CzeB21 - Acts

Chapter 1

1:1  První knihu jsem sepsal, drahý Teofile, o všem, co Ježíš začal dělat a učit

1:2  až do dne, kdy byl vzat vzhůru poté, co skrze Ducha svatého dal pokyny svým vyvoleným apoštolům.

1:3  Těm také po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království.

1:4  Když se s nimi sešel, přikázal jim: „Neopouštějte Jeruzalém, ale očekávejte Otcovo zaslíbení, o kterém jste mě slyšeli mluvit.

1:5  Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým.“

1:6  Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: „Pane, obnovíš už teď království Izraele?“

1:7  Odpověděl jim: „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci.

1:8  Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.“

1:9  Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku.

1:10  Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu

1:11  a řekli jim: „Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

1:12  Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od Olivetské hory ležící poblíž města – na vzdálenost sobotní cesty.

1:13  Když přišli, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali: Petr, Jakub, Jan, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon Zélot a Juda (syn Jakubův).

1:14  Ti všichni svorně setrvávali v modlitbách společně s ženami i s Ježíšovou matkou Marií a s jeho sourozenci.

1:15  V té době vstal uprostřed shromážděných učedníků Petr (bylo jich tam asi sto dvacet) a řekl:

1:16  „Bratři, muselo se naplnit, co v Písmu Davidovými ústy předpověděl Duch svatý o Jidášovi, který na Ježíše přivedl stráže,

1:17  ačkoli patřil mezi nás a měl podíl na této službě.“

1:18  (Jidáš za své špinavé peníze získal pole. Poté, co se oběsil, roztrhl se v půli a vyhřezly mu všechny vnitřnosti.

1:19  Vědělo se o tom po celém Jeruzalémě, takže to pole dostalo v jejich řeči jméno Chakel-dama, totiž Krvavé pole.)

1:20  „V knize Žalmů je psáno: ‚Jeho příbytek ať zůstane pustý a ať v něm nikdo nebydlí‘ a dále: ‚Jeho pověření ať přijme jiný.‘

1:21  Jeden z těch, kdo s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi,

1:22  od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, se proto musí stát spolu s námi svědkem jeho vzkříšení.“

1:23  Navrhli dva – Josefa Barnabáše, zvaného také Justus, a Matěje.

1:24  Potom se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil,

1:25  aby měl podíl na této službě a stal se apoštolem namísto Jidáše, který se odvrátil a odešel, kam patří.“

1:26  Potom losovali: los padl na Matěje, a tak byl připočten k jedenácti apoštolům.

Chapter 2

2:1  Když přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu.

2:2  Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.

2:3  Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.

2:4  Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

2:5  V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě.

2:6  Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí.

2:7  Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?

2:8  Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?

2:9  Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,

2:10  Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,

2:11  Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“

2:12  Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.

2:13  Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“

2:14  Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:

2:15  Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin!

2:16  Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:

2:17  ‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.

2:18  Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.

2:19  Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.

2:20  Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.

2:21  Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.‘

2:22  Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte.

2:23  Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.

2:24  Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci.

2:25  David o něm říká: ‚Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.

2:26  Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.

2:27  Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu.

2:28  Cesty života jsi mi oznámil, ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘

2:29  Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška!

2:30  Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků.

2:31  Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.

2:32  A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové!

2:33  Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití.

2:34  David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

2:35  než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

2:36  Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“

2:37  Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“

2:38  „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého,

2:39  neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“

2:40  Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“

2:41  Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.

2:42  Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.

2:43  Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení.

2:44  Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.

2:45  Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.

2:46  Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.

2:47  Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán pak denně přidával k jejich společenství další zachráněné.

Chapter 3

3:1  Petr a Jan se jednou ve tři hodiny šli účastnit odpoledních modliteb v chrámu.

3:2  Právě tam byl přinesen jeden muž, chromý od narození. Každý den ho pokládali u chrámových vrat zvaných Krásná brána, aby si od těch, kdo vcházeli do chrámu, něco vyžebral.

3:3  Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil je o almužnu.

3:4  Petr mu spolu s Janem pohlédl do očí a řekl: „Podívej se na nás.“

3:5  Když vzhlédl, v očekávání, že od nich něco dostane,

3:6  Petr mu řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“

3:7  Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla.

3:8  Vyskočil na nohy a začal chodit. Pak s nimi vešel do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha.

3:9  Všichni ho tam viděli, jak chodí a chválí Boha,

3:10  a poznali, že je to ten, který sedával a žebral u Krásné brány. Ohromeni tím, co se mu stalo, byli úžasem bez sebe.

3:11  Zatímco se ten uzdravený mrzák držel Petra a Jana, všichni se v ohromení seběhli k nim do Šalomounova sloupoví.

3:12  Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Izraelité, proč se tomu divíte? Proč na nás hledíte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento muž chodí?

3:13  Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců, oslavil svého služebníka Ježíše, jehož jste sami vydali a zavrhli před Pilátem, který ho chtěl propustit.

3:14  Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha.

3:15  Dárce života jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.

3:16  Bylo to jeho jméno, co na základě víry v něj dalo sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která se opírá o něj, ho před vašima očima úplně uzdravila.

3:17  Bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti stejně jako vaši vůdcové.

3:18  Bůh to dopustil, aby se naplnilo, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Mesiáš bude trpět.

3:19  Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí,

3:20  až k vám pošle ohlášeného Mesiáše – Ježíše,

3:21  který zatím musí zůstat v nebi až do času nápravy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků.

3:22  Už Mojžíš řekl našim otcům: ‚Hospodin, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka, jako jsem já – toho poslouchejte ve všem, co vám řekne.

3:23  Každý, kdo by toho Proroka neposlechl, bude vyobcován z lidu.‘

3:24  Také Samuel a všichni proroci po něm předpovídali tyto dny.

3:25  Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni dojdou požehnání všechna pokolení země.‘

3:26  Když Bůh vzkřísil svého Služebníka, poslal ho v první řadě k vám, aby přinesl požehnání každému, kdo se odvrátí od svých špatností.“

Chapter 4

4:1  A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji.

4:2  Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých.

4:3  Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení.

4:4  Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.

4:5  Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma,

4:6  velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu.

4:7  Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“

4:8  Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele,

4:9  jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka.

4:10  Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých.

4:11  To je ten ‚kámen vámi staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným.‘

4:12  V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“

4:13  Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem.

4:14  Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci.

4:15  Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit:

4:16  „Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.

4:17  Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“

4:18  A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.

4:19  Petr a Jan jim odpověděli: „Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha?

4:20  Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“

4:21  Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo –

4:22  člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!

4:23  Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší.

4:24  Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Panovníku, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich.

4:25  Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida: ‚Proč se národy vzbouřily a lidé vymýšleli marnosti?

4:26  Králové země povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.‘

4:27  A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal,

4:28  a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát.

4:29  Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.

4:30  Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí znamení a zázraky!“

4:31  Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.

4:32  Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné.

4:33  Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost.

4:34  Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli

4:35  k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

4:36  Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru,

4:37  prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.

Chapter 5

5:1  Také jeden muž jménem Ananiáš se svou manželkou Zafirou prodal pozemek;

5:2  část utržených peněz ale s vědomím své manželky ukryl. Zbytek přinesl a položil k nohám apoštolů.

5:3  Petr mu na to řekl: „Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole?

5:4  Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“

5:5  Když Ananiáš uslyšel ta slova, skácel se mrtev k zemi. Na všechny, kdo to slyšeli, padla veliká bázeň.

5:6  Několik mladíků vstalo, zabalili ho, odnesli ven a pohřbili.

5:7  Asi po třech hodinách pak přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo.

5:8  Petr jí řekl: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ „Ano, za tolik,“ odpověděla.

5:9  „To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?“ řekl jí na to Petr. „Poslouchej! Za dveřmi už se blíží kroky těch, kdo pohřbili tvého muže, a vynesou i tebe.“

5:10  Ihned se mu skácela mrtvá k nohám. Když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou, a tak ji vynesli a pochovali vedle jejího muže.

5:11  Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň.

5:12  Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho znamení a zázraků a všichni spolu svorně trávili čas v Šalomounově sloupoví.

5:13  Nikdo jiný se tam k nim neodvažoval připojit, ale lid si jich velmi vážil.

5:14  Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo.

5:15  Dokonce vynášeli nemocné na lůžkách a nosítkách a pokládali je na ulice, aby na některého z nich alespoň padl Petrův stín, až půjde kolem.

5:16  Množství lidí z okolních měst se scházelo do Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni.

5:17  Tehdy povstal velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž sekta saduceů. Naplněni nenávistí

5:18  nechali apoštoly zatknout a vsadit do veřejné věznice.

5:19  Hospodinův anděl ale v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven. Řekl jim:

5:20  „Jděte, postavte se v chrámu a předneste lidu všechna slova tohoto Života.“

5:21  Poslechli ho a za úsvitu přišli do chrámu a učili. Velekněz a jeho stoupenci zatím svolali Veleradu (totiž celé staršovstvo synů Izraele) a poslali pro apoštoly do vězení.

5:22  Když tam ale strážní přišli, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy s hlášením:

5:23  „Věznici jsme našli bezpečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl.“

5:24  Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže s vrchními kněžími, nemohli pochopit, co se to stalo.

5:25  Vtom někdo přišel s hlášením: „Hle, muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a učí lid!“

5:26  Velitel se stráží pro ně ihned šel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval.

5:27  Když je přivedli a postavili před Veleradu, velekněz se jich zeptal:

5:28  „Copak jsme vám přísně nezakázali učit o tom jménu? Jenže vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete nás činit zodpovědnými za krev toho člověka!“

5:29  Petr a apoštolové odpověděli: „Je třeba více poslouchat Boha než lidi.

5:30  Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy přibili na kříž a zabili.

5:31  Právě jeho Bůh vyvýšil na svou pravici jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.

5:32  A my jsme svědky těchto věcí a rovněž tak Duch svatý, jehož Bůh udělil těm, kdo ho poslouchají.“

5:33  Když to uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, jak je zabít.

5:34  Tehdy vstal ve Veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem. Nechal ty muže na chvíli vyvést ven a

5:35  potom řekl: „Izraelité, rozmyslete si, co s těmi lidmi chcete udělat.

5:36  Před nedávnem povstal Teudas. Prohlašoval se za někoho velikého a připojilo se k němu okolo čtyř set mužů. Když byl zabit, všichni jeho přívrženci se rozutekli a nic z toho nebylo.

5:37  Po něm povstal Juda Galilejský během sčítání lidu a strhl za sebou spoustu lidí. Ale i jeho přívrženci se rozutekli, jakmile zahynul.

5:38  Proto vám říkám: Nechte ty lidi být a propusťte je. Je-li tento úmysl a toto dílo z lidí, nic z toho nebude.

5:39  Je-li však z Boha, nic proti tomu nezmůžete. Nechcete snad bojovat proti Bohu!“

5:40  A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, dali je zbičovat, a když jim zakázali mluvit v Ježíšově jménu, propustili je.

5:41  A tak odešli z Velerady s radostí, že se jim dostalo cti snášet pohrdání pro jeho jméno.

5:42  Každého dne pak nepřestávali v chrámu a po domech učit a prohlašovat Ježíše za Mesiáše.

Chapter 6

6:1  V té době, když se počet učedníků stále rozrůstal, začali si ti, kdo mluvili řecky, stěžovat, že jejich vdovy jsou oproti hebrejským kráceny na denních přídělech jídla.

6:2  Dvanáct apoštolů proto svolalo shromáždění všech učedníků a řeklo: „Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů.

6:3  Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, kterým tu práci svěříme.

6:4  Sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova.“

6:5  Celé shromáždění s tím návrhem souhlasilo, a tak vybrali: Štěpána (muže plného víry a Ducha svatého), Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše (proselytu z Antiochie).

