CzeB21 - I Maccabees

Chapter 1

1:1  Poté, co Alexandr Makedonský, syn Filipův, ovládl Řecko, vytáhl ze země Kitejců, porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, a stal se králem místo něj.

1:2  Svedl mnoho bitev, zmocnil se pevností a pobil místní krále.

1:3  Pronikl až na kraj světa a pobral kořist mnoha národů. Svět mu ležel u nohou, a tak zpyšněl a v srdci propadl nadutosti.

1:4  Shromáždil obrovskou armádu a podrobil si země, národy i vladaře, takže mu museli odvádět daň.

1:5  Poté však ulehl na lůžko a poznal, že umírá.

1:6  Zavolal proto své slovutné velmože, s nimiž od mládí vyrůstal, a ještě za života mezi ně rozdělil své království.

1:7  Alexandr kraloval dvanáct let, a když zemřel,

1:8  nastoupili k moci jeho velmoži, každý na svém území.

1:9  Po jeho smrti si všichni nasadili na hlavy koruny a po nich je mnoho let nosili jejich synové. A po celé zemi šířili jen víc a více neštěstí.

1:10  Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanes, syn krále Antiocha. Byl rukojmím v Římě a v roce 137 řeckého království se stal králem.

1:11  V té době povstali v Izraeli jistí bezbožníci a mnohé přesvědčili slovy: „Pojďme uzavřít smlouvu s pohanskými národy v našem okolí – vždyť od té doby, co se od nich oddělujeme, nás stíhají jen samá neštěstí!“

1:12  Některým z lidu se ty řeči líbily,

1:13  a tak se horlivě vydali ke králi. Ten jim dal povolení řídit se pohanskými zákony,

1:14  a oni tedy podle pohanského zvyku vybudovali v Jeruzalémě gymnasion,

1:15  odstraňovali si obřízku a odpadli od svaté smlouvy. Spřáhli se s pohany a zaprodali se páchání zla.

1:16  Když Antiochos upevnil svou vládu nad Sýrií, rozhodl se ovládnout také Egypt, aby tak panoval nad oběma říšemi.

1:17  Vpadl tedy do Egypta s mohutným vojskem, s vozy a slony, s jízdou a velkým loďstvem

1:18  a svedl bitvu s egyptským králem Ptolemaiem. Ptolemaios se obrátil na útěk a zůstalo tam mnoho padlých.

1:19  Antiochos dobyl egyptská opevněná města a vyplenil Egypt.

1:20  Po porážce Egypta se Antiochos v roce 143 vydal zpět. Přitáhl do Izraele a s mohutným vojskem vešel do Jeruzaléma.

1:21  Pyšně vstoupil do svatyně a sebral zlatý oltář, světelný svícen a všechno jeho náčiní,

1:22  stůl na chleby předložení, konvice pro úlitby, číše a zlaté kadidelnice, oponu i věnce. Sloupal všechny zlaté ozdoby z průčelí chrámu,

1:23  pobral stříbro, zlato, vzácné náčiní a také skryté poklady, které našel.

1:24  Všechno to vzal a odtáhl do své země. Prolil mnoho krve a mluvil velmi zpupně.

1:25  Po celém Izraeli tehdy nastalo veliké truchlení.

1:26  Přední mužové a starci kvíleli, panny i mládenci chřadli a krása žen uvadla.

1:27  Každý ženich propukl v pláč a nevěsta naříkala v ložnici.

1:28  Země se ustrnula nad svými obyvateli a celý dům Jákobův se zahalil do hanby.

1:29  Po dvou letech král do judských měst poslal vrchního výběrčího daní. Ten přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem,

1:30  a protože předstíral pokojné úmysly, místní mu uvěřili. Pak ale město zničehonic napadl, způsobil mu velikou porážku a pobil mnoho Izraelců.

1:31  Když město vyplenil, vypálil ho a rozbořil domy i hradební zdi.

1:32  Nepřátelé odvlekli ženy a děti do zajetí a zabavili dobytek.

1:33  Pak znovu vystavěli Město Davidovo a udělali si z něj pevnost s vysokou a mohutnou hradbou a pevnými věžemi.

1:34  Dosadili tam hříšné a bezbožné muže, a ti se tam opevnili.

1:35  Uložili si tam zbraně a potraviny, uskladnili kořist, kterou shromáždili z Jeruzaléma, a stali se velikou hrozbou.

1:36  Byla to pro svaté místo léčka a pro Izrael napořád zlý nepřítel.

1:37  Prolévali nevinnou krev kolem svatyně a poskvrnili ji.

1:38  Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a stalo se z něj sídlo cizáků. Město se svým potomkům stalo cizinou, jeho děti ho opustily.

1:39  Jeho svatyně zpustla jako poušť, jeho slavnosti se změnily v truchlení, jeho soboty se staly potupou a jeho čest opovržením.

1:40  Jak bylo dříve slavné, bylo teď zneuctěno a jeho vznešenost se změnila v truchlení.

1:41  Král pak vydal výnos pro celé království, že všichni mají tvořit jeden lid

1:42  a každý má opustit své vlastní zvyky. Všichni pohané králova slova poslechli,

1:43  a dokonce i mnozí Izraelci s radostí přijali jeho náboženství a začali obětovat modlám a znesvěcovat sobotu.

1:44  Král vyslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s rozkazy, ať se ve své zemi začnou řídit cizími zvyky.

1:45  Nařídil, ať zruší zápaly, pokojné oběti i úlitby ve svatyni, ať znesvěcují soboty a svátky,

1:46  ať poskvrní svatyni i svaté kněží,

1:47  ať postaví oltáře, posvátné okrsky a modlářské chrámy, ať obětují vepře a jiná nečistá zvířata,

1:48  ať nechávají své syny neobřezané. Měli tak zohavit své duše vším nečistým a znesvěcujícím,

1:49  aby zapomněli na Zákon a opustili všechna ustanovení.

1:50  Kdokoli by se královým nařízením nepodrobil, měl zemřít.

1:51  Všechna tato nařízení vydal pro celé království a nade vším lidem ustanovil dozorce. Judským obcím pak přikázal, aby v každé z nich konali oběti.

1:52  Mnozí z lidu – každý, kdo odpadl od Zákona – se přidali. Páchali v zemi zlo

1:53  a zahnali Izrael, aby hledal útočiště v kdejaké skrýši.

1:54  Patnáctého dne měsíce kislev 145 roku Antiochos vztyčil na chrámovém oltáři Otřesnou ohavnost. V okolních judských městech postavili oltáře

1:55  a pálili kadidlo ve dveřích domů a na ulicích.

1:56  Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili,

1:57  a u koho se našla Kniha smlouvy nebo kdo žil podle Zákona, toho stihl králův rozsudek smrti.

1:58  Měsíc za měsícem se dopouštěli násilí na všech Izraelcích, které přistihli ve městech.

1:59  Vždy pětadvacátého dne v měsíci obětovali na oltáříku, který stál na oltáři v chrámu.

1:60  Ženy, které nechaly své děti obřezat, podle nařízení popravovali

1:61  stejně jako jejich příbuzné a ty, kdo obřízku provedli. Novorozeňata věšeli na krcích jejich matek.

1:62  Mnozí v Izraeli však zůstali silní a pevně si předsevzali, že nebudou jíst nic nečistého.

1:63  Volili raději smrt, než aby se poskvrnili pokrmem a znesvětili svatou smlouvu; a tak umírali.

1:64  Na Izrael tehdy dolehl strašlivý hněv.

Chapter 2

2:1  Matatiáš, syn Jana, syna Šimonova, kněz ze synů Joaribových, v těch dnech odešel z Jeruzaléma a usadil se v Modiinu.

2:2  Měl pět synů: Jana (přezdívaného Gadi),

2:3  Šimona (zvaného Thasi),

2:4  Judu (zvaného Makabejský),

2:5  Eleazara (zvaného Avaran) a Jonatana (zvaného Apfus).

2:6  Když viděl, k jakým rouháním dochází v Judsku a v Jeruzalémě,

2:7  zvolal: „Běda mi – proč jsem se narodil?! Abych přihlížel zkáze svého lidu a zkáze svatého města? Musím tu jen sedět, když město padlo do rukou nepřátel a svatyni ovládli cizáci?

2:8  Jeho chrám skončil jako muž beze cti,

2:9  jeho skvostné nářadí padlo za kořist, jeho nemluvňata pozabíjena v ulicích a jeho mládenci padli nepřátelskou čepelí.

2:10  Který národ neuchvátil část jeho království a nezmocnil se jeho kořisti?

2:11  Jeruzalém byl obrán o všechny své ozdoby a místo svobody se ocitl v otroctví.

2:12  Hle, naše svatá místa – naše krása a sláva – byla zničena! Pohané je znesvětili,

2:13  nač máme ještě žít?!“

2:14  Matatiáš i jeho synové roztrhli svá roucha, oblékli se do pytloviny a dali se do velikého nářku.

2:15  Královi lidé, kteří nutili k odpadlictví, přišli také do města Modiin, aby místní přinutili obětovat.

2:16  Mnozí Izraelci se k nim přidali, ale Matatiáš a jeho synové se drželi pospolu.

2:17  Královi lidé se obrátili na Matatiáše a řekli: „Jsi vážený a významný představitel tohoto města a máš podporu svých synů i bratrů.

2:18  Pojď tedy hned jako první a splň královo nařízení, jak to udělaly všechny národy i mužové z Judska a ti, co zůstali v Jeruzalémě! Pak budeš i se svými syny patřit mezi královy přátele a budeš i se svými syny poctěn zlatem, stříbrem a mnoha dary.“

2:19  Matatiáš jim odpověděl zvučným hlasem: „I když krále poslouchají všechny národy v říši, i když každý odpadl od náboženství svých otců a dal přednost jeho příkazům,

2:20  já a mí synové a bratři budeme žít podle smlouvy našich otců.

2:21  V žádném případě neopustíme Zákon a ustanovení!

2:22  Královy rozkazy neuposlechneme a od svého náboženství se neuchýlíme napravo ani nalevo.“

2:23  Sotva to dořekl, jeden Žid před očima všech přistoupil, aby podle králova nařízení obětoval na modiinském oltáři.

2:24  Jak to Matatiáš uviděl, rozhorlil se a pohnut v nitru dal průchod spravedlivému hněvu: přiskočil k němu a na tom oltáři ho podřízl.

2:25  Zároveň zabil králova posla, který je nutil obětovat, a zbořil ten oltář.

2:26  Rozhorlil se pro Zákon jako kdysi Pinchas proti Zimrimu, synu Salovu.

2:27  Matatiáš začal ve městě hlasitě provolávat: „Každý, kdo horlí pro Zákon a zůstává ve Smlouvě, ať jde za mnou!“

2:28  On i jeho synové pak utekli do hor. Všechno, co měli, nechali ve městě.

2:29  Mnozí, kdo hledali spravedlnost a právo, tehdy odešli do pustiny a usadili se tam

2:30  i se svými dětmi, ženami a dobytkem, protože na ně všechno to zlo těžce doléhalo.

2:31  Královým mužům a jednotkám, které byly v Jeruzalémě, ve Městě Davidově, bylo oznámeno, že lidé, kteří mařili výkon králova rozhodnutí, se uchýlili do úkrytů v pustině.

2:32  Vyrazilo za nimi proto množství vojáků, dostihli je a utábořili se proti nim. V sobotu se proti nim sešikovali k boji

2:33  a volali na ně: „Už dost! Odejděte odsud, řiďte se královým nařízením a zůstanete naživu.“

2:34  „Neodejdeme,“ odpověděli. „Královým nařízením se řídit nebudeme a sobotu neznesvětíme.“

2:35  Vojáci je tedy ihned napadli,

2:36  oni však na to neodpověděli. Nehodili po nich ani kamenem, ani nezatarasili své úkryty,

2:37  ale prohlásili: „Raději všichni zemřeme v nevinnosti. Nebe a země jsou nám svědky, že nás zabíjíte nespravedlivě!“

2:38  Zaútočili na ně v sobotu a oni zemřeli i se svými ženami, dětmi a dobytkem – na tisíc lidských životů.

2:39  Když se to dozvěděl Matatiáš a jeho synové, velice nad nimi truchlili.

2:40  Potom si řekli: „Pokud se všichni zachováme tak jako naši bratři, pokud nebudeme proti pohanům bojovat za svůj život a své zákony, brzy nás ze země vyhladí.“

2:41  A tak se onoho dne usnesli: „Napadne-li nás někdo v sobotní den, budeme proti němu bojovat, abychom všichni nezemřeli, jako zemřeli naši bratři ve svých úkrytech.“

2:42  Tehdy se k nim přidala skupina chasidů, udatných bojovníků z Izraele, samých oddaných stoupenců Zákona.

2:43  Připojili se k nim také všichni, kdo byli na útěku před tím zlem, a posílili jejich řady.

2:44  Postavili tedy vojsko a pobili hříšníky ve svém hněvu a bezbožníky ve svém rozlícení. Ti, kdo přežili, utekli, aby se zachránili u pohanů.

2:45  Matatiáš a jeho druhové pak obcházeli kolem, bořili všechny oltáře,

2:46  násilím obřezávali neobřezané chlapce, které na území Izraele našli,

2:47  a vyháněli nadutce. Dílo se jim dařilo.

2:48  Uchránili Zákon před rukama pohanů a králů a nenechali hříšníka zvítězit.

2:49  Když se přiblížil den jeho smrti, promluvil Matatiáš ke svým synům: „Dnes vládne zpupnost a výsměch; je čas zmaru a zuřivého hněvu.

2:50  Nuže, chlapci, rozhorlete se pro Zákon a položte životy za smlouvu našich otců!

2:51  Vzpomeňte si na skutky otců, které vykonali za svých časů, a přejte si sami velikou slávu a věčné jméno.

2:52  Neprokázal snad Abraham věrnost ve zkoušce a nebylo mu to uznáno za spravedlnost?

2:53  Josef zachoval přikázání v čase svého soužení a stal se pánem Egypta.

2:54  Náš otec Pinchas za svou velikou horlivost získal smlouvu věčného kněžství.

2:55  Jozue splnil rozkaz a stal se soudcem Izraele.

2:56  Káleb vydal svědectví před shromážděním a získal zemi za dědictví.

2:57  David za svou zbožnost získal královský trůn do věčného dědictví.

2:58  Eliáš byl za svou velkou horlivost pro Zákon vzat do nebe.

2:59  Chananiáš, Azariáš a Mišael byli pro svou víru zachráněni z plamenů.

2:60  Daniel byl pro svou nevinnost vysvobozen ze lvích tlam.

2:61  Vězte, že kdokoli ve všech těch pokoleních spoléhal na Boha, nikdy nepadl.

2:62  Nelekejte se řečí hříšníka, protože jeho sláva skončí v hnoji a červech.

2:63  Dnes se naparuje, zítra se ale po něm slehne zem; obrátí se v prach a z jeho plánů nic nezbude.

2:64  Vy, chlapci, ale buďte stateční a silní v Zákoně, neboť skrze něj dosáhnete slávy!

2:65  Zde je váš bratr Šimon – vím, že je to rozvážný muž. Vždy ho poslouchejte, on vám bude místo otce.

2:66  A Juda Makabejský, udatný bojovník už od mládí, bude vaším vojevůdcem a povede boj proti pohanům.

2:67  Shromážděte k sobě všechny, kdo zachovávají Zákon, a vykonejte pomstu za svůj lid.

2:68  Dejte pohanům plnou odplatu a držte se předpisů Zákona.“

2:69  Pak jim požehnal a byl připojen ke svým otcům.

2:70  Zemřel v roce 146. Byl pohřben do hrobu svých otců v Modiinu a celý Izrael ho oplakával s hlubokým zármutkem.

Chapter 3

3:1  Po něm nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský.

3:2  Všichni jeho bratři a všichni, kdo se přidali k jeho otci, mu pomáhali a s radostí bojovali za Izrael.

3:3  Velice proslavil svůj lid; jak obr oblékl se pancířem, opásal se válečnou zbrojí a sváděl bitvy, aby chránil tábor svým mečem.

