CzeCSP - Luke

Chapter 1

1:1  Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily,

1:2  jak nám je předali ti, kteří se od počátku stali očitými svědky a ⌈služebníky slova⌉,

1:3  rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prošel, že ti to po pořádku vypíši, vznešený Theofile,

1:4  abys plně poznal spolehlivost těch věcí, kterým jsi byl vyučen.

1:5  Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl ženu z dcer Áronových a její jméno bylo Alžběta.

1:6  Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Pánových příkazů a ustanovení.

1:7  Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli ⌈pokročilého věku⌉.

1:8  Stalo se pak, když v pořadí svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu

1:9  podle zvyku kněžského úřadu, připadlo na něj losem, aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo.

1:10  A v hodinu obětování kadidla se celé shromáždění lidu modlilo venku.

1:11  Tu se mu ukázal Pánův anděl, stojící po pravé straně oltáře pro obětování kadidla.

1:12  Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach.

1:13  Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena, a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

1:14  A budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.

1:15  Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým.

1:16  A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.

1:17  A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený lid.“

1:18  I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a má žena je již pokročilého věku.“

1:19  Anděl mu odpověděl a řekl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu.

1:20  A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“

1:21  Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni.

1:22  Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý.

1:23  I stalo se, že jakmile se naplnily dny jeho služby, odešel ⌈do svého domu.⌉

1:24  Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala:

1:25  „Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění mezi lidmi.“

1:26  V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,

1:27  k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova; jméno té panny bylo Marie.

1:28  I vešel k ní a řekl: „⌈Buď zdráva⌉, ⌈milostí obdařená⌉, Pán je s tebou. [Požehnaná tys mezi ženami.]“

1:29  Ona však byla tím slovem velmi rozrušena a uvažovala, jaký je to pozdrav.

1:30  A anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha.

1:31  A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

1:32  Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

1:33  Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.“

1:34  Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže?“

1:35  A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se [z tebe] narodí, bude nazváno Syn Boží.

1:36  Hle, tvá příbuzná Alžběta -- také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazývána neplodnou.

1:37  Neboť u Boha nebude žádná věc nemožná.“

1:38  Marie řekla: „Hle, jsem Pánova otrokyně; nechť se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

1:39  V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor do města Judova.

1:40  Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

1:41  I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým

1:42  a zvolala silným hlasem: „Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

1:43  Jak se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána?

1:44  Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně.

1:45  A blahoslavená, která uvěřila, neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.“

1:46  A Marie řekla:

1:47  „Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci,

1:48  že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,

1:49  protože mi Mocný učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno

1:50  a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí.

1:51  Svou paží učinil mocný skutek, rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce,

1:52  svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné,

1:53  hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.

1:54  Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství,

1:55  jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu až ⌈na věčnost⌉.“

1:56  Marie s ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila do svého domu.

1:57  Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna.

1:58  Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství, a radovali se spolu s ní.

1:59  I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš.

1:60  A jeho matka odpověděla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan.“

1:61  Řekli jí: „Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak jmenuje.“

1:62  Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno.

1:63  Požádal o tabulku a napsal: Jeho jméno je Jan. A všichni se podivili.

1:64  Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil Bohu.

1:65  Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl strach a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těchto událostech.

1:66  A všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: „Co z toho dítěte bude?“ A Pánova ruka byla s ním.

1:67  A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil:

1:68  „⌈Požehnaný Pán, Bůh Izraele,⌉ protože navštívil a ⌈vykoupil svůj lid⌉

1:69  a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka,

1:70  jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna,

1:71  zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,

1:72  aby ⌈prokázal milosrdenství našim otcům⌉ a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,

1:73  na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá,

1:74  abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu sloužili

1:75  ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny.

1:76  A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,

1:77  aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů,

1:78  pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti,

1:79  aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“

1:80  Chlapec rostl a sílil na duchu a pobýval na pustých místech až do dne, kdy otevřeně vystoupil před Izrael.

Chapter 2

2:1  Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém obydleném světě proveden soupis obyvatelstva.

2:2  Tento ⌈soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když⌉ v Sýrii vládl Quirinius.

2:3  I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města.

2:4  Také Josef vyšel z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova,

2:5  aby se dal zapsat s Marií, ⌈svou snoubenkou⌉, která byla těhotná.

2:6  Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila.

2:7  I porodila svého ⌈syna, toho prvorozeného⌉, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné.

2:8  V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem.

2:9  A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach.

2:10  Anděl jim řekl: „Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid,

2:11  že se vám dnes narodil Zachránce, který je ⌈Kristus Pán⌉, v městě Davidově.

2:12  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“

2:13  A náhlese s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího:

2:14  „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj ⌈mezi lidmi Božího zalíbení⌉.“

2:15  A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, ⌈začali si pastýři mezi sebou říkat⌉: „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“

2:16  Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích.

2:17  Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno.

2:18  A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli.

2:19  Marie však ⌈toto všechno⌉ uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.

2:20  Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.

2:21  Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, ⌈dali mu⌉ jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.

2:22  A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána,

2:23  jak je napsáno v Pánově zákoně: Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno, bude nazván svatý Pánu,

2:24  a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, párek hrdliček nebo dvě holoubata.

2:25  A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm.

2:26  Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.

2:27  Ten přišel ⌈v Duchu⌉ do chrámu. Když rodiče přinesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona,

2:28  on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl:

2:29  „Nyní, Panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji,

2:30  neboť mé oči spatřily tvou záchranu,

2:31  kterou jsi připravil před tváří všech lidí,

2:32  světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“

2:33  ⌈Jeho otec a⌉ matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno.

2:34  Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno --

2:35  i tvou vlastní duší pronikne meč -- aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.“

2:36  A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta ⌈již byla velmi pokročilého věku⌉; s mužem žila sedm let od svého panenství

2:37  a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, postya prosbami sloužila Bohu dnem i nocí.

2:38  A v té hodině přistoupila, děkovala Bohu a říkala o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

2:39  A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.

2:40  Dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla ⌈s ním⌉.

2:41  Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc.

2:42  Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali [do Jeruzaléma], jak bylo o této slavnosti zvykem.

2:43  A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to ⌈jeho rodiče⌉ zpozorovali.

2:44  Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.

2:45  A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.

2:46  I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich.

2:47  Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi.

2:48  Když ho rodiče spatřili, zhrozili se a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“

2:49  A on jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že ⌈musím být ve věcech svého Otce⌉?“

2:50  Ale oni neporozuměli tomu slovu, které jim pověděl.

2:51  I sestoupil s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. Jeho matka pečlivě uchovávala ⌈všechna [tato] slova⌉ ve svém srdci.

2:52  A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí.

Chapter 3

3:1  V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když v Judsku vládl Pontius Pilát a v Galileji byl tetrarchou Herodes, jeho bratr Filip byl tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias byl tetrarchou v Abiléně,

3:2  za velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synovi Zachariáše, v pustině.

3:3  I šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání k odpuštění hříchů,

3:4  jak je napsáno v knize slov proroka Izaiáše: Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!

3:5  Každé údolí bude zaplněno, každá hora a pahorek bude snížen; co je křivé, bude rovné, drsné cesty budou hladké;

3:6  a každé tělo uvidí Boží záchranu.

3:7  Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem?

3:8  Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání a nezačínejte si říkat: Náš otec je Abraham. Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.

3:9  A sekera už je přiložena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

3:10  Zástupy se ho ptaly: „Co tedy máme dělat?“

3:11  Odpověděl jim: „Kdo má dvě košile, ať dá tomu, který nemá, a kdo má co k jídlu, ať činí podobně.“

3:12  Přišli i celníci, aby byli pokřtěni, a řekli mu: „Učiteli, co máme dělat?“

3:13  On jim řekl: „Nevybírejte víc, než je vám nařízeno.“

3:14  Ptali se ho i vojáci: „A co bychom měli udělat my?“ Řekl jim: „Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.“

3:15  Zatímco lid byl plný očekávání a všichni ve svých srdcích rozvažovali o Janovi, není–li snad on ten Kristus,

3:16  řekl na to Jan všem: „Já vás sice křtím vodou, avšak přichází silnější než já, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u jeho sandálů; on vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni.

3:17  V jeho ruce je lopata, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky, ale plevy bude pálit ohněm neuhasitelným.“

3:18  Tak i mnoha jinými slovy napomínaje lid, hlásal dobrou zprávu.

3:19  Ale tetrarcha Herodes, který byl od něho kárán kvůli Herodiadě, ženě svého bratra [Filipa], a za všechno zlé, co učinil,

3:20  přidal ke všemu [ještě] to, že Jana zavřel do vězení.

3:21  Stalo se, když byl křtěn všechen lid, a když i Ježíš byl pokřtěn a modlil se, že se otevřelo nebe

3:22  a sestoupil na něho Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas: „Ty jsi ten můj ⌈Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení⌉.“

3:23  Když Ježíš začínal, bylo mu asi třicet let, byl synem, jak se myslelo, Josefa, ten Heliho,

3:24  ten Mathata, ten Léviho, ten Melchiho, ten Janaie, ten Josefa,

3:25  ten Matathiáše, ten Amose, ten Nahuma, ten Esliho, ten Nagaje,

3:26  ten Mahata, ten Matathiáše, ten Semeina, ten Josecha, ten Jody,

3:27  ten Johanana, ten Resy, ten Zorobabela, ten Salathiela, ten Neriho,

3:28  ten Melchiho, ten Addiho, ten Kosama, ten Elmadama, ten Era,

3:29  ten Jesův, ten Eliezera, ten Jorima, ten Mathata, ten Léviho,

3:30  ten Simeona, ten Judy, ten Josefa, ten Jonama, ten Eliakima,

3:31  ten Meleie, ten Menny, ten Mattathy, ten Nathama, ten Davida,

3:32  ten Isaje, ten Obéda, ten Bóaza, ten Saly, ten Naasona,

3:33  ten Amínadaba, ten Admina, ten Arniho, ten Chesróma, ten Farese, ten Judy,

3:34  ten Jákoba, ten Izáka, ten Abrahama, ten Thareho, ten Nachora,

3:35  ten Serucha, ten Ragaua, ten Faleka, ten Hebera, ten Saly,

3:36  ten Kainama, ten Arfaxada, ten Sema, ten Noema, ten Lámecha,

3:37  ten Mathusalema, ten Henocha, ten Jareda, ten Maleleela, ten Kainama,

3:38  ten Enóše, ten Šéta, ten Adama, ten Boha.

Chapter 4

4:1  Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu. Duch ho vodil pustinou

4:2  čtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl.

4:3  Ďábel mu řekl: „Jsi–li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem.“

4:4  Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: Člověk nebude živ jen chlebem [, ale každým Božím slovem].“

4:5  Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa

4:6  a řekl mu: „Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám.

4:7  Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá.“

4:8  Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“

4:9  Přivedl jej pak do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;

4:10  vždyť je napsáno, že svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili

4:11  a na rukou tě ponesou, abys snad svou nohou nenarazil na kámen.“

4:12  Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“

4:13  Když Ďábel dokončil všechno pokušení, odstoupil od něho až do příhodné doby.

4:14  Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí.

4:15  A vyučoval v jejich synagogách, oslavován ode všech.

4:16  I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. A povstal, aby četl.

4:17  Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno:

4:18  Pánův Duch je ⌈na mně⌉, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu,

4:19  vyhlásit vítaný Pánův rok.

4:20  A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho.

4:21  Začal jim tedy říkat: „Dnes se naplnilo toto Písmo ⌈ve vašich uších.⌉“

4:22  Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: „Není tento syn Josefův?“

4:23  Řekl jim: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli, že se stalo v Kafarnaum, učiň i zde ve své domovině.“

4:24  Řekl: „Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti.

4:25  Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců, takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli.

4:26  A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidónu.

4:27  A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman.“

4:28  Když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem.

4:29  Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.

4:30  On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

4:31  Sestoupil do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.

4:32  A byli ohromeni nad jeho učením, protože jeho slovo bylo pronášeno v pravomoci.

4:33  V synagoze byl člověk, který měl ducha nečistého démona; i vykřikl velikým hlasem:

4:34  „Ach, co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi: Svatý Boží.“

4:35  Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi od něho!“ A démon jím mrštil doprostřed a vyšel od něho, aniž mu jakkoli uškodil.

4:36  Na všechny padl úžas a říkali si mezi sebou: „Jaké je to slovo, že v pravomoci a síle přikazuje nečistým duchům, a oni vycházejí?“

4:37  A zpráva o něm se šířila do každého místa okolní krajiny.

4:38  ⌈Opustil synagogu⌉ a vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována velikou horečkou; i poprosili ho za ni.

4:39  Postavil se nad ní, pohrozil horečce, a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.

4:40  Když zapadalo slunce, všichni, kteří měli nemocné různými chorobami, přiváděli je k němu; on pak na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je.

4:41  Od mnohých vycházeli i démoni, kteří křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.

4:42  Když nastal den, vyšel z domu a odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.

4:43  On jim však řekl: „Také ostatním městům musím zvěstovat evangelium Božího království, neboť k tomu jsem byl poslán.“

4:44  A hlásal je v judských synagogách.

Chapter 5

5:1  Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby ⌈slyšel Boží slovo,⌉ že stál u Genezaretského jezera

5:2  a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě.

5:3  Vstoupil do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

5:4  Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“

5:5  Šimon odpověděl: „Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic jsme nechytili.Ale ⌈na tvé slovo⌉ spustím sítě.“

5:6  A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat.

5:7  Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly.

5:8  Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk.“

5:9  Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;

5:10  stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi.“

5:11  Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za ním.

5:12  I stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: „Pane, chceš–li, jsi mocen mě očistit.“

5:13  On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned od něho malomocenství odešlo.

5:14  Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: „Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“

5:15  Pověst o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí.

5:16  On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.

5:17  I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a ⌈učitelé Zákona⌉, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby [je] uzdravoval.

5:18  A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.

5:19  A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše.

5:20  Když uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

5:21  Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: „Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“

5:22  Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Co rozvažujete ve svých srdcích?

5:23  Co je snadnější? Říci: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny, nebo říci: Vstaň a choď?

5:24  Abyste však věděli, že ⌈Syn člověka⌉ má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.“

5:25  A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu.

5:26  Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: „Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.“

5:27  Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“

5:28  A on všeho zanechal, vstal a následoval ho.

5:29  Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup celníků i jiných, kteří s nimi byli u stolu.

5:30  Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“

5:31  Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.

5:32  Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“

5:33  Oni mu pak řekli: „⌈Janovi učedníci se⌉ často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.“

5:34  Ježíš jim řekl: „Můžete přinutit svatebčany, aby se postili, dokud je ženich s nimi?

5:35  Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.“

5:36  Říkal jim i podobenství: „Nikdo neutrhne záplatu z nového šatu a nepřišívá ji na starý šat; jinak i nový roztrhne a ke starému se záplata z nového nebude hodit.

5:37  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí.

5:38  Ale mladé víno se dává do nových měchů [, a obojí zůstane zachováno].

5:39  A nikdo, kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: Staré je dobré.“

Chapter 6

6:1  Stalo se, že v [druhou] sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali a jedli klasy, které mnuli rukama.

6:2  Někteří pak z farizeů řekli: „Proč děláte, co se v sobotu [dělat] nesmí?“

6:3  Ježíš jim odpověděl: „Cožpak jste nečetli, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?

6:4  Jak vešel do Božího domu a vzal chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, jedl je a dal [i] těm, kdo byli s ním?“

6:5  A říkal jim: „Syn člověka je [také] pánem soboty.“

6:6  Stalo se, že v jinou sobotu vstoupil do synagogy a učil. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.

6:7  Učitelé Zákona a farizeové ho pozorně sledovali, uzdravuje–li v sobotu, aby našli něco, z čeho by jej obžalovali.

