CzeBKR - Proverbs

Chapter 1

1:1  Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

1:2  Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

1:3  K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

1:4  Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

1:5  Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

1:6  K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

1:7  Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

1:8  Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

1:9  Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

1:10  Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

1:11  Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

1:12  Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

1:13  Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

1:14  Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

1:15  Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

1:16  Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

1:17  Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

1:18  Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

1:19  Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

1:20  Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

1:21  V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

1:22  Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

1:23  Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

1:24  Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

1:25  Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

1:26  Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

1:27  Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

1:28  Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

1:29  Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

1:30  Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

1:31  Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

1:32  Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

1:33  Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

Chapter 2

2:1  Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

2:2  Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

2:3  Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

2:4  Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

2:5  Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

2:6  Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

2:7  Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

2:8  Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

2:9  Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

2:10  Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

2:11  Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

2:12  Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

2:13  Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

2:14  Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

2:15  Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

2:16  Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

2:17  Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

2:18  K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

2:19  Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

2:20  Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

2:21  Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

2:22  Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.

Chapter 3

3:1  Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.

3:2  Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.

3:3  Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,

3:4  A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.

3:5  Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

3:6  Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.

3:7  Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.

3:8  Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.

3:9  Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,

3:10  A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.

3:11  Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

3:12  Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.

3:13  Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.

3:14  Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.

3:15  Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.

3:16  Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.

3:17  Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.

3:18  Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.

3:19  Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.

3:20  Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.

3:21  Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.

3:22  I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.

3:23  Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.

3:24  Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.

3:25  Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.

3:26  Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.

3:27  Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.

3:28  Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.

3:29  Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.

3:30  Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.

3:31  Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.

3:32  Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.

3:33  Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:

3:34  Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.

3:35  Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.

Chapter 4

4:1  Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

4:2  Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

4:3  Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

4:4  On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

4:5  Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

4:6  Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

4:7  Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

4:8  Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

4:9  Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

4:10  Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

4:11  Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

4:12  Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

4:13  Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

4:14  Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

4:15  Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

4:16  Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

4:17  Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

4:18  Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

4:19  Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

4:20  Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

4:21  Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

4:22  Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

4:23  Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

4:24  Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

4:25  Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

4:26  Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

4:27  Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

Chapter 5

5:1  Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

5:2  Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

5:3  Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

5:4  Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

5:5  Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

5:6  Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

5:7  Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

5:8  Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

5:9  Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

5:10  Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

5:11  I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

5:12  A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

5:13  A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

5:14  O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

5:15  Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

5:16  Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

5:17  Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

5:18  Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

5:19  Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

5:20  Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

5:21  Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

5:22  Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

5:23  Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

Chapter 6

6:1  Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

6:2  Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

6:3  Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

6:4  Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

6:5  Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

6:6  Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

6:7  Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

6:8  Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

6:9  Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

6:10  Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

6:11  V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

6:12  Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

6:13  Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

6:14  Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

6:15  A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

6:16  Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

6:17  Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

6:18  Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

6:19  Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

6:20  Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

6:21  Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

6:22  Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

6:23  (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

6:24  Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

6:25  Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

6:26  Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

6:27  Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

6:28  Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

6:29  Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

6:30  Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

6:31  Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

6:32  Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

6:33  Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

6:34  Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

6:35  Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

Chapter 7

7:1  Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

7:2  Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

7:3  Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

7:4  Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

7:5  Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

7:6  Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

7:7  Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

7:8  Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

7:9  V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

7:10  A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

7:11  Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

7:12  Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

7:13  I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

7:14  Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

7:15  Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

7:16  Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

7:17  Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

7:18  Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

7:19  Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

7:20  Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

7:21  I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

7:22  Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

7:23  Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

7:24  Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

7:25  Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

7:26  Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

7:27  Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

Chapter 8

8:1  Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

8:2  Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

8:3  U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

8:4  Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

8:5  Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

8:6  Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

8:7  Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8:8  Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

