CzeCSP - John

Chapter 1

1:1  Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.

1:2  To bylo na počátku u Boha.

1:3  Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo ⌈vůbec nic⌉ ⌈, co je.

1:4  V něm byl život⌉ a ten život byl světlo lidí.

1:5  A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

1:6  Objevil se člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan.

1:7  Ten přišel ⌈jako svědek⌉, aby o tom světle vydal svědectví, aby skrze něho všichni uvěřili.

1:8  On sám nebyl to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

1:9  Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, ⌈to přicházelo⌉ na svět.

1:10  Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal.

1:11  Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.

1:12  Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.

1:13  Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.

1:14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu⌈, jakou má od Otce jediný Syn, plný⌉ milosti a pravdy.

1:15  Jan o něm vydával svědectví. Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.“ --

1:16  Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za milostí.

1:17  Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

1:18  Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu Otcově, ten nám o něm pověděl.

1:19  Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a Levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi ty?“

1:20  I vyznal a nezapřel; vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“

1:21  Zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“

1:22  Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“

1:23  Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: Vyrovnejte Pánovu cestu, jak řekl prorok Izaiáš.“

1:24  [Ti] poslaní byli z farizeů.

1:25  I zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“

1:26  Jan jim odpověděl: „Já křtím ve vodě, [ale] uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte:

1:27  [To je] ten, který přichází za mnou, který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek jeho sandálu.“

1:28  Tyto věci se udály v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.

1:29  Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.

1:30  Toto je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.

1:31  Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a křtil ve vodě, aby byl zjeven Izraeli.“

1:32  A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice z nebe a zůstal na něm.

1:33  Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu Svatém.

1:34  A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“

1:35  Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků.

1:36  Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek Boží!“

1:37  Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem.

1:38  Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: „Co hledáte?“ A oni mu řekli: „Rabbi“, což se překládá Učiteli, „kde bydlíš?“

1:39  Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem ⌈čtvrté hodiny odpoledne⌉.

1:40  Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a připojili se k němu, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.

1:41  Ten nalezl nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“ (což je v překladu: Kristus).

1:42  Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův; budeš se jmenovat Kéfas“ (což se překládá Petr).

1:43  Druhého dne se Ježíš rozhodl odejít do Galileje. Nalezl Filipa a řekl mu: „Následuj mne.“

1:44  Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.

1:45  Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“

1:46  Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“

1:47  Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“

1:48  Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“

1:49  Natanael mu odpověděl: „Rabbi, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“

1:50  Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem? Uvidíš větší věci než toto.“

1:51  A řekl mu: „⌈Amen, amen, pravím⌉ vám, [od nynějška] uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovatna Syna člověka.“

Chapter 2

2:1  Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka.

2:2  Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.

2:3  Když došlo víno, řekla ⌈Ježíšovi jeho⌉ matka: „Nemají víno.“

2:4  [A] Ježíš jí řekl: „⌈Co mi chceš⌉, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“

2:5  Jeho matka řekla služebníkům: „Cokoli vám řekne, učiňte.“

2:6  Bylo tam šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry.

2:7  Ježíš jim řekl: „Naplňte ty nádoby vodou.“ A naplnili je až po okraj.

2:8  Pak jim řekl: „Teď naberte a neste správci hostiny.“ I donesli.

2:9  Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou vínem -- nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nabrali, to věděli -- zavolal ženicha

2:10  a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a když se hosté dostatečně napijí, [tehdy] to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle.“

2:11  Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

2:12  Potom sestoupil on, jeho matka, jeho bratři i jeho učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.

2:13  Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

2:14  V chrámě našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce sedící za stoly.

2:15  I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal a stoly převrátil.

2:16  A prodavačům holubů řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“

2:17  Jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno: Horlivost pro tvůj dům mne stráví.

2:18  Židé mu na to řekli: „Jaké znamení nám ukážeš, že toto činíš?“

2:19  Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím.“

2:20  Židé tedy řekli: „Tato svatyně byla budována čtyřicet šest let, a ty ji postavíš ve třech dnech?“

2:21  On však mluvil o svatyni svého těla.

2:22  Když byl potom vzkříšen z mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že toto říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

2:23  Když byl o velikonocích v Jeruzalémě na slavnosti, mnozí uvěřili v jeho jméno, ⌈protože viděli znamení⌉, která činil.

2:24  Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny

2:25  a nepotřeboval, aby mu někdo vydal svědectví o člověku. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Chapter 3

3:1  Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy.

3:2  Ten přišel ⌈k Ježíšovi⌉ v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není–li s ním Bůh.“

3:3  Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“

3:4  Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“

3:5  Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království.

3:6  Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch.

3:7  Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.

3:8  Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

3:9  Nikodém mu odpověděl: „Jak se to může stát?“

3:10  Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš?

3:11  Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte.

3:12  Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím–li vám věci nebeské?

3:13  Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, [který je v nebi].

3:14  A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka,

3:15  aby každý, ⌈kdo v něho věří, měl život⌉ věčný.“

3:16  „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

3:17  Vždyť Bůh neposlal [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.

3:18  Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.

3:19  Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

3:20  Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.

3:21  Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

3:22  Potom přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.

3:23  Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.

3:24  Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení.

3:25  Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem nastal spor o očišťování.

3:26  Přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o němž jsi vydal svědectví, hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.“

3:27  Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, není–li mu to dáno z nebe.

3:28  Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale Jsem poslán před ním.

3:29  Ženich je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna.

3:30  On musí růst, já však se menšit.“

3:31  „Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, [je nade všechny a]

3:32  svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.

3:33  Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, že Bůh je pravdivý.

3:34  Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť [Bůh] dává Ducha bez odměřování.

3:35  Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou.

3:36  Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“

Chapter 4

4:1  Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, že on získává a křtí více učedníků než Jan

4:2  -- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci --

4:3  opustil Judsko a odešel [opět] do Galileje.

