CzeCEP - Matthew

Chapter 1

1:1  Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.

1:2  Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry,

1:3  Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama.

1:4  Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna,

1:5  Salmón měl syna Boaze z Rachaby, Boaz Obéda z Rút, Obéd Isaje

1:6  a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy,

1:7  Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa,

1:8  Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše.

1:9  Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše,

1:10  Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose Amos Joziáše,

1:11  Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí.

1:12  Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela,

1:13  Zorobabel Abiuda, Abiud Eljakima, Eljakim Azóra

1:14  Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda,

1:15  Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba,

1:16  Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus.

1:17  Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct.

1:18  Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.

1:19  Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.

1:20  Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.

1:21  Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

1:22  To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:

1:23  „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel“, to jest přeloženo „Bůh s námi“.

1:24  Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.

1:25  Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

Chapter 2

2:1  Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:

2:2  „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

2:3  Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;

2:4  svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

2:5  Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

2:6  „A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.“

2:7  Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:

2:8  „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“

2:9  Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

2:10  Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.

2:11  Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.

2:12  Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

2:13  Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“

2:14  On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta

2:15  a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘

2:16  Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

2:17  Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:

2:18  ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utešit, protože jich není.‘

2:19  Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě

2:20  a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“

2:21  On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země.

2:22  Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských

2:23  a usadil se v městě zvaném Nazaret - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.

Chapter 3

3:1  Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti:

3:2  „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

3:3  To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘

3:4  Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel.

3:5  Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu,

3:6  vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.

3:7  Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?

3:8  Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.

3:9  Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.

3:10  Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

3:11  Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

3:12  Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“

3:13  Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít.

3:14  Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“

3:15  Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.“ Tu mu již Jan nebránil.

3:16  Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.

3:17  A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“

Chapter 4

4:1  Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.

4:2  Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.

4:3  Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“

4:4  On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“

4:5  Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu

4:6  a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“

4:7  Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“

4:8  Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu

4:9  a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“

4:10  Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘

4:11  V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

4:12  Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje.

4:13  Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím,

4:14  aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:

4:15  ‚Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů -

4:16  lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.‘

4:17  Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“

4:18  Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři.

4:19  Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“

4:20  Oni hned nechali sítě a šli za ním.

4:21  O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je.

4:22  Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.

4:23  Ježíš chodil po celé galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.

4:24  Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je.

4:25  A velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly.

Chapter 5

5:1  Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.

5:2  Tu otevřel ústa a učil je:

5:3  „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

5:4  Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

5:5  Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

5:6  Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

5:7  Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.

5:8  Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

5:9  Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

5:10  Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

5:11  Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.

5:12  Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

5:13  Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

5:14  Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.

5:15  A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.

5:16  Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

5:17  Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

5:18  Amen, pravím vám,: DOkud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

5:19  Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.

5:20  Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

5:21  Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.

5:22  Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

5:23  Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,

5:24  nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.

5:25  Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.

5:26  Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.

5:27  Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘

5:28  Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

5:29  Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.

5:30  A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.

5:31  Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou manželku manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘

5:32  Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.

5:33  Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘

5:34  Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;

5:35  ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále;

5:36  ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.

5:37  Vaše slovo buď ‚ano, ano - ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.

5:38  Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub‘.

5:39  Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;

5:40  a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.

5:41  Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.

5:42  Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

5:43  Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘

5:44  Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,

5:45  abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

5:46  Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?

5:47  A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?

5:48  Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Chapter 6

6:1  Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

6:2  Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

6:3  Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,

6:4  aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

6:5  A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

6:6  Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

6:7  Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

6:8  Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.

6:9  Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno.

6:10  Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.

6:11  Náš denní chléb dej nám dnes.

6:12  A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.

6:13  A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

6:14  Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;

6:15  jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.

6:16  A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.

6:17  Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj,

6:18  abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

6:19  Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.

6:20  Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.

6:21  Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

6:22  Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo.

6:23  Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?

6:24  Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.

6:25  Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?

6:26  Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?

6:27  Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

6:28  A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou -

6:29  a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich.

6:30  Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?

6:31  Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?

6:32  Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.

