CzeCSP - Acts

Chapter 1

1:1  První zprávu, ó Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš začal činit a učit,

1:2  až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil.

1:3  Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal jim o Božím království.

1:4  A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení -- „které jste slyšeli ode mne,

1:5  neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.“

1:6  Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“

1:7  Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci,

1:8  ale přijmete ⌈moc Ducha Svatého, který na vás přijde⌉, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“

1:9  Když to pověděl, byl ⌈před jejich zraky⌉ vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí.

1:10  A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech

1:11  a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru [do nebe], přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“

1:12  Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová, která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty.

1:13  Když vešli do města, vystoupili do horní místnosti, kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův.

1:14  Ti všichni zůstávali jednomyslně oddáni modlitbě spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a [s] jeho bratry.

1:15  V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří -- byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob -- a řekl:

1:16  „⌈Muži bratři,⌉ muselo se naplnit slovo Písma, které předpověděl Duch Svatý ústy Davidovými o Judovi, jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše;

1:17  byl počítán mezi nás a obdržel podíl na této službě.

1:18  Z odměny za nepravost získal pole, a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly.

1:19  A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole.

1:20  Neboť je napsáno v knize Žalmů: Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil a Jeho pověření ať obdrží jiný.

1:21  Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi,

1:22  od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, stát spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“

1:23  I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje.

1:24  Pak se pomodlili a řekli: „Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil,

1:25  aby dostal místo v této ⌈službě a v apoštolství⌉, od něhož se Juda odvrátil a odešel na své místo.“

1:26  Dali jim losy a los padl na Matěje; i byl volbou připojen k jedenácti apoštolům.

Chapter 2

2:1  Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě.

2:2  Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.

2:3  A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.

2:4  Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

2:5  V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem.

2:6  A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.

2:7  [Všichni] byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci?

2:8  Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?

2:9  Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie,

2:10  Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma,

2:11  Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“

2:12  Všichni z toho byli ohromeni a zmateni a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“

2:13  Ale jiní se posmívali a říkali: „Jsou opilí.“

2:14  Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.

2:15  Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je ⌈devět hodin ráno⌉.

2:16  Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:

2:17  I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny.

2:18  I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].

2:19  A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy dýmu].

2:20  Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý.

2:21  I ⌈stane se,⌉ že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn.“

2:22  „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte,

2:23  tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili.

2:24  Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen.

2:25  Neboť David o něm říká: Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;

2:26  proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,

2:27  neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, aniž dáš svému Svatému uvidět zkázu.

2:28  Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před svou tváří.“

2:29  „Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne.

2:30  Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí ⌈potomka z jeho beder⌉;

2:31  viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu.

2:32  Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.

2:33  Když byl tedy vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce ⌈zaslíbeného Ducha Svatého⌉, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte.

2:34  Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,

2:35  dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.

2:36  Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem.“

2:37  Když to uslyšeli, byli ⌈hluboce zasaženi⌉ v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“

2:38  Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtítna základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.

2:39  Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“

2:40  A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“

2:41  Ti, kteří [radostně] přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.

2:42  Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách.

2:43  Každé duše se zmocňoval strach; skrze apoštoly se [v Jeruzalémě] dálo mnoho divů a znamení[a na všech byl veliký strach].

2:44  Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.

2:45  Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.

2:46  Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.

2:47  Chválili Boha a ⌈byli oblíbeni⌉ u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni.

Chapter 3

3:1  ⌈Petr a Jan⌉ vystupovali o ⌈třetí hodině odpoledne⌉ -- hodině modlitby -- do chrámu.

3:2  Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý již od lůna své matky; každý den ho kladli ke dveřím chrámu, kterým se říkalo Krásné, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu.

3:3  Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o almužnu.

3:4  Petr s Janem se na něj upřeně zadíval a řekl: „Pohleď na nás!“

3:5  Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane.

3:6  Petr však řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského [vstaň a] choď!“

3:7  Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej. Ihned se zpevnily jeho nohy a klouby.

3:8  Postavil se, vyskakoval a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha.

3:9  A všechen lid ho spatřil, jak chodí a chválí Boha.

3:10  Poznali ho, že je to ten, který kvůli almužně sedal u Krásné brány chrámu, a byli naplněni úžasem a ohromením nad tím, co se mu přihodilo.

3:11  Zatímco se držel Petra a Jana, všechen lid se k nim seběhl do sloupoví, které se nazývá Šalomounovo, a byli vyděšení.

3:12  Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že on chodí?

3:13  Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit.

3:14  Svatého a Spravedlivého jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah.

3:15  Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; my jsme toho svědky.

3:16  A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, ⌈na základě víry⌉ ⌈v Ježíšovo jméno⌉ toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.

3:17  A nyní, bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.

3:18  Bůh však takto splnil, co předem ohlásil ústy všech proroků,že jeho Mesiáš bude trpět.

3:19  Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,

3:20  a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, Ježíše.

3:21  Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy [všech] svých svatých proroků.

3:22  Mojžíš řekl: Proroka vám vzbudí Pán, váš Bůh, z vašich bratrů jako vzbudil mne; toho budete poslouchat ve všem, co by vám řekl.

3:23  A stane se, že každá duše, která neuposlechne toho proroka, bude vyhlazena z lidu.

3:24  Také všichni proroci, kteří mluvili od Samuela dále, zvěstovali i tyto dny.

3:25  Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: A v tvém semeni budou požehnány všechny rodinyzemě.

3:26  Vám nejprve Bůh vzbudil svého služebníka a poslal ho, ⌈aby vám požehnal tím, že každého z vás odvrátí⌉ od vašich špatností.“

Chapter 4

4:1  Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové

4:2  a hněvali se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení z mrtvých.

4:3  Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení do druhého dne, neboť už byl večer.

4:4  Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc.

4:5  Druhý den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona,

4:6  velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,

4:7  postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí nebo v jakém jménu jste to učinili?“

4:8  Tu jim Petr naplněn Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší [Izraele],

4:9  jsme–li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven,

4:10  ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv.

4:11  To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu.

4:12  A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“

4:13  Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.

4:14  A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

4:15  Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou.

4:16  Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít.

4:17  Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již ⌈k nikomu⌉ nemluví v tomto jménu.“

4:18  Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.

4:19  Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.

4:20  Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“

4:21  Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo.

4:22  Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.

4:23  Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.

4:24  Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,

4:25  ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy svého služebníka, [našeho otce] Davida, řekl: Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?

4:26  Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.

4:27  V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal,

4:28  aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek předem určily, že se má stát.

4:29  A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší smělostí mluvit tvé slovo;

4:30  vztahuj svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“

4:31  Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.

4:32  Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.

4:33  A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost byla na nich všech.

4:34  Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli

4:35  a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

4:36  Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená syn potěšení, Levita, rodem z Kypru,

4:37  měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.

Chapter 5

5:1  Nějaký muž, jménem Ananiáš, prodal se svou ženou Safirou pozemek

5:2  a s vědomím své ženy dal z výtěžku něco stranou, určitou část přinesl a položil k nohám apoštolů.

5:3  Petr řekl: „Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal jsi stranou část z výtěžku za to pole?

5:4  Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci, co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem, ale Bohu.“

5:5  Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel; a na všechny, kteří to slyšeli, padl veliký strach.

5:6  Mladší z bratří vstali, přikryli jej, vynesli a pohřbili.

5:7  Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo.

5:8  Petr k ní promluvil: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“

5:9  Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Pánova Ducha? Hle, kroky těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi; vynesou i tebe.“

5:10  A hned padla k jeho nohám a zemřela. Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.

5:11  A velký strach padl na celou církev i na všechny, kteří to slyšeli.

5:12  Skrze ruce apoštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalomounově sloupoví.

5:13  Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lid je velebil.

5:14  A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen,

5:15  takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde.

5:16  Scházelo se také množství lidí ⌈z měst okolo⌉ Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni.

5:17  Tu povstal velekněz a všichni, kteří byli s ním, totiž strana saduceů; byli naplněni žárlivostí.

5:18  I vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení.

5:19  Pánův anděl však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl:

5:20  „Jděte, postavte se v chrámě a mluvte k lidu všechna slova tohoto života.“

5:21  Když to uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když se dostavil velekněz a ti, kteří byli s ním, svolali veleradu, celý sbor starších synů Izraele a poslali do vězení, aby byli apoštolové přivedeni.

5:22  Když tam služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se a oznámili:

5:23  „Vězení jsme našli důkladně zavřené a stráže stojící u dveří, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“

5:24  Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli tím velmi zmateni. Nechápali, co se to mohlo stát.

5:25  Kdosi však přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“

5:26  Pak pro ně velitel se služebníky šel a přivedl je -- ale bez násilí; báli se totiž lidu, [aby] nebyli ukamenováni.

5:27  Když je přivedli, postavili je před veleradu a velekněz se jich otázal :

5:28  „Výslovně jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“

5:29  Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi.

5:30  Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili;

5:31  toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil ⌈na svou pravici⌉, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.

5:32  My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“

5:33  Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli je zabít.

5:34  Tu povstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, ⌈učitel Zákona⌉, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven,

5:35  a řekl jim: „Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte.

5:36  Neboť před nedávnem povstal Theudas a říkal, že on je někým [velikým]; i připojil se k němu počet asi čtyř set mužů. Byl však zabit, a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč.

5:37  Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid; také on byl zničen a [všichni], kteří ho poslouchali, byli rozptýleni.

5:38  Proto vám nyní pravím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Je–li tento plán či toto dílo z lidí, zanikne;

5:39  je–li však z Boha, nebudete je moci zničit -- abyste snad nakonec nebyli nalezeni jako ti, kdo bojují proti Bohu.“ Poslechli ho,

5:40  zavolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je.

5:41  Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno.

5:42  Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše.

