CzeBKR - Matthew

Chapter 1

1:1  Kniha rodu Ježíše Krista syna Davidova, syna Abrahamova.

1:2  Abraham zplodil Izáka. Izák pak zplodil Jákoba. Jákob zplodil Judu a bratří jeho.

1:3  Judas pak zplodil Fáresa a Záru z Támar. Fáres pak zplodil Ezroma. Ezrom zplodil Arama.

1:4  Aram pak zplodil Aminadaba. Aminadab pak zplodil Názona. Názon zplodil Salmona.

1:5  Salmon zplodil Bóza z Raab. A Bóz zplodil Obéda z Rut. Obéd pak zplodil Jesse.

1:6  Jesse zplodil Davida krále. David pak král zplodil Šalomouna, z té, kteráž byla Uriášova.

1:7  Šalomoun zplodil Roboáma. Roboám zplodil Abiáše. Abiáš zplodil Azu.

1:8  Aza zplodil Jozafata. Jozafat zplodil Joráma. Jorám zplodil Oziáše.

1:9  Oziáš pak zplodil Joátama. Joátam pak zplodil Achasa. Achas zplodil Ezechiáše.

1:10  Ezechiáš pak zplodil Manassesa. A Manasses zplodil Amona. Amon pak zplodil Joziáše.

1:11  Joziáš pak zplodil Jekoniáše a bratří jeho v zajetí Babylonském.

1:12  A po zajetí Babylonském Jekoniáš zplodil Salatiele. Salatiel pak zplodil Zorobábele.

1:13  A Zorobábel zplodil Abiuda. Abiud pak zplodil Eliakima. Eliakim zplodil Azora.

1:14  Azor potom zplodil Sádocha. Sádoch zplodil Achima. Achim pak zplodil Eliuda.

1:15  Eliud zplodil Eleazara. Eleazar zplodil Mátana. Mátan zplodil Jákoba.

1:16  Jákob pak zplodil Jozefa, muže Marie, z nížto narodil se JEŽÍŠ, kterýž slove Kristus.

1:17  A tak všech rodů od Abrahama až do Davida bylo rodů čtrnácte, a od Davida až do zajetí Babylonského rodů čtrnácte, a od zajetí Babylonského až do Krista rodů čtrnácte.

1:18  Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria zasnoubena byla Jozefovi, prvé než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého.

1:19  Ale Jozef muž její spravedlivý jsa, a nechtěv jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti.

1:20  Když pak on o tom přemyšloval, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: Jozefe synu Davidův, neboj se přijíti Marie manželky své; nebo což v ní jest počato, z Ducha svatého jest.

1:21  Porodíť pak syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš; onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.

1:22  Toto pak všecko stalo se, aby se naplnilo, což povědíno bylo ode Pána skrze proroka, řkoucího:

1:23  Aj, panna těhotná bude, a porodí syna, a nazůveš jméno jeho Emmanuel, kteréž se vykládá: S námi Bůh.

1:24  Procítiv pak Jozef ze sna, učinil, jakož mu přikázal anděl Páně, a přijal manželku svou.

1:25  Ale nepoznal jí, až i porodila Syna svého prvorozeného, a nazvala jméno jeho Ježíš.

Chapter 2

2:1  Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Heródesa krále, aj, mudrci od východu slunce vypravili se do Jeruzaléma,

2:2  Řkouce: Kde jest ten narozený král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a vypravili jsme se, abychom se klaněli jemu.

2:3  To uslyšev Heródes král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním.

2:4  A protož svolav všecky přední kněží {biskupy} a učitele lidu, tázal se jich, kde by se Kristus měl naroditi.

2:5  Oni pak řekli jemu: V Betlémě Judově. Nebo tak jest psáno skrze proroka:

2:6  A ty Betléme, země Judská, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými; neboť z tebe vyjde vývoda, kterýž pásti bude lid můj Izraelský.

2:7  Tehdy Heródes tajně povolav mudrců, pilně se jich vyptával, kterého by se jim času hvězda ukázala.

2:8  A když je propouštěl do Betléma, řekl: Jdouce, vyptejte se pilně na to děťátko, a když naleznete, zvěstujtež mi, ať i já přijda, pokloním se jemu.

2:9  Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj, hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad místem, kdež bylo děťátko.

2:10  A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou.

2:11  I všedše do domu, nalezli děťátko s Marií matkou jeho, a padše, klaněli se jemu; a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru.

2:12  A od Boha napomenuti jsouce ve snách, aby se nenavraceli k Heródesovi, jinou cestou navrátili se do krajiny své.

2:13  Když pak oni odjeli, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách, řka: Vstana, vezmi děťátko i matku jeho, a utec do Egypta, a buď tam, dokudž nepovím tobě; neboť bude Heródes hledati děťátka, aby je zahubil.

2:14  Kterýž vstav v noci, vzal děťátko i matku jeho, a odšel do Egypta.

2:15  A byl tam až do smrti Heródesovy, aby se naplnilo povědění Páně skrze proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého.

2:16  Tehdy Heródes uzřev, že by oklamán byl od mudrců, rozhněval se náramně, a poslav, zmordoval všecky dítky, kteréž byly v Betlémě i ve všech končinách jeho, od dvouletých a níže, podlé času, na kterýž se byl pilně vyptal od mudrců.

2:17  Tehdy naplněno jest to povědění Jeremiáše proroka, řkoucího:

2:18  Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč a kvílení mnohé; Ráchel plačící synů svých, a nedala se potěšiti, proto že jich není.

2:19  Když pak umřel Heródes, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách v Egyptě,

2:20  Řka: Vstana, vezmi dítě i matku jeho, a jdiž do země Izraelské; neboť jsou zemřeli ti, kteříž hledali bezživotí dítěte.

2:21  Kterýžto vstav, vzal dítě i matku jeho, a přišel do země Izraelské.

2:22  Ale uslyšev, že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Heródesa otce svého, obával se tam jíti; avšak napomenut byv od Boha ve snách, obrátil se do krajin Galilejských.

2:23  A přišed, bydlil v městě, kteréž slove Nazarét, aby se naplnilo, což povědíno bylo skrze proroky, že Nazaretský slouti bude.

Chapter 3

3:1  V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti v zemi Judské,

3:2  A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské.

3:3  Totoť jest zajisté ten předpověděný od Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.

3:4  Ten pak Jan měl roucho z srstí velbloudových, a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní.

3:5  Tedy vycházel k němu Jeruzalém a všecko Judstvo, i všecka okolní krajina Jordánská,

3:6  A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své.

3:7  Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu?

3:8  Protož neste ovoce hodné pokání.

3:9  A nemyslte, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že může Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi.

3:10  A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý tedy strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.

3:11  Jáť křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.

3:12  Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným.

3:13  Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho.

3:14  Ale Jan velmi zbraňoval jemu, řka: Já mám od tebe křtěn býti, a ty pak jdeš ke mně?

3:15  A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Nechej nyní; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy nechal ho.