6:6  Postavili je před apoštoly a ti na ně po modlitbě vkládali ruce.

6:7  Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží přijalo víru.

6:8  Štěpán, plný víry a moci, konal mezi lidmi veliké zázraky a znamení.

6:9  Tehdy povstali někteří z takzvané synagogy Libertinů (totiž osvobozených otroků z Kyrény, Alexandrie, Kilikie a Asie) a začali Štěpánovi odporovat.

6:10  Nemohli ale obstát proti moudrosti a Duchu, v jehož moci mluvil.

6:11  Nastrčili proto muže, kteří prohlašovali: „Slyšeli jsme, jak se rouhá proti Mojžíšovi a proti Bohu!“

6:12  Tím pobouřili lid i starší a znalce Písma, takže Štěpána nakonec zatkli a odvedli před Veleradu.

6:13  Tam postavili falešné svědky, kteří tvrdili: „Ten člověk neustále mluví proti tomuto svatému místu a proti Zákonu.

6:14  Slyšeli jsme ho říkat, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní ustanovení, která jsme dostali od Mojžíše!“

6:15  Všichni, kdo seděli ve Veleradě, na něj upřeli pohled a viděli jeho tvář jako tvář anděla.

Chapter 7

7:1  Velekněz se ho zeptal: „Je to tak?“

7:2  Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš otec Abraham ještě v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy

7:3  a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.‘

7:4  Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte.

7:5  Nedal mu v ní za dědictví ani stopu země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho semeni po něm. I když byl ještě bezdětný,

7:6  Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.

7:7  Národ, jemuž budou otročit, ale budu soudit,‘ řekl Bůh. ‚Potom odejdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘

7:8  Tehdy jim vydal smlouvu o obřízce. Když pak Abraham zplodil Izáka, osmého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.

7:9  Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním.

7:10  Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu před faraonem, egyptským králem, milost a moudrost, takže ho ustanovil správcem Egypta i celého svého domu.

7:11  Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliké soužení, takže naši otcové neměli co jíst.

7:12  Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce.

7:13  Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat, a tak se farao seznámil s Josefovou rodinou.

7:14  Josef pak k sobě pozval svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti osob.

7:15  Jákob tedy sestoupil do Egypta, kde zemřel on i naši otcové.

7:16  Potom byli přeneseni do Šechemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za stříbro od synů Šechemova otce Chamora.

7:17  Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se,

7:18  dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl.

7:19  Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.

7:20  V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě,

7:21  a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna.

7:22  Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.

7:23  Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele.

7:24  Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil.

7:25  Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli.

7:26  Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘

7:27  Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem?

7:28  Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘

7:29  Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.

7:30  Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře.

7:31  Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas:

7:32  ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat.

7:33  Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda.

7:34  Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘

7:35  Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři.

7:36  Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal zázraky a znamení v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti.

7:37  Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.‘

7:38  Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám.

7:39  Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta.

7:40  Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘

7:41  Tehdy si udělali tele, přinesli té modle oběti a radovali se z výtvoru svých rukou.

7:42  Bůh se od nich odvrátil a nechal je sloužit nebeskému zástupu, jak je psáno v knize proroků: ‚Obětovali jste snad mně své oběti a dary těch čtyřicet let na poušti, dome izraelský?

7:43  Vztyčili jste stánek Molocha a hvězdu svého boha Remfana, obrazy, jež jste si udělali, abyste se jim klaněli! Proto vás vystěhuji až za Babylon.‘

7:44  Naši otcové měli na poušti Stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl.

7:45  Tento stánek převzali naši otcové a s Jozuem jej vnesli na území pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. Tak to bylo až do dnů Davida,

7:46  kterého si Bůh oblíbil a který prosil, aby mohl Bohu Jákobovu zřídit příbytek.

7:47  Šalomoun mu potom postavil dům.

7:48  Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok:

7:49  ‚Nebe je můj trůn, zemi mám u nohou jako podnožku. Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin, a jaké místo, kde bych spočinul?

7:50  Copak jsem toto vše svou rukou nestvořil?‘

7:51  Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu svatému – jak vaši otcové, tak i vy!

7:52  Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili.

7:53  Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!“

7:54  Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby.

7:55  On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici

7:56  a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“

7:57  Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli.

7:58  Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul.

7:59  Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“

7:60  Klesl na kolena a hlasitě zvolal: „Nepočítej jim tento hřích, Pane!“ Po těch slovech zesnul.

Chapter 8

8:1  Saul jeho smrt schvaloval. V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování, takže se všichni kromě apoštolů rozprchli po judských a samařských krajích.

8:2  Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi ho oplakávali.

8:3  Saul zatím pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení.

8:4  Ti, kdo se rozprchli, ovšem kázali Slovo, kamkoli přišli.

8:5  Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista.

8:6  Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli znamení, která konal.

8:7  Nečistí duchové s velikým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni.

8:8  Celé město zažívalo velikou radost.

8:9  V tom městě žil jeden muž jménem Šimon. Už dlouho ohromoval samařský lid svou magií a prohlašoval se za někoho výjimečného.

8:10  Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho dychtivě poslouchali a říkali: „Tohle je jistě ta veliká Boží moc!“

8:11  Poslouchali ho proto, že je tak dlouho ohromoval svou magií.

8:12  Když ale uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít.

8:13  Uvěřil dokonce i sám Šimon a po svém křtu se stále držel Filipa. Když viděl, jak veliká znamení a zázraky se dějí, byl ohromen.

8:14  Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a tak k nim vyslali Petra a Jana.

8:15  Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.

8:16  (Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil; byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.)

8:17  Vkládali tedy na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého.

8:18  Když Šimon uviděl, že se Duch svatý uděluje skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze

8:19  se slovy: „Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého!“

8:20  Petr mu na to řekl: „Ať jsou tvé peníze zatraceny s tebou! To sis myslel, že Boží dar jde koupit za peníze?

8:21  Nemáš podíl ani účast na téhle věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné.

8:22  Čiň pokání ze své špatnosti a modli se – snad ti Bůh ten úmysl tvého srdce odpustí.

8:23  Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí.“

8:24  Šimon odpověděl: „Vy se za mě modlete k Pánu, ať se mi nestane nic z toho, co jste říkali!“

8:25  Poté, co vydali svědectví a promluvili Pánovo slovo, vraceli se apoštolové do Jeruzaléma a kázali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

8:26  Hospodinův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a vydej se na jih, k pouštní cestě z Jeruzaléma dolů do Gazy.“

8:27  Vydal se tedy na cestu a hle, narazil na jednoho Etiopana. Byl to komoří etiopské královny Kandaky, který spravoval všechny její poklady. Ten se přijel do Jeruzaléma poklonit Bohu

8:28  a právě se vracel domů. Seděl na voze a četl proroka Izaiáše.

8:29  Duch řekl Filipovi: „Dohoň ten vůz a jdi vedle něj.“

8:30  Filip ho tedy doběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. Zeptal se ho: „Rozumíš tomu, co čteš?“

8:31  „Jak bych mohl?“ odpověděl. „Jedině kdyby mi to někdo vyložil.“ A prosil Filipa, aby nastoupil a přisedl k němu.

8:32  Místo, které v Písmu četl, bylo toto: „Jak ovce na porážku veden byl, jako když beránek před střihačem oněmí, ústa neotevřel.

8:33  Ve svém ponížení byl zbaven práva a kdo vylíčí jeho rod? Vždyť byl na zemi připraven o život.“

8:34  Komoří se Filipa zeptal: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“

8:35  Filip se ujal slova a počínaje tímto místem Písma mu zvěstoval Ježíše.

8:36  [37] A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Komoří zvolal: „Pohleď, voda – co brání, abych byl pokřtěn?“

8:38  a nechal zastavit vůz. Oba, Filip i komoří, sestoupili do vody a Filip ho pokřtil.

8:39  Když vystoupili z vody, Hospodinův Duch uchvátil Filipa a komoří ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se.

8:40  Filip se pak octl v Azotu. Procházel všechna okolní města a kázal evangelium, až přišel do Cesareje.

Chapter 9

9:1  Saul stále ještě chrlil smrtelné výhrůžky proti Pánovým učedníkům. Šel za veleknězem

9:2  a vyžádal si od něj listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledat přívržence té Cesty – jak muže, tak ženy – a přivést je v poutech do Jeruzaléma.

9:3  Když už se cestou blížil k Damašku, náhle ho obklopilo světlo z nebe.

9:4  Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“

9:5  Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“ Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

9:6  Vstaň a jdi do města; tam se dozvíš, co máš dělat.“

9:7  Muži v Saulově doprovodu zůstali stát bez hlesu; slyšeli totiž hlas, ale nikoho neviděli.

9:8  Když se Saul zvedl ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho do Damašku odvést za ruku.

9:9  Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.

9:10  V Damašku žil jeden učedník jménem Ananiáš. Pán ho ve vidění oslovil: „Ananiáši!“ Odpověděl: „Zde jsem, Pane.“

9:11  Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá. V Judově domě najdeš Saula z Tarsu – hle, právě se modlí

9:12  a ve vidění spatřil muže jménem Ananiáš, jak jde k němu a vkládá na něj ruku, aby prohlédl.“

9:13  Ananiáš namítl: „Pane, slyšel jsem od mnoha lidí, kolik zla ten muž napáchal tvým svatým v Jeruzalémě!

9:14  A teď má i zde od vrchních kněží pověření, aby spoutal všechny, kdo vzývají tvé jméno!“

9:15  Pán mu však řekl: „Jdi, neboť je to má vyvolená nádoba – bude přinášet mé jméno národům, králům i synům Izraele

9:16  a já mu ukážu, kolik musí vytrpět pro mé jméno.“

9:17  Ananiáš tedy šel do určeného domu. Vešel dovnitř, vložil na něj ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem svatým.“

9:18  Saul náhle prohlédl, jako by mu z očí spadly šupiny. Potom vstal a dal se pokřtít.

9:19  Přijal pokrm a posilnil se. Saul pak strávil několik dní s damašskými učedníky

9:20  a hned začal v synagogách kázat, že Ježíš je Boží Syn.

9:21  Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: „Vždyť to je ten, který v Jeruzalémě hubil vyznavače toho jména! Copak sem nepřišel, aby je v poutech odvedl k vrchním kněžím?“

9:22  Saul ale kázal stále mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, popouzel damašské Židy.

9:23  Když už to trvalo dost dlouho, Židé se dohodli, že ho zabijí.

9:24  Saul se ale o jejich úkladech dozvěděl. Brány byly hlídány dnem i nocí, protože ho chtěli zabít,

9:25  a tak ho učedníci v noci vzali a spustili ho v koši přes hradbu.

9:26  Saul se tedy vrátil do Jeruzaléma. Pokoušel se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli. Nevěřili totiž, že je učedník.

9:27  Barnabáš se ho však ujal. Přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak Saul uviděl na cestě Pána a mluvil s ním a také jak v Damašku směle mluvil v Ježíšově jménu.

9:28  A tak s nimi zůstal v Jeruzalémě.

9:29  Hovořil a přel se také s pořečtěnými Židy a ti mu začali ukládat o život.

9:30  Když se to dozvěděli bratři, odvedli ho do Cesareje a poslali do Tarsu.

9:31  Církve po celém Judsku, Galileji i Samaří pak zakoušely klid a sílily; žily v Hospodinově bázni a povzbuzovány Duchem svatým se rozrůstaly.

9:32  Petr obcházel všechny církve a cestou přišel také ke svatým v Lyddě.

9:33  Tam nalezl člověka jménem Eneáš, který byl ochrnutý a už osm let byl upoután na lůžko.