Chapter 6

6:1  V těch dnech, kdy přibývalo učedníků, nastalo reptání Helénistů proti Hebreům, že při každodenní službě jsou jejich vdovy zanedbávány.

6:2  Proto apoštolové -- oněch Dvanáct -- svolali veškeré množství učedníků a řekli: „Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech.

6:3  Vyberte si tedy, bratři, mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných Ducha [Svatého] a moudrosti, které ustanovíme pro tento úkol;

6:4  my však se oddáme modlitbě a službě slova.“

6:5  To slovo se zalíbilo celému shromáždění, i vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie.

6:6  Postavili je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce.

6:7  Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velký zástup kněží byl poslušný víry.

6:8  Štěpán, plný milosti a moci, činil mezi lidem veliké divy a znamení.

6:9  Tu povstali někteří ze synagogy zvané Libertinských, Kyrénských a Alexandrijských, z Kilikie a Asie, a hádali se se Štěpánem.

6:10  Ale nemohli odolat moudrosti a Duchu, v němž mluvil.

6:11  Potom tajně navedli muže, kteří říkali: „Slyšeli jsme jej mluvit rouhavé výroky proti Mojžíšovi a proti Bohu.“

6:12  Tak pobouřili lid a starší i učitele Zákona, přišli, násilím se ho chopili a přivedli do velerady.

6:13  A postavili lživé svědky, kteří říkali: „Tento člověk nepřestává pronášet výroky proti [tomuto] svatému místu a proti Zákonu.

6:14  Slyšeli jsme ho, jak říkal, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní obyčeje, která nám předal Mojžíš.“

6:15  A všichni, kteří seděli ve veleradě, na něho upřeně hleděli a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla.

Chapter 7

7:1  Velekněz řekl: „Je tomu [skutečně] tak?“

7:2  A on začal mluvit: „Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu,

7:3  a řekl mu: Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu.

7:4  Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.

7:5  A nedal mu v ní za dědictví ani píď země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu, ačkoliv ještě neměl dítě.

7:6  Bůh promluvil takto: Jeho potomci budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.

7:7  Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já, řekl Bůh, a potom vyjdou a budou ⌈mi sloužit⌉ na tomto místě.

7:8  I dal mu smlouvu obřízky. A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal; podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.

7:9  Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním,

7:10  vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i [nad] celým svým domem.

7:11  Potom přišel na ⌈celý Egypt⌉ i Kanaán hlad a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu.

7:12  Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé.

7:13  Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat a Josefův rod se stal faraonovi známým.

7:14  Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší.

7:15  A sestoupil Jákob do Egypta a zemřel on i naši otcové.

7:16  Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro od synů ⌈Emorových v Sichemu⌉.

7:17  Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se,

7:18  dokud [v Egyptě] nepovstal jiný král, který Josefa neznal.

7:19  Ten s naším rodem jednal lstivě a zle a přinutil [naše] otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu.

7:20  V té době se narodil Mojžíš a byl ⌈krásný před Bohem⌉. Tři měsíce byl chován v domě svého otce.

7:21  A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna.

7:22  Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích.

7:23  A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele.

7:24  A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda; zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil.

7:25  Domníval se, že [jeho] bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili.

7:26  Druhého dne se u nich objevil, když se hádali; snažil se je přivést k pokoji slovy: Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?

7:27  Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem?

7:28  Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?

7:29  ⌈Kvůli těm slovům⌉ Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.

7:30  A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj [Pánův] anděl v plameni hořícího keře.

7:31  Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl Pánův hlas:

7:32  Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův. Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat.

7:33  Pán mu řekl: Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá.

7:34  Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta.

7:35  Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: Kdo tě [nad námi] ustanovil vládcem a soudcem?, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím anděla, který se mu ukázal v tom keři.

7:36  Ten je vyvedl a činil divy a znamení v egyptské zemi, při Rudém moři i v pustině po čtyřicet let.

7:37  To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. [Toho poslouchejte.]

7:38  To je ten, který byl ve shromáždění v pustině ⌈prostředníkem mezi⌉ andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby nám je dal.

7:39  Jemu se naši otcové nechtěli poddat, ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta

7:40  a řekli Áronovi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z egyptské země.

7:41  I udělali v těch dnech tele, přinesli té modle oběť a veselili se ze skutků svých rukou.

7:42  Bůh se od nich odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je napsáno v knize Proroků: Což jste mně po těch čtyřicet let na pustině přinášeli krvavé oběti a dary, dome izraelský?

7:43  Nosili jste stánek Molocha a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon.

7:44  Naši otcové měli v pustině stánek svědectví, jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který uviděl.

7:45  Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do země pohanů, které Bůh zahnal před našimi otci. Tak to bylo až do dnů Davidových,

7:46  který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha Jákobova.

7:47  Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům.

7:48  Ale Nejvyšší nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama, jak praví prorok:

7:49  Nebe je mým trůnem, země podnoží mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí?

7:50  Což to všechno neučinila má ruka?

7:51  Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému ; jak vaši otcové, tak i vy!

7:52  Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého ; vy jste se nyní stali jeho zrádci a vrahy,

7:53  vy, kteří jste přijali Zákon ⌈skrze anděly⌉, ale nezachovali jste jej.“

7:54  Když to slyšeli, běsnili ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby.

7:55  Ale on, plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží,

7:56  a řekl: „Hle, vidím nebesa rozevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.“

7:57  Oni však vykřikli velikým hlasem, zacpali si uši a společně se na něho vrhli.

7:58  Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul.

7:59  A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“

7:60  Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepočítej jim tento hřích.“ Když to řekl, zesnul.

Chapter 8

8:1  Saul souhlasil s jeho usmrcením. V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska.

8:2  Zbožnímuži Štěpána pochovali a velmi nad ním naříkali.

8:3  Saul ničil církev: vcházel do jednotlivých domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.

8:4  Ti tedy, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo.

8:5  Filip sestoupil ⌈do města Samaří⌉ a hlásal jim Krista.

8:6  Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip mluvil, když slyšely a viděly znamení, která činil.

8:7  Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy, tito duchové s velikým křikem vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.

8:8  A v onom městě nastala veliká radost.

8:9  Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký.

8:10  Všichni od nejmenšího do největšího mu věnovali pozornost a říkali: „Tento člověk je ta moc Boží, která se nazývá Veliká.“

8:11  Věnovali mu pozornost proto, že je dlouhý čas ohromoval svou magií.

8:12  Když však uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.

8:13  Dokonce sám Šimon uvěřil, byl pokřtěn a držel se Filipa. Když viděl, jak se dějí veliká znamení a mocné činy, velmi nad tím žasl.

8:14  Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.

8:15  Oni tam sestoupili a pomodlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého,

8:16  neboť ještě na nikoho z nich nepadl; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.

8:17  Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali Ducha Svatého.

8:18  Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch [Svatý], přinesl jim peníze

8:19  a řekl: „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“

8:20  Petr mu řekl: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že lze ⌈Boží dar⌉ získat za peníze.

8:21  ⌈Na této věci⌉ nemáš podíl ani účast, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.

8:22  Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána; snad ti úmysl tvého srdce bude odpuštěn.

8:23  Vidím, že jsi ⌈pln hořkosti⌉ a v poutu nepravosti.“

8:24  Šimon odpověděl: „Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

8:25  Oni se tedy, když vydali svědectví a domluvili ⌈Pánovo slovo,⌉ vraceli do Jeruzaléma a zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

8:26  Pánův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do ⌈Gázy.“ Ta cesta je pustá.⌉

8:27  I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl ⌈správcem celého⌉ jejího pokladu, se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma

8:28  a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše.

8:29  Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“

8:30  Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“

8:31  On řekl: „Jak bych mohl, když ⌈mi to nikdo nevysvětlí⌉?“ A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu.

8:32  To místo Písma, které četl, bylo toto: Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa.

8:33  ⌈Ve [svém] ponížení byl zbaven práva⌉. Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země.

8:34  Eunuch Filipovi řekl: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“

8:35  Tu Filip otevřel svá ústa, začal od tohoto místa Písma a zvěstoval mu Ježíše.

8:36  Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“

8:37  [Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“]

8:38  Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil.

8:39  Když vystoupili z vody, Pánův Duch uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se.

8:40  Filip ⌈se pak ocitl⌉ v Azótu. Procházel všechna města a zvěstoval evangelium, až přišel do Cesareje.

Chapter 9

9:1  Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi

9:2  a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl stoupence té Cesty, muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést spoutané do Jeruzaléma.

9:3  I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe.

9:4  Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“

9:5  Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On [odpověděl]: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

9:6  [Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“ (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu (odpověděl): „] Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“

9:7  Muži, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí; slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli.

9:8  Saul vstal ze země, ale když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho za ruce a dovedli do Damašku.

9:9  Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.

9:10  V Damašku byl jeden učedník, jménem Ananiáš. Pán mu ve vidění řekl: „Ananiáši!“ On řekl: „Zde jsem, Pane.“

9:11  A Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a v Judově domě vyhledej Saula, jménem Tarského. Hle, právě se modlí

9:12  a uviděl [ve vidění] muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil na něho ruce, aby opět viděl.“

9:13  Ananiáš odpověděl: „Pane, slyšel jsem o tomto muži od mnohých lidí, kolik zla učinil tvým svatým v Jeruzalémě.

9:14  Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají tvé jméno.“

9:15  Pán mu řekl: „Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, aby přinesl mé jméno před národy i krále a syny Izraele.

9:16  Ukáži mu, co všechno musí vytrpětpro mé jméno.“

9:17  Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán, [Ježíš,] který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“

9:18  A hned jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn.

9:19  Pak přijal pokrm a posilnil se. Několik dní byl s učedníky v Damašku

9:20  a hned v synagogách hlásal Ježíše, že on je Syn Boží.

