CzeB21 - Numbers

Chapter 1

1:1  Na Sinajské poušti, prvního dne druhého měsíce druhého roku po jejich odchodu z Egypta, promluvil Hospodin k Mojžíšovi ve Stanu setkávání:

1:2  „Sečtěte celou izraelskou obec podle jejich rodů a otcovských domů; pořiďte jmenný seznam všech mužů.

1:3  Ty a Áron započtete do jejich oddílů všechny bojeschopné Izraelce od dvaceti let výše.

1:4  Z každého pokolení vám bude pomáhat jeden muž, který je hlavou svého otcovského domu.

1:5  Toto jsou jména mužů, kteří vám budou stát po boku: z Rubena: Elicur, syn Šedeurův,

1:6  ze Šimeona: Šelumiel, syn Curišadajův,

1:7  z Judy: Nachšon, syn Aminadabův,

1:8  z Isachara: Netaneel, syn Cuarův,

1:9  ze Zabulona: Eliab, syn Chelonův,

1:10  z Josefových synů: z Efraima: Elišama, syn Amihudův, z Manasese: Gamaliel, syn Pedacurův,

1:11  z Benjamína: Abidan, syn Gideoniho,

1:12  z Dana: Achiezer, syn Amišadajův,

1:13  z Ašera: Pagiel, syn Okranův,

1:14  z Gáda: Eljasaf, syn Deuelův,

1:15  z Neftalíma: Achira, syn Enanův.

1:16  To jsou členové sněmu, vůdcové svých otcovských pokolení, náčelníci izraelských tisíců.“

1:17  Mojžíš s Áronem tedy vzali jmenované muže

1:18  a prvního dne druhého měsíce shromáždili celou obec ke sčítání podle jejich rodů a otcovských domů. Všichni od dvaceti let výše byli jeden po druhém zahrnuti do jmenného seznamu,

1:19  jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. Takto je na Sinajské poušti sečetl

1:20  a tolik jich bylo: Synové Rubena, Izraelova prvorozeného, podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů, uvedení ve jmenném seznamu všech bojeschopných mužů od dvaceti let výše:

1:21  pokolení Ruben čítalo 46 500 mužů.

1:22  Synové Šimeona podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů, uvedení ve jmenném seznamu všech bojeschopných mužů od dvaceti let výše:

1:23  pokolení Šimeon čítalo 59 300 mužů.

1:24  Synové Gáda podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:25  pokolení Gád čítalo 45 650 mužů.

1:26  Synové Judy podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:27  pokolení Juda čítalo 74 600 mužů.

1:28  Synové Isachara podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:29  pokolení Isachar čítalo 54 400 mužů.

1:30  Synové Zabulona podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:31  pokolení Zabulon čítalo 57 400 mužů.

1:32  Synové Josefovi: Synové Efraimovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:33  pokolení Efraim čítalo 40 500 mužů.

1:34  Synové Manasesovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:35  pokolení Manases čítalo 32 200 mužů.

1:36  Synové Benjamínovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:37  pokolení Benjamín čítalo 35 400 mužů.

1:38  Synové Danovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:39  pokolení Dan čítalo 62 700 mužů.

1:40  Synové Ašerovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:41  pokolení Ašer čítalo 41 500 mužů.

1:42  Synové Neftalímovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše:

1:43  pokolení Neftalí čítalo 53 400 mužů.

1:44  Toto jsou počty těch, které Mojžíš s Áronem a s dvanácti izraelskými vůdci sečetl, po jednom z každého otcovského domu.

1:45  Celkový počet všech bojeschopných Izraelitů od dvaceti let výše, započtených podle jejich otcovských domů:

1:46  Úhrnem bylo sečteno 603 550 mužů.

1:47  Mezi ně však nebyli podle svých otcovských pokolení započteni levité.

1:48  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

1:49  „Pokolení Levi nesčítej, nezahrnuj je do počtu synů Izraele.

1:50  Levitům svěříš Příbytek svědectví, veškeré jeho vybavení i vše, co k němu náleží. Oni budou Příbytek s veškerým jeho vybavením nosit, budou při něm sloužit a kolem Příbytku budou tábořit.

1:51  Když se bude Příbytek chystat na cestu, levité jej složí; když se bude Příbytek chystat k táboření, levité jej vztyčí. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však zemře.

1:52  Synové Izraele budou tábořit po svých uskupeních, každý při svém praporu, po svých oddílech.

1:53  Levité však budou tábořit kolem Příbytku svědectví, aby obec synů Izraele nestihl hrozný hněv; proto budou levité držet stráž u Příbytku svědectví.“

1:54  A synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Chapter 2

2:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

2:2  „Ať synové Izraele táboří každý při svém praporu, pod korouhví svých otcovských domů; ať táboří vpovzdálí okolo Stanu setkávání.“

2:3  Vepředu, na východě, táboří po svých oddílech prapor Judova uskupení: vůdce Judových synů Nachšon, syn Aminadabův,

2:4  a jeho vojsko o počtu 74 600 mužů.

2:5  Vedle něj táboří pokolení Isachar: vůdce Isacharových synů Netaneel, syn Cuarův,

2:6  a jeho vojsko o počtu 54 400 mužů.

2:7  Dále pokolení Zabulon: vůdce Zabulonových synů Eliab, syn Chelonův,

2:8  a jeho vojsko o počtu 57 400 mužů.

2:9  Celkem v oddílech Judova uskupení: 186 400 mužů. Ti pochodují jako první.

2:10  Na jihu táboří po svých oddílech prapor Rubenova uskupení: vůdce Rubenových synů Elicur, syn Šedeurův,

2:11  a jeho vojsko o počtu 46 500 mužů.

2:12  Vedle něj táboří pokolení Šimeon: vůdce Šimeonových synů Šelumiel, syn Curišadajův,

2:13  a jeho vojsko o počtu 59 300 mužů.

2:14  Dále pokolení Gád: vůdce Gádových synů Eljasaf, syn Deuelův,

2:15  a jeho vojsko o počtu 45 650 mužů.

2:16  Celkem v oddílech Rubenova uskupení: 151 450 mužů. Ti pochodují druzí.

2:17  Uprostřed všech uskupení putuje Stan setkávání s uskupením levitů. Jak táboří, tak pochodují; každý na svém místě při svém praporu.

2:18  Na západě táboří po svých oddílech prapor Efraimova uskupení: vůdce Efraimových synů Elišama, syn Amihudův,

2:19  a jeho vojsko o počtu 40 500 mužů.

2:20  Vedle něj pokolení Manases: vůdce Manasesových synů Gamaliel, syn Pedacurův,

2:21  a jeho vojsko o počtu 32 200 mužů.

2:22  Dále pokolení Benjamín: vůdce Benjamínových synů Abidan, syn Gideoniho,

2:23  a jeho vojsko o počtu 35 400 mužů.

2:24  Celkem v oddílech Efraimova uskupení: 108 100 mužů. Ti pochodují třetí.

2:25  Na severu táboří po svých oddílech prapor Danova uskupení: vůdce Danových synů Achiezer, syn Amišadajův,

2:26  a jeho vojsko o počtu 62 700 mužů.

2:27  Vedle něj táboří pokolení Ašer: vůdce Ašerových synů Pagiel, syn Okranův,

2:28  a jeho vojsko o počtu 41 500 mužů.

2:29  Dále pokolení Neftalí: vůdce Neftalímových synů Achira, syn Enanův,

2:30  a jeho vojsko o počtu 53 400 mužů.

2:31  Celkem v oddílech Danova uskupení: 157 600 mužů. Ti pochodují po svých praporech jako poslední.

2:32  Toto je součet synů Izraele podle jejich otcovských domů. Celkem jich v oddílech všech uskupení bylo 603 550 mužů.

2:33  Podle Hospodinova příkazu Mojžíšovi však s ostatními Izraelity nebyli sečteni levité.

2:34  Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi: tak tábořili po svých praporech a tak táhli, každý podle svých rodů při domě svých otců.

Chapter 3

3:1  Toto je příběh Árona a Mojžíše v době, kdy Hospodin mluvil s Mojžíšem na hoře Sinaj.

3:2  A toto jsou jména Áronových synů: prvorozený Nádab, dále Abihu, Eleazar a Itamar;

3:3  to jsou jména Áronových synů, pomazaných kněží pověřených ke kněžské službě.

3:4  Nádab a Abihu však bezdětní zemřeli před Hospodinem, když na poušti Sinaj před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň. Proto spolu se svým otcem Áronem konali kněžskou službu Eleazar a Itamar.

3:5  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

3:6  „Přiveď pokolení Levi a postav je před kněze Árona, aby mu pomáhali.

3:7  Svou službou při Příbytku budou plnit jeho povinnost i povinnost celé obce vůči Stanu setkávání.

3:8  Budou také pečovat o veškeré náčiní Stanu setkávání a službou při Příbytku budou plnit povinnost synů Izraele.

3:9  Odevzdej tedy levity Áronovi a jeho synům, ať mu jsou z řad Izraelitů zcela odevzdáni.

3:10  Árona a jeho syny pověříš, aby zachovávali své kněžství. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však zemře.“

3:11  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

3:12  „Hle, já jsem si namísto všech prvorozených, kteří mezi Izraelci otvírají lůno, vybral z řad synů Izraele levity. Levité jsou tedy moji,

3:13  neboť všichni prvorození jsou moji. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem zasvětil všechny prvorozené v Izraeli, jak lidi, tak zvířata, sobě. Jsou moji. Já jsem Hospodin.“

3:14  Hospodin promluvil k Mojžíšovi na poušti Sinaj:

3:15  „Sečti Leviho syny podle jejich otcovských domů a rodů; sečti všechny muže od stáří jednoho měsíce.“

3:16  Mojžíš je tedy podle Hospodinova rozkazu sečetl, jak mu bylo přikázáno.

3:17  Toto jsou Leviho synové, jmenovitě: Geršon, Kehat a Merari.

3:18  Toto jsou jména Geršonových synů po jejich rodech: Libni a Šimei.

3:19  Kehatovi synové po svých rodech: Amram, Jishar, Hebron a Uziel.

3:20  Synové Merariho po svých rodech: Machli a Muši. Toto jsou levitské rody podle svých otcovských domů.

3:21  Z Geršona vzešel rod libnijský a šimeiský; to jsou geršonské rody.

3:22  Podle seznamu čítaly 7500 mužů starších jednoho měsíce.

3:23  Geršonské rody tábořily za Příbytkem, na západní straně.

3:24  Vůdcem geršonského otcovského domu byl Eljasaf, syn Laelův.

3:25  Geršonovi synové dostali ve Stanu setkávání do opatrování Příbytek, stan, jeho pokrývku, závěs ke vchodu do Stanu setkávání,

3:26  zástěny nádvoří, závěs pro vchod do nádvoří, které je kolem Příbytku a oltáře, jeho lana, a to se vší příslušnou službou.

3:27  Z Kehata vzešel rod amramský, jisharský, hebronský a uzielský; to jsou kehatské rody.

3:28  Čítaly celkem 8600 mužů starších jednoho měsíce. Ti měli na starost svatyni.

3:29  Rody Kehatových synů tábořily na jižní straně Příbytku.

3:30  Vůdcem otcovského domu kehatských rodů byl Elicafan, syn Uzielův.

3:31  Dostali do opatrování Truhlu, stůl, svícen, oltáře, vybavení svatyně, které používali ke službě, a závěs, a to se vší příslušnou službou.

3:32  Vůdcem levitských vůdců byl Eleazar, syn kněze Árona; jemu byli svěřeni ti, kdo plní povinnost vůči svatyni.

3:33  Z Merariho vzešel rod machlijský a mušijský; to jsou merarijské rody.

3:34  Podle seznamu čítaly 6200 mužů starších jednoho měsíce.

3:35  Vůdcem otcovského domu merarijských rodů byl Curiel, syn Abichailův. Tábořili na severní straně Příbytku.

3:36  Synům Merariho byly do opatrování svěřeny desky Příbytku, jeho svlaky, sloupy, patky a veškeré náčiní k nim, a to se vší příslušnou službou.

3:37  Dále sloupy okolo nádvoří, jejich patky a kolíky s jejich lany.

3:38  Vepředu, na východě, tábořili před Příbytkem, totiž před Stanem setkávání, Mojžíš, Áron a jeho synové. Drželi za syny Izraele stráž před svatyní. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však měl zemřít.

3:39  Levité, které Mojžíš s Áronem podle Hospodinova rozkazu sečetl po jejich rodech, čítali celkem 22 000 mužů starších jednoho měsíce.

3:40  Hospodin řekl Mojžíšovi: „Sečti mezi syny Izraele všechny prvorozené muže starší jednoho měsíce a pořiď jejich jmenný seznam.

3:41  Namísto všech prvorozených synů Izraele pak pro mne vezmeš levity. Já jsem Hospodin. Namísto všeho prvorozeného dobytka synů Izraele vezmeš dobytek levitů.“

3:42  Mojžíš tedy podle Hospodinova příkazu sečetl všechny prvorozené syny Izraele.

3:43  Všech prvorozených starších jednoho měsíce bylo na jmenném seznamu 22 273.

3:44  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

3:45  „Vezmi levity namísto všech prvorozených mezi syny Izraele a dobytek levitů namísto jejich dobytka, neboť levité jsou moji. Já jsem Hospodin.

3:46  A jako výplatné za těch 273 prvorozených synů Izraele, kteří převyšují počet levitů,

3:47  vybereš po pěti šekelech za hlavu (měřeno podle šekelu svatyně; šekel je 20 ger).

3:48  To stříbro pak dáš Áronovi a jeho synům jako výplatné za ty, kdo převyšují jejich počet.“

3:49  A tak Mojžíš vybral výplatné stříbro za ty, kdo převyšovali počet mužů vykoupených levity.

3:50  Vybral za prvorozené syny Izraele 1365 šekelů stříbra (měřeno podle šekelu svatyně).

3:51  Podle Hospodinova rozkazu pak Mojžíš předal výplatné stříbro Áronovi a jeho synům, jak mu Hospodin přikázal.

Chapter 4

4:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

4:2  „Sečti Kehatovy syny z řad synů Leviho podle jejich rodů a otcovských domů.

4:3  Započti každého ve věku od třiceti do padesáti let, kdo je schopen služby, aby pracoval na díle při Stanu setkávání.

4:4  Toto bude služba Kehatových synů ve Stanu setkávání: nejsvětější věci.

4:5  Než tábor potáhne dál, vstoupí Áron se svými syny dovnitř, sejmou zastírající oponu a tou přikryjí Truhlu svědectví.

4:6  Na ni pak položí přikrývku z odolných usní a navrch rozprostřou přehoz, celý z modré látky, a provléknou tyče.

4:7  Potom prostřou přehoz z modré látky na stole chlebů předložení a na něj rozloží mísy, pohárky, číše a konvice pro úlitby; na stole bude zůstávat každodenní chléb.

4:8  Na to vše pak rozprostřou přehoz z šarlatové látky, přikryjí ho pokrývkou z odolných usní a provléknou tyče.

4:9  Potom vezmou přehoz z modré látky, přikryjí svícen k svícení i s jeho kahany, kleštěmi, pánvicemi na uhlí a veškerými nádobami na olej, jichž se užívá k jeho obsluze,

4:10  zabalí jej i s jeho veškerým náčiním do pokrývky z odolných usní a položí na nosítka.

4:11  Také na zlatý oltář prostřou přehoz z modré látky, přikryjí ho pokrývkou z odolných usní a provléknou tyče.

4:12  Potom vezmou veškeré služebné náčiní, které se používá ke službě ve svatyni, zabalí je do přehozu z modré látky, přikryjí je pokrývkou z odolných usní a položí na nosítka.

4:13  Pak vyberou z oltáře popel, prostřou na oltáři přehoz z purpurové látky

4:14  a na něj položí veškeré oltářní náčiní, které používají k jeho obsluze – pánvice na uhlí, vidlice, lopaty a obětní misky – všechno oltářní náčiní. Přes ně rozprostřou přikrývku z odolných usní a provléknou tyče.

4:15  Poté, co Áron se svými syny dokončí přikrývání svatých věcí a veškerého vybavení svatyně, než tábor potáhne dál, teprve tehdy přijdou Kehatovi synové, aby to nesli. Svatých věcí se nedotknou, aby nezemřeli. Toto je břemeno Kehatových synů při Stanu setkávání.

4:16  Eleazarovi, synu kněze Árona, pak bude svěřen olej ke svícení, kadidlo z vonných látek, každodenní moučná oběť a olej pomazání. Bude mít dozor nad celým Příbytkem a nade vším, co je v něm – nad svatými věcmi i jejich příslušenstvím.“

4:17  Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

4:18  „Nedopustíte, aby byl kmen kehatských rodů vyhlazen z řad levitů.

4:19  Aby zůstali naživu a nezemřeli, když přistupují k nejsvětějším věcem, naložíte s nimi takto: přijde Áron a jeho synové a každému z nich určí jeho službu a jeho břemeno.

4:20  Oni sami však nesmí vejít a zahlédnout, jak jsou baleny svaté věci, aby nezemřeli.“

4:21  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

4:22  „Sečti také Geršonovy syny podle jejich otcovských domů a rodů.

4:23  Sečti ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo je schopen nastoupit službu, aby konal práci při Stanu setkávání.

4:24  Toto bude služba geršonských rodů, jejich úkoly a břemena:

4:25  Budou nosit plachty a houně Příbytku, Stan setkávání, jeho pokrývku i pokrývku z odolných usní, která je na ní, dále závěs ke vchodu do Stanu setkávání,

4:26  zástěny nádvoří, závěs pro vchod do brány nádvoří, které je kolem Příbytku a oltáře, jejich lana a veškeré příslušenství k jejich službě. A budou konat službu ve všem, co jim bylo uloženo.

4:27  Veškerá služba Geršonových synů se bude dít podle rozkazů Árona a jeho synů – to platí pro všechna jejich břemena a pro všechnu jejich službu. Všechna jejich břemena svěříte do jejich opatrování.

