CzeCSP - Genesis

Chapter 1

1:1  Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.

1:2  Země byla ⌈pustá a prázdná,⌉ temnota byla nad hlubinou a ⌈Duch Boží⌉ se vznášel nad vodami.

1:3  I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.

1:4  Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy.

1:5  Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, jeden den.

1:6  I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod.

1:7  Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak.

1:8  Bůh nazval klenbu nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý.

1:9  I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak.

1:10  Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1:11  I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.

1:12  Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1:13  A byl večer a bylo ráno, den třetí.

1:14  I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let.

1:15  A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.

1:16  Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, ⌈aby vládlo ve dne,⌉ a menší světlo, ⌈aby vládlo v noci,⌉ a hvězdy.

1:17  Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,

1:18  a aby ⌈ovládala den a noc⌉ a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1:19  A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

1:20  I řekl Bůh: Ať se vody hemží ⌈živou havětí⌉ a ať létavci létají nad zemí pod nebeskou klenbou.

1:21  Bůh stvořil veliké draky a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1:22  A Bůh je požehnal slovy: Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.

1:23  A byl večer a bylo ráno, den pátý.

1:24  I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak.

1:25  Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1:26  I řekl Bůh: Učiňme člověka ⌈k našemu obrazu, jako naši podobu,⌉ aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.

1:27  Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je ⌈muže a ženu.⌉

1:28  Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.

1:29  A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm.

1:30  Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.

1:31  Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.

Chapter 2

2:1  Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy.

2:2  Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal.

2:3  Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil.

2:4  Toto je rodopis nebes a země, když byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebesa,

2:5  na zemi ještě nebylo žádné polní křoví ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň, protože Hospodin Bůh nesesílal na zemi déšť a nebyl člověk, aby zemi obdělával,

2:6  ale pramen vystupoval ze země a zavlažoval celý zemský povrch.

2:7  Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší.

2:8  A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil.

2:9  Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.

2:10  Z Edenu vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a tvoří čtyři ramena.

2:11  První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato.

2:12  Zlato té země je ryzí. Je tam také bdelium a kámen karneol.

2:13  Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš.

2:14  Třetí řeka se jmenuje Chidekel: ta teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.

2:15  Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil.

2:16  A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez,

2:17  ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, ⌈jistě zemřeš.⌉

2:18  I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc jako jeho protějšek.

2:19  Hospodin Bůh vytvořil ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno.

2:20  A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka se nenalezla pomoc jako jeho protějšek.

2:21  Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem.

2:22  A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.

2:23  Člověk řekl: Teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže.

2:24  Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo.

2:25  A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

Chapter 3

3:1  Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh řekl: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?

3:2  Žena hadovi odpověděla: Z ovoce stromů v zahradě jíst můžeme.

3:3  Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.

3:4  Had ženě řekl: Jistě nezemřete,

3:5  neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé.

3:6  Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí pro získání moudrosti. Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on.

3:7  Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si ⌈bederní roušky.⌉

3:8  Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě ⌈v denním větru,⌉ a ukryli se člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady.

3:9  Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde jsi?

3:10  On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval.

3:11  I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?

3:12  Člověk odpověděl: Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.

3:13  Nato Hospodin Bůh ženě řekl: Cos to učinila? Žena řekla: Had mě podvedl a já jsem jedla.

3:14  A Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď ⌈proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře,⌉ budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života.

3:15  A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.

3:16  Ženě řekl: Velice rozmnožím ⌈tvé strádání a tvou úzkost,⌉ v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout.

3:17  A Adamovi řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života.

3:18  Bude ti vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny.

3:19  V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš.

3:20  A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých.

3:21  A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.

3:22  I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky!

3:23  Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.

3:24  Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Chapter 4

4:1  I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Řekla: ⌈Vytvořila jsem muže s Hospodinem.⌉

4:2  Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal rolníkem.

4:3  ⌈Po nějakém čase⌉ se stalo, že Kain přinesl z plodů země ⌈obětní dar⌉ Hospodinu.

4:4  I Ábel obětoval, avšak on přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. A Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar,

4:5  ale na Kaina a na jeho obětní dar neshlédl. Kain vzplanul velikým hněvem a jeho tvář opadla.

4:6  Hospodin Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla?

4:7  Cožpak ⌈nebudeš pozdvižen,⌉ budeš–li jednat správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po tobě, ale ty nad ním máš vládnout.

4:8  Kain řekl svému bratru Ábelovi: ⌈Pojďme na pole.⌉ A stalo se, když byli na poli, že Kain povstal proti svému bratru Ábelovi a zabil ho.

4:9  Hospodin řekl Kainovi: Kde je tvůj bratr Ábel? On odpověděl: Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?

4:10  Hospodin řekl: Cos to udělal? Slyš, krev tvého bratra ke mně křičí ze země!

4:11  A nyní budeš proklet ⌈a vyvržen ze⌉ země, která otevřela svá ústa, aby ze tvé ruky přijala krev tvého bratra.

4:12  Když budeš obdělávat zemi, již ti nevydá svou sílu. Budeš na zemi bezdomovcem a tulákem.

4:13  Kain Hospodinu odpověděl: Můj trest je větší, než se dá unést.

4:14  Hle, dnes jsi mne vyhnal z povrchu země a před tvou tváří se budu muset ukrývat. Budu na zemi bezdomovcem a tulákem a každý, kdo mě najde, mne bude moci zabít.

4:15  Hospodin mu řekl: ⌈Ne tak.⌉ Kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu. A Hospodin vložil na Kaina znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil.

4:16  Kain odešel od Hospodina a pobýval v zemi Nódu na východ od Edenu.

4:17  I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Henocha. Pak stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna Henocha.

4:18  Henochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechújáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.

4:19  Lámech si vzal dvě ženy. Jméno jedné bylo Áda a jméno druhé Sila.

4:20  Áda porodila Jábala, který se stal otcem těch, kdo bydlí ve stanu a chovají dobytek.

4:21  Jeho bratr se jmenoval Júbal. Ten se stal otcem všech hrajících na lyru a flétnu.

4:22  A Sila, ta také porodila: Túbal–kaina, ⌈kováře všech bronzových a železných nástrojů.⌉ Túbal–kainova sestra byla Naama.

4:23  I řekl Lámech svým ženám: Ádo a Silo, slyšte můj hlas! Ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči! Neboť ⌈jsem zabil muže za svou modřinu, chlapce za svůj šrám.⌉

4:24  Jestliže Kain bude pomstěn sedminásobně, Lámech sedmdesátisedminásobně.

4:25  Adam znovu poznal svou ženu, ta porodila syna a dala mu jméno Šét, neboť řekla: Bůh mi vložil dalšího potomka místo Ábela, jehož zabil Kain.

4:26  A Šétovi, také jemu se narodil syn. Dal mu jméno Enóš. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.

Chapter 5

5:1  Toto je záznam Adamova rodopisu. V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil ho v podobě Boží,

5:2  muže a ženu je stvořil. V den, kdy je stvořil, je požehnal a nazval ⌈je Adam.⌉

5:3  I žil Adam sto třicet let a zplodil syna ke své podobě jako svůj obraz. Dal mu jméno Šét.

5:4  Po zplození Šéta bylo Adamových dnů osm set let a zplodil syny a dcery.

5:5  Všech dnů, kdy Adam žil, bylo devět set třicet let, a zemřel.

5:6  Šét žil sto pět let a zplodil Enóše.

5:7  Po zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery.

5:8  Všech Šétových dnů bylo devět set dvanáct let, a zemřel.

5:9  Enóš žil devadesát let a zplodil Kénana.

5:10  Po zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery.

5:11  Všech Enóšových dnů bylo devět set pět let, a zemřel.

5:12  Kénan žil sedmdesát let a zplodil Mahalalela.

5:13  Po zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery.

5:14  Všech Kénanových dnů bylo devět set deset let, a zemřel.

5:15  Mahalalel žil šedesát pět let a zplodil Jereda.

5:16  Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery.

5:17  Všech Mahalalelových dnů bylo osm set devadesát pět let, a zemřel.

5:18  Jered žil sto šedesát dva let a zplodil Henocha.

5:19  Po zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.

5:20  Všech Jeredových dnů bylo devět set šedesát dva let, a zemřel.

5:21  Henoch žil šedesát pět let a zplodil Metúšelacha.

5:22  Po zplození Metúšelacha chodil Henoch s Bohem tři sta let a zplodil syny a dcery.

5:23  Všech Henochových dnů bylo tři sta šedesát pět let.

5:24  Henoch chodil s Bohem a už nebyl, protože ho Bůh vzal.

5:25  Metúšelach žil sto osmdesát sedm let a zplodil Lámecha.

5:26  Po zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dva let a zplodil syny a dcery.

5:27  Všech Metúšelachových dnů bylo devět set šedesát devět let, a zemřel.

5:28  Lámech žil sto osmdesát dva let a zplodil syna

5:29  a dal mu jméno Noe se slovy: Ten nám dá odpočinutí od našeho díla a od námahy našich rukou, od země, kterou Hospodin proklel.

5:30  Po zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery.

5:31  Všech Lámechových dnů bylo sedm set sedmdesát sedm let, a zemřel.

5:32  Když bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.

Chapter 6

6:1  Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery,

6:2  ⌈synové Boží⌉ viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli.

6:3  A Hospodin řekl: Můj duch nebude ⌈v člověku⌉ přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let.

6:4  V oněch dnech byli na zemi obři -- a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži.

6:5  I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé,

6:6  a Hospodin litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

6:7  Hospodin řekl: Vyhladím z povrchu země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebeské ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil.

6:8  Ale Noe ⌈nalezl milost⌉ v Hospodinových očích.

6:9  Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve své generaci; Noe chodil s Bohem.

6:10  Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.

6:11  Země však byla před Bohem zkažená; země byla plná násilí.

6:12  Bůh hleděl na zemi, a hle, byla zkažená, protože všechno tvorstvo na zemi pokazilo svou cestu.

6:13  I řekl Bůh Noemu: Přede mne ⌈přišel konec všeho těla,⌉ protože země je plná jejich násilí. Hle, zničím je spolu se zemí.

6:14  Udělej si archu z goferového dřeva. V arše udělej komůrky a ⌈vysmol ji smolou⌉ zevnitř i zvnějšku.

6:15  A udělej ji takto: Délka archy bude tři sta loket, její šířka padesát loket a její výška třicet loket.

6:16  U archy udělej světlík a ukonči ho loket odshora. Vchod archy umísti v jejím boku a udělej v ní dolní, druhé a horní podlaží.

6:17  A hle, já přivedu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zahyne.

6:18  Ale s tebou ustanovím svou smlouvu. Vejdeš do archy ty a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.

6:19  A ze všeho živého, z veškerého tvorstva, uvedeš pár od každého druhu do archy, aby s tebou zůstal naživu; budou to samec a samice.

6:20  Z ptactva podle jeho druhů, ze zvěře podle jejích druhů a ze všech zemských plazů podle jejich druhů pár od každého druhu přijdou k tobě, aby byli zachováni při životě.

6:21  A ty si seber ze všech druhů potravy, co se dá jíst, a shromáždi to k sobě. Bude to k jídlu pro tebe i pro ně.

6:22  A Noe to udělal. Udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal.

Chapter 7

7:1  Pak Hospodin řekl Noemu: Vejdi ty a celá tvá rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi přede mnou spravedlivý jen ty.

7:2  Ze všech čistých zvířat vezmeš s sebou ⌈po sedmi⌉ párech, vždy ⌈samce a jeho samici,⌉ a ze zvířat, která nejsou čistá, pár, ⌈samce a jeho samici.⌉

7:3  Také z nebeského ptactva ⌈po sedmi⌉ párech, samce a samici, aby na povrchu celé země zůstalo naživu potomstvo.

7:4  Protože již za sedm dnů sešlu na zemi déšť trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí a vyhladím z povrchu země vše živé, jež jsem učinil.

7:5  A Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

7:6  Noemu bylo šest set let, když nastala potopa, vody na zemi.

7:7  I vešel Noe a jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů s ním před vodami potopy do archy.

7:8  Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se hýbe na zemi,

7:9  vždy ⌈po párech⌉ vešli k Noemu do archy, samec a samice tak, jak Bůh přikázal Noemu.

7:10  I stalo se za sedm dnů, že vody potopy přišly na zemi.

7:11  V šestistém roce života Noeho, ve druhém měsíci v sedmnáctém dni měsíce -- v tom dni se rozevřely všechny prameny veliké hlubiny a uvolnily se nebeské průduchy.

7:12  A na zemi nastal déšť trvající čtyřicet dnů a čtyřicet nocí.

7:13  Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,

7:14  oni i všechna zvěř podle svých druhů, všechen dobytek podle svých druhů, všichni plazi pohybující se na zemi, podle svých druhů, všichni létavci podle svých druhů, každý pták, každý okřídlenec.

7:15  Vešli k Noemu do archy po párech ze všeho tvorstva, v němž byl duch života.

7:16  Přicházeli vždy samec a samice z veškerého tvorstva; vešli tak, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

7:17  Potopa na zemi trvala čtyřicet dnů, voda přibývala, zvedla archu a ta stoupala od země.

7:18  Vody se na zemi rozmáhaly a velmi přibývaly a archa plula po povrchu vod.

7:19  Vody se na zemi převelice rozmáhaly, až byly přikryty všechny vysoké hory všude pod nebem.

7:20  Vody se rozmohly na patnáct loket výše, když byly přikryty hory.

7:21  A zahynulo všechno tvorstvo pohybující se na zemi -- ptactvo, dobytek i zvěř, veškerá havěť hemžící se na zemi i všichni lidé.

7:22  Všechno, co mělo ve svém chřípí dech života, všechno, co bylo na souši, zemřelo.

7:23  Tak Bůh vyhladil vše živé z povrchu země od lidí až po zvěř, po plazy a po nebeské ptactvo, vše bylo smeteno ze země. Zůstal jenom Noe a to, co bylo s ním v arše.

7:24  A vody se nad zemí rozmáhaly sto padesát dnů.

Chapter 8

8:1  Bůh však pamatoval na Noeho, na všechnu zvěř i na všechen dobytek, který byl s ním v arše, a Bůh nechal nad zemí vanout vítr a vody opadaly.

8:2  Prameny hlubiny a nebeské průduchy byly zacpány a déšť z nebe byl zadržen.

8:3  A voda ze země postupně a vytrvale ustupovala, takže po sto padesáti dnech vody ubylo

8:4  a v sedmém měsíci sedmnáctého dne toho měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.

8:5  Vody postupně ubývalo až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

8:6  A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal,

8:7  a vypustil havrana, který ⌈odlétal a vracel se,⌉ dokud voda ze země nevyschla.

8:8  Pak vypustil holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila z povrchu země.

8:9  Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy.

8:10  ⌈Dychtivě čekal⌉ ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici.

8:11  Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla ⌈čerstvě utržený⌉ olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila.

8:12  Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila.

8:13  V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal.

8:14  Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla.

8:15  I promluvil Bůh k Noemu:

8:16  Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.

8:17  Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi.

8:18  A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů.

8:19  Všechna zvěř, všichni plazi a všichni létavci -- všechno, co se hýbe na zemi -- vyšli podle svých čeledí z archy.

8:20  Noe pak ⌈postavil Hospodinu oltář⌉ a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl na oltáři zápalnou oběť.

8:21  I ucítil Hospodin příjemnou vůni a řekl ⌈si v⌉ srdci: Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil.

8:22  Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc.

Chapter 9

9:1  Pak Bůh požehnal Noeho a jeho syny a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi.

9:2  Bázeň před vámi a děs z vás padne na všechnu zemskou zvěř a na všechno nebeské ptactvo, na vše, co se hýbe na zemi, i na všechny mořské ryby: Jsou dány do vaší ruky.

9:3  Všechno živé, co se hýbe, budete mít za pokrm. Jako jsem vám dal zelené rostliny, tak vám dávám všechno.

9:4  Jen maso ⌈s jeho životem,⌉ s jeho krví, nejezte.

9:5  Ano, vaši krev, krev vašich životů budu vyhledávat. Budu ji vyhledávat od každého zvířete. I od člověka -- to jest od jeho bratra -- budu vyhledávat život člověka.

9:6  Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka.

9:7  Ale vy se ploďte a množte, hemžete se na zemi a rozmnožte se na ní.

9:8  A Bůh řekl Noemu a s ním jeho synům:

9:9  Hle, já ustanovuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem po vás

9:10  a s každou živou duší, která je s vámi, s ptactvem, s dobytkem a s veškerou zemskou zvěří s vámi; ode všech, kdo vyšli z archy, ⌈po všechnu zvěř země.⌉

9:11  Ustanovuji s vámi svou smlouvu, že již nevyhladím všechno tvorstvo vodami potopy a že už nebude potopa, která by zničila zemi.

9:12  A Bůh řekl: Toto je ⌈znamení smlouvy,⌉ kterou kladu mezi sebe a vás i každou živou duši, která je s vámi, pro věčné generace.

9:13  Na oblak jsem dal duhu, která bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

9:14  Když zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha,

9:15  připomenu si svou smlouvu mezi mnou a vámi i každou živou duší v celém tvorstvu a voda se již nestane potopou, aby zničila všechno tvorstvo.

9:16  Když bude na oblaku duha, spatřím ji a připomenu si věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou duší v celém tvorstvu, které je na zemi.

9:17  A Bůh řekl Noemu: Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustanovil mezi sebou a vším tvorstvem, které je na zemi.

9:18  Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli: Šém, Chám a Jefet. Chám byl otec Kenaana.

9:19  Tito tři byli synové Noeho a z nich se zalidnila celá země.

9:20  ⌈Noe byl rolník a první vysázel⌉ vinici.

9:21  Jednou pil víno, opil se a obnažil se uprostřed svého stanu.

9:22  Chám, otec Kenaana, viděl nahotu svého otce a oznámil to venku svým dvěma bratrům.

9:23  Ale Šém a Jefet vzali plášť, položili si ho na ramena, šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce. Jejich tváře byly odvrácené, takže nahotu svého otce neviděli.

9:24  Když se Noe probral ze svého vína a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl,

9:25  řekl: Buď proklet Kenaan! Ať je svým bratrům ⌈posledním z otroků.⌉

9:26  Dále řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem.

9:27  Ať Bůh rozšíří Jefeta, ať přebývá ve stanech Šémových a ať je Kenaan jejich otrokem.

9:28  Po potopě byl Noe živ tři sta padesát let.

9:29  Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a zemřel.

Chapter 10

10:1  Toto je rodopis Noeho synů, Šéma, Cháma a Jefeta. Po potopě se jim narodili synové:

10:2  Synové Jefetovi: Gomer, Magóg a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras.

10:3  Synové Gomerovi: Aškenaz, Rífat a Togarma.

10:4  Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci.

10:5  Z těch se rozptýlily přímořské národy ve svých zemích, každý podle svého jazyka a podle svých čeledí ve svých národech.

10:6  Dále synové Chámovi: Kúš, Misrajim, Pút a Kenaan.

10:7  A synové Kúšovi: Seba a Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán.

10:8  Kúš pak zplodil Nimroda. On ⌈první se stal⌉ hrdinou na zemi.

10:9  On byl mocný lovec před Hospodinem; proto se říká: Mocný lovec před Hospodinem jako Nimrod.

10:10  Počátkem jeho království byl Babylon, Erech, Akad a Kalné v zemi Šineáru.

10:11  Z této země vyšel do Asýrie, kde postavil Ninive i Rechobót–ír a Kelach

10:12  a Resen mezi Ninivem a Kelachem -- to je velké město.

10:13  Misrajim zplodil Lúďany a Anámce, Lehábany a Naftúchany,

10:14  Patrúsany, Kaslúchany (z nichž vyšli Pelištejci) a Kaftórce.

10:15  Kenaan zplodil Sidóna, svého prvorozeného, a Chéta,

10:16  Jebúsejce, Emorejce a Girgašejce,

10:17  Chivejce, Arkejce a Síňana,

10:18  Arváďana, Semárce a Chamáťana, a potom se kenaanské čeledi rozptýlily.

10:19  Pomezí Kenaanců se táhlo od Sidónu, kudy se chodí ku Geraru, až ke Gaze; dále kudy se chodí k Sodomě, Gomoře, Admě, Sebójimu až k Leše.

10:20  Tito jsou synové Chámovi podle svých čeledí a jazyků, na svých územích a ve svých národech.

10:21  Také Šémovi, ⌈staršímu bratru Jefetovu,⌉ se narodili synové. Byl otcem všech synů Heberových.

10:22  Synové Šémovi: Élam a Ašúr, Arpakšád, Lúd a Aram.

10:23  A synové Aramovi: Ús a Chúl, Geter a Maš.

10:24  Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.

10:25  Heberovi se narodili dva synové. Jméno jednoho bylo Peleg (protože v jeho dnech byla rozdělena země) a jméno jeho bratra bylo Joktán.

10:26  Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha,

10:27  Hadórama, Úzala a Diklu,

10:28  Óbala, Abímaela a Šebu,

10:29  Ofíra, Chavílu a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi.

10:30  Jejich sídliště se táhlo od Méši, kudy se chodí k Sefáru, hoře na východě.

10:31  Tito jsou synové Šémovi podle svých čeledí a jazyků, na svých územích podle svých národů.

10:32  Tyto jsou čeledi synů Noeho podle svých rodopisů ve svých národech. Z těch se po potopě rozptýlily národy po zemi.

Chapter 11

11:1  Celá země byla jedné řeči a jedněch slov.

11:2  Jak táhli od východu, nalezli v šineárské zemi pláň a tam se usadili.

11:3  Řekli jeden druhému: Nuže, ⌈udělejme cihly a důkladně je vypalme.⌉ A měli cihlu místo kamene a asfalt měli místo malty.

11:4  A řekli: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi, a uděláme si jméno, abychom se nerozptýlili po celém povrchu země.

11:5  Hospodin sestoupil, aby viděl to město a věž, které lidští synové stavěli.

11:6  Hospodin řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč, a toto je začátek jejich činnosti. Tak pro ně nebude nemožné nic, co si usmyslí udělat.

11:7  Nuže, sestupme a zmaťme tam jejich řeč, takže jeden nebude rozumět řeči druhého.

11:8  Tak je odtamtud Hospodin rozptýlil po celém povrchu země, a přestali stavět to město.

11:9  Proto nazvali jeho jméno Bábel, neboť tam Hospodin zmátl řeč celé země a odtamtud je Hospodin rozptýlil po celém povrchu země.

11:10  Toto je rodopis Šémův: Šémovi bylo sto let, když zplodil Arpakšáda; bylo to dva roky po potopě.

11:11  Po zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery.

11:12  Arpakšád žil třicet pět let a zplodil Šelacha.

11:13  Po zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři let a zplodil syny a dcery.

11:14  Šelach žil třicet let a zplodil Hebera.

11:15  Po zplození Hebera žil Šelach čtyři sta tři let a zplodil syny a dcery.

11:16  Heber žil třicet čtyři let a zplodil Pelega.

11:17  Po zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery.

11:18  Peleg žil třicet let a zplodil Reúa.

11:19  Po zplození Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery.

11:20  Reú žil třicet dva let a zplodil Serúga.

11:21  Po zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery.

11:22  Serúg žil třicet let a zplodil Náchora.

11:23  Po zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery.

11:24  Náchor žil dvacet devět let a zplodil Teracha.

