CzeCSP - Matthew

Chapter 1

1:1  Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.

1:2  Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry,

1:3  Juda zplodil Farese a Záru z Támary, Fares zplodil Chesróma, Chesróm zplodil Arama.

1:4  Aram zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Naasona, Naason zplodil Salmóna,

1:5  Salmón zplodil Bóaza z Rachaby, Bóaz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Isaje,

1:6  Isaj zplodil Davida krále. [Král] David zplodil Šalomouna z ženy Uriášovy,

1:7  Šalomoun zplodil Roboáma, Roboám zplodil Abiu, Abia zplodil Asafa,

1:8  Asaf zplodil Jóšafata, Jóšafat zplodil Jórama, Jóram zplodil Uziáše,

1:9  Uziáš zplodil Jótama, Jótam zplodil Achaza, Achaz zplodil Ezechiáše,

1:10  Ezechiáš zplodil Manasese, Manases zplodil ⌈Amose, Amos⌉ zplodil Joziáše,

1:11  Joziáš zplodil Jechoniáše a jeho bratry za babylonského zajetí.

1:12  Po babylonském zajetí Jechoniáš zplodil Salathiela, Salathiel zplodil Zorobabela,

1:13  Zorobabel zplodil Abiuda, Abiud zplodil Eljakima, Eljakim zplodil Azóra.

1:14  Azór zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda,

1:15  Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mattana, Mattan zplodil Jákoba.

1:16  Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus.

1:17  Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylonské zajetí čtrnáct a od babylonského zajetí do Krista čtrnáct.

1:18  S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi. Dříve než se sešli, zjistilo se, ⌈že je těhotná⌉ z Ducha Svatého.

1:19  Její muž Josef byl ⌈spravedlivý, ale nechtěl⌉ ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit ji tajně.

1:20  Když to rozvážil, hle, Pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého.

1:21  Porodí syna a ⌈dáš mu jméno⌉ Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

1:22  To všechno se událo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka:

1:23  Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, což v překladu znamená: Bůh s námi.

1:24  Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu nařídil Pánův anděl, a přijal svou ženu.

1:25  Ale nepoznal ji, dokud neporodila [svého prvorozeného] syna. A dal mu jméno Ježíš.

Chapter 2

2:1  Když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mágové od východu přišli do Jeruzaléma

2:2  a říkali: „Kde je ten narozený král Židů? Spatřili jsme jeho hvězdu, ⌈když vycházela⌉, a přišli jsme se mu poklonit.“

2:3  Když to uslyšel král Herodes, ⌈znepokojil se⌉ a s ním celý Jeruzalém.

2:4  Shromáždil všechny velekněze a ⌈učitele Zákona⌉ z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

2:5  Oni mu řekli: „V judském Betlémě; neboť tak je napsáno skrze proroka:

2:6  A ty, Betléme, země Judova, vůbec nejsi nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael.“

2:7  Tehdy Herodes tajně zavolal mágy a podrobně se jich vyptal na ⌈čas, kdy se hvězda ukazovala⌉,

2:8  poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a pečlivě se vyptejte na to dítě; a jakmile je naleznete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“

2:9  Vyslechli krále a vyšli. A hle, hvězda, kterou spatřili, ⌈když vycházela⌉, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

2:10  Když spatřili hvězdu, nesmírně se zaradovali.

2:11  Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.

2:12  A poněvadž dostali ve snu pokyn, aby se k Herodovi nevraceli, odebrali se do své země jinou cestou.

2:13  Když odešli, hle, ukázal se Josefovi ve snu Pánův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu, protože Herodes bude dítě hledat, aby je zahubil.“

2:14  On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku a odešel do Egypta.

2:15  A byl tam až do Herodovy smrti, aby se naplnilo,co bylo řečeno od Pána skrze proroka: Z Egypta jsem povolal svého syna.

2:16  Když Herodes uviděl, že ho mágové oklamali, velice se rozlítil a dal pobít všechny chlapce v Betlémě i v celém jeho okolí, od dvouletých níže, podle času, který vyzvěděl od mágů.

2:17  Tehdy se naplnilo,co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše:

2:18  Hlas v Ráma bylo slyšet, [nářek a] pláč a velké bědování; Ráchel oplakává své děti a nechce se dát utěšit, protože jich není.

2:19  Když Herodes zemřel, hle, Pánův anděl se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě

2:20  a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a jdi do země izraelské, neboť ti, kteří ⌈ukládali dítěti o život⌉, již zemřeli.“

2:21  On tedy vstal, vzal dítě a jeho matku a vešel do izraelské země.

2:22  Když však uslyšel, že v Judsku kraluje místo svého otce Heroda Archelaos, bál se tam odejít. Na pokyn ve snu odešel do oblasti Galileje.

2:23  I přišel a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroky: Bude nazýván Nazaretský.

Chapter 3

3:1  V těch dnech přichází Jan Křtitel hlásající v judské pustině:

3:2  „⌈Čiňte pokání,⌉ neboť se přiblížilo království Nebes.“

3:3  To je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!

3:4  Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás a jeho potravou byly kobylky a med divokých včel.

3:5  Tehdy vycházel k němu Jeruzalém a celé Judsko i celé okolí Jordánu

3:6  a dávali se od něho pokřtít v [řece] Jordánu, vyznávajíce své hříchy.

3:7  Když však uviděl, jak mnozí farizeové a saduceové přicházejí k jeho křtu, řekl jim: „⌈Plemeno zmijí⌉! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem?

3:8  Vydávejte tedy ovoce ⌈svědčící o⌉ pokání.

3:9  A nedomnívejte se, že si můžete říkat: Náš otec je Abraham. Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.

3:10  Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.

3:11  Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít ⌈v Duchu Svatém a ohni⌉.

3:12  V jeho ruce je lopata; i pročistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“

3:13  Tehdy Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn.

3:14  Ale Jan se mu v tom ⌈snažil zabránit⌉ a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“

3:15  Ježíš mu odpověděl: „Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“ On ho tedy nechal.

3:16  Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle, otevřela se [mu] nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.

3:17  A hle, ozval se hlas z nebes, který říkal: „Toto je ⌈můj Syn, Milovaný⌉ , v němž ⌈jsem nalezl zalíbení⌉.“

Chapter 4

4:1  Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla.

4:2  A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.

4:3  Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“

4:4  On však ⌈na to⌉ řekl: „Je napsáno: Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“

4:5  Potom ho Ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámu

4:6  a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.“

4:7  Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“

4:8  Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu.

4:9  A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“

4:10  Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“

4:11  A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé přistoupili a sloužili mu.

4:12  Když [Ježíš] uslyšel, že byl Jan uvězněn, odebral se do Galileje.

4:13  Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnaum, které je u moře, v oblastech Zabulón a Neftalí,

4:14  aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:

4:15  Země Zabulón a země Neftalí, cestou u moře, za Jordánem -- Galilea pohanů;

4:16  lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, vzešlo světlo.

4:17  Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“

4:18  Když se procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť; byli totiž rybáři.

4:19  Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“

4:20  Oni hned opustili sítě a následovali ho.

4:21  A když odtamtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba, syna Zebedeova, a jeho bratra Jana, jak v lodi se svým otcem Zebedeem spravují své sítě. I povolal je.

4:22  Oni ihned opustili loď i svého otce a následovali ho.

4:23  Procházel celou Galilejí, učil v jejich synagogách, hlásal ⌈evangelium království⌉ a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu.

4:24  Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinesli k němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované, náměsíčné i ochrnuté a on je uzdravil.

4:25  Šly za ním veliké zástupy z Galileje, Dekapole, Jeruzaléma, Judska i Zajordání.

Chapter 5

5:1  Když spatřil zástupy, vystoupil na horu. A když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.

5:2  Otevřel ústa a učil je:

5:3  „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes.

5:4  Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.

5:5  Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví.

5:6  Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

5:7  Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.

5:8  Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.

5:9  Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny.

5:10  Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království Nebes.

5:11  Když vás budou tupit a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení.

5:12  Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.“

5:13  „Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali.

5:14  Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře.

5:15  A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě.

5:16  Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“

5:17  „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.

5:18  Neboť ⌈amen, pravím vám:⌉ Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné ⌈nejmenší písmenko⌉ ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

5:19  Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však ⌈činil a učil⌉, ten bude v království Nebes nazván velkým.

5:20  Neboť vám pravím: Nebude–li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“

5:21  „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezavraždíš. Kdo by zavraždil, propadne soudu.

5:22  Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se [bez příčiny] hněvá na svého bratra. Kdo by svému bratru řekl: Raka, propadne veleradě. Kdo by mu řekl: Blázne, propadne ohnivé Gehenně.