4:28  To bude služba geršonských rodů při Stanu setkávání a jejich zodpovědnost pod vedením Itamara, syna kněze Árona.“

4:29  „Syny Merariho rovněž sečti podle jejich rodů a otcovských domů.

4:30  Sečti ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo je schopen nastoupit službu, aby konal práci při Stanu setkávání.

4:31  Při veškeré své službě při Stanu setkávání budou zodpovědni za tato břemena: desky Příbytku, jejich svlaky, sloupy, patky,

4:32  dále sloupy okolo nádvoří, jejich patky a kolíky s jejich lany a veškerým jejich náčiním, a to se vší příslušnou službou. Každému jmenovitě určíte, jaké břemeno má nosit.

4:33  To bude služba merarijských rodů při veškeré jejich práci při Stanu setkávání pod vedením Itamara, syna kněze Árona.“

4:34  Mojžíš s Áronem a s představenými obce sečetl Kehatovy syny podle jejich rodů a otcovských domů.

4:35  Započítal ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání,

4:36  a bylo jich po jejich rodech započteno 2750.

4:37  Toto je součet kehatských rodů, součet všech sloužících při Stanu setkávání, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem.

4:38  Rovněž Geršonovi synové byli sečteni podle svých rodů a otcovských domů:

4:39  Ve věku od třiceti do padesáti let byl započten každý, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání.

4:40  Jejich součet po jejich rodech a otcovských domech činil 2630.

4:41  Toto je součet geršonských rodů, součet všech sloužících při Stanu setkávání, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu.

4:42  Také merarijské rody byly sečteny podle svých rodů a otcovských domů:

4:43  Ve věku od třiceti do padesáti let byl započten každý, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání.

4:44  Jejich součet po jejich rodech a otcovských domech činil 3200.

4:45  Toto je součet merarijských rodů, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem.

4:46  Mojžíš s Áronem a s vůdci Izraele sečetl všechny levity podle jejich rodů a otcovských domů,

4:47  všech, kdo byli ve věku od třiceti do padesáti let schopni díla služby při Stanu setkávání a díla nošení břemen.

4:48  Jejich celkový počet byl 8580.

4:49  Podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem byla každému z nich určena jeho služba a jeho břemeno. A tak byli sečteni, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Chapter 5

5:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

5:2  „Přikaž synům Izraele, ať z tábora vykážou každého malomocného, každého trpícího výtokem a každého, kdo se poskvrnil při mrtvém.

5:3  Vykažte jak muže, tak ženu, vykažte je z tábora ven, aby neposkvrnili tábor těch, mezi nimiž přebývám já sám.“

5:4  Synové Izraele tak tedy učinili a vykázali je z tábora ven přesně tak, jak Hospodin pověděl Mojžíšovi.

5:5  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

5:6  „Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena dopustí kteréhokoli hříchu vůči člověku, a tak se zpronevěří Hospodinu, takový člověk se provinil.

5:7  Vyzná tedy svůj hřích, jehož se dopustil, nahradí škodu v plné výši, přidá ještě pětinu navíc a odevzdá to tomu, vůči komu se provinil.

5:8  Kdyby po poškozeném nezůstal příbuzný, jemuž by se nahradila škoda, bude odškodnění odevzdáno Hospodinu pro kněze, a to kromě berana, jímž se za něj vykoná obřad smíření.

5:9  Ze všech svatých darů, které mu synové Izraele přinesou, připadne vždy obětní příspěvek knězi.

5:10  Všechny svaté dary patří vždy dárci, ale co kdo dá knězi, patří knězi.“

5:11  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

5:12  „Mluv k synům Izraele: Kdyby se od někoho odklonila manželka a byla mu nevěrná,

5:13  kdyby s ní spal jiný muž a kdyby s ní bez vědomí jejího manžela obcoval, takže by se v tajnosti poskvrnila beze svědků a nepřistižena, učiníte toto:

5:14  Zmocní-li se muže žárlivost vůči jeho manželce, ať už se skutečně poskvrnila či nikoliv,

5:15  přivede ji ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu efy ječné mouky. Nepolije ji však olejem a nepoloží na ni kadidlo, neboť je to moučná oběť žárlivosti, moučná oběť připomínky, která má poukázat na vinu.

5:16  Kněz ji pak vezme a postaví ji před Hospodina.

5:17  Kněz nabere do hliněné nádoby svatou vodu, vezme trochu prachu z podlahy Příbytku a hodí jej do té vody.

5:18  Když tu ženu postaví před Hospodina, rozpustí jí vlasy a do rukou jí vloží moučnou oběť připomínky, jež je moučnou obětí žárlivosti. Kněz pak bude mít v ruce hořkou vodu prokletí

5:19  a bude ženu zapřísahat: ‚Jestliže s tebou žádný muž nespal a neodklonila ses od svého manžela k nečistotě, buď zproštěna účinku této hořké vody prokletí.

5:20  Jestliže ses však od svého manžela odklonila a poskvrnila ses, když s tebou obcoval jiný muž než tvůj manžel‘ –

5:21  tehdy kněz bude tu ženu zapřísahat přísežnou kletbou a řekne jí – ‚pak ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní kletbou a zlořečením! Ať dopustí, aby tvůj klín zvadl a tvé lůno oteklo!

5:22  Ať tato hořká voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby tvé lůno oteklo a tvůj klín zvadl!‘ A žena odpoví: ‚Amen, ať se tak stane.‘

5:23  Kněz pak tyto kletby napíše na pergamen a spláchne je do hořké vody.

5:24  Hořkou vodu prokletí dá té ženě vypít, aby se v ní obrátila v hořkost.

5:25  Potom kněz vezme z její ruky moučnou oběť žárlivosti, nabídne ji Hospodinu a přinese ji k oltáři.

5:26  Vezme z té moučné oběti do hrsti památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu.

5:27  Pokud se poskvrnila a dopustila se vůči svému manželu nevěry, voda prokletí v ní zhořkne, její lůno oteče a její klín zvadne, a tak se ta žena stane ve svém lidu kletbou.

5:28  Pokud se však neposkvrnila a je čistá, bude zproštěna nařčení a bude moci počít dítě.

5:29  Toto je zákon žárlivosti. Platí v případech, kdy se žena odklonila od svého manžela, a tak se poskvrnila,

5:30  nebo když se muže zmocní žárlivost vůči jeho manželce. Postaví ji před Hospodina a kněz při ní vykoná vše podle tohoto předpisu.

5:31  Manžel bude prost viny, žena však svou vinu ponese.“

Chapter 6

6:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

6:2  „Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena rozhodne složit zvláštní nazírský slib, aby se zasvětil Hospodinu,

6:3  bude se zdržovat vína i piva; nenapije se vinného octu ani jiného kvašeného nápoje, nenapije se žádné šťávy z hroznů a nebude hrozny ani jíst, ať už čerstvé nebo sušené.

6:4  Po celou dobu svého zasvěcení neokusí nic pocházejícího z vinné révy, od zrnka až po slupku.

6:5  Po celou dobu jeho nazírského slibu se jeho hlavy nedotkne břitva. Dokud nevyprší doba jeho oddělení pro Hospodina, bude svatý; vlasy na hlavě si nechá volně růst.

6:6  Po všechny dny svého zasvěcení Hospodinu se nepřiblíží k mrtvému.

6:7  Neposkvrní se ani při svém otci, matce, bratru ani sestře, kdyby zemřeli, neboť má na hlavě znak zasvěcení svému Bohu.

6:8  Po všechny dny svého zasvěcení bude svatý Hospodinu.

6:9  Kdyby však v jeho blízkosti někdo zemřel náhlou smrtí, a tak poskvrnil znak zasvěcení na jeho hlavě, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den.

6:10  Osmého dne pak přinese knězi ke vchodu do Stanu setkávání dvě hrdličky nebo dvě holoubata

6:11  a kněz přinese jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Tak za něj vykoná obřad smíření, neboť se prohřešil při mrtvém. Toho dne znovu posvětí svou hlavu

6:12  a všechny dny svého nazírství zasvětí Hospodinu. Přinese ročního beránka jako oběť odškodnění a předchozí dny se zruší, neboť poskvrnil své nazírství.

6:13  A toto je zákon ohledně nazíra: V den, kdy vyprší doba jeho zasvěcení, bude přiveden ke vchodu do Stanu setkávání

6:14  a bude obětovat svůj dar Hospodinu: jednoho ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť, jednu roční ovečku bez vady jako oběť za hřích a jednoho berana bez vady jako pokojnou oběť,

6:15  dále koš nekvašeného pečiva z jemné mouky, bochánky zadělané olejem, nekvašené placky pomazané olejem a s nimi patřičné moučné oběti a úlitby.

6:16  Kněz to přinese před Hospodina a vykoná nazírovu oběť za hřích a jeho zápalnou oběť.

6:17  Berana pak připraví jako pokojnou oběť Hospodinu spolu s košem nekvašeného pečiva a vykoná jeho moučnou oběť a jeho úlitbu.

6:18  Nazír si pak u vchodu do Stanu setkávání oholí vlasy, znamení svého nazírského zasvěcení, vezme je a vloží do ohně pod pokojnou obětí.

6:19  Kněz vezme z onoho berana vařené plece, z koše vezme jeden nekvašený bochánek a jednu nekvašenou placku a poté, co si nazír oholí znamení svého zasvěcení, vloží to vše do jeho dlaní.

6:20  Kněz to pak zvedáním nabídne Hospodinu. Společně s hrudím pozvedání a kýtou odevzdání jsou tyto věci svatým darem pro kněze. Teprve poté smí nazír znovu pít víno.

6:21  Toto je zákon o nazírovi skládajícím slib. Jeho dar Hospodinu za jeho zasvěcení bude odpovídat slibu, který učinil (kromě toho, co by chtěl přidat podle svých možností).“

6:22  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

6:23  „Mluv k Áronovi a jeho synům: Takto budete žehnat synům Izraele; budete jim říkat:

6:24  ‚Ať Hospodin ti žehná a chrání tě!

6:25  Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a daruje ti přízeň!

6:26  Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem!‘

6:27  Tak budou pronášet mé jméno nad syny Izraele, a já jim požehnám.“

Chapter 7

7:1  V den, kdy Mojžíš dokončil stavbu Příbytku, pomazal a posvětil jej i veškeré jeho vybavení a rovněž tak oltář a veškeré jeho vybavení. Když to vše pomazal a posvětil,

7:2  přistoupili vůdcové Izraele, náčelníci otcovských rodů, totiž vůdcové pokolení, pověření sčítáním,

7:3  a přivedli jako svůj dar před Hospodina šest krytých vozů a dvanáct býků (vůz za každé dva vůdce a za každého jeden býk). Když je přivedli před Příbytek,

7:4  Hospodin řekl Mojžíšovi:

7:5  „Přijmi to od nich, ať to slouží ke službě při Stanu setkávání. Rozděl to levitům, každému v souladu s jeho službou.“

7:6  Mojžíš tedy vzal vozy i býky a dal je levitům.

7:7  Geršonovým synům dal vzhledem k jejich službě dva vozy a čtyři býky.

7:8  Synům Merariho dal vzhledem k jejich službě pod vedením Itamara, syna kněze Árona, čtyři vozy a osm býků.

7:9  Kehatovým synům ale nedal žádné, neboť jim náleží služba při svatých věcech, které se nosí na ramenou.

7:10  V den, kdy byl oltář pomazán, přinesli vůdcové své dary k jeho zasvěcení a položili je před oltář.

7:11  Hospodin Mojžíšovi řekl: „Ať přináší své dary k zasvěcení oltáře jeden vůdce po druhém, každý vůdce v jeden den.“

7:12  Prvního dne přinesl svůj dar Nachšon, syn Aminadabův z pokolení Juda.

7:13  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:14  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:15  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:16  jeden kozel k oběti za hřích,

7:17  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Nachšona, syna Aminadabova.

7:18  Druhého dne svůj dar přinesl Netaneel, syn Cuarův, vůdce pokolení Isachar.

7:19  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:20  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:21  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:22  jeden kozel k oběti za hřích,

7:23  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Netaneela, syna Cuarova.

7:24  Třetího dne předstoupil vůdce Zabulonových synů Eliab, syn Chelonův.

7:25  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:26  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:27  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:28  jeden kozel k oběti za hřích,

7:29  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Eliaba, syna Chelonova.

7:30  Čtvrtého dne předstoupil vůdce Rubenových synů Elicur, syn Šedeurův.

7:31  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:32  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:33  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:34  jeden kozel k oběti za hřích,

7:35  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar vůdce Rubenových synů Elicura, syna Šedeurova.

7:36  Pátého dne předstoupil vůdce Šimeonových synů Šelumiel, syn Curišadajův.

7:37  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:38  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:39  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:40  jeden kozel k oběti za hřích,

7:41  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Šelumiela, syna Curišadajova.

7:42  Šestého dne předstoupil vůdce Gádových synů Eljasaf, syn Deuelův.

7:43  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:44  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:45  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:46  jeden kozel k oběti za hřích,

7:47  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Eljasafa, syna Deuelova.

7:48  Sedmého dne předstoupil vůdce Efraimových synů Elišama, syn Amihudův.

7:49  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:50  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:51  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:52  jeden kozel k oběti za hřích,

7:53  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Elišamy, syna Amihudova.

7:54  Osmého dne předstoupil vůdce Manasesových synů Gamaliel, syn Pedacurův.

7:55  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:56  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:57  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:58  jeden kozel k oběti za hřích,

7:59  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Gamaliela, syna Pedacurova.

7:60  Devátého dne předstoupil vůdce Benjamínových synů Abidan, syn Gideoniho.

7:61  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:62  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:63  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:64  jeden kozel k oběti za hřích,

7:65  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Abidana, syna Gideoniho.

7:66  Desátého dne předstoupil vůdce Danových synů Achiezer, syn Amišadajův.

7:67  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:68  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:69  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:70  jeden kozel k oběti za hřích,

7:71  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Achiezera, syna Amišadajova.

7:72  Jedenáctého dne předstoupil vůdce Ašerových synů Pagiel, syn Okranův.

7:73  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:74  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:75  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:76  jeden kozel k oběti za hřích,

7:77  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Pagiela, syna Okranova.

7:78  Dvanáctého dne předstoupil vůdce Neftalímových synů Achira, syn Enanův.

7:79  Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti,

7:80  jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla,

7:81  jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti,

7:82  jeden kozel k oběti za hřích,

7:83  dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Achiry, syna Enanova.

7:84  Toto byl dar vůdců Izraele k zasvěcení oltáře v den, kdy byl pomazán: 12 stříbrných mís, 12 stříbrných obětních misek, 12 zlatých pohárků.

7:85  Každá stříbrná mísa vážila 130 šekelů a každá obětní miska 70. Stříbrné nádobí vážilo celkem 2400 šekelů svatyně.

7:86  Každý z dvanácti zlatých pohárků plných kadidla vážil 10 šekelů. Zlaté pohárky vážily celkem 120 šekelů svatyně.

7:87  Souhrn dobytka k zápalné oběti (s jejich moučnou obětí): 12 býčků, 12 beranů, 12 ročních beránků. K oběti za hřích: 12 kozlů.

7:88  Souhrn dobytka k pokojné oběti: 24 býčků, 60 beranů, 60 kozlů, 60 ročních beránků. Toto byl dar k zasvěcení oltáře poté, co byl pomazán.

7:89  A když Mojžíš vcházel do Stanu setkávání, aby s ním Bůh mluvil, slyšel hlas, jenž k němu promlouval z místa mezi dvěma cheruby nad slitovnicí ležící na Truhle svědectví; tak k němu promlouval.

Chapter 8

8:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

8:2  „Řekni Áronovi: Když budeš rozsvěcovat kahany, dbej, ať těch sedm kahanů vrhá světlo dopředu před svícen.“

8:3  Áron to tedy učinil; rozsvítil kahany směrem dopředu před svícen, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

8:4  Samotný svícen byl od dříku až po květy vytepán ze zlata. Mojžíš zhotovil svícen přesně podle vzoru, který mu Hospodin ukázal na hoře.

8:5  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

8:6  „Vezmi z řad synů Izraele levity a očisti je.

8:7  Očistíš je tímto způsobem: pokropíš je vodou rozhřešení a oni si oholí celé tělo břitvou a vyperou si oděv. Tak budou očištěni.

8:8  Ať vezmou mladého býčka spolu s moučnou obětí z jemné mouky zadělané olejem; ty pak vezmi druhého mladého býčka k oběti za hřích.

8:9  Přiveď levity před Stan setkávání a shromáždi tam celou izraelskou obec.

8:10  Když levity přivedeš před Hospodina, synové Izraele na ně vloží ruce

8:11  a Áron levity nabídne Hospodinu jako obětní dar synů Izraele, aby konali službu Hospodinu.

8:12  Levité ať pak vloží ruce na hlavy těch býků. Jednoho obětuj jako oběť za hřích a druhého jako zápalnou oběť Hospodinu k vykoupení levitů.

8:13  Potom levity postav před Árona a před jeho syny a nabídni je jako obětní dar Hospodinu.

8:14  Tak oddělíš levity z řad synů Izraele a levité budou moji.

8:15  Poté, co je očistíš a nabídneš jako obětní dar, vstoupí levité do služby při Stanu setkávání,

8:16  neboť jsou mi z řad synů Izraele zcela odevzdáni. Vzal jsem si je namísto všech, kteří otvírají lůno, namísto všech prvorozených synů Izraele,

8:17  neboť všechno prvorozené mezi syny Izraele, jak z lidí, tak ze zvířat, je mé. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem je zasvětil sobě,

8:18  avšak namísto všech prvorozených mezi syny Izraele jsem si vzal levity.

8:19  Tyto levity odevzdané z řad synů Izraele jsem pak dal Áronovi a jeho synům, aby za syny Izraele konali službu při Stanu setkávání a byli za ně výkupným, aby na syny Izraele nepřišla zhoubná rána, když by přistupovali ke svatým věcem.“

8:20  Mojžíš, Áron a celá obec synů Izraele tedy naložili s levity přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi ohledně levitů přikázal; právě tak s nimi synové Izraele naložili.

