, nec sequi potuerant David, et residere eos jusserat in torrente Besor : qui egressi sunt obviam David et populo qui erat cum eo. Accedens autem David ad populum, salutavit eos pacifice.

30:22  Then all the wicked and unjust men, that had gone with David, answering, said: Because they came not with us, we will not give them any thing of the prey which we have recovered: but let every man take his wife, and his children, and be contented with them, and go his way.

30:22  Then answered all the wicked men and men of Belial, of those that went with David, and said, Because they went not with us, we will not give them ought of the spoil that we have recovered, save to every man his wife and his children, that they may lead them away, and depart.

30:22  Tu se mezi těmi muži, kteří šli s Davidem, ozvali všichni zlí a ničemové: „Protože s námi nešli, nedostanou nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý pouze odvede svou ženu a děti a ať jdou!“

30:22  Mezi muži, kteří šli s Davidem, se ale ozvali všichni zlí a ničemní: „Tihle s námi přece nešli! Nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý vezme svou ženu a děti a jdou!“

30:22  Promluvili však všichni zlí muži a ničemníci mezi těmi, kdo táhli s Davidem, a říkali: Protože s námi netáhli, nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme vysvobodili. Každý ať si odvede pouze svou ženu a své syny a ať jdou.

30:22  Ale všickni, což jich koli bylo zlých a bezbožných mezi těmi muži, kteříž chodili s Davidem, mluvili, řkouce: Poněvadž nešli s námi, nedáme jim z kořistí, kteréž jsme odjali, toliko každému manželku jeho a syny jeho, aby vezmouce je, odešli.

30:22  Respondensque omnis vir pessimus et iniquus de viris qui ierant cum David, dixit : Quia non venerunt nobiscum, non dabimus eis quidquam de præda quam eruimus : sed sufficiat unicuique uxor sua et filii : quos cum acceperint, recedant.

30:23  But David said: You shall not do so, my brethren, with these things, which the Lord hath given us, who hath kept us, and hath delivered the robbers that invaded us into our hands:

30:23  Then said David, Ye shall not do so, my brethren, with that which the Lord hath given us, who hath preserved us, and delivered the company that came against us into our hand.

30:23  Ale David řekl: „Nenakládejte tak, moji bratři, s tím, co nám dal Hospodin. Ochraňoval nás a vydal nám do rukou tu hordu, která na nás přitrhla.

30:23  David ale prohlásil: „Bratři, takhle nejednejte s tím, co nám dal Hospodin. On sám nás ochránil a tu hordu, co nás napadla, nám vydal do rukou.

30:23  David řekl: Nedělejte to, ⌈moji bratři, s tím,⌉ co nám dal Hospodin. Chránil nás a vydal do naší ruky loupežnou hordu, která vytáhla proti nám.

30:23  David pak řekl: Nečiňte tak, bratří moji, s tím, což nám dal Hospodin, kterýž nás ostříhal a dal vojsko, jenž vytáhlo proti nám, v ruku naši.

30:23  Dixit autem David : Non sic facietis, fratres mei, de his quæ tradidit nobis Dominus, et custodivit nos, et dedit latrunculos qui eruperant adversum nos, in manus nostras :

30:24  And no man shall hearken to you in this matter. But equal shall be the portion of him that went down to battle, and of him that abode at the baggage, and they shall divide alike.

30:24  For who will hearken unto you in this matter? but as his part is that goeth down to the battle, so shall his part be that tarrieth by the stuff: they shall part alike.

30:24  Kdopak vás v této věci uposlechne? Podíl toho, jenž vyšel do boje, bude stejný jako podíl toho, jenž zůstal u výstroje; dostanou stejný díl.“

30:24  Kdo by s tou vaší řečí souhlasil? Podíl toho, kdo zůstal u zásob, bude stejný jako podíl toho, kdo šel do bitvy. Všichni se rozdělíme.“

30:24  Kdo vás v této věci uposlechne? Ať je podíl toho, kdo vytáhl do boje, stejný jako podíl toho, kdo zůstal u výstroje; ať se spolu rozdělí.

30:24  A kdož vás uposlechne v té věci? Nebo jakýž bude díl toho, kterýž vyšel k bitvě, takovýž bude díl i toho, kterýž hlídal břemen; rovně se děliti budou.

30:24  nec audiet vos quisquam super sermone hoc : æqua enim pars erit descendentis ad prælium, et remanentis ad sarcinas, et similiter divident.

30:25  And this hath been done from that day forward, and since was made a statute and an ordinance, and as a law in Israel.

30:25  And it was so from that day forward, that he made it a statute and an ordinance for Israel unto this day.

30:25  Tak tomu bylo od onoho dne i nadále. Ustanovil to jako nařízení a řád pro Izraele, platný podnes.

30:25  A tak to od toho dne až dodnes v Izraeli platí jako závazné ustanovení.

30:25  A bývalo tak od onoho dne i nadále; určil to za ustanovení a nařízení v Izraeli až dodnes.

30:25  A tak bývalo od toho dne i potom, nebo to za právo a obyčej uložil v Izraeli až do tohoto dne.

30:25  Et factum est hoc ex die illa et deinceps, constitutum et præfinitum, et quasi lex in Israël usque in diem hanc.

30:26  Then David came to Siceleg, and sent presents of the prey to the ancients of Juda, his neighbours, saying: Receive a blessing of the prey of the enemies of the Lord.

30:26  And when David came to Ziklag, he sent of the spoil unto the elders of Judah, even to his friends, saying, Behold a present for you of the spoil of the enemies of the Lord;

30:26  Když David dorazil do Siklagu, rozeslal podíly z kořisti starším judským, svým přátelům, se vzkazem: „To je pro vás dar z kořisti získané na Hospodinových nepřátelích.“

30:26  Když se David vrátil do Ciklagu, poslal něco z té kořisti judským stařešinům, svým přátelům. Vzkázal jim: „Zde je dar pro vás z kořisti od Hospodinových nepřátel.“

30:26  Když přišel David do Siklagu, poslal část z kořisti judským starším, svým přátelům, se slovy: Zde máte dar z kořisti Hospodinových nepřátel.

30:26  A když přišel David do Sicelechu, poslal z těch kořistí starším Juda, přátelům svým, řka: Teď máte dar z loupeží nepřátel Hospodinových.

30:26  Venit ergo David in Siceleg, et misit dona de præda senioribus Juda proximis suis, dicens : Accipite benedictionem de præda hostium Domini :

30:27  To them that were in Bethel, and that were in Ramoth to the south, and to them that were in Jether.

30:27  To them which were in Beth–el, and to them which were in south Ramoth, and to them which were in Jattir,

30:27  Poslal jej starším do Bét-elu, do Rámotu v Negebu, do Jatiru,

30:27  A rozeslal to stařešinům do Bet-elu, Rámot-negevu, Jatiru,

30:27  Těm, kteří byli v Bét–elu, těm, kteří byli v Rámotu v Negebu, těm, kteří byli v Jatiru,

30:27  Těm, kteříž byli v Bethel, a kteříž v Rámat ku poledni, a kteříž byli v Jeter;

30:27  his qui erant in Bethel, et qui in Ramoth ad meridiem, et qui in Jether,

30:28  And to them that were in Aroer, and that were in Sephamoth, and that were in Esthamo,

30:28  And to them which were in Aroer, and to them which were in Siphmoth, and to them which were in Eshtemoa,

30:28  do Aróeru, do Sifmótu, do Eštemoy,

30:28  Aroeru, Sifmotu, Eštemoy,

30:28  těm, kteří byli v Aróeru, těm, kteří byli v Sifmótu, těm, kteří byli v Eštemóe,

30:28  Též kteříž v Aroer, a kteříž v Sefama, a kteříž v Estemo;

30:28  et qui in Aroër, et qui in Sephamoth, et qui in Esthamo,

30:29  And that were in Rachal, and that were in the cities of Jerameel, and that were in the cities of Ceni,

30:29  And to them which were in Rachal, and to them which were in the cities of the Jerahmeelites, and to them which were in the cities of the Kenites,

30:29  do Rákalu, do měst Jerachmeelovců, do měst Kénijců,

30:29  Rachalu, do jerachmeelských a kenijských měst,

30:29  těm, kteří byli v Rákalu, těm, kteří byli ve městech Jerachmeelců, těm, kteří byli ve městech Kénijců,

30:29  A kteříž v Rachal, a kteříž v městech Jerachmeelových, a kteříž v městech Cinejského;

30:29  et qui in Rachal, et qui in urbibus Jerameel, et qui in urbibus Ceni,

30:30  And that were in Arama, and that were in the lake Asan, and that were in Athach,

30:30  And to them which were in Hormah, and to them which were in Chor–ashan, and to them which were in Athach,

30:30  do Chormy, do Bór-ašanu, do Ataku,

30:30  do Chormy, Bor-ašanu, Atachu,

30:30  těm, kteří byli v Chormě, těm, kteří byli v Bór–ašanu, těm, kteří byli v Ataku,

30:30  I těm, kteříž v Horma, a kteříž v Korasan, a kteříž v Atach;

30:30  et qui in Arama, et qui in lacu Asan, et qui in Athach,

30:31  And that were in Hebron, and to the rest that were in those places, in which David had abode with his men.

30:31  And to them which were in Hebron, and to all the places where David himself and his men were wont to haunt.

30:31  do Chebrónu a na všechna místa, kam David se svými muži chodíval.

30:31  Hebronu – do všech míst, kam David se svými muži chodíval.

30:31  těm, kteří byli v Chebrónu a na všech místech, kam chodíval David se svými muži.

30:31  A kteříž byli v Hebronu, i po všech místech, na nichž býval David s lidem svým.

30:31  et qui in Hebron, et reliquis qui erant in his locis in quibus commoratus fuerat David, ipse et viri ejus.

Chapter 31

31:1  And the Philistines fought against Israel, and the men of Israel fled from before the Philistines, and fell down slain in mount Gelboe.

31:1  Now the Philistines fought against Israel: and the men of Israel fled from before the Philistines, and fell down slain in mount Gilboa.

31:1  Pelištejci bojovali proti Izraeli. Izraelští muži před Pelištejci utíkali a padali pobiti v pohoří Gilbóa.

31:1  Na Izrael zaútočili Filištíni. Izraelští muži se před nimi dali na útěk a padali mrtví na svazích Gilboa.

31:1  Pelištejci bojovali proti Izraeli. Izraelci před Pelištejci utíkali a padali pobiti v pohoří Gilbóa.

31:1  A tak potýkali se Filistinští s Izraelem. Muži pak Izraelští utíkali před Filistinskými a padli, zbiti jsouce na hoře Gelboe.

31:1  Philisthiim autem pugnabant adversum Israël : et fugerunt viri Israël ante faciem Philisthiim, et ceciderunt interfecti in monte Gelboë.

31:2  And the Philistines fell upon Saul, and upon his sons, and they slew Jonathan, and Abinadab, and Melchisua, the sons of Saul.

31:2  And the Philistines followed hard upon Saul and upon his sons; and the Philistines slew Jonathan, and Abinadab, and Malchi–shua, Saul’s sons.

31:2  Pelištejci se pustili za Saulem a jeho syny. I pobili Pelištejci Saulovy syny Jónatana, Abínádaba a Malkíšúu.

31:2  Když se Filištínům podařilo zabít Saulovy syny Jonatana, Abinadaba a Malki-šuu,

31:2  Pelištejci stíhali Saula a jeho syny. Pak zabili Pelištejci Jónatana, Abínádaba a Malkíšúu, Saulovy syny.

31:2  I stihali Filistinští Saule a syny jeho, a zabili Filistinští Jonatu a Abinadaba a Melchisua, syny Saulovy.

31:2  Irrueruntque Philisthiim in Saul et in filios ejus, et percusserunt Jonathan, et Abinadab, et Melchisua filios Saul :

31:3  And the whole weight of the battle was turned upon Saul: and the archers overtook him, and he was grievously wounded by the archers.

31:3  And the battle went sore against Saul, and the archers hit him; and he was sore wounded of the archers.

31:3  Pak zesílil boj proti Saulovi. Objevili ho lukostřelci a těžce ho postřelili.

31:3  rozhořel se prudký boj proti Saulovi. Našli ho lukostřelci a těžce ho zranili svými střelami.

31:3  Bitva těžce dolehla na Saula. Našli ho lukostřelci a on ⌈se před lukostřelci hrozně třásl.⌉

31:3  Když se pak zsilila bitva proti Saulovi, trefili na něj střelci, muži s luky; i postřelen jest velmi od těch střelců.

31:3  totumque pondus prælii versum est in Saul, et consecuti sunt eum viri sagittarii, et vulneratus est vehementer a sagittariis.

31:4  Then Saul said to his armourbearer: Draw thy sword, and kill me: lest these uncircumcised come, and slay me, and mock at me. And his armourbearer would not: for he was struck with exceeding great fear. Then Saul took his sword, and fell upon it.

31:4  Then said Saul unto his armourbearer, Draw thy sword, and thrust me through therewith; lest these uncircumcised come and thrust me through, and abuse me. But his armourbearer would not; for he was sore afraid. Therefore Saul took a sword, and fell upon it.

31:4  Saul řekl svému zbrojnoši: „Vytas meč a probodni mě jím, než přijdou ti neobřezanci, aby mě neprobodli oni a nezneuctili.“ Zbrojnoš však nechtěl, velmi se bál. Saul tedy uchopil meč a nalehl na něj.

31:4  Saul proto řekl svému zbrojnošovi: „Vytáhni svůj meč a probodni mě. Jinak přijdou ti neobřezanci a vrhnou se na mě!“ Zbrojnoš se ale zdráhal, protože měl veliký strach. Saul tedy vzal meč a nalehl na něj.

31:4  Saul řekl svému zbrojnoši: Vytáhni svůj meč a probodni mě s ním. Jinak přijdou ti neobřezanci, probodnou mě a budou se mi posmívat. Zbrojnoš ale nechtěl, protože se hrozně bál. Saul tedy vzal meč a padl na něj.

31:4  I řekl Saul oděnci svému: Vytrhni meč svůj a probodni mne jím, aby přijdouce ti neobřezanci, neprobodli mne, a neučinili sobě ze mne posměchu. Ale nechtěl oděnec jeho, nebo se bál velmi. A pochytiv Saul meč, nalehl na něj.

31:4  Dixitque Saul ad armigerum suum : Evagina gladium tuum, et percute me : ne forte veniant incircumcisi isti, et interficiant me, illudentes mihi. Et noluit armiger ejus : fuerat enim nimio terrore perterritus. Arripuit itaque Saul gladium, et irruit super eum.

31:5  And when his armourbearer saw this, to wit, that Saul was dead, he also fell upon his sword and died with him.

31:5  And when his armourbearer saw that Saul was dead, he fell likewise upon his sword, and died with him.

31:5  Když zbrojnoš viděl, že Saul zemřel, také on nalehl na svůj meč a zemřel s ním.

31:5  Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, nalehl i on na svůj meč a zemřel s ním.

31:5  Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, také on padl na svůj meč a zemřel s ním.

31:5  Tedy vida oděnec jeho, že umřel Saul, nalehl i on na meč svůj a umřel s ním.

31:5  Quod cum vidisset armiger ejus, videlicet quod mortuus esset Saul, irruit etiam ipse super gladium suum, et mortuus est cum eo.

31:6  So Saul died, and his three sons, and his armourbearer, and all his men that same day together.

31:6  So Saul died, and his three sons, and his armourbearer, and all his men, that same day together.

31:6  Toho dne spolu zemřeli Saul, jeho tři synové, jeho zbrojnoš i všichni jeho mužové.

31:6  Tak zahynul Saul, jeho tři synové i jeho zbrojnoš; společně s ním toho dne padli i všichni jeho muži.

31:6  Tak zemřel Saul, jeho tři synové i jeho zbrojnoš a také všichni jeho muži společně v onen den.

31:6  A tak umřel Saul a tři synové jeho, a oděnec jeho, ano i všickni muži jeho v ten den spolu.

31:6  Mortuus est ergo Saul, et tres filii ejus, et armiger illius, et universi viri ejus in die illa pariter.

31:7  And the men of Israel, that were beyond the valley, and beyond the Jordan, seeing that the Israelites were fled, and that Saul was dead, and his sons, forsook their cities, and fled: and the Philistines came and dwelt there.

31:7  And when the men of Israel that were on the other side of the valley, and they that were on the other side Jordan, saw that the men of Israel fled, and that Saul and his sons were dead, they forsook the cities, and fled; and the Philistines came and dwelt in them.

31:7  Když izraelští muži na druhé straně doliny a na druhé straně Jordánu viděli, že izraelští muži utekli a že Saul a jeho synové zemřeli, opouštěli města a utíkali. Přišli Pelištejci a usadili se v nich.

31:7  Jakmile Izraelci v tom údolí a za Jordánem spatřili, že izraelské vojsko uteklo a že Saul se svými syny zahynul, opustili svá města a uprchli. Pak přišli Filištíni a obsadili je.

31:7  Když Izraelci, kteří byli na druhé straně údolí a za Jordánem, viděli, že Izraelci utekli a že Saul a jeho synové jsou mrtvi, opustili města a utekli. Pak přišli Pelištejci a usadili se v nich.

31:7  Když pak uzřeli synové Izraelští, kteříž bydlili za tím údolím, a kteříž bydlili za Jordánem, že zutíkali muži Izraelští, nadto že Saul i synové jeho zahynuli, opustivše města, také utíkali. I přišli Filistinští a bydlili v nich.

31:7  Videntes autem viri Israël qui erant trans vallem et trans Jordanem, quod fugissent viri Israëlitæ, et quod mortuus esset Saul et filii ejus, reliquerunt civitates suas, et fugerunt : veneruntque Philisthiim, et habitaverunt ibi.

31:8  And on the morrow the Philistines came to strip the slain, and they found Saul and his three sons lying in mount Gelboe.

31:8  And it came to pass on the morrow, when the Philistines came to strip the slain, that they found Saul and his three sons fallen in mount Gilboa.

31:8  Pelištejci přišli druhého dne, aby obrali pobité, a našli přitom Saula a jeho tři syny padlé v pohoří Gilbóa.

31:8  Druhého dne, když Filištíni přišli do pohoří Gilboa obírat pobité, našli tam ležet Saula a jeho syny.

31:8  Příštího dne se stalo, že přišli Pelištejci, aby rabovali pobité. Našli Saula a jeho tři syny padlé v pohoří Gilbóa.

31:8  A když bylo nazejtří, přišli Filistinští, aby zloupili pobité; i nalezli Saule a tři syny jeho ležící na hoře Gelboe.

31:8  Facta autem die altera, venerunt Philisthiim ut spoliarent interfectos, et invenerunt Saul et tres filios ejus jacentes in monte Gelboë.

31:9  And they cut off Saul's head, and stripped him of his armour, and sent into the land of the Philistines round about, to publish it in the temples of their idols and among their people.

31:9  And they cut off his head, and stripped off his armour, and sent into the land of the Philistines round about, to publish it in the house of their idols, and among the people.

31:9  Uťali mu hlavu, vzali zbroj a poslali kolovat po pelištejské zemi jako radostné poselství pro dům svých modlářských stvůr i pro lid.

31:9  Usekli mu hlavu, svlékli mu zbroj a poslali to po celé filištínské zemi, aby tu zprávu ohlásili v chrámu jejich model i mezi lidem.

31:9  Usekli mu hlavu, svlékli mu zbroj a poslali kolovat po pelištejské zemi a přinášet novinu v domě jejich modlářských zpodobenin i lidu.

31:9  I sťali hlavu jeho a svlékli odění jeho, a poslali po zemi Filistinské vůkol, aby to ohlášeno bylo v chrámě modl jejich i lidu.

31:9  Et præciderunt caput Saul, et spoliaverunt eum armis : et miserunt in terram Philisthinorum per circuitum, ut annuntiaretur in templo idolorum, et in populis.

31:10  And they put his armour in the temple of Astaroth, but his body they hung on the wall of Bethsan.

31:10  And they put his armour in the house of Ashtaroth: and they fastened his body to the wall of Beth–shan.

31:10  Jeho zbroj uložili v Aštartině domě a jeho mrtvolu přibili na hradby Bét-šanu.

31:10  Jeho výzbroj uložili v chrámu Aštarot a tělo přibili na hradbu Bet-šanu.

31:10  Pak jeho zbroj uložili v domě Aštarty a jeho tělo připevnili na hradby Bét–šanu.

31:10  I složili odění jeho v chrámě Astarot, tělo pak jeho přibili na zdi Betsan.

31:10  Et posuerunt arma ejus in templo Astaroth, corpus vero ejus suspenderunt in muro Bethsan.

31:11  Now when the inhabitants of Jabes Galaad had heard all that the Philistines had done to Saul,

31:11  And when the inhabitants of Jabesh–gilead heard of that which the Philistines had done to Saul;

31:11  I uslyšeli o něm obyvatelé Jábeše v Gileádu, o tom, co Pelištejci se Saulem provedli.

31:11  Když se obyvatelé Jábeš-gileádu doslechli, co Filištíni provedli se Saulem,

31:11  Když o tom, co Pelištejci provedli Saulovi, uslyšeli obyvatelé Jábeše v Gileádu,

31:11  Tedy uslyšavše o tom obyvatelé Jábes Galád, co učinili Filistinští Saulovi,

31:11  Quod cum audissent habitatores Jabes Galaad, quæcumque fecerant Philisthiim Saul,

31:12  All the most valiant men arose, and walked all the night, and took the body of Saul, and the bodies of his sons, from the wall of Bethsan: and they came to Jabes Galaad, and burnt them there.

31:12  All the valiant men arose, and went all night, and took the body of Saul and the bodies of his sons from the wall of Beth–shan, and came to Jabesh, and burnt them there.

31:12  Všichni válečníci se vypravili, šli celou noc a sňali mrtvolu Saulovu i mrtvoly jeho synů z bétšanských hradeb. Když došli do Jábeše, spálili je tam.

31:12  všichni jejich bojovníci vyrazili a šli celou noc. Sňali Saulovo tělo i těla jeho synů z betšanské hradby, vrátili se do Jábeše a tam je spálili.

31:12  všichni bojovníci povstali, šli celou noc, vzali tělo Saula i těla jeho synů z hradeb Bét–šanu, a když přišli do Jábeše, spálili je tam.

31:12  Zdvihli se všickni muži silní, a jdouce celou noc, sňali tělo Saulovo i těla synů jeho se zdi Betsanské; a když se navrátili do Jábes, spálili je tam.

31:12  surrexerunt omnes viri fortissimi, et ambulaverunt tota nocte, et tulerunt cadaver Saul, et cadavera filiorum ejus, de muro Bethsan : veneruntque Jabes Galaad, et combusserunt ea ibi :

31:13  And they took their bones, and buried them in the wood of Jabes: and fasted seven days.

31:13  And they took their bones, and buried them under a tree at Jabesh, and fasted seven days.

31:13  Pak posbírali jejich kosti a pochovali je v Jábeši pod tamaryškem. Poté se postili sedm dní.

31:13  Potom vzali jejich ostatky a pohřbili je pod jábešským tamaryškem. Sedm dní se pak postili.

31:13  Potom vzali jejich kosti, pohřbili je v Jábeši pod tamaryškem a postili se sedm dní.

31:13  A vzavše kosti jejich, pochovali je pod stromem v Jábes, a postili se sedm dní.

31:13  et tulerunt ossa eorum, et sepelierunt in nemore Jabes, et jejunaverunt septem diebus.