CzeCEP - Proverbs

Chapter 1

1:1  Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,

1:2  jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,

1:3  jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,

1:4  aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.

1:5  Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost

1:6  porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.

1:7  Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.

1:8  Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.

1:9  Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.

1:10  Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!

1:11  Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,

1:12  pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,

1:13  přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,

1:14  spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ -

1:15  můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,

1:16  neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.

1:17  Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.

1:18  Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.

1:19  Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.

1:20  Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.

1:21  Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:

1:22  „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?

1:23  Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:

1:24  Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,

1:25  každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,

1:26  i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,

1:27  až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.

1:28  Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,

1:29  protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,

1:30  nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.

1:31  Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.

1:32  Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.

1:33  Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“

Chapter 2

2:1  Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,

2:2  abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,

2:3  jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,

2:4  budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,

2:5  tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.

2:6  Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.

2:7  Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,

2:8  chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.

2:9  Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.

2:10  Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.

2:11  Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.

2:12  Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,

2:13  před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,

2:14  kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,

2:15  jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.

2:16  Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,

2:17  která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.

2:18  Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.

2:19  Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.

2:20  Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.

2:21  Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.

2:22  Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.

Chapter 3

3:1  Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.

3:2  Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.

3:3  Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.

3:4  Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.

3:5  Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.

3:6  Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.

3:7  Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.

3:8  To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.

3:9  Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody!

3:10  Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.

3:11  Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.

3:12  Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.

3:13  Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.

3:14  Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.

3:15  Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.

3:16  V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.

3:17  Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji.

3:18  Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.

3:19  Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,

3:20  propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.

3:21  Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.

3:22  To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.

3:23  Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní.

3:24  Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.

3:25  Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.

3:26  Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.

3:27  Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.

3:28  Neříkej svému bližnímu: „Jdi a přijď zase a dám ti to zítra“, když to máš s sebou.

3:29  Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí.

3:30  S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého.

3:31  Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.

3:32  Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.

3:33  Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.

3:34  Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.

3:35  Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.

Chapter 4

4:1  Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti.

4:2  Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte:

4:3  Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,

4:4  on mě vyučoval, říkával mi: „Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.

4:5  Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.

4:6  Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit.

4:7  Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.

4:8  Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš.

4:9  Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.

4:10  Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let.

4:11  Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.

4:12  Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.

4:13  Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.

4:14  Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.

4:15  Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.

4:16  Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu.

4:17  Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.

4:18  Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.

4:19  Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.

4:20  Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.

4:21  Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.

4:22  Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.

4:23  Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.

4:24  Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.

4:25  Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.

4:26  Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.

4:27  Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.

Chapter 5

5:1  Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,

5:2  dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.

5:3  Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,

5:4  nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.

5:5  Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.

5:6  Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.

5:7  Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.

5:8  Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,

5:9  ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,

5:10  ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.

5:11  Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.

5:12  Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?

5:13  Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.

5:14  Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“

5:15  Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.

5:16  Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?

5:17  Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.

5:18  Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,

5:19  z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.

5:20  Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?

5:21  Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.

5:22  Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.

5:23  Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.

Chapter 6

6:1  Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka

6:2  a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil,

6:3  udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.

6:4  Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.

6:5  Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.

6:6  Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.

6:7  Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,

6:8  opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.

6:9  Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?

6:10  Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si

6:11  a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

6:12  Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,

6:13  mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.

6:14  V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.

6:15  Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.

6:16  Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:

6:17  přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,

6:18  srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,

6:19  křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.

6:20  Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.

6:21  Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.

6:22  Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.

6:23  Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:

6:24  Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.

6:25  Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!

6:26  Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.

6:27  Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?

6:28  Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?

6:29  Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.

6:30  Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.

6:31  Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.

6:32  Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.

6:33  Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.

6:34  Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.

6:35  Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.

Chapter 7

7:1  Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.

7:2  Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.

7:3  Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.

7:4  Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra“, rozumnost nazvi svou příbuznou,

7:5  aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.

7:6  Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu

7:7  a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.

7:8  Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu

7:9  na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.

7:10  A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.

7:11  Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.

7:12  Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.

7:13  Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:

7:14  „Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.

7:15  Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.

7:16  Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.

7:17  Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.

7:18  Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.