5:23  Jestliže tedy přinášíš svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,

5:24  zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj svůj dar.

5:25  ⌈Dohodni se⌉ se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě snad odpůrce nevydal soudci a soudce strážci, a byl bys uvržen do vězení.

5:26  ⌈Amen, pravím⌉ tobě: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš poslední haléř.“

5:27  „Slyšeli jste, že bylo řečeno [předkům]: Nezcizoložíš.

5:28  Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, ⌈že po ní zatouží⌉, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

5:29  Jestliže tě tvé pravé oko svádí, vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny.

5:30  A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo odešlo do Gehenny.“

5:31  „Také bylo řečeno: Kdo propustí svou ženu, ať jí dá rozlukový list.

5:32  Ale já vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva, uvádí ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“

5:33  „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: ⌈Nebudeš křivě přísahat⌉, ale splníš Pánu své přísahy.

5:34  Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože je to trůn Boží;

5:35  ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále.

5:36  Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým.

5:37  Ať je tedy vaše slovo ano, ano -- ne, ne; co je nad to, je ze Zlého.“

5:38  „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub.

5:39  Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do [tvé] pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.

5:40  A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť.

5:41  A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.

5:42  Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“

5:43  „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.

5:44  Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, [žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí,] a modlete se za ty, kteří vás [urážejí a] pronásledují,

5:45  abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

5:46  Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž?

5:47  A pozdravíte–li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané?

5:48  Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Chapter 6

6:1  „Dávejte si pozor, abyste nekonali ⌈svou spravedlnost⌉ před lidmi, ⌈jim na odiv⌉; jinak nemáte odměnu u svého Otce, který je v nebesích.“

6:2  „Když tedy ⌈dáváš almužnu⌉, nevytrubuj to před sebou, jak to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

6:3  Ale když ty ⌈dáváš almužnu⌉, ať tvá levice nepozná, co činí pravice,

6:4  aby tvá almužna zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně].“

6:5  „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

6:6  Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně].

6:7  Když se modlíte, ⌈neopakujte naprázdno slova⌉ jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

6:8  Nebuďte proto jako oni; vždyť [Bůh,] váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte.

6:9  Vy se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.

6:10  Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.

6:11  Náš denní chléb dej nám dnes.

6:12  A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili ⌈těm, kdo se provinili proti nám⌉.

6:13  A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od ⌈toho Zlého⌉ [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].

6:14  Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám;

6:15  jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“

6:16  „Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ⌈ti se totiž tváří ztrápeně⌉, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

6:17  Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj,

6:18  abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“

6:19  „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději prokopávají a kradou.

6:20  Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.

6:21  Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“

6:22  „Lampou těla je oko. Je–li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude ⌈plné světla⌉.

6:23  Ale je–li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Je–li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“

6:24  „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

6:25  „Proto vám pravím: Nedělejte si starosti o svůj život, o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?

6:26  Pohleďte na nebeské ptáky: nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Což vy nejste o mnoho cennější než oni?

6:27  Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat ⌈k délce svého věku⌉ jediný loket?

6:28  A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,

6:29  a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.

6:30  Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní?

6:31  Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Co si oblečeme?

6:32  Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.

6:33  Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.

6:34  Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek ⌈bude mít své vlastní starosti⌉. Každý den má dost vlastního trápení.“

Chapter 7

7:1  „Nesuďte, abyste ⌈nebyli souzeni⌉.

7:2  Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.

7:3  Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš?

7:4  Anebo jak můžeš říkat svému bratru: Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka, a hle, ve tvém oku je trám?

7:5  Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.

7:6  Nedávejte psům, co je svaté,a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.“

7:7  „Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.

7:8  Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

7:9  Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb?

7:10  Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu?

7:11  Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích!

7:12  Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je ⌈Zákon a Proroci.“⌉

7:13  „Vejděte těsnou branou, protože široká je [brána] a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí.

7:14  Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“

7:15  „Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.

7:16  Po jejich ovoci je poznáte. Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?

7:17  Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce.

7:18  Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce.

7:19  Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně.

7:20  Poznáte je tedy po jejich ovoci.“

7:21  „Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.

7:22  Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho ⌈mocných činů⌉?

7:23  A tehdy jim vyznám: Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“

7:24  „Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude tedy podoben muži prozíravému, který postavil svůj dům na skále.

7:25  A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům -- ale nezřítil se, neboť byl založen na skále.

7:26  A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, který postavil svůj dům na písku.

7:27  A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům -- a zřítil se a jeho pád byl veliký.“

7:28  A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, byly zástupy ohromeny jeho učením,

7:29  neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako [jejich] učitelé Zákona.

Chapter 8

8:1  Když sestoupil z hory, vydaly se za ním velké zástupy.

8:2  A hle, přišel malomocný, klaněl se mu a říkal: „Pane, chceš–li, jsi mocen mne očistit.“

8:3  On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství.

8:4  Ježíš mu řekl: „Hleď, abys o tom nikomu neřekl. Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal, jim na svědectví.“

8:5  Když vešel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník ⌈a prosil ho⌉:

8:6  „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“

8:7  [Ježíš] mu řekl: „Já ⌈přijdu a uzdravím ho.⌉“

8:8  Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven.

8:9  Vždyť i já jsem člověk ⌈postavený pod pravomocí⌉ a mám pod sebou vojáky; a řeknu–li tomuto: Jdi, on jde; řeknu–li jinému: Přijď, přijde; a řeknu–li svému otroku: Udělej toto, pak to udělá.“

8:10  Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kteří ho následovali: „Amen, pravím vám, takovou víru jsem v Izraeli nenašel u nikoho.

8:11  Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes;

8:12  avšak synové království ⌈budou vyvrženi⌉ do nejzazší temnoty; tam bude ⌈pláč a skřípění zubů.⌉“

8:13  I řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, [a] staň se ti, jak jsi uvěřil.“ A v tu hodinu byl [jeho] sluha uzdraven.

8:14  Když Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl, že jeho tchyně leží a má horečku.

8:15  Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.

8:16  Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné uzdravil,

8:17  aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.

8:18  Když Ježíš kolem sebe uviděl zástup, rozkázal ⌈přeplavit se⌉ na druhou stranu.

8:19  Tu přišel jeden učitel Zákona a řekl mu: „Učiteli, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

8:20  A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

8:21  Jiný z [jeho] učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.“

8:22  Ježíš mu však řekl: „Následuj mě a nech mrtvé, ať pohřbí své mrtvé.“

8:23  Pak vstoupil do lodi a jeho učedníci ho následovali.

8:24  A hle, na moři se strhla veliká bouře, takže vlny zakrývaly loď; on však spal.

8:25  I přišli [jeho učedníci], vzbudili ho a řekli: „Pane, zachraň [nás], hyneme!“

8:26  Řekl jim: „Proč jste ustrašení, vy malověrní?“ Pak vstal, pohrozil větrům i moři; a nastal úplný klid.

8:27  Lidé užasli a říkali: „Kdo to asi je, že ho i větry a moře poslouchají?“

8:28  A když se dostal na druhou stranu do krajiny Gadarenských, setkali se s ním dva démonizovaní, kteří vyšli z hrobů. Byli velmi nebezpeční, takže tou cestou nemohl nikdo projít.

8:29  A hle, zakřičeli: „⌈Co je ti po nás⌉, [Ježíši,] Synu Boží? Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?“

8:30  Daleko od nich se páslo stádo mnoha vepřů.

8:31  Démoni ho prosili: „Jestliže nás vyháníš, ⌈pošli nás⌉ do toho stáda vepřů!“

8:32  Řekl jim: „Jděte!“ Oni vyšli a odešli do vepřů; a hle, celé stádo [vepřů] se zřítilo po svahu do moře a zahynulo ve vodách.

8:33  Pasáci utekli, a když přišli do města, vyprávěli všechno, i to o těch démonizovaných.

8:34  A hle, celé město vyšlo naproti Ježíšovi; a když ho spatřili, poprosili ho, aby odešel z jejich území.

Chapter 9

9:1  Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města.

9:2  A hle, přinášeli k němu ochrnutého, položeného na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „⌈Buď dobré mysli⌉, synu, ⌈odpouštějí se⌉ ti [tvé] hříchy.“

9:3  A hle, někteří z učitelů Zákona si řekli: „Ten člověk se rouhá!“

9:4  Ježíš uviděl jejich myšlenky a řekl: „Proč smýšlíte ve svých srdcích zle?

9:5  Vždyť co je snadnější? Říci: ⌈Odpouštějí se ti⌉ hříchy, nebo říci: Vstaň a choď?