8:21  Levité se očistili od hříchu a vyprali si oděv. Áron je nabídl jako obětní dar Hospodinu a vykonal za ně obřad smíření, aby byli očištěni.

8:22  Poté tedy levité vstoupili do své služby při Stanu setkávání před tváří Árona a jeho synů. Jak Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně levitů, tak s nimi naložili.

8:23  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

8:24  „Toto platí pro levity: Od pětadvaceti let každý z nich nastoupí službu, aby konal práci při Stanu setkávání.

8:25  Od padesáti let se pak z pracovní služby vrátí a nebude už sloužit.

8:26  Bude moci pomáhat svým bratrům plnit povinnosti při Stanu setkávání, ale službu konat nebude. Takto naložíš s levity, pokud jde o jejich povinnosti.“

Chapter 9

9:1  V prvním měsíci druhého roku po vyjití z Egypta promluvil Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinaj:

9:2  „Ať synové Izraele v určený čas slaví Hod beránka.

9:3  Slavte jej v určený čas, čtrnáctého dne tohoto měsíce za soumraku. Budete jej slavit podle všech jeho ustanovení a podle všech jeho pravidel.“

9:4  Mojžíš řekl synům Izraele, ať slaví Hod beránka,

9:5  a tak za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce slavili Hod beránka na poušti Sinaj. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

9:6  Vyskytli se však muži, kteří nemohli v onen den slavit Hod beránka, neboť se poskvrnili při mrtvému člověku. Proto přišli toho dne před Mojžíše a Árona.

9:7  Řekli: „Poskvrnili jsme se při mrtvému člověku. Proč bychom ale nemohli v určený čas přinést dar Hospodinu spolu se syny Izraele?“

9:8  Mojžíš jim odpověděl: „Počkejte, než vyslechnu, co o vás přikáže Hospodin.“

9:9  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

9:10  „Mluv k synům Izraele: Kdokoli z vás nebo z vašich potomků by se poskvrnil při mrtvém nebo byl na daleké cestě, ať přesto Hospodinu slaví Hod beránka.

9:11  Ať jej slaví za soumraku čtrnáctého dne druhého měsíce. Ať jí beránka s nekvašenými chleby a s trpkými bylinami.

9:12  Ať z něj nenechají nic do rána a nezlámou v něm jedinou kost. Ať slaví Hod beránka podle všech jeho ustanovení.

9:13  Kdokoli je ovšem čistý a není na cestách, avšak zanedbá slavení Hodu beránka, ať je vyobcován ze svého lidu, neboť v určený čas nepřinesl dar Hospodinu. Takový člověk ponese hřích.

9:14  Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u vás, ať jej slaví podle ustanovení a pravidel pro Hod beránka. Pro domácího i hosta žijícího u vás budou platit stejná pravidla.“

9:15  V den, kdy byl Příbytek postaven, přikryl Příbytek při Stanu svědectví oblak. Od večera do rána pak spočíval nad Příbytkem v podobě ohně.

9:16  Tak tomu bylo stále: Příbytek přikrýval oblak a v noci měl podobu ohně.

9:17  Kdykoli se oblak od Stanu vznesl, synové Izraele hned vyráželi na cestu. Kdekoli oblak spočinul, tam synové Izraele tábořili.

9:18  Podle Hospodinova rozkazu vyráželi synové Izraele na cestu a podle Hospodinova rozkazu tábořili. Tábořili tak dlouho, dokud oblak spočíval nad Příbytkem.

9:19  Někdy oblak prodléval nad Příbytkem mnoho dní; tehdy synové Izraele drželi Hospodinovu stráž a netáhli dál.

9:20  Jindy se oblak nad Příbytkem zdržel jen několik dní; tehdy tábořili podle Hospodinova rozkazu a podle Hospodinova rozkazu pak táhli dál.

9:21  Když oblak zůstal jen od večera do rána a ráno se opět vznesl, hned táhli dál. Ať se oblak vznesl ve dne nebo v noci, hned táhli dál.

9:22  Ať už oblak prodléval nad Příbytkem dva dny, měsíc nebo rok, dokud nad ním přebýval, synové Izraele tábořili a nevydávali se na cestu. Jakmile se však vznesl, táhli dál.

9:23  Podle Hospodinova rozkazu tábořili a podle Hospodinova rozkazu táhli dál. Podle Hospodinova rozkazu skrze Mojžíše drželi Hospodinovu stráž.

Chapter 10

10:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

10:2  „Vyrob dvě stříbrné trubky. Nech je vytepat, aby ti sloužily ke svolávání obce a když se budou oddíly dávat na pochod.

10:3  Když se na ně dlouze zatroubí, sejde se k tobě před vchod do Stanu setkávání celá obec.

10:4  Zatroubí-li se jen na jednu, sejdou se k tobě jen vůdcové, náčelníci izraelských tisíců.

10:5  Když zatroubíte s přefukováním, dají se na pochod oddíly tábořící na východě.

10:6  Když zatroubíte s přefukováním podruhé, dají se na pochod oddíly tábořící na jihu. K odchodu se tedy bude troubit s přefukováním,

10:7  zatímco ke svolání shromáždění budete troubit dlouze, bez přefukování.

10:8  Na trubky budou troubit kněží, Áronovi synové; to pro vás bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení.

10:9  Půjdete-li ve své zemi do války proti útočníku, který by vás napadl, budete na trubky troubit s přefukováním, abyste se připomenuli Hospodinu, svému Bohu, a byli zachráněni od svých nepřátel.

10:10  Na trubky budete troubit také ve dnech svých oslav, při slavnostech, při začátcích měsíců, při zápalných obětech a při pokojných obětech. Tak se budete připomínat svému Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

10:11  Dvacátého dne druhého měsíce druhého roku se oblak vznesl od Příbytku svědectví.

10:12  Synové Izraele se tedy vydali z pouště Sinaj na svá putování, než oblak spočinul v poušti Paran.

10:13  Tak táhli poprvé podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem:

10:14  Nejprve táhl po svých oddílech prapor Judova uskupení; v jejich čele šel Nachšon, syn Aminadabův.

10:15  V čele pokolení Isachar šel Netaneel, syn Cuarův,

10:16  a v čele pokolení Zabulon šel Eliab, syn Chelonův.

10:17  Po složení Příbytku se s nimi vydali na cestu i synové Geršona a Merariho, kteří Příbytek nosili.

10:18  Potom táhl po svých oddílech prapor Rubenova uskupení; v jejich čele šel Elicur, syn Šedeurův.

10:19  V čele pokolení Šimeonových synů šel Šelumiel, syn Curi-šadajův,

10:20  a v čele pokolení Gád Eljasaf, syn Deuelův.

10:21  Za nimi táhli Kehatovci, kteří nosili svaté předměty. Než došli na místo, Příbytek býval postaven.

10:22  Potom táhl po svých oddílech prapor Efraimova uskupení; v jejich čele šel Elišama, syn Amihudův.

10:23  V čele pokolení Manases šel Gamaliel, syn Pedacurův,

10:24  a v čele pokolení Benjamín Abidan, syn Gideoniho.

10:25  Jako zadní voj všech uskupení táhl po svých oddílech prapor Danova uskupení; v jejich čele šel Achiezer, syn Ami-šadajův.

10:26  V čele pokolení Ašer šel Pagiel, syn Okranův,

10:27  a v čele Neftalímova pokolení Achira, syn Enanův.

10:28  Takto táhli synové Izraele po svých oddílech, když se vydávali na cestu.

10:29  Mojžíš řekl Chobabovi, synu Midiánce Reuela, svého tchána: „Vydáváme se k místu, o němž nám Hospodin řekl: ‚Dám je vám.‘ Pojď s námi a dobře se o tebe postaráme, neboť Hospodin zaslíbil Izraeli dobré věci.“

10:30  On mu však odpověděl: „Nepůjdu. Chci se vrátit do své země a ke svým příbuzným.“

10:31  Mojžíš mu řekl: „Neopouštěj nás prosím. Vyznáš se přece na poušti a víš, kde bychom mohli tábořit. Staň se naším průvodcem.

10:32  Půjdeš-li s námi, podělíme se s tebou o dobrodiní, které nám Hospodin prokáže.“

10:33  A tak se vydali na cestu. Po tři dny putovali od hory Hospodinovy. Ty tři dny putovala Truhla Hospodinovy smlouvy před nimi, aby jim hledala místo k odpočinku.

10:34  Během dne, když byli na cestě z tábora, býval nad nimi Hospodinův oblak.

10:35  Kdykoli se Truhla vydávala na cestu, Mojžíš říkával: „Povstaň, Hospodine, ať se tví nepřátelé rozprchnou, a ti, kdo tě nenávidí, ať utečou před tebou!“

10:36  Kdykoli pak měla spočinout, říkával: „Navrať se, Hospodine, k nesčíslným tisícům Izraele.“

Chapter 11

11:1  Lid si pak před Hospodinem začal stěžovat na těžkosti. Když to Hospodin uslyšel, vzplanul hněvem. Hospodinův oheň vyšlehl proti nim a pohltil okraj tábora.

11:2  Lid tedy volal k Mojžíšovi, a když se Mojžíš modlil k Hospodinu, oheň uhasl.

11:3  To místo nazvali Tabera, Spáleniště, neboť tam proti nim vyšlehl Hospodinův oheň.

11:4  Chátry přimíšené k nim se pak zmocnila lačnost. Synové Izraele se k nim připojili a dali se znovu do pláče: „Kdo nás nakrmí masem?

11:5  Vzpomínáme na ryby, které jsme v Egyptě jedli zadarmo, na okurky a melouny, na pórek, cibuli a česnek.

11:6  Teď máme jen vyprahlé krky a v dohledu nic než ta mana!“

11:7  Mana byla jako semeno koriandru a barvou připomínala vonnou pryskyřici.

11:8  Lid ji vycházel sbírat, potom ji mleli ručním mlýnkem nebo drtili v moždíři, vařili v hrnci nebo z ní pekli chlebové placky. Chuť měla šťavnatou jako čerstvý olej.

11:9  Když na tábor v noci padala rosa, mana padala s ní.

11:10  Mojžíš tedy slyšel, jak lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, jeden rod za druhým. Hospodin vzplanul velikým hněvem. Mojžíš byl z toho nešťastný

11:11  a řekl Hospodinu: „Proč jsi na svého služebníka tak zlý? Čím jsem se ti znelíbil, žes mne obtěžkal celým tímto lidem?

11:12  Byl jsem to já, kdo je všechny počal? Byl jsem to já, kdo ten lid zplodil, že mi říkáš: ‚Nes jej v náručí, jako nosí chůva nemluvně‘? Jak je mám vést do země, kterou jsi s přísahou slíbil jejich otcům?

11:13  Kde mám vzít maso pro všechen tento lid? Vždyť na mě s pláčem naléhají: ‚Dej nám maso, chceme jíst!‘

11:14  Sám je všechny neunesu, je to nad mé síly!

11:15  Chceš-li se mnou jednat takto, prokaž mi prosím laskavost a raději mě zabij. Už se nemohu dívat na své neštěstí!“

11:16  Hospodin Mojžíšovi řekl: „Shromáždi mi z izraelských stařešinů sedmdesát mužů, které znáš jako stařešiny a správce lidu. Vezmi je ke Stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.

11:17  Já sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Tehdy vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně, aby nesli břímě lidu s tebou a nemusel jsi je nést sám.

11:18  Lidu řekni: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, neboť jste před Hospodinem naříkali: ‚Kdo nám dá najíst masa? To jsme se měli lépe v Egyptě!‘ Hospodin vás tedy nakrmí masem.

11:19  Nebudete ho jíst jeden nebo dva dny, pět, deset nebo dvacet dní,

11:20  ale celý měsíc. Poleze vám z chřípí a zhnusí se vám, protože jste zavrhli Hospodina, který je uprostřed vás, a naříkali jste před ním: ‚Proč jsme jen odešli z Egypta?‘“

11:21  Mojžíš ale namítl: „Lid kolem mě čítá šest set tisíc pěších, a ty říkáš: ‚Dám jim masa, že budou jíst celý měsíc!‘

11:22  Má se snad pro ně pobít všechen brav a skot, aby měli dost? Mají se pro ně vylovit všechny ryby z moře, aby měli dost?“

11:23  „Je na to snad Hospodinova ruka krátká?“ odpověděl Hospodin Mojžíšovi. „Teď uvidíš, zda se mé slovo při tobě naplní, nebo ne.“

11:24  Mojžíš tedy vyšel ven a vyřídil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát stařešinů z lidu a postavil je okolo Stanu.

11:25  Tehdy Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil s ním. Vzal z Ducha, který byl na Mojžíšovi, a udělil jej těm sedmdesáti stařešinům. Jakmile na nich Duch spočinul, prorokovali, ale pak už nikdy.

11:26  Dva muži ovšem zůstali v táboře; jeden se jmenoval Eldad a druhý Medad. Protože byli na seznamu, spočinul Duch i na nich (ačkoli nevyšli ke Stanu), a tak prorokovali v táboře.

11:27  Jeden mládenec přiběhl a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“

11:28  Jozue, Nunův syn, který byl od mládí Mojžíšovým pomocníkem, na to řekl: „Mojžíši, pane můj, zabraň jim v tom!“

11:29  Mojžíš mu odpověděl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin udělil svého Ducha!“

11:30  A tak se Mojžíš se stařešiny Izraele vrátil do tábora.

11:31  Vtom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zasypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů od země.

11:32  Lid pak byl celý den a celou noc a celý následující den na nohou a sbíral křepelky. Kdo nasbíral nejméně, měl jich deset chomerů, takže si je rozprostřeli po celém táboře.

11:33  Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou.

11:34  To místo pak dostalo jméno Kibrot-hataava, Hroby lačnosti, neboť tam pohřbili lidi propadlé lačnosti.

11:35  Z Kibrot-hataavy pak lid vytáhl do Chacerotu a v Chacerotu zůstali.

Chapter 12

12:1  Miriam pak s Áronem pomlouvala Mojžíše kvůli kúšské ženě, kterou si vzal: „Vzal si za ženu Kúšanku!“

12:2  Říkali také: „Mluví snad Hospodin jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?“ A Hospodin to slyšel.

12:3  (Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.)

12:4  Hospodin ihned Mojžíšovi, Áronovi a Miriam řekl: „Všichni tři jděte ke Stanu setkávání!“ Všichni tři tedy šli.

12:5  Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: „Árone a Miriam!“ A když ti dva přišli,

12:6  řekl: „Slyšte má slova: Je-li mezi vámi Hospodinův prorok, dám se mu poznat skrze vidění, promluvím k němu skrze sen.

12:7  S mým služebníkem Mojžíšem je to však jiné, jemu byl svěřen můj celý dům!

12:8  S ním rozmlouvám tváří v tvář, zřetelně, a ne v hádankách, spatřuje Hospodina tak, jak je! Jak to, že jste se nezalekli pomluvit mého služebníka Mojžíše?“

12:9  Hospodin proti nim vzplanul hněvem a odešel.

12:10  Oblak se vzdálil od Stanu a hle, Miriam byla malomocná, bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriam a spatřil, že je malomocná,

12:11  řekl Mojžíšovi: „Odpusť, můj pane! Netrestej nás prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali.

12:12  Prosím, ať má sestra není jako mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetlelým!“

12:13  Mojžíš tedy volal k Hospodinu: „Snažně prosím, Bože, uzdrav ji!“

12:14  Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Kdyby jí otec plivl do tváře, nenesla by tu hanbu sedm dní? Ať je tedy na sedm dní vykázána z tábora; teprve pak bude přijata zpět.“

12:15  Miriam tedy byla na sedm dní vykázána z tábora. Lid se nehnul dál, dokud Miriam nebyla přijata zpět.

12:16  Potom lid vytáhl z Chacerotu a utábořil se v poušti Paran.

Chapter 13

13:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

13:2  „Vyšli muže, aby prozkoumali kanaánskou zem, kterou dám synům Izraele. Z každého otcovského pokolení vyšlete po jednom muži. Ať to jsou samí vůdcové.“

13:3  A tak je Mojžíš vyslal z pouště Paran podle Hospodinova rozkazu. Všichni to byli přední mužové mezi syny Izraele.

13:4  A toto jsou jejich jména: Šamua, syn Zakurův, z pokolení Ruben,

13:5  Šafat, syn Choriův, z pokolení Šimeon,

13:6  Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda,

13:7  Jigal, syn Josefův, z pokolení Isachar,

13:8  Hošea, syn Nunův, z pokolení Efraim,

13:9  Palti, syn Rafuův, z pokolení Benjamín,

13:10  Gadiel, syn Sodiův, z pokolení Zabulon,

13:11  Gadi, syn Susiův, z pokolení Josefova syna Manasese,

13:12  Amiel, syn Gemaliův, z pokolení Dan,

13:13  Setur, syn Mikaelův, z pokolení Ašer,

13:14  Nachbi, syn Vofsiův, z pokolení Neftalí,

13:15  Geuel, syn Makiův, z pokolení Gád.

13:16  To jsou jména mužů, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem. Nunova syna jménem Hošea, Spása, Mojžíš přejmenoval na Jozue, Hospodin je spása.

13:17  Když je Mojžíš vysílal prozkoumat kanaánskou zem, řekl jim: „Jděte vzhůru do Negevu, potom vystupte do hor

13:18  a podívejte se, jaká je ta země a jaký lid v ní bydlí. Je silný, nebo slabý? Je jich málo, nebo hodně?

13:19  Jaká je země, v níž bydlí? Dobrá, nebo špatná? Jaká jsou města, v nichž sídlí? Otevřená, nebo opevněná?

13:20  Jaká je to země? Úrodná, nebo chudá? Jsou v ní stromy, nebo ne? Osmělte se a přineste z té země něco ovoce!“ (Byl totiž právě čas prvních hroznů.)

13:21  A tak vyrazili prozkoumat tu zem od pouště Cin až po Rechob u Lebo-chamátu.

