CzeCSP - Job

Chapter 1

1:1  Byl muž v zemi Úsu, jménem Jób. Tento muž byl bezúhonný a přímý, bohabojný a ⌈odvracející se od zlého.⌉

1:2  Narodilo se mu sedm synů a tři dcery.

1:3  Jeho statek vydal na sedm tisíc ovcí a tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic a velmi mnoho čeledi; onen muž byl nejzámožnější ze všech synů východu.

1:4  Jeho synové chodívali a pořádali hostinu, každý doma ve svůj den. Posílali pro své tři sestry a zvali je, aby jedly a pily s nimi.

1:5  I stávalo se, když proběhly dny hostiny, že Jób pro ně posílal a posvěcoval je, vstával časně ráno a přinášel zápalné oběti podle počtu jich všech; neboť Jób říkal: Moji synové možná zhřešili a ve svém srdci zlořečili Bohu. Takto činil Jób po všechny dny.

1:6  Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan.

1:7  Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam.

1:8  Hospodin se pak Satana zeptal: Jestlipak sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není na zemi jemu podobného, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého.

1:9  Satan nato Hospodinu odpověděl: Bojí se snad Jób Boha bezdůvodně?

1:10  Cožpak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má, ze všech stran? Nepožehnal jsi dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi?

1:11  Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni vše, co má; určitě ti bude do tváře zlořečit.

1:12  Hospodin řekl Satanovi: Hle, vše, co má, je ve tvé ruce; pouze na něho ruku nevztahuj. A Satan odešel z Hospodinovy přítomnosti.

1:13  Nastal den, kdy jeho synové a dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.

1:14  Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: Skot právě oral a oslice se pásly ⌈vedle něj.⌉

1:15  Vtom vpadli Šebovci, pobrali je a služebníky zabili ostřím meče. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil.

1:16  Ještě mluvil, když přišel jiný a řekl: Boží oheň padl z nebes, zapálil ovce i služebníky a strávil je. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil.

1:17  Ještě mluvil, když přišel jiný a řekl: Chaldejci postavili tři oddíly, vtrhli na velbloudy, pobrali je a služebníky zabili ostřím meče. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil.

1:18  Zatímco mluvil, přišel jiný a řekl: Tvoji synové a dcery jedli a pili víno v domě svého prvorozeného bratra

1:19  a hle, silný vítr se přihnal přes pustinu a opřel se do čtyř rohů domu; ten se zřítil na ty mladé a zemřeli. Unikl jsem pouze já sám, abych ti to oznámil.

1:20  Nato Jób vstal, roztrhl své roucho a ostříhal si hlavu; pak padl na zem a klaněl se.

1:21  Řekl: Nahý jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím; Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno.

1:22  V tom všem Jób nezhřešil a nepřiřkl Bohu ⌈nic bláhového.⌉

Chapter 2

2:1  Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan, aby se postavil před Hospodina.

2:2  Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam.

2:3  Hospodin se pak Satana zeptal: Zdali sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není jemu podobného na zemi, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Stále se drží své bezúhonnosti, i když jsi mne podnítil proti němu, abych jej bezdůvodně pohltil.

2:4  Satan však Hospodinu odpověděl. Řekl: Kůži za kůži, ale vše, co člověk má, dá za svou duši.

2:5  Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni až k jeho kosti a k jeho masu; určitě ti bude do tváře zlořečit.

2:6  Tu Hospodin Satanovi řekl: Hle, ⌈je ve tvé ruce;⌉ avšak zachovej jeho duši.

2:7  Satan pak odešel z Hospodinovy přítomnosti a ranil Jóba zlými vředy od paty až k hlavě.

2:8  A on si vzal střep, aby se jím drápal, a když seděl v popelu,

2:9  jeho žena mu řekla: Ty se stále držíš ⌈své bezúhonnosti?⌉ Zlořeč Bohu a zemři!

2:10  Odpověděl jí však: Mluvíš, jako by promlouvala jedna z bláznivých žen. Což budeme přijímat od Boha dobré, a zlé přijímat nebudeme? V tom všem Jób nezhřešil svými rty.

2:11  Když tři Jóbovi přátelé uslyšeli o všem tom zlu, které na něho dolehlo, přišli, každý ze svého domova: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že přijdou, aby ⌈mu projevili účast⌉ a aby jej potěšili.

2:12  Když zpovzdálí pozvedli oči a nemohli jej poznat, ⌈pozvedli hlas a rozplakali se.⌉ Roztrhli každý své roucho a rozhazovali prach nad své hlavy k nebi.

2:13  Pak s ním seděli na zemi ⌈sedm dnů⌉ a sedm nocí a nepromluvili na něj ani slovo, protože viděli, že jeho bolest je tuze veliká.

Chapter 3

3:1  Potom otevřel Jób svá ústa a proklínal svůj den.

3:2  Jób promluvil a řekl:

3:3  Ať zanikne den, v němž jsem byl zrozen, a noc, která řekla: Byl počat mládenec.

3:4  Onen den ať se stane temnotou, ať po něm Bůh nahoře nepátrá, ať se nad ním nezaskví svítání.

3:5  Ať se ho ujmou temnota a nejhlubší tma, ať se na něm usídlí bouřkový mrak, ať ho poděsí ponurost dne.

3:6  Onu noc ať vezme setmění, ať se netěší mezi dny roku, do počtu měsíců ať nepřijde.

3:7  Hle, ona noc ať se stane neplodnou, ať jí nepronikne radostný křik.

3:8  Ať ji zatratí ti, kteří proklínají den, připravení vzbudit livjátána.

3:9  Ať se zatmějí hvězdy jejího soumraku, ať napjatě čeká na světlo, a žádné není, ať neuzří paprsky rozbřesku,

3:10  neboť ⌈nezavřela dveře nitra⌉ mé matky a neskryla trápení před mýma očima.

3:11  Proč jsem nezemřel vycházeje z lůna matky, nevyšel z nitra a nevydechl naposled?

3:12  Proč ⌈mě vzali na kolena⌉ a k čemu jsou prsy, že je mám sát?

3:13  Vždyť bych nyní ležel a byl bych v klidu; spal bych a tehdy by se mi to odpočívalo

3:14  s králi a rádci země, kteří si znovu budují trosky;

3:15  nebo s knížaty, kteří mají zlato a své domy naplňují stříbrem;

3:16  nebo jako ⌈ukrytý potracený plod -- nebyl bych;⌉ jako děti, které neviděly světlo.

3:17  Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou ⌈únavou vysílení;⌉

3:18  tam ⌈vězňové zůstali spolu bezstarostní,⌉ neslyšeli hlas biřice;

3:19  je tam ⌈malý i velký⌉ a otrok je svobodný od svých pánů.

3:20  Proč je dáváno světlo udřenému a život těm, kdo mají hořkost v duši,

3:21  těm, kteří čekají na smrt, a ona nepřichází, ač po ní slídili více než po ⌈skrytých pokladech,⌉

3:22  těm, kdo se budou s jásotem radovat, budou se veselit, že najdou hrob,

3:23  ⌈muži, jehož cesta je ukryta,⌉ za nímž ji Bůh zatarasil?

3:24  Vždyť mé vzdychání přichází místo mého chleba, mé nářky se rozlévají jako voda.

3:25  Neboť jsem se velmi strachoval, a stalo se mi to. To, čeho jsem se lekal, na mne přichází.

3:26  Neměl jsem pohodu, neměl jsem klid a neodpočinul jsem, až přišla vřava.

Chapter 4

4:1  Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:

4:2  Což nebudeš mrzutý, zkusí–li s tebou někdo mluvit? Jenže kdo by dokázal zadržet řeč?

4:3  Hle, sám jsi mnohé káznil a posiloval jsi malátné ruce.

4:4  Tvé výroky podpíraly klopýtajícího, upevňoval jsi klesající kolena.

4:5  Protože však teď došlo na tebe, jsi mrzutý; udeřilo to právě na tebe a děsíš se.

4:6  ⌈Což není bohabojnost tvým spolehnutím a bezúhonnost tvých cest tvou nadějí?⌉

4:7  Uvědom si konečně: Kdo nevinný kdy zahynul a kde byli přímí vyhlazeni?

4:8  Podle toho, co jsem viděl, ti, ⌈kdo orají nepravost⌉ a rozsévají trápení, také ho sklidí.

4:9  Hynou ⌈Božím dýchnutím⌉ a závanem jeho hněvu pomíjejí.

4:10  Řev lva, hlas krále zvířat, je umlčen, zuby mladých lvů jsou vyraženy.

4:11  Starý lev hyne nedostatkem potravy, mláďata lvice budou rozptýlena.

4:12  ⌈Ke mně pak se přikradlo slovo, mé ucho z něj zachytilo šepot.⌉

4:13  Při přemítání zneklidněném z ⌈nočních vidění,⌉ když na lidi padá ⌈hluboký spánek,⌉

4:14  obestřel mne strach a třes a všechny mé kosti se rozechvěly.

4:15  Pak přes mou tvář přechází závan, zježí mi chlupy na těle.

4:16  Zastaví se, ale nerozeznám jeho vzhled; nějaký zjev je před mýma očima. Nastane ticho a uslyším hlas:

4:17  Což může být smrtelný člověk ⌈před Bohem spravedlivý? Může snad být muž čistý před svým Tvůrcem?⌉

4:18  Jestliže nevěří svým otrokům a ⌈své anděly pokládá za omylné,⌉

4:19  čím spíše ti, kteří bydlí v domech z hlíny, jejichž základy tkví v prachu, budou sraženi ⌈snáze než⌉ mol.

4:20  Od rána do večera budou rozdrceni; bez povšimnutí navždy zahynou.

4:21  ⌈Což jim nebylo vytrženo stanové lano?⌉ Zemřou, ne však s moudrostí.

Chapter 5

5:1  Jen volej. Je snad někdo, kdo ti odpoví? A ke komu ze svatých se obrátíš?

5:2  Vždyť hlupáka zabije nespokojenost a prostoduchého usmrtí žárlivost.

5:3  Sám jsem viděl hlupáka, jak se zakořeňuje, a hned jsem zatratil jeho příbytek.

5:4  Jeho synové budou daleko od záchrany; budou zdeptáni v bráně a nebude nikoho, kdo by je vysvobodil.

5:5  ⌈Jeho sklizeň sní hladový, a až z trní ji bude vybírat; smyčka bude lapat jeho majetek.⌉

5:6  Vždyť nepravost nevyrazí z prachu a trápení nevzejde z půdy.

5:7  Člověk byl totiž zrozen pro trápení, ⌈stejně jako⌉ jiskry létají vzhůru.

5:8  Já bych nejspíše pátral po Bohu a svou záležitost bych předložil Bohu,

5:9  který činí veliké věci, jež nelze vyzpytovat, divy, jež nelze spočítat,

5:10  který dává déšť na povrch země a sesílá vodu na pole,

5:11  takže postavil ponížené na vysoké místo a naříkající byli vyzdviženi do bezpečí,

5:12  který maří plány chytráků, takže jejich ruce nebudou mít úspěch,

5:13  který přistihuje moudré v jejich chytráctví; rada potměšilců bývá ukvapená.

5:14  Ve dne se potýkají s temnotou, jako v noci tápou za poledne.

5:15  Ale nuzného zachránil od meče, z jejich úst a z ruky mocného.

5:16  A tak se pro chudého objevila naděje, ale bezpráví zavřelo svá ústa.

5:17  Hle, šťastný je člověk, ⌈kterého Bůh kárá;⌉ a proto ponaučení Všemohoucího nezavrhuj.

5:18  Vždyť on způsobí bolest i obváže, zdeptá, ale jeho ruce vyléčí.

5:19  V šesti úzkostech tě vysvobodí, ba v sedmi tě nezasáhne zlé.

5:20  V hladu tě jistě vykoupil ze smrti a ve válce z moci meče.

5:21  Budeš ukryt před bičem jazyka a nebudeš se bát zkázy, až přijde.

5:22  Budeš se vysmívat zkáze a hladomoru a zemské zvěře se ⌈nebudeš muset bát.⌉

5:23  ⌈Máš totiž smlouvu s kameny na poli⌉ a polní zvěř je vůči tobě pokojná.

5:24  I zjistíš, že tvůj stan je v pořádku, když navštívíš svou pastvinu a nic nebudeš postrádat.

5:25  Zjistíš také, že tvé símě je početné, tvých potomků jako zemské zeleně.

5:26  V zralosti vejdeš do hrobu jako navršený stoh obilí ve svůj čas.