9:6  Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy …“ Tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“

9:7  A on vstal a odešel do svého domu.

9:8  Když to uviděly zástupy, ⌈zmocnil se jich strach⌉ a vzdaly chválu Bohu, který dal lidem takovou pravomoc.

9:9  A když Ježíš odtamtud odcházel, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Následuj mne!“ Matouš vstal a následoval ho.

9:10  A stalo se, když byl Ježíš u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků a hříšníků, aby stolovali s ním a s jeho učedníky.

9:11  Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: „Proč váš Učitel jí s celníky a hříšníky?“

9:12  Když to [Ježíš] uslyšel, řekl [jim]: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

9:13  Jděte a naučte se, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť. Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky [k pokání].“

9:14  Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: „Proč se my a farizeové [často] postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“

9:15  Ježíš jim řekl: „Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit.

9:16  Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; taková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se ještě zhorší.

9:17  Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí. Mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno.“

9:18  Když jim to říkal, hle, přišel jeden z ⌈představených synagogy⌉, klaněl se mu a řekl: „Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít.“

9:19  Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky.

9:20  A hle, žena dvanáct let trpící krvotokem přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.

9:21  Neboť si říkala: „Jestliže se jen dotknu jeho šatu, budu zachráněna.“

9:22  Ježíš se otočil, a když ji spatřil, řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zachráněna.

9:23  Když Ježíš vstoupil do domu představeného synagogy a uviděl pištce a hlučící zástup,

9:24  říkal: „Odejděte! Vždyť ta dívka nezemřela, ale spí.“ I posmívali se mu.

9:25  A když byl zástup vyhnán, vešel, uchopil její ruku a děvče se probudilo.

9:26  A zpráva o tom se rozšířila do celé té země.

9:27  Když odtamtud Ježíš odcházel, vydali se za ním dva slepci, ⌈kteří křičeli⌉: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“

9:28  A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že ⌈to mohu⌉ učinit?“ Řekli mu: „Ano, Pane.“

9:29  Nato se dotkl jejich očí a řekl: „Staň se vám podle vaší víry!“

9:30  A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: „Hleďte, ať o tom nikdo neví!“

9:31  Oni však vyšli a ⌈rozšířili zprávu o něm⌉ po celé té zemi.

9:32  Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného [člověka].

9:33  A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: „Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo.“

9:34  Ale farizeové říkali: „⌈V moci⌉ vládce démonů vyhání démony.“

9:35  Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost [v lidu].

9:36  Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře.

9:37  Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků je však málo.

9:38  Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“

Chapter 10

10:1  Zavolal si svých dvanáct učedníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost.

10:2  Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan,

10:3  Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš,

10:4  Šimon Kananejský a Juda Iškariotský, který ho pak zradil.

10:5  Těchto dvanáct Ježíš poslal, když jim předtím nařídil: „Nechoďte na cestu pohanů a do samařského města nevstupujte;

10:6  ale jděte raději k zahynulým ovcím z domu Izraele.

10:7  Cestou hlásejte: Přiblížilo se království Nebes.

10:8  Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony -- zadarmo jste přijali, zadarmo dejte.

10:9  Neopatřujte si do svých opasků zlato ani stříbro ani měď;

10:10  neberte si na cestu ani mošnu ani dvě košile ani sandály ani hůl, neboť dělník je hoden své obživy.

10:11  Do kteréhokoli města nebo vesnice vejdete, vyptejte se, kdo v něm je toho hoden; a tam zůstaňte, dokud neodejdete.

10:12  Když budete vcházet do domu, pozdravte jej.

10:13  Bude–li toho ten dům vskutku hoden, ať na něj přijde váš pokoj. Nebude–li však toho hoden, ať se váš pokoj navrátí k vám.

10:14  A když vás někdo nepřijme a nevyslechne vaše slova, při odchodu z toho domu nebo onoho města vytřeste prach se svých nohou.

10:15  Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji sodomské a gomorské zemi než onomu městu.“

10:16  „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice.

10:17  Mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům, budou vás bičovat ve svých synagogách,

10:18  dokonce před vladaře a krále vás budou vodit kvůli mně, jim i pohanům na svědectví.

10:19  A když vás vydají, nestarejte se, jak nebo co promluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte promluvit.

10:20  Vždyť to nejste vy, kdo mluví, ale ⌈Duch vašeho Otce⌉, jenž mluví ve vás.

10:21  Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a usmrtí je.

10:22  A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, bude zachráněn.

10:23  Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného; neboť amen, pravím vám, jistě nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“

10:24  „Učedník není nad učitele ani otrok nad svého pána.

10:25  Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a otrok jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, tím spíše jeho čeleď!“

10:26  „Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

10:27  Co vám pravím ve tmě, řekněte na světle; a co slyšíte šeptem do ucha, vyhlaste ze střech.

10:28  A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně.

10:29  Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce.

10:30  I všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny.

10:31  Nebojte se tedy; vy jste cennější než mnoho vrabců.“

10:32  „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým Otcem, který je v nebesích.

10:33  Kdo mě však před lidmi zapře, toho i já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích.“

10:34  „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.

10:35  Neboť jsem přišel postavit člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni

10:36  a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti.

10:37  Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.

10:38  A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden.

10:39  Kdo nalezne ⌈svou duši⌉, ztratí ji; a kdo ztratí ⌈svou duši⌉ kvůli mně, nalezne ji.“

10:40  „Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.

10:41  Kdo přijímá proroka ⌈proto, že je to prorok⌉, obdrží odměnu proroka; a kdo přijímá spravedlivého ⌈proto, že je to spravedlivý,⌉ obdrží odměnu spravedlivého.

10:42  A kdo by jednomu z těchto maličkých dal napít ⌈proto, že je učedník⌉, i kdyby mu dal jen pohár studené [vody], amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu.“

Chapter 11

11:1  A stalo se, když Ježíš dokončil příkazy svým dvanácti učedníkům, že odtamtud odešel, aby učil a kázal v jejich městech.

11:2  Jan uslyšel ve vězení o Kristových činech, poslal ⌈vzkaz po svých učednících⌉

11:3  ⌈a otázal se ho:⌉ „Ty jsi ⌈Ten, který má přijít⌉, nebo máme očekávat jiného?“

11:4  Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte:

11:5  Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.

11:6  Blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“

11:7  Zatímco odcházeli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem?

11:8  Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných [šatů]? Hle, ti, kdo nosí jemné šaty, jsou v ⌈královských palácích⌉.

11:9  Ale co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

11:10  To je ten, o němž je napsáno: Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.

11:11  Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v království Nebes je větší než on.

11:12  Ode dnů Jana Křtitele až dosud ⌈je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí,⌉ je uchvacují.

11:13  Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana.

11:14  A chcete–li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

11:15  Kdo má uši [k slyšení], ať naslouchá.“

11:16  „Ke komu připodobním toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní:

11:17  Pískali jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy ⌈jste se nebili v prsa⌉.

11:18  Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: Má démona!

11:19  Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků! Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi.“

11:20  Tehdy začal Ježíš kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů, že nečinila pokání.

11:21  „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by v žíni a popelu učinili pokání.

11:22  Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji než vám.

11:23  A ty, Kafarnaum, ⌈budeš snad vyvýšeno⌉ až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť kdyby se v Sodomě staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne.

11:24  Ale pravím vám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě.“

11:25  V ten čas pak Ježíš řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.

11:26  Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo.⌉

11:27  Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.

11:28  Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.

11:29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším.

11:30  Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“

Chapter 12

12:1  V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy a jíst.

12:2  Když [je] uviděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí.“

12:3  On jim však řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?

12:4  Jak vešel do Božího domu a jak snědli ⌈chleby předložení⌉, které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží?

12:5  Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny?

12:6  Pravím vám, že zde je někdo větší než chrám.

12:7  Kdybyste věděli, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť, neodsoudili byste nevinné.

12:8  Vždyť Syn člověka je pánem soboty.“

12:9  A když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy.

12:10  A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. I otázali se ho: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ To proto, aby jej obžalovali.

12:11  On jim řekl: „⌈Kdyby měl někdo z vás ovci⌉ a ta by mu v sobotu spadla do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl?

12:12  Oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“

12:13  Potom tomu člověku řekl: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a byla zase v pořádku a zdravá jako ta druhá.

12:14  Farizeové však vyšli a radili se proti němu, jak by ho zahubili.

12:15  Ježíš to věděl a odešel odtamtud. A následovaly jej ⌈velké zástupy⌉ a on je všechny uzdravil;

12:16  a přísně jim domluvil, aby ⌈nerozšiřovali pověst o něm⌉.

