CzeCEP - Luke

Chapter 1

1:1  I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,

1:2  jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,

1:3  rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,

1:4  abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

1:5  Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.

1:6  Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.

1:7  Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.

1:8  Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,

1:9  připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.

1:10  Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.

1:11  Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.

1:12  Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.

1:13  Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

1:14  Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.

1:15  Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.

1:16  A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;

1:17  sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“

1:18  Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku.“

1:19  Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.

1:20  Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“

1:21  Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě

1:22  Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.

1:23  Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.

1:24  Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:

1:25  „Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“

1:26  Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,

1:27  k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.

1:28  Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“

1:29  Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.

1:30  Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.

1:31  Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

1:32  Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

1:33  Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“

1:34  Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“

1:35  Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

1:36  Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.

1:37  Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“

1:38  Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

1:39  V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.

1:40  Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.

1:41  Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým

1:42  a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.

1:43  Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?

1:44  Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.

1:45  A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“

1:46  Maria řekla: „Duše má velebí Pána

1:47  a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,

1:48  že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,

1:49  že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno

1:50  a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.

1:51  Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;

1:52  vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,

1:53  hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.

1:54  Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,

1:55  jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky.“

1:56  Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

1:57  Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.

1:58  A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

1:59  Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.

1:60  Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“

1:61  Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“

1:62  Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.

1:63  On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.

1:64  Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.

1:65  Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.

1:66  Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

1:67  Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:

1:68  „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid

1:69  a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,

1:70  jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;

1:71  zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,

1:72  slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,

1:73  na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,

1:74  abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu

1:75  jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.

1:76  A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

1:77  a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,

1:78  pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,

1:79  aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“

1:80  Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Chapter 2

2:1  Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.

2:2  Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.

2:3  Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.

2:4  Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,

2:5  aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.

2:6  Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.

2:7  I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

2:8  A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.

2:9  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.

2:10  Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.

2:11  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

2:12  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“

2:13  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:

2:14  „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

2:15  Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“

2:16  Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.

2:17  Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.

2:18  Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.

2:19  Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.

2:20  Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

2:21  Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.

2:22  Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina -

2:23  jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ -

2:24  a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.

2:25  V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.

2:26  Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.

2:27  A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,

2:28  vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha:

2:29  „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,

2:30  neboť mé oči viděly tvé spasení,

2:31  které jsi připravil přede všemi národy -

2:32  světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“

2:33  Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.

2:34  A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat

2:35  - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“

2:36  Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let

2:37  a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.

2:38  A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

2:39  Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se Galileje do svého města Nazareta.

2:40  Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.

2:41  Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.

2:42  Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.

2:43  A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.

2:44  Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.

2:45  Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.

2:46  Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.

2:47  Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.

2:48  Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“

2:49  On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“

2:50  Ale oni jeho slovu neporozuměli.

2:51  Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.

2:52  A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

Chapter 3

3:1  V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně,

3:2  za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.

3:3  I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů“,

3:4  jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!

3:5  Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné;

3:6  a každý tvor uzří spasení Boží.‘

3:7  Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem?

3:8  Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.

3:9  Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

3:10  Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“

3:11  On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“

3:12  Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“

3:13  On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“

3:14  Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“

3:15  Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.

3:16  Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

3:17  Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“

3:18  A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.

3:19  Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil,

3:20  Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení.

3:21  Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe

3:22  a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

3:23  Když Ježíš začínal své dílo, bylo mu asi třicet let. Jak se mělo za to, byl syn Josefa, jehož předkové byli: Heli,

3:24  Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef,

3:25  Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai,

3:26  Mahat, Matathias, Semei, Josech, Joda,

3:27  Johanan, Resa, Zorobabel, Salathiel, Neri,

3:28  Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er,

3:29  Jesus, Eliezer, Jorim, Mathat, Levi,

3:30  Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim,

3:31  Melea, Menna, Mattath, Natham, David,

3:32  Isaj, Obéd, Boaz, Sala, Naason,

3:33  Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda,

3:34  Jákob, Izák, Abraham, Tare, Nachor,

3:35  Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala,

3:36  Kainan, Arfaxad, Sem, Noé, Lámech,

3:37  Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan,

3:38  Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.

