CzeB21 - Matthew

Chapter 1

1:1  Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova:

1:2  Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry,

1:3  Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar, Peres zplodil Checrona, Checron zplodil Rama,

1:4  Ram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona,

1:5  Salmon zplodil Boáze z Rachab, Boáz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Jišaje,

1:6  Jišaj pak zplodil krále Davida. David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy,

1:7  Šalomoun zplodil Rechoboáma, Rechoboám zplodil Abiáše, Abiáš zplodil Asu,

1:8  Asa zplodil Jošafata, Jošafat zplodil Jehorama, Jehoram zplodil Uziáše,

1:9  Uziáš zplodil Jotama, Jotam zplodil Achaze, Achaz zplodil Ezechiáše,

1:10  Ezechiáš zplodil Menašeho, Menaše zplodil Amona, Amon zplodil Jošiáše,

1:11  Jošiáš zplodil Jekoniáše a jeho bratry a pak přišlo babylonské zajetí.

1:12  Po odvlečení do Babylonu Jekoniáš zplodil Šealtiela, Šealtiel zplodil Zerubábela,

1:13  Zerubábel zplodil Abihuda, Abihud zplodil Eliakima, Eliakim zplodil Azora,

1:14  Azor zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda,

1:15  Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Matana, Matan zplodil Jákoba

1:16  a Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus.

1:17  Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abrahama po Davida, čtrnáct pokolení od Davida po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista.

1:18  Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého.

1:19  Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti.

1:20  Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

1:21  Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“

1:22  To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka:

1:23  „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je s námi.

1:24  Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl, a vzal si Marii za manželku.

1:25  Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.

Chapter 2

2:1  Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu.

2:2  „Kde je ten narozený židovský král?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

2:3  Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním.

2:4  Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš.

2:5  „V judském Betlémě,“ odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka:

2:6  ‚Ty však, Betléme v judské zemi, nejsi z judských knížat vůbec nejmenší, vždyť právě z tebe vzejde Panovník, Pastýř pro Izrael, můj lid.‘“

2:7  Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se jim ta hvězda ukázala.

2:8  Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu mohl jít poklonit i já.“

2:9  Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

2:10  Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost.

2:11  Vešli do domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.

2:12  Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinudy.

2:13  A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil.“

2:14  Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta,

2:15  kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: „Povolal jsem svého Syna z Egypta.“

2:16  Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nesmírně se rozhněval a dal v Betlémě a v celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let, podle času, na který se vyptal mudrců.

2:17  Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:

2:18  „V Rámě je slyšet křik – naříkání a mnohé úpění. Ráchel tam pláče nad svými dětmi, nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“

2:19  Když potom Herodes zemřel, hle, Hospodinův anděl se ve snu ukázal Josefovi v Egyptě

2:20  a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země. Ti, kdo usilovali o život dítěte, jsou již mrtví.“

2:21  Josef tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a přišel do izraelské země.

2:22  Uslyšel ale, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Archelaos, a tak se tam bál jít. Když potom od Boha dostal ve snu pokyn, obrátil se do galilejského kraje.

2:23  Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova proroků, že bude nazýván Nazaretský.

Chapter 3

3:1  V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v Judské poušti:

3:2  „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“

3:3  To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal: „Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Urovnejte jeho stezky!“

3:4  Ten Jan nosil oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho pokrmem byly kobylky a lesní med.

3:5  Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj tehdy vycházel k němu,

3:6  vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán.

3:7  Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem?

3:8  Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání.

3:9  A nemyslete, že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!

3:10  Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.

3:11  Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani zout sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

3:12  Už má lopatu v ruce a vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm!“

3:13  Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít.

3:14  Jan mu v tom ale velmi bránil: „Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš za mnou?“

3:15  „Nebraň tomu,“ odpověděl mu Ježíš. „Takto máme naplnit veškerou spravedlnost.“ A tak mu nebránil.

3:16  Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj.

3:17  Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“

Chapter 4

4:1  Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla.

4:2  Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.

4:3  Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.“

4:4  On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.‘“

4:5  Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu.

4:6  „Jsi-li Boží Syn,“ řekl, „vrhni se dolů! Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“

4:7  Ježíš mu řekl: „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“

4:8  Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu.

4:9  „To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“

4:10  „Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“

4:11  Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.

4:12  Když Ježíš uslyšel, že Jan byl uvězněn, vrátil se do Galileje.

4:13  Opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum v krajinách Zabulon a Neftalí.

4:14  Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

4:15  „Země Zabulon a země Neftalí, při cestě k moři, za Jordánem, Galilea pohanů:

4:16  Lid, který bydlel v temnotách, uviděl veliké světlo, obyvatelům krajiny stínu smrti světlo se zaskvělo.“

4:17  Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“

4:18  Jednou se procházel podél Galilejského jezera a uviděl dva bratry, jak házejí síť do vody. Byli to rybáři Šimon (později zvaný Petr) a jeho bratr Ondřej.

4:19  Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“

4:20  Oni hned opustili sítě a šli za ním.

4:21  Poodešel dál a uviděl jiné dva bratry – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana – jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. Zavolal je

4:22  a oni hned opustili loď i svého otce a šli za ním.

4:23  Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi.

4:24  Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, trpící padoucnicí i ochrnuté a on je uzdravoval.

4:25  A šly za ním veliké zástupy nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordánska.

Chapter 5

5:1  Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci,

5:2  začal je učit:

5:3  „Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království.

5:4  Blaze plačícím, neboť budou potěšeni.

5:5  Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictví.

5:6  Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni.

5:7  Blaze milosrdným, neboť dojdou milosrdenství.