9:21  Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Není to ten, který ničil v Jeruzalémě ty, kteří vzývají toto jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím!“

9:22  Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy, že tento Ježíš je Mesiáš, pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku.

9:23  Když ⌈to trvalo už dost dlouho⌉, rozhodli se Židé, že ho zabijí.

9:24  Saul se však o jejich úkladech dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány, aby ho mohli zabít.

9:25  Učedníci ho však v noci vzali, vysadili ho ⌈otvorem ve zdi⌉ a spustili v koši dolů.

9:26  Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedníkem.

9:27  Barnabáš se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a že k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně mluvil v Ježíšově jménu.

9:28  A byl s nimi, ⌈volně chodil⌉ po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu.

9:29  Mluvil také s Helénisty a přel se s nimi, ale oni se ho pokoušeli zabít.

9:30  Když se to bratři dozvěděli, odvedli jej dolů do Cesareje a vyslali do Tarsu.

9:31  A shromáždění v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj a budovala se; chodila v Pánově bázni a ⌈v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet⌉.

9:32  I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě.

9:33  Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko.

9:34  Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel si!“ A on hned vstal.

9:35  Viděli ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu a obrátili se k Pánu.

9:36  V Joppe byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas. Ta oplývala dobrými skutky a dáváním almužen.

9:37  Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli [ji] a položili do horního pokoje.

9:38  Protože Lydda je blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu [dva muže] s prosbou: „Rychle přijď k nám!“

9:39  Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi.

9:40  Petr poslal všechny ven, klekl si a pomodlil se. Potom se obrátil k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.

9:41  Podal jí ruku a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté a vdovy a ukázal jim ji živou.

9:42  To se stalo známým v celém Joppe, a mnozí uvěřili v Pána.

9:43  A stalo se, že Petr zůstal v Joppe více dní u nějakého Šimona koželuha.

Chapter 10

10:1  V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský,

10:2  člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, ⌈dával mnoho almužen⌉ lidu a stále se modlil k Bohu.

10:3  Kolem ⌈třetí hodiny odpoledne⌉ spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“

10:4  Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem.

10:5  Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr.

10:6  Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“

10:7  Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,

10:8  všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.

10:9  Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil.

10:10  Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:

10:11  vidí otevřené nebe, z nějž [k němu] sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy [svázaná a] spouštěná k zemi.

10:12  V ní byli všichni čtvernožci, [dravá zvěř,] zemští plazi i nebeští ptáci.

10:13  I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“

10:14  Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“

10:15  A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“

10:16  To se stalo třikrát a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.

10:17  Zatímco byl Petr na rozpacích, co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně,

10:18  zavolali a vyptávali se, je–li tu hostem Šimon zvaný Petr.

10:19  Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duchmu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají.

10:20  Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“

10:21  Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“

10:22  Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“

10:23  Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři z Joppe šli s ním.

10:24  Nazítří vešli do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné a nejbližší přátele.

10:25  Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil se.

10:26  Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“

10:27  Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí.

10:28  I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal za poskvrněného nebo nečistého.

10:29  Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“

10:30  A Kornélius odpověděl: „Před čtyřmi dny [jsem se postil] do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém rouchu

10:31  a řekl: Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé skutky milosrdenství byly vzpomenuty před Bohem.

10:32  Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. [On přijde a bude k tobě mluvit].

10:33  Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha nařízeno.“

10:34  Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh ⌈nikomu nestraní⌉,

10:35  ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.

10:36  To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista -- on je Pánem všech.

10:37  Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan.

10:38  Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.

10:39  My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili.

10:40  Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se;

10:41  ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili.

10:42  A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých.

10:43  Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

10:44  Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.

10:45  A ⌈věřící ze Židů⌉, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého,

10:46  neboť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Potom Petr prohlásil:

10:47  „Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“

10:48  A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu ⌈Ježíše Krista⌉. Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.

Chapter 11

11:1  Apoštolové a bratři, kteří byli v Judsku, uslyšeli, že také pohané přijali slovo Boží.

11:2  Když Petr vystoupil do Jeruzaléma, věřící ze Židů mu vytýkali:

11:3  „Vešel jsi k mužům neobřezaným a jedl jsi s nimi!“

11:4  Petr jim to začal po pořádku vysvětlovat:

11:5  „Byl jsem v městě Joppe a modlil jsem se. A tu jsem ve vytržení spatřil vidění: jakousi nádobu, která sestupovala jako veliká plachta, spouštěná za čtyři rohy z nebe, a přišla až ke mně.

11:6  Když jsem se do ní pozorně zahleděl a pozoroval ji, uviděl jsem zemské čtvernožce i dravou zvěř, plazy a nebeské ptáky.

11:7  Uslyšel jsem také hlas, který mi říkal: Vstaň, Petře, zabíjej a jez!

11:8  Řekl jsem: Ne, Pane, neboť do mých úst nikdy nevešlo nic poskvrněného nebo nečistého.

11:9  Ale hlas z nebe mi odpověděl podruhé: Co Bůh očistil, ty neměj za poskvrněné.

11:10  To se stalo třikrát a vše bylo opět vyzdviženo do nebe.

11:11  A hle, v tu chvíli dorazili k domu, ve kterém jsem byl, tři muži poslaní ke mně z Cesareje.

11:12  Duch mi řekl, abych šel bez pochybování s nimi. Šlo se mnou také těchto šest bratrů a vstoupili jsme do domu toho muže.

11:13  Oznámil nám, jak uviděl ve svém domě anděla, který stanul před ním a řekl [mu]: Pošli do Joppe a pozvi Šimona, který se nazývá Petr;

11:14  ten ti poví ⌈slova, jimiž⌉ budeš zachráněn ty i celý tvůj dům.

11:15  Když jsem začal mluvit, padl na ně Duch Svatý, jako i na nás na počátku.

11:16  Vzpomněl jsem si na Pánův výrok, jak říkal: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni v Duchu Svatém.

11:17  Jestliže jim tedy Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána -- Ježíše Krista, kdo jsem já, abych směl překážet Bohu?“

11:18  Když to uslyšeli, utichli a vzdali slávu Bohu; řekli: „Tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!“

11:19  Ti, kteří se rozprchli před soužením, které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; nikomu nehlásali slovo Boží, jen Židům.

11:20  Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény; ti přišli do Antiochie a mluvili i k Helénistům a zvěstovali jim Pána Ježíše.

11:21  A Pánova ruka byla s nimi; veliký počet lidí uvěřil a obrátil se k Pánu.

11:22  Zpráva o nich se donesla k sluchu církve v Jeruzalémě, i vyslali Barnabáše, [aby prošel] až do Antiochie.

11:23  Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a povzbuzoval všechny, aby ⌈s rozhodným srdcem⌉ zůstávali u Pána;

11:24  neboť to byl dobrý muž, plný Ducha Svatého a víry. A značný zástup se přidal k Pánu.

11:25  Pak odešel do Tarsu vyhledat Saula,

11:26  a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Stalo se, že celý rok zůstali v společenství církve a vyučili značný zástup; a v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany.

11:27  V těch dnech sestoupili z Jeruzaléma do Antiochie proroci.

11:28  Jeden z nich, jménem Agabos, povstal a naznačil skrze Ducha, že nastane veliký hlad po celém světě; ten skutečně nastal za Klaudia.

11:29  Proto si všichni učedníci určili, každý podle svých možností, co pošlou ku pomoci bratřím bydlícím v Judsku.

11:30  Také to učinili a sbírku poslali starším prostřednictvím Barnabáše a Saula.

Chapter 12

12:1  V té době král Herodes vztáhl ruce, aby ublížil některým z církve.

12:2  Janova bratra Jakuba zabil mečem.

12:3  Když viděl, že se to Židům líbí, pokračoval a zmocnil se také Petra. Byly právě dny nekvašených chlebů.

12:4  Zatkl ho, dal jej do vězení a svěřil ho čtyřem čtveřicím vojáků, aby ho hlídali. Po velikonocích ho chtěl předvést před lid.

12:5  Petr byl tedy střežen ve vězení a církev se za něho vytrvale modlila k Bohu.

12:6  Noc předtím, než jej Herodes hodlal předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení.

12:7  A hle, Pánův anděl se u něho postavil a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ A řetězy mu spadly s rukou.

12:8  A anděl mu řekl: „Opásej se a obuj si sandály.“ On tak učinil. I říká mu : „Obleč si plášť a pojď za mnou.“

12:9  Vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že to, co se skrze anděla děje, je skutečné; myslel si, že má vidění.

12:10  Prošli přes první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. I vyšli, prošli jednou ulicí a náhle od něho anděl odstoupil.

12:11  Petr se vzpamatoval a řekl: „Teď opravdu vím, že Pán vyslal svého anděla a vysvobodil mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“

12:12  Když si to uvědomil, přišel k domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kde byli mnozí shromážděni a modlili se.

12:13  Zabouchal na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rodé.

12:14  A když poznala Petrův hlas, radostí ani neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou.

12:15  Ale oni jí řekli: „Blázníš!“ Ona však tvrdila, že je tomu tak. Oni říkali: „Je to jeho anděl.“

12:16  Ale Petr nepřestával tlouci. Když otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni.

12:17  Pokynul jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec řekl: „Oznamte to Jakubovi a bratřím.“ Pak vyšel a odebral se na jiné místo.

12:18  Když nastal den, byl mezi vojáky [nemalý] rozruch nad tím, co se stalo s Petrem.

12:19  Herodes ho hledal a nenalezl, vyslechl stráže a rozkázal je odvést k popravě. Potom sestoupil z Judska do Cesareje a pobýval tam.

12:20  Herodes se velmi hněval na Týrské a Sidónské. Ti přišli jednomyslně k němu, přesvědčili Blasta, který byl královským komorníkem, a prosili o mír, protože jejich krajina byla zásobována potravinami z jeho královského území.