13:22  Když vystoupili do Negevu, vydali se k Hebronu, kde žili Achiman, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi. (Hebron byl postaven o sedm let dříve než egyptský Soan.)

13:23  Když došli k údolí Eškol, uřízli tam ratolest s takovým vinným hroznem, že ji museli nést na sochoru dva muži. Vzali také granátová jablka a fíky.

13:24  Podle hroznu, který tam synové Izraele uřízli, se tomu místu říká Nachal Eškol, Údolí hroznu.

13:25  Po čtyřiceti dnech se pak z průzkumu země vrátili.

13:26  Vydali se rovnou k Mojžíši a Áronovi a k celé izraelské obci do Kádeše v Paranské poušti. Podali jim všem zprávu a ukázali jim ovoce té země.

13:27  Vyprávěli: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Skutečně oplývá mlékem a medem a toto je její ovoce.

13:28  Jenže lid, který v té zemi bydlí, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, a navíc jsme tam viděli syny Anakovy.

13:29  V negevském kraji žije Amalek; v horách bydlí Chetejci, Jebusejci a Emorejci; při moři a podél Jordánu pak bydlí Kanaánci!“

13:30  Káleb však lid stojící před Mojžíšem uklidňoval: „Pojďme přece vzhůru a obsaďme tu zem. Dokážeme ji ovládnout!“

13:31  Muži, kteří šli s ním, ale řekli: „Nemůžeme jít proti tomu lidu. Je silnější než my!“

13:32  Zemi, kterou prozkoumali, pak začali synům Izraele pomlouvat: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, požírá své obyvatele. Všichni lidé, které jsme tam viděli, jsou muži ohromné postavy!

13:33  Viděli jsme tam i zrůdné obry, mezi něž patří synové Anakovi. Připadali jsme si proti nim jako kobylky a stejně tak jsme připadali i my jim!“

Chapter 14

14:1  V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc.

14:2  Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: „Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti!

14:3  Proč nás Hospodin vede do té země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?“

14:4  Mezi sebou pak začali říkat: „Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!“

14:5  Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář.

14:6  Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem – Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův – roztrhli svá roucha

14:7  a promluvili k celé izraelské obci: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem!

14:8  Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem.

14:9  Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!“

14:10  Celá obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva.

14:11  Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal?

14:12  Udeřím na ně morem, zřeknu se jich a z tebe udělám větší a mocnější národ, než jsou oni!“

14:13  Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: „Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou

14:14  a povědí to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu; že ty, Hospodine, jsi spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi, že ty sám je předcházíš v oblakovém sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci.

14:15  Když tento lid do posledního vybiješ, národy, které o tobě slyšely, řeknou:

14:16  ‚Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim s přísahou zaslíbil.‘

14:17  Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl:

14:18  ‚Hospodin je nesmírně trpělivý a velmi laskavý, odpouštějící nepravost i provinění. Nezapomíná však trestat; za nepravost otců volá k odpovědnosti jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.‘

14:19  Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!“

14:20  Hospodin odpověděl: „Odpouštím, jak jsi řekl.

14:21  Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem:

14:22  Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali,

14:23  nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří!

14:24  Můj služebník Káleb má ale jiného ducha – vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví.

14:25  Jelikož prý ‚v nížině bydlí Amalekovci a Kanaánci,‘ zítra se obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři!“

14:26  Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

14:27  „Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají!

14:28  Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli:

14:29  Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali,

14:30  nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím – jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

14:31  Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli.

14:32  Vaše mrtvoly však padnou na této poušti.

14:33  Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti.

14:34  Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost.

14:35  To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlým srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!“

14:36  Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi),

14:37  mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána.

14:38  Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

14:39  Jakmile Mojžíš všechna ta slova vyřídil synům Izraele, lid se dal do velikého nářku.

14:40  Časně ráno pak vstali a vydali se vzhůru k horskému hřebenu se slovy: „Ano, zhřešili jsme, ale teď jsme připraveni! Vyrazíme k místu, které nám Hospodin slíbil.“

14:41  Mojžíš ale řekl: „Proč znovu přestupujete Hospodinův rozkaz? Nemůžete uspět!

14:42  Nevyrážejte, vždyť mezi vámi není Hospodin a vaši nepřátelé vás porazí!

14:43  Amalekovci a Kanaánci se postaví proti vám a padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina a přestali jej následovat. Hospodin s vámi nebude.“

14:44  Přesto se opovážili vyrazit k horskému hřebenu, ačkoli Truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš neopustili tábor.

14:45  Amalekovci a Kanaánci, kteří v těch horách bydleli, tedy sestoupili, udeřili na ně a bili je až k Chormě.

Chapter 15

15:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

15:2  „Mluv k synům Izraele a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, abyste ji osídlili,

15:3  a budete chtít Hospodinu přinést ohnivou oběť, abyste Hospodinu připravili příjemnou vůni – ať už zápalnou nebo pokojnou oběť, ať už jako splnění slibu nebo jako dobrovolný dar nebo při vašich slavnostech, ať už ze skotu nebo z bravu,

15:4  pak ať ten, kdo přináší Hospodinu takovýto dar, přinese rovněž moučnou oběť: desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu oleje.

15:5  Při zápalné či pokojné oběti s každým beránkem obětuj čtvrtku hinu vína jako úlitbu.

15:6  S beranem pak obětuj dvě desetiny efy jemné mouky zadělané třetinou hinu oleje jako moučnou oběť

15:7  a třetinu hinu vína jako úlitbu – to vše přineseš Hospodinu jako příjemnou vůni.

15:8  Připravíš-li jako zápalnou či pokojnou oběť dobytče, ať už jako splnění slibu nebo jako pokojnou oběť Hospodinu,

15:9  přines s tím dobytčetem jako moučnou oběť tři desetiny efy jemné mouky zadělané půlkou hinu oleje

15:10  a jako úlitbu půl hinu vína – to je ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu.

15:11  Tak bude naloženo s každým býkem, s každým beranem, beránkem či kůzletem.

15:12  Ať jich připravíte jakékoli množství, takto naložíte s každým z nich.

15:13  Takto s nimi naloží každý narozený v Izraeli, když bude přinášet ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.

15:14  Kdyby v budoucích pokoleních některý přistěhovalec nebo kdokoli u vás bude žít chtěl přinést ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu, musí se při tom zachovat stejně jako vy.

15:15  Pro shromáždění i pro přistěhovalce žijícího u vás budou platit stejná pravidla. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: před Hospodinem si budete vy i přistěhovalec rovni.

15:16  Pro vás i pro přistěhovalce žijícího u vás bude platit stejný zákon a stejný řád.“

15:17  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

15:18  „Řekni synům Izraele: Až vejdete do země, do níž vás uvádím,

15:19  a budete jíst její chléb, odevzdávejte z něj obětní příspěvek Hospodinu.

15:20  Jako obětní příspěvek z humna odevzdávejte bochánek ze svého prvního těsta.

15:21  Po všechna vaše pokolení odevzdávejte Hospodinu obětní příspěvek ze svého prvního těsta.“

15:22  „Jestliže se neúmyslně prohřešíte tím, že nesplníte některé z těchto přikázání, která Hospodin oznámil Mojžíšovi

15:23  (cokoli vám Hospodin skrze Mojžíše přikázal, ode dne, kdy to Hospodin přikázal, dále, po všechna vaše pokolení), učiníte toto:

15:24  Pokud se to stane neúmyslně nedopatřením celé obce, obětuje obec jednoho mladého býčka jako zápalnou oběť příjemně vonící Hospodinu spolu s patřičnou moučnou obětí a úlitbou podle pravidel a rovněž jednoho kozla k oběti za hřích.

15:25  Kněz pak za celou izraelskou obec vykoná obřad smíření, a bude jim odpuštěno. Bylo to nedopatření a oni za své nedopatření přinesli darem ohnivou oběť Hospodinu a rovněž oběť za hřích před Hospodinem.

15:26  Celé izraelské obci bude odpuštěno, stejně jako přistěhovalci žijícímu u vás, neboť se to celé obci přihodilo neúmyslně.

15:27  Pokud neúmyslně zhřeší jednotlivec, přinese jako oběť za hřích roční kůzle.

15:28  Kněz pak vykoná obřad smíření za toho, kdo nedopatřením neúmyslně zhřešil před Hospodinem. Vykoná za něj obřad smíření, a bude mu odpuštěno.

15:29  Pro rodilého Izraelitu i pro přistěhovalce žijícího u vás budete mít stejný zákon o neúmyslném hříchu.

15:30  Pokud však někdo hřeší opovážlivě, ať je to rodilý Izraelita nebo přistěhovalec, rouhá se Hospodinu; takový bude vyobcován ze svého lidu.

15:31  Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho přikázání, musí být vyobcován; lpí na něm vina.“

15:32  Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví.

15:33  Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci

15:34  a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát.

15:35  Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“

15:36  Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

15:37  Hospodin řekl Mojžíšovi:

15:38  „Řekni synům Izraele, ať si po všechna pokolení dělají na cípech svých oděvů třásně. Nad tyto třásně v cípech ať si připevní modrou šňůrku.

15:39  Toto budou vaše třásně. Když na ně pohlédnete, připomenete si všechna Hospodinova přikázání, abyste je plnili. Kdybyste se totiž řídili jen svým srdcem a svýma očima, dovedly by vás ke smilstvu.

15:40  Takto si budete připomínat všechna moje přikázání a plnit je. Budete svatí svému Bohu.

15:41  Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Chapter 16

16:1  Levita Korach, syn Jishara, syna Kehatova, přibral Rubenovce Dátana a Abirama, syny Eliabovy, a Óna, syna Peletova,

16:2  a spolu s dalšími dvěma sty padesáti izraelskými muži povstali proti Mojžíšovi. Byli to představení obce, členové sněmu, samí věhlasní muži.

16:3  Srotili se proti Mojžíšovi a Áronovi a řekli jim: „Osobujete si příliš! Celá tato obec, ti všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se tedy pozdvihujete nad Hospodinovo shromáždění?“

16:4  Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář.

16:5  Potom promluvil ke Korachovi a celé jeho tlupě: „Ráno Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a koho k sobě nechá přistoupit. Přistoupí k němu ten, koho vyvolil.

16:6  Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Korach a celá jeho tlupa.

16:7  Zítra do nich dejte žhavé uhlí a na ně před Hospodinem položte kadidlo. Hospodin potom rozhodne, kdo je svatý. Osobujete si příliš, Leviho synové!“

16:8  Mojžíš tehdy Korachovi řekl: „Dobře poslouchejte, Leviho synové:

16:9  Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od izraelské obce a dovolil vám přistupovat k němu, sloužit u Hospodinova Příbytku, stát před obcí a sloužit jí?

16:10  Dovolil ti spolu s tvými bratry levity přistupovat k němu, a vy si žádáte ještě kněžství?!

16:11  Ty a celá tvoje tlupa jste se tedy srotili proti Hospodinu – vždyť kdo je Áron, že reptáte proti němu?“

16:12  Mojžíš pak nechal zavolat Dátana a Abirama, syny Eliabovy, ale oni řekli: „Nepůjdeme!

16:13  Je ti to málo, že jsi nás odvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás nechal pomřít na poušti? To se ještě musíš dělat naším vůdcem?!

16:14  Do žádné ‚země oplývající mlékem a medem‘ jsi nás nedovedl, žádné ‚pole a vinici‘ jsi nám za dědictví nedal. Chceš snad těm mužům vyloupnout oči? Nepůjdeme!“

16:15  Mojžíš se tedy velmi rozlítil a řekl Hospodinu: „Nevšímej si jejich obětí! Ani jediného osla jsem si od nich nevzal, ani jedinému z nich jsem neublížil!“

16:16  Potom Mojžíš řekl Korachovi: „Ty a celá tvoje tlupa buďte zítra před Hospodinem – ty s nimi a také Áron.

16:17  Každý vezměte svou kadidelnici, dejte do ní kadidlo a každý přineste svou kadidelnici před Hospodina – dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron přineste svou kadidelnici.“

16:18  Každý tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich řeřavé uhlí, na ně položili kadidlo a postavili se ke vchodu do Stanu setkávání k Mojžíšovi a Áronovi.

16:19  Korach proti nim shromáždil ke vchodu do Stanu setkávání celou obec. Vtom se celé obci ukázala Hospodinova sláva a

16:20  Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

16:21  „Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“

16:22  Padli tedy na tvář. „Ó Bože, Bože duchů veškerého tvorstva!“ zvolali. „Jeden muž zhřeší a ty se hněváš na celou obec?“

16:23  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

16:24  „Řekni obci: Odstupte ze všech stran od Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku!“

16:25  Mojžíš vstal a šel k Dátanovi a Abiramovi; izraelští stařešinové šli za ním.

16:26  „Odvraťte se od stanů těch ničemů,“ řekl obci. „Nedotýkejte se ničeho, co jim patří, abyste nebyli smeteni se všemi jejich hříchy.“

16:27  Vyklidili tedy prostor kolem dokola Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku. Dátan a Abiram vyšli a stáli u vchodu do svých stanů se svými ženami, syny i malými dětmi.

16:28  Mojžíš řekl: „Takto poznáte, že mě Hospodin poslal činit všechny tyto skutky a že to nedělám o své vůli:

16:29  Zemřou-li tito muži přirozenou smrtí, přihodí-li se jim, co se lidem běžně stává, pak mě neposlal Hospodin.

16:30  Způsobí-li však Hospodin něco úplně nového a země otevře ústa, aby je pohltila se vším, co mají, takže se zaživa propadnou do podsvětí, pak poznáte, že tito muži pohrdli Hospodinem!“

16:31  Sotva Mojžíš dořekl ta slova, země se pod nimi rozestoupila.

16:32  Země otevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny i všechny ty, kdo byli s Korachem, i veškerý jejich majetek.

16:33  Zaživa se propadli do podsvětí i se vším, co měli. Země se nad nimi zavřela a zmizeli zprostřed shromáždění.

16:34  Celý kolemstojící Izrael se dal před jejich křikem na útěk a volali: „Ať země nepohltí i nás!“

16:35  Od Hospodina pak vyšlehl oheň a těch 250 mužů, kteří přinesli kadidlo, pohltil.

Chapter 17

17:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

17:2  „Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať ze spáleniště posbírá ony kadidelnice, neboť jsou svaté. Uhlí z nich rozmetej do daleka.

17:3  Z kadidelnic těch, kdo pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře, neboť je přinesli před Hospodina, a tak jsou posvěceny. Zůstanou pak synům Izraele jako znamení.“

17:4  Kněz Eleazar tedy vzal mosazné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a nechal z nich vytepat obložení oltáře.

17:5  To se stalo pro syny Izraele připomínkou, aby žádný nepovolaný, který by nebyl z Áronova semene, nepřistupoval a nepálil před Hospodinem kadidlo, aby nedopadl jako Korach a jeho tlupa. Stalo by se mu to, o čem Hospodin mluvil skrze Mojžíše.

17:6  Nazítří se celá izraelská obec dala do reptání proti Mojžíšovi a Áronovi: „To vy jste způsobili smrt v Hospodinově lidu!“

17:7  Když se však obec srotila proti Mojžíšovi a Áronovi, obrátili se ke Stanu setkávání a hle – přikryl jej oblak a ukázala se tam Hospodinova sláva!

17:8  Mojžíš a Áron pak přišli před Stan setkávání

17:9  a Hospodin tam k Mojžíšovi promluvil:

17:10  „Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“ Padli tedy na tvář.

17:11  Mojžíš pak řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní žhavé uhlí z oltáře a na něj kadidlo. Pospěš si k obci a vykonej za ně obřad smíření. Od Hospodina vzešel hrozný hněv a vypukla zhoubná rána!“

17:12  Áron tedy vzal kadidelnici, jak mu Mojžíš řekl, a běžel doprostřed shromáždění (a hle, v lidu už vypukla rána). Zapálil kadidlo a vykonal za lid obřad smíření.

17:13  Postavil se mezi mrtvé a živé, a rána se zastavila.

17:14  Těch, kteří tou ranou zemřeli, bylo 14 700 (kromě těch, kdo zemřeli kvůli Korachovi).

17:15  A když se rána zastavila, Áron se vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do Stanu setkávání.

17:16  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

17:17  „Mluv k synům Izraele a vyber od vůdců jejich otcovských rodů dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Každému vyryješ na hůl jeho jméno

17:18  a na hůl Leviho vyryješ Áronovo jméno; tak připadne na každého rodového vůdce jedna hůl.

17:19  Necháš je ve Stanu setkávání před Truhlou svědectví, kde se s vámi setkávám,

17:20  a stane se, že hůl toho, jehož jsem vyvolil, vypučí. Tak se zbavím reptání synů Izraele, kteří proti vám stále reptají.“

17:21  Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele a jejich vůdcové mu dali dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Mezi holemi byla i hůl Áronova.

17:22  Mojžíš pak ty hole nechal před Hospodinem ve Stanu svědectví.

17:23  Nazítří Mojžíš vešel do Stanu svědectví a hle, hůl Árona z rodu Leviho vypučela: vyrašila v pupeny, nasadila květy a vydala zralé mandle!

17:24  Mojžíš pak všechny hole vynesl od Hospodina před syny Izraele. Ti je prohlédli a každý si vzal svou hůl.

17:25  Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vrať Áronovu hůl před Truhlu svědectví, ať je opatrována jako znamení pro vzbouřence. Tak ukončíš jejich reptání proti mně a nezemřou.“

17:26  A Mojžíš učinil přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.

17:27  Synové Izraele tehdy Mojžíšovi řekli: „Pohleď, umíráme! Hyneme, všichni hyneme!

17:28  Kdokoli se jen přiblíží k Hospodinovu Příbytku, umírá! To snad vymřeme do posledního?“

Chapter 18

18:1  Hospodin řekl Áronovi: „Ty a tvoji synové spolu s celým tvým otcovským domem ponesete zodpovědnost za přestupky vůči svatyni. Za přestupky vůči vašemu kněžství poneseš zodpovědnost jen ty a tvoji synové.

18:2  Když budeš se svými syny sloužit před Stanem svědectví, ber s sebou rovněž své bratry z pokolení Levi, z tvého otcovského kmene, ať se připojí k tobě a slouží ti.

18:3  Budou držet stráž a starat se o tebe i o celý Stan. Nesmí se však přiblížit k vybavení svatyně ani k oltáři – jinak by zemřeli jak oni, tak vy.

18:4  Připojí se k tobě, aby se starali o Stan setkávání a o veškerou službu Příbytku. Nikdo nepovolaný se k vám ale nepřiblíží.

18:5  Budete držet stráž při svatyni a při oltáři, aby na syny Izraele už nedolehl hrozný hněv.

18:6  Hle, já sám jsem z řad synů Izraele vybral vaše bratry levity. Byli odevzdáni Hospodinu a darováni vám, aby sloužili při Stanu setkávání.

18:7  Jen ty a tvoji synové však smíte sloužit jako kněží ve všem, co souvisí s oltářem a se službou uvnitř za oponou. Kněžskou službu vám dávám jako dar. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, zemře.“

18:8  Hospodin promluvil k Áronovi: „Hle, já sám jsem ti svěřil do péče své obětní příspěvky se všemi svatými dary od synů Izraele. Věčným ustanovením jsem je dal jako kněžský podíl tobě a tvým synům.

18:9  Ze svatosvatých darů, z ohnivých obětí, ti připadne toto: Každý jejich dar, který mi přinášejí jako svatosvatý – každá jejich moučná oběť, oběť za hřích i oběť odškodnění – to připadne tobě a tvým synům.

18:10  Budeš to jíst jako svatosvaté, smí to jíst každý, kdo je u tebe mužského pohlaví. Co je svaté, připadne tobě.

18:11  Také toto ti připadne: Obětní příspěvek, který synové Izraele darují při všech obětech, které mi nabízejí zvedáním. To jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý.

18:12  Všechen nejlepší olej a všechno nejlepší víno i obilí, jejich prvotiny, které odevzdávají Hospodinu, jsem dal tobě.

18:13  Prvotiny všeho, co ve své zemi vypěstují a co přinesou Hospodinu, připadnou tobě. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý.

18:14  Cokoli by v Izraeli propadlo Hospodinu, připadne tobě.

18:15  Vše, co otvírá kterékoli lůno, jak z lidí, tak ze zvířat, se přináší Hospodinu a připadne tobě. Prvorozené z lidí však musíš nechat vyplatit; rovněž tak prvorozené z nečistých zvířat.

18:16  Od stáří jednoho měsíce se budou moci vyplatit. Necháš je vyplatit za určenou cenu 5 šekelů stříbra (měřeno podle šekelu svatyně, což je 20 ger).

18:17  Prvorozené ze skotu ani bravu ale vyplatit nenecháš, je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk necháš dýmat jako ohnivou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu.

18:18  Jejich maso připadne tobě, tak jako ti připadne hrudí pozvedání a pravá kýta.

18:19  Všechny svaté obětní příspěvky, které synové Izraele odevzdávají Hospodinu, jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Je to smlouva soli, věčně platná před Hospodinem, pro tebe i pro tvé potomstvo.“

18:20  Hospodin řekl Áronovi: „Nezískáš v jejich zemi žádné dědictví; nepřipadne ti mezi nimi podíl. Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed synů Izraele.

18:21  Hle, synům Leviho jsem za jejich službu při Stanu setkávání dal jako dědictví všechny desátky v Izraeli.

18:22  Ať se synové Izraele už nepřibližují ke Stanu setkávání, aby na sebe neuvalili hřích a nezemřeli.

18:23  Službu při Stanu setkávání ať konají jen levité, svá provinění ať nesou oni sami. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: nebudou mít dědictví mezi syny Izraele.

18:24  Levitům jsem totiž dal za dědictví desátky, které synové Izraele odevzdávají jako příspěvek Hospodinu. To proto jsem o nich řekl: Nebudou mít dědictví mezi syny Izraele.“

18:25  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

18:26  „Řekni levitům: Když od synů Izraele přijmete jejich desátky, které jsem vám dal za dědictví, odevzdáte z nich Hospodinu jako příspěvek desátky z desátků.

18:27  To se vám bude počítat jako obětní příspěvek. Jako se to děje s obilím z humna a s vínem z lisu,

18:28  tak i vy odevzdáte Hospodinu příspěvek ze všech desátků, které přijmete od synů Izraele. Příspěvek Hospodinu z nich dáte knězi Áronovi.

18:29  Ze všeho, co vám bude darováno, vždy odevzdáte příspěvek Hospodinu. Ať je ze všeho posvěcen vždy ten nejlepší díl.

18:30  Řekni jim rovněž: Poté, co z desátků odevzdáte nejlepší díl, budou se vám levitům počítat jako úroda z humna a jako víno z lisu.

18:31  Budete to moci jíst kdekoli – vy i vaše rodiny – neboť je to vaše mzda za vaši službu při Stanu setkávání.

18:32  Když z toho odevzdáte nejlepší díl, neuvalíte na sebe hřích; neznesvětíte svaté dary synů Izraele a nezemřete.“

Chapter 19

19:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

19:2  „Toto je ustanovení zákona, jež přikázal Hospodin: Řekni synům Izraele, ať k tobě přivedou červenou jalovici bez vady, na níž není poskvrny a na niž dosud nebylo vloženo jho.

19:3  Dáte ji knězi Eleazarovi; ten ji odvede ven za tábor, kde bude v jeho přítomnosti zabita.

19:4  Kněz Eleazar pak prstem nabere trochu krve a tou krví sedmkrát stříkne směrem ke Stanu setkávání.

19:5  Jalovice pak bude před jeho očima spálena; spálí se její kůže, maso, krev i výkaly.

19:6  Potom kněz vezme cedrové dřevo, yzop a šarlatovou látku a hodí to do ohně, v němž se pálí ta jalovice.

19:7  Kněz si pak vypere oděv, omyje si tělo vodou a teprve potom vejde do tábora. Až do večera však bude nečistý.

19:8  Rovněž ten, kdo jalovici spálil, si vypere oděv ve vodě a omyje si tělo vodou. Až do večera však bude nečistý.

19:9  Někdo čistý zatím nabere popel té jalovice a uloží jej na čisté místo za táborem; tam bude pro izraelskou obec uchován k přípravě očistné vody. Je to oběť za hřích.

19:10  Rovněž ten, kdo sbíral popel té jalovice, si vypere oděv. Až do večera však bude nečistý. Toto bude věčné ustanovení pro syny Izraele i pro přistěhovalce, který žije u nich:

19:11  Kdo by se dotkl mrtvoly kteréhokoli člověka, bude nečistý po sedm dní.

19:12  Třetího a sedmého dne se tou vodou bude očišťovat, a bude čistý. Nebude-li se však třetího a sedmého dne očišťovat, pak čistý nebude.

19:13  Kdokoli se dotkne těla mrtvého člověka a neočistí se, poskvrnil Hospodinův příbytek. Takový člověk bude vyobcován z Izraele, neboť nebyl pokropen očistnou vodou. Bude nečistý, jeho nečistota zůstane na něm.

19:14  Toto je zákon o člověku, který by zemřel ve stanu: Kdokoli do toho stanu vejde a kdokoli v něm je, bude nečistý po sedm dní.

19:15  Rovněž každá otevřená nádoba v tom stanu, která není uzavřena poklicí, bude nečistá.

19:16  Kdokoli se na poli dotkne člověka zabitého mečem nebo zemřelého nebo jeho kostí nebo hrobu, bude nečistý po sedm dní.

19:17  Tehdy vezmou trochu popela jalovice spálené jako oběť za hřích a nalijí na něj do nádoby pramenitou vodu.

19:18  Někdo čistý pak vezme yzop, namočí jej ve vodě a postříká onen stan, všechno nádobí i všechny lidi, kteří tam byli. Stejně tak postříká toho, kdo se dotkl kostí nebo zabitého nebo zemřelého nebo hrobu.

19:19  Třetího a sedmého dne postříká čistý nečistého, a tak jej sedmého dne očistí. Dotyčný pak vypere svůj oděv, omyje se vodou, a večer bude čistý.

19:20  Kdo by však byl nečistý a neočistil se, takový bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni. Nebyl pokropen očistnou vodou; bude nečistý.

19:21  Toto pro ně bude věčné ustanovení. Kdo bude postříkán očistnou vodou, vypere si oděv. Kdokoli se pak dotkne té očistné vody, bude nečistý až do večera.

19:22  Čehokoli se nečistý dotkne, bude nečisté, a kdokoli se toho dotkne, bude nečistý až do večera.“

Chapter 20

20:1  Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována.

20:2  Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi

20:3  a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. „Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!“

20:4  volali. „Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli?

20:5  Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!“

20:6  Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se jim ukázala Hospodinova sláva.

20:7  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

20:8  „Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít.“

20:9  Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem.

20:10  Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: „Nuže, slyšte, vy buřiči – máme vám z této skály vyvést vodu?“

20:11  Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.

20:12  Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!“

20:13  To je ta Mej-meriba, Voda sváru, kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost.

20:14  Mojžíš z Kádeše vyslal posly k edomskému králi se slovy: „Toto praví tvůj bratr Izrael: Jistě víš o všech útrapách, které nás potkaly.

20:15  Naši otcové sestoupili do Egypta a v té zemi jsme dlouho bydleli. Egypťané ale s námi a s našimi otci začali nakládat zle.

20:16  Volali jsme tedy k Hospodinu a vyslyšel nás, poslal svého anděla a vyvedl nás z Egypta. Hle, nyní jsme ve městě Kádeš u hranic tvého území.

20:17  Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepůjdeme přes pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud nepřejdeme tvé území.“

20:18  Edom však řekl: „Neprojdeš mou zem. Jinak proti tobě vytáhnu s mečem!“

20:19  Synové Izraele mu odpověděli: „Půjdeme po silnici. Kdybychom se my nebo náš dobytek napili tvé vody, zaplatíme ji. Nejde o nic víc, chceme jen pěšky projít.“

20:20  Edom však řekl: „Neprojdeš!“ a vytáhl proti nim s velikým a mocným vojskem.

20:21  Edom odepřel Izraeli průchod svým územím, a tak jej Izrael musel obejít.

20:22  Celá izraelská obec vytáhla z Kádeše a dorazila k hoře Hór.

20:23  Na hoře Hór u hranic edomské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi:

20:24  „Áron bude připojen ke svému lidu. Nevejde do země, kterou dávám synům Izraele, protože jste se u Mej-meriby vzepřeli mému příkazu.

20:25  Vezmi Árona i jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór.

20:26  Svlékni Áronovi roucho a obleč je jeho synu Eleazarovi. Áron pak bude připojen ke svému lidu – zemře tam.“

20:27  Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal; před očima celé obce vystoupili na horu Hór.

20:28  Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl je jeho synu Eleazarovi. Tam, na vrcholu hory, pak Áron zemřel a Mojžíš sestoupil z hory s Eleazarem.

20:29  Když celá obec viděla, že Áron zemřel, celý dům Izraele ho oplakával po třicet dní.

Chapter 21

21:1  Když aradský král, Kanaánec sídlící v Negevu, uslyšel, že Izrael přichází atarimskou cestou, napadl Izrael a některé z nich zajal.

21:2  Izrael tehdy složil slib Hospodinu: „Vydáš-li tento lid do našich rukou, zničíme jejich města jako proklatá.“

21:3  Hospodin Izrael vyslyšel, vydal mu Kananejce a Izrael je i s jejich městy vyhladil jako proklaté. To místo pak nazvali Chorma, Klatba.

21:4  Aby se vyhnuli edomské zemi, táhli od hory Hór směrem k Rudému moři. Lid ale na cestě ztratil trpělivost

21:5  a začal Bohu a Mojžíšovi vyčítat: „Proč jste nás odvedli z Egypta? Abychom zemřeli na poušti? Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí!“

21:6  Hospodin tedy na lid poslal jedovaté hady. Na jejich uštknutí mnoho lidí v Izraeli zemřelo.

21:7  Lid pak přišel k Mojžíši se slovy: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, ať nás zbaví těch hadů!“ A tak se Mojžíš za lid modlil.

21:8  Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít.“

21:9  Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu.

21:10  Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se v Obotu.

21:11  Z Obotu táhli dál a utábořili se v Ije-abarimu na poušti, která na východě sousedí s Moábem.

21:12  Odtud táhli dál a utábořili se v údolí Zered.

21:13  Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně řeky Arnon, na poušti, která vybíhá z emorejského území. (Arnon totiž tvoří hranici mezi Moábem a Emorejci.)

21:14  Kniha Hospodinových bojů se o něm zmiňuje: „Vaheb v Sufě a údolí Arnonu,

21:15  svahy údolí, jež se táhne ke vsi Ar a k moábské hranici se přimyká.“

21:16  Odtud pak táhli do Beéru; to je ta studna, kde Hospodin řekl Mojžíšovi: „Shromáždi lid a dám jim vodu.“

21:17  Tehdy Izrael zpíval tuto píseň: „Tryskej, studnice! Prozpěvujte o ní:

21:18  Vůdcové kopali studnici, přední z lidu ji hloubili žezlem a svými holemi.“ Z pouště pak táhli do Matany,

21:19  z Matany do Nachalielu, z Nachalielu do Bamotu

21:20  a z Bamotu ke strži v moábském kraji při vrcholu Pisgy tyčící se nad pustinou.

21:21  Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi se slovy:

21:22  „Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud nepřejdeme tvé území.“

21:23  Sichon ale Izraeli nedovolil projít svým územím. Shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Když dorazil do Jahcy, napadl Izrael.

21:24  Ten jej však porazil ostřím meče a obsadil jeho zem od Arnonu po Jabok, až k území Amonců (hranice Amonců byla totiž opevněná).

21:25  Tak Izrael zabral všechna emorejská města a usadil se v nich, včetně Chešbonu a všech jeho vesnic.

21:26  Chešbon byl městem emorejského krále Sichona, který bojoval s dřívějším králem Moábu a vzal mu všechnu jeho zem až po Arnon.

21:27  Proto vypravěči říkají: „Jen jděte do Chešbonu, zkuste ho vystavět, zkuste opevnit město Sichonovo!

21:28  Z Chešbonu totiž vyšlehl oheň, z města Sichonova plamen, jenž pohltil Ar Moábský, obyvatele arnonských návrší.

21:29  Běda tobě, Moábe! Kemošův lide, zahyneš! Ze svých synů učinil běžence, ze svých dcer zajatkyně Sichona, krále Emorejců.

21:30  Svrhli jsme je, zničeno vše od Chešbonu až k Dibonu; plenili jsme jej až k Nofachu, oheň plál až k Medebě.“

21:31  Tak se Izrael usadil v zemi Emorejců.

21:32  Mojžíš poslal vyzvědače do Jaezeru. Dobyli jeho vesnice a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli.

21:33  Potom se obrátili a vydali se vzhůru směrem k Bášanu. Bášanský král Og však proti nim s celým svým lidem vytáhl a utkal se s nimi u Edrei.

21:34  Hospodin Mojžíšovi řekl: „Neboj se ho! Vydal jsem ho do tvých rukou s celým jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, který bydlel v Chešbonu.“

21:35  A tak jej pobili i s jeho syny a s celým jeho lidem, až z nich nikdo nezůstal naživu, a obsadili jeho zem.

Chapter 22

22:1  Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se na moábských pláních za Jordánem naproti Jerichu.

22:2  Balák, syn Ciporův, se dozvěděl o všem, co Izrael provedl Emorejcům.

22:3  Když Moáb viděl, kolik je Izraelitů, děsil se; z toho lidu ho jímala hrůza.

22:4  Proto řekl midiánským stařešinům: „Ten dav teď spase všechno kolem, jako vůl spásá trávu!“ Balák, syn Ciporův, byl toho času moábským králem.

22:5  Vyslal posly k Balaámovi, synu Beorovu, do Petoru ležícího na řece Eufrat v jeho rodné zemi. Měli ho pozvat těmito slovy: „Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a už pokryl celou zem. Usazuje se přímo přede mnou!

22:6  Prosím pojď, proklej mi ten lid – je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu porazit a vyhnat ze země. Vím, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý.“

22:7  Moábští i midiánští stařešinové tedy odešli s věšteckou odměnou v rukách, a když přišli k Balaámovi, vyřídili mu Balákova slova.

22:8  On jim řekl: „Zůstaňte tu na noc. Ráno vám sdělím, jakou odpověď mi Hospodin dal.“ A tak moábští hodnostáři zůstali u Balaáma.

22:9  Bůh přišel k Balaámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“

22:10  Balaám Bohu odpověděl: „Moábský král Balák, syn Ciporův, pro mě poslal se slovy:

22:11  ‚Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a pokryl celou zem. Pojď a zatrať mi jej – snad s ním pak budu moci bojovat a vyhnat jej.‘“

22:12  Bůh Balaámovi řekl: „Nechoď s nimi. Neproklínej ten lid, neboť je požehnaný!“

22:13  Balaám tedy ráno vstal a řekl Balákovým hodnostářům: „Vraťte se do své země. Hospodin mi nedovolil jít s vámi.“

22:14  Moábští hodnostáři tedy vstali a vrátili se k Balákovi se slovy: „Balaám s námi odmítl jít.“

22:15  Balák potom vyslal další hodnostáře – bylo jich ještě více a ještě váženějších.

22:16  Když přišli k Balaámovi, řekli mu: „Tak praví Balák, syn Ciporův: ‚Prosím, nezdráhej se ke mně přijít.

22:17  Chci tě zahrnout velikými poctami a udělám, cokoli mi řekneš. Pojď, zatrať mi ten lid.‘“

22:18  Balaám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoli, ať malého či velkého.

22:19  Zůstaňte tu ale na noc. Já zatím zjistím, co dalšího mi řekne Hospodin.“

22:20  V noci pak Hospodin přišel k Balaámovi a řekl mu: „Když tě ti muži přišli pozvat, vstaň a jdi s nimi. Dělej však jen to, co ti řeknu.“

22:21  Balaám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými hodnostáři.