12:17  To proto, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:

12:18  Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha a ohlásí soud národům.

12:19  Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

12:20  Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede právo k vítězství.

12:21  A v jeho jméno budou národy skládat naději.

12:22  Tehdy k němu přivedli démonizovaného, který byl slepý a němý. Uzdravil ho, takže ten němý [a slepý] mluvil a viděl.

12:23  A všechny zástupy byly ohromeny a říkaly: „Snad to není ten Syn Davidův?“

12:24  Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Ten člověk vyhání démony jen ⌈v moci⌉ Belzebula, vládce démonů.“

12:25  [Ježíš] však znal jejich myšlenky a řekl jim: „Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí.

12:26  A vyhání–li Satan Satana, rozdělil se sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království?

12:27  A vyháním–li já démony ⌈v moci⌉ Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.

12:28  Jestliže však já vyháním démony ⌈v moci⌉ Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království.

12:29  Nebo jak může někdo vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže siláka nejdříve nespoutá? A teprve pak vyloupí jeho dům.

12:30  Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

12:31  Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude.

12:32  A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.“

12:33  „Vypěstujte krásný strom, a jeho ovoce bude krásné, nebo vypěstujte špatný strom, a jeho ovoce bude špatné. Vždyť strom se pozná podle ovoce.

12:34  Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce.

12:35  Dobrý člověk z dobrého pokladu vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

12:36  Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, vydají počet v den soudu.

12:37  Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

12:38  Tehdy mu někteří z učitelů Zákona a farizeů řekli: „Učiteli, chceme od tebe uvidět znamení.“

12:39  On jim však odpověděl: „Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.

12:40  Vždyť jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

12:41  Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání-- a hle, zde je někdo většínež Jonáš.

12:42  Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“

12:43  „Když pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá.

12:44  Tehdy si říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. A když přijde, nalézá dům prázdný, zametený a vyzdobený.

12:45  Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“

12:46  Když ještě mluvil k zástupům, hle, venku stáli jeho matka a bratři a chtěli s ním mluvit.

12:47  [Kdosi mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“]

12:48  On však tomu, kdo mu to říkal, odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“

12:49  ⌈Ukázal rukou⌉ na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři.

12:50  Neboť každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“

Chapter 13

13:1  Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře.

13:2  I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu.

13:3  A pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, ⌈aby rozséval⌉.

13:4  A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.

13:5  Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.

13:6  Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.

13:7  Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je.

13:8  Jiná padla do dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou.

13:9  Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!“

13:10  Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“

13:11  On jim odpověděl: „Vám je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není.

13:12  Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.

13:13  Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí a naslouchajíce neslyší ani nechápou.

13:14  Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: Vskutku budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně hledět, a určitě neuvidíte.

13:15  Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.

13:16  Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.

13:17  Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

13:18  Vy tedy poslyšte ⌈podobenství o rozsévači⌉.

13:19  Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.

13:20  Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá,

13:21  nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá.

13:22  Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost [tohoto] věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným.

13:23  Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“

13:24  Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes ⌈je podobné⌉ člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.

13:25  Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel.

13:26  Když pak osení vyrostlo a ⌈nasadilo na klas⌉, ukázal se i plevel.

13:27  Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud ⌈se tedy vzal⌉ plevel?

13:28  On jim odpověděl: Nepřítel člověk to udělal. A otroci mu řekli: Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?

13:29  On však řekl: Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.

13:30  Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.“

13:31  Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli.

13:32  Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a ⌈je z něho⌉ strom, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí v jeho větvích.“

13:33  Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“

13:34  To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,

13:35  aby se naplnilo,co bylo řečeno skrze proroka [Izaiáše]: Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa].

13:36  Potom opustil [Ježíš] zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli.“

13:37  On [jim] odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka

13:38  a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého;

13:39  nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.

13:40  Jako se tedy sbírá plevel a ⌈pálí se v ohni⌉, tak bude při skonání [tohoto] věku.

13:41  Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost,

13:42  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.

13:43  Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!“

13:44  „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole.

13:45  Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.

13:46  Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.

13:47  Dále je království Nebes podobné síti, která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy ryb.

13:48  Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.

13:49  Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých

13:50  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

13:51  [Ježíš jim řekl:] „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, [Pane].“

13:52  On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona, ⌈který se stal učedníkem⌉ království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“

13:53  Když Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud.

13:54  Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze, takže ohromeni říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?

13:55  Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

13:56  A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“

13:57  A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve [své] vlasti a ve svém domě.“

13:58  A pro jejich nevěru tam neučinil mnoho mocných činů.

Chapter 14

14:1  V ten čas uslyšel tetrarcha Herodes pověst o Ježíšovi

14:2  a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel. Vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“

14:3  Herodes se totiž zmocnil Jana, spoutal [ho] a uvrhl do vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa,

14:4  neboť Jan mu říkal: „Není ti dovoleno ji mít.“

14:5  Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka.

14:6  ⌈Když však nastal den Herodových narozenin⌉, zatančila dcera té Herodiady mezi hosty, a zalíbila se Herodovi,

14:7  takže jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.

14:8  Ona pak, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.“

14:9  Král se zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům poručil, aby [jí] byla dána;

14:10  dal tedy Jana ve vězení stít.

14:11  Jeho hlavu přinesli na míse a dali ji té dívce a ta ji donesla své matce.

14:12  I přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.

14:13  Jakmile to Ježíš uslyšel, odplul odtamtud v lodi do ústraní na opuštěné místo; ale zástupy o tom uslyšely a vydaly se z měst pěšky za ním.

14:14  Když vystoupil, uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut a uzdravil jejich nemocné.

14:15  A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo.“

14:16  [Ježíš] jim řekl: „Nemusejí odejít; vy jim dejte najíst!“

14:17  Oni mu řekli: „Nemáme zde než pět chlebů a dvě ryby.“

14:18  On však řekl: „Přineste mi je sem!“

14:19  A poručil zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal chleby a dal je učedníkům a učedníci zástupům.

14:20  Všichni jedli a nasytili se. A sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků.

14:21  Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí.

14:22  A Ježíš hned přinutil [své] učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy.

14:23  A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám.

14:24  Loď již byla ⌈od země vzdálena mnoho stadií⌉, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní.

14:25  O čtvrté noční hlídce šel [Ježíš] k nim, kráčeje po moři.

14:26  Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“ A strachem vykřikli.

14:27  [Ježíš] na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

14:28  Petr mu odpověděl: „Pane, jsi–li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!“

14:29  On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi.

14:30  Ale když viděl [silný] vítr, dostal strach. ⌈Začal tonout⌉ a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“

14:31  Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“

14:32  A když vstoupili na loď, vítr přestal.

14:33  Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: „Opravdu jsi Boží Syn.“

14:34  Přeplavili se a dorazili k zemi u Genezaretu.

14:35  Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli k němu všechny nemocné

14:36  a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni.

Chapter 15

15:1  Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a učitelé Zákona a řekli:

15:2  „Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neomývají [své] ruce, když jedí chléb.“

15:3  On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?

15:4  Vždyť Bůh řekl: Cti otce a matku a kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.

15:5  Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar určený Bohu,

15:6  ten již není povinen uctít svého otce [nebo svou matku]. Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici.

15:7  Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal:

15:8  ⌈Tento lid mne ctí rty⌉, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.

15:9  Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.“

15:10  Zavolal k sobě zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte.

15:11  Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.“

15:12  Tu k němu přistoupili [jeho] učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, když to slovo uslyšeli?“

15:13  On odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

15:14  Nechte je! Slepí jsou vůdci [slepých]. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“

15:15  Petr mu ⌈na to⌉ řekl: „Vylož nám [toto] podobenství!“

15:16  [Ježíš] řekl: „I vy jste ještě nechápaví?

15:17  Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do záchodu?

15:18  Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.

15:19  Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky.

15:20  To jsou věci, které člověka znečišťují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.“

15:21  Ježíš odtamtud vyšel a odebral se do končin Týru a Sidónu.

15:22  A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle ⌈trápí démon⌉.“

15:23  Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „⌈Pošli ji pryč⌉, vždyť za námi křičí!“

15:24  On řekl: „⌈Byl jsem poslán jen⌉ ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“

15:25  Ona však přišla, ⌈klaněla se mu⌉ a říkala: „Pane, pomoz mi!“

15:26  On odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům.“

15:27  Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psi jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“

15:28  Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera uzdravena.

15:29  A přecházeje odtamtud, prošel Ježíš kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam.

15:30  Tu k němu přišly veliké zástupy, které měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnohé jiné. Položili mu je k nohám a on je uzdravil,

15:31  takže zástup užasl, když viděl, že němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i vzdali chválu ⌈Bohu Izraele⌉.