Chapter 4

4:1  Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti

4:2  čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl.

4:3  Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“

4:4  Ježíš mu řekl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem ‚ale každým slovem Božím.“

4:5  Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země

4:6  a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:

4:7  Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“

4:8  Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat.“

4:9  Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;

4:10  vždyť je psáno ‚andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili‘

4:11  a ‚na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen‘.“

4:12  Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“

4:13  Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.

4:14  Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí.

4:15  Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.

4:16  Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma.

4:17  Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:

4:18  ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,

4:19  abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘

4:20  Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.

4:21  Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

4:22  Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“

4:23  On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde,kde jsi doma.“

4:24  Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.

4:25  Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad.

4:26  A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské.

4:27  A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“

4:28  Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem.

4:29  Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.

4:30  On však prošel jejich středem a bral se dál.

4:31  Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.

4:32  Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.

4:33  V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem:

4:34  „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží.“

4:35  Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil.

4:36  Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: „Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!“

4:37  A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.

4:38  Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla soužena silnou horečkou; i prosili ho za ni.

4:39  Postavil se nad ní, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.

4:40  Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je.

4:41  Z mnohých vycházeli i démoni a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.

4:42  Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.

4:43  Řekl jim: „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“

4:44  A kázal v judských synagógách.

Chapter 5

5:1  Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;

5:2  tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě.

5:3  Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

5:4  Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“

5:5  Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“

5:6  Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.

5:7  Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.

5:8  Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“

5:9  Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb;

5:10  stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“

5:11  Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

5:12  V jednom městě, kam Ježíš přišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatřil, padl tváří k zemi a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“

5:13  On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned se jeho malomocenství ztratilo.

5:14  Přikázal mu, aby nikomu nic neříkal: „Ale jdi,“ pravil, „ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví.“

5:15  Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí.

5:16  On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

5:17  Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.

5:18  A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.

5:19  Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše.

5:20  Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

5:21  Zákoníci a farizeové začali uvažovat: „Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“

5:22  Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete?

5:23  Je snadnější říci ‚Jsou ti odpuštěny tvé hříchy‘, nebo říci ‚Vstaň a choď?‘

5:24  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“

5:25  A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha.

5:26  Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: „Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání.“

5:27  Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou.“

5:28  Levi nechal všechno, vstal a šel za ním.

5:29  A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.

5:30  Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?“

5:31  Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

5:32  Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“

5:33  Oni mu řekli: „Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.“

5:34  Ježíš jim řekl: „Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi?

5:35  Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit.“

5:36  Řekl jim i podobenství: „Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.

5:37  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar.

5:38  Nové víno se musí dát do nových měchů.

5:39  Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: ‚Staré je lepší.‘“

Chapter 6

6:1  Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.

6:2  Někteří z farizeů řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?“

6:3  Ježíš jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním?

6:4  Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží.“

6:5  A řekl jim: „Syn člověka je pánem nad sobotou.“

6:6  V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.

6:7  Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat.

6:8  On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On se zvedl a postavil se tam.

6:9  Ježíš jim řekl: „Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?“

6:10  Rozhlédl se po nich a řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá.

6:11  Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.

6:12  V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.

6:13  Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly:

6:14  Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,

6:15  Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,

6:16  Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.

6:17  Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského i sidonského;

6:18  ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy.

6:19  A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.

6:20  Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.

6:21  Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.

6:22  Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.

6:23  Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.

6:24  ALe běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.

6:25  Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.

6:26  Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.

6:27  Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.

6:28  Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.

6:29  Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!

6:30  Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.

6:31  Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.

6:32  Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.

6:33  Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.

6:34  Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.

6:35  Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.

6:36  Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

6:37  Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.

6:38  Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“

6:39  Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?

6:40  Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.

