CzeB21 - John

Chapter 1

1:1  Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.

1:2  To bylo na počátku u Boha.

1:3  Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.

1:4  V něm byl život a ten život byl světlem lidí.

1:5  A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.

1:6  Od Boha byl poslán člověk jménem Jan.

1:7  Přišel kvůli svědectví, svědčit o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něj.

1:8  On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o Světle vydal svědectví.

1:9  Tento byl to pravé Světlo osvěcující každého člověka přicházejícího na svět:

1:10  Byl na světě a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal.

1:11  Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

1:12  Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno.

1:13  Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.

1:14  To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

1:15  Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.“

1:16  Z jeho plnosti jsme všichni přijali, a sice milost za milost.

1:17  Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše.

1:18  Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil.

1:19  Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“

1:20  Neodmítl jim přímou odpověď. „Já nejsem Mesiáš,“ prohlásil.

1:21  „Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“

1:22  Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“

1:23  Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem ‚hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“

1:24  Ti vyslanci patřili k farizeům.

1:25  Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“

1:26  „Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho neznáte.

1:27  To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.“

1:28  Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.

1:29  Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!

1:30  To je ten, o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.

1:31  Já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby byl zjeven Izraeli.“

1:32  Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha, jak sestoupil z nebe jako holubice a zůstal na něm.

1:33  Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘

1:34  Já jsem to viděl a vydávám svědectví, že on je Boží Syn.“

1:35  Druhého dne tam Jan znovu stál se dvěma ze svých učedníků.

1:36  Když uviděl Ježíše, jak prochází kolem, řekl: „Hle, Beránek Boží!“

1:37  Jakmile ti dva učedníci uslyšeli, co říká, odešli za Ježíšem.

1:38  Ježíš se obrátil a uviděl, jak jdou za ním. „Co hledáte?“ zeptal se jich. Řekli mu: „Rabbi“ (což se překládá: Učiteli), „kde bydlíš?“

1:39  „Pojďte se podívat,“ odpověděl jim. A tak se šli podívat, kde bydlí, a toho dne už u něj zůstali. Bylo to kolem čtvrté odpoledne.

1:40  Jeden z těch dvou, kteří to od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.

1:41  Ten jako první nalezl svého bratra Šimona. Řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ (což je v překladu Kristus)

1:42  a přivedl ho k Ježíši. Ježíš se na něj podíval a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfa“ (což se překládá Petr).

1:43  Dalšího dne se Ježíš chtěl vydat do Galileje. Našel Filipa a řekl mu: „Pojď za mnou.“

1:44  (Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.)

1:45  Filip našel Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci – Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!“

1:46  „Co dobrého může být z Nazaretu?“ opáčil Natanael. „Pojď se podívat,“ řekl mu Filip.

1:47  Když Ježíš uviděl Natanaela, jak jde k němu, řekl o něm: „Hle, opravdový Izraelita, v němž není žádná lest!“

1:48  „Odkud mě znáš?“ zeptal se Natanael. „Viděl jsem tě pod fíkovníkem,“ řekl mu Ježíš, „ještě než tě Filip zavolal.“

1:49  „Rabbi!“ zvolal Natanael, „Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“

1:50  Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem? Uvidíš ještě větší věci.“

1:51  A dodal: „Amen, amen, říkám vám: Uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.“

Chapter 2

2:1  Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka

2:2  a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.

2:3  Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“

2:4  „Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“

2:5  Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“

2:6  Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr.

2:7  Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj,

2:8  řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali.

2:9  Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha

2:10  a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“

2:11  Tak Ježíš v Káně Galilejské vykonal první ze svých zázračných znamení. Tehdy zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili.

2:12  Potom sestoupil spolu se svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum, kde se několik dní zdrželi.

2:13  Blížily se židovské Velikonoce, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma.

2:14  V chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly.

2:15  Tehdy si z provazů upletl bič a všechny z chrámu vyhnal i s ovcemi a voly. Směnárníkům rozházel peníze a zpřevracel stoly

2:16  a prodavačům holubic řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“

2:17  (Jeho učedníci si tehdy vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě pohltí.“)

2:18  Židé mu na to řekli: „Jakým znamením se nám prokážeš, když děláš takové věci?“

2:19  „Zbořte tento chrám,“ odpověděl Ježíš, „a za tři dny ho postavím.“

2:20  „Ten chrám se stavěl čtyřicet šest let!“ řekli na to Židé. „A ty ho postavíš za tři dny?“

2:21  (On ale mluvil o chrámu svého těla.

2:22  Když byl potom vzkříšen z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to říkal, a uvěřili Písmu i Ježíšovu slovu.)

2:23  Když byl o Velikonocích v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, neboť viděli znamení, která konal.

2:24  Ježíš se jim ale nesvěřoval, protože všechny znal.

2:25  Nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť sám věděl, co je v člověku.

Chapter 3

3:1  Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář.