3:16  A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj.

3:17  A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.

Chapter 4

4:1  Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďábla.

4:2  A postiv se čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí, potom zlačněl.

4:3  A přistoupiv k němu pokušitel, řekl: Jsi-li Syn Boží, rciž, ať kamení toto chlebové jsou.

4:4  On pak odpovídaje, řekl: Psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.

4:5  Tedy pojal jej ďábel do svatého města, a postavil ho na vrchu chrámu.

4:6  A řekl mu: Jsi-li Syn Boží, spustiž se dolů; nebo psáno jest, že andělům svým přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil.

4:7  I řekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.

4:8  Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich,

4:9  A řekl jemu: Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti.

4:10  Tedy řekl mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš.

4:11  Tedy opustil ho ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.

4:12  A když uslyšel Ježíš, že by Jan byl vsazen, navrátil se do Galilee.

4:13  A opustiv Nazarét, přišed, bydlil v Kafarnaum při moři, v krajinách Zabulon a Neftalím,

4:14  Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:

4:15  Země Zabulon a Neftalím při moři za Jordánem, Galilea pohanská,

4:16  Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo veliké, a sedícím v krajině a stínu smrti, světlo vzešlo jim.

4:17  Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské.

4:18  A chodě Ježíš podlé moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síť do moře, (nebo byli rybáři.)

4:19  I dí jim: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.

4:20  A oni hned opustivše síti, šli za ním.

4:21  A poodšed odtud, uzřel jiné dva bratry, Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, na lodí s Zebedeem otcem jejich, ani tvrdí síti své. I povolal jich.

4:22  A oni hned opustivše lodí a otce svého, šli za ním.

4:23  I procházel Ježíš všecku Galilei, uče v shromážděních jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.

4:24  A rozešla se o něm pověst po vší Syrii. I vodili k němu všecky nemocné, rozličnými neduhy a trápeními obklíčené, i ďábelníky, i náměsičníky, i šlakem poražené, a uzdravoval je.

4:25  I šli za ním zástupové mnozí z Galilee a z Desíti měst, i z Jeruzaléma i z Judstva i z Zajordání.

Chapter 5

5:1  Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.

5:2  I otevřev ústa svá, učil je, řka:

5:3  Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.

5:4  Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.

5:5  Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.

5:6  Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.

5:7  Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.

5:8  Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.

5:9  Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.

5:10  Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské.

5:11  Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.

5:12  Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.

5:13  Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána.

5:14  Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.

5:15  Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě.

5:16  Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.

5:17  Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.

5:18  Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.

5:19  Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.

5:20  Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.

5:21  Slyšeli jste, že říkáno jest starým: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen trpěti soud.

5:22  Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, musí trpěti soud. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, musí pekelný oheň trpěti.

5:23  Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě:

5:24  Nechejž tu daru svého před oltářem a odejdi; prvé smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj.

5:25  Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, aťby snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře.

5:26  Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž i posledního haléře nenavrátíš.

5:27  Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nezcizoložíš.

5:28  Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.

5:29  Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrz od sebe; neboť jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného.

5:30  A pakli ruka tvá pravá horší tě, utni ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně.

5:31  Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení.

5:32  Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.

5:33  Opět slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své.

5:34  Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo trůn Boží jest;

5:35  Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest; ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého toho Krále jest.

5:36  Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého.

5:37  Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od zlého jest.

5:38  Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko, a zub za zub.

5:39  Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.

5:40  A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.

5:41  A nutil-li by tě kdo míli jednu, jdi s ním dvě.

5:42  A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se.

5:43  Slyšeli jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého.

5:44  Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví,

5:45  Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.

5:46  Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?

5:47  A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i publikáni to činí.

5:48  Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.

Chapter 6

6:1  Pilně se varujte, abyste almužny své nedávali před lidmi, proto abyste vidíni byli od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce svého, kterýž jest v nebesích.

6:2  Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ryncích, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou.

6:3  Ale ty když almužnu dáváš, nechť neví levice tvá, co činí pravice tvá,

6:4  Aby almužna tvá byla v skrytě, Otec pak tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně.

6:5  A když bys se modlil, nebývej jako pokrytci. Obyčej zajisté mají, v školách a na úhlech ulic stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou.

6:6  Ale ty když bys se modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvéře své, modliž se Otci svému, kterýž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně.

6:7  Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že pro tu svou mnohomluvnost vyslyšáni budou.

6:8  Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prvé než byste vy ho prosili.

6:9  A protož vy takto se modlte: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.

6:10  Přiď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

6:11  Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

6:12  A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.

6:13  I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.

6:14  Nebo jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš.

6:15  Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich.

6:16  Když byste se pak postili, nebývejtež jako pokrytci zasmušilí; neboť pošmuřují tváří svých, aby vědomé bylo lidem, že se postí. Amen pravím vám, vzaliť jsou odplatu svou.

6:17  Ty pak, když se postíš, pomaž hlavy své a tvář svou umej,

6:18  Aby nebylo zjevné lidem, že se postíš, ale Otci tvému, kterýž jest v skrytě. A Otec tvůj, kterýž vidí v skrytosti, odplatí tobě zjevně.

6:19  Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou.

6:20  Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí, a kdež zloději nevykopávají ani nekradou.

6:21  Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše.

6:22  Svíce těla jestiť oko; protož jestliže by oko tvé sprostné bylo, všecko tělo tvé světlé bude.

6:23  Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Jestliže tedy světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, sama tma jaká bude?

6:24  Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Neb zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mammoně.

6:25  Protož pravím vám: Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své, čím byste se odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo nežli oděv?

6:26  Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, ale Otec váš nebeský živí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete?

6:27  A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden?

6:28  A o oděv proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje ani přede.

6:29  Pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich.

6:30  Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vás neodívá, ó malé víry?

6:31  Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? aneb co budeme píti? aneb čím se budeme odívati?

6:32  Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete.

6:33  Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.

6:34  Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení.

Chapter 7

7:1  Nesuďtež, abyste nebyli souzeni.

7:2  Nebo kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno.

7:3  Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna neznamenáš?

7:4  Aneb kterak díš bratru svému: Nech ať vyjmu mrvu z oka tvého? A aj, břevno v oku tvém.

7:5  Pokrytče, vyjmi nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra svého.

7:6  Nedávejte svatého psům, aniž mecte perel svých před svině, aťby snad nepotlačily jich nohama svýma, a obrátíce se, neroztrhaly vás.

7:7  Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.

7:8  Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.

7:9  An který z vás jest člověk, jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu kámen?

7:10  A prosil-li by za rybu, zdali dá jemu hada?

7:11  Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš, kterýž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho, prosí?

7:12  A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci.

7:13  Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni.

7:14  Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.

7:15  Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví.

7:16  Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž zbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky?

7:17  Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese.

7:18  Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati.

7:19  Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.

7:20  A tak tedy po ovocích jejich poznáte je.

7:21  Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.

7:22  Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili?

7:23  A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.

7:24  A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.

7:25  I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále.

7:26  Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku.

7:27  I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.

