CzeCEP - Genesis

Chapter 1

1:1  Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

1:2  Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

1:3  I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.

1:4  Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

1:5  Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

1:6  I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“

1:7  Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.

1:8  Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

1:9  I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak.

1:10  Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.

1:11  Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak.

1:12  Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.

1:13  Byl večer a bylo jitro, den třetí.

1:14  I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.

1:15  Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak.

1:16  Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.

1:17  Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,

1:18  aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.

1:19  Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

1:20  I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“

1:21  I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.

1:22  A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“

1:23  Byl večer a bylo jitro, den pátý.

1:24  I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak.

1:25  Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

1:26  I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

1:27  Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

1:28  A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

1:29  Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

1:30  Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak.

1:31  Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

Chapter 2

2:1  Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

2:2  Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.

2:3  A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

2:4  Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,

2:5  nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.

2:6  Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.

2:7  I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

2:8  A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.

2:9  Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

2:10  Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.

2:11  Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,

2:12  a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.

2:13  Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.

2:14  Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.

2:15  Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.

2:16  A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst.

2:17  Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“

2:18  I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“

2:19  Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.

2:20  Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.

2:21  I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.

2:22  A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.

2:23  Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“

2:24  Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

2:25  Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Chapter 3

3:1  Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“

3:2  Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.

3:3  Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“

3:4  Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti.

3:5  Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

3:6  Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

3:7  Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

3:8  Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.

3:9  Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“

3:10  On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“

3:11  Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“

3:12  Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“

3:13  Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“

3:14  I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.

3:15  Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“

3:16  Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“

3:17  Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.

3:18  Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.

3:19  V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“

3:20  Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.

3:21  Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

3:22  I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“

3:23  Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.

3:24  Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Chapter 4

4:1  I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“

4:2  Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.

4:3  Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.

4:4  Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar,

4:5  na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.

4:6  I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář?

4:7  Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“

4:8  I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.

4:9  Hospodin řekl Kainovi: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Odvětil: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“

4:10  Hospodin pravil: „Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.

4:11  Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.

4:12  Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem.“

4:13  Kain Hospodinu odvětil: „Můj zločin je větší, než je možno odčinit.

4:14  Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“

4:15  Ale Hospodin řekl: „Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil.

4:16  Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.

4:17  I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna.

4:18  Enochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechíjáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.

4:19  Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila.

4:20  Áda porodila Jábala, který se stal praotcem těch, kdo přebývají ve stanu a u stáda.

4:21  Jeho bratr se jmenoval Júbal; ten se stal praotcem všech hrajících na citaru a flétnu.

4:22  Také Sila porodila, a to Túbal-kaina, mistra všech řemeslníků obrábějících měď a železo. Sestrou Túbal-kainovou byla Naama.

4:23  Tu řekl Lámech svým ženám: „Ádo a Silo, poslyšte můj hlas, ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči: Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu.

4:24  Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“

4:25  I poznal opět Adam svou ženu a ta porodila syna a dala mu jméno Šét (to je Do klína vložený). Řekla: „Bůh mi vložil do klína jiného potomka místo Ábela, kterého zabil Kain.“

4:26  Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.

Chapter 5

5:1  Toto je výčet rodopisu Adamova: V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží.

5:2  Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).

5:3  Ve věku sto třiceti let zplodil Adam syna ke své podobě, podle svého obrazu, a dal mu jméno Šét.

5:4  Po zplození Šéta žil Adam ještě osm set let a zplodil syny a dcery.

5:5  Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.

5:6  Ve věku sto pěti let zplodil Šét Enóše.

5:7  Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery.

5:8  Všech dnů Šétových bylo devět set dvanáct let, a umřel.

5:9  Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana.

5:10  Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery.

5:11  Všech dnů Enóšových bylo devět set pět let, a umřel.

5:12  Ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela.

5:13  Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery.

5:14  Všech dnů Kénanových bylo devět set deset let, a umřel.

5:15  Ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda.

5:16  Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery.

5:17  Všech dnů Mahalalelových bylo osm set devadesát pět let, a umřel.

5:18  Ve věku sto šedesáti dvou let zplodil Jered Henocha.

5:19  Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.

5:20  Všech dnů Jeredových bylo devět set šedesát dvě léta, a umřel.

5:21  Ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha.

5:22  A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery.

5:23  Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let.

5:24  I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.

5:25  Ve věku sto osmdesáti sedmi let zplodil Metúšelach Lámecha.

5:26  Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery.

5:27  Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.

5:28  Ve věku sto osmdesáti dvou let zplodil Lámech syna.

5:29  Dal mu jméno Noe (to je Odpočinutí). Řekl: „Ten nám dá potěšení a odpočinutí od naší práce a od námahy našich rukou, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem.“

5:30  Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery.

5:31  Všech dnů Lámechových bylo sedm set sedmdesát sedm let, a umřel.

5:32  Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.

Chapter 6

6:1  Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,

6:2  jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.

6:3  Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“

6:4  Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.

6:5  I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

6:6  Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

6:7  Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“

6:8  Ale Noe našel u Hospodina milost.

6:9  Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.

6:10  A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.

6:11  Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.

6:12  Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.

6:13  I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.

6:14  Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.

6:15  A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.

6:16  Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.

6:17  Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.

6:18  S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.

6:19  A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.

6:20  Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.

6:21  Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“

6:22  Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

Chapter 7

7:1  I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.

7:2  Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.

7:3  Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,

7:4  neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil.“

7:5  Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

7:6  Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.

7:7  Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.

7:8  Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,

7:9  vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.

7:10  Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.

7:11  V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.

7:12  Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

7:13  Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,

7:14  oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.

7:15  Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.

7:16  Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

7:17  Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.

7:18  Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.

7:19  Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.

7:20  Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.

7:21  A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.

7:22  Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.

7:23  Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.

7:24  Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

Chapter 8

8:1  Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.

8:2  Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.

8:3  Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,

8:4  takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.

8:5  A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.

8:6  Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,

8:7  a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.

8:8  Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.

8:9  Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.

8:10  Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.

8:11  A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.

8:12  Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.

8:13  Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.

8:14  Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.

8:15  I promluvil Bůh k Noemu:

8:16  „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.

8:17  Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“

8:18  Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.

8:19  Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.

8:20  Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.

8:21  I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.

8:22  Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“

Chapter 9

9:1  Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.

9:2  Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou.

9:3  Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.

9:4  Jen maso oživené krví nesmíte jíst.

9:5  A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.

9:6  Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.

9:7  Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní.“

9:8  Bůh řekl Noemu a jeho synům:

9:9  „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem

9:10  i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře.

9:11  Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“

9:12  Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků:

9:13  Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

9:14  Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha,

9:15  rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.

9:16  Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“

9:17  Řekl pak Bůh Noemu: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi.“

9:18  Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův.

9:19  Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země.

9:20  I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.

9:21  Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.

9:22  Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím.

9:23  Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili.

9:24  Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn,

9:25  řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“

9:26  Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem!

9:27  Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“

9:28  Po potopě žil Noe tři sta padesát let.

9:29  Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.

Chapter 10

10:1  Toto je rodopis synů Noeho: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim narodili synové.

10:2  Synové Jefetovi: Gomer a Mágog a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras.

10:3  Synové Gomerovi: Aškenaz a Rífat a Togarma.

10:4  Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci.

10:5  Z nich vzešly ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého jazyka a různých čeledí.

10:6  Synové Chámovi: Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan.

10:7  Synové Kúšovi: Seba a Chavíla, Sabta a Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán.

10:8  Kúš pak zplodil Nimroda; ten se stal na zemi prvním bohatýrem.

10:9  Byl to bohatýrský lovec před Hospodinem; proto se říká: Jako Nimrod, bohatýrský lovec před Hospodinem.

10:10  Počátkem jeho království byl Babylón, Erek, Akad a Kalné v zemi Šineáru.

10:11  Z této země vyšel do Asýrie a vystavěl Ninive - i Rechobót-ír a Kelach

10:12  a Resen mezi Ninivem a Kelachem - to je to veliké město.

10:13  Misrajim zplodil Lúďany a Anámce, Lehábany a Naftúchany

10:14  i Patrúsany a Kaslúchany - z nich vyšli Pelištejci - a Kaftórce.

10:15  Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta,

10:16  Jebúsejce, Emorejce a Girgašejce

10:17  i Chivejce, Arkejce a Síňana,

10:18  Arváďana a Semárce a Chamáťana. Potom se čeledi kenaanské rozptýlily.

10:19  Pomezí kenaanské se táhlo od Sidónu směrem přes Gerar až ke Gáze, směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Sebójím až k Leše.

10:20  To jsou synové Chámovi v různých zemích, pronárody různých čeledí a jazyků.

10:21  Také Šémovi, praotci všech Heberovců, staršímu bratrovi Jefeta, se narodili synové.

10:22  Synové Šémovi: Élam a Ašúr, Arpakšád a Lúd a Aram.

10:23  Synové Aramovi: Ús a Chúl, Geter a Maš.

10:24  Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.

10:25  Heberovi se narodili dva synové: jméno jednoho bylo Peleg (to je Rozčlenění), neboť za jeho dnů byla země rozčleněna; a jméno jeho bratra bylo Joktán.

10:26  Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha,

10:27  Hadórama a Úzala a Diklu,

10:28  Óbala a Abímaela a Šebu,

10:29  Ofíra a Chavílu a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi.

10:30  Jejich sídliště bylo od Méši směrem k Sefáru, hoře na východě.

10:31  To jsou synové Šémovi různých čeledí a různých jazyků, různé pronárody v různých zemích.

10:32  To jsou čeledi synů Noeho podle jejich rodopisu v různých pronárodech; z nich pak po potopě vzešly všechny pronárody na zemi.

Chapter 11

11:1  Celá země byla jednotná v řeči i v činech.

11:2  Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam.

11:3  Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny.

11:4  Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“

11:5  I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.

11:6  Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.

11:7  Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“

11:8  I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.

11:9  Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

11:10  Toto je rodopis Šémův: Když bylo Šémovi sto let, zplodil Arpakšáda, druhého roku po potopě.

11:11  Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery.

11:12  Arpakšád pak žil třicet pět let a zplodil Šelacha.

11:13  Po zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery.

11:14  Šelach pak žil třicet let a zplodil Hebera.

11:15  Po zplození Hebera žil Šelach čtyři sta tři léta a zplodil syny a dcery.

11:16  Ve věku třiceti čtyř let zplodil Heber Pelega.

11:17  Po zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery.

11:18  Ve věku třiceti let zplodil Peleg Reúa.

11:19  Po zplození Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery.

11:20  Ve věku třiceti dvou let zplodil Reú Serúga.

11:21  Po zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery.

11:22  Ve věku třiceti let zplodil Serúg Náchora.

11:23  Po zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery.

11:24  Ve věku dvaceti devíti let zplodil Náchor Teracha.

11:25  Po zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a dcery.

11:26  Ve věku sedmdesáti let zplodil Terach Abrama, Náchora a Hárana.

11:27  Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota.

11:28  Háran umřel před svým otcem Terachem v rodné zemi, v Kaldejském Uru.

11:29  Abram a Náchor si vzali ženy: Žena Abramova se jmenovala Sáraj a žena Náchorova Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky.

11:30  Sáraj však byla neplodná, neměla dítě.

11:31  I vzal Terach svého syna Abrama a vnuka Lota, syna Háranova, a snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z Kaldejského Uru. Cestou do země kenaanské přišli do Cháranu a usadili se tam.

11:32  Dnů Terachových bylo dvě stě pět let, když v Cháranu umřel.

Chapter 12

12:1  I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.

12:2  Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!

12:3  Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“

12:4  A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

12:5  Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.

12:6  Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci.

12:7  I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.

12:8  Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

12:9  Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu.

12:10  I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.

12:11  Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: „Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu.

12:12  Až tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si ponechají živou.

12:13  Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu.“

12:14  Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.

12:15  Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna

12:16  a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.

12:17  Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.

12:18  Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?

12:19  Proč jsi říkal: ‚To je má sestra‘? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“

12:20  A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.

Chapter 13

13:1  I vystoupil Abram z Egypta se svou ženou a se vším, co měl, do Negebu; byl s ním i Lot.

13:2  Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato.

13:3  Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan,

13:4  k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno.

13:5  Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany.

13:6  Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě.

13:7  Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci.

13:8  Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři.

13:9  Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“

13:10  Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru.

13:11  Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili.

13:12  Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy.

13:13  Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.

13:14  Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ,

13:15  neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.

13:16  A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno.

13:17  Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“

13:18  Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář.

Chapter 14

14:1  V oněch dnech šineárský král Amráfel, elasarský král Arjók, élamský král Kedorlaómer a král pronárodů Tideál

14:2  vedli válku proti Bérovi, králi sodomskému, Biršovi, králi gomorskému, Šineábovi, králi ademskému, Šemeberovi, králi sebójskému, a králi z Bely, což je Sóar.

14:3  Tito všichni tvořili spolek při dolině Sidímu, kde je nyní Solné moře.

14:4  Dvanáct let otročili Kedorlaómerovi, třináctého roku se vzbouřili.

14:5  Čtrnáctého roku přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refájce v Aštarót-karnajimu, Zuzejce v Hámu, Emejce na planině kirjatajimské

14:6  a Chorejce v jejich horách seírských až k El-páranu, který leží proti stepi.

14:7  Pak přitáhli obchvatem k Énmišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli Amálekovců i Emorejce, kteří sídlili v Chasesón-támaru.

14:8  Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský a král belský, totiž sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti nim, to jest:

14:9  proti élamskému králi Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi; čtyři králové stáli proti pěti.

14:10  Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor.

14:11  Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli.

14:12  Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli.

14:13  Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlil při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou.

14:14  Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu.

14:15  V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku.

14:16  Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid.

14:17  Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská.

14:18  A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího.

14:19  Požehnal mu: „Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země.

14:20  Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.

14:21  Pak řekl Abramovi král Sodomy: „Dej mi lidi, a jmění si nech.“

14:22  Abram však sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země,

14:23  že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem učinil Abrama bohatým.‘

14:24  Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“

Chapter 15

15:1  Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“

15:2  Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“

15:3  Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“

15:4  Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“

15:5  Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“

15:6  Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.

15:7  A řekl mu: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“

15:8  Abram odvětil: „Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?“

15:9  I řekl mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“

15:10  Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil.

15:11  Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl.

15:12  Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota.

15:13  Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let.

15:14  Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním.

15:15  Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří.

15:16  Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“

15:17  Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň.

15:18  V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu,

15:19  zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců,

15:20  Chetejců, Perizejců a Refájců,

15:21  Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců.“

Chapter 16

16:1  Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar.

16:2  Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl.

16:3  Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.

16:4  I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit.

16:5  Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“

16:6  Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.

16:7  Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru,

16:8  a otázal se jí: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ Odvětila: „Prchám od své paní Sáraje.“

16:9  Hospodinův posel jí řekl: „Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“

16:10  Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“

16:11  A dodal: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel.

16:12  Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“

16:13  I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh vševidoucí“, neboť řekla: „Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?“

16:14  Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí; je mezi Kádešem a Beredem.

16:15  Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael.

16:16  Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

Chapter 17

17:1  Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!

17:2  Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“

17:3  Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil:

17:4  „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů.

17:5  Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů.

17:6  Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou.

17:7  Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.

17:8  A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“

17:9  Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních.

17:10  Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán.

17:11  Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.

17:12  Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva.

17:13  Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou.

17:14  Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“

17:15  Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna).

17:16  Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“

17:17  Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“

17:18  Proto Abraham Bohu řekl: „Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!“

17:19  Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Smíšek). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou.

17:20  A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ.

17:21  Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase.“

17:22  Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho.

17:23  Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil.

17:24  Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno.

17:25  Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno.

17:26  Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den.

17:27  Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince koupení, byli obřezáni spolu s ním.

Chapter 18

18:1  I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu.

18:2  Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi

18:3  a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka.

18:4  Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom.

18:5  Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“

18:6  Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“

18:7  Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil.

18:8  Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.

18:9  Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“

18:10  I řekl jeden z nich: „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu.

18:11  Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský.

18:12  Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“

18:13  Tu Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: ‚Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?‘

18:14  Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“

18:15  Sára však zapírala: „Nesmála jsem se“, protože se bála. On však řekl: „Ale ano, smála ses.“

18:16  Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil.

18:17  Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?

18:18  Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země.

18:19  Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‚Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil‘.“

18:20  Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký,

18:21  že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“

18:22  Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem.

18:23  I přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?