11:25  Po zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a dcery.

11:26  Terach žil sedmdesát let a zplodil Abrama, Náchora a Hárana.

11:27  Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota.

11:28  Háran zemřel před svým otcem Terachem ve své rodné zemi v chaldejském Úru.

11:29  Abram a Náchor si vzali ženy: Jméno Abramovy ženy bylo Sáraj a jméno Náchorovy ženy Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky.

11:30  Sáraj však byla neplodná, neměla dítě.

11:31  Terach vzal svého syna Abrama, svého vnuka Lota, syna Háranova, svou snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z chaldejského Úru, aby šli do kenaanské země. Přišli až do Cháranu a tam se usídlili.

11:32  Terachových dnů bylo dvě stě pět let, když Terach v Cháranu zemřel.

Chapter 12

12:1  Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ⌈z domu svého otce⌉ do země, kterou ti ukážu.

12:2  A učiním tě ⌈velkým národem,⌉ požehnám tě a tvé ⌈jméno učiním velkým,⌉ ⌈a buď⌉ požehnáním!

12:3  Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země.

12:4  A Abram šel tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Cháranu.

12:5  Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen majetek, jejž nabyli, i lidi, které získali v Cháranu, a vyšli, aby se ubírali do kenaanské země. I přišli do kenaanské země.

12:6  Abram prošel zemi až do místa Šekemu, až k dubu v Móre. Tehdy byli v zemi Kenaanci.

12:7  I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: Tuto zemi dám tvému semeni. Pak tam postavil oltář Hospodinu, který se mu ukázal.

12:8  Odtamtud táhl k pohoří východně od Bét–elu a postavil svůj stan. Na západ měl Bét–el a na východ Aj; tam postavil Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

12:9  Pak Abram vyrazil a stále táhl k Negebu.

12:10  Pak v zemi nastal hlad. Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, protože hlad v zemi byl tíživý.

12:11  Když se přiblížil k Egyptu, řekl své ženě Sáraji: Hle, vím, že jsi žena ⌈krásného vzhledu.⌉

12:12  Když tě Egypťané uvidí a řeknou: To je jeho žena, pak mě zabijí a tebe nechají naživu.

12:13  Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a aby kvůli tobě má duše zůstala naživu.

12:14  Když přišel Abram do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná.

12:15  Když ji spatřila faraonova knížata, chválila ji u faraona. Žena byla vzata do paláce faraona,

12:16  který kvůli ní Abramovi prokázal dobro: dostal brav, skot a osly, otroky a otrokyně, oslice a velbloudy.

12:17  Faraona a jeho dům však Hospodin zasáhl velikými ranami pro Sáraj, ženu Abramovu.

12:18  Farao si zavolal Abrama a řekl: Cos mi to provedl? Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena?

12:19  Proč jsi řekl: Je to má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? Nuže, zde je tvá žena. Vezmi si ji a jdi!

12:20  A farao o něm dal příkaz svým mužům, a poslali pryč jej i jeho ženu se vším, co měl.

Chapter 13

13:1  Tak vystoupil Abram z Egypta se svou ženou i se vším, co měl, do Negebu. Byl s ním i Lot.

13:2  Abram ⌈měl velké množství⌉ dobytka, stříbra i zlata.

13:3  A postupoval po svých denních pochodech od Negebu až k Bét–elu, až na místo mezi Bét–elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan,

13:4  k místu oltáře, který tam na počátku udělal. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno.

13:5  Také Lot, který putoval s Abramem, měl ovce, skot a stany.

13:6  Ale země ⌈jim nestačila,⌉ aby bydleli spolu, protože jejich majetek byl tak velký, že nemohli bydlet spolu.

13:7  Až nastal spor mezi pastýři dobytka Abramova a pastýři dobytka Lotova. (V zemi tenkrát bydleli Kenaanci a Perizejci.)

13:8  Abram řekl Lotovi: Ať není svár mezi mnou a tebou a mezi mými pastýři a tvými pastýři, neboť jsme muži bratři.

13:9  Což před tebou není celá země? Odděl se prosím ode mne: Jestliže půjdeš nalevo, dám se napravo, jestliže napravo, dám se nalevo.

13:10  Lot ⌈pozvedl oči⌉ a spatřil celou jordánskou rovinu, kudy se chodí do Sóaru, že je celá dobře zavlažovaná -- bylo to dříve, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru -- že je jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země.

13:11  Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu a vyrazil na východ. Tak se jeden od druhého oddělili.

13:12  Abram pobýval v kenaanské zemi a Lot pobýval ve městech roviny a ⌈přiblížil své stany až k⌉ Sodomě.

13:13  Sodomští lidé však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.

13:14  Poté, co se Lot od něho odloučil, Hospodin Abramovi řekl: Nuže, pozvedni oči a z místa, kde jsi, se podívej ⌈na sever a na jih, na východ i na západ,⌉

13:15  protože celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky.

13:16  A tvého potomstva učiním jako prachu země. Jestliže někdo bude moci spočítat prach země, tak bude spočteno i tvé potomstvo.

13:17  Vstaň a procházej zemí ⌈křížem krážem,⌉ protože ji dám tobě.

13:18  Tak Abram ⌈putoval se stany,⌉ přišel, aby pobýval u Mamreho dubů, které jsou v Chebrónu; tam postavil Hospodinu oltář.

Chapter 14

14:1  Ve dnech šineárského krále Amráfela, elasarského krále Arjóka, élamského krále Kedorlaómera a gójimského krále Tideála se stalo, že

14:2  vedli válku proti sodomskému králi Bérovi a gomorskému králi Biršovi, ademskému králi Šineábovi, sebójskému králi Šemeberovi a králi Bely, což je Sóar.

14:3  Tito všichni se spojili v údolí Sidímu, což je Solné moře.

14:4  Dvanáct let sloužili Kedorlaómerovi, ale třináctého roku se vzbouřili.

14:5  Ve čtrnáctém roce přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refájce v Aštarót–karnajimu, Zuzejce v Hámu, Emejce v Šáve–kirjatajimu

14:6  a Chorejce v jejich pohoří Seíru až k El–páranu, který je proti pustině.

14:7  Když se vraceli, přitáhli k Énmišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli Amálekovců a také Emorejce, kteří sídlili v Chasesón–támaru.

14:8  Vytáhl tedy král sodomský, král gomorský, král ademský, král sebójský a král Bely, což je Sóar, a sešikovali se proti nim k boji v údolí Sidímu:

14:9  proti élamskému králi Kedorlaómerovi, gójimskému králi Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi -- čtyři králové proti pěti.

14:10  Údolí Sidím bylo plné asfaltových studní; když král sodomský a gomorský utíkali, zapadli ⌈do nich.⌉ Ti, co zůstali naživu, utekli do hor.

14:11  Pak nepřátelé pobrali všechen majetek Sodomy a Gomory i všechnu potravu a odtáhli.

14:12  Vzali také Abramova synovce Lota s jeho majetkem -- bydlel totiž v Sodomě -- a odtáhli.

14:13  Pak přišel jeden uprchlík a oznámil to Hebreji Abramovi. Ten přebýval u dubů Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli ⌈s Abramem spojeni smlouvou.⌉

14:14  Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl vzat do zajetí, shromáždil tři sta osmnáct svých ⌈oddaných mužů⌉ zrozených v jeho domě a pronásledoval nepřátele až k Danu.

14:15  V noci proti nim se svými otroky rozdělil své síly a pobíjel je; pronásledoval je až po Chóbu, která je ⌈severně od⌉ Damašku.

14:16  Donesl zpět všechen majetek, také svého bratra Lota s jeho majetkem přivedl zpět, také ženy a lid.

14:17  Po jeho návratu z pobití Kedorlaómera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu vstříc sodomský král do údolí Šáve, což je Královské údolí.

14:18  Také Malkísedek, král Šálemu, přinesl chléb a víno. Byl knězem Boha Nejvyššího.

14:19  A požehnal mu slovy: Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, ⌈Tvůrci nebes i země.⌉

14:20  A požehnán buď Bůh Nejvyšší, který vydal tvé protivníky do tvé ruky. Nato mu Abram dal desátek ze všeho.

14:21  Sodomský král Abramovi řekl: Dej mi lidi a majetek si vezmi.

14:22  Abram však sodomskému králi odpověděl: ⌈Pozvedl jsem ruku⌉ k Hospodinu Bohu Nejvyššímu, Tvůrci nebes a země,

14:23  že z ničeho, co je tvé, nevezmu ani šňůru nebo řemínek u sandálů, abys neřekl: Já jsem učinil Abrama bohatým.

14:24  Nechci nic, pouze to, co snědli mládenci, a podíl mužů, kteří šli se mnou: Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.

Chapter 15

15:1  Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění Hospodinovo slovo: Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.

15:2  Ale Abram řekl: ⌈Panovníku Hospodine,⌉ co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětný a ⌈nárok na můj dům bude mít⌉ damašský Elíezer.

15:3  Abram ještě řekl: Hle, nedal jsi mi potomka, a tak ⌈bude mým dědicem⌉ ⌈potomek mého domu.⌉

15:4  A hle, stalo se k němu Hospodinovo slovo: Ten nebude tvým dědicem, nýbrž ten, kdo vyjde ze tvých beder, bude tvým dědicem.

15:5  Vyvedl ho ven a řekl: Jen pohleď na nebesa a spočítej hvězdy, budeš–li je moci spočítat. A řekl mu: Tak bude tvé potomstvo.

15:6  I uvěřil Abram Hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost.

15:7  A řekl mu: Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl z chaldejského Úru, abych ti tuto zemi dal do vlastnictví.

15:8  Odpověděl: Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?

15:9  I řekl mu: Vezmi pro mne tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana a hrdličku s holoubětem.

15:10  Vzal tedy pro něho všechna tato zvířata, rozpůlil je a dal jednu jejich část naproti druhé. Ptáky nerozetnul.

15:11  Dravci se slétali na mrtvoly, ale Abram je odháněl.

15:12  A když zapadalo slunce, na Abrama padl hluboký spánek, a hle, padala na něho hrůza a veliká temnota.

15:13  A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let.

15:14  Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem.

15:15  A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v dobrém stáří.

15:16  Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců.

15:17  Pak zapadlo slunce a nastal soumrak, a hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi díly.

15:18  V onen den Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu slovy: Tvému potomstvu dám tuto zemi od egyptské řeky až k té veliké řece, řece Eufratu,

15:19  Kénijce, Kenazejce a Kadmónce,

15:20  Chetejce, Perizejce a Refájce,

15:21  Emorejce, Kenaance, Girgašejce a Jebúsejce.

Chapter 16

16:1  Sáraj, Abramova žena, mu nerodila. Měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar.

16:2  Sáraj řekla Abramovi: Hle, Hospodin ⌈mi zabránil rodit.⌉ Vejdi prosím k mé otrokyni, snad ⌈budu mít dítě⌉ z ní. Abram Sáraj uposlechl.

16:3  Abramova žena Sáraj tedy na konci desíti let Abramova pobývání v kenaanské zemi vzala svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.

16:4  Vešel k Hagar a ta otěhotněla. Když viděla, že otěhotněla, ⌈přestala si své paní vážit.⌉

16:5  Sáraj pak řekla Abramovi: ⌈Ty můžeš za⌉ mé příkoří! Já jsem ti dala do klína svou otrokyni, a když viděla, že otěhotněla, ⌈přestala si mě vážit.⌉ Ať Hospodin ⌈vykoná soud⌉ mezi mnou a tebou.

16:6  Abram Sáraji odpověděl: Vždyť tvá otrokyně je ve tvé moci, nalož s ní, jak uznáš za správné. Sáraj ji pak pokořovala tak, že od ní Hagar utekla.

16:7  Hospodinův anděl ji nalezl v pustině u vodního pramene, u pramene na cestě do Šúru,

16:8  a řekl: Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš? Odpověděla: Utíkám od své paní Sáraje.

16:9  Hospodinův anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.

16:10  A Hospodinův anděl jí řekl: Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno.

16:11  Dále jí Hospodinův anděl řekl: Hle, jsi těhotná a porodíš syna; dáš mu jméno Izmael, protože Hospodin naslouchal tvému soužení.

16:12  Bude to člověk jako divoký osel, jeho ruka bude proti všem a ruka všech bude proti němu. Usídlí se naproti všem svým bratřím.

16:13  Hagar dala Hospodinu, který k ní promluvil, jméno: Ty jsi Bůh vidění. Neboť si řekla: Což jsem zde také nepohlédla za tím, kdo mě uviděl?

16:14  Proto se ta studna nazývá Bér–lachaj–rói. Ta je mezi Kádešem a Beredem.

16:15  Pak Hagar porodila Abramovi syna a Abram svého syna, kterého porodila Hagar, pojmenoval Izmael.

16:16  Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

Chapter 17

17:1  Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: Já jsem Bůh Všemohoucí. ⌈Choď přede mnou⌉ a buď bezúhonný.

17:2  Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a převelice tě rozmnožím.

17:3  Tu Abram ⌈padl na tvář⌉ a Bůh s ním dále mluvil:

17:4  ⌈Já jsem.⌉ Zde je moje smlouva s tebou. Staneš se otcem množství národů.

17:5  Tvé jméno již nebude Abram, ale tvé jméno bude Abraham, protože jsem tě učinil otcem množství národů.

17:6  Převelice tě rozplodím a učiním z tebe národy, i králové z tebe vyjdou.

17:7  Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a tvým potomstvem po tobě ⌈z generace na generaci⌉ za smlouvu věčnou, abych byl Bohem tvým i tvého potomstva po tobě.

17:8  A tobě a tvému potomstvu po tobě dám zemi, ⌈kde jsi hostem,⌉ celou kenaanskou zemi, do věčného vlastnictví. A budu jejich Bohem.

17:9  A Bůh řekl Abrahamovi: A ty zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě ⌈z generace na generaci.⌉

17:10  Toto je má smlouva mezi mnou a vámi a tvým potomstvem po tobě, kterou budete zachovávat: Každý mužského pohlaví mezi vámi musí být obřezán.

17:11  Obřežte si maso své předkožky a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.

17:12  ⌈Po všechny vaše generace⌉ bude ve věku osmi dnů mezi vámi obřezán každý mužského pohlaví, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva.

17:13  Musí být obřezán zrozený ve tvém domě stejně jako koupený za tvé stříbro a znamení mé smlouvy na vašem těle bude ⌈znamením věčné⌉ smlouvy.

17:14  Neobřezaný mužského pohlaví, který nedá obřezat maso své předkožky, takový člověk bude ze svého lidu vyhlazen. Porušil mou smlouvu.

17:15  Potom Bůh řekl Abrahamovi: Ohledně tvé ženy Sáraje, nebudeš ⌈ji již nazývat⌉ Sáraj, ale její jméno bude Sára.

17:16  Požehnám ji a také z ní ti dám syna. Požehnám ji a ⌈budou z ní národy,⌉ budou z ní králové národů.

17:17  Abraham padl na tvář a smál se. Řekl si v srdci: Cožpak se stoletému může něco narodit? A Sára bude snad v devadesáti letech rodit?

17:18  A řekl Bohu: Kéž by Izmael byl živ ⌈před tebou!⌉

17:19  Ale Bůh odpověděl: Kdepak, tvá žena Sára ti porodí syna a dáš mu jméno Izák. S ním ustanovím svou smlouvu jako smlouvu věčnou pro jeho potomstvo po něm.

17:20  A ohledně Izmaela jsem tě vyslyšel. Hle, požehnám ho, rozplodím ho a převelice ho rozmnožím. Zplodí dvanáct knížat a učiním z něj veliký národ.

17:21  Ale svou smlouvu ustanovím s Izákem, kterého ti porodí Sára v příštím roce o tomto čase.

17:22  Tu Bůh dokončil rozhovor s Abrahamem a vystoupil od něho.

17:23  Pak Abraham vzal svého syna Izmaela i všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechny členy Abrahamova domu mužského pohlaví, a obřezal maso jejich předkožky ještě tentýž den tak, jak mu Bůh řekl.

17:24  Abraham byl ve věku devadesáti devíti let, když bylo obřezáno maso jeho předkožky.

17:25  Jeho syn Izmael byl ve věku třinácti let, když bylo obřezáno maso jeho předkožky.

17:26  Právě tentýž den byl obřezán Abraham i jeho syn Izmael

17:27  i všichni muži z jeho domu, doma zrození i koupení za stříbro od cizince, byli obřezáni s ním.

Chapter 18

18:1  I ukázal se mu Hospodin u Mamreho dubů, když seděl u vchodu do stanu za denního žáru.

18:2  Když ⌈pozvedl oči⌉ a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi

18:3  a řekl: Panovníku, jestliže jsem nyní nalezl ve tvých očích milost, nepomíjej prosím svého otroka.

18:4  Nechám přinést trochu vody, abyste si mohli umýt nohy, a odpočiňte si pod stromem.

18:5  Vezmu trochu jídla, abyste se posilnili. Potom půjdete dál. Vždyť proto procházíte kolem svého otroka! Řekli: Udělej, jak jsi řekl.

18:6  Abraham pospíchal do stanu k Sáře a řekl: Rychle zadělej tři míry jemné mouky a udělej podpopelné chleby.

18:7  A Abraham běžel k dobytku, vzal jemné a hezké tele a dal ho mládenci, aby ho rychle připravil.

18:8  Potom vzal máslo, mléko a tele, které připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.

18:9  Zeptali se ho: Kdepak je tvá žena Sára? Odpověděl: Zde ve stanu.

18:10  Jeden řekl: Jistě se k tobě vrátím ⌈napřesrok o tomto čase,⌉ a hle, tvá žena Sára bude mít syna. (A Sára poslouchala u vchodu do stanu za ním.

18:11  Abraham i Sára byli staří, pokročilého věku. Sáře již přestal běh ženský.)

18:12  Sára se v nitru zasmála: Poté, co jsem zestárla, se mi dostane rozkoše! I můj pán je už starý.

18:13  Hospodin řekl Abrahamovi: Proč se to Sára smála a říkala si: Cožpak budu opravdu rodit, když jsem stará?

18:14  Je snad nějaká věc pro Hospodina nesnadná? V určený čas se k tobě vrátím, ⌈napřesrok o tomto čase,⌉ a Sára bude mít syna.

18:15  Ale Sára to zapřela: Nesmála jsem se, protože se bála. On řekl: Kdepak, přece ses smála.

18:16  Pak se odtamtud muži zvedli a pohlédli směrem k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil.

18:17  A Hospodin řekl: Cožpak budu před Abrahamem tajit, co chci udělat?

18:18  Abraham se jistě stane velikým a mocným národem a budou v něm požehnány všechny národy země.

18:19  Neboť ⌈jsem se s ním sblížil, takže⌉ přikáže svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali ⌈Hospodinovu cestu⌉ a konali ⌈spravedlnost a právo,⌉ aby Hospodin Abrahamovi naplnil to, co o něm řekl.

18:20  I řekl Hospodin: ⌈Křik proti Sodomě⌉ a Gomoře je tak velký a jejich hřích tak přetěžký,

18:21  že musím sestoupit a podívat se, zdali jednají zcela podle toho křiku, který se ke mně donesl. A jestli ne, zjistím to.

18:22  Muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, ale Abraham ještě stál před Hospodinem.

18:23  Abraham přistoupil a řekl: Cožpak s ničemou vyhladíš i spravedlivého?

18:24  Možná je uprostřed toho města padesát spravedlivých. Cožpak ho přece vyhladíš a neodpustíš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou uprostřed něho?

18:25  Ať je to od tebe vzdáleno, abys učinil takovou věc, že bys usmrtil spravedlivého s ničemou, takže by na tom spravedlivý byl tak jako ničema. Ať je to od tebe vzdáleno! Cožpak soudce celé země nebude jednat podle práva?

18:26  Hospodin odpověděl: Jestliže najdu v Sodomě uprostřed města padesát spravedlivých, odpustím kvůli nim celému tomu místu.

18:27  Abraham pokračoval a řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi, ačkoliv jsem prach a popel.

18:28  Možná, že do padesáti spravedlivých bude chybět pět. Zničíš pro těch pět celé město? Odpověděl: Nezničím, najdu–li tam čtyřicet pět.

18:29  Ještě dále k němu mluvil slovy: Možná se jich tam najde čtyřicet. Odpověděl: Pro těch čtyřicet to neučiním.

18:30  Pak řekl: Ať se Panovník nerozzlobí, že ještě mluvím. Možná se jich tam najde třicet. Odpověděl: Neučiním to, najdu–li tam třicet.

18:31  Nato řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi. Možná se jich tam najde dvacet. Odpověděl: Nezničím je kvůli těm dvaceti.

18:32  Potom řekl: Ať se Panovník nerozhněvá, když promluvím ještě jednou. Možná se jich tam najde deset. Odpověděl: Nezničím je kvůli těm deseti.

18:33  Když dokončil rozhovor s Abrahamem, Hospodin odešel; a Abraham se vrátil do svého domova.

Chapter 19

19:1  Dva andělé přišli večer do Sodomy, když Lot seděl v sodomské bráně. Lot je uviděl, povstal jim vstříc, poklonil se tváří k zemi

19:2  a řekl: Moji páni, zajděte prosím do domu svého otroka a přenocujte a umyjte si nohy. Časně ráno pak půjdete svou cestou. Odpověděli: Nikoli, jenom přenocujeme na náměstí.

19:3  Velmi je nutil, takže zašli k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim jídlo, napekl nekvašené chleby a jedli.

19:4  Dříve nežli ulehli, muži města, muži Sodomy, mládenci i starci, všechen lid bez výjimky, obklíčili dům,

19:5  pokřikovali na Lota a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě v noci přišli? Vyveď je k nám, ať je poznáme!

19:6  Lot k nim vyšel ke vchodu, zavřel za sebou dveře

19:7  a řekl: Prosím, moji bratři, nepáchejte takové zlo.

19:8  Podívejte, mám dvě dcery, které ⌈nepoznaly muže,⌉ nyní vám je vyvedu a učiňte s nimi, co vám bude libo. Jenom nic nedělejte těmto mužům, vždyť proto vešli do stínu mého přístřeší.

19:9  Odpověděli: Kliď se! A říkali: Sám tu zůstává jako host a troufá si nás soudit! Tak s tebou naložíme hůř než s nimi! A velice tlačili na toho muže, na Lota, a pokoušeli se vylomit dveře.

19:10  Nato muži zevnitř vztáhli ruce, vtáhli Lota k sobě do domu, zavřeli dveře

19:11  a muže u vchodu domu ⌈od nejmenšího až do největšího⌉ ranili slepotou, že nedokázali nalézt vchod.

19:12  Potom muži Lotovi řekli: Koho tu ještě máš? Zetě, syny a dcery i všechny, které máš ve městě, vyveď z tohoto místa!

19:13  Neboť zničíme toto místo, protože veliký je před Hospodinem ⌈křik proti němu,⌉ takže nás Hospodin poslal, abychom je zničili.

19:14  Lot tedy vyšel a mluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery, a říkal: ⌈Vstaňte a⌉ vyjděte z tohoto místa, protože Hospodin město zničí! Ale jeho ženichům to připadalo, jako by žertoval.

19:15  Když vyšla jitřenka, andělé naléhali na Lota: ⌈Vstaň a⌉ vezmi svou ženu a obě své dcery, které jsou zde, ať nejsi smeten ⌈za vinu⌉ toho města!