6:33  Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

6:34  Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

Chapter 7

7:1  Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

7:2  Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.

7:3  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

7:4  Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ - a hle, trám ve tvém vlastním oku!

7:5  Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

7:6  Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

7:7  Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.

7:8  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

7:9  Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?

7:10  Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu?

7:11  Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!

7:12  Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.

7:13  Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.

7:14  Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

7:15  Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.

7:16  Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?

7:17  Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.

7:18  Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

7:19  Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

7:20  A tak je poznáte po jejich ovoci.

7:21  Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

7:22  Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘

7:23  A tehdy já prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘

7:24  A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.

7:25  Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.

7:26  Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.

7:27  A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“

7:28  Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;

7:29  neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.

Chapter 8

8:1  Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy.

8:2  Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“

8:3  On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství.

8:4  Tu mu Ježíš pravil: „Ne abys o tom někomu říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví.“

8:5  Tu když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho:

8:6  „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“

8:7  Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“

8:8  Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.

8:9  Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, pak jde; jinému ‚pojď sem‘, pak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, pak to udělá.“

8:10  Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.

8:11  Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském;

8:12  ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“

8:13  Potom řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak se ti staň.“ A v tu chvíli se sluha uzdravil.

8:14  Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce.

8:15  Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.

8:16  Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil,

8:17  aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.‘

8:18  Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, rozkázal odjet na druhý břeh.

8:19  Jeden zákoník přišel a řekl mu: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

8:20  Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

8:21  Jiný z učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat svého otce.“

8:22  Ale Ježíš mu řekl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.“

8:23  Vstoupil na loď a učedníci ho následovali.

8:24  V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal.

8:25  I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“

8:26  Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho.

8:27  Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?.“

8:28  Když přijel na druhý břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit.

8:29  A dali se do křiku: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?“

8:30  Opodál se páslo veliké stádo vepřů.

8:31  A zlí duchové ho prosili: „Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“

8:32  On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách.

8:33  Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých.

8:34  A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

Chapter 9

9:1  Ježíš vstoupil na loď a přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.

9:2  A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“

9:3  Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“

9:4  Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle?

9:5  Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?

9:6  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

9:7  On vstal a odešel domů.

9:8  Když to viděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem.

9:9  Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.

9:10  Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.

9:11  Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“

9:12  On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

9:13  Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť‘. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

9:14  Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se ho: „Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“

9:15  Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.

9:16  Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší.

9:17  A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí.“

9:18  Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“

9:19  Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.

9:20  A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se jeho šatu.

9:21  Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“

9:22  Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva.

9:23  Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,

9:24  řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali.

9:25  A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala.

9:26  Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.

9:27  Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“

9:28  A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“

9:29  Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“

9:30  A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne, aby se to někdo dověděl!“

9:31  Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.

9:32  Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem.

9:33  A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno.“

9:34  Ale farizeové říkali: „Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“

9:35  Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.

9:36  Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.

9:37  Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo.“

9:38  Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!“

Chapter 10

10:1  Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.

10:2  Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan,

10:3  Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš,

10:4  Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.

10:5  Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: „Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte;

10:6  jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.

10:7  Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské.

10:8  Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.

10:9  Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku;

10:10  neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘.

10:11  Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet.

10:12  Když vstoupíte do domu, řekněte: ‚Pokoj vám.‘

10:13  A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám.

10:14  A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou.

10:15  Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu, než tomu městu.

10:16  Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

10:17  Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat,

10:18  budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům.

10:19  A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit.

10:20  Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.

10:21  Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.

10:22  Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

10:23  Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.

10:24  Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána.

10:25  Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Když hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď!

10:26  Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

10:27  Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte se střech.

10:28  A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.

10:29  Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce.

10:30  U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě.

10:31  Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.

10:32  Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;

10:33  kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.

10:34  Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.

10:35  Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;

10:36  a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘.

10:37  Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden.

10:38  Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.

10:39  Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

10:40  Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.

10:41  Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého.

10:42  A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“

Chapter 11

11:1  Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.

