CzeB21 - Luke

Chapter 1

1:1  Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály,

1:2  tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova.

1:3  I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal,

1:4  abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

1:5  Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.

1:6  Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení,

1:7  neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

1:8  Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu.

1:9  Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo.

1:10  V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

1:11  Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře.

1:12  Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem.

1:13  Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

1:14  Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí,

1:15  neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.

1:16  Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu.

1:17  Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“

1:18  „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“

1:19  Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu.

1:20  Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“

1:21  Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu.

1:22  Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

1:23  Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů.

1:24  Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si:

1:25  „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

1:26  Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret

1:27  k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.

1:28  Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“

1:29  Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.

1:30  Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!

1:31  Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

1:32  Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.

1:33  Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“

1:34  „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“

1:35  „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.

1:36  A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.

1:37  U Boha přece není nic nemožné.“

1:38  Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

1:39  V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.

1:40  Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu,

1:41  a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým

1:42  a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

1:43  Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána!

1:44  Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí.

1:45  Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

1:46  Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina

1:47  a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

1:48  neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti,

1:49  neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté

1:50  a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení.

1:51  Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.

1:52  Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

1:53  Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.

1:54  Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství –

1:55  jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“

1:56  Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

1:57  Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.

1:58  Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

1:59  Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš.

1:60  Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“

1:61  Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“

1:62  Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.

1:63  Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili

1:64  a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

1:65  Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách.

1:66  Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

1:67  Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

1:68  „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid!

1:69  Vyzdvihl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida,

1:70  jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků.

1:71  Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí.

1:72  Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu –

1:73  na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,

1:74  že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu

1:75  ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.

1:76  A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,

1:77  dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů

1:78  pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry,

1:79  aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“

1:80  Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Chapter 2

2:1  V těch dnech vydal Caesar Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu.

2:2  (Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.)

2:3  Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.

2:4  Také Josef se vydal z galilejského města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova),

2:5  aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná.

2:6  Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu

2:7  a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.

2:8  V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda.

2:9  Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili,

2:10  ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi.

2:11  Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán.

2:12  A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“

2:13  A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:

2:14  „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj – Boží zalíbení v lidech.“

2:15  Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“

2:16  Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích.

2:17  Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno,

2:18  a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.

2:19  Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci.

2:20  A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.

2:21  Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.

2:22  Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem,

2:23  jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“

2:24  a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“

2:25  A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm.

2:26  Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše.

2:27  Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona,

2:28  vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:

2:29  „Nyní, Panovníku, podle svého slova propouštíš svého služebníka v pokoji.

2:30  Neboť mé oči spatřily tvé spasení,

2:31  jež jsi připravil před očima všech lidí –

2:32  světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“

2:33  Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem.

2:34  Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno

2:35  (a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“

2:36  Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem

2:37  a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami.

2:38  Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.

2:39  Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji.

2:40  Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.

2:41  Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma.

2:42  Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle.

2:43  Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě.

2:44  V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými.

2:45  Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.

2:46  Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky.

2:47  Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi,

2:48  ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se. „Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“

2:49  „Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“

2:50  Oni však nechápali, o čem mluví.

2:51  Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.

2:52  Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem.

Chapter 3

3:1  Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judeu a Herodes byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš tetrarchou Abilény,

3:2  za velekněze Annáše a Kaifáše, dostal Jan, syn Zachariášův, na poušti Boží slovo.

3:3  Procházel pak celým krajem kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů,

3:4  jak je to popsáno v knize výroků proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stezky!

3:5  Každé údolí bude vyplněno a každá hora a pahorek budou sníženy. Křivé věci budou přímé, hrbolaté cesty budou hladké

3:6  a veškeré lidstvo uvidí Boží spasení.“

3:7  Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem?

3:8  Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!

3:9  Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!“

3:10  „Co máme dělat?“ ptaly se ho zástupy.

3:11  „Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou,“ odpověděl jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“

3:12  Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. „Mistře,“ ptali se ho, „co máme dělat?“

3:13  „Nevybírejte víc, než máte nařízeno,“ odpověděl jim.

3:14  „A co máme dělat my?“ ptali se vojáci. „Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte,“ odpověděl jim. „Spokojte se se svým žoldem.“

3:15  Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš.

3:16  Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

3:17  Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“

3:18  Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.

3:19  Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal,

3:20  Herodes k tomu všemu přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení.

3:21  Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe

3:22  a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si oblíbil.“

3:23  Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se myslelo) syn Josefa, syna Elího,

3:24  syna Matatova, syna Leviho, syna Melchiova, syna Janaje, syna Josefova,

3:25  syna Matatiáše, syna Amosova, syna Nahuma, syna Chesliho, syna Nogaha,

3:26  syna Machatova, syna Matatiáše, syna Šimeiho, syna Josecha, syna Jojadova,

3:27  syna Jochanana, syna Réšy, syna Zerubábela, syna Šealtielova, syna Neriho,

3:28  syna Melchiho, syna Idova, syna Kosamova, syna Elmadamova, syna Erova,

3:29  syna Ješuy, syna Eliezerova, syna Jorimova, syna Matatova, syna Leviho,

3:30  syna Šimeonova, syna Judy, syna Josefova, syna Jonamova, syna Eliakimova,

3:31  syna Meleova, syna Menamova, syna Mataty, syna Nátanova, syna Davidova,

3:32  syna Jišajova, syna Obédova, syna Boázova, syna Salmonova, syna Nachšonova,

3:33  syna Aminadaba, syna Ramova, syna Checrona, syna Peresova, syna Judy,

3:34  syna Jákobova, syna Izáka, syna Abrahamova, syna Teracha, syna Náchorova,

3:35  syna Seruga, syna Reúova, syna Pelega, syna Hebera, syna Šelacha,

3:36  syna Kainana, syna Arpakšada, syna Semova, syna Noemova, syna Lámechova,

3:37  syna Matuzaléma, syna Enochova, syna Járeda, syna Mahalalelova, syna Kénanova,

3:38  syna Enoše, syna Setova, syna Adamova, syna Božího.

Chapter 4

4:1  Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť.

4:2  Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.

4:3  Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“

4:4  Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“

4:5  Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa.

4:6  „Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci.

4:7  Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“

4:8  Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“

4:9  Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů.

4:10  Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili,

4:11  a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“

4:12  Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“

4:13  Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.

4:14  Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí.

4:15  Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili.

4:16  Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl.

4:17  Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:

4:18  „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu

4:19  a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“

4:20  Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj.

4:21  Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“

4:22  Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: „Copak to není Josefův syn?“

4:23  Na to jim odpověděl: „Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.‘“

4:24  Potom dodal: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený.

4:25  Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov,

4:26  ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty.

4:27  A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman.“

4:28  Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost.

4:29  Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů,

4:30  ale on prošel jejich středem a mířil dál.

4:31  Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil,

4:32  lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc.

4:33  V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl:

4:34  „Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“

4:35  „Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.

4:36  Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: „Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?“

4:37  A zpráva o něm se šířila po celém okolí.

4:38  Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili.

4:39  Postavil se nad ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat.

4:40  Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je.

4:41  Z mnohých vycházeli démoni s křikem: „Ty jsi Boží Syn!“ On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš.

4:42  Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel.

4:43  On jim však řekl: „Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; to je mé poslání.“

4:44  Kázal tedy v judských synagogách.

Chapter 5

5:1  Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo,

5:2  uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě.

5:3  Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi.

5:4  Když domluvil, řekl Šimonovi: „Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k lovu.“

5:5  „Mistře,“ řekl mu na to Šimon, „dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě.“

5:6  Jakmile to udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat.

5:7  Zamávali proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě lodi, až se ponořovaly.

5:8  Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. „Odejdi ode mě, Pane!“ zvolal. „Jsem jen hříšný člověk!“

5:9  Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb;

5:10  stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan. Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.“

5:11  Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním.

5:12  Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.“

5:13  Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ a malomocenství ho hned opustilo.

5:14  Potom mu nařídil: „Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš.“

5:15  Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí.

5:16  On pak odcházel do pustin a modlil se.

5:17  Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval.

5:18  A hle, nějací muži nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj,

5:19  ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše.

5:20  Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

5:21  Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: „Co je zač, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?“

5:22  Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: „Jak to přemýšlíte?

5:23  Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘?

5:24  Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

5:25  A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha.

5:26  Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha. Naplněni bázní říkali: „Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!“

5:27  Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, řekl mu: „Pojď za mnou.“

5:28  A on všechno opustil, vstal a šel za ním.

5:29  Levi mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta výběrčích daní i jiných hostů.

5:30  Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli tomu jeho učedníkům stěžovali: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“

5:31  Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

5:32  Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné.“

5:33  Tehdy mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“

5:34  Odpověděl jim: „Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi?

5:35  Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.“

5:36  Řekl jim ještě další podobenství: „Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí.

5:37  Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí.

5:38  Nové víno se má lít do nových měchů.

5:39  Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.‘“

Chapter 6

6:1  V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli.

6:2  Někteří z farizeů jim ale řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?“

6:3  Ježíš jim odpověděl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži hlad?

6:4  Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým mužům?“

6:5  Potom dodal: „Syn člověka je pánem i nad sobotou.“

6:6  V jinou sobotu pak vešel do synagogy a učil. Byl tu jeden člověk s ochrnutou pravou rukou.

6:7  Znalci Písma a farizeové dávali pozor, zda Ježíš bude v sobotu uzdravovat, aby ho měli za co obžalovat.

6:8  On ale znal jejich myšlenky, a tak tomu muži s uschlou rukou řekl: „Vstaň a postav se doprostřed.“ Vstal tedy a postavil se tam.

6:9  „Na něco se vás zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“

6:10  Potom se po nich všech rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A když to udělal, jeho ruka byla uzdravená.

6:11  Vzteky bez sebe se tedy začali domlouvat, co s Ježíšem provést.

6:12  V těch dnech pak vystoupil na horu, aby se modlil. Celou noc strávil v modlitbě k Bohu,

6:13  a když se rozednilo, zavolal své učedníky. Vybral z nich dvanáct a nazval je apoštoly:

6:14  Šimona (kterému dal jméno Petr), Ondřeje (jeho bratra), Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,

6:15  Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélot,

6:16  Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.

6:17  S těmi sestoupil z hory a stanul na pláni, kde čekalo množství jeho učedníků a veliká spousta lidí z celého Judska, z Jeruzaléma i z přímořského Týru a Sidonu.

6:18  Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů. Také ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni.

6:19  Každý v davu se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a všechny uzdravovala.

6:20  Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl: „Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království.

6:21  Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát.

6:22  Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.

6:23  V ten den se radujte a jásejte, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká! Stejně se totiž chovali jejich otcové k prorokům.

6:24  Ale běda vám bohatým, neboť už máte své potěšení.

6:25  Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a naříkat.

6:26  Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Stejně se totiž chovali jejich otcové k falešným prorokům.“

6:27  „Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí,

6:28  žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.

6:29  Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili.

6:30  Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět.

6:31  Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.

6:32  Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je.

6:33  Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci.

6:34  Půjčujete-li těm, od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž dostali zpět.

6:35  Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.

6:36  Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

6:37  Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.

6:38  Dávejte a bude vám dáno. Dobrou míru, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“

6:39  Pověděl jim přirovnání: „Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy?

6:40  Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho mistr.

6:41  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?

6:42  Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ když nevidíš trám ve vlastním oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys mohl vytáhnout třísku z oka svého bratra.

