CzeB21 - Proverbs

Chapter 1

1:1  Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem,

1:2  k nabytí moudrosti a k poučení, jak rozumět hlubokým výrokům,

1:3  jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost,

1:4  jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědění.

1:5  Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať dá si poradit,

1:6  jak porozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám.

1:7  Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

1:8  Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj.

1:9  Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém.

1:10  Nenech se zlákat, synu, když tě mámí hříšníci:

1:11  „Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem,

1:12  jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy.

1:13  Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí.

1:14  Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!“

1:15  Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích –

1:16  jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají!

1:17  Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné.

1:18  Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají.

1:19  Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví.

1:20  Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá,

1:21  na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má:

1:22  „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění?

1:23  Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit!

1:24  Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,

1:25  všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil.

1:26  Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,

1:27  až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni.

1:28  Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou.

1:29  Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,

1:30  mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli,

1:31  proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí!

1:32  Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhuba.

1:33  Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla.“

Chapter 2

2:1  Přijmi prosím má slova, synu, moje příkazy jak poklad opatruj,

2:2  své ucho k moudrosti nakloň, srdce otevři pro rozumnost!

2:3  Ano, po rozumnosti volej, přivolej k sobě rozvahu.

2:4  Když ji jak stříbro vyhledávat budeš, pátrat po ní jak po pokladech,

2:5  úctě k Hospodinu tehdy porozumíš, k poznání Boha dospěješ.

2:6  Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst.

2:7  Zdravý úsudek on pro upřímné chová, štítem je pro ty, kdo žijí poctivě.

2:8  Drží stráž nad stezkami práva, ochraňuje cestu spravedlivých svých.

2:9  Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš, i poctivosti – všem stezkám ke štěstí.

2:10  Moudrost když do srdce ti vejde, vědění když tvou duši potěší,

2:11  prozíravost tě bude chránit, rozumnost nad tebou bude bdít.

2:12  Před špatnou cestou tě moudrost ochrání, před každým, kdo mluví zvráceně,

2:13  před těmi, kdo se přímým stezkám vyhnou, kdo kráčejí po cestách temnoty.

2:14  Před těmi, kdo s radostí zla se dopouštějí, kdo si v krutých zvrácenostech libují,

2:15  jejichž stezky jsou různě pokroucené a jejichž kroky z cesty scházejí.

2:16  Před cizí ženou moudrost zachrání tě, před vábivými slovy svůdkyně,

2:17  jež druha svého mládí opustila, na smlouvu se svým Bohem nedbajíc.

2:18  Její dům se chýlí k jisté smrti, její krok míří do podsvětí.

2:19  Kdo vejde k ní, už nevyjde více, na stezky života se nikdy nevrátí.

2:20  Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých, na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval!

2:21  Poctiví přece budou obývat zemi a bezúhonní v ní zůstanou.

2:22  Ničemové však budou ze země vymýceni, proradní z ní budou vyrváni!

Chapter 3

3:1  Nezapomeň, co jsem tě učil, synu, v srdci opatruj, co jsem ti přikázal;

3:2  dlouhé dny, léta života ti to přidá, zajistí ti to klid a mír.

3:3  Láska a věrnost ať tě neopouští, připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce!

3:4  Přízně a uznání tehdy dojdeš před zrakem lidí i před Bohem.

3:5  Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost.

3:6  Na každém kroku snaž se jej poznávat, on sám tvé stezky urovná.

3:7  Sám sebe neměj za moudrého, cti Hospodina a vyvaruj se zla!

3:8  To přinese tvému tělu zdraví, celé tvé nitro to občerství.

3:9  Uctívej Hospodina vším, co ti patří, tím nejlepším ze vší své úrody.

3:10  Tvé stodoly pak budou plné zrní, tvé sudy budou vínem přetékat.

3:11  Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej;

3:12  Hospodin kárá, koho miluje, jak otec syna, jehož má v oblibě.

3:13  Blaze člověku, jenž nalezl moudrost, blaze člověku, jenž získal rozvahu!

3:14  Přináší lepší zisk než stříbro, její výnosy jsou nad zlato.

3:15  Její cena je nad perly vyšší, nic, v čem si libuješ, se jí nerovná.

3:16  Dlouhověkost ve své pravici třímá, bohatství a slávu drží v levici.

3:17  Její cesty jsou plné potěšení, její kroky vždy vedou k pokoji.

3:18  Stromem života je těm, kdo se jí drží, blaze je těm, kteří ji uchopí!

3:19  Moudrostí založil Hospodin zemi, prozřetelností nebe upevnil.

3:20  Jeho věděním tryskají z hlubin proudy, oblaka rosu skýtají.

3:21  Soudnost a prozíravost ať nesejdou ti z očí, jak vzácný poklad je, synu, opatruj.

3:22  To ony darují tvé duši život, právě ony tvé hrdlo okrášlí.

3:23  Bezpečně pak půjdeš svojí cestou, tvé nohy nebudou klopýtat.

3:24  Až půjdeš spát, nic nebude tě strašit, až usneš, tvůj sen bude příjemný.

3:25  Nebudeš se bát náhlého děsu ani zkázy, jež čeká ničemy.

3:26  Hospodin bude stát po tvém boku, on sám tvé nohy před pastí ochrání!

3:27  Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit.

3:28  Neříkej bližnímu: „Přijď jindy,“ když právě teď mu můžeš pomoci.

3:29  Nechystej proti bližnímu nic zlého, když k tobě chová důvěru.

3:30  Nežaluj nikoho pro nic za nic, když ti neprovedl žádné zlo.

3:31  Nezáviď člověku, jenž páchá násilí, nesdílej žádnou z jeho cest.

3:32  Hospodinu se hnusí každý zvrhlík, s upřímnými však sdílí svá tajemství.

3:33  Hospodinovo prokletí stíhá dům darebáka, obydlí spravedlivých ale požehná.

3:34  Pro posměvače má Hospodin posměch, pokorným ale přízeň věnuje.

3:35  Moudrým připadne za dědictví sláva, tupce však čeká potupa.

Chapter 4

4:1  Slyšte, synové, otcovské poučení, dávejte pozor a rozum získáte.

4:2  Skvělé poznání vám totiž nabízím; neopouštějte mé učení.

4:3  Sám jsem byl synem u svého otce, maličkým jedináčkem u matky své.

4:4  Když učíval mne otec, říkal: „Moje slova si vezmi k srdci, dbej na mé příkazy a budeš žít.

4:5  Získej moudrost, rozumnost získej, má slova nezapomeň, nezkomol.

4:6  Neopouštěj moudrost – bude tě chránit, miluj ji – bude o tebe pečovat.

4:7  Moudrost především! Získávej moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.

4:8  Važ si jí a ona vyvýší tě, poctí tě, když ji k sobě přivineš.

4:9  Svým půvabem ověnčí tvoji hlavu, korunuje tě krásou svou!“

4:10  Slyš, synu můj, mé výroky přijmi, léta života se ti prodlouží.

4:11  Cestě moudrosti chci tě učit, po přímých stezkách tě chci vést.

4:12  Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví, jestliže poběžíš, nic tě nesrazí.

4:13  Poučení se chop a nepovoluj, opatruj je, vždyť je tvým životem!

4:14  Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet, cestou zlosynů nikdy nekráčej.

4:15  Varuj se jí a nechoď po ní, odvrať se od ní a jdi pryč!

4:16  Neusnou, dokud někomu neublíží, nemohou spát, než někoho podrazí.

4:17  Takoví se chlebem darebáctví živí, opájejí se vínem násilí!

4:18  Stezka spravedlivých jak paprsek světla víc a víc září, až se rozední.

4:19  Cesta darebáků však tone ve tmách, o co klopýtnou, nikdy netuší.

4:20  Na má slova dej pozor, synu, k mým výrokům své ucho nakláněj,

4:21  nikdy z nich nespouštěj své oči, hluboko v srdci si je uchovej.

4:22  Životem jsou těm, kdo je nacházejí, celému jejich tělu zdraví dávají:

4:23  Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází.

4:24  Zbav se vší převrácené řeči, ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe.

4:25  Tvé oči ať vždycky hledí přímě, svým pohledem miř rovnou před sebe.

4:26  Zvaž, kudy povedou tvé kroky, všechny tvé cesty pak budou bezpečné.

4:27  Neuchyluj se vpravo ani vlevo, své kroky vzdal od všeho zla!

Chapter 5

5:1  Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům;

5:2  tak, abys prozíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění:

5:3  Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej,

5:4  pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne.

5:5  Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel.

5:6  O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.

5:7  Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků!

5:8  Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit!

5:9  Svou důstojnost jinak necháš druhým, svá léta ukrutníku odevzdáš.

5:10  Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího.

5:11  Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:

5:12  „Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč domlouváním pohrdlo srdce mé!

5:13  Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!

5:14  Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě na očích všem, uprostřed obce své!“

5:15  Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice.

5:16  Mají tvé prameny téci na ulice? Mají se náměstím řinout řeky tvé?

5:17  Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je neponech.

5:18  Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj!

5:19  Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj!

5:20  Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?

5:21  Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje.

5:22  Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne.

5:23  Nedal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!