3:2  Přišel za Ježíšem v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. Nikdo přece nemůže konat znamení, která konáš ty, není-li Bůh s ním.“

3:3  Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“

3:4  „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“

3:5  Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.

3:6  Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.

3:7  Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.

3:8  Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

3:9  „Jak se to může stát?“ zeptal se Nikodém.

3:10  „Ty jsi učitel Izraele, a nevíš to?“ odpověděl mu Ježíš.

3:11  „Amen, amen, říkám ti, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale naše svědectví nepřijímáte.

3:12  Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské?

3:13  Nikdo nevystoupil do nebe, jedině ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.

3:14  Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka,

3:15  aby každý, kdo věří v něj, měl věčný život.“

3:16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

3:17  Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen.

3:18  Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.

3:19  A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé.

3:20  Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.

3:21  Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.

3:22  Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil.

3:23  Jan také křtil v Ainonu poblíž Salimu, protože tam bylo hodně vody. A lidé přicházeli a nechávali se křtít.

3:24  (Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře.)

3:25  Tehdy mezi Janovými učedníky a jistým Židem došlo ke sporu ohledně očišťování.

3:26  Přišli tedy k Janovi a řekli mu: „Rabbi, pohleď, ten, který byl s tebou za Jordánem, ten, o němž jsi vydal svědectví, teď křtí a všichni přicházejí k němu!“

3:27  Jan odpověděl: „Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu to dáno z nebe.

3:28  Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním.

3:29  Nevěsta patří ženichovi. Ženichův přítel stojí stranou, naslouchá a má velikou radost, když uslyší hlas ženicha. Tato má radost se tedy naplnila.

3:30  On musí růst a já se zmenšovat.“

3:31  Kdo přichází shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské věci. Ten, který přišel z nebe, je nade všechny.

3:32  Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.

3:33  Kdo přijímá jeho svědectví, zpečetil to, že Bůh je pravdomluvný.

3:34  Ten, kterého poslal Bůh, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení.

3:35  Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou.

3:36  Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.

Chapter 4

4:1  Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli: „Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan“

4:2  (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci),

4:3  opustil Judsko a vrátil se do Galileje.

4:4  Musel však projít Samařím.

4:5  Dorazil k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pozemku, který kdysi dal Jákob svému synu Josefovi.

4:6  Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne.

4:7  Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“

4:8  (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)

4:9  Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)

4:10  Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“

4:11  „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu?

4:12  Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“

4:13  „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš.

4:14  „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

4:15  „Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“

4:16  „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.

4:17  „Nemám muže,“ odpověděla žena. „To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš.

4:18  „Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

4:19  „Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena.

4:20  „Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“

4:21  „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě.

4:22  Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů.

4:23  Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali.

4:24  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“

4:25  Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“

4:26  „To jsem já,“ řekl jí Ježíš; „ten, kdo s tebou mluví!“

4:27  Vtom přišli jeho učedníci. Překvapilo je, že mluví se ženou, ale žádný neřekl: „Co jí chceš?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“

4:28  Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:

4:29  „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“

4:30  Vyšli tedy z města a šli k němu.

4:31  Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“

4:32  On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“

4:33  Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“

4:34  „Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo.

4:35  Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni!

4:36  Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec.

4:37  V tom je pravdivé to rčení, že ‚jeden rozsívá a jiný žne‘.

4:38  Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.“

4:39  Díky slovům té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala,“ v něj mnozí Samaritáni z toho města uvěřili.

4:40  Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny

4:41  a díky jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více.

4:42  Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“

4:43  Po dvou dnech pak odtud odešel do Galileje.

4:44  Sám Ježíš měl totiž dosvědčit, že prorok není ve své vlasti v úctě.

4:45  Když přišel do Galileje, Galilejci ho vítali, neboť byli o svátcích v Jeruzalémě a viděli všechno, co tam dělal.

4:46  Znovu se vrátil do Kány Galilejské, kde proměnil vodu ve víno. Byl tam právě jeden královský úředník, jehož syn byl v Kafarnaum nemocný.

4:47  Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože už umíral.

4:48  „Dokud neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte,“ řekl mu Ježíš.

4:49  „Pane, pojď, než mé dítě umře!“ naléhal královský úředník.

4:50  Ježíš mu řekl: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

4:51  Na cestě se s ním setkali jeho služebníci a oznamovali mu: „Tvůj syn žije!“

4:52  Vyptal se jich tedy, odkdy se mu udělalo lépe. Odpověděli: „Horečka ho opustila včera hodinu po poledni.“

4:53  Otec poznal, že to bylo ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ Tehdy uvěřil on i celý jeho dům.

4:54  Tak Ježíš po svém návratu z Judska vykonal v Galileji už druhé znamení.

Chapter 5

5:1  Potom byl další židovský svátek, a tak se Ježíš vydal do Jeruzaléma.