11:2  Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících:

11:3  „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

11:4  Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte:

11:5  Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

11:6  A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

11:7  Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?

11:8  Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.

11:9  Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.

11:10  To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.‘

11:11  Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.

11:12  Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.

11:13  Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana.

11:14  A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

11:15  Kdo má uši, slyš.

11:16  Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:

11:17  ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.‘

11:18  Přišel Jan, nejedl, nepil - a říkají: ‚Je posedlý.‘

11:19  Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“

11:20  Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání:

11:21  „Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.

11:22  Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám.

11:23  A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes.

11:24  Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě.“

11:25  V ten čas řekl Ježíš: „Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.

11:26  Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

11:27  Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

11:28  Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

11:29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

11:30  Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“

Chapter 12

12:1  V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst.

12:2  Když to viděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!“

12:3  On jim však řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním?

12:4  Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím?

12:5  A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?

12:6  Pravím vám, že zde je víc než chrám.

12:7  Kdybyste věděli, co znamená, ‚milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné.

12:8  Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou.“

12:9  Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy.

12:10  A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž obžalovat.

12:11  On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl?

12:12  A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“

12:13  Potom řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ Zvedl jim, a byla zase zdravá jako ta druhá.

12:14  Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.

12:15  Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil;

12:16  ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali -

12:17  aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:

12:18  ‚Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům.

12:19  Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

12:20  Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.

12:21  A v jeho jménu bude naděje národů.‘

12:22  Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl.

12:23  Zástupy žasly a říkaly: „Není to Syn Davidův?“

12:24  Když to slyšeli farizeové, řekli: „On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů.“

12:25  Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát.

12:26  A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království?

12:27  Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci.

12:28  Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.

12:29  Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům.

12:30  Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

12:31  Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.

12:32  I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

12:33  Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.

12:34  Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

12:35  Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

12:36  Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.

12:37  Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

12:38  Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“

12:39  On jim však odpověděl: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.

12:40  Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

12:41  Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je víc než Jonáš.

12:42  Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je víc než Šalomoun.

12:43  Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá.

12:44  Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený.

12:45  Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“

12:46  Ještě když mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.

12:47  Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“

12:48  On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“

12:49  Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři.

12:50  Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“

Chapter 13

13:1  Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.

13:2  Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.

13:3  I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat.

13:4  Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.

13:5  Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.

13:6  Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.

13:7  Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.

13:8  A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.

13:9  Kdo má uši, slyš!“

13:10  Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“

13:11  On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.

13:12  Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

13:13  Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.

13:14  A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.

13:15  Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.‘

13:16  Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.

13:17  Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.

13:18  Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.

13:19  Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.

13:20  U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;

13:21  ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.

13:22  U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.

13:23  U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“

13:24  Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.

13:25  Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.

13:26  Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.

13:27  Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?‘

13:28  On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘

13:29  On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.

13:30  Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

13:31  Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli;

13:32  je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“

13:33  Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“

13:34  Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,

13:35  aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘

13:36  Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!“

13:37  On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka

13:38  a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království,plevel jsou synové toho zlého;

13:39  nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.

13:40  Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.

13:41  Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,

13:42  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.

13:43  Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

13:44  „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

13:45  Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly,

13:46  objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

13:47  Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;

13:48  když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.

13:49  Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých

13:50  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

13:51  „Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“

13:52  A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

13:53  Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.

13:54  Přišel do svého domova a učil v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?

13:55  Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

13:56  A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“

13:57  A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“

13:58  A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.

Chapter 14

14:1  V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi

14:2  a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly.“

14:3  Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,

14:4  neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“

14:5  Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka.

14:6  Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi,

14:7  a on jí přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.

14:8  A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele.“

14:9  Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli,

14:10  a dal Jana v žaláři stít.

14:11  Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce.

14:12  Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.

14:13  Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním.

14:14  Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.

14:15  Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic kopit si jídlo.“

14:16  Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!“

14:17  Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“

14:18  On však řekl: „Přineste je sem!“

14:19  Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům.

14:20  I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů.

14:21  A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

14:22  Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy.

14:23  Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.