4:4  Musel však projít Samařskem.

4:5  Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi.

4:6  Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, ⌈se posadil⌉ u toho pramene. Bylo kolem poledne.

4:7  Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“

4:8  Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo.

4:9  Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany ⌈nic společného neužívají⌉.

4:10  Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: Dej mi napít, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“

4:11  [Žena] mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu?

4:12  Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“

4:13  Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.

4:14  Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

4:15  Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.“

4:16  [Ježíš] jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“

4:17  Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: Nemám muže.

4:18  Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

4:19  Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.

4:20  Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“

4:21  Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě.

4:22  Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů.

4:23  Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.

4:24  Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“

4:25  Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“

4:26  Ježíš jí řekl: „Já jsem to -- ten, který k tobě mluví.“

4:27  Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: Nač se ptáš? nebo Proč s ní mluvíš?

4:28  Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:

4:29  „Pojďte ⌈se podívat⌉ na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“

4:30  Vyšli z města a šli k němu.

4:31  Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se.“

4:32  On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“

4:33  Učedníci se mezi sebou ptali: „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“

4:34  Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo.

4:35  Což neříkáte: Ještě čtyři měsíce a přijde žeň? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni.

4:36  Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.

4:37  Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.

4:38  Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“

4:39  Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“

4:40  Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

4:41  A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo.

4:42  Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, [Kristus].“

4:43  Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.

4:44  Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti nemá vážnost.

4:45  Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.

4:46  [Ježíš] opět přišel do Kány Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum.

4:47  Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil [ho], aby přišel a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral.

4:48  Tu mu Ježíš řekl: „Neuvidíte–li znamení a divy, jistě neuvěříte.“

4:49  Královský úředník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě zemře!“

4:50  Ježíš mu říká: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

4:51  Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec žije.

4:52  Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: „Včera v jednu hodinu ho opustila horečka.“

4:53  Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: Tvůj syn žije. A uvěřil on i celý jeho dům.

4:54  Toto bylo už druhé znamení, které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje.

Chapter 5

5:1  Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

5:2  V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět sloupořadí.

5:3  V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, [kteří čekali na pohyb vody.

5:4  Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí].

5:5  Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let.

5:6  Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš ⌈být uzdraven⌉?“

5:7  Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“

5:8  Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď.“

5:9  A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil. Ten den však byla sobota.

5:10  Židé tomu uzdravenému říkali: „Je sobota; není dovoleno, abys nosil [své] lehátko.“

5:11  On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lehátko a choď.“

5:12  Otázali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi [své lehátko] a choď?“

5:13  Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který na tom místě byl.

5:14  Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“

5:15  Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš.

5:16  Proto Židé Ježíše pronásledovali [a usilovali ho zabít], že tyto věci činil v sobotu.

5:17  Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.“

5:18  Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným Bohu.

5:19  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn.

5:20  Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli.

5:21  Jako totiž Otec křísí mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce.

5:22  Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu,

5:23  aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.

5:24  Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.

5:25  Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.

5:26  Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě.

5:27  A dal mu pravomoc konat soud, protože je Syn člověka.

5:28  Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas

5:29  a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, ⌈budou vzkříšeni k životu⌉, a ti, kdo jednali zle, ⌈budou vzkříšeni k soudu⌉.“

5:30  „Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“

5:31  „Svědčím–li já sám o sobě, není mé svědectví pravé.

5:32  Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.

5:33  Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví Pravdě.

5:34  Já sice nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli zachráněni.

5:35  On byl lampou hořící a zářící, a vám se zachtělo zaradovat se na chvíli v jeho světle.

5:36  Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec.

5:37  A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste neviděli jeho podobu

5:38  a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal.

5:39  Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně.

5:40  Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“

5:41  „Slávu od lidí nepřijímám.

5:42  Ale vím o vás, že v sobě nemáte lásku ⌈k Bohu⌉.

5:43  Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

5:44  Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte?

5:45  Nemyslete si, že já vás budu obviňovat u Otce; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož doufáte.

5:46  Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně.

5:47  Nevěříte–li jeho zápisům, jak uvěříte mým výrokům?“

Chapter 6

6:1  Potom Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.

6:2  Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která činil na nemocných.

6:3  Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.

6:4  Byly blízko velikonoce, židovský svátek.

6:5  Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?“

6:6  To říkal, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce dělat.

6:7  Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.“

6:8  Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:

6:9  „Tady je chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!“

6:10  Ježíš řekl: „⌈Postarejte se⌉, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy. I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc.

6:11  Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i z ryb dostali, kolik chtěli.

6:12  Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“

6:13  Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší.

6:14  Když ti lidé viděli znamení, které [Ježíš] učinil, říkali: „To je skutečně ten Prorok, ⌈který má přijít⌉ na svět.“

6:15  Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět na horu, zcela sám.

6:16  Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,

6:17  nastoupili do lodi a plavili se na druhou stranu moře do Kafarnaum. Již se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel.

6:18  Moře se začalo vzdouvat, protože vál silný vítr.

6:19  Když ujeli asi dvacet pět nebo třicet stadií, uviděli Ježíše kráčet po mořia blížit se k lodi, a ulekli se.

6:20  On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se.“

6:21  Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu, ke kterému jeli.

6:22  Zástup, který zůstal na druhé straně moře, si druhého dne všiml, že tam nebyl jiný člun než ten jeden, [do kterého nastoupili jeho učedníci,] a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky do lodi, ale že jeho učedníci odjeli sami.

6:23  Jiné čluny z Tiberiady [však] připluly blízko k místu, kde pojedli chléb, když Pán vzdal díky.

6:24  Když tedy zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.

6:25  Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“

6:26  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se.

6:27  Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“

6:28  Řekli mu: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“

6:29  Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

6:30  Řekli mu: „Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš?

6:31  Naši otcové jedli v pustině manu, jak je napsáno: Dal jim jíst chléb z nebe.“

6:32  Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe.