12:21  Ve stanovený den se Herodes, oděn královským rouchem, posadil na řečnické podium a začal k nim mluvit.

12:22  Lid volal: „To je hlas Boží, a ne lidský!“

12:23  A ihned jej udeřil Pánův anděl za to, že nevzdal slávu Bohu: byl rozežrán červy a zemřel.

12:24  A slovo Boží rostlo a rozmáhalo se.

12:25  Barnabáš a Saul splnili svou službu, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou [i] Jana příjmením Marka.

Chapter 13

13:1  V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, [jako] Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul.

13:2  Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“

13:3  Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.

13:4  Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr.

13:5  Když dorazili do Salaminy, zvěstovali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.

13:6  Když prošli celým ostrovem až do Páfu, nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus,

13:7  který byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl ⌈slyšet Boží slovo.⌉

13:8  Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.

13:9  Saul, jehož nazývali také Pavel , byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl

13:10  a řekl: „Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty?

13:11  A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

13:12  Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln zděšení nad Pánovým učením.

13:13  ⌈Pavel a jeho společníci⌉ vypluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.

13:14  Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se.

13:15  Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Muži bratři, máte–li nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.“

13:16  Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte!

13:17  Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží;

13:18  po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti,

13:19  a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví;

13:20  ⌈to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával⌉ soudce až do proroka Samuele.

13:21  Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let.

13:22  A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli.

13:23  Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše.

13:24  ⌈Před jeho příchodem⌉ Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele.

13:25  A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.“

13:26  „Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo ⌈této záchrany⌉.

13:27  Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu.

13:28  A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven.

13:29  Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu.

13:30  Ale Bůh ho probudil z mrtvých

13:31  a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.

13:32  A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které ⌈dostali naši otcové⌉,

13:33  splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.

13:34  A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.

13:35  Proto i na jiném místě praví: Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.

13:36  David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení ⌈Boží vůlí, usnul⌉, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu.

13:37  Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu.

13:38  Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,

13:39  je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.

13:40  Střezte se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:

13:41  Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.“

13:42  Když vycházeli [ze synagogy], prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu.

13:43  Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti.

13:44  Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo.

13:45  Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se.

13:46  Pavel a Barnabáš směle řekli: „Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.

13:47  Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země.“

13:48  Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu.

13:49  A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině.

13:50  Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic.

13:51  Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.

13:52  A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým.

Chapter 14

14:1  Stalo se, že rovněž v Ikoniu vešli do židovské synagogy a promluvili tak, že uvěřil četný zástup Židů i Řeků.

14:2  Ale Židé, kteří neuvěřili, podnítili a rozezlili duše pohanů proti bratřím.

14:3  Strávili tam tedy značný čas, otevřeně mluvili o Pánu, který dosvědčoval slovo své milosti tím, že dával, aby se skrze jejich ruce dála znamení a divy.

14:4  Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli při Židech, druzí při apoštolech.

14:5  Když se je pohané a Židé se svými vůdci pokusili potupit a ukamenovat,

14:6  oni se to dozvěděli a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a okolí.

14:7  I tam hlásali evangelium.

14:8  V Lystře sedával nějaký muž nemohoucí na nohy, který byl chromý již od lůna své matky a nikdy nechodil.

14:9  Ten slyšel Pavla mluvit. Pavel se na něho upřeně podíval, a když uviděl, že má víru, aby byl zachráněn,

14:10  řekl silným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a začal chodit.

14:11  Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, pozdvihly svůj hlas a říkaly lykaonsky: „Bohové se připodobnili lidem a sestoupili k nám.“

14:12  Barnabáše nazývali Diem, Pavla pak Hermem, protože on byl hlavním mluvčím.

14:13  Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl býky s věnci k branám a chtěl je se zástupy obětovat.

14:14  Když to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do zástupu a křičeli:

14:15  „Muži, co to děláte? I my jsme lidé ⌈stejné přirozenosti⌉ jako vy. Hlásáme vám evangelium, abyste se od těchto marností obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.

14:16  Ten v minulých pokoleních nechal všechny národy chodit po jejich cestách,

14:17  ačkoliv nepřestal sám sebe dosvědčovat tím, že činil dobro: dával vám z nebe déšť i úrodná období, vaše srdce sytil pokrmem a radostí.“

14:18  A těmito slovy jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly.

14:19  Z Antiochie a Ikonia však přišli Židé, přemluvili zástupy a Pavla ukamenovali. Pak ho vlekli ven z města, protože mysleli, že je mrtev.

14:20  Ale když ho učedníci obstoupili, vstal a vešel do města. Druhého dne vyšel s Barnabášem do Derbe.

14:21  Když onomu městu oznámili evangelium a získali dosti učedníků, vrátili se do Lystry, Ikonia a Antiochie.

14:22  Upevňovali duše učedníků, povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře; říkali, že musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království.

14:23  V každém sboru jim ustanovili starší a v modlitbách s posty je svěřili Pánu, v něhož uvěřili.

14:24  Prošli Pisidií a přišli do Pamfylie,

14:25  mluvili Slovo v Perge a pak sestoupili do Attalie.

14:26  Odtamtud odpluli do Antiochie, kde byli kdysi svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní dokončili.

14:27  Když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali, co všechno Bůh s nimi učinil a jak pohanům otevřel dveře víry.

14:28  A strávili s učedníky delší čas.

Chapter 15

15:1  Tu sestoupili někteří z Judska a začali bratry učit: „Nebudete–li obřezáni podle Mojžíšova obyčeje, nemůžete být zachráněni.“

15:2  Když se s nimi Pavel a Barnabáš dostali do sporu a velké hádky, stanovili, že Pavel, Barnabáš a někteří další z nich vystoupí k apoštolům a starším do Jeruzaléma a budou o této sporné otázce jednat.

15:3  Vypraveni tedy církví, procházeli Fénicií a Samařskem, vyprávěli o obrácení pohanů a všem bratrům působili velikou radost.

15:4  Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a oznámili, co všechno s nimi Bůh učinil.

15:5  Tu povstali někteří, kteří uvěřili ze strany farizeů, a říkali, že se pohané musí obřezávat a musí se jim nařizovat, aby zachovávali Mojžíšův zákon.

15:6  Apoštolové a starší se shromáždili, aby tu věc prozkoumali.

15:7  Když došlo k velkému sporu, povstal Petr a řekl jim: „Muži bratři, víte, že si mě Bůh odedávna mezi vámi vyvolil, aby skrze má ústa pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili.

15:8  A Bůh, jenž zná lidská srdce, jim vydal svědectví, když jim dal Ducha Svatého tak jako i nám

15:9  a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, když vírou očistil jejich srdce.

15:10  Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na šíji učedníků jho, které nebyli schopni unést ani naši otcové ani my?

15:11  Ale věříme, že jsme zachráněni milostí Pána Ježíše stejně jako oni. “

15:12  Celé shromáždění utichlo a poslouchalo Barnabáše a Pavla, kteří podrobně vypravovali, jaká znamení a divy učinil Bůh skrze ně mezi pohany.

15:13  Když domluvili, řekl Jakub: „Muži bratři, poslyšte mne!

15:14  Šimon pověděl, jak se Bůh předem postaral, aby z pohanů vybral lid pro své jméno.

15:15  A s tím se shodují slova proroků, neboť je napsáno:

15:16  Potom se vrátím a znovu postavím Davidův zbořený stánek, jeho trosky znovu vystavím a vztyčím jej,

15:17  aby i ostatní lidé horlivě hledali Pána, všechny národy, ⌈nad nimiž je vzýváno moje jméno,⌉ praví Pán, [ten,] který toto ⌈činí.

15:18  Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna.⌉

15:19  Proto soudím, abychom nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí k Bohu,

15:20  ale napsali jim, aby se zdržovali toho, co bylo poskvrněno modloslužbou, smilstva, zardoušeného a krve.

15:21  Neboť Mojžíš má ode dávných pokolení v každém městě své hlasatele v synagogách, kde bývá čten každou sobotu.“

15:22  Potom apoštolové a starší s celou církví usoudili, že s Pavlem a Barnabášem pošlou do Antiochie muže, které mezi sebou vybrali. Poslali Judu zvaného Barsabáš a Silase, přední muže mezi bratřími.

15:23  ⌈Po nich poslali tento list⌉: „Apoštolové a starší⌈, vaši bratři,⌉ bratřím z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii pozdrav.

15:24  Doslechli jsme se, že vás někteří, [kteří vyšli] z nás, zneklidnili svými slovy a zmátli vaše duše, [když říkali, že je třeba dát se obřezat a zachovávat Zákon,] ačkoliv jsme jim to nenařídili.

15:25  Došli jsme k jednomyslnosti a usoudili jsme, že vybereme muže, které k vám pošleme s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem,

15:26  lidmi, kteří nasadili ⌈svůj život⌉ pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.

15:27  Posíláme tedy Judu a Silase a oni vám totéž oznámí ústně.

15:28  Neboť tak usoudil Duch Svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno než tyto nezbytnosti:

15:29  zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva. Jestliže se těchto věcí budete chránit, dobře uděláte. Buďte zdrávi.“

15:30  Byli tedy propuštěni a sestoupili do Antiochie; tam shromáždili množství věřících a odevzdali jim dopis.

15:31  Když jej přečetli, zaradovali se z toho povzbuzení.

15:32  Juda a Silas, kteří sami také byli proroky, mnohým slovem povzbudili a posílili bratry.

15:33  Zůstali tam nějaký čas; potom je bratři s pokojem propustili k těm, kteří je poslali.

15:34  [Silas se však rozhodl zůstat.]

15:35  Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, učili a s mnohými jinými zvěstovali Pánovo slovo.