19:16  Když váhal, muži z Hospodinova soucitu s ním uchopili jeho ruku, ruku jeho ženy i ruku obou jeho dcer, vyvedli ho a zanechali ho venku za městem.

19:17  A když je vyváděli pryč, jeden řekl: Uteč do bezpečí, abys zachránil svou duši. Nehleď zpět a nezastavuj se nikde v rovině. Uteč do hor, ať nejsi smeten.

19:18  Lot jim odpověděl: Prosím ne, Panovníku.

19:19  Hle, nyní tvůj otrok nalezl milost ve tvých očích a veliké je tvé milosrdenství, které jsi mi prokázal, když jsi zachoval mou duši při životě. Ale já nebudu moci uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba, a zemřel bych.

19:20  Jen pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu!

19:21  I řekl mu: Dobře, ⌈vyhovím ti⌉ i v této věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím.

19:22  Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu nic dělat, dokud tam nevejdeš. Proto se to město jmenuje Sóar.

19:23  Slunce právě vyšlo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.

19:24  A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru déšť ⌈síry a ohně.⌉ Bylo to ⌈od Hospodina⌉ z nebes.

19:25  Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi.

19:26  Lotova žena pohleděla zpět a stala se solným sloupem.

19:27  Abraham časně ráno spěchal k místu, kde stál před Hospodinem,

19:28  a pohlédl na Sodomu a Gomoru a na celé území té roviny a spatřil, jak ze země vystupuje dým, jako dým z hrnčířské pece.

19:29  Stalo se však, když Bůh ničil města té roviny, že Bůh pamatoval na Abrahama a poslal Lota ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž Lot pobýval.

19:30  Lot vystoupil ze Sóaru a usadil se v horách a s ním jeho dvě dcery. Bál se totiž bydlet v Sóaru. Usadil se tedy v jeskyni, on i jeho dvě dcery.

19:31  Tu prvorozená řekla té mladší: Náš otec je starý a v zemi není muž, aby k nám podle způsobu celé země vešel.

19:32  Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet, ať zachováme při životě potomstvo ze svého otce.

19:33  Daly tedy otci té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela se svým otcem. Nepoznal, když ulehla, ani když vstala.

19:34  Příští den prvorozená řekla té mladší: Hle, včera jsem ležela s otcem. Dáme mu pít víno také tuto noc a vejdi a lež s ním, abychom ze svého otce zachovaly při životě potomstvo.

19:35  Také oné noci daly otci pít víno a ta mladší přišla a ležela s ním. Nepoznal, když ulehla, ani když vstala.

19:36  Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem.

19:37  Prvorozená porodila syna a pojmenovala ho Moáb. On je otcem Moábců až dodnes.

19:38  A ta mladší, ta také porodila syna a pojmenovala ho Ben–amí. On je otcem synů Amónových až dodnes.

Chapter 20

20:1  Abraham odtamtud odtáhl do ⌈území Negebu⌉ a pobýval mezi Kádešem a Šúrem. Když pobýval jako cizinec v Geraru,

20:2  řekl Abraham o své manželce Sáře: Je to má sestra. A Abímelek, král Geraru, pro Sáru poslal a vzal si ji.

20:3  K Abímelekovi přišel v noci ve snu Bůh a řekl mu: Hle, zemřeš kvůli ženě, kterou sis vzal. Je provdaná.

20:4  Ale Abímelek se k ní nepřiblížil a řekl: Panovníku, vybiješ i spravedlivý národ?

20:5  Což mi on neřekl: Je to má sestra? A také ona sama řekla: Je to můj bratr. ⌈S bezúhonným srdcem⌉ a v čistotě rukou jsem to udělal.

20:6  A Bůh mu ve snu odpověděl: Já jsem také věděl, žes to udělal s bezúhonným srdcem, a já sám jsem tě zadržel, abys proti mně nezhřešil. Proto jsem tě nenechal se jí dotknout.

20:7  A teď navrať ženu toho muže, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit, a budeš žít. Jestliže ji však nenavrátíš, věz, že jistě zemřeš ty i všichni, kdo ti patří.

20:8  Abímelek časně ráno vstal, svolal všechny své otroky a pověděl jim všechny tyto věci. Ti muži dostali veliký strach.

20:9  Abímelek zavolal Abrahama a řekl mu: Cos nám to provedl? Čím jsem se vůči tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl tak veliký hřích? Zachoval ses ke mně tak, jak se nejedná!

20:10  Abímelek se ještě Abrahama zeptal: Co jsi sledoval tím, žes udělal takovou věc?

20:11  Abraham odpověděl: Řekl jsem si, že na tomto místě jistě není ⌈bázeň před Bohem⌉ a že mne kvůli mé ženě zabijí.

20:12  Opravdu je i mou sestrou. Je dcerou mého otce, avšak není dcerou mé matky a stala se mou ženou.

20:13  Ale když mne Bůh vyvedl z domu mého otce do neznáma, řekl jsem jí: Na každém místě, kamkoli přijdeme, ⌈mi prokaž tu laskavost,⌉ že o mně řekneš: Je to můj bratr.

20:14  Abímelek vzal tedy brav a skot, otroky a otrokyně a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru.

20:15  Pak Abímelek řekl: Hle, má ⌈země je před tebou; usaď⌉ se, kde je ti libo.

20:16  Sáře pak řekl: Hle, dal jsem tvému bratrovi tisíc šekelů stříbra. To pro tebe bude ⌈potvrzením cti⌉ před všemi, kteří jsou s tebou, takže před všemi jsi ospravedlněna.

20:17  A Abraham se modlil k Bohu a Bůh uzdravil Abímeleka, jeho ženu i jeho otrokyně, a ⌈mohly mít děti.⌉

20:18  Hospodin totiž zcela uzavřel každé lůno v Abímelekově domě kvůli Abrahamově ženě Sáře.

Chapter 21

21:1  Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil Sáře to, co prohlásil.

21:2  Sára otěhotněla a porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v určeném čase, o kterém s ním mluvil Bůh.

21:3  Abraham dal svému synu, který se mu narodil, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.

21:4  Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, tak jak mu Bůh přikázal.

21:5  Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák.

21:6  Sára řekla: Bůh mi způsobil smích. Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát se mnou.

21:7  Ještě řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit! A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna!

21:8  Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den Izákova odstavení udělal Abraham velkou hostinu.

21:9  Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila, Izákovi posmívá,

21:10  řekla Abrahamovi: Vyžeň tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem!

21:11  ⌈Abraham byl z toho velmi skleslý:⌉ byla to záležitost jeho syna.

21:12  Bůh však Abrahamovi řekl: Nebuď skleslý kvůli chlapci a své otrokyni. Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvé símě.

21:13  Syna otrokyně také učiním národem, protože je tvým potomkem.

21:14  Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch vody a dal to Hagaře. ⌈Položil jí to na ramena a poslal ji s dítětem⌉ pryč. Odešla a bloudila v pustině Beer–šeby.

21:15  Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedno křoví.

21:16  Odešla a posadila se naproti opodál na dostřel luku, neboť si řekla: Nebudu se dívat na smrt toho dítěte. Tak seděla naproti, ⌈pozvedla hlas a plakala.⌉

21:17  Bůh uslyšel hlas chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebes a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je.

21:18  Vstaň, zvedni chlapce a pevně ho drž ⌈za ruku,⌉ protože z něj učiním velký národ.

21:19  Tu jí Bůh ⌈otevřel oči⌉ a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.

21:20  Bůh byl s chlapcem, když vyrůstal. Usadil se v pustině a stal se velkým lukostřelcem.

21:21  Bydlel v Páranské pustině a matka mu vybrala ženu z egyptské země.

21:22  V té době řekl Abímelek a Píkol, velitel jeho armády, Abrahamovi: ⌈Bůh je s tebou⌉ ve všem, co děláš.

21:23  Nyní mi tu přísahej při Bohu, že ⌈si budeš počínat věrně⌉ vůči mně a vůči mému nástupci i mému následníku; tak jako jsem prokázal laskavost tobě, budeš ji prokazovat i mně a zemi, v níž jsi pobýval jako cizinec.

21:24  A Abraham řekl: ⌈Ano, přísahám.⌉

21:25  Abraham však Abímeleka pokáral ohledně studny s vodou, kterou uchvátili Abímelekovi otroci.

21:26  Abímelek odpověděl: Nevím, kdo tu věc udělal. Ani ty jsi mi to neoznámil a ani já jsem o tom dodnes neslyšel.

21:27  Abraham tedy vzal brav a skot, dal to Abímelekovi a uzavřeli spolu smlouvu.

21:28  Abraham postavil sedm oveček ze stáda zvlášť.

21:29  Abímelek se Abrahama zeptal: Co s těmi sedmi ovečkami, které jsi postavil zvlášť?

21:30  On odpověděl: Těch sedm oveček si ode mne vezmi, aby mi byly na svědectví, že tuto studnu jsem vyhloubil já.

21:31  Proto nazval ono místo Beer–šeba, protože tam oba přísahali.

21:32  Tak uzavřeli smlouvu v Beer–šebě. Abímelek s velitelem své armády Píkolem vstali a navrátili se do pelištejské země.

21:33  Abraham pak vysadil v Beer–šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Boha věčného.

21:34  Abraham pobýval v pelištejské zemi jako cizinec po mnohé dny.

Chapter 22

22:1  Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem.

22:2  Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím.

22:3  Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a ⌈vydal se⌉ k místu, o kterém mu řekl Bůh.

22:4  Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli to místo

22:5  a řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám.

22:6  Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s sebou také oheň a nůž. A šli oba spolu.

22:7  Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče? Abraham řekl: Tady jsem, synu. Izák řekl: Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti?

22:8  Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu.

22:9  Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví.

22:10  Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna.

22:11  Vtom na něho zavolal Hospodinův anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem.

22:12  I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.

22:13  Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna.

22:14  A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře ⌈Hospodinově se opatří.⌉

22:15  Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé

22:16  a řekl: Při sobě jsem přísahal, je ⌈Hospodinův výrok:⌉ Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna,

22:17  proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel.

22:18  Ve tvém semeni ⌈si budou žehnat všechny národy⌉ země, protože jsi mne uposlechl.

22:19  Pak se Abraham navrátil ke svým služebníkům a vydali se společně do Beer–šeby. A Abraham bydlel v Beer–šebě.

22:20  Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: Hle, také Milka porodila tvému bratru Náchorovi syny:

22:21  Prvorozeného Úsa, jeho bratra Búza a Kemúela, otce Aramova,

22:22  Keseda, Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela.

22:23  Betúel pak zplodil Rebeku. Těchto osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi.

22:24  A jeho konkubína jménem Reúma také porodila: Tabecha, Gachama, Tachaše a Maaku.

Chapter 23

23:1  ⌈Sára byla živa⌉ sto dvacet sedm let; to byla léta života Sáry.

23:2  Sára zemřela v Kirjat–arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi, a Abraham přišel, aby pro Sáru naříkal a oplakával ji.

23:3  Pak od své zemřelé vstal a promluvil k Chetejcům:

23:4  Jsem u vás cizinec a příchozí. Prodejte mi u sebe do vlastnictví hrob, abych pohřbil svou zemřelou.

23:5  Chetejci Abrahamovi odpověděli:

23:6  Slyš nás, pane: Jsi uprostřed nás kníže Boží! Pohřbi svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys tam mohl pohřbít svou zemřelou.

23:7  Tu Abraham vstal a poklonil se lidu té země, Chetejcům,

23:8  a promluvil k nim: Jestliže to je vaším přáním, abych tu pohřbil svou zemřelou, vyslyšte mne a zasaďte se za mne u Efróna, syna Sócharova,

23:9  aby mi prodal svou jeskyni v Makpele, která je na konci jeho pole. Ať mi ji prodá za plnou cenu do vlastnictví mezi vámi jako hrob.

23:10  (Efrón však seděl mezi Chetejci.) Efrón chetejský Abrahamovi před Chetejci, před všemi, kdo vcházejí do brány jeho města, odpověděl:

23:11  Nikoli, pane, vyslechni mne. Prodám ti to pole a prodám ti i jeskyni, která je na něm. Před očima synů svého lidu ti ji prodám, pohřbi svou zemřelou.

23:12  Abraham se poklonil před lidem té země

23:13  a promluvil k Efrónovi před lidem té země: ⌈Kdybys tak vyslechl ty mě!⌉ Zaplatím ti cenu toho pole. Přijmi to ode mne, abych tam mohl pohřbít svou zemřelou.

23:14  Efrón Abrahamovi odpověděl:

23:15  Vyslechni mě, pane. Pozemek je za čtyři sta šekelů stříbra. Co je to pro tebe a pro mě? Pohřbi tam svou zemřelou.

23:16  Abraham Efróna uposlechl a odvážil ⌈mu cenu,⌉ již vyslovil před Chetejci: Čtyři sta šekelů stříbra podle obvyklé obchodní váhy.

23:17  Tak Efrónovo pole v Makpele proti Mamre -- pole s jeskyní, která je na něm, i všechno stromoví, které je na poli na celém jeho pomezí okolo -- připadlo

23:18  do Abrahamova majetku před zraky Chetejců, všech, kdo vcházejí do brány města.

23:19  Potom Abraham svou ženu Sáru pohřbil v jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre -- to je Chebrón -- v kenaanské zemi.

23:20  Tak připadlo to pole s jeskyní na něm od Chetejců Abrahamovi do vlastnictví jako hrob.

Chapter 24

24:1  Abraham byl již starý, pokročilého věku a Hospodin mu ve všem požehnal.

24:2  I řekl Abraham svému otroku, nejstaršímu svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: Vlož teď ruku pod má bedra.

24:3  Zapřísahám tě při Hospodinu, Bohu nebes i Bohu země, že nevybereš ženu pro mého syna z dcer Kenaanců, uprostřed nichž bydlím,

24:4  ale půjdeš do mé rodné země a k mému příbuzenstvu a vybereš ženu pro mého syna Izáka.

24:5  Ten otrok mu řekl: Možná mne ta žena nebude chtít do této země následovat. Určitě mám přivést zpět tvého syna do země, odkud jsi vyšel?

24:6  Abraham mu řekl: Měj se na pozoru, abys tam mého syna nepřivedl nazpět!

24:7  ⌈Hospodin, Bůh nebes,⌉ který mne vzal z domu mého otce a z ⌈mé rodné země⌉ a který ke mně promluvil a přísahal mi: Tvému potomstvu dám tuto zemi, on před tebou pošle svého anděla, a tak odtamtud vezmeš ženu pro mého syna.

24:8  A kdyby tě ta žena nechtěla následovat, budeš této mé přísahy zproštěn. Jenom tam mého syna nevoď zpátky.

24:9  Ten otrok tedy vložil ruku pod bedra svého pána Abrahama a tu věc mu odpřisáhl.

24:10  Pak ten otrok vzal z velbloudů svého pána deset kusů a odešel, s sebou měl všelijaké ⌈vzácné dary⌉ svého pána. Vydal se do ⌈Aramského Dvojříčí,⌉ do města Náchorova.

24:11  Navečer, v době, kdy ženy vycházely čerpat vodu, nechal odpočinout velbloudy venku za městem u studny s vodou

24:12  a řekl: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, způsob to dnes prosím při mně a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi:

24:13  Stojím zde u pramene vody a dcery mužů toho města vycházejí čerpat vodu.

24:14  Ať dívka, jíž řeknu: Nakloň prosím džbán, abych se napil, a ona odpoví: Napij se a také tvé velbloudy napojím, ⌈je ta, kterou⌉ jsi určil pro svého otroka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství.

24:15  Ještě nedomluvil, když tu vycházela Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora, a na rameni měla džbán.

24:16  Ta dívka byla velmi hezkého vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k prameni, naplnila džbán a vystoupila.

24:17  Otrok jí vyběhl naproti a řekl: Dej mi prosím napít ⌈trochu vody⌉ ze džbánu.

24:18  Odpověděla: Napij se, můj pane. A rychle sundala džbán na ruku a dala mu napít.

24:19  Když se napil, řekla: Načerpám i tvým velbloudům, dokud se nenapijí.

24:20  A rychle vylila džbán do žlabu a běhala stále znovu ke studni čerpat, dokud nenačerpala pro všechny jeho velbloudy.

24:21  Muž na ni mlčky pozorně hleděl, aby poznal, zda Hospodin dopřeje jeho cestě úspěch, či nikoli.

24:22  Když přestali velbloudi pít, vzal muž zlatý nosní kroužek o váze ⌈půl šekelu⌉ a pro její ruce dva náramky o váze deseti šekelů zlata

24:23  a zeptal se: Čí jsi dcera? Pověz mi prosím, je–li v domě tvého otce pro nás místo k přenocování.

24:24  Odpověděla mu: Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi.

24:25  A pokračovala: Slámy i krmiva je u nás mnoho a také místo k přenocování.

24:26  Muž poklekl, klaněl se Hospodinu

24:27  a řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, který od mého pána ⌈neodňal své milosrdenství⌉ a věrnost. Vždyť mě Hospodin na cestě vedl přímo do domu bratrů mého pána.

24:28  A dívka běžela a oznámila tyto věci v domě své matky.

24:29  Rebeka měla bratra jménem Lában. Lában běžel ven k prameni za tím mužem.

24:30  Když totiž viděl nosní kroužek a náramky na rukou své sestry a slyšel slova své sestry Rebeky: Toto mi ten muž říkal …, tedy šel za tím mužem. A hle, on stál při velbloudech u pramene.

24:31  Řekl mu: Pojď, požehnaný Hospodinův! Proč bys stál venku? Připravil jsem dům i místo pro velbloudy.

24:32  Muž vešel do domu a odstrojil velbloudy. Pak dal Lában velbloudům slámu a krmivo a dal také vodu k umytí nohou jeho i nohou mužů, kteří byli s ním.

24:33  Když před něj prostřeli, aby pojedl, řekl: Nebudu jíst, dokud nepromluvím o svých záležitostech. Řekl: Mluv.

24:34  Řekl tedy: Jsem Abrahamův otrok.

24:35  Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je bohatý. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly.

24:36  Žena mého pána Sára porodila mému pánu ve svém stáří syna. Jemu dal všechno, co má.

24:37  Můj pán mne zapřisáhl slovy: Nevybereš ženu pro mého syna z dcer Kenaanců, v jejichž zemi bydlím,

24:38  nýbrž půjdeš do domu mého otce, k mé rodině a tam vybereš ženu pro mého syna.

24:39  Řekl jsem svému pánu: Možná mne ta žena nebude následovat.

24:40  Odpověděl mi: Hospodin, před nímž chodím, pošle s tebou svého anděla a dopřeje tvé cestě úspěch. A ty vybereš pro mého syna ženu z mé rodiny a z domu mého otce.

24:41  Jen tehdy budeš zproštěn mé přísahy, když přijdeš k mé rodině a jestliže ti ji nedají, budeš mé přísahy zproštěn.

24:42  Když jsem dnes přišel k tomu prameni, řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, jestliže opravdu dopřáváš úspěch mé cestě, na které se nacházím,

24:43  hle, stojím tu u pramene vody. Ať dívka, která vyjde čerpat vodu a které řeknu: Dej mi prosím napít trochu vody ze džbánu,

24:44  a ona mi odpoví: Napij se ty a také pro tvé velbloudy načerpám, to ať je žena, kterou Hospodin určil pro syna mého pána.

24:45  Ještě jsem v srdci nedomluvil, když tu vycházela Rebeka a na rameni měla džbán. Sestoupila k prameni a nabrala vodu. Řekl jsem jí: Dej mi prosím napít.

24:46  Rychle sundala džbán a řekla: Napij se a také tvé velbloudy napojím. Napil jsem se a napojila i velbloudy.

24:47  Zeptal jsem se jí: Čí jsi dcera? Odpověděla: Dcera Betúela, syna Náchorova, kterého mu porodila Milka. Pak jsem jí dal kroužek na nos a náramky na ruce.

24:48  A poklekl jsem a klaněl jsem se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl po pravé cestě, abych přivedl dceru bratra mého pána pro jeho syna.

24:49  A nyní mi oznamte, chcete–li mému pánu prokázat milosrdenství a věrnost; jestli ne, oznamte mi to také, abych se obrátil napravo nebo nalevo.

24:50  Lában i Betúel odpověděli: Ta věc vyšla od Hospodina. Nemůžeme ti říct ⌈ani ano ani ne.⌉

24:51  Hle, Rebeka je ⌈před tebou.⌉ Vezmi ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, tak jak řekl Hospodin.

24:52  Když Abrahamův otrok uslyšel jejich slova, poklonil se před Hospodinem až k zemi.

24:53  Pak otrok vyňal stříbrné a zlaté předměty a šaty a dal je Rebece, také dal ⌈vzácné dary⌉ jejímu bratrovi a její matce.

24:54  A jedli a pili on i muži, kteří byli s ním, a přenocovali. Když ráno vstali, řekl: Propusťte mne k mému pánu.

24:55  Její bratr a matka však odpověděli: Ať s námi děvče zůstane pár dnů, řekněme deset, a potom půjde.

24:56  Ale on jim řekl: Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě úspěch. Propusťte mě, abych mohl jít ke svému pánu.

24:57  Řekli: Zavoláme dívku a zeptáme se jí.

24:58  Zavolali tedy Rebeku a zeptali se jí: Půjdeš s tímto mužem? Odpověděla: Půjdu.

24:59  Propustili tedy svou sestru Rebeku a její chůvu, i Abrahamova otroka a jeho muže.

24:60  Požehnali Rebece a říkali jí: Naše sestro, ať z tebe vzejdou ⌈tisíce desetitisíců⌉ a tvé potomstvo ať obsadí bránu svých nepřátel.

24:61  Pak Rebeka i její služky vstaly, nasedly na velbloudy a následovaly toho muže. Tak ⌈vybral Abrahamův otrok⌉ Rebeku a šel.

24:62  Izák přišel z Bér–lachaj–rói, bydlel totiž na území Negebu.

24:63  Když se schylovalo k večeru, Izák se šel procházet po poli. Pozvedl oči a tu spatřil přicházející velbloudy.

24:64  I Rebeka pozvedla oči a uviděla Izáka. Seskočila z velblouda

24:65  a zeptala se otroka: Kdo je tamten muž, který nám jde po poli vstříc? Otrok odpověděl: To je můj pán. Vzala tedy závoj a zahalila se.

24:66  Otrok pak vypravoval Izákovi všechny věci, které vykonal.

24:67  Izák uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry a vzal si ji. Stala se jeho ženou a Izák si ji zamiloval. Tak po smrti své matky došel útěchy.

Chapter 25

25:1  Abraham si pak znovu vzal ženu; jmenovala se Ketúra.

25:2  A porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbaka a Šúacha.

25:3  Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci, Letúšejci a Leumejci.

25:4  Synové Midjánovi byli Éfa a Éfer, Chanók, Abída a Eldáa. Tito všichni byli synové Ketúry.

25:5  Abraham dal Izákovi všechno, co měl.

25:6  A synům konkubín, které měl, dal Abraham dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka na východ do východní země.

25:7  Toto jsou léta Abrahamova života, jichž se dožil: sto sedmdesát pět let.

25:8  A dokonal Abraham a zemřel v utěšených šedinách, starý, sytý dnů, a byl připojen ke svému lidu.

25:9  Jeho synové Izák a Izmael ho pohřbili v jeskyni Makpele na poli Chetejce Efróna, syna Sócharova, která je naproti Mamre.