6:33  Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

6:34  Řekli mu tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“

6:35  Ježíš jim řekl: „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a ⌈kdo věří ve mne⌉, nebude nikdy žíznit.

6:36  Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte.

6:37  Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.

6:38  Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.

6:39  A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den.

6:40  Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.“

6:41  Židé proti němu reptali, že řekl: Já jsem chléb, který sestoupil z nebe

6:42  a říkali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? My známe jeho otce i matku. Jak tedy může říkat: Sestoupil jsem z nebe?“

6:43  Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou.

6:44  Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

6:45  V Prorocích je napsáno: A budou všichni vyučeni od Boha. Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně.

6:46  Ne že by někdo Otce viděl, kromě ⌈toho, kdo je⌉ od Boha; ten viděl Otce.

6:47  Amen, amen, pravím vám, kdo věří [ve mne], má život věčný.

6:48  Já jsem chléb života.

6:49  Vaši otcové jedli v pustině manu, a zemřeli.

6:50  Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.

6:51  Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít ⌈na věčnost⌉. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“

6:52  Židé se hádali mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?“

6:53  Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete–li jíst tělo Syna člověka a nebudete–li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

6:54  Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.

6:55  Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.

6:56  Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

6:57  Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.

6:58  Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako [vaši] otcové jedli [manu], a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít ⌈na věčnost⌉.“

6:59  Toto řekl, když vyučoval v synagoze v Kafarnaum.

6:60  Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“

6:61  Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje?

6:62  Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?

6:63  Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.

6:64  Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá.

6:65  A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“

6:66  ⌈Z toho důvodu⌉ mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili.

6:67  Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“

6:68  Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života

6:69  a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ⌈[Kristus,] ten Svatý Boží⌉.“

6:70  Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“

6:71  To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit, jeden z Dvanácti.

Chapter 7

7:1  Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože ho Židé chtěli zabít.

7:2  Byl blízko židovský svátek stánků.

7:3  Jeho bratři mu řekli: „Odejdi odtud a jdi do Judska, aby také tvoji učedníci uviděli tvé skutky, které činíš.

7:4  Vždyť nikdo nedělá nic vskrytu, chce–li být znám na veřejnosti. Činíš–li tyto věci, ukaž se světu.“

7:5  Ani jeho bratři totiž v něho nevěřili.

7:6  Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nepřišel; ale váš čas je vždy připraven.

7:7  Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože já o něm svědčím, že jeho skutky jsou zlé.

7:8  Vy vystupte na svátek do Jeruzaléma. Já na tento svátek [ještě] nevystoupím, protože můj čas se dosud nenaplnil.“

7:9  To [jim] řekl a zůstal v Galileji.

7:10  Když jeho bratři vystoupili na svátek do Jeruzaléma, tehdy i on tam vystoupil, ne veřejně, ale [jakoby] tajně.

7:11  Židé ho během svátku hledali a říkali: „Kde je ten člověk?“

7:12  A ⌈mezi lidem⌉ bylo o něm mnoho řečí. Jedni říkali: Je dobrý, jiní říkali: Není, vždyť svádí zástup.

7:13  Nikdo o něm ovšem ze strachu před Židy nemluvil otevřeně.

7:14  Když již bylo uprostřed svátků, vystoupil Ježíš do chrámu a učil.

7:15  Židé se divili a říkali: „Jak to, že se tento člověk vyzná v Písmech, když se tomu neučil?“

7:16  Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal.

7:17  Bude–li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím–li sám ze sebe.

7:18  Kdo mluví ze sebe, hledá vlastní slávu. Ten však, kdo hledá slávu toho, který ho poslal, je pravdivý a není v něm nepravosti.

7:19  Nedal vám Mojžíš Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní. Proč mne usilujete zabít?“

7:20  Zástup odpověděl: „Máš démona! Kdo tě usiluje zabít?“

7:21  Ježíš jim odpověděl: „Jeden skutek jsem učinil, a všichni ⌈se tomu divíte.

7:22  Mojžíš⌉ vám dal obřízku -- ne že by byla od Mojžíše, nýbrž od otců -- a vy obřezáváte člověka i v sobotu.

7:23  Jestliže přijímá člověk obřízku v sobotu, aby nebyl porušen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?

7:24  Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem.“

7:25  Tu začali někteří z obyvatel Jeruzaléma říkat: „Není to ten, kterého chtějí zabít?

7:26  A hle, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Což opravdu vůdcové poznali, že je to Mesiáš?

7:27  Ale o něm víme, odkud je. Až přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je.“

7:28  Tu Ježíš, vyučující v chrámě, hlasitě zvolal: „Vskutku mě znáte a víte, odkud jsem? Nepřišel jsem sám od sebe, ale ten, kdo mne poslal a jehož vy neznáte, je pravdivý.

7:29  Já ho znám, neboť jsem od něho a on mne poslal.“

7:30  Chtěli ho tedy zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina.

7:31  Mnozí ze zástupu však v něho uvěřili a říkali: „Když přijde Mesiáš, učiní snad více znamení, než učinil tento člověk?“

7:32  Farizeové se doslechli, že to zástup o něm říká; a tak velekněží a farizeové poslali strážce, aby ho zajali.

7:33  Tu Ježíš řekl: „Ještě krátký čas budu s vámi a pak odejdu k tomu, který mne poslal.

7:34  Budete mne hledat, ale nenaleznete mne. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“

7:35  Židé si mezi sebou řekli: „Kam tento člověk hodlá jít, že my ho nenajdeme? Chce snad jít do řecké diaspory a učit pohany?

7:36  Co znamená to slovo, které řekl: Budete mne hledat, ale nenaleznete mne, a kde jsem já, tam vy nemůžete přijít?“

7:37  V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní–li kdo, ať přijde ke mně a pije.

7:38  Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!“

7:39  To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ⌈ti, kteří v něho uvěřili⌉; dosud totiž Duch [svatý] nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.