6:8  On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži ⌈s odumřelou rukou⌉: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam.

6:9  Ježíš jim řekl: „Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle -- duši zachránit, či zahubit?“

6:10  Rozhlédl se po nich po všech a řekl mu: „Natáhni svou ruku.“ On to učinil a jeho ruka byla zase v pořádku.

6:11  Oni byli naplněni nepříčetností a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi učinili.

6:12  Stalo se v těch dnech, že vyšel na horu, aby se pomodlil. A celou noc strávil v modlitbě Boží.

6:13  Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct, které také pojmenoval apoštoly:

6:14  Šimona, jemuž dal také jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,

6:15  Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,

6:16  Judu Jakubova a Judu Iškariotského, jenž se stal zrádcem.

6:17  Sestoupil s nimi dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu;

6:18  ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni.

6:19  A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala.

6:20  A on pozdvihl oči ke svým učedníkům a říkal: „Blahoslavení jste vy chudí, neboť vaše je Boží království.

6:21  Blahoslavení jste vy, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát.

6:22  Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenáviděta když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka.

6:23  Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům.

6:24  Běda však vám bohatým, neboť již máte své potěšení.

6:25  Běda vám, kteří jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.

6:26  Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“

6:27  „Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.

6:28  Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.

6:29  Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili.

6:30  Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět.

6:31  Jak chcete, aby lidé činili vám, [i vy] stejně čiňte jim.

6:32  A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.

6:33  A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž.

6:34  A půjčíte–li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.

6:35  Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a ⌈neočekávejte něco na oplátku⌉. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým.

6:36  Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“

6:37  „Nesuďte, ⌈a zajisté nebudete⌉ souzeni. Neodsuzujte, ⌈a zajisté nebudete⌉ odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto.

6:38  Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť ⌈jakou měrou⌉ měříte, takovou vám bude naměřeno.“

6:39  Řekl jim také podobenství: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?

6:40  Učedník není nad učitele. Každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel.

6:41  Proč hledíš na třísku v oku svého bratra, avšak trámu ve svém vlastním oku si nevšímáš?

6:42  Jak můžeš říkat svému bratru: Bratře, dovol, ať vyjmu třísku, která je ve tvém oku, a trám ve svém oku nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku, která je v oku tvého bratra.“

6:43  „Přece není dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani není špatný strom, který nese dobré ovoce.

6:44  Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesbírají fíky ani z trnitého keře nesklízejí hrozny.

6:45  Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu [svého] srdce dobré a zlý [člověk] vynáší ze zlého [pokladu svého srdce] zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.“

6:46  „Proč mne oslovujete Pane, Pane, a nečiníte, co říkám?

6:47  Každý, kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí je -- ukáži vám, komu je podobný.

6:48  Je podoben člověku stavějícímu dům, který kopal ⌈do hloubky⌉ a položil základy na skále. Nastala povodeň, na ten dům se přivalila řeka, ale nemohla jím otřást, ⌈protože byl dobře postaven.⌉

6:49  Kdo však uslyšel a neučinil tak, je podoben člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Když se na něj přivalila řeka, ihned se zřítil; a zhroucení toho domu bylo veliké.“

Chapter 7

7:1  Když dokončil všechna svá slova k lidu, vešel do Kafarnaum.

7:2  Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi vzácný, byl na smrt nemocen.

7:3  Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka.

7:4  Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden, abys mu to prokázal;

7:5  neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“

7:6  Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.

7:7  Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluhabude uzdraven.

7:8  Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky; řeknu–li některému: Jdi, pak jde; jinému: Přijď, pak přijde; a svému otroku: Udělej to, pak to udělá.“

7:9  Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezl tak velkou víru.“

7:10  Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho [nemocného] otroka zdravého.

7:11  A stalo se, že ⌈hned nato⌉ šel do města zvaného Naim. A šli s ním [mnozí] jeho učedníci a veliký zástup.

7:12  Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města.

7:13  Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: „Neplač!“

7:14  Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“

7:15  Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce.

7:16  Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid.“

7:17  A toto slovo o něm se rozšířilo po celém Judsku a po všem okolí.

7:18  O tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků

7:19  a poslal je k Ježíšovi se slovy: „Ty jsi ⌈Ten, který má přijít, nebo máme očekávat⌉ jiného?“

7:20  Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“

7:21  V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z trápení a od zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.

7:22  A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

7:23  A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“

7:24  Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem?

7:25  Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, ⌈kdo nosí nádherné šaty⌉ a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.

7:26  Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

7:27  To je ten, o němž je napsáno: Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.

7:28  [Amen,] pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší [prorok] než Jan [Křtitel]; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on.

7:29  A všechen lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem.

7:30  Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu pro sebe, když se nedali od něho pokřtít.“

7:31  „K čemu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni?

7:32  Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.

7:33  Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: Má démona.

7:34  Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!

7:35  Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“

7:36  Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ⌈zaujal místo⌉ u stolu.

7:37  Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.

7:38  A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je ⌈svými vlasy⌉, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem.

7:39  Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: „Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“

7:40  Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, řekni.“

7:41  „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát.

7:42  Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“

7:43  Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ On mu řekl: „Správně jsi usoudil.“

7:44  Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

7:45  Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.

7:46  Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy.

7:47  Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“

7:48  Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“

7:49  A spolustolovníci si začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“

7:50  Řekl té ženě: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“

Chapter 8

8:1  A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království; bylo s ním těch Dvanáct

8:2  a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, od níž kdysi vyšlo sedm démonů,

8:3  Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně staraly ze svých prostředků.

8:4  Když se scházel veliký zástup a z jednotlivých měst k němu přicházeli lidé, řekl jim v podobenství:

8:5  „Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali.

8:6  A jiné padlo na skálu, vyrostlo a uschlo, protože nemělo vláhu.

8:7  A jiné padlo mezi trní; a trní vyrostlo spolu s ním a udusilo je.

8:8  A jiné padlo do dobré země, vyrostlo a vydalo stonásobnou úrodu.“ To řekl a volal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

8:9  Jeho učedníci se ho tázali, co to podobenství znamená.

8:10  On řekl: „Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.“

8:11  „Toto podobenství znamená: Semeno je Boží slovo.

8:12  Podél cesty jsou ti, kteří uslyšeli, a pak přichází Ďábel a bere Slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.

8:13  Ti na skále, když uslyší, s radostí přijímají Slovo. Protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu a v čas zkoušky odpadají.

8:14  Do trní padlé, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, bohatství a rozkoše života, a nenesou zralé plody.

8:15  V dobré zemi, to jsou ti, kteří, když uslyšeli Slovo, drží je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci a s vytrvalostí nesou ovoce.“

8:16  „Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

8:17  Vždyť nic není skrytého, co se nestane zjevným, ani ukrytého, co by zajisté nebylo poznáno a nevyšlo najevo.

8:18  Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Neboť tomu, kdo má, bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co myslí, že má.“

8:19  Přišla za ním matka a jeho bratři, ale nemohli se s ním pro zástup setkat.

8:20  [A] oznámili mu: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“

8:21  On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.“

8:22  Stalo se, že jednoho dne vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ A vypluli.

8:23  Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí.

8:24  Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid.

8:25  Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Ulekli se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“

8:26  Přepluli do krajiny Gerasenů, která je naproti Galileji.

8:27  Když vystoupil na břeh, potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.

8:28  Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, abys mne netrýznil.“

8:29  Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa.

8:30  Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.

8:31  A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti.

8:32  Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to.

8:33  Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se.

8:34  Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích.

8:35  Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli se.

8:36  Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli.

8:37  A celé to množství lidí z ⌈okolní krajiny Gerasenů⌉ ho požádalo, aby od nich odešel, protože se jich zmocňoval veliký strach. On vstoupil do lodi a vrátil se.

8:38  Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl:

8:39  „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ A on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

8:40  Když se Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.

8:41  A hle, přišel muž jménem Jairos; byl to představený synagogy. Padl k Ježíšovým nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu,

8:42  protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily.

8:43  A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok [a vynaložila na lékaře všechno, co měla,] a nikdo ji nemohl uzdravit.

8:44  Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.

8:45  Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr [a ti, kteří byli s ním]: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní [, a říkáš: Kdo se mne dotkl].“

8:46  Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.“

8:47  Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

8:48  On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“

8:49  Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy a řekl: „Tvá dcera zemřela, [již] učitele neobtěžuj.“

8:50  Ježíš to uslyšel a odpověděl mu: „Neboj se, jen věř, a bude zachráněna.“

8:51  Když přišel do domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra, Jana a Jakuba a otce a matky té dívky.

8:52  Všichni nad ní plakali a bili se v prsa. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“

8:53  Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.

8:54  On však [všechny vyhnal ven,] uchopil její ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“

8:55  I navrátil se její duch a ona hned vstala. Nařídil, aby jí dali najíst.

8:56  Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neřekli, co se stalo.

Chapter 9

9:1  Svolal si Dvanáct [apoštolů] a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí.

9:2  Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat [nemocné].

9:3  A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani nemějte dvě košile.

9:4  A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte.

9:5  Kde by vás nepřijali, při odchodu z toho města setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“

9:6  Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali.

9:7  Tetrarcha Herodes uslyšel o všem, co se dálo, a byl na rozpacích, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,

9:8  jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal některý z dávných proroků.

9:9  Herodes řekl: „Jana jsem sťal. Kdo je ten, o němž slyším takové věci?“ A usiloval ho uvidět.

9:10  Když se apoštolové vrátili, vypravovali mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida.

9:11  Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení.

9:12  Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.“

9:13  Řekl jim: „Vy jim dejte najíst!“ Oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“

9:14  Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“

9:15  I učinili tak a všechny rozsadili.

9:16  Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.

9:17  A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo -- dvanáct nůší úlomků.

9:18  I stalo se, když se o samotě modlil a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: „Za koho mne zástupy pokládají?“

9:19  Oni odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.“

9:20  Řekl jim: „Za koho mne pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Pomazaného.“

9:21  Důrazně jim přikázal, aby to nikomu neříkali,

9:22  a řekl: „Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.“

9:23  Všem pak říkal: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a [každý den] vezme svůj kříž a následuje mne.

9:24  Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání.

9:25  Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil?

9:26  Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

9:27  Vpravdě vám pravím: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud nespatří Boží království.“

9:28  Asi osm dní po těchto slovech vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil.

9:29  A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil.

9:30  A hle, dva muži s ním rozmlouvali -- byli to Mojžíš a Eliáš,

9:31  kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě.

9:32  Petr a jeho druhové byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním.

9:33  I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.

9:34  Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku.

9:35  A z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, Vyvolený, toho poslouchejte.“

9:36  A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli.

9:37  Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup.

9:38  A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: „Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný!

9:39  Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnu kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří.

9:40  Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“

9:41  Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“

9:42  Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil je jeho otci.

9:43  Všichni byli ohromeni nad Boží velebností. Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům:

9:44  „Vložte si do svých uší tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“

9:45  Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat.

9:46  ⌈Napadla je myšlenka⌉, kdo že je z nich největší.

9:47  Protože Ježíš znal uvažování jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe

9:48  a řekl jim: „Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.“

9:49  Jan na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“

9:50  Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.“

9:51  Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, že ⌈se pevně rozhodl⌉ jít do Jeruzaléma.

9:52  Poslal ⌈před sebou⌉ posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.

9:53  Ale tam jej nepřijali, protože ⌈byl rozhodnut jít⌉ do Jeruzaléma.

9:54  Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom přikázali ohni sestoupit s nebe a zahubit je [jako to učinil i Eliáš]?“

9:55  Obrátil se a pokáral je. [Řekl: „Nevíte, jakého jste ducha.“]

9:56  A šli do jiné vesnice.

9:57  Když šli cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

9:58  A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

9:59  Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „[Pane,] dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“

9:60  Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“

9:61  Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“

9:62  Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží [svou] ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“

Chapter 10

10:1  Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal je ⌈před sebou⌉ po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít.

10:2  Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

10:3  Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.

10:4  Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte.

10:5  Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu!

10:6  A bude–li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne–li, navrátí se k vám.

10:7  V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, ⌈co vám dají⌉, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.

10:8  A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží,

10:9  uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království.

10:10  Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

10:11  I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.

10:12  Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“

10:13  „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání.

10:14  Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.

10:15  A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš!

10:16  Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.“

10:17  Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“

10:18  Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk.

10:19  Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.

10:20  Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

10:21  V tu hodinu [Ježíš] zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo⌉.“

10:22  „Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

10:23  V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.

10:24  Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

10:25  A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“

10:26  On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

10:27  On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.“

10:28  Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

10:29  On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“

10:30  Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.

10:31  Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.

10:32  Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.

10:33  Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.

10:34  Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj.

10:35  Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.

10:36  Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

10:37  On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

10:38  [Stalo se,] když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala [do svého domu].

10:39  Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo.

10:40  Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

10:41  Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi,

10:42  jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“

Chapter 11

11:1  Jednou se Ježíš modlil na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.“

11:2  Řekl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče [náš, který jsi v nebesích], buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. [Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.]

11:3  Náš denní chléb nám dávej každého dne.

11:4  A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení [,ale vysvoboď nás od toho Zlého].“

11:5  Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: Příteli, půjč mi tři chleby,

11:6  protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil.

11:7  A on zevnitř odpoví: Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.

11:8  Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu vše, co potřebuje.

11:9  A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno.

11:10  Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

11:11  Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o [chléb, podá mu kámen? Nebo o] rybu, že mu místo ryby podá hada?

11:12  Nebo požádá–li o vejce, podá mu štíra?

11:13  Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.“

11:14  A vyháněl ⌈démona, a ten byl němý⌉. Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly.

11:15  Někteří z nich však řekli: „⌈V moci⌉ Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!“

11:16  Jiní ho zkoušeli tím, že od něho žádali znamení z nebe.

11:17  Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá.

11:18  Je–li tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem.

11:19  Jestliže já vyháním démony ⌈v moci⌉ Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.

11:20  Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.

11:21  Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí.

11:22  Přijde–li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

11:23  Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“

11:24  „Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, [tehdy] si říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.

11:25  A když přijde, nalezne dům [prázdný,] zametený a vyzdobený.

11:26  Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.“

11:27  Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: „Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“

11:28  Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“

11:29  Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení [proroka] Jonáše.

11:30  Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

11:31  Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.

11:32  Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání-- a hle, zde je někdo větší než Jonáš.“

11:33  „Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše [ani pod nádobu], ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

11:34  Lampou těla je tvé oko. Je–li tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Je–li však špatné, i tvé tělo je temné.

11:35  Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou.

11:36  Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.“

11:37  Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal. Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu.

11:38  Farizeus se podivil, když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl.

11:39  Pán mu řekl: „Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch číše a mísy, ale váš vnitřek je plný chamtivosti a špatnosti.

11:40  Pošetilci! Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek?

11:41  Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude čisté.

11:42  Ale běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin, ale nedbáte na právo a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet.

11:43  Běda vám farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a pozdravy na tržištích.

11:44  Běda vám, protože jste jako nevyznačené hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.“

11:45  Na to mu jeden ze zákoníků řekl: „Učiteli, když toto říkáš, urážíš také nás.“

11:46  On řekl: „I vám zákoníkům běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte.

11:47  Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili.

11:48  Tak dosvědčujete skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky zabili, vy [jim] budujete [pomníky].

11:49  Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat,

11:50  aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa,

11:51  od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení.

11:52  Běda vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.“

11:53  Když odtamtud vyšel, začali na něho učitelé Zákona a farizeové zle dotírat a vyptávat se na mnohé věci

11:54  a číhali na něho, ⌈aby ho chytili za slovo⌉.

Chapter 12

12:1  Tehdy se shromáždil zástup desítek tisíc lidí, takže šlapali jeden po druhém; ⌈začal říkat nejprve svým učedníkům: „Mějte se na pozoru⌉ před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.

12:2  Není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

12:3  Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pověděli do ucha v pokojích, bude vyhlášeno ze střech.

12:4  Pravím vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom již nemají, co by učinili.

12:5  Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny. Ano, pravím vám, toho se bojte.

12:6  Což se neprodává pět vrabců za dva haléře? A ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.

12:7  Vždyť i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se! Jste cennější než mnoho vrabců.

12:8  Pravím vám: Ke každému, kdo by se ke mně přiznal před lidmi, se i Syn člověka přizná před Božími anděly.

12:9  Kdo mne však před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly.

12:10  A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Tomuvšak, kdo by se rouhal Svatému Duchu, odpuštěno nebude.

12:11  Když by vás vedli do synagog a před vlády a vrchnosti, nestarejte se, jak [a čím] byste se obhájili nebo co byste řekli.

12:12  Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

12:13  Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“

12:14  On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“

12:15  Řekl jim: „Mějte se na pozoru a střezte se před každou chamtivostí, neboť ⌈i když má někdo nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co vlastní⌉.“

12:16  Řekl jim podobenství: „Jednomu bohatému člověku přinesla země hojnou úrodu.

12:17  A on v sobě o tom rozvažoval a říkal: Co budu dělat? Vždyť nemám, kam bych svou úrodu shromáždil.

12:18  Pak řekl: Udělám toto: Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby.

12:19  A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se.

12:20  Bůh mu však řekl: Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?

12:21  Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý v Bohu.“

12:22  Řekl [svým] učedníkům: „Proto vám pravím: Nepečujte úzkostlivě o [svůj] život, co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli.

12:23  Neboť život je víc než pokrm a tělo víc než oděv.

12:24  Pozorně si všimněte havranů, že nesejí ani nežnou, nemají komory ani stodoly, a Bůh je živí. Oč jste vy cennější než ptáci!

12:25  Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku [jediný] loket?

12:26  Nemůžete–li tedy ani to nejmenší, proč se úzkostlivě staráte o to ostatní?

12:27  Pozorně si všimněte lilií, jak rostou; ⌈nepracují ani nepředou⌉. Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich.

12:28  Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra se hodí do pece, čím spíše obleče vás, malověrní.

12:29  Ani vy nehledejte, co byste jedli a co byste pili, a nezneklidňujte se tím.

12:30  Toto všechno horlivě hledají národy tohoto světa. Váš Otec ví, že to potřebujete.

12:31  Hledejte však jeho království, a toto vám bude přidáno.

12:32  Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

12:33  Prodejte svůj majetek a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol.

12:34  Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“

12:35  „Ať jsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící.

12:36  Buďte podobni lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatební hostiny, aby mu, jakmile přijde a zatluče, hned otevřeli.

12:37  Blahoslavení ti otroci, které pán, až přijde, nalezne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, uloží je u stolu, přistoupí a bude je obsluhovat.

12:38  A přijde–li o druhé nebo třetí noční hlídce a nalezne je tak, blahoslavení jsou ti otroci.

12:39  To vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, [zůstal by vzhůru a] nedovolil by mu prokopat se do domu.

12:40  Také vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž Syn člověka přijde.“

12:41  Petr řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jen nám, nebo také všem?“

12:42  A Pán řekl: „Kdo tedy je věrný, rozumný správce, jehož pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával příděl potravin?

12:43  Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.

12:44  Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.

12:45  Kdyby si však onen otrok řekl ve svém srdci: Můj pán dlouho nepřichází, a začal by bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se,

12:46  přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými.

12:47  Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit.

12:48  Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“

12:49  „Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi; a jak chci, aby se již vznítil!

12:50  Křtem mám být pokřtěn, a jak jsem svírán, dokud se nedokoná!

12:51  Myslíte, že jsem přišel dát na zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení.

12:52  Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět lidí rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem;

12:53  budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni.“

12:54  Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě vznikat oblak, hned říkáte: Přijde prudký déšť. A bývá to tak.

12:55  A když vane jižní vítr, říkáte: Bude horko. A bývá.

12:56  Pokrytci! Vzhled země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas rozpoznávat neumíte?“

12:57  „Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné?

12:58  Když jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení.

12:59  Pravím ti, že odtamtud jistě nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“

Chapter 13

13:1  Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.

13:2  On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli?

13:3  Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání, všichni podobně zahynete.

13:4  Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?

13:5  Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

13:6  Říkal toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl.

13:7  Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej [tedy]! Proč kazí i tu zem?

13:8  On mu odpověděl: Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím,

13:9  ⌈neponese–li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej⌉.“

13:10  V sobotu učil v jedné synagoze.

13:11  A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit.

13:12  Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“

13:13  a vložil na ni ruce. Ona se ihnednarovnala a oslavovala Boha.

13:14  Avšak představený synagogy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu, říkal zástupu: „Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.“

13:15  Na to mu Pán řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?

13:16  Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“

13:17  A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.

13:18  Říkal tedy: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním?

13:19  Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“

13:20  A opět řekl: „K čemu připodobním Boží království?

13:21  Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“

13:22  A procházel městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.

13:23  Kdosi mu řekl: „Pane, je jen málo těch, kteří ⌈jsou zachraňováni⌉?“ On jim řekl:

13:24  „Usilujte vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.

13:25  V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: Pane, otevři nám, on vám odpoví: Neznám vás a nevím, odkud jste.

13:26  Tehdy začnete říkat: Jedli jsme ⌈před tebou⌉ i pili a na našich ulicích jsi učil.

13:27  A on ⌈vám řekne:⌉ ⌈Neznám vás a nevím, odkud jste⌉. Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!

13:28  Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven.

13:29  A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království.

13:30  A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“

13:31  Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes tě chce zabít.“

13:32  On jim řekl: „Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám.

13:33  Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.

13:34  Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.

13:35  Hle, váš dům se vám zanechává [pustý]. Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud [nepřijde ten den, kdy] řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Pána.“

Chapter 14

14:1  A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,

14:2  hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk.

14:3  Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu uzdravit, nebo ne?“

14:4  Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil.

14:5  A jim řekl: „Spadne–li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“

14:6  Na to nebyli schopni odpovědět.

14:7  Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl podobenství:

14:8  „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na přední místo, aby snad nebyl pozván někdo vzácnější než ty.

14:9  Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: Dej tomuto své místo, potom s hanbou zaujmeš poslední místo.

14:10  Ale když jsi pozván, jdi a ulehni na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: Příteli, postup dopředu. Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími.

14:11  Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

14:12  Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty.

14:13  Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé,

14:14  a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.“

14:15  Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.“

14:16  Ježíš mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé.

14:17  A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: Pojďte, protože [vše] už je připraveno.

14:18  I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.

14:19  A druhý řekl: Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.

14:20  A další řekl: Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.

14:21  Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.

14:22  A otrok řekl: Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.

14:23  A pán řekl otroku: Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.

14:24  Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.“

14:25  Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim:

14:26  „Přichází–li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.

14:27  Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.

14:28  Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má–li na dokončení stavby?

14:29  Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit,

14:30  a říkali by: Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.

14:31  Nebo táhne–li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, je–li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?

14:32  Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru.

14:33  Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.“

14:34  „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?

14:35  Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“

Chapter 15

15:1  Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.

15:2  Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“

15:3  Řekl jim toto podobenství:

15:4  „Kdo z vás, má–li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne?

15:5  A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,

15:6  přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.

15:7  Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

15:8  „Nebo nějaká žena, která má deset drachem a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenalezne?

15:9  A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.

15:10  Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

15:11  Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.

15:12  Mladší z nich řekl otci: Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá. On jim rozdělil majetek.

15:13  Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.

15:14  A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.

15:15  Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.

15:16  A toužil ⌈se nasytit⌉ lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.

15:17  Tu přišel k sobě a řekl: Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!

15:18  Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou.

15:19  Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.

15:20  I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho.

15:21  Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. [Učiň mne jedním ze svých nádeníků.]

15:22  Otec však řekl svým otrokům: Přineste rychle to nejlepší roucho a oblečte ho, a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály.

15:23  Přiveďte tučné tele, zabijte je, jezme a radujme se,

15:24  protože tento můj syn byl mrtvý, a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen. A začali se radovat.

15:25  Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec.

15:26  Zavolal si jednoho ze služebníků a vyptával se, co to má znamenat.

15:27  On mu řekl: Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.

15:28  Rozhněval se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat.

15:29  On však svému otci odpověděl: Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.

15:30  Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.

15:31  On mu řekl: Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé.

15:32  Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.“

Chapter 16

16:1  Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek.

16:2  Zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.

16:3  Správce si řekl: Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.

16:4  Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.

16:5  A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: Kolik dlužíš mému pánovi?

16:6  On řekl: Sto věder oleje. Řekl mu: Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.

16:7  Pak řekl druhému: Ty dlužíš kolik? On řekl: Sto měr pšenice. Říká mu: Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.

16:8  A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.

16:9  A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.

16:10  Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.

16:11  Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?

16:12  A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?

16:13  Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

16:14  Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí, a vysmívali se mu.

16:15  Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.

16:16  Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý ⌈je do něho naléhavě zván⌉.

16:17  Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.

16:18  Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“

16:19  „Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval.

16:20  U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,

16:21  a toužil se nasytit aspoň ⌈tím, co padalo⌉ ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.

16:22  Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben.

16:23  A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.

16:24  I zvolal: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.

16:25  Abraham řekl: Synu, vzpomeň si, že ⌈sis už vybral⌉ své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.

16:26  A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.

16:27  Řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,

16:28  neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.

16:29  Abraham řekl: Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!

16:30  On řekl: Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.

16:31  Řekl mu: Neposlouchají–li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“

Chapter 17

17:1  Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí.

17:2  Pro toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých.

17:3  Mějte se na pozoru. Zhřeší–li tvůj bratr, pokárej ho, a ⌈uzná–li svou vinu⌉, odpusť mu.

17:4  A zhřeší–li proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: Uznávám svou vinu, odpusť mi, odpustíš mu.“

17:5  Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víry!“

17:6  Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a poslechla by vás.“

17:7  „Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: Pojď hned a ulehni ke stolu?

17:8  Neřekne mu spíše: Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty?

17:9  Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]

17:10  Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.“

17:11  A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou.

17:12  Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál

17:13  a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

17:14  Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.

17:15  Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha;

17:16  padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.

17:17  Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

17:18  Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“

17:19  A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

17:20  Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází ⌈tak, abyste ho mohli pozorovat⌉;

17:21  ani neřeknou: Hle, je tu nebo je tam. Neboť hle, Boží království je mezi vámi.“

17:22  Učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

17:23  A budou vám říkat: Hle, zde je nebo hle, tam! Nechoďte a neběhejte za nimi.

17:24  Neboť jako blýskající se blesk září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].

17:25  Napřed však musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen.

17:26  A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:

17:27  jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

17:28  Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,

17:29  avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny.

17:30  Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka.

17:31  Kdobude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

17:32  Pamatujte na Lotovu ženu.

17:33  Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.

17:34  Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.

17:35  Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.

17:36  [Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]“

17:37  Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“ On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.“

Chapter 18

18:1  Vyprávěl jim [také] podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat.

18:2  Říkal: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal.

18:3  V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: Zastaň se mě proti mému odpůrci.

18:4  Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám,

18:5  zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.“

18:6  Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!

18:7  Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet?

18:8  Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“

18:9  A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:

18:10  „Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník.

18:11  Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

18:12  Postím se dvakrát týdně a dávám desátky ze všeho, co získávám.

18:13  Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: Bože, projev milost mně hříšnému.

18:14  Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.“

18:15  Přinášeli k němu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je.

18:16  Ježíš si je zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.

18:17  Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“

18:18  Jeden z předních mužů se ho otázal: „Dobrý učiteli, co ⌈mám učinit, abych získal⌉ věčný život?“

18:19  Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh.

18:20  Přikázání znáš: Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i matku.“

18:21  On řekl: „To všechno zachovávám od [svého] mládí.“

18:22  Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází: Prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.“

18:23  Když to uslyšel, velice se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý.

18:24  Když ho Ježíš uviděl, [jak se velice zarmoutil,] řekl: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek.

18:25  Neboť je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

18:26  Ti, kdo to slyšeli, řekli: „A kdo může být zachráněn?“

18:27  On řekl: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“

18:28  Petr řekl: „Hle, my jsme opustili [všechno], co jsme měli, a vydali se za tebou.“

18:29  On jim řekl: „Amen, pravím vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,

18:30  aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

18:31  Vzal k sobě těch Dvanáct a řekl jim: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka.

18:32  Neboť bude vydán pohanům a vysmějí se mu, bude potupen a popliván,

18:33  zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.“

18:34  Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno.

18:35  Stalo se, když se přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral.

18:36  Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje.

18:37  Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.

18:38  Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

18:39  Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby zmlkl. On však tím víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

18:40  Ježíš se zastavil a rozkázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal:

18:41  „Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane, ať vidím!“

18:42  Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“

18:43  A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Chapter 19

19:1  Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.

19:2  A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý.

19:3  Chtěl uvidět Ježíše, aby se přesvědčil, kdo to je, ale protože byl malé postavy, nemohl ho pro zástup vidět.

19:4  Běžel tedy napřed a vylezl na ⌈planý fíkovník⌉, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet.

19:5  Když Ježíš přišel na to místo, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, slez rychle dolů, neboť dnes musímzůstat v tvém domě.“

19:6  On rychle slezl a s radostí ho přijal.

19:7  Všichni, kdo to uviděli, začali reptat: „Vešel jako host k hříšnému muži!“

19:8  Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Hle, polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně.“

19:9  Ježíš mu řekl: „Dnes se dostalo záchrany tomuto domu, protože i tento člověk je syn Abrahamův.

19:10  Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.“

19:11  Když to lidé poslouchali, řekl další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned.

19:12  Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil.

19:13  Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven a řekl jim: Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.

19:14  Avšak jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.

19:15  A stalo se, když se ⌈jako král⌉ vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, ⌈kolik vydělali⌉.

19:16  Přišel první a řekl: Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.

19:17  Řekl mu: Výborně, dobrý otroku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti městy.

19:18  Přišel druhý a řekl: Tvá hřivna, Pane, získala pět hřiven.

19:19  Také tomuto řekl: I ty buď vládcem nad pěti městy.

19:20  A přišel jiný a řekl: Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku,

19:21  neboť jsem se tě bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.

19:22  Řekl mu: ⌈Podle tvých slov⌉ tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.

19:23  Proč jsi nedal mé peníze na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral s úrokem!

19:24  A těm, kteří tam stáli, řekl: Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.

19:25  [Řekli mu: Pane, už má deset hřiven.]

19:26  Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

19:27  Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.“

19:28  Když to pověděl, kráčel napřed a vystupoval do Jeruzaléma.

19:29  A stalo se, když se přiblížil do Betfage a Betanie k hoře, která se nazývá Olivová, že poslal dva z učedníků

19:30  a řekl: „Jděte naproti do vesnice. Když do ní budete vcházet, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte.

19:31  A bude–li se vás někdo ptát: Proč je odvazujete? odpovězte takto: Pán je potřebuje.“

19:32  Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli vše, jak jim řekl.

19:33  Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: „Proč odvazujete to oslátko?“

19:34  Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“

19:35  A přivedli je k Ježíšovi, hodili na oslátko své pláště a Ježíše na ně posadili.

19:36  A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

19:37  Když se již přibližoval ke svahu Olivové hory, začal celý ten zástup učedníků radostně velikým hlasem chválit Boha za všechny mocné činy, které spatřili.

19:38  Říkali: „⌈Požehnaný král, jenž přichází⌉ ve jménu Pána. V nebi pokoj a sláva na výsostech!“

19:39  Někteří farizeové ze zástupu mu řekli: „Učiteli, pokárej své učedníky.“

19:40  Ježíš jim na to řekl: „Pravím vám, budou–li oni mlčet, bude křičet kamení.“

19:41  A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče

19:42  a řekl: „Kdybys [aspoň] v tento [svůj] den poznalo i ty, co je k [tvému] pokoji. Avšak nyní je to před tvýma očima skryto.

19:43  Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí náspem, obklíčí tě a sevřou ze všech stran.

19:44  Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“

19:45  A když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří tam prodávali,

19:46  a říkal jim: „Je napsáno: A můj dům bude domem modlitby, vy však jste z něj udělali jeskyni lupičů.“

19:47  Každý den vyučoval v chrámě. Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu se snažili jej zahubit,

19:48  ale nenalézali, co by mohli udělat, neboť všechen lid na něm visel a naslouchal mu.

Chapter 20

20:1  A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími

20:2  a řekli mu: „Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?“

20:3  Odpověděl jim: „I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi:

20:4  Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?“

20:5  Oni o tom mezi sebou rozvažovali: „Řekneme–li z nebe, řekne: Proč jste mu neuvěřili?

20:6  Řekneme–li však z lidí, všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.“

20:7  I odpověděli, že nevědí, odkud.

20:8  A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.“

20:9  Začal lidu říkat toto podobenství: „[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.

20:10  V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou.

20:11  Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou.

20:12  A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali.

20:13  Pán vinice řekl: Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad ⌈se před ním zastydí.⌉

20:14  Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.

20:15  A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice?

20:16  Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „Kéž se tak nestane!“

20:17  On na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, co je napsáno: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu.

20:18  Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“

20:19  V tu hodinu na něj chtěli učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.

20:20  ⌈Pozorně ho sledovali⌉ a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ⌈ho chytili za slovo⌉, a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci.

20:21  Otázali se ho: „Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a ⌈nebereš ohled na osobu⌉, ale podle pravdy učíš Boží cestě.

20:22  Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“

20:23  Ježíš zpozoroval jejich lstivost a řekl jim:

20:24  „[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Oni řekli: „Císařův.“

20:25  On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

20:26  A nedokázali ho před lidem nachytat v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.

20:27  Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají vzkříšení, a zeptali se ho:

20:28  „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.

20:29  Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný.

20:30  Stejně i druhý.

20:31  Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.

20:32  Nakonec zemřela i ta žena.

20:33  Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“

20:34  Ježíš jim řekl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají.

20:35  Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat.

20:36  Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.

20:37  A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš při keři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

20:38  Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.“

20:39  Někteří z učitelů Zákona na to řekli: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“

20:40  A už se ho neodvažovali na nic ptát.

20:41  Řekl jim: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem?

20:42  Vždyť sám David v knize Žalmů říká: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,

20:43  dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou..

20:44  David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?“

20:45  Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům:

20:46  „Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.

20:47  Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.“

Chapter 21

21:1  Když vzhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do pokladnice.

21:2  Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dvě ⌈drobné mince⌉,

21:3  a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova hodila více než všichni ostatní.

21:4  Neboť ti všichni vhodili k [Božím] darům ze svého přebytku, tato však vhodila ze svého nedostatku celé ⌈svoje živobytí⌉.“

21:5  Když někteří mluvili o chrámu, že je vyzdoben krásnými kameny a obětními dary, řekl:

21:6  „Přijdou dny, ve kterých z toho, co vidíte, [zde] nezůstane kámen na kameni, který nebude stržen.“

21:7  Otázali se ho: „Učiteli, kdy to bude? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“

21:8  Řekl: „Dávejte si pozor, abyste nebyli svedeni. Neboť mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉ a budou říkat: Já jsem a ten čas je tu. Nechoďte za nimi.

21:9  Když byste uslyšeli o válkách a nepokojích, nevyděste se. Neboť to musí nejprve nastat, ale konec nebude hned.“

21:10  Potom jim říkal: „Povstane národ proti národu a království proti království,

21:11  budou veliká zemětřesení a na různých místech hlad a mor, budou hrůzy a veliká znamení z nebe.

21:12  Avšak před tím vším vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, vydávajíce vás do synagog a do vězení, budete pro mé jméno předváděni před krále a vladaře.

21:13  To vám bude svědectvím.

21:14  Uložte si tedy do svých srdcí, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.

21:15  Neboť já vám dám řeč a moudrost, které nebudou moci odolat ani ji vyvrátit žádní vaši protivníci.

21:16  Vydají vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou usmrceni.

21:17  A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.

21:18  Ale ani vlas z vaší hlavy se určitě neztratí.

21:19  Svou trpělivostí získejte své duše.“

21:20  „Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.

21:21  Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať vyjdou, a kteří jsou na venkově, ať do něho nevcházejí,

21:22  protože toto jsou dny trestu, aby se naplnilo všechno, co je napsáno.

21:23  Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliká tíseň na zemi a hněv proti tomuto lidu.

21:24  Padnou ostřím meče a jako zajatci budou odvedeni mezi všecky národy, a po Jeruzalému budou šlapat národy, dokud se nenaplní ⌈jejich čas⌉.“

21:25  „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře.

21:26  Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou.

21:27  A potom uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.

21:28  Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“

21:29  A řekl jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník a na všechny ostatní stromy.

21:30  Když vidíte, že již vypučely, sami víte, že léto je již blízko.

21:31  Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko Boží království.

21:32  Amen, pravím vám, že určitě nepomine ono pokolení, dokud se toto všechno nestane.

21:33  Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“

21:34  „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena [flámováním, opilstvím a ⌈starostmi každodenního života⌉ a onen den na vás nepřišel náhle

21:35  ⌈jako past. Neboť přijde⌉ na všechny, kteří ⌈přebývají na povrchu⌉ celé země.

21:36  Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka.“

21:37  Ve dne učil v chrámě, ale v noci vycházel a zůstával na hoře zvané Olivová.

21:38  A všechen lid k němu časně zrána přicházel, aby ho v chrámě poslouchal.

Chapter 22

22:1  Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce.

22:2  Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili, báli se však lidu.

22:3  Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.

22:4  Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal.

22:5  Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.

22:6  Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal někde ⌈stranou od⌉ zástupu.

22:7  Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován ⌈velikonoční beránek⌉.

22:8  Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: „Jděte a připravte nám beránka, abychom pojedli.“

22:9  Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“

22:10  Řekl jim: „Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde,

22:11  a hospodáři toho domu řekněte: Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky ⌈velikonočního beránka⌉?

22:12  A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.“

22:13  Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili ⌈velikonočního beránka⌉.

22:14  Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním.

22:15  Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.

22:16  Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.“

22:17  A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe.

22:18  Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“

22:19  Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.“

22:20  A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.

22:21  Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole.

22:22  Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.“

22:23  A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

22:24  Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.

22:25  On jim řekl: „Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci.

22:26  Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.

22:27  Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží.

22:28  A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.

22:29  A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,

22:30  abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“

22:31  „Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici.

22:32  Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.“

22:33  On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“

22:34  Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.“

22:35  A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni řekli: „V ničem.“

22:36  Řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč.

22:37  Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: A byl započten mezi bezzákonné. Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.“

22:38  Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče.“ On jim řekl: „To stačí.“

22:39  A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci.

22:40  Když byl na místě, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“

22:41  Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se:

22:42  „Otče, chceš–li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“

22:43  [Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho.

22:44  Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.]

22:45  A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí.

22:46  Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“

22:47  Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.

22:48  Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?“

22:49  Když ti okolo něho uviděli, co ⌈se děje⌉, řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“

22:50  A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.

22:51  Ježíš však odpověděl: „Nechte toho!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej.

22:52  Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi?

22:53  Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.“

22:54  Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.

22:55  Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi.

22:56  A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: „Také tenhle byl s ním.“

22:57  On [ho] však zapřel: „Neznám ho, ženo.“

22:58  A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“

22:59  A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.“

22:60  Petr řekl: „Člověče, nevím, co povídáš.“ A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout.

22:61  Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“

22:62  I vyšel ven a hořce se rozplakal.

22:63  Muži, kteří Ježíše hlídali, se mu posmívali a bili ho.

22:64  Zahalili ⌈mu tvář⌉ a ptali se ho: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“

22:65  A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho.

22:66  A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu

22:67  a říkali: „Řekni nám, jsi–li ty Kristus.“ Řekl jim: „Řeknu–li vám to, zajisté neuvěříte.

22:68  Zeptám–li se, zajisté [mi] neodpovíte.

22:69  Od této chvíle však bude Syn člověka sedět na pravici Moci Boží.“

22:70  Všichni řekli: „Ty tedy jsi Syn Boží?“ On jim řekl: „Vy říkáte, že Já jsem.“

22:71  Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.“

Chapter 23

23:1  Celé jejich shromáždění povstalo a odvedli jej k Pilátovi.

23:2  Začali ho obviňovat: „Tohoto člověka jsme nalezli, jak rozvrací náš národ, brání dávat daně císaři a říká, že sám je Mesiáš král.“

23:3  Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty říkáš.“

23:4  Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Na tomto člověku nenalézám žádnou vinu.“

23:5  Ale oni naléhali a říkali: „Svým učením bouří lid po celém Judsku, začal v Galileji a přišel až sem.“

23:6  Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda ten člověk je Galilejský.

23:7  A když zjistil, že ⌈podléhá Herodově pravomoci⌉, poslal ho k Herodovi, protože i on byl v těch dnech v Jeruzalémě.

23:8  Když Herodes Ježíše uviděl, velmi se zaradoval; neboť si ho už dlouho přál vidět, protože o něm [mnoho] slyšel, a doufal, že od něho uvidí nějaké znamení.

23:9  Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl.

23:10  Stáli tam velekněží a učitelé Zákona a prudce ho obviňovali.

23:11  [I] Herodes jím se svými vojáky pohrdl, vysmál se mu, oblékl ho do nádherného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi.

23:12  V ten den se Herodes a Pilát spolu spřátelili; předtím totiž žili ve vzájemném nepřátelství.

23:13  Pilát svolal velekněze, vůdce a lid

23:14  a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že ⌈podněcuje lid ke vzpouře⌉, a hle, když jsem ho před vámi vyslechl, nenalezl jsem na tomto člověku nic, z čeho jej obviňujete.

23:15  Ale ani Herodes ne, neboť ⌈ho poslal zpět k nám⌉. A hle, neučinil nic, za co by zasluhoval smrt.

23:16  Jakmile ho tedy potrestám, propustím ho.“

23:17  [O svátcích jim totiž musel propouštět jednoho vězně.]

23:18  Ale všichni společně vykřikli: „Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!“

23:19  Ten byl uvržen do vězení pro jakousi vzpouru, vzniklou ve městě, a pro vraždu.

23:20  Pilát k nim znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit.

23:21  Oni však volali: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“

23:22  Řekl jim potřetí: „Co tedy ten člověk udělal zlého? Žádný důvod pro trest smrti jsem u něj nenalezl. Potrestám ho tedy a propustím.“

23:23  Oni však naléhali velikým křikem a žádali, aby byl ukřižován; a křik jejich [a velekněží] sílil.

23:24  A tak se Pilát rozhodl ⌈jejich žádosti vyhovět⌉.

23:25  Propustil toho, který byl pro vzpouru a vraždu uvržen do vězení a kterého žádali, Ježíše pak vydal jejich vůli.

23:26  A když ho odváděli, chytili nějakého Šimona z Kyrény, jdoucího z pole, a vložili na něho kříž, aby ho nesl za Ježíšem.

23:27  Za ním šlo veliké množství lidu a žen, které se bily v prsa a oplakávaly ho.

23:28  Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte, spíše plačte nad sebou a nad svými dětmi.

23:29  Neboť hle, přicházejí dny, v nichž budou říkat: Blahoslavené jsou neplodné, lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!

23:30  Tehdy začnou říkat horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás!

23:31  Protože dělají–li toto ⌈se zeleným stromem⌉, co se stane ⌈se suchým⌉?“

23:32  Byli s ním vedeni k popravě i jiní: dva zločinci.

23:33  A když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali tam jeho i ty zločince -- jednoho po pravici a druhého po levici.

23:34  [Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“] Když si dělili jeho šaty, hodili los.

23:35  Lid stál a díval se. I vůdci se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sebe, je–li ten Kristus Boží, ten Vyvolený.“

23:36  Posmívali se mu i vojáci, kteří přistupovali a přinášeli mu ocet

23:37  a říkali: „Jsi–li ty ten král Židů, zachraň sám sebe.“

23:38  Byl nad ním i nápis [napsaný řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny]: „Toto je král Židů.“

23:39  Jeden z pověšených zločinců ho urážel slovy: „Což ty nejsi Kristus? Zachraň sám sebe i nás!“

23:40  ⌈Ale druhý ho napomínal⌉: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený.

23:41  A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.“

23:42  ⌈A říkal: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“⌉

23:43  [Ježíš] mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

23:44  Bylo již okolo šesté hodiny; tu nastala tma po celé zemi až do ⌈deváté hodiny⌉,

23:45  ⌈protože se zatmělo⌉ slunce. Opona svatyně se uprostřed roztrhla.

23:46  A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Když to řekl, vydechl naposled.

23:47  Když setník uviděl, co se stalo, slavil Boha řka: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.“

23:48  A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou.

23:49  Opodál stáli všichni jeho známí, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, a viděli to.

23:50  A hle, muž jménem Josef, člen rady [a] muž dobrý a spravedlivý--

23:51  ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem -- z židovského města Arimatie, který [také sám] očekával Boží království.

23:52  Ten přišel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo.

23:53  Sňal je, zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.

23:54  Byl den přípravy a ⌈nastávala sobota.⌉

23:55  Ženy, které s ním přišly z Galileje, ho doprovodily; viděly hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo.

23:56  Pak se vrátily a připravily vonné látky a oleje. V sobotu podle přikázání zachovaly klid.

Chapter 24

24:1  Prvního dne týdne velmi časně ráno přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily.

24:2  Nalezly však kámen od hrobu odvalený.

24:3  Vstoupily, ale tělo [Pána Ježíše] nenalezly.

24:4  A stalo se, když nad tím byly bezradné, hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu.

24:5  Polekaly se a sklonily tváře k zemi; oni však jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?

24:6  Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji,

24:7  když řekl o Synu člověka, že musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“

24:8  I vzpomněly si na jeho slova.

24:9  A když se vrátily [od hrobky], oznámily toto všechno Jedenácti i všem ostatním.

24:10  [Byly to] Marie Magdalská, Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům,

24:11  ale jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim.

24:12  [Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů v údivu nad tím, co se stalo.]

24:13  A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené [sto] šedesát stadií od Jeruzaléma,

24:14  a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo.

24:15  A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi.

24:16  Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali.

24:17  Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?“ I zůstali stát zasmušilí.

24:18  Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“

24:19  I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem;

24:20  jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.

24:21  My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale ⌈přes to všechno⌉ je to už třetí den od toho, kdy se to stalo.

24:22  Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky,

24:23  a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ.

24:24  A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“

24:25  A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci!

24:26  Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“

24:27  A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.

24:28  Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál.

24:29  Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť ⌈se připozdívá⌉ a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal.

24:30  A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim.

24:31  Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným.

24:32  A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“

24:33  A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,

24:34  a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi.

24:35  A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

24:36  Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich [a řekl jim: „Pokoj vám.“]

24:37  Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha.

24:38  Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti?

24:39  Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“

24:40  [A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy.]

24:41  Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“

24:42  Podali mu kus pečené ryby [a plást medu].

24:43  Vzal si a pojedl před nimi.

24:44  Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“

24:45  Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu,

24:46  a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých;

24:47  a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů⌈, počínajíc od Jeruzaléma.

24:48  Vy [jste] svědky těchto věcí⌉.

24:49  A [hle,] já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“

24:50  Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl své ruce a požehnal jim.

24:51  A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil [a byl nesen vzhůru do nebe].

24:52  A [když se mu poklonili,] s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma

24:53  a byli stále v chrámě, ⌈chválili Boha a dobrořečili mu⌉. [Amen.]