15:32  Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Jsem hluboce pohnut nad tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“

15:33  A učedníci mu řekli: „Kde vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili takový zástup?“

15:34  Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“

15:35  Nařídil zástupu posadit se na zem;

15:36  vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

15:37  Všichni pojedli a nasytili se; a sebrali sedm plných košů zbylých úlomků.

15:38  Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

15:39  Potom zástupy propustil, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.

Chapter 16

16:1  I přistoupili k němu farizeové a saduceové a zkoušeli ho; chtěli, aby jim ukázal znamení z nebe.

16:2  On jim však odpověděl: „[Když nastane večer, říkáte: Bude pěkně, neboť se nebe červená.

16:3  A ráno: Dnes bude bouřka, neboť se červená zamračené nebe. Vzhled nebe tedy rozeznávat umíte, a znamení časů nikoli?]

16:4  Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení [proroka] Jonáše.“ A zanechal je tam a odešel.

16:5  [Jeho] učedníci přišli na druhou stranu a zapomněli vzít chleby.

16:6  Ježíš jim pověděl: „Dávejte si pozor a varujte se kvasu farizeů a saduceů!“

16:7  Oni se pak mezi sebou dohadovali a říkali: „To proto, že jsme nevzali chleby.“

16:8  Ježíš to poznal a řekl: „Proč se mezi sebou dohadujete, malověrní, že nemáte chleby?

16:9  Ještě nerozumíte? Ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik nůší jste nasbírali?

16:10  Ani na těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste nasbírali?

16:11  Jak to, že nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Varujte se kvasu farizeů a saduceů!“

16:12  Tehdy pochopili, že neřekl, aby se varovali chlebového kvasu, nýbrž učení farizeů a saduceů.

16:13  Když Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“

16:14  Oni řekli: „Ti za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků.“

16:15  Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“

16:16  Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“

16:17  Ježíš mu ⌈na to⌉ řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone Bar–Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.

16:18  A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou.

16:19  [A] tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“

16:20  Tehdy přísně domluvil [svým] učedníkům, aby nikomu neřekli, že on je Mesiáš.

16:21  Od té doby Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí odejít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne ⌈být vzkříšen⌉.

16:22  Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti určitě nestane!“

16:23  Ale on se otočil a řekl Petrovi: „Jdi ode mne, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“

16:24  Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.

16:25  Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji.

16:26  Vždyť co člověku prospěje, získá–li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši?

16:27  Syn člověka má přijít v slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

16:28  Amen, pravím vám, [že] někteří z těch, kdo zde stojí, určitě neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího ve ⌈své královské moci⌉.“

Chapter 17

17:1  Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.

17:2  A byl před nimi proměněn. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo.

17:3  A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním.

17:4  Petr ⌈na to⌉ Ježíšovi řekl: „Pane, je pro nás dobré tu být. Chceš–li, udělám tu tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“

17:5  Když ještě mluvil, hle, zastínil je zářivý oblak a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte.“

17:6  Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli.

17:7  Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“

17:8  Když pozvedli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.

17:9  A když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“

17:10  [Jeho] učedníci se ho zeptali: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“

17:11  On odpověděl: „Eliáš opravdu přichází a všechno obnoví.

17:12  Avšak pravím vám: Eliáš již přišel, a nepoznali ho, ale udělali s ním, co chtěli; tak bude od nich trpět i Syn člověka.“

17:13  Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.

17:14  Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a padl před ním na kolena

17:15  řka: „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a ⌈zle trpí⌉; často totiž padá do ohně a často do vody.

17:16  A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“

17:17  Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho sem ke mně!“

17:18  Ježíš mu pohrozil a démon od něho vyšel; a od té hodiny byl chlapec uzdraven.

17:19  V soukromí potom k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

17:20  On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete–li mít víru jako zrno hořčice, řeknete této hoře: Přejdi odtud tam, a přejde; a nic vám nebude nemožné.

17:21  [Tento rod nevychází jinak než v modlitbě a půstu.]“

17:22  Když se zdržovali v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka má být vydán do rukou lidí;

17:23  zabijí ho, ale třetí den ⌈bude vzkříšen⌉.“ A oni se velmi zarmoutili.

17:24  Když přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí dvojdrachem a řekli: „Copak váš Učitel neplatí dvojdrachmu?“

17:25  Řekl: „Ale ano.“ Jakmile vešel do domu, Ježíš ho předešel otázkou: „Co myslíš, Šimone? Od koho vybírají králové země poplatky a daň? Od svých synů, nebo od cizích?“

17:26  Když [Petr] řekl: „Od cizích“, pověděl mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni.

17:27  Abychom je však nepohoršili, jdi k moři, hoď udici a vytáhni první rybu, která se vynoří. Až otevřeš její ústa, nalezneš statér; ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

Chapter 18

18:1  V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“

18:2  [Ježíš] přivolal dítě, postavil je doprostřed nich

18:3  a řekl: „Amen, pravím vám: Neobrátíte–li se a nebudete–li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes.

18:4  Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten bude největší v království Nebes.

18:5  A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“

18:6  „Kdo by však ⌈svedl k hříchu⌉ jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

18:7  Běda světu pro svody! Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází!

18:8  Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha ⌈svádí k hříchu⌉, utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně.

18:9  A jestliže tě svádí tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.“

18:10  „Dávejte si pozor, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích.

18:11  [Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo.]

18:12  Co myslíte? Kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nevydá se hledat tu, která bloudí?

18:13  A stane–li se, že ji nalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.

18:14  Právě tak není vůle ⌈vašeho Otce⌉, který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ …

18:15  „Jestliže tvůj bratr [proti tobě] zhřeší, jdi a pokárej ho ⌈mezi čtyřma očima⌉. Poslechne–li tě, získal jsi svého bratra.

18:16  Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok.

18:17  Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění, a jestliže by neposlechl ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník.“

18:18  „Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi.

18:19  [Amen,] opět vám pravím: Shodnou–lise dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.

18:20  Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ⌈v mé jméno⌉, tam jsem já uprostřed nich.“

18:21  Tehdy přistoupil ⌈Petr a řekl mu⌉: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“

18:22  Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“

18:23  „Proto je království Nebes podobné králi, který chtěl provést vyúčtování se svými otroky.

18:24  Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů.

18:25  Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho [jeho] pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh.

18:26  [Onen] otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: Měj se mnou trpělivost, [pane,] a všechno ti vrátím!

18:27  I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.

18:28  Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: Zaplať, co [mi] dlužíš!

18:29  Jeho spoluotrok padl [k jeho nohám] a prosil ho: Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.

18:30  On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

18:31  Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo.

18:32  Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.

18:33  Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?

18:34  A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, dokud [mu] nezaplatí celý dluh.

18:35  Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru [jeho přestoupení].“

Chapter 19

19:1  A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje a přišel na území Judska za Jordán.

19:2  Šly za ním velké zástupya on je tam uzdravil.

19:3  Přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli. Říkali: „Je dovoleno, aby [člověk] propustil svou ženu z jakéhokoli důvodu?“

19:4  On [jim] odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku učinil je jako muže a ženu?

19:5  A řekl: Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo,

19:6  takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje!“

19:7  Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list a propustit [ji]?“

19:8  Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo.

19:9  Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, ⌈pokud by to nebylo na základě⌉ smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; [a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží].“

19:10  [Jeho] učedníci mu řekli: „Jestliže je to mezi mužem a ženou takové, je lépe se neženit.“

19:11  On jim řekl: „Ne všichni chápou [toto] slovo, ale jen ti, kterým je to dáno.

19:12  Jsou totiž eunuchové, kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové, kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat, chápej.“

19:13  Tehdy k němu přinesli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci je pokárali.

19:14  Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“

19:15  A vložil na ně ruce a šel odtamtud.

19:16  A hle, přistoupil k němu jeden člověk a řekl: „Učiteli, co dobrého ⌈mám učinit⌉, abych obdržel věčný život?“

19:17  On mu řekl: „⌈Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý [: Bůh]⌉. Chceš–li vstoupit do života, zachovej přikázání!“

19:18  Řekl mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezavraždíš, nezcizoložíš, neukradneš, nevydáš křivé svědectví,

19:19  cti otce a matku, budeš milovat svého bližního jako sebe.“

19:20  Mladík mu řekl: „To všechno zachovávám [od svého mládí]. Co mi ještě schází?“

19:21  Ježíš mu řekl: „Chceš–li být dokonalý, jdi, prodej svůj majeteka dej chudým, a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.“

19:22  Když mladík uslyšel [toto] slovo, odešel zarmoucen, neboť měl mnoho majetku.