5:27  Hle, toto jsme vyzpytovali, tak to je. Vyslechni si to a sám se o tom přesvědč.

Chapter 6

6:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

6:2  Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.

6:3  Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená.

6:4  Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.

6:5  Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?

6:6  Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?

6:7  Má duše se nechce dotýkat těch věcí; ⌈jsou pro mě nechutným pokrmem.⌉

6:8  ⌈Kéž se tak stane,⌉ že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.

6:9  ⌈Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,⌉

6:10  ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.

6:11  Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?

6:12  Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?

6:13  ⌈Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?⌉

6:14  ⌈Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.⌉

6:15  Moji bratři ⌈jednali zrádně⌉ jako potok, pominou jako řečiště potoků,

6:16  ⌈kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.⌉

6:17  V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.

6:18  ⌈Stezky jejich pouti se vinou,⌉ přecházejí v pustotu a hynou.

6:19  Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.

6:20  ⌈Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.⌉

6:21  Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se.

6:22  Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění

6:23  a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.

6:24  Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil.

6:25  ⌈Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání?⌉

6:26  Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce?

6:27  To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního.

6:28  ⌈Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát?⌉

6:29  Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost.

6:30  Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?

Chapter 7

7:1  Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost služby a nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka?

7:2  Jako otrok baží po stínu a jako najatý dělník čeká na svou mzdu,

7:3  ⌈tak jsem pro sebe dostal do dědictví⌉ měsíce nicoty a noci trápení mi přidělili.

7:4  Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdy se nachýlí večer? Tak se nasytím svým neklidem až do rozednění.

7:5  Mé tělo obléklo larvy a chumáče prachu, kůže mi popraskala a zhnisala.

7:6  Mé dny byly rychlejší než tkalcovský člunek a pominuly v beznaději.

7:7  Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu blaho.

7:8  Nebude mě sledovat oko toho, který mě vidí; tvé oči budou po mně pátrat, ale já už tu nebudu.

7:9  Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, už nevyjde.

7:10  Nenavrátí se už domů, jeho domov už jej nezpozoruje.

7:11  Ani já nezadržím svá ústa, promluvím ⌈v tísni svého ducha,⌉ přemýšlet budu ⌈v hořkosti své duše.⌉

7:12  Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž?

7:13  Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování,

7:14  ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš.

7:15  ⌈Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti.⌉

7:16  Pohrdám tím, nebudu žít navěky; ⌈nech mě být,⌉ vždyť mé dny jsou marnost.

7:17  Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš?

7:18  Navštěvuješ ho každé ráno, neustále jej budeš zkoušet.

7:19  ⌈Jak dlouho⌉ ode mne neodvrátíš pohled, ⌈nenecháš mě aspoň spolknout⌉ slinu?

7:20  Pokud bych zhřešil, co tím provedu tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?

7:21  A co že neodpustíš mé přestoupení a neodejmeš mou zvrácenost? ⌈Vždyť nyní ulehnu do prachu;⌉ budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu.

Chapter 8

8:1  Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl:

8:2  Jak dlouho budeš povídat tyto věci ⌈a řeči tvých úst budou jako prudký vítr?⌉

8:3  Cožpak Bůh pokřiví právo? Pokřiví snad Všemohoucí spravedlnost?

8:4  Jestliže tví synové proti němu zhřešili, vydal je do moci jejich přestoupení.

8:5  Pokud ty budeš usilovně hledat Boha a Všemohoucího budeš prosit o smilování,

8:6  pokud jsi čistý a přímý, nyní se tedy dá kvůli tobě pohnout a obnoví příbytek tvé spravedlnosti.

8:7  Tvůj počátek se bude zdát nepatrný, zatímco tvá budoucnost půjde rychle vzhůru.

8:8  Jen se přece zeptej u dřívější generace a ověř to podle bádání jejich otců.

8:9  Neboť my jsme tu od včera a nedozvíme se to, naše dny jsou totiž jako stín na zemi.

8:10  Cožpak to nejsou oni, kdo tě poučí, promluví k tobě a vynesou výroky ze svého srdce?

8:11  Což vyroste papyrus mimo bažinu? Vzroste sítí bez vody?

8:12  Ten ve svém rozpuku ještě nemůže být utržen, ale uschne dříve než jakákoliv tráva.

8:13  Tak dopadnou všichni, kdo zapomínají na Boha; zanikne i naděje bezbožného,

8:14  jemuž se stane důvěra zklamáním, naděje pavučinou.

8:15  Opře se o svůj dům, ale nezůstane stát; chytí se ho, ale neobstojí.

8:16  Na slunci je svěží a jeho ratolest vyrazí nad jeho zahradou.

8:17  Na hromadě kamení se budou proplétat jeho kořeny, pronikne do kamenného domu.

8:18  Jestliže jej vykoření z jeho místa, ono jej zapře: Nikdy jsem tě nevidělo.

8:19  Inu, taková je radost jeho cesty; a z prachu vyraší zase další.

8:20  Hle, Bůh nezavrhne bezúhonného ani nebude pevně držet za ruku zločince.

8:21  Nakonec naplní smíchem tvá ústa a tvé rty radostným křikem,

8:22  ti, kdo tě nenávidí, oblečou hanbu a stan ničemů, ten pomine.

Chapter 9

9:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

9:2  ⌈Opravdu vím, že to tak⌉ je, ale ⌈jak může být smrtelný člověk⌉ spravedlivý před Bohem?

9:3  Jestliže s ním bude chtít vést spor, neodpoví mu na jedinou věc z tisíce.

9:4  Má moudré srdce a ohromnou sílu. Kdo se proti němu kdy zatvrdil a uspěl?

9:5  On přenáší hory, aniž by poznaly, kdo je ve svém hněvu vyvrátil.

9:6  On pohybuje zemí z jejího místa, až se rozechvějí její sloupy.

9:7  On domlouvá slunku, a to nezazáří, ⌈vůkol hvězd umístí⌉ pečeť.

9:8  On sám roztahuje nebesa a kráčí po návrších moře.

9:9  Tvoří Medvěda, Orion a Plejády i jižní souhvězdí.

9:10  ⌈Činí veliké věci, jež ani nelze vyzpytovat, divy, jež ani nelze spočítat.⌉

9:11  Jestliže projde nade mnou, nic neuvidím, a přejde–li, ani jej nerozpoznám.

9:12  Jestliže něco uchvátí, kdo ho přinutí to vrátit? Kdo mu řekne: Co to děláš?

9:13  Bůh neodvrátí svůj hněv. Před ním se sklonili i pomocníci obludy.

9:14  Jak bych mu tím spíše mohl odpovídat já? Jak mám volit slova při rozhovoru s ním?

9:15  Vždyť i kdybych byl v právu, ⌈nebyl bych schopen odpovědět;⌉ svého soudce bych jen prosil o smilování.

9:16  Pokud bych volal a odpověděl by mi, nevěřil bych, že vyslyší můj hlas.

9:17  Neboť mě drtí bouří a bezdůvodně rozmnožuje mé modřiny.

9:18  ⌈Nedovolí, aby se mi vrátil dech,⌉ nýbrž sytí mě hořkostmi.

9:19  Pokud jde o sílu, ano, je udatný, a pokud jde o soud, kdo jiný mě předvolá?

9:20  I když budu v právu, má ústa mě usvědčí z viny; jsem bezúhonný, ale prohlásila mě za zvráceného.

9:21  Jsem bezúhonný. Nebudu se starat o svou duši, zavrhnu svůj život.

9:22  Je to jedno, proto říkám: On ⌈skoncuje s bezúhonným stejně jako s ničemou.⌉

9:23  Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství nevinného.

9:24  Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy?

9:25  A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho.

9:26  Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist.

9:27  Řeknu–li si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji,

9:28  lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu.

9:29  Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností?

9:30  Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem,

9:31  jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť.

9:32  Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a ⌈vešli jsme spolu v soud.⌉

9:33  Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku.

9:34  Ať ode mě odejme svou hůl, ⌈ať mě hrůza z něj neděsí,⌉

9:35  ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; ⌈tak tomu totiž u mě není.⌉

Chapter 10

10:1  Má duše si zhnusila můj život, ⌈dám průchod svému stěžování⌉ nad sebou. Budu mluvit v hořkosti své duše.

10:2  Řeknu Bohu: Neprohlašuj mě vinným. Oznam mi, proč se mnou vedeš při.

10:3  Cožpak je pro tebe dobré, že utlačuješ, že zavrhuješ výtěžek svých dlaní? Dovolil jsi, aby se zaskvěl ⌈plán ničemů?⌉

10:4  Máš tělesné oči, díváš se snad, jako se dívá smrtelný člověk?

10:5  Cožpak jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka, jsou snad tvé roky jako dny muže,

10:6  že hledáš mou zvrácenost a pátráš po mém hříchu?

10:7  Podle svého poznání víš, že nejednám ničemně, a není, kdo by vysvobodil ze tvé ruky.

10:8  Tvé ruce mě utvořily a uspořádaly mě ⌈spolu se vším okolo. A teď bys mě pohltil?⌉

10:9  Rozpomeň se přece, že jsi mě udělal jako hlínu a ⌈do prachu mě zase chceš vrátit.⌉

10:10  Cožpak mě nesléváš jako mléko a nezahušťuješ jako sýr?

10:11  Oblékáš mi kůži a maso, proplétáš mě kostmi a šlachami.

10:12  ⌈Daroval jsi mi⌉ život a prokázal milosrdenství a tvá starost zachovala mého ducha.

10:13  Avšak tyto věci jsi uchovával ve svém srdci; vím, že takhle je to s tebou:

10:14  Kdybych zhřešil, ty mě budeš střežit a pro mou zvrácenost mě nenecháš bez trestu.

10:15  Kdybych jednal ničemně, běda mi; i kdybych byl spravedlivý, nesmím zvednout hlavu. Jsem nasycen hanbou, pohleď na mé soužení.

10:16  Až se však povýší, budeš mě lovit jako lev a znovu budeš na mně ukazovat svou obdivuhodnou moc.

10:17  Znovu proti mně postavíš své svědky, abys vystupňoval svou nespokojenost se mnou. Střídání a množství toho všeho přichází proti mně.

10:18  Proč jsi mě tedy vyvedl z matčina lůna? Naposled bych vydechl a oko by mě nespatřilo.

10:19  Byl bych, jako kdybych nebyl. Byl bych odnesen z břicha do hrobu.

10:20  Cožpak není maličko mých dnů? Přestaň a ⌈upusť ode mě,⌉ ať maličko pookřeji,

10:21  dříve než odejdu -- a už se nenavrátím -- do země temnoty a nejhlubší tmy,

10:22  země temné jako zatmění nejhlubší tmy a bez řádů, kde se rozbřesklo tak, jako by to bylo zatmění.

Chapter 11

11:1  Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:

11:2  Cožpak tohle množství slov nemá být zodpovězeno? Zdalipak bude žvanil v právu?

11:3  Umlčí tvé prázdné řeči muže? Posmíval ses a nikdo tě nezahanbí?

11:4  Řekl jsi pak: Má nauka je ryzí, jsem čistý ve tvých očích.

11:5  Avšak kéž by se Bůh rozhodl promluvit a otevřel by proti tobě své rty.

11:6  Kéž ti oznámí tajnosti moudrosti, protože ⌈obezřetnost má dvě stránky,⌉ ⌈a věz,⌉ že Bůh ⌈kvůli tobě zapomíná část tvé zvrácenosti.⌉

11:7  Cožpak vystihneš pochopení Boha, vystihneš snad Všemohoucího v jeho dokonalosti?

11:8  ⌈Vyšší než nebesa⌉ -- co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí -- co o tom zjistíš?

11:9  Její míra je delší než země a širší než moře.

11:10  ⌈Pokud chce něco změnit, uzavřít, shromáždit, kdo jej od toho odvrátí? ⌉

11:11  Vždyť on rozezná podvodníky, zahlédne nepravost, aniž by to musel pozorně zkoumat.

11:12  I tupec nabude rozumu a z hřebce divokého osla se zrodí člověk.

11:13  Pokud ty připravíš své srdce a vztáhneš k němu své dlaně --

11:14  je–li ve tvé ruce nepravost, vzdal ji od sebe, a nenech ve svých stanech zabydlet zvrácenost --

11:15  tehdy totiž pozvedneš svou tvář bez potupy, budeš jako odlitý z kovu a nebudeš se bát.

11:16  Ty totiž zapomeneš na trápení. Budeš na něj vzpomínat jako na vodu, která odtekla.

11:17  A nastane věk jasnější než poledne; byť by bylo všechno ponuré, bude to jako ráno.

11:18  Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí.