6:43  Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré ovoce, není špatný.

6:44  Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny.

6:45  Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé. Co má na srdci, to na jazyku!

6:46  Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,‘ když neděláte, co říkám?

6:47  Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší mé slovo a plní je:

6:48  Je jako člověk, který při stavbě svého domu vykopal základy hluboko ve skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven.

6:49  Ale ten, kdo mé slovo slyšel a nenaplnil, je jako člověk, který postavil dům rovnou na zemi, bez základů. Když se na něj přivalila řeka, hned spadl a zkáza toho domu byla hrozná.“

Chapter 7

7:1  Když dokončil tuto řeč ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaum.

7:2  Jeden setník tam měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil.

7:3  Když uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho služebníka uzdravil.

7:4  Přišli tedy za Ježíšem a snažně ho prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal.

7:5  Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.“

7:6  Ježíš tedy šel s nimi. Když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu ten setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu.

7:7  Proto jsem se ani neodvážil za tebou přijít. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven.

7:8  Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“

7:9  Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který jej následoval: „Říkám vám, že takovou víru jsem nenašel ani v Izraeli!“

7:10  Poslové se pak vrátili do domu a toho služebníka tam našli uzdraveného.

7:11  Nedlouho poté šel do města jménem Naim doprovázen množstvím svých učedníků a spoustou dalších lidí.

7:12  Když se přiblížil k městské bráně, vynášeli právě mrtvého. Byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Doprovázela ji spousta lidí z města.

7:13  Jakmile Pán uviděl tu vdovu, byl k ní pohnut soucitem. „Neplač,“ řekl jí.

7:14  Přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili. Tehdy řekl: „Chlapče, říkám ti, vstaň!“

7:15  a ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.

7:16  Všech se zmocnila bázeň a začali oslavovat Boha: „Povstal mezi námi veliký prorok! Bůh navštívil svůj lid!“

7:17  A tato zpráva o něm se rozšířila po celém Judsku i okolí.

7:18  Janovi učedníci mu o tom všem vyprávěli. Jan tehdy zavolal dva z nich

7:19  a poslal je za Ježíšem s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

7:20  Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal s otázkou: Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

7:21  Ježíš (který právě v tu hodinu uzdravil mnoho lidí od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak)

7:22  jim odpověděl: „Jděte a vyřiďte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium.

7:23  A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“

7:24  Když pak Janovi poslové odešli, promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící?

7:25  Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Pohleďte, ti, kdo nosí skvostné šaty a žijí v přepychu, jsou k vidění v královských domech.

7:26  Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka.

7:27  Toto je ten, o kterém je psáno: ‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou, který připraví tvou cestu před tebou.‘

7:28  Říkám vám, že žádné ženě se nenarodil nikdo větší než Jan, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on.“

7:29  Všichni jeho posluchači, i výběrčí daní, uznali Boží spravedlnost, když se dali pokřtít Janovým křtem.

7:30  Ale farizeové a znalci Zákona se od něj pokřtít nenechali, a tak odmítli Boží vůli pro sebe.

7:31  „Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?

7:32  Jsou jako děti, které sedí na návsi a volají jedny na druhé: ‚Pískali jsme vám, a netančili jste, naříkali jsme, a neplakali jste!‘

7:33  Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‚Je posedlý!‘

7:34  Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘

7:35  Moudrost je ale potvrzena všemi svými dětmi.“

7:36  Jeden z farizeů ho pozval, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním.

7:37  A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí,

7:38  poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí.

7:39  Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříšnice?!“

7:40  „Šimone,“ oslovil ho Ježíš, „chci ti něco říci.“ „Jen mluv, mistře,“ odpověděl farizeus.

7:41  „Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát.

7:42  Když ale neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz mi, který z nich ho bude mít raději?“

7:43  „Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil,“ odpověděl Šimon. „Správně,“ řekl Ježíš.

7:44  Otočil se k té ženě a zeptal se Šimona: „Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy.

7:45  Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy.

7:46  Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí.

7:47  Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo.“

7:48  Tehdy jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“

7:49  Ostatní hosté si mezi sebou začali říkat: „Kdo to vůbec je, že i hříchy odpouští?“

7:50  On ale té ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“

Chapter 8

8:1  Potom procházel jednotlivá města a vesnice, kázal a ohlašoval Boží království. Bylo s ním jeho Dvanáct

8:2  a také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů,

8:3  Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, také Zuzana a mnoho jiných, které ho podporovaly ze svých prostředků.

8:4  Když se začal scházet veliký zástup (neboť lidé z jednotlivých měst proudili za ním), promluvil v podobenství:

8:5  „Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci.

8:6  Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu.

8:7  Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo.

8:8  Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.“ Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

8:9  Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství.

8:10  Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích, aby ‚hleděli, ale neviděli a slyšeli, ale nerozuměli.‘

8:11  Zrno v tom podobenství je Boží slovo.

8:12  Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.

8:13  Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají.

8:14  Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce.

8:15  Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.

8:16  Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji přikryl nádobou nebo postavil pod postel. Postaví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.

8:17  Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo.

8:18  Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“

8:19  Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat.

8:20  Oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“

8:21  On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.“

8:22  Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero.“ Odrazili od břehu

8:23  a on během plavby usnul. Vtom se na jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.

8:24  Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Mistře, mistře, umíráme!“ Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid.

8:25  „Kde je vaše víra?“ zeptal se jich. Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: „Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“

8:26  Takto se přeplavili do gerasenského kraje, který leží naproti Galileji.

8:27  Jakmile vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který byl už dlouho posedlý démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách.

8:28  Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě!“

8:29  Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. (Předtím ho ten démon často popadal, takže ho museli spoutávat řetězy a držet ho v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán do pouště.)