6:41  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

6:42  Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku‘, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

6:43  Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.

6:44  Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.

6:45  Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.

6:46  Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?

6:47  Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?

6:48  Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.

6:49  Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká.“

Chapter 7

7:1  Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum.

7:2  Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen.

7:3  Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka.

7:4  Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: „Je hoden, abys mu to udělal;

7:5  neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl.“

7:6  Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu.

7:7  Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv.

7:8  Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, pak jde; jinému ‚pojď sem‘, pak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, pak to udělá.“

7:9  Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli.“

7:10  Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.

7:11  Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci veliký zástup lidí.

7:12  Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.

7:13  Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“

7:14  Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“

7:15  Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.

7:16  Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid“.

7:17  A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí.

7:18  O tom všem se dověděl Jan od svých učedníků. Zavolal si dva z nich

7:19  a poslal je k Ježíšovi s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

7:20  Ti muži k němu přišli a řekli: „Poslal nás Jan Křtitel a ptá se: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

7:21  A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.

7:22  Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

7:23  A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“

7:24  Když pak Janovi poslové odešli, začal Ježíš o něm mluvit zástupům: „Na co jste vyšli se na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?

7:25  Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.

7:26  Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.

7:27  To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘

7:28  Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on.

7:29  A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.

7:30  Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bůh s nimi měl, když se nedali pokřtít od Jana.

7:31  Čemu tedy připodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?

7:32  Jsou jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na sebe: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsem, a vy jste neplakali,‘

7:33  Přišel Jan Křtitel, nejedl chléb a nepil víno - říkáte: ‚Je posedlý.‘

7:34  Přišel Syn člověka, jí a pije - říkáte: ‚Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!‘

7:35  Ale moudrost je ospravedlněna u všech svých dětí.“

7:36  Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.

7:37  V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje,

7:38  s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.

7:39  Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“

7:40  Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ -

7:41  „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát.

7:42  Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“

7:43  Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“

7:44  Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

7:45  Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy.

7:46  Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.

7:47  Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“

7:48  Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“

7:49  Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“

7:50  A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“

Chapter 8

8:1  Potom Ježíš porocházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků

8:2  a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů,

8:3  Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.

8:4  Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:

8:5  „Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.

8:6  Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.

8:7  Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je.

8:8  A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

8:9  Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.

8:10  On řekl: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.

8:11  Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.

8:12  Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.

8:13  Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.

8:14  Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.

8:15  Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.

8:16  Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

8:17  Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.

8:18  Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co myslí, že má.“

8:19  Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup.

8:20  Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat.“

8:21  On jim odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají.“

8:22  Jednoho dne vstoupil on i jeho učedníci na loď; řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh jezera.“ Když odrazili od břehu

8:23  a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouře s vichřicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpečí.

8:24  Přistoupili a probudili ho se slovy: „Mistře, Mistře, zahyneme!“ On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.

8:25  Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Oni se zděsili a užasli. Říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že rozkazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“

8:26  Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.

8:27  Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.

8:28  Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.“

8:29  Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.

8:30  Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Legie“, protože do něho vešlo mnoho zlých duchů.

8:31  A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti.

8:32  Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil.

8:33  Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkré srázu do jezera a utopilo se.

8:34  Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic.

8:35  Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se.

8:36  Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli.

8:37  A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil.

8:38  Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu:

8:39  „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

8:40  Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali.

8:41  Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu,

8:42  protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.

8:43  A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit.

8:44  Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.

8:45  Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“

8:46  Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“

8:47  Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.

8:48  On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“

8:49  Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“

8:50  Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“

8:51  Když přišel k němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou.

8:52  Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“

8:53  Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.

8:54  On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“

8:55  Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu.

8:56  Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

Chapter 9

9:1  Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci.

9:2  Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat.

9:3  A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty.

9:4  Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte.

9:5  A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim.

9:6  Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.

9:7  Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,

9:8  jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků.

9:9  Herodes řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A přál si ho vidět.