7:40  Když někteří ze zástupu uslyšeli tato slova, říkali: To je skutečně ten Prorok.

7:41  Druzí říkali: To je Mesiáš, a jiní říkali: Což Mesiáš přijde z Galileje?

7:42  Neříká Písmo, že Mesiáš přijde z potomstva Davidova a z Betléma, ⌈kde žil⌉ David?

7:43  Tak vznikl v zástupu kvůli němu rozkol.

7:44  Někteří z nich ho chtěli zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruce.

7:45  Strážci tedy přišli k velekněžím a farizeům a ti jim řekli: „Proč jste ho nepřivedli?“

7:46  Strážci odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil, [jako mluví tento člověk].“

7:47  Farizeové jim odpověděli: „I vy jste svedeni?

7:48  Uvěřil snad v něho některý z vůdců nebo z farizeů?

7:49  Jen tento zástup, který nezná Zákon -- jsou prokleti.“

7:50  Jeden z nich, Nikodém, který předtím přišel k němu, jim řekl:

7:51  „Odsuzuje náš Zákon člověka, aniž ho nejprve vyslechne a zjistí, co učinil?“

7:52  Odpověděli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Prozkoumej to a viz, že z Galileje prorok nepovstane.“

7:53  A každý se odebral do svého domu.

Chapter 8

8:1  Ježíš však odešel na Olivovou horu.

8:2  A časně ráno přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil se a začal je vyučovat.

8:3  Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

8:4  a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.

8:5  V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“

8:6  Těmi slovy ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.

8:7  Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“

8:8  A opět se sklonil a psal po zemi.

8:9  Když to uslyšeli, ⌈vytráceli se⌉ jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.

8:10  Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?“

8:11  Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a ⌈od této chvíle⌉ již nehřeš.“

8:12  Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

8:13  Farizeové mu řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé.“

8:14  Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím ani kam jdu.

8:15  Vy soudíte podle těla; já nesoudím nikoho.

8:16  Jestliže já přece soudím, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, Otec.

8:17  A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou osob je pravé.

8:18  Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“

8:19  Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“

8:20  Tato slova řekl u pokladnice, když učil v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina.

8:21  [Ježíš] jim opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“

8:22  Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete?“

8:23  I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

8:24  Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že ⌈Já jsem⌉, zemřete ve svých hříších.“

8:25  Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „⌈Co vám od počátku říkám.⌉

8:26  Mnoho mám o vás mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“

8:27  Nepoznali, že k nim mluvil o Otci.

8:28  Ježíš [jim] řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že ⌈Já jsem⌉ a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil [můj] Otec.

8:29  A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.“

8:30  Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

8:31  Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete–li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.

8:32  Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

8:33  Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“

8:34  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.

8:35  A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.

8:36  Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.

8:37  Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve vás místo.

8:38  Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli u [vašeho] otce.“

8:39  Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „⌈Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste⌉ Abrahamovy skutky.

8:40  Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil.

8:41  Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, Boha.“

8:42  Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal.

8:43  Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo.

8:44  Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.

8:45  Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi.

8:46  Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám–li pravdu, proč mi nevěříte?

8:47  Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“

8:48  Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona?“

8:49  Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.

8:50  Já nehledám svou slávu; je však někdo, kdo hledá a soudí.

8:51  Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval mé slovo, nespatří smrt ⌈na věčnost⌉.“

8:52  Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti ⌈na věčnost⌉.

8:53  Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?“

8:54  Ježíš odpověděl: „Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: Je to náš Bůh.

8:55  Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.

8:56  Váš otec Abraham zajásal, ⌈že mohl uvidět⌉ můj den; uviděl jej a zaradoval se.“

8:57  Židé mu řekli: „Ještě ⌈ti nebylo⌉ padesát let, a viděl jsi Abrahama?“

8:58  Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“

8:59  Zvedli kameny, aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, [prošel mezi nimi] a vyšel z chrámu. [Tak odešel.]

Chapter 9

9:1  Cestou uviděl člověka slepého od narození.

9:2  Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“

9:3  Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale ⌈mají se na něm zjevit⌉ Boží skutky.

9:4  Musím konat skutky toho, kdo mne poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.

9:5  Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

9:6  Když to řekl, plivlna zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči

9:7  a řekl mu: „Jdi a umyj se v rybníku Siloe (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl.

9:8  Sousedé a ti, kteří ho vídali dříve, když byl žebrákem, říkali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“

9:9  Jedni říkali: Je to on! Jiní říkali: Není, ale je mu podobný. On říkal: Jsem to já.

9:10  Řekli mu tedy: „Jak se otevřely tvé oči?“

9:11  On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi do Siloe a umyj se. Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“

9:12  Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“

9:13  Přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům.

9:14  Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota.

9:15  Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“

9:16  Někteří z farizeů říkali: „Tento člověk není od Boha, neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšnýčlověk dělat taková znamení?“ A byl mezi nimi rozkol.

9:17  Řekli tedy opět tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On řekl: „Je to prorok.“

9:18  Židé neuvěřili tomu, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče

9:19  a nezeptali se jich: „Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“

9:20  Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.

9:21  Jak to, že nyní vidí, to nevíme; nevíme také, kdo otevřel jeho oči. Jeho se zeptejte, ⌈je dospělý, ať mluví⌉ sám za sebe.“

9:22  To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen ze synagogy.

9:23  Proto jeho rodiče řekli: Je dospělý, zeptejte se jeho.

9:24  Zavolali tedy podruhé toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu Bohu! My víme, že ten člověk je hříšný.“

9:25  On odpověděl: „Nevím, je–li hříšný; jedno však vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“

9:26  Řekli mu: „Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?“

9:27  Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, a neslyšeli jste. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“

9:28  Osopili se na něho a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi.