9:34  Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si!“ On hned vstal

9:35  a všichni obyvatelé Lyddy a Šáronu, kteří ho viděli, se obrátili k Pánu.

9:36  V Joppě pak žila jedna učednice jménem Tabita (což je v překladu Dorkas), která oplývala dobrými skutky a almužnami.

9:37  V těch dnech však onemocněla a zemřela. Omyli ji a položili do horní místnosti.

9:38  Lydda je blízko Joppy, a když se učedníci doslechli, že Petr je v Lyddě, poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim bez meškání přišel.

9:39  Petr vstal a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní místnosti, kde ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které jim Dorkas dělala, dokud byla s nimi.

9:40  Petr poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k jejímu tělu a řekl: „Tabito, vstaň!“ Otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.

9:41  On jí podal ruku a pomohl jí vstát. Potom zavolal svaté i vdovy a ukázal jim ji živou.

9:42  Rozneslo se to po celé Joppě a mnozí uvěřili v Pána.

9:43  Petr pak v Joppě bydlel delší čas u jistého Šimona koželuha.

Chapter 10

10:1  V Cesareji žil jeden muž jménem Kornelius, setník praporu zvaného Italský.

10:2  Byl zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu.

10:3  Jednou odpoledne kolem třetí hodiny jasně uviděl ve vidění Božího anděla, jak k němu jde a říká: „Kornelie!“

10:4  V úleku na něj vytřeštil oči a zeptal se: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a almužny vzbudily Boží pozornost.

10:5  Hned pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr.

10:6  Je hostem jistého Šimona koželuha, který má dům u moře.“

10:7  Když po těch slovech anděl odešel, Kornelius zavolal dva své služebníky a jednoho zbožného vojáka, který patřil k jeho pobočníkům.

10:8  Všechno jim vyložil a poslal je do Joppy.

10:9  Druhého dne, zatímco se cestou blížili k městu, Petr vystoupil na plochou střechu domu, aby se modlil. Okolo poledne

10:10  dostal hlad a chtěl jíst. Než mu však připravili jídlo, upadl do vytržení.

10:11  Uviděl otevřené nebe a něco jako velikou plachtu, jak se za čtyři cípy spouští na zem.

10:12  V ní byla všemožná čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazi a ptáci.

10:13  Vtom k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“

10:14  Petr odpověděl: „To ne, Pane! Nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného.“

10:15  Ale hlas k němu promluvil znovu: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“

10:16  Opakovalo se to třikrát, než byla plachta vytažena zpátky do nebe.

10:17  Zatímco si Petr marně lámal hlavu, co mělo to vidění znamenat, hle, muži poslaní Korneliem se doptali na Šimonův dům. Když dorazili ke dveřím,

10:18  zavolali: „Je tu hostem Šimon zvaný Petr?“

10:19  Petr zatím přemýšlel o tom vidění. Duch mu řekl: „Hledají tě tři muži.

10:20  Vstaň, sejdi dolů a bez váhání odejdi s nimi, protože jsem je poslal já sám.“

10:21  Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, koho hledáte. Co vás přivádí?“

10:22  Odpověděli: „Setník Kornelius, spravedlivý a bohabojný muž, který má dobrou pověst u celého židovského národa, dostal od svatého anděla pokyn, že tě má pozvat k sobě domů, aby vyslechl tvá slova.“

10:23  Petr je tedy pozval dovnitř a pohostil. Nazítří vstal a odešel s nimi, doprovázen některými bratry z Joppy.

10:24  Druhého dne dorazili do Cesareje. Kornelius je očekával a svolal své příbuzné a blízké přátele.

10:25  Když Petr chtěl vejít, Kornelius mu vyšel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se.

10:26  Petr ho ale zvedl se slovy: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk!“

10:27  V rozhovoru s ním vešel dovnitř. Když uviděl shromážděné množství lidí,

10:28  řekl jim: „Sami víte, že pro Žida je nepřípustné, aby se stýkal s cizincem nebo ho navštěvoval. Bůh mi však ukázal, abych žádného člověka neměl za nečistého nebo poskvrněného,

10:29  a tak jsem bez námitek přijal vaše pozvání a přišel jsem. Mohu se zeptat, proč jste mě pozvali?“

10:30  Kornelius odpověděl: „Před třemi dny přesně touto dobou, o třetí odpoledne, jsem se doma modlil. Náhle se přede mnou postavil muž v zářícím rouchu

10:31  a řekl: ‚Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé almužny nezůstaly bez povšimnutí před Bohem.

10:32  Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr, který je hostem v domě Šimona koželuha u moře.‘

10:33  Proto jsem k tobě hned poslal a ty jsi laskavě přišel. Teď jsme tu všichni před Boží tváří, abychom vyslechli, cokoli ti Bůh svěřil.“

10:34  Petr se ujal slova a řekl: „Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní,

10:35  ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost.

10:36  To je to poselství, které Bůh svěřil synům Izraele; jím zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech.

10:37  Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan.

10:38  Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.

10:39  My jsme svědkové všeho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. Oni ho přibili na kříž a popravili,

10:40  ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal, aby se ukázal –

10:41  ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil – nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.

10:42  Uložil nám, abychom kázali všemu lidu a dosvědčovali, že on je ten, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých.

10:43  Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří.“

10:44  Ještě než to Petr dořekl, Duch svatý sestoupil na všechny, kdo poslouchali jeho řeč.

10:45  Obřezaní věřící, kteří přišli s Petrem, užasli, že dar Ducha svatého je vylit i na pohany.

10:46  Slyšeli je totiž, jak mluví v jiných jazycích a velebí Boha. Petr tehdy prohlásil:

10:47  „Copak jim někdo může odepřít křest vodou, když přijali Ducha svatého jako my?“

10:48  A tak je nechal pokřtít v Pánově jménu. Potom ho pozvali, aby s nimi pobyl ještě několik dní.

Chapter 11

11:1  Apoštolové a ostatní bratři v Judsku se doslechli, že i pohané přijali Boží slovo.

11:2  Když Petr dorazil do Jeruzaléma, obřezaní věřící mu vytýkali:

11:3  „Šel jsi k neobřezancům a jedl jsi s nimi!“

11:4  Petr jim to začal po pořádku vysvětlovat:

11:5  „Jednou, když jsem se ve městě Joppe modlil, ve vytržení jsem spatřil vidění: z nebe se za čtyři cípy spouštělo něco jako veliká plachta. Když sestoupila až ke mně,

11:6  pozorně jsem se do ní podíval a spatřil jsem čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazy a ptáky.

11:7  Tehdy jsem uslyšel hlas: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘

11:8  Odpověděl jsem: ‚To ne, Pane! Nikdy jsem nevzal do úst nic nečistého nebo poskvrněného.‘

11:9  Ten hlas z nebe ke mně ale promluvil znovu: ‚Co Bůh očistil, neměj za nečisté!‘

11:10  Třikrát se to opakovalo, než to bylo všechno vytaženo zpátky do nebe.

11:11  Vtom se před domem, ve kterém jsem byl, objevili tři muži. Byli za mnou posláni z Cesareje

11:12  a Duch mi řekl, abych šel bez váhání s nimi. Doprovázelo mě těchto šest bratrů, s nimiž jsme vešli do domu toho muže.

11:13  Vyprávěl nám, jak ve svém domě uviděl anděla. Stanul před ním a řekl: ‚Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr.

11:14  Skrze to, co ti poví, budeš spasen ty i celý tvůj dům!‘

11:15  A jen, co jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý stejně jako na počátku na nás.

11:16  Tehdy jsem si vzpomněl na Pánova slova: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.‘

11:17  Jestliže jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem byl já, abych bránil Bohu?“

11:18  Po těch slovech se upokojili a začali chválit Boha: „Tak tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!“

11:19  Ti, kdo se rozprchli během pronásledování po Štěpánově smrti, dorazili až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie a šířili Boží slovo výhradně mezi Židy.

11:20  Někteří z nich, původem z Kypru a Kyrény, však po příchodu do Antiochie oslovili evangeliem o Pánu Ježíši také Řeky.

11:21  Hospodinova ruka byla s nimi a veliké množství jich uvěřilo a obrátilo se k Pánu.

11:22  Zpráva o tom se donesla k církvi v Jeruzalémě, a tak do Antiochie vyslali Barnabáše.

11:23  Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby s oddaným srdcem zůstávali věrní Pánu.

11:24  (Byl to dobrý muž, plný Ducha svatého a víry.) A tak se k Pánu přidalo ještě mnoho dalších.

11:25  Barnabáš proto odešel do Tarsu vyhledat Saula,

11:26  a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Strávili v tamější církvi celý rok a učili spoustu lidí. Právě zde v Antiochii byli učedníci poprvé označeni za křesťany.

11:27  V té době přišli do Antiochie proroci z Jeruzaléma.

11:28  Jeden z nich jménem Agabos vstal a skrze Ducha oznamoval, že po celé říši bude veliký hlad. (Což se také splnilo za císaře Klaudia.)

11:29  Učedníci tedy rozhodli, že každý podle své možnosti pošle pomoc bratrům v Judsku.

11:30  To také udělali a poslali to starším po Barnabášovi a Saulovi.

Chapter 12

12:1  V té době král Herodes krutě napadl některé z těch, kdo patřili k církvi.

12:2  Jakuba, bratra Janova, popravil mečem,

12:3  a když viděl, že se to Židům líbí, rozhodl se zatknout i Petra. (Bylo to během Svátku nekvašených chlebů.)

12:4  Když se ho zmocnil, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi čtveřicemi vojáků. Po Velikonocích ho totiž chtěl předvést k veřejnému slyšení.

12:5  Petr byl takto hlídán ve vězení, ale církev se za něj vroucně modlila k Bohu.

12:6  Noc předtím, než ho chtěl Herodes předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení.

12:7  Vtom vedle něj stanul Hospodinův anděl a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho: „Rychle vstávej!“ Řetězy mu spadly z rukou

12:8  a anděl mu řekl: „Oblékni se a obuj.“ Když to udělal, anděl pokračoval: „Vezmi si plášť a pojď za mnou.“

12:9  Petr ho následoval ven, ale nevěděl, že to s tím andělem je doopravdy; myslel si, že má vidění.

12:10  Když minuli první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, přešli jednu ulici a vtom jej anděl opustil.

12:11  Když Petr přišel k sobě, řekl si: „Teď vidím, že to bylo doopravdy! Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“

12:12  Když to pochopil, šel do domu Marie, matky Jana Marka, kam se mnozí sešli k modlitbám.

12:13  Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rhodé.

12:14  Když poznala Petrův hlas, samou radostí neotevřela bránu, ale běžela dovnitř se zprávou, že Petr stojí před branou.

12:15  Říkali jí: „Blázníš?!“ Když ale tvrdila, že je to pravda, řekli: „To musí být jeho anděl.“

12:16  Petr však nepřestával tlouci. Když konečně otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni.

12:17  Pohybem ruky je utišil a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení. Potom řekl: „Povězte to Jakubovi a bratrům.“ Vyšel ven a zamířil jinam.

12:18  Když se rozednilo, mezi vojáky vypukl nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem.

12:19  Herodes ho marně hledal. Stráže nechal po výslechu popravit a odebral se z Judska do Cesareje, kde zůstal.

12:20  Herodes se tehdy velmi hněval na Týrské a Sidonské. Proto se za ním svorně vypravili, a když si získali královského komořího Blasta, žádali o smír (jejich kraj byl totiž závislý na dodávkách z králova území).

12:21  Ve stanovený den se Herodes v královském rouše posadil na trůn a pronesl k nim řeč.