5:2  V Jeruzalémě je u Ovčí brány nádrž hebrejsky zvaná Bethesda, u něhož je pět sloupořadí.

5:3  [4] Ležela tam spousta nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.

5:5  Byl mezi nimi jeden člověk, nemocný už třicet osm let.

5:6  Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen. „Chceš být uzdraven?“ zeptal se ho.

5:7  „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do nádrže, když se zvíří voda,“ odpověděl mu nemocný. „Když tam zamířím, někdo mě předstihne.“

5:8  „Vstaň, vezmi si lehátko a choď!“ řekl mu Ježíš.

5:9  A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit. Ten den však byla sobota.

5:10  Židovští představení tedy uzdraveného napomínali: „Je sobota, nesmíš nosit lehátko!“

5:11  On jim však odpověděl: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi si lehátko a choď.‘“

5:12  „Kdo ti mohl říci: ‚Vezmi si lehátko a choď‘?!“ ptali se ho.

5:13  To ovšem ten uzdravený nevěděl; Ježíš se totiž vmísil do okolního davu.

5:14  Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Pohleď, jsi uzdraven. Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“

5:15  Ten člověk pak odešel a oznámil židovským představeným, že ho uzdravil Ježíš.

5:16  Židovští představení tedy začali Ježíše pronásledovat, protože to udělal v sobotu.

5:17  Ježíš jim odpověděl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já.“

5:18  A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.

5:19  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.

5:20  Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli.

5:21  Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce.

5:22  Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu,

5:23  aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.

5:24  Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.

5:25  Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.

5:26  Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,

5:27  a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka.

5:28  Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas

5:29  a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.

5:30  Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.

5:31  Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.

5:32  Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé.

5:33  Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě.

5:34  Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu.

5:35  On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas.

5:36  Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec.

5:37  A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář.

5:38  Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal.

5:39  Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně.

5:40  Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.

5:41  Nepřijímám chválu od lidí,

5:42  ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží lásku.

5:43  Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

5:44  Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.

5:45  Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte.

5:46  Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.

5:47  Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“

Chapter 6

6:1  Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero

6:2  a šel za ním veliký zástup, protože viděli, jaká zázračná znamení konal na nemocných.

6:3  Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky.

6:4  Blížily se židovské svátky Velikonoc.

6:5  Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“

6:6  (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)

6:7  Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, aby se na každého dostalo aspoň trochu!“

6:8  Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:

6:9  „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“

6:10  Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů.

6:11  Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli.

6:12  Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“

6:13  Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.

6:14  Když lidé viděli, jaké zázračné znamení vykonal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“

6:15  Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.

6:16  Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru,

6:17  nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel.

6:18  Jezero se začalo vzdouvat silným větrem.

6:19  Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se,

6:20  ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“

6:21  Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.

6:22  Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami.

6:23  (Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.)

6:24  Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.

6:25  Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“

6:26  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni.

6:27  Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“

6:28  „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

6:29  Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

6:30  „Jaké znamení vykonáš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš?

6:31  Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“

6:32  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe.

6:33  Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

6:34  „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.

6:35  Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.

6:36  Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte.

6:37  Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.

6:38  Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.

6:39  A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den.

6:40  Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“

6:41  Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“

6:42  Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“

6:43  „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš.

6:44  „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den.

6:45  V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně.

6:46  Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.

6:47  Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život.

6:48  Já jsem chléb života.

6:49  Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.

6:50  Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel.

6:51  Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“

6:52  Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“

6:53  Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.

6:54  Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.

6:55  Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.

6:56  Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

6:57  Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.

6:58  Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

6:59  Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.

6:60  Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“

6:61  Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží?

6:62  A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?

6:63  Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.

6:64  Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.)

6:65  Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

6:66  Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.

6:67  „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.

6:68  „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života

6:69  a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

6:70  „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“

6:71  A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.

Chapter 7

7:1  Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít.

7:2  Blížila se židovská Slavnost stánků,

7:3  a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš.

7:4  Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“

7:5  Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.

7:6  Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel.

7:7  Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé.

7:8  Jděte na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“

7:9  To jim řekl a zůstal v Galileji.

7:10  Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše potají.

7:11  Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“ vyptávali se.

7:12  V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“

7:13  Kvůli strachu z představených však o něm nikdo nemluvil otevřeně.

7:14  Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit.

7:15  Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“

7:16  Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal.

7:17  Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.

7:18  Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného.

7:19  Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“

7:20  „Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“

7:21  Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte.

7:22  Mojžíš vám uložil obřízku (i když ta nepochází od Mojžíše, ale už od praotců), a vy obřezáváte chlapce i v sobotu.

7:23  Může-li člověk v sobotu přijímat obřízku a neporušovat tím Mojžíšův zákon, proč se na mě zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?

7:24  Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“

7:25  Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít?

7:26  Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš?

7:27  Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“

7:28  Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte,

7:29  ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“

7:30  Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle.

7:31  Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“ říkali, „vykoná snad více znamení než on?“

7:32  Jakmile farizeové uslyšeli, že zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.

7:33  Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal.