9:29  My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomto však nevíme, odkud je.“

9:30  Ten člověk jim řekl: „To je právě divné, že vy nevíte, odkud je -- a otevřel mi oči.

9:31  Víme, že hříšníky Bůh neslyší; kdo je však zbožný a činí jeho vůli, toho slyší.

9:32  Od pradávna nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka slepého od narození.

9:33  Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by dělat nic.“

9:34  Řekli mu: „Celý ses v hříších narodil, a nás ⌈chceš poučovat⌉?“ A vyhnali ho ven.

9:35  Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka?“

9:36  On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“

9:37  Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“

9:38  On řekl: „Věřím, Pane.“ A poklonil se mu.

9:39  A Ježíš řekl: „Já jsem přišel na tento svět k soudu, aby ti, kteří nevidí, viděli, a ti, kteří vidí, se stali slepými.“

9:40  Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“

9:41  Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: Vidíme, proto váš hřích zůstává.“

Chapter 10

10:1  „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam odjinud, to je zloděj a lupič.

10:2  Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

10:3  Tomu hlídač otevírá a ovce slyší jeho hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je.

10:4  Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.

10:5  Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“

10:6  Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím ⌈chtěl říci⌉.

10:7  Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem ⌈dveře pro ovce⌉.

10:8  Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

10:9  Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10:10  Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost.

10:11  Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce.

10:12  Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.

10:13  [Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.

10:14  Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,

10:15  jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce.

10:16  Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.

10:17  Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal.

10:18  Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“

10:19  Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.

10:20  Mnozí z nich říkali: „Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?“

10:21  Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“

10:22  Nastal svátek Posvěcení chrámu v Jeruzalémě. Byla zima.

10:23  Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.

10:24  Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi–li Mesiáš, řekni nám to otevřeně.“

10:25  Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.

10:26  Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

10:27  Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

10:28  a já jim dávám život věčný; nezahynou ⌈na věčnost⌉ a nikdo je nevytrhne z mé ruky.

10:29  ⌈Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže⌉ vytrhnout z ruky [mého] Otce.

10:30  Já a Otec jsme jedno.“

10:31  Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali.

10:32  Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne ⌈chcete kamenovat⌉?“

10:33  Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“

10:34  Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: Já jsem řekl: Bohové jste?

10:35  Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, -- a nemůže být zrušeno Písmo --

10:36  proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: Rouháš se, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

10:37  Nečiním–li skutky svého Otce, nevěřte mi!

10:38  Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci.“

10:39  Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou.

10:40  A odešel opět za Jordán, na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal tam.

10:41  Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, avšak všechno, co Jan o něm řekl, byla pravda.“

10:42  A mnozí tam v něho uvěřili.

Chapter 11

11:1  Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.

11:2  Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.

11:3  Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“

11:4  Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“

11:5  Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.

11:6  Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.

11:7  Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“

11:8  Učedníci mu řekli: „Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?“

11:9  Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.

11:10  Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“

11:11  To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“

11:12  Učedníci mu řekli: „Pane, spí–li, bude v pořádku.“

11:13  Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.

11:14  Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.

11:15  A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“

11:16  Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“

11:17  Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.

11:18  Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.

11:19  Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra.

11:20  Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.

11:21  Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.

11:22  [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“

11:23  Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“

11:24  Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“

11:25  Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.

11:26  A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře ⌈na věčnost⌉. Věříš tomu?“

11:27  Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, ⌈který má přijít⌉ na svět.“

11:28  Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel je tu a volá tě.“

11:29  Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

11:30  Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.

11:31  Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; ⌈domnívali se⌉, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.

11:32  Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“

11:33  Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se

11:34  a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“

11:35  Ježíš zaplakal.

11:36  Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“

11:37  Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“

11:38  Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.

11:39  Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“

11:40  Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“

11:41  Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.

11:42  Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“

11:43  A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“

11:44  Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“

11:45  Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.

11:46  Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.

11:47  Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.

11:48  Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.“

11:49  Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete;

11:50  ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“

11:51  Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,

11:52  a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno.

11:53  Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.

11:54  Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.

11:55  Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z venkova vystupovali před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.

11:56  Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“

11:57  Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.

Chapter 12

12:1  Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých.

12:2  Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali.

12:3  Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.

12:4  Juda [Šimonův], Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:

12:5  „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“

12:6  To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.

12:7  Ježíš řekl: „Nech ji. ⌈Ať jej zachová⌉ ke dni mé přípravy k pohřbu.

12:8  Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“

12:9  Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.

12:10  Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,

12:11  protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.

12:12  Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

12:13  Vzali palmové ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.“

12:14  Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:

12:15  Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.

12:16  Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.

12:17  Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.

12:18  Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení.

12:19  Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět jde za ním!“

12:20  Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové.

12:21  Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: „Pane, chceme vidět Ježíše!“

12:22  Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.

12:23  Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.

12:24  Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře–li však, přináší mnohý užitek.

12:25  Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.

12:26  Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“

12:27  „Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? Otče, zachraň mne od této hodiny? Vždyť proto jsem přišel k této hodině.

12:28  Otče, oslav své jméno!“ Z nebe ⌈se ozval⌉ hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

12:29  Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: Zahřmělo. Jiní říkali: Anděl k němu promluvil.

12:30  Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.

12:31  Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude ⌈vládce tohoto světa⌉ vyvržen ven.

12:32  A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“

12:33  Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít.

12:34  Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává ⌈na věčnost⌉. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“

12:35  Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

12:36  Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.“ To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

12:37  Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;

12:38  ⌈a tak⌉ se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?

12:39  Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:

12:40  Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.

12:41  To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm.

12:42  Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy.

12:43  Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.

12:44  Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal.

12:45  A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.

12:46  Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

12:47  A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil.

12:48  Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.

12:49  Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.

12:50  A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

Chapter 13

13:1  Před velikonočním svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, ⌈protože miloval⌉ své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.

13:2  Během večeře, když již Ďábel vložil do srdce Judy Šimona Iškariotského, aby jej vydal,

13:3  Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,

13:4  vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se.