5:8  Blaze čistým v srdci, neboť uvidí Boha.

5:9  Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť budou nazváni Božími dětmi.

5:10  Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří nebeské království.

5:11  Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně.

5:12  Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.

5:13  Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou.

5:14  Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto.

5:15  Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen, a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě.

5:16  Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

5:17  „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.

5:18  Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní.

5:19  Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován za velikého.

5:20  Říkám vám, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království.

5:21  Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabíjej,‘ a kdokoli by někoho zabil, bude vydán soudu.

5:22  Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni.

5:23  Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě,

5:24  nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar.

5:25  Se svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení.

5:26  Amen, říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.

5:27  Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘

5:28  Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.

5:29  Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.

5:30  Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.

5:31  Také bylo řečeno: ‚Kdo chce zapudit svou manželku, musí jí dát rozlukový list.‘

5:32  Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.

5:33  Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš křivě přísahat‘ a ‚Své sliby Hospodinu splň.‘

5:34  Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn,

5:35  ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále.

5:36  Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým.

5:37  Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od Zlého.

5:38  Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘

5:39  Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou.

5:40  Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť.

5:41  Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě.

5:42  Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.

5:43  Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘

5:44  Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.

5:45  Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.

5:46  Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní?

5:47  A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané?

5:48  Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Chapter 6

6:1  „Dávejte si pozor, abyste nepředváděli svou spravedlnost lidem na odiv. Neměli byste totiž odměnu u svého Otce v nebesích.

6:2  Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu.

6:3  Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice.

6:4  Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.

6:5  Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu.

6:6  Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.

6:7  Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

6:8  Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte.

6:9  Proto se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno!

6:10  Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.

6:11  Dej nám i dnes náš denní chléb

6:12  a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

6:13  A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od Zlého.

6:14  Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám.

6:15  Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.

6:16  A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu.

6:17  Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář,

6:18  aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“

6:19  „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou.

6:20  Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a kde se zloději nevloupávají ani nekradou.

6:21  Vždyť tam, kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce.

6:22  Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné.

6:23  Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?!

6:24  Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

6:25  „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?

6:26  Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší?

6:27  Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?

6:28  A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou,

6:29  ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.

6:30  Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?

6:31  Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘

6:32  Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.

6:33  Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno.

6:34  Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“

Chapter 7

7:1  „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

7:2  Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno.

7:3  Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?

7:4  Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám!

7:5  Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.

7:6  Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly sviním; jinak je zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

7:7  Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

7:8  Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

7:9  Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb?

7:10  Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada?

7:11  Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?

7:12  Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“

7:13  „Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí.

7:14  Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.

7:15  Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci.

7:16  Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí?

7:17  Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce.

7:18  Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

7:19  Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně.

7:20  A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.

7:21  Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích.

7:22  Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘

7:23  A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy zločinci!‘

7:24  Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále.

7:25  Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále.

7:26  Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku.

7:27  Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný.“

7:28  Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástupy žasly nad jeho učením.

7:29  Učil je totiž jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.

Chapter 8

8:1  Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy.

8:2  Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“

8:3  On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno.

8:4  Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš – na svědectví pro ně.“

8:5  Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho:

8:6  „Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“

8:7  Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“

8:8  Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven.

8:9  Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“

8:10  Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel!

8:11  Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království,

8:12  ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

8:13  Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.

8:14  Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou.

8:15  Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat.

8:16  Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil.

8:17  Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“

8:18  Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh.

8:19  Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

8:20  Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

8:21  Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.“

8:22  Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé.“

8:23  Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním.

8:24  Na jezeře se náhle strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal.

8:25  Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“

8:26  „Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal naprostý klid.

8:27  Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

8:28  Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit.

8:29  Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“

8:30  Opodál se páslo veliké stádo prasat.

8:31  Démoni ho tedy prosili: „Když nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“

8:32  „Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.

8:33  Pasáci prasat tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli.

8:34  Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, ať opustí jejich kraj.

Chapter 9

9:1  Nastoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města.

9:2  Vtom k němu přinesli ochrnutého člověka na nosítkách. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Hlavu vzhůru, synu. Tvé hříchy jsou odpuštěny.“

9:3  Někteří znalci Písma si řekli: „Ten člověk se rouhá!“

9:4  Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak se jich zeptal: „Proč si hned myslíte něco zlého?

9:5  Co je podle vás snadnější říci: ‚Jsou ti odpuštěny hříchy,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘?

9:6  Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „Vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

9:7  A on vstal a odešel domů.

9:8  Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich úžas a vzdaly slávu Bohu, který dal lidem takovou moc.

9:9  Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním.

9:10  Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky.

9:11  Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“

9:12  Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

9:13  Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“

9:14  Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?“ ptali se.

9:15  Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou postit.

9:16  Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň odtrhne i kus roucha a díra bude ještě horší.

9:17  Také se nelije nové víno do starých měchů. Jinak se měchy roztrhnou, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obojí zachová.“

9:18  Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku, a bude žít!“

9:19  Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také.

9:20  Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha.

9:21  Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“

9:22  Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Hlavu vzhůru, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.

9:23  Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících,

9:24  řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali.

9:25  Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala.

9:26  Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.

9:27  Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“

9:28  Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš. „Ano, Pane,“ odpověděli.

9:29  Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“

9:30  Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“

9:31  Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.

9:32  Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem.

9:33  Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“

9:34  Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“

9:35  Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh.

9:36  Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře.

9:37  Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo.

9:38  Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“

Chapter 10

10:1  Potom svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh.

10:2  A toto jsou jména dvanácti apoštolů: Nejprve Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan,

10:3  Filip a Bartoloměj, Tomáš a výběrčí daní Matouš, Jakub Alfeův a Tadeáš,

10:4  Šimon Horlivec a Jidáš Iškariotský, který ho potom zradil.