7:34  Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“

7:35  „Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde snad do řecké diaspory učit Řeky?

7:36  Co tím myslel, když řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“

7:37  V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij!

7:38  Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“

7:39  (A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.)

7:40  Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“

7:41  Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje?

7:42  Neříká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde bydlel David?“

7:43  Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory.

7:44  Někteří se ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku.

7:45  Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“

7:46  Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“

7:47  „Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové.

7:48  „Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů?

7:49  Jenom ten proklatý dav, co nezná Zákon!“

7:50  Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl:

7:51  „Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se, co udělal?“

7:52  „Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“

7:53  Každý se pak vrátil domů,

Chapter 8

8:1  ale Ježíš odešel na Olivetskou horu.

8:2  Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je.

8:3  Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed

8:4  se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila.

8:5  Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“

8:6  Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.

8:7  Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“

8:8  A opět se sklonil a psal po zemi.

8:9  Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed.

8:10  Ježíš se zvedl a zeptal se jí: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“

8:11  „Nikdo, Pane,“ odpověděla. „Ani já tě neodsuzuji,“ řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“

8:12  Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“

8:13  Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“

8:14  Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu.

8:15  Vy soudíte tělesně, já nesoudím nikoho.

8:16  A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě poslal.

8:17  Ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravé.

8:18  Svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“

8:19  Říkali mu tedy: „Kde je ten tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte mě ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“

8:20  Tato slova říkal u pokladnice, když učil v chrámě, ale nikdo ho nezatkl, neboť jeho chvíle ještě nepřišla.

8:21  Ježíš k nim znovu promluvil: „Já odcházím. Budete mě hledat, dokud nezemřete ve svém hříchu. Jdu tam, kam vy nemůžete.“

8:22  Židé na to říkali: „To se snad chce zabít, že říká: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete‘?“

8:23  Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

8:24  Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,‘ zemřete ve svých hříších.“

8:25  „A kdo jsi?“ zeptali se ho. „Říkám vám to už od začátku,“ odpověděl jim Ježíš.

8:26  „Mám o vás mnoho co říci a soudit. Ten, který mě poslal, je ovšem pravdomluvný a já říkám světu, co jsem slyšel od něj.“

8:27  Nepochopili však, že s nimi mluvil o Otci.

8:28  Proto jim Ježíš řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec.

8:29  Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“

8:30  A při těch slovech v něj mnozí uvěřili.

8:31  Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky.

8:32  Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“

8:33  „Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“

8:34  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

8:35  A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn.

8:36  Když vás Syn osvobodí, budete opravdu svobodní.

8:37  Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo.

8:38  Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce.“

8:39  „Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu. „Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky.

8:40  Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.

8:41  Vy děláte skutky svého otce.“ „My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!“

8:42  Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.

8:43  Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet!

8:44  Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.

8:45  Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.

8:46  Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?

8:47  Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“

8:48  Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“

8:49  „Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou pohrdáte.

8:50  Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá a soudí.

8:51  Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“

8:52  „Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně tak proroci, a ty říkáš: ‚Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘

8:53  Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?“

8:54  Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem,

8:55  ale neznáte ho. Já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo.

8:56  Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.“

8:57  „Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ řekli mu na to Židé.

8:58  Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“

8:59  Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám.

Chapter 9

9:1  Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození.

9:2  Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“

9:3  Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky.

9:4  Musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.

9:5  Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

9:6  Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči.

9:7  Potom mu řekl: „Jdi se umýt do nádrže Siloe“ (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se, a když přišel, viděl.

9:8  Sousedé a ti, kdo ho dříve vídali žebrat, tedy řekli: „Není to snad ten, který tu sedával a žebral?“

9:9  Někteří říkali, že je to on, a jiní, že je mu jen podobný. On ale říkal: „Jsem to já!“

9:10  „Jak se ti otevřely oči?“ ptali se ho.

9:11  Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl mi: ‚Jdi k Siloe a umyj se.‘ A když jsem odešel a umyl se, prohlédl jsem.“

9:12  „Kde ten člověk je?“ ptali se. „Nevím,“ odpověděl.

9:13  A tak toho bývalého slepce přivedli k farizeům.

9:14  Toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, totiž byla sobota.

9:15  Farizeové ho znovu zpovídali, jak prohlédl. „Položil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím,“ odpověděl jim.

9:16  „Ten člověk není od Boha, vždyť nedodržuje sobotu!“ říkali někteří z farizeů. Jiní zas říkali: „Jak by taková znamení mohl konat hříšník?“ A tak se rozdělili na dva tábory.

9:17  Pak se toho slepce znovu zeptali: „Kdo to podle tebe je, že ti otevřel oči?“ „Je to prorok,“ odpověděl.

9:18  Židovští představení mu ale nechtěli věřit, že býval slepý a prohlédl. Proto si zavolali jeho rodiče.