3:4  Ve svých činech byl jako lev, jak lvíče, co po kořisti řve.

3:5  Pátral po bezbožných a stíhal je; upaloval ty, kdo trápili jeho lid.

3:6  Bezbožní se třásli strachem z něj a všichni zločinci se děsili: jeho rukama se dařila záchrana.

3:7  Ztrpčoval vládu mnoha králům a svými činy těšil Jákoba – navěky buď požehnána jeho památka!

3:8  Prošel judskými městy, vyhubil v nich neznabohy, a tak odvrátil od Izraele hněv.

3:9  Proslavil se až na kraj země a přivedl zpět ztracené.

3:10  Apollonios tehdy shromáždil pohany a mohutné vojsko ze Samaří k boji proti Izraeli.

3:11  Když to Juda zjistil, vytáhl proti němu, porazil ho a zabil. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl.

3:12  Rozebrali si tedy kořist a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po zbytek života.

3:13  Když se velitel syrského vojska Seron dozvěděl, že Juda shromáždil hrstku mužů, sbor věrných, připravených jít s ním do boje,

3:14  prohlásil: „Získám si v království pověst a slávu. Půjdu do boje proti Judovi a jeho mužům, kteří pohrdli královým nařízením!“

3:15  Uspořádal tedy další tažení a šlo s ním mohutné vojsko neznabohů, aby mu pomohlo ztrestat Izraelce.

3:16  Když se dostali až k Bet-choronskému průsmyku, vyšel proti nim Juda s hrstkou bojovníků.

3:17  Když ale uviděli, jaké proti nim táhne vojsko, řekli Judovi: „Jak můžeme s takovou hrstkou bojovat proti tak velké přesile? Navíc jsme dnes vyčerpaní a ještě jsme nic nejedli.“

3:18  Juda odpověděl: „Hrstka může snadno přemoci velké množství. Nebesům je jedno, uskuteční-li záchranu skrze mnoho, anebo málo mužů.

3:19  Vítězství v boji nezávisí na velikosti vojska, neboť síla pochází z Nebes.

3:20  Oni jdou proti nám s velikou zpupností a bezbožností, aby nás i naše ženy a děti vyhladili a oloupili.

3:21  My však bojujeme za své životy a za své zákony.

3:22  Bůh je před námi rozdrtí; nebojte se jich!“

3:23  Jakmile to dořekl, vyrazil náhle do útoku. Seron byl se svým vojskem rozdrcen

3:24  a hnali ho od Bet-choronského průsmyku až dolů na pláň. Padlo tam na osm set nepřátel a zbytek utekl do země Filištínů.

3:25  Juda a jeho bratři tehdy začali být obávaní a na pohany v celém okolí padla hrůza.

3:26  Jeho pověst se donesla až ke králi a národy si vyprávěly o Judových šicích.

3:27  Když ta slova uslyšel král Antiochos, strašně se rozzuřil. Nechal shromáždit všechna vojska svého království v jednu obrovskou armádu,

3:28  otevřel svou pokladnici, vyplatil jednotkám roční žold a vyhlásil plnou pohotovost.

3:29  Pak ale zjistil, že v jeho pokladnách není dost peněz. Daňové výnosy totiž poklesly kvůli rozbrojům a pohromám, které v zemi sám způsobil, když zrušil pradávná ustanovení.

3:30  Dělal si starosti, že už nebude mít tolik jako dřív na výdaje a dary, které byl zvyklý rozdávat štědřeji než králové před ním.

3:31  V té naprosté bezradnosti se rozhodl, že potáhne do Persie, vybere daně z tamějších provincií a tak nashromáždí spoustu peněz.

3:32  Pověřil tedy Lysia, váženého muže z královského rodu, aby spravoval království od řeky Eufrat až k hranicím Egypta,

3:33  a až do svého návratu mu svěřil výchovu svého syna Antiocha.

3:34  Předal mu polovinu vojsk i slony a zplnomocnil ho, aby konal veškerou jeho vůli. Pokud jde o obyvatele Judska a Jeruzaléma,

3:35  měl proti nim poslat armádu, která by vyhladila a zničila sílu Izraele i pozůstatky Jeruzaléma, aby tam po nich nezůstala ani památka.

3:36  Celé jejich území měl osídlit cizinci a přidělit jim tam pozemky.

3:37  V roce 147 tedy král se zbývající polovinou vojsk vyrazil ze svého sídelního města Antiochie, překročil řeku Eufrat a vydal se na cestu horními provinciemi.

3:38  Lysias vybral mezi královými důvěrníky udatné muže, Ptolemaia, syna Dorymenova, Nikanora a Gorgia,

3:39  a poslal s nimi 40 000 mužů a 7000 jezdců, aby vpadli do Judska a podle králova rozkazu ho zpustošili.

3:40  Vyrazili tedy s celou armádou, a když tam dorazili, utábořili se na pláni u Emauz.

3:41  Připojilo se k nim také vojsko za Sýrie a ze země Filištínů. Když o nich uslyšeli místní obchodníci, vzali obrovské množství stříbra a zlata a také okovy a přišli do tábora, aby si nakoupili Izraelce jako otroky.

3:42  Juda a jeho bratři viděli, že je velmi zle – vojska už tábořila na jejich území. Když se dozvěděli, že král vydal rozkazy k úplnému vyhlazení lidu,

3:43  řekli si mezi sebou: „Pojďme odvrátit záhubu svého lidu. Bojujme za svůj lid a za svatyni!“

3:44  A tak se sešlo shromáždění, aby se připravili k boji a také aby se modlili a prosili Boha o milosrdenství a slitování.

3:45  Jeruzalém byl neobydlený jako pustina, nikdo z jeho synů tam nezůstal. Svatyně byla pošlapávána cizinci, z hradu byl útulek pro pohany. Radost opustila Jákoba, flétna a harfa utichla.

3:46  Shromáždili se proto a přesunuli se do Micpy naproti Jeruzalému, protože Micpa bývala dříve pro Izrael místem modlitby.

3:47  Onoho dne se postili. Oblékli se do pytloviny, hlavu si posypali popelem a roztrhli svá roucha.

3:48  Rozvinuli svitek Zákona a zkoumali v něm to, nač se jiné národy dotazují obrazů svých bohů.

3:49  Přinesli kněžská roucha, prvotiny a desátky a povolali nazíry, kteří dovršili dny svého slibu.

3:50  Potom začali volat k Nebesům: „Co si s nimi počneme? Kam je vezmeme?

3:51  Tvá svatyně byla pošlapána a znesvěcena, tví kněží truchlí ve svém ponížení.

3:52  Hle, pohané se srotili proti nám, aby nás zničili – ty sám víš, jak s námi chtějí naložit!

3:53  Jak proti nim obstojíme, pokud nám nepomůžeš?“

3:54  Zatroubili na trubky a dali se do hlasitého křiku.

3:55  Juda pak ustanovil vůdce lidu – velitele nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti.

3:56  Všechny, kdo právě stavěli domy nebo se zasnoubili, vysadili vinici nebo byli bázliví, vyzval, aby se podle Zákona vrátili do svých domovů.

3:57  Pak se vojsko dalo do pohybu a utábořilo se jižně od Emauz.

3:58  Juda tehdy řekl: „Připravte se a bojujte udatně! Ráno se postavte do boje proti těmto pohanům, kteří se proti nám srotili, aby zničili nás i naši svatyni.

3:59  Raději zemřeme v boji, než abychom přihlíželi zkáze našeho národa a naší svatyně!

3:60  Ať se však stane, jak si budou přát Nebesa.“

Chapter 4

4:1  Gorgias mezitím vzal 5000 mužů a 1000 vybraných jezdců a vyrazil s tímto vojskem ještě v noci,

4:2  aby nečekaně přepadl tábor Židů a pobil je. Cestu mu ukazovala hradní posádka.

4:3  Juda se to ale dozvěděl, a tak se svými bojovníky vyrazil, aby napadl královskou armádu u Emauz,

4:4  dokud byly ještě Gorgiovy jednotky mimo tábor.

4:5  Gorgias tedy v noci vpadl do Judova tábora, a když tam nikoho nenašel, začal je hledat po horách. Řekl si totiž: „Dali se před námi na útěk.“

4:6  Za svítání se Juda s třemi tisíci mužů objevil na planině (neměli ale tolik pancířů a mečů, kolik by si přáli).

4:7  Když spatřili mohutně opevněný tábor pohanů a kolem jízdu, samé zkušené válečníky,

4:8  Juda promluvil ke svým mužům: „Nelekejte se jejich množství; nebojte se jejich útoku!

4:9  Vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové v Rudém moři, když je se svou armádou pronásledoval farao.

4:10  Pojďme teď vzývat Nebesa. Bude-li Bůh chtít, vzpomene si na smlouvu s našimi otci a toto vojsko dnes před námi rozdrtí.

4:11  Všechny národy pak poznají, že Izrael má svého vysvoboditele a zachránce!“

4:12  Cizáci pozvedli oči, a když viděli, jak se k nim Židé blíží,

4:13  vyrazili z tábora do boje. Vtom Judovi muži zatroubili

4:14  a vyrazili do útoku. Pohané byli poraženi a utíkali na pláň.

4:15  Všichni, kdo zůstali pozadu, padli mečem. Zbytek pronásledovali až do Gezeru a až k idumejským pláním a k Ašdodu a Jamnii. Padlo z nich asi 3000 mužů.

4:16  Když Juda se svým vojskem ukončil pronásledování a vrátil se,

4:17  řekl svým mužům: „Zadržte touhu po kořisti; čeká nás ještě další boj.

4:18  Gorgias a jeho armáda jsou poblíž v horách. Teď se tedy postavte našim nepřátelům a bojujte proti nim! Potom si můžete v klidu rozebrat kořist.“

4:19  Sotva to dořekl, objevil se oddíl nepřátel a rozhlížel se z horského hřebene.

4:20  Zjistili, že jejich vojsko muselo být poraženo, protože jejich tábor byl vypálen (viděli totiž dým, který prozrazoval, co se stalo).

4:21  Ten pohled je nesmírně vyděsil, a když pak ještě spatřili na pláni Judovo vojsko připravené k bitvě,

4:22  utekli všichni do země Filištínů.

4:23  Juda se tedy vrátil, aby vyplenil tábor. Pobrali tam množství zlata, stříbra, purpurových a nachových látek a spoustu jiných cenností.

4:24  Cestou zpět pak zpívali chvalozpěvy a velebili Nebesa: „Hospodin je tak dobrý! Jeho milosrdenství trvá navěky!“

4:25  Toho dne byl Izrael slavně zachráněn.

4:26  Všichni cizáci, kteří se zachránili, přišli Lysiovi oznámit, co se stalo.

4:27  Když to uslyšel, znejistěl a zmalomyslněl. S Izraelem to nedopadlo tak, jak si přál, a nevydařilo se, co mu král přikázal.

4:28  Následujícího roku proto shromáždil 60 000 vybraných bojovníků a 5000 jezdců, aby Židy konečně porazil.

4:29  Přitáhli do Idumeje a utábořili se v Bet-curu. Proti nim vytáhl Juda a jeho 10 000 mužů.

4:30  Když uviděl to mohutné vojsko, začal se modlit: „Požehnaný jsi, Spasiteli Izraele, který jsi porazil mocného válečníka rukou svého služebníka Davida a tábor Filištínů jsi vydal do rukou Saulova syna Jonatana a jeho zbrojnoše.

4:31  Rozdrť toto vojsko rukou svého lidu Izraele, ať je zahanbena jejich pěchota i jezdectvo!

4:32  Zastraš je; podlom jejich důvěru ve vlastní sílu, ať jsou otřeseni svou porážkou!

4:33  Poraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě všichni, kdo znají tvé jméno, chválí chvalozpěvy!“

4:34  Potom vyrazili proti sobě, a když se střetli, padlo z Lysiova vojska 5000 mužů.

4:35  Když Lysias viděl ústup svých šiků a odvahu Judových vojáků připravených buď ušlechtile žít, anebo zemřít, stáhl se do Antiochie. Tam pak najímal žoldnéře, aby s ještě větším vojskem znovu vtrhl do Judska.

4:36  Juda a jeho bratři tehdy řekli: „Pohleďte, naši nepřátelé jsou poraženi. Pojďme očistit svatyni a znovu ji zasvětit!“

4:37  Celé vojsko se tedy shromáždilo a vystoupili na horu Sion.

4:38  Uviděli tam zpustošenou svatyni a znesvěcený oltář, vrata spálená, nádvoří porostlá křovím jako v lese nebo někde v horách a rozbořené postranní komory.

4:39  Roztrhli svá roucha, dali se do velkého nářku a sypali si hlavu popelem.

4:40  Padli tváří k zemi, a když na znamení zazněly trubky, začali volat k Nebesům.

4:41  Juda tehdy určil muže, kteří měli bojovat s hradní posádkou, dokud on s ostatními neočistí svatyni.

4:42  Vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu,

4:43  kteří očistili svatyni a odnesli poskvrněné kameny na nečisté místo.

4:44  Když se pak radili, co udělat se znesvěceným oltářem pro zápalné oběti,

4:45  došli k závěru, že bude lepší ho zbourat, než aby jim byl potupou – vždyť ho poskvrnili pohané. A tak oltář zbořili

4:46  a kameny uložili na vhodné místo na chrámové hoře, dokud nepřijde prorok a nerozhodne o nich.

4:47  Pak podle Zákona vzali netknuté kameny a postavili nový oltář po vzoru toho dřívějšího.

4:48  Stejně tak obnovili svatyni i vnitřek chrámu a posvětili nádvoří.

4:49  Vyrobili nové posvátné náčiní a vnesli do chrámu svícen, kadidlový oltář a stůl.

4:50  Na oltáři zapálili kadidlo a rozžehli světla na svícnu, aby svítila v chrámu.

4:51  Na stůl položili chleby, zavěsili opony a dokončili tak veškeré dílo, které konali.

4:52  Ráno za úsvitu pětadvacátého dne devátého měsíce (což je měsíc kislev) roku 148 přišli

4:53  a na nově postaveném oltáři zápalných obětí přinesli oběť podle Zákona.

4:54  Oltář byl znovu zasvěcen s písněmi a citerami, harfami a činely ve stejnou dobu a stejný den, kdy ho národy znesvětily.

4:55  Všechen lid padl na tvář. Klaněli se a dobrořečili Nebesům za štěstí, které jim bylo dopřáno.

4:56  Posvěcení oltáře slavili po osm dní. Radostně přinášeli zápalné oběti stejně jako oběti vděčnosti a chvály.

4:57  Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili brány i postranní komory a osadili je dveřmi.

4:58  Mezi lidem zavládla nesmírná radost, že byla odvrácena potupa, kterou způsobili pohané.

4:59  Juda a jeho bratři i celé shromáždění Izraele pak stanovili, že se každoročně v danou dobu, po osm dní od pětadvacátého dne měsíce kislev má slavit svátek posvěcení oltáře, a to s veselím a radostí.

4:60  Tenkrát opevnili horu Sion vysokými hradbami a mohutnými věžemi, aby už nemohli přijít pohané a pošlapat svatá místa tak jako předtím.

4:61  Juda tam umístil posádku, aby město chránila, a opevnil k jeho ochraně také Bet-cur, aby lid měl nějakou pevnost proti Idumeji.

Chapter 5

5:1  Když se pohané v okolí doslechli, že byl znovu postaven oltář a svatyně obnovena do dřívější podoby, nesmírně je to rozzuřilo

5:2  a rozhodli se, že vyhladí Jákobovy potomky, kteří žili mezi nimi. Začali je tedy zabíjet a vyhánět.

5:3  Juda se u Akrabateny v Idumeji pustil do boje se syny Ezauovými, protože dotírali na Izrael. Způsobil jim těžkou porážku, pokořil je a obral o kořist.

5:4  Vzpomněl si také na podlost synů Baianových, kteří se pro lid stali pastí a osidlem, neboť je přepadali na cestách.

5:5  Zahnal je do jejich pevností, oblehl je a vydal klatbě; ty pevnosti pak vypálil i se všemi, kdo byli uvnitř.