22:22  Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Balaám zatím jel na své oslici spolu se dvěma svými služebníky.

22:23  Když oslice spatřila Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Balaám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu.

22:24  Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami.

22:25  Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Balaámovu nohu. Bil ji tedy znovu.

22:26  Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo.

22:27  Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Balaámem. Tehdy Balaám vybuchl hněvem a bil oslici holí.

22:28  Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“

22:29  Balaám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“

22:30  Oslice mu řekla: „Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“ Odpověděl: „Ne.“

22:31  Vtom Hospodin Balaámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář.

22:32  Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí.

22:33  Oslice mě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tě zabil, ale ji bych nechal žít!“

22:34  Balaám Hospodinovu andělu odpověděl: „Zhřešil jsem! Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů.“

22:35  Hospodinův anděl Balaámovi řekl: „Jdi s těmi muži; mluv ale jen to, co ti řeknu.“ Balaám tedy jel s Balákovými hodnostáři dál.

22:36  Když Balák uslyšel, že Balaám přichází, vyšel mu vstříc k Ír Moábskému na samém kraji arnonské hranice.

22:37  Balák uvítal Balaáma slovy: „Cožpak jsem ti neposílal pozvání? Proč jsi ke mně nešel? Že bych tě neuměl náležitě poctít?“

22:38  Balaám Balákovi odpověděl: „Hle, přišel jsem k tobě. Nicméně, nebudu moci říkat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“

22:39  A tak šel Balaám s Balákem do Kiriat-chucotu.

22:40  Tam Balák obětoval skot a brav a pozval k hostině Balaáma i hodnostáře, kteří ho přivedli.

22:41  Ráno pak Balák vzal Balaáma a vyvedl ho na Baalovo návrší, odkud byl vidět zadní voj lidu.

Chapter 23

23:1  Balaám tehdy Balákovi řekl: „Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“

23:2  Balák učinil, jak Balaám řekl, a obětoval s Balaámem na každém oltáři býka a berana.

23:3  Balaám Balákovi řekl: „Postůj u své zápalné oběti, já zatím půjdu opodál. Snad se Hospodin se mnou setká; co mi ukáže, to ti oznámím.“ A tak odešel sám.

23:4  Bůh se s ním setkal a Balaám mu řekl: „Připravil jsem sedm oltářů a na každém jsem obětoval býka a berana.“

23:5  Hospodin vložil Balaámovi do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“

23:6  Vrátil se tedy k němu; stál dosud obklopen všemi moábskými hodnostáři u své zápalné oběti.

23:7  Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor král moábský. Řekl: ‚Pojď a proklej mi Jákoba, pojď a spílej Izraeli!‘

23:8  Jak mám zatratit, koho nezatratil Bůh? Jak spílat, komu Hospodin nespílá?

23:9  Z vrcholků skal jej vidím a z pahorků jej spatřuji: Hle, lid, jenž o samotě bydlí, jenž se nepočítá mezi národy.

23:10  Kdo sečte prach Jákobův, kdo oblak Izraele vyčíslí? Kéž i já zemřu smrtí spravedlivých, kéž jednou skončím jako oni!“

23:11  „Co mi to děláš?“ řekl Balák Balaámovi. „Přivedl jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jen žehnáš a žehnáš!“

23:12  On však odpověděl: „Cožpak nemusím dbát o to, abych říkal, co mi do úst vloží Hospodin?“

23:13  Balák ho vyzval: „Pojď se na ně se mnou podívat odjinud. Uvidíš jen konec jejich zadního voje, neuvidíš je všechny. Zatrať mi je odtamtud!“

23:14  A tak ho vzal na pláň Cofim na vrcholu Pisgy, postavil sedm oltářů a na každém obětoval býka a berana.

23:15  Balaám pak Balákovi řekl: „Postůj zde u své zápalné oběti. Já zatím půjdu tam, vstříc Hospodinu.“

23:16  Hospodin se s Balámem setkal a vložil mu do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“

23:17  Vrátil se tedy k němu; stál dosud u své zápalné oběti, obklopen moábskými hodnostáři. Balák se ho zeptal: „Co pravil Hospodin?“

23:18  Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Vstaň, Baláku, a slyš, naslouchej mi, synu Ciporův!

23:19  Bůh není člověk, aby lhal, není lidský syn, aby litoval. Promluví snad, a nedodrží to, řekne snad něco, a nesplní?

23:20  Hle, dostal jsem za úkol žehnat; když on žehná, já to nezvrátím.

23:21  Nevidí se trápení v Jákobovi, nejsou na dohled těžkosti v Izraeli. Hospodin, jeho Bůh, je s ním, jsou u něj slyšet královské fanfáry!

23:22  Bůh, jenž z Egypta vyvedl je, je pro ně silou rohů buvolích.

23:23  Není žádné věštby proti Jákobovi, není zaklínání proti Izraeli. Vše se včas oznámí Jákobovi, Izrael se dozví, co chystá Bůh.

23:24  Hle, ten lid vstává jako lvice, zvedá se jako lev! Neulehne, než kořist zhltne, krev skolených než vypije!“

23:25  Balák na to Balaámovi řekl: „Když už ho nezatracuješ, aspoň mu nežehnej!“

23:26  Balaám však Balákovi odpověděl: „Copak jsem ti neříkal, že udělám, cokoli řekne Hospodin?“

23:27  Balák pak Balaáma vyzval: „Pojď prosím, vezmu tě na jiné místo; snad se Bohu zalíbí, abys mi je zatratil odtamtud.“

23:28  A tak vzal Balaáma a vyvedl ho na vrchol Peoru, čnícího nad pustinou.

23:29  Tehdy Balaám Balákovi řekl: „Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“

23:30  Balák udělal, co mu Balaám řekl, a obětoval na každém oltáři býka a berana.

Chapter 24

24:1  Balaám viděl, že se Hospodinu líbí, aby Izraeli žehnal, a tak nešel vyhledávat věštby jako předešle, ale vydal se k poušti.

24:2  Když pak Balaám pozvedl oči a spatřil Izrael tábořící podle kmenů, přišel na něj Boží Duch.

24:3  Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Toto praví Balaám, syn Beorův, toto praví jasnozřivý muž.

24:4  Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč, jenž vidění Všemohoucího spatřuje, jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty:

24:5  Jak krásné jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, ó Izraeli!

24:6  Jak palmové háje se prostírají, jako nad řekou zahrady, jako aloe, jež sázel Hospodin, jak cedry u vody.

24:7  Z jeho věder voda poteče, jeho símě bude mít vody bohatě. Jeho král bude nad Agaga vyvýšen, jeho království se pozvedne.

24:8  Bůh, jenž vyvedl je z Egypta, je pro ně silou rohů buvolích. Národy nepřátel svých spolyká, jejich kosti ohryže, jejich šípy rozláme.

24:9  Schoulil se, ulehl jako lev, jako lvice – kdo vstát ho přiměje? Ať jsou požehnáni, kdo ti žehnají, a zlořečeni, kdo ti zlořečí!“

24:10  Balák na to proti Balaámovi vybuchl hněvem. Spráskl ruce a řekl mu: „Pozval jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jim už potřetí jen žehnáš a žehnáš!

24:11  Hned zmiz, vrať se domů! Říkal jsem: ‚Zahrnu tě poctami,‘ ale Hospodin tě o tu poctu připravil.“

24:12  Balaám Balákovi odpověděl: „Copak jsem neříkal už tvým poslům, které jsi za mnou poslal:

24:13  ‚I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a udělat o své vůli cokoli dobrého nebo zlého – řeknu jen to, co řekne Hospodin‘?

24:14  Hned odejdu domů ke svým, ale ještě ti povím, jak ten lid v budoucnu naloží s tvým lidem.“

24:15  Tehdy Balaám pronesl svou průpověď: „Toto praví Balaám, syn Beorův, toto praví jasnozřivý muž.

24:16  Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž vidění Všemohoucího spatřuje, jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty:

24:17  Vidím jej, i když to není teď, hledím na něj, i když ne zblízka: Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele; rozdrtí spánky Moábovy a temeno všech synů Setových.

24:18  Také Edom bude poražen, poražen bude Seír od svých nepřátel, Izrael bude slavně vítězit.

24:19  Panovat bude, kdo z Jákoba vzejde, vyhubí ty, kdo v Íru přežijí.“

24:20  Když pak Balaám spatřil Amaleka, pronesl tuto průpověď: „První mezi národy je Amalek, jeho koncem je však věčná záhuba.“

24:21  Když spatřil Kenijce, pronesl tuto průpověď: „Tvůj příbytek je pevný, na skále leží hnízdo tvé.

24:22  Přesto však přijde vniveč, Kaine, jen co tě Ašur vezme do zajetí.“

24:23  Potom pronesl další průpověď: „Běda! Kdo přežije, až to Bůh udělá?

24:24  Loďstvo od kyperských břehů porobí Ašura, porobí Hebera, i je však čeká věčná záhuba!“

24:25  Nato Balaám vstal a odešel zpátky domů. Rovněž Balák odešel svou cestou.

Chapter 25

25:1  Když Izrael pobýval v Šitimu, začal lid smilnit s místními Moábkami.

25:2  Ty je pozvaly k obětním hodům svého božstva a lid jedl a klaněl se jejich božstvu.

25:3  Tak se Izrael spřáhl s božstvem Baal-peor. Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem.

25:4  Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi všechny náčelníky lidu a veřejně je kvůli Hospodinu pověs na kůl, aby se Hospodinův planoucí hněv odvrátil od Izraele.“

25:5  Mojžíš pak řekl izraelským soudcům: „Každý pobijte ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peorem!“

25:6  Zatímco ostatní plakali u vchodu do Stanu setkávání, jeden ze synů Izraele přišel a před očima Mojžíše i celé izraelské obce si přivedl domů Midiánku.

25:7  Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vzdálil se od ostatních a vzal do ruky kopí.

25:8  Vešel za tím Izraelcem až do vnitřní části stanu a oba je probodl – onoho Izraelce i tu ženu až k jejímu podbřišku. Tehdy se rána mezi syny Izraele zastavila.

25:9  Těch, kdo tou ranou zemřeli, bylo 24 000.

25:10  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

25:11  „Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mou zuřivost od synů Izraele. Rozhorlil se totiž uprostřed nich mou horlivostí, a tak jsem ve svém rozhorlení syny Izraele nezahubil.

25:12  Proto mu řekni, že já sám mu daruji svou smlouvu pokoje.

25:13  Ta bude pro něj i pro jeho potomstvo smlouvou věčného kněžství, neboť horlil pro svého Boha, a tak pro syny Izraele dosáhl smíření.“

25:14  Onen izraelský muž, který byl zabit spolu s Midiánkou, se jmenoval Zimri, syn Salův. Byl to vůdce svého otcovského rodu z pokolení Šimeonova.

25:15  Ona midiánská žena se jmenovala Kozbi, dcera Curova. Ten byl hlavou svého otcovského kmene v Midiánu.

25:16  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

25:17  „Napadněte Midiánce a bijte je,

25:18  neboť oni lstivě napadli vás. Chtěli vás přelstít pomocí Peora a pomocí své sestry Kozbi, dcery midiánského vůdce, zabité v den té zhoubné rány kvůli Peorovi.“

Chapter 26

26:1  Po této ráně Hospodin řekl Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona:

26:2  „Sečtěte celou izraelskou obec. Od dvaceti let výše započtěte podle jejich otcovských domů každého, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje.“

26:3  Mojžíš s knězem Eleazarem k nim tedy na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu promluvili takto:

26:4  „Sečtěte lid od dvacetiletých výše, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.“ Toto jsou synové Izraele, kteří vyšli z Egypta:

26:5  Synové Rubena, Izraelova prvorozeného: Chanoch a z něj rod chanošský, Palu a z něj rod paluský,

26:6  Checron a z něj rod checronský, Karmi a z něj rod karmijský.

26:7  To jsou rubenské rody. Čítaly 43 730 mužů.

26:8  Palu měl syna Eliaba

26:9  a Eliab měl syny Nemuela, Dátana a Abirama. To byl ten Dátan a Abiram, zástupci obce, kteří s Korachovou tlupou bojovali proti Mojžíšovi a Áronovi při svém odboji proti Hospodinu.

26:10  Tehdy země otevřela ústa a pohltila je i Koracha. Celá ta tlupa pomřela a oněch 250 mužů pohltil oheň, takže se stali výstražným znamením.

26:11  Korachovi synové ale nevymřeli.

26:12  Synové Šimeonovi po svých rodech: Nemuel a z něj rod nemuelský, Jamin a z něj rod jaminský, Jachin a z něj rod jachinský,

26:13  Cochar a z něj rod cocharský, Šaul a z něj rod šaulský.

26:14  To jsou šimeonské rody. Čítaly 22 200 mužů.

26:15  Synové Gádovi po svých rodech: Cefon a z něj rod cefonský, Chagi a z něj rod chagijský, Šuni a z něj rod šunijský,

26:16  Ozni a z něj kmen oznijský, Eri a z něj kmen erijský,

26:17  Arodi a z něj kmen arodijský, Areli a z něj kmen arelijský.

26:18  To jsou rody Gádových synů. Čítaly 40 500 mužů.

26:19  (Er a Onan, Judovi synové, zemřeli v kanaánské zemi.)

26:20  Synové Judovi po svých rodech: Šela a z něj rod šelský, Peres a z něj rod pereský, Zerach a z něj rod zerašský.

26:21  Synové Peresovi: z Checrona rod checronský, z Chamula rod chamulský.

26:22  To jsou rody Judovy. Čítaly 76 500 mužů.

26:23  Synové Isacharovi po svých rodech: Tola a z něj rod tolský, Pua a z něj rod pujský,

26:24  Jašub a z něj rod jašubský, Šimron a z něj rod šimronský.

26:25  To jsou rody Isacharovy. Čítaly 64 300 mužů.

26:26  Synové Zabulonovi po svých rodech: Sered a z něj rod seredský, Elon a z něj rod elonský, Jachleel a z něj rod jachleelský.

26:27  To jsou zabulonské rody. Čítaly 60 500 mužů.

26:28  Synové Josefovi po svých rodech: Manases a Efraim.

26:29  Synové Manasesovi: Machir a z něj rod machirský (a Machir zplodil Gileáda), Gileád a z něj rod gileádský.

26:30  Synové Gileádovi: Iezer a z něj rod iezerský, Chelek a z něj rod chelecký,

26:31  Asriel a z něj rod asrielský, Šechem a z něj rod šechemský,

26:32  Šemid a z něj rod šemidský, Chefer a z něj rod cheferský.

26:33  Celofchad, syn Cheferův, neměl syny, jen samé dcery. Ty se jmenovaly: Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa.

26:34  To jsou rody Manasesovy. Čítaly 52 700 mužů.

26:35  Synové Efraimovi po svých rodech: Šutelach a z něj rod šutelašský, Beker a z něj rod bekerský, Tachan a z něj rod tachanský.

26:36  Synové Šutelachovi: Eran a z něj rod eranský.

26:37  To jsou rody synů Efraimových. Čítaly 32 500 mužů. To jsou synové Josefovi po svých rodech.

26:38  Synové Benjamínovi po svých rodech: Bela a z něj rod belský, Ašbel a z něj rod ašbelský, Achiram a z něj rod achiramský,

26:39  Šufam a z něj rod šufamský, Chufam a z něj rod chufamský.

26:40  Synové Belovi: Ard a Naáman: z Arda rod ardský, z Naámana rod naámanský.

26:41  To jsou synové Benjamínovi po svých rodech. Čítaly 45 600 mužů.

26:42  Toto jsou synové Danovi po svých rodech: Šucham a z něj rod šuchamský. To jsou čeledi Danovy po svých rodech.

26:43  Všechny šuchamské rody čítaly 64 400 mužů.

26:44  Synové Ašerovi po svých rodech: Jimna a z něj rod jimenský, Jišvi a z něj rod jišvijský, Berija a z něj rod berijský.

26:45  Synové Beriovi: Cheber a z něj rod cheberský, Malkiel a z něj kmen malkielský.

26:46  Ašerova dcera se jmenovala Serach.

26:47  To jsou rody synů Ašerových. Čítaly 53 400 mužů.

26:48  Synové Neftalímovi po svých rodech: Jachceel a z něj rod jachceelský, Guni a z něj rod gunijský,

26:49  Jecer a z něj rod jecerský, Šilem a z něj rod šilemský.

26:50  To jsou čeledi Neftalímovy po svých rodech. Čítaly 45 400 mužů.

26:51  Toto je celkový součet synů Izraele: 601 730 mužů.

26:52  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

26:53  „Ať je těmto rodům přiděleno dědičné území podle počtu zapsaných osob.

26:54  Většímu rodu přiděl větší dědictví, menšímu menší – každému podle jeho velikosti.

26:55  Země bude ovšem rozdělena losem; budou přijímat dědictví podle počtu osob ve svém otcovském pokolení.

26:56  Dědictví jim bude rozděleno losem, ať už malému či velkému.“

26:57  Toto je výčet levitů po jejich rodech: Geršon a z něj rod geršonský, Kehat a z něj rod kehatský, Merari a z něj rod merarijský.

26:58  Patří do nich tyto levitské rody: rod libnijský, rod hebronský, rod machlijský, rod mušijský, rod korachovský. Kehat zplodil Amrama.

26:59  Amramova žena jménem Jochebed byla levitská dcera narozená Levimu v Egyptě. Ta Amramovi porodila Árona, Mojžíše a jejich sestru Miriam.

26:60  Áronovi se narodil Nádab, Abihu, Eleazar a Itamar.

26:61  Nádab a Abihu však zemřeli, když před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň.

26:62  Z levitů bylo započteno celkem 23 000 mužů starších jednoho měsíce. Nebyli započteni mezi syny Izraele, neboť jim mezi nimi nepřipadlo žádné dědictví.

26:63  Toto jsou synové Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Eleazarem na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.

26:64  Nebyl mezi nimi nikdo ze synů Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Áronem na poušti Sinaj.