15:36  Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se a navštivme bratry ve všech městech, ve kterých jsme zvěstovali Pánovo slovo, a zjistěme, jak se mají.“

15:37  Barnabáš chtěl vzít s sebou také Jana, nazývaného Marek.

15:38  Pavel však nepokládal za správné brát ho s sebou, protože se v Pamfylii od nich odloučil a nešel s nimi do díla.

15:39  Vznikla z toho ostrá hádka, takže se od sebe oddělili. Barnabáš vzal s sebou Marka a vyplul na Kypr.

15:40  Pavel si vybral Silase , a když ho bratři svěřili Pánově milosti, vyšel.

15:41  Procházel Sýrií a Kilikií a posiloval církve.

Chapter 16

16:1  Přišel [také] do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek.

16:2  Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví.

16:3  Pavel chtěl, aby se s ním ⌈vydal na cestu⌉; vzal jej a obřezal kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.

16:4  Když procházeli městy, předávali jim ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali.

16:5  A tak se sbory upevňovaly ve víře a denně početně rostly.

16:6  Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii.

16:7  Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale [Ježíšův] Duch jim to nedovolil.

16:8  Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady.

16:9  V noci se ukázalo Pavlovi vidění: stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“

16:10  Jak uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.

16:11  Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo na Samothráké, druhého dne do Neapole,

16:12  odtamtud do Filip, které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.

16:13  V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky, kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.

16:14  A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatir, která uctívala Boha. Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.

16:15  Když byla pokřtěna ona i její dům, poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás.

16:16  Stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk.

16:17  Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela : „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.“

16:18  A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“ A v tu chvíli od ní odešel.

16:19  Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města.

16:20  Předvedli je před velitele a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé

16:21  a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovávat, protože jsme Římané.“

16:22  Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.

16:23  Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal.

16:24  Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.

16:25  Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.

16:26  Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.

16:27  Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli.

16:28  Ale Pavel zvolal silným hlasem: „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“

16:29  Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase.

16:30  Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“

16:31  Oni řekli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“

16:32  A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.

16:33  I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.

16:34  Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu.

16:35  Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž ⌈se vzkazem⌉: „Propusť ty lidi!“

16:36  Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“

16:37  Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“

16:38  Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané,

16:39  přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.

16:40  Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.

Chapter 17

17:1  Procestovali Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga.

17:2  Podle svého zvyku k nim Pavel vstoupil a po tři soboty k nim mluvil na základě Písem.

17:3  Vysvětloval a předkládal jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že „Ježíš, kterého já vám zvěstuji, to je ten Mesiáš.“

17:4  Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velké množství Řeků, kteří uctívali Boha, a nemálo předních žen.

17:5  Židé si však, zachváceni žárlivostí, přibrali několik ničemných mužů z tržiště, vyvolali srocení davu a pobouřili město; napadli Jásonův dům a snažili se je předvést před lid.

17:6  Když je nenalezli, vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: „Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli také sem

17:7  a Jáson je hostí. Ti všichni jednají proti císařovýmustanovením, neboť říkají, že králem je někdo jiný: Ježíš.“

17:8  Zneklidnili zástup i představené města, kteří to slyšeli.

17:9  Ale když dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je.

17:10  Bratři hned v noci vyslali Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy.

17:11  A ⌈tamější Židé⌉ byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak.

17:12  Tak mnozí z nich uvěřili, také nemálo vznešených řeckých žen i mužů.

17:13  Jakmile se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel zvěstuje slovo Boží také v Beroji, přišli i tam a podněcovali [a bouřili] zástupy.

17:14  Tehdy bratři hned vyslali Pavla, aby šel až k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali.

17:15  Ti, kteří Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén a vrátili se, když dostali příkaz pro Silase a Timotea, aby k němu co nejdříve přišli.

17:16  Zatímco na ně Pavel čekal v Athénách, jeho duch se v něm rozhorloval, když pozoroval, že město je plné model.

17:17  Proto mluvil v synagoze se Židy a s těmi, kdo ctili Boha, a na náměstí denně s těmi, kteří tam byli právě přítomni.

17:18  Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filozofové. Někteří říkali: „Co nám to chce ten mluvka vykládat?“ Jiní zase: „Zdá se, že to je hlasatel cizích božstev“; zvěstoval [jim] totiž Ježíše a vzkříšení.

17:19  Chopili se ho a odvedli do Areopagu a říkali: „Smíme vědět, co je to za nové učení, které hlásáš?

17:20  ⌈Předkládáš našim uším⌉ jakési cizí věci. Chceme tedy poznat, co to má být.“

17:21  Všichni Athéňané a cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového.

17:22  Pavel se postavil doprostřed Areopagu a říkal: „Muži athénští, pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev.

17:23  Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa, nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno: Neznámému bohu. Co tedy ctíte, a ještě neznáte, to já vám zvěstuji:

17:24  Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou

17:25  ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech i všechno.

17:26  Učinil z ⌈jedné krve⌉ všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání,

17:27  aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko.

17:28  Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme, jak to řekli i někteří z vašich básníků: Vždyť jsme i jeho rod.

17:29  Jsme–li tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu.

17:30  Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.

17:31  Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“

17:32  Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se mu posmívali a druzí řekli: „Poslechneme si tě o tom ještě jindy.“

17:33  A tak ⌈od nich⌉ Pavel odešel.

17:34  Ale někteří se k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionysios Areopagita, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

Chapter 18

18:1  Po těchto událostech odešel [Pavel] z Athén a přišel do Korintu.

18:2  Tam nalezl nějakého Žida jménem Akvila, ⌈který pocházel⌉ z Pontu, a jeho ženu Priscillu. Ten nedávno přišel z Itálie, protože Klaudius nařídil, aby všichni Židé odešli z Říma. Pavel k nim přišel,

18:3  a protože měl stejné řemeslo, zůstával u nich a pracoval; byli totiž výrobci stanů.

18:4  Každou sobotu rozmlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.

18:5  A když Silas a Timoteus sestoupili z Makedonie, věnoval se Pavel zcela hlásání slova a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Mesiáš.

18:6  Když se vzpírali a rouhali, vytřásl svůj šat a řekl jim: „Vaše krev na vaši hlavu. Já jsem od ní čistý. Od nynějška půjdu k pohanům.“

18:7  Přešel odtamtud a vstoupil do domu jednoho muže jménem [Titus] Justus, který ctil Boha; jeho dům sousedil se synagogou.

18:8  Představený synagogy Krispus s celým svým domem uvěřil Pánu; také mnozí Korinťané, kteří poslouchali, ⌈přistupovali k víře a dávali se křtít⌉.

18:9  V noci řekl Pán skrze vidění Pavlovi: „Neboj se, ale mluv a nemlč,

18:10  protože já jsem s tebou, a nikdo se tě nedotkne, aby ti ublížil. Neboť mám mnoho lidu v tomto městě.“

18:11  Usadil se tam na rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi slovo Boží.

18:12  Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, Židé svorně povstali proti Pavlovi, přivedli jej na soud

18:13  a říkali: „Tento člověk přemlouvá lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem.“

18:14  Zatímco se Pavel chystal promluvit, řekl Gallio Židům: „Kdyby to byla nějaká křivda nebo zločin, Židé, náležitě bych se vámi zabýval.

18:15  Když však to jsou spory týkající se učení a jmen a vašeho Zákona, ⌈vyřiďte si⌉ to sami mezi sebou. V tom já soudcem být nechci.“

18:16  A od soudu je odehnal.

18:17  Tu se všichni [Řekové] chopili představeného synagogy Sosthena a bili ho před soudem, ale Gallio si toho vůbec nevšímal.

18:18  Když tam Pavel pobyl ještě ⌈nějaký čas⌉, rozloučil se s bratřími a vyplul do Sýrie a s ním i Priscilla a Akvila. V Kenchrejích si dal ostříhat hlavu, neboť učinil slib.

18:19  Přišli do Efesu a tam je zanechal; sám pak vešel do synagogy a rozmlouval se Židy.

18:20  Ačkoli ho žádali, aby zůstal delší dobu, nesvolil k tomu,

18:21  ale rozloučil se a řekl: „[Zcela jistě musím nastávající svátek strávit v Jeruzalémě.] Znovu se k vám vrátím, bude–li Bůh chtít.“ Pak odplul z Efesu.

18:22  A přišel do Cesareje, odtud vystoupil do Jeruzaléma, pozdravil církev a sestoupil dolů do Antiochie.

18:23  Když tam nějaký čas pobyl, odešel odtamtud. Postupně procházel galatskou krajinou a Frygií a posiloval všechny učedníky.

18:24  Do Efesu přišel Žid jménem Apollos, původem z Alexandrie, muž výmluvný, zběhlý v Písmech.

18:25  Ten byl vyučen Pánově cestě, mluvil s vroucím duchem a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův.

18:26  Začal směle mluvit v synagoze. Uslyšeli jej Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě přesněji mu vyložili Boží cestu.

18:27  A když chtěl projít do Achaje, bratři ho v tom povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam přišel, velmi prospěl těm, kteří uvěřili skrze milost Boží,

18:28  neboť rázně na veřejnosti vyvracel argumenty Židů a ukazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.

Chapter 19

19:1  Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel ⌈hornatým vnitrozemím⌉ a přišel do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky.

19:2  Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“

19:3  Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „⌈Janovým křtem⌉.“

19:4  Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“

19:5  Když to uslyšeli, ⌈dali se pokřtít⌉ ve jméno Pána Ježíše.

19:6  A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.

19:7  Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.

19:8  Pavel vstoupil do synagogy a směle v ní mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o věcech Božího království.

19:9  Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tu Cestu tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole [nějakého] Tyranna.

19:10  To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo, Židé i Řekové.

19:11  A Bůh skrze Pavlovy ruce konal neobvyklé mocné činy,

19:12  takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, ⌈které se dotkly jeho těla⌉, a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli.