9:10  Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno činili. Vzal je s sebou a odešli sami do města Betsaidy.

9:11  Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.

9:12  Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě.“

9:13  On jim řekl: „Dejte jim jíst vy!“ Řekli mu: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“

9:14  Bylo tam asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Usaďte je ve skupinách asi po padesáti.“

9:15  Učinili to a rozsadili je všechny.

9:16  Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.

9:17  A najedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů.

9:18  Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mne zástupy pokládají?“

9:19  Oni mu odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“

9:20  Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Za Božího Mesiáše.“

9:21  On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim:

9:22  „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.“

9:23  Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.

9:24  Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.

9:25  Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?

9:26  Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

9:27  Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží.“

9:28  Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.

9:29  A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo.

9:30  A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš;

9:31  zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.

9:32  Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním.

9:33  V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.

9:34  Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň.

9:35  A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“

9:36  Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.

9:37  Když příštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstříc veliký zástup.

9:38  A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: „Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě;

9:39  hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykřikuje, a lomcuje jím, až má pěnu kolem úst; jen stěží od něho odchází a tak ho moří.

9:40  Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“

9:41  Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!“

9:42  Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil v křeči. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci.

9:43  Všichni užasli nad velikou Boží mocí. Když se všichni divili, co všechno učinil, řekl svým učedníkům:

9:44  „Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“

9:45  Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat.

9:46  Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší.

9:47  Když Ježíš poznal, čím se obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe

9:48  a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“

9:49  Jan mu na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my.“

9:50  Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás.“

9:51  Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma

9:52  a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.

9:53  Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému.

9:54  Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“

9:55  Obrátil se a pokáral je: „Nevíte, jakého jste ducha.

9:56  Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ A šli do jiné vesnice.

9:57  Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

9:58  Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.“

9:59  Jinému řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“

9:60  Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“

9:61  A jiný mu řekl: „Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.“

9:62  Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“

Chapter 10

10:1  Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.

10:2  Řekl jim: „Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.

10:3  Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.

10:4  Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.

10:5  Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘

10:6  A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.

10:7  V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘! Nepřecházejte z domu do domu.

10:8  A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;

10:9  uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.‘

10:10  Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

10:11  ‚Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží‘.

10:12  Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji, než tomu městu.

10:13  Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.

10:14  Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.

10:15  A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!

10:16  Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“

10:17  Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“

10:18  Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.

10:19  Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.

10:20  Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

10:21  V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.

10:22  Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

10:23  Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.

10:24  Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšte, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

10:25  Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“

10:26  Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

10:27  On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe‘.“

10:28  Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

10:29  Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“

10:30  Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.

10:31  Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.

10:32  A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.

10:33  Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;

10:34  přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.

10:35  Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘

10:36  Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

10:37  Zákoník odpověděl: „Ten, který prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

10:38  Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,

10:39  která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.

10:40  Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

10:41  Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.

10:42  Je jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“

Chapter 11

11:1  Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“

11:2  Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

11:3  Náš denní chléb nám dávej každého dne.

11:4  A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.

11:5  Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby,

11:6  protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘

11:7  On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘

11:8  Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dám mu vše, co potřebuje.

11:9  A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.

11:10  Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

11:11  Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?

11:12  Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?

11:13  Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!“

11:14  Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.

11:15  Někteří z nich však řekli: „Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů.“

11:16  Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.

11:17  Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá.

11:18  Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.

11:19  Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci.

11:20  Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.

11:21  Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí.

11:22  Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.

11:23  Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.

11:24  Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘

11:25  Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.

11:26  Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“

11:27  Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“

11:28  Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.“

11:29  Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.

11:30  Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

11:31  Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.

11:32  Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš.

11:33  Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.

11:34  Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.

11:35  Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.

11:36  Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.“

11:37  Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu.

11:38  Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl.

11:39  Ale Pán mu řekl: „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.

11:40  Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?

11:41  Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.

11:42  Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.

11:43  Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.

11:44  Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“

11:45  Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: „Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!“

11:46  On mu řekl: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.