9:19  „Je tohle váš syn? Tvrdíte, že se narodil slepý?“ ptali se jich. „A jak to, že teď vidí?“

9:20  „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý,“ odpověděli jeho rodiče.

9:21  „Jak to, že teď vidí, ale nevíme. Nevíme, kdo mu otevřel oči. Ptejte se jeho, je přece dospělý, může mluvit sám za sebe.“

9:22  (Jeho rodiče to řekli, protože se báli židovských představených. Ti se už totiž dohodli, že kdokoli ho vyzná jako Mesiáše, bude vyobcován ze synagogy.

9:23  Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, ptejte se jeho.“)

9:24  A tak toho bývalého slepce zavolali podruhé a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! Víme, že je to hříšník.“

9:25  „Jestli je to hříšník, nevím,“ odpověděl jim. „Vím jen, že jsem byl slepý a teď vidím.“

9:26  A tak ho vyslýchali dál: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“

9:27  „Už jsem vám to řekl,“ odpověděl jim. „Copak jste to neslyšeli? Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se také stát jeho učedníky?“

9:28  Tehdy mu začali spílat: „Sám jsi jeho učedník! My jsme Mojžíšovi učedníci!

9:29  Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle nevíme, co je zač.“

9:30  „To je právě divné,“ odpověděl jim ten člověk. „Vy nevíte, co je zač, a přitom mi otevřel oči.

9:31  Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; slyší jen toho, kdo Boha ctí a koná jeho vůli.

9:32  Jaktěživ nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči slepě narozeného.

9:33  Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nic takového by nedokázal.“

9:34  Odpověděli mu: „Narodil ses plný hříchu, a chceš nás poučovat?“ A s tím ho vyhnali.

9:35  Když se Ježíš doslechl, že ho vyhnali, našel ho a zeptal se: „Věříš v Syna člověka?“

9:36  „Pane,“ odpověděl, „kdo to je, abych v něj mohl věřit?“

9:37  „Už jsi ho viděl,“ řekl mu Ježíš. „Je to ten, který s tebou mluví.“

9:38  „Věřím, Pane!“ zvolal a padl před ním na kolena.

9:39  Tehdy Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět kvůli soudu: aby slepí viděli a vidoucí oslepli.“

9:40  Když to uslyšeli někteří z farizeů stojících poblíž, řekli mu: „Cože? Jsme snad i my slepí?“

9:41  „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy ale říkáte: ‚Vidíme,‘ a tak váš hřích trvá.“

Chapter 10

10:1  „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič,

10:2  kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí

10:3  a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je.

10:4  Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.

10:5  Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“

10:6  Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

10:7  Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí.

10:8  Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

10:9  Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10:10  Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.

10:11  Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život.

10:12  Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je,

10:13  nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.

10:14  Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,

10:15  jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce.

10:16  Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.

10:17  Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal.

10:18  Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

10:19  Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka.

10:20  Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“

10:21  Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“

10:22  Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.

10:23  Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.

10:24  Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“

10:25  „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví.

10:26  Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

10:27  Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.

10:28  Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.

10:29  Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce.

10:30  Já a Otec jsme jedno.“

10:31  Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.

10:32  Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“

10:33  „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“

10:34  Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘?

10:35  Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno –

10:36  proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?

10:37  Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi.

10:38  Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“

10:39  Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou.

10:40  Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam.

10:41  Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice nevykonal žádné znamení, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“

10:42  A mnozí tam v něho uvěřili.

Chapter 11

11:1  Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, onemocněl.

11:2  To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu nohy svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný.

11:3  Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“

11:4  Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“

11:5  Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.

11:6  Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.

11:7  Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“

11:8  „Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty tam chceš jít znovu?“

11:9  Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.

11:10  Kdo ale chodí v noci, klopýtá, protože nemá světlo.“

11:11  A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Půjdu ho probudit.“

11:12  „Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci.

11:13  Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku.

11:14  Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel.

11:15  A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

11:16  Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také, ať zemřeme s ním.“

11:17  Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu.

11:18  Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů,

11:19  a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve smutku nad jejich bratrem.

11:20  Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma.

11:21  „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta.

11:22  „I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“

11:23  „Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.

11:24  „Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.

11:25  „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.

11:26  A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“

11:27  „Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“

11:28  A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu a volá tě.“

11:29  Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

11:30  (Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.)

11:31  Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“

11:32  Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“

11:33  Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen

11:34  se zeptal: „Kam jste ho položili?“ „Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu.

11:35  Ježíš se rozplakal.

11:36  „Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé.

11:37  Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“

11:38  V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená kamenem.

11:39  „Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš. „Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě čtvrtý den!“

11:40  „Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí Ježíš.

11:41  Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.

11:42  Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“

11:43  Jakmile to dořekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“

11:44  A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou. „Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.

11:45  Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy uvěřili.

11:46  Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.

11:47  Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk koná mnoho zázračných znamení!

11:48  Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“

11:49  Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte!

11:50  Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“

11:51  (To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.

11:52  A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.)

11:53  Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí.

11:54  Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval s učedníky.