18:24  Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých?

18:25  Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“

18:26  Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“

18:27  Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel:

18:28  Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.“

18:29  On však k němu mluvil ještě dále: „Možná, že se jich tam najde čtyřicet.“ Pravil: „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti.“

18:30  I řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že se jich tam najde třicet.“ Pravil: „Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“

18:31  Řekl pak: „Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet.“ Pravil: „Nezahladím je kvůli těm dvaceti.“

18:32  Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“

18:33  Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.

Chapter 19

19:1  I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi

19:2  a řekl: „Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou.“ Odvětili: „Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství.“

19:3  On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli.

19:4  Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům.

19:5  Volali na Lota a řekli mu: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!“

19:6  Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel.

19:7  Řekl: „Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého.

19:8  Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“

19:9  Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře.

19:10  Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře.

19:11  Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod.

19:12  Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa.

19:13  My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“

19:14  Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval.

19:15  Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul.“

19:16  Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery - to shovívavost Hospodinova byla s ním -, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem.

19:17  Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“

19:18  Lot jim však odvětil: „Ne tak prosím, Panovníku.

19:19  Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel.

19:20  Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“

19:21  I řekl mu: „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím.

19:22  Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš.“ Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké).

19:23  Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.

19:24  Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo.

19:25  Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích.

19:26  Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup.

19:27  Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem.

19:28  Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě.

19:29  Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil.

19:30  Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni.

19:31  Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel.

19:32  Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“

19:33  Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

19:34  Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“

19:35  Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

19:36  Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem.

19:37  I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený); ten je praotcem Moábců až podnes.

19:38  A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného); ten je praotcem Amónovců až podnes.

Chapter 20

20:1  Abraham táhl odtud do krajiny negebské a usadil se mezi Kádešem a Šúrem; pobýval jako host v Geraru.

20:2  O své ženě Sáře Abraham řekl: „To je má sestra.“ Abímelek, král gerarský, poslal pro Sáru a vzal si ji.

20:3  Té noci však přišel k abímelekovi ve snu Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis vzal, zemřeš; vždyť je provdaná.“

20:4  Proto se k ní abímelek nepřiblížil a řekl: „Panovníku, což vybiješ pronárod, i když je spravedlivý?

20:5  Což mi on sám neřekl: ‚To je má sestra‘ ? Ano, i ona řekla: ‚To je můj bratr‘. Učinil jsem to v bezúhonnosti srdce a s čistýma rukama.“

20:6  A Bůh mu ve snu odvětil: „I já vím, že jsi to učinil v bezúhonnosti srdce a sám jsem ti zabránil, aby ses proti mně neprohřešil; proto jsem ti nedovolil dotknout se jí.

20:7  Teď však ženu toho muže navrať, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Nevrátíš-li ji, věz, že určitě zemřeš se všemi, kteří jsou tvoji.“

20:8  Za časného jitra svolal abímelek všechny své služebníky a všechno jim vypověděl; a ty muže pojala velká bázeň.

20:9  Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: „Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích? Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá.“

20:10  Dále se abímelek Abrahama otázal: „Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc?“

20:11  Abraham odvětil: „Řekl jsem si, že na tomto místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě zabijí.

20:12  Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se mou ženou.

20:13  Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit, řekl jsem jí: ‚Prokazuj mi toto milosrdenství: na každém místě, kam přijdeme, říkej o mně, že jsem tvůj bratr‘.“

20:14  Abímelek tedy vzal brav a skot, otroky a služebnice a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru.

20:15  Abímelek také řekl: „Hle, má země je před tebou; usaď se, kde uznáš za dobré.“

20:16  Sáře pak řekl: „Hle, tvému bratru jsem dal tisíc šekelů stříbra; to bude pro tebe na zadostiučinění v očích všech, kteří jsou s tebou. Tím vším budeš obhájena.“

20:17  I modlil se Abraham k Bohu a Bůh uzdravil abímeleka i jeho ženu a jeho otrokyně, takže rodily.

20:18  Hospodin totiž kvůli Abrahamově ženě Sáře uzavřel v abímelekově domě každé lůno.

Chapter 21

21:1  Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil.

21:2  Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl.

21:3  Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

21:4  Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal.

21:5  Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil.

21:6  Tu Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“

21:7  A dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár.“

21:8  Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody.

21:9  Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač.

21:10  Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“

21:11  Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna.

21:12  Bůh však Abrahamovi řekl: „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka.

21:13  Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem.“

21:14  Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi.

21:15  Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedním křoviskem.

21:16  Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se.

21:17  Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je.

21:18  Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“

21:19  Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.

21:20  A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem.

21:21  Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země.

21:22  V té době řekl abímelek a píkol, velitel jeho vojska, Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš.

21:23  Proto mi na místě přísahej při Bohu, že neoklameš mne ani mého nástupce a následníka. Milosrdenství, jaké jsem já prokázal tobě, prokazuj i ty mně a zemi, v níž jsi pobýval jako host.“

21:24  Abraham tedy řekl: „Jsem hotov přísahat.“

21:25  Ale domlouval abímelekovi kvůli studni s vodou, kterou abímelekovi služebníci uchvátili.

21:26  Abímelek na to odvětil: „Nevím, kdo to udělal. Tys mi to neoznámil a já jsem o tom dodnes neslyšel.“

21:27  I vzal Abraham brav a skot a dal abímelekovi. Pak spolu uzavřeli smlouvu.

21:28  Sedm ovcí ze stáda postavil Abraham zvlášť.

21:29  Tu se abímelek Abrahama otázal: „Co s těmi sedmi ovcemi, které jsi postavil zvlášť?“

21:30  A on řekl: „Sedm ovcí si ode mne vezmi na svědectví, že jsem tuto studni vykopal já.“

21:31  Proto se to místo nazývá Beer-šeba (to je Studně přísahy), že tam oba přísahali.

21:32  Po uzavření smlouvy v Beer-šebě se abímelek a píkol, velitel jeho vojska, hned navrátili do pelištejské země.

21:33  A Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.

21:34  Abraham pobyl v pelištejské zemi jako host mnoho dní.

Chapter 22

22:1  Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“

22:2  A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“

22:3  Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl.

22:4  Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo,

22:5  řekl služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“

22:6  Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu.

22:7  Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“

22:8  Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál.

22:9  Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví.

22:10  I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka.

22:11  Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“

22:12  A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“

22:13  Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna.

22:14  Tomu místu dal Abraham jméno „Hospodin vidí“. Dosud se tu říká: „Na hoře Hospodinově se uvidí.“

22:15  Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé:

22:16  „Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna,

22:17  jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel

22:18  a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“

22:19  Abraham se pak vrátil k služebníkům. Vydali se spolu na cestu do Beer-šeby, neboť tam Abraham sídlil.

22:20  Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: „Hle, také Milka porodila tvému bratru Náchorovi syny:

22:21  prvorozeného Úsa a jeho bratra Búza, též Kemúela, otce Aramova,

22:22  Keseda a Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela.

22:23  Betúel pak zplodil Rebeku.“ Těch osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi.

22:24  Jeho ženina jménem Reúma také porodila, a to Tabecha a Gachama, Tachaše a Maaku.

Chapter 23

23:1  Sára byla živa sto dvacet sedm let; to jsou léta Sářina života.

23:2  Zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi. Abraham přišel, aby nad Sárou naříkal a oplakával ji.

23:3  Pak od zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům:

23:4  „Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Dejte mi u vás do vlastnictví hrob, kam bych zemřelou pohřbil.“

23:5  Chetejci Abrahamovi odpověděli:

23:6  „Slyš nás, pane. Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít.“

23:7  Abraham se nato Chetejcům, lidu té země, uklonil

23:8  a promluvil k nim dále: „Souhlasíte-li, abych zde svou zemřelou pohřbil, slyšte vy mne: Přimluvte se za mne u Efróna, syna Sócharova,

23:9  ať mi přenechá svou makpelskou jeskyni, která je na konci jeho pole; ať mi ji před vámi přenechá za plnou cenu stříbra, abych měl vlastní hrob.“

23:10  Efrón zasedal uprostřed Chetejců. Efrón chetejský tedy Abrahamovi v přítomnosti Chetejců odpověděl přede všemi, kteří měli přístup do rady v bráně toho města:

23:11  „Nikoli, pane; slyš ty mne. To pole je tvé, i ta jeskyně na něm je tvá; dávám ti ji před očima synů svého lidu. Tam pochovej svou zemřelou.“

23:12  I uklonil se Abraham před lidem té země

23:13  a v přítomnosti lidu té země pravil Efrónovi: „Raději slyš ty mne. Dám za to pole stříbro. Vezmi je ode mne a já tam svou zemřelou pochovám.“

23:14  Efrón Abrahamovi odpověděl:

23:15  „Pane, slyš ty mne. Pozemek má cenu čtyř set šekelů stříbra. Co to pro nás znamená? Jen pochovej svou zemřelou.“

23:16  Abraham souhlasil a odvážil Efrónovi stříbro, jak on sám v přítomnosti Chetejců navrhl, čtyři sta šekelů stříbra, běžných mezi obchodníky.

23:17  Tak připadlo Efrónovo pole v Makpele naproti Mamre, pole i s jeskyní na něm a všechno stromoví na poli i na všem jeho pomezí kolem,

23:18  do Abrahamova majetku před očima Chetejců, všech, kdo měli přístup do rady v bráně jeho města.

23:19  Abraham potom svou ženu Sáru pohřbil v té jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi.

23:20  Tak připadlo pole Chetejců i s jeskyní na něm Abrahamovi, aby měl vlastní hrob.

Chapter 24

24:1  Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal.

24:2  I řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: „Polož ruku na můj klín.

24:3  Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím.

24:4  Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka.“

24:5  Služebník mu na to odvětil: „Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?“

24:6  Abraham řekl: „Chraň se tam mého syna zavést!

24:7  Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna.

24:8  Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen tam mého syna nezaváděj!“

24:9  I položil služebník ruku na klín svého pána Abrahama a odpřisáhl mu to.

24:10  Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven všelijakými drahocennostmi svého pána vydal se na cestu do aramského Dvojříčí, do města Náchorova.

24:11  Před městem zastavil velbloudy u studně s vodou. Bylo to navečer, v době, kdy ženy vycházívají čerpat vodu.

24:12  Tu řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi.

24:13  Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu.

24:14  Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil. Odvětí-li: ‚Jen pij, a také tvé velbloudy napojím‘, předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství.“

24:15  Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Měla na rameni džbán.

24:16  Byla to dívka velmi půvabného vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k pramenu, naplnila svůj džbán a vystoupila.

24:17  Služebník jí přiběhl naproti a řekl: „Dej mi prosím doušek vody ze džbánu!“

24:18  Odvětila: „Jen se napij, můj pane.“ A rychle spustila džbán na ruku a dala mu pít.

24:19  Když mu dala napít, řekla: „Načerpám i tvým velbloudům, aby se napili.“

24:20  Rychle vylila vodu ze svého džbánu do napajedla a znovu odběhla ke studni čerpat, aby napojila i všechny jeho velbloudy.

24:21  Muž ji přitom mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, či nikoli.

24:22  Když se velbloudi napili, vzal muž zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a dva náramky pro ni o váze deseti šekelů zlata.

24:23  Řekl: „Pověz mi prosím, čí jsi dcera? Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?“

24:24  Odvětila mu: „Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi.“

24:25  A dodala: „Slámy i obroku máme dost, i místo k přenocování.“

24:26  Tu padl muž na kolena, klaněl se Hospodinu

24:27  a řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost. Dovedl mě až do domu bratří mého pána.“

24:28  Dívka odběhla a oznámila rodině své matky, co a jak se stalo.

24:29  Rebeka měla bratra jménem Lábana. Lában běžel ven k tomu muži u pramene.

24:30  Viděl totiž nosní kroužek a na sestřiných rukou náramky a slyšel slova své sestry Rebeky, o čem s ní ten muž mluvil. Přišel k tomu muži, který dosud stál u velbloudů nad pramenem,

24:31  a řekl: „Pojď, požehnaný Hospodinův! Proč stojíš venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy.“

24:32  I vešel ten muž do domu a odstrojil velbloudy. Lában dal velbloudům slámu a obrok; jemu a jeho mužům dal vodu k umytí nohou.

24:33  Pak dal před něho prostřít, aby pojedl. On však řekl: „Nebudu jíst, dokud nevyřídím svou záležitost.“ Lában odvětil: „Mluv.“

24:34  Pravil tedy: „Jsem služebník Abrahamův.

24:35  Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly.

24:36  A Sára, žena mého pána, ač velmi stará, porodila mému pánu syna. Jemu dá všechno, co má.

24:37  Mne pak můj pán zavázal přísahou: ‚Nevezmeš pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, v jejichž zemi sídlím.

24:38  Půjdeš do domu mého otce a k mé čeledi a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna.‘

24:39  Nato jsem svému pánu řekl: ‚Možná, že se mnou ta žena nepůjde.‘

24:40  Odvětil mi: ‚Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého posla a dá tvé cestě zdar. Ty pak vezmeš pro mého syna ženu z mé čeledi a z domu mého otce.

24:41  Svého závazku se zprostíš tehdy, když dojdeš k mé čeledi: Nedají-li ti ji, budeš svého závazku zproštěn.‘

24:42  Dnes jsem přišel k prameni a řekl jsem: ‚Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys dal zdar cestě, po níž jdu!‘

24:43  Hle, stojím nad pramenem. Dívce, která přijde čerpat vodu, řeknu: ‚Dej mi prosím napít ze svého džbánu trochu vody.‘

24:44  Jestliže mi ona řekne: ‚Jen se napij, a také tvým velbloudům načerpám‘, bude to žena, kterou synu mého pána předurčil Hospodin.

24:45  Ještě jsem sám u sebe nedomluvil, když tu přišla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k pramenu a čerpala vodu. Řekl jsem jí: ‚Dej mi prosím napít!‘

24:46  Rychle spustila džbán s ramene a řekla: ‚Jen se napij, a také tvé velbloudy napojím.‘ Napil jsem se a ona napojila i velbloudy.

24:47  Pak jsem se jí zeptal: ‚Čí jsi dcera?‘ Odvětila: ‚Jsem dcera Betúela, syna Náchora, kterého mu porodila Milka.‘ Navlékl jsem jí tento kroužek do nosu a náramky na ruce.

24:48  Padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl pravou cestou, abych mohl dceru pánova bratra přivést pro jeho syna.

24:49  A teď mi povězte, chcete-li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost. Ne-li, povězte mi, a já se obrátím napravo nebo nalevo.“

24:50  Lában i Betúel odpověděli: „Toto vyšlo od Hospodina a my nemůžeme tobě říci ani zlé ani dobré.

24:51  Hle, tady je Rebeka. Vezmi si ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, jak mluvil Hospodin.“

24:52  Jakmile Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi.

24:53  Potom vyňal stříbrné a zlaté předměty a látky a dal je Rebece, též jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary.

24:54  Pak jedli a pili, on i mužové, kteří byli s ním, a přenocovali. Když ráno vstali, řekl: „Propusťte mě k mému pánu.“

24:55  Ale její bratr a matka odvětili: „Ať s námi dívka ještě nějaký čas zůstane, aspoň deset dní; potom půjde.“

24:56  On však jim řekl: „Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě zdaru. Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu.“

24:57  Odvětili: „Zavoláme dívku a zeptáme se přímo jí.“

24:58  Zavolali Rebeku a otázali se jí: „Půjdeš s tímto mužem?“ Řekla: „Půjdu.“

24:59  Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu i Abrahamova služebníka a jeho muže.

24:60  Rebece požehnali slovy: „Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců, tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí!“

24:61  Rebeka a její dívky vsedly hned potom na velbloudy a následovaly toho muže. Tak dostal služebník Rebeku a odešel.

24:62  Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mě vidí, neboť sídlil v Negebu.

24:63  Vyšel totiž k večeru na pole a byl zamyšlen. Tu se rozhlédl a spatřil přicházet velbloudy.

24:64  I Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda

24:65  a otázala se služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli vstříc?“ Služebník odvětil: „To je můj pán.“ Vzala tedy roušku a zahalila se.

24:66  Služebník podal Izákovi zprávu o všem, co vykonal.

24:67  Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.

Chapter 25

25:1  Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra.

25:2  Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha.

25:3  Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci a Letúšejci a Leumejci.

25:4  Midjánovi synové byli Éfa a Éfer a Chanók, Abída a Eldáa. Ti všichni jsou synové Ketúřini.

25:5  Abraham však všechno, co měl, odkázal Izákovi.

25:6  Synům svých ženin, které měl, dal dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka pryč na východ, do země východní.

25:7  Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let.

25:8  I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu.

25:9  Jeho synové Izák a Izmael ho pochovali do makpelské jeskyně na poli Efróna, syna Chetejce Sóchara, naproti Mamre.

25:10  To pole koupil Abraham od Chetejců. Tam byl pochován Abraham i jeho žena Sára.

25:11  Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u Studnice Živého, který mě vidí.

25:12  Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně Hagar egyptská.

25:13  Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám,

25:14  Mišma, Dúma a Masa,

25:15  Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma.

25:16  To jsou Izmaelovi synové a to jsou jejich jména podle jejich dvorců a hradišť; dvanáct předáků jejich národů.

25:17  A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I zesnul a zemřel a byl připojen k svému lidu.

25:18  Jeho synové bydlili od Chavíly až k Šúru proti Egyptu a směrem k Asýrii. Izmael se položil proti všem svým bratřím.

25:19  Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka.

25:20  Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Rovin aramských, sestru Aramejce Lábana.

25:21  Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla.

25:22  Děti se však začaly v jejím těle strkat. Tu řekla: „Je-li tomu tak, co mě čeká?“ A šla se dotázat Hospodina.

25:23  Hospodin jí řekl: „Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu.“

25:24  Potom se naplnily dny, kdy měla rodit. A hle, v jejím životě byla dvojčata.

25:25  První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau.

25:26  Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob. Při jejich narození bylo Izákovi šedesát let.

25:27  Když chlapci dospěli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem pole, kdežto Jákob byl muž bezúhonný a sídlil ve stanech.

25:28  Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba.

25:29  Jákob jednou připravil krmi. Tu přišel Ezau z pole znavený

25:30  a řekl Jákobovi: „Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti.“ Proto se jmenuje Edóm (to je Červený).

25:31  Jákob však řekl: „Prodej mi dnes své prvorozenství!“

25:32  Ezau na to odvětil: „Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!“

25:33  Jákob řekl: „Odpřisáhni mi to dnes.“ A on mu to odpřisáhl, a tak své prvorozenství prodal Jákobovi.

25:34  Jákob dal pak Ezauovi chléb a čočkovou krmi. Ten pojedl, napil se, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

Chapter 26

26:1  V zemi nastal opět hlad, jiný než onen první, který byl za dnů Abrahamových. Izák tedy odešel do Geraru k abímelekovi, pelištejskému králi.

26:2  Ukázal se mu totiž Hospodin a pravil: „Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, o níž ti řeknu.

26:3  Pobývej v této zemi jako host. Já budu s tebou a požehnám ti, tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, jíž jsem se zapřisáhl tvému otci Abrahamovi:

26:4  ‚Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země.‘

26:5  To proto, že Abraham uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony.“

26:6  Izák se tedy usadil v Geraru.

26:7  Když se muži toho místa vyptávali na jeho ženu, řekl: „Je to má sestra.“ Bál se totiž říci, že je to jeho žena, aby ho muži toho místa kvůli Rebece nezabili, neboť byla půvabného vzhledu.

26:8  Jednou, když tam byl už delší dobu, vyhlédl z okna abímelek, pelištejský král, a spatřil Izáka, jak se laská se svou ženou Rebekou.

26:9  Předvolal tedy abímelek Izáka a řekl: „To je určitě tvá žena. Pročpak jsi mi řekl, že je to tvá sestra?“ Izák odvětil: „Řekl jsem to, abych kvůli ní nepřišel o život.“

26:10  Abímelek pravil: „Cos nám to učinil? Málem by byl někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!“

26:11  Proto abímelek přikázal všemu lidu: „Kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude bez milosti usmrcen.“

26:12  Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal.

26:13  Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným.

26:14  Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli.

26:15  Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem.

26:16  Abímelek řekl Izákovi: „Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my.“

26:17  Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam.

26:18  Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec.

26:19  Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody.

26:20  Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: „Ta voda patří nám!“ Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili.

26:21  Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli, proto ji pojmenoval Sitná (to je Sočení).

26:22  Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli. Pojmenoval ji Rechobót (to je Prostorná) a řekl: „Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit.“

26:23  Odtud vystoupil do Beer-šeby.

26:24  Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“

26:25  Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam také svůj stan a jeho služebníci tam vyhloubili studni.

26:26  Tu k němu přišel z Geraru abímelek se svým přítelem Achuzatem a píkol, velitel jeho vojska.

26:27  Izák se jich otázal: „Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě nenáviděli a vypověděli jste mě.“

26:28  Odvětili: „Shledali jsme, že je s tebou Hospodin. Proto jsme si řekli: Ať nás stihne kletba, nás i tebe, porušíme-li smlouvu, kterou s tebou chceme uzavřít.

26:29  Neučiníš nám nic zlého, jako jsme se ani my nedotkli tebe. Prokazovali jsme ti jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!“

26:30  Izák jim vystrojil hody, i jedli a pili.

26:31  Za časného jitra se zavázali vzájemnou přísahou. Potom je Izák propustil a oni od něho odešli v pokoji.

26:32  Právě toho dne přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou vykopali. Řekli mu: „Našli jsme vodu!“

26:33  Nazval ji Šibea (to je Přísežná). Proto se to město jmenuje Beer-šeba (to je Studně přísahy) až podnes.

26:34  Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna.

26:35  Ty působily Izákovi a Rebece jen hořké trápení.

Chapter 27

27:1  Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Můj synu!“ On mu odvětil: „Tu jsem.“

27:2  Izák řekl: „Hle, jsem už starý a neznám den své smrti.

27:3  Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov.

27:4  Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu.“

27:5  Když Izák mluvil se svým synem Ezauem, Rebeka naslouchala. Sotva Ezau odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek,

27:6  poradila Rebeka svému synu Jákobovi: „Hle, slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu:

27:7  ‚Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.‘

27:8  A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu.

27:9  Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku

27:10  a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná.“

27:11  Jákob však své matce Rebece odvětil: „Můj bratr Ezau je přece chlupatý, a já jsem holý.

27:12  Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo požehnání na sebe uvedu zlořečení.“

27:13  Matka mu řekla: „Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě poslechni, jdi a dones mi kůzlata.“

27:14  Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu oblíbenou pochoutku.

27:15  Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba.

27:16  Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlečími kožkami.

27:17  Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a chléb.

27:18  I vešel k svému otci a řekl: „Můj otče!“ On odvětil: „Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?“

27:19  Jákob řekl otci: „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat.“

27:20  Izák však synovi řekl: „Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?“ Odvětil: „To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh.“

27:21  Izák řekl Jákobovi: „Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne.“

27:22  Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: „Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.“

27:23  Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu.

27:24  Řekl: „Ty jsi tedy můj syn Ezau.“ On odvětil: „Jsem.“

27:25  Pak řekl: „Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat.“ I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil.

27:26  Nato jeho otec Izák řekl: „Přistup prosím a polib mě, můj synu!“

27:27  Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: „Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin.

27:28  Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu.

27:29  Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán.“

27:30  Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu.

27:31  Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: „Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat.“

27:32  Jeho otec Izák se ho otázal: „Kdo jsi?“ Odvětil: „Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.“

27:33  Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: „Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.“

27:34  Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: „Požehnej mně, také mně, otče!“

27:35  On odvětil: „Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání.“

27:36  Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání.“ A otázal se: „Pro mne už požehnání nemáš?“

27:37  Izák Ezauovi odpověděl: „Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?“

27:38  Ezau otci odpověděl: „Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!“ A Ezau zaúpěl a rozplakal se.

27:39  Jeho otec Izák tedy odpověděl: „Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské.

27:40  Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje.“

27:41  I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: „Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba.“

27:42  Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít.

27:43  Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu.

27:44  Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine.

27:45  Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni?“

27:46  Izákovi pak Rebeka řekla: „Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými. Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?“

Chapter 28

28:1  I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: „Neber si ženu z dcer kenaanských.

28:2  Odejdi do Rovin aramských do domu Betúela, otce své matky, a odtud si vezmi ženu z dcer jejího bratra Lábana.

28:3  Kéž ti Bůh všemohoucí požehná, rozplodí tě a rozmnoží. Bude z tebe společenství lidských pokolení.

28:4  Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu, abys obdržel zemi, v níž jsi hostem a kterou Bůh dal Abrahamovi.“

28:5  Pak Izák Jákoba propustil a ten šel do Rovin aramských k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratru Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky.

28:6  Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho do Rovin aramských, aby si odtamtud vzal ženu; že mu při požehnání přikázal, aby si nebral ženu z dcer kenaanských;

28:7  že Jákob otce i matku uposlechl a odešel do Rovin aramských.

28:8  Viděl též, že kenaanské dcery jsou jeho otci Izákovi odporné.

28:9  Šel tedy Ezau k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám ještě Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu.

28:10  Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu.

28:11  Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl.

28:12  Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží.

28:13  Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu.

28:14  Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země.

28:15  Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“

28:16  Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“

28:17  Bál se a řekl: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“

28:18  Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem.

28:19  Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město jmenovalo Lúz.

28:20  Jákob se tu zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání

28:21  a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem.

28:22  Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.“

Chapter 29

29:1  Jákob vykročil lehkým krokem a přišel do země synů Východu.

29:2  Pojednou spatřil v poli studni, u níž odpočívala tři stáda ovcí. Z té studně napájeli stáda. Na jejím otvoru byl veliký kámen.

29:3  Když přihnali všechna stáda, odvalovali kámen z otvoru studně a napájeli ovce; potom zase kámen přivalili zpět na otvor studně.

29:4  I řekl jim Jákob: „Bratří, odkud jste?“ Odvětili: „Jsme z Cháranu.“

29:5  Otázal se jich: „Znáte Lábana, syna Náchorova?“ Řekli: „Známe.“

29:6  Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ Odpověděli: „Dobře. Však tady přichází jeho dcera Ráchel s ovcemi.“

29:7  Tu řekl: „Ještě je jasný den, není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte pást.“

29:8  Odpověděli: „Nemůžeme, dokud nebudou sehnána všechna stáda; pak odvalíme kámen z otvoru studně a napojíme ovce.“

29:9  Když ještě s nimi rozmlouval, přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřka.

29:10  Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a jeho ovce, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studně a napojil ovce Lábana, bratra své matky.

29:11  Jákob pak Ráchel políbil a hlasitě zaplakal.

29:12  Oznámil jí, že je synovec jejího otce a syn Rebeky. Běžela to povědět svému otci.

29:13  Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, běžel mu vstříc, objal ho, políbil a uvedl do svého domu. A on vypravoval Lábanovi všechno, co se přihodilo.

29:14  Lában mu řekl: „Ty jsi má krev a mé tělo!“ Pobyl tedy u něho celý měsíc.

29:15  Potom řekl Lában Jákobovi: „Což mi budeš sloužit zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný? Pověz mi, jaká má být tvá mzda.“

29:16  Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel.

29:17  Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření.

29:18  Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“

29:19  Lában souhlasil: „Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne.“

29:20  Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval.

29:21  Potom řekl Jákob Lábanovi: „Dej mi mou ženu, má lhůta už uplynula. Toužím po ní.“

29:22  Lában shromáždil všechny muže toho místa a uspořádal hody.

29:23  Večer vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi, a on k ní vešel.

29:24  Za služebnici své dceři Leji dal Lában otrokyni Zilpu.

29:25  Ráno Jákob viděl, že to je Lea. Vyčítal Lábanovi: „Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě oklamal?“

29:26  Lában odvětil: „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená.

29:27  Zůstaň u ní po celý svatební týden a dáme ti i tu mladší za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech.“

29:28  Jákob tak učinil a zůstal u ní po celý týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel.

29:29  Za služebnici dal své dceři Ráchel otrokyni Bilhu.

29:30  I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu, a sloužil u něho ještě dalších sedm let.

29:31  Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno. Ráchel však zůstala neplodná.

29:32  Lea otěhotněla, porodila syna a pojmenovala ho Rúben (to je Hleďte-syn); řekla totiž: „Hospodin viděl mé pokoření; nyní mě už bude můj muž milovat.“

29:33  Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: „Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto.“ Pojmenovala ho tedy Šimeón (to je Vyslyš-Bůh)

29:34  A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny.“ Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel).

29:35  A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu.“ Proto ho pojmenovala Juda (to je Ten, který vzdává chválu). A přestala rodit.

Chapter 30

30:1  Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí, žárlila na svou sestru a naléhala na Jákoba: „Dej mi syny! Nedáš-li, umřu.“

30:2  Jákob vzplanul proti Ráchel hněvem a okřikl ji: „Což mohu za to, že Bůh odpírá plod tvému životu?“

30:3  Odvětila: „Tu je má otrokyně Bilha; vejdi k ní! Porodí na má kolena, a tak i já budu mít z ní syny.“

30:4  Dala mu tedy svou služku Bilhu za ženu a Jákob k ní vešel.

30:5  Bilha otěhotněla a porodila Jákobovi syna.

30:6  Tu řekla Ráchel: „Bůh mě obhájil, také můj hlas uslyšel a dal mi syna.“ Proto ho pojmenovala Dan (to je Obhájce).

30:7  Ráchelina služka Bilha otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi druhého syna.

30:8  Ráchel opět řekla: „V úporném boji o Boží přízeň jsem zápasila se svou sestrou a obstála jsem.“ A pojmenovala ho Neftalí (to je Vybojovaný).

30:9  Když Lea viděla, že přestala rodit, vzala svou služku Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu.

30:10  Také Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi syna.

30:11  Tu Lea řekla: „Jaké štěstí!“ A dala mu jméno Gád (to je Štěstí).

30:12  Pak Lejina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna.

30:13  Lea opět řekla: „Jaké blaho pro mne; všechny dcery mě budou blahoslavit.“ A dala mu jméno Ašer (to je Blahoslav).

30:14  Ve dnech, kdy se žala pšenice, vyšel Rúben a nalezl na poli jablíčka lásky a přinesl je své matce Leji. Ráchel však na Leu naléhala: „Dej mi prosím několik těch jablíček lásky od svého syna!“

30:15  Ale ona ji odbyla: „Copak je to málo, žes mi vzala muže? Chceš mi vzít i jablíčka lásky od mého syna?“ Ráchel řekla: „Tak ať za ta jablíčka lásky od tvého syna spí tuto noc s tebou.“

30:16  Když Jákob přicházel navečer z pole, vyšla mu Lea vstříc a řekla: „Musíš vejít ke mně, najala jsem tě za mzdu, za jablíčka lásky od svého syna.“ I spal té noci s ní.

30:17  A Bůh Leu vyslyšel; otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna.

30:18  Lea řekla: „Bůh mi dal mzdu za to, že jsem svému muži dala svou služku.“ A pojmenovala ho Isachar (to je Za-mzdu-najatý).

30:19  Lea otěhotněla ještě jednou a porodila Jákobovi šestého syna.

30:20  Lea opět řekla: „Jak pěkným darem obdaroval Bůh právě mne! Tentokrát už bude můj muž zůstávat se mnou. Porodila jsem mu šest synů!“ A dala mu jméno Zabulón (to je Zůstávající).

30:21  Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína.

30:22  I rozpomenul se Bůh na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno.

30:23  Otěhotněla, porodila syna a řekla: „Bůh odňal mé pohanění.“

30:24  Dala mu jméno Josef (to je Přidej-Bůh) a dodala: „Kéž mi Hospodin přidá ještě dalšího syna.“

30:25  Když Ráchel porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: „Propusť mě, abych mohl odejít do svého domova a do své země.

30:26  Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a já půjdu. Sám přece víš, jakou službu jsem ti prokázal.“

30:27  Lában mu odvětil: „Kéž bych získal tvoji přízeň! Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě žehná.“

30:28  Dále řekl: „Urči si přesně mzdu a dám ti ji.“

30:29  Jákob mu odpověděl: „Sám přece víš, jak jsem ti sloužil a jak prospívalo tvé stádo, když jsem byl při něm.