13:5  Potom nalil do umyvadla vodu a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, kterým byl přepásán.

13:6  Přišel k Šimonovi Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi ⌈chceš mýt⌉ nohy?“

13:7  Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nevíš, potom však to poznáš.“

13:8  Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“

13:9  Šimon Petr mu řekl: „Pane, pak tedy nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!“

13:10  Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“

13:11  Věděl totiž, kdo ho vydává. Proto řekl: Ne všichni jste čistí.

13:12  Když jim umyl nohy [a] vzal si své šaty, opět ⌈zaujal místo u stolu⌉ a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?

13:13  Vy mne nazýváte Učitelem a Pánem a dobře pravíte; jsem jím.

13:14  Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy.

13:15  Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám.

13:16  Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal.

13:17  Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete–li to činit.

13:18  Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil. Ale musí se naplnit Písmo: Ten, kdo jí ⌈se mnou⌉ chléb, pozdvihl proti mně svou patu.

13:19  Již teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že Já jsem.

13:20  Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.“

13:21  Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“

13:22  Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to říká.

13:23  Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náručí.

13:24  Na toho Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví.

13:25  On se naklonil k Ježíšovým prsům a řekl mu: „Pane, kdo to je?“

13:26  Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám sousto.“ Namočil sousto a podal je Judovi Šimona Iškariotského.

13:27  Tehdy, po tom soustu, vstoupil do něho Satan. Ježíš mu řekl: „Co činíš, učiň rychle!“

13:28  Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl.

13:29  Protože měl Juda pokladnici, domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme na svátek“, anebo aby dal něco chudým.

13:30  On si vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.

13:31  Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl Syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm.

13:32  [Jestliže byl Bůh oslaven v něm,] oslaví Bůh i jeho v sobě a oslaví ho hned.

13:33  Dítky, ještě krátce jsem s vámi. Budete mne hledat, a jako jsem řekl Židům, tak i vám nyní říkám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.

13:34  Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali.

13:35  Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete–li mít lásku jedni k druhým.“

13:36  Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“

13:37  Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu následovat teď? Svou duši za tebe položím!“

13:38  Ježíš odpověděl: „Svou duši za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát ⌈mě zapřeš⌉.“

Chapter 14

14:1  „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne.

14:2  V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, ⌈řekl bych vám to. [Neboť] vám jdu připravit místo.⌉

14:3  A odejdu–li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

14:4  A kam já jdu, [víte, i] cestu znáte.“

14:5  Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“

14:6  Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

14:7  ⌈Jestliže znáte mne, poznáte i⌉ mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“

14:8  Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“

14:9  Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

14:10  Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

14:11  Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne–li, věřte aspoň pro ty skutky.

14:12  Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci.

14:13  A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu.

14:14  Požádáte–li [mne] o něco v mém jménu, já to učiním.“

14:15  „Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání.

14:16  A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi ⌈na věčnost⌉ --

14:17  Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.

14:18  Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám.

14:19  Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít.

14:20  V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.

14:21  Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“

14:22  Juda, ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám, a ne světu?“

14:23  Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

14:24  Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal.“

14:25  „Toto jsem vám pověděl, dokud zůstávám u vás.

14:26  Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

14:27  Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé.

14:28  Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím a přijdu k vám. Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já.

14:29  Řekl jsem vám to nyní, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane.

14:30  Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nemá vůbec nic.

14:31  Ale ⌈svět má poznat⌉, že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud!“

Chapter 15

15:1  „Já jsem ta pravá vinná réva a můj Otec je hospodář.

15:2  Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.

15:3  Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl.

15:4  Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává–li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně.

15:5  Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo ⌈zůstává ve mně⌉ a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

15:6  Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří.

15:7  Zůstanete–li ve mně a zůstanou–li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám.

15:8  Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky.

15:9  Jako Otec miluje mne, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce.

15:10  Zachováte–li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“

15:11  „Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.

15:12  To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás.

15:13  Nikdo nemá větší lásku než tu, ⌈že položí svou duši⌉ za své přátele.

15:14  Vy jste moji přátelé, činíte–li, co vám přikazuji.

15:15  Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce.

15:16  Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli a nesliovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho požádali v mém jménu.

15:17  To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.“

15:18  „Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás.

15:19  Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.

15:20  Pamatujte na slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat; jestliže zachovali mé slovo, i vaše zachovají.

15:21  Ale to všechno vám učiní kvůli mému jménu, protože neznají toho, který mě poslal.

15:22  Kdybych nepřišel a nepromluvil k nim, neměli by hřích; nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu.

15:23  Kdo mne nenávidí, nenávidí i mého Otce.

15:24  Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky, které neučinil nikdo jiný, neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v nenávisti jak mne, tak mého Otce.

15:25  To proto, aby se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich Zákoně: Nenáviděli mne bez příčiny.“

15:26  „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví.

15:27  Ale i vy ⌈budete svědčit⌉, neboť jste se mnou od počátku.“

Chapter 16

16:1  „Toto jsem vám pověděl, abyste nebyli pohoršeni.

16:2  Budou vás vylučovat ze synagogy; ano, přichází hodina, že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svatou službu Bohu.

16:3  A to budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.

16:4  Ale toto jsem vám pověděl, abyste, až ta hodina přijde, měli v paměti, že jsem vám [to] řekl.“ „Tyto věci jsem vám na počátku neřekl, protože jsem byl s vámi.

16:5  Nyní však odcházím k tomu, kdo mne poslal, a nikdo z vás se mne neptá: Kam jdeš?

16:6  Ale že jsem vám toto pověděl, zármutek naplnil vaše srdce.

16:7  Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejdu–li, Zastánce k vám nepřijde; odejdu–li, pošlu ho k vám.