5:6  Vytáhl také proti synům Amonovým, kde narazil na silné a početné vojsko pod velením Timotea.

5:7  Svedl s nimi mnoho bitev, až je rozdrtil a na hlavu porazil.

5:8  Pak se zmocnil Jaezeru s okolními vesnicemi a vrátil se do Judska.

5:9  Také v Gileádu se pohané srotili proti Izraelcům, kteří žili na jejich území, a chtěli je vyhladit. Ti však utekli do pevnosti Datema,

5:10  odkud poslali Judovi a jeho bratřím dopis tohoto znění: „Pohané v okolí se srotili proti nám, aby nás vyhladili.

5:11  Chystají se přitáhnout a zaútočit na pevnost, do níž jsme se uchýlili. Jejich vojsku velí Timoteus.

5:12  Pospěš si tedy a vysvoboď nás z jejich rukou! Mnozí z nás už padli;

5:13  všechny naše bratry v Tobiášově kraji pobili a jejich ženy i s dětmi a čeledí odvlekli do zajetí. Zahynulo tam na tisíc mužů.“

5:14  Sotva ten dopis dočetli, dorazili jiní poslové, tentokrát z Galileje – roucha roztržená a podobné zprávy:

5:15  „Obyvatelé Ptolemaidy, Týru a Sidonu se spojili se všemi cizáky v Galileji, aby nás vyhubili!“

5:16  Jakmile Juda a všechen lid ty zprávy vyslechli, svolali velké shromáždění, aby se poradili, co mají udělat pro své bratry sužované pod náporem nepřátel.

5:17  Juda řekl svému bratru Šimonovi: „Vyber si muže a jdi zachránit naše bratry v Galileji. Já a můj bratr Jonatan půjdeme do Gileádu.“

5:18  V Judsku ovšem nechal Josefa, syna Zachariášova, a vojevůdce Azariáše, aby se zbytkem vojska zůstali na stráži.

5:19  Přikázal jim: „Stůjte v čele lidu, dokud se nevrátíme. Nepouštějte se ale do boje s pohany.“

5:20  Šimonovi pak bylo přiděleno 3000 mužů k tažení do Galileje a Judovi 8000 mužů do Gileádu.

5:21  Šimon se tedy vypravil do Galileje a svedl tam mnoho bitev s pohany. Nakonec byli pohané poraženi

5:22  a on je pronásledoval až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na 3000 mužů a Šimon je obral o kořist.

5:23  Potom vzal Židy z Galileje a z Arbatů i dovedl je spolu se ženami a dětmi a vším majetkem s velikou radostí do Judska.

5:24  Juda Makabejský a jeho bratr Jonatan zatím překročili Jordán a vydali se na třídenní cestu pouští,

5:25  kde narazili na Nabatejce. Ti jim vyšli přátelsky vstříc a vyprávěli jim, co všechno se přihodilo jejich bratřím v Gileádu:

5:26  „Mnozí z nich jsou obklíčeni v Bosře, Beceru, Alemě, Chasfě, Makedu a Karnajimu,“ (což jsou všechno velká opevněná města).

5:27  „Někteří jsou obklíčeni také v ostatních gileádských městech a nepřátelé se připravují zítra na ty pevnosti zaútočit a všechny obyvatele v jediný den pochytat a vyhladit.“

5:28  Juda si proto se svým vojskem pospíšil zpátky přes poušť k Bosře. Zmocnil se města, všechno mužské obyvatelstvo pobil ostřím meče, pobral všechnu kořist a město vypálil.

5:29  Ještě v noci odtud vyrazil a táhl až k pevnosti Datema.

5:30  Za úsvitu pozvedli oči a hle – obrovské vojsko, které ani nešlo spočítat, přistavovalo žebříky a obléhací stroje, aby pevnost dobyli a přepadli Židy uvnitř.

5:31  Když Juda viděl, že boj už začal a z města stoupá k nebi veliký křik a troubení,

5:32  řekl svým bojovníkům: „Bojujte dnes za své bratry!“

5:33  Vyrazil k nim se třemi oddíly zezadu, za hlasitého troubení a volání modliteb.

5:34  Timoteovo vojsko podle toho poznalo, že je to Makabejský, a dalo se před ním na útěk. Zasadil jim tenkrát drtivou porážku – onoho dne tam padlo na 8000 nepřátel.

5:35  Potom se obrátil k Alemě. Zaútočil na ni a zmocnil se jí, pobil všechno mužské obyvatelstvo, pobral kořist a město vypálil.

5:36  Odtud pak táhl dál a zmocnil se Chasfy, Makedu a Beceru a ostatních gileádských měst.

5:37  Po nějaké době Timoteus shromáždil jiné vojsko a utábořil se před Rafonem na protějším břehu potoka.

5:38  Juda vyslal zvědy prozkoumat jejich tábor a ti mu oznámili: „Shromáždili se k němu všichni pohané z okolí, obrovské vojsko.

5:39  Najali si na pomoc také Araby. Táboří za potokem a jsou připraveni vytáhnout proti tobě do boje.“ Juda tedy vyrazil proti nim.

5:40  Když se Juda se svým vojskem blížil k potoku, Timoteus řekl velitelům svého vojska: „Pokud přebrodí k nám jako první, nedokážeme mu odolat, protože nás jistě přemůže.

5:41  Pokud se ale bude bát a utáboří se na svém břehu, přebrodíme se k němu a přemůžeme my jeho.“

5:42  Když se Juda přiblížil k potoku, rozestavil na břehu správce vojska a rozkázal jim: „Nikomu nedovolte tábořit. Ať jdou všichni do boje!“

5:43  Pak se jako první přebrodil naproti a všechen lid za ním. Všichni pohané byli poraženi, takže odhazovali zbraně a utíkali do posvátného okrsku v Karnajimu.

5:44  Izraelci ale to město dobyli a posvátný okrsek vypálili i se všemi, kdo se tam ukrývali. Tak bylo dobyto Karnajim; nepřátelé už nemohli před Judou obstát.

5:45  Juda potom shromáždil všechny Izraelce z Gileádu, malé i velké, spolu s jejich ženami, dětmi a čeledí (byl jich obrovský zástup), aby se vydali do Judska.

5:46  Došli až k Efronu. Toto veliké a mohutně opevněné město jim stálo v cestě. Nemohli se mu vyhnout ani napravo, ani nalevo, ale museli projít skrz ně.

5:47  Obyvatelé města je ale odmítli vpustit a zatarasili brány kamením.

5:48  Juda jim poslal přátelský vzkaz: „Chceme projít vaší zemí cestou do naší země. Nikdo vám neublíží, jen tudy pěšky projdeme.“ Oni mu ale nechtěli otevřít.

5:49  Juda proto nechal ve vojsku rozhlásit, ať se každý připraví k boji tam, kde stojí.

5:50  Jeho bojovníci se tedy sešikovali a Juda bojoval proti tomu městu celý den a celou noc, až mu město padlo do rukou.

5:51  Všechny muže pobil ostřím meče a město srovnal se zemí, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly.

5:52  Pak překročili Jordán a přitáhli na velikou pláň před Bet-šeanem.

5:53  Juda přitom celou cestu popoháněl opozdilce a povzbuzoval lid, dokud nepřišli do Judska.

5:54  S radostí a veselím pak vystoupili na horu Sion a přinesli zápalné oběti za to, že se šťastně navrátili a nikdo z nich nepadl.

5:55  V době, kdy byl Juda s Jonatanem v Gileádu a jeho bratr Šimon v Galileji před Ptolemaidou,

5:56  doslechli se o jejich statečných činech a úspěšných bojích také vojevůdci Josef, syn Zachariášův, a Azariáš.

5:57  Řekli si: „Získejme si také slávu; pojďme bojovat proti pohanům v okolí!“

5:58  Vydali tedy rozkazy svým bojovníkům a vytáhli proti Jamnii.

5:59  Z města proti nim vyrazil do boje Gorgias se svými muži.

5:60  Josef a Azariáš byli poraženi a nepřátelé je pronásledovali až k judským hranicím. Onoho dne padlo z izraelského lidu na 2000 mužů.

5:61  Lid utrpěl velikou porážku, protože snili o hrdinských činech a neposlechli Judu a jeho bratry.

5:62  Nepatřili však do rodiny mužů, jejichž rukou měl být Izrael zachráněn.

5:63  Juda a jeho bratři ale dosáhli veliké slávy v celém Izraeli i u všech národů, k nimž se donesla jejich pověst.

5:64  Všichni přicházeli za nimi a blahopřáli jim.

5:65  Juda se pak se svými bratry vypravil na jih bojovat proti synům Ezauovým. Dobyl Hebron a okolní vesnice, zbořil jeho opevnění a vypálil hradební věže rozmístěné ze všech stran.

5:66  Pak podnikl tažení do země Filištínů a procházel Marešou.

5:67  Onoho dne padli v bitvě někteří kněží, když chtěli prokázat své hrdinství a zapojili se neuváženě do boje.

5:68  Juda se pak obrátil k Ašdodu ve filištínské zemi, zbořil jejich oltáře a spálil sochy jejich bohů, pobral ve městech kořist a vrátil se do Judska.

Chapter 6

6:1  Král Antiochos se při svém tažení horními provinciemi doslechl, že v Persii je město Elymais proslulé bohatstvím stříbra a zlata.

6:2  (Byl tam nesmírně bohatý chrám se zlatými závěsy, pancíři a zbraněmi, které tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, první řecký vladař.)

6:3  Antiochos tedy přitáhl k městu, aby se ho zmocnil a vydrancoval ho, ale nepodařilo se mu to. Obyvatelé města se totiž o jeho záměrech dozvěděli

6:4  a vyšli proti němu do boje. Král se dal na útěk a s velikým roztrpčením odtud odtáhl zpět do Babylonu.

6:5  Do Persie za ním dorazily zprávy, že armáda, jež táhla do Judska, utrpěla porážku:

6:6  Lysias, který stál v čele mohutného vojska, podlehl Židům a ti jsou teď posilněni zbraněmi, zásobami a bohatou kořistí, kterou pobrali pobitým vojskům.

6:7  Strhli prý také „ohavnost“, kterou král nechal postavit na jeruzalémském oltáři a svoji svatyni znovu obehnali vysokými hradbami, stejně jako královo město Bet-cur.

6:8  Jakmile král tu zprávu uslyšel, byl zdrcen a velmi rozrušen. Padl na lůžko a samým roztrpčením onemocněl, neboť mu jeho plány nevyšly.

6:9  Zůstal ležet mnoho dní, protože ho to hluboké roztrpčení přepadalo stále znova. Nakonec poznal, že umírá.

6:10  Zavolal proto všechny své důvěrníky a řekl jim: „Spánek opustil mé oči a srdce mám obtížené starostmi.

6:11  Říkám si: Do jakého soužení jsem se to dostal, jaká hrozná bouře mnou zmítá? Vždyť jsem byl ve své vládě tak laskavý a oblíbený!

6:12  Teď si však vzpomínám, jaké zlo jsem spáchal v Jeruzalémě. Pobral jsem odtud všechno zlaté a stříbrné náčiní a bezdůvodně jsem nechal vyhladit judské obyvatelstvo.

6:13  Teď chápu, že právě za to mě potkalo toto neštěstí. Hle, umírám samým roztrpčením v cizí zemi!“

6:14  Zavolal Filipa, jednoho ze svých důvěrníků, a pověřil ho správou celého království.

6:15  Svěřil mu korunu, své roucho i pečetní prsten, aby se ujal jeho syna Antiocha a vychoval ho jako budoucího krále.

6:16  A tak tam tedy v roce 149 král Antiochos zemřel.

6:17  Když se o králově smrti dozvěděl Lysias, dosadil mladičkého Antiocha (jehož od dětství vychovával) na trůn a dal mu přídomek Eupator.

6:18  Vojáci hradní posádky sužovali Izraelce shromážděné kolem svatyně. Snažili se jim neustále škodit a podporovat pohany.

6:19  Juda se proto rozhodl, že se jich zbaví, a svolal všechen lid, aby je oblehli.

6:20  A tak se v roce 150 shromáždili, vyrobili střelecké plošiny a obléhací stroje a hrad oblehli.

6:21  Někteří z posádky však ze sevření unikli (a připojili se k nim ještě nějací neznabozi z Izraele).

6:22  Vypravili se ke králi a řekli mu: „Jak dlouho ještě budeš odkládat spravedlnost? Kdy už pomstíš naše bratry?

6:23  Dobrovolně jsme se poddali tvému otci, řídili se jeho výroky a poslouchali jeho nařízení.

6:24  Naši soukmenovci na nás kvůli tomu zanevřeli a oblehli nás v pevnosti. Koho z nás pak chytili, toho zabili a vyrabovali naše statky.

6:25  Nevztáhli ovšem ruku jen na nás, ale i na všechny sousední kraje.

6:26  Hle, právě teď obléhají jeruzalémský hrad a chtějí se ho zmocnit; navíc také opevnili svatyni a Bet-cur.

6:27  Pokud jim v tom rychle nezabráníš, napáchají ještě větší škody a už je nebudeš moci zadržet.“

6:28  Když to král uslyšel, rozzuřil se a svolal všechny své důvěrníky a velitele pěchoty i jízdy.

6:29  Shromáždily se k němu také zástupy žoldnéřů z jiných království i z mořských ostrovů,

6:30  takže jeho vojsko čítalo 100 000 pěších, 20 000 jezdců a 32 slonů vycvičených k boji.

6:31  Prošli Idumeou a utábořili se před Bet-curem. Mnoho dní se jej snažili dobýt pomocí obléhacích strojů, které postavili, ale místní bojovali statečně; podnikali výpady a stroje jim pálili.

6:32  Juda se tedy přesunul od jeruzalémského hradu a utábořil se naproti královu ležení u Bet-zacharie.

6:33  Král vstal za svítání a uháněl s vojskem směrem k Bet-zacharii. Tam se za zvuku trubek šikovali do boje.

6:34  Slonům přinesli šťávu z hroznů a moruší, aby je rozdráždili k boji.

6:35  Potom zvířata rozdělili mezi bojové šiky. Ke každému slonovi postavili 1000 mužů s kroužkovým brněním a s bronzovými helmicemi; kromě toho ke každému zvířeti přidělili 500 vybraných jezdců.

6:36  Kdekoli to zvíře bylo, byli vždy včas i oni, a kamkoli šlo, šli i oni s ním a nevzdalovali se od něj.

6:37  Na každém slonu stály důmyslně připásané dřevěné věže s pevným krytím a na každém byli čtyři vojáci, kteří odtud bojovali, a jeden indický vozataj.

6:38  Zbylou jízdu král rozmístil po obou křídlech vojska, aby doráželi na nepřítele a kryli vlastní šiky.

6:39  Jakmile na jejich zlaté a stříbrné štíty zasvitlo slunce, hory se od nich rozzářily a zasvítily jako hořící pochodně.

6:40  Jedna část královských šiků se rozvinula po vysokých svazích, druhá po nížinách. Postupovali pevně a uspořádaně.

6:41  Všichni, kdo slyšeli hřmot jejich zástupu, pochod vojska a řinčení jejich zbraní, se třásli strachy. Byla to nesmírně mohutná a silná armáda.

6:42  Juda vyrazil se svým vojskem do útoku a z králova vojska padlo 600 mužů.

6:43  Eleazar zvaný Avaran si všiml, že jeden ze slonů je chráněn pancíři s královským znakem a převyšuje všechna ostatní zvířata. Pomyslel si, že na něm jede král,

6:44  a obětoval život, aby zachránil svůj lid a získal si věčnou slávu.

6:45  Odvážně se proti zvířeti rozběhl prostředkem šiku a pobíjel nepřátele vpravo vlevo, takže se před ním rozestupovali na obě strany.

6:46  Skočil pod slona, bodl ho zespodu a zabil ho. Slon se zhroutil a přilehl ho k zemi, a tak Eleazar zemřel.

6:47  Když ale Židé viděli sílu a bojovnost královských vojsk, ustoupili před nimi.