14:24  Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní.

14:25  K ránu šel k nim, kráčeje po moři.

14:26  Když ho učedníci viděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem.

14:27  Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

14:28  Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“

14:29  A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.

14:30  Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“

14:31  Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“

14:32  Když vstoupil na loď, vítr se utišil.

14:33  Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“

14:34  Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.

14:35  Lidé z toho místa ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné

14:36  a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni.

Chapter 15

15:1  Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli:

15:2  „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“

15:3  On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici?

15:4  Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.‘

15:5  Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar‘,

15:6  ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží.

15:7  Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl:

15:8  ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;

15:9  marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘“

15:10  Svolal zástupy a řekl: „Slyšte a rozumějte:

15:11  Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“

15:12  Tu přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“

15:13  Ale on jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

15:14  Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“

15:15  Petr mu na to řekl: „Vysvětli nám to podobenství!“

15:16  On odpověděl: „I vy jste ještě nechápaví?

15:17  Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje?

15:18  Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje.

15:19  Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.

15:20  To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“

15:21  Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu.

15:22  A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“

15:23  Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“

15:24  On odpověděl: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“

15:25  Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“

15:26  On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“

15:27  Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“

15:28  Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

15:29  Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam.

15:30  Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil,

15:31  takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebili Boha izraelského.

15:32  Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě.“

15:33  Učedníci mu namítli: „Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?“

15:34  Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik rybiček.“

15:35  I nařídil zástupu usednout na zem;

15:36  potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

15:37  I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů.

15:38  Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

15:39  potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.

Chapter 16

16:1  Přišli saduceové a farizeové a pokoušeli ho; žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe.

16:2  On však jim odpověděl: „Večer říkáte: ‚Bude krásně, je pěkný západ.‘

16:3  A ráno: ‚Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘ Vzhled oblohy umíte posoudit a znamení časů nemůžete?

16:4  Pokolení zlé a zpronevěřilé hledá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení Jonášovo.“ Opustil je a odešel.

16:5  Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby.

16:6  Ježíš jim řekl: „Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!“

16:7  Oni však u sebe uvažovali: „Nevzali jsme chleba.“

16:8  Když to Ježíš zpozoroval, řekl: „Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba?

16:9  Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali?

16:10  Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali?

16:11  Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!“

16:12  Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů.

16:13  Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“

16:14  Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“

16:15  Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“

16:16  Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“

16:17  Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

16:18  A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

16:19  Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“

16:20  Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

16:21  Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

16:22  Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“

16:23  Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“

16:24  Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.

16:25  Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.

16:26  Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?

16:27  Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

16:28  Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“

Chapter 17

17:1  Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.

17:2  A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.

17:3  A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.

17:4  Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“

17:5  Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“

17:6  Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.

17:7  Ale Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“

17:8  Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného, než Ježíše samotného.

17:9  Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“

17:10  Učedníci se ho ptali: „Jak to, že říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“

17:11  On jim odpověděl: „Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko.

17:12  Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i syn člověka bude od nich trpět.“

17:13  Tehdy učedníci pochopili, že mluvil o Janu Křtiteli.

17:14  Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil:

17:15  „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody.

17:16  A přivedl jsem ho k tvým učedníkům a nemohli ho uzdravit.“

17:17  Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte mi ho sem!“

17:18  Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; od té chvíle byl chlapec zdráv.

17:19  Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

17:20  On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“

17:21  Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.

17:22  Když byli spolu v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí;

17:23  zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen.“ Velice se zarmoutili.

17:24  Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně a řekli: „Váš Mistr neplatí chrámovou daň?“

17:25  On řekl: „Platí!“ Když přišel domů, ještě než promluvil, řekl mu Ježíš: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích lidí?“

17:26  Když odpověděl: „Od cizích“, pravil mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni.

17:27  Ale abychom je nepohoršili, jdi k moři, hoď udici; vytáhni rybu, která se první chytí, otevři jí ústa a najdeš peníz; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

Chapter 18

18:1  V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“

18:2  Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed

18:3  a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.