19:13  Také někteří potulní židovští zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: „Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.“

19:14  To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze.

19:15  Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“

19:16  A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl ⌈dva z nich⌉ a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.

19:17  ⌈Dověděli se o tom všichni⌉ Židé a Řekové, kteří bydleli v Efesu. I padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno.

19:18  A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky.

19:19  Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali hodnotu padesáti tisíc stříbrných.

19:20  Tak ⌈Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo⌉.

19:21  ⌈Po těchto událostech⌉ se Pavel v duchu rozhodl, že projde Makedonii a Achaju a půjde do Jeruzaléma. Řekl: „Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.“

19:22  Poslal do Makedonie dva své pomocníky, Timotea a Erasta, a sám zůstal nějaký čas v Asii.

19:23  V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu.

19:24  Nějaký zlatník jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek,

19:25  svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: „Muži, víte, že z této práce máme blahobyt,

19:26  a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přesvědčil a svedl značný zástup. Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové.

19:27  Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor přijde v opovržení, ale i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.“

19:28  Když to uslyšeli, rozpálili se hněvem a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“

19:29  Celé město se naplnilo zmatkem; všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy průvodce na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha.

19:30  Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili.

19:31  Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří byli jeho přáteli, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla.

19:32  Každý křičel něco jiného , neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli.

19:33  Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit.

19:34  Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem a asi dvě hodiny křičeli: „Veliká je efeská Artemis!“

19:35  Městský tajemník utišil zástup a řekl: „Muži efesští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efeských je strážcem chrámu veliké Artemidy a ⌈jejího obrazu spadlého z nebe⌉?

19:36  Protože o tom tedy není pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného.

19:37  Přivedli jste tyto muže, ale oni se nedopustili svatokrádeže, ani neuráží naši bohyni.

19:38  Mají–li tedy Demétrios a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se přece veřejné soudy a jsou tu místodržitelé. Tam ať žalují jeden druhého.

19:39  Žádáte–li něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění.

19:40  Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obviňováni ze vzpoury. Není žádný důvod, kterým ⌈bychom mohli⌉ vysvětlit toto srocení.“ Po těch slovech shromáždění rozpustil.

Chapter 20

20:1  Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie.

20:2  Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do Řecka,

20:3  kde strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku, právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii.

20:4  [Až do Asie] ho doprovázeli Sopatros, [Pyrrhův syn] z Beroje, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe a Timoteus, z Asie Tychikos a Trofimos.

20:5  Ti ⌈šli napřed⌉ a čekali na nás v Troadě.

20:6  My jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní.

20:7  První den v týdnujsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci.

20:8  V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp.

20:9  Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého.

20:10  Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.“

20:11  Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl, a dlouho do rána s nimi rozmlouval; a tak odešel.

20:12  Chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni.

20:13  My jsme ⌈šli napřed⌉ na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla. Tak nám to totiž nařídil, a sám se chystal ⌈cestovat po souši⌉.

20:14  Když se s námi setkal v Assu, vzali jsme ho na loď a přijeli jsme do Mitylény.

20:15  A když jsme odtud odpluli, dostali jsme se druhého dne ⌈do blízkosti⌉ Chiu. Další den jsme připluli k Samu a [po zastávce v Trogylliu] jsme příští den přijeli do Milétu.

20:16  Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic do Jeruzaléma, bude–li to jen trochu možné.

20:17  Z Milétu poslal vzkaz do Efesu a zavolal si starší církve.

20:18  Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, byl s vámi po celý čas

20:19  a sloužil jako otrok Pánu se vší pokorou, v slzách i zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů;

20:20  jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně i po domech.

20:21  Naléhavě jsem Židům i Řekům svědčil o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše [Krista].

20:22  A nyní, hle, jsa spoután Duchem, jdu do Jeruzaléma a nevím, co mne tam potká,

20:23  kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta a soužení.

20:24  Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: dosvědčovat evangelium o Boží milosti.“

20:25  „A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal [Boží] království, již nespatříte mou tvář.

20:26  Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý od krve všech lidí,

20:27  neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli Boží.

20:28  Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal ⌈vlastní krví⌉.

20:29  Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

20:30  I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.

20:31  Proto buďte bdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestal se slzami napomínat jednoho každého z vás.

20:32  A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

20:33  Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás.

20:34  Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce.

20:35  Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, ujímat se slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, neboť on řekl: Blaženější je dávat než brát.“

20:36  ⌈Po těch slovech⌉ poklekl a s nimi všemi se pomodlil.

20:37  Všichni se dali do velikého pláče, ⌈objímali Pavla⌉ a líbali ho.

20:38  Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář. A doprovázeli ho k lodi.

Chapter 21

21:1  Když jsme se od nich odtrhli, vypluli jsme. Plavili jsme se přímo a přišli jsme na Kós, druhý den na Rodos a odtamtud do Patary.

21:2  Našli jsme loď, která plula do Fénicie, nalodili jsme se a vypluli.

21:3  Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, nechali jej vlevo a plavili se do Sýrie. Přistáli jsme v Týru, neboť tam měla loď vyložit náklad.

21:4  Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dní. Ti skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma.

21:5  Když ty dny uplynuly, vydali jsme se na cestu. Všichni i se ženami a dětmi nás vyprovázeli až za město. Na pobřeží jsme padli na kolena, pomodlili se

21:6  a rozloučili jsme se. Pak jsme vstoupili na loď a oni se vrátili domů.

21:7  Dokončili jsme plavbu z Týru a dorazili do Ptolemaidy. Tam jsme pozdravili bratry a zůstali jsme u nich jeden den.

21:8  Druhý den jsme vyšli a přišli do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi, a zůstali jsme u něho.

21:9  Ten měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly.

21:10  Když jsme tam pobývali už několik dní, přišel z Judska nějaký prorok jménem Agabos.

21:11  Přišel k nám, vzal Pavlův opasek, svázal si nohy a ruce a řekl: „Toto praví Duch Svatý: Muže, jemuž patří tento opasek, Židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají do rukou pohanů.“

21:12  Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my i tamní bratři, aby nevystupoval do Jeruzaléma.

21:13  Tu Pavel odpověděl: „Proč pláčete a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejen nechat se svázat, ale i umřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“

21:14  Protože se nenechal přesvědčit, přestali jsme naléhat a řekli jsme: „Děj se vůle Páně!“

21:15  Po těchto dnech jsme se připravili na cestu a vystupovali do Jeruzaléma.

21:16  Šli s námi také někteří učedníci z Cesareje a vedli nás k jednomu z prvních učedníků, jistému Mnasonovi z Kypru; u něho jsme se měli ubytovat.

21:17  Když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přijali.

21:18  Druhý den šel Pavel s námi k Jakubovi a přišli všichni starší.

21:19  Pozdravil je a vyprávěl jim podrobně všechno, co Bůh skrze jeho službu učinil mezi pohany.

21:20  Když to uslyšeli, oslavovali Boha a jemu řekli: „Vidíš, bratře, kolik ⌈tisíc Židů⌉ uvěřilo a všichni jsou horliteli pro Zákon.

21:21  O tobě se doslechli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, ⌈aby odpadli⌉ od Mojžíše, říkaje, aby neobřezávali své děti ani ⌈se neřídili⌉ zvyky svých otců.

21:22  Co teď? Nepochybně [se musí sejít shromáždění, neboť] uslyší, že jsi přišel.

21:23  Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří ⌈na sebe vzali⌉ slib.

21:24  Ty vezmi s sebou, dej se očistit s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dát oholit hlavu. A všichni poznají, že na tom, co se o tobě doslechli, nic není, nýbrž že i sám řádně žiješ, zachovávaje Zákon.

21:25  Pokud jde o pohany, kteří uvěřili, usoudili jsme a napsali jim, [aby nic z toho nezachovávali kromě toho,] že se mají vystříhat masa obětovaného modlám, krve, zardoušeného a smilstva.“

21:26  Potom Pavel vzal ty muže k sobě a na druhý den se s nimi dal očistit. Vešel do chrámu a oznámil, ⌈kdy skončí dny⌉ očišťování a bude přinesena oběť za každého z nich.

21:27  Když se těch sedm dní chýlilo ke konci, spatřili ho v chrámě Židé z Asie. Pobouřilicelý zástup, vztáhli na Pavla ruce

21:28  a křičeli: „Muži Izraelci, pomozte! Toto je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, proti Zákonu a proti tomuto místu. Nadto ještě přivedl do chrámu Řeky a znesvětil toto svaté místo.“

21:29  Viděli s ním totiž předtím ve městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.

21:30  Celé město se rozbouřilo a nastalo srocení lidu. Uchopili Pavla a vlekli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány.

21:31  Zatímco ho chtěli zabít, došlo veliteli posádky hlášení, že se bouří celý Jeruzalém.

21:32  Ten vzal okamžitě vojáky i setníky a seběhl ⌈k nim dolů⌉. Jakmile uviděli velitele posádky a vojáky, přestali Pavla bít.

21:33  Tu se velitel přiblížil, uchopil ho a rozkázal ho spoutat dvěma řetězy. Pak se vyptával, kdo to má být a co učinil.

21:34  V zástupu vykřikoval každý něco jiného. Když se nemohl pro ten zmatek dozvědět nic jistého, rozkázal odvést ho do kasáren.

21:35  Když se Pavel ocitl na schodišti, stalo se, že ho kvůli násilí lidu museli vojáci nést,

21:36  neboť celé to množství lidu šlo za ním a křičelo: „Pryč s ním!“

21:37  Když už ho měli odvést do kasáren, říká Pavel veliteli: „Smím ti něco říci?“ On řekl: „Ty umíš řecky?