6:48  Královská vojska pak vytáhla proti Židům do Jeruzaléma a král se s nimi utábořil v Judsku naproti hoře Sion.

6:49  Uzavřel mír s obyvateli Bet-curu. Ti opustili město, protože tam neměli dost potravin, aby vydrželi obléhání (země totiž toho roku držela sobotní odpočinek).

6:50  Král se tedy Bet-curu zmocnil a zanechal tam posádku, aby město hlídala.

6:51  Pak se dal do vytrvalého obléhání svatyně. Postavil tam střelecké plošiny a obléhací stroje: ohňomety, kamenomety, samostříly a praky.

6:52  Židé si proti nim také postavili bojové stroje a vytrvale se bránili.

6:53  Neměli už ale v zásobárnách potravu, protože byl sedmý rok a zbytky zásob snědli ti, kdo se do Judska uchýlili před pohany.

6:54  Když je přemohl hlad, trousili se jeden po druhém do svých domovů a u svatyně zůstala jen hrstka mužů.

6:55  Tehdy se Lysias doslechl, že Filip (kterého král ještě za svého života pověřil, ať vychová jeho syna Antiocha k nástupu na trůn),

6:56  se prý vrátil z Persie a Médie s vojsky, která provázela krále, a usiluje o převzetí vlády.

6:57  Dal tedy spěšně povel ke stažení a před králem, vojevůdci i mužstvem prohlásil: „Den ode dne slábneme, potravin nám ubývá, místo, které dobýváme, je silně opevněné a ještě na nás doléhá starost o království.

6:58  Nuže, podejme těmto lidem pravici a uzavřeme s nimi i s celým jejich národem mír!

6:59  Nechme je žít podle jejich zvyklostí tak jako dříve. Právě proto, že jsme jim zakázali jejich zvyklosti, se totiž vzbouřili a provedli toto vše.“

6:60  Ta řeč se králi i velitelům zalíbila, a tak Židům poslali nabídku míru. Ti ji přijali,

6:61  a když král s veliteli stvrdil dohodu přísahou, vyklidili pevnost.

6:62  Král potom vystoupil na horu Sion, a když viděl, jak mohutná to byla pevnost, porušil složenou přísahu a přikázal strhnout hradby kolem dokola.

6:63  Potom rychle odtáhl zpátky do Antiochie. Když zjistil, že město ovládá Filip, dal se s ním do boje a zmocnil se města silou.

Chapter 7

7:1  Roku 151 unikl Demetrios, syn Seleukův, z Říma, vylodil se s hrstkou mužů v přímořském městě, kde se nechal prohlásit králem.

7:2  Zatímco vcházel do královského sídla svých otců, jeho vojáci zajali Antiocha a Lysia a chtěli je k němu přivést.

7:3  Když mu to ale oznámili, řekl: „Nechci je vidět!“

7:4  Vojáci je tedy zabili a Demetrios nastoupil na svůj královský trůn.

7:5  Poté k němu přišli všichni bezbožníci a neznabozi z Izraele v čele s Alkimem, který chtěl být veleknězem,

7:6  a vznesli před králem obvinění proti svému lidu: „Juda a jeho bratři pobili všechny tvé věrné a nás vyhnali z naší země.

7:7  Nuže, pošli nějakého spolehlivého muže, ať vidí všechnu tu zkázu, kterou způsobili nám a králově zemi, a ať je potrestá i se všemi jejich přisluhovači!“

7:8  Král vybral Bakchida, jednoho ze svých důvěrníků, místodržícího v Zaeufratí; ten měl v říši velký vliv a byl oddaný králi.

7:9  Vyslal ho s neznabohem Alkimem, jehož ustanovil za velekněze, a dal mu příkazy, ať Izrael ztrestá.

7:10  Dali se tedy na pochod, a když s mohutným vojskem přitáhli do Judska, vyslali k Judovi a jeho bratrům posly se lstivou nabídkou míru.

7:11  Oni ale na jejich slova nedali, neboť viděli, že přitáhli s mohutným vojskem.

7:12  K Alkimovi a Bakchidovi přišla jen skupina znalců Písma, aby hledali spravedlivou dohodu.

7:13  Tito chasidé byli první z Izraelců, kteří žádali o mír.

7:14  Řekli si totiž: „S vojsky přišel kněz z Áronova rodu; ten nám jistě neublíží!“

7:15  Alkimos s nimi tedy vedl mírová jednání a zavázal se jim přísahou: „Vám ani vašim druhům neuděláme nic zlého.“

7:16  A tak mu uvěřili. On ale šedesát z nich zajal a ještě týž den je dal zabít. Jak praví Písmo:

7:17  „Těla tvých svatých pohodili, jejich krev rozlili kolem Jeruzaléma a nebylo nikoho, kdo by je pochoval.“

7:18  Na všechen lid z nich tehdy padl strach a hrůza. Říkali si: „Nejde jim o pravdu ani o spravedlnost. Vždyť porušili dohodu a slib, který nám odpřisáhli!“

7:19  Bakchides pak odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bet-zaitu. Nechal zajmout mnohé z těch, kdo k němu přeběhli, a spolu s dalšími muži z lidu je dal popravit a naházet do veliké jámy.

7:20  Potom svěřil zemi Alkimovi, vojsko mu nechal na pomoc a sám se vrátil ke králi.

7:21  Alkimos usiloval o to, udržet si velekněžský úřad,

7:22  a všelijací škůdci lidu se k němu přidali. Zmocnili se judské země a přivedli Izrael do velikého neštěstí.

7:23  Když Juda viděl, že Alkimos se svými stoupenci napáchali mezi Izraelci více zla než pohané,

7:24  obešel všechna judská území, ztrestal všechny přeběhlíky a zabránil jim vycházet do kraje.

7:25  Alkimos viděl, že Juda a jeho stoupenci se vzchopili, a poznal, že před ním nemůže obstát. Obrátil se proto na krále a obvinil je z nejhorších zločinů.

7:26  Král tedy vyslal Nikanora, jednoho ze svých slavných vojevůdců, který z duše nenáviděl Izrael, a přikázal mu, ať ten lid vyhladí.

7:27  Nikanor přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem a lstivě vyslal k Judovi a jeho bratrům mírové posly se slovy:

7:28  „Vyhněme se boji! Přijdu jen s několika muži, abychom si v klidu promluvili tváří v tvář.“

7:29  Přišel tedy za Judou a mírumilovně se spolu pozdravili. Nepřátelé však byli připraveni Judu unést.

7:30  Juda poznal, že k němu Nikanor přišel se lstivým úmyslem, a tak si na něj dával pozor a už se s ním nechtěl setkat osobně.

7:31  Když Nikanor viděl, že jeho záměr je odhalen, vytáhl proti Judovi do bitvy u Kfar-šalemu.

7:32  Z Nikanorova vojska tam padlo na 500 mužů a ostatní utekli do Města Davidova.

7:33  Po nějaké době vystoupil Nikanor na horu Sion. Někteří kněží a starší lidu vyšli z chrámu, aby ho v míru přivítali a ukázali mu zápalnou oběť, kterou přinášeli za krále.

7:34  On se jim však vysmál, tropil si z nich žerty, ponižoval je, mluvil nadutě

7:35  a v záchvatu hněvu přísahal: „Jestli mi ihned nevydáte do rukou Judu a jeho vojsko, vypálím tento dům, jakmile se vrátím s vítězstvím!“ Pak odešel nesmírně rozezlen.

7:36  Kněží se vrátili do vnitřního nádvoří, postavili se před oltářem a před chrámem a dali se do pláče se slovy:

7:37  „Ty sis tento dům vyvolil, aby se v něm vzývalo tvé jméno a aby byl pro tvůj lid domem modlitby a přímluvy.

7:38  Potrestej toho člověka i s jeho vojskem; ať padnou mečem! Vzpomeň si na jejich rouhání a nedovol jim žít!“

7:39  Nikanor vytáhl z Jeruzaléma a utábořil se u Bet-choronu, kde se k němu připojilo syrské vojsko.

7:40  Juda se s třemi tisíci mužů utábořil v Chadaše a takto se modlil:

7:41  „Když se kdysi rouhali vyslanci asyrského krále, vyšel tvůj anděl a pobil jich 185 000.

7:42  Stejně tak dnes rozdrť toto vojsko před námi, ať i ostatní poznají, že Nikanor potupil tvou svatyni. Suď ho, jak si za svou špatnost zaslouží!“

7:43  Vojska se střetla v bitvě třináctého dne měsíce adaru. Nikanorova armáda byla poražena a on sám v boji padl jako první.

7:44  Když jeho vojsko vidělo, že Nikanor padl, zahodili zbraně a dali se na útěk.

7:45  Judovi bojovníci je pronásledovali den cesty od Chadaše až ke Gezeru, troubili přitom na trubky a svolávali všechny do boje.

7:46  Židé ze všech okolních vesnic tedy vyrazili, odřízli jim cestu a hnali je proti jejich pronásledovatelům, takže všichni padli mečem; nezůstal z nich ani jediný.

7:47  Obrali je o hojnou kořist, Nikanorovi usekli hlavu a také pravou ruku, kterou tak zpupně pozdvihl, odnesli ji k Jeruzalému a vystavili tam.

7:48  Lid se nesmírně radoval a slavili ten den jako den veliké radosti.

7:49  Také ustanovili, že tento svátek budou slavit každoročně třináctého dne měsíce adar.

7:50  V Judsku pak nakrátko zavládl klid.

Chapter 8

8:1  Juda se doslechl o slávě Římanů a o jejich veliké moci, o přízni, kterou prokazují všem, kdo se k nim chtějí připojit, a o přátelství, které uzavírají se všemi, kdo k nim přijdou.

8:2  Vyprávěli mu o jejich válkách a statečných činech, které vykonali proti Galům, a jak si je podrobili a přinutili odvádět daně.

8:3  Slyšel i o všem, co vykonali v Hispánii – jak se zmocnili tamních stříbrných a zlatých dolů

8:4  a jak se celé té země zmocnili svou rozvahou a vytrvalostí, i když to byla země od nich velmi vzdálená. Přemohli též krále, kteří na ně zaútočili až od konce světa; drtivě je porazili a ti, kdo přežili, jim musejí odvádět roční daň.

8:5  Porazili v boji také makedonské krále Filipa a Persea i další, kteří proti nim povstali, a podrobili si je.

8:6  Stejně tak porazili Antiocha Velikého, krále Sýrie, který proti nim vytáhl do války se sto dvaceti slony, s jízdou a vozy a s obrovskou armádou.

8:7  Chytili ho živého a uložili mu i jeho nástupcům platit vysokou daň, dávat rukojmí a postoupit

8:8  své nejlepší provincie – Indii, Médii a Lýdii. Ty mu odebrali a svěřili je králi Eumenovi.

8:9  Řekové měli v úmyslu Římany zničit,

8:10  ale oni se o tom plánu dozvěděli, poslali proti nim jednoho vojevůdce a zaútočili na ně. Mnoho jich pobili a jejich ženy a děti odvedli do zajetí, jejich zemi vydrancovali a ovládli, jejich pevnosti zbořili a vzali je do otroctví až dodnes.

8:11  Rozdrtili a zotročili také všechna ostatní království i ostrovy, které se jim kdy postavily na odpor. Ke svým spojencům a k těm, kdo se jim svěřili pod ochranu, však zachovali přátelství.

8:12  Podrobili si krále blízké i vzdálené, takže všichni, kteří se o nich doslechli, se před nimi třásli.

8:13  Komu chtějí pomoci k vládě, ten vládne, a koho chtějí, toho sesadí. Stali se obrovskou velmocí.

8:14  Přes to všechno se žádný z nich nenechal korunovat ani nechodí v královském purpuru, aby se tím pyšnil,

8:15  ale ustanovili si senát, kde tři sta dvacet senátorů denně rokuje o tom, jak nejlépe spravovat záležitosti lidu.

8:16  Jednomu z nich dávají vždy na rok důvěru, aby je vedl a vládl celé jejich zemi, a toho jednoho pak všichni poslouchají bez jakékoli závisti a žárlivosti.

8:17  Juda vybral Eupolema, syna Janova z rodu Akosova, a Jásona, syna Eleazarova, a poslal je do Říma. Měli tam dojednat přátelství a spojenectví,

8:18  díky němuž by se zbavili svého jha. Viděli totiž, jak řecká říše Izrael zotročuje.

8:19  Po předlouhé cestě dorazili do Říma, vešli do senátu, a když dostali slovo, řekli:

8:20  „Juda Makabejský, jeho bratři a židovský lid nás vyslali k vám, abychom s vámi uzavřeli spojenectví a mír a byli započteni mezi vaše spojence a přátele.“

8:21  Senát návrh schválil.

8:22  Zde je znění listiny, kterou Římané vyryli na bronzové tabulky a poslali do Jeruzaléma, aby byla Izraelcům dokladem jejich přátelství a spojenectví:

8:23  Kéž se Římanům a Židům navěky daří na moři i na souši! Kéž se jim vyhne meč a nepřítel!

8:24  Začne-li válka proti Římu nebo proti komukoli z jeho spojenců po celé jeho říši,

8:25  poskytnou jim Židé ochotnou pomoc, jak budou okolnosti požadovat.

8:26  Nebudou nepřátelům dodávat ani opatřovat obilí, zbraně, peníze, ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky se budou zachovávat bez dalších nároků.

8:27  Stejně tak začne-li válka proti Židům, poskytnou Římané všemožnou pomoc jim, jak budou okolnosti požadovat.

8:28  a nebudou dodávat nepřátelům obilí, zbraně, peníze ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky se budou zachovávat beze lsti.

8:29  Za těchto podmínek uzavírají Římané smlouvu s židovským lidem.

8:30  Jestliže se obě strany dodatečně rozhodnou cokoli přidat nebo ubrat, učiní tak podle své vůle a toto přidání či ubrání bude závazné.

8:31  Ohledně křivd, kterých se vůči Židům dopustil král Demetrios, jsme mu napsali následovně: Proč jsi obtížil Židy, naše spojence a přátele, svým jhem?

8:32  Přijdou-li si na tebe znovu stěžovat, zjednáme jim právo a vyhlásíme ti válku na souši i na moři!

Chapter 9

9:1  Když se Demetrios doslechl, že Nikanor a jeho armáda padli v boji, poslal do Judska podruhé Bakchida a Alkima a s nimi pravé křídlo vojska.

9:2  Vytáhli směrem na Gilgal, utábořili se před arbelskou Mesalotou, obsadili ji a mnoho obyvatel pobili.

9:3  Prvního měsíce roku 152 se utábořili před Jeruzalémem.

9:4  Pak odtud ale odtáhli a vydali se s 20 000 muži a 2000 jezdci do Beerotu.

9:5  Juda zatím tábořil v Elase s oddílem 3000 vybraných mužů.

9:6  Když uviděli to obrovské množství nepřátel, dostali hrozný strach a mnoho se jich z tábora vytratilo, takže tam zůstalo sotva 800 mužů.

9:7  Juda viděl, že se mu vojsko rozuteklo, ještě než bitva začala. Srdce se mu sevřelo, protože neměl kdy své muže znovu shromáždit.

9:8  Hluboce skleslý pak promluvil k těm, kdo zůstali: „Vzhůru, vyrazme proti svým nepřátelům – třeba proti nim dokážeme bojovat.“

9:9  Oni ho ale odrazovali: „To určitě nedokážeme. Pojďme si raději zachránit holý život! Pak se vrátíme se svými bratry a budeme s nimi bojovat. Teď je nás ale málo.“

9:10  „V žádném případě!“ odpověděl jim Juda. „Utéct před nimi nesmíme. Nastal-li náš čas, raději statečně zemřeme za své bratry, než abychom zpochybnili svou pověst.“

9:11  Nepřátelské vojsko vyrazilo z tábora a postavilo se proti nim. Jízda se rozdělila na dva oddíly, prakovníci a lučištníci se vysunuli před hlavní voj, všichni udatní bojovníci stáli v první linii a Bakchides byl na pravém křídle.