12:22  Lid začal volat: „Hlas boží, ne lidský!“

12:23  A vtom jej udeřil Hospodinův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: vypustil duši rozežrán červy.

12:24  Boží slovo se pak šířilo a rozmáhalo se.

12:25  Když Barnabáš a Saul splnili svůj úkol, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana Marka.

Chapter 13

13:1  V antiochijské církvi byli proroci a učitelé: Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.

13:2  Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“

13:3  Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.

13:4  Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr.

13:5  Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan byl s nimi, aby jim pomáhal.

13:6  Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus,

13:7  který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo.

13:8  Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře.

13:9  Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí

13:10  a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty?

13:11  Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“ Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

13:12  Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.

13:13  Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma.

13:14  Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se.

13:15  Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“

13:16  Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte:

13:17  Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží.

13:18  Po čtyřicet let snášel jejich způsoby na poušti,

13:19  a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem.

13:20  To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce.

13:21  Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech

13:22  jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘

13:23  Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše,

13:24  před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání.

13:25  Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘

13:26  Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy.

13:27  Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.

13:28  Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu.

13:29  Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.

13:30  Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých!

13:31  On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.

13:32  Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům

13:33  Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!‘

13:34  A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto: ‚Dám vám svatá zaslíbení učiněná Davidovi.‘

13:35  Proto na jiném místě říká: ‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘

13:36  David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu.

13:37  Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.

13:38  Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů.

13:39  Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl.

13:40  Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:

13:41  ‚Pohleďte, pohrdavci, podivte se a zhyňte: Já konám dílo ve vaší době, dílo, jemuž neuvěříte, i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!‘“

13:42  Když pak odcházeli ze synagogy, místní je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu.

13:43  Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.

13:44  Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město.

13:45  Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.

13:46  Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům!

13:47  Tak nám to totiž přikázal Hospodin: ‚Učinil jsem tě světlem národů, abys dal spásu celému světu.‘“

13:48  Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili.

13:49  Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.

13:50  Židovští vůdci ale poštvali bohabojné a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje.

13:51  Ti však na ně setřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.

13:52  Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.

Chapter 14

14:1  Také v Ikoniu šli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo veliké množství Židů i Řeků.

14:2  Ti Židé, kteří neuvěřili, ale podnítili pohany a poštvali je proti bratrům.

14:3  Přesto tam strávili dlouhý čas a směle mluvili o Pánu, který potvrzoval poselství o své milosti a působil skrze jejich ruce znamení a zázraky.

14:4  Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli s Židy a druzí s apoštoly.

14:5  Když se je však pohané i Židé se svými vůdci rozhodli napadnout a kamenovat,

14:6  dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí.

14:7  I tam šířili evangelium.

14:8  V Lystře sedával jeden muž. Nemohl na nohy, neboť byl od lůna své matky chromý a nikdy nechodil.

14:9  Také on naslouchal Pavlovým slovům. Když se mu Pavel podíval do očí a viděl jeho víru, že bude uzdraven,

14:10  řekl silným hlasem: „Postav se na nohy a stůj rovně!“ A on vyskočil a začal chodit.

14:11  Když lidé viděli, co Pavel udělal, začali lykaonsky volat: „Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!“

14:12  Barnabášovi začali říkat Zeus a Pavlovi Hermes (protože mluvil hlavně on).

14:13  Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl k branám ověnčené býky a chtěl s lidmi začít obětovat.

14:14  Jakmile to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do davu a křičeli:

14:15  „Co to děláte? Vždyť jsme jen lidé jako vy! Přišli jsme vám zvěstovat, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi i moře a všechno v nich.

14:16  V minulých dobách nechával všechny národy chodit po jejich cestách,

14:17  ale nikdy o sobě nepřestal svědčit svým dobrodiním: z nebe nám dává déšť i časy úrody a naše nitro sytí jídlem a radostí.“

14:18  A těmi slovy taktak upokojili davy, aby jim neobětovaly.

14:19  Vtom ale dorazili Židé z Antiochie a Ikonia a strhli davy k tomu, aby Pavla ukamenovali. Když už ho měli za mrtvého, vyvlekli ho za město.

14:20  Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak s Barnabášem odešel do Derbe.

14:21  I tomuto městu zvěstovali evangelium. Poté, co tu získali mnoho učedníků, vydali se na zpáteční cestu do Lystry, Ikonia a Antiochie.

14:22  Posilovali duše učedníků a vyzývali je, aby zůstávali ve víře a že do Božího království musíme vejít skrze mnohá soužení.

14:23  V každé církvi jim s modlitbou a postem vybrali starší a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili.

14:24  Prošli Pisidii a přišli do Pamfylie.

14:25  Poté, co kázali slovo v Perge, odešli do Attalie

14:26  a odtud vypluli do Antiochie, odkud byli předtím svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní vykonali.

14:27  Když tam dorazili, shromáždili církev a vyprávěli, co všechno Bůh skrze ně učinil a že otevřel dveře víry pohanům.

14:28  Zůstali tam s učedníky po delší čas.

Chapter 15

15:1  Potom přišli někteří z Judska a začali bratry učit: „Pokud se nedáte obřezat podle Mojžíšova způsobu, nemůžete být spaseni.“

15:2  Pavel a Barnabáš s nimi proto vedli nemalý spor a hádku, a tak bylo rozhodnuto, že Pavel, Barnabáš a někteří další půjdou s touto otázkou za apoštoly a staršími do Jeruzaléma.

15:3  Vysláni církví tedy procházeli Fénicií a Samařím a vyprávěli o obrácení pohanů a přinášeli všem bratrům velikou radost.

15:4  Když dorazili do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly i staršími a vyprávěli jim, co skrze ně Bůh udělal.

15:5  Povstali však někteří věřící ze sekty farizeů a říkali, že pohané se musí obřezávat a že se jim má přikázat, ať zachovávají Mojžíšův zákon.

15:6  Apoštolové a starší se tedy sešli, aby tu věc zvážili.

15:7  Po velikém dohadování vstal Petr a promluvil k nim: „Bratři! Sami víte, že Bůh z nás už dávno vybral mě, aby pohané slyšeli slovo evangelia z mých úst a uvěřili.

15:8  Bůh, který zná lidská srdce, jim tehdy vydal svědectví, když jim dal Ducha svatého tak jako nám.

15:9  Vírou očistil jejich srdce a neučinil žádný rozdíl mezi námi a jimi.

15:10  Proč tedy teď pokoušíte Boha? Proč nakládáte učedníkům jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my?

15:11  Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“

15:12  Celé shromáždění zmlklo a poslouchali Barnabáše a Pavla, kteří vyprávěli, jaká znamení a zázraky skrze ně Bůh konal mezi pohany.

15:13  Když domluvili, vzal si slovo Jakub: „Poslouchejte mě, bratři.

15:14  Šimon tu vyprávěl, jak Bůh poprvé navštívil pohany, aby z nich přijal svůj vlastní lid.

15:15  S tím se plně shodují slova proroků, neboť je psáno:

15:16  ‚Znovu se vrátím a obnovím zbořený stan Davidův. Jeho trosky obnovím a vztyčím jej,

15:17  aby ostatní lidé hledali Hospodina – všichni pohané mé jméno nesoucí, praví Hospodin, který činí tyto věci,‘

15:18  věci, které oznamoval už před věky.

15:19  Proto soudím, abychom pohanům, kteří se obracejí k Bohu, nečinili potíže.

15:20  Napišme jim však, ať se vyhýbají modloslužbě, smilstvu, masu zardoušených zvířat a krvi.

15:21  Mojžíš má přece odedávna kazatele po všech městech, kde ho čtou v synagogách každou sobotu.“

15:22  Apoštolové a starší se shodli s celou církví, že do Antiochie pošlou s Pavlem a Barnabášem své zástupce. Byli to přední bratři Juda (zvaný také Barsabáš) a Silas.

15:23  Po nich poslali tento dopis: Apoštolové, starší a všichni bratři zdraví bratry z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii.

15:24  Slyšeli jsme, že vás někteří od nás znepokojili a zmátli, když vám říkali, že se musíte dát obřezat a zachovávat Zákon. K ničemu takovému jsme je nepověřili.

15:25  My shromáždění jsme se svorně shodli, že k vám pošleme své zástupce spolu s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem,

15:26  kteří pro jméno našeho Pána Ježíše Krista nasadili své životy.

15:27  Posíláme k vám Judu a Silase, kteří vám to vše ústně potvrdí:

15:28  Shodli jsme se s Duchem svatým, že na vás nebudeme vkládat žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí:

15:29  vyhýbejte se modloslužbě, krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu. Uchráníte-li se těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi.

15:30  Vysláni na cestu přišli do Antiochie, svolali shromáždění a předali dopis.

15:31  Bratři ho přečetli a měli z toho povzbuzení radost.

15:32  Juda se Silasem (kteří byli také proroci) pak mnoha slovy povzbuzovali a posilovali bratry.

15:33  [34] A když tam strávili nějaký čas, bratři je v pokoji vyslali zpět k apoštolům.

15:35  Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii také a spolu s mnoha dalšími vyučovali a kázali Pánovo slovo.

15:36  Po nějaké době Pavel řekl Barnabášovi: „Pojďme se vrátit a navštívit naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali Pánovo slovo, ať zjistíme, jak se mají.“

15:37  Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana Marka,

15:38  ale Pavlovi se to nezdálo, protože je v Pamfylii opustil a nešel s nimi do díla.

15:39  Vznikl z toho tak ostrý spor, že se spolu rozešli. Barnabáš vzal s sebou Marka a odplul na Kypr,

15:40  kdežto Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Boží milosti, vydal se na cestu.

15:41  Procházel Sýrii a Kilikii a posiloval církve.

Chapter 16

16:1  Přišel do Derbe a Lystry a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící Židovky a řeckého otce.

16:2  Bratři v Lystře a Ikoniu ho velmi chválili,

16:3  a tak se Pavel rozhodl, že ho vezme s sebou na cesty. Vzal ho tedy a kvůli tamějším Židům ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.)

16:4  Když pak procházeli města, předávali jim závazná rozhodnutí, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě.

16:5  Církve pak sílily ve víře a rostly v počtu každý den.

16:6  Procestovali Frygii a Galacii, protože jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii.

16:7  Když se přiblížili k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil.

16:8  Obešli tedy Mysii a dorazili do Troady.

16:9  Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a prosil ho: „Přijď do Makedonie a pomoz nám!“

16:10  Jakmile Pavel přijal to vidění, ihned jsme se rozhodli vyrazit do Makedonie, přesvědčeni, že nás Bůh povolal, abychom jim kázali evangelium.

16:11  Vypluli jsme z Troady, vydali se přímým směrem k Samothráké a příštího dne jsme dorazili do Neapole.

16:12  Odtud jsme odešli do Filip, které jsou předním městem té části Makedonie a římskou kolonií. Poté, co jsme ve městě strávili několik dní,

16:13  vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit. Posadili jsme se tam a mluvili k ženám, které se tam shromáždily.

16:14  Naslouchala nám také jedna bohabojná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal,

16:15  a tak se i s celou domácností nechala pokřtít. Potom nás prosila: „Pokud mě máte za věrnou Pánu, buďte hosty v mém domě.“ A tak nás přemluvila.

16:16  Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti.

16:17  Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“

16:18  Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč.

16:19  Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad.

16:20  Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé

16:21  hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!“

16:22  A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi.

16:23  Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal.

16:24  Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.

16:25  Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.

16:26  Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy.

16:27  Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.

16:28  Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“

16:29  Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena.

16:30  Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“

16:31  Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“

16:32  Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma.

16:33  (Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít.

16:34  Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.

16:35  Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi!“

16:36  Žalářník tedy Pavlovi řekl: „Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji.“

16:37  Pavel však odpověděl: „Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení – a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!“

16:38  Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se

16:39  a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město.