10:5  Těchto dvanáct Ježíš vyslal s těmito pokyny: „Nechoďte na cestu pohanů, nevstupujte do města Samaritánů,

10:6  ale raději jděte ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.

10:7  Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!‘

10:8  Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zdarma jste dostali, zdarma dejte.

10:9  Neberte si s sebou do opasků zlato, stříbro ani peníze

10:10  ani mošnu ani náhradní košile ani obuv ani hůl – dělník si přece zaslouží svůj pokrm.

10:11  Když přijdete do města nebo vesnice, najděte tam hodného člověka a zůstaňte u něj, dokud neodejdete.

10:12  Když budete vcházet do něčího domu, popřejte mu pokoj.

10:13  Bude-li toho ten dům hoden, pak ať váš pokoj přejde na něj. Nebude-li hoden, ať se váš pokoj vrátí k vám.

10:14  Pokud vás někdo nepřijme a nebude poslouchat vaše slova, vyjděte z toho domu nebo města a setřeste si z nohou i jeho prach.

10:15  Amen, říkám vám, že v soudný den bude sodomskému a gomorskému kraji lehčeji než takovému městu.

10:16  Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice.

10:17  Dejte si pozor na lidi, protože vás budou vydávat soudům a bičovat vás ve svých shromážděních.

10:18  Kvůli mně vás povedou i před vládce a krále na svědectví pro ně a pro národy.

10:19  Když vás jim vydají, nestarejte se, jak a co máte říkat. Co máte říci, vám bude dáno v tu chvíli.

10:20  Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás.

10:21  Bratr bratra i otec syna tehdy vydá na smrt, děti povstanou proti svým rodičům a zabijí je.

10:22  Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.

10:23  Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.

10:24  Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána.

10:25  Pro učedníka je dost na tom, když bude jako jeho mistr a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, čím spíše jeho domácí?

10:26  Nebojte se jich. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno.

10:27  Co vám říkám ve tmě, mluvte na světle; co slyšíte šeptat do ucha, hlásejte ze střech!

10:28  Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.

10:29  Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce.

10:30  Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě!

10:31  Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.

10:32  Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích.

10:33  Kdo by mě ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým Otcem v nebesích.

10:34  Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč.

10:35  Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni.

10:36  Člověk bude mít nepřátele ve vlastní rodině.

10:37  Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden.

10:38  Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.

10:39  Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.

10:40  Kdo vás přijímá, ten přijímá mě, a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.

10:41  Kdo přijímá proroka jakožto proroka, dostane odplatu proroka. Kdo přijímá spravedlivého jakožto spravedlivého, dostane odplatu spravedlivého.

10:42  Kdo by třeba jen podal pohár studené vody jednomu z těchto maličkých, protože je to můj učedník, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.“

Chapter 11

11:1  Když Ježíš dokončil tyto pokyny svým dvanácti učedníkům, odešel odtud, aby učil a kázal v jejich městech.

11:2  Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky

11:3  s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“

11:4  Ježíš jim odpověděl: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte:

11:5  slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium.

11:6  A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“

11:7  Když pak ti muži odešli, Ježíš promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící?

11:8  Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Ti, kdo nosí nádherné šaty, jsou k vidění v královských domech.

11:9  Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka.

11:10  Toto je ten, o kterém je psáno: ‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou, jenž připraví tvou cestu před tebou.‘

11:11  Amen, říkám vám, žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on.

11:12  Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují.

11:13  Až po Jana o tom prorokovali všichni Proroci i Zákon.

11:14  Jste-li to ochotni přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít.

11:15  Kdo má uši, slyš!

11:16  Ke komu mám ale přirovnat toto pokolení? Podobá se dětem, které sedí na návsi a volají na druhé:

11:17  ‚Pískali jsme vám, a netančili jste; naříkali jsme, a nekvíleli jste!‘

11:18  Jan totiž přišel, nejedl a nepil a oni říkají: ‚Je posedlý!‘

11:19  Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni říkají: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ Moudrost je ale potvrzena svými skutky.“

11:20  Městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, tehdy začal vyčítat, že nečinila pokání:

11:21  „Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu.

11:22  Říkám vám: Týru a Sidonu bude v soudný den lehčeji než vám!

11:23  A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla se propadneš! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by stát až dodnes.

11:24  Říkám vám: Sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě.“

11:25  V té době Ježíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům.

11:26  Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.

11:27  Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.

11:28  Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout.

11:29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí.

11:30  Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“

Chapter 12

12:1  Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst.

12:2  Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“

12:3  On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad?

12:4  Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží?

12:5  A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní?

12:6  Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám.

12:7  Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘ neodsuzovali byste nevinné.

12:8  Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“

12:9  Odešel odtud a přišel do jejich synagogy.

12:10  Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.

12:11  On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl?

12:12  O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“

12:13  Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá.

12:14  Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.

12:15  Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil.

12:16  Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost.

12:17  Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

12:18  „Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil, můj milovaný, kterého jsem si oblíbil. Na něj položím svého Ducha, on oznámí spravedlnost národům.

12:19  Nebude se hádat ani křičet, jeho hlas na ulicích slyšet nebude.

12:20  Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nedovede spravedlnost k vítězství.

12:21  A v jeho jménu bude naděje národů.“

12:22  Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl.

12:23  Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“

12:24  Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“

12:25  Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí.

12:26  Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království?

12:27  A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.

12:28  Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království.

12:29  Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům.

12:30  Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

12:31  Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude.

12:32  Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.

12:33  Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci.

12:34  Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku!

12:35  Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé.

12:36  Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den.

12:37  Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“

12:38  Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“

12:39  On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše.