25:10  To pole koupil Abraham od Chetejců. Je tam pohřben Abraham i jeho žena Sára.

25:11  Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi. Izák sídlil u Bér–lachaj–rói.

25:12  Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, otrokyně Sáry.

25:13  A toto jsou jména Izmaelových synů, jmenovitě podle jejich rodopisů: Prvorozený Izmaelův Nebajót, Kédar, Adbeel, Mibsám,

25:14  Mišma, Dúma a Masa,

25:15  Chadad a Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma.

25:16  Toto jsou Izmaelovi synové a toto jejich jména podle jejich dvorců a podle jejich hradišť, dvanáct knížat jejich kmenů.

25:17  A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I dokonal a zemřel a byl připojen ke svému lidu.

25:18  Jeho potomci se usídlili od ⌈Chavíly až po Šúr,⌉ který je naproti Egyptu, ⌈kudy se chodí⌉ do Ašúru -- usídlil se naproti všem svým bratřím.

25:19  Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka.

25:20  Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddan–aramu, sestru Aramejce Lábana.

25:21  Izák ⌈naléhavě prosil⌉ Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin se dal pohnout jeho prosbami a jeho žena Rebeka otěhotněla.

25:22  Ale děti se v jejím nitru kopaly. Řekla si tedy: Je–li tomu tak, k čemu ⌈mi to je?⌉ A šla se dotázat Hospodina.

25:23  Hospodin jí řekl: Dva národy jsou ve tvém nitru, dvojí lid z tvého lůna se navzájem oddělí. Jeden lid bude silnější než lid druhý a ⌈starší bude sloužit mladšímu.⌉

25:24  Když se jí naplnily dny ku porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata.

25:25  První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau.

25:26  Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dali mu jméno Jákob. Když se narodili, bylo Izákovi šedesát let.

25:27  Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech.

25:28  Izák ⌈měl rád⌉ Ezaua, protože ⌈rád jídal⌉ zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba.

25:29  Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný.

25:30  Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm.

25:31  Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství.

25:32  Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství?

25:33  Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi.

25:34  Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

Chapter 26

26:1  Pak nastal v zemi hlad -- jiný než ten první hlad, který byl za dnů Abrahamových -- a Izák šel k pelištejskému králi Abímelekovi do Geraru.

26:2  Tehdy se mu ukázal Hospodin a řekl: Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, kterou ti určím.

26:3  Pobývej v této zemi jako cizinec. Budu s tebou a požehnám ti. Neboť tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země a naplním přísahu, kterou jsem přísahal tvému otci Abrahamovi.

26:4  Rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy a dám tvému semeni všechny tyto země. Ve tvém semeni ⌈si budou žehnat všechny národy⌉ země,

26:5  protože mne Abraham uposlechl a zachovával, co jsem mu uložil, ⌈mé příkazy, má ustanovení⌉ a mé zákony.

26:6  Tak se Izák usadil v Geraru.

26:7  Když se místní muži vyptávali na jeho ženu, říkal: Je to má sestra, protože se bál říci: Moje žena, neboť si myslel: Aby mne místní muži kvůli Rebece nezabili, protože byla hezkého vzhledu.

26:8  Jednou, když už tam byli dlouhou dobu, vyhlédl pelištejský král Abímelek z okna a uviděl, hle, Izák se svou ženou Rebekou laškuje!

26:9  Abímelek si zavolal Izáka a řekl: Hle, je to jistě tvá žena. Jak to, žes říkal: Je to má sestra? Izák mu odpověděl: Protože jsem si říkal: Jen abych kvůli ní nezemřel.

26:10  Abímelek řekl: Cos nám to udělal? Málem někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!

26:11  Abímelek tedy přikázal všemu lidu: Ten, kdo by se dotkl tohoto muže nebo jeho ženy, bude jistě usmrcen.

26:12  Izák v té zemi zasel a sklidil onen rok stonásobně. Hospodin mu požehnal

26:13  a on se vzmáhal a stále bohatl, až byl velmi bohatý.

26:14  Měl stáda bravu a skotu a mnoho čeledi a Pelištejci mu záviděli.

26:15  A všechny studny, které vykopali otroci jeho otce za dnů jeho otce Abrahama, Pelištejci ucpali a naplnili hlínou.

26:16  Pak Abímelek řekl Izákovi: Odejdi od nás, protože ses stal mnohem mocnější než my.

26:17  Izák odtamtud odešel, utábořil se v Gerarském údolí a usídlil se tam.

26:18  Potom Izák znovu vykopal vodní studny, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci ucpali. Dal jim stejná jména, jaká jim dal jeho otec.

26:19  Když Izákovi otroci kopali v tom údolí, našli tam studnu pramenité vody.

26:20  Gerarští pastýři se přeli s Izákovými pastýři: Ta voda je naše! Proto Izák dal té studni jméno Esek, protože se s ním hádali.

26:21  Vykopali tedy další studnu, ale přeli se i o ni. Proto ji nazval Sitná.

26:22  Pak táhl odtud dále, vykopal další studnu a o ni se nepřeli. Nazval ji Rechobót a řekl: Vždyť teď nám Hospodin rozšířil prostor, abychom se rozplodili na zemi.

26:23  Odtud vystoupil do Beer–šeby.

26:24  Té noci se mu ukázal Hospodin a řekl: Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, protože já jsem s tebou a požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli svému otroku Abrahamovi.

26:25  Izák tam vybudoval oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam svůj stan a jeho otroci tam vykopali studnu.

26:26  Tu k němu přišel Abímelek z Geraru se svým přítelem Achuzatem a s Píkolem, velitelem své armády.

26:27  Izák se jich zeptal: Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě nenáviděli a poslali jste mě od sebe pryč.

26:28  Odpověděli: Jasně jsme uviděli, že Hospodin je s tebou, a řekli jsme si, ať je mezi námi přísaha, mezi námi a tebou. Uzavřeme s tebou smlouvu,

26:29  ⌈že nám neučiníš nic⌉ zlého, tak jako jsme se nedotkli tebe a tak jako jsme ti prokazovali jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Ty jsi nyní požehnaný Hospodinův.

26:30  I připravil jim hostinu; a jedli a pili.

26:31  Časně ráno vstali, přísahali jeden druhému a Izák je propustil. Odešli od něho v pokoji.

26:32  Toho dne přišli Izákovi otroci a pověděli mu o studni, kterou kopali. Řekli mu: Našli jsme vodu.

26:33  Nazval ji tedy Šibea. Proto je jméno toho města Beer–šeba až do tohoto dne.

26:34  Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna.

26:35  Ty byly pro Izáka a Rebeku ⌈hořkým trápením.⌉

Chapter 27

27:1  Když Izák zestárl a zeslábl mu zrak, takže neviděl, stalo se, že zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: Můj synu. Odpověděl mu: Zde jsem.

27:2  A řekl: Hle, jsem starý a neznám den své smrti.

27:3  Nuže nyní vezmi svou výstroj, toulec a luk, vyjdi na pole a ulov mi nějakou zvěřinu.

27:4  Pak mi připrav lahůdku, jakou miluji, a přines mi ji k jídlu, abych ti požehnal, dříve než zemřu.

27:5  Rebeka však poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Ezau odešel na pole, aby ulovil zvěřinu, kterou by přinesl,

27:6  a Rebeka řekla svému synu Jákobovi: Zrovna jsem poslouchala tvého otce, když mluvil s tvým bratrem Ezauem a říkal:

27:7  Přines mi zvěřinu a připrav mi k jídlu lahůdku, abych ti před Hospodinem požehnal, dříve než zemřu.

27:8  Nyní synu, uposlechni mne v tom, co ti přikazuji.

27:9  Běž teď ke stádu, přines mi odtamtud dvě pěkná kůzlata a já z nich tvému otci připravím lahůdku, jakou miluje.

27:10  Pak ji odneseš otci k jídlu, aby ti požehnal, dříve než zemře.

27:11  Jákob své matce Rebece odpověděl: Jenže můj bratr Ezau je chlupatý člověk a já hladký.

27:12  Třeba si na mne otec sáhne a budu mu připadat jako posměvač; pak na sebe uvedu prokletí, a ne požehnání.

27:13  Matka mu řekla: Tvé prokletí ať padne na mě, synu. Jen mne poslechni a jdi mi je přinést.

27:14  Tak šel, vzal je a přinesl své matce. Matka připravila lahůdku, jakou jeho otec miloval.

27:15  Rebeka pak vzala šaty svého staršího syna Ezaua, nejdražší, jaké měla doma, a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi

27:16  a kůže z kůzlat mu připevnila na ruce a na hladký krk.

27:17  Pak dala připravenou lahůdku a chléb do rukou svého syna Jákoba.

27:18  On vstoupil ke svému otci a řekl: Otče. Odpověděl: Zde jsem. Který jsi, můj synu?

27:19  A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys mi požehnal.

27:20  Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, synu? Jákob odpověděl: Protože mi to dopřál Hospodin, tvůj Bůh.

27:21  Izák řekl Jákobovi: Pojď přece blíž, ať na tebe synu sáhnu, jsi–li ty můj syn Ezau nebo ne.

27:22  Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy.

27:23  Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu.

27:24  Ještě se zeptal: Ty jsi skutečně můj syn Ezau? Odpověděl: Jsem.

27:25  I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti požehnal. Předložil mu to a on jedl a přinesl mu víno a on pil.

27:26  Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, synu, a polib mě.

27:27  I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni jeho šatů a požehnal mu slovy: Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin.

27:28  Bůh ti dá z rosy nebes i ze žírnosti země, také hojnost obilí a nového vína.

27:29  ⌈Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem svým bratrům a budou se ti klanět synové⌉ tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou požehnaní.

27:30  Jakmile Izák Jákobovi přestal žehnat, jen co Jákob odešel od svého otce Izáka, stalo se, že jeho bratr Ezau přišel z lovu.

27:31  A také on připravil lahůdku, přinesl svému otci a řekl mu: Kéž můj otec vstane a pojí z úlovku svého syna, abys mi požehnal.

27:32  Jeho otec Izák mu řekl: Kdo jsi? Odpověděl: Já jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.

27:33  Izák ⌈se strašně roztřásl⌉ a řekl: Kdo to tedy byl, kdo ulovil zvěřinu a přinesl mi? Pojedl jsem ze všeho dříve, než jsi přišel, a požehnal jsem mu. A bude požehnaný.

27:34  Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného a hořkého křiku a řekl svému otci: Požehnej mně, také mně, otče!

27:35  On odpověděl: Tvůj bratr lstivě přišel a zmocnil se tvého požehnání.

27:36  Ezau řekl: Ne nadarmo má jméno Jákob, vždyť mě již dvakrát podrazil! Zmocnil se mého prvorozenství, a hle, teď se zmocnil mého požehnání! A zeptal se: Copak jsi už pro mne nezachoval požehnání?

27:37  Izák Ezauovi odpověděl: Hle, ustanovil jsem ho tvým pánem. Všechny jeho bratry jsem mu dal za otroky. I obilím a novým vínem jsem ho zaopatřil. Co tedy mám učinit pro tebe, můj synu?

27:38  Ezau řekl svému otci: Cožpak máš jen to jedno požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče! A Ezau ⌈pozvedl hlas a rozplakal se.⌉

27:39  Jeho otec Izák mu pak odpověděl: Hle, tvé sídlo bude bez žírnosti země a bez nebeské rosy shůry.

27:40  Budeš živ ze svého meče, ale svému bratru budeš sloužit. Když se budeš toulat, strhneš jeho jho ze své šíje.

27:41  Pro to požehnání, kterým mu otec požehnal, Ezau na Jákoba zanevřel. Ezau si pro sebe řekl: Blíží se dny smutku pro mého otce, pak zabiji svého bratra Jákoba.

27:42  Rebece byla oznámena slova jejího staršího syna Ezaua. ⌈Dala si zavolat⌉ svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: Hle, tvůj bratr Ezau ⌈ti chystá pomstu a chce tě zabít.⌉

27:43  Nuže, synu, poslechni mě a vstaň, uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu

27:44  a zůstaň u něj nějakou dobu, dokud neustoupí hněv tvého bratra.

27:45  Až se hněv tvého bratra od tebe odvrátí a zapomene, co jsi mu provedl, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč bych měla ztratit vás oba v jediném dni?

27:46  Potom Rebeka řekla Izákovi: Jsem znechucená životem kvůli Chetejkám. Jestli si Jákob vezme ženu z dcer této země, Chetejku jako jsou tyto, nač je mi život?

Chapter 28

28:1  Izák si pak zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: Neber si ženu z dcer kenaanských.

28:2  Hned odejdi do Paddan–aramu do domu Betúela, otce tvé matky, a odtamtud si vyber ženu, z dcer Lábana, bratra tvé matky.

28:3  A Bůh Všemohoucí tě požehná, rozplodí tě a rozmnoží, a staneš se shromážděním národů;

28:4  ⌈a dá ti⌉ požehnání Abrahamovo, tobě i tvému potomstvu s tebou, abys získal do vlastnictví zemi ⌈svého putování,⌉ kterou Bůh dal Abrahamovi.

28:5  Izák pak Jákoba propustil a on odešel do Paddan–aramu k Lábanovi, synu Aramejce Betúela, bratra Jákobovy a Ezauovy matky Rebeky.

28:6  Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho do Paddan–aramu, aby si tam vzal ženu. Když mu žehnal, přikázal mu: Neber si ženu z dcer kenaanských.

28:7  A viděl, že Jákob otce a matku poslechl a odešel do Paddan–aramu.

28:8  Ezau také viděl, že dcery kenaanské ⌈se jeho otci Izákovi nelíbí.⌉

28:9  Ezau tedy šel k Izmaelovi a přibral si ke svým ženám za manželku Machalatu, dceru Abrahamova syna Izmaela, sestru Nebajótovu.

28:10  Jákob odešel z Beer–šeby a šel do Cháranu.

28:11  Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, protože slunce zapadlo. Vzal na tom místě nějaký kámen, dal si ho pod hlavu a na tom místě ulehl.

28:12  A měl sen: Hle, na zemi stál žebřík, jehož vrchol dosahoval do nebes. A hle, po něm vystupovali a sestupovali Boží andělé.

28:13  Vtom nad ním stál Hospodin a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu.

28:14  Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozhojníš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém semeni budou požehnány všechny čeledi země.

28:15  A hle, já jsem s tebou. Budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a přivedu tě zpět do této země, protože tě neopustím, dokud nevykonám to, co jsem ti řekl.

28:16  Když se Jákob probral ze spánku, řekl: Jistě je na tomto místě Hospodin a já jsem to nevěděl.

28:17  Bál se a řekl: ⌈Jak hrozné je⌉ toto místo! Cožpak to není dům Boží? Není to nebeská brána?

28:18  Jákob vstal časně ráno, vzal kámen, který si dal pod hlavu, a postavil ho jako posvátný sloup. Na jeho vrchol vylil olej.

28:19  A pojmenoval to místo Bét–el. Původně se však to město jmenovalo Lúz.

28:20  Potom Jákob učinil slib: Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání,

28:21  takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem

28:22  a ten kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, bude domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek.

Chapter 29

29:1  ⌈Potom se Jákob zvedl⌉ a šel do země ⌈synů východu.⌉

29:2  Tu se podíval a uviděl studnu v poli a při ní tam odpočívala tři stáda ovcí. Z té studny se totiž napájela stáda a na otvoru studny ležel velký kámen.

29:3  Když se tam všechna stáda shromáždila, odvalovali kámen z otvoru studny a dávali ovcím pít. Pak vraceli kámen na otvor studny, zpět na jeho místo.

29:4  Jákob se jich zeptal: Odkud jste, bratři? Odpověděli: Jsme z Cháranu.

29:5  Zeptal se jich: Znáte Lábana, syna Náchorova? Řekli: Známe.

29:6  Dále se jich zeptal: ⌈Jak se mu daří?⌉ Odpověděli: Dobře. Hle, jeho dcera Ráchel přichází se stádem.

29:7  Tu řekl: Hle, ještě je jasný den, ještě není čas shromažďovat dobytek. Napojte ovce a jděte je pást.

29:8  Odpověděli: Nemůžeme, dokud nebudou shromážděna všechna stáda a nebude odvalen kámen z otvoru studny. Pak napojíme ovce.

29:9  Ještě s nimi mluvil, když přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřkou.

29:10  Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a ovce Lábana, bratra své matky, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a napojil ovce Lábana, bratra své matky.

29:11  Nato Jákob Ráchel políbil, pozvedl hlas a rozplakal se.

29:12  Pak Jákob Ráchel oznámil, že je příbuzný jejího otce, že je synem Rebeky. Ona běžela a oznámila to svému otci.

29:13  Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, vyběhl mu vstříc, objal ho a políbil a uvedl ho do svého domu. On pak to všechno vypravoval Lábanovi.

29:14  Lában mu pak řekl: Ty jsi vskutku ⌈má kost a moje tělo.⌉ I pobyl u něho po dobu jednoho měsíce.

29:15  Pak Lában Jákobovi řekl: Budeš mi snad sloužit zadarmo, protože jsi můj příbuzný? Oznam mi, jaká bude tvá odměna.

29:16  Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea a mladší se jmenovala Ráchel.

29:17  Lea měla vlídné oči, ale Ráchel byla ⌈krásné postavy a krásného vzhledu.⌉

29:18  Jákob miloval Ráchel, proto řekl: Sedm let ti budu sloužit za tvou mladší dceru Ráchel.

29:19  Lában odpověděl: Lépe, když ji dám tobě, než kdybych ji dal někomu jinému. Zůstaň u mne.

29:20  Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let, ale připadalo mu to jako několik dnů, protože ji miloval.

29:21  Potom Jákob řekl Lábanovi: Dej mi mou ženu -- protože dny mé služby se už naplnily -- ⌈abych k ní vešel.⌉

29:22  Lában shromáždil všechny místní lidi a uspořádal hostinu.

29:23  Večer pak vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi. A on k ní vešel.

29:24  Lában jí dal svou služku Zilpu, aby byla služkou jeho dcery Ley.

29:25  Nastalo ráno a Jákob uviděl, že je to Lea. Řekl Lábanovi: Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě podvedl?

29:26  Lában odpověděl: U nás se to nedělá, aby se mladší provdala před prvorozenou.

29:27  Vyplň této mé dceři svatební týden, ať ti dáme také tu druhou za službu, kterou budeš u mne sloužit ještě dalších sedm let.

29:28  Jákob to tak udělal a vyplnil jí svatební týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel.

29:29  A své dceři Ráchel za služku dal Lában svou služku Bilhu.

29:30  Jákob vešel také k Ráchel, avšak Ráchel miloval víc než Leu. A sloužil u něho ještě dalších sedm let.

29:31  Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno, kdežto Ráchel zůstala neplodná.

29:32  Lea otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Rúben, neboť si řekla: Hospodin viděl mé soužení; a: Teď si mě můj muž zamiluje.

29:33  Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Hospodin slyšel, že nejsem milovaná, a dal mi ještě tohoto, a dala mu jméno Šimeón.

29:34  Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Tentokrát už se ke mně můj muž připojí, protože jsem mu porodila tři syny. Proto se jmenuje Lévi.

29:35  A otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Tentokrát budu vzdávat chválu Hospodinu. Proto mu dala jméno Juda. Potom přestala rodit.

Chapter 30

30:1  Když Ráchel viděla, že Jákobovi neporodila děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: Dej mi děti, nebo zemřu!

30:2  Jákob vzplál proti Ráchel hněvem a řekl: Což jsem na místě Boha, který ti odepřel plod lůna?

30:3  Odpověděla: Zde je má služebnice Bilha. Vejdi k ní, aby porodila na má kolena, a tak i já ⌈budu mít od ní dítě.⌉

30:4  Dala mu tedy svou služku Bilhu za ženu a Jákob k ní vešel.

30:5  Bilha otěhotněla a porodila Jákobovi syna.

30:6  Ráchel pak řekla: Bůh mi zjednal právo, vyslyšel i můj hlas a dal mi syna. Proto mu dala jméno Dan.

30:7  Ráchelina služka Bilha znovu otěhotněla a porodila Jákobovi druhého syna.

30:8  Ráchel řekla: Úporné ⌈zápasy jsem vybojovala⌉ se svou sestrou a zdolala jsem ji; dala mu tedy jméno Neftalí.

30:9  Lea viděla, že přestala rodit, tedy vzala svou služku Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu.

30:10  Leina služka Zilpa porodila Jákobovi syna.

30:11  Lea řekla: Mám štěstí! A dala mu jméno Gád.

30:12  Pak Leina služka Zilpa porodila Jákobovi druhého syna.

30:13  A Lea řekla: ⌈Je to pro mne blaho,⌉ neboť mě ženy ⌈budou nazývat šťastnou!⌉ A dala mu jméno Ašer.

30:14  Jednou v době ⌈sklizně pšenice⌉ Rúben šel a našel na poli ⌈jablíčka lásky⌉ a přinesl je své matce Lee. Ráchel Lee řekla: Dej mi, prosím, z jablíček lásky od svého syna.

30:15  Ona jí odpověděla: To je ti málo, vzít mi muže, že mi chceš vzít i jablíčka lásky od mého syna? Ráchel řekla: Za jablíčka lásky od tvého syna tedy bude spát tuto noc s tebou.

30:16  Když Jákob přicházel večer z pole, vyšla mu Lea naproti a řekla: ⌈Musíš vejít⌉ ke mně, protože jsem tě opravdu najala za jablíčka lásky od svého syna. Spal tedy onu noc s ní.

30:17  A Bůh Leu vyslyšel, otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna.

30:18  Lea řekla: Bůh mi dal odměnu, že jsem dala svou služku svému muži. A dala mu jméno Isachar.

30:19  Lea znovu otěhotněla a porodila Jákobovi šestého syna.

30:20  Tehdy Lea řekla: Bůh mě obdařil dobrým darem; tentokrát mě můj muž vyvýší, protože jsem mu porodila šest synů. A dala mu jméno Zabulón.

30:21  Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína.

30:22  Bůh pamatoval na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno.

30:23  Otěhotněla, porodila syna a řekla: Bůh odňal mou potupu.

30:24  Dala mu jméno Josef se slovy: Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna!

30:25  Když Ráchel porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mě, ať odejdu ⌈na své místo⌉ a do své země.

30:26  Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil, a půjdu. Vždyť ty sám víš, jakou službu jsem ti prokazoval.

30:27  Lában mu odpověděl: Kéž bych ⌈nalezl milost v tvých očích⌉ a zůstal bys. ⌈V kalichu jsem viděl,⌉ že mi kvůli tobě Hospodin požehnal.

30:28  Dále řekl: Urči si svou mzdu u mne a dám ti ji.

30:29  Jákob mu odpověděl: Ty víš, jak jsem ti sloužil a jak se mnou tvůj dobytek prospíval.

30:30  Vždyť to málo, co jsi měl před mým příchodem, se rozhojnilo v množství a Hospodin ti žehnal na každém mém kroku. Kdy již budu pracovat také pro svou rodinu?

30:31  Zeptal se: ⌈Co ti mám dát?⌉ Jákob odpověděl: Nedávej mi nic. Pokud pro mne uděláš tuto věc, budu znovu pást a střežit tvé ovce:

30:32  ⌈Projdu dnes celé tvé stádo a vezmu⌉ z něho všechny ovce skvrnité a strakaté, všechny načernalé ovce mezi jehňaty a strakaté a skvrnité kusy mezi kozami. To bude má mzda.