11:19  Budeš ležet a nikdo tě nebude děsit a mnozí budou hledat tvou přízeň.

11:20  ⌈Zeslábnou oči⌉ ničemů, ⌈jejich útočiště zaniklo⌉ a jejich nadějí je vydechnutí duše.

Chapter 12

12:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

12:2  Opravdu vidím, že vy jste ten pravý lid a s vámi vymře moudrost.

12:3  I já mám rozum jako vy, ⌈nejsem zpozdilejší než vy.⌉ S kým nepřicházejí poznatky podobné těmto?

12:4  Budu předmětem posměchu pro svého bližního, tím, kdo volal k Bohu, a odpověděl mu. ⌈Ryzí a spravedlivý⌉ je na posměch.

12:5  ⌈Neštěstí je hodno opovržení podle mínění bezstarostného člověka; je připraveno pro ty, kdo mají nejistý krok.⌉

12:6  Stany ničitelů mají klid a bezpečí mají ti, kdo popouzejí Boha, ten, kdo přinesl boha ve své ruce.

12:7  Avšak jen se zeptej zvěře, ať tě poučí, a nebeského ptactva, ať ti to oznámí.

12:8  Nebo promlouvej s rozmyslem k zemi a vyučí tě; mořské ryby ti budou vyprávět.

12:9  Kdo z nich všech neví, že toto učinila ruka Hospodina?

12:10  V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla?

12:11  Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo.

12:12  Mezi kmety je moudrost a ⌈dlouhý život⌉ dává rozumnost.

12:13  S ním je však moudrost a síla, jeho je rada a rozumnost.

12:14  Jestliže něco zboří, nebude to vybudováno, zavře za člověkem a nebude mu otevřeno.

12:15  Jestliže zadrží vody, vyschnou, vypustí je a vyvracejí zemi.

12:16  S ním je moc a obezřetnost, jemu patří svedený i svůdce.

12:17  Rádce vodí naboso a ze soudců dělá potřeštěnce.

12:18  ⌈Rozvázal pouta⌉ králů a na jejich bedra uvázal pás.

12:19  Kněze vodí naboso a podvrací ty, kdo pevně stojí.

12:20  Spolehlivým odnímá řeč a starcům bere rozvahu.

12:21  Na šlechtice vylévá pohrdání, uvolnil ⌈pás mocných.⌉

12:22  Odhaluje hlubiny z temnoty, vyvedl na světlo nejhlubší tmu.

12:23  Vyvyšuje národy a hubí je, rozprostírá národy a zavádí je.

12:24  Odnímá rozum vůdcům ⌈lidu země,⌉ nechal je bloudit v bezcestné pustotě.

12:25  Tápou temnotou bez světla, nechal je bloudit jako opilce.

Chapter 13

13:1  Inu, mé oko vše vidělo, mé ucho slyšelo a porozumělo tomu.

13:2  Ve srovnání s vaším poznáním jsem také já obeznámen; ⌈nejsem zpozdilejší než vy.⌉

13:3  Já však promluvím se Všemohoucím a budu chtít ⌈od Boha rozsoudit.⌉

13:4  Vy šíříte klam, ano, všichni jste lékaři k ničemu.

13:5  ⌈Kéž se stane,⌉ že nadobro zmlknete, to ať je vaší moudrostí.

13:6  Slyšte přece mou stížnost, věnujte pozornost námitkám mých rtů.

13:7  Cožpak budete kvůli Bohu prohlašovat zvrácenost, budete kvůli němu prohlašovat záludnost?

13:8  ⌈Budete mu snad nadržovat,⌉ pokud za Boha povedete při?

13:9  Bude to snad dobré, až vás prověří, jestliže ho chcete podvádět, jako se podvádí člověk?

13:10  Přísně vás pokárá, pokud budete tajně nadržovat.

13:11  Což vás neohromí jeho vznešenost a nepadne na vás strach z něj?

13:12  Vaše vzpomínky jsou pořekadla z popela, vaše obranné valy jsou jako valy z hlíny.

13:13  Mlčte a nechte mě být, ať mohu promluvit já, ať ⌈na mě přijde⌉ cokoliv.

13:14  Proč mám ⌈nést své maso ve svých zubech⌉ a svůj život brát do svých rukou?

13:15  Jestli mě skolí, ⌈budu v něho⌉ skládat naději; pouze nechám rozsoudit v jeho přítomnosti své cesty.

13:16  ⌈I to je mi ke spáse,⌉ neboť bezbožný před jeho tvář nepřijde.

13:17  Poslouchejte bedlivě mé slovo a můj výrok ať pronikne do vašich uší.

13:18  Hle, nyní jsem se připravil na soud; vím, že já budu v právu.

13:19  Kdo to se mnou chce vést při? ⌈Vždyť bych teď umlkl a vydechl naposled.⌉

13:20  Jen dvě věci se mnou nedělej; tehdy se před tebou nebudu muset skrývat:

13:21  Svou ruku ode mě vzdal a ⌈hrůza z tebe ať mě neděsí.⌉

13:22  Pak volej a já odpovím, anebo budu mluvit já a ty mi odpověz.

13:23  Kolik mám zvráceností a hříchů? Dej mi poznat mé přestoupení a můj hřích.

13:24  Proč chceš skrývat svou tvář a považovat mě za svého nepřítele?

13:25  Cožpak chceš strašit odváté listí a pronásledovat vyschlou plevu?

13:26  Vždyť ⌈si o mně zapisuješ⌉ trpké věci a dáváš mi zakusit důsledky zvráceností mého mládí.

13:27  Vkládáš mé nohy do klády a střežíš všechny mé stezky. ⌈Do mých stop si vyryješ⌉ značky.

13:28  A ⌈on zchřadne jako hniloba;⌉ jako roucho ⌈rozežrané moly.⌉

Chapter 14

14:1  Člověk narozený z ženy je ⌈ukrácen na životě⌉ a nasycen nepokojem.

14:2  Jako květ vzchází a uvadá, prchá jako stín a trvání nemá.

14:3  Ano, na takového otvíráš své oči a chceš mě přivést na soud se sebou.

14:4  Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo.

14:5  Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe; jeho hranice jsi ustanovil a nepřekročí je.

14:6  Odhlédni od něj, ať si odpočine, dokud si neoblíbí svůj den jako najatý dělník.

14:7  Vždyť pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst.

14:8  I kdyby jeho kořen v zemi zestárl a jeho pařez odumřel v hlíně,

14:9  ⌈jen ucítí vodu,⌉ vypučí a vydá ratolesti jako mladý štěp.

14:10  Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec?

14:11  Vody z jezera zmizely, řeka se vsákne a vyschne.

14:12  Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku.

14:13  Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš.

14:14  ⌈Zemře–li muž, ⌈ožije snad opět?⌉ Všechny dny své povinné služby budu očekávat, dokud nepřijde mé vystřídání.⌉

14:15  Zavoláš a já ti odpovím, až budeš dychtit po díle svých rukou.

14:16  Nyní tedy spočítáš mé kroky; ⌈nedbej na můj hřích.⌉

14:17  Mé přestoupení je zapečetěno do váčku, mou zvrácenost jsi zastřel.

14:18  Avšak padající hora zvětrá a skála se pohne ze svého místa.

14:19  Voda omlela kameny, její proudy odplaví prach země. Tak i naději člověka jsi zahubil.

14:20  Navždy ho přemáháš, až odchází; měníš jeho tvář a posíláš jej pryč.

14:21  Jeho synové budou vážení, ale nedozví se to; budou bezvýznamní, ale nebude jim to známo.

14:22  Jen nad sebou cítí bolest jeho tělo a jeho duše nad ním truchlí.

Chapter 15

15:1  Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:

15:2  Cožpak bude mudrc odpovídat ⌈závanem vědomosti⌉ a naplní si břicho východním větrem?

15:3  Ospravedlňovat se slovem, které nepřinese užitek, a výroky, kterými člověk nic nezíská?

15:4  Ty chceš dokonce mařit Boží bázeň a omezovat rozjímání před Bohem.

15:5  Vždyť tvá zvrácenost poučuje tvá ústa, volíš si jazyk chytráků.

15:6  Vlastní ústa tě usvědčují z viny, nikoli já; tvé rty svědčí proti tobě.

15:7  Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce?

15:8  Nasloucháš snad Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe?

15:9  Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás?

15:10  Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec.

15:11  Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá?

15:12  ⌈Kam tě vede⌉ tvé srdce a ⌈proč se blýskají⌉ tvé oči,

15:13  že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky?

15:14  Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy?

15:15  Inu, on nevěří svým svatým, ani nebesa ⌈nejsou v jeho očích čistá.⌉

15:16  Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu.

15:17  Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl,

15:18  co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců.

15:19  Jim jediným byla dána země a žádný cizinec ⌈mezi ně nepřišel.⌉

15:20  Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka.

15:21  Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel.

15:22  Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč.

15:23  ⌈Vyplašeně bloudí za chlebem -- kde může být;⌉ ví, že den temnoty ⌈je mu pohotově po ruce.⌉

15:24  Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku,

15:25  neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu.

15:26  Běží proti němu s drzou šíjí, ⌈s tlustými hřbety⌉ svých štítů.

15:27  Pokryl si totiž tváře svým tukem a nahromadil sádlo na slabinách.

15:28  A osídlil zničená města, měli domy, kde lidé nemají bydlet, ⌈které byly určeny, aby se staly hromadami kamení.⌉

15:29  Nezbohatne a jeho majetek neobstojí ani neskloní k zemi svůj poklad.

15:30  Neujde temnotě, ⌈jeho ratolest vysuší plamen, zajde dechem jeho úst.⌉

15:31  ⌈Ať nevěří v klam; svádí se, neboť klam bude jeho odměnou.⌉

15:32  ⌈Naplní se mimo jeho čas,⌉ jeho mladý výhonek se nezazelená.

15:33  Jako réva setřese svůj trpký hrozen a jako oliva odvrhne svůj květ.

15:34  Vždyť shromáždění bezbožných je neplodné, oheň strávil stany milovníků úplatku.

15:35  Počali trápení a porodili nepravost, jejich lůno připravuje podvod.

Chapter 16

16:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

16:2  Slov, jako jsou tato, jsem už slyšel mnoho. Jste všichni ⌈mizerní utěšitelé.⌉

16:3  ⌈Jestlipak budou mít konec ta nadutá slova? Nebo co tě popouzí, že takhle odpovídáš?⌉

16:4  I já bych mohl mluvit jako vy, ⌈kdybyste byli na mém místě,⌉ ohánět se proti vám výroky a potřásat nad vámi hlavou.

16:5  Posiloval bych vás svými ústy a soustrast mých rtů ⌈by byla šetrná.⌉

16:6  Jestliže promluvím, má bolest tím nebude zmírněna; zanechám–li toho, ⌈v čem se mi ulehčí?⌉

16:7  Už mě zcela unavil. Zpustošil jsi celou mou pospolitost.

16:8  Dopadl jsi mě, stalo se to na svědectví; povstala proti mně má lež a vypovídá proti mně.

16:9  Jeho hněv propukl a ⌈zanevřel na mě,⌉ skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje své oči.

16:10  Otevřeli na mě ⌈svá ústa,⌉ ⌈potupně mě bili do tváře,⌉ společně se proti mně hrnou.

16:11  Bůh mě vydá v plen padouchovi, vydá mě na pospas do rukou ničemů.

16:12  Byl jsem spokojený, ale zacloumal se mnou, ⌈uchopil mě za šíji a roztříštil mě.⌉ Postavil si mě za terč.

16:13  Obklíčí mě jeho lukostřelci, probodne mé ledviny a nebude mít soucit. Mou žluč vylije na zem.

16:14  ⌈Bude mě drásat, rána za ranou;⌉ vyběhne proti mně jako hrdina.

16:15  Na kůži ⌈jsem si sešil pytlovinu,⌉ svůj roh jsem sklonil do prachu.

16:16  Tvář mi opuchla od pláče, na mých víčkách je nejhlubší tma.

16:17  Přitom na mých rukou není násilí a má modlitba je čistá.

16:18  Země, nepřikrývej mou krev, ať není místo odpočinku pro můj úpěnlivý křik.

16:19  Již nyní, hle, na nebesích je můj svědek a na výšinách můj přímluvce.

16:20  ⌈Mí přátelé jsou mi prostředníky; mé oko prolévá slzy před Bohem.⌉

16:21  Nechť může někdo vést za muže spor s Bohem, lidský syn za svého bližního.

16:22  Protože přejdou vyměřená léta, a půjdu stezkou, z níž se nevrátím.