11:55  Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.

11:56  Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“

11:57  Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Chapter 12

12:1  Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých.

12:2  Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali.

12:3  Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

12:4  Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl:

12:5  „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? Mohlo se to rozdat chudým!“

12:6  To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.

12:7  Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu.

12:8  Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.“

12:9  Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.

12:10  Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara.

12:11  Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.

12:12  Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

12:13  Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali: „Hosana!“ „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ „Ať žije král Izraele!“

12:14  Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:

12:15  „Neboj se, Dcero sionská! Hle, tvůj král přichází sedící na oslátku.“

12:16  Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo.

12:17  Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.

12:18  Když slyšeli, jaké zázračné znamení vykonal, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.

12:19  Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“

12:20  Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.

12:21  Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“

12:22  Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.

12:23  Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven.

12:24  Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu.

12:25  Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.

12:26  Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí.

12:27  Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli.

12:28  Otče, oslav své jméno!“ Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

12:29  Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“

12:30  Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám.

12:31  Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.

12:32  A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“

12:33  (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)

12:34  Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“

12:35  Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde.

12:36  Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

12:37  Ačkoli před nimi vykonal tolik znamení, přece v něj neuvěřili.

12:38  Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě? Komu se Hospodinova paže zjevila?“

12:39  Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:

12:40  „Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“

12:41  To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm.

12:42  Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy.

12:43  Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.

12:44  Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal.

12:45  Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal.

12:46  Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

12:47  Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.

12:48  Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil.

12:49  Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit.

12:50  A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“

Chapter 13

13:1  Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce.

13:2  Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.

13:3  Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu,

13:4  vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem.

13:5  Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.

13:6  Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“

13:7  „Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“

13:8  „Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr. „Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.

13:9  „Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“

13:10  Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“

13:11  (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“)

13:12  Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal?

13:13  Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem.

13:14  Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému.

13:15  Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám.

13:16  Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.

13:17  Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.

13:18  Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘

13:19  Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem.

13:20  Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“

13:21  Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

13:22  Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví.

13:23  Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku.

13:24  Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil.

13:25  Onen učedník ho tedy objal a zeptal se: „Pane, kdo to je?“

13:26  „Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.

13:27  A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan. „Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš.

13:28  Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl.

13:29  Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým.

13:30  Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.

13:31  Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm.

13:32  A protože je Bůh oslaven v něm, Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned.

13:33  Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘

13:34  Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.

13:35  Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“

13:36  Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ „Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“

13:37  „Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“

13:38  „Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“

Chapter 14

14:1  „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne.

14:2  V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.

14:3  Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

14:4  Víte, kam jdu, a cestu znáte.“

14:5  „Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“

14:6  „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

14:7  Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“

14:8  „Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“

14:9  „Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?

14:10  Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky.

14:11  Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.

14:12  Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci.

14:13  O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.

14:14  Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“

14:15  „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání.

14:16  Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky,

14:17  totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás.

14:18  Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám.

14:19  Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy.

14:20  V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.

14:21  Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

14:22  Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“

14:23  Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zůstaneme u něj.

14:24  Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo.

14:25  To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás.

14:26  Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

14:27  Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.

14:28  Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já.

14:29  Řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili.

14:30  Už s vámi nebudu dlouho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic,

14:31  ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“

Chapter 15

15:1  „Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař.

15:2  Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce.

15:3  Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil.

15:4  Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.

15:5  Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic.

15:6  Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří.

15:7  Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to.

15:8  Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci.

15:9  Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce.

15:10  Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.

15:11  Toto jsem vám pověděl, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla dokonalá.

15:12  Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.

15:13  Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

15:14  Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.

15:15  Nebudu vás už nazývat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

15:16  Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu.

15:17  Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé.“

15:18  „Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás.

15:19  Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí.

15:20  Pamatujte na má slova: Služebník není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše.

15:21  To všechno vám ale udělají kvůli mému jménu, neboť neznají Toho, který mě poslal.

15:22  Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, teď ale pro svůj hřích nemají výmluvu.

15:23  Kdo nenávidí mě, nenávidí i mého Otce.

15:24  Kdybych mezi nimi nedělal skutky, které neudělal nikdo jiný, neměli by hřích. Teď ale viděli, a nenáviděli – jak mě, tak mého Otce.

15:25  Ale to vše se děje, aby se naplnilo, co je psáno v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘

15:26  Až přijde ten Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, totiž Duch pravdy, který vychází z Otce, ten o mně bude vydávat svědectví.

15:27  A vy také vydávejte svědectví, protože jste od počátku se mnou.

Chapter 16

16:1  Toto jsem vám pověděl, abyste se nenechali svést.

16:2  Vyobcují vás ze shromáždění. Ano, přichází doba, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že tím slouží Bohu.

16:3  Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mě.

16:4  Předpověděl jsem vám to, abyste si v té době vzpomněli, že jsem vám to řekl. Zpočátku jsem vám to neříkal, protože jsem byl s vámi.“

16:5  „Teď odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘

16:6  Kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce zármutek.