30:33  Má spravedlnost bude pro mne od zítřejšího dne svědčit tak, že když přijdeš ⌈prohlédnout mou mzdu,⌉ všechno, co z koz nebude skvrnité či strakaté a mezi jehňaty načernalé, bude u mne pokládáno za kradené.

30:34  Lában řekl: Dobrá, ať se stane podle tvého slova.

30:35  Ale ještě toho dne odstranil pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, co mělo na sobě něco bílého, a všechna načernalá jehňata a předal je do rukou svých synů.

30:36  ⌈Pak je vzdálil od Jákoba⌉ tři dny cesty, zatímco Jákob pásl zbývající Lábanovo stádo.

30:37  Jákob si pak vzal čerstvé pruty styraxu, mandloně a platanu a oloupal na nich bílé pruhy, takže odkryl to, co bylo na prutech bílé.

30:38  A pruty, které oloupal, položil v napajedlech na vodních žlabech, kam přicházely ovce pít, aby byly naproti ovcím, které se pářily, když přicházely pít.

30:39  Když se ovce či kozy pářily před pruty, rodily pruhovaná, skvrnitá a strakatá jehňata.

30:40  Jákob ta jehňata odděloval; ovce z Lábanova bravu stavěl směrem k pruhovaným a všem načernalým. Tak si připravil svá samostatná stáda, která nepřipojil k ovcím Lábanovým.

30:41  A kdykoliv se pářily statné ovce či kozy, Jákob pokládal pruty před oči stáda do napajedel, aby se pářily u prutů.

30:42  U slabých ovcí pruty nepokládal. Tak připadly ty slabé Lábanovi a statné Jákobovi.

30:43  Tak ten muž převelice zbohatl. Patřilo mu mnoho bravu, služky a otroci, velbloudi i osli.

Chapter 31

31:1  Jákob uslyšel slova Lábanových synů: Jákob vzal všechno, co bylo našeho otce! A z toho, co bylo našeho otce, si nahromadil všechno toto bohatství!

31:2  I na Lábanově tváři Jákob viděl, že už vůči němu nebyl takový jako dříve.

31:3  Tu řekl Hospodin Jákobovi: Navrať se do země svých otců a do svého rodiště; já budu s tebou.

31:4  Jákob ⌈si tedy dal zavolat⌉ Ráchel a Leu na pole ke svému stádu

31:5  a řekl jim: Vidím na tváři vašeho otce, že už vůči mně není takový jako dříve, avšak Bůh mého otce byl se mnou.

31:6  Vy však víte, že jsem vašemu otci sloužil celou svojí silou.

31:7  Avšak váš otec ⌈si ze mne tropil žerty,⌉ desetkrát změnil mou mzdu, ale Bůh mu nedovolil mi uškodit.

31:8  Když řekl: Tvou mzdou budou skvrnité, všechny ovce rodily skvrnité; když řekl: Tvou mzdou budou pruhované, všechny ovce rodily pruhované.

31:9  Bůh odňal dobytek vašemu otci a dal ho mně.

31:10  I stalo se v době páření ovcí, že jsem pozvedl oči a ve snu jsem viděl, že berani, kteří skákali na ovce, byli pruhovaní, skvrnití a strakatí.

31:11  Pak mi Boží anděl ve snu řekl: Jákobe! Odpověděl jsem: Tady jsem.

31:12  On pokračoval: Nuže pozvedni oči a viz: Všichni berani, kteří skákají na ovce, jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí. Viděl jsem totiž všechno, co ti Lában provádí.

31:13  Já jsem Bůh z Bét–elu, kde jsi pomazal posvátný sloup a kde jsi mi učinil slib. Teď vstaň, odejdi z této země a navrať se do své rodné země.

31:14  Ráchel a Lea mu odpověděly: Máme snad ještě dědičný podíl v domě svého otce?

31:15  Cožpak nás nepovažuje za cizinky? Vždyť nás prodal a ⌈peníze dočista utratil!⌉

31:16  Ano, všechno bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim dětem. Nyní tedy udělej všechno, co ti Bůh řekl.

31:17  Nato Jákob vstal, posadil své děti a ženy na velbloudy

31:18  a sehnal všechen svůj dobytek a všechen svůj majetek, jejž nabyl, dobytek a zboží, které nabyl v Paddan–aramu, aby šel ke svému otci Izákovi do kenaanské země.

31:19  Když Lában odešel stříhat ovce, Ráchel ukradla domácí bůžky, které patřily jejímu otci.

31:20  A Jákob oklamal Aramejce Lábana, když mu neoznámil, že utíká.

31:21  Tak utekl se vším, co měl. Vstal, přebrodil Řeku a ⌈vydal se směrem⌉ ke gileádskému pohoří.

31:22  Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob utekl.

31:23  Tedy vzal s sebou své příbuzné, ⌈po sedm⌉ dní ho pronásledoval a dostihl ho v gileádském pohoří.

31:24  K Aramejci Lábanovi přišel ve snu v noci Bůh a řekl mu: Měj se na pozoru, abys ⌈nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.⌉

31:25  Lában dostihl Jákoba, když Jákob postavil svůj stan na hoře. I Lában se svými příbuznými tábořil v gileádském pohoří.

31:26  Lában se Jákoba zeptal: Cos to udělal, žes mne oklamal a mé dcery jsi odvedl jako ⌈válečné zajatce?⌉

31:27  Proč ⌈jsi potají utekl⌉ a oklamals mne? Neoznámils mi to, abych tě mohl propustit s radostí a zpěvy, s tamburínou a lyrou!

31:28  Ani jsi mě nenechal políbit mé vnuky a dcery. Tentokrát bylo tvé jednání bláznivé.

31:29  Je v mé moci naložit s vámi zle. Ale včera mi Bůh vašeho otce řekl: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.

31:30  Když už jsi chtěl odejít, protože jsi velice toužil po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy?

31:31  Jákob na to Lábanovi odpověděl: Protože jsem se bál, neboť jsem si myslel, abys mi neuchvátil své dcery.

31:32  U koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu. Před našimi příbuznými prozkoumej, co tvého je u mne, a vezmi si to. Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.

31:33  Lában tedy vešel do stanu Jákobova, do stanu Leina, i do stanu obou služebnic, ale nic nenašel. Pak vyšel z Leina stanu a vešel do stanu Ráchelina.

31:34  Ráchel však vzala domácí bůžky, vložila je do velbloudího sedla a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel.

31:35  Ráchel řekla svému otci: Ať ⌈se můj pán nerozzlobí,⌉ že nemohu ve tvé přítomnosti povstat, protože mám to, co mívají ženy. Vše prohledal, ale domácí bůžky nenašel.

31:36  Tu Jákob vzplanul hněvem a začal se s Lábanem přít. Říkal mu: Jaké je mé přestoupení? Jaký je můj hřích, žes mě tak pronásledoval?

31:37  Když jsi prohledal všechny mé věci, cos ze všech ⌈svých věcí⌉ našel? Polož to sem před bratry mé i bratry své, ať mezi námi dvěma rozsoudí!

31:38  Těchto dvacet let jsem u tebe. Tvé ovce ani kozy nepotratily, berany z tvého stáda jsem nejídal.

31:39  Rozsápané zvíře jsem ti nepřinášel, sám jsem nesl ztrátu; vyžadoval jsi ode mne to, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci.

31:40  Ve dne mě stravovalo horko a v noci mráz, spánek prchal od mých očí.

31:41  To bylo mých dvacet let ve tvém domě: Čtrnáct let jsem ti otročil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav, ale mou mzdu jsi změnil desetkrát.

31:42  Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl ⌈se mnou,⌉ propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mé soužení a námahu mých rukou a včera rozsoudil. –

31:43  Lában na to Jákobovi odpověděl: Tyto dcery jsou moje dcery a tyto děti jsou moje děti, tento brav je můj brav a všechno, co vidíš, je mé. Ale co mohu dnes udělat pro tyto své dcery nebo pro děti, které porodily?

31:44  Nuže pojď, já a ty uzavřeme smlouvu, a bude na svědectví mezi mnou a tebou.

31:45  Jákob tedy vzal kámen a vztyčil ho jako pamětní sloup.

31:46  Pak řekl svým bratrům: Nasbírejte kameny. Vybrali kameny, udělali hromadu a tam na té hromadě pojedli.

31:47  Lában ji nazval Jegar–sahaduta a Jákob ji nazval Gal–ed.

31:48  A Lában řekl: Tato hromada je dnes svědectvím mezi mnou a tebou. Proto se jmenuje Gal–ed,

31:49  a také Mispa, neboť řekl: Ať Hospodin drží hlídku mezi mnou a tebou, až budeme jeden před druhým ukryti.

31:50  Jestliže budeš mé dcery pokořovat nebo si vezmeš ženy mimo mé dcery, byť by nikdo nebyl s námi, pohleď, Bůh je svědkem mezi mnou a tebou!

31:51  Lában ještě řekl Jákobovi: Viz tuto hromadu a viz pamětní sloup, jež jsem vztyčil mezi sebou a tebou.

31:52  Svědkem je tato hromada a svědkem je ten pamětní sloup, že já tuto hromadu nepřekročím ke zlému k tobě, a že ty tuto hromadu a tento pamětní sloup nepřekročíš ke zlému ke mně.

31:53  Ať Bůh Abrahamův a ⌈Bůh Náchorův, Bůh jejich otce soudí⌉ mezi námi! A Jákob přísahal při strachu svého otce Izáka.

31:54  Pak Jákob obětoval na hoře oběť a zavolal své příbuzné, aby jedli chléb. Jedli chléb a přenocovali na té hoře.

Chapter 32

32:1  Když Lában vstal časně ráno, políbil své vnuky a své dcery a požehnal jim. Pak Lában odešel a navrátil se do svého bydliště.

32:2  I Jákob šel svou cestou. Tu se s ním potkali Boží andělé.

32:3  Když je spatřil, Jákob řekl: To je tábor Boží! A pojmenoval ono místo Machanajim.

32:4  Jákob poslal před sebou posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru na edómské území

32:5  a přikázal jim: Toto řekněte mému pánu Ezauovi: Toto vzkazuje tvůj otrok Jákob: Byl jsem hostem u Lábana a prodléval jsem tam až dosud.

32:6  Mám voly a osly, ovce, otroky a otrokyně. Posílám posly, abych to oznámil svému pánu a nalezl milost ve tvých očích.

32:7  Poslové se vrátili k Jákobovi se slovy: Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, a již ti jde naproti se čtyřmi sty mužů.

32:8  Jákob dostal velký strach a bylo mu úzko. I rozdělil lid, který byl s ním, i brav, skot a velbloudy do dvou táborů,

32:9  neboť si řekl: Když Ezau přijde k jednomu táboru a pobije ho, zbylý tábor bude moci uniknout.

32:10  Pak Jákob řekl: Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: Navrať se do své země, do svého rodiště a prokáži ti dobro.

32:11  Nejsem hoden všeho milosrdenství a veškeré věrnosti, jež jsi svému otroku prokázal. Vždyť s holí jsem přešel tento Jordán a teď mám dva tábory.

32:12  Vysvoboď mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mne, matku nad syny.

32:13  Vždyť ty jsi řekl: Určitě ti prokáži dobro a učiním tvé potomstvo jako mořský písek, který pro množství nemůže být spočítán.

32:14  Onu noc tam zůstal a pak vybral z toho, co měl s sebou, dar pro svého bratra Ezaua:

32:15  Dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů,

32:16  třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.

32:17  A ⌈každé stádo⌉ zvlášť předal do rukou svých otroků a řekl jim: Jděte přede mnou a ponechte odstup mezi ⌈jednotlivými stády.⌉

32:18  A prvnímu přikázal: Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě, čí jsi, kam jdeš a čí jsou ta zvířata před tebou,

32:19  odpovíš: Patří tvému otroku Jákobovi; je to dar poslaný mému pánu Ezauovi. A hle, také on jde za námi.

32:20  Přikázal také druhému i třetímu a všem, kdo šli za stády: Takovým způsobem budete mluvit s Ezauem, až ho potkáte.

32:21  A ještě řeknete: Hle, tvůj otrok Jákob jde za námi, protože si řekl: Usmířím ho darem, který půjde přede mnou, a potom uvidím jeho tvář; snad ⌈mne milostivě přijme.⌉

32:22  Dar ⌈ho tedy předcházel,⌉ zatímco on tuto noc zůstal v táboře.

32:23  Té noci vstal, vzal své dvě ženy a své dvě služky i svých jedenáct chlapců a přešel brod v Jaboku.

32:24  Vzal je a převedl je přes potok a převedl všechno, co měl.

32:25  Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky.

32:26  Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil.

32:27  Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš.

32:28  I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob.

32:29  Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi.

32:30  Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam.

32:31  Jákob to místo pojmenoval Peníel, neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj život byl zachráněn.

32:32  Vycházelo mu slunce, když procházel Penúel; ale byl kulhavý kvůli své kyčli.

32:33  Proto synové Izraelovi až dodnes nejedí šlachu, která je nad kyčelním kloubem, protože udeřil Jákoba do kyčelního kloubu, do té šlachy.

Chapter 33

33:1  Jákob pozvedl oči, a hle, viděl přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil děti mezi Leu, Ráchel a obě služky.

33:2  Služky a jejich děti umístil dopředu, Leu a její děti potom a Ráchel s Josefem poslední.

33:3  Sám šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než se ke svému bratru přiblížil.

33:4  Ezau mu však běžel vstříc, objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho. Oba plakali.

33:5  Pak Ezau pozvedl zrak, uviděl ženy a děti a zeptal se: Koho to tu máš? Jákob odpověděl: Děti, kterými Bůh milostivě obdaroval tvého otroka.

33:6  Nato přistoupily služky se svými dětmi a poklonily se.

33:7  Přistoupila také Lea se svými dětmi a poklonily se a potom přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se.

33:8  Ezau se zeptal: ⌈Co míníš⌉ ⌈vším tím táborem,⌉ který jsem potkal? Jákob odpověděl: Chci nalézt milost v očích svého pána.

33:9  Ezau řekl: Mám hojnost, bratře, ať ti zůstane to, co je tvé.

33:10  Ale Jákob řekl: Ne, prosím, jestliže jsem nyní nalezl milost v tvých očích, přijmi ten dar ode mne, neboť jsem viděl tvou tvář, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal.

33:11  Přijmi prosím mé požehnání, které jsem ti přinesl; neboť Bůh mi byl milostiv a mám všechno. Nutil ho, až to přijal.

33:12  Ezau řekl: Vyrazme a pojďme. Já půjdu ⌈před tebou.⌉

33:13  Jákob mu odpověděl: Můj pán ví, že děti jsou ještě útlé a ⌈mám tu⌉ ovce a krávy krmící mladé. Kdyby je ostře hnali jediný den, celé to stádo by uhynulo.

33:14  Ať jde, prosím, můj pán před svým otrokem, a já budu postupovat pozvolna podle kroku dobytka, jenž je přede mnou, a podle kroku dětí, dokud nepřitáhnu ke svému pánu do Seíru.

33:15  Ezau řekl: Dovol, ať u tebe ponechám některé z lidí, kteří jsou se mnou. Jákob odpověděl: Nač to? Jen když naleznu milost v očích svého pána!

33:16  Tak se toho dne Ezau navrátil svou cestou do Seíru,

33:17  Jákob však odtáhl do Sukótu a postavil si dům a pro svůj dobytek udělal stánky. Proto se to místo nazývá Sukót.

33:18  Potom, když přišel z Paddan–aramu, Jákob pokojně přišel do města Šekemu, které je v kenaanské zemi. Utábořil se před městem

33:19  a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na kterém postavil svůj stan.

33:20  A postavil tam oltář a nazval ho Bůh je Bohem Izraelovým.

Chapter 34

34:1  Dína, dcera Ley, kterou porodila Jákobovi, si vyšla, aby se podívala na dcery té země.

34:2  Uviděl ji ⌈Šekem, syn Chivejce Chamóra, knížete⌉ té země, zmocnil se jí, ležel s ní a znásilnil ji.

34:3  ⌈Přilnul svou duší⌉ k Díně, dceři Jákobově. Miloval tu dívku a mluvil k jejímu srdci.

34:4  A svému otci Chamórovi Šekem řekl: Vezmi mi toto děvče za ženu.

34:5  Když Jákob uslyšel, že Šekem poskvrnil jeho dceru Dínu, jeho synové byli s jeho dobytkem na poli. Jákob mlčel až do jejich příchodu.

34:6  Šekemův otec Chamór vyšel k Jákobovi, aby s ním promluvil.

34:7  Synové Jákobovi přišli z pole, jakmile o tom uslyšeli. Ti muži byli hluboce zarmouceni a vzpláli velikým hněvem. Vždyť spáchal hanebnost v Izraeli, když ležel s dcerou Jákobovou. To se nemělo stát.

34:8  Chamór s nimi mluvil takto: Můj syn Šekem ⌈přilnul celou duší⌉ k vaší dceři. Dejte mu ji, prosím, za ženu.

34:9  A spřízněte se s námi; své dcery dávejte nám a berte si naše dcery.

34:10  Zůstaňte u nás. Celá země je před vámi: Pobývejte v ní, procházejte jí a natrvalo se v ní usaďte.

34:11  A Šekem řekl jejímu otci a jejím bratrům: Kéž naleznu milost ve vašich očích! A co mi řeknete, to vám dám.

34:12  Stanovte mi jakkoli vysoké odstupné a dar. Dám, cokoli mi řeknete, jen mi dejte tu dívku za ženu!

34:13  Jákobovi synové však na to Šekemovi a jeho otci Chamórovi odpověděli lstivě, protože poskvrnil jejich sestru Dínu.

34:14  Řekli jim: Nemůžeme udělat takovou věc, abychom svou sestru dali někomu, kdo není obřezán, protože pro nás to je potupa.

34:15  Jen tak budeme s vámi souhlasit, když budete jako my tím, že každý mužského pohlaví bude u vás obřezán.

34:16  Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát vaše dcery, zůstaneme u vás a staneme se jedním lidem.

34:17  A jestli nás neuposlechnete a neobřežete se, vezmeme svou dceru a půjdeme.

34:18  Jejich slova se Chamórovi a Chamórovu synu Šekemovi líbila.

34:19  Mládenec neváhal a vykonal tu věc, protože měl zalíbení v Jákobově dceři. Byl nejváženější z celého otcovského domu.

34:20  Chamór a jeho syn Šekem přišli do brány svého města a promluvili k mužům města:

34:21  Tito muži jsou vůči nám přátelští. Ať pobývají v zemi a procházejí jí, vždyť země je před nimi dosti rozlehlá. Jejich dcery si budeme brát za ženy a své dcery budeme dávat jim.

34:22  Ale jen tak budou s námi ti muži souhlasit, aby zůstali u nás a abychom se stali jedním lidem, když každý mužského pohlaví u nás bude obřezán, tak jako jsou obřezáni oni.

34:23  Jejich stáda, jejich zboží a všechen jejich dobytek, což to nebude naše? Jen s nimi souhlasme a zůstanou u nás.

34:24  A všichni, kdo vycházeli do brány jeho města, uposlechli Chamóra a jeho syna Šekema. Všichni mužského pohlaví se dali obřezat, všichni, kdo vycházeli do brány jeho města.

34:25  Třetího dne pak, když měli bolesti, vzali dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, každý svůj meč, přišli do města, které se cítilo bezpečně, a povraždili všechny mužského pohlaví.

34:26  Také Chamóra a jeho syna Šekema zabili ostřím meče, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli.

34:27  Jákobovi synové přišli na pobité a vyplenili to město, kde poskvrnili jejich sestru.

34:28  Pobrali jejich brav, skot i jejich osly, co bylo ve městě i co bylo na poli.

34:29  Zajali a ukořistili všechen jejich majetek, všechny ⌈malé děti⌉ a ženy, všechno, co bylo v domě.

34:30  Jákob řekl Šimeónovi a Lévimu: Uvalili jste na mne zkázu, když jste mne zošklivili u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Nás je malý počet. Shromáždí–li se proti mně a pobijí–li mne, budu vyhlazen já i můj dům.

34:31  Oni však odpověděli: Cožpak směl jednat s naší sestrou jako s nevěstkou? –

Chapter 35

35:1  I řekl Bůh Jákobovi: Vstaň, vystup do Bét–elu a usaď se tam. Postav tam oltář Bohu, který se ti ukázal, když jsi utíkal před svým bratrem Ezauem.

35:2  Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: Odstraňte ze svého středu cizí bohy, očistěte se a změňte svůj oděv,

35:3  vstaňme a vystupme do Bét–elu. Tam udělám oltář Bohu, který mi odpověděl ve dni mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.

35:4  Nato dali Jákobovi všechny cizí bohy, které měli, a kroužky, které měli v uších, a Jákob je skryl pod terebintem, který je u Šekemu.

35:5  Potom vyrazili a Boží děs padl na okolní města, takže syny Jákobovy nepronásledovali.

35:6  Tak přišel Jákob, on i všechen lid, který byl s ním, do Lúzu v kenaanské zemi, což je Bét–el.

35:7  Postavil tam oltář a nazval to místo El Bét–el, protože tam se mu zjevil Bůh, když utíkal před svým bratrem.

35:8  Potom zemřela Rebečina chůva Debóra a byla pohřbena dole u Bét–elu pod dubem. Dal mu jméno ⌈Alón Bakhúth.⌉

35:9  Bůh se Jákobovi ukázal znovu po jeho příchodu z Paddan–aramu a požehnal ho.

35:10  Bůh mu řekl: Tvé jméno je Jákob. Tvé jméno již nebude Jákob, ale tvé jméno bude Izrael. Tak mu dal jméno Izrael.

35:11  Ještě mu Bůh řekl: Já jsem Bůh Všemohoucí. Rozploď a rozmnož se; národ, ba shromáždění národů z tebe vzejde; i králové vzejdou z tvých beder.

35:12  A zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě. Také tvému potomstvu po tobě dám tuto zemi.

35:13  Potom Bůh vystoupil od něho z místa, kde s ním mluvil.

35:14  A Jákob na místě, kde s ním mluvil, postavil posvátný sloup, kamenný posvátný sloup, a vylil na něj litou oběť a polil jej olejem.

35:15  Jákob dal místu, kde s ním Bůh mluvil, jméno Bét–el.

35:16  Pak odtáhli z Bét–elu. Byl to ještě ⌈kus cesty⌉ do Efraty, když Ráchel začala rodit. Měla velmi těžký porod.

35:17  V nejtěžší chvíli jejího porodu jí porodní bába řekla: Neboj se, protože máš zase syna.

35:18  Když její duše vycházela -- neboť umírala -- dala mu jméno Ben–óni, ale otec ho nazval Benjamín.

35:19  Ráchel zemřela a byla pohřbena u cesty do Efraty, což je Betlém.

35:20  Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup. To je pamětní sloup Ráchelina hrobu až dodnes.

35:21  Pak Izrael odtáhl a postavil svůj stan za Migdal–ederem.

35:22  Stalo se, když Izrael přebýval v oné zemi, že Rúben šel a spal s Bilhou, konkubínou svého otce, a Izrael se to doslechl. Jákobových synů bylo dvanáct:

35:23  Synové Ley: Jákobův prvorozený Rúben, Šimeón, Lévi a Juda, Isachar a Zabulón.