Chapter 17

17:1  Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby jsou mi údělem.

17:2  ⌈Copak kolem mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat⌉ na jejich vzdoru.

17:3  Slož záruku, ⌈zaruč se za mě. ⌈Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním?⌉⌉

17:4  Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš.

17:5  Kvůli podílu někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou.

17:6  Vystavil mě lidem za pořekadlo, jsem ⌈tím, komu se plivá⌉ do tváře.

17:7  Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín.

17:8  Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným.

17:9  Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly.

17:10  Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého.

17:11  Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce.

17:12  Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota.

17:13  I kdybych ⌈doufal, podsvětí je mým domovem,⌉ své lože jsem si ustlal v temnotě,

17:14  jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro.

17:15  Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje?

17:16  Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu.

Chapter 18

18:1  Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl:

18:2  Za jak dlouho uděláte konec výrokům? Pochopte to a potom si promluvíme.

18:3  ⌈Proč jsme považováni za dobytek? Stali jsme se nečistými⌉ ve vašich očích?

18:4  ⌈Ty, který ve svém hněvu sápeš⌉ vlastní duši, cožpak kvůli tobě má být země opuštěna? Pohne se snad skála ze svého místa?

18:5  Ano, světlo ničemů zhasne a plamínek jeho ohně nezazáří.

18:6  Světlo v jeho stanu ztemnělo, jeho lampa nad ním zhasne.

18:7  Jeho rázné kroky budou stísněné, vlastní plán jej přivede k pádu.

18:8  Neboť se svýma nohama zapletl do sítě, bude se procházet po mříži.

18:9  Past ho uchopí za patu, zmocní se jej smyčka.

18:10  Provaz na něho je skryt v zemi, past na něho na pěšině.

18:11  Ze všech stran ho poděsily hrozby, ⌈hnaly se v jeho šlépějích.⌉

18:12  Ať je jeho síla vyčerpaná a pohroma připravená pro jeho pád.

18:13  ⌈Pohltí údy jeho těla,⌉ jeho údy pohltí prvorozený smrti.

18:14  ⌈Bude odtržen od svého stanu, své naděje;⌉ to ho přinutí vykročit za králem hrůz.

18:15  V jeho stanu se usídlí, ⌈co mu nepatří;⌉ po jeho příbytku bude roztroušena síra.

18:16  Zdola uschnou jeho kořeny a shora zvadnou jeho ratolesti.

18:17  Jeho památka vymizela ze země, na ulici nemá jméno.

18:18  ⌈Vypudí ho ze světla do tmy,⌉ ze světa ho zapudí.

18:19  Mezi svým lidem nemá ⌈nástupce ani následníka,⌉ není nikoho, kdo by přežil na místech jeho dočasného pobytu.

18:20  Nad jeho dnem byli zděšeni západní sousedé a východní ⌈byli zachváceni hrůzou.⌉

18:21  Jistě, tak je tomu s příbytky bídáka, toto je místo člověka, který nezná Boha.

Chapter 19

19:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

19:2  Jak dlouho chcete skličovat mou duši a deptat mě výroky?

19:3  Už podesáté mě takhle vystavujete hanbě. Nestydíte chovat se ke mně drze.

19:4  A kdybych se snad opravdu mýlil, můj omyl ⌈zůstane na mně.⌉

19:5  Jestliže se opravdu nade mě budete povyšovat a posuzovat mě podle mé potupy,

19:6  vězte tedy, že mi Bůh ukřivdil a obklopil mě svou loveckou sítí.

19:7  Hle, ⌈úpěnlivě volám: Násilí, ale nedočkám se odpovědi;⌉ křičím o pomoc, ale není právo.

19:8  Zazdil mou cestu, takže neprojdu; uvede temnotu na mé stezky.

19:9  Svlékl ze mě mou slávu a z hlavy mi sundal korunu.

19:10  Zbořil mě ze všech stran, až jsem zašel; mou naději vyvrátil jako strom.

19:11  Rozpálil proti mně svůj hněv a považoval mě za jednoho ze svých protivníků.

19:12  Jeho loupežné hordy společně přitáhly, navršily proti mně svou cestu a utábořily se kolem mého stanu.

19:13  ⌈Vzdálil ode mne mé bratry, zcela se mi odcizili moji známí.⌉

19:14  Mí příbuzní mě zanechali, zapomněli na mě moji přátelé.

19:15  Příchozí v mém domě i mé služebnice mě považují za cizího, stal jsem se cizincem v jejich očích.

19:16  Zavolal jsem na svého otroka, ale neodpovídá; musím ho prosit o smilování vlastními ústy.

19:17  Můj dech se mé ženě zhnusil, ⌈začal jsem páchnout⌉ ⌈synům svého lůna.⌉

19:18  Zavrhli mě i malí hoši; když vstanu, mluví proti mně.

19:19  Opovrhli mnou všichni mí důvěrníci a ti, které jsem miloval, se obrátili proti mně.

19:20  Kost mi přilnula ke kůži a k masu, ⌈vyvázl jsem jen s kůží kolem zubů.⌉

19:21  Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy, moji přátelé, protože mě zasáhla Boží ruka.

19:22  Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?

19:23  ⌈Kéž se tedy stane,⌉ že by mé výroky byly zapsány, kéž by byly vyryty do knihy,

19:24  vytesány natrvalo do skály železným rydlem a olovem.

19:25  Ale já vím, že můj vykupitel žije a nakonec ⌈se postaví nad⌉ prachem.

19:26  A poté, co tihle sedřeli mou kůži, bez svého těla uvidím Boha.

19:27  Toho já uvidím při sobě; mé oči jej budou vidět a ne cizí. Ledviny v mém klíně po tom prahnou.

19:28  Vždyť řeknete: Jak ho nachytáme? Ve mně byla totiž shledána příčina problému.

19:29  Mějte strach z meče, vždyť meč je trestem za zlobu. Tak poznáte, že nastane právní pře.

Chapter 20

20:1  Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:

20:2  Proto mě mé ⌈zneklidněné přemítání nutí odpovědět;⌉ pro nepokoj, který je ve mně.

20:3  Vyslechnu ponaučení ke své potupě a ⌈odpověď mi dá duch podle mého porozumění.⌉

20:4  Což to nevíš odedávna, od doby kdy byl na zemi postaven člověk,

20:5  že radostný křik ničemů přijde zkrátka a radost bezbožného je jen na chvíli?

20:6  I kdyby jeho povznesenost vystoupila do nebes a jeho hlava by dosáhla do oblak,

20:7  zmizí navždy jako jeho výkal; ti, kdo ho vídali, řeknou: Kde je?

20:8  Odlétne jako sen a nenajdou ho, jako noční vidění bude zaplašen.

20:9  Zahlédlo jej oko, ale více nezahlédne, jeho domov už ho nezpozoruje.

20:10  Jeho synové budou hledat přízeň chudých, jeho ruce musejí vrátit jeho majetek.

20:11  Svěžesti byly plné jeho kosti, ta ale ulehne do prachu s ním.

20:12  Ačkoliv zlo v jeho ústech sládne, pod svým jazykem ho přechovává,

20:13  je k němu shovívavý a neopouští ho, na svém patře jej zadržuje,

20:14  jeho pokrm se mu změnil ve vnitřnostech, v jeho nitru se stal hadím jedem.

20:15  Pohltil majetek a zase jej vyzvrátil, Bůh mu ho vyžene z břicha.

20:16  Bude sát hadí jed, jazyk zmije ho zabije.

20:17  Nepodívá se na proudy, řeky, potoky medu a smetany.

20:18  Výtěžek vrací zpět, nespotřebuje jej a nad výnosem svého obchodu nebude jásat.

20:19  Vždyť utiskoval, opouštěl chudé; uchvátil dům, ale nebude ho budovat.

20:20  Protože ve své chuti nepoznal uspokojení, nezachrání se ⌈s tím, co je mu nejmilejší.⌉

20:21  Nic neuniklo jeho žravosti; kvůli tomu jeho blaho nebude trvalé.

20:22  Když vzroste jeho hojnost, bude mu úzko; zasáhne jej ⌈ruka každého udřeného. ⌉

20:23  Ať se snaží naplnit břicho, pošle na něj svůj planoucí hněv; ať na něj dští svými střelami.

20:24  Uteče–li před železnou zbraní, prostřelí ho bronzový luk.

20:25  Vytáhl střelu, ale šíp mu vyšel ze hřbetu, blesk vyjde z jeho žluče, hrůzy na něm spočinou.

20:26  ⌈Jen temnota je připravena pro ty, kdo jsou mu drazí,⌉ stráví jej oheň, který nebyl rozdmýchán; ať spase, co zůstalo v jeho stanu.

20:27  Nebesa odhalí jeho zvrácenost, povstane proti němu i země.

20:28  Úroda z jeho domu ať se vystěhuje, v den jeho hněvu se rozplyne.

20:29  Toto je Bohem určený podíl ničemného člověka a dědictví Bohem mu přiřknuté.

Chapter 21

21:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

21:2  Bedlivě naslouchejte mému výroku, ⌈to ať je útěcha od vás.⌉

21:3  Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat.

21:4  Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý?

21:5  Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa.

21:6  Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza.

21:7  Proč zůstávají ničemové naživu? ⌈Dožili se stáří⌉ a majetek také rozmnožili.

21:8  S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima.

21:9  Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není.

21:10  Jeho býk obskočil, ⌈nikoli nadarmo,⌉ jeho kráva se otelí a nepotratí.

21:11  Své malé hochy vypouštějí jako stádo a jejich děti skotačí.

21:12  Pozvedají hlas podle tamburíny a lyry a radují se za zvuku flétny.

21:13  Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí.

21:14  Tu řekli Bohu: Odstup od nás, nemáme zalíbení v poznání tvých cest.

21:15  Co je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit, a co získáme, když se u něj budeme přimlouvat?

21:16  Inu, jejich blaho není v jejich moci; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů.

21:17  Jak často zhasne lampa ničemů a jejich pohroma na ně přijde, on ve svém hněvu rozdělí díly zkázy.

21:18  Budou jako sláma ve větru, vichřice ho uchvátila jako plevy.

21:19  Uchová Bůh jeho trest pro jeho syny? Ať odplatí jemu, aby to poznal.

21:20  Ať jeho oči spatří jeho zkázu, ať se napije z kalicha zloby Všemohoucího.

21:21  Vždyť co po něm zbylo z jeho zájmu o vlastní dům, když byl odměřen počet jeho měsíců?

21:22  Cožpak bude někdo učit Boha poznání, když on bude vznešené soudit?

21:23  Jeden zemře ve své naprosté bezúhonnosti, je úplně bezstarostný a spokojený.

21:24  Plné mléka jsou jeho dížky a do jeho kostí nasákl morek.

21:25  Jiný pak zemře s hořkostí v duši, aniž se nasytil dobrem.

21:26  Ulehnou společně do prachu a pokryjí je larvy.

21:27  Inu, poznal jsem vaše úmysly a plány, jak se mnou chcete násilně jednat.

21:28  Vždyť říkáte: Kde je dům šlechtice a kde je stan s příbytky ničemů?

21:29  ⌈Cožpak jste se nezeptali těch, kdo prochází kolem? Snad nebudete popírat jejich znamení:⌉

21:30  Ano, zlý bude ušetřen v den pohromy, budou odneseni v den zuřivosti.

21:31  Kdo mu vytkne jeho jednání do očí a kdo mu odplatí za to, co on spáchal?

21:32  On pak bude odnesen k hrobům a nad jeho rovem se bude bdít.

21:33  Hroudy v údolí jsou mu sladkými, potáhne se za ním každý člověk, bezpočet jich bylo před ním.

21:34  Jak mě potom chcete potěšit marností? A vaše odpovědi -- zůstala jen věrolomnost.

Chapter 22

22:1  Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:

22:2  Cožpak bude muž Bohu prospěšný, bude mu snad rozumný člověk prospěšný?

22:3  Cožpak má Všemohoucí zalíbení v tom, že budeš v právu, anebo nekalý zisk z toho, že dovedeš své cesty k dokonalosti?

22:4  Cožpak tě kárá kvůli tvé bázni, ⌈vejde proto s tebou v soud?⌉

22:5  Což není tvá špatnost velká a ⌈tvé zvrácenosti bez konce?⌉

22:6  Vždyť jsi bezdůvodně brával zástavu od svých bratrů a svlékal jsi šaty ze spoře oděných.

22:7  Nedával jsi žíznivému napít vody, chléb jsi odpíral hladovému.

22:8  Země náleží muži silné paže, bude v ní pobývat muž vznešené tváře.