11:47  Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.

11:48  Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.

11:49  Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,

11:50  aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa,

11:51  od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.

11:52  Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“

11:53  Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,

11:54  činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.

Chapter 12

12:1  Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš začal mluvit nejprve ke svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.

12:2  Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno.

12:3  Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.

12:4  Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.

12:5  Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!

12:6  Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.

12:7  Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.

12:8  Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly.

12:9  Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly.

12:10  Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude.

12:11  Když vás povedou do synagóg a před úřady a soudy, nedělejte si starosti, jak a čím se budete hájit a co řeknete.

12:12  Vždyť Duch svatý vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

12:13  Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“

12:14  Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“

12:15  A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“

12:16  Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo.

12:17  Uvažoval o tom, a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘

12:18  Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby

12:19  a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘

12:20  Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘

12:21  Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

12:22  Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.

12:23  Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv.

12:24  Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!

12:25  Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?

12:26  Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?

12:27  Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.

12:28  Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní!

12:29  A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.

12:30  Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete.

12:31  Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.

12:32  Nebijte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

12:33  Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a mol neničí.

12:34  Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

12:35  Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.

12:36  Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.

12:37  Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.

12:38  Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim.

12:39  Uvažte přece: kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.

12:40  I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

12:41  Petr mu řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“

12:42  On odpověděl: „Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce je věrný a rozumný?

12:43  Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.

12:44  Vpravdě pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.

12:45  Když si pak onen služebník řekne: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,

12:46  tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými.

12:47  Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit.

12:48  Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.

12:49  Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi, a jak si přeji, aby se už vzňal!

12:50  Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!

12:51  Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení!

12:52  Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem,

12:53  budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

12:54  Také zástupům řekl: „Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: ‚Přijde déšť‘ - bývá tak;

12:55  a vane-li jižní vítr, říkáte: ‚Bude vedro‘ - a bývá.

12:56  Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?

12:57  Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?

12:58  Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení.

12:59  Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“

Chapter 13

13:1  Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.

13:2  On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?“

13:3  Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.

13:4  Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?

13:5  Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

13:6  Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.

13:7  Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘

13:8  On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím.

13:9  Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit‘.“

13:10  V sobotu učil v jedné synagóze.

13:11  Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.

13:12  Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce;

13:13  ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.

13:14  Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní.“

13:15  Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?

13:16  A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“

13:17  Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.

13:18  Řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám?

13:19  Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“

13:20  A dále řekl: „K čemu přirovnám Boží království?

13:21  Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí.“

13:22  Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému.

13:23  Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim odpověděl:

13:24  „Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.

13:25  Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: ‚Pane, otevři nám‘, tu on vám odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste!‘

13:26  Pak budete říkat: ‚Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!‘

13:27  On však odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.‘

13:28  Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.

13:29  A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.

13:30  Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“

13:31  V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.“

13:32  On jim řekl: „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle.

13:33  Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.“

13:34  „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!

13:35  Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“

Chapter 14

14:1  Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.

14:2  Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.

14:3  Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“

14:4  Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil.

14:5  Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?“

14:6  Na to mu nedovedli dát odpověď.

14:7  Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:

14:8  „Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:

14:9  ‚Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu.

14:10  Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: ‚Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty.

14:11  Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

14:12  Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.

14:13  Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.

14:14  Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

14:15  Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“

14:16  Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.

14:17  Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘

14:18  A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘

14:19  Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘

14:20  Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘

14:21  Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘

14:22  A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.‘

14:23  Pán řekl služebníkovi: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.

14:24  Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“

14:25  Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:

14:26  „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.

14:27  Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.

14:28  Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?

14:29  Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.

14:30  ‚To je ten člověk‘, řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘

14:31  Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?

14:32  Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.

14:33  Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

14:34  Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?

14:35  Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Chapter 15

15:1  Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.

15:2  Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“

15:3  Pověděl jim toto podobenství:

15:4  „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?

15:5  Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,

15:6  a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘

15:7  Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

15:8  Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde?