Chapter 6

6:1  Synu, pokud za někoho ručíš, cizímu člověku jsi svou ruku dal,

6:2  vlastními slovy jsi nyní svázán, lapen jsi tím, co jsi prohlásil!

6:3  Nyní se musíš vyprostit, můj synu – ten někdo tě totiž v hrsti má – jdi za ním, poniž se a dotírej!

6:4  Nedopřej svým očím žádný spánek, tvá víčka ať ani neokusí sen.

6:5  Unikni mu jako srnec lovci, vyvázni jako ptáče ze sítě!

6:6  Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned!

6:7  Žádného vůdce mravenec nemá, dozorce ani vládce jemu netřeba;

6:8  v létě si ale potraviny chystá, o žních zásoby pilně ukládá.

6:9  Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš?

6:10  Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a spočineš?

6:11  Vtom jako tulák bída navštíví tě, jako loupežník tě nouze přepadne!

6:12  Ničemný člověk, hanebník jinak než křivě nemluví.

6:13  Očima pomrkává, mele nohama, prsty ukazuje sem a tam.

6:14  Ve falešném srdci zlé věci chystá, neustále sváry rozsévá.

6:15  Proto, až neštěstí jej náhle potká, v mžiku jej rozdrtí, nebude pomoci.

6:16  Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmou má za ryzí ohavnost:

6:17  povýšené oči, prolhaný jazyk, ruce mordující nevinné,

6:18  srdce, jež chystá hanebné plány, nohy pospíchající páchat zlo,

6:19  křivopřísežníka, který klam šíří, a rozsévače svárů mezi bratřími.

6:20  Opatruj, synu, otcova přikázání, od matčiných pokynů se nevzdaluj.

6:21  Navěky připoutej si je k srdci, okolo hrdla si je přivěšuj.

6:22  Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí, kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít, jakmile procitneš, s tebou promluví.

6:23  Přikázání je svíce a učení světlo, poučné domluvy jsou cesta k životu.

6:24  Před špatnou ženou tě budou chránit, před lichotným jazykem svůdkyně.

6:25  Nedychti v srdci po její kráse, jejími řasami se nenech polapit.

6:26  Za nevěstku se platí i bochníkem chleba, cizoložnice však vzácnou duši uloví!

6:27  Může muž ukrýt oheň v klíně, aniž by propálil si šat?

6:28  Může snad chodit po žhavém uhlí, aniž si spálí chodidla?

6:29  Stejně tak ten, kdo spí s ženou bližního – kdo se jí dotkne, trestu neujde!

6:30  Zloděj nebývá haněn, když krade, aby nasytil svůj neodbytný hlad.

6:31  Sedmkrát více vrací, pokud je chycen, všechno své jmění musí odevzdat.

6:32  Jenom šílenec ale cizoloží, kdo činí to, je sebevrah!

6:33  Bití a ostuda na něj čeká, pohanu svou už nikdy nesmaže.

6:34  Žárlivost rozzuří manžela té ženy, nelítostný bude v den pomsty své;

6:35  nevezme ohled na žádné odškodnění, sebevětší úplatek jím nepohne!

Chapter 7

7:1  Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj.

7:2  Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň.

7:3  Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce.

7:4  Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“ rozumnost nazvi svou příbuznou.

7:5  Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou.

7:6  Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel.

7:7  Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.

7:8  Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil.

7:9  Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma.

7:10  Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.

7:11  Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají.

7:12  Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť.

7:13  Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá:

7:14  „Pořádám hostinu z čerstvého masa, dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.

7:15  To proto jsem ti naproti vyšla, sháněla jsem tě, a už tě mám.

7:16  Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských.

7:17  Svoji ložnici jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí.

7:18  Pojď, opijeme se milováním, do rána kochejme se laskáním!

7:19  Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko;

7:20  měšec s penězi odvezl s sebou, do konce měsíce se nevrátí!“

7:21  Proudem těch slov jej nakonec svedla, úlisnými rty jej zlákala.

7:22  Jako vůl na porážku šel hned za ní, jak jelen, když se vrhá do pasti,

7:23  než padne skolen střelou do slabin. Jak ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život!

7:24  Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky.

7:25  Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejích stezkách se nikdy netoulej.

7:26  Tak mnozí podlehli jejím ranám, všech jejích obětí je bezpočet!

7:27  Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje!

Chapter 8

8:1  Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas?

8:2  Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává.

8:3  Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam:

8:4  „Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.

8:5  Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu!

8:6  Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.

8:7  Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví.

8:8  Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic.

8:9  Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání.

8:10  Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato.

8:11  Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná!

8:12  Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám.

8:13  Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším.

8:14  U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám!

8:15  S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují.

8:16  S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.

8:17  Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.

8:18  Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt.

8:19  Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší.

8:20  Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám,

8:21  abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila!

8:22  Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem.

8:23  Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět.

8:24  Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny.

8:25  Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila,

8:26  ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach.

8:27  Byla jsem při tom, když chystal nebesa, když nad propastí obzor vyměřil,

8:28  oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly.

8:29  Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval,

8:30  po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám.

8:31  Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší!

8:32  Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest!

8:33  Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní.

8:34  Blaze tomu, kdo naslouchá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí!

8:35  Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.

8:36  Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“

Chapter 9

9:1  Moudrost si vystavěla dům, sedm tesaných sloupů vztyčila.

9:2  Dobytče porazila, víno nalila, už také prostřela svůj stůl.

9:3  Děvečky vyslala a volá na městských výšinách:

9:4  „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:

9:5  „Pojďte a jezte na mých hodech, popijte víno, jež jsem nalila.

9:6  Opusťte hloupost a konečně žijte, cestou rozumnosti se vydejte!“

9:7  Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku, kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.

9:8  Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl; pokárej moudrého – bude tě milovat.

9:9  Poděl se s moudrým a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a bude znalejší.

9:10  Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu, v poznání Svatého je rozumnost.

9:11  Takto se tvé dny rozmnoží, léta života ti přibudou.

9:12  Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti, jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.

9:13  Paní Tupost dělá veliký povyk, je hloupost sama, neví vůbec nic.

9:14  U dveří svého domu vysedává, na křesle na městských výšinách.

9:15  Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou, kdo po svých stezkách přímě kráčejí:

9:16  „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Všechny nerozumné vyzývá:

9:17  „Kradená voda je tak sladká, zakázaný pokrm tolik příjemný!“

9:18  Netuší hňup, že podsvětí jej čeká: v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!

Chapter 10

10:1  Zde jsou přísloví Šalomounova: Moudrý syn dělá otci radost, tupec přivádí matku k zoufalství.

10:2  Nekalé poklady člověku neprospějí, poctivost zachraňuje před smrtí.

10:3  Hospodin nenechá poctivého lačnět, rozmary darebáků ale zavrhne.

10:4  Líné dlaně přivedou na mizinu, pilné ruce přinášejí bohatství.

10:5  Kdo v létě sklízí, je syn zdárný, kdo prospí žně, je syn k ostudě.

10:6  Na poctivého se snáší požehnání, v ústech darebáků se skrývá násilí.

10:7  Na poctivého se vzpomíná s požehnáním, jméno darebáků ale zavání.

10:8  Moudré srdce přijímá přikázání, žvanivý hlupák špatně dopadne.

10:9  Kdo žije poctivě, v bezpečí žít bude, kdo pokřivil svou cestu, bude odhalen.

10:10  Kdo mhouří oko, způsobí potíž, kdo otevřeně kárá, pokoj přinese.

10:11  Pramenem života jsou ústa spravedlivých, v ústech darebáků se skrývá násilí.

10:12  Nenávist vyvolává neshody, láska všechny viny zahalí.

10:13  Ve rtech rozvážného nalezneš moudrost, na záda nerozumného patří hůl.

10:14  Moudří své vědění dobře střeží, ústa hlupáka přitahují záhubu.

10:15  Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, nouze chudých je jejich záhubou.

10:16  Výdělek poctivého prospívá životu, darebákův zisk vede ke hříchu.

10:17  Kdo se drží poučení, míří k životu, zabloudí ale, kdo nedbá na domluvu.

10:18  Kdo skrývá nenávist, je lhář, kdo šíří pomluvy, je hňup.

10:19  Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě.

10:20  Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro, srdce ničemů za nic nestojí.

10:21  Rty spravedlivého nasytí mnohé, hňupové zemřou na vlastní ztřeštěnost.

10:22  Hospodinovo požehnání obohacuje bez veškerého trápení.

10:23  Tupec má potěšení ve zvrhlosti, rozumný zase v moudrosti.

10:24  Obavy darebáků se uskuteční, touhy spravedlivých se naplní.

10:25  Když přejde vichr, je s darebákem konec, spravedliví však mají věčné základy.

10:26  Jak ocet v zubech, jak oči plné kouře, takový je lajdák pro nadřízené své.

10:27  Úcta k Hospodinu prodlužuje život, roky darebáků však budou zkráceny.

10:28  Doufání spravedlivých končí radostí, naděje darebáků se vniveč obrátí.

10:29  Hospodinova cesta je oporou poctivého, pro bídáky je ale záhubou.

10:30  Spravedlivý nebude navěky sražen, ničemové však na zemi věčně nebudou.

10:31  Ústa spravedlivého plodí moudrost, proradný jazyk bude vyříznut.

10:32  Rty spravedlivého znají, co se sluší, ústa darebáků však jen zvrácenost.

Chapter 11

11:1  Falešné váhy se Hospodinu hnusí, poctivé závaží jej potěší.

11:2  Pýchu následuje ostuda, moudrost je tam, kde pokora.

11:3  Poctivé vodí jejich upřímnost, proradné zničí jejich falešnost.

11:4  V soudný den majetek nijak neprospěje, poctivost ale zachraňuje před smrtí.

11:5  Spravedlnost srovná cestu nevinnému, vlastní ničemnost srazí ničemu.

11:6  Spravedlnost zachrání poctivé, vlastní lačnost lapí proradné.

11:7  Když zemře ničema, hynou naděje v něj složené, spoléhání na jeho sílu se rozplyne.

11:8  Spravedlivý bude z trápení vysvobozen, na jeho místě se octne darebák.

11:9  Ústa bezbožných ubližují bližním, spravedlivé zachrání jejich vědění.

11:10  Když se spravedlivým daří, ve městě je radost, když hynou darebáci, koná se oslava.

11:11  Požehnáním poctivých se pozvedá město, ústy darebáků bývá bořeno.

11:12  Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje, rozumný člověk raději pomlčí.

11:13  Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí, zodpovědný člověk je umí zachovat.

11:14  Kde schází jasný směr, lid upadá, ve množství rádců je však záchrana.

11:15  Se zlou se potáže, kdo za cizího ručí, slibům se vyhýbat je vždycky jistější.

11:16  Půvabná žena dosáhne pocty, hrubiáni dosáhnou bohatství.

11:17  Laskavý člověk odmění i sám sebe, surovec ani sám sebe nešetří.

11:18  Pro klamný výdělek darebák dře se, kdo seje spravedlnost, má mzdu trvalou.

11:19  Spravedlnost jistě k životu vede, honba za špatností ale ke smrti.

11:20  Zvrhlé povahy se Hospodinu hnusí, kdo žijí bezúhonně, ti jej potěší.

11:21  Zlý zcela jistě neunikne trestu, símě spravedlivých však vyvázne.

11:22  Zlatá ozdoba na sviňském rypáku je krásná žena bez špetky rozumu.

11:23  Touhy spravedlivých vedou jen k dobru, z nadějí darebáků zbude vztek.

11:24  Někdo rozdává – a ještě bohatne, jiný škudlí až běda – k vlastní chudobě!

11:25  Štědrý člověk bude jen vzkvétat, kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen.

11:26  Kdo zadržuje obilí, toho lid zatracuje, požehnání se snáší na toho, kdo je prodává.

11:27  Kdo hledá dobro, nalezne přízeň, kdo čeká neštěstí, také dočká se.

11:28  Kdo doufá v bohatství, takový padne, spravedliví ale jak poupě pokvetou.

11:29  Kdo boří vlastní domov, ten zdědí vítr, hlupák bude sloužit moudrému.

11:30  Z ovoce spravedlivého je strom života, a kdo je moudrý, ten duše získává.

11:31  Dojdou-li spravedliví na zemi odplaty, čím spíše ničemové a hříšníci!

Chapter 12

12:1  Milovník poznání miluje poučení, jen tupý mezek si nedá domluvit.

12:2  Dobrotivého zahrne Hospodin přízní, lstivého člověka však odsoudí.

12:3  Darebáctví nikomu jistotu neposkytne, kořen spravedlivých však nikdo nevyrve.

12:4  Znamenitá žena je korunou svého muže, hanebná je ale jako kostižer.

12:5  Úmysly poctivých jsou spravedlivé, rady darebáků však zákeřné.

12:6  Slova darebáků jsou smrtelná léčka, poctivé vysvobodí jejich řeč.

12:7  Když darebáci padnou, je s nimi konec, dům spravedlivých ale obstojí.

12:8  Čím je kdo rozumnější, tím více bývá ceněn, muž křivé povahy však bude pohrdnut.

12:9  Lépe být přehlížen, ale mít služebníka, než tvářit se důležitě a nemít na chleba.

12:10  Spravedlivý cítí i s dobytčetem, srdce darebáků je ale bezcitné.

12:11  Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem, kdo ztratil rozum, honí vidiny.

12:12  Darebák závidí kořist zlosynovi, kořeny spravedlivých však plody přináší.

12:13  Hříšné rty jsou zlosynovi pastí, spravedlivý však ujde trápení.

12:14  Ovoce svých úst každý hojně sklidí, vlastní skutek se k člověku navrátí.

12:15  Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je však moudrý, dá si poradit.

12:16  Hlupákův hněv se projeví ihned, rozvážný člověk snese urážky.

12:17  Pravdomluvný člověk svědčí o pravdě, křivopřísežník podvádí.

12:18  Unáhlené řeči bodají jako meče, jazyk moudrých je ale jako lék.

12:19  Pravdomluvné rty obstojí navždy, prolhaný jazyk jen krátký okamžik.

12:20  Zlomyslní mají v srdci jen faleš, mírumilovní žijí v radosti.

12:21  Spravedlivým nic neublíží, darebáky stíhá samé neštěstí.

12:22  Prolhané rty se Hospodinu hnusí, kdo žijí v pravdě, ti jej potěší.

12:23  Rozvážný člověk umí své vědění tajit, hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly.

12:24  Pracovitým rukám bude svěřena vláda, zahálčivost však vede k porobě.

12:25  Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí.

12:26  Spravedlivý najde i pro bližního cestu, cesta darebáků ale končí blouděním.

12:27  Lenoch si žádný úlovek neupeče, píle je pro člověka cenný majetek.

12:28  Život je na stezce spravedlnosti, vyšlapaná cesta vede ke smrti.

Chapter 13

13:1  Moudrý syn přijímá otcovo poučení, drzoun však neslyší ani na hrozby.

13:2  Ovocem svých úst se každý hojně nají a duši proradných nasytí násilí.

13:3  Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na povídavé rty přijde záhuba.

13:4  Dychtí, ale nic nemá duše pecivála, pracovitý člověk však jenom pokvete.

13:5  Spravedlivý nesnese prolhané řeči, darebák nestydatě šíří puch.

13:6  Spravedlnost chrání poctivého, hříšníka ničí ničemnost.

13:7  Někdo nemá nic, a chová se bohatě, jiný má spoustu peněz, a dělá chuďase.

13:8  Boháč za sebe může dát výkupné, chudák výhrůžky sotva zaslechne.

13:9  Světlo spravedlivých svítí vesele, svíce darebáků uhasne.

13:10  Pýcha vede jen ke sporům, moudří však dají na radu.

13:11  Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče, kdo shromažďuje po hrstkách, zbohatne.

13:12  Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života.

13:13  Kdo pohrdá Slovem, sám sobě škodí, kdo přikázání ctí, bude odměněn.

13:14  Rady moudrého jsou pramen života, z osidel smrti pomohou uniknout.

13:15  Zdravý rozum si získá přízeň, cesta proradných vede k záhubě.

13:16  Rozvážně chová se každý, kdo má rozum, hňup ale roztrušuje samé nesmysly.

13:17  Ničemný vyslanec upadne do neštěstí, spolehlivý posel je jako lék.

13:18  Bída a hanba tomu, kdo odmítá poučení, kdo však na domluvy dá, bude vážený.

13:19  Splněná touha je v duši sladká; tupcům je odporné varovat se zla.

13:20  Kdo chodí s moudrými, bude moudrý, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá.

13:21  Hříšníky stíhá neštěstí, spravedlivým je štěstí odměnou.

13:22  Dobrý člověk zanechá dědictví vnukům, hříšníkovo jmění čeká na poctivé.

13:23  Políčko chudých může vydat hojnost potravy, bezpráví je ale může o vše připravit.

13:24  Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě, zavčas je trestá, kdo je miluje.

13:25  Spravedlivý se nají do sytosti, břicho ničemů zůstane o hladu.

Chapter 14

14:1  Moudrá žena buduje svůj domov, hloupá jej boří svýma rukama.

14:2  Hospodina ctí, kdo žije v poctivosti, kdo jedná křivě, ten jím pohrdá.

14:3  Hlupákovi pýcha z pusy vyráží, moudré ochrání jejich rty.

14:4  Bez dobytka je prázdno ve žlabu, silný býk zajistí hojnou úrodu.

14:5  Čestný svědek nepromluví lživě, křivopřísežník ale šíří klam.

14:6  Drzoun se po moudrosti nadarmo pídí, rozumnému je poznání snadno přístupné.

14:7  Tupci se raději obloukem vyhni, z jeho rtů se přece nic nedozvíš.

14:8  Moudrost rozvážného je vědět kudy kam, tupost hlupáků je pěstovat sebeklam.

14:9  Hlupáci mají legraci z provinění, poctiví ale hledají smíření.

14:10  Jen srdce člověka zná vlastní hořkost, podobně jeho radost druhý necítí.

14:11  Dům darebáků je určen ke zboření, stan poctivých ale k rozkvětu.

14:12  Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti.

14:13  Někdy i při smíchu bolí srdce; když skončí radost, smutek zůstane.

14:14  Zvrácený dojde odplaty za své skutky a dobrý člověk za ty své.

14:15  Prosťáček důvěřuje kdečemu, rozvážný člověk své kroky zvažuje.

14:16  Moudrý je opatrný a varuje se zla, tupec jde bezstarostně dál.

14:17  Unáhlený člověk dělá hlouposti, lstivý člověk bývá v nenávisti.

14:18  Omezenci jsou obdařeni tupostí, korunou rozvážných je vědění.

14:19  Zlí lidé se pokloní dobrým, darebáci u bran spravedlivého.

14:20  Chuďas je na obtíž i svému příteli, boháče ale všichni milují.

14:21  Kdo pohrdá svým bližním, hřeší, blaze tomu, kdo chudým pomáhá.

14:22  Jistěže bloudí ten, kdo je zlomyslný; láska a věrnost patří dobrosrdečným.

14:23  Tvrdá práce vždy vede k zisku, řečnění však jenom k chudobě.

14:24  Korunou moudrých je jejich bohatství, tupost hlupáků zůstane tupostí.

14:25  Pravdomluvný svědek může zachránit život, podvodník ale šíří lež.

14:26  Úcta k Hospodinu je člověku pevnou tvrzí a útočištěm pro jeho děti.

14:27  Pramen života je úcta k Hospodinu, z osidel smrti pomáhá uniknout.

14:28  Mohutné vojsko je ozdobou krále, úbytek lidu je vládci záhubou.

14:29  Trpělivý člověk oplývá rozumností, ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti.

14:30  Krotké srdce dodává tělu na životě, závist je ale jako kostižer.

14:31  Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá.

14:32  Darebáka jednou srazí jeho vlastní zlo, jistotou spravedlivého je jeho poctivost.

14:33  V srdci rozumného spočívá moudrost; co skrývá nitro tupců, též vyjde najevo.

14:34  Spravedlnost povznáší národ, hřích je národům k ostudě.

14:35  Rozumného služebníka zahrne král přízní, prchlivostí však toho, jenž dělá ostudu.

Chapter 15

15:1  Vlídná odpověď odvrací zlobu, příkrá řeč ale budí hněv.

15:2  Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání, tupci z úst chrlí samé nesmysly.

15:3  Hospodinovy oči vidí všude, vše zlé i dobré pozorně sledují.

15:4  Krotký jazyk je stromem života, je-li však pokřivený, ducha podlomí.

15:5  Hlupák pohrdá poučením otce, chytrý je ten, kdo dá na domluvy.

15:6  Dům spravedlivého je velkou pokladnicí, zisky darebáka nesou jen trápení.

15:7  Rty moudrých vědění rozsévají, srdce tupců však nikoli.

15:8  Oběť darebáků se Hospodinu hnusí, zalíbení má v modlitbě poctivých.

15:9  Cesta darebáka se Hospodinu hnusí, stoupence spravedlnosti miluje.

15:10  Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku; kdo nesnese domluvy, ten umírá.

15:11  Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby – do srdce člověka tím spíš!

15:12  Drzoun nemiluje toho, kdo jej kárá, a proto za moudrými nechodí.

15:13  Radostné srdce dodává tváři krásu, ztrápené srdce ducha ubíjí.

15:14  Srdce rozumného touží po vědění, ústa tupců se krmí tupostí.

15:15  Každý den chudáka bývá těžký, dobrotivé srdce však stále hoduje.

15:16  Lepší je málo s úctou k Hospodinu než velké poklady s neklidem.

15:17  Lepší je talíř zeleniny s láskou než vykrmený býk a s ním nenávist.

15:18  Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry, trpělivý dovede spory uklidnit.

15:19  Cesta lenocha trním zarůstá, stezka poctivých je ale dlážděná.

15:20  Moudrý syn dělá otci radost, tupec i vlastní matkou pohrdá.

15:21  Nerozumného těší každá hloupost, rozvážný člověk drží přímý směr.

15:22  Bez porady se plány hroutí, při množství rádců se však naplní.

15:23  Výstižná odpověď udělá člověku radost; jak dobré je slovo v pravý čas!

15:24  Rozumné vede vzhůru cesta života, aby unikli peklu v hlubinách.

15:25  Hospodin strhne dům pyšných, mezníky vdovy ale upevní.

15:26  Zlé úmysly se Hospodinu hnusí, za čistá považuje slova laskavá.

15:27  Kdo se chce obohatit, ten vlastní domov boří, kdo nenávidí úplatky, ten bude žít.

15:28  Srdce spravedlivého promýšlí odpovědi, ústa darebáků chrlí hanebnost.

15:29  Darebákům je Hospodin velmi vzdálen, modlitbu spravedlivých ale vyslyší.

15:30  Zářivý pohled rozveselí srdce, dobrá novina až do morku osvěží.

15:31  Kdo zdravým domluvám otvírá uši, ten bude bydlet mezi moudrými.

15:32  Kdo odmítá poučení, pohrdá vlastní duší, kdo na domluvy dá, ten rozum nabere.

15:33  Školou moudrosti je úcta k Hospodinu; slávu předchází pokora.

Chapter 16

16:1  Člověk si může lámat hlavu, vhodnou odpověď však dává Hospodin.

16:2  Člověk má všechny své cesty za čisté, jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.

16:3  Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní.

16:4  Hospodin učinil vše pro svůj záměr, také i darebáka pro zlý den.

16:5  Hospodinu je každý nadutec ohavností, trestu neujde, buď si jist.

16:6  Láskou a věrností se usmiřuje vina, úctou k Hospodinu se vyhneš zlu.

16:7  Když se Hospodinu líbí něčí cesty, i jeho nepřátele s ním usmíří.

16:8  Lepší je málo se spravedlností než ohromné zisky s bezprávím.

16:9  Člověk přemítá v srdci o své cestě, jeho kroky však řídí Hospodin.

16:10  Prorocký výrok patří na rty krále, při soudu nesmí jeho ústa pochybit.

16:11  Hospodin má poctivé míry i váhy, všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil.

16:12  Páchat zlo je pro krále ohavností – vždyť je to spravedlnost, co drží trůn!

16:13  Spravedlivé rty se králům líbí, milují ty, kdo mluví upřímně.

16:14  Králova zloba je posel smrti, moudrý člověk ji ale utiší.

16:15  Úsměv na tváři krále znamená život, jeho přízeň – dešťový oblak na jaře!

16:16  Získat moudrost je nad ryzí zlato, nad stříbro nejčistší je získat rozumnost.

16:17  Cesta upřímných vede pryč od zla; kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání.

16:18  Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu.

16:19  Lepší je sdílet porobu s pokornými nežli se s pyšnými dělit o kořist.

16:20  Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí, kdo doufá v Hospodina, je blažený!

16:21  Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností, výřečné rty přesvědčivosti dodají.

16:22  Pramen života má ten, kdo má rozum, vlastní hloupost je trestem hlupáků.

16:23  Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa, jeho rtům dodá přesvědčivosti.

16:24  Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék.

16:25  Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti.

16:26  Člověk nádeničí, protože musí, jeho vlastní hlad ho pohání.

16:27  Ve špíně se hrabe ničema, na jeho rtech jako by oheň plál.

16:28  Zvrácený člověk rozsívá sváry, pomlouvač rozeštve i dobré přátele.

16:29  Násilníci i svoje druhy klamou, aby je zlákali na cestu nedobrou.

16:30  Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti, kdo svírá rty, osnuje špinavost.

16:31  Korunou krásy jsou šediny – kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.

16:32  Je lepší být trpělivý než velký silák, je lepší se ovládat než města dobývat.

16:33  Člověk si může házet losem na klín, všechno však rozhoduje Hospodin.

Chapter 17

17:1  Lepší je suchý kus chleba v klidu než dům plný masa a sváru.

17:2  Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna, s jeho bratry se o dědictví podělí.

17:3  Na stříbro je tyglík a na zlato pec, lidské srdce však zkoumá Hospodin.

17:4  Zlý člověk dá na ničemné řeči, lhář poslouchá zlé jazyky.

17:5  Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk trestu neujde.

17:6  Korunou starců jsou jejich vnuci, ozdobou synů otcové.

17:7  Hlupáku nesluší vznešená slova, tím méně urozeným lživá řeč.

17:8  Úplatek působí jako zaříkadlo: úplatkáři se daří, kam se obrátí.

17:9  Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny, ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele.

17:10  Na rozumného více zapůsobí výtka, než kdyby tupci stokrát nařezal.

17:11  Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí, bude však navštíven poslem ukrutným.

17:12  Raději narazit na zuřivou medvědici nežli na hlupáka s jeho tupostí.

17:13  Kdo odplácí zlem za dobro, jeho dům nikdy neopustí zlo.

17:14  Začátek hádky je protržení hráze – raději přestaň, než spor propukne!

17:15  Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého – obojí se Hospodinu hnusí nastejno.

17:16  K čemu jsou peníze v rukou tupce? Když nemá rozum, moudrost nekoupí!

17:17  Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení.

17:18  Přišel o rozum, kdo rukou upíše se, kdo za bližního složí záruku.

17:19  Kdo se rád hádá, ten rád hřeší, kdo si otvírá ústa, říká si o potíž.

17:20  Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí, kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.

17:21  Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu, hlupákův otec radost nepozná.

17:22  Radostné srdce – nejlepší lék, ztrápený duch je kostižer.

17:23  Darebák přijímá tajné dary, aby cesty práva podvrátil.

17:24  Rozumný má moudrost přímo před sebou, oči hlupáka ji v celém světě nenajdou.

17:25  K mrzutosti je otci tupý syn, svou matku naplňuje hořkostí.

17:26  Pokutovat nevinného jistě není dobré, natož bít urozené, když jednají poctivě.

17:27  Kdo získal poznání, ten šetří slova, rozumný člověk se umí ovládat.

17:28  I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán, rozumně vypadají ústa zavřená.

Chapter 18

18:1  Samotáři jde jen o vlastní choutky, každou rozumnou radou pohrdne.

18:2  Tupec nijak nestojí o rozumnost – chce jen vyklopit, co má na srdci.

18:3  Kam přijde darebák, přijde i pohrdání, za ním pak hanba a potupa.

18:4  Hluboká voda jsou slova úst některých, zurčící potok, pramen moudrosti.

18:5  Stranit darebákovi jistě není dobré, natožpak nevinného o právo připravit.

18:6  Tupcova ústa spěchají k hádkám, jeho rty po výprasku volají.

18:7  Tupci jsou jeho ústa záhubou, rty jsou mu pastí smrtelnou.

18:8  Pomluvy se tváří jako pamlsky, hluboko do nitra ale padají.

18:9  Kdo při své práci lenoší, od kazisvěta se příliš neliší.

18:10  Hospodinovo jméno je pevnou věží; spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.

18:11  Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.

18:12  Pýcha předchází pád, slávu předchází pokora.

18:13  Kdo odpovídá dřív, než vyslechne, hloupost projevuje k vlastní ostudě.

18:14  Lidský duch dovede unést nemoc, ztrápený duch se však nedá vydržet.

18:15  Rozumné srdce nabývá poznání, moudré uši prahnou po vědění.

18:16  Dar otvírá člověku dveře, i před velikány jej přivede.

18:17  První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří.

18:18  Los dokáže ukončit sváry, i mocné dovede rozsoudit.

18:19  Ukřivděný bratr se uzavře jak město, rozepře působí jako hradní závory.

18:20  Ovocem svých úst si každý naplní břicho, úrodou vlastních rtů se každý nasytí.

18:21  Jazyk má moc nad smrtí i životem, kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.

18:22  Kdo našel manželku, ten našel štěstí, Hospodin jej svou přízní obdařil.

18:23  Chudák poníženě prosí, boháč odpovídá hrubostí.

18:24  Někdo ze sebe jen dělá přítele, bližší než bratr je však ten, kdo miluje.

Chapter 19

19:1  Lepší chudý poctivec než prolhaný pitomec.

19:2  Nadšení bez poznání nestačí, zbrklý se dopouští mnoha chyb.

19:3  Člověk padá pro vlastní hloupost, v srdci má ale na Hospodina zlost.

19:4  Boháč má přátel habaděj, chuďas je opuštěn bez přátel.

19:5  Křivopřísežník trestu neujde, neunikne, kdo šíří lež.

19:6  Štědrého člověka si mnozí předcházejí, s tím, kdo rozdává, se každý přátelí.

19:7  Chuďase nesnáší ani jeho bratři – tím spíše se mu vyhnou přátelé! Snaží se najít slova, ale zbytečně.

19:8  Kdo se má rád, snaží se získat rozum, kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne.

19:9  Křivopřísežník neujde trestu, kdo šíří klam, ten zahyne.

19:10  Tupci nesluší žádný přepych, tím méně otroku vláda nad pány.

19:11  Prozíravost brání člověku se hněvat, promíjet vinu je jeho ozdoba.

19:12  Králova zlost – to je lví řev, jeho přízeň – rosa na trávě.

19:13  Tupý syn je neštěstím svého otce, hašteřivá žena pak crčení bez konce!

19:14  Dům a majetek bývá po rodičích, rozumnou ženu však dává Hospodin.

19:15  Lenost ukolébá člověka k spánku; kdo je váhavý, zůstane o hladu.

19:16  Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši; komu je lhostejné, jak žije, zahyne.

19:17  Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu; on sám mu jeho dobrodiní odplatí.

19:18  Napravuj syna, dokud máš naději, jeho smrt nechtěj dopustit.

19:19  Vztekloun zasluhuje potrestání; ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.

19:20  Poslechni radu, přijmi poučení, abys byl příště moudřejší.

19:21  Člověk má v srdci mnohé plány, stane se ale, co chce Hospodin.

19:22  Po člověku se žádá, aby byl laskavý; lépe je být chudák nežli podvodník.

19:23  Úcta k Hospodinu přináší život; v sytosti a klidu pak člověk může spát.

19:24  Lenoch k talíři natáhne ruku, k ústům ji už ale nezvedne.

19:25  Nabij drzounovi, a prosťáček zmoudří, pokárej rozumného, a dojde poznání.

19:26  Napadá otce, vyhání matku syn hanebný a nestoudný.

19:27  Přestaň, synu, naslouchat poučení, a zabloudíš od slov poznání.

19:28  Ničemný svědek se vysmívá právu, ústa darebáků hltají hanebnost.

19:29  Na drzouny čekají soudy, na hřbety tupců rány.

Chapter 20

20:1  Víno je drzoun a pivo křikloun; kdo za ním vrávorá, nezmoudří.

20:2  Jako když lev řve, král hrůzu nahání; svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.

20:3  Upustit od sporu je člověku ke cti, rozčilovat se umí každý hňup.

20:4  Na podzim lenoch orat nechce, o žních bude žebrat zbytečně.

20:5  Rada v srdci člověka je voda hluboká, kdo je rozumný, ji umí načerpat.

20:6  Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá, věrného muže však aby pohledal.

20:7  Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti; šťastní budou jeho potomci!

20:8  Král sedí na trůnu, aby soudil, všechno zlo svým zrakem rozhání.

20:9  Kdo může říci: Mám čisté srdce, od hříchu jsem se oprostil?

20:10  Dvojí metr a dvojí závaží – Hospodinu se hnusí obojí.

20:11  I na dětech se podle chování pozná, jak čistá a upřímná je jejich povaha.

20:12  Slyšící ucho, vidoucí oko – obojí učinil Hospodin.

20:13  Nemiluj spánek, ať nezchudneš; otevři oči, ať se nasytíš.

20:14  „Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje, a jen co popojde, už si pochvaluje.

20:15  Někdo má zlato a perel hromady, nejdražším klenotem jsou moudré rty.

20:16  Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího, když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

20:17  Ten, komu pokrm ze lži lahodí, skončí s ústy plnými kamení.

20:18  Podpoř své úmysly dobrou radou, nech se poučit, než začneš boj.

20:19  Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí; s tlučhubou neměj co do činění.

20:20  Kdo zlořečí otci nebo matce, toho svíce zhasne v temnotě.

20:21  Rychlé zbohatnutí na začátku, žádné požehnání na konci.

20:22  Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“ čekej na Hospodina – ten ti pomůže.

20:23  Dvojí závaží se Hospodinu hnusí; falešné váhy se mu nelíbí.

20:24  Hospodin řídí lidské kroky; který člověk své cestě rozumí?

20:25  Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté a teprve potom přemýšlel.

20:26  Moudrý král se vypořádá s darebáky: nechá je drtit pod koly.

20:27  Hospodinovou svící je duch člověka – vše, co je skryté, prozkoumá.

20:28  Láska a věrnost ať opatrují krále, jeho trůn ať podpírá laskavost.

20:29  Chloubou mládenců je jejich síla, ozdobou starců šediny.

20:30  Rány a modřiny uzdravují ze špatnosti, bití zasahuje hluboké útroby.

Chapter 21

21:1  Královo srdce je v Hospodinově ruce – jak vodní strouhu je směruje, kam chce.

21:2  Člověk má všechny své cesty za správné, srdce však zpytuje Hospodin.

21:3  Když se děje spravedlnost a právo, Hospodin to má raději než oběti.

21:4  Povýšené oči, naduté srdce, úsilí ničemů – to vše je hřích.

21:5  Plány pracovitých vedou k zisku, zbrklost přináší jenom chudobu.

21:6  Poklady získané lživými řečmi jsou pomíjivá marnost, smrtelná past.

21:7  Darebáci budou smeteni vlastní krutostí; konat spravedlnost totiž odmítli.

21:8  Cesta podvodníka je klikatá, povaha čistých je upřímná.

21:9  Lepší je stěhovat se do kouta na střechu než s hašteřivou ženou sdílet dům.

21:10  Darebák tíhne ke zlu celou svou duší, nebude laskavý ani k příteli.

21:11  Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří, když vzdělávají moudrého, dojde poznání.

21:12  Spravedlivý se učí na domě darebáka: darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.

21:13  Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka, nebude vyslyšen, až bude volat sám.

21:14  Tajný dárek dokáže utišit hněv, postranní úplatek i velkou zuřivost.

21:15  Poctivému je radostí prosazení práva, pro bídáky je to však záhuba.

21:16  Z cesty rozumu kdo ztratil se, ve shromáždění mrtvých spočine.

21:17  Milovník radovánek je vlastně chudák; milovník přepychu a vína nebude bohatý.