26:65  O těch totiž Hospodin řekl: „Musejí zemřít na poušti,“ a nezůstal z nich nikdo než Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

Chapter 27

27:1  Tehdy přistoupily dcery Celofchada, syna Cheferova, syna Gileádova, syna Machirova, syna Manasesova z rodu Josefova syna Manasese. Jeho dcery se jmenovaly Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa.

27:2  Postavily se před Mojžíše, před kněze Eleazara, před vůdce a před celou obec ke vchodu do Stanu setkávání a řekly:

27:3  „Náš otec zemřel na poušti, ale nepatřil k té tlupě, která se srotila proti Hospodinu, k tlupě Korachově. Zemřel pro svůj vlastní hřích, aniž měl syny.

27:4  Má jméno našeho otce vymizet z jeho rodu jen proto, že neměl syna? Přiděl nám dědičné vlastnictví mezi bratry našeho otce.“

27:5  Mojžíš tedy jejich případ přednesl Hospodinu.

27:6  Hospodin Mojžíšovi řekl:

27:7  „Celofchadovy dcery mluví správně. Bezodkladně jim přiděl dědičné vlastnictví mezi bratry jejich otce; dědictví jejich otce převeď na ně.

27:8  K synům Izraele pak promluv takto: Když někdo zemře, aniž měl syna, převedete jeho dědictví na jeho dceru.

27:9  Kdyby neměl ani dceru, přidělíte jeho dědictví jeho bratrům.

27:10  Kdyby neměl ani bratry, přidělíte jeho dědictví bratrům jeho otce.

27:11  Kdyby ani jeho otec neměl bratry, přidělíte jeho dědictví nejbližšímu příbuznému z jeho rodu a ten je obdrží.“ A to se pro syny Izraele stalo právním ustanovením, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

27:12  Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vystup na toto pohoří Abarim a pohleď na zem, kterou dávám synům Izraele.

27:13  Až ji spatříš, budeš i ty připojen ke svému lidu, jako byl k němu připojen tvůj bratr Áron.

27:14  To proto, že jste se vzepřeli mému příkazu na poušti Cin, kde se obec se mnou pustila do sváru, místo abyste před nimi prokázali mou svatost.“ To je ta Mej-meriba, Voda sváru, v Kádeši na poušti Cin.

27:15  Mojžíš Hospodinu odpověděl:

27:16  „Ó Hospodine, Bože duchů veškerého tvorstva! Opatři této obci někoho,

27:17  kdo by před nimi vycházel i vcházel, kdo by je vyváděl i uváděl, aby Hospodinova obec nebyla jako ovce bez pastýře.“

27:18  Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jozue, syn Nunův, je muž, ve kterém přebývá Duch. Vezmi jej k sobě a vlož na něj ruku.

27:19  Postav jej před kněze Eleazara a před očima celé obce mu dej pověření.

27:20  Předej mu svou důstojnost, aby jej celá izraelská obec poslouchala.

27:21  Ať se postaví před kněze Eleazara. Ten se za něj bude dotazovat na Hospodinova rozhodnutí pomocí urim. Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet – on a s ním všichni synové Izraele, totiž celá obec.“

27:22  Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal. Vzal Jozua, postavil ho před kněze Eleazara a před celou obec,

27:23  vložil na něj ruce a dal mu pověření, jak o tom Hospodin promluvil skrze Mojžíše.

Chapter 28

28:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

28:2  „Přikaž synům Izraele: Dbejte na to, ať mi v určený čas přinášíte mé oběti, můj pokrm, mou ohnivou oběť, mou příjemnou vůni.

28:3  Řekni jim: Toto je ohnivá oběť, kterou budete přinášet Hospodinu každý den: dva roční beránci bez vady ke stálé zápalné oběti.

28:4  Jednoho beránka obětuj ráno a druhého za soumraku.

28:5  Jako moučnou oběť k němu přidej desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu vytlačeného oleje.

28:6  To je stálá zápalná oběť, ustanovená na hoře Sinaj jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.

28:7  K beránku patří úlitba čtvrtky hinu kvašeného nápoje, kterou pro Hospodina vyliješ ve svatyni.

28:8  Druhého beránka obětuj za soumraku. Připrav stejnou moučnou oběť i úlitbu jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.“

28:9  „V sobotní den obětuj dva roční beránky bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidej dvě desetiny efy jemné mouky zadělané olejem s příslušnou úlitbou.

28:10  To je sobotní zápalná oběť – tu přinášejte kromě stálé zápalné oběti a úlitby každou sobotu.“

28:11  „Při začátcích vašich měsíců přineste jako zápalnou oběť Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady.

28:12  Jako moučnou oběť pak přidejte tři desetiny efy jemné mouky zadělané olejem ke každému býčku, dvě desetiny k jednomu beranu

28:13  a po desetině ke každému beránku. To je zápalná oběť, připravená jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.

28:14  K nim náleží tyto úlitby: půl hinu vína na býčka, třetina hinu na berana a čtvrtina hinu na beránka. To je zápalná obět při novoluní každého měsíce v roce.

28:15  Kromě stálé zápalné oběti a příslušné úlitby ať je obětován také jeden kozel jako oběť za hřích.“

28:16  „Čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach – Hospodinův Hod beránka.

28:17  Patnáctého dne toho měsíce pak bude slavnost. Po sedm dní jezte nekvašené chleby.

28:18  Prvního dne mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci.

28:19  Jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků; hleďte, ať jsou bez vady.

28:20  Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na berana

28:21  a na každého z těch sedmi beránků po desetině.

28:22  Dále přines jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření.

28:23  Toto vše budete obětovat kromě ranní zápalné oběti, která patří ke stálé zápalné oběti.

28:24  Stejně tak budete po sedm dní každý den obětovat pokrm ohnivé oběti příjemně vonící Hospodinu; ať je obětován kromě stálé zápalné oběti a její úlitby.

28:25  Sedmého dne pak mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci.“

28:26  „V Den prvotin, až budete o vaší Slavnosti týdnů přinášet Hospodinu novou moučnou oběť, mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci.

28:27  Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků.

28:28  Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na jednoho býčka, dvě desetiny na jednoho berana

28:29  a na každého z těch sedmi beránků po desetině.

28:30  Přines také jednoho kozla, aby za vás byl vykonán obřad smíření.

28:31  To vše připravíte kromě stálé zápalné oběti a moučné oběti, která k ní náleží; hleďte, ať jsou bez vady. Rovněž tak úlitby, které k nim náleží.“

Chapter 29

29:1  „Prvního dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci – je to Den troubení.

29:2  Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady.

29:3  Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na berana

29:4  a jednu desetinu na každého z těch sedmi beránků.

29:5  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření.

29:6  To vše (kromě novolunní zápalné oběti s její moučnou obětí, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě patřičných úliteb) připravíte podle příslušných pravidel jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť Hospodinu.“

29:7  „Desátého dne téhož sedmého měsíce mějte svaté shromáždění, kdy se budete pokorně postit; nedělejte žádnou práci.

29:8  Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků; hleďte, ať jsou bez vady.

29:9  Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na jednoho berana

29:10  a na každého z těch sedmi beránků po desetině.

29:11  Dále přineste jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě oběti za hřích při obřadu smíření, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě jejich úliteb).“

29:12  „Patnáctého dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci. Po sedm dní budete slavit Hospodinovu slavnost:

29:13  Jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti 13 mladých býčků, 2 berany a 14 ročních beránků; ať jsou bez vady.

29:14  Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na každého z těch třinácti býčků, dvě desetiny na každého z těch dvou beranů

29:15  a na každého z těch čtrnácti beránků po desetině.

29:16  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

29:17  Druhý den slavnosti: 12 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.

29:18  K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.

29:19  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejich úliteb).

29:20  Třetí den: 11 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.

29:21  K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.

29:22  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

29:23  Čtvrtý den: 10 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.

29:24  K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.

29:25  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

29:26  Pátý den: 9 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.

29:27  K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.

29:28  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

29:29  Šestý den: 8 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.

29:30  K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.

29:31  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejích úliteb).

29:32  Sedmý den: 7 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady.

29:33  K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle příslušných pravidel, úměrně jejich počtu.

29:34  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

29:35  Osmého dne mějte svátek; nedělejte žádnou běžnou práci.

29:36  Jako příjemnou vůni, ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady.

29:37  K tomu býčku, beranu a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu.

29:38  Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

29:39  Tyto zápalné oběti, moučné oběti, úlitby a pokojné oběti budete přinášet Hospodinu při vašich slavnostech, a to kromě svých slibů a dobrovolných darů.“

Chapter 30

30:1  Mojžíš řekl synům Izraele všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.

30:2  Mojžíš promluvil k náčelníkům izraelských pokolení: „Hospodin přikázal toto:

30:3  Když se muž zaváže Hospodinu slibem nebo přísahou, nebude moci své slovo zrušit; učiní přesně to, co slíbil.

30:4  Když se mladá žena, dosud žijící v domě svého otce, zaváže Hospodinu nějakým slibem nebo závazkem

30:5  a její otec o tom uslyší a nic nenamítne, pak budou všechny sliby a závazky, které na sebe vzala, platit.

30:6  Pokud jí to však otec v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak žádný slib ani závazek, který na sebe vzala, neplatí. Hospodin jí slib odpustí, neboť jí zabránil její otec.

30:7  Vdá-li se poté, co na sebe vzala slib nebo nějaký nerozvážný závazek,

30:8  a její muž proti tomu v den, kdy o tom uslyší, nic nenamítne, pak budou její sliby i závazky platit.

30:9  Pokud jí to však manžel v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak tím zrušil jakýkoli její slib i nerozvážný závazek. Hospodin jí slib odpustí.

30:10  (Každý slib, jímž se zavázala vdova či zapuzená žena ovšem platí.)

30:11  Složí-li žena slib nebo se zaváže přísahou v domě svého muže,

30:12  pak, pokud její muž nic nenamítne, až o tom uslyší, a nebude jí bránit, budou všechny její sliby i závazky platit.

30:13  Pokud by je však manžel v den, kdy o tom uslyší, zrušil, pak nic ze slibů a závazků, které vyšly z jejích rtů, neplatí. Její muž je zrušil, Hospodin jí je odpustí.

30:14  Jakýkoli slib nebo přísežný závazek, jímž by se omezovala, potvrdí, anebo zruší její muž.

30:15  Pokud by však k tomu až do příštího dne nic nenamítal, pak tím potvrdil všechny její sliby i závazky, jimiž je vázána. Potvrdil je, neboť v den, kdy o nich uslyšel, mlčel.

30:16  Pokud by je zrušil později, ponese vinu.“

30:17  Toto jsou pravidla, která Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně muže a jeho ženy a ohledně otce a jeho mladé dcery, která ještě žije v jeho domě.

Chapter 31

31:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

31:2  „Než budeš připojen ke svému lidu, vykonej pomstu synů Izraele nad Midiánci.“

31:3  Mojžíš proto řekl lidu: „Vyzbrojte mezi sebou muže způsobilé k boji. Ať vytáhnou proti Midiánu a vykonají nad ním Hospodinovu pomstu.

31:4  Z každého izraelského pokolení vyšlete k boji po tisíci mužů.“

31:5  A tak bylo z izraelských tisíců povoláno po tisíci z každého pokolení, 12 000 mužů vyzbrojených k boji.

31:6  Mojžíš je vyslal do boje po tisíci z každého pokolení a s nimi Pinchase, syna kněze Eleazara, se svatým náčiním a s trubkami k troubení v ruce.

31:7  Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže.

31:8  Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu – pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem.

31:9  Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství.

31:10  Všechna jejich města, v nichž sídlili, i všechny jejich osady vypálili.

31:11  Zmocnili se veškeré kořisti včetně lidí a dobytka.

31:12  Všechnu kořist, jíž se zmocnili, i všechny zajatce pak přivedli k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k izraelské obci do tábora na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.

31:13  Mojžíš, kněz Eleazar a všichni vůdcové obce jim vyšli z tábora naproti.

31:14  Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval:

31:15  „Vy jste nechali všechny ty ženy naživu?

31:16  Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána!

31:17  Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem.

31:18  Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé.

31:19  Vy sami pak zůstaňte po sedm dní venku za táborem. Všichni, kdo jste někoho zabili, a všichni, kdo jste se dotkli něčeho zabitého, se budete třetího a sedmého dne očišťovat – jak vy, tak vaši zajatci.

31:20  Očistěte také všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti i každý předmět ze dřeva.“

31:21  Kněz Eleazar pak řekl bojovníkům, kteří byli v té bitvě: „Toto je ustanovení Zákona, jejž Hospodin přikázal Mojžíšovi:

31:22  Zlato, stříbro, bronz, železo, cín a olovo,

31:23  vše, co snese oheň, přepálíte ohněm, a bude to čisté. Musí se to ale ještě očistit očistnou vodou. Vše, co oheň nesnese, propláchněte vodou.

31:24  Sedmého dne si vyperte roucha, a budete čistí. Teprve potom se vrátíte do tábora.“

31:25  Hospodin Mojžíšovi řekl:

31:26  „Spolu s knězem Eleazarem a s rodovými náčelníky obce pořiď soupis zajaté kořisti, jak z lidí, tak z dobytka.

31:27  Rozděl kořist rovným dílem mezi bojovníky, kteří šli do bitvy, a mezi zbytek obce.

31:28  Od bojovníků, kteří šli do bitvy, vyber příspěvek pro Hospodina. Bude to jeden život z každých pěti set, a to jak z lidí, tak ze skotu, oslů i bravu.

31:29  Tento podíl z jejich poloviny odevzdej knězi Eleazarovi jako příspěvek Hospodinu.

31:30  Z poloviny patřící ostatním synům Izraele vyber po jednom ukořistěném z padesáti, a to jak z lidí, tak ze všeho dobytka (ze skotu, oslů i bravu). Ty odevzdej levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek.“

31:31  Mojžíš a kněz Eleazar tedy učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

31:32  Zbytek kořisti uchvácené vojskem činil: 675 000 kusů bravu,

31:33  72 000 kusů skotu,

31:34  61 000 oslů,

31:35  32 000 žen, které ještě nepoznaly muže.

31:36  Polovina podílu těch, kteří vyšli do boje, činila: 337 500 kusů bravu;

31:37  z nich bylo Hospodinu odvedeno 675.

31:38  36 000 kusů skotu; z nich bylo Hospodinu odvedeno 72.

31:39  30 500 oslů; z nich bylo Hospodinu odvedeno 61.

31:40  16 000 osob; z nich bylo Hospodinu odvedeno 32.

31:41  Tento příspěvek Hospodinu předal Mojžíš knězi Eleazarovi, jak mu Hospodin přikázal.

31:42  Druhá polovina, patřící zbytku izraelské obce (polovina, kterou Mojžíš oddělil od té patřící bojovníkům),

31:43  činila: 337 500 kusů bravu,

31:44  36 000 kusů skotu,

31:45  30 500 oslů,

31:46  16 000 osob.

31:47  Z této poloviny patřící synům Izraele vybral Mojžíš po jednom z každých padesáti ukořistěných, a to jak z lidí, tak z dobytka. Ty odevzdal levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek, jak mu Hospodin přikázal.

31:48  Poté k Mojžíšovi přistoupili velitelé vojenských oddílů, vůdcové tisíců a stovek,

31:49  a řekli Mojžíšovi: „Tvoji služebníci sečetli bojovníky, jimž jsme veleli, a ani jeden nám nechybí.

31:50  Proto každý z nás přinášíme Hospodinu dar ze získaných zlatých šperků – spony, náramky, prsteny, náušnice a přívěsky – k vykoupení našich životů před Hospodinem.“

31:51  Mojžíš a kněz Eleazar tedy od nich přijali všechny ty mistrovské zlaté šperky.

31:52  Všechno zlato odevzdané Hospodinu vážilo 16 750 šekelů.

31:53  (Bojovníci ovšem kořistili každý pro sebe.)

31:54  Mojžíš a kněz Eleazar od vůdců tisíců a stovek to zlato přijali a odnesli je do Stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem.

Chapter 32

32:1  Synové Rubenovi a synové Gádovi měli obrovské množství dobytka. Uviděli jaezerskou a gileádskou zem a hle, bylo to místo vhodné pro dobytek.

32:2  Rubenovi a Gádovi synové tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a vůdcům obce:

32:3  „Atarot, Dibon, Jaezer, Nimra, Chešbon, Eleale, Sebam, Nebó a Beon,

32:4  země, kterou Hospodin dobyl pro izraelskou obec, je země vhodná pro dobytek – a tvoji služebníci mají spoustu dobytka.“

32:5  Dále řekli: „Prokaž nám prosím laskavost, ať tato země připadne do vlastnictví nám, tvým služebníkům. Nevoď nás přes Jordán.“

32:6  Mojžíš Rubenovým a Gádovým synům odpověděl: „Mají snad vaši bratři jít do boje, zatímco vy zůstanete zde?

32:7  Proč chcete syny Izraele odradit od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal?

32:8  Totéž udělali vaši otcové, když jsem je vyslal z Kádeš-barné, aby prohlédli zem.

32:9  Došli až k údolí Eškol, prohlédli zem, ale pak syny Izraele odradili od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal.

32:10  Hospodin toho dne vzplanul hněvem a odpřisáhl:

32:11  ‚Nikdo z těch, kdo vyšli z Egypta, nikdo starší dvaceti let nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, neboť se mi nevydali cele.

32:12  Jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův, se cele vydali Hospodinu.‘

32:13  Hospodin tehdy vzplanul proti Izraeli hněvem a nechal je čtyřicet let bloudit po poušti, dokud to pokolení, které se znelíbilo Hospodinu, do posledního nevymřelo.

32:14  Hle, nyní jste nastoupili na místo svých otců, vy plemeno hříšníků, abyste ještě více roznítili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli!

32:15  Jestliže se od něj odvrátíte, nechá tento lid na poušti ještě déle, a tak je všechny přivedete do záhuby!“

32:16  Přistoupili tedy k Mojžíšovi blíž a řekli: „Chceme tu postavit ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti.