15:9  A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: ‚Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.‘

15:10  Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

15:11  Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny.

15:12  Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění.

15:13  Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.

15:14  A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.

15:15  Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.

15:16  A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.

15:17  Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!

15:18  Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.

15:19  Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘

15:20  I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.

15:21  Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘

15:22  Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.

15:23  Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,

15:24  protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.

15:25  Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.

15:26  Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.

15:27  On mu odpověděl: ‚Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.‘

15:28  I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.

15:29  Ale on odpověděl: ‚Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.

15:30  Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.‘

15:31  On mu řekl: ‚Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.

15:32  Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘“

Chapter 16

16:1  Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.

16:2  Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘

16:3  Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.

16:4  Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘

16:5  Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘

16:6  Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘

16:7  Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘

16:8  Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.

16:9  Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

16:10  Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.

16:11  Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?

16:12  Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?

16:13  Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“

16:14  Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.

16:15  Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.

16:16  Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.

16:17  Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.

16:18  Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží.

16:19  Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.

16:20  U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,

16:21  a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.

16:22  I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.

16:23  A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.

16:24  Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘

16:25  Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.

16:26  A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘

16:27  Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,

16:28  neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘

16:29  Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘

16:30  On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘

16:31  Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Chapter 17

17:1  Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.

17:2  Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.

17:3  Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

17:4  A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto‘, odpustíš mu!“

17:5  Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“

17:6  Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‘, a ona by vás poslechla.“

17:7  „Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‚Pojď si hned sednout ke stolu‘?

17:8  Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!‘?

17:9  Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?

17:10  Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.‘“

17:11  Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.

17:12  Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál

17:13  a hlasitě volali: „Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!“

17:14  Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.

17:15  Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;

17:16  padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.

17:17  Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

17:18  Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“

17:19  Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

17:20  Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat;

17:21  ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“

17:22  Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

17:23  Řeknou vám: ‚Hle, tam je, hle, tu‘; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.

17:24  Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.

17:25  Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.

17:26  Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:

17:27  Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

17:28  Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;

17:29  v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.

17:30  Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.

17:31  Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

17:32  Vzpomeňte si na Lotovu ženu!

17:33  Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.

17:34  Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán.

17:35  Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána.“

17:36  Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.

17:37  Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“

Chapter 18

18:1  Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:

18:2  „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.

18:3  V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘

18:4  Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,

18:5  dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.‘“

18:6  A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!

18:7  Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?

18:8  Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

18:9  O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:

18:10  „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.

18:11  Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

18:12  Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘

18:13  Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘

18:14  Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

18:15  Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.

18:16  Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

18:17  Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“

18:18  Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“

18:19  Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.

18:20  Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“

18:21  On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“

18:22  Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“

18:23  On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý.

18:24  Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!

18:25  Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“

18:26  Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“

18:27  Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“

18:28  Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“

18:29  On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,

18:30  aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

18:31  Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.

18:32  Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,

18:33  zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“

18:34  Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.

18:35  Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.

18:36  Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.

18:37  Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.

18:38  Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

18:39  Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

18:40  Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.

18:41  Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“

18:42  Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“

18:43  Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Chapter 19

19:1  Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.

19:2  Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;

19:3  toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.

19:4  Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.

19:5  Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“

19:6  On rychle slezl a s radostí jej přijal.

19:7  Všichni, kdo to uviděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“

19:8  Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“

19:9  Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.

19:10  Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

19:11  Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned.

19:12  Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost.

19:13  Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘

19:14  Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme tohoto člověka za krále!‘

19:15  Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil.

19:16  Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘

19:17  Řekl mu: ‚Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.‘

19:18  Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.‘

19:19  Řekl mu: ‚Ty vládni nad pěti městy.‘

19:20  Přišel další a řekl: ‚Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku,

19:21  neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘

19:22  Řekne mu: ‚Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.

19:23  Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je teď vybral i s úrokem.‘

19:24  Své družině pak řekl: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!‘

19:25  Řekli mu: ‚Pane, už má deset.‘

19:26  Pravím vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

19:27  Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“

19:28  Po těchto slovech pokračoval Ježíš v cestě do Jeruzaléma.