16:8  A on, až přijde, ⌈přinese světu důkaz⌉ o hříchu, o spravedlnosti a o soudu:

16:9  o hříchu, že nevěří ve mne,

16:10  o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte,

16:11  a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“

16:12  „Ještě vám mám mnoho co říci, ale nemůžete to nyní snést.

16:13  Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít.

16:14  On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.

16:15  Všechno, co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.“

16:16  „Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uvidíte, [protože odcházím k Otci].“

16:17  Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: „Co znamená to, co nám říká: Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte a Odcházím k Otci?“

16:18  Říkali: „Co znamená to, [co říká]: Zanedlouho? Nevíme, co mluví.“

16:19  Ježíš poznal, že se ho na to chtěli ptát, a řekl jim: „Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte?

16:20  Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost.

16:21  Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk.

16:22  Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.

16:23  V té hodiněse mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: Jestliže o něco požádáte Otce ⌈v mém jménu, dá vám to⌉.

16:24  Až dosud jste o nic nepožádali v mém jménu; žádejte a dostanete, aby vaše radost byla úplná.“

16:25  „Tyto věci jsem vám pověděl v přirovnáních. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, nýbrž vám budu otevřeně vyprávět o Otci.

16:26  V tom dni budete žádat v mém jménu, a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás.

16:27  Vždyť sám Otec vás miluje, protože jste si mě zamilovali a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha.

16:28  Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“

16:29  Jeho učedníci říkají: „Hle, teď mluvíš otevřeně a neříkáš žádné přirovnání.

16:30  Teď víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě někdo na něco tázal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“

16:31  Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte?

16:32  Hle, přichází hodina, a již přišla, kdy budete rozptýleni každý do ⌈svých domovů⌉ a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.

16:33  Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.“

Chapter 17

17:1  Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby [tvůj] Syn oslavil tebe,

17:2  tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný.

17:3  A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

17:4  Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.

17:5  A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“

17:6  „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.

17:7  Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe;

17:8  neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi mě poslal ty.

17:9  Za ně prosím; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji --

17:10  a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé -- a v nich jsem oslaven.

17:11  A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my.

17:12  Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je ⌈a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal⌉, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby, aby se naplnilo Písmo.

17:13  Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.

17:14  Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa.

17:15  Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.

17:16  Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa.

17:17  Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda.

17:18  Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět.

17:19  A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

17:20  Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne;

17:21  aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.

17:22  Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my [jsme] jedno --

17:23  já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě [a] aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne.

17:24  Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa.

17:25  Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal.

17:26  Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich.“

Chapter 18

18:1  ⌈Po těch slovech⌉ vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci.

18:2  Také Juda, který ho zrazoval, to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky.

18:3  Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam se svítilnami, pochodněmi a zbraněmi.

18:4  Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“

18:5  Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ [Ježíš] jim řekl: „Já jsem.“ Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval.

18:6  Jakmile jim řekl: Já jsem, ustoupili dozadu a padli na zem.

18:7  Opět se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“

18:8  Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte–li mne, nechte tyto lidi odejít.“

18:9  To aby se naplnilo slovo, které řekl: Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho.

18:10  Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos.

18:11  Ježíš řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“

18:12  Oddíl, velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho.

18:13  Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.

18:14  Byl to právě Kaifáš, který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ.

18:15  Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří,

18:16  Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř.

18:17  Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nejsi i ty z učedníků tohoto člověka?“ On řekl: „Nejsem.“

18:18  Otroci a strážci rozdělali oheň, protože bylo chladno, stáli kolem něho a ohřívali se; i Petr stál s nimi a ohříval se.

18:19  Velekněz se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení.

18:20  Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně; učil jsem vždy v synagoze a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně.

18:21  Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim pověděl; hle, tito vědí, co jsem řekl.“

18:22  Když to řekl, jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu se slovy: „Takto odpovídáš veleknězi?“

18:23  Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém; jestliže však správně, proč mě biješ?“

18:24  Annáš ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.

18:25  Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Tu mu řekli: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“

18:26  Jeden z veleknězových otroků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: „Neviděl jsem tě s ním v té zahradě?“

18:27  Petr opět zapřel. A vtom zakokrhal kohout.

18:28  Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce. Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst ⌈velikonočního beránka⌉.

18:29  Pilát k nim vyšel ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“

18:30  Řekli mu: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho.“

18:31  Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“

18:32  ⌈Tak se mělo naplnit⌉ Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.

18:33  Pilát tedy opět vešel do vládního paláce, zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král Židů?“

18:34  Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“

18:35  Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“

18:36  Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“

18:37  Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

18:38  Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.

18:39  Je u vás zvykem, že vám o velikonocích propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“

18:40  Znovu zvolali: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl lupič.

Chapter 19

19:1  Tehdy Pilát vzal Ježíše a ⌈dal ho zbičovat⌉.

19:2  Vojáci z trní upletli věnec, vložili mu jej na hlavu a oblékli mu purpurový plášť.

19:3  A přicházeli k němu a říkali: Buď zdráv, králi Židů! A dávali mu rány.

19:4  Pilát vyšel znovu ven a řekl jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“

19:5  Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“

19:6  Když ho velekněží a strážci uviděli, zvolali: „Ukřižuj! Ukřižuj!“ Pilát jim řekl: „Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm vinu nenalézám.“

19:7  Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se ⌈vydával za Syna Božího⌉.“

19:8  Když Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se ještě více.

19:9  Vešel znovu do vládního paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď.

19:10  Pilát mu tedy řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit, a že mám pravomoc tě ukřižovat?“

19:11  Ježíš [mu] odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích.“

19:12  Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Židé však křičeli: „Propustíš–li ho, nejsi přítelem císaře; každý, kdo se vydává za krále, se protiví císaři!“

19:13  Když Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudní stolici na místě zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha.

19:14  Byl den přípravy před velikonocemi, kolem poledne. I řekl Židům: „Hle, váš král.“

19:15  Oni zvolali: „Pryč, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“

19:16  Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali Ježíše [a odváděli ho].

19:17  Sám si nesl kříž a vyšel na místo zvané Místo lebky, které se hebrejsky nazývá Golgota.

19:18  Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva po obou stranách; Ježíše uprostřed.

19:19  Pilát napsal a upevnil na kříž také nápis, na kterém bylo napsáno: Ježíš Nazaretský -- král Židů.

19:20  Ten nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; nápis byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.

19:21  Židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš král Židů, nýbrž on řekl: Jsem král Židů.“

19:22  Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“

19:23  Vojáci pak, když Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a ⌈rozdělili je na⌉ čtyři díly, každému vojákovi jeden díl. Vzali i košili. Byla to košile nesešívaná, odshora vcelku utkaná.

19:24  Řekli si: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude.“ To aby se naplnilo Písmo, [které praví]: Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los. To tedy vojáci učinili.

19:25  U Ježíšova kříže stála jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.

19:26  Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval, jak tu stojí, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“

19:27  Pak řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A od té hodiny si ji ten učedník vzal k sobě.

19:28  Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, aby se naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“

19:29  Stála tam nádoba plná octa; nasadili houbu plnou octa na yzop a podali mu ji k ústům.

19:30  Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha.

19:31  Poněvadž byl den přípravy a Židé nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži -- tu sobotu byl totiž velký den --, požádali Piláta, aby byly ukřižovaným zlámány nohy a aby byli sňati z kříže.

19:32  Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni spolu s ním.

19:33  Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali,

19:34  ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda.

19:35  A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.

19:36  To se stalo, aby se naplnilo Písmo: Kost mu nebude zlomena.

19:37  A zase ⌈na jiném místě⌉ Písmo praví: Uvidí, koho probodli.

19:38  Po tomto Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem -- ale ze strachu před Židy tajným -- požádal Piláta, aby směl odnést Ježíšovo tělo. A Pilát svolil. Šel tedy a sňal jeho tělo.

19:39  Přišel také Nikodém, který k němu poprvé přišel v noci, a nesl asi sto liber směsi myrhy a aloe.

19:40  Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.

19:41  Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován.

19:42  Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko.

Chapter 20

20:1  Prvního dne týdne přišla Marie Magdalská časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen odvalený od hrobu.

20:2  Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“

20:3  Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu.

20:4  Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první.

20:5  Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, ale dovnitř nevstoupil.

20:6  Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna,

20:7  avšak šátek, který byl na Ježíšově hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě.

20:8  Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil.

20:9  Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých.

20:10  Učedníci pak opět odešli domů.

20:11  Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu

20:12  a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou.

20:13  A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“

20:14  Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš.

20:15  Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“

20:16  Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, což znamená Učiteli.

20:17  Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke [svému] Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.“

20:18  Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, ⌈a oznámila jim to, co jí řekl⌉.

20:19  Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu před Židy [shromážděni] za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“

20:20  Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. I zaradovali se učedníci, když uviděli Pána.

20:21  [Ježíš] jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“

20:22  Po těchto slovech ⌈na ně dechl⌉ a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého.

20:23  Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

20:24  Tomáš zvaný Didymos, jeden z Dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.

20:25  Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“

20:26  Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“

20:27  Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“

20:28  Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“

20:29  Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

20:30  Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před [svými] učedníky.

20:31  Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Chapter 21

21:1  Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:

21:2  Šimon Petr, Tomáš zvaný Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva z jeho učedníků byli spolu.

21:3  Šimon Petr jim řekl: „Jdu ⌈lovit ryby⌉.“ Řekli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli a vstoupili do lodi. Ale oné noci neulovili nic.

21:4  Když nastalo jitro, postavil se Ježíš na pobřeží, ale učedníci nevěděli, že je to on.

21:5  Ježíš jim řekl: „Děti, máte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Ne.“

21:6  On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi a naleznete.“ Hodili ji tedy a už ji nemohli utáhnout pro spoustu ryb.

21:7  Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán.“ Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, převázal si plášť, neboť byl nahý, a vrhl se do moře.

21:8  Ostatní učedníci přijeli na lodi, neboť nebyli od země daleko, jen asi dvě stě loktů, a vlekli síť plnou ryb.

21:9  Když vystoupili na zem, uviděli ⌈žhavé uhlí⌉ a na něm položenou rybu a chléb.

21:10  Ježíš jim řekl: „Přineste něco z těch ryb, které jste právě chytili.“

21:11  Šimon Petr vystoupil a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři. I když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla.

21:12  Ježíš jim řekl: „Pojďte posnídat.“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.

21:13  Ježíš přistoupil, vzal chléb a dával jim; podobně i rybu.

21:14  To se již potřetí Ježíš zjevil [svým] učedníkům po svém zmrtvýchvstání.

21:15  Když posnídali, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: „Šimone Janův, miluješ mne více než tito?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky.“

21:16  Řekl mu opět podruhé: „Šimone Janův, miluješ mne?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé ovce.“

21:17  Řekl mu potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: Máš mě rád?, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce.

21:18  Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses opásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš své ruce a jiný tě opáše a povede, kam nechceš.“

21:19  Toto řekl, ⌈aby mu naznačil⌉, jakou smrtí oslaví Boha. Po těchto slovech mu řekl: „Následuj mne.“

21:20  Petr se obrátil a uviděl, jak za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval a který se také při večeři naklonil k jeho prsům a řekl: Pane, kdo je ten, který tě zrazuje?

21:21  Když jej Petr uviděl, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s tímto?“

21:22  Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mne následuj.“

21:23  A tak ⌈se mezi bratry rozšířilo⌉ to slovo, že onen učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, nýbrž: Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom?

21:24  To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a víme, že jeho svědectví je pravdivé.

21:25  Je ještě mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil; kdyby se o každé zvlášť napsalo, myslím, že by celý svět neobsáhl knihy o tom napsané. [Amen.]