16:40  Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.

Chapter 17

17:1  Přes Amfipolis a Apollonii pak přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga.

17:2  Pavel tam podle svého zvyku šel a po tři soboty k nim promlouval z Písem.

17:3  Vysvětloval a dokazoval jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že „toto je Mesiáš: Ježíš, kterého vám kážu!“

17:4  Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, stejně jako veliké množství bohabojných Řeků i nemálo předních žen.

17:5  Ostatních Židů se ale zmocnila žárlivost. Sehnali nějaké pouliční povaleče, vyvolali srocení davu, vzbouřili město a přitáhli k Jásonovu domu. Hledali tam Pavla a Silase, aby je mohli odvést před lidový soud.

17:6  Když je však nenašli, odvlekli Jásona a některé bratry k městským radním s křikem: „Tito lidé rozvracejí celý svět! Teď přišli sem

17:7  a Jáson je přijal! Ti všichni porušují císařské nařízení, protože se hlásí k jinému králi – Ježíšovi!“

17:8  Ta slova dav i městské radní vylekala.

17:9  Když ale Jáson a ostatní složili záruku, propustili je.

17:10  Bratři pak hned v noci vyslali Pavla i Silase do Beroje. Také tam po svém příchodu navštívili židovskou synagogu.

17:11  Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo s velikou dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda je to všechno opravdu tak.

17:12  Mnozí z nich pak uvěřili, stejně jako nemálo vážených řeckých žen a mužů.

17:13  Když se ale Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Beroji, přišli také tam a začali podněcovat a bouřit davy.

17:14  Bratři proto Pavla hned poslali k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali.

17:15  Ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. Odtud se vrátili se vzkazem pro Silase a Timotea, aby co nejrychleji přišli za Pavlem.

17:16  Když na ně Pavel čekal v Athénách a viděl, jak je to město plné model, jeho duch se bouřil.

17:17  Diskutoval tedy s Židy i bohabojnými Řeky v synagoze a každý den také s lidmi, které potkával na náměstí.

17:18  Debatovali s ním rovněž někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni říkali: „Co nám chce ten žvanil povídat?“ a jiní: „Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev!“ (Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých.)

17:19  Chopili se ho a vyvedli na Areopag se slovy: „Mohli bychom vědět, jaké nové učení to hlásáš?

17:20  Zní nám to nějak zvláštně, a tak chceme vědět, co to má být.“

17:21  (Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového.)

17:22  Pavel se postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Athéňané, vidím, že jste v každém ohledu velmi nábožní lidé.

17:23  Když jsem se tu procházel a pozoroval vaše náboženství, našel jsem také oltář, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji.

17:24  Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama

17:25  ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno.

17:26  Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života,

17:27  aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás.

17:28  ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘ Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.‘

17:29  Když tedy jsme Boží rodina, nemůžeme si myslet, že by se božská bytost mohla podobat zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu.

17:30  Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání.

17:31  Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“

17:32  A jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se začali posmívat, ale jiní řekli: „Poslechneme si to od tebe někdy jindy.“

17:33  Tehdy je Pavel opustil.

17:34  Někteří se ale k němu připojili a uvěřili; mimo jiné i Dionýsios Areopagita, žena jménem Damaris a ještě další.

Chapter 18

18:1  Potom se Pavel vydal z Athén do Korintu.

18:2  Tam se setkal s jedním Židem jménem Akvila, původem z Pontu, který se s manželkou Priscillou nedávno přistěhoval z Itálie (císař Klaudius totiž nařídil, že všichni Židé musí opustit Řím). Pavel se k nim přidal,

18:3  protože jeho řemeslem, stejně jako jejich, bylo šití stanů. Bydlel tedy a pracoval u nich

18:4  a každou sobotu hovořil v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.

18:5  Když pak z Makedonie dorazili Silas a Timoteus, Pavel se zcela oddal kázání Slova a dokazoval Židům, že Ježíš je Mesiáš.

18:6  Když mu však odporovali a rouhali se, setřásl si prach z pláště se slovy: „Vaše krev na vaši hlavu, já jsem od ní čistý! Od této chvíle půjdu k pohanům.“

18:7  Odešel odtud a vstoupil do domu jistého bohabojného muže jménem Titus Justus, jehož dům sousedil se synagogou.

18:8  Krispus, představený synagogy, pak s celou svou domácností uvěřil Pánu. Stejně tak mnozí Korinťané, kteří naslouchali Pavlovi, uvěřili a dali se pokřtít.

18:9  Jedné noci Pán řekl Pavlovi ve vidění: „Neboj se, mluv a nemlč!

18:10  Já jsem s tebou a nikdo se tě ani nedotkne, aby ti ublížil. Mnozí v tomto městě totiž patří mně.“

18:11  A tak tu Pavel zůstal půldruhého roku a vyučoval mezi nimi Boží slovo.

18:12  Když se však řeckým prokonzulem stal Gallio, Židé se svorně postavili proti Pavlovi a přivedli ho před soud

18:13  s žalobou: „Tento muž navádí lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem!“

18:14  Pavel se chystal něco říci, ale Gallio se obrátil k Židům: „Ach, vy Židé! Kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo vážný zločin, měl bych důvod vás vyslechnout.

18:15  Když se ale přete o slovech a jménech a o vašem Zákoně, vyřešte si to sami. Já takové věci soudit nehodlám!“

18:16  A s tím je vyhnal ze soudní síně.

18:17  Všichni se pak vrhli na představeného synagogy Sostena a bili ho přímo před soudem, ale Gallio na to vůbec nedbal.

18:18  Když tam Pavel pobyl ještě nějakou dobu, rozloučil se s bratry a vyrazil s Priscillou a Akvilou na zpáteční cestu do Sýrie. V Kenchrejích si kvůli slibu, který složil, dal ostříhat vlasy.

18:19  Když dorazil do Efesu, nechal je oba tam; sám šel do synagogy a hovořil se Židy.

18:20  Přemlouvali ho, aby ještě nějaký čas zůstal, ale on nesvolil.

18:21  Při loučení jim řekl: „Bude-li Bůh chtít, znovu se k vám vrátím.“ Vyplul z Efesu

18:22  a poté, co přistál v Cesareji, se vydal do Jeruzaléma. Tam pozdravil církev a odešel do Antiochie.

18:23  Když tam strávil nějaký čas, vypravil se znovu na cestu. Postupně procházel Galacii a Frygii a posiloval všechny učedníky.

18:24  Do Efesu zatím přišel jeden Žid jménem Apollos, výmluvný muž a znalec Písma, původem z Alexandrie.

18:25  Byl obeznámen s Pánovou cestou, a tak vroucně mluvil a přesně učil o Ježíši. Znal však jenom Janův křest.

18:26  Když začal směle mluvit v synagoze, uslyšeli ho Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu ještě přesněji.

18:27  Apollos se potom chtěl vydat do Řecka, a tak ho bratři povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam dorazil, velmi prospěl těm, kdo z Boží milosti uvěřili.

18:28  Mocně totiž překonával Židy, když veřejně dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.

Chapter 19

19:1  Zatímco byl Apollo v Korintu, Pavel prošel hornatým vnitrozemím a dorazil do Efesu, kde nalezl nějaké učedníky.

19:2  Zeptal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ „Nikdy jsme o Duchu svatém ani neslyšeli,“ řekli mu na to.

19:3  „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ ptal se. „Janovým křtem,“ odpověděli.

19:4  Pavel jim řekl: „Jan svým křtem vedl lidi k pokání a vyzýval je k víře v toho, který měl přijít po něm – v Ježíše.“

19:5  Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše.

19:6  Když pak na ně Pavel položil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat.

19:7  Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.

19:8  Pavel pak šel do synagogy a tři měsíce tam směle mluvil; hovořil s lidmi a přesvědčoval je o Božím království.

19:9  Když však někteří zatvrzele odmítali víru a veřejně tu Cestu haněli, Pavel se od nich odvrátil. Odvedl učedníky s sebou a každý den pak promlouval v posluchárně jistého Tyranna.

19:10  To se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli Pánovo slovo.

19:11  Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobyčejné zázraky.

19:12  Lidé dokonce odnášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné; nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli.

19:13  Nějací potulní židovští zaklínači se pak pokusili vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy: „Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel!“

19:14  Tak to dělalo sedm synů židovského vrchního kněze Skévy.

19:15  Zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám, o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“

19:16  A ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se na ně vrhl, přemohl je a zbil tak, že z toho domu utekli nazí a zranění.

19:17  Když se to rozneslo mezi všemi Židy i Řeky bydlícími v Efesu, na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké vážnosti.

19:18  Mnozí z těch, kdo uvěřili, pak přicházeli a vyznávali a odhalovali své praktiky.

19:19  Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, přinášeli své knihy a přede všemi je pálili. Když pak spočítali jejich cenu, zjistili, že stály padesát tisíc stříbrných.

19:20  Tak se mocně šířilo Pánovo slovo a rozmáhalo se.

19:21  Po těchto událostech se Pavel veden Duchem rozhodl, že se přes Makedonii a Řecko vydá do Jeruzaléma. „Až tam pobudu,“ řekl, „musím se také podívat do Říma.“

19:22  Dva ze svých pomocníků, Timotea a Erasta, tehdy poslal do Makedonie, ale sám zůstal ještě načas v Asii.

19:23  Někdy v té době nastal kvůli té Cestě nemalý rozruch.

19:24  Jeden stříbrotepec jménem Demétrios totiž vyráběl stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu, což řemeslníkům přinášelo nemalý výdělek.

19:25  Svolal je tedy stejně jako výrobce z příbuzných oborů a promluvil k nim: „Pánové, víte, že z tohoto řemesla pramení náš blahobyt.

19:26  Jak ale vidíte a slyšíte, onen Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství lidí nejen v Efesu, ale skoro po celé Asii. Že prý ‚bohové vyrobení rukama nejsou žádní bohové!‘

19:27  Nejenže je tím ohrožena pověst našeho řemesla; hrozí také, že chrám veliké bohyně Artemis už nebude nic znamenat, a tak se sníží věhlas té, kterou ctí celá Asie a celý svět!“

19:28  Když to uslyšeli, popadl je hněv a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“

19:29  Město zachvátil zmatek. Všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy společníky na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha.

19:30  Pavel chtěl vyjít k lidu, ale učedníci ho nenechali.

19:31  Také někteří jeho přátelé z asijských nejvyšších kruhů mu naléhavě vzkazovali, ať se neodvažuje do divadla.

19:32  Tam jedni křičeli to, druzí ono, ve shromáždění vládl zmatek a mnozí ani nevěděli, proč se sešli.

19:33  Z davu pak vytáhli jistého Alexandra, který zastupoval Židy. Alexandr pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu.

19:34  Jakmile však poznali, že je to Žid, všichni začali jednohlasně křičet: „Veliká je efeská Artemis!“ Trvalo to asi dvě hodiny.

19:35  Městský tajemník pak uklidňoval dav slovy: „Občané Efesu! Kdo by nevěděl, že město Efes je strážcem chrámu veliké Artemis a její sochy spadlé z nebe?

19:36  Tyto věci jsou nepopiratelné, a tak je třeba, abyste zachovali klid a neprovedli nic unáhleného.

19:37  Přivedli jste sem tyto muže, ti se však nedopustili žádné svatokrádeže ani rouhání proti vaší bohyni.

19:38  Chce-li Demétrios a ostatní řemeslníci někoho žalovat, od toho jsou tu veřejné soudy a místodržitelé. Tam ať se soudí.

19:39  Máte-li nějaké další požadavky, budou projednány v zákonném shromáždění.