18:4  Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.

18:5  A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.

18:6  Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

18:7  Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou.

18:8  Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně.

18:9  Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

18:10  Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.

18:11  Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo.

18:12  Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich mu zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila?

18:13  A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.

18:14  Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých.

18:15  Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.

18:16  Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘.

18:17  Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

18:18  Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.

18:19  Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.

18:20  Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

18:21  Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“

18:22  Ježíš mu na to odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát.“

18:23  „S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků.

18:24  Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven.

18:25  Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.

18:26  Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!‘

18:27  Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.

18:28  Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘

18:29  Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘

18:30  On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

18:31  Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo.

18:32  Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil;

18:33  neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘

18:34  A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. -

18:35  Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

Chapter 19

19:1  Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do krajin judských za Jordán.

19:2  Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil.

19:3  Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“

19:4  Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?

19:5  A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘;

19:6  takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

19:7  Namítnou mu: „Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“

19:8  Odpoví jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.

19:9  Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“

19:10  Učedníci mu řekli: „Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit.“

19:11  On jim odpověděl: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno.

19:12  Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“

19:13  Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali.

19:14  Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“

19:15  Požehnal jim a šel dál.

19:16  A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?“

19:17  On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“

19:18  Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,

19:19  cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“

19:20  Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“

19:21  Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“

19:22  Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

19:23  Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského.

19:24  Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“

19:25  Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“

19:26  Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“

19:27  Na to mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou! Co tedy budeme mít?“

19:28  Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

19:29  A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.

19:30  Mnozí první budou poslední a poslední první.“

Chapter 20

20:1  „Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.

20:2  Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.

20:3  Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,

20:4  a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘

20:5  Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.

20:6  Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘

20:7  Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘

20:8  Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘

20:9  Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.

20:10  Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.

20:11  Vzali ho a reptali proti hospodáři:

20:12  ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘

20:13  On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?

20:14  Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;

20:15  nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘

20:16  Tak budou poslední první a první poslední.“

20:17  Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl:

20:18  „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt

20:19  a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“

20:20  Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat.

20:21  On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“

20:22  Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“

20:23  Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“

20:24  Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.

20:25  Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují.

20:26  Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;

20:27  a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.

20:28  Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

20:29  Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup.

20:30  A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“

20:31  Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“

20:32  Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“

20:33  Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“

20:34  Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.

Chapter 21

21:1  Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky

21:2  a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

21:3  A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“

21:4  To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:

21:5  ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘

21:6  Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.

21:7  Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.

21:8  A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu.

21:9  Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

21:10  Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“

21:11  Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“

21:12  Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;

21:13  řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby‘, ale vy z něho děláte doupě lupičů.“

21:14  I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a on je uzdravil.

21:15  Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se

21:16  a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘?“

21:17  Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

21:18  Když se ráno vracel do města, dostal hlad.

21:19  Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl.

21:20  Když to učedníci viděli, podivli se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“

21:21  Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ - stane se to.

21:22  A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“

21:23  Když Ježíš přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?“

21:24  Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím.

21:25  Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li, ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘

21:26  Řekneme-li však ‚z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“

21:27  Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

21:28  „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘

21:29  On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel.

21:30  Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel.

21:31  Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.

21:32  Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

21:33  Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.

21:34  Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody.

21:35  Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.

21:36  Znovu poslal další služebníky, a to více než před tím, ale naložili s nimi právě tak.

21:37  Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘

21:38  Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘

21:39  Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.

21:40  Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“

21:41  Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“

21:42  Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?

21:43  Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

21:44  Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“

21:45  Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich.

21:46  Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

Chapter 22

22:1  A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:

22:2  „S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.

22:3  Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.

22:4  Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘

22:5  Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.

22:6  Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.

22:7  Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.

22:8  Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;

22:9  jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘

22:10  Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

22:11  Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.

22:12  Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.

22:13  Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

22:14  Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

22:15  Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.

22:16  Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.

22:17  Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“

22:18  Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?

22:19  „Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.

22:20  On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“

22:21  Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.“

22:22  Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

22:23  V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:

22:24  „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

22:25  U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.

22:26  Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.