8:9  Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

8:10  Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

8:11  Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

8:12  Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

8:13  Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

8:14  Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

8:15  Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

8:16  Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

8:17  Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

8:18  Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

8:19  Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

8:20  Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

8:21  Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

8:22  Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

8:23  Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

8:24  Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

8:25  Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

8:26  Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

8:27  Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

8:28  Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

8:29  Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

8:30  Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

8:31  Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

8:32  A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

8:33  Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

8:34  Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

8:35  Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

8:36  Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Chapter 9

9:1  Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

9:2  Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

9:3  A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

9:4  Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

9:5  Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

9:6  Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

9:7  Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

9:8  Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

9:9  Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

9:10  Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

9:11  Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

9:12  Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

9:13  Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

9:14  A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

9:15  Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

9:16  Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

9:17  Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

9:18  Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

Chapter 10

10:1  Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.

10:2  Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.

10:3  Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.

10:4  K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.

10:5  Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.

10:6  Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

10:7  Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

10:8  Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.

10:9  Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.

10:10  Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.

10:11  Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

10:12  Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.

10:13  Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.

10:14  Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.

10:15  Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.

10:16  Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.

10:17  Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.

10:18  Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.

10:19  Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

10:20  Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.

10:21  Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.

10:22  Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.

10:23  Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.

10:24  Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.

10:25  Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.

10:26  Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.

10:27  Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.

10:28  Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.

10:29  Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.

10:30  Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.

10:31  Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.

10:32  Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.

Chapter 11

11:1  Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

11:2  Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

11:3  Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

11:4  Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

11:5  Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

11:6  Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

11:7  Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

11:8  Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

11:9  Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

11:10  Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

11:11  Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

11:12  Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

11:13  Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

11:14  Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

11:15  Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

11:16  Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

11:17  Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.

11:18  Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.

11:19  Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

11:20  Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

11:21  Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

11:22  Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

11:23  Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

11:24  Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

11:25  Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

11:26  Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

11:27  Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

11:28  Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

11:29  Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

11:30  Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

11:31  Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?

Chapter 12

12:1  Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

12:2  Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

12:3  Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

12:4  Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

12:5  Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

12:6  Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

12:7  Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.

12:8  Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

12:9  Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.

12:10  Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.

12:11  Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

12:12  Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.

12:13  Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.

12:14  Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.

12:15  Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.

12:16  Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

12:17  Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.

12:18  Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

12:19  Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

12:20  V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.

12:21  Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.

12:22  Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.

12:23  Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

12:24  Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.

12:25  Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.

12:26  Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.

12:27  Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.

12:28  Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.

Chapter 13

13:1  Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

13:2  Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

13:3  Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

13:4  Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

13:5  Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

13:6  Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

13:7  Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

13:8  Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

13:9  Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

13:10  Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

13:11  Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

13:12  Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

13:13  Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

13:14  Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

13:15  Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

13:16  Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

13:17  Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

13:18  Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

13:19  Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

13:20  Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

13:21  Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

13:22  Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

13:23  Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

13:24  Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

13:25  Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.

Chapter 14

14:1  Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

14:2  Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

14:3  V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

14:4  Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

14:5  Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

14:6  Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

14:7  Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

14:8  Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

14:9  Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

14:10  Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

14:11  Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

14:12  Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

14:13  Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

14:14  Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

14:15  Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

14:16  Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

14:17  Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

14:18  Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

14:19  Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

14:20  Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

14:21  Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

14:22  Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

14:23  Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

14:24  Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

14:25  Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

14:26  V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

14:27  Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

14:28  Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

14:29  Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.

14:30  Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

14:31  Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

14:32  Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

14:33  V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

14:34  Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

14:35  Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

Chapter 15

15:1  Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

15:2  Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

15:3  Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

15:4  Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

15:5  Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

15:6  V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.

15:7  Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

15:8  Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.

15:9  Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

15:10  Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

15:11  Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?

15:12  Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.

15:13  Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

15:14  Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.

15:15  Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.

15:16  Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.

15:17  Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

15:18  Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

15:19  Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.

15:20  Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

15:21  Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.

15:22  Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

15:23  Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

15:24  Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.

15:25  Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.

15:26  Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.

15:27  Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.

15:28  Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

15:29  Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.

15:30  To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

15:31  Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.

15:32  Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.

15:33  Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.

Chapter 16

16:1  Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

16:2  Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.

16:3  Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

16:4  Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

16:5  Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.

16:6  Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

16:7  Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.

16:8  Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.

16:9  Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

16:10  Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

16:11  Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

16:12  Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

16:13  Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

16:14  Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

16:15  V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

16:16  Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

16:17  Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.

16:18  Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.

16:19  Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.

16:20  Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

16:21  Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

16:22  Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.

16:23  Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.

16:24  Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

16:25  Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

16:26  Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.

16:27  Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.

16:28  Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

16:29  Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

16:30  Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.

16:31  Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

16:32  Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

16:33  Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.

Chapter 17

17:1  Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

17:2  Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

17:3  Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

17:4  Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.

17:5  Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

17:6  Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

17:7  Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

17:8  Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

17:9  Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

17:10  Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

17:11  Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

17:12  Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

17:13  Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

17:14  Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

17:15  Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

17:16  K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

17:17  Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

17:18  Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

17:19  Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

17:20  Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

17:21  Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.

17:22  Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

17:23  Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

17:24  Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.

17:25  K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

17:26  Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

17:27  Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

17:28  Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Chapter 18

18:1  Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.

18:2  Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.

18:3  Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.

18:4  Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.

18:5  Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.

18:6  Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.

18:7  Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.

18:8  Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

18:9  Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.

18:10  Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.

18:11  Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.

18:12  Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.

18:13  Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.

18:14  Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?

18:15  Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.

18:16  Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.

18:17  Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.

18:18  Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.

18:19  Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.

18:20  Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.

18:21  Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

18:22  Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.

18:23  Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.

18:24  Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.

Chapter 19

19:1  Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

19:2  Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

19:3  Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

19:4  Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

19:5  Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

19:6  Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

19:7  Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

19:8  Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

19:9  Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

19:10  Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

19:11  Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

19:12  Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

19:13  Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

19:14  Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

19:15  Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

19:16  Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

19:17  Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

19:18  Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

19:19  Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

19:20  Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

19:21  Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

19:22  Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

19:23  Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

19:24  Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

19:25  Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

19:26  Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

19:27  Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

19:28  Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

19:29  Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.

Chapter 20

20:1  Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.

20:2  Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.

20:3  Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.

20:4  Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.

20:5  Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.

20:6  Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?

20:7  Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.

20:8  Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.

20:9  Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?

20:10  Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.

20:11  Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.

20:12  Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.

20:13  Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.

20:14  Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.

20:15  Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.

20:16  Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.

20:17  Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.

20:18  Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.

20:19  Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.

20:20  Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.

20:21  Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,

20:22  Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.

20:23  Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.

20:24  Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?

20:25  Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.

20:26  Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.

20:27  Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.

20:28  Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.

20:29  Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.

20:30  Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.

Chapter 21

21:1  Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.

21:2  Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Hospodin jest.

21:3  Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět.

21:4  Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem.

21:5  Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi.

21:6  Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.

21:7  Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu.

21:8  Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest.

21:9  Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

21:10  Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá.

21:11  Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění.

21:12  Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost.

21:13  Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán.

21:14  Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký.

21:15  Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti.

21:16  Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude.

21:17  Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne.

21:18  Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný.

21:19  Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.

21:20  Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej.

21:21  Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu.

21:22  Do města silných vchází moudrý, a boří pevnost doufání jeho.

21:23  Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své.

21:24  Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá.

21:25  Žádost lenivého zabijí jej, nebo nechtí ruce jeho dělati.

21:26  Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se.

21:27  Obět bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali.

21:28  Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluviti bude.

21:29  Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou, upřímý pak měří cestu svou.

21:30  Není žádné moudrosti, ani opatrnosti, ani rady proti Hospodinu.

21:31  Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození.

Chapter 22

22:1  Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, a přízeň lepší než stříbro a zlato.

22:2  Bohatý a chudý potkávají se, učinitel obou jest Hospodin.

22:3  Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

22:4  Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život.

22:5  Trní a osídla jsou na cestě převráceného; kdož ostříhá duše své, vzdálí se od nich.

22:6  Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.

22:7  Bohatý nad chudými panuje, a vypůjčující bývá služebníkem toho, jenž půjčuje.

22:8  Kdo rozsívá nepravost, žíti bude trápení; prut zajisté prchlivosti jeho přestane.

22:9  Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému.

22:10  Vyvrz posměvače, a odejdeť svada, anobrž přestane svár a lehkost.

22:11  Kdo miluje čistotu srdce, a v čích rtech jest příjemnost, takového král přítelem bývá.

22:12  Oči Hospodinovy ostříhají umění, ale snažnosti ošemetného převrací.

22:13  Říká lenoch: Lev jest vně, naprostřed ulic byl bych zabit.

22:14  Jáma hluboká ústa postranních; ten, na kohož se hněvá Hospodin, vpadne tam.

22:15  Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.

22:16  Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi.

22:17  Nakloň ucha svého, a slyš slova moudrých, a mysl svou přilož k učení mému.

22:18  Nebo to bude utěšenou věcí, jestliže je složíš v srdci svém, budou-li spolu nastrojena ve rtech tvých.

22:19  Aby bylo v Hospodinu doufání tvé, oznamujiť to dnes. I ty také ostříhej toho.

22:20  Zdaližť jsem nenapsal znamenitých věcí z strany rad a umění,

22:21  Aťbych v známost uvedl jistotu řečí pravých, tak abys vynášeti mohl slova pravdy těm, kteříž by k tobě poslali?

22:22  Nelup nuzného, proto že nuzný jest, aniž potírej chudého v bráně.

22:23  Nebo Hospodin povede při jejich, a vydře duši těm, kteříž vydírají jim.

22:24  Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj,

22:25  Abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou.

22:26  Nebývej mezi rukojměmi, mezi slibujícími za dluhy.

22:27  Nemáš-li, čím bys zaplatil, proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou?

22:28  Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji.

22:29  Vídáš-li, že muž snažný v díle svém před králi stává? Nestává před nepatrnými.

Chapter 23

23:1  Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.

23:2  Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.

23:3  Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.

23:4  Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.

23:5  K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.

23:6  Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.

23:7  Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.

23:8  Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.

23:9  Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.

23:10  Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.

23:11  Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.

23:12  Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.

23:13  Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.

23:14  Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.

23:15  Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;

23:16  A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.

23:17  Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.

23:18  Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.

23:19  Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.

23:20  Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.

23:21  Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.

23:22  Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.

23:23  Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.

23:24  Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.

23:25  Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.

23:26  Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.

23:27  Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.

23:28  Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.

23:29  Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?

23:30  Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.

23:31  Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.

23:32  Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.

23:33  Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,

23:34  A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.

23:35  Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.

Chapter 24

24:1  Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.

24:2  Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.

24:3  Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.

24:4  Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.

24:5  Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.

24:6  Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

24:7  Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.

24:8  Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.

24:9  Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

24:10  Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.

24:11  Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?

24:12  Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

24:13  Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.

24:14  Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.

24:15  Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

24:16  Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

24:17  Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,

24:18  Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

24:19  Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.

24:20  Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

24:21  Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

24:22  Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

24:23  Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

24:24  Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

24:25  Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

24:26  Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

24:27  Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.

24:28  Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.

24:29  Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

24:30  Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

24:31  A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

24:32  A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.

24:33  Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

24:34  V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

Chapter 25

25:1  Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

25:2  Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

25:3  Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

25:4  Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

25:5  Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

25:6  Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

25:7  Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

25:8  Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

25:9  Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

25:10  Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

25:11  Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

25:12  Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

25:13  Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

25:14  Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

25:15  Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

25:16  Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

25:17  Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

25:18  Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

25:19  Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

25:20  Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

25:21  Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

25:22  Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

25:23  Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

25:24  Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

25:25  Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

25:26  Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

25:27  Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

25:28  Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

Chapter 26

26:1  Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

26:2  Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

26:3  Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

26:4  Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

26:5  Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

26:6  Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

26:7  Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

26:8  Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

26:9  Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

26:10  Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

26:11  Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

26:12  Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

26:13  Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

26:14  Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

26:15  Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

26:16  Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

26:17  Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

26:18  Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

26:19  Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

26:20  Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

26:21  Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

26:22  Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

26:23  Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

26:24  Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

26:25  Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26:26  Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

26:27  Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

26:28  Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

Chapter 27

27:1  Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.

27:2  Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.

27:3  Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.

27:4  Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?

27:5  Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.

27:6  Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.

27:7  Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.

27:8  Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.

27:9  Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.

27:10  Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.

27:11  Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.

27:12  Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

27:13  Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.

27:14  Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.

27:15  Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;

27:16  Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.

27:17  Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.

27:18  Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.

27:19  Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.

27:20  Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.

27:21  Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.

27:22  Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.

27:23  Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.

27:24  Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.

27:25  Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.

27:26  Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.

27:27  Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.

Chapter 28

28:1  Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

28:2  Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

28:3  Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

28:4  Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

28:5  Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

28:6  Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

28:7  Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

28:8  Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

28:9  Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

28:10  Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

28:11  Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

28:12  Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

28:13  Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

28:14  Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

28:15  Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

28:16  Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

28:17  Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

28:18  Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

28:19  Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

28:20  Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

28:21  Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

28:22  Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

28:23  Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

28:24  Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

28:25  Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

28:26  Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

28:27  Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

28:28  Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

Chapter 29

29:1  Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

29:2  Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

29:3  Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.

29:4  Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

29:5  Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.

29:6  Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.

29:7  Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.

29:8  Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.

29:9  Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.

29:10  Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.

29:11  Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.

29:12  Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.

29:13  Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

29:14  Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

29:15  Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

29:16  Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.

29:17  Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

29:18  Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.

29:19  Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.

29:20  Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

29:21  Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.

29:22  Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.

29:23  Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.

29:24  Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.

29:25  Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

29:26  Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

29:27  Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

Chapter 30

30:1  Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

30:2  Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

30:3  Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

30:4  Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

30:5  Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

30:6  Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

30:7  Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

30:8  Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

30:9  Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

30:10  Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

30:11  Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

30:12  Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

30:13  Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

30:14  Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

30:15  Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

30:16  Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

30:17  Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

30:18  Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

30:19  Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

30:20  Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

30:21  Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

30:22  Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

30:23  Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

30:24  Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

30:25  Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

30:26  Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

30:27  Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

30:28  Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

30:29  Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

30:30  Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

30:31  Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

30:32  Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

30:33  Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.

Chapter 31

31:1  Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.

31:2  Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?

31:3  Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.

31:4  Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

31:5  Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

31:6  Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,

31:7  Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.

31:8  Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

31:9  Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

31:10  Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

31:11  Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

31:12  Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

31:13  Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

31:14  Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

31:15  Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

31:16  Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

31:17  Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

31:18  Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

31:19  Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

31:20  Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

31:21  Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

31:22  Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

31:23  Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

31:24  Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

31:25  Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

31:26  Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

31:27  Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

31:28  Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

31:29  Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

31:30  Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

31:31  Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.