7:19  Muž není doma, odešel na dalekou cestu.

7:20  Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“

7:21  Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.

7:22  Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,

7:23  než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.

7:24  Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.

7:25  Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.

7:26  Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.

7:27  Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.

Chapter 8

8:1  Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?

8:2  Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.

8:3  Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:

8:4  „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.

8:5  Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!

8:6  Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.

8:7  O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.

8:8  Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.

8:9  Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.

8:10  Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.

8:11  Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.

8:12  Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.

8:13  Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.

8:14  U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.

8:15  Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,

8:16  skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.

8:17  Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.

8:18  Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.

8:19  Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.

8:20  Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,

8:21  abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

8:22  Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.

8:23  Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.

8:24  Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.

8:25  Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.

8:26  Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,

8:27  když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,

8:28  když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,

8:29  když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,

8:30  byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.

8:31  Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.

8:32  Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.

8:33  Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!

8:34  Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.

8:35  Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.

8:36  Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.

Chapter 9

9:1  Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.

9:2  Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.

9:3  Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:

9:4  „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve:

9:5  „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,

9:6  nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“

9:7  Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!

9:8  Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.

9:9  Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.

9:10  Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.

9:11  Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.

9:12  Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.

9:13  Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.

9:14  Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,

9:15  a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:

9:16  „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve:

9:17  „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“

9:18  Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

Chapter 10

10:1  Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.

10:2  Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.

10:3  Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.

10:4  Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.

10:5  Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je pro ostudu.

10:6  Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.

10:7  Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.

10:8  Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.

10:9  Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen.

10:10  Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne.

10:11  Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.

10:12  Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.

10:13  Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu.

10:14  Moudří uchovávají poznání, kdežto ústa pošetilce přinášejí zkázu.

10:15  Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou.

10:16  Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu.

10:17  Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.

10:18  Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.

10:19  Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.

10:20  Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic.

10:21  Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.

10:22  Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.

10:23  Radostnou hrou je pro hlupáka mrzké jednání, kdežto pro rozumného muže moudrost.

10:24  Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.

10:25  Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi, kdežto spravedlivý má základ věčný.

10:26  Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.

10:27  Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí.

10:28  Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč.

10:29  Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou pro ty, kdo páchají ničemnosti.

10:30  Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí.

10:31  Ústa spravedlivého plodí moudrost, kdežto jazyk proradný bude vyťat.

10:32  Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost.

Chapter 11

11:1  Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.

11:2  Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.

11:3  Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.

11:4  V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.

11:5  Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne.

11:6  Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.

11:7  Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.

11:8  Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo.

11:9  Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním.

11:10  Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá.

11:11  Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří.

11:12  Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí.

11:13  Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.

11:14  Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana.

11:15  Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího, kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí.

11:16  Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství.

11:17  Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.

11:18  Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.

11:19  Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti.

11:20  Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná.

11:21  Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno.

11:22  Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.

11:23  Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí.

11:24  Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.

11:25  Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.

11:26  Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává.

11:27  Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.

11:28  Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí.

11:29  Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr, a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce.

11:30  Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.

11:31  Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník.

Chapter 12

12:1  Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.

12:2  Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.

12:3  Svévolí se nikdo nezajistí, kořen spravedlivých se nezviklá.

12:4  Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.

12:5  Spravedliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti.

12:6  Slova svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto přímé jejich ústa vysvobodí.

12:7  Svévolníci budou podvráceni a nebudou již, kdežto dům spravedlivých obstojí.

12:8  Muž bude chválen pro svá prozíravá ústa, kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání.

12:9  Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba.

12:10  Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.

12:11  Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum.

12:12  Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo, kdežto kořen spravedlivých vydává dobro.

12:13  Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení.

12:14  Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.

12:15  Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.

12:16  U pošetilce se jeho hoře pozná týž den, kdežto chytrý přikryje hanbu.

12:17  Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest.

12:18  Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.

12:19  Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.

12:20  Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.

12:21  Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého, kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě.

12:22  Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.

12:23  Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává.

12:24  Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby.

12:25  Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.

12:26  Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu, kdežto svévolníky jejich cesta zavede.

12:27  Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle.

12:28  Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.

Chapter 13

13:1  Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.

13:2  Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.

13:3  Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.

13:4  Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.

13:5  Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.

13:6  Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.

13:7  Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.

13:8  Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.

13:9  Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne.

13:10  Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.

13:11  Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.

13:12  Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.

13:13  Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.

13:14  Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.

13:15  Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.

13:16  Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.

13:17  Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.

13:18  Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.

13:19  Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.

13:20  Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.

13:21  Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro.

13:22  Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého.

13:23  Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím.

13:24  Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.

13:25  Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.

Chapter 14

14:1  Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.

14:2  Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.

14:3  Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží.

14:4  Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci.

14:5  Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži.

14:6  Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné.

14:7  Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš.

14:8  Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti.

14:9  Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení.

14:10  Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.

14:11  Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat.

14:12  Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.

14:13  Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.

14:14  Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.

14:15  Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky.

14:16  Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.

14:17  Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn.

14:18  Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním.

14:19  Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého.

14:20  Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého.

14:21  Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.

14:22  Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro.

14:23  Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku.

14:24  Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí.

14:25  Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži.

14:26  V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny.

14:27  Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.

14:28  V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce.

14:29  Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost.

14:30  Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer.

14:31  Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.

14:32  Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.

14:33  V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná.

14:34  Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu.

14:35  Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.

Chapter 15

15:1  Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.

15:2  Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.

15:3  Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.

15:4  Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha.

15:5  Pošetilec znevažuje otcovské kárání, kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře.

15:6  Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.

15:7  Rty moudrých rozsívají poznání, ale ne tak srdce hlupáků.

15:8  Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.

15:9  Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost.

15:10  Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře.

15:11  I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských.

15:12  Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí.

15:13  Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.

15:14  Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí.

15:15  Všechny dny utištěného jsou zlé, kdežto kdo je dobré mysli, má hody každodenně.

15:16  Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.

15:17  Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.

15:18  Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje.

15:19  Cesta lenocha je zarostlá trním, kdežto stezka přímých je upravená.

15:20  Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou.

15:21  Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo.

15:22  Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.

15:23  Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!

15:24  Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole.

15:25  Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje.

15:26  Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá.

15:27  Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ.

15:28  Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu.

15:29  Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.

15:30  Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti.

15:31  Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými.

15:32  Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum.

15:33  Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.

Chapter 16

16:1  Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.

16:2  Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin.

16:3  Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.

16:4  Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

16:5  Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu.

16:6  Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.

16:7  Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.

16:8  Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.

16:9  Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

16:10  Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří.

16:11  Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem.

16:12  Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn.

16:13  Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují.

16:14  Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří.

16:15  V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.

16:16  Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.

16:17  Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu.

16:18  Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.

16:19  Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.

16:20  Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina.

16:21  Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí.

16:22  Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost.

16:23  Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti.

16:24  Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.

16:25  Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.

16:26  Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa.

16:27  Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň.

16:28  Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.

16:29  Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu.

16:30  Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo.

16:31  Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.

16:32  Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.

16:33  Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.

Chapter 17

17:1  Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.

17:2  Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.

17:3  Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.

17:4  Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.

17:5  Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.

17:6  Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.

17:7  Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé.

17:8  Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch.

17:9  Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.

17:10  Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.

17:11  Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.

17:12  Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.

17:13  Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.

17:14  Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.

17:15  Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností.

17:16  K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!

17:17  V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.

17:18  Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.

17:19  Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.

17:20  Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla.

17:21  Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost.

17:22  Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.

17:23  Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.

17:24  Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.

17:25  Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.

17:26  Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost.

17:27  Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.

17:28  I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.

Chapter 18

18:1  Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry.

18:2  Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.

18:3  Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.

18:4  Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.

18:5  Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.

18:6  Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.

18:7  Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.

18:8  Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.

18:9  Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.

18:10  Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.

18:11  Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.

18:12  Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.

18:13  Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.

18:14  Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese?

18:15  Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.

18:16  Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům.

18:17  Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.

18:18  Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.

18:19  Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce.

18:20  Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.

18:21  V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.

18:22  Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.

18:23  Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.

18:24  Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.

Chapter 19

19:1  Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák.

19:2  Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší.

19:3  Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina.

19:4  Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne.

19:5  Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži.

19:6  Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo.

19:7  Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic.

19:8  Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro.

19:9  Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži.

19:10  Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty.

19:11  Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.

19:12  Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň.

19:13  Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody.

19:14  Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.

19:15  Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.

19:16  Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá.

19:17  Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.

19:18  Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!

19:19  Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat.

19:20  Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.

19:21  Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.

19:22  Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář.

19:23  Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne.

19:24  Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.

19:25  Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a porozumí poznání.

19:26  Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.

19:27  Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš.

19:28  Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti.

19:29  Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask.

Chapter 20

20:1  Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.

20:2  Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě.

20:3  Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává.

20:4  Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude.

20:5  Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá.

20:6  Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde?

20:7  Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům!

20:8  Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.

20:9  Kdo může říci: „Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu“?

20:10  Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.

20:11  Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.

20:12  Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin.

20:13  Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem.

20:14  „Špatné, špatné“, říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí.

20:15  Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání.

20:16  Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.

20:17  Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku.

20:18  Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou.

20:19  Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.

20:20  Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.

20:21  Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané.

20:22  Neříkej: „Odplatím za zlo!“ Čekej na Hospodina a on tě zachrání.

20:23  Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého.

20:24  Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?

20:25  Člověku je léčkou nerozvážně říci: „Je to zasvěceno“, a po slibu si to rozmýšlet.

20:26  Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu.

20:27  Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby.

20:28  Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn.

20:29  Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.

20:30  Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.

Chapter 21

21:1  Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.

21:2  Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin.

21:3  Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť.

21:4  Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem.

21:5  Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek.

21:6  Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt.

21:7  Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali, neboť odmítali zjednat právo.

21:8  Klikatá je cesta muže proradného, ryzí člověk v jednání je přímý.

21:9  Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.

21:10  Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel.

21:11  Když pokutují posměvače, prostoduchý zmoudří, když je k prozíravosti veden moudrý, nabývá poznání.

21:12  Spravedlivý prozíravě vede v patrnosti dům svévolníka; svévolníky vyvrací pro jejich zlobu.

21:13  Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď nedostane.

21:14  Tajný dar tlumí hněv a postranní úplatek prudké rozhořčení.

21:15  Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům ničemnosti.

21:16  Člověk zbloudivší z cesty prozíravosti spočine v shromáždění říše stínů.

21:17  Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky, kdo miluje víno a olej, nezbohatne.

21:18  Výkupným za spravedlivého bude svévolník, za přímé lidi věrolomník.

21:19  Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.

21:20  Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří.

21:21  Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu.

21:22  Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali.

21:23  Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením.

21:24  Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně.

21:25  Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci;

21:26  choutky ho stravují neustále, ale spravedlivý dává a nešetří.

21:27  Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem.

21:28  Lživý svědek zahyne, ale muž, který vypoví, co slyšel, bude mít poslední slovo.

21:29  Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou.

21:30  Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti Hospodinu.

21:31  Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.

Chapter 22

22:1  Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.

22:2  Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba.

22:3  Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to.

22:4  Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život.

22:5  Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich.

22:6  Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.

22:7  Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele.

22:8  Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své.

22:9  Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému.

22:10  Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.

22:11  Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.

22:12  Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací.

22:13  Lenoch říká: „Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil.“

22:14  Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne.

22:15  Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.

22:16  Kdo utiskuje nuzného, aby mu přibylo, nebo kdo dává bohatému, bude mít nedostatek.

22:17  Nakloň své ucho a slyš slova moudrých, zaměř srdce k tomu, co jsem poznal.

22:18  Bude ti k blahu, budeš-li je ve svém nitru zachovávat, budou rovněž pohotově na tvých rtech.

22:19  Abys na Hospodina spoléhal, poučím tě dnes - ano, tebe.

22:20  Zdali jsem ti již dříve nenapsal rady a poznání,

22:21  abych tě poučil o spolehlivé jistotě slov pravdy, abys mohl pravdivě odpovědět tomu, kdo tě poslal?

22:22  Neodírej nuzného, vždyť nic nemá, po utištěném nešlapej v bráně.

22:23  Neboť jejich spor povede Hospodin, uchvátí život jejich uchvatitelům.

22:24  Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej,

22:25  ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši.

22:26  Nebuď mezi těmi, kdo dají druhému ruku, kdo se zaručují za půjčku,

22:27  nemáš-li čím splatit; proč ti má někdo vzít pod tebou lůžko?

22:28  Nepřenášej dávné mezníky, které zasadili tvoji otcové.

22:29  Viděls muže, který je zběhlý v svém díle? Před králi bude stávat; nebude stávat před bezvýznamnými.

Chapter 23

23:1  Jestliže zasedneš k jídlu s vladařem, dobře rozvaž, co je před tebou.

23:2  Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný.

23:3  Nedychti po jeho pochoutkách, je to ošidný pokrm.

23:4  Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech.

23:5  Jen letmo na ně pohlédneš, už není! Vždycky si opatří křídla, jak orel odlétne k nebi.

23:6  Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách!

23:7  Vždyť je to duše vypočítavá. Říká ti: „Jez a pij“, ale jeho srdce s tebou není.

23:8  Snědené sousto zvrátíš a pokazíš svá vlídná slova.

23:9  Nedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdne tvou prozíravou řečí.

23:10  Neposunuj dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků,

23:11  neboť jejich zastánce je mocný, on povede jejich spor proti tobě.

23:12  Ber si k srdci napomenutí a pozorně naslouchej výrokům poznání.

23:13  Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí.

23:14  Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí.

23:15  Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce.

23:16  Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné.

23:17  Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem po všechny dny.

23:18  Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena.

23:19  Ty, můj synu, poslouchej a zmoudříš, veď své srdce touto cestou:

23:20  Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa,

23:21  vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry.

23:22  Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.

23:23  Pravdu získej a nekupči moudrostí, kázní a rozumností.

23:24  Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho.

23:25  Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá.

23:26  Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.

23:27  Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.

23:28  Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných.

23:29  Komu zbude „Ach“ a komu „Běda“? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak?

23:30  Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.

23:31  Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce

23:32  a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije.

23:33  Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.

23:34  Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou.

23:35  „Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase.“

Chapter 24

24:1  Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,

24:2  neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily.

24:3  Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje;

24:4  kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.

24:5  Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.

24:6  Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství.

24:7  Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého, ten v bráně neotevře ústa.

24:8  Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem.

24:9  Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí.

24:10  Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých.

24:11  Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?

24:12  Řekneš-li: „My jsme to nevěděli“, což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.

24:13  Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká.

24:14  Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena.

24:15  Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá!

24:16  Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.

24:17  Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,

24:18  nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv.

24:19  Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům.

24:20  Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo.

24:21  Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;

24:22  kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?

24:23  I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré.

24:24  Kdo řekne svévolníkovi: „Jsi spravedlivý“, na toho bude láteřit lid, na toho zanevřou národy.

24:25  Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým.

24:26  Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi.

24:27  Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš i dům.

24:28  Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat?

24:29  Neříkej: „Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů“.

24:30  Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu,

24:31  a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena.

24:32  Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl:

24:33  Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si

24:34  a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.

Chapter 25

25:1  Toto jsou rovněž přísloví Šalomounova, která sebrali mužové judského krále Chizkijáše.

25:2  Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.

25:3  Výšiny nebes, hlubiny země a srdce králů nelze prozkoumat.

25:4  Odstraní-li se ze stříbra struska, výrobek se zlatníkovi povede;

25:5  odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.

25:6  Před králem se nevypínej a na místo velmožů se nestav.

25:7  Lépe bude, řekne-li ti: „Vystup sem“, než když tě poníží před urozeným, jak na vlastní oči vídáš.

25:8  Nezačínej unáhleně spor; jinak co si nakonec počneš, až tě tvůj bližní zahanbí?

25:9  Veď svůj spor se svým bližním, ale nevyzraď tajemství jiného,

25:10  jinak tě bude tupit, kdo o tom uslyší, a nepřestanou tě pomlouvat.

25:11  Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo.

25:12  Zlatý nosní kroužek či náhrdelník z třpytivého zlata je kárající mudrc slyšícímu uchu.

25:13  Jako chladný sníh o žních je spolehlivý vyslanec těm, kdo ho poslali. Občerství duši svého pána.

25:14  Oblaka s větrem, ale bez deště, to je muž, který klame slibováním darů.

25:15  Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.

25:16  Najdeš-li med, jez s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.

25:17  Choď do domu svého bližního jen zřídka, jinak se tě přesytí a bude tě nenávidět.

25:18  Palcát a meč a naostřený šíp je ten, kdo vydává proti svému bližnímu křivé svědectví.

25:19  Jako vykotlaný zub a kulhavá noha je spoléhat se na věrolomného v den soužení.

25:20  Svlékat šaty v chladný den či nalévat do louhu ocet je zpívat písně srdci sklíčenému.

25:21  Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou,

25:22  tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí.

25:23  Severní vítr přihání déšť a hněvivý obličej pokoutní řeči.

25:24  Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.

25:25  Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.

25:26  Zkalený pramen a zkažená studánka je spravedlivý kolísající před svévolníkem.

25:27  Není dobré jíst příliš mnoho medu a není slavné zkoumat slávu druhých.

25:28  Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.

Chapter 26

26:1  Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva.

26:2  Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne.

26:3  Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.

26:4  Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.

26:5  Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.

26:6  Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi.

26:7  Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků.

26:8  Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi.

26:9  Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.

26:10  Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky.

26:11  Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost.

26:12  Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on.

26:13  Lenoch říká: „Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.“

26:14  Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.

26:15  Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům.

26:16  Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících.

26:17  Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká.

26:18  Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely,

26:19  tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“

26:20  Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár.

26:21  Uhlí do výhně, dříví na oheň - tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu.

26:22  Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.

26:23  Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.

26:24  Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest.

26:25  Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost;

26:26  nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena.

26:27  Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí.

26:28  Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.

Chapter 27

27:1  Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.

27:2  Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty.

27:3  Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí.

27:4  Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí?

27:5  Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.

27:6  Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího.

27:7  Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.

27:8  Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa.

27:9  Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.

27:10  Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr.

27:11  Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí.

27:12  Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to.

27:13  Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.

27:14  Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení.

27:15  Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž;

27:16  kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej.

27:17  Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.

27:18  Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost.

27:19  Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku.

27:20  Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka.

27:21  Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí.

27:22  Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš.

27:23  Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda,

27:24  vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení.

27:25  Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor,

27:26  z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole,

27:27  máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.

Chapter 28

28:1  Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.

28:2  Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů, ale člověk rozumný a znalý udrží řád.

28:3  Chudý muž, který utiskuje nuzné, je jako déšť, který odplavuje půdu a nedává chléb.

28:4  Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka, ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor.

28:5  Lidé zlí nerozumějí právu, kdežto ti, kdo hledají Hospodina, rozumějí všemu.

28:6  Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešný obojetník, byť bohatý.

28:7  Rozumný syn dodržuje Zákon, ale kdo se přátelí se žrouty, dělá svému otci hanbu.

28:8  Kdo rozmnožuje svůj statek lichvou a úrokem, shromažďuje jej pro toho, kdo se smilovává nad nuznými.

28:9  Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.

28:10  Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal, ale bezúhonní nabudou dobrého dědictví.

28:11  Boháč se zdá sám sobě moudrý, ale nuzný, který má rozum, ho prohlédne.

28:12  Když jásají spravedliví, je to nádherné, ale když se pozdvihují svévolníci, člověk se ukrývá.

28:13  Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování.

28:14  Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí.

28:15  Řvoucí lev a sápající se medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem.

28:16  Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku. Kdo nenávidí zištnost, bude dlouho živ.

28:17  Člověk obtížený vraždou spěje k jámě; nikdo ho nezadržuj!

28:18  Kdo žije bezúhonně, bude zachráněn, ale falešný obojetník rázem padne.

28:19  Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nasytí se chudobou.

28:20  Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.

28:21  Stranit někomu není dobré. Leckdo se proviní pro skývu chleba.

28:22  Závistivec se honí za majetkem a neví, že na něj přijde nedostatek.

28:23  Kdo domlouvá člověku, dojde později vděku spíše než ten, kdo má úlisný jazyk.

28:24  Kdo odírá otce a matku a říká: „To není žádný přestupek“, je společníkem zhoubce.

28:25  Nadutec podněcuje spor, ale kdo spoléhá na Hospodina, bude nasycen tukem.

28:26  Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému.

28:27  Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.

28:28  Když se pozdvihují svévolníci, člověk se skrývá, když však mizí, rozhojní se spravedliví.

Chapter 29

29:1  Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.

29:2  Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.

29:3  Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.

29:4  Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.

29:5  Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.

29:6  V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se.

29:7  Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění.

29:8  Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí.

29:9  Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání.

29:10  Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život.

29:11  Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.

29:12  Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.

29:13  Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.

29:14  Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.

29:15  Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.

29:16  Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.

29:17  Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.

29:18  Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.

29:19  Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.

29:20  Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.

29:21  Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.

29:22  Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.

29:23  Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy.

29:24  Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí.

29:25  Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.

29:26  Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.

29:27  Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.

Chapter 30

30:1  Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k Itíelovi a Ukalovi.

30:2  Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám.

30:3  Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého.

30:4  Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš.

30:5  Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají.

30:6  K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.

30:7  O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu:

30:8  Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby,

30:9  tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.

30:10  Nepomlouvej otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a ty bys pykal za svou vinu.

30:11  Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce nežehná,

30:12  pokolení, které se pokládá za čisté, ale není umyto od své špíny,

30:13  pokolení, jež zvysoka hledí a přezíravě zvedá víčka,

30:14  pokolení, jehož zuby jsou meče a jehož špičáky jsou dýky, aby požíralo v zemi utištěné a ubožáky mezi lidmi.

30:15  Upír má dvě dcery: „Dej! Dej!“ - Tyto tři věci se nenasytí a čtyři neřeknou: „Dost“:

30:16  podsvětí a neplodné lůno, země, která se nenasytí vodou, a oheň, jenž neřekne: „Dost!“

30:17  Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka, nebo je sezobou supí mláďata.

30:18  Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit:

30:19  cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.

30:20  Stejně je tomu s cestou cizoložné ženy: pojí, otře si ústa a řekne: „Nedopustila jsem se ničemnosti.“

30:21  Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést:

30:22  otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem,

30:23  vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.

30:24  Tito čtyři jsou na zemi nejmenší, a přece znamenití mudrci:

30:25  mravenci, národ bez síly, a přece si zajišťuje v létě pokrm;

30:26  damani, národ bez moci, a přece si staví obydlí v skalách;

30:27  kobylky, které nemají krále, a přece všechny vytáhnou válečně seřazeny;

30:28  ještěrka, kterou můžeš vzít do ruky, a přece bývá v královských palácích.

30:29  Tito tři pěkně vykračují a čtyři pěkně pochodují:

30:30  lev, bohatýr mezi zvířaty, před nikým neustoupí;

30:31  oř silných beder nebo kozel a král se svým válečným lidem.

30:32  Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!

30:33  Stloukáním smetany vznikne máslo, tlak na nos přivodí krvácení, tlak hněvu vyvolá spor.

Chapter 31

31:1  Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka:

31:2  Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů?

31:3  Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále.

31:4  Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji,

31:5  aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.

31:6  Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko,

31:7  ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.

31:8  Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,

31:9  ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.

31:10  Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.

31:11  Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.

31:12  Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.

31:13  Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.

31:14  Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.

31:15  Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.

31:16  Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.

31:17  Bedra si opáše silou a posílí své paže.

31:18  Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.

31:19  Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.

31:20  Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.

31:21  Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.

31:22  Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.

31:23  Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.

31:24  Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.

31:25  Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.

31:26  Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.

31:27  Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.

31:28  Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:

31:29  „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“

31:30  Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

31:31  Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!