19:29  Když se přiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků

19:30  a řekl jim: „Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!

19:31  Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: ‚Pán je potřebuje.‘“

19:32  Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl.

19:33  Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“

19:34  Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“

19:35  Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili.

19:36  A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu.

19:37  Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli.

19:38  Volali: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“

19:39  Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

19:40  Odpověděl: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“

19:41  Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče

19:42  a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.

19:43  Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran.

19:44  Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“

19:45  Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali,

19:46  a řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude domem modlitby‘, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“

19:47  Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili,

19:48  ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.

Chapter 20

20:1  Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími

20:2  a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal.“

20:3  Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi,

20:4  odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“

20:5  Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

20:6  Řekneme-li ‚od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“

20:7  A tak odpověděli, že nevědí, odkud.

20:8  Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

20:9  Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.

20:10  V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.

20:11  Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.

20:12  Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.

20:13  Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘

20:14  Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘

20:15  A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?

20:16  Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“

20:17  On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?‘

20:18  Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“

20:19  Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.

20:20  Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.

20:21  Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.

20:22  Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“

20:23  Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:

20:24  „Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“

20:25  Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

20:26  A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.

20:27  Přišli k němu někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení - a otázali se ho:

20:28  „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

20:29  Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.

20:30  Jeho manželku si vzal druhý,

20:31  pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.

20:32  Nakonec zemřela i ta žena.

20:33  Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“

20:34  Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají.

20:35  Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.

20:36  Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.

20:37  A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři. když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘.

20:38  On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“

20:39  Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“

20:40  A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

20:41  Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?

20:42  Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,

20:43  dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘

20:44  David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“

20:45  Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:

20:46  „Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.

20:47  Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

Chapter 21

21:1  Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice.

21:2  Uviděl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvě drobné mince,

21:3  a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.

21:4  Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z čeho měla být živa.“

21:5  Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl:

21:6  „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“

21:7  Otázali se ho: „Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“

21:8  Odpověděl: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a ‚nastal čas‘. Nechoďte za nimi.

21:9  Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned.“

21:10  Tehdy jim řekl: „POvstane národ proti národu a království proti království,

21:11  budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes.

21:12  Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.

21:13  To vám bude příležitostí k svědectví.

21:14  Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.

21:15  Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.

21:16  Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti.

21:17  A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.

21:18  Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.

21:19  Když vytrváte, získáte své životy.

21:20  Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza.

21:21  Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí,

21:22  poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno.

21:23  Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu.

21:24  Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.

21:25  Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře.

21:26  Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí.

21:27  A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.

21:28  Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“

21:29  Vypravoval jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom:

21:30  Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.

21:31  Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží.

21:32  Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení,než se toto všechno stane.

21:33  Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

21:34  Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past.

21:35  Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi.

21:36  Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“

21:37  Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová.

21:38  A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.

Chapter 22

22:1  Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce.

22:2  Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.

22:3  Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.

22:4  Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.

22:5  Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.

22:6  Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.

22:7  Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.

22:8  Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“

22:9  Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“

22:10  Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:

22:11  ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘

22:12  A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“

22:13  Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

22:14  Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.

22:15  Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.

22:16  Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“

22:17  Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.

22:18  Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“

22:19  Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“

22:20  A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“

22:21  „Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.

22:22  Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“

22:23  A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

22:24  Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.

22:25  Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.

22:26  Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.

22:27  Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.

22:28  A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.

22:29  Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,

22:30  abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“

22:31  „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.

22:32  Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“

22:33  Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“

22:34  Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“

22:35  Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“

22:36  Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.

22:37  Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“

22:38  Oni mu řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“

22:39  Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.

22:40  Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

22:41  Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:

22:42  „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.“

22:43  Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.

22:44  Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

22:45  Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.

22:46  Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“

22:47  Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.

22:48  Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“

22:49  Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“

22:50  A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.

22:51  Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím.“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

22:52  Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.

22:53  Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“

22:54  Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.

22:55  Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.

22:56  A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“

22:57  Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“

22:58  Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“

22:59  Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“

22:60  Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.

22:61  Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“

22:62  Vyšel ven a hořce se rozplakal.

22:63  Muži, kteří Ježíš hlídali, posmívali se mu a bili ho;

22:64  zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“

22:65  A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.

22:66  Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:

22:67  „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte.

22:68  Položím-li otázku já vám, neodpovíte.

22:69  Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“

22:70  Tu mu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“

22:71  Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“

Chapter 23

23:1  Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi.

23:2  Vznesli proti němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“

23:3  Pilát mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“

23:4  Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám.“

23:5  Ale oni na něj naléhali: „Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem.“

23:6  Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje.

23:7  Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě.

23:8  Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak.

23:9  Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.

23:10  Byli při tom i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali.

23:11  Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi.

23:12  Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli; před tím totiž bylo mezi nimi nepřátelství.

23:13  Pilát svolal velekněze, členy rady i lid

23:14  a řekl jim: „Přivedli jste přede mne tohoto člověka, že pobuřuje lid; já jsem ho, jak vidíte, před vámi vyslechl a neshledal jsem na něm nic, z čeho jej obviňujete.

23:15  Ani Herodes ne; vždyť nám ho poslal zpět. Je zřejmé, že nespáchal nic, proč by zasluhoval smrt.

23:16  Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím.“

23:17  Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho člověka.

23:18  Ale oni všichni najednou křičeli: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“

23:19  To byl člověk, kterého uvrhli do vězení pro jakousi vzpouru ve městě a vraždu.

23:20  Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit.

23:21  Avšak oni křičeli: „Na kříž, na kříž s ním!“

23:22  Promluvil k nim potřetí: „Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím.“

23:23  Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval.

23:24  A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět.

23:25  Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.

23:26  Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.

23:27  Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho.

23:28  Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi;

23:29  hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ‚Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!‘

23:30  Tehdy ‚řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přiryjte nás!‘

23:31  Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“

23:32  Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci.

23:33  Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.

23:34  Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem.

23:35  Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“

23:36  Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet

23:37  a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“

23:38  Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: „Toto je král Židů.“

23:39  Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“

23:40  Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu.

23:41  A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“

23:42  A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“

23:43  Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

23:44  Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce.

23:45  Chrámová opona se roztrhla v půli.

23:46  A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal.

23:47  Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“

23:48  A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.

23:49  Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.

23:50  Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý,

23:51  který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží.

23:52  Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo;

23:53  sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován.

23:54  Byl pátek a začínala sobota.

23:55  Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.

23:56  Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

Chapter 24

24:1  Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.

24:2  Nalezly však kámen od hrobu odvalený.

24:3  Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.

24:4  A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.

24:5  Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?

24:6  Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,

24:7  že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“

24:8  Tu se rozpomenuly na jeho slova,

24:9  vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.

24:10  Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům.

24:11  Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.

24:12  Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.

24:13  Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,

24:14  a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.

24:15  A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.

24:16  Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.

24:17  Řekl jim: „O čem to spolu rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.

24:18  Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“

24:19  On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,

24:20  naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.

24:21  A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.

24:22  Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu

24:23  a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.

24:24  Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“

24:25  A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!

24:26  Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?“

24:27  Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

24:28  Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.

24:29  Oni ho však začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.

24:30  Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.

24:31  Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.

24:32  Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“

24:33  A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.

24:34  Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“

24:35  Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

24:36  Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“.

24:37  Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.

24:38  Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?

24:39  Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“

24:40  To řekl a ukázal jim ruce a nohy.

24:41  Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“

24:42  Podali mu kus pečené ryby.

24:43  Vzal si a pojedl před nimi.

24:44  Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“

24:45  Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.

24:46  Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;

24:47  v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.

24:48  Vy jste toho svědky.

24:49  Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“

24:50  Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;

24:51  a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.

24:52  Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma,

24:53  byli stále v chrámě a chválili Boha.