12:40  Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

12:41  Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.

12:42  Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.

12:43  Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází.

12:44  Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný,

12:45  jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“

12:46  A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit.

12:47  Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“

12:48  On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“

12:49  Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři.

12:50  Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“

Chapter 13

13:1  Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera.

13:2  Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu

13:3  a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

13:4  A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.

13:5  Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.

13:6  Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.

13:7  Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.

13:8  Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.

13:9  Kdo má uši, slyš!“

13:10  Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“

13:11  „Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není.

13:12  Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

13:13  Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.

13:14  Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.

13:15  Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.‘

13:16  Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.

13:17  Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

13:18  Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači:

13:19  Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty.

13:20  Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá,

13:21  ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá.

13:22  Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.

13:23  Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“

13:24  Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno.

13:25  Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.

13:26  Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.

13:27  Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘

13:28  Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘

13:29  Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.

13:30  Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“

13:31  Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli.

13:32  To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“

13:33  Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“

13:34  To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil.

13:35  Tak se naplnilo slovo proroka: „Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“

13:36  Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“

13:37  Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka,

13:38  pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho Zlého.

13:39  Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.

13:40  Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa.

13:41  Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo,

13:42  a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

13:43  Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!

13:44  Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.

13:45  Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly

13:46  najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.

13:47  Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné.

13:48  Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí.

13:49  Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých

13:50  a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

13:51  Pochopili jste to všechno?“ „Ano,“ odpověděli mu.

13:52  Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“

13:53  Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.

13:54  Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?

13:55  Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

13:56  Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“

13:57  A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“

13:58  A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.

Chapter 14

14:1  V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes.

14:2  „To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“

14:3  Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,

14:4  protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“

14:5  Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.

14:6  Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila,

14:7  že jí přísahal splnit jakékoli přání.

14:8  Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“

14:9  Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní.

14:10  Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal.

14:11  Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce.

14:12  Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

14:13  Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst.

14:14  Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.

14:15  Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“

14:16  „Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“

14:17  „Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“

14:18  „Přineste mi je,“ řekl jim.

14:19  Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům.

14:20  A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů.

14:21  Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

14:22  Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy.

14:23  Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám.

14:24  Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní.

14:25  Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině.

14:26  Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“

14:27  „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“

14:28  „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“

14:29  „Pojď!“ řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši.

14:30  Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.

14:31  Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.

14:32  Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil.

14:33  Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“

14:34  Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu.

14:35  Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné

14:36  a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Chapter 15

15:1  Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma.

15:2  „Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“

15:3  „A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš.

15:4  „Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘

15:5  Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘

15:6  ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo.

15:7  Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:

15:8  ‚Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.

15:9  Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy.‘“

15:10  Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte.

15:11  Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“

15:12  Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“

15:13  „Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

15:14  Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“

15:15  „Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.

15:16  „Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš.

15:17  „Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy?

15:18  Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka.

15:19  Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky.

15:20  Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“

15:21  Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu.

15:22  Jedna kanaánská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“

15:23  On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“

15:24  Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“

15:25  Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“

15:26  „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.

15:27  Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“

15:28  „Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

15:29  Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam.

15:30  Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval.

15:31  Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.

15:32  Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“

15:33  „Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak bychom mohli nasytit takový zástup?“

15:34  „Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš. „Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.

15:35  Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem,

15:36  vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

15:37  A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů.

15:38  Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

15:39  A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.

Chapter 16

16:1  Potom ho přišli pokoušet farizeové a saduceové. Žádali ho, aby jim ukázal nějaké znamení z nebe.

16:2  Odpověděl jim: „Večer říkáte: ‚Bude hezky, nebe se červená.‘

16:3  Za svítání ale: ‚Dnes bude ošklivo, nebe se červená mraky.‘ Umíte rozeznat nebeské úkazy, ale znamení těchto časů rozeznat neumíte?

16:4  Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení Jonášova.“ Tehdy je nechal a odešel.

16:5  Když se učedníci přeplavili na druhý břeh, zjistili, že zapomněli vzít chleba.

16:6  Ježíš jim řekl: „Dejte pozor, varujte se kvasu farizeů a saduceů.“

16:7  Dohadovali se tedy mezi sebou: „Vždyť jsme s sebou žádný chleba nevzali.“

16:8  Ježíš to ale věděl, a tak řekl: „Proč se spolu dohadujete, vy malověrní, že nemáte chleba?

16:9  Copak ještě nechápete? Nevzpomínáte si na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik jste nasbírali košů?

16:10  Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů?

16:11  Jak to, že nechápete, že jsem nemluvil o chlebu? Varujte se farizejského a saducejského kvasu!“

16:12  Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu, ale farizejského a saducejského učení.

16:13  Když Ježíš přišel do okolí Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho mají lidé Syna člověka?“

16:14  Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jiného z proroků.“

16:15  „A za koho mě máte vy?“ zeptal se.

16:16  „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ odpověděl mu Šimon Petr.

16:17  „Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,“ řekl mu na to Ježíš. „Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev , ale zjevil ti to můj Otec v nebesích.

16:18  A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

16:19  Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“

16:20  Tehdy učedníky přísně napomenul, aby nikomu neříkali, že on je Mesiáš.

16:21  Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.

16:22  Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“

16:23  On se ale odvrátil a řekl Petrovi: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“

16:24  Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.

16:25  Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne.

16:26  Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?

16:27  Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy každému odplatí podle jeho skutků.

16:28  Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, jistě nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království.“

Chapter 17

17:1  Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vyvedl je o samotě na vysokou horu

17:2  a proměnil se před nimi. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo.

17:3  A hle, uviděli Mojžíše a Eliáše, jak s ním rozmlouvají.

17:4  Petr na to Ježíšovi řekl: „Pane, dobře, že jsme tu! Jestli chceš, uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“

17:5  Než to dořekl, náhle je zahalil zářící oblak. Vtom se z oblaku ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil. Jeho poslouchejte.“

17:6  Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a hrozně se báli.

17:7  Ježíš přistoupil a dotkl se jich se slovy: „Vstaňte, nebojte se.“

17:8  A když zvedli oči, neviděli už nikoho než samotného Ježíše.

17:9  Cestou zpět z hory jim Ježíš přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“

17:10  Učedníci se ho zeptali: „Proč tedy znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“

17:11  „Jistě, ‚přijde Eliáš a všechno napraví.‘“ odpověděl Ježíš.

17:12  „Já vám však říkám, že Eliáš už přišel, ale oni ho nepoznali a udělali s ním, co chtěli. Totéž od nich vytrpí i Syn člověka.“

17:13  Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.

17:14  A když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk, padl před ním na kolena

17:15  a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem. Má padoucnici a hrozně tím trpí. Často padá do ohně anebo do vody.

17:16  Přivedl jsem ho ke tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“

17:17  „Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem.“

17:18  Ježíš pak tomu démonovi pohrozil a on vyšel a chlapec byl v tu chvíli uzdraven.

17:19  Učedníci později přišli za Ježíšem a v soukromí se ho zeptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“

17:20  [21] „Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“

17:22  Ještě když se zdržovali v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou.

17:23  Zabijí ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Učedníci z toho byli zdrceni.

17:24  Jakmile přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně. „Váš učitel neplatí daně?“ ptali se.

17:25  „Ale ano,“ odpověděl Petr. Když pak přišel domů, Ježíš ho předešel otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové daně a poplatky? Od vlastních synů, anebo od cizích?“

17:26  „Od cizích,“ odpověděl Petr. „Synové jsou tedy svobodní!“ řekl mu Ježíš.

17:27  „Ale abychom je neurazili, jdi k jezeru a nahoď udici. V ústech první chycené ryby najdeš peníz. Ten vezmi a dej jim ho za mě i za sebe.“

Chapter 18

18:1  V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“

18:2  Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed

18:3  se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete.

18:4  Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší.

18:5  Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.

18:6  Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině.

18:7  Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází.

18:8  Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně.

18:9  A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.

18:10  [11] Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce.

18:12  Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící?

18:13  A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.

18:14  Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“

18:15  „Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima.

18:16  Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo bylo potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků.

18:17  Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a výběrčí daní.

18:18  Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi.

18:19  Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce.

18:20  Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“

18:21  Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“

18:22  Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát.

18:23  Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty.

18:24  A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven.

18:25  Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh.

18:26  Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘

18:27  Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít.

18:28  Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘

18:29  Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘

18:30  On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží.

18:31  Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo.

18:32  Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil.

18:33  Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘

18:34  Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.

18:35  Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“

Chapter 19

19:1  Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem.

19:2  Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.

19:3  Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“

19:4  „Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘

19:5  a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘?

19:6  A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“

19:7  Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“

19:8  Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo.

19:9  Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“

19:10  „Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.

19:11  „Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno.

19:12  Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“

19:13  Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali.

19:14  Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“

19:15  Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.

19:16  Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“

19:17  On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“

19:18  „A která?“ zeptal se. Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži,

19:19  cti otce i matku‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“

19:20  „To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“

19:21  Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

19:22  Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

19:23  Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království.

19:24  A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

19:25  Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.

19:26  Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“

19:27  „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“

19:28  Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

19:29  A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život.

19:30  Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

Chapter 20

20:1  „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici.

20:2  Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici.

20:3  Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak postávají na návsi a zahálejí,

20:4  a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘

20:5  A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž.

20:6  Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘

20:7  ‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘

20:8  Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘

20:9  Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru.

20:10  Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru.

20:11  A když ho dostali, začali reptat na hospodáře:

20:12  ‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘

20:13  On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru?

20:14  Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě.

20:15  Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘

20:16  Takto budou poslední první a první poslední.“

20:17  Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim:

20:18  „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti.

20:19  Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen.“

20:20  Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila.

20:21  „Co chceš?“ zeptal se jí.

20:22  Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ „Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který mám pít?“ „Můžeme,“ odvětili.

20:23  Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“

20:24  A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry.

20:25  Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc.

20:26  Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.

20:27  Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem.

20:28  Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

20:29  Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup.

20:30  U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“

20:31  Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“

20:32  Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“

20:33  „Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“

20:34  Naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.

Chapter 21

21:1  Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky

21:2  a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

21:3  Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“

21:4  To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:

21:5  „Povězte Dceři sionské: Hle, tvůj král přichází k tobě, mírný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku.“

21:6  Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal.

21:7  Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně.

21:8  Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu.

21:9  Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly: „Hosana, Synu Davidův!“ „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ „Hosana na výsostech!“

21:10  Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“

21:11  „Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“

21:12  Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic

21:13  se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“

21:14  V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil.

21:15  Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se.

21:16  „Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho. „Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“

21:17  Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.

21:18  Za svítání cestou zpět do města dostal hlad.

21:19  Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.

21:20  Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“

21:21  Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to.

21:22  Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“

21:23  Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

21:24  „Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám.

21:25  Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“ Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘

21:26  Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“

21:27  Nakonec mu řekli: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

21:28  „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘

21:29  Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel.

21:30  Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel.

21:31  Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“ „Ten první,“ řekli. Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi.

21:32  Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“

21:33  „Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu.

21:34  Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu.

21:35  Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali.

21:36  Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.

21:37  Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘

21:38  Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘

21:39  Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili.

21:40  Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“

21:41  Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“

21:42  Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘

21:43  Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce.

21:44  Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“

21:45  Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich,

21:46  a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.

Chapter 22

22:1  Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim:

22:2  „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu.

22:3  Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít.

22:4  Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘

22:5  Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.

22:6  Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili.

22:7  Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.

22:8  Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.

22:9  Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘

22:10  Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.

22:11  Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.

22:12  Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ On ale mlčel.

22:13  Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘

22:14  Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

22:15  Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.

22:16  Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.

22:17  Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

22:18  Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?

22:19  Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár.

22:20  „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.

22:21  „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.

22:22  V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

22:23  Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho:

22:24  „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

22:25  U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru.

22:26  Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého.

22:27  Nakonec pak zemřela i ta žena.

22:28  Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“

22:29  Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.

22:30  Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.

22:31  Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:

22:32  ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On není Bohem mrtvých, ale živých!“

22:33  A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

22:34  Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu.

22:35  Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel:

22:36  „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“

22:37  Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘

22:38  To je první a největší přikázání.

22:39  Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

22:40  V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

22:41  A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:

22:42  „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli.

22:43  Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:

22:44  ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

22:45  Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

22:46  A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.

Chapter 23

23:1  Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům:

23:2  „Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové.

23:3  Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají.

23:4  Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem.

23:5  Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na šatech.

23:6  Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních,

23:7  zdravení na náměstích, a když je lidé oslovují: ‚Rabbi!‘

23:8  Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři.

23:9  A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi.

23:10  Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše.

23:11  Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem.

23:12  Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“

23:13  [14] „Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte!

23:15  Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, obcházíte moře i souš, abyste jednoho člověka obrátili na víru, a když ho získáte, uděláte z něj dvakrát většího zatracence, než jste sami!

23:16  Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Když někdo přísahá na chrám, nic to neznamená, ale kdo přísahá při chrámovém zlatu, ten je zavázán.‘

23:17  Blázni! Slepci! Co je větší – zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje?

23:18  Říkáte také: ‚Když někdo přísahá na oltář, nic to neznamená, ale kdo přísahá na dar ležící na něm, ten je zavázán.‘

23:19  Slepci! Co je větší – dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje?

23:20  Kdo přísahá na oltář, přísahá na něj i na všechno, co na něm leží.

23:21  Kdo přísahá na chrám, přísahá na něj i na Toho, kdo v něm bydlí.

23:22  Kdo přísahá na nebe, přísahá na Boží trůn i na Toho, kdo na něm sedí!

23:23  Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona – spravedlnost, milosrdenství a věrnost! Tomuto jste se měli věnovat a tamto nevynechávat.

23:24  Slepí vůdcové, komára cedíte, ale velblouda polykáte!

23:25  Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, čistíte kalich a mísu zvenčí, zevnitř jsou ale plné hrabivosti a neřesti.

23:26  Farizeji, ty slepče, nejdříve vyčisti kalich zevnitř, pak bude čistý i navenek!

23:27  Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, podobáte se nabíleným hrobům! Navenek sice vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí a všemožné špíny.

23:28  Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a špatnosti!

23:29  Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, stavíte hroby prorokům, zdobíte náhrobky spravedlivých

23:30  a říkáte: ‚Kdybychom žili za dnů našich otců, neprolévali bychom s nimi krev proroků.‘

23:31  Tím sami sebe usvědčujete jako syny těch, kdo vraždili proroky.

23:32  Dovršte tedy dílo svých otců!

23:33  Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu?

23:34  Pohleďte, proto k vám posílám proroky, mudrce a učitele Písma. Vy některé zabijete a ukřižujete, jiné budete bičovat ve svých shromážděních a pronásledovat je od města k městu.

23:35  Tak na vás padne veškerá spravedlivá krev prolitá na zemi – od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Berechiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem.

23:36  Amen, říkám vám, že to všechno padne na toto pokolení!

23:37  Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.

23:38  Hle, váš dům vám teď zůstane pustý.

23:39  Říkám vám, že od této chvíle mě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“

Chapter 24

24:1  Tehdy Ježíš odešel z chrámu. Cestou k němu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali chrámové stavby.

24:2  On jim ale řekl: „Vidíte to všechno? Amen, říkám vám, že tu nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“

24:3  Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci o samotě. „Řekni nám, kdy to bude?“ ptali se. „Jaké bude znamení tvého příchodu a konce světa?“

24:4  Ježíš jim odpověděl: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl.

24:5  Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.

24:6  Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec.

24:7  Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zemětřesení.

24:8  To všechno jsou jen počátky porodních bolestí.

24:9  Tehdy vás budou trápit a zabíjet a kvůli mému jménu vás budou nenávidět všechny národy.

24:10  Tehdy mnozí odpadnou a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět

24:11  a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé.

24:12  A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne.

24:13  Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn.

24:14  Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde konec.“

24:15  „Až uvidíte na svatém místě stát ‚otřesnou ohavnost‘, o níž mluvil prorok Daniel (kdo čte, rozuměj),

24:16  tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor.

24:17  Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si z domu něco vzal,

24:18  a kdo na poli, ať se nevrací zpátky ani pro plášť.

24:19  Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím.

24:20  Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotní den.

24:21  Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku světa a jaké už nikdy nebude.

24:22  Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.

24:23  Kdyby vám tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo: ‚Tady je!‘ nevěřte.

24:24  Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené.

24:25  Hle, řekl jsem vám to předem.

24:26  Řeknou-li vám: ‚Pohleďte, je na poušti!‘ nevycházejte; anebo: ‚Hle, je na tajném místě,‘ nevěřte.

24:27  Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ.

24:28  ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘“

24:29  „Hned po soužení oněch dnů ‚slunce se zatmí a měsíc nevydá světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se zachvějí.‘

24:30  Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou slávou a mocí.

24:31  A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý.

24:32  Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že se blíží léto.

24:33  Stejně tak, až uvidíte toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích!

24:34  Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, než se to všechno stane.

24:35  Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

24:36  Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec.

24:37  Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka.

24:38  Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy,

24:39  a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.

24:40  Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán.

24:41  Dvě budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata a druhá zanechána.

24:42  Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán.

24:43  Uvažte – kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho vloupat se do jeho domu.

24:44  Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.

24:45  Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas?

24:46  Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná.

24:47  Amen, říkám vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.

24:48  Zlý služebník by si v srdci řekl: ‚Můj pán je pryč nadlouho,‘

24:49  a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci.

24:50  Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná,

24:51  odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

Chapter 25

25:1  „Tehdy bude nebeské království podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi.

25:2  Pět z nich bylo rozumných a pět bláhových.

25:3  Ty bláhové si s sebou vzaly lampy, ale žádný olej.

25:4  Ty rozumné si kromě lamp vzaly také nádobky s olejem.

25:5  Když ženich dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly.

25:6  O půlnoci se strhl křik: ‚Ženich je tu! Jděte mu naproti!‘

25:7  Všechny družičky vstaly a připravily si lampy.

25:8  Tehdy řekly ty bláhové těm rozumným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, naše lampy hasnou.‘

25:9  Ty rozumné jim ale odpověděly: ‚Nebude ho dost pro nás všechny. Jděte si raději nakoupit k prodavačům.‘

25:10  Když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním šly na svatbu. A dveře se zavřely.

25:11  Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘

25:12  odpověděl jim: ‚Amen, říkám vám, že vás neznám.‘

25:13  Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu.“

25:14  „Je to, jako když si člověk při odchodu na cestu svolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek.

25:15  Jednomu dal pět hřiven, dalšímu dvě a dalšímu jednu, každému podle jeho schopností, a odešel na cestu.

25:16  Ten, který dostal pět hřiven, ihned šel, nechal je vydělávat a získal jiných pět.

25:17  Podobně ten, který dostal dvě hřivny, získal jiné dvě.

25:18  Ten, který dostal jednu, ale šel, zakopal ji v zemi, a tak ukryl peníze svého pána.

25:19  Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a účtoval s nimi.

25:20  Když přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl dalších pět hřiven a řekl: ‚Pane, dal jsi mi pět hřiven a podívej, získal jsem pět dalších.‘

25:21  Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘

25:22  Potom přistoupil ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dal jsi mi dvě hřivny a podívej, získal jsem další dvě.‘

25:23  Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘

25:24  Potom přistoupil ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.

25:25  A tak jsem odešel a ukryl tvou hřivnu v zemi, protože jsem se bál. Podívej, zde máš, co ti patří.‘

25:26  Jeho pán mu odpověděl: ‚Ty zlý a líný služebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal?

25:27  Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych si po návratu vzal, co mi patří, i s úrokem!

25:28  Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo jich má deset.

25:29  Každému, kdo má, totiž bude dáno, a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

25:30  A toho neužitečného služebníka vyhoďte do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“

25:31  „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy.

25:32  Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.

25:33  Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici.

25:34  Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa.

25:35  Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě,

25:36  byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘

25:37  Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít?

25:38  Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě?

25:39  Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘

25:40  Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘

25:41  Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly!

25:42  Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít.

25:43  Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘

25:44  Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘

25:45  Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘

25:46  Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Chapter 26

26:1  Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:

26:2  „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“

26:3  Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu,

26:4  aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho.

26:5  Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.

26:6  Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného,

26:7  přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu.

26:8  Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta?

26:9  Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“

26:10  Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného.

26:11  Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.

26:12  Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb.

26:13  Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

26:14  Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím.

26:15  „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.

26:16  Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.

26:17  Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“

26:18  Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“

26:19  Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.

26:20  Večer, když byl za stolem s Dvanácti,

26:21  uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

26:22  Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“

26:23  „Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim.

26:24  „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

26:25  Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.

26:26  Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“

26:27  Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni;

26:28  toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.

26:29  Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“

26:30  A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.

26:31  Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘

26:32  Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

26:33  „I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“

26:34  Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

26:35  Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.

26:36  Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“

26:37  Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha.

26:38  „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“

26:39  Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

26:40  Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi.

26:41  „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

26:42  Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“

26:43  A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou.

26:44  Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

26:45  Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.

26:46  Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

26:47  Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu.

26:48  Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“

26:49  Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“

26:50  Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho.

26:51  Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

26:52  Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou.

26:53  Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů?

26:54  Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“

26:55  V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě.

26:56  Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.

26:57  Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší.

26:58  Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.

26:59  Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti.

26:60  Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva,

26:61  kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“

26:62  Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“

26:63  Ježíš ale mlčel. „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz.

26:64  „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“

26:65  Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání!

26:66  Co o tom soudíte?“ „Ať zemře!“ vykřikli.

26:67  Pak mu začali plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi

26:68  a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“

26:69  Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“

26:70  On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“

26:71  Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

26:72  Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.

26:73  Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“

26:74  Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“ A vtom zakokrhal kohout.

26:75  Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Chapter 27

27:1  Ráno se všichni vrchní kněží a starší lidu usnesli, že Ježíš musí zemřít.

27:2  Spoutali ho, odvedli a vydali ho římskému prokurátoru Pilátovi.

27:3  Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším.

27:4  „Zhřešil jsem!“ zvolal. „Zradil jsem nevinnou krev!“ „Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“

27:5  On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit.

27:6  Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“

27:7  Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců.

27:8  Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole.

27:9  Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše: „Vzali třicet stříbrných, cenu za Převzácného, na kterou ho ocenili synové Izraele,

27:10  a dali je za hrnčířovo pole, jak mi uložil Hospodin.“

27:11  Ježíš zatím stanul před prokurátorem. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“ „Sám to říkáš,“ odpověděl mu Ježíš.

27:12  Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal.

27:13  „Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ zeptal se ho Pilát.

27:14  Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal.

27:15  Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně.

27:16  Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš.

27:17  Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“

27:18  (Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.)

27:19  Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny.“

27:20  Vrchní kněží a starší ale navedli dav, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby nechali zemřít.

27:21  Prokurátor se jich zeptal: „Kterého z těch dvou vám mám propustit?“ „Barabáše!“ zvolali.

27:22  „A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát. „Ukřižovat!“ zvolali všichni.

27:23  „Co udělal zlého?“ ptal se dál. Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižovat!“

27:24  Když tedy Pilát viděl, že nic nezmůže a že je stále jen větší a větší rozruch, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce. „Nejsem vinen krví tohoto muže,“ řekl. „Je to vaše věc!“

27:25  A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“

27:26  Tak jim tedy propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.

27:27  Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá posádka.

27:28  Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť.

27:29  Upletli trnovou korunu, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: „Ať žije židovský král!“

27:30  Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy.

27:31  Když se mu dost naposmívali, svlékli mu ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

27:32  Když vyšli, potkali jednoho člověka z Kyrény jménem Šimona a přinutili ho nést mu kříž.

27:33  Když dorazili na místo zvané Golgota (což znamená Lebka),

27:34  dali Ježíšovi napít octa smíšeného se žlučí. Jakmile to okusil, nechtěl to pít.

27:35  Když ho ukřižovali, losovali o jeho šaty.

27:36  Pak tam seděli a hlídali ho.

27:37  Nad hlavu mu dali nápis s jeho proviněním: TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

27:38  Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po levici.

27:39  Kolemjdoucí pokyvovali hlavami

27:40  a posmívali se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“

27:41  Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími:

27:42  „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sleze z kříže, a uvěříme v něj!

27:43  Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn‘!“

27:44  A tak podobně ho hanobili i zločinci, kteří byli ukřižováni s ním.

27:45  V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin.

27:46  Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lema sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

27:47  Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Ten člověk volá Eliáše!“

27:48  Jeden z nich rychle odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na prut a dával mu napít.

27:49  Ostatní říkali: „Nech ho, uvidíme, jestli mu přijde na pomoc Eliáš!“

27:50  Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši.

27:51  V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů, země se třásla, skály pukaly,

27:52  hroby se otvíraly a těla mnoha zesnulých svatých vstala.

27:53  Ti pak po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnoha lidem.

27:54  Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: „Opravdu to byl Boží Syn!“

27:55  Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje a pomáhaly mu.

27:56  Mezi nimi také Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů.

27:57  V podvečer přišel bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem.

27:58  Šel Piláta požádat o Ježíšovo tělo a Pilát mu nechal tělo vydat.

27:59  Josef tělo vzal, zavinul do čistého plátna

27:60  a pochoval do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. Dveře hrobu zavalil velkým kamenem a odešel.

27:61  Naproti hrobu seděla Marie Magdaléna a ta druhá Marie.

27:62  Nazítří, po dni příprav, se vrchní kněží a farizeové sešli u Piláta.

27:63  „Pane,“ řekli mu, „vzpomněli jsme si, že když ten bludař ještě žil, řekl: ‚Po třech dnech vstanu.‘

27:64  Nařiď tedy, ať je hrob hlídán až do třetího dne, aby snad nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ‚Vstal z mrtvých!‘ To by byl ještě horší blud, než ten první!“

27:65  „Máte stráž,“ odpověděl jim Pilát. „Jděte a hlídejte, jak umíte.“

27:66  A tak šli, zapečetili kámen a obsadili hrob strážnými.

Chapter 28

28:1  Když skončila sobota a svítalo na první den týdne, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob.

28:2  Vtom nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Hospodinův anděl. Přišel, odvalil kámen a posadil se na něm.

28:3  Jeho obličej zářil jako blesk a roucho měl bílé jako sníh.

28:4  Strážní se strachem z něj roztřásli a zůstali jako mrtví.

28:5  „Nebojte se,“ řekl anděl ženám. „Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše.

28:6  Není tu, vstal, jak předpověděl. Pojďte se podívat, kde ležel.

28:7  Pospěšte si a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. Hle, předchází vás do Galileje, tam ho spatříte. To jsem vám měl říci.“

28:8  S rozechvěním a s nesmírnou radostí tedy pospíchaly od hrobu a běžely to oznámit jeho učedníkům.

28:9  Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš. „Buďte zdrávy,“ řekl. Padly před ním na kolena, objímaly mu nohy a klaněly se mu.

28:10  „Nebojte se,“ opakoval jim Ježíš. „Jděte vyřídit mým bratrům, ať jdou do Galileje. Tam mě spatří.“

28:11  Zatímco ženy odcházely, někteří ze stráže dorazili do města a oznámili vrchním kněžím všechno, co se stalo.

28:12  Ti se shromáždili a po poradě se staršími dali vojákům spoustu peněz

28:13  se slovy: „Mluvte takhle: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, když jsme spali.‘

28:14  Kdyby se o tom doslechl prokurátor, my ho uklidníme a postaráme se, abyste neměli potíže.“

28:15  Strážní vzali peníze a dělali, jak byli poučeni. A toto vysvětlení je mezi Židy rozšířeno až dodnes.

28:16  Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil.

28:17  A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali.

28:18  Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

28:19  Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého

28:20  a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“