22:9  S prázdnou jsi poslal pryč vdovy, paže sirotků bývala sražena.

22:10  Proto jsou okolo tebe pasti a roztřese tě náhlý strach.

22:11  Anebo nevidíš temnotu a spoustu vody, která tě přikryje.

22:12  Což není Bůh vyšší než nebesa? Pohleď na nejvyšší hvězdy, jak jsou vyvýšeny.

22:13  A přece říkáš: Co ví Bůh? Což může soudit to, co je za hustou temnotou?

22:14  Za úkryt má mračna, nevidí; prochází se po nebeském obzoru.

22:15  Chceš se snad držet dávné stezky, po níž šlapali muži propadlí nepravosti,

22:16  kteří byli dopadeni, ačkoliv nenadešel čas? Jejich základ bude zaplaven proudem.

22:17  Ti Bohu říkávali: Odstup od nás, a: Co nám může Všemohoucí provést?

22:18  Přitom blahobytem jejich domy naplnil on; kéž by se ode mne vzdálila ⌈rada ničemů.⌉

22:19  Spravedliví to uvidí a budou se radovat, nevinný se jim bude posmívat.

22:20  Naši odpůrci jistě byli vyhlazeni a oheň strávil to, co po nich zbylo.

22:21  Jen se s ním důvěrně stýkej a užívej pokoje, dobro ti skrze to bude vzcházet.

22:22  Přijmi přece poučení z jeho úst a v srdci si ulož jeho řeči.

22:23  Pokud se vrátíš k Všemohoucímu, budeš zbudován, vzdálíš zvrácenost od svého stanu.

22:24  Valoun zlata polož do prachu a zlato z Ofíru mezi potoční kameny.

22:25  ⌈Pak bude Všemohoucí tvými valouny zlata a hromadami stříbra.⌉

22:26  Tehdy budeš totiž mít z Všemohoucího rozkoš a svou tvář budeš pozvedat k Bohu.

22:27  Budeš–li k němu úpět, vyslyší tě a ty splníš své sliby.

22:28  A když ⌈se pro něco rozhodneš,⌉ ať ti to vyjde; na tvých cestách zazáří světlo.

22:29  Když budou druzí klesat, řekneš: Taková pýcha. Sklíčeného on zachrání.

22:30  Vychvátí ⌈toho, kdo není nevinný,⌉ bude vychvácen čistotou ⌈tvých dlaní.⌉

Chapter 23

23:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

23:2  I dnes je mé stěžování vzpurné; jeho ruka na mě těžce dolehla kvůli mému vzdychání.

23:3  Kéž se stane, že bych věděl, jak ho naleznu; jak se dostanu k jeho sídlu.

23:4  Předložil bych před něj svůj spor, stížnostmi bych naplnil svá ústa.

23:5  Dozvěděl bych se výroky, kterými mně odpoví, a porozuměl bych tomu, co mi řekne.

23:6  Cožpak se mnou povede při s plnou silou? Nikoli, on si mě jistě všimne.

23:7  Tam by se s ním přímý domlouval a já bych navždy unikl svému soudci.

23:8  Půjdu–li na východ, on tam není, pakliže nazpět, nepochopím ho;

23:9  když koná něco nalevo, nezahlédnu ho, jestliže se skryje napravo, rovněž ho neuvidím.

23:10  Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato.

23:11  Má noha se přidržela jeho kroku, zachoval jsem jeho cestu a nechtěl se odvrátit.

23:12  Příkaz jeho rtů? Od toho neustoupím! Řeči jeho úst jsem uchovával více než vlastní ustanovení.

23:13  On pak zůstává stejný a kdo ho od toho odvrátí? Po čem jeho duše zatoužila, to vykonal.

23:14  Vždyť vykoná, co mi určil; při něm se najde mnoho tomu podobného.

23:15  Proto jsem z něj vyděšený, pozoruji se a třesu se před ním.

23:16  Tak Bůh naplnil mé srdce zoufalstvím, Všemohoucí mě vyděsil.

23:17  Avšak nebyl jsem umlčen temnotou, setmění se přede mnou ukrylo.

Chapter 24

24:1  Proč nejsou časy skryty před Všemohoucím, ale ti, kdo jej znají, nespatřili jeho dny?

24:2  Lidé posouvají meze, uloupí stádo a pasou ho.

24:3  Sirotkům odhánějí osla, vdově berou býka do zástavy.

24:4  Chudáky z cesty odstrkují, nuzní v zemi se společně musejí skrývat.

24:5  Hle, divocí osli v pustině jdou za svým dílem, usilovně hledají potravu, step ⌈jim dává pokrm⌉ pro mladé.

24:6  Sklízejí jeho píci na poli, paběrkují na vinici ničemy.

24:7  Bez oděvu přenocují nazí, v chladu bez přikrývky.

24:8  Jsou promočení horským přívalem, skálu obejmuli z nedostatku útočiště.

24:9  Sirotka od prsu uchvacují, berou zástavu od nuzného.

24:10  Chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí snopy.

24:11  Lisují olej mezi jejich terasami, šlapou v lisech, a přece mají žízeň.

24:12  ⌈Muži z města⌉ sténají, o pomoc bude křičet duše pobitých, avšak Bůh si bláznovství nevšímá.

24:13  Oni patří mezi ty, kdo se bouří proti světlu, nepoznali jeho cesty ani nepobývají na jeho stezkách.

24:14  Vrah vstává za svítání, skolí chudého a nuzného a v noci se objeví jako zloděj.

24:15  Oko cizoložníka vyhlíží soumrak a on si říká: Nikdo si mě nevšimne; a roušku si položí na tvář.

24:16  Za tmy se prokopal do domů, ⌈kde se ve dne uzavřeli;⌉ světlo neznají.

24:17  Pro ně je totiž ráno zároveň nejhlubší tmou, protože pozná hrůzy nejhlubší tmy.

24:18  Je lehký na vodní hladině, jejich díl v zemi je zlořečen, nevydá se směrem k vinicím.

24:19  Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili.

24:20  Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán. Zvrácenost bude jako strom zlomena.

24:21  Vyjídá neplodnou, která nerodila, a vdově neprokazuje dobro.

24:22  Zachovává vznešené svou silou. Povstane a nikdo si ⌈není jist životem.⌉

24:23  Dopřeje mu uchýlit se do bezpečí a člověk se spolehne. Jeho oči bdí nad jejich cestami.

24:24  Nakrátko jsou pozdviženi a již nejsou, budou sehnuti, uzavřou se jako všichni ostatní. Zvadnou jako vršek klasu.

24:25  A pokud tomu tak přece není, kdo mě usvědčí ze lži a obrátí můj výrok v nic?

Chapter 25

25:1  Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl:

25:2  Vladařství a strach jdou s tím, kdo působí pokoj na svých výšinách.

25:3  Cožpak ⌈je možné spočítat jeho oddíly?⌉ Nad kým nevzchází jeho světlo?

25:4  ⌈Jak může být smrtelný člověk spravedlivý⌉ před Bohem a jak může ⌈být neposkvrněný člověk narozený z ženy?⌉

25:5  Hleď, ani měsíc nesvítí jasně a hvězdy také nejsou v jeho očích čisté.

25:6  Tím méně smrtelný člověk, který je larva a lidský syn, červ.

Chapter 26

26:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

26:2  Ó jak jsi pomohl bezmocnému, zachránil jsi vysílenou paži.

26:3  Jak jsi poradil nemoudrému a obezřetnost jsi dal poznat mnohým.

26:4  Komu jsi sdělil své výroky a čí duch z tebe vyšel?

26:5  ⌈Chvějí se před ním nebožtíci⌉ v hlubinách vod i ti, kdo v nich přebývají?

26:6  Podsvětí je před ním nahé, není přikrývky pro říši mrtvých.

26:7  Roztáhl sever nad pustotou, zavěšuje zemi nad nicotou.

26:8  Uzavírá vody do svých mračen, oblak se pod nimi neroztrhl.

26:9  ⌈Zahaluje vzhled trůnu,⌉ rozprostírá nad ním svůj oblak.

26:10  Vykroužil obzor na vodní hladině až po mez světla a temnoty.

26:11  Nebeské sloupy se chvějí a jsou ohromeny jeho napomenutím.

26:12  Svou silou zklidnil moře, svou rozumností zdeptal obludu.

26:13  Svým duchem dal nebesům velkolepost, jeho ruka probodla mrštného hada.

26:14  Hle, toto jsou okraje jeho cest, zaslechneme o něm jen něco jako šepot. Kdo porozumí hromobití jeho sil?

Chapter 27

27:1  A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:

27:2  Jakože živ je Bůh, on, který mi odňal právo, Všemohoucí, který způsobil mé duši hořkost:

27:3  Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí,

27:4  mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti.

27:5  Ať je to ode mne vzdáleno, abych vás prohlásil za spravedlivé. Dokud nevydechnu naposled, neodložím svou bezúhonnost.

27:6  Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny.

27:7  Ať je na tom můj nepřítel jako ničema a můj protivník jako bídák.

27:8  Vždyť jakou naději má bezbožný, když bude sražen, vezme–li mu Bůh život?

27:9  Cožpak Bůh vyslyší jeho volání, až na něho přijde soužení?

27:10  Zdalipak ⌈bude mít rozkoš z Všemohoucího?⌉ Bude volat Boha v každém čase?

27:11  Poučím vás o Boží moci, nezatajím, jak je tomu s Všemohoucím.

27:12  Hle, vy, vy všichni jste to viděli. Proč tedy vršíte marnost na marnost?

27:13  Toto je podíl ničemného člověka u Boha, dědictví, které od Všemohoucího přijmou násilníci.

27:14  I když bude mít mnoho synů, pak jen pro meč, jeho potomci se chlebem nenasytí.

27:15  Ti, kteří ho přežijí, budou pohřbeni smrtí a jejich vdovy je nebudou oplakávat.

27:16  Jestliže nahromadí stříbra jako prachu a oděvu navrší jako hlíny,

27:17  navrší, avšak obleče se spravedlivý a stříbro rozdělí nevinný.

27:18  Svůj dům postavil jako mol, ⌈jako stan, který si udělal hlídač.⌉

27:19  Bohatý ulehne a už se nesebere, otevře své oči a už to není.

27:20  Hrůza ho dostihne jako voda, v noci ho uchvátí vichřice.

27:21  Odnese jej východní vítr a zmizí, odvane jej z jeho místa.

27:22  Ať se na něho vrhne a nemá soucit, před jeho rukou bude spěšně utíkat.

27:23  Budou nad nimi tleskat rukama, bude se nad ním pošklebovat z jeho místa.

Chapter 28

28:1  Stříbro má přece své naleziště a zlato místo, kde ho přečistí.

28:2  Z prachu se získává železo a kámen vyplavuje měď.

28:3  Temnotě určuje konec a zkoumá temný kámen v nejhlubší tmě po nejzazší mez.

28:4  ⌈Prorazil šachtu údolím⌉ daleko od místa, kde pobývá člověk. Zapomenutí lidskou nohou houpou se na laně, daleko od člověka se klátí.

28:5  Země, z níž vzchází úroda, je zespodu převrácena jakoby ohněm.

28:6  Její kameny jsou nalezištěm safírů, obsahuje zlatý prach.

28:7  Pěšinu k němu, tu dravec nezná, ani oko luňáka černého ji nezahlédlo.

28:8  Pyšná mláďata po ní nešlapala, lev po ní nevlekl kořist.

28:9  Člověk svou rukou sáhl na křemen, hory od základů převrátil.

28:10  Vyrubal kanály ve skalách, jeho oko vidělo kdejakou drahocennost.

28:11  ⌈Zamezil přetékání řek,⌉ tajnosti vynáší na světlo.

28:12  Avšak moudrost, kde může být nalezena? A kde je to naleziště rozumnosti?

28:13  Její hodnotu smrtelný člověk nezná, nemůže být nalezena v zemi živých.

28:14  Hlubina říká: Ve mně není, moře říká: Není u mne.

28:15  Lístkové zlato za ni nemůže být dáno ani stříbro nemůže být odváženo na její úhradu.

28:16  Nemůže být zaplacena zlatem z Ofíru, vzácným karneolem a safírem.

28:17  Nevyrovná se jí zlato či sklo, nedá se směnit za předměty z ryzího zlata.

28:18  Perly a křišťál nebudou připomínány, cena moudrosti je nad drahokamy.

28:19  Kúšský topas se jí nevyrovná, nemůže být zaplacena čistým zlatem.

28:20  Odkud tedy moudrost přijde? A kde je to naleziště rozumnosti?