19:23  Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý do království Nebes vejde těžko.

19:24  Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

19:25  Když to učedníci uslyšeli, byli velice ohromeni a říkali: „Kdo tedy může být zachráněn?“

19:26  Ježíš na ně pohleděl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“

19:27  ⌈Na to⌉ mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všechno a vydali se za tebou. Co tedy budeme mít?“

19:28  Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, ⌈až se Syn člověka při obnovení všech věcí posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali,⌉ na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.

19:29  A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát víc a získá věčný život.

19:30  Mnozí první budou poslední a poslední první.“

Chapter 20

20:1  „Neboť království Nebes je podobné hospodáři, který časně zrána vyšel najmout dělníky na svou vinici.

20:2  Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.

20:3  A když vyšel kolem deváté hodiny, spatřil jiné, jak stojí nečinně na tržišti,

20:4  a řekl jim: Jděte i vy na vinici a dám vám, co bude spravedlivé.

20:5  Oni šli. Opět vyšel kolem ⌈dvanácté a třetí hodiny⌉ odpoledne a učinil stejně.

20:6  Vyšel kolem páté hodiny a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: Proč tu stojíte celý den nečinně?

20:7  Řekli mu: Protože nás nikdo nenajal. Řekl jim: Jděte i vy na [mou] vinici [a dostanete, co bude spravedlivé].

20:8  Když nastal večer,řekl pán vinice svému správci: Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počna od posledních až k prvním.

20:9  Přišli ti, kteří byli najati okolo páté hodiny, a každý dostal denár.

20:10  Když přišli ti první, myslili, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.

20:11  ⌈Vzali si jej, ale reptali⌉ proti hospodáři:

20:12  Tito poslední dělali jedinou hodinu a postavil jsi je na roveň nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!

20:13  On však jednomu z nich odpověděl: Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?

20:14  Vezmi, co ti patří, a odejdi! Chci i tomu poslednímu dát jako tobě.

20:15  Nemám [snad] právo udělat si ve svých záležitostech, co chci? Anebo závidíš, že já jsem dobrý?

20:16  Tak budou poslední první a první poslední. [Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.]“

20:17  Když Ježíš vystupoval do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct [učedníků] a cestou jim řekl:

20:18  „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti

20:19  a vydají pohanům, aby se mu vysmáli, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“

20:20  Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a o něco ho žádala.

20:21  On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla mu: „Ustanov, aby ve tvém království tito dva moji synové usedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“

20:22  Ježíš odpověděl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který mám pít já?“ Řekli mu: „Můžeme.“

20:23  Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale není mou věcí, abych dal někomu usednout po mé pravici a po mé levici, neboť tam usednou ti, pro které je to připraveno od mého Otce.“

20:24  Když to uslyšelo těch deset, rozhořčili se na ty dva bratry.

20:25  Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi ⌈vykonávají svou svrchovanou moc⌉.

20:26  Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem;

20:27  a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem.

20:28  Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

20:29  Když vycházeli z Jericha, vydal se za ním velký zástup.

20:30  A hle, dva slepí seděli u cesty; jakmile uslyšeli, že jde kolem Ježíš, vykřikli: „Smiluj se nad námi, [Pane], synu Davidův!“

20:31  Zástup jim přísně domluvil, aby utichli. Oni však vykřikli ještě silněji: „Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!“

20:32  Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“

20:33  Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči!“

20:34  Ježíš byl hluboce pohnut, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli a šli za ním.

Chapter 21

21:1  Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky

21:2  a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

21:3  A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ⌈Pán je potřebuje a hned je pošle.⌉“

21:4  Toto [všechno] se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka:

21:5  Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a [na] oslátku, synu té pod jhem.

21:6  Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil.

21:7  Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.

21:8  Mohutný zástup rozprostřel své pláště na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu.

21:9  Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Hosana na výsostech!“

21:10  Když vjel do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo a říkalo: „Kdo to je?“

21:11  Zástupy říkaly: „To je ⌈prorok Ježíš, ten⌉ z Nazareta v Galileji.“

21:12  Ježíš vstoupil do [Božího] chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů

21:13  a řekl jim: „Je napsáno: Můj dům bude nazván domem modlitby, ale vy z něj děláte jeskyni lupičů.“

21:14  A přistoupili k němu v chrámě ⌈slepí a chromí⌉, a uzdravil je.

21:15  Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty ⌈podivuhodné věci⌉, které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni

21:16  a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu?“

21:17  I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, kde přenocoval.

21:18  Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad.

21:19  Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl.

21:20  Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“

21:21  Ježíš jim ⌈na to⌉ řekl: „Amen, pravím vám, budete–li mít víru a nezapochybujete–li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: Zvedni se a vrhni se do moře, stane se to.

21:22  A všechno, oč byste v modlitbě požádali, ⌈budete–li věřit⌉, dostanete.“

21:23  Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „⌈V jaké pravomoci⌉ činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc?“

21:24  Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím.

21:25  Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme–li z nebe, řekne nám: Proč jste mu tedy neuvěřili?

21:26  Řekneme–li však z lidí, obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“

21:27  Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“

21:28  „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: Synu, jdi dnes pracovat na [mou] vinici.

21:29  On odpověděl: Nechci. Ale potom toho litoval a šel.

21:30  Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: Ano, pane, ale nešel.

21:31  Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Řekli: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.

21:32  Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“

21:33  „Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.

21:34  Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu.

21:35  Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.

21:36  Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž.

21:37  Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉

21:38  Když však vinaři uviděli syna, řekli si: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!

21:39  I chytili ho, vyhodili ven z vinice a zabili.

21:40  Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“

21:41  Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu odevzdávat v určených časech.“

21:42  Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli v Písmech: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?

21:43  Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu.

21:44  Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“

21:45  Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.

21:46  Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

Chapter 22

22:1  A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:

22:2  „Království Nebes ⌈je podobné⌉ králi, který vystrojil svatbu svému synu.

22:3  A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.

22:4  Poslal znovu jiné otroky ⌈se slovy⌉: Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.

22:5  Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.

22:6  Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.

22:7  ⌈Král se rozhněval⌉, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.

22:8  Potom řekl svým otrokům: Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.

22:9  Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.

22:10  I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A ⌈svatební síň⌉ se naplnila stolovníky.

22:11  Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.

22:12  I řekl mu: Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha? A on oněměl.

22:13  Tehdy řekl král služebníkům: Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.

22:14  Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“

22:15  Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.

22:16  A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉.

22:17  Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“

22:18  Ježíš poznal jejich ⌈zlý úmysl⌉ a řekl: „Proč mne zkoušíte, pokrytci?

22:19  Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár.

22:20  Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“

22:21  Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“

22:22  Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.

22:23  V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:

22:24  „Učiteli, Mojžíš řekl: Zemře–li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi ⌈vzbudí potomka⌉.

22:25  U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.

22:26  Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.

22:27  Poslední ze všech zemřela ta žena.

22:28  Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“

22:29  Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.

22:30  Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi.

22:31  Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:

22:32  Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.“

22:33  Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.

22:34  Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu

22:35  a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet a zeptal se:

22:36  „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“

22:37  On mu řekl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.

22:38  To je největší a první přikázání.

22:39  Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého.

22:40  Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“

22:41  Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:

22:42  „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“

22:43  Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví:

22:44  Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím ⌈za podnož tvých nohou⌉?

22:45  Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“

22:46  A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.

Chapter 23

23:1  Tehdy Ježíš promluvil k zástupům a ke svým učedníkům:

23:2  „Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona a farizeové.

23:3  Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte; neboť mluví, ale nečiní.

23:4  Svazují těžká [a neúnosná] břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami jimi nechtějí hnout ani prstem.

23:5  A všecky své skutky dělají proto, aby je lidé viděli. Rozšiřují své ⌈modlitební řemínky⌉ a prodlužují třásně [svých oděvů],

23:6  mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagogách,

23:7  pozdravy na tržištích a jsou rádi, když je lidé oslovují Rabbi [Rabbi].

23:8  Vy se však nenechte nazývat Rabbi, neboť jediný je váš Učitel, vy pak všichni jste bratři.

23:9  A nikoho nenazývejte na zemi svým Otcem, neboť jediný je váš Otec, ten nebeský.

23:10  Ani se nenechte nazývat Vůdci, neboť váš Vůdce je jeden, Mesiáš.

23:11  Ale největší z vás bude vaším služebníkem.

23:12  Kdo se bude povyšovat, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“

23:13  „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte království Nebes před lidmi; sami totiž nevstupujete, a ⌈těm, kdo by chtěli vstoupit,⌉ vstoupit nedovolujete.