22:27  Naposledy ze všech zemřela ta žena.

22:28  Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“

22:29  Ježíš jim odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

22:30  Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

22:31  A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:

22:32  ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?‘ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“

22:33  Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

22:34  Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se

22:35  a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:

22:36  „Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“

22:37  On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘

22:38  To je největší a první přikázání.

22:39  Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

22:40  Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

22:41  Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:

22:42  „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“

22:43  Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:

22:44  ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

22:45  Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“

22:46  A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

Chapter 23

23:1  Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům:

23:2  „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové.

23:3  Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní.

23:4  Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.

23:5  Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně,

23:6  mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách,

23:7  líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim ‚Mistře‘.

23:8  Vy však si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří.

23:9  A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský.

23:10  Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘: váš učitel je jeden, Kristus.

23:11  Kdo je z vás největší, bude váš služebník.

23:12  Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

23:13  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.

23:14  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb; proto vás postihne tím přísnější soud.

23:15  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.

23:16  Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Kdo by přísahal u chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.‘

23:17  Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje?

23:18  Nebo: ‚Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.‘

23:19  Slepci, co je větší: oběť nebo oltář, který tu oběť posvěcuje?

23:20  Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co na něm leží.

23:21  A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo v něm přebývá.

23:22  Kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí.

23:23  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.

23:24  Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!

23:25  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti.

23:26  Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek.

23:27  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.

23:28  Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.

23:29  Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých

23:30  a říkáte: ‚Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.‘

23:31  Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky.

23:32  Dovršte tedy činy svých otců!

23:33  Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

23:34  Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo,

23:35  aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.

23:36  Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.

23:37  Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!

23:38  Hle, váš dům se vám ponechává pustý.

23:39  Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.‘“

Chapter 24

24:1  Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu chrámové stavby.

24:2  On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“

24:3  Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“

24:4  Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.

24:5  Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.

24:6  Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.

24:7  Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech.

24:8  Ale to vše bude teprve začátek bolestí.

24:9  Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.

24:10  A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;

24:11  povstanou lživí proroci a mnohé svedou

24:12  a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.

24:13  Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

24:14  A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.

24:15  Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj -

24:16  tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;

24:17  kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal něco z domu;

24:18  a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.

24:19  Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!

24:20  Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu.

24:21  Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.

24:22  A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny.

24:23  Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam‘, nevěřte!

24:24  Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.

24:25  Hle, řekl jsem vám to už předem.

24:26  Když vám řeknou: ‚Hle, je na poušti‘, nevycházejte! ‚Hle, v tajných úkrytech‘, nevěřte tomu!

24:27  Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.

24:28  Kde je mrtvola, slétnou se i supi.

24:29  Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.

24:30  Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.

24:31  On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.

24:32  Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko.

24:33  Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.

24:34  Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane.

24:35  Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

24:36  O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.

24:37  Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé:

24:38  Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu,

24:39  a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.

24:40  Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.

24:41  Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.

24:42  Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.

24:43  Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.

24:44  Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

24:45  Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?

24:46  Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.

24:47  Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.

24:48  Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde‘,

24:49  a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,

24:50  tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,

24:51  vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.

Chapter 25

25:1  Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.

25:2  Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.

25:3  Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej.

25:4  Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.

25:5  Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly.

25:6  Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘

25:7  Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy.

25:8  Tu řekly pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘

25:9  Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘

25:10  Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.

25:11  Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘

25:12  Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘

25:13  Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

25:14  Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek;

25:15  jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.

25:16  Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.

25:17  Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě.

25:18  Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.

25:19  Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.

25:20  Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘

25:21  Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘

25:22  Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘

25:23  Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘

25:24  Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.

25:25  Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘

25:26  Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal.

25:27  Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.

25:28  Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!

25:29  Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

25:30  A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

25:31  Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;

25:32  a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,

25:33  ovce postaví po pravici a kozly po levici.

25:34  Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.

25:35  Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,

25:36  byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘

25:37  Tu mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?

25:38  Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?

25:39  Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘

25:40  Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘

25:41  Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!