21:38  Ty tedy nejsi ten Egypťan, který nedávno pobouřil a na poušť vyvedl čtyři tisíce sikariů?“

21:39  Pavel řekl: „Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.“

21:40  A když to dovolil, Pavel, který stál na schodišti, pokynul rukou lidu. Nastalo veliké ticho a Pavel promluvil hebrejským jazykem:

Chapter 22

22:1  „Muži bratři a otcové, poslyšte nyní mou obhajobupřed vámi.“

22:2  Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejským jazykem, ještě více se ztišili. I řekl:

22:3  „Já jsem Žid narozený v Tarsu v Kilikii, avšak vychovaný v tomto městě. U nohou Gamalielových jsem byl přesně vyučen otcovskému zákonu ⌈a horlil jsem⌉ pro Boha jako dnes vy všichni.

22:4  A pronásledoval jsem tu Cestu až na smrt; muže i ženy jsem spoutával a dával do vězení,

22:5  jak mi může dosvědčit i velekněz a ⌈všichni starší⌉. Od nich jsem přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych také ty, kteří byli tam, přivedl spoutané do Jeruzaléma k potrestání.

22:6  Stalo se mi však, když jsem byl na cestě a blížil se k Damašku, že kolem poledne mě náhle ozářilo velmi jasné světlo z nebe.

22:7  Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?

22:8  Já jsem odpověděl: Kdo jsi, Pane? Řekl mi: Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.

22:9  Ti, kdo byli se mnou, uviděli sice světlo [a ulekli se], ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil.

22:10  Řekl jsem: Co mám učinit, Pane? Pán mi řekl: Vstaň a jdi do Damašku, a tam ti bude řečeno všechno, co ti je nařízeno učinit.

22:11  Protože jsem od jasu toho světla neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku a tak jsem přišel do Damašku.

22:12  Nějaký Ananiáš, zbožný muž podle Zákona, mající dobré svědectví od všech ⌈tam bydlících Židů⌉,

22:13  přišel za mnou, postavil se přede mě a řekl mi: Bratře Saule, prohlédni. A já jsem v tu chvíli ⌈na něho pohlédl⌉.

22:14  On řekl: Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, uviděl jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst,

22:15  neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel.

22:16  A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno.“

22:17  „Stalo se mi, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, že jsem se ocitl ve vytržení.

22:18  Spatřil jsem Ježíše, jak mi říká: Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.

22:19  A já jsem řekl: Pane, oni vědí, že já jsem dával věznit a bičovat v synagogách ty, kdo v tebe věří.

22:20  Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, i já jsem byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem šaty těch, kdo ho zabíjeli.

22:21  I řekl mi: Jdi, neboť já tě vyšlu daleko k pohanům.“

22:22  Až potud ho poslouchali. Ale pak pozdvihli svůj hlas a říkali: „Odstraň ze země takového člověka, neboť nesmí zůstat naživu!“

22:23  Protože křičeli, rvali si šaty a házeli do vzduchu prach,

22:24  velitel rozkázal, aby Pavla zavedli do kasáren; a nařídil při jeho výslechu použít důtky, aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli.

22:25  Když ho ⌈přivázali řemeny⌉, řekl Pavel setníkovi, který tam stál: „Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?“

22:26  Když to setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš dělat? Vždyť tento člověk je římský občan!“

22:27  Velitel přišel k Pavlovi a řekl mu: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On řekl: „Ano.“

22:28  Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Pavel řekl: „Já jsem se však jako římský občan narodil.“

22:29  Okamžitě od něho odstoupili ti, kteří ho měli vyslýchat. Také velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat.

22:30  Druhého dne, protože chtěl bezpečně poznat, z čeho jej Židé obviňují, ho odvázal a rozkázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. Pak vyvedl Pavla a postavil ho před ně.

Chapter 23

23:1  Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.“

23:2  Velekněz Ananiáš však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa.

23:3  Pavel mu řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu poroučíš, abych byl bit?“

23:4  Ti, kdo stáli poblíž, řekli: „Ty tupíš Božího velekněze?“

23:5  Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.“

23:6  Protože Pavel věděl, že ve veleradě je jedna část ze saduceů a druhá z farizeů, začal volat: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro ⌈naději a vzkříšení mrtvých⌉.“

23:7  Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdělilo.

23:8  Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají.

23:9  Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: „Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl?“

23:10  Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren.

23:11  Následující noci se k němu postavil Pán a řekl: „Buď statečný! Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“

23:12  Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.

23:13  Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet.

23:14  Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme.

23:15  Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.“

23:16  O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy ⌈sestry. Přišel a vešel⌉ do kasáren a oznámil to Pavlovi.

23:17  Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: „Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.“

23:18  On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.“

23:19  Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: „Co je to, co mi máš oznámit?“

23:20  On řekl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli něco v jeho případě důkladněji vyšetřit.

23:21  Ale ty jim nevěř, neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.“

23:22  Velitel mladíka propustil a nařídil mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.“

23:23  Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: „Připravte na devátou hodinu večer dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.

23:24  Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli Félixovi.“

23:25  A napsal dopis tohoto znění:

23:26  „Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe.

23:27  Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan.

23:28  Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem [ho] odvedl do jejich velerady.

23:29  Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám jejich Zákona, ale ⌈že na něm není⌉ žádná vina, za niž by zasluhoval smrt nebo vězení.

23:30  Protože mi bylo oznámeno, že [Židé] proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. [Buď zdráv.]“

23:31  Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy.

23:32  Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren.

23:33  Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla.

23:34  Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie,

23:35  řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci.

Chapter 24

24:1  Po pěti dnech sestoupil do Cesareje velekněz Ananiáš s některými staršími a s nějakým Tertullem, právníkem, a ti ohlásili místodržiteli žalobu proti Pavlovi.

24:2  Když byl Pavel předvolán, Tertullus začal obžalobu: „⌈Tvou zásluhou⌉ zakoušíme mnohý pokoj a tvou prozíravostí se u tohoto národa mnohé napravuje.

24:3  Vždy a všude to přijímáme, vznešený Félixi, s veškerou vděčností.

24:4  Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys nás se svou obvyklou vlídností krátce vyslechl.

24:5  Shledali jsme totiž, že tento muž je jako mor, po celém světě mezi všemi Židy vyvolává nepokoje a je vůdcem sekty Nazorejců.

24:6  Pokusil se dokonce znesvětit chrám. Zmocnili jsme se ho [a chtěli jsme ho soudit podle našeho Zákona.

24:7  Avšak přišel velitel Lysias, velkým násilím jej vzal z našich rukou

24:8  a rozkázal, aby jeho žalobci přišli k tobě]. Když ho vyslechneš, sám se můžeš od něho dovědět o tom všem, z čeho jej obviňujeme.“

24:9  Připojili se i Židé a tvrdili, že je tomu tak.

24:10  Když mu místodržitel pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: „Vím, že po mnoho let jsi soudcem v tomto národě, a proto se budu hájit s dobrou myslí.

24:11  Můžeš se přesvědčit, že tomu není víc než dvanáct dní, kdy jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu.

24:12  A nenalezli mě, že bych s někým rozmlouval nebo vyvolával srocení davu, ani v chrámu ani v synagogách ani ve městě;

24:13  ani nemohou před tebou dokázat to, z čeho mne nyní žalují.

24:14  Ale vyznávám ti, že podle té Cesty, kterou nazývají sektou, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích.

24:15  A mám naději v Bohu, kterou i oni sami chovají, že jistě nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.

24:16  Proto i já sám se snažím mít vždy bezúhonné svědomí před Bohem i lidmi.

24:17  Po několika letech jsem přišel, abych odevzdal svému národu almužny a přinesl oběti.

24:18  A při nich mě našli očištěného v chrámě, ne se zástupem ani s hlukem.

24:19  Ale někteří Židé z Asie by tu měli být před tebou a žalovat, mají–li něco proti mně.

24:20  Nebo tito sami ať řeknou, jaký zločin [na mně] našli, když jsem stál před veleradou,

24:21  kromě tohoto jediného výkřiku, který jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: Pro vzkříšení mrtvých mě dnes soudíte.“

24:22  Avšak Félix, který byl podrobněji obeznámen s tou Cestou, je odkázal na pozdější dobu. Řekl: „Až přijde velitel Lysias, rozhodnu vaši při.“

24:23  Nařídil setníkovi, aby byl Pavel střežen, měl mírnou vazbu a aby nikomu z jeho přátel nebylo bráněno mu sloužit.

24:24  Po několika dnech přišel Félix se svou ženou Drusillou, která byla Židovka. Poslal si pro Pavla a poslechl si od něho o víře v Krista [Ježíše].

24:25  Když však mluvil o spravedlnosti, sebeovládání a budoucím soudu, Félix se ulekl a řekl: „Pro dnešek ⌈můžeš jít⌉, až budu mít čas, zavolám si tě.“

24:26  Zároveň doufal, že mu Pavel dá peníze. Proto si ho také k sobě volal častěji a rozmlouval s ním.

24:27  Po uplynutí dvou let se stal Félixovým nástupcem Porcius Festus. A protože se Félix chtěl zavděčit Židům, ponechal Pavla ve vězení.

Chapter 25

25:1  Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma.

25:2  Velekněží a přední Židé ⌈vznesli u něho žalobu⌉ proti Pavlovi. Naléhali na něho

25:3  ⌈a žádali, aby jim prokázal laskavost⌉ a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí.

25:4  Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu.

25:5  „Ať tedy ti z vás,“ řekl, „⌈kteří mají moc⌉, sestoupí se mnou, a je–li na tom muži něco špatného , ať ho žalují.“

25:6  Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl ⌈k soudu⌉ a rozkázal přivést Pavla.

25:7  Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat.

25:8  Pavel se hájil takto: „Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.“

25:9  Avšak Festus, který se chtěl Židům zavděčit, Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?“

25:10  Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš.

25:11  Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Není–li však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“

25:12  Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“

25:13  Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa a Bereniké a pozdravili Festa.

25:14  Když tam ⌈už nějaký čas⌉ pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: „Je tu od Félixe jako vězeň ponechán jeden muž,

25:15  o kterém mi velekněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení.

25:16  Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění.

25:17  Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl ⌈k soudu⌉ a rozkázal předvést toho muže.

25:18  Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění [ze zlých činů], jak jsem očekával,

25:19  nýbrž měli s ním nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije.

25:20  Byl jsem na rozpacích, jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen.

25:21  Avšak Pavel se odvolal, aby byl ve vězení až do rozhodnutí ⌈Jeho Veličenstva⌉; proto jsem ho rozkázal hlídat, dokud ho nepošlu k císaři.“

25:22  Agrippa [řekl] Festovi: „Sám bych si chtěl také toho člověka poslechnout.“ „Zítra“, řekl Festus, „ho uslyšíš.“

25:23  Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a spolu s veliteli a předními muži města vstoupili do jednací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel.

25:24  A Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži zde s námi přítomní, vidíte tohoto člověka, kvůli němuž všichni Židé jak v Jeruzalémě, tak i zde na mne naléhali a křičeli, že nesmí více zůstat naživu.

25:25  Já jsem shledal, že neudělal nic, zač by zasluhoval smrt. Ale protože on sám se odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.

25:26  Nemám však nic určitého, co bych o něm svému pánu napsal. Proto jsem ho předvedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat.

25:27  Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést zároveň obvinění proti němu.“

Chapter 26

26:1  Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.“ Nato Pavel vztáhl ruku a začal svou obhajobu:

26:2  „Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, se smím dnes hájit před tebou,

26:3  ⌈který jsi⌉ nejlepším znalcem všech židovských zvyků i jejich sporných otázek. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl.

26:4  O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé.

26:5  Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství jako farizeus.

26:6  A nyní stojím ⌈před soudem⌉ pro naději v zaslíbení, které ⌈Bůh dal⌉ našim otcům

26:7  a o němž našich dvanáct kmenů doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději, králi [Agrippo], mě Židé žalují.

26:8  Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé?

26:9  Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského.

26:10  To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží ⌈plnou moc⌉ a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, ⌈souhlasil jsem s tím⌉.

26:11  Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst.

26:12  Když jsem byl na cestě do Damašku s ⌈plnou mocí⌉ a pověřením od velekněží,

26:13  cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce, které ozářilo mne i ty, kdo šli se mnou.

26:14  A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé je pro tebe kopat proti bodcům.

26:15  Řekl jsem: Kdo jsi, Pane? Pán odpověděl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

26:16  Ale vstaň a postav se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, které ti ještě ukážu.

26:17  ⌈Budu tě vysvobozovat⌉ z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám

26:18  otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.

26:19  Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění,

26:20  ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, aby činili pokání, obraceli se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání.

26:21  Z toho důvodu se mne Židé zmocnili, [když jsem byl] v chrámě, a pokoušeli se mne zabít.

26:22  ⌈Bůh mi však až do dnešního dne pomáhal⌉, takže tu stojím a svědčím malému i velikému. Neříkám nic mimo to, co Proroci i Mojžíš pověděli, že se má dít:

26:23  že Mesiáš má trpět, jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo jak lidu izraelskému, tak také pohanům.“

26:24  Když toto mluvil na svou obranu, Festus ⌈hlasitě zvolal⌉: „Blázníš, Pavle, mnoho vědomostí tě přivádí k šílenství!“

26:25  A Pavel řekl: „Neblázním, vznešený Feste, nýbrž jasně vyjevuji slova pravdy a zdravého úsudku.

26:26  Vždyť král o těch věcech ví, a proto také k němu mluvím otevřeně. Nevěřím, že mu něco z toho uniklo. Vždyť se to nedálo někde v ústraní.

26:27  Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.“

26:28  Agrippa na to řekl Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“

26:29  A Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, aby ses nejen ty, ale všichni ti, kdo mě dnes slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já -- kromě těchto pout.“

26:30  Král vstal a s ním místodržitel, Bereniké i ti, kteří s nimi seděli.

26:31  A když se vzdálili, hovořili mezi sebou: „Tento člověk nedělá nic, zač by zasluhoval smrt nebo vězení.“

26:32  Agrippa říkal Festovi: „Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“

Chapter 27

27:1  Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme do Itálie, předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius z pluku Jeho Veličenstva.

27:2  Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky.

27:3  Druhý den jsme dorazili do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi laskavě a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči.

27:4  Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože větry vály proti nám.

27:5  Přepluli jsme moře podél Kilikie a Pamfylie a dorazili jsme do Myry v Lykii.

27:6  Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni.

27:7  Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny chráněni Krétou.

27:8  S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a dostali jsme se na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia.

27:9  Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť již minul i půst, Pavel jim domlouval:

27:10  „Muži, vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím a s velkou ztrátou nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy.“

27:11  Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.

27:12  A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla odtamtud odplout a zkusit, zdali by se jim nepodařilo dorazit do Foinikua tam přezimovat. Je to krétský přístav, otevřený k jihozápadu a severozápadu.

27:13  A když začal vát ⌈jižní vítr,⌉ mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty.

27:14  Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón.

27:15  Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet.

27:16  Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, a stěží jsme dokázali vytáhnout záchranný člun.

27:17  Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, spustili plachty a takto ⌈se nechali unášet⌉.

27:18  Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad

27:19  a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení.

27:20  Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme.

27:21  Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu.

27:22  Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď.

27:23  Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím,

27:24  a řekl: Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.

27:25  Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno.

27:26  Musíme však narazit na nějaký ostrov.“

27:27  Když jsme byli unášeni po Adrii už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země.

27:28  Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů.

27:29  Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a ⌈toužebně čekali, až nastane⌉ den.

27:30  Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi,

27:31  řekl Pavel setníkovi a vojákům: „Nezůstanou–li tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.“

27:32  Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat.

27:33  Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: „Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.

27:34  Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.“

27:35  ⌈Po těch slovech⌉ vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst.

27:36  Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm.

27:37  Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest.

27:38  Když se nasytili, odlehčovali loď ⌈tím, že vyhazovali⌉ obilí do moře.

27:39  Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, bude–li to možné.

27:40  Odsekli kotvy a nechali je v moři. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, zvedli proti větru přední plachtu a směřovali ke břehu.

27:41  Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln.

27:42  Vojáci se rozhodli, že vězně zabijí, aby některý neuplaval a neutekl.

27:43  Ale setník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v tom úmyslu zabránil. Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem

27:44  a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh.

Chapter 28

28:1  Když jsme se zachránili, dozvěděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta.

28:2  Domorodci nám prokazovali neobyčejnou přívětivost. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože se schylovalo k dešti a bylo chladno.

28:3  Když Pavel nasbíral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla před teplem zmije a pověsila se mu na ruku.

28:4  Když domorodci uviděli, že mu zvíře visí na ruce, říkali si mezi sebou: „Tento člověk je jistě vrah. I když se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít.“

28:5  Ale on setřásl zvíře do ohně a nic zlého ⌈se mu nestalo⌉.

28:6  Oni očekávali, že oteče nebo náhle padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se s ním nic zlého neděje, změnili svůj názor a říkali, že je to bůh.

28:7  V blízkosti toho místa měl pozemky první muž ostrova jménem Publius. Ten nás vzal k sobě a tři dny nás laskavě hostil.

28:8  I stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, s modlitbou na něho vložil ruce a uzdravil ho.

28:9  Když se toto stalo, přicházeli i ostatní nemocní z ostrova a byli uzdravováni.

28:10  Ti nás také zahrnuli mnohými projevy úcty, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu.

28:11  Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla ve znaku Blížence.

28:12  Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny.

28:13  Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. A když den nato začal vát jižní vítr, přijeli jsme druhého dne do Puteol.

28:14  Tam jsme nalezli bratry a ti nás požádali, abychom se zdrželi sedm dní. A tak jsme přišli do Říma.

28:15  Když o nás tamní bratři uslyšeli, přišli nám naproti až k Appiovu tržišti a ke Třem hospodám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.

28:16  Když jsme vstoupili do Říma, [setník předal vězně náčelníkovi tábora, ale] Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel v soukromí s vojákem, který ho hlídal.

28:17  I stalo se, že po třech dnech si svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: „Muži bratři, já jsem se nedopustil ničeho proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, a přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů.

28:18  Ti mne vyslechli a chtěli mě propustit, protože ⌈jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt⌉.

28:19  Protože však tomu Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych měl nějakou žalobu na svůj národ.

28:20  Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás uviděl a promluvil s vámi, neboť pro naději Izraele nosím tento řetěz.“

28:21  Ale oni mu řekli: „My jsme o tobě z Judska nedostali ani psaní, ani nám o tobě nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo povědět něco špatného.

28:22  Rádi bychom však od tebe slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť o této straně je nám známo, že jí všude odporují.“

28:23  Určili mu tedy den a přišli k němu do jeho bytu ve větším počtu. Vykládal jim a dosvědčoval Boží království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i z Proroků.

28:24  Někteří se dávali přesvědčit tím, ⌈co jim říkal⌉, jiní nevěřili.

28:25  Byli mezi sebou rozděleni a začali se rozcházet, když Pavel řekl jedno slovo: „Dobře promluvil Duch Svatý k vašim otcům skrze proroka Izaiáše:

28:26  Jdi k tomuto lidu a řekni: Vskutku uslyšíte, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a určitě neuvidíte.

28:27  Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ⌈stali se nedoslýchavými⌉ a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil.

28:28  Ať je vám tedy známo, že tato Boží záchrana byla poslána pohanům. Oni uslyší.“

28:29  [Když to řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.]

28:30  Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli,

28:31  hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek.