CzeBKR - Luke

Chapter 1

1:1  Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,

1:2  Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:

1:3  Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,

1:4  Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.

1:5  Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.

1:6  Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.

1:7  A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.

1:8  I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,

1:9  Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.

1:10  A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.

1:11  Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.

1:12  A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.

1:13  I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.

1:14  Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.

1:15  Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

1:16  A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.

1:17  Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.

1:18  I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.

1:19  I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.

1:20  A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

1:21  Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

1:22  Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

1:23  I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

1:24  A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

1:25  Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

1:26  V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,

1:27  Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

1:28  I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

1:29  Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

1:30  I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

1:31  A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

1:32  Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

1:33  A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

1:34  I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

1:35  A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

1:36  A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

1:37  Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.

1:38  I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.

1:39  Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

1:40  I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

1:41  I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

1:42  I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

1:43  A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

1:44  Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

1:45  A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

1:46  Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

1:47  A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,

1:48  Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

1:49  Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,

1:50  A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

1:51  Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

1:52  Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

1:53  Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

1:54  Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,

1:55  Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.

1:56  I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.

1:57  Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.

1:58  A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

1:59  Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

1:60  Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

1:61  I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

1:62  I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

1:63  A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

1:64  A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.

1:65  Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.

1:66  A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

1:67  Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:

1:68  Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.

1:69  A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,

1:70  Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

1:71  O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,

1:72  Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

1:73  Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,

1:74  Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,

1:75  V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.

1:76  Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,

1:77  Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,

1:78  Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,

1:79  Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

1:80  Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.

Chapter 2

2:1  I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.

2:2  (To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.)

2:3  I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.

2:4  Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy,)

2:5  Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.

2:6  I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.

2:7  I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.

2:8  A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem.

2:9  A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.

2:10  Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.

2:11  Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.

2:12  A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech.

2:13  A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:

2:14  Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

2:15  I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.

2:16  I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech.

2:17  A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku.

2:18  I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů.

2:19  Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém.

2:20  I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo jim povědíno.

2:21  A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo to děťátko, i nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prvé než se v životě počalo.

2:22  A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu,

2:23  (Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude,)

2:24  A aby dali obět, jakož povědíno jest v zákoně Páně, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek.

2:25  A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.

2:26  A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně.

2:27  Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, aby učinili podlé obyčeje zákona při něm,

2:28  Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:

2:29  Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji.

2:30  Nebo viděly oči mé spasení tvé,

2:31  Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí,

2:32  Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského.

2:33  Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.

2:34  I požehnal jim Simeon, a řekl Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno,

2:35  (A tvou vlastní duši pronikne meč,) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.

2:36  Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem sedm let od panenství svého.

2:37  A ta vdova byla, v letech okolo osmdesáti a čtyřech, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.

2:38  A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.

2:39  Vykonavše pak všecko podlé zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.

2:40  Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.

2:41  I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.

2:42  A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního,

2:43  A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho.

2:44  Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými.

2:45  A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.

2:46  I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich.

2:47  A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.

2:48  A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.

2:49  I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?

2:50  Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil.

2:51  I šel s nimi, a přišel do Nazaréta, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.

2:52  A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.

Chapter 3

3:1  Léta pak patnáctého císařství Tiberia císaře, když Pontský Pilát spravoval Judstvo, a Heródes byl čtvrtákem v Galilei, Filip pak bratr jeho byl čtvrtákem Iturejské a Trachonitidské krajiny, a Lyzaniáš čtvrtákem Abilinským,

3:2  Za nejvyššího kněze {biskupa} Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Páně k Janovi synu Zachariášovu na poušti.

3:3  I chodil po vší okolní krajině Jordánské, káže křest pokání na odpuštění hříchů,

3:4  Jakož psáno jest v knize proroctví Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.

3:5  Každé údolí bude vyplněno, a každá hora a pahrbek bude ponížen; i budou křivé věci spraveny, a ostré cesty budou hladké.

3:6  A uzříť všeliké tělo spasení Boží.

3:7  Pravil pak zástupům vycházejícím, aby se křtili od něho: Plemeno ještěrčí, kdo vám ukázal, kterak byste utekli budoucího hněvu?

3:8  Protož neste ovoce hodné pokání, a neříkejtež u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že jest mocen Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi.

3:9  A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Protož každý strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.

3:10  I tázali se ho zástupové, řkouce: Což tedy činiti budeme?

3:11  A odpovídaje, pravil jim: Kdo má dvě sukně, dej nemajícímu, a kdo má pokrmy, tolikéž učiň.

3:12  Přišli pak i celní křtíti se, i řekli jemu: Mistře, co budeme činiti?

3:13  A on řekl jim: Nic více nevybírejte mimo to, což jest ustaveno.

3:14  I tázali se ho také i žoldnéři, řkouce: A my což činiti budeme? I řekl jim: Nad žádným se nepotřásejte, aniž podvodně čiňte, a dosti mějte na svých žoldích.

3:15  A když pak lid očekával, a myslili všickni v srdcích svých o Janovi, nebyl-li by snad on Kristus,

3:16  Odpověděl Jan všechněm, řka: Jáť zajisté křtím vás vodou, ale jdeť silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho. Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.

3:17  Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici do obilnice své, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným.

3:18  A tak mnohé i jiné věci, napomínaje, zvěstoval lidu.

3:19  Heródes pak čtvrták, když od něho byl trestán pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, i ze všech nešlechetností, kteréž činil Heródes,

3:20  Přidal i toto nade všecko, že vsadil Jana do žaláře.

3:21  I stalo se, když se křtil všecken lid, a když se pokřtil i Ježíš, a modlil se, že otevřelo se nebe.

3:22  A sstoupil Duch svatý v tělesné způsobě jako holubice na něj, a stal se hlas s nebe, řkoucí: Ty jsi ten Syn můj milý, v toběť mi se zalíbilo.

3:23  Ježíš pak počínal býti jako ve třidcíti letech, jakž domnín byl, syn Jozefův, kterýž byl syn Heli,

3:24  Kterýž byl Matatův, kterýž byl Léví, kterýž byl Melchův, kterýž byl Jannův, kterýž byl Jozefův,

3:25  Kterýž byl Matatiášův, kterýž byl Amosův, kterýž byl Naum, kterýž byl Esli, kterýž byl Nagge,

3:26  Kterýž byl Mahatův, kterýž byl Matatiášův, kterýž byl Semei, kterýž byl Jozefův, kterýž byl Judův,

3:27  Kterýž byl Johannův, kterýž byl Resův, kterýž byl Zorobábelův, kterýž byl Salatielův, kterýž byl Neriův,

3:28  Kterýž byl Melchiův, kterýž byl Addiův, kterýž byl Kozamův, kterýž byl Elmódamův, kterýž byl Erův,

3:29  Kterýž byl Józův, kterýž byl Eliezerův, kterýž byl Jórimův, kterýž byl Matatův, kterýž byl Léví,

3:30  Kterýž byl Simeonův, kterýž byl Judův, kterýž byl Jozefův, kterýž byl Jónamův, kterýž byl Eliachimův,

3:31  Kterýž byl Meleův, kterýž byl Ménamův, kterýž byl Matatanův, kterýž byl Nátanův, kterýž byl Davidův,

3:32  Kterýž byl Jesse, kterýž byl Obédův, kterýž byl Bózův, kterýž byl Salmonův, kterýž byl Názonův,

3:33  Kterýž byl Aminadabův, kterýž byl Aramův, kterýž byl Ezromův, kterýž byl Fáresův, kterýž byl Judův, kterýž byl Jákobův,

3:34  Kterýž byl Izákův, kterýž byl Abrahamův, kterýž byl Táre, kterýž byl Náchorův,

3:35  Kterýž byl Sáruchův, kterýž byl Ragaův, kterýž byl Fálekův, kterýž byl Heberův, kterýž byl Sále,

3:36  Kterýž byl Kainanův, kterýž byl Arfaxadův, kterýž byl Semův, kterýž byl Noé, kterýž byl Lámechův,

3:37  Kterýž byl Matuzalémův, kterýž byl Enochův, kterýž byl Járedův, kterýž byl Malalehelův, kterýž byl Kainanův.

3:38  Kterýž byl Enosův, kterýž byl Setův, kterýž byl Adamův, kterýž byl Boží.

Chapter 4

4:1  Ježíš pak, pln byv Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušť.

4:2  A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch dnech. Ale když se skonali, potom zlačněl.

4:3  I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb.

4:4  I odpověděl jemu Ježíš, řka: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím.

4:5  I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou.

4:6  A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu; nebo mně dána jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji.

4:7  Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé.

4:8  I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; nebo psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti, a jemu samému sloužiti.

4:9  Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů.

4:10  Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali,

4:11  A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své.

4:12  A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.

4:13  A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času.

4:14  I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině.

4:15  A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech.

4:16  I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl.

4:17  I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno:

4:18  Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu,

4:19  A zvěstovati léto Páně vzácné.

4:20  A zavřev knihu, a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň.

4:21  I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich.

4:22  A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův?

4:23  I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň i zde v své vlasti.

4:24  I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své.

4:25  Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, když zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, a když byl hlad veliký po vší zemi,

4:26  Však Eliáš k žádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově.

4:27  A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a však žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský.

4:28  I naplněni byli všickni v škole hněvem, slyšíce to.

4:29  A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili.

4:30  Ale on bera se prostředkem jich, ušel.

4:31  I sstoupil do Kafarnaum, města Galilejského, a učil je ve dny sobotní.

4:32  I divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla řeč jeho.

4:33  Byl pak v škole člověk, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal hlasem velikým,

4:34  Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás? Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží.

4:35  I přimluvil jemu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi od něho. A povrha jej ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil.

4:36  I přišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, řkouce: Jaké jest toto slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům, a vycházejí?

4:37  I rozcházela se o něm pověst po všelikém místě té okolní krajiny.

4:38  Vstav pak ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni.

4:39  Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned vstavši, posluhovala jim.

4:40  Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je.

4:41  Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo věděli, že jest on Kristus.

4:42  A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho zástupové, a přišli až k němu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich.

4:43  On pak řekl jim: I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží; nebo na to poslán jsem.

4:44  I kázal v školách Galilejských.

Chapter 5

5:1  Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podlé jezera Genezaretského.

5:2  I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali sítí.

5:3  I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy.

5:4  A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení.

5:5  I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru síť.

5:6  A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, tak že se trhala síť jejich.

5:7  I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, tak že se pohřižovaly.

5:8  To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.

5:9  Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli,

5:10  A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi budeš loviti.

5:11  A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.

5:12  I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti.

5:13  I vztáhl ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství.

5:14  I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim.

5:15  Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech.

5:16  On pak odcházel na pouště, a modlil se.

5:17  I stalo se v jeden den, že on učil. A seděli také tu i farizeové a zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všech městeček Galilejských a Judských i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomna byla k uzdravování jich.

5:18  A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj.

5:19  A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem u prostřed před Ježíše.

5:20  Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

5:21  Tedy počali přemyšlovati zákonníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, kterýž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

5:22  Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl jim: Co přemyšlujete v srdcích svých?

5:23  Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?

5:24  Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, řekl šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého.

5:25  A hned vstav před nimi, vzal, na čemž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha.

5:26  I užasli se všickni, a velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Viděli jsme dnes divné věci.

5:27  A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Poď za mnou.

5:28  A opustiv všecko, vstav, šel za ním.

5:29  I učinil jemu hody veliké Léví v domě svém, a byl zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili.

5:30  Tedy reptali zákonníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete?

5:31  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.

5:32  Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

5:33  A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí?

5:34  On pak řekl jim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti?

5:35  Přijdouť pak dnové, když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech.

5:36  Pravil pak jim i podobenství. Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak to nové roztrhuje, a vetchému nepřipadá záplata z nového.

5:37  A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí.

5:38  Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno.

5:39  A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest.

Chapter 6

6:1  I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.

6:2  Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč činíte, čehož nesluší činiti v sobotu?

6:3  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

6:4  Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichž nenáleží jísti než toliko samým kněžím?

6:5  I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne sobotního.

6:6  Stalo se pak i v jinou sobotu, že všel do školy Ježíš a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.

6:7  I šetřili ho zákonníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, z čeho by jej obžalovali.

6:8  Ale on znal přemyšlování jejich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, stál.

6:9  Tedy řekl jim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, duši zachovati, čili zatratiti?

6:10  A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. A on učinil tak. I přivedena jest k zdraví ruka jeho jako druhá.

6:11  Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi.

6:12  I stalo se v těch dnech, vyšel na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.

6:13  A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval:

6:14  (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,

6:15  Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,

6:16  Judu Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž potom byl zrádce.)

6:17  I sstoupiv s nimi, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, kteříž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli, a uzdraveni byli od neduhů svých,

6:18  I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.

6:19  A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.

6:20  A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.

6:21  Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.

6:22  Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka.

6:23  Radujte se v ten den, a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá v nebesích. Takť zajisté činívali prorokům otcové jejich.

6:24  Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.

6:25  Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete.

6:26  Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak činívali falešným prorokům otcové jejich.

6:27  Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely své, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí,

6:28  Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.

6:29  A udeřil-li by tebe kdo v líce, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň.

6:30  Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, kterýž béře tvé věci, zase nežádej.

6:31  A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.

6:32  Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají.

6:33  A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšnící totéž činí.

6:34  A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali.

6:35  Nýbrž milujte nepřátely své, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.

6:36  Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.

6:37  Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.

6:38  Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám zase odměřeno.

6:39  Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?

6:40  Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.

6:41  Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš?

6:42  Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyňmu mrvu, kteráž jest v oku tvém, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prvé břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.

6:43  Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.

6:44  Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nezbírají s trní fíků, ani s hloží zbírají hroznů.

6:45  Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.

6:46  Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím?

6:47  Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl.

6:48  Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal a vytesal hluboko, a založil grunty v skále. A když se povodeň strhla, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla ním pohnouti, nebo byl založen na skále.

6:49  Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýž obořila se řeka, a on hned padl, i byl pád domu toho veliký.

Chapter 7

7:1  A když vykonal všecka slova svá při přitomnosti lidu, všel do Kafarnaum.

7:2  Setníka pak nějakého služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.

7:3  I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší Židovské, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.

7:4  A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys mu to učinil.

7:5  Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.

7:6  Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu ten setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.

7:7  A protož jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.

7:8  Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.

7:9  Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se, řekl zástupu, kterýž za ním šel: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.

7:10  Vrátivše se pak domů ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.

7:11  I stalo se potom, šel do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.

7:12  A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.

7:13  Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jest k ní, a řekl jí: Neplačiž.

7:14  A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.

7:15  I posadil se ten mrtvý, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.

7:16  Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Prorok veliký povstal mezi námi, a Bůh navštívil lid svůj.

7:17  I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.

7:18  I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,

7:19  Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?

7:20  Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?

7:21  A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.

7:22  Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

7:23  A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.

7:24  A když odešli poslové Janovi, počal praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?

7:25  Aneb nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.

7:26  Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.

7:27  Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.

7:28  Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.

7:29  Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.

7:30  Ale farizeové a zákonníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.

7:31  I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto, a čemu podobni jsou?

7:32  Podobni jsou dětem, kteříž na rynku sedí, a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.

7:33  Nebo přišel Jan Křtitel, ani chleba nejeda, ani nepije vína, a pravíte: Ďábelství má.

7:34  Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků.

7:35  Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.

7:36  Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.

7:37  A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.

7:38  A stojeci z zadu u noh jeho s pláčem, počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.

7:39  Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě tak: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.

7:40  I odpověděv Ježíš, dí jemu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.

7:41  Dva dlužníky měl nějaký věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.

7:42  A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více bude jej milovati?

7:43  I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.

7:44  A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nedal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.

7:45  Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.

7:46  Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.

7:47  Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.

7:48  I řekl jí: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.

7:49  Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?

7:50  I řekl ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.

Chapter 8

8:1  I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním.

8:2  I ženy některé, kteréž byl uzdravil od duchů zlých a od nemocí: Maria, kteráž slove Magdaléna, z níž bylo sedm ďáblů vyšlo,

8:3  A Johanna manželka Chuzova, úředníka Heródesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.

8:4  Když se pak scházel zástup mnohý, a z měst hrnuli se k němu, mluvil v podobenství:

8:5  Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podlé cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští zzobali je.

8:6  A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, proto že nemělo vláhy.

8:7  Jiné pak padlo mezi trní, a spolu zrostlé trní udusilo je.

8:8  A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.

8:9  I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství?

8:10  A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.

8:11  Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.

8:12  A kteréž padlo podlé cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.

8:13  Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí přijímají slovo, ale ti kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.

8:14  Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyší, ale po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.

8:15  Ale kteréž v zemi dobrou, ti jsou, kteříž v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají, a užitek přinášejí v trpělivosti.

8:16  Žádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.

8:17  Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti, a na světlo vyjíti.

8:18  Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.

8:19  Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.

8:20  I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti.

8:21  A on odpověděv, řekl jim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.

8:22  Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho. I řekl jim: Přeplavme se přes jezero. I pustili se.

8:23  A když se plavili, usnul. Tedy přišel vítr bouřlivý na jezero, a lodí se naplňovala, tak že v nebezpečenství byli.

8:24  I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I spokojili se, a stalo se utišení.

8:25  I řekl jim: Kdež jest víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že i větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?

8:26  I přeplavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.

8:27  A když vystoupil na zemi, potkal jej muž nějaký z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domě nebýval, ale v hrobích.

8:28  Uzřev pak Ježíše a zkřikna, padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.

8:29  Nebo přikazoval tomu duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, tak že býval ukován řetězy, a v poutech ostříhán, ale on polámaje okovy, býval od ďábelství puzen na poušť.

8:30  I otázal se ho Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: Množství. Nebo bylo mnoho ďáblů vešlo do něho.

8:31  Tedy prosili ho, aby jim nepřikazoval odtud odjíti do propasti.

8:32  Bylo pak tu veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.

8:33  I vyšedše ďáblové z toho člověka, vešli do vepřů, i hnalo se to stádo prudce s vrchu do jezera, a ztonulo.

8:34  A viděvše pastýři, co se stalo, utekli, a šedše, vypravovali to v městě i po vsech.

8:35  I vyšli, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.

8:36  A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest ten vyproštěn, kterýž ďábelství měl.

8:37  I prosilo ho všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.

8:38  Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:

8:39  Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.

8:40  Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.

8:41  A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.

8:42  Nebo měl dceru jedinou, asi ve dvanácti letech, a ta umírala. A když šel, tiskli jej zástupové.

8:43  Tedy žena, kteráž nemoc svou trpěla od let dvanácti, a byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,

8:44  Přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.

8:45  I řekl Ježíš: Kdo jest, ješto se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

8:46  I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že moc ode mne vyšla.

8:47  A viduci ta žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla jemu přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.

8:48  A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.

8:49  A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Umřela dcera tvá, nezaměstknávej Mistra.

8:50  Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Neboj se, věř toliko, a zdrávať bude.

8:51  A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému, než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.

8:52  Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spí.

8:53  I posmívali se jemu, vědouce, že umřela.

8:54  On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zvolal, řka: Děvečko, vstaň.

8:55  I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.

8:56  I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.

Chapter 9

9:1  I svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.

9:2  I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.

9:3  A řekl jim: Nic nebeřte na tu cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.

9:4  A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.

9:5  A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh svých vyrazte na svědectví proti nim.

9:6  I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.

9:7  Uslyšel pak Heródes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, proto že bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,

9:8  A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.

9:9  I řekl Heródes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.

9:10  Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.

9:11  Zvěděvše pak zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.

9:12  Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte, řekli jemu: Propusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.

9:13  I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?

9:14  Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým. Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.

9:15  I učinili tak, a posadili se všickni.

9:16  A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, vzhlédl v nebe, a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.

9:17  I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.

9:18  I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?

9:19  A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.

9:20  I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího.

9:21  A on s pohrůžkou jim přikázal, aby toho žádnému nepravili,

9:22  Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží {biskupů} i od zákonníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.

9:23  I pravil všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.

9:24  Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, tenť ji zachová,

9:25  Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe ztratil, aneb sám sebe zmrhal?

9:26  Nebo kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otcově i svatých andělů.

9:27  Ale pravímť vám jistě: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až uzří království Boží.

9:28  I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.

9:29  A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.

9:30  A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.

9:31  Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.

9:32  Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a ty dva muže, ani stojí s ním.

9:33  I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.

9:34  A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak, když onino vcházeli do oblaku.

9:35  I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte.

9:36  A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničeho z těch věcí, kteréž viděli.

9:37  Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.

9:38  A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, neboť jediného toho mám.

9:39  A aj, duch jej napadá, a on i hned křičí, a lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.

9:40  I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.

9:41  I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás, a snášeti budu vás? Přiveď sem syna svého.

9:42  A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel, a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil toho mládence, a navrátil jej otci jeho.

9:43  I děsili se všickni nad velikomocností Božskou. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:

9:44  Složte vy v uších svých řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.

9:45  Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A nesměli se ho otázati o tom slovu.

9:46  I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl největší.

9:47  Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podlé sebe,

9:48  A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.

9:49  I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, proto že nechodí s námi.

9:50  I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest.

9:51  I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho zhůru, že on se na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma.

9:52  I poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu připravili.

9:53  Ale nepřijali ho, proto že oblíčej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.

9:54  A viděvše to učedlníci jeho Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe, a spálil je, jako i Eliáš učinil?

9:55  Ale obrátiv se, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.

9:56  Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby spasil. I odešli do jiného městečka.

9:57  Stalo se pak, když šli, že řekl jemu na cestě jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.

9:58  I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.

9:59  I řekl jinému: Poď za mnou. Ale on řekl: Pane, dopusť mi prvé jíti a pochovati otce mého.

9:60  I dí jemu Ježíš: Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.

9:61  I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prvé dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domě mém.

9:62  Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.

Chapter 10

10:1  Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.

10:2  A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.

10:3  Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.

10:4  Nenostež pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte.

10:5  A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprvé rcete: Pokoj tomuto domu.

10:6  A bude-liť tu syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí.

10:7  A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest, nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.

10:8  Ale do kteréhožkoli města vešli byste, a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.

10:9  A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží.

10:10  A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:

10:11  Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží.

10:12  Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude než tomu městu.

10:13  Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili.

10:14  A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.

10:15  A ty Kafarnaum, kteréž jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.

10:16  Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.

10:17  Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.

10:18  I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.

10:19  Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.

10:20  A však z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.

10:21  V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je nemluvňátkům. Ovšem, Otče, nebo se tak líbilo před tebou.

10:22  Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.

10:23  A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.

10:24  Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, ale neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, ale neslyšeli.

10:25  A aj, jeden zákonník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?

10:26  A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš?

10:27  A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.

10:28  I řekl mu: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.

10:29  On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?

10:30  I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.

10:31  I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.

10:32  Též i Levíta přišed až k tomu místu, a uzřev jej, pominul.

10:33  Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.

10:34  A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.

10:35  Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.

10:36  Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?

10:37  A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.

10:38  I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.

10:39  A ta měla sestru, jménem Marii, kteráž seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.

10:40  Ale Marta pečlivá byla při mnohé službě. Kteráž přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.

10:41  A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.

10:42  Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kteráž nebude odjata od ní.

Chapter 11

11:1  I stalo se, když se na jednom místě modlil, když přestal, řekl jemu jeden z učedlníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své.

11:2  I řekl jim: Když se modlíte, říkejte: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přiď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi.

11:3  Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne.

11:4  I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku svému. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

11:5  I řekl jim: Kdo z vás bude míti přítele, a půjde k němu o půlnoci, a dí jemu: Příteli, půjč mi tří chlebů.

11:6  Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něj.

11:7  A on vnitř jsa, odpověděl by: Nečiň mi nevole; dvéře již zavříny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuť vstáti a dáti tobě.

11:8  Pravím vám: Ačť nedá jemu, vstana, proto že jest přítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikžkoli potřebuje.

11:9  I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno.

11:10  Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.

11:11  Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada?

11:12  Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra?

11:13  Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí?

11:14  I vymítal ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, mluvil ten němý. I divili se zástupové.

11:15  Ale někteří z nich pravili: Skrze Belzebuba, kníže ďábelské, vymítá ďábly.

11:16  A jiní pokoušejíce, znamení od něho hledali s nebe.

11:17  Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, i dům rozdvojený padá.

11:18  Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já skrze Belzebuba vymítám ďábly.

11:19  Jestliže já skrze Belzebuba vymítám ďábly, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.

11:20  Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť přišlo k vám království Boží.

11:21  Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má.

11:22  Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.

11:23  Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.

11:24  Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel.

11:25  A přijda, nalezne vymetený a ozdobený.

11:26  Tehdy jde, a přijme k sobě jiných sedm duchů horších, než jest sám, a vejdouce, přebývají tam. I jsou poslední věci člověka toho horší nežli první.

11:27  I stalo se, když on to mluvil, že pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval.

11:28  On pak řekl: Anobrž blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží, a ostříhají jeho.

11:29  A když se zástupové scházeli k němu, počal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, ale znamení jemu nebude dáno, než znamení to Jonáše proroka.

11:30  Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským, takť bude i Syn člověka pokolení tomuto.

11:31  Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto.

11:32  Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo činili pokání k kázaní Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto.

11:33  Žádný rozsvítě svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.

11:34  Svíce těla jest oko. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tělo tvé všecko bude světlé; a pakliť bude nešlechetné, i tělo tvé tmavé bude.

11:35  Viziž tedy, aby světlo, kteréž jest v tobě, nebylo tmou.

11:36  Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, budeť všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí.

11:37  A když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obědval u něho. A všed, posadil se za stůl.

11:38  Farizeus pak viděv to, podivil se, že se neumyl před obědem.

11:39  I řekl Pán jemu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a misy čistíte, ale to, což vnitř jest u vás, plno jest loupeže a nešlechetnosti.

11:40  Blázni, zdaliž ten, kterýž učinil, což zevnitř jest, neučinil také i toho, což jest vnitř?

11:41  Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky věci vaše čisté budou.

11:42  Ale běda vám farizeům, že desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží. Tyto věci měli jste činiti, a oněch neopouštěti.

11:43  Běda vám farizeům, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích.

11:44  Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, a lidé chodíce po nich, nevědí.

11:45  I odpověděv jeden z zákonníků, řekl jemu: Mistře, tyto věci mluvě, i nám také lehkost činíš.

11:46  A on řekl: I vám zákonníkům běda, nebo obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte.

11:47  Běda vám, proto že vzděláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali.

11:48  A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců svých. Nebo oni zajisté zmordovali je, vy pak vzděláváte hroby jejich.

11:49  Protož i Moudrost Boží řekla: Pošliť k nim proroky a apoštoly, a z těch některé mordovati budou, a jiné vyháněti,

11:50  Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroků, kteráž vylita jest od ustanovení světa,

11:51  Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltářem a chrámem. Jistě, pravím vám, požádáno jí bude od pokolení tohoto.

11:52  Běda vám zákonníkům, nebo jste vzali klíč umění; sami jste nevešli, a těm, kteříž vcházeli, zbránili jste.

11:53  A když jim to mluvil, počali zákonníci a farizeové přísně na něj dotírati, a k mnohým řečem příčiny jemu dávati.

11:54  Úklady činíce jemu, a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali.

Chapter 12

12:1  A v tom, když se na tisíce lidu sešlo, tak že jedni druhé velmi tlačili, počal mluviti k učedlníkům svým: Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů, kterýž jest pokrytství.

12:2  Neboť nic není skrytého, což by nemělo býti zjeveno; aniž jest co tajného, ješto by nemělo býti zvědíno.

12:3  Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste v uši šeptali v pokojích, hlásánoť bude na střechách.

12:4  Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, kteříž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili.

12:5  Ale ukážiť vám, koho se máte báti: Bojte se toho, kterýž, když zabije, má moc uvrci do pekelného ohně. Jistě pravím vám, toho se bojte.

12:6  Zdaliž nebývá pět vrabečků prodáváno za dva penížky? A jeden z nich není v zapomenutí před Bohem.

12:7  Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni v počtu jsou. Protož nebojtež se, mnohoť vy vrabečků převyšujete.

12:8  Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími.

12:9  Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími.

12:10  A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno.

12:11  Když pak vás voditi budou do škol a k vládařům a k mocným, nepečujte, kterak aneb co byste odpovídali, aneb co byste mluvili.

12:12  Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu, co byste měli mluviti.

12:13  I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví.

12:14  A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcím aneb děličem nad vámi?

12:15  I řekl jim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.

12:16  Pověděl pak jim podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.

12:17  I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své.

12:18  I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své, a větších nastavím, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.

12:19  A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pí, měj dobrou vůli.

12:20  I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?

12:21  Takť jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý.

12:22  Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďte pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.

12:23  Život více jest nežli pokrm, i tělo nežli oděv.