25:42  Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,

25:43  byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘

25:44  Tehdy odpoví i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘

25:45  On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘

25:46  A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Chapter 26

26:1  Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:

26:2  „Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“

26:3  Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,

26:4  a uradili se, že se Ježíš zmocní lstí a že ho zabijí.

26:5  Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“

26:6  Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,

26:7  přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.

26:8  Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta?

26:9  Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“

26:10  Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek.

26:11  Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále.

26:12  Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.

26:13  Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“

26:14  Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím

26:15  a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.

26:16  Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

26:17  Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“

26:18  On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“

26:19  Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

26:20  Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,

26:21  a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“

26:22  Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“

26:23  On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.

26:24  Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“

26:25  Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“

26:26  Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“

26:27  Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.

26:28  Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.

26:29  Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“

26:30  Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

26:31  Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘

26:32  Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“

26:33  Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“

26:34  Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

26:35  Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci.

26:36  Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“

26:37  Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.

26:38  Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“

26:39  Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“

26:40  Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?

26:41  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“

26:42  Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“

26:43  A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet.

26:44  Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

26:45  Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

26:46  Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje!“

26:47  Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.

26:48  Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“

26:49  A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře“, a políbil ho.

26:50  Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.

26:51  Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.

26:52  Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.

26:53  Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?

26:54  Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“

26:55  V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.

26:56  Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.

26:57  Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.

26:58  Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.

26:59  Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti.

26:60  Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva

26:61  a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“

26:62  Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“

26:63  Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“

26:64  Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“

26:65  Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání!

26:66  Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“

26:67  Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře

26:68  a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“

26:69  Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“

26:70  A on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“

26:71  Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“

26:72  On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“

26:73  Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“

26:74  Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ V tom zakokrhal kohout;

26:75  tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Chapter 27

27:1  Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život.

27:2  Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.

27:3  Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším

27:4  a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni mu odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“

27:5  A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.

27:6  Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“

27:7  Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců.

27:8  Proto se to pole jmenuje ‚Pole krve‘ až dodnes.

27:9  Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele;

27:10  a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.‘

27:11  A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“

27:12  Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.

27:13  Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“

27:14  On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

27:15  O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli.

27:16  Tehdy tam měli pověstného vězně jménem Barabáš.

27:17  Když se zástupy shromáždily, řekl jim Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“

27:18  Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.

27:19  Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“

27:20  Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili.

27:21  Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“

27:22  Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“

27:23  Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě více křičeli: „Ukřižovat!“

27:24  Když pak Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc.“

27:25  A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a naše děti!“

27:26  Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

27:27  Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu.

27:28  Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť,

27:29  upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“

27:30  Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě.

27:31  Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.

27:32  Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.

27:33  Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ‚Lebka‘,

27:34  dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít.

27:35  Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty;

27:36  pak tam stáli a střežili ho.

27:37  Nad hlavu mu dali nápis o provinění: „To je Ježíš, král Židů.“

27:38  S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici.

27:39  Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou

27:40  a říkali: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“

27:41  Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali:

27:42  :Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho!

27:43  Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“

27:44  Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.

27:45  V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.

27:46  Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lama sabachtani?“, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?‘

27:47  Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: „On volá Eliáše.“

27:48  Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít.

27:49  Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“

27:50  Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

27:51  A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly,

27:52  hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;

27:53  vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.

27:54  Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: „On byl opravdu Boží Syn!“

27:55  Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly;

27:56  mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.

27:57  Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům.

27:58  Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali.

27:59  Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna

27:60  a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu hrobu přivalil veliký kámen a odešel.

27:61  Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.

27:62  Nazítří, po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta

27:63  a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘

27:64  Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob,aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“

27:65  Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“

27:66  Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.

Chapter 28

28:1  Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.

28:2  A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm.

28:3  Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.

28:4  Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví.

28:5  Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.

28:6  Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.

28:7  Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“

28:8  Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.

28:9  A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu.

28:10  Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“

28:11  Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo.

28:12  Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze

28:13  s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali.

28:14  A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“

28:15  Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

28:16  Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil.

28:17  Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali.

28:18  Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

28:19  Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého

28:20  a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“