7:28  Stalo se pak, když dokonal Ježíš řeči tyto, že se převelmi divili zástupové učení jeho.

7:29  Nebo učil je jako moc maje, a ne jako zákonníci.

Chapter 8

8:1  A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí.

8:2  A aj, malomocný přišed, klaněl se jemu, řka: Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti.

8:3  I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned očištěno jest malomocenství jeho.

8:4  I dí jemu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj dar ten, kterýž přikázal Mojžíš, na svědectví jim.

8:5  A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho,

8:6  A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě.

8:7  I dí jemu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho.

8:8  A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj.

8:9  Nebo i já jsem člověk pod mocí, maje pod sebou žoldnéře, a dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.

8:10  To uslyšev Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl.

8:11  Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském,

8:12  Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

8:13  I řekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvěřil, staň se tobě. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu.

8:14  A přišed Ježíš do domu Petrova, uzřel svegruši jeho, ana leží, a má zimnici.

8:15  I dotekl se ruky její, a přestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim.

8:16  A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil,

8:17  Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť vzal na se mdloby naše, a neduhy nesl.

8:18  Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal přeplaviti se na druhou stranu.

8:19  A přistoupiv jeden zákonník, řekl jemu: Mistře, půjdu za tebou, kamžkoli půjdeš.

8:20  I dí jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.

8:21  Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prvé odjíti a pochovati otce mého.

8:22  Ale Ježíš řekl jemu: Poď za mnou, a nech ať mrtví pochovávají mrtvé své.

8:23  A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i učedlníci jeho.

8:24  A aj, bouře veliká stala se na moři, tak že vlny přikrývaly lodí. On pak spal.

8:25  A přistoupivše učedlníci jeho, zbudili jej, řkouce: Pane, zachovej nás, hynemeť.

8:26  I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tehdy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké.

8:27  Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají?

8:28  A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci z hrobů vyšlí, ukrutní náramně, tak že žádný nemohl tou cestou choditi.

8:29  A aj, volali, řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápiti nás.

8:30  A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů, pasoucích se.

8:31  Ďáblové pak prosili ho, řkouce: Jestliže nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů.

8:32  I řekl jim: Jděte. A oni vyšedše, vešli do stáda těch vepřů. A aj, hnalo se prudce všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře, i ztonuli v vodách.

8:33  Pastýři pak utekli. A přišedše do města, vypravovali to všecko, i o těch ďábelnících.

8:34  A aj, všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzřevše ho, prosili, aby šel z končin jejich.

Chapter 9

9:1  A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.

9:2  A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

9:3  A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.

9:4  A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých?

9:5  Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď?

9:6  Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého.

9:7  Tedy vstav, odšel do domu svého.

9:8  A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.

9:9  A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Poď za mnou. I vstav, šel za ním.

9:10  Stalo se pak, když seděl Ježíš za stolem v domě, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.

9:11  A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš?

9:12  Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.

9:13  Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

9:14  Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?

9:15  I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat ženich, a tehdyť se budou postiti.

9:16  Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha, a větší by díra byla.

9:17  Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.

9:18  A když on to k nim mluvil, aj, kníže přistoupivši, klanělo se jemu, řkuc: Dcera má nyní umřela. Ale poď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.

9:19  A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.

9:20  (A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho.

9:21  Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.

9:22  Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle.)

9:23  Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev trubače i zástup hlučící,

9:24  Řekl jim: Odejdětež; nebo neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.

9:25  A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její. I vstala ta děvečka.

9:26  A roznesla se pověst ta po vší té zemi.

9:27  A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.

9:28  A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.

9:29  Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám.

9:30  I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný nezví.

9:31  Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.

9:32  A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.

9:33  A když vyvrženo bylo ďábelství, mluvil němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy nic nebylo vídáno takového v Izraeli.

9:34  Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.

9:35  I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.

9:36  A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.

9:37  Tehdy řekl učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.

9:38  Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.

Chapter 10

10:1  A svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim moc nad duchy nečistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh.

10:2  Dvanácti pak apoštolů jména jsou tato: První Šimon, kterýž slove Petr, a Ondřej bratr jeho, Jakub Zebedeův a Jan bratr jeho,

10:3  Filip a Bartoloměj, Tomáš a Matouš, kterýž býval celný, Jakub Alfeův a Lebbeus, přijmím Taddeus,

10:4  Šimon Kananitský, a Jidáš Iškariotský, kterýž i zradil ho.

10:5  Těchto dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim, řka: Na cestu pohanů nechoďte, a do města Samaritánských nevcházejte.

10:6  Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

10:7  Jdouce pak, kažte, řkouce: Že se přiblížilo království nebeské.

10:8  Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.

10:9  Nebeřte s sebou zlata, ani stříbra, ani peněz do opasků svých,

10:10  Ani mošny na cestu, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hůlky; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého.

10:11  A do kteréhožkoli města neb městečka vešli byste, vzeptejte se, kdo by v něm hodný byl, a tu pobuďte, až i vyjdete.

10:12  A vcházejíce do domu, pozdravte ho.

10:13  A jestliže bude dům ten hodný, pokoj váš přijdiž naň; pakli by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám.

10:14  A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu neb z města toho, vyrazte prach z noh svých.

10:15  Amen pravím vám: Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli městu tomu.

10:16  Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice.

10:17  Vystříhejte se pak lidí; neboť vás vydávati budou do sněmů, a v shromážděních svých budou vás bičovati.

10:18  Ano i před vládaře i před krále vedeni budete pro mne, na svědectví proti nim, i národům.

10:19  Když pak vás vydadí, nebuďtež pečliví, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti.

10:20  Nebo ne vy jste, kteříž mluvíte, ale Duch Otce vašeho, kterýž mluví v vás.

10:21  Vydáť pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům, a zmordují je.

10:22  A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.

10:23  Když se pak vám budou protiviti v tom městě, utecte do jiného. Amen zajisté pravím vám, nezchodíte měst Izraelských, až přijde Syn člověka.

10:24  Neníť učedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého.

10:25  Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho?

10:26  Protož nebojte se jich; nebo není nic skrytého, což by nemělo býti zjeveno, ani tajného, ješto by nemělo zvědíno býti.

10:27  Což vám pravím ve tmách, pravte na světle, a co v uši slyšíte, hlásejte na domích.

10:28  A nebojte se těch, kteříž mordují tělo, ale duše nemohou zamordovati; než raději se bojte toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni.

10:29  Zdaliž nebývají prodáváni dva vrabečkové za penízek? A však jeden z nich nepadá na zem bez Otce vašeho.

10:30  Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou.

10:31  Protož nebojte se, dražší jste vy nežli mnoho vrabců.

10:32  Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.

10:33  Kdož by pak mne zapřel před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.

10:34  Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč.

10:35  Přišel jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její.

10:36  A nepřátelé člověka domácí jeho.

10:37  Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna neb dceru více nežli mne, neníť mne hoden.

10:38  A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden.