12:24  Patřte na havrany, žeť nesejí, ani nežnou, a nemají špižírny {pivnice}, ani stodoly a však Bůh živí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?

12:25  A kdož pak z vás pečlivě mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?

12:26  Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč se o jiné věci staráte?

12:27  Patřte na kvítí, kterak rostou, nedělají, ani předou, pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto.

12:28  A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry?

12:29  I vy nehledejtež toho, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to roztržité mysli buďte.

12:30  Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají, Otec pak váš ví, že těch věcí potřebujete.

12:31  Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.

12:32  Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.

12:33  Prodávejte statky své, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne v nebesích, kdež zloděj dojíti nemůž, aniž mol kazí.

12:34  Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše.

12:35  Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící.

12:36  A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu.

12:37  Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí. Amen pravím vám, že přepáše se, a vsadí je za stůl, a chodě, bude jim sloužiti.

12:38  A přišel-liť by v druhé bdění, a pakliť by v třetím bdění přišel, a tak je nalezl, blahoslavení jsou ti služebníci,

12:39  Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.

12:40  Protož i vy buďte hotovi, nebo v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde.

12:41  I řekl jemu Petr: Pane, nám-li pravíš toto podobenství, čili všechněm?

12:42  I dí Pán: Kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm?

12:43  Blahoslavený služebník ten, kteréhož, když by přišel pán jeho, nalezne, an tak činí.

12:44  V pravdě pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.

12:45  Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a děvky, a jísti a píti i opíjeti se:

12:46  Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, kteréž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s nevěrnými.

12:47  Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého, a nebyl hotov, a nečinil podlé vůle jeho, bit bude velmi.

12:48  Ale kterýž neznal, a činil hodné věci trestání, bit bude méně. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť mnoho poručili, víceť požádají od něho.

12:49  Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří?

12:50  Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem ssoužen, dokudž se nevykoná!

12:51  Což se domníváte, že bych přišel pokoj uvésti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení.

12:52  Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domě rozděleno, tři proti dvěma, a dva proti třem.

12:53  Bude rozdělen otec proti synu, a syn proti otci, mátě proti dceři, a dcera proti mateři, svegruše proti nevěstě své, a nevěsta proti svegruši své.

12:54  Pravil také i zástupům: Když vídáte oblak, an vzchází od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá.

12:55  A když od poledne vítr věje, říkáte: Bude horko, a býváť.

12:56  Pokrytci, způsob země i nebe umíte souditi, a kterakž pak tohoto času nesoudíte?

12:57  Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého?

12:58  Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti, na cestě přičiň se o to, abys byl zproštěn od něho, aby snad netáhl tebe k soudci, a soudce dal by tebe biřici, a biřic vsadil by tě do žaláře.

12:59  Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil.

Chapter 13

13:1  Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchž krev Pilát smísil s obětmi jejich.

13:2  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni Galilejští, že takové věci trpěli?

13:3  Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

13:4  Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající v Jeruzalémě?

13:5  Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

13:6  Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.

13:7  I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám. Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?

13:8  On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,

13:9  Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.

13:10  Učil pak v jedné škole v sobotu.

13:11  A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti.

13:12  A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.

13:13  I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha.

13:14  Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.

13:15  I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti?

13:16  Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní?

13:17  A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.

13:18  I řekl: Čemu podobno jest království Boží, a k čemu je přirovnám?

13:19  Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.

13:20  A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?

13:21  Podobno jest kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.

13:22  I chodil po městech a městečkách, uče, bera se do Jeruzaléma.

13:23  I řekl jemu jeden: Pane, co nemnozí jsou ti, kteří spaseni býti mají? On pak řekl jim:

13:24  Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám,) mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci.

13:25  Když vstane hospodář, a zavře dvéře, a počnete vně státi a tlouci na dvéře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:

13:26  Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učíval.

13:27  I dí: Pravím vám, neznám vás, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.

13:28  Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama, a Izáka, a Jákoba, a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.

13:29  I přijdouť od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.

13:30  A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.

13:31  A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Heródes chce tě zamordovati.

13:32  I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.

13:33  Ale však musím dnes a zítra i po zejtří choditi; neboť nelze proroku zahynouti kromě Jeruzaléma.

13:34  Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky, a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? Ale nechtěli jste.

13:35  Aj, zanechán bude vám dům váš pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde, když díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.

Chapter 14

14:1  I stalo se, když všel Ježíš do domu nějakého knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

14:2  A aj, člověk nějaký vodnotelný byl před ním.

14:3  I odpověděv Ježíš, dí zákonníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

14:4  Oni pak mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

14:5  A odpověděv jim, řekl: Čí z vás osel aneb vůl upadl by do studnice, a ne i hned by ho vytáhl v den sobotní?

14:6  I nemohli jemu na to odpovědíti.

14:7  Pověděl také i pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak přední místa vyvolovali,) řka jim:

14:8  Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho.

14:9  A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

14:10  Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

14:11  Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

14:12  Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd neb večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aťby snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.

14:13  Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,

14:14  A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.

14:15  I uslyšav to jeden z spolupřísedících, řekl jemu: Blahoslavený, kdož jí chléb v království Božím.

14:16  On pak řekl jemu: Člověk nějaký učinil večeři velikou, a pozval mnohých.

14:17  I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Poďte, nebo již připraveno jest všecko.

14:18  I počali se všickni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne.

14:19  A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.

14:20  A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.

14:21  I navrátiv se ten služebník, zvěstoval ty věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.

14:22  I řekl služebník: Pane, stalo se, jakž jsi rozkázal, a ještěť místo jest.

14:23  Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.

14:24  Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

14:25  Šli pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim:

14:26  Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.

14:27  A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

14:28  Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prvé sedna, nepočetl nákladu, má-li to, nač by ji dokonal?

14:29  Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu,

14:30  Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.

14:31  Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

14:32  Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji.

14:33  Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

14:34  Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

14:35  Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ven ji vymítají. Kdo má uši k slyšení, slyš.

Chapter 15

15:1  Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.

15:2  I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.

15:3  I pověděl jim podobenství toto, řka:

15:4  Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

15:5  A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.

15:6  A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

15:7  Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

15:8  Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?

15:9  A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.

15:10  Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.

15:11  Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.

15:12  Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

15:13  A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.

15:14  A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

15:15  I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.

15:16  I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.

15:17  Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!

15:18  Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

15:19  Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.

15:20  I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.

15:21  I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.

15:22  I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

15:23  A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.

15:24  Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.

15:25  Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

15:26  I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.

15:27  A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

15:28  I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

15:29  A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.

15:30  Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.

15:31  A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

15:32  Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.

Chapter 16

16:1  Pravil pak i učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.

16:2  I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vládařství svého, nebo již nebudeš moci déle vládnouti.

16:3  I dí vládař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vládařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.

16:4  Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do svých domů.

16:5  I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?

16:6  A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.

16:7  Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.

16:8  I pochválil ten pán vládaře toho nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech.

16:9  I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů.

16:10  Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.

16:11  Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrni jste nebyli, spravedlivé kdo vám svěří?

16:12  A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?

16:13  Žádný čeledín nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.

16:14  Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.

16:15  I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.

16:16  Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.

16:17  Snázeť jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu tytlíku zahynouti.

16:18  Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.

16:19  Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.

16:20  A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý,

16:21  Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.

16:22  I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.

16:23  Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.

16:24  I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.

16:25  I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.

16:26  A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti.

16:27  I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého.

16:28  Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.

16:29  I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají.

16:30  A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti.

16:31  I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.

Chapter 17

17:1  Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí.

17:2  Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

17:3  Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

17:4  A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

17:5  I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

17:6  I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

17:7  Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl?

17:8  Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí?

17:9  Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se.

17:10  Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

17:11  I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

17:12  A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.

17:13  A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

17:14  Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

17:15  Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.

17:16  A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

17:17  I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět?

17:18  Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

17:19  I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila.

17:20  Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením.

17:21  Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.

17:22  I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte.

17:23  A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoďte, aniž následujte.

17:24  Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.

17:25  Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto.

17:26  A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.

17:27  Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.

17:28  A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.

17:29  Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky.

17:30  Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.

17:31  V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.

17:32  Pomněte na Lotovu ženu.

17:33  Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji.

17:34  Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

17:35  Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.

17:36  Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

17:37  I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.

Chapter 18

18:1  Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,

18:2  Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.

18:3  Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.

18:4  On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,

18:5  Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.

18:6  I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.

18:7  A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

18:8  Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

18:9  I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:

18:10  Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.

18:11  Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

18:12  Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.

18:13  Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.

18:14  Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

18:15  Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.

18:16  Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

18:17  Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.

18:18  I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

18:19  I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.

18:20  Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

18:21  On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

18:22  Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.

18:23  On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

18:24  A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

18:25  Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

18:26  Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

18:27  A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

18:28  I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

18:29  On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,

18:30  Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného.

18:31  Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.

18:32  Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.

18:33  A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

18:34  Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

18:35  I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.

18:36  A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.

18:37  I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

18:38  I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.

18:39  A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

18:40  Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,

18:41  Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.

18:42  A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.

18:43  A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.

Chapter 19

19:1  A všed, bral se přes Jericho.

19:2  A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý.

19:3  I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.

19:4  A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; nebo tudy měl jíti.

19:5  A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.

19:6  I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.

19:7  A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.

19:8  Stoje pak Zacheus, řekl Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.

19:9  I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, proto že i on jest syn Abrahamův.

19:10  Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.

19:11  Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, proto že byl blízko od Jeruzaléma, a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží.

19:12  I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království, a zase se navrátil.

19:13  I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.

19:14  Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.

19:15  I stalo se, když se navrátil, přijav království, že rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.

19:16  I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.

19:17  I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy.

19:18  A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.

19:19  I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.

19:20  A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.

19:21  Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.

19:22  I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.

19:23  I proč jsi tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s užitky.

19:24  I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

19:25  I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.

19:26  Jistě pravím vám: Že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.

19:27  Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem, a zmordujte přede mnou.

19:28  To pověděv, šel napřed, vstupuje k Jeruzalému.

19:29  I stalo se, když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,

19:30  Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhož vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.

19:31  A optal-liť by se vás kdo, proč odvazujete, tak díte jemu: Proto že Pán ho potřebuje.

19:32  Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli, jakž jim byl pověděl.

19:33  A když odvazovali to oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?

19:34  A oni řekli: Pán ho potřebuje.

19:35  I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na to oslátko, vsadili na ně Ježíše.

19:36  A když on jel, stlali roucha svá na cestě.

19:37  Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,

19:38  Řkouce: Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.

19:39  Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedlníků svých.

19:40  I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati.

19:41  A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,

19:42  Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma.

19:43  Nebo přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.

19:44  A s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého.

19:45  A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,

19:46  Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.

19:47  I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží {biskupové} a zákonníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.

19:48  Ale nenalezli, co by učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.

Chapter 20

20:1  I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží {biskupové} a zákonníci s staršími.

20:2  I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?

20:3  I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:

20:4  Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?

20:5  Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

20:6  Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.

20:7  I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.

20:8  I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.

20:9  I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.

20:10  A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.

20:11  I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

20:12  I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.

20:13  Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.

20:14  Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.

20:15  A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?

20:16  Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

20:17  Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?

20:18  Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

20:19  I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

20:20  Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

20:21  I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

20:22  Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

20:23  Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

20:24  Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

20:25  On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

20:26  I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

20:27  Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

20:28  Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.

20:29  I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.

20:30  I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.

20:31  Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.

20:32  Nejposléze po všech umřela i ta žena.

20:33  Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?

20:34  A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají.

20:35  Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati.

20:36  Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

20:37  A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.

20:38  Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

20:39  Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.

20:40  I nesměli se jeho na nic více tázati.

20:41  Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?

20:42  A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

20:43  Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?

20:44  Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

20:45  I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:

20:46  Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.

20:47  Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

Chapter 21

21:1  A pohleděv, uzřel bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.

21:2  Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla tam dva šarty.

21:3  I řekl: V pravdě pravím vám, že vdova tato chudá více než všickni uvrhla.

21:4  Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla.

21:5  A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i okrasami ozdoben byl, řekl:

21:6  Nač se to díváte? Přijdouť dnové, v nichž nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.

21:7  I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi?

21:8  On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich.

21:9  Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prvé býti, ale ne i hned konec.

21:10  Tehdy pravil jim: Povstaneť národ proti národu, a království proti království.

21:11  A země třesení veliká budou po místech, a hladové, a morové, hrůzy i zázrakové s nebe velicí.

21:12  Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás, a protiviti se budou, vydávajíce vás do škol a žalářů, vodíce k králům a k vládařům pro jméno mé.

21:13  A toť se vám díti bude na svědectví.

21:14  Protož složtež to v srdcích svých, abyste se nestarali, kterak byste odpovídati měli.

21:15  Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost, kteréž nebudou moci odolati, ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši.

21:16  Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás.

21:17  A budete v nenávisti u všech pro jméno mé.

21:18  Ale ani vlas s hlavy vaší nikoli nezahyne.

21:19  V trpělivosti své vládněte dušemi svými.

21:20  Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tehdy vězte, žeť se přiblížilo zkažení jeho.

21:21  Tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo u prostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho.

21:22  Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest.

21:23  Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv nad lidem tímto.

21:24  I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.

21:25  I budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití,

21:26  Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou.

21:27  A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.

21:28  A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav svých, proto že se přibližuje vykoupení vaše.

21:29  I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví.

21:30  Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest již léto.

21:31  Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží.

21:32  Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se všecko stane.

21:33  Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

21:34  Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den.

21:35  Nebo jako osídlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země.

21:36  Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.

21:37  I býval ve dne v chrámě, uče, ale v noci vycházeje, přebýval na hoře, kteráž slove Olivetská.

21:38  A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu, aby ho poslouchal.

Chapter 22

22:1  Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.

22:2  I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.

22:3  Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.

22:4  A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.

22:5  I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

22:6  I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

22:7  Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.

22:8  I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

22:9  A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

22:10  On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

22:11  A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?

22:12  A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

22:13  I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

22:14  A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

22:15  I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.

22:16  Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

22:17  A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

22:18  Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

22:19  A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

22:20  Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

22:21  Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.

22:22  A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

22:23  Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

22:24  Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.

22:25  On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

22:26  Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.

22:27  Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

22:28  Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

22:29  A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

22:30  Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

22:31  I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.

22:32  Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

22:33  A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

22:34  On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.

22:35  I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

22:36  Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.

22:37  Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.

22:38  Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

22:39  A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

22:40  A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

22:41  A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

22:42  Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

22:43  I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

22:44  A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

22:45  A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

22:46  I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

22:47  A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

22:48  Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.

22:49  A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

22:50  I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé.

22:51  A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.

22:52  I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.

22:53  Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.

22:54  I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka.

22:55  A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

22:56  A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

22:57  On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

22:58  A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

22:59  A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.

22:60  I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

22:61  I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

22:62  I vyšed ven Petr, plakal hořce.

22:63  Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

22:64  A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

22:65  A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

22:66  A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své,

22:67  Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

22:68  A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.

22:69  Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

22:70  I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.

22:71  A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

Chapter 23

23:1  Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi.

23:2  A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.

23:3  Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

23:4  I dí Pilát předním kněžím {biskupům} a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.

23:5  Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.

23:6  Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.

23:7  A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.

23:8  Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný.

23:9  I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.

23:10  Stáli pak přední kněží {biskupové} a zákonníci, tuze na něj žalujíce.

23:11  A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.

23:12  I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.

23:13  Pilát pak svolav přední kněží {biskupy} a úřadné osoby i lid,

23:14  Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete.

23:15  Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.

23:16  Protože potrestaje, propustím ho.

23:17  Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek.

23:18  Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.

23:19  Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.

23:20  Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše.

23:21  Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj.

23:22  A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho.

23:23  Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží {biskupů}.

23:24  Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.

23:25  I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.

23:26  A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem.

23:27  I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho.

23:28  A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.

23:29  Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.

23:30  Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás.

23:31  Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?

23:32  Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

23:33  A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

23:34  Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.

23:35  I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata {biskupové} s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

23:36  Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

23:37  A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě.

23:38  A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.

23:39  Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.

23:40  A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení?

23:41  A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

23:42  I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

23:43  I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.

23:44  A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

23:45  I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly.

23:46  A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.

23:47  A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.

23:48  A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.

23:49  Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee.

23:50  A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,

23:51  Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího;

23:52  Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo.

23:53  A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován.

23:54  A byl den připravování, a sobota se začínala.

23:55  Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.

23:56  Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní.

Chapter 24

24:1  Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.

24:2  I nalezly kámen odvalený od hrobu.

24:3  A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.

24:4  I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.

24:5  Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?

24:6  Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

24:7  Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.

24:8  I rozpomenuly se na slova jeho.

24:9  A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.

24:10  Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

24:11  Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

24:12  Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

24:13  A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

24:14  A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

24:15  I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.

24:16  Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

24:17  I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?

24:18  A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

24:19  Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

24:20  Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

24:21  My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

24:22  Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.

24:23  A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.

24:24  I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

24:25  Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.

24:26  Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?

24:27  A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

24:28  I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

24:29  Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

24:30  I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

24:31  I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.

24:32  I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?

24:33  A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

24:34  Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

24:35  I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

24:36  A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

24:37  Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

24:38  I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?

24:39  Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

24:40  A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

24:41  Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?

24:42  A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

24:43  A vzav, pojedl před nimi,

24:44  A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.

24:45  Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.

24:46  A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

24:47  A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

24:48  Vy pak jste svědkové toho.

24:49  A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

24:50  I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

24:51  I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

24:52  A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

24:53  A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.