23:14  [Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože vyjídáte domy vdov a okázale dlouho se modlíte; proto vezmete těžší odsouzení.]“

23:15  „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, abyste získali jednoho proselytu; a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, dvakrát horšího, než jste sami.“

23:16  „Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: Kdo by učinil přísahu při svatyni, nic to neznamená; ale kdo by učinil přísahu při zlatu svatyně, je vázán.

23:17  Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo svatyně, která to zlato posvětila?

23:18  A kdo by učinil přísahu při oltáři, nic to neznamená, ale kdo by vyslovil přísahu při daru, který je na něm, je vázán.

23:19  [Blázni a] slepci, co je větší: dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje?

23:20  Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm i při všem, co je na něm.

23:21  A kdo přísahá při svatyni, přísahá při ní i při Tom, kdo v ní přebývá.

23:22  A kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím i při Tom, který na něm sedí.“

23:23  „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale zanedbali jste závažnější věci Zákona: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba udělat a tamto nezanedbávat.

23:24  Slepí vůdcové! Cedíte komára, ale velblouda polykáte.“

23:25  „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte číše a mísy zvnějšku, ale uvnitř jsou plné chamtivosti a nezdrženlivosti.

23:26  Slepý farizeji! Napřed vyčisti vnitřek číše [a mísy], aby se stal čistým i jejich zevnějšek.“

23:27  „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zvenčí zdají pěkné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty.

23:28  Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti.“

23:29  „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých

23:30  a říkáte: Kdybychom žili ve dnech svých otců, neměli bychom s nimi ⌈na prolévání krve⌉ proroků podíl.

23:31  Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří proroky zavraždili.

23:32  I vy naplňte míru svých otců!

23:33  Hadi, ⌈plemeno zmijí⌉! Jak uniknete trestu Gehenny?

23:34  Hle, proto já k vám posílám proroky a moudré muže i ⌈učitele Zákona⌉; některé z nich zabijete a ukřižujete, některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu,

23:35  aby na vás padla všechna spravedlivá krev vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem.

23:36  Amen, pravím vám, to všechno přijde na toto pokolení.“

23:37  „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.

23:38  Hle, váš dům se vám zanechává [pustý].

23:39  Neboť pravím vám, od nynějška mne již neuvidíte, dokud neřeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!“

Chapter 24

24:1  Ježíš vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby.

24:2  Ale on jim ⌈na to⌉ řekl: „Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nezůstane kámen na kameni, který nebude stržen.“

24:3  Když seděl na Olivové hoře, v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku?“

24:4  Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl.

24:5  Neboť mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉ a budou říkat: Já jsem Kristusa svedou mnohé.

24:6  Budete slýchat o válkách a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. To [všechno] musí nastat, ale to ještě není konec.

24:7  Povstane totiž národ proti národu a království proti království, budou hladomory a zemětřesení na různých místech.

24:8  Ale to všechno bude počátek porodních bolestí.

24:9  Pak vás budou vydávat do soužení a budou vás zabíjet; a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.

24:10  A tehdy ⌈mnohým to bude kamenem úrazu,⌉ budou se navzájem zrazovat a jeden druhého nenávidět.

24:11  Také povstanou mnozí lživí proroci a mnohé svedou.

24:12  A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých.

24:13  Ten však, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn.

24:14  Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“

24:15  „Když pak uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě -- kdo čte, ať rozumí --

24:16  tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor.

24:17  Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu.

24:18  A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.

24:19  Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!

24:20  Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu.

24:21  Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane.

24:22  A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ony dny zkráceny.

24:23  Tehdy, když by vám někdo řekl: Hle, zde je Kristus!, nebo: Je zde!, nevěřte.

24:24  Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené.

24:25  Hle, všechno jsem vám řekl předem.

24:26  Řeknou–li vám tedy: Hle, je v pustině, nevycházejte; hle, v úkrytech, nevěřte!

24:27  Neboť jako když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude [i] příchod Syna člověka.

24:28  Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi.“

24:29  „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebes se zatřesou.

24:30  Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou.

24:31  A pošle své anděly s mohutným [zvukem] polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“

24:32  „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.

24:33  Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi.

24:34  Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.

24:35  Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“

24:36  „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, [ani Syn,] jenom sám Otec.

24:37  Neboť jak tomu bylo za dnů Noe, tak tomu bude [i] při příchodu Syna člověka.

24:38  Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noe vešel do korábu,

24:39  a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka.

24:40  Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a druhý bude zanechán.

24:41  Dvě budou mlít na obilném mlýnku, jedna bude vzata a druhá bude zanechána.

24:42  Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.

24:43  To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční hlídku přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu.

24:44  Proto i vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž přijde Syn člověka.“

24:45  „Kdo je tedy věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas?

24:46  Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.

24:47  Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.

24:48  Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: Můj pán ⌈dlouho nepřichází⌉

24:49  a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci,

24:50  přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná.

24:51  Oddělí ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

Chapter 25

25:1  „Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi.

25:2  Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných.

25:3  Pošetilé vzaly [své] lampy, ale nevzaly s sebou olej.

25:4  Rozumné však se svými lampami vzaly i olej v nádobkách.

25:5  Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.

25:6  Uprostřed noci se však ozval křik: Hle, ženich! Vyjděte mu vstříc!

25:7  Tehdy všechny panny vstaly a daly své lampy do pořádku.

25:8  Pošetilé řekly rozumným: Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínají!

25:9  Ale rozumné odpověděly: Ne, nemuselo by vystačit pro nás i pro vás. Jděte raději k prodavačům a kupte si!

25:10  Zatímco odcházely, aby nakoupily olej, přišel ženich, a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatební hostinu; a dveře byly zavřeny.

25:11  Později přišly i ostatní panny a říkaly: Pane, pane, otevři nám!

25:12  Ale on odpověděl: Amen, pravím vám, neznám vás.

25:13  Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

25:14  „Je to totiž jako s člověkem, který se chystal odcestovat: zavolal své otroky a svěřil jim svůj majetek.

25:15  Jednomu dal pět talentů, druhému dva, třetímu jeden, každému podle jeho schopností, a ihned odcestoval.

25:16  Ten, který přijal pět talentů, šel a vložil je do obchodu, a získal jiných pět.

25:17  Stejně [i] ten, který dostal dva, získal jiné dva.

25:18  Ale ten, který dostal jeden, odešel, vykopal ⌈v zemi jámu⌉ a ukryl peníze svého pána.

25:19  Po dlouhé době pak přišel pán oněch otroků a začal s nimi účtovat.

25:20  Přistoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl jiných pět talentů a řekl: Pane, pět talentů jsi mi svěřil; hle, jiných pět talentů jsem [jimi] získal.

25:21  Jeho pán mu řekl: Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.

25:22  Přistoupil také ten, [který dostal] dva talenty a řekl: Pane, dva talenty jsi mi svěřil; hle, jiné dva talenty jsem získal.

25:23  Jeho pán mu řekl: Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.

25:24  Přistoupil pak i ten, který dostal jeden talent, a řekl: Pane, poznal jsem, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nerozsypal.

25:25  Dostal jsem strach, odešel jsem a ukryl tvůj talent v zemi. Hle, zde máš, co je tvoje.

25:26  Jeho pán mu odpověděl: Zlý a lenivý otroku, věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nerozsypal?

25:27  Měl jsi tedy mé peníze dát směnárníkům, a já bych si ⌈po návratu⌉ vzal, co je moje, i s úrokem.

25:28  Vezměte tedy od něho ten talent a dejte tomu, který má deset talentů!

25:29  Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má.

25:30  A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

25:31  „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni [svatí] andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy;

25:32  a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.

25:33  Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.

25:34  Potom řekne Král těm po své pravici: Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa.

25:35  Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě,

25:36  byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.

25:37  Tehdy mu spravedliví odpovědí: Pane, kdy jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít?

25:38  Kdy jsme tě spatřili jako cizince a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě?

25:39  Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?

25:40  Král jim odpoví: Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“

25:41  „Potom řekne i těm po levici: Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly!

25:42  Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít,

25:43  byl jsem cizincem, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.

25:44  Tu mu odpovědí i oni: Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?

25:45  Pak jim odpoví: Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.

25:46  A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.“

Chapter 26

26:1  I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům:

26:2  „Víte, že za dva dny bude ⌈Hod beránka⌉ a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“

26:3  Tehdy se shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,

26:4  a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho.

26:5  Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“

26:6  Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,

26:7  přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu.

26:8  Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: „K čemu tato ztráta?

26:9  Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.“

26:10  Ježíš to poznal a řekl jim: „Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek.

26:11  Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále.

26:12  Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.

26:13  Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

26:14  Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím

26:15  a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných.