16:7  Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám.

16:8  Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.

16:9  Hřích, že nevěří ve mne;

16:10  spravedlnost, že jdu k Otci a už mě neuvidíte;

16:11  a soud, že vládce tohoto světa je již odsouzen.

16:12  Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést.

16:13  Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí.

16:14  On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě.

16:15  Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode mě.

16:16  Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě znovu spatříte.“

16:17  Někteří z jeho učedníků se začali jeden druhého ptát: „Co tím chce říci? Prý: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘ a: ‚Odcházím k Otci.‘

16:18  Co tím myslí, když říká: ‚Za okamžik‘? Nevíme, o čem mluví.“

16:19  Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘?

16:20  Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost.

16:21  Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk.

16:22  I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme.

16:23  V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá.

16:24  Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá.

16:25  Dosud jsem k vám mluvil obrazně. Přichází chvíle, kdy k vám už nebudu o Otci mluvit obrazně, ale otevřeně.

16:26  V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás.

16:27  Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.

16:28  Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci.“

16:29  Jeho učedníci mu řekli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně!

16:30  Teď víme, že víš všechno a není třeba, aby se tě někdo vyptával. Teď věříme, že jsi vyšel od Boha.“

16:31  „Teď věříte?“ opáčil Ježíš.

16:32  „Hle, přichází chvíle, a už přišla, kdy se rozprchnete každý svou cestou. Necháte mě samotného, ale nejsem sám, protože je se mnou Otec.

16:33  Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“

Chapter 17

17:1  Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe.

17:2  Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život.

17:3  A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.

17:4  Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal.

17:5  Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět.

17:6  Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo

17:7  a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe.

17:8  Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.

17:9  Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji.

17:10  Všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich.

17:11  Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my.

17:12  Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo.

17:13  Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá.

17:14  Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu.

17:15  Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před Zlým.

17:16  Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu.

17:17  Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.

17:18  Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je.

17:19  Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.

17:20  Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo.

17:21  Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal.

17:22  Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno.

17:23  Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.

17:24  Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa.

17:25  Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal,

17:26  a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“

Chapter 18

18:1  Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel.

18:2  To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel.

18:3  Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.

18:4  Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?“

18:5  „Ježíše Nazaretského!“ odpověděli. „To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi).

18:6  Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.

18:7  „Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu. „Ježíše Nazaretského!“ opakovali.

18:8  „Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“

18:9  (To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“)

18:10  Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus.

18:11  „Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“

18:12  Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali.

18:13  Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.

18:14  (To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.)

18:15  Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora.

18:16  Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř.

18:17  Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ řekl.

18:18  Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.

18:19  Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení.

18:20  Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají.

18:21  Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“

18:22  Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“

18:23  „Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“

18:24  Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.

18:25  Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ zapřel Petr.

18:26  Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“

18:27  Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.

18:28  Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka,

18:29  a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.

18:30  „Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.

18:31  „Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“ „My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení.

18:32  (Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.)

18:33  Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.

18:34  Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“

18:35  „Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“

18:36  „Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“

18:37  „Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát. „Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“

18:38  „Co je pravda?“ odtušil Pilát. Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim.

18:39  „Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně. Chcete, abych propustil židovského krále?“

18:40  Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zločinec.)

Chapter 19

19:1  Pilát tehdy Ježíše vzal a nechal ho zbičovat.

19:2  Vojáci upletli trnovou korunu a narazili mu ji na hlavu. Navlékli mu purpurový plášť

19:3  a s voláním: „Ať žije židovský král!“ jej tloukli holemi.

19:4  Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že podle mě je nevinný.“

19:5  Ježíš vyšel ven s trnovou korunou a v purpurovém plášti. „Hle, člověk!“ řekl jim Pilát.

19:6  „Ukřižovat, ukřižovat!“ vykřikli vrchní kněží a strážní, jakmile ho uviděli. „Ukřižujte si ho sami,“ řekl jim Pilát. „Podle mě je nevinný.“

19:7  Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna.“

19:8  Když Pilát uslyšel ta slova, dostal ještě větší strach.

19:9  Vrátil se zpět do paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“ Ježíš neodpovídal.

19:10  „Nemluvíš se mnou?“ naléhal Pilát. „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat, anebo tě propustit?“

19:11  Tehdy Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Ten, kdo mě tobě vydal, má proto větší hřích.“

19:12  Pilát se ho pak znovu pokoušel propustit, ale Židé křičeli: „Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Kdokoli se dělá králem, protiví se císaři!“

19:13  Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Dlažba, hebrejsky Gabata.

19:14  Bylo to v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne. „Hle, váš král,“ řekl Pilát Židům.

19:15  Ti však začali křičet: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“ „Mám ukřižovat vašeho krále?“ ptal se Pilát. „Nemáme krále kromě císaře!“ odpověděli vrchní kněží.

19:16  Tehdy jim Ježíše vydal k ukřižování. Chopili se ho vojáci.

19:17  Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky zvané Golgota.

19:18  Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed.