30:30  Vždyť to byla hrstka, kterou jsi měl, než jsem přišel, a rozmnožila se nesmírně. Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Ale kdy budu konečně pracovat také pro svou rodinu?“

30:31  Lában se otázal: „Co ti mám dát?“ Jákob odvětil: „Nemusíš mi dávat vůbec nic. Budu dále pást a střežit tvé ovce a kozy, když pro mne uděláš tuto věc:

30:32  Projdu dnes všechny tvé ovce a kozy a vyřadím z nich každé skvrnité a strakaté mládě, všechna načernalá jehňata a strakatá a skvrnitá kůzlata; to bude má mzda.

30:33  Od zítřka se bude má poctivost osvědčovat takto: Když přijdeš přehlížet mou mzdu, všechno, co nebude mezi mými kůzlaty skvrnité a strakaté a mezi jehňaty načernalé, pokládej za kradené.“

30:34  Lában řekl: „Nuže, ať se stane podle tvého slova.“

30:35  A téhož dne sám vyřadil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, na čem bylo něco bílého, a všechna načernalá jehňata, a svěřil je svým synům.

30:36  Stanovil také vzdálenost tří dnů cesty mezi sebou a Jákobem. A Jákob pásl ostatní Lábanovy ovce a kozy.

30:37  Jákob si nabral čerstvé pruty topolové, mandloňové a platanové a sloupal z nich na některých místech pruhy kůry až do běla.

30:38  Pruty, z nichž sloupal kůru, nakladl do napájecích žlabů, k nimž ovce a kozy přicházely pít, přímo před ně. I běhaly se, když přicházely pít.

30:39  Ovce a kozy se běhaly při pohledu na pruty a vrhaly pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata.

30:40  Jákob jehňata odděloval; avšak ovce a kozy z bravu Lábanova obracel k pruhovaným a všem načernalým. Tak si pořídil vlastní stáda, ale ta nestavěl proti ovcím a kozám Lábanovým.

30:41  Pokaždé, když se z ovcí a koz běhaly ty nejstatnější kusy, kladl před ně Jákob do žlabů pruty, aby se běhaly před pruty.

30:42  Když však byly ovce a kozy neduživé, pruty nekladl. Neduživé tedy patřily Lábanovi a statné Jákobovi.

30:43  Tak se ten muž převelice vzmohl a měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly.

Chapter 31

31:1  Jákob se doslechl, jaké řeči vedou Lábanovi synové: „Jákob pobral všechno, co patřilo našemu otci, a z toho, co měl otec, získal takové postavení.“

31:2  Viděl i na Lábanovi, že se už k němu nemá jako dřív.

31:3  Tu řekl Hospodin Jákobovi: „Navrať se do země svých otců a do svého rodiště; já budu s tebou.“

31:4  Jákob si proto dal zavolat Ráchel a Leu na pole k svému stádu

31:5  a řekl jim: „Vidím na vašem otci, že se ke mně nemá jako dřív. Ale Bůh mého otce je se mnou.

31:6  Vy samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil.

31:7  Ale váš otec mě obelstil, desetkrát změnil mou mzdu. Bůh mu však nedovolil, aby mi provedl něco zlého.

31:8  Když říkal: ‚Tvou mzdou bude vše skvrnité‘, všechny ovce a kozy vrhaly mláďata skvrnitá. A když říkal: ‚Tvou mzdou bude vše pruhované‘, všechny ovce a kozy vrhaly mláďata pruhovaná.

31:9  Tak odňal Bůh stáda vašemu otci a dal je mně.

31:10  V době, kdy se ovce a kozy běhaly, rozhlédl jsem se a ve snu jsem náhle spatřil, že samci, skákající na ovce a kozy, byli pruhovaní, skvrnití a stříkaní.

31:11  Ve snu mi tehdy Boží posel řekl: ‚Jákobe!‘ Odvětil jsem: ‚Tu jsem.‘

31:12  I řekl mi: ‚Rozhlédni se a viz: Všichni samci, skákající na ovce a kozy, jsou pruhovaní, skvrnití a stříkaní. Viděl jsem totiž všechno, co ti Lában dělá.

31:13  Já jsem Bůh z Bét-elu, kde jsi olejem pomazal posvátný sloup a kde ses mi zavázal slibem. Vyjdi teď hned z této země a navrať se do své rodné země.‘“

31:14  Ráchel i Lea mu odpověděly: „Máme vůbec ještě v domě svého otce dědičný podíl?

31:15  Cožpak pro něho nejsme jako cizí? Vždyť nás prodal a stříbro shrábl.

31:16  Celé bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim synům. Jen udělej všechno, co ti Bůh řekl.“

31:17  Jákob tedy vstal, posadil své syny i ženy na velbloudy,

31:18  sehnal také všechna svá stáda, vzal všechno nabyté jmění, vlastní stáda získaná v Rovinách aramských, a ubíral se ke svému otci Izákovi do země kenaanské.

31:19  Když Lában odešel ke stříži svého bravu, ukradla Ráchel otcovy domácí bůžky.

31:20  A Jákob Aramejce Lábana přelstil, takže nevyšlo najevo, že chce uprchnout.

31:21  Uprchl se vším, co měl. Přebrodil řeku Eufrat a dal se směrem k pohoří Gileádu.

31:22  Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob uprchl.

31:23  Tu vzal s sebou své bratry a pronásledoval ho po sedm dní, až ho dohonil na pohoří Gileádu.

31:24  K Aramejci Lábanovi však přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: „Měj se na pozoru! Mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém!“

31:25  Lában dostihl Jákoba, který si na té hoře postavil stan. Sám se svými bratry si rovněž postavil stan na pohoří Gileádu.

31:26  A Lában Jákobovi vyčítal: „Cos to udělal? Přelstils mě. Mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce.

31:27  Proč jsi ode mne uprchl tajně jako zloděj a nic jsi mi neoznámil? Byl bych tě radostně vyprovodil s písničkami, s bubínkem a citarou.

31:28  Nedopřáls mi ani políbit mé vnuky a dcery; jednal jsi věru jako pomatenec.

31:29  Bylo v mé moci naložit s vámi zle. Ale Bůh vašeho otce mi na dnešek řekl: ‚Měj se na pozoru, mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém.‘

31:30  Když už jsi tedy odešel, protože se ti tolik stýskalo po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy?“

31:31  Na to Jákob Lábanovi odpověděl: „Bál jsem se a říkal jsem si, že bys mě mohl o své dcery připravit.

31:32  Ale u koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu! Před našimi bratry si prohlédni všechno, co mám, a vezmi si své.“ Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.

31:33  Lában vešel do stanu Jákobova a do stanu Lejina i do stanu obou služek, ale nic nenašel. Vyšel tedy ze stanu Lejina a vešel do stanu Ráchelina.

31:34  Ráchel však bůžky vzala, vložila je do torby na velbloudím sedle a sedla si na ně. Lában zpřeházel celý stan, ale nic nenašel.

31:35  Ráchel otci řekla: „Nechť se můj pán nehněvá, že před ním nemohu povstat; stalo se mi, co se stává ženám.“ Lában slídil, ale bůžky nenašel.

31:36  Tu se Jákob rozhněval a začal se s Lábanem přít. Vyčítal mu: „Jaký je můj přestupek? Jaký je můj hřích, že ses za mnou tak hnal?

31:37  Když jsi zpřeházel všechny mé věci, co jsi našel z věcí svého domu? Polož to před mé i své bratry, ať mezi námi dvěma rozhodnou!

31:38  Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce a kozy nezmetaly. Berany z tvého bravu jsem nejídal.

31:39  Co bylo rozsápáno zvěří, jsem ti nevykazoval, nahrazoval jsem to ze svého; vymáhals to na mně, byl jsem okrádán ve dne i v noci.

31:40  Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad. Spánek prchal od mých očí.

31:41  Celých dvacet let jsem ti v tvém domě sloužil: čtrnáct let za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav. Mou mzdu jsi změnil desetkrát.

31:42  Kdyby se mnou nebyl Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mou trýzeň a námahu mých rukou a na dnešek sám rozsoudil.“

31:43  Lában na to Jákobovi odpověděl: „Toto jsou mé dcery a toto jsou moji synové. I brav je můj, ano, všechno, co vidíš, patří mně. Co však za těchto okolností mohu dnes udělat pro své dcery, pro ně a pro syny, které porodily?

31:44  Nuže, uzavřeme teď spolu smlouvu, a Bůh ať je svědkem mezi mnou a tebou!“

31:45  Jákob vzal tedy kámen a vztyčil jej jako posvátný sloup.

31:46  Svým bratřím řekl: „Nasbírejte kameny.“ Vzali kameny, udělali val a na tom valu pojedli.

31:47  Lában jej nazval Jegar-sahaduta (to je Násep svědectví) a Jákob jej nazval Gal-ed (to je Val-svědek).

31:48  A Lában řekl: „Tento val je ode dneška svědkem mezi mnou a tebou.“ - Proto se jmenuje Gal-ed

31:49  nebo Mispa (to je Hlídka), neboť Jákob řekl: „Hospodin ať je na hlídce mezi mnou a tebou, že už spolu nebudeme nic mít.“ -

31:50  Na to Lában: „Pokoříš-li mé dcery a vezmeš-li si jiné ženy mimo ně, hleď, ne někdo z lidí, ale Bůh je svědkem mezi mnou a tebou!“

31:51  Lában dále Jákobovi řekl: „Hle, tu je val a tu je posvátný sloup, který jsem vztyčil mezi sebou a tebou.

31:52  Svědkem je tento val, svědkem je i posvátný sloup, že já nepřekročím tento val proti tobě a ty nepřekročíš tento val a tento sloup proti mně se zlým úmyslem.

31:53  Ať mezi námi soudí Bůh Abrahamův a bůh Náchorův, bůh jejich otce!“ A Jákob se zapřisáhl při Strachu svého otce Izáka.

31:54  Pak Jákob připravil na té hoře obětní hod. Povolal své bratry, aby pojedli chléb. Jedli tedy chléb a přenocovali na té hoře.

Chapter 32

32:1  Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel se opět ke svému domovu.

32:2  Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové.

32:3  Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: „To je tábor Boží“, a to místo pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště).

32:4  Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské,

32:5  a přikázal jim: „Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana.

32:6  Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu, abych získal tvoji přízeň.“

32:7  Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: „Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s ním čtyři sta mužů.“

32:8  Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů,

32:9  neboť si řekl: „Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout.“

32:10  Dále Jákob řekl: „Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: ‚Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.‘

32:11  Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory.

32:12  Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi.

32:13  Ty jsi přece řekl: ‚Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.‘“

32:14  A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua:

32:15  dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů,

32:16  třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.

32:17  To vše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť, a řekl jim: „Jděte napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup.“

32:18  A prvnímu přikázal: „Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou,

32:19  odvětíš: ‚Je to dar od tvého otroka Jákoba, poslaný jeho pánu Ezauovi; on sám je za námi.‘“

32:20  Tak přikázal i druhému a třetímu a všem, kteří šli za stádečky. Řekl: „V tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte.

32:21  A dodejte: ‚Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem, který jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě přijme milostivě.‘“

32:22  Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře.

32:23  A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok.

32:24  Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl.

32:25  Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.

32:26  Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.

32:27  Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“

32:28  Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“

32:29  Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“

32:30  A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam.

32:31  I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“

32:32  Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý.

32:33  Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.

Chapter 33

33:1  Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň.

33:2  Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu.

33:3  Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil.

33:4  Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali.

33:5  Pak se Ezau rozhlédl a spatřil ženy a děti. Tázal se: „Koho to máš s sebou?“ Jákob odvětil: „To jsou děti, jimiž Bůh milostivě obdaroval tvého otroka.“

33:6  Mezitím přistoupily otrokyně se svými dětmi a poklonily se.

33:7  Pak přistoupila i Lea a její děti a poklonily se. Naposled přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se.

33:8  Ezau se otázal: „K čemu je celý ten tábor, s kterým jsem se setkal?“ Odvětil: „Abych získal přízeň svého pána.“

33:9  Ezau řekl: „Mám dost, bratře. Ponech si, co máš.“

33:10  Ale Jákob naléhal: „Jestliže jsem získal tvoji přízeň, přijmi prosím ode mne ten dar, vždyť smím vidět tvou tvář, a to je jako bych viděl tvář Boží. Tak přívětivě jsi mě přijal!

33:11  Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh se nade mnou smiloval a mám všeho dost.“ Tak ho nutil, až Ezau přijal.

33:12  A navrhl: „Vydejme se na cestu, půjdu s tebou.“

33:13  Ale on mu odvětil: „Můj pán ví, že děti jsou útlé a že mám s sebou březí ovce a krávy. Budou-li hnány po celý den, všechny ovce uhynou.

33:14  Nechť se prosím můj pán ubírá před svým otrokem a já potáhnu pomalu, jak může jít stádo, které je přede mnou, a jak mohou děti; pak přijdu k svému pánu do Seíru.“

33:15  Ezau na to řekl: „Dovol, abych ti tu ponechal několik svých lidí.“ On však odvětil: „K čemu to? Jen když jsem získal přízeň svého pána.“

33:16  A tak se Ezau toho dne vrátil svou cestou do Seíru,

33:17  kdežto Jákob vytáhl do Sukótu a vystavěl dům a pro svůj dobytek udělal přístřešky. Proto pojmenoval to místo Sukót (to je Přístřešky).

33:18  Potom přišel Jákob cestou z Rovin aramských pokojně k městu Šekemu, které je v zemi kenaanské. Utábořil se před městem

33:19  a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na němž si postavil stan.

33:20  I zřídil tam oltář a nazval jej Él je Bůh Izraelův.

Chapter 34

34:1  Dína, kterou Jákobovi porodila Lea, si vyšla, aby se podívala na dcery té země.

34:2  Uviděl ji Šekem, syn Chivejce Chamóra, knížete země, vzal ji a ležel s ní, a tak ji ponížil.

34:3  Přilnul však k Díně, dceři Jákobově, celou duší, zamiloval si tu dívku a vemlouval se do jejího srdce.

34:4  Svému otci Chamórovi pak Šekem řekl: „Vezmi mně to děvčátko za ženu.“

34:5  Když Jákob uslyšel, že Šekem jeho dceru Dínu poskvrnil, byli jeho synové na poli s dobytkem. Jákob mlčel, dokud nepřišli.

34:6  Šekemův otec Chamór pak vyšel k Jákobovi, aby s ním promluvil.

34:7  Jákobovi synové přišli z pole, jakmile o tom uslyšeli. Bolestně to ty muže ranilo a velmi se rozlítili. Vždyť spáchal v Izraeli hanebnost, ležel s dcerou Jákobovou, a to je nepřípustné.

34:8  Chamór s nimi mluvil takto: „Můj syn Šekem lpí na vaší dceři celou duší. Dejte mu ji prosím za ženu.

34:9  Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše.

34:10  Můžete sídlit s námi, je před vámi celá země. Usaďte se, volně v ní obchodujte a mějte ji jako vlastní.“

34:11  Také Šekem jejímu otci a jejím bratrům řekl: „Kéž bych získal vaši přízeň. Dám vám, oč mě požádáte.

34:12  Určete mi jakkoli veliké věno i dar. Dám vám, oč mě požádáte, jen mi tu dívku dejte za ženu!“

34:13  Avšak Jákobovi synové odpověděli Šekemovi a jeho otci Chamórovi lstivě. Jednali tak proto, že jejich sestru Dínu poskvrnil.

34:14  Řekli jim: „To my nemůžeme udělat, abychom dali svou sestru muži neobřezanému, byla by to pro nás potupa.

34:15  Svolíme jen tehdy, budete-li jako my: dá-li se u vás každý mužského pohlaví obřezat.

34:16  Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát dcery vaše, usídlíme se u vás a staneme se jedním lidem.

34:17  Jestliže nás neuposlechnete a nedáte se obřezat, vezmeme svou dceru a odejdeme.“

34:18  Chamórovi i jeho synu Šekemovi se jejich slova líbila.

34:19  Mládenec nemeškal a vykonal to, neboť si Jákobovu dceru oblíbil. V otcově domě byl ze všech nejváženější.

34:20  Chamór a jeho syn Šekem přišli k bráně svého města a promluvili k mužům svého města:

34:21  „Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať se tedy usídlí v zemi a volně v ní obchodují. Ať je pro ně tato země na všechny strany otevřená. My si budeme brát za ženy jejich dcery a budeme jim dávat dcery své.

34:22  Avšak aby s námi bydlili jako jeden lid, svolí ti muži jen tehdy, dá-li se u nás každý mužského pohlaví obřezat, jako jsou obřezáni oni.

34:23  Nebudou tak jejich stáda a majetek i všechen jejich dobytek patřit nám? Buďme jen svolni a oni se u nás usídlí.“

34:24  Poslechli tedy Chamóra a jeho syna Šekema všichni, kdo měli právo vycházet k bráně jeho města; dal se obřezat každý mužského pohlaví, kdo vycházel k bráně jeho města.

34:25  Ale třetího dne, když byli v bolestech, vtrhli bezpečně do města s mečem v ruce dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, a všechny mužského pohlaví povraždili.

34:26  Zavraždili mečem také Chamóra a jeho syna Šekema, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli.

34:27  Na pobité potom přišli Jákobovi synové a za poskvrnění své sestry město vyloupili.

34:28  Pobrali jejich brav a skot i jejich osly a co bylo v městě i na poli.

34:29  Zajali všechny jejich děti a jejich ženy a uloupili všechno jejich jmění, vše, co bylo v domě.

34:30  I řekl Jákob Šimeónovi a Lévimu: „Přivedete mě do zkázy, způsobili jste, že vzbuzuji nelibost u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Mám málo lidí. Seberou-li se proti mně, pobijí mě a budu vyhuben já i můj dům.“

34:31  Odvětili: „Což směl s naší sestrou zacházet jako s děvkou?“

Chapter 35

35:1  I řekl Bůh Jákobovi: „Vstaň a vystup do Bét-elu, usaď se tam a udělej tam oltář Bohu, který se ti ukázal, když jsi prchal před svým bratrem Ezauem.“

35:2  Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: „Zbavte se cizích bohů, které máte mezi sebou! Očisťte se, převlékněte si šat,

35:3  budeme putovat do Bét-elu. Chci tam udělat oltář Bohu, který mi odpověděl v den mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.“

35:4  Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bůžky, které u sebe měli, i všechny náušnice a Jákob je zakopal pod posvátným stromem u Šekemu.

35:5  Potom táhli dál. Na okolní města padl děs Boží; proto Jákobovy syny nepronásledovali.

35:6  Tak přišel Jákob i všechen lid, který byl s ním, do Lúzu, to je do Bét-elu v zemi kenaanské.

35:7  Tam vybudoval oltář a vzýval na tom místě Boha Bét-elu, neboť se mu tam zjevil sám Bůh, když prchal před svým bratrem.

35:8  Zde zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována dole u Bét-elu pod posvátným dubem, který pojmenoval Posvátný dub pláče.

35:9  I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu

35:10  slovy: „Tvé jméno bylo Jákob; už nebudeš zván Jákob, tvé jméno bude Izrael.“ A dal mu jméno Izrael.

35:11  Dále mu Bůh řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z tebe národ a společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder.

35:12  Zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tu dám tobě; tvému potomstvu dám tuto zemi.“

35:13  Potom Bůh vystoupil od něho z toho místa, kde s ním mluvil.

35:14  A Jákob na tom místě, kde s ním mluvil, postavil posvátný sloup, sloup kamenný, a vykonal na něm úlitbu: polil jej svrchu olejem.

35:15  Místu, kde s ním mluvil Bůh, dal Jákob jméno Bét-el.

35:16  Potom z Bét-elu odtáhli. A když už byli nedaleko Efraty, Ráchel porodila; měla však těžký porod.

35:17  Když těžce rodila, pravila jí porodní bába: „Neboj se, máš zase syna!“

35:18  Ve chvíli, kdy umírala a život z ní unikal, pojmenovala ho Ben-óni (to je Syn mého zmaru), ale otec ho nazval Ben-jamín (to je Syn zdaru).

35:19  Ráchel umřela a byla pohřbena u cesty do Efraty, což je Betlém.

35:20  Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup, a to je památník Ráchelina hrobu až dodnes.

35:21  Potom táhl Izrael dál a postavil svůj stan opodál Migdal-ederu.

35:22  Když Izrael přebýval v oné zemi, šel Rúben a ležel s ženinou svého otce Bilhou. Izrael se o tom doslechl... Synů Jákobových bylo dvanáct.

35:23  Synové Lejini: Rúben, Jákobův prvorozený, Šimeón a Lévi, Juda, Isachar a Zabulón.

35:24  Synové Ráchelini: Josef a Benjamín.

35:25  Synové Rácheliny otrokyně Bilhy: Dan a Neftalí.

35:26  A synové Lejiny otrokyně Zilpy: Gád a Ašer. To jsou synové Jákobovi, kteří se mu narodili v Rovinách aramských.

35:27  Jákob přišel k svému otci Izákovi do Mamre, do Kirjat-arby, což je Chebrón, kde Abraham a Izák pobývali jako hosté.

35:28  Izák se dožil sto osmdesáti let.

35:29  I zesnul Izák a zemřel a byl připojen k svému lidu, stár a sytý dnů. Jeho synové Ezau a Jákob ho pochovali.

Chapter 36

36:1  Toto je rodopis Ezauův, to je Edómův.

36:2  Ezau si vzal ženy z dcer kenaanských: Ádu, dceru Chetejce Elóna, a Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Chivejce Sibeóna,

36:3  dále Basematu, dceru Izmaelovu, sestru Nebajótovu.

36:4  Áda porodila Ezauovi Elífaza a Basemat porodila Reúela.

36:5  Oholíbama porodila Jeúše, Jaelama a Kóracha. To jsou synové Ezauovi, kteří se mu narodili v kenaanské zemi.

36:6  Ezau pak vzal své ženy, syny a dcery i všechny lidi svého domu, stádo a všechen dobytek i všechen majetek, jehož v kenaanské zemi nabyl, a odešel od svého bratra Jákoba pryč do seírské země.

36:7  Jmění, jehož nabyli, bylo totiž tak značné, že nemohli sídlit pospolu, a země, v níž pobývali jako hosté, jim nemohla pro jejich stáda stačit.

36:8  Proto se Ezau usadil v Seírském pohoří. Ezau, to je Edóm.

36:9  To je tedy rodopis Ezaua, praotce Edómu, v Seírském pohoří.

36:10  Toto jsou jména synů Ezauových: Elífaz, syn Ezauovy ženy Ády, Reúel, syn Ezauovy ženy Basematy.

36:11  Synové Elífazovi jsou: Téman, Ómar, Sefó, Gátam a Kenaz.

36:12  Ženina Ezauova syna Elífaza byla Timna a ta porodila Elífazovi Amáleka. To jsou vnuci Ezauovy ženy Ády.

36:13  A toto jsou synové Reúelovi: Nachat a Zerach, Šama a Miza. To jsou vnuci Ezauovy ženy Basematy.

36:14  A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery Anovy, vnučky Sibeónovy: porodila Ezauovi Jeúše, Jaelama a Kóracha.

36:15  Toto jsou pohlaváři synů Ezauových. Synové Ezauova prvorozence Elífaza: pohlavár Téman, pohlavár Ómar, pohlavár Sefó, pohlavár Kenaz,

36:16  pohlavár Kórach, pohlavár Gátam, pohlavár Amálek. To jsou elífazovští pohlaváři v edómské zemi, vnuci Ádini.

36:17  A toto jsou synové Ezauova syna Reúela: pohlavár Nachat, pohlavár Zerach, pohlavár Šama, pohlavár Miza. To jsou reúelovští pohlaváři v edómské zemi, vnuci Ezauovy ženy Basematy.

36:18  A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy: pohlavár Jeúš, pohlavár Jaelam, pohlavár Kórach. To jsou pohlaváři Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery Anovy.

36:19  To jsou synové Ezauovi a to jsou jejich pohlaváři. To je Edóm.

36:20  Toto jsou synové Chorejce Seíra, praobyvatelé této země: Lótan a Šóbal, Sibeón a Ana,

36:21  Dišón, Eser a Díšan. To jsou chorejští pohlaváři, Seírovi synové v edómské zemi.

36:22  Lótanovi synové jsou Chorí a Hémam; Lótanova sestra je Timna.

36:23  A toto jsou synové Šóbalovi: Alván, Manachat a Ébal, Šefó a Ónam.

36:24  Toto jsou synové Sibeónovi: Aja a Ana. To byl ten Ana, který našel ve stepi horké prameny, když pásl osly svého otce Sibeóna.

36:25  A toto jsou Anovy děti: Dišón a Oholíbama, dcera Anova.

36:26  A toto jsou synové Díšanovi: Chemdán a Ešbán, Jitrán a Keran.

36:27  Toto jsou synové Eserovi: Bilhán, Zaavan a Akan.

36:28  Toto jsou synové Díšanovi: Ús a Aran.

36:29  Toto jsou chorejští pohlaváři: pohlavár Lótan, pohlavár Šóbal, pohlavár Sibeón, pohlavár Ana,

36:30  pohlavár Dišón, pohlavár Eser, pohlavár Díšan. To jsou chorejští pohlaváři podle seznamu pohlavárů v seírské zemi.

36:31  A toto jsou králové, kteří kralovali v edómské zemi, dříve než kraloval král synům izraelským.

36:32  V Edómu kraloval Bela, syn Beórův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba.

36:33  Když Bela zemřel, stal se po něm králem Zerachův syn Jóbab z Bosry.

36:34  Když zemřel Jóbab, stal se po něm králem Chušam z témanské země.

36:35  Když zemřel Chušam, stal se po něm králem Bedadův syn Hadad, který porazil Midjána na Moábském poli. Jeho město se jmenovalo Avít.

36:36  Když zemřel Hadad, stal se po něm králem Samla z Masreky.

36:37  Když zemřel Samla, stal se po něm králem Šaul z Rechobótu nad Řekou.

36:38  Když zemřel Šaul, stal se po něm králem Akbórův syn Baal-chanan.

36:39  Když zemřel Akbórův syn Baal-chanan, stal se po něm králem Hadar. Jeho město se jmenovalo Paú a jméno jeho ženy bylo Mehetabel; byla to dcera Matredy, vnučka Mé-zahabova.

36:40  Toto jsou tedy jména ezauovských pohlavárů podle jejich čeledí a míst, jmenovitě: pohlavár Timna, pohlavár Alva, pohlavár Jetet,

36:41  pohlavár Oholíbama, pohlavár Ela, pohlavár Pínon,

36:42  pohlavár Kenaz, pohlavár Téman, pohlavár Mibsár,

36:43  pohlavár Magdíel, pohlavár Iram. To jsou edómští pohlaváři podle sídlišť v zemi jejich vlastnictví. To je Ezau, praotec Edómu.

Chapter 37

37:1  I usadil se Jákob v zemi, v níž jeho otec pobýval jako host, v zemi kenaanské.

37:2  Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásal se svými bratry ovce. Byl to mládenec, který býval se syny žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef přinášel svému otci o svých bratrech zlé zprávy.

37:3  Izrael Josefa miloval ze všech svých synů nejvíce; vždyť to byl syn jeho stáří. Proto mu udělal pestře tkanou suknici.

37:4  Když bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova.

37:5  Jednou měl Josef sen a pověděl jej svým bratrům; nenáviděli ho pak ještě více.

37:6  Řekl jim totiž: „Slyšte prosím, jaký jsem měl sen:

37:7  Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu.“

37:8  Bratři mu odpověděli: „To budeš nad námi kralovat jako král či mezi námi vládnout jako vladař?“ A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho slova ještě víc.

37:9  Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: „Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.“

37:10  To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: „Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?“

37:11  Bratři na něho žárlili, ale otec na to nepřestával myslet.

37:12  Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu.

37:13  Tu Izrael řekl Josefovi: „Zdalipak nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, rád bych tě za nimi poslal.“ On mu odvětil: „Tu jsem.“

37:14  Izrael mu řekl: „Jdi a podívej se, je-li s tvými bratry a s ovcemi vše v pořádku, a podej mi zprávu.“ Poslal ho tedy z chebrónské doliny a on přišel do Šekemu.

37:15  Tu ho nalezl nějaký muž, jak bloudí po poli, a zeptal se ho: „Co hledáš?“

37:16  Odvětil: „Hledám své bratry. Pověz mi prosím, kde pasou.“

37:17  Muž mu řekl: „Odtáhli odtud. Slyšel jsem, jak říkají: ‚Pojďme do Dótanu.‘“ Josef tedy šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu.

37:18  Jakmile ho v dálce spatřili, ještě než se k nim přiblížil, smluvili se proti němu, že ho usmrtí.

37:19  Řekli si mezi sebou: „Hle, mistr snů sem přichází!

37:20  Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny a řekneme: Sežrala ho divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů!“

37:21  Když to uslyšel Rúben, rozhodl se vysvobodit ho z jejich rukou. Zvolal: „Přece ho nebudeme ubíjet!“

37:22  Dále jim Rúben řekl: „Neprolévejte krev. Vhoďte ho do cisterny, která je ve stepi, ale ruku na něj nevztahujte!“ Chtěl ho z rukou bratrů vysvobodit a přivést k otci.

37:23  Jakmile Josef přišel k bratrům, strhli z něho suknici, tu suknici pestře tkanou, kterou měl na sobě.

37:24  Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, bez vody.

37:25  Pak se posadili, aby jedli chléb. Tu se rozhlédli a spatřili, jak od Gileádu přichází karavana Izmaelců; jejich velbloudi nesli ladanum, mastix a masti. Táhli s tím dolů do Egypta.

37:26  Juda řekl bratrům: „Čeho tím dosáhneme, když svého bratra zabijeme a jeho krev zatajíme?

37:27  Pojďte, prodejme ho Izmaelcům, ale sami na něho nesahejme; vždyť je to náš rodný bratr.“ Bratři ho uposlechli.

37:28  Když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta.

37:29  Když se Rúben vrátil k cisterně, vidí, že tam Josef není. Roztrhl své roucho,

37:30  vrátil se k bratrům a naříkal: „Ten hoch tam není. Co si jen, co si jen počnu?“

37:31  Tu vzali bratři Josefovu suknici, porazili kozla a suknici namočili v krvi.

37:32  Tu pestře tkanou suknici pak dali donést otci se vzkazem: „Tohle jsme nalezli. Pozorně si to prosím prohlédni: Je to suknice tvého syna, nebo není?“

37:33  Když si ji prohlédl, zvolal: „Suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, rozsápán je Josef!“

37:34  I roztrhl Jákob svůj šat, přes bedra přehodil žíněné roucho a truchlil pro syna mnoho dní.

37:35  Přišli všichni jeho synové a všechny jeho dcery, aby ho potěšili, ale on se potěšit nedal. Naříkal: „Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí.“ Tak oplakával otec Josefa.

37:36  A Medanci ho prodali do Egypta faraónovu dvořanu Potífarovi, veliteli tělesné stráže.

Chapter 38

38:1  Stalo se pak v té době, že Juda odešel od svých bratrů a připojil se k adulamskému muži jménem Chíra.

38:2  Tam spatřil dceru kenaanského muže, který se jmenoval Šúa. Vzal si ji za ženu a vešel k ní.

38:3  Otěhotněla, porodila syna a Juda mu dal jméno Er.

38:4  Znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan.

38:5  Nato porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. Bylo to v Kezíbu, kde jej porodila.

38:6  Juda dal Erovi, svému prvorozenému, manželku jménem Támar.

38:7  Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej Hospodin usmrtil.

38:8  Juda tedy řekl Ónanovi: „Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.“

38:9  Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoli vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka.

38:10  Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho.

38:11  Tehdy řekl Juda své snaše Támaře: „Usaď se v domě svého otce jako vdova, dokud nedospěje můj syn Šela.“ Říkal si však: „Jen aby také on nezemřel jako jeho bratři!“ Támar tedy odešla a usadila se v otcovském domě.

38:12  Uplynulo mnoho dní. Judova manželka, dcera Šúova, zemřela. Když se Juda utěšil, putoval se svým adulamským přítelem Chírou za střihači svých ovcí do Timny.

38:13  Oznámili Támaře: „Tvůj tchán putuje do Timny ke stříži svých ovcí.“

38:14  Tu odložila vdovské šaty, zastřela se rouškou, zahalila se a posadila se při vstupu do Énajimu, který je u cesty do Timny. Viděla totiž, že nebyla dána Šelovi za ženu, ačkoli už dospěl.

38:15  Když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, protože si zastřela tvář.

38:16  Obrátil se k ní, sedící při cestě, a řekl: „Dovol prosím, abych k tobě vešel.“ Nevěděl totiž, že je to jeho snacha. Otázala se: „Co mi dáš za to, že ke mně vejdeš?“

38:17  Odvětil: „Pošlu ti kůzle ze stáda.“ Řekla: „Ale dáš mi zástavu, než je pošleš.“

38:18  Otázal se: „Co ti mám dát jako zástavu?“ Odvětila: „Své pečetidlo se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce.“ Dal jí to a vešel k ní. A ona s ním otěhotněla.

38:19  Hned nato odešla, odložila roušku a oděla se do vdovských šatů.

38:20  Juda pak poslal kůzle po svém adulamském příteli, aby vyzvedl od té ženy zástavu; ten ji však nenalezl.

38:21  Vyptával se mužů toho místa: „Kde je ta kněžka, která byla v Énajimu u cesty?“ Odpověděli: „Žádná kněžka zde nebyla.“

38:22  Vrátil se k Judovi a řekl: „Nenašel jsem ji. Také mužové toho místa pravili: ‚Žádná kněžka zde nebyla.‘“

38:23  Juda řekl: „Ať si to nechá; jen když nebudeme v opovržení. Vždyť jsem to kůzle poslal, ale tys ji nenašel.“

38:24  Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: „Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná.“ Juda řekl: „Vyveďte ji, ať je upálena.“

38:25  Když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: „Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyhle věci.“ A dodala: „Pohleď jen pozorně, čí je toto pečetidlo, šňůrka a hůl!“

38:26  Juda si je pozorně prohlédl a řekl: „Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Šelovi.“ A už k ní nikdy nevešel.

38:27  Nastala chvíle jejího porodu, a hle, v jejím životě byla dvojčata.

38:28  Když rodila, jedno vystrčilo ruku. Porodní bába na ni rychle přivázala karmínovou nitku a řekla: „Toto vyjde první.“

38:29  Ono však stáhlo ruku zpět, a hle, vyšel jeho bratr. Řekla: „Jakou trhlinou ses prodral!“ A pojmenovali ho Peres (to je Trhlina).

38:30  Potom vyšel jeho bratr, který měl na ruce karmínovou nitku. Toho pojmenovali Zerach (to je Rozbřesk).

Chapter 39

39:1  Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli, si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže.

39:2  S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána.

39:3  Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru.

39:4  Josef proto získal jeho přízeň a posluhoval mu. Potífar ho ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl.

39:5  A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl, žehnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, v domě i na poli.

39:6  Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu.

39:7  Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla a naléhala: „Spi se mnou!“

39:8  Ale on odmítl a ženě svého pána řekl: „Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má.

39:9  V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu!“

39:10  A třebaže se Josefovi nabízela den co den, nevyhověl jí, aby k ní ulehl a byl s ní.

39:11  Jednoho dne přišel do domu, aby vykonával svou práci. Nikdo z domácích v domě nebyl.

39:12  Tu ho chytila za oděv se slovy: „Spi se mnou!“ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven.

39:13  Když viděla, že jí nechal svůj oděv v ruce a utekl ven,

39:14  křikem přivolala služebnictvo a vykládala jim: „Hleďte, přivedli nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat! Přišel za mnou a chtěl se mnou spát. Proto jsem se dala do takového křiku.

39:15  Jak slyšel, že se dávám do křiku a volám, nechal svůj oděv u mne, utekl a vyběhl ven.“

39:16  Uložila oděv u sebe, dokud nepřišel jeho pán domů.

39:17  Jemu vykládala totéž: „Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, a chtěl se se mnou miliskovat.

39:18  Když jsem se dala do křiku a volala, nechal svůj oděv u mne a utekl ven.“

39:19  Jakmile Josefův pán uslyšel slova své ženy, která ho ujišťovala: „Jak říkám, tohle mi provedl tvůj otrok“, vzplanul hněvem,

39:20  vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti.

39:21  Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti;

39:22  ten Josefovi svěřil všechny vězně v pevnosti. Řídil vše, co se tam mělo dělat.

39:23  Velitel pevnosti nedohlížel na nic, co mu svěřil, poněvadž s Josefem byl Hospodin; všemu, co činil, dopřával Hospodin zdaru.

Chapter 40

40:1  I stalo se po těch událostech, že číšník egyptského krále a pekař se prohřešili proti svému pánu, egyptskému králi.

40:2  Farao se na oba své dvořany rozlítil, na nejvyššího číšníka a na nejvyššího pekaře,

40:3  a dal je do vazby v domě velitele tělesné stráže při pevnosti, kde byl uvězněn Josef.

40:4  Velitel tělesné stráže Josefa ustanovil, aby jim posluhoval. Nějaký čas byli ve vazbě.

40:5  Tu oba dva měli sen, číšník i pekař egyptského krále, uvěznění v pevnosti; téže noci měl každý svůj sen volající po výkladu.

40:6  Když k nim Josef ráno přišel, viděl, jak jsou sklíčeni.

40:7  Zeptal se faraónových dvořanů, kteří s ním byli v domě jeho pána ve vazbě: „Proč jste dnes tak zamlklí?“

40:8  Odvětili mu: „Měli jsme sen, avšak není tu nikdo, kdo by jej vyložil.“ Josef jim nato řekl: „Což vykládat sny není věc Boží? Jen mi je vypravujte.“

40:9  Nejvyšší číšník vypravoval tedy Josefovi svůj sen: „Ve snu jsem pojednou před sebou viděl vinnou révu

40:10  a na té révě tři výhonky. Sotva réva vypučela, hned rozkvetla a její hrozny dozrály.

40:11  V ruce jsem měl faraónovu číši. Bral jsem hrozny, vytlačoval je do faraónovy číše a podával jsem mu ji do ruky.“

40:12  Josef mu pravil: „Toto je výklad snu: Tři výhonky jsou tři dny;

40:13  již po třech dnech tvou hlavu farao povýší a tvou hodnost ti vrátí. Budeš faraónovi podávat do ruky jeho číši podle dřívějšího práva, kdy jsi býval jeho číšníkem.

40:14  Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraóna a vyvedeš mě z tohoto domu.

40:15  Vždyť jsem byl ukraden z hebrejské země a zde jsem se nedopustil naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy.“

40:16  Když nejvyšší pekař viděl, že Josef dobře vykládá, řekl mu: „Také já jsem měl sen: Hle, měl jsem na hlavě tři košíky pečiva.

40:17  V nejhořejším košíku byly všelijaké pokrmy, upečené pro faraóna. A ptáci je jedli z košíku na mé hlavě.“

40:18  Josef odpověděl: „Toto je výklad snu: Tři košíky jsou tři dny.

40:19  Již po třech dnech tvou hlavu farao povýší nad tebe - oběsí tě na dřevě. A ptáci budou z tebe rvát maso.“

40:20  Stalo se pak třetího dne, v den faraónových narozenin, že farao vystrojil hody pro všechny své služebníky. Uprostřed svých služebníků povýšil hlavu nejvyššího číšníka a hlavu nejvyššího pekaře:

40:21  nejvyššího číšníka znovu dosadil do jeho číšnického úřadu, aby podával faraónovi do ruky číši,

40:22  a nejvyššího pekaře oběsil, jak jim vyložil Josef.

40:23  Nejvyšší číšník si však na Josefa nevzpomněl; zapomněl na něho.

Chapter 41

41:1  Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Stojí u Nilu.

41:2  Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav nápadně krásných a vykrmených a popásají se na říční trávě.

41:3  A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných sedm krav, nápadně šeredných a vyhublých, a postaví se vedle těch sedmi krav na břehu.

41:4  A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly sedm krav nápadně krásných a vykrmených. Vtom farao procitl.

41:5  Když zase usnul, měl druhý sen. Sedm klasů bohatých a pěkných vyrůstá z jednoho stébla.

41:6  A hle, za nimi vyráží sedm klasů hluchých a sežehlých východním větrem.

41:7  A ty hluché klasy pohltily sedm klasů bohatých a plných. Farao procitl; takový to byl sen.

41:8  Když nastalo jitro, byl tak rozrušen, že si dal zavolat všechny egyptské věštce a mudrce. Vyprávěl jim své sny, ale žádný mu je nedovedl vyložit.

41:9  Až promluvil k faraónovi nejvyšší číšník: „Musím dnes připomenout svůj prohřešek:

41:10  Farao se kdysi na své služebníky rozlítil a dal mě spolu s nejvyšším pekařem do vazby v domě velitele tělesné stráže.

41:11  Jedné noci jsme oba měli sen; každý z nás měl sen, který volal po výkladu.

41:12  Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže. Vypravovali jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému vyložil, co jeho sen znamená.

41:13  A vskutku, jak nám vyložil, tak se i stalo; mně farao vrátil hodnost, ale pekaře dal oběsit.“

41:14  Farao si tedy dal zavolat Josefa. Okamžitě ho propustili z jámy. Oholil se, převlékl si plášť a přišel k faraónovi.

41:15  Farao Josefovi řekl: „Měl jsem sen a nikdo mi jej nedovede vyložit. Doslechl jsem se, že tobě stačí sen slyšet a už jej vyložíš.“

41:16  Josef faraónovi odpověděl: „Ne já, ale Bůh dá faraónovi uspokojivou odpověď.“

41:17  Farao tedy k Josefovi mluvil: „Zdálo se mi, že stojím na břehu Nilu.

41:18  Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav vykrmených a krásného vzhledu a popásají se na říční trávě.

41:19  A hle, za nimi vystupuje jiných sedm krav, nevzhledných, velice bídného vzrůstu a vychrtlých. Něco tak šeredného jsem neviděl v celé egyptské zemi.

41:20  A ty vychrtlé a šeredné krávy sežraly prvních sedm krav vykrmených.

41:21  Ačkoli se dostaly do jejich útrob, nebylo znát, že tam jsou. Zůstaly nápadně šeredné jako předtím. Vtom jsem procitl.

41:22  Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných.

41:23  A hle, za nimi vyráží sedm klasů jalových, hluchých a sežehlých východním větrem.

41:24  A ty hluché klasy pohltily sedm klasů pěkných. Řekl jsem to věštcům, ale nikdo mi nedovedl podat výklad.“

41:25  Josef faraónovi odvětil: „Faraónův sen je jeden a týž. Bůh faraónovi oznámil, co učiní.

41:26  Sedm pěkných krav, to je sedm let. Také sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen.

41:27  Sedm vychrtlých a šeredných krav, vystupujících za nimi, je sedm let, stejně jako sedm prázdných a východním větrem sežehlých klasů; to bude sedm let hladu.

41:28  Když jsem faraónovi řekl: Bůh faraónovi ukázal, co učiní, mínil jsem toto:

41:29  Přichází sedm let veliké hojnosti v celé egyptské zemi.

41:30  Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí.

41:31  V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý.

41:32  Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, že slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná.

41:33  Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muži a dosadí ho za správce egyptské země.

41:34  Nechť farao ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egyptské země.

41:35  Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromažďují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faraónovu moc obilí a hlídají je.

41:36  Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egyptskou zemi. A země nezajde hladem.“

41:37  Tato řeč se faraónovi i všem jeho služebníkům zalíbila.

41:38  Farao svým služebníkům tedy řekl: „Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?“

41:39  Josefovi pak řekl: „Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak zkušený a moudrý jako ty.

41:40  Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem.“

41:41  Farao mu dále řekl: „Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země.“

41:42  A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz.

41:43  Dal ho vozit ve voze pro svého zástupce a volat před ním: „Na kolena!“ Tak ho učinil správcem celé egyptské země.

41:44  Farao Josefovi ještě řekl: „Já jsem farao. Bez tebe nikdo nehne rukou ani nohou v celé egyptské zemi.“

41:45  A farao Josefa pojmenoval Safenat Paneach (to je po egyptsku Zachránce světa) a dal mu za manželku Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Tak vzešel Josef nad egyptskou zemí jako slunce.

41:46  Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraónem, králem egyptským. Josef pak vyšel od faraóna a procházel celou egyptskou zemí.

41:47  Země vydávala po sedm let přebohatou hojnost.

41:48  Shromažďoval tedy všechnu potravu po sedm let hojnosti, která v egyptské zemi nastala, a zásoby ukládal ve městech; v každém městě uložil potravu z okolních polí.

41:49  Nashromáždil takové množství obilí, jako je písku v moři, takže přestali počítat, neboť se už počítat nedalo.

41:50  Ještě než přišel rok hladu, narodili se Josefovi dva synové, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu.

41:51  Prvorozenému dal Josef jméno Manases (to je Bůh dal zapomenutí), neboť řekl: „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.“

41:52  Druhému dal jméno Efrajim (to je Bůh dal plodnost), neboť řekl: „Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení.“

41:53  Sedm let hojnosti v egyptské zemi skončilo

41:54  a nastalo sedm let hladu, jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad, ale v celé egyptské zemi měli chléb.

41:55  Když všechen lid egyptské země začal hladovět a křičel k faraónovi o chléb, pravil farao celému Egyptu: „Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne.“

41:56  Hlad byl po celé zemi. Tu Josef otevřel všechny sklady a prodával Egyptu obilí, neboť hlad tvrdě doléhal na egyptskou zemi.

41:57  A všechny země přicházely do Egypta, aby nakupovaly u Josefa obilí, protože hlad tvrdě dolehl na celý svět.

Chapter 42

42:1  Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí, vytkl svým synům: „Co se díváte jeden na druhého?“

42:2  A řekl: „Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme.“

42:3  Deset Josefových bratrů tedy sestoupilo nakoupit v Egyptě obilí.

42:4  Josefova bratra Benjamína s nimi Jákob neposlal, protože si řekl: „Aby snad nepřišel o život!“

42:5  Izraelovi synové přišli spolu s jinými nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad.

42:6  Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země. Když přišli jeho bratři, skláněli se před ním tváří k zemi.

42:7  Josef spatřil své bratry a poznal je, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odvětili: „Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.“

42:8  Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali.

42:9  Tu si vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály. Křikl na ně: „Jste vyzvědači! Přišli jste obhlédnout nechráněná místa země.“

42:10  Ohradili se: „Nikoli, pane; tvoji otroci přišli nakoupit potravu.

42:11  Všichni jsme synové jednoho muže, jsme poctiví lidé. Tvoji otroci nikdy nebyli vyzvědači.“

42:12  Ale on trval na svém: „Ne, přišli jste obhlédnout nechráněná místa země.“

42:13  Odvětili: „Tvých otroků bylo dvanáct. Jsme bratři, synové jednoho muže z kenaanské země. Nejmladší je teď u otce a jeden - ten už není.“

42:14  Ale Josef stál na svém: „Je to tak, jak jsem řekl. Jste vyzvědači.

42:15  Takto budete prověřeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odtud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr.

42:16  Vyšlete jednoho z vás, aby ho přivedl; vy zůstanete v poutech. Tak budou vaše výpovědi ověřeny, mluvíte-li pravdu. Když ne, jakože živ je farao, jste vyzvědači.“

42:17  A vsadil je společně na tři dny do vazby.

42:18  Třetího dne jim Josef řekl: „Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha.

42:19  Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly.

42:20  Svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich výpovědí a nezemřete.“ I učinili tak.

42:21  A řekli si navzájem: „Jistě jsme se provinili proti svému bratru; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my.“

42:22  Rúben jim odpověděl: „Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.“

42:23  Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka.

42:24  Josef se od nich odvrátil a zaplakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi. Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.

42:25  Nato dal příkaz, aby naplnili jejich měchy obilím, vrátili každému do jeho pytle stříbro a dali jim potravu na cestu. Učinili tak.

42:26  Bratři naložili nakoupené obilí na osly a odjeli.

42:27  Když pak na místě, kde nocovali, rozvázal jeden z nich pytel, aby dal svému oslu obrok, uviděl své stříbro navrchu v žoku.

42:28  Zvolal na bratry: „Mé stříbro je tady! Zde v žoku!“ Zůstali jako bez sebe, roztřásli se a říkali jeden druhému: „Co nám to jen Bůh učinil?“

42:29  Když přišli k svému otci Jákobovi do kenaanské země, pověděli mu všechno, co je potkalo:

42:30  „Ten muž, pán země, mluvil s námi tvrdě a měl nás za vyzvědače.

42:31  Říkali jsme mu, že jsme poctiví lidé, že nejsme vyzvědači,

42:32  že nás bylo dvanáct bratrů, synů našeho otce; jeden, ten že už není, a nejmladší že je teď u otce v kenaanské zemi.

42:33  Ale ten muž, pán země, odvětil: ‚Že jste poctiví, poznám podle toho: Jednoho ze svých bratrů necháte u mne. Vezměte obilí, aby vaše rodiny nehladověly, a jděte.

42:34  Svého nejmladšího bratra pak přiveďte ke mně. Tak poznám, že nejste vyzvědači, že jste poctiví. Potom vám vašeho bratra vydám a můžete v zemi volně obchodovat.‘“

42:35  Když vyprazdňovali pytle, našel každý ve svém pytli váček se stříbrem. Jakmile oni i otec spatřili váčky se stříbrem, padla na ně bázeň.

42:36  Otec Jákob jim řekl: „Připravujete mě o děti. Nemám Josefa ani Šimeóna, a Benjamína mi chcete vzít. To všechno na mne dolehlo!“

42:37  Nato Rúben svému otci pravil: „Můžeš usmrtit dva z mých synů, jestliže ti Benjamína nepřivedu. Svěř mi ho, já ti ho přivedu zpátky!“

42:38  Ale on řekl: „Můj syn s vámi do Egypta nesestoupí. Jeho bratr je mrtev, zůstal sám. Kdyby na cestě, kterou se budete ubírat, přišel o život, uvalili byste na mé šediny žal a přivedli mě do podsvětí.

Chapter 43

43:1  Hlad těžce doléhal na zemi dále.

43:2  Když spotřebovali obilí, které dovezli z Egypta, řekl jim otec: „Nakupte nám znovu trochu potravy.“

43:3  Juda odvětil: „Ten muž nás důrazně varoval a prohlásil: ‚Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr.‘

43:4  Jsi-li ochoten pustit s námi našeho bratra, sestoupíme do Egypta a nakoupíme ti potravu.

43:5  Nejsi-li však ochoten ho pustit, nesestoupíme. Ten muž nám přece řekl: ‚Mou tvář nespatříte, nebude-li s vámi váš bratr.‘“

43:6  Izrael se otázal: „Proč jste jednali vůči mně tak bezohledně a pověděli tomu muži, že máte ještě bratra?“

43:7  Odvětili: „Ten muž se nás neodbytně vyptával na nás a na náš rod. Ptal se: ‚Je ještě naživu váš otec? Máte ještě bratra?‘ Pověděli jsme mu jen to, nač se přímo zeptal. Což jsme vůbec mohli tušit, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra dolů‘?“

43:8  Potom se na otce Izraele obrátil Juda: „Pusť toho chlapce se mnou, ať můžeme jít. Tak zůstaneme naživu a nezemřeme - ani my ani ty ani naši maličcí.

43:9  Já sám se za něho zaručuji, můžeš mě volat k odpovědnosti. Jestli ti ho nepřivedu a nepostavím před tebe, prohřešil jsem se proti tobě na celý život.

43:10  Vždyť kdybychom nebyli otáleli, mohli jsme už být dvakrát zpátky.“

43:11  Otec Izrael jim řekl: „Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle.

43:12  Vezměte s sebou dvojnásobnou částku stříbra a stříbro, které vám bylo vráceno do žoků, osobně vraťte; snad to byl omyl.

43:13  Vezměte i svého bratra a hned se navraťte k tomu muži.

43:14  Sám Bůh všemohoucí ať vás obdaří před tváří toho muže slitováním, aby propustil vašeho druhého bratra i Benjamína. Teď zůstanu úplně bez dětí!“

43:15  Ti muži tedy vzali onen dar, vzali s sebou dvojnásobnou částku stříbra a Benjamína, vydali se na cestu, sestoupili do Egypta a postavili se před Josefem.

43:16  Když Josef spatřil, že Benjamín je s nimi, řekl správci svého domu: „Uveď ty muže do domu, poraz hned dobytče a připrav je, neboť ti muži budou jíst v poledne se mnou.“

43:17  Muž udělal, co mu Josef řekl, a uvedl je do jeho domu.

43:18  Ale ti muži se báli, že byli uvedeni do domu Josefova, a říkali si: „To jsme předvedeni kvůli tomu stříbru, které nám bylo posledně vráceno do žoků. Teď se na nás vyřítí, přepadnou nás a zajmou nás i s našimi osly jako otroky.“

43:19  Proto přistoupili k muži, který byl správcem Josefova domu, a ve dveřích domu se s ním domlouvali.

43:20  Říkali: „Dovol, pane; my jsme sem posledně sestoupili, abychom nakoupili potravu.

43:21  Když jsme vstoupili do noclehárny, rozvázali jsme žoky. A hle, každý měl své stříbro ve svém žoku navrchu, v plné váze. Vracíme je tedy osobně zpět.

43:22  Přinesli jsme s sebou ještě jiné stříbro, abychom nakoupili potravu. Nevíme, kdo nám vložil naše stříbro do žoků.“

43:23  Ale on řekl: „Upokojte se, nic se nebojte. Bůh váš a Bůh vašeho otce vám dal do žoků ten skrytý poklad. Vaše stříbro jsem přece přijal.“ A vyvedl k nim Šimeóna.

43:24  Když správce uvedl ty muže do Josefova domu, dal jim vodu, aby si umyli nohy, a jejich oslům dal obrok.

43:25  Oni zatím připravili dar pro Josefa, až v poledne přijde; slyšeli totiž, že tam mají stolovat.

43:26  Jakmile Josef vkročil do domu, přinesli mu tam svůj dar a klaněli se mu až k zemi.

43:27  Zeptal se jich, jak se jim vede, a otázal se: „Zdalipak se vede dobře vašemu starému otci, o němž jste mluvili? Je ještě naživu?“

43:28  Odpověděli: „Tvému otroku, našemu otci, se vede dobře, je dosud živ.“ Padli na kolena a klaněli se mu.

43:29  Tu se rozhlédl a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky, a tázal se: „Toto je váš nejmladší bratr, o kterém jste se mnou mluvili?“ A dodal: „Bůh ti buď milostiv, můj synu!“

43:30  Nato se Josef rychle vzdálil. Byl hluboce pohnut a dojat nad bratrem až k pláči; vešel proto do pokojíku a rozplakal se tam.

43:31  Potom si umyl obličej, vyšel a s přemáháním řekl: „Podávejte jídlo.“

43:32  Podávali zvlášť jemu, zvlášť jim a zvlášť Egypťanům, kteří s ním jídali; Egypťané totiž nesmějí stolovat s Hebreji, poněvadž to je pro ně ohavnost.

43:33  A seděli před ním od prvorozeného, jak náleželo prvorozenému, až po nejmladšího, každý podle svého věku. Jeden jako druhý trnuli úžasem.

43:34  Potom je Josef uctil ze svého stolu; nejvíce ze všech, pětkrát víc než ostatní, však uctil Benjamína. Hodovali s ním a hojně se s ním napili.

Chapter 44

44:1  Josef pak přikázal správci svého domu: „Naplň žoky těch mužů potravou, kolik jen budou moci unést, a stříbro každého z nich vlož navrch do jeho žoku.

44:2  Můj kalich, ten stříbrný, vlož navrch do žoku nejmladšího spolu se stříbrem za nakoupené obilí.“ I učinil, jak mu Josef uložil.

44:3  Ráno za svítání byli ti muži propuštěni i se svými osly.

44:4  Když vyšli z města a nebyli ještě daleko, řekl Josef správci svého domu: „Pronásleduj ty muže. Až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč jste se za dobro odvděčili zlem?

44:5  Což jste nevzali to, z čeho můj pán pije a čeho používá k věštění? Zle jste se zachovali, že jste to udělali!‘“

44:6  Když je správce dostihl, řekl jim ta slova.

44:7  Odvětili mu: „Proč mluví můj pán taková slova? Tvoji otroci jsou daleci toho, aby udělali něco takového!

44:8  Vždyť stříbro, které jsme našli navrchu ve svých žocích, jsme ti přinesli ze země kenaanské zpět. Jak bychom mohli ukrást stříbro nebo zlato z domu tvého pána?

44:9  U koho z tvých otroků se to najde, ten ať zemře a my se staneme otroky svého pána!“

44:10  Správce souhlasil: „Dobře, ať je po vašem. Ten, u koho se to najde, se stane mým otrokem; vy budete bez viny.“

44:11  Každý rychle složil svůj žok na zem a rozvázal jej.

44:12  Nastala prohlídka; začala nejstarším a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v žoku Benjamínově.

44:13  Tu roztrhli svůj šat, náklad naložili na osly a vrátili se do města.

44:14  Tak přišel Juda se svými bratry do Josefova domu. Josef tam ještě byl; i padli před ním k zemi.

44:15  Josef se na ně rozkřikl: „Co jste to spáchali za čin! Což nevíte, že muž jako já všechno uhodne?“

44:16  Juda odvětil: „Co můžeme svému pánu říci? Jak to omluvíme? Čím se ospravedlníme? Sám Bůh stíhá tvé otroky za jejich provinění. Teď jsme otroky svého pána, my i ten, u něhož se kalich našel.“

44:17  Josef řekl: „Takového jednání jsem dalek; mým otrokem se stane jen ten, u něhož se našel kalich, a vy odejděte v pokoji k svému otci.“

44:18  Juda k němu přistoupil a řekl: „Dovol, můj pane, aby tvůj otrok směl promluvit ke svému pánu. Ať proti tvému otroku nevzplane tvůj hněv. Ty jsi přece jako sám farao.

44:19  Můj pán se svých otroků vyptával: ‚Máte ještě otce nebo bratra?‘

44:20  My jsme svému pánu odvětili: ‚Máme ještě starého otce a malého hocha, kterého zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev, zůstal tedy po své matce sám; jeho otec jej miluje.‘

44:21  Nato jsi svým otrokům řekl: ‚Přiveďte ho sem ke mně, chci ho vidět na vlastní oči.‘

44:22  My jsme svému pánu odvětili: ‚Ten chlapec nemůže svého otce opustit. Opustí-li jej, otec zemře.‘

44:23  Ale ty jsi svým otrokům řekl: ‚Nepřijde-li sem s vámi váš nejmladší bratr, nikdy nespatříte mou tvář.‘

44:24  Když jsme pak přišli k tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána.

44:25  Později náš otec řekl: ‚Nakupte nám znovu trochu potravy!‘

44:26  My jsme odvětili: ‚Nemůžeme tam sestoupit. Sestoupíme tam jen tehdy, bude-li s námi náš nejmladší bratr. Tvář toho muže nespatříme, nebude-li náš nejmladší bratr s námi.‘

44:27  Tvůj otrok, náš otec, nám řekl: ‚Vy víte, že mi má žena porodila dva syny.

44:28  Jeden mi odešel. Naříkal jsem: Rozsápán je, rozsápán. Už jsem ho nespatřil.

44:29  Vezmete-li mi i tohoto a přijde-li o život, uvalíte na mé šediny neštěstí a přivedete mě do podsvětí.‘

44:30  Co teď, až přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž lpí celou svou duší, s námi nebude?

44:31  Jakmile spatří, že chlapec s námi není, umře. Tvoji otroci uvalí žal na šediny tvého otroka, našeho otce, a přivedou ho do podsvětí.

44:32  Tvůj otrok se za toho chlapce, aby ho otec pustil, zaručil takto: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, prohřeším se proti svému otci na celý život.‘

44:33  Proto dovol, aby tvůj otrok zůstal u svého pána v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít.

44:34  Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo?“

Chapter 45

45:1  Josef se už nemohl ovládnout přede všemi, kdo stáli kolem něho, a křikl: „Jděte všichni pryč!“ Tak u něho nezůstal nikdo, když se dal poznat svým bratrům.

45:2  Hlasitě se rozplakal. Slyšeli to Egypťané, slyšel to dům faraónův.

45:3  Tu řekl bratrům: „Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?“ Bratři mu však nemohli odpovědět; tak se ho zhrozili.

45:4  Josef je proto vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta.

45:5  Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života.

45:6  V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň.

45:7  Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození.

45:8  A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi.

45:9  Putujte rychle k otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Nerozpakuj se a sestup ke mně.

45:10  Budeš bydlit v zemi Gošenu, a tak mi budeš nablízku i se svými syny a vnuky, s bravem a skotem i se vším, co je tvé.

45:11  Postarám se tam o tebe, neboť bude ještě pět let hladu, abys neměl nouzi ani ty ani tvůj dům ani nic z toho, co je tvé.‘

45:12  Vidíte na vlastní oči, i můj bratr Benjamín to vidí, že jsem to já sám, kdo s vámi mluví.

45:13  Povězte otci, jakou vážnost mám v Egyptě, a vše, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte ho sem.“

45:14  Padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a rozplakal se a Benjamín plakal na jeho šíji.

45:15  Políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom se bratři rozhovořili.

45:16  Do faraónova domu se donesla zpráva: „Přišli Josefovi bratři.“ Bylo to milé faraónovi i jeho služebníkům.

45:17  Farao tedy Josefovi řekl: „Pověz bratrům: Učiňte toto: Naložte na soumary náklad a dojděte do kenaanské země,

45:18  vezměte otce a své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší, co egyptská země má, a budete jíst tuk země.

45:19  Přikazuji ti, abys jim řekl: Učiňte toto: Vezměte z egyptské země pro své děti a ženy povozy, dovezte svého otce a přijďte.

45:20  Nelitujte ze svých věcí ničeho, protože budete mít to nejlepší z celé egyptské země.“

45:21  Izraelovi synové tak učinili. Josef jim podle faraónova příkazu vydal povozy a dal jim zásobu potravy na cestu.

45:22  Všem jim dal sváteční pláště, Benjamínovi však dal tři sta šekelů stříbra a pět svátečních plášťů.

45:23  A svému otci poslal tyto věci: deset oslů, kteří nesli nejlepší egyptské věci, deset oslic, které nesly obilí a chléb, a stravu otci na cestu.

45:24  Pak své bratry propustil. Když odcházeli, řekl jim: „Jen mezi sebou nevyvolávejte po cestě hádky!“

45:25  I vystoupili z Egypta a přišli do země kenaanské k svému otci Jákobovi.

45:26  Oznámili mu: „Josef ještě žije, a dokonce je vladařem nad celou egyptskou zemí!“ On však zůstal netečný, protože jim nevěřil.

45:27  Vypravovali mu tedy všechno, co k nim Josef mluvil. Teprve když spatřil povozy, které Josef poslal, aby ho odvezly, okřál duch jejich otce Jákoba.

45:28  „Stačí“, zvolal Izrael, „můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho ještě před smrtí uviděl.“

Chapter 46

46:1  Izrael se vydal na cestu se vším, co měl. Když přišel do Beer-šeby, obětoval Bohu svého otce Izáka oběti.

46:2  I řekl Bůh Izraelovi v nočních viděních: „Jákobe! Jákobe!“ A on odvětil: „Tu jsem.“

46:3  Bůh pravil: „Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta; učiním tě tam velikým národem.

46:4  Já sestoupím do Egypta s tebou a já tě také určitě vyvedu. Josef ti vlastní rukou zatlačí oči.“

46:5  Jákob se tedy zvedl z Beer-šeby a Izraelovi synové vysadili svého otce Jákoba i své dítky a ženy na povozy, které pro ně farao poslal.

46:6  Vzali svá stáda i jmění, jehož nabyli v zemi kenaanské, a přišli do Egypta, Jákob a s ním celé jeho potomstvo.

46:7  Přivedl do Egypta všechno své potomstvo, své syny a vnuky, své dcery a vnučky.

46:8  Toto jsou jména synů Izraelových, kteří vstoupili do Egypta: Jákob a jeho synové. Jákobův prvorozený syn Rúben;

46:9  jeho synové Chanók a Palú, Chesrón a Karmí.

46:10  Synové Šimeónovi: Jemúel, Jámin a Óhad, Jákin a Sóchar a Šaul, syn ženy kenaanské.

46:11  Synové Léviho: Geršón, Kehat a Merarí.

46:12  Synové Judovi: Er, Ónan a Šela, Peres a Zerach; Er a Ónan však zemřeli v zemi Kenaanu. Synové Peresovi byli Chesrón a Chámul.

46:13  Synové Isacharovi: Tóla a Púva, Jób a Šimrón.

46:14  Synové Zabulónovi: Sered, Elón a Jachleel.

46:15  Ti všichni jsou synové Lejini, které Jákobovi porodila v Rovinách aramských stejně jako dceru Dínu. Celkem třiatřicet synů a dcer.

46:16  Synové Gádovi: Sifjón a Chagí, Šúni a Esbón, Éri, Aródi a Aréli.

46:17  Synové Ašerovi: Jimna a Jišva, Jišví a Bería a jejich sestra Serach; synové Beríovi byli Cheber a Malkíel.

46:18  To jsou synové Zilpy, kterou dal Lában své dceři Leji, a ona je porodila Jákobovi, šestnáct duší.

46:19  Synové Jákobovy ženy Ráchel: Josef a Benjamín.

46:20  Josefovi se narodili v zemi egyptské Manases a Efrajim, které mu porodila Asenat, dcera ónského kněze Potífery.

46:21  Synové Benjamínovi: Bela, Beker a Ašbel, Géra a Naamán, Échi a Róš, Mupím a Chupím a Ard.

46:22  To jsou synové Ráchelini, kteří se narodili Jákobovi, celkem čtrnáct duší.

46:23  Synové Danovi: Chuším.

46:24  Synové Neftalího: Jachseel a Gúní, Jeser a Šilem.

46:25  To jsou synové Bilhy, kterou dal Lában své dceři Ráchel, a ona je porodila Jákobovi, celkem sedm duší.

46:26  Celkový počet těch, kdo vstoupili do Egypta s Jákobem, z jehož beder vzešli, byl šedesát šest duší, kromě žen Jákobových synů.

46:27  K tomu synové Josefovi, kteří se mu narodili v Egyptě, dva. Všech duší domu Jákobova, které vešly do Egypta, bylo sedmdesát.

46:28  Jákob poslal před sebou k Josefovi Judu, aby dal předem pokyny do Gošenu. Pak vstoupili do země Gošenu.

46:29  Josef dal zapřáhnout do vozu a vyjel svému otci Izraelovi vstříc do Gošenu. Když se setkali, padl mu kolem krku a na jeho šíji se rozplakal.

46:30  Izrael Josefovi řekl: „Teď už mohu zemřít, když jsem spatřil tvou tvář a vím, že jsi ještě živ.“

46:31  Josef svým bratrům a rodině svého otce pravil: „Pojedu a ohlásím to faraónovi. Řeknu mu: ‚Přišli ke mně z kenaanské země moji bratři a rodina mého otce.

46:32  Ti muži jsou pastýři ovcí, chovateli stád. Přišli se svým bravem a skotem a se vším, co mají.‘

46:33  Až vás farao zavolá a otáže se, jaké je vaše zaměstnání,

46:34  řeknete: ‚Tvoji otroci jsou od svého mládí až doposud chovateli stád, stejně jako naši otcové.‘ To proto, abyste se mohli usídlit v zemi Gošenu, neboť pro Egypťany jsou všichni pastýři ovcí ohavností.“

Chapter 47

47:1  Josef šel a oznámil faraónovi: „Můj otec a moji bratři se svým bravem a skotem i se vším, co mají, přišli ze země kenaanské. Jsou tu v zemi Gošenu.“

47:2  Potom vzal ze svých bratrů pět mužů a postavil je před faraóna.

47:3  Farao se jeho bratrů otázal: „Jaké je vaše zaměstnání?“ Oni mu odvětili: „Tvoji otroci jsou pastýři ovcí stejně jako naši otcové.“

47:4  A řekli faraónovi: „Přišli jsme, abychom v této zemi pobývali jako hosté, poněvadž pro ovce tvých otroků nebyla žádná pastva; na kenaanskou zemi těžce dolehl hlad. Dej svolení, ať tvoji otroci mohou sídlit v zemi Gošenu.“

47:5  Farao řekl Josefovi: „Tvůj otec a tvoji bratři přišli přece k tobě.

47:6  Egyptská země je před tebou. Usídli tedy otce a bratry v nejlepší části země. Ať sídlí v zemi Gošenu. Máš-li za to, že jsou mezi nimi schopní muži, ustanov je správci nad mými stády.“

47:7  Pak uvedl Josef svého otce Jákoba a postavil jej před faraóna, a Jákob faraónovi požehnal.

47:8  Farao se Jákoba otázal: „Kolik je let tvého života?“

47:9  Jákob mu odvětil: „Dnů mého putování je sto třicet let. Léta mého života byla nečetná a zlá, nedosáhla let života mých otců za dnů jejich putování.“

47:10  Když Jákob faraónovi požehnal, vyšel od něho.

47:11  Josef pak svého otce a bratry usadil a dal jim trvalé vlastnictví v zemi egyptské, v nejlepší její části, v zemi Ramesesu, podle faraónova rozkazu.

47:12  A opatřoval svého otce i bratry chlebem, celý dům svého otce až po ty nejmenší.

47:13  V celé zemi nebyl chléb; hlad doléhal velmi těžce. Země egyptská i země kenaanská byly hladem vyčerpány.

47:14  Za obilí, které nakupovali, vybral Josef všechno stříbro, co se ho jen v zemi egyptské a kenaanské našlo, a odvedl je do faraónova domu.

47:15  Tak došlo v zemi egyptské i kenaanské stříbro a všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a žádali: „Dej nám chleba; copak ti máme umírat před očima jen proto, že nemáme stříbro?“

47:16  Josef rozhodl: „Když už nemáte stříbro, dejte svá stáda a já vám za ně dám chléb.“

47:17  Přiváděli tedy svá stáda k Josefovi a Josef jim dával chléb za koně, za stáda bravu a skotu a za osly. Pečoval o ně tím, že jim v onom roce poskytoval za všechna jejich stáda chléb.

47:18  Tak uplynul onen rok. V příštím roce však přišli znovu a řekli mu: „Nebudeme před pánem tajit, že stříbro došlo a stáda dobytka už též patří pánovi. Jak pán vidí, zůstala nám už jen těla a půda.

47:19  Proč ti máme umírat před očima, my i naše půda? Kup nás i s naší půdou za chléb a budeme i se svou půdou faraónovými otroky. Vydej osivo, abychom zůstali naživu a nezemřeli a naše půda aby nezpustla.“

47:20  Josef tedy skoupil všechnu egyptskou půdu pro faraóna. Všichni Egypťané prodávali svá pole, neboť na ně tvrdě doléhal hlad. Země se tak stala vlastnictvím faraónovým.

47:21  A lid od jednoho konce egyptského pomezí až ke druhému uvedl pod správu měst.

47:22  Pouze půdu kněží nekupoval, neboť kněží měli od faraóna své důchody a žili z důchodů, které jim farao dával; proto svou půdu nemuseli prodat.

47:23  Josef potom řekl lidu: „Dnes jsem koupil pro faraóna vás i vaši půdu. Zde máte osivo a půdu osejte.

47:24  Pětinu z úrody budete odevzdávat faraónovi a čtyři díly vám zůstanou k osetí pole a pro obživu vaši a vašich domů a pro obživu vašich dětí.“

47:25  Odpověděli: „Tys nás zachoval při životě! Jen když získáme přízeň svého pána! Budeme faraónovými otroky.“

47:26  Josef tedy vydal o egyptské půdě nařízení dodnes platné: pětina úrody patří faraónovi. Faraónovým vlastnictvím se nestala jedině půda kněží.

47:27  Izrael se usadil v egyptské zemi, na území Gošenu. Zabydleli se v ní, rozplodili se a velmi se rozmnožili.

47:28  Jákob žil v egyptské zemi ještě sedmnáct let; všech let Jákobova života bylo sto čtyřicet sedm.

47:29  Když se přiblížil den Izraelovy smrti, zavolal svého syna Josefa a řekl mu: „Jestliže jsem získal tvoji přízeň, vlož prosím ruku na můj klín a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Nepohřbívej mě prosím v Egyptě!

47:30  Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě.“ Odpověděl: „Zachovám se podle tvých slov.“

47:31  Izrael řekl: „Přísahej mi.“ Tedy mu přísahal. I poklonil se Izrael k hlavám lůžka.

Chapter 48

48:1  Po těchto událostech pověděli Josefovi: „Tvůj otec je nemocen.“ Vzal tedy Josef s sebou oba své syny, Manasesa a Efrajima.

48:2  I oznámili Jákobovi: „Přichází k tobě tvůj syn Josef.“ Tu se Izrael vzchopil a posadil se na lůžku.

48:3  Jákob Josefovi řekl: „Bůh všemohoucí se mi ukázal v Lúzu v kenaanské zemi a požehnal mi

48:4  slovy: ‚Hle, rozplodím tě a rozmnožím a učiním tě společenstvím lidských pokolení. Tuto zemi dávám do věčného vlastnictví tvému potomstvu.‘

48:5  Oba synové, kteří se ti v egyptské zemi narodili před mým příchodem k tobě do Egypta, budou nyní moji. Efrajim a Manases jsou moji jako Rúben a Šimeón.

48:6  Děti pak, které zplodíš po nich, budou tvé; ve svém dědictví se budou nazývat jmény svých bratrů.

48:7  Když jsem přicházel z Rovin aramských, zemřela mi před očima Ráchel; bylo to v kenaanské zemi na cestě nedaleko Efraty a pochoval jsem ji tam u cesty do Efraty, to je do Betléma.“

48:8  Izrael pohleděl na Josefovy syny a zeptal se: „Kdo to je?“

48:9  Josef otci odvětil: „To jsou moji synové, které mi zde Bůh dal.“ Otec řekl: „Nuže, přiveď je ke mně, abych jim požehnal.“

48:10  Izrael měl totiž oči obtížené stářím a špatně viděl. Josef je k němu přivedl, on je políbil a objal.

48:11  Izrael Josefovi řekl: „Nedoufal jsem, že ještě někdy uvidím tvou tvář, a hle, Bůh mi dopřál vidět i tvé potomky.“

48:12  Poté je Josef odvedl od jeho kolenou a sklonil se tváří až k zemi.

48:13  Vzal oba, pravou rukou Efrajima a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou Manasesa a postavil ho k Izraelově pravici.

48:14  I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesovu. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl Manases.

48:15  Požehnal Josefovi takto: „Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes,

48:16  Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Abrahama a Izáka; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“

48:17  Josef viděl, že otec položil pravou ruku na hlavu Efrajimovu, a nelíbilo se mu to. Uchopil tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z hlavy Efrajimovy na hlavu Manasesovu.

48:18  Řekl mu: „Ne tak, otče, vždyť prvorozený je tento. Polož svou pravici na jeho hlavu.“

48:19  Otec však odmítl: „Vím, synu, vím. Také on se stane lidem a také on vzroste. Jeho mladší bratr jej však přeroste a jeho potomstvo naplní pronárody.“

48:20  A toho dne jim požehnal: „Tvým jménem bude Izrael žehnat: Bůh tě učiň jako Efrajima a Manasesa.“ Tak povýšil Efrajima nad Manasesa.

48:21  Josefovi Izrael řekl: „Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpátky do země vašich otců.

48:22  Tobě dávám o jeden díl víc než tvým bratrům; získal jsem jej z rukou Emorejců svým mečem a svým lukem.“

Chapter 49

49:1  I povolal Jákob své syny a řekl: „Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká.

49:2  Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce.

49:3  Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ.

49:4  Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil!

49:5  Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně - nástroj násilí.

49:6  V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky.

49:7  Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli.

49:8  Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět.

49:9  Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal?

49:10  Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení.

49:11  Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů.

49:12  Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko.

49:13  Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až k Sidónu svým bokem.

49:14  Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá.

49:15  Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím.

49:16  Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele.

49:17  Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět. -

49:18  Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine!

49:19  Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne.

49:20  Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat.

49:21  Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy.

49:22  Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti.

49:23  Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili.

49:24  Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele,

49:25  z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna.

49:26  Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry.

49:27  Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.“

49:28  To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.

49:29  Také jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně, která je na poli Chetejce Efróna,

49:30  do jeskyně na poli v Makpele, naproti Mamre v kenaanské zemi; to pole koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.

49:31  Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu.

49:32  To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců.“

49:33  Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.

Chapter 50

50:1  Tu padl Josef na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho.

50:2  Potom přikázal svým služebníkům lékařům, aby otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele

50:3  plných čtyřicet dní; tak dlouho totiž trvá balzamování. Egypťané ho oplakávali sedmdesát dní.

50:4  Když přešly dny smutku, promluvil Josef k nejbližším faraónovým: „Jestliže jsem získal vaši přízeň, předložte faraónovi mou prosbu:

50:5  Můj otec mě zapřisáhl slovy: ‚Hle, já umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kenaanské zemi.‘ Dovol, abych tam vystoupil a pochoval svého otce; pak se navrátím.“

50:6  Farao řekl: „Jen vystup a pohřbi svého otce, jak tě zapřisáhl.“

50:7  I šel Josef pochovat svého otce a šli s ním všichni faraónovi služebníci, starší jeho domu i všichni starší egyptské země,

50:8  celý Josefův dům a jeho bratři i dům jeho otce. V zemi Gošenu zanechali pouze své dítky, svůj brav a skot.

50:9  Vytáhlo s ním též vozatajstvo a jezdectvo. Byl to velmi slavný průvod.

50:10  Když přišli do Goren-atádu, který je u Jordánu, dali se do velikého a velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní smuteční slavnost.

50:11  Kenaanci, obyvatelé té země, viděli smuteční slavnost v Goren-atádu a pravili: „Egypt má těžký smutek!“ Proto pojmenovali to místo, které je u Jordánu, Ábel-misrajim (to je Smutek Egypta).

50:12  Pak synové učinili, jak jim otec přikázal.

50:13  Donesli ho do kenaanské země a pochovali ho v jeskyni na poli v Makpele; to pole naproti Mamre koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.

50:14  Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta se svými bratry a se všemi, kteří s ním vyšli pochovat jeho otce.

50:15  Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili.“

50:16  Proto mu vzkázali: „Tvůj otec před smrtí přikázal:

50:17  Josefovi řekněte toto: ‚Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.‘“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal.

50:18  Pak přišli bratři sami, padli před ním a řekli: „Tu jsme, měj nás za otroky!“

50:19  Josef jim však odvětil: „Nebojte se. Což jsem Bůh?

50:20  Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.

50:21  Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.“ Tak je těšil a promlouval jim k srdci.

50:22  Josef sídlil v Egyptě i s domem svého otce a byl živ sto deset let.

50:23  Syny Efrajimovy viděl do třetího pokolení. Též synové Makíra, syna Manasesova, se zrodili na Josefova kolena.

50:24  Potom Josef svým bratrům řekl: „Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“

50:25  A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: „Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti.“

50:26  I umřel Josef, když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili do rakve v Egyptě.