9:12  Když zazněly trubky, hlavní voj chráněný oběma křídly se dal do pohybu. Také Judovi muži tedy zatroubili k útoku.

9:13  Země se třásla hlukem vojsk a bitva zuřila od rána až do večera.

9:14  Juda si všiml, že Bakchides je s jádrem svého vojska na pravém křídle. Všichni, kdo měli statečné srdce, se k němu přidali,

9:15  pravé křídlo nepřátel rozdrtili a pronásledovali je horami směrem k Ašdodu.

9:16  Když vojáci na levém křídle viděli, že pravé křídlo je poraženo, pustili se za Judou a jeho muži zezadu.

9:17  Rozpoutala se krutá bitva a na obou stranách zůstalo mnoho padlých.

9:18  Padl i Juda a ostatní utekli.

9:19  Jonatan a Šimon odnesli tělo svého bratra Judy a pohřbili ho do hrobu svých otců v Modiinu.

9:20  Celý Izrael ho s velkým nářkem a zármutkem oplakával. Truchlili mnoho dní a naříkali:

9:21  „Ach, jak padl hrdina, zachránce Izraele!“

9:22  Ostatní Judovy příběhy, jeho boje a statečné činy nebyly přes svou velikost ani zapsány, neboť jich bylo příliš mnoho.

9:23  Po Judově smrti se ve všech končinách Izraele vyrojili bezbožníci a všichni zlosynové znovu zvedli hlavu.

9:24  V oněch dnech nastal velmi krutý hlad a celá země přešla na jejich stranu.

9:25  Bakchides vybral největší neznabohy a udělal z nich pány země.

9:26  Ti pak slídili a pátrali po Judových stoupencích a přiváděli je k Bakchidovi, který je mstivě ponižoval.

9:27  V Izraeli nastalo veliké soužení, jaké nebylo od dob posledních proroků.

9:28  Všichni Judovi stoupenci se tedy shromáždili a řekli Jonatanovi:

9:29  „Od smrti tvého bratra Judy tu není nikdo jako on, aby se postavil našim nepřátelům, proti Bakchidovi a všem těm, kdo nenávidí náš národ.

9:30  Proto jsme si dnes zvolili tebe, abys byl místo něho naším vůdcem a velitelem. Ty povedeš náš boj!“

9:31  Jonatan se tedy ujal velení a nastoupil na místo svého bratra Judy.

9:32  Když se to dozvěděl Bakchides, hledal způsob, jak ho zabít.

9:33  Jonatan a jeho bratr Šimon to ale zjistili, utekli se všemi svými druhy do Tekojské pouště a utábořili se u vodní nádrže Asfar.

9:34  (Bakchides se o tom dozvěděl v sobotu a sám s celým svým vojskem přešel na druhý břeh Jordánu.)

9:35  Jonatan poslal svého bratra Jana v čele družiny ke spřáteleným Nabatejcům s prosbou, aby si u nich mohli uložit své hojné zásoby.

9:36  Vtom ale přitáhl Jambriho kmen z Medeby, zmocnili se Jana se vším, co měl u sebe, a ujeli.

9:37  Po nějaké době se Jonatanovi a jeho bratru Šimonovi donesla zpráva: „Jambriho kmen pořádá velikou svatbu. Nevěsta je dcera předního kanaánského velmože a přivádějí ji s velkým doprovodem z Nadabatu.“

9:38  Jonatan a Šimon pamatovali na vraždu svého bratra Jana, a tak vyrazili a ukryli se v horské roklině.

9:39  Pak se rozhlédli, a hle – blížil se veliký hlučný průvod s hojnými zásobami. Naproti jim mířil ženich se svými přáteli a bratry, za zvuku tamburín a písní a s mohutnou výzbrojí.

9:40  Židé na ně vyrazili ze zálohy a začali je pobíjet, takže zůstalo mnoho padlých a zbytek se rozutekl po horách. Potom pobrali všechnu kořist.

9:41  A tak se svatba změnila v truchlení a prozpěvování v nářek.

9:42  Takto pomstili vraždu svého bratra a vrátili se do mokřin kolem Jordánu.

9:43  Když se o tom dozvěděl Bakchides, vytáhl v sobotu s mohutným vojskem až k břehům Jordánu.

9:44  Jonatan řekl svým vojákům: „Vzhůru, bojujme o život! Dnes je to jiné než včera a předevčírem!

9:45  Vidíte, boj nám hrozí zezadu i zpředu. Zde je voda Jordánu, zde zas močál a houštiny. Není kam ustoupit.

9:46  Proto teď volejte k Nebesům, ať vyváznete z rukou svých nepřátel!“

9:47  Rozpoutal se boj a Jonatan napřáhl ruku, aby zabil Bakchida, ale ten před ním ustoupil zpátky.

9:48  Jonatan a jeho muži pak skočili do Jordánu a přeplavali na druhý břeh. Nepřátelé se už za nimi přes řeku nepustili.

9:49  Toho dne padlo na Bakchidově straně na tisíc mužů.

9:50  Bakchides se vrátil do Jeruzaléma a dal v Judsku budovat opevněná města – pevnost v Jerichu, dále Emauzy, Bet-choron, Bet-el, Timnu, Piraton a Tefon. Opatřil je vysokými hradbami, branami a závorami

9:51  a umístil v nich posádky, aby trápily Izrael.

9:52  Dále opevnil město Bet-cur, Gezer a jeruzalémský hrad a zřídil v nich posádky a zásobárny potravin.

9:53  Syny předních mužů země vzal jako rukojmí a dal je hlídat v jeruzalémském hradu.

9:54  Druhého měsíce roku 153 nařídil Alkimos zbourat zeď vnitřního nádvoří svatyně. Chtěl zničit dílo proroků! Jakmile však Alkimos začal s bouráním,

9:55  v tu chvíli ho ranila mrtvice a zabránila mu pokračovat v díle. Oněměl a ochrnul, takže už nemohl promluvit ani pořídit závěť.

9:56  Alkimos tenkrát zemřel v hrozných bolestech.

9:57  Když Bakchides zjistil, že Alkimos zemřel, vrátil se ke králi. V Judsku pak byl dva roky klid.

9:58  Všichni bezbožníci se potom domluvili: „Podívejte, Jonatan a jeho muži si žijí v klidu a pokoji. Když sem teď přivedeme Bakchida, pochytá je všechny za jedinou noc.“

9:59  A tak šli a radili se s ním.

9:60  Bakchides vytáhl s mohutným vojskem a potají rozeslal dopisy všem svým stoupencům v Judsku, že mají Jonatana a jeho muže zajmout. To se jim ale nepovedlo, protože jejich záměr byl vyzrazen.

9:61  Jonatanovi muži pak v zemi pochytali na padesát mužů, původců té zrady, a popravili je.

9:62  Jonatan se pak se Šimonem a svými muži stáhl do Bet-basy v poušti, znovu ji vystavěl z trosek a opevnil.

9:63  Když se to Bakchides dozvěděl, shromáždil všechny své jednotky a povolal i své stoupence z Judska.

9:64  Přitáhl k Bet-base, utábořil se před ní, postavil obléhací stroje a mnoho dní město dobýval.

9:65  Jonatan nechal svého bratra Šimona uvnitř a sám jen s hrstkou mužů vyšel do kraje.

9:66  Udeřil na Odomeru a jeho bratry i na Fasironův kmen v jejich stanech a ti se pak přidali k němu a rozšířili jeho bojové jednotky.

9:67  Šimon a jeho muži zatím vyrazili z města a spálili nepřátelům obléhací stroje.

9:68  Tak bojovali proti Bakchidovi, až ho porazili. Způsobili mu obrovské potíže, neboť jeho plán a postup vyšel naprázdno.

9:69  Strašně se proto rozzuřil na ty bezbožníky, kteří mu radili, ať táhne do izraelské země, a mnoho z nich dal zabít. Pak se rozhodl, že odtáhne domů.

9:70  Když se to dozvěděl Jonatan, poslal k němu poselstvo, aby s ním uzavřel mír a dojednal navrácení zajatců.

9:71  Bakchides souhlasil a návrh přijal. Odpřisáhl, že mu neprovede nic zlého, dokud bude živ.

9:72  Vydal zajatce, které předtím odvedl z Judska, vrátil se do své země a už nikdy nevkročil na jejich území.

9:73  Tak si meč v Izraeli oddechl. Jonatan se usadil v Michmasu, stal se soudcem lidu a odstranil z Izraele neznabohy.

Chapter 10

10:1  V roce 160 se Alexandr Epifanes, syn Antiochův, vylodil u Ptolemaidy a obsadil ji. Místní ho přijali a on se tam prohlásil králem.

10:2  Když se o tom dozvěděl král Demetrios, shromáždil obrovské vojsko a vytáhl proti Alexandrovi do boje.

10:3  Zároveň poslal přátelský dopis Jonatanovi, aby mu polichotil.

10:4  Pomyslel si totiž: „Raději se s ním rychle dohodněme na příměří, než se dohodne s Alexandrem proti nám.

10:5  Určitě si vzpomene na všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a jeho národu.“

10:6  A tak Jonatanovi jako svému spojenci udělil právo shromažďovat vojsko a opatřovat si zbraně. Dokonce nechal propustit rukojmí držená v jeruzalémském hradu.

10:7  Jonatan tedy přišel do Jeruzaléma a veřejně ten dopis přečetl všemu lidu i těm, kdo byli na hradě.

10:8  Když uslyšeli, že mu král povolil shromažďovat vojsko, dostali veliký strach.

10:9  Hradní posádka vydala Jonatanovi rukojmí a on je vrátil jejich rodičům.

10:10  Jonatan se tehdy usadil v Jeruzalémě a začal s výstavbou a obnovou města.

10:11  Stavitelům uložil, ať znovu vybudují hradby a opevní horu Sion ze všech stran kamennými kvádry; a tak se stalo.

10:12  Cizáci, kteří byli v pevnostech, jež postavil Bakchides, se tehdy rozutekli.

10:13  Každý opustil své místo a vrátil se do své země.

10:14  Pár odpadlíků od Zákona a přikázání zůstalo jen v Bet-curu, kde našli útočiště.

10:15  Když se král Alexandr doslechl o všech slibech, které Demetrios dal Jonatanovi (vyprávěli mu také o bojích a statečných činech, které Jonatan se svými bratry vykonal, a o útrapách, které přečkali),

10:16  pomyslel si: „Jiného takového nenajdeme. Pojďme si z něj hned udělat přítele a spojence!“

10:17  Napsal mu tedy dopis tohoto znění:

10:18  Král Alexandr zdraví svého bratra Jonatana.

10:19  Slyšeli jsme o tobě, že jsi znamenitý a schopný muž a zasloužíš si být naším přítelem.

10:20  Proto tě ode dneška jmenujeme veleknězem tvého národa a udělujeme ti titul Králův přítel. Hleď tedy smýšlet jako my a zachovávat naše přátelství. A s tím dopisem mu poslal také purpurový plášť a zlatý věnec.

10:21  Sedmého měsíce roku 160 o Svátku stánků pak Jonatan oblékl svaté roucho. Zároveň shromáždil vojsko a opatřil množství zbraní.

10:22  Když se o tom doslechl Demetrios, byl roztrpčen. Pomyslel si:

10:23  „Jak jsme to mohli dopustit? Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu Židů dříve než my!

10:24  I já jim napíšu působivý dopis. Slíbím jim pocty a dary, aby se přidali ke mně.“

10:25  A tak jim poslal dopis tohoto znění: Král Demetrios zdraví židovský národ.

10:26  S radostí slyšíme, že dodržujete dohody s námi, zůstáváte našimi přáteli a nepřidáváte se k našim nepřátelům.

10:27  Nuže, vytrvejte i nadále a zachovávejte nám věrnost! Vaše jednání bohatě odměníme:

10:28  poskytneme vám velké daňové úlevy a zahrneme vás dary.

10:29  Tímto všechny Židy osvobozuji a zprošťuji je odvodů, poplatků ze soli a peněžních daní koruně.

10:30  Judsku a třem krajům, jež k němu patří ze Samařska a Galileje, ode dneška odpouštím svůj nárok na třetinu výnosu obilí a polovinu ovocné sklizně, a to od dnešního dne navždy.

10:31  Jeruzalém se svým okolím, se svými desátky a dávkami budiž svatý a svobodný od daní.

10:32  Vzdávám se také práva na jeruzalémský hrad a předávám ho veleknězi, aby na hradě zřídil posádku podle svého uvážení.

10:33  Všechny Židy odvlečené z Judska kamkoli do mého království propouštím na svobodu bez dalších nároků a všichni ať jsou zproštěni daní, a to i ze zvířat.

10:34  Všechny svátky, soboty, novoluní a vyhrazené dny, jakož i tři dny před svátkem a po něm nechť jsou pro všechny Židy v mém království osvobozeny od daní.

10:35  Nikdo nebude mít právo od nikoho z nich vymáhat platby nebo je jakkoli obtěžovat.

10:36  Do královských vojsk budou Židé začleněni v počtu 30 000 mužů a dostane se jim žold, jaký přísluší všem královým vojskům.

10:37  Někteří z nich budou přiděleni do nejdůležitějších královských pevností a jiní budou jmenováni do odpovědných funkcí v království. Jejich předáky a veliteli ať jsou jejich krajané a ať se řídí svými zákony podobně, jak to král nařídil i v Judsku.

10:38  Tři okresy připojené k Judsku ze Samařska budou patřit k Judsku. Budou mít jediné velení a nebudou podléhat žádné jiné pravomoci než veleknězově.

10:39  Ptolemaidu a přilehlé území dávám darem jeruzalémské svatyni na pokrytí nákladů spojených s bohoslužbou.

10:40  Sám také dám každoročně 15 000 šekelů stříbra z královských příjmů z míst k tomu určených.

10:41  Všechny přebytky, které úředníci v předešlých letech nevraceli, se budou od nynějška dávat na chrámové služby.

10:42  Dále se odpouští 5000 šekelů stříbra, které jsem vybíral z ročních příjmů z provozu chrámu, a ponechávají se kněžím konajícím bohoslužbu.

10:43  A kdokoli se kvůli dluhům na královské dani nebo čemukoli jinému uchýlí do jeruzalémského chrámu či do jeho okrsku, ať je osvobozen on i všechen jeho majetek v mém království.

10:44  Výstavba a obnova chrámového okrsku bude hrazena z královské pokladny.

10:45  Stejně tak bude z královské pokladny hrazena výstavba a opevnění hradeb okolo Jeruzaléma, jakož i výstavba hradeb v Judsku.

10:46  Když Jonatan s lidem tyto nabídky vyslechli, neuvěřili jim a nepřijali je, protože si pamatovali, kolik utrpení Demetrios Izraeli způsobil a jak krutě je utlačoval.

10:47  Rozhodli se raději pro Alexandra, který s nimi jednal o smíru jako první, a zůstali jeho spojenci po všechny dny.

10:48  Král Alexandr potom shromáždil mohutné vojsko a postavil se proti Demetriovi.

10:49  Oba králové se utkali v bitvě. Demetriovo vojsko se dalo na útěk, ale Alexandr je pronásledoval a porazil.

10:50  Bitva prudce zuřila až do západu slunce a Demetrios toho dne padl.

10:51  Alexandr pak poslal k egyptskému králi Ptolemaiovi vyslance s tímto poselstvím:

10:52  „Když jsem se vrátil do svého království, usedl na trůn svých otců a chopil se vlády, porazil jsem Demetria a ovládl naši zemi.

10:53  Svedl jsem proti němu bitvu, v níž jsme ho i s jeho vojskem porazili, a usedl jsem na jeho královský trůn.

10:54  Nuže, pojďme teď spolu uzavřít přátelství! Dej mi svou dceru za ženu, ať se stanu tvým zetěm. Tobě i jí dám náležité dary.“

10:55  Král Ptolemaios odpověděl: „Šťastný to den, kdy ses vrátil do země svých otců a usedl na jejich královský trůn!

10:56  Rád vyhovím tvé žádosti, ale vyjeď mi vstříc do Ptolemaidy, abychom se osobně poznali. Potom se stanu tvým tchánem, jak jsi psal.“

10:57  A tak se Ptolemaios v roce 162 vypravil se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a dorazil do Ptolemaidy.

10:58  Král Alexandr mu vyšel vstříc a on mu dal svou dceru Kleopatru za ženu. Vystrojil jim v Ptolemaidě svatbu s velkou slávou, jak to dělají králové.

10:59  Král Alexandr potom napsal Jonatanovi, ať za ním přijede.

10:60  Jonatan se tedy s velkou slávou vypravil do Ptolemaidy, kde se setkal s oběma králi. Daroval jim i jejich důvěrníkům stříbro a zlato a mnoho dalších darů a získal si jejich přízeň.

10:61  Bezbožníci a vyvrhelové z Izraele se tehdy proti němu spolčili a stěžovali si na něj u krále, ale ten na ně vůbec nedal.

10:62  Naopak přikázal, aby Jonatanovi svlékli jeho šat a oblékli ho purpurem; a tak se stalo.

10:63  Král ho pak posadil po svém boku a řekl svým hodnostářům: „Vyjděte s ním doprostřed města a vyhlaste, ať si na něj nikdo kvůli ničemu nestěžuje a ať ho nikdo ničím neobtěžuje!“

10:64  Když jeho žalobníci viděli, jaké veřejné pocty se mu dostalo a jak je oblečen purpurem, všichni se rozutekli.

10:65  Král ho zahrnul poctami, započítal ho mezi své přední přátele a ustanovil ho místodržícím a vládcem provincie.

10:66  Jonatan se pak spokojeně a šťastně vrátil do Jeruzaléma.

10:67  V roce 165 se Demetrios, syn Demetriův, vrátil z Kréty do země svých předků.

10:68  Když o tom uslyšel král Alexandr, velice se roztrpčil a vrátil se do Antiochie.

10:69  Za správce provincie Velká Sýrie potvrdil Apollonia, který shromáždil mohutné vojsko, utábořil se u Jamnie a poslal veleknězi Jonatanovi tento vzkaz:

10:70  Ty jsi jediný, kdo se proti nám bouří! Kvůli tobě musím snášet posměch a urážky. Proč se chceš proti nám držet u moci jen v těch horách?

10:71  Když tolik důvěřuješ svým vojskům, pojď k nám dolů na pláň a poměřme síly zde! Na mé straně jsou vojska z měst.

10:72  Poptej se a dozvíš se, kdo jsem já a moji spojenci. Každý ti řekne, že před námi nemůžete obstát – vždyť i tví otcové byli už dvakrát poraženi ve vlastní zemi!

10:73  Ani ty teď neodoláš mé jízdě a tomuto vojsku. Zde na pláni nejsou skály ani balvany, aby ses měl kam skrýt!

10:74  Apolloniův vzkaz Jonatana hluboce popudil. Vybral tedy 10 000 mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel také jeho bratr Šimon.

10:75  Utábořili se u Joppy. Místní před nimi ale zavřeli brány, protože v Joppě byla Apolloniova posádka. Jonatan se Šimonem tedy na město zaútočili

10:76  a obyvatelé dostali takový strach, že brány otevřeli. Tak Jonatan ovládl Joppu.

10:77  Když se to Apollonios dozvěděl, shromáždil 3000 jezdců a mohutné vojsko a táhl k Ašdodu, jako by chtěl pokračovat tím směrem. Zároveň ale postupoval i na pláň, protože spoléhal na svoji početnou jízdu.

10:78  Jonatan se hnal za ním k Ašdodu a obě vojska se střetla v bitvě.

10:79  Jenže Apollonios jim nechal v zádech ukrytou tisícovku jezdců.

10:80  Až tehdy Jonatan zjistil, že má v zádech nepřátelskou zálohu. Ta jeho vojsko obklíčila a od rána až do večera je zasypávala šípy.

10:81  Mužstvo se ale drželo podle Jonatanova rozkazu, dokud se nepřátelští koně neunavili.

10:82  Tehdy dorazil Šimon se svým vojskem, a protože jízda už byla vyčerpaná, zaútočil na pěchotu. Byli poraženi a dali se na útěk

10:83  a také jízda se rozprchla po pláni. Utekli do Ašdodu a vešli do chrámu své modly Dágona, aby se zachránili.

10:84  Jonatan ale Ašdod i okolní osady vypálil a vyplenil. Spálil rovněž Dágonův chrám i s těmi, kdo v něm hledali útočiště.

10:85  A tak padlo mečem nebo uhořelo na 8000 nepřátel.

10:86  Jonatan odtud táhl dál, a když se utábořil u Aškelonu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou.

10:87  On i jeho muži se pak vrátili do Jeruzaléma s hojnou kořistí.

10:88  Když o tom všem uslyšel král Alexandr, zahrnul Jonatana ještě většími poctami.

10:89  Poslal mu zlatou sponu, kterou obvykle bývají vyznamenáni jen královi nejbližší, a daroval mu do vlastnictví Ekron s celým okolím.

Chapter 11

11:1  Egyptský král shromáždil vojsko tak početné, jako je písku na mořském břehu, a také množství lodí. Chtěl se lstivě zmocnit Alexandrova království a připojit je ke své říši,

11:2  a tak přitáhl do Sýrie s příslibem míru. Obyvatelé měst mu otevírali brány a vycházeli mu vstříc, protože král Alexandr přikázal, ať ho vítají – vždyť to byl jeho tchán.

11:3  Jenže pokaždé, když Ptolemaios vstoupil do nějakého města, nechával v něm posádku svého vojska.

11:4  Takto postupoval až k Ašdodu. Tam mu ukázali vypálený Dágonův chrám, trosky Ašdodu i okolních obcí, pohozená těla a zohavené trupy těch, které Jonatan upálil v boji. Podél královy cesty navršili hromady mrtvol

11:5  a vyprávěli mu, co Jonatan spáchal, aby ho očernili. Král však mlčel.

11:6  Jonatan vyšel s velkou slávou vstříc králi do Joppy, kde se pozdravili a přenocovali.

11:7  Potom krále doprovodil až k řece Eleuteros a vrátil se zpět do Jeruzaléma.

11:8  Král Ptolemaios ovládl pobřežní města až k přímořské Seleukii a spřádal zlé plány proti Alexandrovi.

11:9  Odeslal vyslance ke králi Demetriovi se vzkazem: Pojďme spolu uzavřít smlouvu. Dám ti svou dceru, kterou teď má Alexandr, a budeš vládnout v království svého otce.

11:10  Lituji totiž, že jsem dal svou dceru jemu, protože se mě pokusil zabít.

11:11  Takto Alexandra očerňoval, protože dychtil po jeho království.

11:12  Vzal mu pak svoji dceru a dal ji Demetriovi – takto se s Alexandrem rozešel a propuklo mezi nimi otevřené nepřátelství.

11:13  Nakonec Ptolemaios vstoupil do Antiochie a nechal se korunovat za krále nad Sýrií. Měl tedy na hlavě dvě koruny – egyptskou a syrskou.

11:14  Král Alexandr byl právě tou dobou v Kilikii, protože tamní obyvatelstvo se proti němu bouřilo.

11:15  Když se však dozvěděl o Ptolemaiových činech, vyrazil proti němu do boje. Ptolemaios mu vytáhl naproti, prudce na něj zaútočil a zahnal ho na útěk.

11:16  Alexandr se uchýlil do Arábie, aby tam našel útočiště, a Ptolemaios slavil triumf.

11:17  Arab Zabdiel pak Alexandra sťal a jeho hlavu poslal Ptolemaiovi.

11:18  Tři dny nato ale král Ptolemaios zemřel a místní obyvatelé pak pobili posádky, které zanechal v pevnostech.

11:19  Tak se roku 167 stal králem Demetrios.

11:20  V oněch dnech shromáždil Jonatan muže z Judska k útoku na jeruzalémský hrad a postavil proti němu mnoho obléhacích strojů.

11:21  Někteří bezbožníci, nepřátelé svého národa, se tehdy vypravili ke králi a oznámili mu, že Jonatan obléhá hrad.

11:22  Ta zpráva krále rozzuřila. Jakmile ji vyslechl, hned se přesunul do Ptolemaidy a napsal Jonatanovi, ať zastaví obléhání a co nejrychleji se k němu dostaví k rozhovorům.

11:23  Když to Jonatan uslyšel, dal rozkazy, aby se v obléhání pokračovalo. Vybral si některé ze starších Izraele a kněží a vydal se s nimi do nebezpečí.

11:24  Vzal stříbro, zlato, roucha a mnoho dalších darů, vypravil se za králem do Ptolemaidy a příznivě si ho naklonil.

11:25  Někteří bezbožníci z jeho národa si na něj sice stěžovali,

11:26  ale král se k němu zachoval tak jako jeho předchůdci. Vyznamenal jej před všemi svými důvěrníky,

11:27  potvrdil jeho velekněžství i ostatní předešlé pocty a zařadil ho mezi své přední přátele.

11:28  Jonatan tehdy krále požádal, aby osvobodil Judsko a tři samařské okresy od daní, a slíbil mu za to 300 talentů stříbra.

11:29  Král svolil a napsal o tom všem Jonatanovi list tohoto znění:

11:30  Král Demetrios zdraví svého bratra Jonatana a židovský národ.

11:31  Zde je opis listu, který jsme ohledně vás napsali ctěnému Lasthenovi. Posíláme ho na vědomí i vám:

11:32  Král Demetrios zdraví velectěného Lasthena.

11:33  Rozhodli jsme se udělit židovskému národu – našim přátelům a věrným spojencům – jisté výsady za jejich oddanost k nám.

11:34  Potvrzujeme, že jim náleží území Judska, jakož i Efraim, Lod a Ramatajim, tři okresy, jež byly se všemi příslušnými územími připojeny k Judsku od Samaří. Všechny ty, kdo přinášejí v Jeruzalémě oběti, osvobozujeme od královských dávek, které od nich král dříve každoročně vybíral z polní úrody a z ovocných stromů.

11:35  Dále se od nynějška zříkáme všech právoplatných poplatků z desátků a dalších právoplatných odvodů jako je solná daň a peněžní daň koruně.

11:36  Žádná z těchto výsad nebude zrušena od nynějška až navěky.

11:37  Nyní nech vyhotovit opis této listiny. Ten ať je předán Jonatanovi a veřejně vystaven na svaté hoře.

11:38  Král Demetrios viděl, že v jeho zemi panuje klid a nikdo se mu nestaví na odpor, a tak rozpustil všechna svá vojska a poslal je všechny domů s výjimkou cizineckých jednotek, jež najal u ostrovních národů. Tím si znepřátelil všechna vojska, která sloužila už jeho předkům.

11:39  Jistý Tryfon, dříve jeden z Alexandrových mužů, si všiml, že všechna vojska proti Demetriovi reptají. Vypravil se proto k Arabovi Imalkuovi, který vychovával Alexandrova malého syna Antiocha.

11:40  Naléhal na něj, ať mu ho vydá, aby se mohl ujmout vlády místo svého otce. Líčil mu, co všechno Demetrios napáchal a jakou nenávist k němu chovají jeho vojska, a zdržel se tam delší čas.

11:41  Jonatan mezitím krále Demetria požádal, ať odvolá posádku jeruzalémského hradu a dalších pevností, protože stále vedli válku proti Izraeli.

11:42  Demetrios poslal Jonatanovi tuto odpověď: Nejenže to pro tebe a pro tvůj národ učiním, ale při první vhodné příležitosti tebe i tvůj národ vysoce poctím.

11:43  Teď ale budu rád, když mi pošleš podpůrné jednotky, protože všechna má vojska se ode mne odvrátila.

11:44  Jonatan mu tedy do Antiochie poslal 3000 zkušených bojovníků. Když dorazili, král se z jejich příchodu zaradoval.

11:45  Uprostřed města se pak shromáždilo místní obyvatelstvo, asi 120 000 mužů, a chtěli zabít krále.

11:46  Ten utekl do svého paláce, ale místní muži obsadili ulice města a začali útočit.

11:47  Král zavolal na pomoc židovské bojovníky a ti mu všichni přišli na pomoc. Rozptýlili se po městě a pobili toho dne na 100 000 mužů.

11:48  Město vypálili, pobrali v něm toho dne mnoho kořisti a krále zachránili.

11:49  Když místní zjistili, že Židé ovládají město, jak se jim zlíbí, opustila je odvaha a začali krále úpěnlivě prosit:

11:50  „Usmiřme se! Ať už ti Židé přestanou bojovat proti nám i městu!“

11:51  A odhodili zbraně a uzavřeli mír. Takto se Židé proslavili před králem a přede všemi obyvateli jeho království a vrátili se do Jeruzaléma s hojnou kořistí.

11:52  Král Demetrios kraloval na svém trůně a v jeho zemi panoval klid.

11:53  Porušil ale všechny své sliby Jonatanovi a zanevřel na něj. Místo, aby ho odměnil za prokázanou oddanost, začal ho hrozně utiskovat.

11:54  Po nějaké době se Tryfon vrátil s malým chlapcem Antiochem, kterého prohlásil králem a nasadil mu korunu.

11:55  Přidala se k němu všechna vojska, která Demetrios propustil, a dala se do boje proti Demetriovi; ten byl poražen a dal se na útěk.

11:56  Tryfon vzal slony a zmocnil se Antiochie.

11:57  Mladý Antiochos pak napsal Jonatanovi: Potvrzuji ti velekněžství, ustanovuji tě nad těmi čtyřmi okresy a řadím tě mezi královy přátele.

11:58  Poslal mu také zlaté stolní nádobí a dal mu právo pít ze zlatých pohárů, oblékat purpur a nosit zlatou sponu.

11:59  Jeho bratra Šimona pak jmenoval místodržitelem od Tyrského srázu až k hranicím Egypta.

11:60  Jonatan se pak vypravil do Zaeufratí. Procházel tamními městy a celé syrské vojsko se přidalo na jeho stranu. Když dorazil do Aškelonu, obyvatelé města ho přivítali s poctami,

11:61  když ale odtud zamířil do Gazy, místní obyvatelé před ním zavřeli brány. Oblehl tedy město a přilehlé obce vypálil a vydrancoval.

11:62  Když ho pak obyvatelé Gazy prosili o mír, Jonatan jim vyhověl. Syny předních měšťanů vzal jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Potom procházel zemí dál až do Damašku.

11:63  Později se Jonatan doslechl, že do Kádeše v Galileji přitáhli Demetriovi velitelé s mohutným vojskem a chtějí ho zbavit moci.

11:64  Vyrazil tedy proti nim, ale svého bratra Šimona zanechal v Judsku.

11:65  Šimon se utábořil u Bet-curu a mnoho dní město obléhal a dobýval.

11:66  Nakonec ho prosili o mír a on jim vyhověl. Vyhnal je ale odtud, město zabral a zřídil v něm posádku.

11:67  Jonatan zatím se svým vojskem tábořil u Genezaretského jezera. Časně ráno vytáhli na chacorskou pláň,

11:68  kde se s nimi utkalo vojsko cizáků. Ti na ně ale v horách nachystali zálohu. Zatímco hlavní voj postupoval přímo proti Jonatanovi,

11:69  záložní jednotka vyrazila ze svého místa a pustila se do boje.

11:70  Všichni Jonatanovi muži se dali na útěk; v poli nezůstal nikdo kromě velitelů Matatiáše, syna Abšalomova, a Judy, syna Chalfiho.

11:71  Jonatan tehdy roztrhl své roucho, posypal si hlavu prachem a modlil se.

11:72  Pak se vrátil do boje proti nepřátelům a udeřil na ně tak, že se dali na útěk.

11:73  Když to zjistili Jonatanovi vlastní prchající vojáci, vrátili se a pronásledovali s ním nepřátele až do jejich tábora u Kádeše. Tam se zastavili.

11:74  Toho dne padlo na 3000 cizáků a Jonatan se pak vrátil do Jeruzaléma.

Chapter 12

12:1  Když Jonatan viděl, že je příhodná chvíle, poslal vybrané vyslance do Říma, aby s Římany obnovil a upevnil přátelství.

12:2  Obdobné listy rozeslal také do Sparty a do dalších míst.

12:3  Poslové se vydali do Říma, vešli do senátu a promluvili: „Velekněz Jonatan a židovský národ nás poslali obnovit naše dřívější přátelství a spojenectví.“

12:4  Senát jim pak vystavil průvodní listy pro příslušné místní úřady k zajištění bezpečného návratu do Judska.

12:5  Zde je znění listu, který Jonatan napsal Sparťanům:

12:6  Velekněz Jonatan, národní rada starších, kněží a ostatní židovský lid zdraví své bratry Sparťany.

12:7  Váš král Areios kdysi poslal našemu veleknězi Oniášovi list, v němž zmiňuje naše bratrství, jak dokládá přiložený opis.

12:8  Oniáš přijal vašeho vyslance s poctami a převzal list, v němž se výslovně mluví o našem spojenectví a přátelství.

12:9  Nemáme to sice zapotřebí, jelikož nacházíme posilu ve svých svatých knihách,

12:10  přesto jsme se ale rozhodli obnovit s vámi tímto listem bratrství a přátelství, abychom se vám neodcizili. Vždyť od doby, kdy jste nám svůj list poslali, už uplynul dlouhý čas.

12:11  Vždy a stále na vás pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích i ostatních stanovených dnech, a také při modlitbách, neboť se sluší a patří pamatovat na bratry.

12:12  Radujeme se z vaší slávy,

12:13  na nás však ze všech stran dolehla mnohá soužení a četné války, když na nás útočili králové z našeho okolí.

12:14  Nechtěli jsme ale vás ani ostatní spojence a přátele kvůli těmto válkám obtěžovat.

12:15  Máme přece nebeskou pomoc, jejímž přispěním jsme byli osvobozeni od nepřátel a naši nepřátelé byli pokořeni.

12:16  Vybrali jsme proto Numenia, syna Antiochova, a Antipatra, syna Jásonova, a poslali je k Římanům, aby obnovili naše dřívější přátelství a spojenectví s nimi.

12:17  Uložili jsme jim, aby se vypravili také k vám, vyřídili vám pozdravy a předali vám náš dopis o obnově našeho bratrství.

12:18  Budeme tedy rádi, když nám na to odpovíte.

12:19  Zde je znění listu, který kdysi Sparťané poslali Oniášovi:

12:20  Spartský král Areios zdraví velikého kněze Oniáše.

12:21  V jednom spisu se našla zmínka, že Sparťané a Židé jsou bratři a že společně pocházíme z rodu Abrahamova.

12:22  Nyní, když jsme se to dozvěděli, budeme rádi, když nám napíšete, jak se vám daří.

12:23  My vám píšeme toto: vaše stáda a vaše majetky jsou naše a naše zase vaše. Ukládáme svým vyslancům, aby vám toto vyřídili.

12:24  Jonatan dostal zprávu, že Demetriovi velitelé přitáhli znovu – s ještě větším vojskem než dříve – a chtějí s ním válčit.

12:25  Vyrazil tedy z Jeruzaléma a táhl jim naproti do chamátského kraje, aby jim zabránil ve vpádu na své území.

12:26  Vyslal do jejich tábora zvědy a ti mu po návratu oznámili, že se ho nepřátelé chystají v noci napadnout.

12:27  Po západu slunce proto Jonatan vydal svým mužům rozkaz, aby bděli ve zbrani a celou noc drželi bojovou pohotovost. Kolem tábora také rozestavěl stráže.

12:28  Když se nepřátelé dozvěděli, že Jonatan je se svými muži připraven k boji, zachvátil je strach a hrůza. Nechali ve svém táboře hořet ohně a vytratili se.

12:29  Jonatan a jeho muži o tom až do rána nevěděli, protože viděli hořící ohně.

12:30  Pustili se za nimi, ale už je nedostihli, protože nepřátelé mezitím překročili řeku Eleuteros.

12:31  Jonatan se tedy obrátil proti arabskému kmeni Zabadejců, porazil je a obral o kořist.

12:32  Potom táhl dál až do Damašku, odkud procházel celý ten kraj.

12:33  Šimon mezitím také podnikl tažení. Postoupil až k Aškelonu a okolním pevnostem, načež se obrátil k Joppě a dobyl ji.

12:34  Dozvěděl se totiž, že místní chtějí pevnost vydat Demetriovým mužům. Zřídil tam tedy posádku, aby město hlídala.

12:35  Když se Jonatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, že je potřeba vystavět v Judsku pevnosti,

12:36  zvýšit jeruzalémské hradby a vztyčit vysokou zeď mezi hradem a zbytkem města. Hrad měl být od města oddělen a odloučen, aby jeho posádka nemohla nic nakupovat ani prodávat.

12:37  Sešli se tedy, aby opevnili město, a Jonatan dal u potoka na východní straně opravit zřícenou část hradeb, která se jmenuje Chafenata.

12:38  Šimon pak vystavěl Chadídu v podhůří, opevnil ji a opatřil branami a závorami.

12:39  Tryfon toužil stát se vládcem Sýrie a nosit královskou korunu. Chystal se proto vztáhnout ruku na krále Antiocha,

12:40  ale bál se, že mu v tom Jonatan zabrání a vyhlásí mu válku. Vypravil se tedy a přitáhl do Bet-šeanu, aby ho zajal a zabil.

12:41  Jonatan mu ale vytáhl k Bet-šeanu naproti se 40 000 vybranými bojovníky.

12:42  Když Tryfon uviděl, s jak velikým vojskem dorazil, neodvážil se na něj vztáhnout ruku,

12:43  ale přijal ho s poctami, představil ho všem svým důvěrníkům, předal mu dary a nařídil všem svým pobočníkům i vojsku, ať ho poslouchají jako jeho samého.

12:44  Jonatanovi pak řekl: „Proč plýtváš silami celého vojska, když spolu neválčíme?

12:45  Pošli je hned domů a vezmi si k sobě jen malou družinu, se kterou mě doprovodíš do Ptolemaidy. Chci ti to město i ostatní pevnosti předat včetně zbytku vojska a všech úředníků; potom se hned vrátím domů. Proto tu přece jsem.“

12:46  Jonatan mu uvěřil a udělal, co řekl. Rozpustil své jednotky a ty se vrátily do Judska .

12:47  Vzal s sebou jen 3000 mužů, z nichž ještě 2000 nechal v Galileji, a tak jich s ním šlo jen 1000.

12:48  Jakmile Jonatan vstoupil do Ptolemaidy, místní zavřeli brány, zajali ho a všechny, kdo ho doprovázeli, pobili mečem.

12:49  Tryfon zatím poslal vojska a jízdu do Galileje a na Velkou pláň, aby pobili všechny ostatní Jonatanovy muže.

12:50  Ti usoudili, že Jonatan byl zajat a zahynul spolu se svým doprovodem, a tak si navzájem dodali odvahy a vytáhli v sevřeném šiku do boje.

12:51  Když pronásledovatelé viděli, že Židé jsou připraveni bojovat o život, raději se vrátili.

12:52  Všichni v pořádku dorazili do Judska a oplakávali Jonatana i jeho muže. Velice se báli a celý Izrael hluboce truchlil.

12:53  Všichni pohané z okolí je chtěli zničit, protože si řekli: „Teď nemají vůdce ani zastánce. Pojďme s nimi bojovat a vyhladit jejich památku ze světa!“

Chapter 13

13:1  Šimon dostal zprávu, že Tryfon shromáždil veliké vojsko a chystá se vtrhnout do judské země a zpustošit ji.

13:2  Když viděl, jak se lid chvěje strachy, přišel do Jeruzaléma, shromáždil lid

13:3  a takto je povzbudil: „Sami víte, kolik jsme toho já, mí bratři a celý rod mého otce vykonali pro Zákon a svatyni a jaké boje a útrapy jsme zažili.

13:4  Všichni mí bratři padli za Izrael, až jsem zůstal jen já sám.

13:5  A já abych si teď v tomto čase útlaku chtěl zachovat život? Nikdy! Nezasloužím si přece víc než moji bratři.

13:6  Naopak pomstím svůj národ a svatyni i vaše ženy a děti, teď když se všichni pohané z nenávisti spolčili, aby nás zničili.“

13:7  Jakmile lidé vyslechli ta slova, znovu se v nich probudila odvaha

13:8  a začali hlasitě volat: „Ty jsi naším vůdcem namísto svých bratří Judy a Jonatana!

13:9  Veď náš boj! Uděláme všechno, co nám přikážeš!“

13:10  A tak shromáždil všechny bojovníky, urychlil dostavbu jeruzalémských hradeb a opevnil město ze všech stran.

13:11  Potom poslal Jonatana, syna Abšalomova, s dost silným vojskem do Joppy. Ten vyhnal místní obyvatele a usadil se tam.

13:12  Tryfon pak vytáhl s mohutným vojskem z Ptolemaidy, aby vtrhl do Judska, a vedl s sebou Jonatana jako zajatce.

13:13  Šimon se tedy utábořil v Chadídě naproti pláni.

13:14  Když se Tryfon dozvěděl, že Šimon nastoupil na místo svého bratra Jonatana a chce s ním bojovat, poslal k němu vyslance se vzkazem:

13:15  „Tvého bratra Jonatana držíme v zajetí kvůli penězům, které dlužil královské pokladně za svá privilegia.

13:16  Pošli tedy 100 talentů stříbra a dva jeho syny jako rukojmí (aby se proti nám po propuštění nevzbouřil), a propustíme ho.“

13:17  Šimon pochopil, že to byla lstivá slova, přesto však poslal pro peníze i pro chlapce. Nechtěl totiž u lidu vyvolat bouři nevole,

13:18  kdyby si řekli: „Jonatan zahynul jen proto, že Šimon neposlal peníze a chlapce.“

13:19  A tak oba chlapce i těch 100 talentů poslal, ale Tryfon ho podvedl a Jonatana nepropustil.

13:20  Tryfon se vydal na pochod, aby vtrhl do země a zpustošil ji. Šli ale oklikou přes Adorajim a Šimon je se svým vojskem sledoval po celé trase, kudy šli.

13:21  Posádka jeruzalémského hradu vysílala za Tryfonem posly a naléhala, aby k nim co nejrychleji vyrazil přes poušť a poslal jim jídlo.

13:22  Přichystal tedy všechnu svou jízdu na cestu, ale té noci napadla veliká spousta sněhu. Kvůli tomu sněžení za nimi nemohl vyrazit, a tak odtáhl a zamířil do Gileádu.

13:23  Když se přiblížil k Baskamě, zabil Jonatana a tam ho pochovali.

13:24  Odtud se pak Tryfon vrátil zpátky do své země.

13:25  Šimon poslal pro ostatky svého bratra Jonatana a pohřbil ho v Modiinu, městě svých otců.

13:26  Celý Izrael ho oplakával s velikým nářkem a truchlili nad ním mnoho dní.

13:27  Šimon pak nad hrobem svého otce a svých bratrů vybudoval pomník z kamene hlazeného zepředu i zezadu a vysoký, aby byl vidět zdálky.

13:28  Postavil také sedm pyramid, jednu proti druhé, pro svého otce a matku a čtyři bratry.

13:29  Kolem nich vztyčil kolonádu s mohutnými sloupy, jež na věčnou památku ozdobil zbrojí. Kromě zbroje tam byly vytesané lodě, aby se jimi mohli kochat všichni mořeplavci.

13:30  Takovou hrobku vybudoval v Modiinu; stojí tam až dodnes.

13:31  Tryfon zacházel s mladičkým králem Antiochem lstivě a nakonec ho dal zabít.

13:32  Stal se králem místo něj, nasadil si na hlavu syrskou korunu a napáchal v zemi mnoho zla.

13:33  Šimon vybudoval judské pevnosti, obehnal je silnými hradbami s vysokými věžemi, s branami a závorami a uskladnil v pevnostech potraviny.

13:34  Vybral a vyslance a poslal je ke králi Demetriovi, aby dal zemi úlevy, protože Tryfon stále jen loupil.

13:35  Král Demetrios mu na jeho žádost odpověděl a napsal mu dopis tohoto znění:

13:36  Král Demetrios zdraví přítele králů, velekněze Šimona, a celý židovský národ s jeho staršími.

13:37  Zlatý věnec a palmovou ratolest, které jste poslali, přijímáme a jsme připraveni uzavřít s vámi trvalý mír. Úředníkům napíšeme, ať vám poskytnou daňové úlevy.

13:38  Všechny výsady, jež jsme vám udělili, zůstávají v platnosti. Pevnosti, které jste vybudovali, vám patří.

13:39  Odpouštíme všechny dosavadní chyby a omyly, jakož i peněžní daň koruně, kterou jste dlužili. Jakékoli další daně se v Jeruzalémě vybíraly, nadále se vybírat přestanou.

13:40  A jestliže jsou někteří z vás způsobilí k zapsání do naší osobní stráže, nechť se přihlásí. Kéž mezi námi panuje mír!

13:41  Tak byl roku 170 Izrael zbaven jha pohanů

13:42  a lidé začali ve svých listinách a smlouvách uvádět: „V prvním roce vlády Šimona, velikého velekněze, vojevůdce a vládce Židů.“

13:43  V těch dnech se Šimon utábořil před Gezerem, oblehl ho vojsky a začal ho dobývat. Postavil obléhací věž, přisunul ji k městu, prolomil jednu z hradebních věží a města se zmocnil.

13:44  Vojáci z obléhací věže vyskákali do města a nastal veliký rozruch.

13:45  Obyvatelé města vystoupili se ženami a dětmi na hradby, roucha roztržená, a s hlasitým křikem prosili Šimona o mír:

13:46  „Nezacházej s námi podle našich špatností, ale podle svého milosrdenství!“

13:47  Šimon tedy s nimi uzavřel dohodu a ukončil obléhání. Vyhnal je však z města, dal očistit domy, ve kterých byly modly, a teprve potom vstoupil do města s chvalozpěvy a dobrořečením.

13:48  Vymýtil odtamtud všechnu nečistotu a usadil tam muže, kteří žili podle Zákona, posílil opevnění a vybudoval si tam sídlo.

13:49  Židé mezitím bránili posádce jeruzalémského hradu vycházet do kraje a cokoli nakupovat nebo prodávat. Na hradě byl hrozný nedostatek jídla a dost z nich hlady pomřelo.

13:50  Nakonec začali volat k Šimonovi s prosbou o mír a on jim vyhověl. Vyhnal je ale odtud a očistil hrad od poskvrnění.

13:51  Třiadvacátého dne druhého měsíce roku 171 vešli do města se zpěvem a palmovými ratolestmi, s harfami, citerami a činely, s písněmi a chvalozpěvy, protože byl z Izraele vypuzen úhlavní nepřítel.

13:52  Šimon stanovil, aby se tento den radostně slavil rok co rok. Zesílil pak opevnění chrámové hory na straně k hradu a usadil se tam se svými muži.

13:53  Když Šimon viděl, že jeho syn Jan dospěl v muže, ustanovil ho velitelem všech vojsk. Jan se pak usadil v Gezeru.

Chapter 14

14:1  Roku 172 shromáždil král Demetrios svá vojska a táhl do Médie, aby tam získal posily pro boj s Tryfonem.

14:2  Když se však Arsakes, král Peršanů a Médů, dozvěděl, že Demetrios vnikl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby ho zajal živého.

14:3  Ten vytáhl, Demetriovo vojsko porazil, krále zajal a přivedl ho k Arsakovi, který ho nechal uvěznit.

14:4  Po všechny Šimonovy dny zažívala judská země klid. Usiloval o prospěch pro svůj lid, jenž se těšil z jeho slavné vlády po všechny dny.

14:5  Ke své slávě navíc dobyl přístav Joppu, a získal přístup k mořským ostrovům.

14:6  Rozšířil území svého lidu a ovládl celou krajinu.

14:7  Spoustu zajatců přivedl zpět domů, stal se pánem Gezeru, Bet-curu i jeruzalémského hradu. Odstranil z něj nečistotu a nikdo neobstál proti němu.

14:8  Lidé obdělávali svou zem v míru, země dávala svou úrodu a stromy v rovinách nesly ovoce.

14:9  Starci sedali na náměstích a hovořili spolu o štěstí. Mladíci se odívali krásnými šaty a válečnou zbrojí.

14:10  Města zásobil potravinami udělal z nich pevnosti, a jeho slavná pověst se šířila do všech konců světa.

14:11  Zajistil v zemi mír a Izrael byl plný radosti.

14:12  Každý usedal pod svou révu a svůj fíkovník a nikoho se už nebáli.

14:13  Všichni, kdo je napadali, zmizeli ze země; v těch dnech byli poraženi králové!

14:14  Podpíral ve svém lidu všechny ubohé, bádal v Zákoně a vykořenil všechny bezbožné a zlé.

14:15  Dodal slávu svatyni a rozmnožil její vybavení.

14:16  O Jonatanově smrti se doslechli i v Římě, a dokonce až ve Spartě, a velmi se zarmoutili.

14:17  Když se pak dozvěděli, že se po něm stal veleknězem jeho bratr Šimon a že dál vládne zemi i jejím městům,

14:18  napsali mu na bronzových tabulkách, aby s ním obnovili přátelství a spojenectví, které uzavřeli s jeho bratry Judou a Jonatanem.

14:19  Tabulky se pak četly před shromážděním v Jeruzalémě.

14:20  Zde je znění listu, který Sparťané poslali: Město Sparta a jeho vládci zdraví své bratry: velikého kněze Šimona, starší, kněžstvo i všechen židovský lid.

14:21  Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám podali zprávu o vaší slávě a cti. Jejich příchod nás potěšil

14:22  a zprávu o nich jsme takto zapsali mezi veřejná usnesení: Židovští vyslanci Numenios, syn Antiochův, a Antipatros, syn Jásonův, k nám přišli obnovit vzájemné přátelství.

14:23  Lid se usnesl přijmout tyto muže s poctami a uložit zápis jejich slov do veřejného archivu, aby na ně spartský lid vždy pamatoval. Opis této listiny byl vyhotoven pro velekněze Šimona.

14:24  Šimon pak Numenia poslal také do Říma s velikým zlatým štítem vážícím 1000 min, aby potvrdil spojenectví s Římany.

14:25  Když o tom všem uslyšel lid, řekli si: „Jak se Šimonovi a jeho synům odvděčíme?

14:26  On, jeho bratři a celý rod jeho otce přece bojovali jako hrdinové! Zahnali nepřátele Izraele a zajistili nám svobodu.“ A tak zhotovili nápis na bronzových tabulkách a vystavili ho na sloupech na hoře Sion.

14:27  Zde je znění onoho nápisu: Osmnáctého dne měsíce elul roku 172, to jest třetího roku Šimonova slavného velekněžství v Chasar am-Elu,

14:28  nám bylo na velikém shromáždění kněží, lidu, vůdců národa a starších země oznámeno toto:

14:29  V zemi se rozpoutalo mnoho válek, a tehdy Šimon, syn Matatiášův, kněz ze synů Joaribových, a jeho bratři podstoupili nebezpečí a vzepřeli se nepřátelům svého národa, aby bránili svatyni a Zákon. Tak získali svému národu velikou slávu.

14:30  Jonatan svůj národ sjednotil a stal se jeho veleknězem, než byl připojen ke svému lidu.

14:31  Když se pak nepřátelé rozhodli napadnout jejich zem a vztáhnout ruce na svatyni,

14:32  povstal Šimon a bojoval za svůj národ. Vynaložil značné vlastní prostředky, aby vyzbrojil vojsko svého národa a dal jim žold.

14:33  Opevnil judská města a také Bet-cur na judských hranicích, kde dříve vládly zbraně nepřátel, a zřídil tam posádku židovských bojovníků.

14:34  Opevnil přímořskou Joppu a Gezer na hranicích Ašdodu, kde dříve žili nepřátelé. Usadil v těch městech Židy a zásobil je vším potřebným k jejich obnově.

14:35  Když lid viděl Šimonovu oddanost i slávu, kterou se rozhodl získat svému národu, ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem. Učinili tak pro všechny jeho činy, pro spravedlnost a oddanost, kterou svému národu prokázal, a pro veškerou jeho snahu o povznesení národa.

14:36  Za jeho dnů se mu podařilo vyhnat ze země pohany i ty, kteří přebývali v jeruzalémském Městě Davidově, kde si postavili hrad, ze kterého podnikali výpady a poskvrňovali okolí svatyně a těžce poškozovali její čistotu.

14:37  Šimon tam zřídil židovskou posádku a pro bezpečnost země i města hrad opevnil a zvýšil jeruzalémské hradby.

14:38  Pro to vše mu král Demetrios potvrdil velekněžství,

14:39  zařadil ho mezi své přátele a vyznamenal ho velikými poctami.

14:40  Doslechl se totiž, že Římané přijali Šimonovy vyslance s veškerou slávou a že Židy označili za své přátele, spojence a bratry.

14:41  Židé a jejich kněží se usnesli takto: Ať je Šimon natrvalo jejich vůdcem a veleknězem, dokud nepovstane pravý prorok.

14:42  Ať je jejich vojevůdcem a zastáncem svatyně. Ať ustanovuje správce v záležitostech chrámu, země, zbraní a pevností.

14:43  Ať pečuje o svatyni, ať ho všichni poslouchají a všechny listiny v zemi ať jsou vystavovány jeho jménem. Ať se obléká purpurem a zlatem.

14:44  Nikdo z lidu ani z kněží nebude smět nic z uvedeného zrušit. Nikdo nebude moci odporovat Šimonovým nařízením, svolávat v zemi shromáždění bez jeho vědomí, odívat se purpurem nebo nosit zlatou sponu.

14:45  Kdokoli se těmto ustanovením vzepře nebo něco z toho odmítne, bude potrestán.

14:46  Všechen lid se usnesl, že Šimonovi ukládá plnit tyto povinnosti.

14:47  Šimon to přijal a svolil, že bude stát v čele všech: že bude veleknězem, vojevůdcem a vladařem Židů i jejich kněží.

14:48  Bylo rozhodnuto, že se tento nápis vyryje na bronzové tabulky a vystaví se na viditelném místě v chrámovém okrsku.

14:49  Opis pak bude uložen do pokladnice, aby ho Šimon a jeho synové měli po ruce.

Chapter 15

15:1  Antiochos, syn krále Demetria, poslal z mořských ostrovů list Šimonovi, knězi a vladaři Židů a celému národu.

15:2  Stálo v něm toto: Král Antiochos zdraví velikého kněze a vladaře Šimona a celý židovský národ.

15:3  Protože se království našich předků zmocnili jistí ničemové, chci se domoci vlády, abych království uvedl do dřívějšího stavu. Najal jsem si početné vojsko a vypravil válečné lodě

15:4  a chci se vylodit na pevnině, abych potrestal ty, kdo zničili naši zem a zpustošili mnoho měst v mém království.

15:5  Proto ti nyní potvrzuji všechny úlevy, které ti poskytli králové přede mnou, a promíjím ti i všechny ostatní dávky, které ti promíjeli.

15:6  Dále ti povoluji ražbu vlastních mincí pro tvou zemi

15:7  a uděluji svobodu Jeruzalému a svatyni. Ponechávám ti všechny zbraně, které sis opatřil, jakož i pevnosti, které jsi postavil a držíš ve své moci.

15:8  Odpouští se ti vše, co dlužíš na královské dani, jakož i budoucí dávky od nynějška až navěky.

15:9  Jakmile se chopíme království, vyznamenáme tě, tvůj národ i chrám takovými poctami, že vaše sláva bude zjevná po celé zemi.

15:10  Roku 174 vtrhl Antiochos do země svých předků. Všechna vojska se připojila k němu, takže Tryfonovi zůstala jen hrstka.

15:11  Když ho Antiochos začal pronásledovat, uchýlil se do přímořského Doru,

15:12  protože věděl, že je s ním zle a vojska ho opustila.

15:13  Antiochos se tedy utábořil u Doru a s ním 120 000 bojovníků a 8000 jezdců.

15:14  K obklíčení města se na moři připojily lodě, takže sevřel město z pevniny i z moře a nikomu nedovolil vycházet ani vcházet.

15:15  Z Říma dorazil Numenios se svými průvodci a nesl dopis králům a jejich zemím. Stálo v něm toto:

15:16  Římský konsul Lucius zdraví krále Ptolemaia.

15:17  Přišli k nám vyslanci Židů, naši přátelé a spojenci, poslaní veleknězem Šimonem a židovským lidem, aby obnovili naše dávné přátelství a spojenectví.

15:18  Přinesli zlatý štít vážící tisíc min.

15:19  Usnesli jsme se tedy, že napíšeme králům a jejich zemím, ať se jim nepokoušejí škodit, ať nebojují proti nim, jejich městům ani jejich zemi a ať se nespolčují s těmi, kdo proti nim válčí.

15:20  Rozhodli jsme se od nich ten štít přijmout.

15:21  Jestliže nějací ničemové uprchli z jejich země k vám, předejte je veleknězi Šimonovi, aby je potrestal podle jejich zákona.

15:22  Totéž napsal králi Demetriovi, Attalovi, Ariaratovi a Arsakovi

15:23  a do všech zemí – do Sampsamy, Sparťanům, na Délos, do Myndu, do Sikyonu, do Karie, na Samos, do Pamfylie, do Lykie, do Halikarnasu, na Rhodos, do Faselidy, na Kós, do Sidy, na Arados, do Gortyny, na Knidos, na Kypr a do Kyrény.

15:24  Jeden opis listu poslali také veleknězi Šimonovi.

15:25  Král Antiochos zatím tábořil u Doru. Neustále proti městu vysílal své jednotky, stavěl obléhací stroje a svíral Tryfona tak, že nemohl vycházet ani vcházet.

15:26  Šimon mu poslal na pomoc 2000 vybraných bojovníků, stříbro, zlato a množství vojenského vybavení.

15:27  On to ale nechtěl přijmout. Zrušil dokonce všechny dřívější dohody se Šimonem a zanevřel na něj.

15:28  Poslal k němu Athenobia, jednoho ze svých důvěrníků, aby s ním jednal a vzkázal mu: „Zmocnili jste se měst mého království, Joppy, Gezeru a jeruzalémského hradu.

15:29  Jejich území jste zpustošili, způsobili jste v zemi veliké škody a ovládli mnoho míst mého království.

15:30  Nyní tedy vraťte města, kterých jste se zmocnili, a odveďte daň z oblastí, které jste ovládli mimo judské území.

15:31  Nebo za ně zaplaťte 500 talentů stříbra a dalších 500 talentů za způsobené škody a za neodvedené daně z měst. Jinak přitáhneme a budeme s vámi bojovat.“

15:32  Králův důvěrník Athenobios tedy dorazil do Jeruzaléma, a když viděl nádheru Šimonova dvora, jeho skříň se zlatým a stříbrným nádobím a ostatní okázalé vybavení, zůstal v úžasu. Vyřídil králova slova

15:33  a Šimon mu odpověděl: „Nezabrali jsme cizí zemi ani cizí vlastnictví. Je to dědictví po našich otcích, jehož se na čas neprávem zmocnili naši nepřátelé.

15:34  Jen využíváme příležitosti ujmout se svého dědictví po otcích.

15:35  Co se týče Joppy a Gezeru, které požaduješ, ty způsobily našemu lidu a zemi veliké škody; zaplatíme za ně 100 talentů stříbra.“ Athenobios na to neřekl jediné slovo.

15:36  Rozhněván se vrátil ke králi, vylíčil mu ta slova i Šimonovu nádheru a všechno, co viděl, a král se velmi rozlítil.

15:37  Tryfon mezitím nastoupil na loď a uprchl do Orthosie.

15:38  Král pak jmenoval Kendebaia vrchním velitelem přímoří a svěřil mu pěchotu i jízdu.

15:39  Nařídil mu, ať se utáboří na judských hranicích, ať opevní Kidron, zesílí jeho brány a bojuje proti lidu. Sám zatím pronásledoval Tryfona.

15:40  Kendebaios přitáhl do Jamnie a začal popouzet lid vpády do Judska, při kterých odváděl lidi do zajetí a vraždil.

15:41  Opevnil Kidron a umístil tam jezdce i pěchotu, aby odtud podnikali výpady podél judských cest, jak mu král nařídil.

Chapter 16

16:1  Jan se vypravil z Gezeru a oznámil svému otci Šimonovi, co Kendebaios provádí.

16:2  Šimon tedy zavolal oba své nejstarší syny, Jana i Judu, a řekl jim: „Já, mí bratři a celý rod mého otce jsme od mládí až dodnes bojovali ve válkách za Izrael a mnohokrát se nám podařilo Izrael zachránit.

16:3  Teď už jsem starý, ale vy jste díky Bohu v nejlepších letech. Nastupte po mně a mém bratrovi, jděte a bojujte za náš národ a pomoc Nebes ať je s vám!“

16:4  Potom vybral v zemi 20 000 bojovníků a jezdce a vytáhli proti Kendebaiovi. Přenocovali v Modiinu,

16:5  ráno vstali, vytáhli na pláň a hle, proti nim tam stálo obrovské vojsko – pěchota i jízda! Dělilo je od nich jen koryto potoka.

16:6  Jan se svým vojskem zaujal postavení proti nim, a když viděl, že vojáci mají strach překročit potok, překročil ho jako první. Když to jeho muži uviděli, vydali se přes potok za ním.

16:7  Pak promíchal své jednotky a postavil jezdce mezi pěší, protože nepřátelská jízda byla příliš početná.

16:8  Zatroubili do útoku a Kendebaios se svým vojskem musel utéct. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl do pevnosti.

16:9  Janův bratr Juda byl raněn, ale Jan pronásledoval Kendebaia až do jeho pevnosti Kidron.

16:10  Někteří utekli do věží v polích u Ašdodu, ale Jan je vypálil; padlo tam na 2000 mužů. Potom se v pořádku vrátil do Judska.

16:11  Místodržícím jerišské pláně byl jmenován Ptolemaios, syn Abubův. Měl spoustu stříbra a zlata,

16:12  neboť byl veleknězovým zetěm.

16:13  Jeho srdce ale zpychlo a rozhodl se, že ovládne zemi; přemýšlel tedy, jak by se Šimona a jeho synů lstivě zbavil.

16:14  Šimon právě objížděl města v zemi a staral se o jejich potřeby. V jedenáctém měsíci (což je měsíc šebat) roku 177 přijel Šimon se svými syny Matatiášem a Judou do Jericha.

16:15  Syn Abubův je lstivě přijal v pevnůstce zvané Dok, kterou postavil. Uspořádal pro ně velikou hostinu, ale ukryl tam své muže.

16:16  Když se Šimon a jeho synové opili, Ptolemaios a jeho lidé vstali, chopili se zbraní, vrhli se na Šimona a uprostřed hodování ho zabili i s jeho dvěma syny a několika sluhy.

16:17  Spáchal tak hroznou zradu a oplatil dobro zlem.

16:18  Ptolemaios o tom sepsal zprávu a poslal ji králi. Žádal, ať mu pošle na pomoc vojsko a předá mu města i venkov.

16:19  Další muže poslal do Gezeru zabít Jana. Napsal také velitelům jednotek, že jim dá stříbro, zlato a dary, přejdou-li na jeho stranu.

16:20  Další muže poslal, aby se zmocnili Jeruzaléma a chrámové hory.

16:21  Kdosi je však předběhl a oznámil Janovi v Gezeru, že jeho otec i bratři zahynuli, a dodal: „Král poslal vrahy i na tebe.“

16:22  Jan byl tou zprávou naprosto zděšen. Své vrahy pak nechal zajmout a popravit, protože se včas dozvěděl, že ho jdou zabít.

16:23  Ostatní Janovy příběhy, jeho boje a statečné činy, stavba hradeb, které obnovil, a jeho další skutky

16:24  jsou popsány v kronice jeho velekněžství od doby, kdy se stal veleknězem po svém otci.