10:39  Kdo nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.

10:40  Kdo vás přijímá, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.

10:41  Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme.

10:42  A kdož by koli dal jednomu z těchto maličkých toliko číši vody studené k nápoji ve jménu učedlníka, zajisté pravím vám, neztratíť odplaty své.

Chapter 11

11:1  I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich.

11:2  Jan pak uslyšev v vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých,

11:3  Řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?

11:4  I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte.

11:5  Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje.

11:6  A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně.

11:7  A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť viděti? Třtinu-li větrem se klátící?

11:8  Aneb co jste vyšli viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou.

11:9  Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.

11:10  Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.

11:11  Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiť větší nežli on.

11:12  Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je.

11:13  Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali.

11:14  A chcete-li přijíti, onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl.

11:15  Kdo má uši k slyšení, slyš.

11:16  Ale k komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své volajícím,

11:17  A říkajícím: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste.

11:18  Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má.

11:19  Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých.

11:20  Tehdy počal přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili:

11:21  Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili.

11:22  Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám.

11:23  A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnes.

11:24  Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě.

11:25  V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům.

11:26  Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou.

11:27  Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.

11:28  Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

11:29  Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

11:30  Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.

Chapter 12

12:1  V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilí, učedlníci pak jeho lační jsouce, počali vymínati klasy a jísti.

12:2  Farizeové pak spatřivše to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí, čehož nesluší činiti v sobotu.

12:3  On pak řekl jim: Co jste nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

12:4  Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchž jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?

12:5  Aneb zdali jste nečtli v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě sobotu ruší, a jsou bez hříchu?

12:6  Ale pravímť vám, že větší jest tuto nežli chrám.

12:7  Než kdybyste věděli, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti, nepotupovali byste nevinných.

12:8  Syn zajisté člověka jest pánem i soboty.

12:9  A odšed odtud, přišel do školy jejich.

12:10  A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v sobotu uzdravovati? aby jej obžalovali.

12:11  On pak dí jim: Který z vás bude člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v sobotu, i zdaliž nedosáhne jí a nevytáhne?

12:12  A čím lepší jest člověk než ovce? A protož slušíť v sobotu dobře činiti.

12:13  Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a přivedena jest k zdraví jako druhá.

12:14  Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili.

12:15  A věděv to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.

12:16  A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali,

12:17  Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:

12:18  Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.

12:19  Nebude se vaditi, ani křičeti, aniž kdo na ulicích uslyší hlas jeho.

12:20  Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství.

12:21  A ve jménu jeho národové doufati budou.

12:22  Tehdy přiveden k němu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, tak že ten slepý a němý i mluvil i viděl.

12:23  I děsili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento ten Syn Davidův?

12:24  Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než skrze Belzebuba, kníže ďábelské.

12:25  Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo proti sobě spustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.

12:26  A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho?

12:27  A vymítám-liť já ďábly skrze Belzebuba, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.

12:28  Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, přišloť jest jistě mezi vás království Boží.

12:29  Aneb kterak kdo může do domu silného vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prvé svázal toho silného, a teprv by dům jeho obloupiti mohl?

12:30  Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.

12:31  Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem.

12:32  A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím.

12:33  Čiňtež aneb strom dobrý, i ovoce jeho dobré; aneb čiňte strom zlý, i ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán.

12:34  Pokolení ještěrčí, kterakž byste mohli dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.

12:35  Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

12:36  Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný.

12:37  Nebo z slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých budeš odsouzen.

12:38  Tehdy odpověděli někteří z zákonníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti.

12:39  On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, jediné to znamení Jonáše proroka.

12:40  Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci.

12:41  Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a potupí je, proto že pokání činili k Jonášovu kázaní, a aj, víceť nežli Jonáš tuto.

12:42  Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a potupí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť tuto nežli Šalomoun.

12:43  Když pak nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí, ale nenalézá.

12:44  Tedy říká: Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený.

12:45  Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, nežli jest sám, a vejdouce, přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první. Takť se stane i tomuto zlému pokolení.

12:46  A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti.

12:47  I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce s tebou mluviti.

12:48  On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž jemu pověděl: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratří moji?

12:49  A vztáhna ruku svou na učedlníky své, řekl: Aj, matka má i bratří moji.

12:50  Nebo kdož by koli činil vůli Otce mého nebeského, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka má.

Chapter 13

13:1  A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podlé moře.

13:2  I sešli se k němu zástupové mnozí, tak že vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.

13:3  I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

13:4  A když on rozsíval, některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.

13:5  Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země.

13:6  Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla.

13:7  Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je.

13:8  A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.

13:9  Kdo má uši k slyšení, slyš.

13:10  Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?

13:11  On pak odpověděv, řekl jim: Proto že vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.

13:12  Nebo kdož má, dáno bude jemu, a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

13:13  Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce, nevidí, a slyšíce, neslyší, ani rozumějí.

13:14  A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, a nepoznáte.

13:15  Nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

13:16  Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, i uši vaše, že slyší.

13:17  Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, co vidíte, ale neviděli, a slyšeti to, což slyšíte, ale neslyšeli.

13:18  Vy tedy slyšte podobenství rozsevače.

13:19  Každý, kdož slyší slovo o tom království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podlé cesty vsát jest.

13:20  V skalnatou pak zemi vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.

13:21  Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází ssoužení neb protivenství pro slovo, hned se horší.

13:22  Mezi trní pak vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá bez užitku.

13:23  V dobrou pak zemi vsátý ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, totiž kterýž užitek nese. Neseť pak někdo stý, a jiný šedesátý, jiný pak třidcátý.

13:24  Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.

13:25  Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel.

13:26  A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.

13:27  I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol?

13:28  A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, ať jdeme a vytrháme jej?

13:29  On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.

13:30  Nechte ať obé spolu roste až do žně. A v čas žně dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.

13:31  Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.

13:32  Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, větší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.

13:33  Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.

13:34  Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,

13:35  Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.

13:36  Tedy propustiv zástupy, šel domů Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.

13:37  On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jest Syn člověka.

13:38  A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.

13:39  A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání světa, a ženci jsou andělé.

13:40  Protož jakož vybrán bývá koukol a ohněm spálen, takť bude při skonání tohoto světa.

13:41  Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,

13:42  A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

13:43  A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.

13:44  Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to.

13:45  Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel.

13:46  Kterýž když nalezl jednu velmi drahou perlu, odšed, prodal všecko, což měl, a koupil ji.

13:47  Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře, a ze všelikého plodu shromažďující.

13:48  Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, do nádob, a což bylo zlého, preč zamítali.

13:49  Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé, a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,

13:50  A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

13:51  Dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.

13:52  On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podobný jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.

13:53  I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství ta, bral se odtud.

13:54  A přišed do vlasti své, učil je v škole jejich, tak že se velmi divili, a říkali: Odkud má tento moudrost tuto a moc?

13:55  Zdaliž tento není syn tesařův? Zdaliž matka jeho neslove Maria, a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?

13:56  A sestry jeho zdaliž všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?

13:57  I zhoršili se na něm. Ježíš pak řekl jim: Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém.

13:58  I neučinil tu mnoho divů pro nevěru jejich.

Chapter 14

14:1  V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi.

14:2  I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.

14:3  Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.

14:4  Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.

14:5  A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.

14:6  Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi.

14:7  Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho jen požádala.

14:8  A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise hlavu Jana Křtitele.

14:9  I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal dáti.

14:10  A poslav kata, sťal Jana v žaláři.

14:11  I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla mateři své.

14:12  A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše, pověděli Ježíšovi.

14:13  To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst.

14:14  A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.

14:15  A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.

14:16  Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.

14:17  A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.

14:18  On pak dí jim: Přinestež mi je sem.

14:19  A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům.

14:20  I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných.

14:21  Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.

14:22  A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů.

14:23  A propustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.

14:24  Lodí pak již byla u prostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný.

14:25  Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.

14:26  A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zlekali se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.

14:27  Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

14:28  I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě.

14:29  On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.

14:30  Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.

14:31  A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry, pročežs pochyboval?

14:32  A jakž oni vstoupili na lodí, utišil se vítr.

14:33  Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.

14:34  A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.

14:35  A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.

14:36  A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.

Chapter 15

15:1  A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:

15:2  Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

15:3  A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?

15:4  Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

15:5  Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.

15:6  I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.

15:7  Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

15:8  Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

15:9  Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.

15:10  A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

15:11  Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.

15:12  Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

15:13  A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.

15:14  Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.

15:15  I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

15:16  Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

15:17  Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?

15:18  Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.

15:19  Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

15:20  Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.

15:21  A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

15:22  A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

15:23  On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.

15:24  On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

15:25  Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

15:26  On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

15:27  A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

15:28  Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

15:29  A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

15:30  I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,

15:31  Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

15:32  Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

15:33  I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

15:34  I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.

15:35  I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

15:36  A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.

15:37  I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

15:38  Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.

15:39  A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

Chapter 16

16:1  I přistoupivše farizeové a saduceové, pokoušejíce, prosili ho, aby jim znamení s nebe ukázal.

16:2  On pak odpovídaje, řekl jim: Když bývá večer, říkáte: Jasno bude, nebo se červená nebe.

16:3  A ráno: Dnes bude nečas, nebo se červená zasmušilé nebe. Pokrytci, způsob zajisté nebe rozsouditi umíte, znamení pak časů těchto nemůžete?

16:4  Národ zlý a cizoložný znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, než toliko znamení ono Jonáše proroka. A opustiv je, odšel.

16:5  A plavivše se učedlníci jeho přes moře, zapomenuli vzíti chleba.

16:6  Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského.

16:7  Oni pak rozjímali mezi sebou, řkouce: Nevzali jsme chleba.

16:8  A znaje to Ježíš, řekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebů nevzali?

16:9  Ještě-liž nerozumíte, ani nepamatujete na těch pět chlebů a na pět tisíců, a kolik jste košů nazbírali?

16:10  Ani na těch sedm chlebů, a na čtyři tisíce, a kolik jste košů nazbírali?

16:11  I kterakž nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravě, abyste se varovali kvasu farizejského a saducejského?

16:12  Tedy srozuměli, že neřekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od učení farizeů a saduceů.

16:13  Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým praví lidé býti mne, Syna člověka?

16:14  A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, jiní pak Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků.

16:15  I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte?

16:16  I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.

16:17  A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích.

16:18  I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí.

16:19  A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

16:20  Tedy přikázal učedlníkům svým, aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus.

16:21  A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží {biskupů} a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.

16:22  I odved ho Petr, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nikoli nestane se tobě toho.

16:23  Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdi za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš těch věcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské.

16:24  Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.

16:25  Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.

16:26  Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?

16:27  Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.

16:28  Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém.

Chapter 17

17:1  A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí,

17:2  A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, roucho pak jeho učiněno bílé jako světlo.

17:3  A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním.

17:4  A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, uděláme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.

17:5  Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý zastínil je. A aj, hlas z toho oblaku řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.

17:6  To uslyšavše učedlníci, padli na tváři své a báli se velmi.

17:7  A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka: Vstaňte a nebojte se.

17:8  Pozdvihše pak očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše.

17:9  Když pak sstupovali s té hory, přikázal jim Ježíš, řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn člověka nevstal z mrtvých.

17:10  I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že má Eliáš prvé přijíti?

17:11  Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci.

17:12  Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a však nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Takť i Syn člověka trpěti bude od nich.

17:13  Tedy srozuměli učedlníci, že jim to pravil o Janovi Křtiteli.

17:14  A když přišli k zástupu, přistoupil k němu člověk, a poklekl před ním na kolena,

17:15  A řekl: Pane, smiluj se nad synem mým, nebo náměsičník jest, a těžce se trápí. Často zajisté padá do ohně a častokrát do vody.

17:16  I přivedl jsem ho učedlníkům tvým, ale nemohli ho uzdraviti.

17:17  Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Ó národe nevěrný a převrácený, dokud budu s vámi? Dokudž vás snášeti budu? Přiveďte mi jej sem.

17:18  I přimluvil tomu ďábelství Ježíš. I vyšlo od něho; a uzdraven jest ten mládenec v tu hodinu.

17:19  Tedy přistoupivše učedlníci k Ježíšovi soukromí, řekli: Proč jsme my ho nemohli vyvrci?

17:20  Ježíš pak řekl jim: Pro nevěru svou. Amen zajisté pravím vám: Budete-li míti víru jako zrno horčičné, díte hoře této: Přejdi odsud tam, i přejde, a nebudeť vám nic nemožného.

17:21  Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst.

17:22  A když byli v Galilei, řekl jim Ježíš: Syn člověka bude vydán v ruce lidské,

17:23  A zamordujíť jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně.

17:24  A když přišli do Kafarnaum, přistoupili ku Petrovi ti, kteříž plat vybírali, a řekli: Což mistr váš nedává platu?

17:25  A on řekl: Dává. A když přišel domů, předšel jej Ježíš, řka: Co se tobě zdá, Šimone? Králové zemští od kterých berou daň aneb plat? Od synů-li svých, čili od cizích?

17:26  Dí jemu Petr: Od cizích. I řekl mu Ježíš: Tedy synové jsou svobodní.

17:27  Ale abychom jich nepohoršili, jda k moři, vrz udici, a tu rybu, kteráž nejprvé uvázne, vezmi, a otevra ústa její, nalezneš groš. Ten vezma, dej jim za mne i za sebe.

Chapter 18

18:1  V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském?

18:2  A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,

18:3  A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

18:4  Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.

18:5  A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.

18:6  Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.

18:7  Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.

18:8  Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného.

18:9  A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.

18:10  Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.

18:11  Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.

18:12  Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?

18:13  A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými.

18:14  Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.

18:15  Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.

18:16  Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.

18:17  Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.

18:18  Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

18:19  Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.

18:20  Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.

18:21  Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát?

18:22  I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.

18:23  A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.

18:24  A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.

18:25  A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.

18:26  Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.

18:27  I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.

18:28  Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.

18:29  Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.

18:30  On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.

18:31  Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.

18:32  Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.

18:33  Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?

18:34  I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.

18:35  Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich.

Chapter 19

19:1  I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.

19:2  I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.

19:3  I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny?

19:4  On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?

19:5  A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.

19:6  A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

19:7  Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti lístek rozloučení, a propustiti ji?

19:8  Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.

19:9  Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství,) a jinou pojme, cizoloží, i kdož propuštěnou pojme, cizoloží.

19:10  Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.

19:11  On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti, jimž jest dáno.

19:12  Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsouť panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.

19:13  Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se. Učedlníci pak přimlouvali jim.

19:14  Ale Ježíš řekl: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.

19:15  A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud.

19:16  A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?

19:17  Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní.

19:18  Dí jemu: Kterých? Ježíš pak řekl: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví.

19:19  Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

19:20  Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává?

19:21  Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.

19:22  Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.

19:23  Ježíš pak řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského.

19:24  A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze uši jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

19:25  A uslyšavše to učedlníci jeho, užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti?

19:26  Pohleděv pak Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné.

19:27  Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude?

19:28  Ježíš pak řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti trůních, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

19:29  A každý, kdož opustil by domy, neb bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.

19:30  Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.

Chapter 20

20:1  Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.

20:2  Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.

20:3  A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.

20:4  I těm řekl: Jdětež i vy na vinici, a co bude spravedlivého, dám vám.

20:5  A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.

20:6  Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?

20:7  Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici, a což by bylo spravedlivého, vezmete.

20:8  Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.

20:9  A přišedše ti při jedenácté hodině najatí, vzali jeden každý po penízi.

20:10  Přišedše pak první, domnívali se, že více vezmou, ale vzali i oni jeden každý po penízi.

20:11  A vzavše, reptali proti hospodáři,

20:12  Řkouce: Tito poslední jednu hodinu dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.

20:13  On pak odpovídaje, řekl jednomu z nich: Příteli, nečiním tobě křivdy. Zdaliž jsi z peníze nesmluvil se mnou?

20:14  Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce, já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.

20:15  Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?

20:16  Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

20:17  A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků soukromí na cestě. I řekl jim:

20:18  Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím {biskupům} a zákonníkům, a odsoudí ho na smrt.

20:19  A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k zbičování a ukřižování, ale třetího dne z mrtvých vstane.

20:20  Tehdy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějici se a proseci něco od něho.

20:21  Kterýž řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sedají, jeden po pravici tvé a druhý po levici, v království tvém.

20:22  Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.

20:23  Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti po pravici mé a po levici mé, neníť mé dáti, ale těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.

20:24  A uslyšavše to deset jiných, rozhněvali se na ty dva bratry.

20:25  Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad nimi, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.

20:26  Ale ne tak bude mezi vámi. Nýbrž kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.

20:27  A kdož by koli mezi vámi chtěl býti přední, budiž váš služebník;

20:28  Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil, a aby dal život svůj mzdu na vykoupení za mnohé.

20:29  A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.

20:30  A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyšavše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

20:31  Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

20:32  I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?

20:33  Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.

20:34  I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a hned prohlédly oči jejich. I šli za ním.

Chapter 21

21:1  A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své,

21:2  Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně.

21:3  A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je.

21:4  Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího:

21:5  Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té jhu podrobené.

21:6  I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakž jim byl přikázal Ježíš,

21:7  Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej na vrchu na ně posadili.

21:8  Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z stromů sekali, a metali na cestu.

21:9  A zástupové, kteříž s předu i s zadu šli, volali, řkouce: Hosanna synu Davidovu. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.

21:10  A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento?

21:11  Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok z Nazaréta Galilejského.

21:12  I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a kupující v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,

21:13  A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.

21:14  I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, a uzdravil je.

21:15  Vidouce pak přední kněží {biskupové} a zákonníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Hosanna synu Davidovu, rozhněvali se.

21:16  A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, kteříž prsí požívají, dokonal jsi chválu?

21:17  A opustiv je, šel ven z města do Betany, a tu zůstal.

21:18  Ráno pak navracuje se do města, zlačněl.

21:19  A vida jeden fíkový strom podlé cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než lístí toliko. I dí jemu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I uschl fík ten pojednou.

21:20  A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak hned usechl fík ten!

21:21  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru a nebudete-li pochybovati, netoliko to fíkovému stromu učiníte, ale kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se.

21:22  A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.

21:23  A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží {biskupové} a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo tobě tu moc dal?

21:24  Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím?

21:25  Křest Janův odkud byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li s nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu?

21:26  Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni mají Jana za proroka.

21:27  I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.

21:28  Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej.

21:29  Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel.

21:30  I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel.

21:31  Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího.

21:32  Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a nevěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.

21:33  Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole.

21:34  A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její.

21:35  Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali.

21:36  Opět poslal jiných služebníků více než prvé. I učinili jim též.

21:37  Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ustýdnouť se syna mého.

21:38  Vinaři pak uzřevše toho syna, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a uvažme se v dědictví jeho.

21:39  I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice, a zabili.

21:40  Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?

21:41  Řekli jemu: Zlé ty zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými.

21:42  Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v písmích: Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.

21:43  Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho.

21:44  A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej.

21:45  A slyšavše přední kněží {biskupové} ta podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil.

21:46  I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; nebo ho měli za proroka.

Chapter 22

22:1  I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

22:2  Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

22:3  I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.

22:4  Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.

22:5  Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.

22:6  Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.

22:7  A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.

22:8  Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

22:9  Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

22:10  I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

22:11  Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

22:12  I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

22:13  Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

22:14  Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

22:15  Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

22:16  I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

22:17  Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

22:18  Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

22:19  Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

22:20  I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?

22:21  Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.

22:22  To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

22:23  V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

22:24  Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.

22:25  I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

22:26  Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

22:27  Nejposléze pak po všech umřela i žena.

22:28  Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

22:29  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.

22:30  Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

22:31  O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:

22:32  Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

22:33  A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

22:34  Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

22:35  I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:

22:36  Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?

22:37  I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

22:38  To jest přední a veliké přikázaní.

22:39  Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

22:40  Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.

22:41  A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

22:42  Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

22:43  Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

22:44  Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

22:45  Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

22:46  A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.

Chapter 23

23:1  Tehdy Ježíš mluvil zástupům a učedlníkům svým,

23:2  Řka: Na stolici Mojžíšově posadili se zákonníci a farizeové.

23:3  Protož všecko, což by koli rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podlé skutků jejich nečiňte; neboť praví, ale nečiní.

23:4  Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti.

23:5  Všecky pak své skutky činí, aby byli vidíni od lidí. Rozšiřují zajisté nápisy své, a veliké dělají podolky plášťů svých,

23:6  A milují přední místa na večeřích, a přední stolice v shromážděních,

23:7  A pozdravování na trhu, a aby byli nazýváni od lidí: Mistři, mistři.

23:8  Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, Kristus, vy pak všickni bratří jste.

23:9  A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích.

23:10  Ani se nazývejte vůdcové; nebo jeden jest vůdce váš, Kristus.

23:11  Ale kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším.

23:12  Kdož by pak sám se povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen.

23:13  Ale běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo sami tam nevcházíte, a těm, kteříž by vjíti chtěli, vcházeti nedopouštíte.

23:14  Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete.

23:15  Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami.

23:16  Běda vám, vůdcové slepí, kteříž říkáte: Přisáhl-li by kdo skrze chrám, to nic není; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové, povinen jest.

23:17  Blázni a slepci, což jest většího, zlato-li, či chrám, kterýž posvěcuje zlata?

23:18  A přisáhl-li by kdo skrze oltář, nic není; ale kdo by přisáhl skrze ten dar, kterýž jest na něm, povinen jest.

23:19  Blázni a slepci, i co jest většího, dar-li, či oltář, kterýž posvěcuje daru?

23:20  A protož kdožkoli přisahá skrze oltář, přisahá skrze něj, i skrze to všecko, což na něm jest.

23:21  A kdož přisahá skrze chrám, přisahá skrze něj, i skrze toho, kterýž přebývá v něm.

23:22  A kdož přisahá skrze nebe, přisahá skrze trůn Boží, i skrze toho, kterýž na něm sedí.

23:23  Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v zákoně, soud a milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti.

23:24  Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára, velblouda pak požíráte.

23:25  Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a misy, a vnitř plné jsou loupeže a nestředmosti.

23:26  Farizei slepče, vyčisť prvé to, což vnitř jest v konvi a v mise, aby i to, což jest zevnitř, bylo čisto.

23:27  Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž sic zdadí se zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty.

23:28  Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plní jste pokrytství a nepravosti.

23:29  Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, nebo vzděláváte hroby proroků, a ozdobujete hroby spravedlivých,

23:30  A říkáte: kdybychom byli za dnů otců našich, nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků.

23:31  Protož osvědčujete sami proti sobě, že jste synové těch, kteříž proroky zmordovali.

23:32  I vy také naplňte míru otců svých.

23:33  Hadové, plémě ještěrčí, i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně?

23:34  Protož aj, já posílám k vám proroky a moudré a učitele, a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete, a některé z nich bičovati budete v školách svých, a budete je honiti z města do města,

23:35  Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem.

23:36  Amen pravím vám: Přijdou tyto všecky věci na pokolení toto.

23:37  Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, kteříž byli k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste.

23:38  Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý.

23:39  Neboť pravím vám, že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.

Chapter 24

24:1  A vyšed Ježíš, bral se z chrámu. I přistoupili učedlníci jeho, aby ukázali jemu stavení chrámové.

24:2  Ježíš pak řekl jim: Vidíte-liž tyto všecky věci? Amen pravím vám: Nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.

24:3  A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedlníci soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a skonání světa?

24:4  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás někdo nesvedl.

24:5  Nebo mnozí přijdou pod jménem mým, řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedouť mnohé.

24:6  Budete slýchati zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne i hned bude konec.

24:7  Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou hladové a morové a země třesení po místech.

24:8  Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí.

24:9  A tehdy vydadí vás v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé.

24:10  A tehdyť se zhorší mnozí, a vespolek se budou zrazovati, a jedni druhých nenáviděti.

24:11  A mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé.

24:12  A že rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých.

24:13  Ale kdož by setrval až do konce, ten spasen bude.

24:14  A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání.

24:15  Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj,)

24:16  Tehdáž ti, kteříž by byli v Judstvu, nechť utekou na hory.

24:17  A kdo na střeše, nesstupuj, aby něco vzal z domu svého.

24:18  A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucha svá.

24:19  Běda pak těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech.

24:20  Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě aneb v svátek.

24:21  Nebo bude tehdáž ssoužení veliké, jakéhož nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude.

24:22  A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou ti dnové.

24:23  Tehdy řekl-li by vám kdo: Aj, tutoť jest Kristus, aneb tamto, nevěřte.

24:24  Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by svedli, (by možné bylo,) také i vyvolené.

24:25  Aj, předpověděl jsem vám.

24:26  Protož řeknou-liť vám: Aj, na poušti jest, nevycházejte. Aj, v skrýších, nevěřte.

24:27  Nebo jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka.

24:28  Nebo kdežkoli bude tělo, tuť se shromáždí i orlice.

24:29  A hned po ssoužení těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati.

24:30  Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.

24:31  Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich.

24:32  Od stromu pak fíkového naučte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a lístí se pučí, porozumíváte, že blízko jest léto.

24:33  Takéž i vy, když byste uzřeli toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích.

24:34  Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou.

24:35  Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.

24:36  O tom pak dni a hodině té žádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.

24:37  Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.

24:38  Nebo jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu,

24:39  A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna člověka.

24:40  Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.

24:41  Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána.

24:42  Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.

24:43  Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.

24:44  Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde.

24:45  Kdož tedy jest ten služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas?

24:46  Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí.

24:47  Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.

24:48  Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlívá pán můj přijíti,

24:49  I počal by bíti spoluslužebníky, jísti pak a píti s opilci:

24:50  Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví.

24:51  I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Chapter 25

25:1  Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi.

25:2  Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.

25:3  Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.

25:4  Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.

25:5  A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly.

25:6  O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu.

25:7  Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své.

25:8  Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou.

25:9  I odpověděly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě.

25:10  A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře.

25:11  Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.

25:12  A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.

25:13  Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.

25:14  Nebo jako člověk vycházeje na cestu, povolal služebníků svých, a poručil jim statek svůj.

25:15  I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu.

25:16  Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.

25:17  Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě.

25:18  Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.

25:19  Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet.

25:20  A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.

25:21  I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.

25:22  Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi.

25:23  Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.

25:24  Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal.

25:25  I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.

25:26  A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal.

25:27  Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem.

25:28  Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

25:29  (Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.)

25:30  A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

25:31  Když pak přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,

25:32  A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.

25:33  A postaví ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.

25:34  Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.

25:35  Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne;

25:36  Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.

25:37  Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti?

25:38  Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme?

25:39  Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?

25:40  A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.

25:41  Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.

25:42  Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;

25:43  Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne.

25:44  Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?

25:45  Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili.

25:46  I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.

Chapter 26

26:1  I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:

26:2  Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.

26:3  Tehdy sešli se přední kněží {biskupové} a zákonníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze {biskupovu}, kterýž sloul Kaifáš.

26:4  A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.

26:5  Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu.

26:6  Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,

26:7  Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.

26:8  A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?

26:9  Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.

26:10  A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.

26:11  Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

26:12  Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.

26:13  Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.

26:14  Tedy odšed k předním kněžím {biskupům} jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,

26:15  Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třidceti stříbrných.

26:16  A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.

26:17  Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?

26:18  On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.

26:19  I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili beránka.

26:20  A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.

26:21  A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

26:22  I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?

26:23  On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne zradí.

26:24  Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.

26:25  Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.

26:26  A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

26:27  A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni.

26:28  Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.