19:19  Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění: JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

19:20  Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.

19:21  Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: „Nepiš ‚Židovský král‘, ale ‚Tento říkal: Jsem židovský král.‘“

19:22  „Co jsem napsal, to jsem napsal,“ odpověděl Pilát.

19:23  Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku,

19:24  řekli si spolu: „Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne.“ Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká: „Rozdělili si mé šaty, o mé roucho házeli los.“

19:25  U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna.

19:26  Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého miloval, jak tam stojí, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“

19:27  Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.

19:28  Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“

19:29  Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům.

19:30  Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.

19:31  Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů.

19:32  A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním.

19:33  Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy.

19:34  Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda.

19:35  Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili.

19:36  Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Nezlámou mu jedinou kost.“

19:37  A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho probodli.“

19:38  Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu z židovských představených) pak požádal Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo z kříže. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo.

19:39  Přišel i Nikodém (který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber.

19:40  Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi.

19:41  Poblíž místa jeho ukřižování byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován.

19:42  A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu, neboť byl blízko.

Chapter 20

20:1  Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu,

20:2  běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“

20:3  Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu.

20:4  Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první.

20:5  Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel.

20:6  Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna.

20:7  Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť.

20:8  Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil.

20:9  (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.)

20:10  A tak se ti učedníci vrátili zpět.

20:11  Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu

20:12  a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou.

20:13  „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí. „Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.

20:14  Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on).

20:15  „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“

20:16  „Marie!“ řekl jí Ježíš. Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).

20:17  „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“

20:18  Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.

20:19  Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“

20:20  Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána.

20:21  „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“

20:22  Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.

20:23  Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

20:24  Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl.

20:25  Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“

20:26  O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“

20:27  Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“

20:28  „Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.

20:29  „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“

20:30  Ježíš ovšem před svými učedníky vykonal i mnoho jiných znamení, která v této knize nejsou zapsána.

20:31  Tato jsou ale zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.

Chapter 21

21:1  Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského jezera. Stalo se to takto:

21:2  Šimon Petr, Tomáš zvaný Dvojče, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva jeho učedníci byli spolu.

21:3  „Jdu na ryby,“ řekl jim Šimon Petr. „Půjdeme s tebou,“ odpověděli. A tak šli a nastoupili na loď. Té noci ale nic nechytili.

21:4  Za svítání stál na břehu Ježíš (učedníci ale nevěděli, že je to on).

21:5  „Nemáte něco k jídlu, hoši?“ zavolal na ně. „Nemáme,“ odpověděli.

21:6  „Hoďte síť napravo od lodi a něco najdete,“ řekl jim. Hodili tedy síť a už ji ani nemohli utáhnout, kolik v ní bylo ryb.

21:7  Učedník, kterého Ježíš miloval, tehdy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, oblékl si plášť (protože byl svlečený) a vrhl se do vody.

21:8  Ostatní učedníci pak připluli s lodí (nebyli totiž daleko od břehu, jen asi dvě stě loket) a táhli tu síť s rybami.

21:9  Když vystoupili na břeh, uviděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb.

21:10  Ježíš jim řekl: „Přineste trochu ryb, které jste teď nalovili.“

21:11  Šimon Petr tedy šel a vytáhl na břeh plnou síť – 153 velkých ryb! A přestože jich bylo tolik, síť se neroztrhla.

21:12  „Pojďte snídat,“ řekl jim Ježíš. Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ protože věděli, že je to Pán.

21:13  Ježíš přistoupil, vzal chléb a podával jim ho a podobně i rybu.

21:14  Tak se Ježíš už potřetí po svém zmrtvýchvstání ukázal učedníkům.

21:15  Po snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra: „Šimone Janův, miluješ mě více než oni?“ „Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu na to řekl: „Pas mé beránky.“

21:16  Potom se ho zeptal podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě?“ „Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“ Tehdy mu Ježíš řekl: „Pečuj o mé ovce.“

21:17  Potom se ho zeptal potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, že se ho Ježíš potřetí zeptal: „Máš mě rád?“ Odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu na to řekl: „Pas mé ovce.

21:18  Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, oblékal ses a chodils, kam jsi chtěl. Až zestárneš, rozpřáhneš ruce, oblékne tě jiný a povede tě, kam nechceš.“

21:19  (To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.) Po těch slovech mu řekl: „Následuj mě.“

21:20  Petr se otočil a uviděl za sebou jít učedníka, kterého Ježíš miloval. (Byl to ten, který ho tehdy při večeři objal a zeptal se: „Pane, kdo tě zradí?“)

21:21  Když ho Petr uviděl, zeptal se Ježíše: „Pane, a co on?“

21:22  Ježíš mu řekl: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mě následuj.“

21:23  Mezi bratry se pak rozneslo, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom?“

21:24  To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé.

21:25  Ježíš ovšem udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby měly být všechny jednotlivě vypsány, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět.