CzeCEP - John

Chapter 1

1:1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

1:2  To bylo na počátku u Boha.

1:3  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

1:4  V něm byl život a život byl světlo lidí.

1:5  To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

1:6  Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.

1:7  Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.

1:8  Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

1:9  Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

1:10  Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

1:11  Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

1:12  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

1:13  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.

1:14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

1:15  Jan o něm vydal svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“

1:16  Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

1:17  Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

1:18  Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.

1:19  Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“

1:20  Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“

1:21  Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“

1:22  Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“

1:23  Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš.“

1:24  Ti vyslaní byli z řad farizeů.

1:25  Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“

1:26  Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -

1:27  ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“

1:28  To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.

1:29  Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.

1:30  To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já.

1:31  Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“

1:32  Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.

1:33  A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘

1:34  Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“

1:35  Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.

1:36  Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“

1:37  Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.

1:38  Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“

1:39  Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

1:40  Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.

1:41  Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“

1:42  Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“

1:43  Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“

1:44  Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova;

1:45  Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“

1:46  Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“

1:47  Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“

1:48  Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“

1:49  „Mistře“, řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“

1:50  Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkem?‘ Uvidíš věci daleko větší.“

1:51  A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Chapter 2

2:1  Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;

2:2  na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.

2:3  Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“

2:4  Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“

2:5  Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“

2:6  Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.

2:7  Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj.

2:8  Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak.

2:9  Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha

2:10  a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“

2:11  Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

2:12  Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.

2:13  Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.

2:14  V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly.

2:15  Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel

2:16  a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“

2:17  Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘

2:18  Židé mu řekli: „Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?“

2:19  Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím.“

2:20  Tu řekli Židé: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“

2:21  On však mluvil o chrámu svého těla.

2:22  Když byl pak vzkříšen z mrtvých, rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.

2:23  Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.

2:24  Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal;

2:25  nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.

Chapter 3

3:1  Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.

3:2  Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“

3:3  Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“

3:4  Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“

3:5  Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.

3:6  Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.

3:7  Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.

3:8  Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

3:9  Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“

3:10  Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?

3:11  Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.

3:12  Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?

3:13  Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.

3:14  Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,

3:15  aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

3:16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

3:17  Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.

3:18  Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

3:19  Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

3:20  Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.

3:21  Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

3:22  Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.

3:23  Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.

3:24  To bylo ještě před Janovým uvězněním.

3:25  Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování.

3:26  Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal dobré svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu.“

3:27  Jan odpověděl: „Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.

3:28  Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce.

3:29  Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.

3:30  On musí růst, já však se menšit.

3:31  Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe je nade všecky,

3:32  svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.

3:33  Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý.

3:34  Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.

3:35  Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.

3:36  Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“

Chapter 4

4:1  Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, jak on získává a křtí více učedníků než Jan -

4:2  ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -

4:3  opustil Judsko a odešel opět do Galileje.

4:4  Musel však projít Samařskem.

4:5  Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;

4:6  tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.

4:7  Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi pít!“ -

4:8  Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -

4:9  Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.

4:10  Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“

4:11  Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?

4:12  Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“

4:13  Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň

4:14  Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

4:15  Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“

4:16  Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“

4:17  Žena mu řekla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.

4:18  Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

4:19  Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.

4:20  Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“

4:21  Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.

4:22  Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.

4:23  Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.

4:24  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“

4:25  Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“

4:26  Ježíš jí řekl: „Já jsem to - ten, který k tobě mluví.“

4:27  Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl ‚nač se ptáš‘ nebo ‚proč s ní mluvíš?‘

4:28  Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:

4:29  „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“

4:30  Vyšli tedy z města a šli k němu.

4:31  Mezi tím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“

4:32  On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“

4:33  Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“

4:34  Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.

4:35  Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.

4:36  Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.

4:37  Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.

4:38  Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“

4:39  Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“

4:40  Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

4:41  A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.

4:42  Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“

4:43  Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje.

4:44  Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti.

4:45  Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili.

4:46  Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen.

4:47  Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti.

4:48  Ježíš mu odpověděl: „Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte.“

4:49  Královský služebník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě umře!“

4:50  Ježíš mu odpověděl: „Vrať se domů, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

4:51  Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: „Tvůj syn žije.“

4:52  Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: „Včera hodinu po poledni mu přestala horečka.“

4:53  Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i všichni v jeho domě. -

4:54  To druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

Chapter 5

5:1  Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.

5:2  V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.

5:3  V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.

5:4  Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.

5:5  Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.

5:6  Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“

5:7  Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“

5:8  Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi lože své a choď!“

5:9  A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.

5:10  Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“

5:11  Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“

5:12  Zeptali se ho: „Kdo byl ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“

5:13  Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.

5:14  Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“

5:15  Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.

5:16  A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.

5:17  On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“

5:18  To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.

5:19  Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.

5:20  Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.

5:21  Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.

5:22  Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,

5:23  aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.

5:24  Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

5:25  Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.

5:26  Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.

5:27  A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.

5:28  Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas

5:29  a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.

5:30  Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

5:31  „Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.

5:32  Je však jiný, který o mě svědčí, a já vím, že svědectví, které o mě vydává, je pravé.

5:33  Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.

5:34  Já nepotřebuji svědectví od člověka - ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.

5:35  Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.

5:36  Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.

5:37  A sám Otec, který mě poslal, vydal o mě svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář

5:38  a jeho slovo je ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.

5:39  Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

5:40  Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

5:41  Nečekám slávu od lidí.

5:42  Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.

5:43  Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

5:44  Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!

5:45  Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.

5:46  Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.

5:47  Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“

Chapter 6

6:1  Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.

6:2  Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.

6:3  Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.

6:4  Byly blízko židovské svátky velikonoční.

6:5  Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“

6:6  To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.

6:7  Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“

6:8  Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:

6:9  „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“

6:10  Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.

6:11  Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.

6:12  Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“

6:13  Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.

6:14  Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“

6:15  Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

6:16  Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,

6:17  vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.

6:18  Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.

6:19  Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.

6:20  On jim však řekl: „Já to jsem, nebojte se!“

6:21  Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.

6:22  Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami.

6:23  Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky.

6:24  Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat.

6:25  Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?“

6:26  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.

6:27  Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“

6:28  Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“

6:29  Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“

6:30  Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?

6:31  Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe‘.“

6:32  Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.

6:33  Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

6:34  Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“

6:35  Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.

6:36  Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.

6:37  Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,

6:38  neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;

6:39  a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.

6:40  Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“

6:41  Židé proti němu reptali, že řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe‘.

6:42  A říkali: „Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘!“

6:43  Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou!

6:44  Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

6:45  Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha‘. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

6:46  Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce.

6:47  Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.

6:48  Já jsem chléb života.

6:49  Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.

6:50  Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.

6:51  Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“

6:52  Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“

6:53  Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

6:54  Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.

6:55  Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.

6:56  Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

6:57  Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.

6:58  Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“

6:59  To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.

6:60  Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“

6:61  Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte?

6:62  Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?

6:63  Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.

6:64  Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. -

6:65  A řekl: „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

6:66  Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.

6:67  Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“

6:68  Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.

6:69  A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“

6:70  Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel.“

6:71  Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.

Chapter 7

7:1  Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.

7:2  Byly blízko židovské svátky stánků,

7:3  a jeho bratří mu řekli: „Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš.

7:4  Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“

7:5  Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.

7:6  Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.

7:7  Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.

7:8  Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil.“

7:9  To ji řekl a zůstal v Galileji.

7:10  Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo.

7:11  Židé ho o svátcích hledali a říkali: „Kde je?“

7:12  Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: „Je dobrý.“ Jiní říkali: „Není, vždyť svádí lid.“

7:13  Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.

7:14  Když bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil.

7:15  Židé se divili a říkali: „Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?“

7:16  Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.

7:17  Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.

7:18  Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.

7:19  Nedal vám Mojžíš zákon? A nikdo z vás zákon neplní. Proč mne chcete zabít?“

7:20  Zástup odpověděl: „Jsi posedlý? Kdo tě chce zabít?“

7:21  Ježíš jim odpověděl: „Jediný skutek jsem učinil a všichni se nad tím pozastavujete.

7:22  Mojžíš vám dal obřízku - ne že by pocházela teprve od Mojžíše, je od praotců - a vy obřezáváte člověka i v sobotu.

7:23  Přijímá-li člověk v sobotu obřízku, aby byl dodržen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?

7:24  Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem!“

7:25  Tu řekli někteří Jeruzalémští: „Není to ten, kterého chtějí zabít?

7:26  A hleďte, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Snad nedošli přední muži opravdu k poznání, že je to Mesiáš?

7:27  Ale o tomto člověku víme, odkud je. Až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“

7:28  Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte.

7:29  Já ho však znám, neboť jsem od něho a on mě poslal.“

7:30  Tehdy se ho chtěli zmocnit; ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho hodina.

7:31  Ale mnozí ze zástupu v něj uvěřili a říkali: „Až přijde Mesiáš, bude snad činit více znamení než on?“

7:32  Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.

7:33  Ježíš řekl: „Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mě poslal.

7:34  Budete mě hledat, ale nenajdete. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“

7:35  Židé si říkali mezi sebou: „Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit?

7:36  Co znamenají slova, jež řekl: ‚Budete mě hledat a nenajdete, a tam, kde jsem já, vy nemůžete přijít‘?“

7:37  V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!

7:38  Kdo věří ve mne, ‚proud živé vody poplyne z jeho nitra‘, jak praví Písmo.“

7:39  To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

7:40  Když někteří ze zástupu slyšeli ta slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“

7:41  Druzí prohlašovali: „Je to Mesiáš!“ Jiní namítali: „Což přijde Mesiáš z Galileje?

7:42  Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?“

7:43  A tak došlo v zástupu kvůli němu k roztržce.

7:44  Někteří ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku.

7:45  Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: „Proč jste ho nepřivedli?“

7:46  Oni odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil!“

7:47  Farizeové jim řekli: „I vy jste se dali svést?

7:48  Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů?

7:49  Jen tahle chátra, která nezná zákon - kletba na ně!“

7:50  Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl:

7:51  „Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?“

7:52  Řekli mu: „Nejsi ty také z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nikdy nepovstane!“

7:53  Všichni se vrátili do svých domovů

Chapter 8

8:1  Ježíš však odešel na Olivovou horu.

8:2  Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.

8:3  Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

8:4  a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.

8:5  V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“

8:6  Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.

8:7  Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“

8:8  A opět se sklonil a psal po zemi.

8:9  Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.

8:10  Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“

8:11  Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“

8:12  Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

8:13  Farizeové mu řekli: „Ty vydáváš svědectví sám o sobě, proto tvé svědectví není pravé.“

8:14  Ježíš jim odpověděl: „I když vydávám svědectví sám o sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu.

8:15  Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho.

8:16  Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.

8:17  I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé.

8:18  Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“

8:19  Zeptali se ho: „Kde je tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“

8:20  Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.

8:21  Opět jim řekl: „Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete.“

8:22  Židé řekli: „Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?“

8:23  I řekl jim: „Vy jste zdola, ale já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa.

8:24  Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“

8:25  Řekli jemu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim odpověděl: „Co vám od začátku říkám.

8:26  Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho.“

8:27  Nepoznali, že k nim mluví o Otci.

8:28  Ježíš jim řekl: „Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.

8:29  Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.“

8:30  Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

8:31  Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.

8:32  Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“

8:33  Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“

8:34  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

8:35  Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.

8:36  Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.

8:37  Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.

8:38  Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“

8:39  Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.

8:40  Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal.

8:41  Vy konáte skutky svého otce.“ Řekli mu: „Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha.“

8:42  Ježíš jim řekl: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.

8:43  Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo.

8:44  Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.

8:45  Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte.

8:46  Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?

8:47  Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“

8:48  Židé mu odpověděli: „Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?“

8:49  Ježíš odpověděl: „Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte.

8:50  Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí.

8:51  Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“

8:52  Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky.“

8:53  Jsi snad větší, než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?“

8:54  Ježíš odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.

8:55  Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.

8:56  Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.“

8:57  Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?“

8:58  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“

8:59  Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.

Chapter 9

9:1  Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý.

9:2  Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“

9:3  Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.

9:4  Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.

9:5  Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

9:6  Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči

9:7  a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.

9:8  Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“

9:9  Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl: „Jsem to já.“

9:10  I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“

9:11  Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“

9:12  Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“

9:13  Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům;

9:14  toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota.

9:15  Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: „Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“

9:16  Někteří z farizeů říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní naopak říkali: „Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?“ A došlo mezi nimi k roztržce.

9:17  Řekli tedy znovu tomu slepému: „Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“

9:18  Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče

9:19  a nezeptali se jich: „Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to že nyní vidí?“

9:20  Rodiče odpověděl: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.

9:21  Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!“

9:22  To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo kdo Ježíš vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy.

9:23  Proto řekli jeho rodiče: Je dospělý, zeptejte se ho!

9:24  Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník.“

9:25  Odpověděl: „Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.“

9:26  Řekli mu: „Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?“

9:27  Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“

9:28  Osopili se na něho: „Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi.

9:29  My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“

9:30  Ten člověk jim odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!

9:31  Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.

9:32  Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození.

9:33  Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit.“

9:34  Odpověděli mu: „Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho.

9:35  Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“

9:36  Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“

9:37  Ježíš mu řekl: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“

9:38  On na to řekl: „Věřím, Pane,“ a padl před ním na kolena.

9:39  Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“

9:40  Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“

9:41  Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“

Chapter 10

10:1  „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.

10:2  Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

10:3  Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.

10:4  Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.

10:5  Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“

10:6  Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.

10:7  Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.

10:8  Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.

10:9  Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10:10  Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

10:11  Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.

10:12  Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání.

10:13  Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.

10:14  Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,

10:15  tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.

10:16  Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.

10:17  Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.

10:18  Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

10:19  Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.

10:20  Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?“

10:21  Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?“

10:22  Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě.

10:23  Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově.

10:24  Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“

10:25  Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.

10:26  Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

10:27  Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

10:28  a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.

10:29  Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.

10:30  Já a Otec jsme jedno.“

10:31  Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali.

10:32  Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?“

10:33  Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“

10:34  Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘

10:35  Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy - a Písmo musí platit -

10:36  jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

10:37  Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!

10:38  Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“

10:39  Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl.

10:40  Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval.

10:41  Mnozí k němu přicházeli a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.“

10:42  A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.

Chapter 11

11:1  Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.

11:2  To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.

11:3  Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“

11:4  Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“

11:5  Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.

11:6  Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.

11:7  Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“

11:8  Učedníci mu řekl: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?“

11:9  Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.

11:10  Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“

11:11  To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“

11:12  Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“

11:13  Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.

11:14  Tehdy jim Ježíš řekl: „Lazar umřel.

11:15  A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“

11:16  Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“

11:17  Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.

11:18  Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,

11:19  a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.

11:20  Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.

11:21  Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.

11:22  Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“

11:23  Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“

11:24  Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“

11:25  Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.

11:26  A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“

11:27  Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“

11:28  S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“

11:29  Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

11:30  Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala.

11:31  Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.

11:32  Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“

11:33  Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen

11:34  řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“

11:35  Ježíšovi vstoupily do očí slzy.

11:36  Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“

11:37  Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“

11:38  Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.

11:39  Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“

11:40  Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“

11:41  Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.

11:42  Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“

11:43  Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“

11:44  Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“

11:45  Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.

11:46  Ale někteří z nich šli k farizeům a oznámili jim, co učinil.

11:47  Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení

11:48  Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ.“

11:49  Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: „Vy ničemu nerozumíte;

11:50  nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“

11:51  To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,

11:52  a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.

11:53  Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.

11:54  Proto už Ježíš nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.

11:55  Bylo krátce před židovskými velikonocemi a mnozí z té krajiny přišli před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.

11:56  Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Přijde na svátky?“

11:57  Velekněží a farizeové vydali totiž nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Chapter 12

12:1  Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých.

12:2  Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu.

12:3  Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

12:4  Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:

12:5  „Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?“

12:6  To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.

12:7  Ježíš řekl: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu!

12:8  Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“

12:9  Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.

12:10  Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara;

12:11  neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.

12:12  Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

12:13  Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“

12:14  Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:

12:15  ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘

12:16  Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo.

12:17  Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara z hrobu z vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví.

12:18  Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení.

12:19  Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“

12:20  Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.

12:21  Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“

12:22  Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.

12:23  Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.

12:24  Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.

12:25  Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.

12:26  Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“

12:27  „Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.

12:28  Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

12:29  Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Anděl k němu promluvil.“

12:30  Ježíš na to řekl: „Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.

12:31  Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.

12:32  A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“

12:33  To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.

12:34  Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“

12:35  Ježíš jim řekl: „Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

12:36  Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.

12:37  Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;

12:38  a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?‘

12:39  Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:

12:40  ‚Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.‘

12:41  Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.

12:42  Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.

12:43  Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.

12:44  Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.

12:45  A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.

12:46  Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

12:47  Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.

12:48  Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.

12:49  Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.

12:50  A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

Chapter 13

13:1  Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.

13:2  Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,

13:3  Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,

13:4  odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;

13:5  pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.

13:6  Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“

13:7  Ježíš odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“

13:8  Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“

13:9  Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“

13:10  Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“

13:11  Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí.

13:12  Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?

13:13  Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.

13:14  Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.

13:15  Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.

13:16  Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.

13:17  Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.

13:18  Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘

13:19  Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.

13:20  Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.

13:21  Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“

13:22  Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.

13:23  Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.

13:24  Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“

13:25  Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“

13:26  Ježíš odpověděl: „Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.

13:27  Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“

13:28  Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.

13:29  Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.

13:30  Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. byla noc.

13:31  Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;

13:32  Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.

13:33  Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.

13:34  Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

13:35  Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

13:36  Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam odcházíš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“

13:37  Šimon Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu nyní následovat?“ Svůj život za tebe položím.“

13:38  Ježíš odpověděl: „Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

Chapter 14

14:1  „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.

14:2  V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.

14:3  A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.

14:4  A cestu, kam jdu, znáte.“

14:5  Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“

14:6  Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

14:7  Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“

14:8  Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“

14:9  Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

14:10  Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

14:11  Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!

14:12  Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.

14:13  A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.

14:14  Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

14:15  Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;

14:16  a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky -

14:17  Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

14:18  Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.

14:19  Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.

14:20  V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.

14:21  Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.“

14:22  Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“

14:23  Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

14:24  Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.

14:25  Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.

14:26  Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

14:27  Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

14:28  Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím - a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.

14:29  Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.

14:30  Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.

14:31  Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. - Vstaňte, pojďme odtud!“

Chapter 15

15:1  „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.

15:2  Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.

15:3  Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.

15:4  Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.

15:5  Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

15:6  Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

15:7  Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.

15:8  Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.

15:9  Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.

15:10  Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.

15:11  To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“

15:12  „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.

15:13  Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

15:14  Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.

15:15  Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

15:16  Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.

15:17  To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.

15:18  Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.

15:19  Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.

15:20  Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.

15:21  Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal.

15:22  Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.

15:23  Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.

15:24  Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce.

15:25  To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny‘.

15:26  Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.

15:27  Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

Chapter 16

16:1  To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést.

16:2  Budou vás vylučovat za synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.

16:3  To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.

16:4  Ale to jsem vám pověděl, abyste si vzpomněli na má slova, až přijde ta hodina.“ „Neřekl jsem vám to na začátku, poněvadž jsem byl s vámi.

16:5  Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě nezeptá: Kam jdeš?

16:6  Ale že jsem s vámi tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce.

16:7  Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.

16:8  On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:

16:9  Hřích v tom, že ve mne nevěří;

16:10  spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;

16:11  soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.

16:12  Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.

16:13  Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.

16:14  On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.

16:15  Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.

16:16  Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte.“

16:17  Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: „Co znamenají slova ‚zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte‘ a ‚odcházím k Otci‘?“

16:18  Říkali: „Co znamená ono: zanedlouho? Nevíme, o čem mluví.“

16:19  Ježíš poznal, že se ho chtějí otázat, a řekl jim: „Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte?

16:20  Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy se budete rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.

16:21  Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.

16:22  I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme.

16:23  V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.

16:24  Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.

16:25  To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo.

16:26  V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás;

16:27  vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.

16:28  Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci.“

16:29  Jeho učedníci mu řekli: „Nyní mluvíš přímo a bez obrazů.

16:30  Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“

16:31  Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte?

16:32  Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.

16:33  To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Chapter 17

17:1  Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,

17:2  stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.

17:3  A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

17:4  Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.

17:5  A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.

17:6  Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.

17:7  Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe;

17:8  neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.

17:9  Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;

17:10  a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven.

17:11  Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.

17:12  Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.

17:13  Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.

17:14  Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.

17:15  Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.

17:16  Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.

17:17  Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

17:18  Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.

17:19  Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

17:20  Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;

17:21  aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.

17:22  Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -

17:23  já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

17:24  Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa.

17:25  Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal.

17:26  Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“

Chapter 18

18:1  Po těch slovech odešel Ježíš s učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci.

18:2  Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval.

18:3  Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi.

18:4  Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“

18:5  Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Řekl jim: „To jsem já.“ Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.

18:6  Jakmile jim řekl ‚to jsem já‘, couvli a padli na zem.

18:7  Opět se jich otázal: „Koho hledáte?“ A oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“

18:8  Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít.“

18:9  Tak se mělo naplnit slovo: ‚Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.‘

18:10  Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos.

18:11  Ježíš řekl Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“

18:12  Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho.

18:13  Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.

18:14  Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid.

18:15  Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel do nádvoří veleknězova domu.

18:16  Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř.

18:17  Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?“ On řekl: „Nepatřím.“

18:18  Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.

18:19  Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.

18:20  Ježíš mu řekl: „Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně.

18:21  Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl.“

18:22  Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: „Tak se odpovídá veleknězi?“

18:23  Ježíš mu odpověděl: „Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?“

18:24  Annáš jej tedy poslal spoutaného veleknězi Kaifášovi.

18:25  Šimon Petr stál ještě u ohně a zahříval se. Řekli mu: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On to zapřel: „Nejsem.“

18:26  Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?“

18:27  Petr opět zapřel a vtom zakokrhal kohout.

18:28  Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.

18:29  Pilát k nim vyšel a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“

18:30  Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“

18:31  Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“ Židé mu odpověděli: „Není nám dovoleno nikoho popravit.“

18:32  To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.

18:33  Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“

18:34  Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“

18:35  Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“

18:36  Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“

18:37  Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

18:38  Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.

18:39  Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále.“

18:40  Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.

Chapter 19

19:1  Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.

19:2  Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť.

19:3  Pak před něho předstupovali a říkali: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom ho bili do obličeje.

19:4  Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“

19:5  Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“

19:6  Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat, ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho křižujete! Já na něm vinu nenalézám.“

19:7  Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.“

19:8  Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.

19:9  Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď.

19:10  Pilát řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“

19:11  Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“

19:12  Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“

19:13  Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném ‚Na dláždění‘, hebrejsky Gabbatha.

19:14  Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“

19:15  Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám dát ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“

19:16  Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.

19:17  Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.

19:18  Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.

19:19  Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský.

19:20  Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.

19:21  Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král‘, nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“

19:22  Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“

19:23  Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný.

19:24  Řekli mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.‘ To tedy vojáci provedli.

19:25  U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.

19:26  Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“

19:27  Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.

19:28  Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“

19:29  Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.

19:30  Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal.

19:31  Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek - požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže.

19:32  Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním.

19:33  Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali,

19:34  ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda.

19:35  A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.

19:36  Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Ani kost mu nebude zlomena‘.

19:37  A na jiném místě Písmo praví: ‚Uvidí, koho probodli.‘

19:38  Potom požádal Piláta Josef z Arimatie - byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů - aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.

19:39  Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe.

19:40  Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.

19:41  V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován.

19:42  Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.

Chapter 20

20:1  První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.

20:2  Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“

20:3  Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.

20:4  Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.

20:5  Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.

20:6  Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,

20:7  ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.

20:8  Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.

20:9  Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.

20:10  Oba učedníci se pak vrátili domů.

20:11  Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu

20:12  a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.

20:13  Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“

20:14  Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.

20:15  Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“

20:16  Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘.

20:17  Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“

20:18  Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“

20:19  Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“

20:20  Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.

20:21  Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“

20:22  Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.

20:23  Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

20:24  Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.

20:25  Ostatní mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“

20:26  Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: „Pokoj vám.“

20:27  Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“

20:28  Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“

20:29  Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

20:30  Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.

20:31  Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Chapter 21

21:1  Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského.

21:2  Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků.

21:3  Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.

21:4  Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.

21:5  Ježíš jim řekl: „Nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“

21:6  Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.

21:7  Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou.

21:8  Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami.

21:9  Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb.

21:10  Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!“

21:11  Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.

21:12  Ježíš jim řekl: „Pojďte jíst!“ A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.

21:13  Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu.

21:14  To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.

21:15  Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky.“

21:16  Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“

21:17  Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!

21:18  Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“

21:19  To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“

21:20  Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: „Pane, kdo tě zrazuje?“

21:21  Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s ním?“

21:22  Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!“

21:23  Mezi bratřími se to slovo rozšířilo a říkalo se, že onen učedník nezemře. Ježíš však neřekl, že nezemře, nýbrž: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.“

21:24  To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.

21:25  Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslí, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.