8:30  „Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Ježíš. „Legie,“ odpověděl. Vstoupilo totiž do něj množství démonů.

8:31  Ti ho teď prosili, aby je nevyháněl do bezedné propasti.

8:32  Na blízkém kopci se právě páslo veliké stádo prasat, a tak ho démoni prosili, aby jim dovolil vejít do nich. Jakmile jim to dovolil,

8:33  vyšli z toho člověka a vešli do prasat. Stádo se pak vrhlo ze srázu do jezera a utonulo.

8:34  Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově.

8:35  Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíši a našli toho muže, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.

8:36  Očití svědkové jim pak vyprávěli, jak byl ten, který býval posedlý démony, zachráněn.

8:37  Všichni obyvatelé gadarenského kraje ho potom prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi, aby se vrátil.

8:38  Onen muž, ze kterého vyšli démoni, ho prosil, aby mohl zůstat s ním. Ježíš ho ale propustil.

8:39  „Vrať se domů,“ řekl mu, „a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.“ Odešel tedy a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.

8:40  Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali.

8:41  Vtom přišel muž jménem Jairos, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby s ním šel domů.

8:42  Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran.

8:43  Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. Utratila všechno své živobytí na lékaře, ale žádný ji nemohl uzdravit.

8:44  Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši a dotkla se cípu jeho roucha, její krvácení ihned přestalo.

8:45  „Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš. Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí…“

8:46  Ježíš ale opakoval: „Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc.“

8:47  Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

8:48  „Dcero,“ odpověděl jí Ježíš, „tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“

8:49  Než to dořekl, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Není třeba obtěžovat mistra.“

8:50  Ježíš to však zaslechl a řekl mu: „Neboj se, jenom věř. Bude zachráněna.“

8:51  Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka.

8:52  Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: „Neplačte! Neumřela, jen spí.“

8:53  Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela.

8:54  On ji ale vzal za ruku a zvolal: „Děvčátko, vstaň!“

8:55  Tehdy se do ní vrátil duch a ihned vstala. Nechal jí tedy přinést něco k jídlu.

8:56  Její rodiče byli ohromeni, ale on jim zakázal komukoli říkat, co se stalo.

Chapter 9

9:1  Ježíš pak svolal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a uzdravovat nemoci

9:2  a poslal je ohlašovat Boží království a uzdravovat nemocné.

9:3  Řekl jim: „Nic si na tu cestu neberte: ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze; neberte si ani náhradní košile.

9:4  Do kteréhokoli domu vejdete, zůstaňte tam a odtud zas jděte dál.

9:5  Kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim.“

9:6  A tak vyšli a chodili po okolních vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali.

9:7  Když se o všem, co se dělo, doslechl i tetrarcha Herodes, nevěděl, co si má myslet. Někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých,“

9:8  jiní, že prý se zjevil Eliáš, a další, že vstal jeden z dávných proroků.

9:9  „Jana jsem sťal,“ říkal si Herodes. „Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A toužil se s ním setkat.

9:10  Apoštolové se potom vrátili za Ježíšem a vyprávěli mu, co všechno dělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel s nimi do ústraní poblíž města jménem Betsaida.

9:11  Jakmile se to dozvěděly zástupy, vydaly se za ním. Přijal je tedy, vyprávěl jim o Božím království a uzdravoval ty, kdo potřebovali uzdravit.

9:12  Když se začalo chýlit k večeru, přišlo za ním jeho Dvanáct. „Propusť ten zástup,“ řekli mu. „Ať se rozejdou do okolních vesnic a statků a najdou si tam nocleh a stravu, protože tady jsme v pustině.“

9:13  Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby,“ namítli. „Ledaže bychom šli a všem těm lidem jídlo koupili.“

9:14  (Jen mužů tam bylo kolem pěti tisíc.) „Posaďte je ve skupinách asi po padesáti,“ řekl Ježíš učedníkům.

9:15  Když to udělali a všechny posadili,

9:16  vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu.

9:17  Všichni se najedli do sytosti a sebralo se ještě dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly.

9:18  Jednou, když se odešel modlit do ústraní, zeptal se přítomných učedníků: „Za koho mě mají zástupy?“

9:19  „Někteří za Jana Křtitele,“ odpověděli, „jiní za Eliáše a další říkají, že vstal jeden z dávných proroků.“

9:20  „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Za Božího Mesiáše!“ odpověděl mu Petr.

9:21  Tehdy je přísně napomenul, aby to nikomu neříkali.

9:22  Pověděl jim: „Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.“

9:23  Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne.

9:24  Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání.

9:25  Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil?

9:26  Kdokoli by se styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.

9:27  Říkám vám popravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království.“

9:28  Asi po týdnu vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil.

9:29  Zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbělel a rozzářil se.

9:30  A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš,

9:31  kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě.

9:32  Petr a jeho druhové však byli přemoženi spánkem. Jakmile se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže po jeho boku.

9:33  Když se od něj začali vzdalovat, Petr Ježíše oslovil: „Mistře, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl ale, co říká.

9:34  Než to dořekl, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v tom oblaku, dostali strach.

9:35  Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, můj Vyvolený. Toho poslouchejte.“

9:36  Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježíše. Zůstali zticha a v těch dnech nikomu neprozradili, co viděli.

9:37  Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta lidí.

9:38  Vtom jeden muž z davu vykřikl: „Mistře, prosím tě, smiluj se nad mým synem – mám jenom jeho!

9:39  Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně ho trápí.

9:40  Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!“

9:41  „Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“

9:42  Než k němu došel, démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš okřikl nečistého ducha, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci.

9:43  Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí. Zatímco všichni žasli nad vším, co udělal, Ježíš se obrátil ke svým učedníkům:

9:44  „Dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do lidských rukou.“

9:45  Oni však ten výrok nepochopili. Jeho smysl jim zůstal skryt, takže mu nerozuměli, ale báli se ho zeptat.

9:46  Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší.

9:47  Když Ježíš viděl, jaké myšlenky mají v srdci, vzal dítě, postavil je vedle sebe

9:48  a řekl jim: „Kdokoli přijme takové dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo je totiž mezi vámi ze všech nejmenší, ten bude veliký.“

9:49  „Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“

9:50  „Nebraňte mu,“ odpověděl Ježíš. „Kdo není proti nám, je s námi.“

9:51  Když se začal blížit čas, kdy měl být vzat vzhůru, pevně se rozhodl k cestě do Jeruzaléma.

9:52  Vyslal před sebou posly a ti šli napřed do jedné samařské vesnice, aby pro něj vše připravili.

9:53  Místní ho ale nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma.

9:54  Když to viděli učedníci Jakub a Jan, navrhli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je pohltil?“

9:55  Ježíš se však obrátil a okřikl je.

9:56  Šli tedy do jiné vesnice.

9:57  Cestou mu někdo řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

9:58  Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

9:59  Jiného vyzval: „Pojď za mnou!“ On ale řekl: „Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce.“

9:60  Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!“

9:61  Další mu řekl: „Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím se všemi doma.“

9:62  Ježíš mu odpověděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království.“

Chapter 10

10:1  Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít.

10:2  Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.

10:3  Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky.

10:4  Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.

10:5  Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘

10:6  Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám.

10:7  V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.

10:8  V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou.

10:9  Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘

10:10  Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:

10:11  ‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘

10:12  Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu.

10:13  Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu.

10:14  Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám.

10:15  A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.

10:16  Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“

10:17  Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“

10:18  Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk.

10:19  Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží.

10:20  Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

10:21  V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.

10:22  Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“

10:23  V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které vidí, co vy vidíte.

10:24  Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“

10:25  A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“

10:26  Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

10:27  Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“

10:28  „Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“

10:29  On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“

10:30  Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli.

10:31  Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.

10:32  Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.

10:33  Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem.

10:34  Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj.

10:35  Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘

10:36  Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“

10:37  „Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.

10:38  Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta.

10:39  Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova.

10:40  Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

10:41  Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi.

10:42  Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“

Chapter 11

11:1  Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“

11:2  Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království!

11:3  Dávej nám denně náš denní chléb

11:4  a odpusť nám naše hříchy – vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení.“

11:5  Potom jim řekl: „Někdo z vás třeba půjde o půlnoci za svým přítelem a požádá ho: ‚Příteli, půjč mi tři chleby.

11:6  Navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl.‘

11:7  A on ti zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mě. Dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat!‘

11:8  Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal ti to kvůli vašemu přátelství, zvedne se a dá ti, co potřebuješ, kvůli tvé neodbytnosti.

11:9  A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

11:10  Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

11:11  Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu?

11:12  A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra?

11:13  Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“

11:14  Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly.

11:15  Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“

11:16  Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.

11:17  On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.

11:18  Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem.

11:19  A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.

11:20  Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.

11:21  Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.

11:22  Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

11:23  Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

11:24  Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘

11:25  Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený,

11:26  jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“

11:27  Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“

11:28  On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“

11:29  Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova.

11:30  Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení.

11:31  Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.

11:32  Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.

11:33  Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.

11:34  Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.

11:35  Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou.

11:36  Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“

11:37  Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu.

11:38  Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.

11:39  Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti.

11:40  Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?

11:41  Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!

11:42  Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.

11:43  Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.

11:44  Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“

11:45  „Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“

11:46  „Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami se těch břemen ani prstem nedotknete.

11:47  Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové!

11:48  Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby.

11:49  Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘

11:50  Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa –

11:51  od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.

11:52  Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“

11:53  Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům

11:54  a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.

Chapter 12

12:1  Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šlapali. Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: „Dávejte si pozor na farizejský kvas, jímž je pokrytectví.

12:2  Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno.

12:3  Co jste říkali ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude hlásat ze střech.

12:4  Vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc.

12:5  Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte.

12:6  Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut.

12:7  Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.

12:8  Říkám vám: Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před Božími anděly.

12:9  Kdo mě ale před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly.

12:10  Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo by se rouhal Duchu svatému, odpuštěno nebude.

12:11  Když vás povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, čím a jak se máte hájit a co říkat.

12:12  Duch svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci.“

12:13  Někdo z davu ho požádal: „Mistře, řekni mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví!“

12:14  „Člověče,“ odpověděl mu Ježíš, „kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo rozhodčím?“

12:15  Tehdy všem řekl: „Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku.“

12:16  Potom jim vyprávěl podobenství: „Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu.

12:17  Přemýšlel: ‚Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!‘

12:18  Pak si řekl: ‚Udělám tohle – zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a své zásoby.

12:19  Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!‘

12:20  Bůh mu ale řekl: ‚Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?‘

12:21  Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu.“

12:22  Potom se obrátil ke svým učedníkům: „Říkám vám, nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a co si oblečete.

12:23  Život je přece víc než jídlo a tělo víc než oblečení.

12:24  Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou, nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci!

12:25  Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?

12:26  Když nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní?

12:27  Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.

12:28  Když Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?!

12:29  Nezabývejte se tím, co budete jíst a co pít, ani se tím nezneklidňujte.

12:30  Všechny ty věci vyhledávají pohané tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete.

12:31  Hledejte raději jeho království a toto vše vám bude přidáno.

12:32  Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

12:33  Prodávejte svůj majetek a dávejte chudým. Pořiďte si měšce, které nezpuchřejí, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřijde a kde mol neničí.

12:34  Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“

12:35  „Mějte přepásaná bedra a rozsvícené lampy.

12:36  Buďte jako lidé očekávající, kdy se jejich pán vrátí ze svatby, aby mu otevřeli, hned jak přijde a zatluče.

12:37  Blaze služebníkům, které pán při svém příchodu zastihne bdící. Amen, říkám vám, že se opáše zástěrou, posadí je za stůl, přistoupí a bude jim sloužit.

12:38  Přijde-li uprostřed noci nebo před svítáním a zastihne je připravené, blaze jim.

12:39  Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu.

12:40  Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte.“

12:41  „Pane,“ zeptal se ho Petr, „říkáš to podobenství jen nám, nebo i všem ostatním?“

12:42  Pán odpověděl: „Kdo je ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm?

12:43  Blaze služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná.

12:44  Vpravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.

12:45  Kdyby si ale ten služebník v srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začal by bít sluhy a služky a jíst, pít a opíjet se,

12:46  pak jeho pán přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi nevěrné.

12:47  Služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit.

12:48  Ten, který ji neznal, bude bit méně, i když dělal trestuhodné věci. Komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno. Komu svěřili hodně, od toho vyžádají víc.

12:49  Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel!

12:50  Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná!

12:51  Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení!

12:52  Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem.

12:53  Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

12:54  Potom se obrátil k zástupům: „Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: ‚Blíží se liják,‘ a je to tak.

12:55  Když fouká jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko,‘ a bývá.

12:56  Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas?

12:57  A proč ani sami nepoznáte, co je správné?

12:58  Když jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci, soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení.

12:59  Říkám ti: Nikdy odtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“

Chapter 13

13:1  V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.

13:2  Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci?

13:3  Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.

13:4  Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma?

13:5  Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“

13:6  Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně.

13:7  Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘

13:8  Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím,

13:9  snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.‘“

13:10  V sobotu pak učil v jedné synagoze.

13:11  A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat.

13:12  Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. „Ženo, tvá nemoc je pryč,“ řekl jí.

13:13  Vložil na ni ruce, a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.

13:14  Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!“

13:15  „Pokrytče!“ odpověděl mu Pán. „Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet?

13:16  A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?“

13:17  Když to řekl, všichni jeho protivníci se zastyděli, ale všechen zástup se radoval ze všech slavných skutků, které dělal.

13:18  Tehdy řekl: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám?

13:19  Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, hodil je do své zahrady a vyrostl z něj strom, v jehož větvích se uhnízdili ptáci.“

13:20  „K čemu přirovnám Boží království?“ opakoval.

13:21  „Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, až nakonec všechno zkvasilo.“

13:22  Na své pouti do Jeruzaléma procházel města i vesnice a učil.

13:23  Někdo se ho zeptal: „Pane, bude spasen jen málokdo?“ Tehdy jim řekl:

13:24  „Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.

13:25  Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘

13:26  Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘

13:27  On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘

13:28  Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven.

13:29  Mnozí přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království.

13:30  A hle, někteří poslední budou první a někteří první budou poslední.“

13:31  V tu chvíli za ním přišli nějací farizeové. „Odejdi odsud,“ říkali mu. „Jdi pryč, Herodes tě chce zabít!“

13:32  Odpověděl jim: „Jděte a vyřiďte té lišce: Dnes i zítra budu vymítat démony a uzdravovat; třetího dne skončím.

13:33  Dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě. Kde jinde by měl prorok zemřít než v Jeruzalémě?

13:34  Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.

13:35  Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Říkám vám, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“

Chapter 14

14:1  Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali.

14:2  A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností.

14:3  Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: „Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“

14:4  Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.

14:5  Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“

14:6  Nezmohli se na žádnou odpověď.

14:7  Když si všiml, jak si hosté vybírají čestná místa, vyprávěl jim toto podobenství:

14:8  „Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na čestné místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty.

14:9  Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu.

14:10  Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech hostů.

14:11  Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

14:12  Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe.

14:13  Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé.

14:14  Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

14:15  Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“

14:16  Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů.

14:17  V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘

14:18  Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘

14:19  Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘

14:20  Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘

14:21  Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘

14:22  Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘

14:23  Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný.

14:24  Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“

14:25  Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim:

14:26  „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.

14:27  Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.

14:28  Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení?

14:29  Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali:

14:30  ‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘

14:31  Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci?

14:32  Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru.

14:33  Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.

14:34  Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí?

14:35  Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Chapter 15

15:1  Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat.

15:2  Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“

15:3  Vyprávěl jim tedy toto podobenství:

15:4  „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?

15:5  Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena,

15:6  přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘

15:7  Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

15:8  „Kdyby nějaká žena měla deset mincí a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde?

15:9  Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘

15:10  Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

15:11  Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny.

15:12  Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.

15:13  Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem.

15:14  Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi.

15:15  Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata.

15:16  Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.

15:17  Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady!

15:18  Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě!

15:19  Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘

15:20  A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.

15:21  ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘

15:22  Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho.

15:23  Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme,

15:24  neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.

15:25  Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec.

15:26  Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být.

15:27  Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘

15:28  Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho,

15:29  odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli.

15:30  Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘

15:31  ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.

15:32  Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“

Chapter 16

16:1  Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem.

16:2  Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘

16:3  Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím…

16:4  Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘

16:5  Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘

16:6  ‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘

16:7  Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘

16:8  A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal rozumně! Synové světa totiž bývají ve svých záležitostech rozumnější než synové světla.

16:9  Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků.

16:10  Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.

16:11  Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství?

16:12  A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?

16:13  Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“

16:14  Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali.

16:15  Ježíš jim ale řekl: „Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!

16:16  Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí.

16:17  Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!

16:18  Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží.“

16:19  „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval.

16:20  Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů

16:21  a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.

16:22  Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.

16:23  Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí.

16:24  ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘

16:25  ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.

16:26  Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘

16:27  On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu.

16:28  Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘

16:29  ‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘

16:30  ‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘

16:31  On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Chapter 17

17:1  Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.

17:2  Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých.

17:3  Mějte se na pozoru! Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

17:4  Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“

17:5  Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“

17:6  „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.

17:7  Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘?

17:8  Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘?

17:9  Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno?

17:10  Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“

17:11  Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.

17:12  Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál

17:13  a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

17:14  Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A jak šli, byli očištěni.

17:15  Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha.

17:16  Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.

17:17  „Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět?

17:18  Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“

17:19  Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

17:20  Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně.

17:21  Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“

17:22  Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte.

17:23  Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte.

17:24  Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.

17:25  Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.

17:26  Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:

17:27  Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila.

17:28  Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli,

17:29  ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil.

17:30  Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

17:31  Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

17:32  Pamatujte na Lotovu ženu!

17:33  Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová.

17:34  Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán.

17:35  [36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“

17:37  „Kde, Pane?“ zeptali se ho. „Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.

Chapter 18

18:1  Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:

18:2  „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil.

18:3  V tom městě byla také jedna vdova. Pořád za ním chodila a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘

18:4  Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím,

18:5  ale ta vdova na mě tak dotírá, že jí zjednám právo – jinak mě snad už úplně umoří!‘“

18:6  Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?!

18:7  A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?

18:8  Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“

18:9  Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství:

18:10  „Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.

18:11  Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní.

18:12  Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘

18:13  Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘

18:14  Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

18:15  Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je.

18:16  Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!

18:17  Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“

18:18  Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“

18:19  Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh.

18:20  Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“

18:21  On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“

18:22  „Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“

18:23  Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.

18:24  Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!

18:25  To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

18:26  „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.

18:27  „Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.

18:28  „Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“

18:29  „Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království

18:30  a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“

18:31  Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky.

18:32  Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván.

18:33  Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

18:34  Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.

18:35  Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral.

18:36  Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje.

18:37  Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský,

18:38  začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

18:39  Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

18:40  Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal:

18:41  „Co mám pro tebe udělat?“ „Pane, ať vidím!“ zvolal.

18:42  „Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“

18:43  A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.

Chapter 19

19:1  Ježíš přišel do Jericha a procházel jím.

19:2  A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč.

19:3  Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy.

19:4  Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.

19:5  Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“

19:6  Rychle tedy slezl a radostně ho přijal.

19:7  Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“

19:8  Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“

19:9  „Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův!

19:10  Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“

19:11  Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království.

19:12  Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král.

19:13  Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘

19:14  Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘

19:15  Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal.

19:16  Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘

19:17  Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘

19:18  Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘

19:19  Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘

19:20  Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku,

19:21  neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘

19:22  Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel?

19:23  Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘

19:24  Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘

19:25  ‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘

19:26  Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

19:27  A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“

19:28  Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému.

19:29  Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků

19:30  se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.

19:31  Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“

19:32  Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl.

19:33  Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“

19:34  „Pán ho potřebuje,“ odpověděli.

19:35  Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně.

19:36  A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

19:37  Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli.

19:38  Volali: „Požehnaný král, jenž přichází v Hospodinově jménu! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!“

19:39  V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

19:40  Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

19:41  Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním:

19:42  „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto.

19:43  Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran

19:44  a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“

19:45  Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali.

19:46  „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“

19:47  Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit.

19:48  Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.

Chapter 20

20:1  Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší

20:2  se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

20:3  Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi,

20:4  byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“

20:5  Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘

20:6  Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“

20:7  Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“

20:8  „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

20:9  Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.

20:10  V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.

20:11  Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou.

20:12  Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.

20:13  Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘

20:14  Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘

20:15  Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?

20:16  Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“ „To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.

20:17  Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno: ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným‘?

20:18  Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“

20:19  Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

20:20  Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora.

20:21  Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě.

20:22  Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

20:23  Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim:

20:24  „Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli.

20:25  „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.

20:26  A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

20:27  Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho:

20:28  „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

20:29  Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.

20:30  Potom si ji vzal druhý,

20:31  třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti.

20:32  Nakonec pak zemřela i ta žena.

20:33  Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“

20:34  Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají.

20:35  Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou.

20:36  Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

20:37  A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.

20:38  On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“

20:39  „Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma.

20:40  Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

20:41  Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

20:42  Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

20:43  než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

20:44  Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

20:45  Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům:

20:46  „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na náměstích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích

20:47  a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

Chapter 21

21:1  Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladny.

21:2  Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky,

21:3  a řekl: „Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce.

21:4  Všichni totiž přispívali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla – celé své živobytí.“

21:5  Někteří si povídali, jak je chrám krásný – ty kameny, ty obětní dary! Ježíš na to řekl:

21:6  „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“

21:7  „Mistře, kdy to bude?“ zeptali se ho. „Jaké bude znamení času, kdy se to má stát?“

21:8  „Dávejte pozor, abyste se nenechali svést,“ odpověděl. „Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš!‘ a ‚Přišel čas!‘ Nechoďte za nimi.

21:9  Až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. Musí se to dít, ale to ještě není konec.“

21:10  Tehdy jim řekl: „Národ povstane proti národu a království proti království.

21:11  Budou veliká zemětřesení, na různých místech bude hlad a mor a přijdou hrůzy a veliká znamení z nebe.

21:12  Před tím vším ale vztáhnou ruce na vás a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce.

21:13  To bude vaše příležitost ke svědectví.

21:14  Vezměte si k srdci, že si nemáte předem rozmýšlet, jak se hájit.

21:15  Já sám vám dám výřečnost a moudrost, proti níž neodolá a neobstojí žádný z vašich protivníků.

21:16  Budou vás zrazovat i vlastní rodiče a bratři, příbuzní i přátelé a některé z vás vydají na smrt.

21:17  Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět,

21:18  ale ani vlásek z vaší hlavy se neztratí.

21:19  Vydržte, a získáte život!“

21:20  „Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza.

21:21  Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města.

21:22  Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno.

21:23  Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto lidu.

21:24  Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní.“

21:25  „Na slunci, měsíci a hvězdách se ukážou znamení. Na zemi bude úzkost mezi národy, bezradnými před zuřícím mořským příbojem.

21:26  Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat.

21:27  Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou.

21:28  Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!“

21:29  Tehdy jim řekl podobenství: „Podívejte se na fíkovník a ostatní stromy.

21:30  Když vidíte, jak pučí, sami víte, že se blíží léto.

21:31  Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že se blíží Boží království!

21:32  Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane.

21:33  Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

21:34  Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil

21:35  jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi.

21:36  Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“

21:37  Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře zvané Olivetská.

21:38  Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do chrámu.

Chapter 22

22:1  Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce.

22:2  Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.

22:3  Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti.

22:4  Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí.

22:5  Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze.

22:6  Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.

22:7  Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek.

22:8  Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“

22:9  „Kde ho máme připravit?“ zeptali se.

22:10  Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním.

22:11  Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘

22:12  On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“

22:13  Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

22:14  Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl.

22:15  Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět.

22:16  Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“

22:17  Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu.

22:18  Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“

22:19  Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“

22:20  Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.

22:21  Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé.

22:22  Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“

22:23  Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.

22:24  Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.

22:25  On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci.

22:26  Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící.

22:27  Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.

22:28  Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách,

22:29  a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně.

22:30  V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.

22:31  Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.

22:32  Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“

22:33  „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“

22:34  On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“

22:35  Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“ „Ne, vůbec nic,“ odpověděli.

22:36  Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej.

22:37  Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“

22:38  Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“ „To stačí,“ odpověděl.

22:39  Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali.

22:40  Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“

22:41  Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se:

22:42  „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“

22:43  Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho.

22:44  Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.

22:45  Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli.

22:46  „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“

22:47  Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil,

22:48  ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“

22:49  Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“

22:50  Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.

22:51  „Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

22:52  Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi?

22:53  Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“

22:54  Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval.

22:55  Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr.

22:56  Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“

22:57  On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“

22:58  Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.

22:59  Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“

22:60  Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout.

22:61  Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“

22:62  Vyšel ven a hořce se rozplakal.

22:63  Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho.

22:64  Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“

22:65  Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.

22:66  Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady.

22:67  Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“ „Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš.

22:68  „A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte.

22:69  Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“

22:70  „Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni. „Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.

22:71  Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“

Chapter 23

23:1  Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi.

23:2  Začali ho obviňovat: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem.“

23:3  Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“ „Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.

23:4  Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk nevinný.“

23:5  Oni však naléhali: „Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a došel až sem!“

23:6  Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se: „Takže ten člověk je Galilejec?“

23:7  A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech také pobýval v Jeruzalémě.

23:8  Když Herodes uviděl Ježíše, měl velikou radost. Už dávno se s ním toužil setkat, neboť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvidí udělat nějaký zázrak.

23:9  Kladl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec neodpovídal.

23:10  Stáli tam však vrchní kněží a znalci Písma a usilovně ho obviňovali.

23:11  A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi.

23:12  Toho dne se Herodes s Pilátem spřátelili; předtím totiž k sobě chovali nenávist.

23:13  Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid

23:14  a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby.

23:15  Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt.

23:16  [17] Dám ho zbičovat a propustím ho.“

23:18  Všechen dav ale začal křičet: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“

23:19  (Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)

23:20  Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.

23:21  Oni ale křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“

23:22  Promluvil k nim tedy potřetí: „Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!“

23:23  Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován. Jejich hlasy stále sílily,

23:24  až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět.

23:25  Toho, který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na jejich přání vydal na smrt.

23:26  Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.

23:27  Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly.

23:28  Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi.

23:29  Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘

23:30  Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,‘ a kopcům: ‚Skryjte nás!‘

23:31  Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“

23:32  K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince.

23:33  Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici.

23:34  Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ Vojáci zatím losovali o jeho šaty.

23:35  Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“

23:36  Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet

23:37  a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“

23:38  Visel nad ním totiž nápis: TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

23:39  Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“

23:40  Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on,

23:41  ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“

23:42  Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“

23:43  Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

23:44  Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne.

23:45  Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli.

23:46  Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ Po těch slovech vydechl naposled.

23:47  Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“

23:48  Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč.

23:49  Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.

23:50  Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef,

23:51  nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království.

23:52  Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo.

23:53  Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován.

23:54  Byl den příprav a blížil se začátek soboty.

23:55  Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno.

23:56  Vrátily se domů a připravily vonné oleje a masti. V sobotu ovšem zachovaly přikázání o odpočinku.

Chapter 24

24:1  Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu.

24:2  Našly však kámen odvalený od hrobu,

24:3  a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.

24:4  Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.

24:5  Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?

24:6  Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal:

24:7  ‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“

24:8  Tehdy si vzpomněly na jeho slova,

24:9  a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.

24:10  Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,

24:11  ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.

24:12  Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.

24:13  Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,

24:14  a povídali si o všem, co se stalo.

24:15  Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.

24:16  Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.

24:17  Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“

24:18  Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“

24:19  „O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.

24:20  Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.

24:21  My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.

24:22  Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu

24:23  a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.

24:24  Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“

24:25  Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci!

24:26  Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“

24:27  Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.

24:28  Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál.

24:29  Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane.

24:30  Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim.

24:31  Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.

24:32  Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“

24:33  Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními,

24:34  jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“

24:35  Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

24:36  Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.

24:37  Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.

24:38  Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách?

24:39  Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“

24:40  Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.

24:41  Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“

24:42  Podali mu tedy kus pečené ryby,

24:43  on si ji vzal a pojedl před nimi.

24:44  Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“

24:45  Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.

24:46  Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.

24:47  Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.

24:48  Vy jste toho svědkové.

24:49  Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“

24:50  Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal,

24:51  a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.

24:52  Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.

24:53  Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.