35:24  Synové Ráchel: Josef a Benjamín.

35:25  Synové Rácheliny služky Bilhy: Dan a Neftalí.

35:26  A synové Leiny služky Zilpy: Gád a Ašer. Toto jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Paddan–aramu.

35:27  Pak Jákob přišel ke svému otci Izákovi do Mamre do Kirjat–arby, což je Chebrón, kde pobývali Abraham i Izák.

35:28  Izákovi bylo sto osmdesát let.

35:29  I dokonal Izák a zemřel a byl připojen ke svému lidu, starý a sytý dnů. Jeho synové Ezau a Jákob ho pohřbili.

Chapter 36

36:1  Toto je rodopis Ezauův, to jest Edómův:

36:2  Ezau si vzal ženy z dcer kenaanských: Ádu, dceru Chetejce Elóna, a Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Chivejce Sibeóna,

36:3  a Basematu, dceru Izmaelovu, sestru Nebajótovu.

36:4  Áda Ezauovi porodila Elífaza a Basemat porodila Reúela.

36:5  Oholíbama porodila Jeúše, Jaelama a Kóracha. To jsou Ezauovi synové, kteří se mu narodili v kenaanské zemi.

36:6  Ezau vzal své ženy, své syny a dcery, všechny lidi svého domu, svůj dobytek i všechnu zvěř a veškeré své zboží, jež nabyl v kenaanské zemi, a odešel do jiné země od svého bratra Jákoba,

36:7  protože jejich majetek byl příliš velký, aby bydleli spolu, a země, ⌈kde byli hosty,⌉ ⌈jim nemohla stačit⌉ kvůli jejich stádům.

36:8  Ezau tedy pobýval v pohoří Seíru; Ezau je Edóm.

36:9  Toto je rodopis Ezaua, otce Edómců v pohoří Seíru.

36:10  Toto jsou jména Ezauových synů: Elífaz, syn Ezauovy ženy Ády, Reúel, syn Ezauovy ženy Basematy.

36:11  Synové Elífazovi jsou: Téman, Ómar, Sefó, Gátam a Kenaz.

36:12  Timna byla konkubína Ezauova syna Elífaza. Ta Elífazovi porodila Amáleka. To jsou vnuci Ezauovy ženy Ády.

36:13  A toto jsou synové Reúelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza. To jsou vnuci Ezauovy ženy Basematy.

36:14  A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy, dcery Anovy, vnučky Sibeónovy: Porodila Ezauovi Jeúše, Jaelama a Kóracha.

36:15  Toto jsou náčelníci Ezauových potomků. Synové Elífaza, Ezauova prvorozeného: Náčelník Téman, náčelník Ómar, náčelník Sefó, náčelník Kenaz,

36:16  ⌈náčelník Kórach,⌉ náčelník Gátam, náčelník Amálek. To jsou Elífazovi náčelníci v edómské zemi, to jsou synové Ády.

36:17  A toto jsou synové Ezauova syna Reúela: Náčelník Nachat, náčelník Zerach, náčelník Šama, náčelník Miza. To jsou Reúelovi náčelníci v edómské zemi, to jsou vnuci Ezauovy ženy Basematy.

36:18  A toto jsou synové Ezauovy ženy Oholíbamy: Náčelník Jeúš, náčelník Jaelam, náčelník Kórach. To jsou náčelníci Anovy dcery Oholíbamy, ženy Ezauovy.

36:19  To jsou synové Ezaua, to je Edóma, a to jsou jejich náčelníci.

36:20  Toto jsou synové Chorejce Seíra, původní obyvatelé té země: Lótan, Šóbal, Sibeón a Ana,

36:21  Díšon, Eser a Díšan. To jsou Seírovi synové, chorejští náčelníci v edómské zemi.

36:22  Lótanovi synové jsou Chorí a Hémam; Lótanova sestra je Timna.

36:23  A toto jsou synové Šóbalovi: ⌈Alván, Manachat, Ébal, Šefó⌉ a Ónam.

36:24  Toto jsou synové Sibeónovi: Aja a Ana. To je ten Ana, který nalezl v pustině ⌈horká zřídla,⌉ když pásl osly svého otce Sibeóna.

36:25  A toto jsou potomci Anovi: Díšon a Anova dcera Oholíbama.

36:26  Toto jsou synové Díšanovi: Chemdán, Ešbán, Jitrán a Keran.

36:27  Toto jsou synové Eserovi: Bilhán, Zaavan a Akan.

36:28  Toto jsou synové Díšanovi: Ús a Aran.

36:29  Toto jsou chorejští náčelníci: náčelník Lótan, náčelník Šóbal, náčelník Sibeón, náčelník Ana,

36:30  náčelník Díšon, náčelník Eser, náčelník Díšan. To jsou chorejští náčelníci podle seznamu jejich náčelníků v zemi Seíru.

36:31  Toto jsou králové, kteří kralovali v edómské zemi, dříve než nějaký král kraloval synům Izraele.

36:32  V Edómu kraloval Bela, syn Beórův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba.

36:33  Když Bela zemřel, stal se po něm králem Jóbab, syn Zerachův, z Bosry.

36:34  Když Jóbab zemřel, stal se po něm králem Chúšam z témanské země.

36:35  Když Chúšam zemřel, stal se po něm králem Hadad, syn Bedadův, který pobil Midjánce na moábském poli. Jeho město se jmenovalo Avít.

36:36  Když Hadad zemřel, stal se po něm králem Samla z Masreky.

36:37  Když Samla zemřel, stal se po něm králem Šaúl z Rechobótu na řece.

36:38  Když Šaúl zemřel, stal se po něm králem Baal–chanan, syn Akbórův.

36:39  Když Akbórův syn Baal–chanan zemřel, stal se po něm králem Hadar. Jeho město se jmenovalo Paí a jeho žena se jmenovala Mehétabel, dcera Matredy, dcera Mezahabova.

36:40  Toto jsou jména Ezauových náčelníků podle jejich čeledí a podle jejich území, jmenovitě: náčelník Timna, náčelník Alva, náčelník Jetet,

36:41  náčelník Oholíbama, náčelník Éla, náčelník Pínon,

36:42  náčelník Kenaz, náčelník Téman, náčelník Mibsár,

36:43  náčelník Magdíel a náčelník Íram. To jsou edómští náčelníci podle svých sídel v zemi jejich vlastnictví. To je Ezau, otec Edómců.

Chapter 37

37:1  Jákob se usadil v zemi putování svého otce, v zemi kenaanské.

37:2  Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásl s bratry ovce. ⌈Mládenec byl se syny⌉ žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef o nich přinesl jejich otci zlou zprávu.

37:3  Izrael miloval Josefa nade všechny své syny, protože byl jeho synem ve stáří, a udělal mu ⌈bohatě vyšívanou suknici.⌉

37:4  Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nedokázali s ním pokojně promluvit.

37:5  Jednou měl Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více.

37:6  Řekl jim: Poslechněte si prosím sen, který jsem měl.

37:7  Hle, vázali jsme na poli snopy. Tu můj snop povstal a zůstal stát, a vaše snopy obcházely kolem a klaněly se mému snopu.

37:8  Bratři mu řekli: Opravdu budeš nad námi kralovat? Skutečně nám budeš vládnout? A nenáviděli ho kvůli jeho snům a kvůli jeho slovům ještě více.

37:9  Měl znovu jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům: Hle, znovu jsem měl sen, a v něm se mi klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd.

37:10  Vyprávěl ho otci a bratrům. Otec ho okřikl: Jakýs to měl sen? Cožpak snad přijdeme já, tvá matka a tvoji bratři, abychom se ti klaněli k zemi?

37:11  Bratři na něho žárlili, ale otec to zachovával v mysli.

37:12  Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu.

37:13  Izrael řekl jednou Josefovi: Což nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, pošlu tě k nim. Řekl mu: Tady jsem.

37:14  Izrael mu řekl: Jdi se prosím podívat, jak se daří tvým bratrům a ovcím a přines mi zprávu. Tak ho poslal z chebrónského údolí a on přišel do Šekemu.

37:15  Když bloudil tou krajinou, potkal ho nějaký muž a zeptal se ho: Co hledáš?

37:16  Odpověděl: Hledám své bratry. Pověz mi, prosím, kde pasou.

37:17  Ten muž mu řekl: Odtáhli odsud, protože jsem je slyšel říkat: Pojďme do Dótanu. Josef šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu.

37:18  Oni ho viděli zpovzdálí, dříve než se k nim přiblížil, a záludně se proti němu domluvili, že ho usmrtí.

37:19  Říkali jeden druhému: Hle, mistr snů přichází.

37:20  Nuže pojďte, zabijme ho a hoďme ho do jedné z těchto cisteren a řekneme, že ho sežrala divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů.

37:21  Uslyšel to Rúben a zachránil ho z jejich ruky. Řekl: ⌈Nezabíjejme ho!⌉

37:22  Dále jim Rúben řekl: Neprolévejte krev. Hoďte ho do té cisterny v pustině, ale ruku na něho nevztahujte. To řekl, aby ho vysvobodil z jejich ruky, aby ho přivedl zpět k jeho otci.

37:23  Jakmile Josef přišel k bratrům, svlékli z Josefa ⌈jeho suknici,⌉ tu bohatě vyšívanou suknici, kterou měl na sobě,

37:24  a vzali Josefa a hodili ho do cisterny. Byla to prázdná cisterna, nebyla v ní voda.

37:25  Pak se posadili, aby pojedli chléb. Když pozvedli oči, tu uviděli karavanu Izmaelitů přicházející z Gileádu. Jejich velbloudi nesli ladanum, balzám a myrhu dolů do Egypta.

37:26  Tu řekl Juda svým bratrům: Jaký zisk z toho bude, když zabijeme svého bratra a utajíme jeho krev?

37:27  Pojďte, prodáme ho Izmaelitům, ale svou ruku na něho nevztahujme; vždyť to je náš bratr a naše tělo. Bratři Judu poslechli.

37:28  Když procházeli kolem midjánští obchodníci, vytáhli a vyndali Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta.

37:29  Pak se Rúben navrátil k cisterně a uviděl, že Josef v cisterně není. Roztrhl své roucho,

37:30  vrátil se ke svým bratrům a říkal: Ten chlapec už tu není. A co já, kam já půjdu?

37:31  Nato vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili suknici do krve.

37:32  Tu bohatě vyšívanou suknici ⌈nechali přinést⌉ ke svému otci se slovy: Toto jsme nalezli. Prozkoumej to, prosíme. Je to suknice tvého syna, nebo není?

37:33  Poznal ji a řekl: To je suknice mého syna Josefa! Sežrala ho divá zvěř! Josef je jistě rozsápán!

37:34  Jákob roztrhl své roucho, vzal si přes bedra pytlovinu a po mnoho dní truchlil pro svého syna.

37:35  Všichni jeho synové a všechny jeho dcery povstali, aby ho potěšili, ale nechtěl se dát potěšit a říkal: Truchlící sestoupím ke svému synovi do podsvětí. Tak nad ním plakal jeho otec.

37:36  Midjánci Josefa prodali do Egypta faraonovu ⌈dvornímu úředníku⌉ Potífarovi, veliteli tělesné stráže.

Chapter 38

38:1  V té době se stalo, že Juda odešel od svých bratrů a uchýlil se až k adulamskému muži jménem Chíra.

38:2  Juda tam spatřil dceru kenaanského muže jménem Šúa. Vzal si ji za ženu a vešel k ní.

38:3  Otěhotněla a porodila syna. Juda mu dal jméno Ér.

38:4  Pak znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan.

38:5  A ještě znovu porodila syna a dala mu jméno Šela. ⌈Bylo to⌉ v Kezíbu, když ho porodila.

38:6  Pak Juda vybral pro Éra, svého prvorozeného, ženu jménem Támar.

38:7  Ale Judův prvorozený Ér byl zlý v Hospodinových očích a Hospodin ho usmrtil.

38:8  I řekl Juda Ónanovi: Vejdi k ženě svého bratra a splň vůči ní švagrovskou povinnost; vzbuď svému bratru potomka.

38:9  Ónan věděl, že ten potomek nebude patřit jemu, proto když vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby nedal potomka svému bratru.

38:10  To, co páchal, bylo v Hospodinových očích zlé. Proto usmrtil i jeho.

38:11  Juda pak řekl své snaše Támaře: Usaď se jako vdova v domě svého otce, dokud nevyroste můj syn Šela. Říkal si však: Aby také on nezemřel jako jeho bratři. Támar tedy šla a usadila se v otcovském domě.

38:12  Uplynulo mnoho dní a Judova žena, dcera Šúova, zemřela. Když se Juda utěšil, šel se svým adulamským přítelem Chírou ke střihačům svých ovcí do Timny.

38:13  Támaře bylo oznámeno: Hle, tvůj tchán jde do Timny stříhat ovce.

38:14  Odložila tedy své vdovské šaty, zakryla se závojem, úplně se zahalila a posadila se u vstupu do Énajimu, který je na cestě do Timny. Viděla totiž, že Šela vyrostl a ona mu nebyla dána za ženu.

38:15  Juda ji spatřil a považoval ji za nevěstku, protože měla zakrytou tvář.

38:16  Naklonil se k ní u cesty a řekl: Pojď, chci k tobě vejít. (Nevěděl totiž, že je to jeho snacha.) Odpověděla: Co mi dáš, když ke mně vejdeš?

38:17  Řekl: Pošlu kůzle ze stáda. Odpověděla: Dej však zástavu, než je pošleš.

38:18  Řekl: Jakou zástavu ti mám dát? Odpověděla: Svůj pečetní prsten, šňůrku a hůl, kterou máš v ruce. Dal jí to, vešel k ní, a ona s ním otěhotněla.

38:19  Pak vstala, odešla, odložila závoj a oblékla si vdovské šaty.

38:20  Juda pak poslal ⌈svého adulamského přítele s kůzletem,⌉ aby vzal od té ženy zástavu, ale nenašel ji.

38:21  Vyptával se mužů v tom místě: Kde je ta chrámová nevěstka, která byla v Énajimu u cesty? Odpovídali: Žádná chrámová nevěstka tu nebyla.

38:22  Vrátil se k Judovi a řekl: Nenašel jsem ji. Také muži v tom místě říkali, že tam žádná chrámová nevěstka nebyla.

38:23  Juda řekl: Ať si to vezme; jen abychom nebyli v pohrdání. Vždyť jsem jí to kůzle poslal, ale tys ji nenašel.

38:24  Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: Tvá snacha Támar se dopustila smilstva, a hle, také je ze smilstva těhotná. Juda odpověděl: Vyveďte ji, ať je upálena.

38:25  Když ji vyváděli, vzkázala svému tchánovi: Jsem těhotná s mužem, kterému patří tyto věci. A pokračovala: Prozkoumej, prosím, komu patří tento ⌈pečetní prsten,⌉ šňůrka a tato hůl.

38:26  Juda to prozkoumal a řekl: Je spravedlivější než já, neboť jsem ji nedal svému synu Šelovi. A už ji znovu nepoznal.

38:27  Když nastal čas jejího porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata.

38:28  Stalo se, když rodila, že jedno vystrčilo ruku. Porodní bába vzala karmínový provázek, přivázala mu ho na ruku a řekla: Toto vyjde první.

38:29  Avšak když vtáhl ruku zpět, hle, vyšel jeho bratr. Řekla: Jakou trhlinu jsi pro sebe protrhl? I dali mu jméno Peres.

38:30  Potom vyšel jeho bratr, který měl na ruce karmínový provázek. Jemu dali jméno Zerach.

Chapter 39

39:1  Josef byl přiveden dolů do Egypta. Od Izmaelitů, kteří ho tam odvedli, ho koupil faraonův dvorní úředník, Egypťan Potífar, velitel tělesné stráže.

39:2  A Hospodin byl s Josefem, a proto ⌈byl úspěšný člověk.⌉ Zůstal v domě svého egyptského pána.

39:3  Jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že všemu, co dělá, Hospodin dopřává v jeho rukou úspěch.

39:4  Josef nalezl v jeho očích milost a sloužil jemu samému. Potífar ho ustanovil nad svým domem a všechno, co měl, svěřil do Josefových rukou.

39:5  A od té doby, co ho ustanovil nad svým domem a nade vším, co měl, Hospodin kvůli Josefovi Egypťanovu domu žehnal. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, jak v domě, tak na poli.

39:6  Všechno, co měl, zanechal v Josefových rukou a nestaral se s ním o nic kromě chleba, který jídal. Josef byl ⌈krásné postavy a krásného vzhledu.⌉

39:7  Stalo se po těch věcech, že žena jeho pána pozvedla k Josefovi oči a řekla: Lehni si se mnou.

39:8  On však odmítl a ženě svého pána řekl: Hle, ⌈když jsem zde,⌉ můj pán se nestará o to, co se v domě děje, a všechno, co má, svěřil do mých rukou.

39:9  Nikdo není v tomto domě větší než já a nevyňal z mé správy nic kromě tebe, protože jsi jeho žena. Jak bych mohl spáchat takové zlo a zhřešit proti Bohu?

39:10  I když mluvila k Josefovi den co den, neuposlechl ji, aby k ní ulehl a byl s ní.

39:11  Jednoho dne přišel do domu, aby dělal svou práci, a nikdo z domácích v domě nebyl.

39:12  Tu ho uchopila za oděv se slovy: Lehni si se mnou! Zanechal svůj oděv v její ruce, utíkal a odešel ven.

39:13  Když viděla, že zanechal svůj oděv v její ruce a utekl ven,

39:14  svolala své domácí a říkala jim: Podívejte, přivedl nám hebrejského muže, aby s námi laškoval! Přišel ke mně, aby se mnou ležel, ale hlasitě jsem křičela.

39:15  Když uslyšel, že jsem ⌈začala hlasitě křičet,⌉ zanechal svůj oděv u mě, utíkal a odešel ven.

39:16  Nechala si jeho oděv u sebe, dokud jeho pán nepřišel domů,

39:17  a povídala mu totéž: Přišel ke mně ten hebrejský otrok, kterého jsi nám přivedl, a chtěl se mnou laškovat.

39:18  Ale když jsem ⌈začala hlasitě křičet,⌉ zanechal svůj oděv u mne a utekl ven.

39:19  Když jeho pán slyšel slova své ženy, která mu říkala: To a to mi tvůj otrok udělal, vzplanul hněvem,

39:20  vzal ho a uvrhl ho do věznice, do místa, kde byli vězněni královští vězni. Tak se tam ocitl ve věznici.

39:21  Ale Hospodin byl s Josefem a rozprostřel nad ním milosrdenství a dal mu milost v očích velitele věznice.

39:22  Velitel věznice svěřil všechny vězně ve věznici do Josefových rukou, takže řídil všechno, co se tam dělalo.

39:23  Velitel věznice nedohlížel na nic, co bylo v jeho rukou, protože Hospodin byl s ním. Co Josef činil, tomu Hospodin dopřával úspěch.

Chapter 40

40:1  I stalo se po těch událostech, že se číšník egyptského krále a pekař prohřešili proti svému pánu, egyptskému králi.

40:2  A farao se rozhněval na své dva dvorní úředníky, na vrchního číšníka a na vrchního pekaře,

40:3  a dal je do vazby v domě velitele tělesné stráže, do věznice, kde byl vězněn Josef.

40:4  Velitel tělesné stráže určil Josefa k nim, aby jim sloužil. Tak byli ve vazbě nějaký čas.

40:5  Oba měli sen. Oba měli sen téže noci; ⌈sen každého měl svůj význam,⌉ sen číšníka i pekaře egyptského krále, kteří byli ve věznici vězněni.

40:6  Když k nim Josef ráno přišel a uviděl je, hle, byli skleslí.

40:7  Zeptal se tedy faraonových dvorních úředníků, kteří s ním byli ve vazbě v domě jeho pána: Proč jsou dnes vaše tváře tak skleslé?

40:8  Odpověděli mu: Oba jsme měli sen a není, kdo by jej vyložil. Josef jim řekl: Což nenáleží výklad Bohu? Prosím, vyprávějte mi je.

40:9  Tedy vrchní číšník vyprávěl Josefovi svůj sen a říkal mu: Ve svém snu jsem před sebou uviděl vinnou révu

40:10  a na té révě tři ratolesti. Jakmile vypučela, vyrazily její květy a zrály její vinné hrozny.

40:11  V ruce jsem měl faraonův pohár, bral jsem hrozny, vymačkal jsem je do faraonova poháru a podal jsem pohár faraonovi do ruky.

40:12  Josef mu řekl: Toto je výklad snu. Tři ratolesti jsou tři dny.

40:13  Během tří dnů farao povýší tvou hlavu a vrátí tě do tvého úřadu. A budeš podávat faraonův pohár do jeho ruky podle původního práva, když jsi byl jeho číšníkem.

40:14  Jen si na mě vzpomeň, až se ti dobře povede, a prokaž mi, prosím, milosrdenství: zmiň se o mně faraonovi a nechej mě vyjít z tohoto domu.

40:15  Vždyť jsem byl vskutku ukraden z hebrejské země a ani zde jsem se nedopustil ničeho, zač by mne měli vsadit do žaláře.

40:16  Když vrchní pekař viděl, že vyložil sen dobře, řekl Josefovi: Také já jsem ve svém snu něco viděl: Hle, tři koše pečiva byly na mé hlavě.

40:17  V nejhořejším koši bylo jídlo pro faraona -- různé pekařské výtvory, a ptáci je jedli z koše na mé hlavě.

40:18  Josef odpověděl slovy: Toto je výklad snu. Tři koše jsou tři dny.

40:19  Během tří dnů farao povýší tvou hlavu od tebe a pověsí tě na dřevo. Ptáci z tebe budou jíst maso.

40:20  Stalo se třetího dne -- v den faraonových narozenin, že udělal hostinu všem svým otrokům a mezi svými otroky povýšil hlavu vrchního číšníka i hlavu vrchního pekaře.

40:21  Vrchního číšníka navrátil do jeho úřadu, a podával pohár do faraonovy ruky,

40:22  a vrchního pekaře pověsil, tak jak jim vyložil Josef.

40:23  Vrchní číšník však na Josefa nepamatoval, ale zapomněl na něj.

Chapter 41

41:1  Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Hle, stál u Nilu.

41:2  Vtom z Nilu vystoupilo sedm tučných krav krásného vzhledu, které se pásly v sítině.

41:3  A tu za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, ošklivého vzhledu a vychrtlých, a postavily se vedle krav na břehu Nilu.

41:4  A ty vychrtlé krávy ošklivého vzhledu sežraly těch sedm tučných krav krásného vzhledu. Pak farao procitl.

41:5  Nato usnul a měl druhý sen: Hle, na jednom stéble vyrůstalo sedm klasů, plných a pěkných.

41:6  A hle, za nimi vyráželo sedm klasů řídkých, spálených východním větrem.

41:7  A ty řídké klasy pohltily těch sedm klasů plných a silných. Farao procitl a hle, byl to sen.

41:8  Ráno byl jeho duch rozrušen. ⌈Dal si tedy zavolat⌉ všechny egyptské kouzelníky a mudrce. Farao jim vypravoval své sny, ale nebyl, kdo by je faraonovi vyložil.