21:18  Darebák bude výkupným za spravedlivého, na místě poctivých se ocitne podvodník.

21:19  Lepší je bydlet někde v pustině než s hašteřivou ženou hádat se.

21:20  Moudrý má doma olej a vzácné poklady, tupec však všechno rozhází.

21:21  Komu jde o spravedlnost a soucit, nalezne život, spravedlnost a slávu.

21:22  Do města siláků vnikl moudrý a zbořil pevnost, na niž se spolehli!

21:23  Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk, chrání svou duši před trápením.

21:24  Nadutý domýšlivec se drzoun jmenuje, jeho zpupnost nezná žádnou mez.

21:25  Lenocha umoří jeho vlastní touhy, jeho rukám práce nevoní.

21:26  Celý den jenom toužebně touží, spravedlivý však rozdává a neskrblí.

21:27  Sama ohavnost je oběť ničemů, zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!

21:28  Falešný svědek bídně zhyne; poslední slovo má, kdo umí naslouchat.

21:29  Darebák jde a na nic nedbá, poctivý však svou cestu zvažuje.

21:30  Žádná moudrost, žádná šikovnost, žádná rada na Hospodina nestačí.

21:31  Kůň bývá chystán pro den boje, Hospodinovo je však vítězství.

Chapter 22

22:1  Jméno je cennější než spousta peněz, nad stříbro a zlato je být oblíben.

22:2  Boháč a chudák mají společné jedno: Stvořitelem obou je Hospodin.

22:3  Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí, prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

22:4  Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu je bohatství, sláva a život.

22:5  Trnitá a zrádná je cesta zvráceného, komu je život drahý, drží se daleko.

22:6  Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne.

22:7  Boháč panuje nad chudáky, dlužník je věřitelovým otrokem.

22:8  Kdo seje bezpráví, sklidí neštěstí; jeho hrůzovláda pomine.

22:9  Požehnaný je ten, kdo je štědrý; i o chleba se dělí s chudákem.

22:10  Vyžeň drzouna a zmizí rozepře – konec hádek i urážek!

22:11  Kdo z čistého srdce miluje, kdo má ušlechtilost na svých rtech, bude mít krále za přítele.

22:12  Hospodin střeží vědění, úmysly podvodníků ale překazí.

22:13  „Venku je lev!“ říká lenoch. „Na ulici přijdu o život!“

22:14  Ústa svůdkyně jsou bezedná jáma, kdo hněvá Hospodina, do ní se propadne.

22:15  Nerozumnost vězí v srdci dítěte, trestající metla ji však vyžene.

22:16  Kdo drtí chudé, aby se obohatil, a dává bohatým, skončí v chudobě.

22:17  Nakloň své ucho a slova mudrců slyš, své srdce věnuj mému vědění.

22:18  Příhodné bude, když zachováš je v nitru, budou-li pohotově vždy na tvých rtech.

22:19  Dnes právě tebe mám v úmyslu učit, abys na Hospodina pevně spoléhal.

22:20  Třicatero rad jsem pro tebe sepsal – je v nich poučení a vědění,

22:21  abys poznal výroky spolehlivé pravdy a předával ji těm, kdo na ni čekají:

22:22  Neodírej chudáka – je přece chudák; u soudu neutlačuj ubohé.

22:23  Sám Hospodin se jejich pře ujme a vydře duši těm, kdo vydírají je!

22:24  Neměj za přítele vznětlivého muže, se vzteklým člověkem se nespolčuj,

22:25  jinak se přiučíš jeho zvykům, do pasti uvrhneš duši svou.

22:26  Nepatři k těm, kdo se upisují, nezaručuj se za půjčky.

22:27  Proč bys měl přijít i o vlastní lůžko, až nebudeš mít čím zaplatit?

22:28  Neposunuj dávné mezníky, které tví otcové vztyčili.

22:29  Hleď – kdo je mistrem svého díla, v královských službách octne se; nepatrným lidem sloužit nebude.

Chapter 23

23:1  Když s mocným člověkem k jídlu sedáš si, dobře si uvědom, co se ti nabízí.

23:2  Neukrotíš-li svoji chuť, sám si do krku vrazíš nůž.

23:3  Po jeho lahůdkách nedychti – ten pokrm je totiž ošidný!

23:4  Nenič se honbou za bohatstvím, měj rozum a rychle přestaň s tím.

23:5  Jen je zahlédneš, bohatství už tu není, jak orel křídla rozepne, k nebi uletí!

23:6  Raději nejez pokrm lakomce, po jeho lahůdkách nedychti.

23:7  V duchu jen počítá – je už takový, když říká: „Jez a pij,“ není upřímný.

23:8  Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš, tvoje lichotky budou zmařeny!

23:9  Cokoli říkat tupci je zbytečné, moudrostí tvých slov jen pohrdne.

23:10  Neposunuj dávné mezníky, od pole sirotků dej ruce pryč!

23:11  Jejich Zastánce je totiž mocný – sám proti tobě povede jejich při.

23:12  Veď svoji mysl ke vzdělání, své uši k řečem poučným.

23:13  Své dítě učit kázni neváhej, dáš-li mu metlou, neumře!

23:14  Když mu sám metlou nabiješ, jeho duši z pekla vytrhneš.

23:15  Bude-li, synu, tvé srdce moudré, mé srdce zajásá, to mi věř.

23:16  Celé mé nitro se zaraduje, budou-li tvé rty mluvit poctivě.

23:17  Závist k hříšníkům v srdci nechovej, v úctě k Hospodinu žij každý den.

23:18  Budoucnost totiž patří tobě – tvá naděje tě nezklame!

23:19  Poslouchej, synu, a buď moudrý, na cestu zaveď srdce své:

23:20  Nepatři k těm, kdo se opíjejí vínem, k hltounům masa neřaď se.

23:21  Pijáka i žrouta přece čeká bída, ospalost člověka do hadrů obléká!

23:22  Poslouchej otce, který tě zplodil, nepohrdej svou matkou, až zestárne.

23:23  Pravdu získej, za nic ji neprodávej, rovněž tak moudrost, kázeň, rozumnost.

23:24  Otec spravedlivého je naplněn štěstím, rodič moudrého má důvod k radosti.

23:25  Tvůj otec i matka ať tedy mají radost, tvoji rodičku ať štěstí naplní!

23:26  Věnuj mi, synu můj, své srdce, nespouštěj oči z cesty mé:

23:27  Nevěstka je jak bezedná jáma, těsnou studnou se stane svůdkyně.

23:28  Jak lupič ve skrytu na kořist číhá, řady nevěrníků spěchá rozmnožit!

23:29  Čí to „au“ a čí to „oj“? Čí ten křik a čí ten boj? Čí boulí bezpočet? Čí oči zarudlé?

23:30  Těch, kdo u vína vysedávají, těch, kdo vyhledávají nápoje!

23:31  Do vína nezahleď se – jak rudé je, jak v poháru jen jiskří, jak hladce klouže do hrdla!

23:32  Nakonec ale jako zmije uštkne, dokáže otrávit jako had.

23:33  Tvé oči uvidí prapodivně, tvé srdce bude mluvit spleteně.

23:34  Bude ti, jako bys usnul na moři, jako bys ulehl stožáru na špici.

23:35  Prý: Dostal jsem ránu? Nebolí! Že zbili mě? Už nevím kdy! Až se proberu, dám si víc!

Chapter 24

24:1  K zlým lidem nechovej žádnou závist, po jejich společnosti nedychti.

24:2  V srdcích přemýšlejí o násilí, svými rty mluví, aby trápili.

24:3  Moudrost dovede postavit dům, šikovnost jej umí upevnit.

24:4  Poznání pak jeho pokoje plní majetkem vzácným a překrásným.

24:5  Moudrý zmůže víc než velký silák, ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.

24:6  Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám, ve množství rádců je záchrana.

24:7  Hlupák na moudrost nedosáhne, ve shromáždění obce musí pomlčet.

24:8  Kdo stále vymýšlí, jak by škodil, toho pojmenují Úskočný.

24:9  Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích, drzoun je každému odporný.

24:10  Pokud se budeš v těžký den hroutit, tvá síla za moc nestojí.

24:11  Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti, ujmi se těch, jež vedou k popravě!

24:12  Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“? Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je! Strážce tvé duše o všem ví, každému jeho skutky odplatí!

24:13  Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý, plástev je sladká na patře.

24:14  Právě tak zachutná tvé duši moudrost – najdeš-li ji, budoucnost patří tobě, tvá naděje tě nezklame!

24:15  Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého, neodvažuj se škodit jeho příbytku!

24:16  Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl, jediné sklouznutí ale zničí ničemu.

24:17  Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, nejásej v srdci nad jeho klesnutím.

24:18  Hospodinu by se nelíbil ten pohled, mohl by od něj odvrátit svůj hněv.

24:19  Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit, darebákům nemáš co závidět.

24:20  Budoucnost nečeká lidi zlé, svíce darebáků uhasne!

24:21  Cti Hospodina, synu, a také krále, nezačínej si s buřiči.

24:22  Vždyť jejich zkáza přijde nenadále; jak budou oba trestat, kdo to ví?

24:23  Zde jsou další slova mudrců: Stranit někomu u soudu není vůbec dobré.

24:24  Kdo omilostní darebáka, bude proklínán lidmi, takovému budou spílat národy.

24:25  Žalobci však bývají oblíbeni, takoví se jen chvály dočkají.

24:26  Upřímná odpověď – na rty polibek.

24:27  Zvládni svou práci venku, o své pozemky se postarej, potom si můžeš stavět dům.

24:28  Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic; chceš snad oklamávat svými rty?

24:29  Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně, každému jeho skutky oplatím!“

24:30  Jednou jsem šel kolem lenochova pole, kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –

24:31  všechno bylo zarostlé trním, všechno pokrývaly kopřivy, kamenná zídka celá zbořená!

24:32  To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci, z onoho pohledu jsem se poučil:

24:33  Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a poležíš;

24:34  najednou tě jak tulák navštíví nouze, bída tě přepadne jako loupežník!

Chapter 25

25:1  Zde jsou další Šalomounova přísloví, shromážděná na dvoře judského krále Ezechiáše:

25:2  Slávou Boží je věc tajit, slávou králů je věc prozkoumat.

25:3  Jak výšku nebe a hlubiny země, tak srdce králů nelze vystihnout.

25:4  Když se od stříbra odloučí struska, zlatníkovi se ukáže ryzí kov.

25:5  Když od krále odloučí darebáka, spravedlností se zpevní jeho trůn.

25:6  Před králem se nedělej důležitým, mezi významné lidi nestav se.

25:7  Je lepší být vyzván: „Pojď výše,“ než být před urozenými ponížen. I když něco spatříš na vlastní oči,

25:8  nepouštěj se pro to rychle do sporu. Co by sis mohl nakonec počít, kdyby tě tvůj bližní k hanbě přivedl?

25:9  Když vyřizuješ spor se svým bližním, neodhaluj cizí tajemství.

25:10  Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě, tvá špatná pověst tě už nepustí!

25:11  Zlatá jablka na stříbrných mísách jsou slova řečená v pravý čas.

25:12  Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovu je moudrá výtka pro vnímavý sluch.

25:13  Chladivým sněhem uprostřed léta je věrný posel těm, kdo jej vyslali; duši svých pánů jistě občerství!

25:14  Oblaka, vítr – a žádný déšť! Chvástavé sliby – samé chyby!

25:15  Trpělivostí si i vůdce nakloníš; jemný jazyk i kosti rozdrtí.

25:16  Najdeš-li med, jez ho s mírou; jinak se přesytíš a zvrátíš jej.

25:17  Navštěvuj svého přítele jen vzácně, jinak se přesytí a znenávidí tě.

25:18  Kdo proti bližnímu křivě svědčí, je jako kyj, jak meč, jak ostrý šíp.

25:19  Jak vyražený zub, jak vykloubená noha je důvěra ve zrádce v těžký den.

25:20  Obírat o šaty v chladný den, nalévat ocet do rány – totéž je truchlivému zpívat písničky.

25:21  Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít.

25:22  Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí, sám Hospodin ti odplatí.

25:23  Severní vítr s sebou nese liják, tajné řeči pak zlobné pohledy.

25:24  Lepší je stěhovat se do kouta na střechu než s hašteřivou ženou sdílet dům.

25:25  Chladivá voda pro hrdlo vyprahlé je dobrá novina ze země daleké.

25:26  Zakalený je pramen, studna zkažená, když spravedlivý před ničemou kolísá.

25:27  Jíst mnoho medu nemusí být dobré, usilovat o slávu může být neslavné.

25:28  Bezbranné město, zborcená hradba je ten, kdo sám sebe nezvládá.

Chapter 26

26:1  Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest.

26:2  Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde.

26:3  Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl.

26:4  Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat.

26:5  Odpověz tupci na jeho tupost, aby si přestal moudrý připadat.

26:6  Uřezává si nohy, pije utrejch, kdo se zprávou tupce posílá.

26:7  Chabé jak zmrzačené nohy je přísloví v ústech tupcových.

26:8  Jako do praku nabíjet kámen je tupci prokazovat čest.

26:9  Jako trn v ruce opilce je přísloví v ústech pitomce.

26:10  Jako lučištník, jenž střílí naslepo, je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.

26:11  Jako se pes vrací k vlastním zvratkům, tak tupec opakuje vlastní pitomost.

26:12  Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka!

26:13  Lenoch říká: „Šelma je na cestě! Po ulicích běhá lev!“

26:14  Dveře se otáčejí v pantech, lenoch v peřině.

26:15  Lenoch k talíři ruku natáhne, zvednout ji k ústům už ale nezvládne.

26:16  Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm rádců zkušených.

26:17  Tahá za uši rozběhnutého psa, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.

26:18  Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,

26:19  takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“

26:20  Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár.

26:21  Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.

26:22  Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají.

26:23  Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém.

26:24  Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest.

26:25  Jeho příjemným řečem vůbec nevěř – v srdci má sedmerou ohavnost!

26:26  I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena.

26:27  Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí.

26:28  Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají.

Chapter 27

27:1  Nechlub se tím, co bude zítra – netušíš ani, co bude dnes!

27:2  Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa, ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty.

27:3  Kámen tlačí a písek tíží, vydržet s tupcem je těžší než obojí.

27:4  Zloba je krutá a hněv prudký, kdo však obstojí před závistí?

27:5  Lepší otevřené pokárání nežli tajené milování.

27:6  Bezpečnější jsou rány od přítele než hojné polibky od soka.

27:7  Sytý i pláství medu pohrdá, hladovému se každá hořkost sladká zdá.

27:8  Jako pták vyplašený ze svého hnízda je člověk prchající z domova.

27:9  Olej a kadidlo oblažují srdce, přítel je vítanější než vlastní úsudek.

27:10  Svého ani otcova přítele neopouštěj. Do domu svého bratra nechoď v nesnázích – lepší je blízký soused než bratr vzdálený!

27:11  Potěš mé srdce, synu, a buď moudrý, ať mám co odpovědět na cizí urážky.

27:12  Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí, prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

27:13  Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího, když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

27:14  Kdo svému příteli halasně žehná už brzy od rána, za kletbu se mu to počítá.

27:15  Věčnému crčení v období dešťů se hašteřivá žena podobá.

27:16  Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr, do pravé ruky chce olej pochytat.

27:17  Železo se brousí železem, tak přítel brousí svého přítele.

27:18  Kdo pěstuje fíkovník, bude jíst fíky, kdo pečuje o pána, vyslouží si díky.

27:19  Hladina zrcadlí lidskou tvář, člověk zrcadlí srdce člověka.

27:20  Hrob a záhuba se nikdy nenasytí, právě tak nenasytné jsou lidské oči.

27:21  Na stříbro je tyglík, na zlato pec, podle své pověsti člověk pozná se.

27:22  I kdybys hňupa v hmoždíři napadrť rozdrtil palicí, nezbavil bys ho hlouposti!

27:23  Své ovce znej na první pohled, své srdce věnuj svému stádu.

27:24  Bohatství přece netrvá věčně, netrvá ani koruna králů.

27:25  Tráva však vyroste na posekané louce, seno se znovu sveze z hor.

27:26  Beránci kdykoli oděv ti poskytnou, za kozlíky si koupíš pozemek.

27:27  Kozího mléka bude dostatek, pokrm pro tebe i pro tvou rodinu, dostatek živobytí i pro tvou čeládku!

Chapter 28

28:1  Darebáci prchají, i když je nikdo nehoní, spravedliví jsou smělí jako lvi.

28:2  Když je v zemi bezpráví, mnozí v ní panují; vládce znalý a rozumný se dlouho udrží.

28:3  Když nuzný člověk utiskuje chudáky, je jako průtrž, co zničí obilí!

28:4  Ti, kdo opouštějí Zákon, velebí darebáka, kdo Zákon dodržují, se staví proti nim.

28:5  Spravedlnost je nad chápání zlých lidí, hledači Hospodina ji plně pochopí.

28:6  Lepší poctivý chudák nežli zkažený boháč.

28:7  Rozumný syn pečlivě plní Zákon, přítel hodovníků je otci k ostudě.

28:8  Kdo bohatne lichvou a ceny nadsazuje, hromadí pro toho, kdo myslí na chudé.

28:9  Když někdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon, i jeho modlitba bude ohavná!

28:10  Do vlastní jámy padne svůdce poctivých, na bezúhonné čeká skvělé dědictví.

28:11  Boháč sám sobě připadá moudrý, rozumný chudák ho však odhalí.

28:12  Když jásají spravedliví, je to veliká sláva, když mají darebáci navrch, každý se schovává.

28:13  Kdo zastírá své viny, nebude úspěšný; kdo je vyznává a opouští, však dojde milosti.

28:14  Blaze tomu, kdo je vždy opatrný, kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne.

28:15  Jako lev řvoucí, jak medvěd zuřivý je ničemný panovník nad lidem ubohým.

28:16  Vůdce, jenž nemyslí, tím více utlačuje; ten, komu nejde o zisk, tu dlouho zůstane.

28:17  Člověk obtížený vraždou se řítí do jámy, od takového ruce pryč!

28:18  Kdo žije poctivě, ten zachován bude, kdo jde křivolakou cestou, náhle upadne.

28:19  Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem, bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

28:20  Věrného člověka požehnání zahrne, kdo spěchá zbohatnout, trestu neujde.

28:21  Stranit někomu jistě dobré není; i pro kus chleba se mnohý proviní.

28:22  Lakomec štve se za majetkem, neví, že skončí v chudobě.

28:23  Kdo kárá, nakonec dojde ocenění spíše než jazyk, který jen lichotí.

28:24  Odírat rodiče prý žádný hřích není – to může říkat jen vrahův společník!

28:25  Chamtivý člověk podněcuje sváry, kdo doufá v Hospodina, bude úspěšný.

28:26  Na vlastní rozum spoléhá jen tupec, kdo ale žije moudře, bude zachráněn.

28:27  Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi, kdo zakrývá si oči, potká ho prokletí.

28:28  Když mají darebáci navrch, každý se ukrývá, když na ně přijde záhuba, spravedlivých přibývá.

Chapter 29

29:1  Z často káraného se stane zatvrzelý, když náhle zhroutí se, nebude pomoci.

29:2  Z rozmachu spravedlivých lid se raduje, když vládnou darebáci, národ běduje.

29:3  Kdo miluje moudrost, působí otci radost, přítel nevěstek však mrhá majetek.

29:4  Spravedlností král posiluje zemi, kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.

29:5  Kdo svému bližnímu lichotí, prostírá před jeho nohy síť.

29:6  Zlý člověk vězí v pasti hříchu, spravedlivý je plný radostného smíchu.

29:7  Spravedlivý má zájem o právo ubohých, darebák o tom nechce vědět nic.

29:8  Drzouni dovedou vzbouřit město, mudrci dovedou odvrátit hněv.

29:9  S hlupákem když se moudrý dohaduje, pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!

29:10  Krvelační poctivce nenávidí, upřímnému se sápou po krku.

29:11  Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět.

29:12  Panovník, jenž dá na lživé řeči, bude mít za služebníky samé ničemy.

29:13  Chudák a vyděrač mají jedno společné: oběma dal Hospodin vidět světlo dne.

29:14  Soudí-li král i chudé poctivě, jeho trůn bude navěky upevněn.

29:15  Moudrosti dodává metla a domluva, rozpustilé dítě je pro matku ostuda.

29:16  Když přibývá darebáků, hříchu přibývá, spravedliví však spatří jejich pád.

29:17  Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí, potěšením tvou duši nasytí.

29:18  Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany, kdo ale plní Zákon, ten je blažený.

29:19  Netrestej otroka pouhými slovy; rozumí sice, ale neodpoví!

29:20  Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá? Více se dá čekat od hlupáka!

29:21  Když někdo otroka odmalička hýčká, bude mít z něho nevděčníka.

29:22  Hněvivý člověk vzbuzuje různice, kdo je vznětlivý, hřeší velice.

29:23  Vlastní povýšenost člověka poníží, kdo je poníženého ducha, dojde uznání.

29:24  Zlodějův společník sám sobě škodí, když ani pod přísahou nic nepoví.

29:25  Strach z lidí člověka nakonec ochromí, kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.

29:26  Kdekdo si touží mocné naklonit, soudcem všech lidí je však Hospodin.

29:27  Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají, darebákům se hnusí poctiví.

Chapter 30

30:1  Slova Agura, syna Jákeho z Massy. Výrok onoho muže k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi:

30:2  Nesporně jsem ten nejtupější z lidí a běžná rozumnost mi zcela uniká.

30:3  Moudrosti jsem se nenaučil, poznání Svatého jsem nedosáh.

30:4  Kdo vystoupil do nebe, aby se vrátil? Kdo pobral vítr do dlaní? Kdo shrnul moře do pláště? Kdo založil všechny zemské končiny? Víš, jak se jmenuje? A jak jeho syn?

30:5  Veškerá Boží řeč je ryzí, on je štít těch, kdo v něho doufají.

30:6  K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.

30:7  Jen o dvě věci jsem tě žádal, neodpírej mi je, dokud nezemřu:

30:8  Klam a lživá slova ode mne vzdal, nedávej mi bohatství ani chudobu. Syť mě pokrmem tak, jak potřebuji,

30:9  abych tě přesycen nezradil a nikdy neřekl: „Kdo je Hospodin?“ Též abych nekradl, jsa v nouzi, a Boží jméno netupil.

30:10  Neosočuj otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a abys nepykal!

30:11  Je pokolení, jež zlořečí otci a svojí matce nežehná.

30:12  Je pokolení, jež se sobě zdá čisté, od svojí špíny však není omyté.

30:13  Je pokolení – ó jak povýšeně hledí, jak vysoko zvedá svoje obočí!

30:14  Je pokolení s meči místo zubů a s dýkami namísto řezáků, aby spolykali ubožáky země a všechny chudáky na světě.

30:15  Pijavice má dvě dcery: Dej, Dej! Tři věci se nikdy nenasytí, čtyři nikdy neříkají Dost:

30:16  hrob, neplodné lůno, nezavlažená země a nezkrotitelný oheň.

30:17  Tomu, kdo vysmívá se otci a poslušností k matce pohrdá, havrani od potoka vyklovou oči, spolykají mu je orlí mláďata.

30:18  Tři věci ve mně budí úžas, čtyři jsou nad mé chápání:

30:19  cesta orla nebem, cesta hada skálou, cesta lodi mořem a cesta muže s pannou.

30:20  Taková je cesta cizoložné ženy – pojí, otře si ústa a řekne: „Neprovedla jsem nic špatného.“

30:21  Před třemi věcmi se chvěje země a čtyři nedokáže snést:

30:22  když služebník začne kralovat, když se hlupák může jídlem cpát,

30:23  když se nepříjemná žena vdá a když služka svou paní vystřídá.

30:24  Tito čtyři jsou na zemi nepatrní, nad mudrce jsou ale moudřejší:

30:25  mravenci, národ nepříliš silný, v létě si ale chystají zásoby;

30:26  králíci, národ nepříliš mocný, ve skále si však staví obydlí;

30:27  kobylky sice krále nemají, všechny však v jednom šiku vyráží;

30:28  pavouka sice chytíš do ruky, bydlí však v královských palácích.

30:29  Tito tři mají vznešenou chůzi a čtyři kráčí nádherně:

30:30  lev, nejudatnější zvíře, jež nikoho se neleká,

30:31  osedlaný kůň, kozel a nepřemožitelný král.

30:32  Pokud ses bláhově chvástal, pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!

30:33  Pod tlakem vzniká z mléka máslo, pod tlakem vytéká z nosu krev, pod tlakem hněvu vzniká svár.

Chapter 31

31:1  Slova Lemuele, krále z Massy, výroky, jimž ho matka učila:

31:2  Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna? Co říci, synu zaslíbený?

31:3  Nemarni s ženami svoji sílu, nepokaz cestu, jež králům náleží.

31:4  Nenáleží, ó Lemueli, králům, nenáleží králům víno pít, vladařům pivo nesluší.

31:5  Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti, mohl by překroutit právo všech soužených.

31:6  Umírajícím dejte pít pivo a víno těm, kdo hořkost zakouší.

31:7  Když se napijí, na bídu zapomenou, přestanou myslet na své trápení.

31:8  Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí, a za práva všech bezmocných.

31:9  Otevři ústa, suď spravedlivě, zastaň se chudých a ubohých!

31:10  Znamenitá žena – ta je k pohledání, mnohem vzácnější je nad perly!

31:11  Manžel jí důvěřuje ze srdce, žádný užitek tu chybět nebude.

31:12  Je na něj hodná, a ne zlá po všechny dny svého života.

31:13  Vlnu a len si sama nakoupí, pracovat rukama je pro ni radostí.

31:14  Kupecké lodi se podobá: přináší pokrmy zdaleka.

31:15  Ráno vstává, než se rozední, celé své rodině jídlo připraví, také svým služebným rozdělí úkoly.

31:16  Posoudí pozemek a sama jej pořídí, z vlastního výdělku sází vinici.

31:17  Odhodlaně se pouští do díla, sílu svých paží umí dokázat.

31:18  Užitek vlastní píle zakouší, její svíce září dlouho do noci.

31:19  Přeslici bere do rukou, prsty přidržuje vřeteno.

31:20  Štědře otvírá svou dlaň ubohým, pomocnou ruku chudým nabízí.

31:21  Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh, celá její domácnost má po dvou oblecích.

31:22  Kmentové přikrývky sama ušije a obléká se šarlatem.

31:23  Její manžel je v branách uznáván, kde s představenými země zasedá.

31:24  Prodává košile, které ušila, zdobené pásy kupcům dodává.

31:25  Síla a krása jsou jejím oděvem, s úsměvem vyhlíží další den.

31:26  Její ústa mluví s moudrostí, její jazyk učí vlídnosti.

31:27  Na chod svého domu dohlíží, nesytí se chlebem zahálky.

31:28  Její synové jí vstoje dobrořečí, její manžel ji takto velebí:

31:29  „Je mnoho znamenitých žen, ty ale všechny převyšuješ je!“

31:30  Klamný je půvab a krása pomíjí; žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.

31:31  Dejte jí odměnu za její úsilí, její činy ať ji v branách velebí!