26:16  Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal.

26:17  Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉?“

26:18  On pak řekl: „Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.“

26:19  A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

26:20  Když nastal večer, stoloval s Dvanácti [učedníky].

26:21  A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“

26:22  Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“

26:23  On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí.

26:24  Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. ⌈Pro toho by bylo lépe, kdyby se⌉ nenarodil!“

26:25  Juda, který ho zrazoval, ⌈na to⌉ řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ [Ježíš] mu odpověděl: „Tys to řekl.“

26:26  Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“

26:27  Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho ⌈se slovy⌉: „Napijte se z něho všichni.

26:28  Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.

26:29  Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“

26:30  A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

26:31  Tehdy jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.

26:32  Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“

26:33  ⌈Na to⌉ mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!“

26:34  Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.“

26:35  Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci.

26:36  Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“

26:37  Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat.

26:38  Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“

26:39  A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je–li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“

26:40  Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu?

26:41  Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“

26:42  Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není–li možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musím–li ho vypít, staň se tvá vůle.“

26:43  Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka.

26:44  I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu.

26:45  Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: „⌈Ještě spíte a odpočíváte?⌉ Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

26:46  Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.“

26:47  Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi.

26:48  Ten, který ho zrazoval, ⌈s nimi domluvil znamení⌉: „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“

26:49  A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“ a vroucně ho políbil.

26:50  Ježíš mu řekl: „Příteli, proč jsi přišel?“ Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho.

26:51  A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

26:52  Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.

26:53  Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů?

26:54  Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?“

26:55  V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.

26:56  Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.

26:57  Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší.

26:58  Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec.

26:59  Velekněží, [starší] a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti,

26:60  ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva [křiví svědkové]

26:61  a řekli: „Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech [ji] vybudovat.“

26:62  Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?“

26:63  Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!“

26:64  Ježíš mu říká: „Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.“

26:65  Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání.

26:66  Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden smrti.“

26:67  Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili

26:68  a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?“

26:69  Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“

26:70  Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“

26:71  A když [on] vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „[I] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“

26:72  A on opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“

26:73  Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!“

26:74  Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal kohout.

26:75  Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš. I vyšel ven a hořce se rozplakal.

Chapter 27

27:1  Když nastalo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí.

27:2  Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři [Pontiu] Pilátovi.

27:3  Když ⌈jeho zrádce Juda⌉ uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším,

27:4  říkaje: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Oni však řekli: „Co je nám po tom? ⌈To je tvoje věc⌉!“

27:5  Tu pohodil ty stříbrné ⌈do svatyně⌉ a vzdálil se; pak odešel a oběsil se.

27:6  Velekněží vzali ty stříbrné a řekli: „Není dovoleno vhodit je do chrámové pokladny, protože je to cena za krev.“

27:7  Uradili se a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců.

27:8  Proto je ono pole až dodnes nazýváno Polem krve.

27:9  Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: I vzali třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl oceněn od synů Izraele;

27:10  a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.

27:11  Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš [mu] řekl: „Ty to říkáš.“

27:12  A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl.

27:13  Tu mu Pilát řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?“

27:14  Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil.

27:15  O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého chtěli.

27:16  Tehdy tam měli významného vězně, který se jmenoval Barabáš.

27:17  Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil,  Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“

27:18  Věděl totiž, že ho vydali ze závisti.

27:19  Když seděl na soudní stolici, ⌈vzkázala mu jeho žena⌉: „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla.“

27:20  Velekněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyžádaly Barabáše, ale Ježíše aby daly zahubit.

27:21  Vladař jim tedy řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni řekli: „Barabáše!“

27:22  Pilát jim řekl: „Co tedy ⌈mám udělat⌉ s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni [mu] řekli: „Ať je ukřižován!“

27:23  A [vládce] řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“

27:24  Když Pilát uviděl, že to ničemu neprospívá, ale že pozdvižení je čím dál větší, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce a řekl: „Jsem nevinen ⌈touto krví⌉. Je to vaše věc.“

27:25  A všechen lid na to řekl: „Jeho krev na nás a na naše děti!“

27:26  Pak jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

27:27  Tehdy vladařovi vojáci vzali Ježíše do ⌈vládního paláce⌉ a shromáždili k němu celý oddíl vojska.

27:28  Svlékli ho a oblékli mu šarlatový plášť,

27:29  upletli věnec z trní a vložili jej na jeho hlavu a do pravé ruky mu dali rákosovou hůl. Padali před ním na kolena a posmívali se mu: „Buď zdráv, králi Židů!“

27:30  A když ho poplivali, vzali tu hůl a začali ho bít po hlavě.

27:31  Když se mu naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli mu jeho šaty. A odvedli ho, aby ho ukřižovali.

27:32  Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimon; toho přinutili, aby vzal jeho kříž.

27:33  Když přišli na místo zvané Golgota, což znamená Místo lebky,

27:34  dali Ježíšovi pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale nechtěl pít.

27:35  Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty házejíce o ně los;

27:36  pak seděli a střežili ho tam.

27:37  Nad hlavu mu dali ⌈nápis o jeho provinění⌉: „Toto je Ježíš, král Židů.“

27:38  Zároveň s ním byli ukřižováni dva lupiči, jeden po pravici a druhý po levici.

27:39  Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou

27:40  a říkali: „Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, zachraň se, jsi–li Syn Boží, [a] sestup s kříže!“

27:41  Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali:

27:42  „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme.

27:43  Složil naději v Bohu, ať [ho] nyní vysvobodí, ⌈stojí–li o něho⌉. Vždyť řekl: Jsem Boží Syn!“

27:44  Stejně ho tupili i lupiči, kteří byli ukřižováni spolu s ním.

27:45  Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté.

27:46  Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?

27:47  A když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“

27:48  Jeden z nich ihned vyběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít.

27:49  Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“

27:50  Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem a vypustil ducha.

27:51  A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly

27:52  a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;

27:53  když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, vstoupili do svatého města a ukázali se mnohým.

27:54  Když setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se stalo, velmi se ulekli a řekli: „Opravdu to byl Boží Syn!“

27:55  Bylo tam mnoho žen dívajících se zdaleka, které se vydaly za Ježíšem z Galileje a sloužily mu.

27:56  Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových.

27:57  Když nastal večer, přišel bohatý člověk z Arimatie, jménem Josef, který se také sám stal Ježíšovým učedníkem.

27:58  Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Tehdy Pilát rozkázal, aby mu [to tělo] vydali.

27:59  Josef tělo vzal, zavinul je do čistého plátna

27:60  a položil [je] do své nové hrobky, kterou vytesal ve skále. Pak ke vchodu do hrobky přivalil veliký kámen a odešel.

27:61  Byla tam Marie Magdalská a ta druhá Marie a seděly naproti hrobu.

27:62  Nazítří, to je po přípravě na svátek, se u Piláta shromáždili velekněží a farizeové

27:63  a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že onen svůdce ještě za svého života řekl: Po třech dnech vstanu.

27:64  Rozkaž tedy, ať je do třetího dne hrob zajištěn, aby nepřišli [jeho] učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: Vstal z mrtvých. A bude poslední blud horší než ten první.“

27:65  Pilát jim řekl: „Máte stráž. Jděte a zabezpečte to, jak umíte.“

27:66  Oni pak šli a zabezpečili hrob ⌈tak, že zapečetili kámen a postavili k němu stráž⌉.

Chapter 28

28:1  Po sobotě, když už svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob.

28:2  A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm.

28:3  Jeho vzhled byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.

28:4  Strachem z něho se strážci roztřásli a zůstali jako mrtví.

28:5  Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného.

28:6  Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel [Pán].

28:7  A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen [z mrtvých]; a hle, jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte. Hle, řekl jsem vám to.“

28:8  Rychle odešly od hrobky a se strachem i velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům.

28:9  A [jak šly dát zprávu jeho učedníkům,] hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny!“ Ony přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu.

28:10  Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, aby odešli do Galileje; tam mě uvidí.“

28:11  Když ženy odcházely, hle, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím všechno, co se přihodilo.

28:12  Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz

28:13  ⌈se slovy⌉: „Řekněte: Jeho učedníci přišli v noci, a když jsme spali, ho ukradli.

28:14  Doslechne–li se o tom vladař, my [ho] uchlácholíme a vás zbavíme starostí.“

28:15  Oni vzali peníze a učinili, jak byli poučeni. A ⌈tato zpráva je mezi Židy rozšířena⌉ až do dnešního dne.

28:16  Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil.

28:17  Když ho spatřili, poklonili se [mu]; ale někteří pochybovali.

28:18  Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi.

28:19  Jděte [tedy] a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého

28:20  a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. [Amen.]“