41:9  Tu k faraonovi promluvil vrchní číšník: Musím dnes připomenout své hříchy:

41:10  Farao se rozhněval na své otroky a dal mne a vrchního pekaře do vazby v domě velitele tělesné stráže.

41:11  Téže noci jsme měli sen, já i on. Každému z nás se zdál sen, který měl svůj význam.

41:12  Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže. Jemu jsme je vyprávěli a on nám naše sny vyložil. Každému vyložil jeho sen.

41:13  A jak nám je vyložil, tak se stalo: mě farao do úřadu vrátil a jeho pověsil.

41:14  Farao ⌈si dal zavolat⌉ Josefa. Rychle ho přivedli ze žaláře. Oholil se, vyměnil si oděv a přišel k faraonovi.

41:15  Farao Josefovi řekl: Měl jsem sen a není, kdo by ho vyložil. Ale o tobě jsem slyšel, že když vyslechneš sen, můžeš ho vyložit.

41:16  Josef faraonovi odpověděl: Ne já, ale Bůh dá odpověď k faraonovu prospěchu.

41:17  Farao tedy Josefovi řekl: Ve svém snu, hle, stál jsem na břehu Nilu.

41:18  Vtom z Nilu vystoupilo sedm tučných krav krásného vzezření, které se pásly v sítině.

41:19  A tu za nimi vystoupilo sedm jiných krav, ubohých, velmi ošklivého vzezření a vyzáblých. Takovou ošklivost jsem neviděl v celé egyptské zemi.

41:20  A ty vyzáblé a ošklivé krávy sežraly těch sedm prvních tučných krav.

41:21  I když se dostaly do jejich břicha, nebylo znát, že do nich vešly, a jejich vzhled byl špatný tak jako na počátku. Pak jsem procitl.

41:22  Nato jsem ve snu viděl, hle, sedm klasů vyrůstalo na jednom stéble, plných a pěkných.

41:23  A hle, za nimi vyráželo sedm klasů jalových, řídkých, spálených východním větrem.

41:24  A ty řídké klasy pohltily těch sedm pěkných klasů. Pověděl jsem to kouzelníkům, ale význam mi nikdo neoznámil.

41:25  Josef faraonovi řekl: Faraonův sen je jeden a týž: Bůh faraonovi oznámil to, co bude dělat.

41:26  Těch sedm pěkných krav je sedm let, i těch sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen.

41:27  A sedm krav vyzáblých a ošklivých, vystupujících za nimi, je sedm let. Také sedm klasů prázdných, spálených východním větrem, je sedm let hladu.

41:28  To je to, co jsem řekl faraonovi: Bůh faraonovi ukázal, co bude dělat.

41:29  Hle, přichází sedm let velké hojnosti po celé egyptské zemi.

41:30  Po nich však nastane sedm let hladu a v egyptské zemi bude všechna ta hojnost zapomenuta; hlad bude zemi ničit.

41:31  Pak nebude v zemi znát nic z té hojnosti kvůli hladu, který bude potom, protože bude velmi tíživý.

41:32  A sen se faraonovi opakoval dvakrát, protože ta věc je Bohem pevně stanovena a Bůh ji pospíchá vykonat.

41:33  Nuže tedy, ať si farao vyhlédne ⌈rozumného a moudrého muže⌉ a ustanoví ho nad egyptskou zemí.

41:34  Ať farao zřídí a ustanoví nad zemí dohlížitele a v sedmi letech hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země.

41:35  Ať shromažďují všechnu potravu těchto přicházejících dobrých let. Ať shromažďují zrno k jídlu ve městech pod moc faraonovu a střeží je.

41:36  To jídlo bude zásobou pro zemi na sedm let hladu, která budou v egyptské zemi. Tak země nebude hladem zničena.

41:37  Tato řeč ⌈se líbila faraonovi i všem⌉ jeho otrokům.

41:38  I řekl farao svým otrokům: Zda se najde někdo podobný tomuto muži, v němž je ⌈Duch Boží?⌉

41:39  Farao tedy řekl Josefovi: Potom, co ti Bůh dal toto všechno poznat, nikdo není tak rozumný a moudrý jako ty.

41:40  Ty budeš nad mým palácem a podle tvých příkazů se bude řídit všechen můj lid. Budu tě převyšovat pouze trůnem.

41:41  Dále farao Josefovi řekl: Hle, ustanovil jsem tě nad celou egyptskou zemi.

41:42  Nato farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal ho na ruku Josefovu, oblékl mu roucho z jemného plátna a na jeho šíji vložil zlatý řetěz.

41:43  Potom ho dal vozit ve svém druhém voze a provolávat před ním: Na kolena! Tak ho ustanovil nad celou egyptskou zemí.

41:44  Farao ještě Josefovi řekl: Já jsem farao. A bez tebe nikdo v celé egyptské zemi nezvedne ruku ani nohu.

41:45  Farao dal Josefovi jméno Safenat Paneach a dal mu za ženu Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Pak Josef vyšel procestovat egyptskou zemi.

41:46  Josefovi bylo třicet let, když stál před faraonem, egyptským králem. Pak Josef vyšel od faraona a procházel celou egyptskou zemí.

41:47  A v sedmi letech hojnosti vydávala země přebohatou úrodu.

41:48  Shromažďoval tedy všechnu potravu, která byla sedm let v egyptské zemi, a ukládal ji ve městech. Uvnitř každého města ukládal potravu z jeho polí, která byla kolem něho.

41:49  Tak Josef nashromáždil obilí jako mořského písku, veliké množství, takže přestal počítat, protože ho bylo bezpočtu.

41:50  Dříve než přišel rok hladu, Josefovi se narodili dva synové, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu.

41:51  Josef dal prvorozenému jméno Manases, neboť řekl: Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.

41:52  A druhému dal jméno Efrajim, neboť řekl: Bůh mě učinil plodným v zemi mého soužení.

41:53  Když sedm let hojnosti, která byla v egyptské zemi, pominulo,

41:54  začalo přicházet sedm let hladu, jak řekl Josef. Nastal hlad ve všech zemích, ale v celé egyptské zemi byl chléb.

41:55  Když celá egyptská země hladověla a lid křičel k faraonovi o chléb, farao řekl celému Egyptu: Jděte k Josefovi a udělejte, co vám řekne.

41:56  Hlad byl po celé zemi. Josef otevřel všechny sýpky a prodával Egypťanům obilí. A hlad se v egyptské zemi rozmáhal.

41:57  A všechny země přicházely do Egypta k Josefovi nakupovat obilí, protože hlad se rozmohl po celém světě.

Chapter 42

42:1  Když Jákob viděl, že v Egyptě je obilí, řekl svým synům: Proč civíte jeden na druhého?

42:2  A řekl: Hle, slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Sestupte tam a nakupte tam pro nás obilí, abychom zůstali naživu a nezemřeli.

42:3  Deset Josefových bratří tedy sestoupilo, aby v Egyptě nakoupili obilí.

42:4  Josefova bratra Benjamína Jákob s jeho bratry neposlal, protože si říkal: Jen aby ho nepotkalo neštěstí!

42:5  Izraelovi synové přišli nakupovat obilí spolu s dalšími, kteří také šli, protože v kenaanské zemi byl hlad.

42:6  Josef byl pánem nad zemí, byl tím, kdo prodával všemu lidu země. Josefovi bratři přišli a klaněli se mu tváří k zemi.

42:7  Když Josef spatřil své bratry, poznal je, ale nedal se jim poznat a mluvil s nimi tvrdě. Řekl jim: Odkud jste přišli? Odpověděli: Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.

42:8  Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali.

42:9  Tu si Josef vzpomněl na sny, které o nich měl. Řekl jim: Jste zvědové! Přišli jste, abyste viděli ⌈nechráněná místa⌉ země.

42:10  Odpověděli mu: Ne, pane, tvoji otroci přišli, aby nakoupili potravu.

42:11  Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme poctiví lidé, tvoji otroci nejsou zvědové!

42:12  Řekl jim: Ne, neboť jste přišli, abyste viděli nechráněná místa země!

42:13  Odpověděli: Nás, tvých otroků, bylo dvanáct bratrů, synů jednoho muže v kenaanské zemi. A hle, nejmladší je dnes s naším otcem a jeden už není.

42:14  A Josef jim řekl: Je to tak, jak jsem vám říkal: Jste zvědové.

42:15  Tak budete přezkoušeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odsud, pokud váš nejmladší bratr nepřijde sem.

42:16  Pošlete jednoho z vás, ať přivede vašeho bratra, zatímco vy budete spoutáni. Tak budou přezkoušena vaše slova, máte–li pravdu. Jestli ne, jakože živ je farao, jste zvědové.

42:17  Pak je ⌈dal spolu⌉ na tři dny do vazby.

42:18  Třetího dne jim Josef řekl: Udělejte toto a zůstanete naživu; já se bojím Boha:

42:19  Jste–li poctiví, jeden váš bratr zůstane spoután ve vašem vězení a vy jděte a přineste svým hladovějícím rodinám obilí

42:20  a svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně. Tak se vaše slova potvrdí a nezemřete. I učinili tak.

42:21  A říkali jeden druhému: Jistě neseme vinu za svého bratra. Viděli jsme soužení jeho duše, když nás prosil o milost, a nevyslyšeli jsme ho. Proto na nás přišlo toto soužení.

42:22  Rúben jim odpověděl: Což jsem vám neříkal, abyste proti chlapci nehřešili? Ale neposlechli jste. A hle, již je jeho krev vyhledávána.

42:23  Oni však nevěděli, že Josef rozumí, protože mezi nimi byl tlumočník.

42:24  Odvrátil se od nich a plakal. Pak se k nim obrátil, mluvil s nimi, vybral z nich Šimeóna a před jejich očima ho svázal.

42:25  Pak Josef přikázal, aby jejich nádoby naplnili obilím a aby vrátili každému jeho peníze do jeho pytle a aby jim dali potravu na cestu. Když jim to udělali,

42:26  naložili své obilí na osly a vyšli odtamtud.

42:27  Když jeden otevřel svůj pytel, aby v tábořišti dal svému oslu krmivo, uviděl své peníze. Hle, byly nahoře v jeho žoku.

42:28  A řekl svým bratrům: Mé peníze jsou zpět! Zase zde v mém žoku! ⌈Byli ohromeni strachem⌉ a roztřeseně se obraceli jeden na druhého se slovy: Co nám to Bůh udělal?

42:29  Když přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi, oznámili mu všechno, co se jim přihodilo:

42:30  Ten muž, pán země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za zvědy ve své zemi.

42:31  Řekli jsme mu: Jsme poctiví, nejsme zvědové.

42:32  Bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je teď s naším otcem v kenaanské zemi.

42:33  Ten muž, pán země, nám odpověděl: Podle toho poznám, že jste poctiví. Jednoho svého bratra ponechte u mě a vezměte obilí pro své hladovějící rodiny a jděte.

42:34  Pak přiveďte svého nejmladšího bratra ke mně. Tak poznám, že nejste zvědové, ale jste poctiví. Vašeho bratra vám vydám a budete moci procházet zemí jako kupci.

42:35  Potom se stalo, když vyprazdňovali své pytle, hle, každý měl svůj váček s penězi ve svém pytli! Když oni i jejich otec uviděli váčky peněz, dostali strach.

42:36  Jejich otec Jákob jim řekl: Připravujete mě o děti! Josef není, Šimeón není, a teď vezmete Benjamína! ⌈Všechno to na mě dopadá!⌉

42:37  Rúben svému otci řekl: Dva mé syny můžeš dát usmrtit, jestliže ho nepřivedu k tobě. Svěř ho do mých rukou a já ho přivedu zpět k tobě.

42:38  Ale Jákob řekl: Můj syn s vámi nesestoupí, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám. Kdyby ho potkalo neštěstí na cestě, kterou půjdete, s žalem byste přivedli mé šediny dolů do podsvětí.

Chapter 43

43:1  Hlad v zemi byl tíživý.

43:2  Když dojedli obilí, které přivezli z Egypta, otec jim řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy.

43:3  Juda mu odpověděl: Ten muž nás výslovně varoval slovy: Nespatříte mou tvář, nebude–li váš bratr s vámi.

43:4  Jestliže pošleš našeho bratra s námi, sestoupíme do Egypta a nakoupíme ti potravu.

43:5  Ale jestli ho nepošleš, nesestoupíme, protože ten muž nám řekl: Neuvidíte mou tvář, nebude–li váš bratr s vámi.

43:6  Nato Izrael řekl: Proč jste mi způsobili takové zlo, že jste tomu muži oznámili, že máte dalšího bratra?

43:7  Odpověděli: Ten muž se nás zevrubně vyptával na naše příbuzenstvo, ptal se: Žije ještě váš otec? Máte ještě bratra? Oznamovali jsme mu to na jeho přímé otázky. Cožpak jsme jen tušili, že řekne: Přiveďte svého bratra sem dolů?

43:8  Pak Juda řekl svému otci Izraelovi: Pošli chlapce se mnou, ať vstaneme a vyjdeme, abychom zůstali naživu a nezemřeli my ani ty ani naše děti.

43:9  Já se za něho zaručím, ode mě ho budeš vyžadovat. Jestliže ho nepřivedu k tobě a nepostavím ho před tebe, budu před tebou navždy vinen.

43:10  Neboť kdybychom neváhali, už bychom tu byli dvakrát zpátky.

43:11  Jejich otec Izrael jim řekl: Když je to tak, udělejte tedy toto: Vezměte z ⌈nejlepších plodů⌉ země do svých nádob a sneste tomu muži jako dar trochu balzámu, trochu medu, ladanum, myrhu, pistácie a mandle.

43:12  Vezměte s sebou dvojnásobně peněz. Peníze, které byly zpět navráceny nahoru do vašich žoků, vlastnoručně vraťte; možná to byl omyl.

43:13  Vezměte svého bratra, vstaňte a vraťte se k tomu muži.

43:14  A Bůh Všemohoucí kéž vám dá dojít slitování před tím mužem, a on vám propustí vašeho druhého bratra i Benjamína. A já, jestli se stanu bezdětným, stanu se bezdětným.

43:15  Ti muži tedy vzali ten dar, vzali s sebou dvojnásobně peněz i Benjamína, vstali a sestoupili do Egypta a postavili se před Josefem.

43:16  Když Josef uviděl Benjamína s nimi, řekl ⌈správci svého domu:⌉ Uveď ty muže do domu a ⌈nechej něco porazit a připravit,⌉ protože ti muži budou se mnou v poledne jíst.

43:17  Ten člověk udělal, co Josef řekl, a uvedl muže do Josefova domu.

43:18  Ti dostali strach, že byli přivedeni do Josefova domu, a říkali si: Kvůli těm penězům, které byly na počátku navráceny do našich žoků, jsme přivedeni, aby se na nás vrhli, aby se nás zmocnili a aby nás vzali za otroky i s našimi osly.

43:19  Přistoupili tedy k muži, který byl správcem Josefova domu, a mluvili s ním ve vchodu domu.

43:20  Říkali: Dovol, pane, poprvé jsme sem sestoupili, abychom nakoupili potravu.

43:21  A když jsme přišli do tábořiště a otevřeli své žoky, hle každý měl své peníze nahoře ve svém žoku, peníze v plné váze. Donesli jsme je zpět s sebou.

43:22  A další peníze jsme přinesli s sebou, abychom nakoupili potravu. Nevíme, kdo nám dal naše peníze do žoků.

43:23  Odpověděl: Buďte klidní, nebojte se. Váš Bůh, Bůh vašeho otce vám dal skrytý poklad do vašich žoků; vaše peníze se ke mně dostaly. Pak k nim vyvedl Šimeóna.

43:24  Potom ten člověk uvedl muže do Josefova domu, podal vodu, aby si umyli nohy, a dal krmivo jejich oslům.

43:25  Oni připravili ten dar, než Josef v poledne přišel, protože slyšeli, že tam budou jíst.

43:26  Když Josef přišel domů, přinesli mu dar, který vzali s sebou do domu, a klaněli se mu k zemi.

43:27  Zeptal se, jak se jim daří, a řekl: Daří se dobře vašemu starému otci, o kterém jste mluvili? Je ještě naživu?

43:28  Odpověděli: Tvému otroku, našemu otci, se daří dobře. Je ještě živ. Pak poklekli a klaněli se.

43:29  Pozvedl oči a uviděl svého bratra Benjamína, syna své matky, a zeptal se: Toto je váš nejmladší bratr, o kterém jste mi říkali? A řekl: Bůh ti buď milostiv, můj synu.

43:30  Josef pospíchal pryč, protože se roznítila jeho náklonnost k bratrovi a chtěl plakat. Vešel tedy do pokoje a tam se rozplakal.

43:31  Pak si umyl tvář a vyšel. Se sebeovládáním řekl: Předkládejte jídlo.

43:32  Předkládali zvlášť jemu, zvlášť jim a zvlášť Egypťanům, kteří jedli s ním; Egypťané totiž nemohou jíst s Hebreji, protože to je pro Egypťany ohavnost.

43:33  Seděli před ním od prvorozeného podle jeho prvorozenství až po nejmladšího podle jeho mládí a ti muži užasle hleděli jeden na druhého.

43:34  Nechal jim od sebe nosit čestné porce a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce jich všech; a pili s ním, až se opili.

Chapter 44

44:1  Josef přikázal ⌈správci svého domu:⌉ Naplň žoky těchto mužů potravou tak, jak budou moci unést, a vlož peníze každého nahoru do jeho žoku.

44:2  Můj kalich, ten stříbrný kalich, vlož s penězi za jeho obilí nahoru do žoku toho nejmladšího. Správce učinil všechno, co Josef řekl.

44:3  Když se ráno rozjasnilo, byli ti muži propuštěni i se svými osly.

44:4  Vyšli z města, ještě nebyli daleko, a Josef řekl ⌈správci svého domu:⌉ Vstaň, pronásleduj tyto muže a až je dostihneš, řekni jim: Proč jste za dobro odplatili zlem?

44:5  Což to není kalich, z něhož pije můj pán? Vždyť z něho on věští! Tím, co jste učinili, jste spáchali zlo.

44:6  Když je dostihl, řekl jim ona slova.

44:7  Odpověděli mu: Proč můj pán mluví taková slova? Ať je to od tvých otroků vzdáleno, aby učinili něco takového!

44:8  Hle, peníze, které jsme nalezli nahoře ve svých žocích, jsme ti přinesli zpět z kenaanské země. Jak bychom mohli z domu tvého pána ukrást stříbro nebo zlato?

44:9  U koho z tvých otroků se to nalezne, ten ať zemře, a také my se staneme otroky mého pána.

44:10  Odpověděl: Tedy dobrá, bude to podle vašich slov: U koho se to najde, ten bude mým otrokem a vy budete volni.

44:11  Tu každý rychle sundal na zem svůj žok a každý svůj žok otevřel.

44:12  Prohlídka začala u nejstaršího a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v Benjamínově žoku.

44:13  Roztrhli svá roucha, každý naložil svého osla a vraceli se do města.

44:14  Když Juda a jeho bratři přišli do Josefova domu, on tam ještě byl. Tu padli před ním na zem.

44:15  A Josef jim řekl: Jaký skutek jste to provedli? Což nevíte, že muž jako já dokáže věštit?

44:16  Juda odpověděl: Co můžeme mému pánu říci? Co máme povídat? A jak se ospravedlníme? Bůh postihl provinění tvých otroků. Hle, jsme otroky mého pána, i my, i ten, u něhož se nalezl kalich.

44:17  Josef odpověděl: Ať je to ode mne vzdáleno, abych to učinil. Muž, u něhož se ten kalich našel, ten bude mým otrokem, a vy jděte v pokoji ke svému otci.

44:18  Juda k němu přistoupil a řekl: Dovol, prosím, můj pane, ať tvůj otrok promluví k svému pánu; ať tvůj hněv nevzplane proti tvému otroku, protože ty jsi jako farao.

44:19  Můj pán se svých otroků ptal: Máte otce nebo bratra?

44:20  Řekli jsme mému pánu: Máme starého otce a malého chlapce, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtev a po své matce zůstal on sám; jeho otec ho miluje.

44:21  Řekl jsi svým otrokům: Přiveďte ho ke mně dolů, ať ⌈ho uvidím na vlastní oči.⌉

44:22  Odpověděli jsme mému pánu, že chlapec nemůže opustit svého otce. Kdyby opustil svého otce, on by zemřel.

44:23  Řekl jsi svým otrokům: Jestliže váš nejmladší bratr nesestoupí s vámi, nespatříte již moji tvář.

44:24  Když jsme vystoupili ke tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána.

44:25  Potom náš otec řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy.

44:26  Odpověděli jsme: Nemůžeme tam sestoupit. Pouze bude–li náš nejmladší bratr s námi, pak sestoupíme, neboť nemůžeme spatřit tvář toho muže, pokud náš nejmladší bratr nebude s námi.

44:27  A tvůj otrok, můj otec, nám řekl: Vy víte, že mi má žena porodila dva syny.

44:28  Jeden mi odešel. Volal jsem: Jistě byl rozsápán, byl rozsápán! Až dosud jsem ho neviděl.

44:29  A i tohoto ode mne berete? Potká–li ho neštěstí, se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí.

44:30  A teď, když přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž otcova duše lpí, nebude s námi,

44:31  když otec uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí.

44:32  Vždyť tvůj otrok se za chlapce svému otci zaručil slovy: Jestliže ho nepřivedu k tobě, budu před svým otcem navždy vinen.

44:33  Nyní tedy prosím, ať tvůj otrok zůstane místo toho chlapce za otroka mému pánu a ten chlapec ať se vrátí se svými bratry.

44:34  Vždyť jak bych mohl přijít ke svému otci, když by chlapec nebyl se mnou? Ať nehledím na zlo, které by postihlo mého otce!

Chapter 45

45:1  Josef se už přede všemi, kdo kolem něho stáli, nemohl ovládat a zvolal: Všichni ode mne odejděte! Nikdo u něho tedy nezůstal, když se dal Josef svým bratrům poznat.

45:2  Tu se dal do hlasitého pláče. Slyšeli to Egypťané a slyšel o tom faraonův dům.

45:3  Josef bratrům řekl: Já jsem Josef. Je můj otec ještě naživu? Ale jeho bratři mu nebyli schopni odpovědět, protože z něho byli vyděšeni.

45:4  Josef tedy bratrům řekl: Jen ke mně přistupte. Když přistoupili, řekl: Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta.

45:5  A teď se netrapte a nehněvejte se ⌈na sebe,⌉ že jste mne sem prodali. Neboť Bůh mne poslal před vámi pro zachování života.

45:6  Protože to byly dva roky hladu v zemi, ale orba a žeň nebude ještě pět let.

45:7  Bůh mne poslal před vámi, ⌈aby zajistil váš ostatek⌉ na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození.

45:8  Nyní tedy ne vy jste mě sem poslali, nýbrž Bůh. On mě učinil otcem faraonovi, pánem celého jeho domu a vládcem celé egyptské země.

45:9  Rychle vystupte k otci a řekněte mu: Toto vzkazuje tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a sestup ke mně.

45:10  Usadíš se v zemi Gošenu a budeš blízko mě ty, tvoji synové i synové tvých synů, tvůj brav i tvůj skot a vše, co máš.

45:11  Budu se tam o tebe starat, protože bude ještě pět let hladu, abys nezchudl ty, tvůj dům ani nic z toho, co máš.

45:12  Hle, vidí to vaše oči i oči mého bratra Benjamína, že ⌈já sám⌉ k vám mluvím.

45:13  Povězte otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte otce sem dolů.

45:14  Tu padl na šíji svého bratra Benjamína a rozplakal se. I Benjamín plakal na jeho šíji.

45:15  Pak políbil všechny bratry a plakal při nich. Teprve potom s ním jeho bratři byli schopni mluvit.

45:16  Když ve faraonově domě slyšeli zprávu, že přišli Josefovi bratři, bylo to ⌈milé faraonovi i jeho⌉ otrokům.

45:17  Farao Josefovi řekl: Řekni svým bratrům: Udělejte toto: Naložte náklad na svůj dobytek, jděte rychle do kenaanské země,

45:18  vezměte svého otce a své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z egyptské země a budete jíst tuk země.

45:19  Dále máš přikázáno jim říct: Udělejte toto: Vezměte si z egyptské země vozy pro své děti a ženy a naložte svého otce a přijďte.

45:20  Nelitujte svého zařízení, protože to nejlepší z celé egyptské země bude vaše.

45:21  A Izraelovi synové tak učinili. Josef jim podle faraonova příkazu vydal vozy a dal jim zásobu potravin na cestu.

45:22  Každému z nich dal proměnný oděv a Benjamínovi dal tři sta šekelů stříbra a pět proměnných oděvů.

45:23  A svému otci poslal toto: Deset oslů nesoucích ⌈nejlepší věci⌉ Egypta a deset oslic nesoucích obilí, chléb a potraviny pro otce na cestu.

45:24  Když bratry propouštěl a oni odcházeli, řekl jim: Nedrážděte se po cestě.

45:25  I vystoupili z Egypta a přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi.

45:26  A oznámili mu: Josef ještě žije a nadto je vládcem celé egyptské země. Jeho srdce zůstalo netečné, protože jim nevěřil.

45:27  Když mu vyprávěli všechno, co jim Josef říkal, a když viděl vozy, které ⌈pro něho⌉ Josef poslal, duch jejich otce Jákoba ožil.

45:28  Izrael zvolal: Stačí! Můj syn Josef ještě žije! Půjdu a uvidím ho, dříve než zemřu!

Chapter 46

46:1  Izrael vyrazil se vším, co měl. Když přišel do Beer–šeby, obětoval oběti Bohu svého otce Izáka.

46:2  Tu Bůh k Izraelovi v nočním vidění promluvil: Jákobe, Jákobe! On odpověděl: Tady jsem.

46:3  Bůh řekl: Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta, protože tam z tebe učiním velký národ.

46:4  Já sestoupím do Egypta s tebou a já tě jistě zase vyvedu. A Josef položí ruku na tvé oči.

46:5  Jákob se tedy z Beer–šeby zvedl a Izraelovi synové naložili svého otce Jákoba, své malé děti a své ženy na vozy, které ⌈pro ně⌉ farao poslal.

46:6  Vzali také svá stáda a svůj majetek, jejž nabyli v kenaanské zemi, a vešli do Egypta, Jákob a všechno jeho potomstvo s ním.

46:7  Své syny a syny svých synů i své dcery a dcery svých synů -- všechno své potomstvo přivedl s sebou do Egypta.

46:8  Toto jsou jména Izraelových synů, kteří přišli do Egypta: Jákob a jeho synové: Jákobův prvorozený Rúben

46:9  a Rúbenovi synové Chanók, Palú, Chesrón a Karmí.

46:10  Šimeónovi synové: Jemúel, Jamín a Óhad, Jakín, Sóchar a Šaúl, syn Kenaanky.

46:11  Synové Léviho: Geršón, Kehat a Merarí.

46:12  Judovi synové: Ér, Ónan a Šela, Peres a Zerach; Ér a Ónan však zemřeli v kenaanské zemi. Synové Peresovi byli Chesrón a Chámul.

46:13  Isacharovi synové: Tóla, Púva, Jób a Šimrón.

46:14  Zabulónovi synové: Sered, Elón a Jachleel.

46:15  To jsou synové Ley, které porodila Jákobovi v Paddan–aramu, a také jeho dceru Dínu. Všech jeho synů a dcer bylo třicet tři.

46:16  Gádovi synové: Sifjón a Chagí, Šúni a Esbón, Éri, Aródi a Aréli.

46:17  Ašerovi synové: Jimna a Jišva, Jišví a Bería a jejich sestra Serach. Beríovi synové byli Cheber a Malkíel.

46:18  To jsou synové Zilpy, kterou dal Lában své dceři Lee. Porodila je Jákobovi, šestnáct duší.

46:19  Synové Jákobovy ženy Ráchel: Josef a Benjamín.

46:20  Josefovi se v egyptské zemi narodil Manases a Efrajim, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu.

46:21  A Benjamínovi synové: Bela, Beker a Ašbel, Géra a Naamán, Échi a Róš, Mupím, Chupím a Ard.

46:22  To jsou synové Ráchelini, kteří se narodili Jákobovi; celkem čtrnáct duší.

46:23  Synové Danovi: Chúšim.

46:24  Neftalího synové: Jachseel, Gúní, Jeser a Šilem.

46:25  To jsou synové Bilhy, kterou dal Lában své dceři Ráchel; porodila je Jákobovi, celkem sedm duší.

46:26  Všech, kdo přišli s Jákobem do Egypta, kteří pocházeli z jeho beder, kromě žen Jákobových synů, bylo celkem šedesát šest duší.

46:27  A Josefovi synové, kteří se mu narodili v Egyptě, byli dva, tedy všech duší Jákobova domu, které vstoupily do Egypta, bylo sedmdesát.

46:28  Jákob poslal před sebou k Josefovi Judu, aby ⌈mu ukazoval cestu⌉ do Gošenu. Když vešli do země Gošenu,

46:29  Josef zapřáhl svůj vůz a vyrazil do Gošenu naproti svému otci Izraelovi. Když se mu ukázal, padl mu kolem krku a dlouho na jeho šíji plakal.

46:30  Izrael řekl Josefovi: Teď můžu zemřít, potom, co jsem viděl tvoji tvář, protože jsi dosud živ.

46:31  Josef pak řekl svým bratrům a rodině svého otce: Půjdu to oznámit faraonovi. Řeknu mu: Moji bratři a rodina mého otce, kteří byli v kenaanské zemi, přišli ke mně.

46:32  Ti muži jsou pastýři ovcí, jsou to lidé zabývající se dobytkem. Přivedli své ovce a skot a všechno, co mají.

46:33  A když vás farao zavolá a zeptá se, jaké je vaše zaměstnání,

46:34  řeknete: Tvoji otroci jsou od svého mládí až dosud lidé zabývající se dobytkem, my i naši otcové, to abyste mohli zůstat v zemi Gošenu. Všichni pastýři ovcí jsou totiž Egypťanům odporní.

Chapter 47

47:1  Josef pak šel a oznámil faraonovi: Můj otec a bratři se svým bravem a skotem a vším, co mají, přišli z kenaanské země a jsou v zemi Gošenu.

47:2  Vzal pět mužů ze svých bratrů a postavil je před faraona.

47:3  Farao jeho bratrům řekl: Jaké je vaše zaměstnání? Odpověděli faraonovi: Tvoji otroci jsou pastýři ovcí, my i naši otcové.

47:4  A řekli faraonovi: Přišli jsme, abychom jako cizinci pobývali v zemi, protože v kenaanské zemi je tíživý hlad a není pastva pro ovce tvých otroků. Nuže dovol, aby tvoji otroci pobývali v zemi Gošenu.

47:5  Farao řekl Josefovi: Tvůj otec a tvoji bratři přišli k tobě.

47:6  Egyptská země je před tebou. Svého otce a své bratry usídli v nejlepší zemi. Mohou bydlet v zemi Gošenu. A jestli znáš mezi nimi zdatné muže, ustanov je ⌈správci nad mým dobytkem.⌉

47:7  Pak Josef přivedl svého otce Jákoba, postavil ho před faraona a Jákob faraonovi požehnal.

47:8  Farao Jákobovi řekl: Kolik je let tvého života?

47:9  Jákob faraonovi odpověděl: Času mého putování bylo sto třicet let. Nemnohá a zlá byla léta mého života a nedosahují let života mých otců v čase jejich putování.

47:10  Pak Jákob faraonovi požehnal a odešel z faraonovy přítomnosti.

47:11  Josef usídlil svého otce a své bratry a dal jim v egyptské zemi do vlastnictví půdu v nejlepší části země, v zemi Ramesesu, tak jak farao přikázal.

47:12  A Josef zásoboval svého otce, bratry a celý dům svého otce potravou ⌈podle jejich počtu.⌉

47:13  Chléb nebyl v celé zemi, protože hlad byl velmi tíživý, a egyptská země i kenaanská země byly hladem zcela vyčerpány.

47:14  Tak Josef shromáždil všechny peníze, které se nacházely v egyptské i v kenaanské zemi, za obilí, které nakupovali. Ty peníze Josef odvedl do faraonova domu.

47:15  Když došly v egyptské a v kenaanské zemi peníze, všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a říkali: Dej nám chléb! Proč máme před tebou umírat jen proto, že je konec s penězi?

47:16  Josef řekl: Dejte svá stáda. Když je konec s penězi, dám vám chléb za vaše stáda.

47:17  Přiváděli tedy k Josefovi svá stáda a Josef jim vydával chléb za koně nebo za stádo bravu, za stádo skotu nebo za osly. Tak je v tom roce zaopatřoval chlebem za všechna jejich stáda.

47:18  Když ten rok uplynul, přicházeli k němu v dalším roce a říkali mu: Nebudeme před svým pánem tajit, že kromě toho, že došly peníze, i stáda dobytka náleží našemu pánu. Nezůstalo nám před naším pánem nic jiného než naše těla a naše půda.

47:19  Proč ti máme před očima umírat my i naše půda? Kup nás i naši půdu za chléb a budeme i se svou půdou faraonovými otroky. Vydej zrno a zůstaneme naživu a nezemřeme a půda nebude opuštěná.

47:20  Josef tedy kupoval všechnu egyptskou půdu pro faraona, neboť každý Egypťan prodával své pole, protože hlad na ně těžce doléhal. Tak se země ⌈dostala faraonovi,⌉

47:21  a lid, ten ⌈převedl k městům⌉ od jednoho konce egyptského území až po druhý.

47:22  Pouze půdu kněží nekoupil, protože kněží měli příděl od faraona a jedli příděl, který jim farao dával. Proto neprodávali svou půdu.

47:23  Josef pak řekl lidu: Hle, dnes jsem vás i vaši půdu koupil faraonovi. Zde máte zrno a půdu osejte.

47:24  A při sklizni budete dávat pětinu faraonovi a čtyři díly budou vaše k osetí pole, k jídlu pro vás a pro ty, kdo jsou ve vašich domech, a k jídlu pro vaše malé děti.

47:25  Odpověděli: Zachoval jsi nás při životě! Kéž nalézáme milost v očích svého pána! Budeme faraonovými otroky.

47:26  A Josef to určil jako ustanovení o egyptské půdě, platné až do tohoto dne: Pětinou patří faraonovi. Jen půda samotných kněží faraonovi nepatřila.

47:27  Izrael pobýval v egyptské zemi, v zemi Gošenu; uchytili se v ní, byli plodní a velice se rozmnožili.

47:28  Jákob žil v egyptské zemi sedmnáct let. Jákobových dnů, let jeho života bylo sto čtyřicet sedm let.

47:29  Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, zavolal si svého syna Josefa a řekl mu: Jestliže jsem nyní nalezl milost ve tvých očích, vlož, prosím, ruku pod má bedra, a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě.

47:30  Až ⌈ulehnu se svými otci,⌉ odnes mě z Egypta a pohřbi mě v jejich hrobě. Josef odpověděl: Ano, učiním podle tvého slova.

47:31  I řekl: Přísahej mi. A on mu přísahal. A Izrael se poklonil nad hlavou lůžka.

Chapter 48

48:1  Po těch věcech se stalo, že Josefovi řekli: Tvůj otec je nemocen. Vzal tedy s sebou své dva syny Manasesa a Efrajima.

48:2  Když Jákobovi oznámili: Hle, přišel k tobě tvůj syn Josef, Izrael se vzchopil a posadil se na lůžku.

48:3  Pak Jákob Josefovi řekl: Bůh Všemohoucí se mi ukázal v Lúzu v kenaanské zemi, požehnal mi

48:4  a řekl mi: Hle, rozplodím a rozmnožím tě a učiním tě shromážděním národů a tvému potomstvu po tobě dám tuto zemi do věčného vlastnictví.

48:5  A teď, tvoji dva synové, kteří se ti narodili v egyptské zemi do mého příchodu k tobě do Egypta, budou moji. Efrajim a Manases pro mne budou jako Rúben a Šimeón.

48:6  A děti, které zplodíš po nich, budou tvoje; pod jménem svých bratrů budou uvedeny ve svém dědictví.

48:7  Když jsem šel z Paddan–aramu, zemřela mi Ráchel na cestě v kenaanské zemi, ještě kus cesty do Efraty. Pohřbil jsem ji tam u cesty do Efraty, což je Betlém.

48:8  Když Izrael uviděl Josefovy syny, zeptal se: Kdo je to?

48:9  Josef otci odpověděl: To jsou moji synové, které mi zde Bůh dal. Izrael řekl: Vezmi je ke mně, ať jim požehnám.

48:10  Izraelovy oči byly stářím zakalené a dobře neviděl. Josef je k němu tedy přivedl a on je políbil a objal.

48:11  A Josefovi Izrael řekl: Nedoufal jsem, že ještě uvidím tvou tvář, a hle, Bůh mi dal spatřit i tvé potomstvo.

48:12  Nato je Josef odtáhl od jeho kolen a ⌈poklonil se tváří⌉ k zemi.

48:13  Pak je Josef oba vzal, Efrajima svou pravicí proti Izraelově levici a Manasesa svou levicí proti Izraelově pravici a přivedl je blíž k němu.

48:14  I vztáhl Izrael pravici a položil na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesa. Zkřížil ruce, přestože Manases byl prvorozený.

48:15  Potom Josefovi požehnal a řekl: Bůh, před nímž chodili moji otcové Abraham a Izák, Bůh, který je mým pastýřem od počátku až do tohoto dne,

48:16  anděl, který mě ochraňoval ode všeho zlého, ať požehná tyto chlapce, ať je v nich jmenováno jméno mé a jméno mých otců Abrahama a Izáka. Ať se velice rozmnoží v zemi.

48:17  Když Josef viděl, že otec položil pravou ruku na Efrajimovu hlavu, ⌈nelíbilo se mu to⌉ a uchopil otcovu ruku, aby ji přemístil z hlavy Efrajimovy na hlavu Manasesovu.

48:18  Josef otci řekl: Ne tak, otče, vždyť tento je prvorozený. Vlož pravici na jeho hlavu.

48:19  Jeho otec odmítl a řekl: Vím, můj synu, vím. I on se stane lidem a také on bude veliký. Avšak jeho mladší bratr bude větší než on a jeho potomstvo naplní národy.

48:20  A požehnal jim toho dne se slovy: Tebou bude takto Izrael žehnat: Kéž tě Bůh učiní jako Efrajima a Manasesa! Tak postavil Efrajima před Manasesa.

48:21  Potom Izrael řekl Josefovi: Hle, umírám. Ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpět do země vašich otců.

48:22  A já jsem ti nad tvé bratry dal jeden díl, který jsem vzal z ruky Emorejců mečem a lukem.

Chapter 49

49:1  I povolal Jákob své syny a řekl: Shromážděte se, abych vám oznámil, co vás potká v posledních dnech.

49:2  Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi.

49:3  Rúbene, tys můj prvorozený, má síla a prvotina mé mužnosti; výtečný v důstojnosti a výtečný v moci.

49:4  Spustil ses jako voda, už nebudeš výtečný, protožes vstoupil na lože svého otce. Tehdy jsi je znesvětil. -- Vstoupil na mé lože.

49:5  Šimeón a Lévi jsou bratři; jejich nože jsou nástroji násilí.

49:6  Do důvěrného společenství s nimi nevcházej, má duše, s jejich shromážděním se nesjednocuj, má slávo, protože ve svém hněvu zabili muže a pro zábavu ochromili býka.

49:7  Proklet buď jejich hněv -- tak prudký, a jejich zuřivost -- tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi a rozptýlím je v Izraeli.

49:8  Ty, Judo, tvoji bratři ti budou vzdávat chválu, tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel. Budou se ti klanět synové tvého otce.

49:9  Jsi lví mládě, Judo. ⌈Z kořisti jsi vyrostl,⌉ můj synu. Schoulil se, ulehl jako lev či jako lvice. Kdo ho přinutí povstat?

49:10  Neodstoupí žezlo od Judy ani palcát ⌈od jeho nohou,⌉ dokud nepřijde ⌈ten, kterému patří⌉ a ⌈jehož budou poslouchat národy.⌉

49:11  Přivazuje k vinnému keři své oslátko, k vybranému vínu mládě své oslice. Ve víně pere svůj oděv, v krvi hroznů své roucho.

49:12  Oči ⌈temnější než víno a zuby bělejší než⌉ mléko.

49:13  Zabulón se usídlí u mořského pobřeží, bude u přístavu lodí a jeho bok bude k Sidónu.

49:14  Isachar je kostnatý osel, který leží mezi dvěma břemeny.

49:15  Když viděl, jak dobré je odpočinutí a jak nádherná je země, sklonil záda, aby nosil náklad, a dal se zotročit k nuceným pracím.

49:16  Dan zjedná právo svému lidu jako jeden z kmenů Izraele.

49:17  Dan bude hadem na cestě, rohatou zmijí na stezce, která kouše koně u kopyta, až jezdec padne nazpět.

49:18  Na tvou záchranu očekávám, Hospodine.

49:19  Gád -- napadne jej horda, on však napadne její zadní voj.

49:20  Ašer, jeho pokrm bude tučný, on bude dodávat královské lahůdky.

49:21  Neftalí je vypuštěná laň. Vydává laskavá slova.

49:22  Josef je ⌈úrodný výhonek,⌉ úrodný výhonek nad pramenem, jeho ⌈ratolesti rostly⌉ přes zeď.

49:23  Střelci ho provokovali, stříleli a zanevřeli na něho.

49:24  Ale ⌈jeho luk zůstal pevný a jeho paže byly obratné⌉ od Mocného Jákobova, odkud je Pastýř, Kámen Izraele,

49:25  od Boha tvého otce, který ti pomáhá, a Všemohoucího, který ti požehná požehnáními nebes shůry, požehnáními hlubiny ležící dole, požehnáními prsů a lůna.

49:26  Požehnání tvého otce převládla nad požehnáními ⌈Hóra až k hranicím⌉ pahorků věčných. Kéž spočinou na Josefově hlavě a na temenu nazíra mezi jeho bratry.

49:27  Benjamín je dravý vlk. Ráno požírá kořist a k večeru dělí lup.

49:28  Ti všichni představují dvanáct kmenů Izraele, a toto je to, co jim řekl jejich otec, když jim žehnal. Každému z nich žehnal ⌈podle jeho požehnání.⌉

49:29  Potom jim přikázal toto: Já ⌈budu připojen ke svému lidu.⌉ Pohřběte mě k mým otcům v jeskyni, která je na poli Chetejce Efróna,

49:30  v jeskyni, která je na poli Makpele naproti Mamre v kenaanské zemi, kterou Abraham koupil spolu s polem od Chetejce Efróna do vlastnictví jako hrob.

49:31  Tam pohřbili Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pohřbili Izáka a jeho ženu Rebeku a tam jsem pohřbil Leu.

49:32  To pole s jeskyní na něm bylo získáno od Chetejců.

49:33  Když Jákob dokončil příkazy svým synům, vtáhl nohy do postele, skonal a byl připojen ke svému lidu.

Chapter 50

50:1  Josef padl na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho.

50:2  Pak přikázal svým otrokům lékařům, aby jeho otce balzamovali. Lékaři tedy Izraele balzamovali

50:3  plných čtyřicet dnů, protože taková je plná doba pro balzamování. A Egypťané nad ním plakali sedmdesát dnů.

50:4  Přešly dny jeho oplakávání a Josef pověděl faraonovu domu: Jestliže jsem nalezl milost ve vašich očích, řekněte, prosím, faraonovi:

50:5  Otec mě zapřísahal slovy: Hle, umírám. Pohřbi mě tam, v mém hrobě, který jsem si vykopal v kenaanské zemi. Nyní dovol, abych vystoupil, pohřbil svého otce a vrátil se zpět.

50:6  A farao řekl: Vystup a pohřbi svého otce, tak jak tě zapřísahal.

50:7  Josef tedy vyšel, aby pohřbil svého otce, a vyšli s ním všichni faraonovi otroci, starší jeho domu, a všichni starší egyptské země,

50:8  celý dům Josefův, jeho bratři a dům jeho otce. Pouze své malé děti, brav a skot zanechali v zemi Gošenu.

50:9  Vytáhla s ním také vozba a jezdci -- byl to ohromný doprovod.

50:10  Přišli až k ⌈humnu Atádu,⌉ které je za Jordánem, a naříkali tam velikým a velmi žalostným kvílením; uspořádal svému otci sedmidenní smuteční obřad.

50:11  Když obyvatelé té země, Kenaanci, viděli smuteční obřad na humně Atádu, řekli: To je ohromný smutek pro Egypťany. Proto mu dali jméno Ábel–misrajim, který je za Jordánem.

50:12  Pak mu jeho synové učinili tak, jak jim přikázal.

50:13  Jeho synové ho odnesli do kenaanské země a pohřbili ho v jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, kterou s tím polem koupil Abraham do vlastnictví jako hrob od Chetejce Efróna.

50:14  Když pohřbil otce, vrátil se Josef do Egypta, on, jeho bratři a všichni, kteří s ním vystoupili pohřbít jeho otce.

50:15  Když Josefovi bratři viděli, že je jejich otec mrtev, řekli si: Co když na nás Josef zanevře a zcela nám odplatí všechno to zlo, které jsme mu způsobili?

50:16  Vzkázali tedy Josefovi: Tvůj otec před svou smrtí přikázal:

50:17  Josefovi řekněte toto: Ach odpusť, prosím, svým bratrům přestoupení a jejich hřích, neboť ti způsobili zlo; tak odpusť, prosím, otrokům Boha tvého otce jejich přestoupení. Když mu to řekli, Josef se rozplakal.

50:18  Pak přišli také jeho bratři, padli před ním a řekli: Hle, jsme tvoji otroci.

50:19  Ale Josef jim odpověděl: Nebojte se. Cožpak jsem na místě Boha?

50:20  Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid.

50:21  A tak se už nebojte. Já se budu starat o vás i o vaše malé děti. Tak je utěšoval a ⌈mluvil k jejich srdci.⌉

50:22  Josef pak pobýval v Egyptě, on i dům jeho otce; a Josef žil sto deset let.

50:23  Josef viděl Efrajimovy syny do třetí generace. Také synové Makíra, syna Manasesova, se narodili ⌈na Josefova kolena.⌉

50:24  Pak Josef řekl svým bratrům: Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás z této země do země, kterou přisáhl dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

50:25  A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: Bůh vás jistě navštíví, a pak odsud vyneste mé kosti.

50:26  A Josef zemřel ve věku sto deseti let. Balzamovali ho a položili do rakve v Egyptě.