26:29  Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.

26:30  A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

26:31  Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.

26:32  Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.

26:33  Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.

26:34  Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

26:35  Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.

26:36  Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.

26:37  A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.

26:38  Tedy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto, a bděte se mnou.

26:39  A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.

26:40  I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?

26:41  Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

26:42  Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.

26:43  I přišed, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.

26:44  A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje.

26:45  Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

26:46  Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje.

26:47  A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, od předních kněží {biskupů} a starších lidu.

26:48  Ten pak, kterýž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhokoli políbím, ten jest; držtež jej.

26:49  A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.

26:50  Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili, a ruce vztáhli na Ježíše, a jali ho.

26:51  A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, uťal ucho jeho.

26:52  Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.

26:53  Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů.

26:54  Kterakž by se pak naplnila písma, svědčící, že tak musí býti?

26:55  V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.

26:56  Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.

26:57  A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi {biskupovi}, kdež zákonníci a starší byli se sešli.

26:58  Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze {biskupovy}. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl konec.

26:59  Přední pak kněží {biskupové} a starší i všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,

26:60  Ale nenalezli. Ani, když mnozí falešní svědkové předstupovali, nic nenalezli. Naposledy pak přišedše dva falešní svědkové,

26:61  Řekli: Tento pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží, a ve třech dnech jej ustavěti.

26:62  A povstav nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Nic neodpovídáš, co tito proti tobě svědčí?

26:63  Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?

26:64  Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na oblacích nebeských.

26:65  Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrhl roucho své, řka: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.

26:66  Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.

26:67  Tedy plili na tvář jeho, a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,

26:68  Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?

26:69  Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.

26:70  On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.

26:71  A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.

26:72  I zapřel opět s přísahou: Neznám toho člověka.

26:73  A po malé chvíli přistoupivše ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, nebo i řeč tvá známa tebe činí.

26:74  Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.

26:75  I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.

Chapter 27

27:1  A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží {biskupové} a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.

27:2  I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.

27:3  Tedy vida Jidáš zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím {biskupům} a starším,

27:4  Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.

27:5  A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.

27:6  Přední kněží {biskupové} pak vzavše ty stříbrné, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.

27:7  A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.

27:8  Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.

27:9  A tehdy naplnilo se povědění proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,

27:10  A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.

27:11  Ježíš pak stál před vládařem. I otázal se ho vládař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Ježíš pak řekl jemu: Ty pravíš.

27:12  A když na něj přední kněží {biskupové} a starší žalovali, nic neodpověděl.

27:13  Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?

27:14  Ale neodpověděl jemu ani k jednomu slovu, tak že se vládař velmi divil.

27:15  Měl pak obyčej vládař v svátek propouštěti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.

27:16  I měli v ten čas vězně znamenitého, kterýž sloul Barabáš.

27:17  Protož když se lidé sešli, řekl jim Pilát: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus?

27:18  Nebo věděl, že jej z závisti vydali.

27:19  A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.

27:20  Ale přední kněží {biskupové} a starší navedli lid, aby prosili za Barabáše, Ježíše pak aby zahubili.

27:21  I odpověděv vládař, řekl jim: Kterého chcete z těch dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabáše.

27:22  Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.

27:23  Vládař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více křičeli, řkouce: Ukřižován buď.

27:24  A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.

27:25  A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky.

27:26  Tedy propustil jim Barabáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.

27:27  Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do rathouzu, shromáždili k němu všecku rotu.

27:28  A svlékše jej, přioděli ho pláštěm brunátným.

27:29  A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.

27:30  A plijíce na něho, brali tu třtinu a bili jej v hlavu.

27:31  A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.

27:32  A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.

27:33  I přišedše na místo, kteréž slove Golgota, to jest popravné místo,

27:34  Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv, nechtěl píti.

27:35  Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce los, aby se naplnilo povědění proroka: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.

27:36  A sedíce, ostříhali ho tu.

27:37  I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.

27:38  I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.

27:39  Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali se jemu, ukřivujíce hlav svých.

27:40  A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sstupiž s kříže.

27:41  Tak podobně i přední kněží {biskupové} posmívajíce se s zákonníky a staršími, pravili:

27:42  Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Izraelský, nech ať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.

27:43  Doufalť v Boha, nech ať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.

27:44  Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.

27:45  Od šesté pak hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté.

27:46  A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

27:47  A někteří z těch, kteříž tu stáli, slyšíce, pravili: Eliáše volá tento.

27:48  A hned jeden z nich běžev, a vzav hubu, naplnil ji octem, a vloživ na tresť, napájel ho.

27:49  Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.

27:50  Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši.

27:51  A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo,

27:52  A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala.

27:53  A vyšedše z hrobů po vzkříšení jeho, přišli do svatého města, a ukázali se mnohým.

27:54  Tedy centurio a ti, kteříž s ním ostříhali Ježíše, vidouce země třesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.

27:55  Byly také tu ženy mnohé, z daleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,

27:56  Mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.

27:57  A když byl večer, přišel člověk bohatý z Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.

27:58  Ten předstoupil před Piláta, a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.

27:59  A vzav tělo Jozef, obvinul je v plátno čisté.

27:60  A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.

27:61  A byla tu Maria Magdaléna, a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.

27:62  Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové ku Pilátovi,

27:63  Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.

27:64  Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.

27:65  Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.

27:66  A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.

Chapter 28

28:1  Na skonání pak soboty, když již svitalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna, a druhá Maria, aby pohleděly na hrob.

28:2  A aj, země třesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří, a posadil se na něm.

28:3  A byl oblíčej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh.

28:4  A pro strach jeho zděsili se strážní, a učiněni jsou jako mrtví.

28:5  I odpověděv anděl, řekl ženám: Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte.

28:6  Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Poďte, vizte místo, kdež ležel Pán.

28:7  A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých. A aj, předchází vás do Galilee, tam jej uzříte. Aj, pověděl jsem vám.

28:8  I vyšedše rychle z hrobu s bázní a s radostí velikou, běžely, aby učedlníkům jeho zvěstovaly.

28:9  Když pak šly zvěstovati učedlníkům jeho, aj, Ježíš potkal se s nimi, řka: Zdrávy buďte. A ony přistoupivše, chopily se noh jeho, a klaněly se jemu.

28:10  Tedy dí jim Ježíš: Nebojtež se. Jděte, zvěstujte bratřím mým, ať jdou do Galilee, a tamť mne uzří.

28:11  Když pak ony odešly, aj, někteří z stráže přišedše do města, oznámili předním kněžím {biskupům} všecko, co se stalo.

28:12  Kteřížto shromáždivše se s staršími, a uradivše se, mnoho peněz dali žoldnéřům,

28:13  Řkouce: pravte, že učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když jsme my spali.

28:14  A uslyší-liť o tom hejtman, myť ho spokojíme, a vás bezpečny učiníme.

28:15  A oni vzavše peníze, učinili, jakž naučeni byli. I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne.

28:16  Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš.

28:17  A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali.

28:18  A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.

28:19  Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého,

28:20  Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.