28:21  Byla totiž skryta před očima všeho živého, ukryta před nebeským ptactvem.

28:22  Říše mrtvých a smrt říkají: Zprávu o ní jsme slyšely na vlastní uši.

28:23  Bůh rozumí její cestě, on zná její naleziště.

28:24  Vždyť on hledí až do končin země, vidí všechno pod nebesy.

28:25  Takže dodal větru váhu a vodu odměřil mírou;

28:26  když dešti stanovil hranici a hromobití cestu,

28:27  tehdy ji uviděl a vyprávěl o ní, upevnil ji a také ji prověřil.

28:28  A řekl člověku: Hle, bázeň před Panovníkem, toť moudrost a odvrátit se od zlého, toť rozumnost.

Chapter 29

29:1  A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:

29:2  Kéž je mi dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil,

29:3  když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za jeho světlem.

29:4  Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně v ⌈důvěrném společenství s Bohem⌉ nad svým stanem,

29:5  když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci okolo mě.

29:6  Když jsem ve smetaně umýval své nohy a proudy oleje na mě vyplavovala skála.

29:7  Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo si připravoval na náměstí,

29:8  viděli mě mládenci a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát.

29:9  Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku.

29:10  Vytratily se hlasy předáků, jazyk jim přilnul k patru.

29:11  Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným, oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě.

29:12  Vždyť jsem zachraňoval nuzného, když křičel o pomoc, i sirotka, který neměl pomocníka.

29:13  Přicházelo na mne požehnání hynoucího, k jásotu jsem přiváděl srdce vdovy.

29:14  Oblékal jsem si spravedlnost a ona si oblékala mne, právo mi bylo jako roucho a turban.

29:15  Slepému jsem byl očima a chromému nohama.

29:16  Chudým byl jsem otcem a prověřil jsem spor, který jsem neznal.

29:17  I tesáky bídáka jsem vyrazil a kořist vytrhoval z jeho zubů.

29:18  Řekl jsem si: Naposled vydechnu se svým hnízdem a rozmnožím dny jako písek.

29:19  Můj kořen dosahuje k vodě, rosa přenocuje v mých ratolestech.

29:20  Má sláva je se mnou vždy nová, obnovuje se i luk v mé ruce.

29:21  Naslouchali mi a očekávali na mě, umlkali při mé radě.

29:22  Po mém slovu již nic neopakovali, kanul na ně můj výrok.

29:23  Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa.

29:24  ⌈Usmíval jsem se na ně, když nevěřili,⌉ a neodvrhli světlo mé tváře.

29:25  Volil jsem jejich cestu, sedával jsem v čele a přebýval jsem jako král s oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící.

Chapter 30

30:1  A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům.

30:2  Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč.

30:3  Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení.

30:4  Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily.

30:5  Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje.

30:6  Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách,

30:7  hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem.

30:8  Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země.

30:9  A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku.

30:10  Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a ⌈nemají zábrany plivat mi do tváře.⌉

30:11  Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.

30:12  Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky.

30:13  Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka.

30:14  Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza.

30:15  Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása.

30:16  A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují.

30:17  Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.

30:18  Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.

30:19  Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.

30:20  Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když ⌈jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.⌉

30:21  Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky.

30:22  Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat se v bouři.

30:23  Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.

30:24  ⌈On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.⌉

30:25  Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?

30:26  Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.

30:27  Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.

30:28  Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.

30:29  Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním.

30:30  Zčernala na mně kůže, ⌈horečkou ⌈vzplanuly mé kosti.⌉⌉

30:31  I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.

Chapter 31

31:1  Se svýma očima jsem uzavřel smlouvu, jak bych se mohl zadívat na pannu?

31:2  A jaký je podíl od Boha nahoře, dědictví od Všemohoucího shůry?

31:3  Cožpak jím pro bídáka není pohroma a pro pachatele nepravosti neštěstí?

31:4  Cožpak on mé cesty neuvidí a nespočítá všechny mé kroky?

31:5  Jestliže jsem jednal falešně a má noha spěchala za podvodem,

31:6  ať mě na miskách spravedlnosti odváží, ať mou bezúhonnost Bůh pozná.

31:7  Pokud by se odvrátil z cesty můj krok, mé srdce by šlo za mýma očima a poskvrna by ulpěla na mých dlaních,

31:8  ať tedy zaseji a sní to někdo jiný a ať jsou vykořeněny moje výpěstky.

31:9  Jestliže se mé srdce dalo přivábit k cizí ženě a číhal jsem u vchodu svého bližního,

31:10  ať má žena ⌈jinému mele a jiní ať se nad ní sklánějí.⌉

31:11  Vždyť je to hanebnost, zvrácenost hodná odsouzení.

31:12  Neboť je to oheň, který stravuje až k zahynutí, vykoření všechnu mou úrodu.

31:13  Pohrdnu–li právem svého otroka či své otrokyně v jejich sporu se mnou,

31:14  co udělám, až Bůh povstane? Až mě navštíví, co mu odpovím?

31:15  Cožpak ten, který učinil v nitru mě, neučinil i jej? Což nás ⌈tentýž nepřipravil v lůně?⌉

31:16  Jestliže jsem chudému odepřel jeho přání a nechal jsem vyhasnout oči vdovy,

31:17  jestliže jsem jídal své sousto sám, aniž by z něj jedl i sirotek --

31:18  vždyť u mě vyrůstal jako u otce od mého mládí a vdovu jsem vedl od lůna své matky --

31:19  jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu a nuzného, že nemá přikrývku,

31:20  jestliže mi jeho bedra nežehnala, že se zahřál vlnou ze stříže mých beránků,

31:21  jestliže jsem se rozehnal rukou proti sirotkovi, protože jsem viděl, že mám v bráně podporu,

31:22  ať mi odpadne rameno od zad a vylomí se mi paže z lokte.

31:23  Vždyť Boží pohroma mi nahání strach, ⌈nemohl bych snést jeho vznešenost.⌉

31:24  Pokud bych svou důvěru složil ve zlato, čistému zlatu bych řekl: Má naděje!,

31:25  jestliže bych se radoval, že mám hojný majetek a že má ruka mnoho získala,

31:26  jestliže bych pohleděl na sluneční světlo, jak se třpytí a jak spanile putuje měsíc

31:27  a mé srdce by se dalo ve skrytu svést a ⌈polibek mých úst by poslala má ruka,⌉

31:28  také to je zvrácenost hodná odsouzení, protože bych zapřel Boha nahoře.

31:29  Zdalipak bych se radoval ze zkázy toho, kdo mě nenávidí, a rozjařil bych se, že ho postihlo něco zlého?

31:30  Svým ústům jsem nedovolil hřešit, žádat ⌈kletbou o jeho život.⌉

31:31  Cožpak muži z mého stanu neříkali: Kdo by nebyl nasycen jeho masem?

31:32  Příchozí nenocoval venku, otvíral jsem své dveře pro poutníka.

31:33  Jestliže jsem svá přestoupení přikryl ⌈jako Adam,⌉ takže jsem svou vinu uschoval ve své hrudi,

31:34  protože jsem měl strach z velkého davu a děsilo mě pohrdání lidských čeledí, umlkl jsem a nevycházel ze vchodu.

31:35  Kéž je mi dopřán někdo, kdo by mi naslouchal. Zde je mé znamení. Ať mi odpoví Všemohoucí. Můj odpůrce sepsal záznam.

31:36  Cožpak bych ho nenosil na rameni? Připoutal bych jej k sobě jako korunu.

31:37  Oznámil bych mu počet svých kroků, přistupoval bych k němu jako vévoda.

31:38  Jestliže má půda ⌈křičí proti mně⌉ a její brázdy pláčou spolu s ní,

31:39  jestliže jsem bez placení jedl její úrodu a ⌈přiváděl jsem duši jejích vlastníků k zoufalství,⌉

31:40  ať mi vzejde trní namísto pšenice a býlí namísto ječmene. Tím končí Jóbova slova.

Chapter 32

32:1  Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.

32:2  Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil sám sebe za spravedlivějšího, než je Bůh.

32:3  Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným.

32:4  Elíhú však ⌈se slovy k Jóbovi⌉ vyčkával, protože byli věkem starší než on.

32:5  Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul.

32:6  Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti. Proto jsem se ostýchal a bál jsem se sdílet s vámi své poznání.

32:7  Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta ať oznámí moudrost.

32:8  Avšak je to duch v smrtelném člověku, dech Všemohoucího, který jim dává porozumět.

32:9  Nikoli velcí zmoudří, aniž starci porozumí právu.

32:10  Proto pravím: Poslouchej mě, ano, i já sdělím své poznání.

32:11  Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.

32:12  Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, kdo z vás by odpověděl na jeho řeči.

32:13  Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk.

32:14  Jób své výroky nezaměřil proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi.

32:15  Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova.

32:16  Budu tedy předpokládat, že nepromluví, protože přestali a už neodpovídají.

32:17  I já odpovím svým dílem, ano, i já sdělím své poznání.

32:18  Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru.

32:19  Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy.

32:20  Promluvím a uleví se mi; otevřu rty a odpovím.

32:21  Nikomu jistě nebudu nadržovat a nebudu lichotit člověku.

32:22  Vždyť ani neumím lichotit. ⌈Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil.⌉

Chapter 33

33:1  Přece však bedlivě slyš mé výroky, Jóbe, a naslouchej všem mým slovům.

33:2  Hle, nyní jsem otevřel svá ústa a jazyk v mých ústech promluvil.

33:3  ⌈Mé řeči pocházejí z přímosti mého srdce,⌉ mé rty vytříbeně vyjádřily poznání.

33:4  Učinil mě duch Boží, při životě mě zachová dech Všemohoucího.

33:5  Pokud můžeš, odpověz mi; připrav se, postav se proti mně.

33:6  Hle, jsem na tom před Bohem jako ty, i já jsem byl zformován z hlíny.

33:7  Hle, ⌈neohromí tě hrůza ze mě⌉ ani na tebe nedolehne těžce mé naléhání.

33:8  Zajisté jsi ke mně promluvil a já poslouchám hlas tvých výroků. Prý:

33:9  Jsem čistý, bez přestoupení, jsem bezúhonný, není při mně zvrácenost,

33:10  jenže Bůh proti mně hledá záminky, považuje mě za nepřítele,

33:11  mé nohy dává do klády, střeží všechny mé stezky.

33:12  Inu, v této věci jsi nebyl v právu -- tak ti odpovím, neboť Bůh je větší než člověk.

33:13  Proč proti němu vedeš při? Že neodpovídá vždy lidskými slovy?

33:14  Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé, ale člověk to nezpozoruje.

33:15  Ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi, v dřímotách na posteli.

33:16  Tehdy to lidem ⌈dá na vědomí⌉ a zapečetí je v ⌈tom, o čem byli poučeni,⌉

33:17  aby odvrátil člověka od jeho špatného díla a vzdálil pýchu od muže.

33:18  Chrání jeho duši před jámou, před tím, aby jeho život zašel oštěpem.

33:19  Bolestí je kárán na své posteli, ⌈třesení jeho kostí⌉ je stálé.

33:20  Jeho život mu znechutil chléb, jeho duše lákavou potravu.

33:21  Jeho tělo ztrácí na vzhledu, obnaženy jsou jeho kosti, které nebylo vidět.

33:22  K jámě přistoupila jeho duše, jeho život k poslům smrti.

33:23  ⌈Kdyby s ním byl posel, prostředník, jeden z tisíce, aby člověku oznámil, v čem spočívá jeho přímost,⌉

33:24  ⌈a Bůh by se nad ním smiloval a řekl by: Vykup jej, aby nesestoupil do jámy; našel jsem za něho výkupné.⌉

33:25  Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se tak do dnů své svěžesti.

33:26  Bude úpět k Bohu, který ho laskavě přijme, uvidí za radostného křiku jeho tvář a on odplatí smrtelnému člověku za jeho spravedlnost.

33:27  Ať zazpívá před lidmi a řekne: Zhřešil jsem a zkazil jsem, co bylo správné, ale nebylo mi odplaceno stejně.

33:28  Mou duši vykoupil, aby nepřešla do jámy, můj život uzří světlo.

33:29  Hle, Bůh při člověku udělá všechny tyto věci dvakrát i třikrát,

33:30  aby odvrátil jeho duši od jámy, aby byl osvícen světlem živých.

33:31  Věnuj mi pozornost, Jóbe, poslouchej mě. Mlč a já budu mluvit.

33:32  Pokud máš po ruce výroky, odpověz mi. Promluv, protože bych tě chtěl prohlásit za spravedlivého.

33:33  Pokud nemáš, poslouchej ty mě; mlč, ať tě naučím moudrosti.

Chapter 34

34:1  A Elíhú vypovídal dále. Řekl:

34:2  Slyšte, moudří, mé výroky, vzdělaní, naslouchejte mi.

34:3  Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo.

34:4  Zvolme si, co je spravedlivé, zjistěme mezi sebou, co je dobré.

34:5  Neboť Jób prohlásil: Jsem spravedlivý, a Bůh mi odňal právo.

34:6  Mám snad lhát ohledně svého práva? Aniž bych se dopustil přestoupení, moje rána od šípu je nevyléčitelná.

34:7  Který muž pije jako Jób výsměch jako vodu,

34:8  vchází do spolku s pachateli nepravosti a chodí s ničemníky?

34:9  Protože řekl: Muži nepřinese užitek, když najde zalíbení v Bohu.

34:10  Proto mě poslouchejte, rozumní muži: Ať je to od Boha vzdáleno, že by spáchal ničemnost a že by Všemohoucí spáchal špatnost.

34:11  Neboť odplatí člověku jeho skutek, postihne každého podle jeho stezky.

34:12  Ano, opravdu, Bůh nejedná ničemně, Všemohoucí nepokřiví právo.

34:13  Kdo ⌈jej ustanovil nad zemí⌉ a kdo ⌈jej určil nad celým světem?⌉

34:14  Kdyby zaměřil svou pozornost jen na sebe a vzal zpět k sobě svého ducha a svůj dech,

34:15  všechno tvorstvo by společně naposled vydechlo a člověk by se ⌈obrátil v prach.⌉

34:16  Pokud ti tedy nechybí rozumnost, vyslechni toto, naslouchej hlasu mých výroků.

34:17  Což si opravdu myslíš, že může vládnout ten, kdo nenávidí právo? Anebo chceš prohlásit vinným ⌈spravedlivého a mocného?⌉

34:18  Cožpak se sluší králi říkat: Ničemníku a šlechticům: Ničemo?

34:19  Tomu, který nenadržuje knížatům ani nestraní urozenému před chudým, neboť oni jsou všichni dílem jeho rukou?

34:20  V okamžiku i o půlnoci umírají, lidé jsou rozechvěni a pomíjejí. Vznešený je odstraněn bez zásahu lidské ruky.

34:21  Neboť jeho oči hledí na cesty člověka, on uvidí všechny jeho kroky.

34:22  Není taková temnota, ani nejhlubší tma nestačí, aby se tam pachatelé nepravosti mohli skrýt.

34:23  Neboť nikomu není uloženo více, než aby šel na soud před Boha.

34:24  Bez vyšetřování drtí mocné, namísto nich ustanovil jiné.

34:25  Jistě zná jejich počiny, vyvrátí je v noci a budou potřeni.

34:26  Jako ničemy je bije na místě, kde to všichni vidí,

34:27  protože se od něj odvrátili a žádné z jeho cest nerozuměli,

34:28  takže k němu nechali přijít volání chudého, uslyší volání nuzného.

34:29  Zůstane–li on klidný, kdo jej prohlásí vinným? Když skryje tvář, kdo jej zpozoruje? Přitom bdí zároveň nad národem i nad jednotlivým člověkem,

34:30  aby se bezbožný člověk nestal králem, aby nebyl lidu léčkou.

34:31  Vždyť řekl snad někdo Bohu: Odnesl jsem si to, nebudu už jednat zle?

34:32  Co sám nevidím, tomu ty mě uč. Jestliže jsem provedl špatnost, nebudu v tom pokračovat?

34:33  Má snad za to odplatit podle tvého? Vždyť jsi ho zavrhl, protože ty si můžeš vybrat a já ne. Jen pověz, co víš.

34:34  Řeknou mi to rozumní muži i moudrý člověk, který mě poslouchá:

34:35  Jób nemluví na základě poznání, jeho slova nepřicházejí z porozumění.

34:36  Kéž je Jób ⌈jednou provždy⌉ přezkoušen za odpovědi po způsobu mužů propadlých nepravosti.

34:37  Neboť ke svému hříchu přidává vzpouru, tleská mezi námi. Jen ať množí své řeči proti Bohu.

Chapter 35

35:1  A Elíhú odpovídal dále. Řekl:

35:2  Považuješ tohle za správné? Řekl jsi: Má spravedlnost je ⌈před Bohem.⌉

35:3  Vždyť se ptáš: Jaký užitek ti to přinese? Co víc získám než svým hříchem?

35:4  Já odpovím několika výroky tobě a s tebou i tvým přátelům.

35:5  Pohleď na nebesa a viz, pozoruj oblaky, jak tě převyšují.

35:6  Hřešíš–li, co to s ním provede? Je–li tvých přestoupení mnoho, co mu to způsobí?

35:7  Pokud jsi byl spravedlivý, co mu tím dáš nebo co od tebe získá?

35:8  Tvá ničemnost se týká jen člověka, jako jsi ty, tvá spravedlnost lidského syna.

35:9  Lidé se dávají do křiku pro množství útlaku, pro tvrdou paži mocných křičí o pomoc.

35:10  A nikdo neříká: Kde je Bůh, můj Tvůrce, který dává v noci písně,

35:11  vyučuje nás více než zemská zvířata, činí nás moudřejšími než nebeské ptactvo?

35:12  Jednou budou úpěnlivě volat, ale on neodpoví, kvůli pýše zlých lidí.

35:13  Bůh nebude poslouchat pouhý klam, Všemohoucí si toho nebude všímat.

35:14  Tím spíše když říkáš, že si nebudeš všímat jej. Tvůj spor je před ním a ty na něj musíš čekat.

35:15  Avšak nyní, protože jeho hněv tě ještě nenavštívil a o zpupnost se zatím příliš nestaral.

35:16  I Jób svá ústa otvírá marně, bez rozmyslu zbytečně rozmnožuje výroky.

Chapter 36

36:1  A Elíhú pokračoval. Řekl:

36:2  Měj se mnou trochu strpení, ať ti sdělím, že výroky o Bohu ještě neskončily.

36:3  Své poznání vezmu zdaleka, spravedlnost přiznám svému Učiniteli.

36:4  Neboť mé výroky opravdu nejsou klam, mluví s tebou člověk úplného poznání.

36:5  Hle, mocný je Bůh, ale člověkem nepohrdá, silou smýšlení je mocný.

36:6  Ničemu při životě nezachová, avšak chudým dopřeje právo.

36:7  Neodvrátí svůj zrak od spravedlivých, s králi je navždy přivede na trůn a budou povýšeni.

36:8  Pokud však jsou spoutáni řetězy, polapeni do provazů soužení,

36:9  vytýká jim jejich skutky a to, že se rozmáhají jejich přestoupení.

36:10  Otvírá jim ucho pro ponaučení a říká, že se mají odvrátit od nepravosti.

36:11  Pokud uposlechnou a budou mu sloužit, dovrší v blahobytu své dny, v potěšení svá léta.

36:12  Pokud ale neuposlechnou, zajdou oštěpem a vydechnou naposled jako člověk bez poznání.

36:13  Lidé bezbožného srdce budou v srdci ukládat hněv, nebudou křičet o pomoc, když je spoutá.

36:14  Jejich duše zemře v mládí, mezi chrámovými smilníky skončí jejich život.

36:15  Zkroušeného vysvobodí skrze jeho soužení, bude jim otvírat ucho skrze útlak.

36:16  Tak i tebe lákal ze chřtánu soužení do volného prostoru, v němž není stísněnost. Tučností naplnil pohodu u tvého stolu.

36:17  Avšak ty jsi naplnil podstatu právní pře ničemy. Právní pře a soud se tě budou držet.

36:18  Jenom ať tě zloba nepodnítí k tleskání. Množství výkupného ať tě neodkloní stranou.

36:19  Cožpak tvé volání o pomoc způsobí, že nezůstaneš v úzkých? Nebo ⌈vypětí všech sil?⌉

36:20  Nebaž po noci, ⌈která by vytrhla národy z jejich místa.⌉

36:21  Měj se na pozoru, ať se neobrátíš k nepravosti, protože bys raději zvolil ji nežli soužení.

36:22  Hle, jak vyvýšený je Bůh ve své síle. Kdo je takový učitel jako on?

36:23  Kdo mu určil cestu? A kdo řekl: Provedl jsi zvrácenost?

36:24  Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, o němž lidé zpívají.

36:25  Na ně patřili všichni lidé, smrtelný člověk na něj zdaleka pohledí.

36:26  Hle, veliký je Bůh, nepochopíme jej, počet jeho let je nevyzpytatelný.

36:27  Neboť vyzvedne kapky vody a ony kanou v podobě deště, jako jeho mlha,

36:28  oblaka je řinou, kanou na mnoho lidí.

36:29  Ano, mohl by někdo porozumět rozprostření oblaku, hřmění z jeho stánku?

36:30  Hle, rozprostřel nad sebou své světlo, přikryl základy moře.

36:31  Vždyť jimi soudí národy, jídla dává do sytosti.

36:32  Světlo blesku ukryl v dlaních, přikázal mu zasáhnout cíl.

36:33  Jeho hřmot o něm vypovídá, i dobytek o tom, že přichází.

Chapter 37

37:1  Ano, mé srdce se kvůli tomu otřese, že až ze svého místa vyskočí.

37:2  Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu hromu, jež vychází z jeho úst.

37:3  Pod celými nebesy ho posílá, k okrajům země své světlo.

37:4  Za ním zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky nezadrží, až bude jeho hlas slyšet.

37:5  Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme.

37:6  Neboť zavolá na sníh: Padej na zem, též i na průtrž deště, a ve své síle padá průtrž dešťů.

37:7  Na ruku každého člověka umístí pečeť, aby všichni lidé poznali jeho dílo.

37:8  Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech.

37:9  Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od ⌈severního větru.⌉

37:10  Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření.

37:11  I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak.

37:12  Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu ⌈celé země⌉ vykonaly všechno, co jim přikáže.

37:13  Užije toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství.

37:14  Naslouchej tomu, Jóbe, zastav se a zvažuj obdivuhodné Boží skutky.

37:15  Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku?

37:16  Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné?

37:17  Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne země utiší,

37:18  můžeš spolu s ním rozprostřít oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu?

37:19  Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti si to nedokážeme srovnat v hlavě.

37:20  Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený?

37:21  Lidé však ještě nemohli spatřit světlo zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je.

37:22  Od severu přichází zlatá záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha.

37:23  Všemohoucího, toho jsme nemohli postihnout. Jeho moc je veliká a přitom právo ani plnou spravedlnost nepotlačuje.

37:24  Proto se ho lidé bojí, ⌈nehledí ani na žádného, kdo má moudré srdce.⌉

Chapter 38

38:1  Tu odpověděl Hospodin Jóbovi z vichřice. Řekl:

38:2  Kdo je tento člověk, který zatemňuje radu výroky bez poznání?

38:3  Přepásej si nyní bedra jako muž. Vyptám se tě a pouč mě.

38:4  Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, pokud víš něco rozumného.

38:5  Kdo určil její rozměry, jestlipak víš? Anebo kdo nad ní roztáhl měřicí šňůru?

38:6  Do čeho byly zapuštěny její podpěry, nebo kdo založil její rohový kámen,

38:7  když jitřní hvězdy společně jásaly a všichni Boží synové hlaholili?

38:8  A kdo zahradil moře vraty, když se vyvalilo, vyšlo z lůna?

38:9  Když jsem na něj položil oblak jako oděv a hustou temnotu jako plenku,

38:10  ⌈určil jsem mu svou hranici,⌉ umístil jsem závoru a vrata.

38:11  Řekl jsem: Dosáhneš až sem a dál už ne, tvé vlny hrdě dorazí pouze sem.

38:12  Dal jsi snad někdy za svůj život příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem,

38:13  aby uchopila zemi za okraje a ničemové z ní byli setřeseni?

38:14  Proměňuje se jako hlína pod pečetním prstenem a oni slouží jako oděv.

38:15  Ničemům bude jejich světlo odepřeno, povýšená paže bude zlomena.

38:16  Přišel jsi snad až k pramenům moře a procházel ses po dně hlubiny?

38:17  Byly ti snad odhaleny brány smrti, uvidíš snad brány nejhlubší tmy?

38:18  Prozkoumal jsi zemi až do jejích šířek? Pověz, pokud to všechno znáš.

38:19  Kudy vede ta cesta, na níž sídlí světlo, a temnota, kde má to své místo,

38:20  že bys je vzal na jejich území, že bys rozpoznal stezky k jejich domu?

38:21  Věděl jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?

38:22  Přišel jsi snad ke skladům sněhu? Uvidíš snad sklady krup,

38:23  které jsem ušetřil pro čas soužení, pro den bitvy a boje?

38:24  ⌈Kudy vede ta cesta, kde⌉ se rozděluje světlo, odkud se rozptyluje po východní zemi vítr?

38:25  Kdo vymezil koryto povodni a cestu pro hromobití,

38:26  aby seslal déšť na zemi bez lidí, na pustinu, v níž člověka není,

38:27  aby napojil místo zkázy a zpustošení a dal vzrůst výhonku trávy?

38:28  Má snad déšť otce či kdo zplodil krůpěje rosy?

38:29  Z čího lůna vyšel led a kdo porodil nebeské jíní?

38:30  Voda tuhne jako kámen a povrch hlubiny se uzavírá.

38:31  Dokážeš snad spoutat uskupení Plejád či rozvázat pouta Orionu?

38:32  Můžeš snad v pravý čas vyvést hvězdy zvěrokruhu či vést Medvěda spolu s jeho mláďaty?

38:33  Znáš snad nebeská ustanovení? Zdalipak ustanovíš na zemi Jeho dohled?

38:34  Můžeš snad pozvednout svůj hlas k oblaku, takže tě přikryje spousta vod?

38:35  Vypustíš snad blesky, takže se dají do pohybu? Budou ti hlásit: Tady jsme?

38:36  Kdo vložil do ibisů moudrost či kdo dal kohoutovi rozumnost?

38:37  Kdo díky své moudrosti spočítá oblaka, kdo vyprázdní nebeské měchy,

38:38  když prach odlijí v slitinu a hroudy se sklíží?

38:39  Můžeš snad lovit potravu pro lvici a utišit hlad mladých lvů,

38:40  až se v doupatech skrčí, budou čekat v úkrytu houští?

38:41  Kdo připraví úlovek havranovi, až jeho mláďata budou křičet k Bohu o pomoc a budou bloudit bez potravy?

Chapter 39

39:1  Znáš snad čas porodu skalních kozorožců? Střežíš laň, když se svíjí v porodních bolestech?

39:2  Počítáš měsíce, ⌈kdy jsou březí,⌉ znáš čas jejich porodu?

39:3  Skloní se, vrhnou svá mláďata, zbaví se svých bolestí.

39:4  Jejich mláďata sílí, rostou v přírodě. Pak odejdou a už se k nim nevrátí.

39:5  Kdo propustil divokého osla na svobodu, kdo rozvázal pouta stepního osla,

39:6  kterému jsem dal pustinu za obydlí a slatinu za příbytky?

39:7  Městskému ruchu se vysmívá, neslyší povely poháněče.

39:8  Na horách si hledá svou pastvu, pátrá po jakékoliv zeleni.

39:9  Bude ti snad chtít sloužit divoký tur? Zdalipak přenocuje u tvého žlabu?

39:10  Přivážeš snad divokého tura popruhem k brázdě? Zdalipak bude za tebou údolí vláčet?

39:11  Spolehneš se snad na něho, protože má velkou sílu, a přenecháš mu svou námahu?

39:12  Uvěříš mu snad, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvé humno?

39:13  Křídlo pštrosice vesele mává; je to snad čapí peruť s peřím?

39:14  Vždyť svá vejce nechává na zemi, dává je zahřívat na hlíně.

39:15  Zapomíná, že je může rozmáčknout noha, pošlapat polní zvěř.

39:16  Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by jí nepatřila, beze strachu z marnosti své námahy,

39:17  protože Bůh jí odepřel moudrost a nedal jí podíl na rozumnosti.

39:18  Když se vymrští do výše, vysmívá se koni a jeho jezdci.

39:19  Dáš snad koni udatnost, oblékneš snad hřívou jeho šíji?

39:20  Naučíš ho snad skákat jako kobylku? Z jeho majestátního frkání jde hrůza.

39:21  V údolí hrabe nohama a raduje se ze své síly, vytáhne vstříc zbraním.

39:22  Vysmívá se strachu, neděsí se a neustoupí před mečem.

39:23  Toulec chřestí proti němu, kopí a srpáč se blyští.

39:24  S duněním a burácením dusá zemi, nedá se zadržet, když zazní zvuk beraního rohu.

39:25  Kdykoli sytě zazní beraní roh, spokojeně zařehtá, zdálky větří boj, hromování velitelů a válečný pokřik.

39:26  Cožpak sokol podle tvé rozumnosti létá a rozprostírá křídla k jihu?

39:27  Zdalipak se orel vznáší na tvůj příkaz, takže vysoko staví své hnízdo?

39:28  Sídlí na skále, nocuje na skalním výběžku jako v pevnosti.

39:29  Odtamtud slídí za potravou, jeho oči ji vidí z daleka.

39:30  Jeho mláďata hltají krev a na místě, kde jsou pobití, tam je i on.

Chapter 40

40:1  A Hospodin Jóbovi dále odpovídal. Řekl:

40:2  Smí snad nějaký kritik vést spor s Všemohoucím? Nechť na to odpoví ten, kdo Boha kárá.

40:3  Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl:

40:4  Hle, jsem nepatrný, co ti mám odpovědět? Kladu si ruku na ústa.

40:5  Promluvil jsem jednou a již odpovídat nebudu, i podruhé, ale vícekrát ne.

40:6  Tu Jóbovi odpověděl Hospodin z vichřice. Řekl:

40:7  Nyní si přepásej bedra jako muž, ať se tě vyptám, a pouč mě.

40:8  Chceš snad zrušit i můj soud, prohlásit mě vinným, a tak se ospravedlnit?

40:9  Zdalipak máš paži jako Bůh a můžeš hřímat hlasem, jakým hřímá on?

40:10  Nyní se ozdob ⌈vznešeností a vyvýšeností,⌉ oděj se majestátem a důstojností.

40:11  Rozlij zuřivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho.

40:12  Pohleď na každého pyšného a pokoř ho, ničemy sraz na jejich místě.

40:13  Skryj je společně do prachu, jejich ⌈tváře obvaž na skrytém místě.⌉

40:14  I já ti budu vzdávat chválu, že ti pomůže tvá pravice.

40:15  Jen si všimni behemóta, kterého jsem učinil stejně jako tebe; žere trávu jako býk.

40:16  Jen pohleď, jeho síla je v jeho bedrech a jeho zdatnost v jeho břišních svalech.

40:17  Vzpřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené.

40:18  Jeho kosti jsou jako bronzové roury, jeho kostra jako železný sochor.

40:19  On je prvotina Božího jednání, jeho Tvůrce ať mu přinese jeho meč.

40:20  Neboť hory mu poskytují pastvu, kde dovádí všechna polní zvěř.

40:21  Uléhá pod lotosy v úkrytu z rákosí a bahna.

40:22  Lotosy jej zahalí svým stínem, obklopují jej potoční topoly.

40:23  Jestliže se řeka vzdouvá, nepodléhá panice, je si jist, ačkoliv se proti jeho tlamě valí jako Jordán.

40:24  Může se ho člověk zmocnit svým pohledem, protáhnout mu chřípí návnadami?

40:25  Vytáhneš livjátána udicí, zkrotíš provazem jeho jazyk?

40:26  Vložíš snad do jeho chřípí rákos, probodneš jeho čelist háčkem?

40:27  Zahrne tě snad úpěnlivými prosbami? Zdalipak k tobě promluví vlídnými slovy?

40:28  Uzavře snad s tebou smlouvu? Přijmeš jej navěky za otroka?

40:29  Budeš si s ním hrát jako s ptáčkem, uvážeš ho pro svá děvčata?

40:30  Budou o něm vyjednávat společníci, rozdělí jej mezi obchodníky?

40:31  Zaplníš snad jeho kůži oštěpy, jeho hlavu rybářskou harpunou?

40:32  Polož na něho svou dlaň, připomeň si boj a už v tom nepokračuj.

Chapter 41

41:1  Hle, číhat na něho by bylo ošidné. Cožpak se člověk nezhroutí již při pohledu na něj?

41:2  Nikdo není tak smělý, že by jej probudil. Kdo by se potom chtěl postavit proti mně?

41:3  Kdo mě v něčem předstihl, abych mu to musel odplatit? Cokoli se objeví pod celými nebesy, patří to mně.

41:4  Nebudu mlčet o jeho údech, popisu jeho zdatnosti a o půvabu stavby jeho těla.

41:5  Kdo odhalí jeho svrchní oděv? Kdo může proniknout ⌈jeho dvojitým chrupem?⌉

41:6  Kdo kdy mohl otevřít jeho tlamu? Kolem jeho zubů číhá hrůza.

41:7  Jeho pýchou jsou řady štítů ⌈sevřených těsnou pečetí.⌉

41:8  Tisknou se jeden ke druhému, ani vítr mezi ně nepronikne.

41:9  Jsou spjaty ⌈jeden s druhým,⌉ jsou sevřeny a neoddělí se.

41:10  Jeho supění zažehne světlo, jeho oči jsou jako víčka jitřenky.

41:11  Z tlamy mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry.

41:12  Z nozder mu vychází kouř jako z roztopeného kotlíku s rákosem.

41:13  Jeho dýchání rozpaluje uhlíky, z tlamy mu vychází plamen.

41:14  V jeho šíji přebývá síla, před ním předchází zoufalství.

41:15  Laloky jeho těla přilnuly k sobě, nepohne se, co je na něm slito.

41:16  Jeho srdce je slité jako kámen, slité jako spodní mlýnský kámen.

41:17  Z jeho vznešenosti dostávají hrdinové strach, hrůzou jsou celí bez sebe.

41:18  Meč, který jej zasáhne, neobstojí, ani kopí, střela či šíp.

41:19  Železo považuje za slámu, bronz za ztrouchnivělé dřevo.

41:20  Šíp z luku jej nezažene, kameny z praku se před ním změnily v plevu.

41:21  Kyj považuje za plevu, vysmívá se mávání srpáčem.

41:22  Zespodu má ostré hrany, valí se blátem jako smyk.

41:23  Hlubinu přivádí do varu jako hrnec, moře pokládá za kelímek na mast.

41:24  Zanechá za sebou světélkující dráhu, člověk si až myslí, že hlubina má šediny.

41:25  Není mu podobného na prachu země, takového, který je zbaven všeho děsu.

41:26  Na každého vyvýšeného dohlédne, je králem nad všemi potomky šelmy.

Chapter 42

42:1  Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl:

42:2  Vím, že dokážeš cokoliv a žádný plán pro tebe není nemožný.

42:3  Kdo že je tento člověk, který bez rozmyslu zakrývá radu? Jistě, povídal jsem o něčem, co nikdy nepochopím. Ve srovnání se mnou jsou to obdivuhodné věci a nemohu je poznat.

42:4  Řekl jsi: Nyní slyš, já promluvím. ⌈Zeptám se tě a ty mě pouč.⌉

42:5  Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko.

42:6  Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu.

42:7  I stalo se poté, co Hospodin k Jóbovi promluvil tato slova, že řekl Elífazovi Témanskému: Proti tobě a proti oběma tvým přátelům vzplanul můj hněv, protože jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób.

42:8  Nuže vezměte si sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému otroku Jóbovi, přinesete za sebe zápalnou oběť a můj otrok Jób se za vás bude modlit. Neboť na něho jistě budu brát ohled, abych s vámi nenaložil podle vašeho bláznovství, že jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób.

42:9  Tak Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský šli a zachovali se podle toho, jak k nim Hospodin promluvil. A Hospodin bral ohled na Jóba.

42:10  Hospodin tehdy změnil Jóbův úděl, když se k němu modlil za své přátele. A ke všemu, co Jób měl, Hospodin dvojnásobně přidal.

42:11  Také všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho předtím znali, k němu přišli, jedli s ním v jeho domě chléb, projevovali mu účast a utěšovali jej po všem tom neštěstí, které na něho Hospodin přivedl. Dali mu každý jednu kesítu a jeden zlatý kroužek.

42:12  Hospodin tehdy požehnal Jóbův konec více než jeho počátek. Jób měl čtrnáct tisíc kusů bravu a šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic.

42:13  Dále měl sedm synů a tři dcery.

42:14  První dal jméno Jemíma, druhé jméno Kesía a třetí jméno Keren–ha–púk.

42:15  V celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jóbovy dcery. Jejich otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.

42:16  Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny a syny svých synů po čtyři generace.

42:17  I zemřel Jób starý a sytý dnů.