19:40  Hrozí nám totiž, že kvůli dnešku budeme obviněni ze vzpoury. Pro toto srocení není žádný důvod a nevíme, jak bychom je mohli obhájit.“ A po těchto slovech shromáždění rozpustil.

Chapter 20

20:1  Jakmile to pozdvižení skončilo, Pavel svolal učedníky, rozloučil se s nimi a vyrazil do Makedonie.

20:2  Prošel ty kraje, mnohokrát povzbudil místní učedníky a dorazil do Řecka,

20:3  kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským úkladům se rozhodl vrátit přes Makedonii.

20:4  Doprovázeli ho: Sopater z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.

20:5  Ti šli napřed a čekali v Troadě na nás,

20:6  kteří jsme po Svátku nekvašených chlebů vypluli z Filip. Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden.

20:7  Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci.

20:8  V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp.

20:9  Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev.

20:10  Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: „Buďte klidní, je v něm život!“

20:11  Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel.

20:12  Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.

20:13  My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky.

20:14  Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény.

20:15  Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu.

20:16  Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.

20:17  Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve.

20:18  Když k němu přišli, řekl jim: „Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie:

20:19  Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům;

20:20  jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech;

20:21  jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.

20:22  Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká,

20:23  ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení.

20:24  Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.

20:25  Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí.

20:26  Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech,

20:27  neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli.

20:28  Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží církev, kterou vykoupil svou vlastní krví.

20:29  Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

20:30  I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou.

20:31  Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí bez přestání v slzách napomínal jednoho každého z vás.

20:32  Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

20:33  Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty.

20:34  Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků.

20:35  Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.‘“

20:36  Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se.

20:37  Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho.

20:38  Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi.

Chapter 21

21:1  Když jsme se konečně rozloučili, zvedli jsme kotvy a vypluli přímým směrem na ostrov Kós. Druhý den jsme dorazili na Rhodos a odtud do Patary.

21:2  Tam jsme našli loď, která plula do Fénicie, nalodili se a vypluli.

21:3  Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, nechali jej vlevo a plavili se dál do Sýrie. Když jsme pak přistáli v Týru, kde měla loď vyložit náklad,

21:4  vyhledali jsme místní učedníky a týden u nich zůstali. Ti Pavla skrze Ducha varovali, ať nechodí do Jeruzaléma.

21:5  Když jsme po týdnu měli pokračovat v cestě, všichni nás i s ženami a dětmi vyprovodili za město, kde jsme na břehu poklekli a modlili se.

21:6  Po rozloučení jsme nastoupili na loď a oni se vrátili domů.

21:7  Z Týru jsme zamířili do Ptolemaidy, kde naše plavba skončila. Pozdravili jsme bratry a strávili s nimi jeden den.

21:8  Nazítří jsme pokračovali pěšky do Cesareje. Navštívili jsme evangelistu Filipa (jednoho z oněch sedmi) a zůstali u něj v domě.

21:9  Filip měl čtyři mladé dcery, které prorokovaly.

21:10  Když jsme tam strávili několik dní, dorazil z Judska jeden prorok jménem Agabos.

21:11  Přišel k nám, vzal Pavlův pás a svázal si ruce i nohy se slovy: „Tak praví Duch svatý: Muže, jemuž patří tento pás, takto spoutají židovští vůdci v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů.“

21:12  Když jsme to uslyšeli, prosili jsme ho spolu s místními učedníky, ať nechodí do Jeruzaléma.

21:13  „K čemu ten pláč?“ odpověděl Pavel. „Proč mi lámete srdce? Pokud jde o mě, jsem připraven nejen být svázán, ale také v Jeruzalémě zemřít pro jméno Pána Ježíše!“

21:14  Protože se ale nedal přesvědčit, nechali jsme toho se slovy: „Děj se vůle Páně!“

21:15  Po několika dnech jsme byli připraveni, a tak jsme se vydali vzhůru do Jeruzaléma.

21:16  Několik učedníků z Cesareje šlo s námi, aby nás dovedli k jistému Mnásonovi z Kypru, dávnému učedníkovi, u něhož jsme měli být ubytováni.

21:17  Když jsme došli do Jeruzaléma, bratři nás tam vřele přijali.

21:18  Druhého dne šel Pavel s námi k Jakubovi, kde se shromáždili všichni starší.

21:19  Pavel je pozdravil a vyprávěl jim postupně všechno, co Bůh skrze jeho službu vykonal mezi pohany.

21:20  Když to uslyšeli, vzdali slávu Bohu. Potom mu řekli: „Vidíš, bratře, kolik tisíc Židů už uvěřilo, a ti všichni jsou horliví milovníci Zákona.

21:21  O tobě ale mají zprávy, že učíš všechny Židy mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše. Prý je navádíš, aby nedávali obřezat své syny a nezachovávali naše zvyky.

21:22  Co s tím? Určitě se doslechnou, že jsi přišel.

21:23  Udělej tedy, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sebe vzali slib.

21:24  Podrob se spolu s nimi očistnému obřadu a zaplať za ně, co je potřeba, aby si oholili hlavy. Tak všichni poznají, že na těch zprávách o tobě nic není a že naopak žiješ řádně a zachováváš Zákon.

21:25  Pokud jde o věřící z pohanů, těm jsme napsali rozhodnutí, ať se vyhýbají masu obětovanému modlám, dále krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu.“

21:26  Druhého dne se tedy Pavel spolu s oněmi muži podrobil očistnému obřadu. Potom šel do chrámu ohlásit, kdy uplyne doba jejich očišťování a za každého z nich bude přinesena oběť.

21:27  Když už těch sedm dní mělo uplynout, uviděli ho v chrámu Židé z Asie. Vzbouřili všechen lid a vrhli se na něj

21:28  s křikem: „Izraelité, pomozte! To je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, Zákonu i tomuto místu! Navíc ještě do chrámu přivedl Řeky, aby toto svaté místo poskvrnil!“

21:29  (Předtím s ním totiž ve městě viděli Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.)

21:30  Byl z toho rozruch po celém městě. Lidé se sběhli, chopili se Pavla a táhli ho ven z chrámu. Dveře se za ním ihned zavřely.

21:31  Už se ho chystali zabít, když k veliteli římské posádky dorazila zpráva, že se celý Jeruzalém bouří.

21:32  Ihned vzal vojáky a setníky a seběhl k nim. Jakmile uviděli velitele s vojáky, přestali Pavla bít.

21:33  Velitel přistoupil, zatkl ho a dal ho spoutat dvěma řetězy. Potom se ptal, kdo to je a co udělal.

21:34  V davu však jedni křičeli to a druzí ono. Nemohl kvůli hluku zjistit nic jistého, a tak poručil, ať ho odvedou do pevnosti.

21:35  Po schodišti ho vojáci kvůli násilí davu museli nést.

21:36  Šla za ním totiž spousta lidí a křičeli: „Pryč s ním!“

21:37  Když už měl být Pavel zaveden do pevnosti, oslovil velitele: „Mohu s tebou mluvit?“ „Ty umíš řecky?“ odpověděl velitel.

21:38  „Takže ty nejsi ten Egypťan, který nedávno vzbouřil a odvedl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů?“

21:39  „Jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan onoho významného města,“ odvětil Pavel. „Proto tě žádám, dovol mi promluvit k lidu.“

21:40  Pavel se s velitelovým svolením postavil na schodišti a pokynul rukou lidu. Když se rozhostilo ticho, promluvil k nim hebrejsky:

Chapter 22

22:1  „Bratři a otcové, vyslechněte prosím mou obhajobu před vámi!“

22:2  Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ztišili se ještě více. Pavel pokračoval:

22:3  „Jsem Žid narozený v kilikijském Tarsu, ale vychovaný zde v tomto městě. Zákonu našich otců jsem byl vyučen v největší přísnosti u nohou Gamalielových a byl jsem horlivcem pro Boha, jako jste dodnes vy všichni.

22:4  Tu Cestu jsem pronásledoval až k smrti. Zatýkal jsem muže i ženy a dával je do vězení,

22:5  jak může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro naše bratry v Damašku, kam jsem se vypravil, abych i tamější přívržence přivedl v poutech do Jeruzaléma k potrestání.

22:6  Když už jsem se cestou blížil k Damašku, okolo poledne mě náhle obklopilo veliké světlo z nebe.

22:7  Padl jsem na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘

22:8  Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on odpověděl: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘

22:9  Moji společníci viděli světlo; hlas, který ke mně mluvil, ale neslyšeli.

22:10  Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘ a Pán mi řekl: ‚Vstaň a jdi do Damašku; tam se dozvíš všechno, co máš dělat.‘

22:11  Byl jsem oslepen jasem toho světla, a tak mě moji společníci museli do Damašku odvést za ruku.

22:12  Jistý Ananiáš, zbožný stoupenec Zákona s dobrou pověstí u všech místních Židů,

22:13  přišel za mnou. Postavil se ke mně a řekl: ‚Bratře Saule, prohlédni!‘ Hned v tu chvíli jsem ho uviděl

22:14  a on řekl: ‚Bůh našich otců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst.

22:15  Přede všemi lidmi mu budeš svědkem toho, co jsi viděl a slyšel.

22:16  Na co ještě čekáš? Vstaň, pokřti se, smyj své hříchy a vzývej jeho jméno!‘

22:17  Potom jsem se vrátil do Jeruzaléma. Při modlitbě jsem v chrámu upadl do vytržení

22:18  a viděl jsem Pána. Řekl mi: ‚Pospěš si! Rychle opusť Jeruzalém, neboť tvé svědectví o mně tu nepřijmou.‘

22:19  Namítl jsem: ‚Pane, oni vědí, že jsem v synagogách zatýkal a bičoval ty, kdo věřili v tebe.

22:20  Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, stál jsem tam, schvaloval to a hlídal pláště těch, kdo ho zabíjeli.‘

22:21  Na to mi Pán řekl: ‚Jen jdi. Pošlu tě k dalekým národům.‘“

22:22  Až po to slovo mu naslouchali. Teď ale začali křičet: „Pryč s ním ze světa! Nemá právo žít!“

22:23  Když takto křičeli, rvali si pláště a házeli do vzduchu prach,

22:24  velitel ho nechal odvést do pevnosti. Nařídil, ať ho vyslýchají bičováním, aby zjistil, proč na něj tolik křičeli.

22:25  Poté, co ho připoutali řemeny, Pavel oslovil velícího setníka: „Vy smíte bičovat římského občana – navíc bez soudu?“

22:26  Jakmile to setník uslyšel, odešel to ohlásit veliteli: „Dej si pozor, co děláš. Ten člověk je římský občan!“

22:27  Velitel se šel Pavla zeptat: „Pověz mi, ty jsi římský občan?“ „Ano,“ odpověděl Pavel.

22:28  Velitel mu řekl: „Já jsem získal občanství za spoustu peněz!“ „Já jsem se tak už narodil,“ odpověděl Pavel.

22:29  Ti, kdo ho měli vyslýchat, od něj okamžitě ustoupili. I velitel dostal strach, když si uvědomil, že nechal spoutat římského občana.

22:30  Velitel chtěl zjistit, z čeho přesně jej Židé obviňují. Nazítří ho proto nechal vyvést z vězení a nařídil, ať se sejdou vrchní kněží i celá Velerada. Pak přivedl Pavla a postavil ho před ně.

Chapter 23

23:1  Pavel se pozorně rozhlédl po Veleradě a řekl: „Bratři, v každém ohledu mám čisté svědomí; až dodneška jsem se řídil Božími zákony.“

23:2  Velekněz Ananiáš hned přikázal těm, kdo stáli u něj, aby ho bili přes ústa.

23:3  Pavel mu odpověděl: „Tebe bude bít Bůh, ty zbílená stěno! Sedíš tu, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu mě nařizuješ bít?!“

23:4  Ti, kdo stáli u něj, mu řekli: „Ty spíláš Božímu veleknězi?“

23:5  „Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz,“ odpověděl Pavel. „Je přece psáno: ‚Vůdci svého lidu nespílej.‘“

23:6  Pavel věděl, že ve Veleradě je jedna strana saduceů a druhá farizeů, a tak zvolal: „Bratři, já jsem farizeus, farizeův syn. Stojím před soudem kvůli naději zmrtvýchvstání!“

23:7  Jakmile to řekl, farizeové se začali se saduceji hádat, a tak se shromáždění rozdělilo.

23:8  (Saduceové totiž tvrdí, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají.)

23:9  Strhl se veliký křik. Z farizejské strany povstali někteří znalci Písma a bojovali za něj: „Nenašli jsme na něm nic zlého. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?“

23:10  Hádka narůstala tak, že se velitel začal obávat, aby Pavla neroztrhali. Poručil tedy vojákům, ať jdou dolů, vyrvou jim ho a odvedou do pevnosti.

23:11  Tu noc před ním stanul Pán. „Buď statečný,“ řekl mu. „Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě.“

23:12  Když se rozednilo, někteří Židé se spolčili a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.

23:13  Těch spiklenců bylo nejméně čtyřicet.

23:14  Přišli k vrchním kněžím a starším a řekli: „Složili jsme přísahu, že se nedotkneme jídla, dokud nezabijeme Pavla.

23:15  Vy teď spolu s Veleradou vzkažte veliteli, ať ho přivede k vám, jako byste chtěli jeho věc důkladněji prozkoumat. Ještě než k vám dojde, jsme připraveni ho zabít.“

23:16  O té léčce se však doslechl syn Pavlovy sestry. Vydal se tedy za Pavlem do pevnosti a pověděl mu to.

23:17  Pavel pak k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl mu: „Vezmi toho mladíka k veliteli. Má pro něj zprávu.“

23:18  Setník ho dovedl za velitelem s hlášením: „Vězeň Pavel mě zavolal a požádal, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci.“

23:19  Velitel ho vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: „Co mi chceš povědět?“

23:20  Mladík mu řekl: „Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do Velerady, jako by chtěli jeho věc důkladněji prozkoumat.

23:21  Ty jim ale nevěř! Číhá na něj nejméně čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Jsou už připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí!“

23:22  Velitel pak mladíka propustil a přikázal mu: „Nikomu neříkej, že jsi mi to prozradil!“

23:23  Zavolal si dva setníky a řekl jim: „Na devátou večer připravte dvě stě vojáků k cestě do Cesareje. Vezměte také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.

23:24  Přiveďte mezky pro Pavla a bezpečně ho dopravte k prokurátoru Felixovi.“

23:25  Potom napsal dopis tohoto znění:

23:26  Klaudius Lysiáš zdraví vznešeného prokurátora Felixe.

23:27  Tohoto muže se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dozvěděl, že je to římský občan, zasáhl jsem se svým oddílem a zachránil ho.

23:28  Protože jsem chtěl zjistit, z čeho jej obviňují, přivedl jsem ho do jejich Velerady.

23:29  Shledal jsem, že jej obviňují kvůli sporným otázkám jejich Zákona a že nespáchal nic, zač by zasloužil smrt nebo vězení.

23:30  Když jsem se pak dozvěděl, že se ho chystají úkladně zavraždit, ihned jsem ho odeslal k tobě. Jeho žalobcům jsem přikázal, ať svá obvinění vůči němu přednesou tobě.

23:31  Vojáci vzali Pavla a podle rozkazu ho v noci odvedli do Antipatridy.

23:32  Nazítří se vrátili do pevnosti a zanechali ho v doprovodu jezdců.

23:33  Ti po příjezdu do Cesareje doručili dopis prokurátorovi a předali mu Pavla.

23:34  Poté, co si dopis přečetl, zeptal se, z které je provincie. Když zjistil, že z Kilikie,

23:35  řekl: „Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci.“ Zatím ho nechal hlídat v Herodově paláci.

Chapter 24

24:1  Po pěti dnech do Cesareje dorazil velekněz Ananiáš s některými staršími a s jistým řečníkem Tertullem, aby Pavla obvinili před prokurátorem.

24:2  Jakmile byl Pavel předvolán, Tertullus přednesl obžalobu: „Vznešený Felixi! Díky tobě již dlouho zakoušíme pokoj a díky tvé prozíravosti vše v tomto národě spěje k lepšímu,

24:3  což bezvýhradně a všeobecně přijímáme s nejhlubší vděčností.

24:4  Abych tě však příliš nezdržoval, prosím, abys nás krátce vyslyšel s vlídností sobě vlastní.

24:5  Shledali jsme, že tento muž je jako morová nákaza. Jakožto vůdce té sekty nazaretských vyvolává nepokoje mezi všemi Židy po celém světě.

24:6  [7] Pokusil se dokonce znesvětit chrám, a tak jsme ho zajali.

24:8  Když provedeš výslech, sám se budeš moci přesvědčit o všem, z čeho jej žalujeme.“

24:9  Židé s tou řečí souhlasili a potvrzovali, že je to pravda.

24:10  Prokurátor tedy pokynul k Pavlovi a ten se ujal slova: „Vím, že náš národ spravuješ již řadu let, a tak se budu hájit s klidnou myslí.

24:11  Jak si můžeš ověřit, v Jeruzalémě, kam jsem přišel uctívat Boha, jsem nepobyl více než dvanáct dní.

24:12  Nikdo mě neviděl hádat se s někým v chrámu nebo podněcovat davy, ať už v synagogách, nebo ve městě.

24:13  To, z čeho mě tu obviňují, nemohou nijak prokázat.

24:14  Přiznávám však před tebou, že sloužím Bohu našich otců jako stoupenec té Cesty, kterou oni nazývají sektou. Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a v Prorocích,

24:15  a mám v Bohu naději, kterou chovají i oni, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.

24:16  Proto se snažím, abych měl vždy čisté svědomí před Bohem i před lidmi.

24:17  Po letech jsem se vrátil do Jeruzaléma, abych svému národu přinesl dary pro chudé a oběti.

24:18  Někteří Židé z Asie mě zastihli v chrámu, když jsem se bez davu a hluku podrobil očistnému obřadu.

24:19  Pokud proti mně něco mají, měli by tu stát před tebou a žalovat mě.

24:20  Anebo ať řeknou zde tito, jaký zločin na mě našli, když jsem stál před Veleradou.

24:21  Snad šlo o to jediné, co jsem mezi nimi zvolal: ‚Dnes jsem před vámi souzen kvůli vzkříšení z mrtvých!‘“

24:22  Felix (který o té Cestě leccos věděl) pak případ odročil: „Rozhodnu vaši při, až se dostaví velitel Lysiáš.“

24:23  Pak poručil setníkovi, který Pavla střežil, ať mu ulehčí vazbu a nikomu z jeho přátel ať nebrání postarat se o něj.

24:24  Po několika dnech pak Felix přišel se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka. Poslal pro Pavla a vyslechl si ho ohledně víry v Mesiáše.

24:25  Když ale Pavel mluvil o spravedlnosti, o zdrženlivosti a o nadcházejícím soudu, Felix dostal strach. „Prozatím odejdi,“ řekl mu. „Zavolám si tě, až budu mít čas.“

24:26  Přitom ovšem doufal, že mu Pavel nabídne nějaký úplatek. Proto si ho také nechával často zavolat, aby si pohovořili.

24:27  Po dvou letech Felixe v úřadu vystřídal Porcius Festus. Felix se ovšem chtěl zavděčit Židům, a tak nechal Pavla ve vězení.

Chapter 25

25:1  Tři dny poté, co se Festus ujal vlády v provincii, vypravil se z Cesareje vzhůru do Jeruzaléma.

25:2  Vrchní kněží a přední Židé mu tehdy oznámili žalobu proti Pavlovi. Prosili ho

25:3  a dožadovali se té laskavosti, aby ho nechal poslat do Jeruzaléma (chystali totiž léčku, že ho po cestě zabijí).

25:4  Festus odpověděl: „Pavel je ve vazbě v Cesareji, kam se sám chystám brzy odjet.

25:5  Ať se tam vaši zástupci vypraví se mnou, a pokud ten muž provedl něco zlého, ať ho žalují.“

25:6  Poté, co mezi nimi strávil osm nebo deset dní, vrátil se do Cesareje. Druhého dne zasedl k soudu a poručil, ať předvedou Pavla.

25:7  Jakmile se dostavil, obstoupili ho Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli proti němu těžká obvinění, která však nemohli dokázat.

25:8  Pavel se hájil: „Ani proti židovskému Zákonu ani proti chrámu ani proti císaři jsem se v ničem neprovinil.“

25:9  Festus, který se chtěl zavděčit Židům, Pavlovi odpověděl: „Chceš jít do Jeruzaléma a tam být ohledně toho přede mnou souzen?“

25:10  Pavel na to řekl: „Stojím před císařským soudem, jemuž podléhám. Židům jsem nijak neublížil, jak sám velmi dobře víš.

25:11  Jsem-li skutečně vinen a spáchal jsem něco, zač si zasloužím smrt, neodmítám zemřít. Jestliže však na tom, z čeho mě obviňují, nic není, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři!“

25:12  Festus to probral se svými poradci a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš!“

25:13  Za několik dní do Cesareje dorazil král Agrippa s Bereniké, aby pozdravili Festa.

25:14  Zdrželi se tam delší dobu, a tak Festus králi vyprávěl o Pavlově při: „Felix tu zanechal jednoho vězně.

25:15  Když jsem byl v Jeruzalémě, vrchní kněží a židovští starší mi o něm řekli a žádali jeho odsouzení.

25:16  Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, aniž by obžalovaný stanul svým žalobcům tváří v tvář a dostal možnost hájit se proti jejich obvinění.

25:17  Jakmile se tu sešli, beze všech odkladů jsem příštího dne zasedl k soudu a poručil, ať toho muže předvedou.

25:18  Když ale vystoupili jeho žalobci, nevznesli proti němu nějaké těžké obvinění, jak bych očekával.

25:19  Vedli s ním jen spor o nějakých otázkách toho jejich náboženství a o nějakém mrtvém Ježíši, o kterém Pavel tvrdil, že žije.

25:20  Protože se v těch věcech nevyznám, navrhl jsem mu, zda by chtěl jít do Jeruzaléma, kde by to mohl soud projednat.

25:21  Pavel se však odvolal, že chce zůstat ve vazbě až do rozhodnutí Jeho Veličenstva. Nařídil jsem tedy, ať zůstane ve vazbě, dokud ho nepošlu k císaři.“

25:22  Agrippa Festovi řekl: „Toho člověka bych si také rád poslechl.“ „Uslyšíš ho zítra,“ odpověděl Festus.

25:23  Druhého dne přišli Agrippa a Bereniké s veškerou nádherou a spolu s veliteli a význačnými muži města vstoupili do jednací síně. Když byl na Festův rozkaz přiveden Pavel,

25:24  Festus zahájil: „Králi Agrippo a všichni přítomní, vidíte tu muže, o něhož mě v Jeruzalémě i zde žádala celá židovská obec s křikem, že nesmí zůstat naživu.

25:25  Shledal jsem, že neprovedl nic, za co by zasloužil smrt, ale když se sám odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.

25:26  Nemám však nic určitého, co bych o něm císaři napsal. Proto jsem ho přivedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po tomto slyšení měl co napsat.

25:27  Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést, z čeho je obviněn.“

Chapter 26

26:1  Potom Agrippa vyzval Pavla: „Smíš promluvit sám za sebe.“ Pavel pokynul rukou a začal svou obhajobu:

26:2  „Jsem šťasten, králi Agrippo, že se dnes mám hájit proti všem židovským obviněním právě před tebou,

26:3  zejména proto, že jsi znalcem všech židovských zvyků a záležitostí. Proto tě prosím, vyslechni mě trpělivě.

26:4  Všichni Židé vědí, jaký život jsem od mládí vedl, nejdříve ve své vlasti a potom v Jeruzalémě.

26:5  Znají mě odedávna a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího proudu v našem náboženství jako farizeus.

26:6  A teď tu stojím, abych byl souzen kvůli naději, že Bůh splní zaslíbení, které dal našim otcům.

26:7  Dvanáct našich pokolení přitom dnem i nocí vroucně slouží Bohu v naději na splnění právě tohoto zaslíbení. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo!

26:8  Co je podle vás neuvěřitelného na tom, že Bůh křísí mrtvé?

26:9  Sám jsem se ovšem také domníval, že se musím všemožně stavět proti jménu Ježíše Nazaretského,

26:10  což jsem také v Jeruzalémě dělal. Z pověření vrchních kněží jsem uvěznil mnoho svatých a hlasoval jsem pro jejich smrt.

26:11  Po všech synagogách jsem je často nechával bičovat a nutil je k rouhání. Ve svém nepříčetném hněvu jsem je začal pronásledovat dokonce i v jiných městech.

26:12  Jednou jsem se s plnou mocí a pověřením od vrchních kněží vypravil do Damašku.

26:13  Cestou jsem, králi, uviděl světlo z nebe. I když to bylo kolem poledne, zářilo jasněji než slunce a obklopilo mě i můj doprovod.

26:14  Když jsme všichni padli k zemi, uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně kopeš proti bodcům!‘

26:15  Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

26:16  Zvedni se však a stůj. Ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu.

26:17  Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě posílám,

26:18  abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘

26:19  A tak jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění.

26:20  Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání.

26:21  To je důvod, proč se mě Židé v chrámu chopili a pokoušeli se mě zabít.

26:22  Díky Boží pomoci, kterou až dodnes zakouším, tu však stojím a vydávám svědectví malému i velkému. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš:

26:23  že Mesiáš má trpět, jako první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům.“

26:24  Festus však Pavlovu obhajobu přerušil: „Pavle, ty šílíš!“ vykřikl. „Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!“

26:25  „Nešílím, vznešený Feste,“ odpověděl Pavel. „Má slova jsou pravdivá a rozumná.

26:26  Král, před nímž tak otevřeně mluvím, těm věcem dobře rozumí. Jsem si jist, že mu nic z toho neuniklo, neboť se to nedělo někde v ústraní.

26:27  Věříš prorokům, králi Agrippo? Vím, že věříš.“

26:28  „Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem,“ odpověděl mu Agrippa.

26:29  „Kéž by Bůh dal!“ řekl na to Pavel. „Kéž by ses nejen ty, ale každý, kdo mě dnes slyší, stal ne téměř, ale úplně tím, co já – ovšem bez těchto pout.“

26:30  Nato král vstal a s ním i prokurátor a Bereniké a ostatní přísedící.

26:31  Cestou odtud si povídali: „Ten člověk nedělá nic, zač by si zasloužil smrt nebo vězení!“

26:32  Agrippa na to Festovi řekl: „Kdyby se neodvolal k císaři, mohl být propuštěn.“

Chapter 27

27:1  Jakmile bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, svěřili Pavla s několika dalšími vězni setníku Juliovi z císařského praporu.

27:2  Nastoupili jsme na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi také Makedonec Aristarchos z Tesaloniky.

27:3  Druhého dne jsme přistáli v Sidonu. Julius se k Pavlovi choval vlídně a dovolil mu zajít k přátelům, aby se o něj postarali.

27:4  Když jsme odtud vyrazili, museli jsme kvůli protivětru obeplout Kypr.

27:5  Míjeli jsme pobřeží Kilikie a Pamfylie až do přistání v lykijské Myře.

27:6  Tam setník našel alexandrijskou loď mířící do Itálie a přivedl nás na ni.

27:7  Řadu dní jsme se plavili pomalu a s obtížemi, až jsme se dostali naproti Knidu. Vítr nám nedovolil pokračovat tím směrem, a tak jsme obepluli Krétu podél Salmony.

27:8  Po obtížné plavbě kolem pobřeží jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy poblíž města Lasaia.

27:9  Ztratili jsme hodně času; minul už dokonce i Půst a další plavba by byla nebezpečná. Pavel je proto varoval:

27:10  „Pánové, podle mého by plavba skončila neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!“

27:11  Setník ale více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi než Pavlovým slovům.

27:12  Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina rozhodla, že odtud vyplují a pokusí se dorazit do Fénixu, kde by mohli přezimovat. Tento krétský přístav byl totiž obrácený k jihozápadu a severozápadu.

27:13  Když se zvedl lehký jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí. Zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty.

27:14  Od ostrova ale znenadání udeřil orkán zvaný Euroklydon

27:15  a opřel se do lodi. Ta mu nemohla čelit, a tak jsme se nechali unášet,

27:16  až jsme se dostali do závětří jednoho ostrůvku zvaného Kauda. Tam jsme s vypětím sil ovládli vlečný člun

27:17  a vytáhli ho na palubu. Lodníci pak stáhli loď lany, aby ji zpevnili. Ze strachu, aby nenarazili na Syrtskou mělčinu, spustili vlečnou kotvu a nechali se unášet dál.

27:18  Bouře námi zmítala tak prudce, že jsme druhého dne začali vyhazovat náklad.

27:19  Třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili lodní výbavu.

27:20  Bouře nepřestávala zuřit ani po mnoha dnech. Nebylo vidět slunce ani hvězdy, až se nakonec ztrácela všechna naděje, že se zachráníme.

27:21  Když už dlouho ani nemohli jíst, Pavel se postavil doprostřed a řekl: „Pánové, měli jste mě poslechnout. Kdybychom nevypluli z Kréty, ušetřili bychom si toto neštěstí a škodu.

27:22  Teď vás ale vyzývám, abyste se vzchopili. I když bude loď zničena, nikdo z vás nepřijde o život.

27:23  Dnes v noci mě navštívil anděl toho Boha, jemuž patřím a sloužím, a

27:24  řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, dostaneš se před císaře. A hle, Bůh se z dobroty k tobě rozhodl zachovat všechny, kdo se plaví s tebou.‘

27:25  Proto se vzchopte, pánové! Věřím totiž Bohu, že vše dopadne, jak mi bylo řečeno.

27:26  Musíme ale narazit na nějaký ostrov.“

27:27  Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni napříč Adriatikem. Kolem půlnoci měli námořníci dojem, že se blíží země.

27:28  Spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; o kousek dál ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů.

27:29  Z obavy, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a toužebně očekávali den.

27:30  Tehdy se námořníci pokusili uniknout z lodi. Pod záminkou, že chtějí roztahovat kotvy také z přídi, spustili člun na moře,

27:31  ale Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Pokud nezůstanou na lodi, nezachráníte se!“

27:32  Vojáci tedy přesekli lana a nechali člun uplavat.

27:33  Před svítáním Pavel všechny vyzýval, aby pojedli: „Dnes je to čtrnáct dní, co samou úzkostí nic nejíte.

27:34  Proto vás prosím, v zájmu své záchrany něco snězte; nikdo z vás nepřijde ani o vlásek!“

27:35  Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, lámal a začal jíst.

27:36  Všechny to povzbudilo a něco pojedli.

27:37  (Na lodi nás bylo celkem 276 osob.)

27:38  Posilněni jídlem pak sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.

27:39  Konečně se rozednilo. Nemohli tu zem poznat, ale viděli jakousi zátoku s plochým břehem. Na ten se chtěli pokusit s lodí najet.

27:40  Odsekli kotvy a nechali je v moři. Uvolnili také provazy u kormidel, přední plachtu napnuli do větru a pustili se ke břehu.

27:41  V mořské úžině však loď najela na mělčinu. Příď pevně uvízla a nemohla se pohnout, zatímco záď se tříštila pod náporem vln.

27:42  Vojáci se rozhodli pobít vězně, aby některý neuplaval a neunikl.

27:43  Setník jim ale v tom úmyslu zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Nařídil, aby ti, kdo umí plavat, vyskočili první a dostali se ke břehu.

27:44  Ostatní je měli následovat na prknech nebo jiných troskách lodi. Tak se nakonec všichni v pořádku dostali na břeh.

Chapter 28

28:1  Když jsme se zachránili, zjistili jsme, že se ten ostrov jmenuje Malta.

28:2  Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože pršelo a bylo chladno.

28:3  Pavel nasbíral hromadu roští. Když přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije unikající před žárem.

28:4  Když domorodci uviděli, jak mu od ruky visí had, říkali si: „Ten člověk je určitě vrah! Zachránil se z moře, ale Spravedlnost ho nenechala naživu.“

28:5  Pavel však hada setřásl do ohně a nic zlého se mu nestalo.

28:6  Domorodci očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. Když ale dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a začali říkat, že je to bůh.

28:7  V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil.

28:8  Publiův otec byl právě na lůžku sužován horečkou a úplavicí. Pavel ho navštívil, po modlitbě na něj vložil ruce a uzdravil ho.

28:9  Po té události začali přicházet i ostatní nemocní z toho ostrova a byli uzdravováni.

28:10  Zahrnuli nás mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.

28:11  Po třech měsících jsme odtud vypluli na alexandrijské lodi se znakem Blíženců, která na tom ostrově zůstala přes zimu.

28:12  Na tři dny jsme zastavili v Syrakusách,

28:13  odkud jsme pokračovali do Regia. Po jednom dni se zvedl jižní vítr, a tak jsme dalšího dne přistáli v Puteolech.

28:14  Tam jsme nalezli bratry a na jejich pozvání jsme u nich týden zůstali. A tak jsme dorazili do Říma.

28:15  Když o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti a další ke Třem krčmám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.

28:16  V Římě Pavel dostal povolení bydlet v soukromí s vojákem, který ho hlídal.

28:17  Po třech dnech Pavel svolal místní židovské představené. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, ačkoli jsem se nijak neprovinil proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, byl jsem v Jeruzalémě zatčen a vydán Římanům.

28:18  Ti mě po výslechu chtěli propustit s tím, že jsem nespáchal nic, za co bych zasloužil smrt.

28:19  Židé však byli proti, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři – ovšem ne proto, abych žaloval na svůj národ.

28:20  Pozval jsem vás tedy, abychom se poznali a promluvili spolu, neboť jsem tímto řetězem spoután kvůli naději Izraele.“

28:21  Odpověděli mu: „Nedostali jsme o tobě žádný dopis z Judska a nikdo z bratrů k nám nepřišel se zprávou nebo žalobou na tebe.

28:22  Chceme si však poslechnout tvé názory; o té sektě totiž víme, že je všeobecně odmítána.“

28:23  V den, který mu určili, se jich u něj doma sešlo ještě více. Vykládal jim a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši.

28:24  Někteří se jeho slovy dali přesvědčit, ale jiní nevěřili.

28:25  Když se nemohli shodnout a začali se rozcházet, Pavel jim pověděl ještě toto: „Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše:

28:26  ‚Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.

28:27  Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.‘

28:28  [29] Proto vězte, že Boží spása byla poslána pohanům. Oni uslyší!“

28:30  Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo za ním přicházeli.

28:31  Kázal o Božím království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.