32:17  Sami pak půjdeme v plné zbroji v čele synů Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v opevněných městech, chráněny před obyvateli země.

32:18  My se ale domů nevrátíme, dokud se každý syn Izraele neujme svého dědictví.

32:19  Nebudeme s nimi zabírat zem za Jordánem ani nikde dále, neboť nám připadlo dědictví na východ od Jordánu.“

32:20  Mojžíš jim odpověděl: „Chcete-li to slovo splnit, připravte se před Hospodinem k boji.

32:21  Každý z vašich ozbrojenců půjde před Hospodinem za Jordán, dokud on před vámi nevyžene své nepřátele.

32:22  Až bude země před Hospodinem podmaněna, budete se moci vrátit a budete zproštěni tohoto závazku k Hospodinu a k Izraeli. Tehdy se před Hospodinem tato země stane vaším vlastnictvím.

32:23  Pokud se tak nezachováte, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že váš trest si vás najde.

32:24  Postavte si města pro děti a ohrady pro ovce a kozy; splňte však, co jste slíbili.“

32:25  Rubenovi a Gádovi synové Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak jim náš pán přikazuje.

32:26  Naše děti, naše ženy, náš dobytek a všechna naše zvířata zůstanou v gileádských městech,

32:27  zatímco tvoji služebníci, každý v plné zbroji, přejdou Jordán, aby bojovali před Hospodinem, jak praví náš pán.“

32:28  Mojžíš tedy o nich vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Nunovu, a náčelníkům izraelských pokolení.

32:29  Mojžíš jim řekl: „Pokud s vámi Gádovi a Rubenovi synové přejdou Jordán, každý vyzbrojen k boji před Hospodinem, pak jim po dobytí země dáte do vlastnictví gileádskou zem.

32:30  Pokud však s vámi nepůjdou jako ozbrojenci, připadne jim vlastnictví mezi vámi v kanaánské zemi.“

32:31  Gádovi a Rubenovi synové na to řekli: „Uděláme, co Hospodin tvým služebníkům řekl:

32:32  Přejdeme vyzbrojeni před Hospodinem do země Kanaán a získáme dědičné vlastnictví v Zajordání.“

32:33  Mojžíš tedy Gádovým a Rubenovým synům a polovině pokolení Manasesova, syna Josefova, přidělil království emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga – zemi i s jejími městy včetně území pohraničních měst.

32:34  Synové Gádovi pak vystavěli Dibon, Atarot, Aroer,

32:35  Atarot-šofan, Jaezer, Jogbehu,

32:36  opevněná města Bet-nimra a Bet-haran a ohrady pro ovce a kozy.

32:37  Synové Rubenovi vystavěli Chešbon, Eleale, Kiriatajim,

32:38  Nebó, Baal-meon (jejichž jména byla změněna) a také Sibmu. Města, která vystavěli, přejmenovali.

32:39  Synové Machira, syna Manasesova, šli do Gileádu, dobyli jej a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli.

32:40  Mojžíš tedy Gileád přidělil Machirovi, synu Manasesovu, a ten se v ní usadil.

32:41  Manasesův syn Jair pak vytáhl, dobyl jejich vesnice a nazval je Chavot-jair, Jairovy vesnice.

32:42  Také Noba vytáhl, dobyl Kenat i jeho vesnice a nazval je svým jménem: Noba.

Chapter 33

33:1  Toto jsou zastávky na cestě synů Izraele, když pod Mojžíšovým a Áronovým vedením táhli po svých oddílech z Egypta.

33:2  Mojžíš během jejich tažení zapisoval, odkud podle Hospodinova rozkazu vycházeli. Toto jsou zastávky na jejich tažení:

33:3  Patnáctého dne prvního měsíce, ráno po Hodu beránka, vytáhli synové Izraele z Ramesesu. Před očima celého Egypta směle vyrazili na cestu.

33:4  Egypťané zatím pohřbívali všechny své prvorozené, které mezi nimi Hospodin pobil, když vykonal soud nad jejich bohy.

33:5  Synové Izraele vyšli z Ramesesu a utábořili se v Sukotu.

33:6  Vyšli ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště.

33:7  Vyšli z Etamu, obrátili se zpět k Pi-chirotu naproti Baal-cefonu a utábořili se před Migdolem.

33:8  Vyšli z Pi-chirotu, prošli prostředkem moře na poušť, ušli tři dny cesty etamskou pouští a utábořili se v Maře.

33:9  Vyšli z Mary a přišli do Elimu. V Elimu bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili u vody.

33:10  Vyšli z Elimu a utábořili se u Rudého moře.

33:11  Vyšli od Rudého moře a utábořili se v poušti Sin.

33:12  Vyšli z pouště Sin a utábořili se v Dofce.

33:13  Vyšli z Dofky a utábořili se v Aluši.

33:14  Vyšli z Aluše a utábořili se v Refidimu, kde lid neměl vodu k pití.

33:15  Vyšli z Refidimu a utábořili se na poušti Sinaj.

33:16  Vyšli z pouště Sinaj a utábořili se v Kibrot-hataavě.

33:17  Vyšli z Kibrot-hataavy a utábořili se v Chacerotu.

33:18  Vyšli z Chacerotu a utábořili se v Ritmě.

33:19  Vyšli z Ritmy a utábořili se v Rimon-perecu.

33:20  Vyšli z Rimon-perecu a utábořili se v Libně.

33:21  Vyšli z Libny a utábořili se v Rise.

33:22  Vyšli z Risy a utábořili se v Kehelatě.

33:23  Vyšli z Kehelaty a utábořili se na hoře Šefer.

33:24  Vyšli od hory Šefer a utábořili se v Charadě.

33:25  Vyšli z Charady a utábořili se v Makhelotu.

33:26  Vyšli z Makhelotu a utábořili se v Tachatu.

33:27  Vyšli z Tachatu a utábořili se v Terachu.

33:28  Vyšli z Terachu a utábořili se v Mitce.

33:29  Vyšli z Mitky a utábořili se v Chašmoně.

33:30  Vyšli z Chašmony a utábořili se v Moserotu.

33:31  Vyšli z Moserotu a utábořili se v Bne-jaakanu.

33:32  Vyšli z Bne-jaakanu a utábořili se v Chor-gidgadu.

33:33  Vyšli z Chor-gidgadu a utábořili se v Jotbatě.

33:34  Vyšli z Jotbaty a utábořili se v Abroně.

33:35  Vyšli z Abrony a utábořili se v Ecjon-geberu.

33:36  Vyšli z Ecjon-geberu a utábořili se v Kádeši na poušti Cin.

33:37  Vyšli z Kádeše a utábořili se u hory Hór na kraji edomské země.

33:38  Prvního dne pátého měsíce čtyřicátého roku po vyjití synů Izraele z Egypta vystoupil kněz Áron podle Hospodinova rozkazu na horu Hór a tam zemřel.

33:39  Když Áron zemřel na hoře Hór, bylo mu 123 let.

33:40  Tenkrát se aradský král, Kanaánec sídlící v Negevu v kanaánské zemi, dozvěděl o příchodu synů Izraele.

33:41  Vyšli od hory Hór a utábořili se v Calmoně.

33:42  Vyšli z Calmony a utábořili se v Punonu.

33:43  Vyšli z Punonu a utábořili se v Obotu.

33:44  Vyšli z Obotu a utábořili se v Ije-abarimu na moábské hranici.

33:45  Vyšli z Ijimu a utábořili se v Dibon-gadu.

33:46  Vyšli z Dibon-gadu a utábořili se v Almon-diblataimu.

33:47  Vyšli z Almon-diblatajmu a utábořili se v pohoří Abarim proti Nebó.

33:48  Vyšli z pohoří Abarim a utábořili se na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.

33:49  Jejich tábor na moábských pláních u Jordánu sahal od Bet-ješimotu až po Abel-šitim.

33:50  Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi:

33:51  „Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země,

33:52  vyžeňte všechny obyvatele země. Zničte všechny jejich tvarované kameny, zničte všechny jejich lité sochy a zrušte jejich obětní výšiny.

33:53  Podrobte si tu zem a osídlete ji, neboť jsem vám ji dal – obsaďte ji!

33:54  Rozdělte si tu zemi losem na dědičné podíly podle svých rodů. Většímu rodu přidělte větší dědictví a menšímu menší. Kamkoli padne čí los, to bude jeho. Rozdělte si zem podle otcovských pokolení.

33:55  Pokud obyvatele té země nevyženete, pak se vám ti, které tam ponecháte, stanou trním v očích a ostny v bocích. Budou vás trýznit v zemi, v níž budete bydlet.

33:56  To, co jsem zamýšlel učinit jim, pak nakonec učiním vám.“

Chapter 34

34:1  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

34:2  „Přikaž synům Izraele: Až vejdete do Kanaánu, toto budou hranice země, která vám připadne za dědictví:

34:3  Vaše jižní hranice povede od pouště Cin podél Edomu. Začne od konce Mrtvého moře na východě,

34:4  stočí se jižně od srázu Akrabim, bude pokračovat k Cinu, až dosáhne na jih od Kádeš-barné. Odtud povede k Chacar-adaru a bude pokračovat k Acmonu,

34:5  kde se stočí, a podél Egyptského potoka dosáhne k moři.

34:6  Vaši západní hranici bude tvořit Středozemní moře. Jeho pobřeží bude vaše západní hranice.

34:7  Vaše severní hranice povede takto: od Středozemního moře ji vytyčíte k hoře Hór

34:8  a odtud dál k Lebo-chamátu, až dosáhne Cedadu.

34:9  Odtud povede k Zifronu, až dosáhne k Chacar-enanu. To bude vaše severní hranice.

34:10  Svou východní hranici vytyčíte od Chacar-enanu k Šefamu.

34:11  Odtud sestoupí k Rible východně od Ajinu; odtud bude sestupovat dál podél svahů východně od Galilejského jezera.

34:12  Odtud hranice sestoupí k Jordánu a dosáhne až k Mrtvému moři. To budou hranice vaší země ze všech stran.“

34:13  Mojžíš synům Izraele přikázal: „To je ta země – rozdělte si ji losem! Hospodin přikázal, aby byla přidělena devíti a půl pokolením.

34:14  Rubenovu a Gádovu pokolení s jejich rodinami se totiž už dostalo dědictví, stejně jako polovině pokolení Manasesova.

34:15  Tato dvě a půl pokolení už získala dědictví na východní straně Jordánu naproti Jerichu.“

34:16  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

34:17  „Toto jsou jména mužů, kteří vám rozdělí zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův.

34:18  Z každého pokolení určete jednoho vůdce, aby jim pomáhali rozdělovat zem.

34:19  A toto jsou jména těch mužů: Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda,

34:20  Šemuel, syn Amihudův, z pokolení Šimeon,

34:21  Elidad, syn Kislonův, z pokolení Benjamín,

34:22  Buki, syn Jogliův, vůdce pokolení Dan,

34:23  Chaniel, syn Efodův, vůdce pokolení Josefova syna Manasese,

34:24  Kemuel, syn Šiftanův, vůdce pokolení Josefova syna Efraima,

34:25  Elicafan, syn Parnachův, vůdce pokolení Zabulon,

34:26  Paltiel, syn Azanův, vůdce pokolení Isachar,

34:27  Achihud, syn Šelomiův, vůdce pokolení Ašer,

34:28  Pedahel, syn Amihudův, vůdce pokolení Neftalí.“

34:29  To jsou ti, kterým Hospodin přikázal, aby synům Izraele přidělili dědictví v zemi Kanaán.

Chapter 35

35:1  Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi:

35:2  „Přikaž synům Izraele, ať ze svého dědičného území dají levitům města k bydlení; také pastviny okolo těch měst dejte levitům.

35:3  Ta města jim budou sloužit k bydlení a přilehlé pastviny budou pro jejich dobytek a pro všechna jejich zvířata.

35:4  Předměstské pastviny, které dáte levitům, ať obklopují městskou zeď ze všech stran do vzdálenosti tisíce loktů.

35:5  Proto vyměřte dva tisíce loktů na východní straně města a stejně tolik na jižní, západní a severní straně města, tak aby město bylo uprostřed. Toto budou jejich předměstské pastviny.“

35:6  „Z měst, která dáte levitům, bude šest měst útočištných. Tam se bude moci uchýlit ten, kdo někoho zabil. K nim přidáte levitům další čtyřicet dvě města –

35:7  celkem čtyřicet osm měst s přilehlými pastvinami.

35:8  Ta města jim z vlastnictví synů Izraele přidělíte takto: od většího pokolení více, od menšího méně. Každé pokolení dá levitům část měst, odpovídající jeho dědičnému území.“

35:9  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

35:10  „Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země,

35:11  vyberte si města, která vám budou sloužit jako útočiště. Bude se do nich moci uchýlit ten, kdo někoho neúmyslně zabil.

35:12  Ta města vám budou sloužit jako útočiště před mstitelem, aby ten, kdo někoho zabil, nezemřel dříve, než se dostaví k soudu před obcí.

35:13  Určete si šest měst, která vám budou sloužit jako útočiště:

35:14  tři města v Zajordání a tři města v zemi Kanaán. Ta ať slouží jako útočištná města.

35:15  Těchto šest měst ať synům Izraele, hostům i přistěhovalcům slouží za útočiště, aby se tam uchýlil každý, kdo někoho neúmyslně zabil.

35:16  Udeří-li někdo někoho železným předmětem tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít.

35:17  Vezme-li do ruky kámen, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít.

35:18  Vezme-li do ruky dřevěný předmět, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít.

35:19  Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho.

35:20  Strčí-li někdo do někoho z nenávisti nebo po něm něco úmyslně hodí tak, že dotyčný zemře,

35:21  anebo někoho z nepřátelství udeří pěstí tak, že dotyčný zemře, pak musí ten, kdo ho udeřil, zemřít – je to vrah. Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho.

35:22  Strčí-li však někdo do někoho náhodou, a ne z nepřátelství, anebo po něm hodí nějaký předmět, ale neúmyslně,

35:23  anebo na něj z nepozornosti shodí jakýkoli kámen, který může zabít, a dotyčný zemře, ačkoli viník nebyl jeho nepřítelem a nezamýšlel mu nic zlého,

35:24  pak mezi tím, kdo udeřil, a krevním mstitelem rozhodne obec podle těchto soudních pravidel.

35:25  Obec ochrání toho, kdo zabil, před krevním mstitelem a umožní mu návrat do útočištného města, kam se uchýlil. Tam bude bydlet až do smrti nejvyššího kněze pomazaného svatým olejem.

35:26  Pokud se ale ten, kdo někoho zabil, odváží vyjít za hranice svého útočištného města

35:27  a krevní mstitel ho najde mimo jeho hranice a zabije ho, nebude mstitel vinen prolitou krví.

35:28  Ten, kdo někoho zabil, má totiž pobývat ve svém útočištném městě až do smrti nejvyššího kněze. Teprve po jeho smrti se smí vrátit na svůj vlastní pozemek.

35:29  Toto se vám stane právním ustanovením pro všechna budoucí pokolení, kdekoli se usadíte.

35:30  Každý vrah, který někoho zabil, bude popraven, ovšem pouze na základě výpovědi svědků. Jediné svědectví k popravě člověka nestačí.

35:31  Vrah zaslouží smrt. Za jeho život nepřijímejte výkupné; musí zemřít.

35:32  Ani za toho, kdo se uchýlil do útočištného města, nepřijímejte výkupné, chtěl-li by se vrátit domů dříve, než zemře nejvyšší kněz.

35:33  Neposkvrňujte zemi, v níž jste; právě krev totiž zemi poskvrňuje. Země nemůže být očištěna od krve, která na ní byla prolita, jinak než krví toho, kdo ji prolil.

35:34  Nesmíš poskvrnit zem, v níž bydlíte. Vždyť uprostřed ní přebývám já sám – já Hospodin bydlím uprostřed synů Izraele!“

Chapter 36

36:1  Tehdy přistoupili rodoví náčelníci z rodu Gileáda, syna Machirova, syna Manasesova z rodů Josefových synů, aby promluvili před Mojžíšem a před izraelskými rodovými náčelníky.

36:2  Řekli: „Hospodin našemu pánu přikázal, aby synům Izraele rozdělil zemi losem na dědičné podíly. Našemu pánu bylo rovněž od Hospodina přikázáno, aby dědictví našeho bratra Celofchada přidělil jeho dcerám.

36:3  Vdají-li se však za někoho z jiných izraelských kmenů, pak jejich dědictví ubude z dědictví našich otců a bude přidáno k dědictví kmene, do něhož se vdají. Tak by z našeho dědičného losu ubylo.

36:4  Dokonce i když synům Izraele nastane milostivé léto, dědictví těchto dcer setrvá v kmeni, do něhož se vdají. Tak by jejich dědictví ubylo z dědictví našeho otcovského kmene.“

36:5  Mojžíš pak na Hospodinův rozkaz synům Izraele oznámil: „Kmen Josefových synů mluví správně.

36:6  Hospodin ohledně Celofchadových dcer přikazuje toto: Mohou se vdávat, za koho chtějí, ale jen uvnitř svého otcovského rodu a kmene.

36:7  Tak nebude izraelské dědictví přecházet z kmene na kmen. Synové Izraele budou spjati každý s dědictvím svého otcovského kmene.

36:8  Každá dcera, která má mezi izraelskými kmeny dostat dědictví, ať se vdá za někoho ve svém otcovském rodu a kmeni, aby si všichni synové Izraele udrželi dědictví svých otců.

36:9  Tak nebude dědictví přecházet z kmene na kmen. Každý z izraelských kmenů bude spjat se svým dědictvím.“

36:10  Celofchadovy dcery pak učinily přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

36:11  Celofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Noa se vdaly za syny svých strýců.

36:12  Vdaly se do rodin synů Manasese, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo v jejich otcovském kmeni a rodu.

36:13  To jsou přikázání a zákony, které Hospodin skrze Mojžíše vydal synům Izraele na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu.