CzeB21 - Sirach

Chapter 1

1:1  Veškerá moudrost je od Hospodina a zůstává s ním navěky.

1:2  Kdo spočítá mořský písek, dešťové kapky, dny věčnosti?

1:3  Kdo změří výšku nebes, šíři země, hloubku propastí a moudrosti?

1:4  Moudrost byla stvořena před vším ostatním, rozumné chápání je od věčnosti.

1:6  Komu byl odhalen kořen moudrosti? Kdo poznal její chytré úmysly?

1:8  Moudrý je pouze jediný – velikou bázeň budící, na trůně kralující Hospodin.

1:9  On sám ji kdysi stvořil; spatřil moudrost a rozměřil ji, vylil ji na vše, co učinil –

1:10  na všechny lidi ve své štědrosti. Obdařil jí ty, kdo jej milují.

1:11  Úcta k Hospodinu je slávou a chloubou, radostí a skvostnou korunou.

1:12  Úcta k Hospodinu potěší srdce, přináší veselí, radost a dlouhověkost.

1:13  Kdo Hospodina ctí, ten dobře skončí, i v den smrti bude požehnán.

1:14  Ctít Hospodina je počátkem moudrosti, věrným se jí dostalo už v matčině lůně.

1:15  Usadila se mezi lidmi na věčných základech a jejich potomků se věrně přidrží.

1:16  Ctít Hospodina je vrcholem moudrosti; její ovoce lidi opojí,

1:17  celý jejich dům naplní žádoucími věcmi a zásobárny svými plody.

1:18  Úcta k Hospodinu je korunou moudrosti, pokoj a zdraví dík ní vzkvétají.

1:19  Bůh spatřil moudrost a rozměřil ji, seslal déšť vědění, rozumu a poznání a ty, kdo se jich drží, slavně vyvýšil.

1:20  Ctít Hospodina je kořenem moudrosti a jejími větvemi dlouhověkost.

1:22  Nespravedlivý hněv je neospravedlnitelný, kdo má sklon k hněvu, toho čeká pád.

1:23  Trpělivý člověk vydrží, než přijde správný čas, nakonec se bude znovu radovat.

1:24  Skryje svá slova pro správný čas, jeho rozumnost pak mnohá ústa dosvědčí.

1:25  V pokladnicích moudrosti leží moudré výroky, hříšníkovi se ale zbožnost hnusí.

1:26  Toužíš-li po moudrosti, dodržuj přikázání a Hospodin tě jí obdaří.

1:27  Úcta k Hospodinu je moudrostí a vzděláním, jemu se líbí věrnost a mírnost.

1:28  Úctě k Hospodinu se neprotiv a nepřistupuj k němu s dvojakým srdcem.

1:29  Nemluv před lidmi jako pokrytec, dávej si pozor na své rty.

1:30  Nevyvyšuj se, abys nepadl a nepřivodil si hanbu. Hospodin odhalí tvá tajemství a uprostřed shromáždění tě umlčí, neboť ses neoddal úctě k Hospodinu a srdce máš plné lsti.

Chapter 2

2:1  Chystáš-li se, chlapče, sloužit Hospodinu, připrav svou duši na zkoušky.

2:2  Měj přímé srdce a buď trpělivý, nelekej se v čase potíží.

2:3  Přilni k Hospodinu, nevzdaluj se od něj, a budeš poctěn ve svůj poslední den.

2:4  Všechno, co tě potká, přijímej, v náhlém ponížení vytrvej.

2:5  Zlato se přece zkouší v ohni, a dobří lidé v peci ponížení.

2:6  Věř Hospodinu a ujme se tě, napřim své cesty a doufej v něj.

2:7  Kdo ctíte Hospodina, očekávejte jeho slitování, a neodvracejte se – jinak padnete.

2:8  Kdo ctíte Hospodina, věřte mu, a vaše odměna vás nemine.

2:9  Kdo ctíte Hospodina, doufejte v jeho dobrodiní, ve věčnou radost a slitování.

2:10  Pohleďte na dávná pokolení a vizte: Kdo uvěřil Hospodinu a byl zahanben? Kdo ho měl vytrvale v úctě a byl opuštěn? Kdo ho vzýval a zůstal nevyslyšen?

2:11  Neboť Hospodin je soucitný a milosrdný, odpouští hříchy a zachraňuje v čase soužení.

2:12  Běda zbabělému srdci a rukám ochablým – hříšníkovi, který kráčí dvěma stezkami!

2:13  Běda ochablému srdci, které nevěří – nedostane se mu proto ochrany!

2:14  Běda vám, kteří jste vytrvalost ztratili – co uděláte, až vás navštíví Hospodin?

2:15  Ti, kdo ctí Hospodina, neodmítnou jeho výroky, ti, kdo jej milují, se budou držet jeho cest.

2:16  Ti, kdo ctí Hospodina, se mu budou chtít líbit, ti, kdo jej milují, se budou sytit Zákonem.

2:17  Ti, kdo ctí Hospodina, připraví svá srdce, a své duše před ním pokoří.

2:18  Padněme raději do rukou Hospodinových, nikoli ale do lidských – vždyť jaká je jeho vznešenost, takové i jeho slitování!

Chapter 3

3:1  Poslouchejte mě, děti, vždyť jsem váš otec, jednejte tak, a budete v bezpečí.

3:2  Hospodin totiž postavil otce nad děti a potvrdil matčino právo nad syny.

3:3  Kdo si váží otce, smývá své hříchy.

3:4  Kdo ctí svou matku, jako by si střádal poklady.

3:5  Kdo si váží otce, bude mít radost ze svých dětí, a až se bude modlit, bude vyslyšen.

3:6  Kdo ctí svého otce, bude dlouho živ, kdo poslouchá Hospodina, svou matku potěší

3:7  a bude sloužit svým rodičům jako pánům.

3:8  Važ si svého otce slovem i činem, ať se ti dostane jeho požehnání.

3:9  Otcovské požehnání totiž upevňuje domy dětí, matčino prokletí je však ze základů vyvrací.

3:10  Nechtěj se proslavit zneuctěním svého otce, vždyť otcovo zneuctění ti k slávě neslouží.

3:11  Slávu má člověk ze cti svého otce a matčino zahanbení je dětem k ostudě.

3:12  Ujmi se, chlapče, svého otce ve stáří a nezarmucuj ho, dokud je naživu.

3:13  I když mu slábne rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když sám jsi při síle.

3:14  Tvůj soucit s otcem ti nebude zapomenut, započítá se ti jako oběť za hříchy.

3:15  Bůh si jej připomene ve tvůj den soužení a tvé hříchy roztají jak led na slunci.

3:16  Kdo nechá otce na holičkách, je jako rouhač, a toho, kdo zlobí matku, Hospodin prokleje.

3:17  Konej svou práci, chlapče, s vlídností a dobří lidé tě budou milovat.

3:18  Čím jsi významnější, tím víc se pokořuj a dojdeš milosti u Hospodina.

3:20  Hospodinova moc je totiž veliká, ale oslaven je tam, kde je pokora.

3:21  Nevyhledávej, co je pro tebe příliš nesnadné, co je nad tvé síly, nezkoumej.

3:22  Mysli na to, co ti bylo svěřeno, vždyť co je skryté, se tě netýká.

3:23  Nepleť se do toho, co ti nepřísluší, vždyť už jsi přijal víc, než lze pochopit.

3:24  Namyšlenost už svedla mnohé na scestí, jejich mysl pokazily špatné domněnky.

3:26  Zatvrzelé srdce špatně dopadne, kdo miluje nebezpečí, ten v něm zahyne.

3:27  Zatvrzelé srdce zatíží útrapy, hříšník bude vršit hřích na hřích.

3:28  Na potíže pyšného není lék, zakořenil v něm zlý výhonek.

3:29  Srdce rozumného přemýšlí o moudrých výrocích, mudrc touží po pozorném posluchači.

3:30  Voda uhasí plápolající oheň, almužna smýt hříchy dovede.

3:31  Kdo oplácí dobrem, myslí na budoucnost, ve chvíli pádu najde oporu.

Chapter 4

4:1  Nepřipravuj, chlapče, chudáka o příjem, potřebného marně čekat nenechej.

4:2  Toho, kdo hladoví, nezarmucuj, nepopouzej člověka v jeho zoufalství.

4:3  Nepřidávej trápení rozhořčenému srdci, potřebného nenech čekat na tvůj dar.

4:4  Neodmítej prosebníka, který je v úzkých, neodvracej tvář od chudého.

4:5  Neodvracej oči od toho, kdo má nouzi, nedej mu důvod, aby tě proklínal.

4:6  Kdyby tě totiž ve svém rozhořčení proklel, jeho Stvořitel by tu prosbu vyslyšel.

4:7  Hleď, ať jsi ve shromáždění oblíben, skláněj hlavu před velmožem.

4:8  Nakloň své ucho k hlasu chudého, na pozdrav mu odpovídej laskavě.

4:9  Zachraň utlačovaného z rukou utlačovatele, nebuď zbabělý, když máš vynést soud.

4:10  Sirotkům buď jako otec a jejich matce nahraď manžela; pak budeš jako syn Nejvyššího a on tě bude milovat víc než tvá matka.

4:11  Moudrost vychovává své syny, ujímá se těch, kdo ji hledají.

4:12  Kdo ji miluje, miluje život; ti, kdo ji časně hledají, budou naplněni radostí.

4:13  Kdo se jí drží, zdědí slávu, a kam vstoupí, tam Hospodin žehná.

4:14  Kdo jí slouží, slouží Svatému; Hospodin miluje ty, kdo ji milují.

4:15  Kdo jí naslouchá, bude vládnout národy, a kdo o ni dbá, bude bydlet v bezpečí.

4:16  Spolehne-li se na ni, získá ji a jeho potomkům zůstane ve vlastnictví.

4:17  Nejdřív ho povede po křivolakých cestách, dopustí na něj strach a zděšení, svou výchovou ho potrápí, dokud na něho nebude spolehnutí, bude ho zkoušet svými příkazy.

4:18  Pak se však k němu rychle vrátí, učiní ho šťastným a odhalí mu svá tajemství.

4:19  Zbloudí-li, pak ho opustí a vydá ho napospas jeho neštěstí.

4:20  Čekej na příležitost a chraň se před zlem – pak se za sebe stydět nebudeš.

4:21  Je totiž ostuda, která přináší hřích, a ostuda, která přináší slávu a milost.

4:22  Nebuď na sebe příliš přísný, ať tě zahanbení nezničí.

4:23  Nezdráhej se mluvit, když je to k užitku;

4:24  moudrost se přece pozná v řeči a vzdělání v tom, jak promluvíš.

4:25  Nikdy neodporuj pravdě, za svou nevědomost hanbi se.

4:26  Nestyď se vyznat vlastní hříchy, nesnaž se přeprat říční proud.

4:27  Nepodřizuj se hlupákovi a na mocného neber ohledy.

4:28  Usiluj o pravdu, i kdybys měl umřít, a Hospodin Bůh povede tvůj boj.

4:29  Nebuď odvážný ve slovech, a přitom líný a liknavý v činech.

4:30  Nedělej ze sebe doma lva, nemysli, že tě sluhové chtějí obelhat.

4:31  Neměj nataženou ruku, abys bral, a nezavírej ji, když máš rozdávat.

Chapter 5

5:1  Nespoléhej se na své bohatství, neříkej: „Já si vystačím.“

5:2  Neřiď se sám sebou a svou silou, nežeň se za svým srdcem a jeho touhou.

5:3  Neříkej: „Kdo mi má co poroučet?“ Hospodin tě totiž jistě potrestá.

5:4  Neříkej: „Zhřešil jsem, a nic se mi nestalo“ – Hospodin má přece času dost.

5:5  Nebuď si tak jist odpuštěním, že bys klidně vršil hřích na hřích.

5:6  Neříkej: „Jeho slitování je veliké, množství mých hříchů promine.“ Umí se totiž slitovat i rozhněvat, jeho hněv na hříšníky dopadá.

5:7  Obrať se k Hospodinu bez otálení, neodkládej to z jednoho dne na druhý. Hospodinův hněv totiž přijde znenadání, v den účtování tě zahubí.

5:8  Nespoléhej se na nekalé bohatství – v den pohromy tě nespasí!

5:9  Při každém větru nepřevívej obilí a nevydávej se všemi cestami, jako to dělají prolhaní hříšníci.

5:10  Buď stálý ve svém přesvědčení, tvé výroky ať se nemění.

5:11  Buď pohotový k naslouchání, odpověď si ale v klidu rozmysli.

5:12  Odpověz bližnímu, máš-li co říct, jinak si polož ruku na ústa.

5:13  Sláva i hanba pochází z mluvení, člověka vlastní jazyk zahubí.

5:14  Nebuď znám jako pomlouvač, nechystej jazykem žádnou lest. Zloděje totiž čeká potupa, lháře pak tvrdý odsudek.

5:15  Ve velkých ani malých věcech nechybuj, z přítele v nepřítele neměň se.

Chapter 6

6:1  Špatná pověst totiž působí ostudu a hanbu – to bude dědictví prolhaných hříšníků.

6:2  Nenech se unášet svými žádostmi, jinak tě rozsápají jako býk.

6:3  Přijdeš o své listí, ztratíš plody a zůstaneš jako suchý strom.

6:4  Člověka zahubí jeho špatné sklony, jeho nepřátelé se mu vysmějí.

6:5  Vlídná řeč ti přidá přátele, přívětivý jazyk vzbudí laskavost.

6:6  Mnoho ať je těch, kteří tě zdraví, tvým rádcem ať je však jen jeden z tisíce.

6:7  Hledáš-li přítele, podrob ho zkoušce, důvěřovat mu nespěchej.

6:8  Někdo je přítelem, jen když se mu to hodí, v den tvého soužení tě však opustí.

6:9  Některý přítel se změní v nepřítele, prozradí váš spor, a tak tě zahanbí.

6:10  Některý přítel s tebou sedá u stolu, v den tvého soužení tě však opustí.

6:11  Když se ti vede dobře, je s tebou jako stín, i tvé služebníky vyplísní.

6:12  Když ale klesneš, obrátí se proti tobě, ani potkat tě chtít nebude.

6:13  Nepřátelům se vyhýbej a dávej si pozor i na přátele.

6:14  Věrný přítel je pevná záštita, kdo ho najde, našel poklad.

6:15  Věrný přítel je k nezaplacení, jeho cenu nevyváží nic.

6:16  Věrný přítel je elixír života – naleznou ho ti, kdo Hospodina ctí.

6:17  Ten, kdo ctí Hospodina, bude mít dobré přátele, bude si jich hledět jako sám sebe.

6:18  Přijímej, chlapče, vzdělání už od mládí, a až do stáří budeš nacházet moudrost.

6:19  Přistupuj k ní jak oráč a rozsévač, čekej na její dobré plody. Při jejím pěstování se jen trochu přičiníš a brzy okusíš její úrody.

6:20  Pro tupce je ale neúrodná, zabedněnec u ní nevytrvá.

6:21  Bude pro něj tvrdá jak prubířský kámen, a tak ji zanedlouho odvrhne.

6:22  Moudrost totiž ke cti svého jména je přístupná jen nemnohým.

6:23  Poslechni, chlapče, a přijmi mou radu, neodmítej mé poučení:

6:24  Strč své nohy do jejích okovů, svůj krk do jejího obojku.

6:25  Skloň se a nes ji na svých ramenou, jejím poutům se nezpěčuj.

6:26  Vykroč k ní z celé duše své, ze všech sil se drž jejích cest.

6:27  Sleduj a hledej ji, a dá se ti poznat; až se jí zmocníš, už ji nepouštěj.

6:28  Nakonec v ní najdeš odpočinutí, ona se stane tvou radostí.

6:29  Její okovy ti budou mocnou záštitou a její obojek slavnostním rouchem.

6:30  Její jho bude zlatou ozdobou a její pouta purpurovou šňůrou.

6:31  Oblečeš si ji jako slavnostní roucho a nasadíš si jako nádhernou korunu.

6:32  Budeš-li chtít, chlapče, dá ti vzdělání, oddáš-li se jí, budeš rozvážný.

6:33  Budeš-li rád naslouchat, pochopíš, budeš-li dávat pozor, dojdeš moudrosti.

6:34  Vyhledávej společnost starších, a kdo je moudrý, k tomu se připoj.

6:35  Pilně poslouchej každý zbožný výklad, ať ti neuniknou hluboké výroky!

6:36  Uvidíš-li rozumného, choď za ním hned zrána, tvé nohy ať ošlapají jeho práh!

6:37  Uvažuj o Hospodinových zákonech, o jeho přikázáních stále přemítej. On sám pak posílí tvé srdce a touhou po moudrosti budeš obdařen.

Chapter 7

7:1  Nečiň zlé a zlo tě nestihne.

7:2  Vyhni se nespravedlnosti a mine tě.

7:3  Nezasévej, synu, do brázd zla a nebudeš je sklízet sedmkrát.

7:4  Nežádej od Hospodina vládu ani čestné místo od krále.

7:5  Nečiň se spravedlivým před Hospodinem, a nedělej chytrého před králem.

7:6  Nesnaž se stát soudcem, nemáš-li sílu odstranit křivdy, aby ses nezalekl velmože a neztratil svou poctivost.

7:7  Neproviňuj se proti obyvatelům města a nespouštěj se s lůzou.

7:8  Neopakuj jeden hřích dvakrát – už za ten první budeš potrestán!

7:9  Neříkej: „Bůh vezme v potaz mé četné dary, Nejvyšší mě přijme pro mé oběti.“

7:10  Neochabuj ve svém modlení a nezapomínej na almužny.

7:11  Neposmívej se člověku v jeho hořkosti, vždyť Ten, který ponižuje, může i povýšit.

7:12  Nevymýšlej si na svého bratra lži a nedělej nic podobného ani příteli.

7:13  Chraň se lži v každé podobě – k dobru se nikdy neprolžeš!

7:14  Nežvaň ve shromáždění starců a při modlitbě se neopakuj.

7:15  Neštiť se namáhavé dřiny, ani zemědělství, jež založil Nejvyšší.

7:16  Nezařazuj se mezi hříšníky – pamatuj, že Boží hněv se nezpozdí!

7:17  Pokořuj se co nejvíce – trestem bezbožníka je oheň a červ!

7:18  Nevyměň přítele za peníze, vlastního bratra ani za zlato z Ofiru.

7:19  Nepohrdej moudrou a dobrou ženou – její přízeň je nad zlato!

7:20  Netýrej otroka, který poctivě pracuje, ani nádeníka, který svědomitě dře.

7:21  Rozumného otroka miluj celým srdcem a neupři mu svobodu.

7:22  Máš dobytek? Starej se o něj, a je-li užitečný, drž si jej.

7:23  Máš syny? Vychovávej je – ohýbej stromek dokud je mladý.

7:24  Máš dcery? Starej se, ať jsou cudné a nerozmazluj je.

7:25  Provdej dceru a dokonáš veliké dílo, dej ji rozumnému muži.

7:26  Máš ženu podle svého srdce? Nezapuzuj ji; je-li ti však protivná, nesvěřuj se jí.

7:27  Z celého srdce si važ svého otce a nezapomeň na matčiny porodní bolesti.

7:28  Pamatuj, že z nich ses narodil; čím jim odplatíš vše, co ti dali?

7:29  Z celé své duše cti Hospodina a važ si jeho kněží.

7:30  Ze všech svých sil miluj svého Stvořitele a nezanedbávej jeho služebníky.

7:31  Měj v úctě Hospodina a važ si kněze; dej mu jeho podíl, jak je ti přikázáno: prvotinu úrody, odškodnění za hřích a plece obětin, oběť zasvěcení a prvotinu z posvátných věcí.

7:32  Vztáhni svou ruku k chudému, abys dostal plnost požehnání.

7:33  Prokazuj štědrost ke všem živým, a ani mrtvému neodpírej laskavost.

7:34  Neodvracej se od plačících a truchli s truchlícími.

7:35  Neotálej navštěvovat nemocné – pro takové skutky budeš oblíben.

7:36  Při všem, co činíš, pamatuj na svůj konec a nikdy nezhřešíš.

Chapter 8

8:1  Nebojuj s mocným člověkem, ať mu nepadneš do rukou.

8:2  Neveď spory s tím, kdo je bohatý – jeho majetek tě převáží. Zlato už přece zahubilo mnohé a svedlo i srdce králů.

8:3  Nehádej se s užvaněným člověkem, nepřikládej mu dříví na oheň.

8:4  Neposmívej se tupci, ať nezačne urážet tvé předky.

8:5  Nezahanbuj člověka, který opouští svůj hřích; pamatuj, že jsme se provinili všichni.

8:6  Neurážej člověka v jeho stáří, vždyť i z nás budou jednou starci.

8:7  Neraduj se nad něčí smrtí; pamatuj, že všichni musíme zemřít.

8:8  Nepřehlížej učení moudrých, jejich výroky se zabývej. Z nich totiž získáš poučení, jak sloužit lidem vznešeným.

8:9  Nepohrdej učením starců, i oni se přece poučili od svých otců. Od nich se naučíš, jak být rozumný, a kdy je pravá chvíle promluvit.

8:10  Nerozfoukávej uhlíky hříšníkovy, ať tě nepohltí jeho plameny.

8:11  Nenech se vydráždit drzounem – na tvá slova bude číhat v záloze.

8:12  Nepůjčuj člověku silnějšímu než jsi sám, a půjčíš-li, počítej s tím, že proděláš.

8:13  Nezaručuj se nad své možnosti, a zaručíš-li se, buď připraven zaplatit.

8:14  Nesuď se se soudcem – rozsudek bude záležet na něm.

8:15  Nevydávej se na cestu s dobrodruhem, aby ti nezpůsobil potíže. Bude totiž jednat, jak si umane, a kvůli jeho potrhlosti zahyneš.

8:16  Neveď spor se vznětlivým člověkem a necestuj s ním někde v pustině. V jeho očích totiž krev nemá cenu, a tam, kde není pomoci, tě napadne.

8:17  Neraď se s hlupákem, neudrží totiž tajemství.

8:18  Nedělej nic tajného před cizím, nevíš totiž, co z toho vyvodí.

8:19  Neotvírej každému své srdce a nenech si od každého projevovat přízeň.

Chapter 9

9:1  Nežárli na ženu ve svém náručí, ať ji nenaučíš, jak ti ublížit.

9:2  Neoddávej se ženě celým srdcem, jinak tě cele ovládne.

9:3  Nestýkej se s ženou lehkých mravů, ať neskočíš na její návnadu.

9:4  Netoč se kolem zpěvačky, ať nejsi lapen jejím uměním.

9:5  Nezírej na pannu, ať kvůli ní neneseš vinu.

9:6  Nedávej své srdce nevěstkám, ať nepřijdeš o dědictví.

9:7  Nebloumej po ulicích města, nepotloukej se po jeho pustých zákoutích.

9:8  Odvrať svůj zrak od ženy pohledné, na cizí krásu nezírej. Ženská krása už svedla mnohé; rozněcuje zamilovanost jako oheň.

9:9  Se vdanou ženou nikdy nesedej, nikdy s ní nehoduj při víně, aby ti k ní snad nepřirostlo srdce a tvůj duch nesklouzl k záhubě.

9:10  Neopouštěj dávného přítele, vždyť nový se mu sotva vyrovná. Nový přítel je jak mladé víno: teprve až zestárne, s potěšením ho vychutnáš.

9:11  Nežárli na slávu hříšníka, vždyť nevíš, jaké ho čeká neštěstí.

9:12  Neměj zalíbení v zálibách bezbožných – pamatuj, že se trestu dožijí.

9:13  Drž se dál od člověka, který má moc zabíjet, a nebudeš stíhán smrtelným strachem. Přiblížíš-li se mu, varuj se udělat chybný krok, jinak tě připraví o život. Uvědom si, že kráčíš mezi pastmi, že se po městské hradbě procházíš.

9:14  Zkoumej bližního podle své možnosti, a raď se s moudrými.

9:15  Rozprávěj s rozumnými a všechny tvé rozmluvy ať jsou o zákonu Nejvyššího.

9:16  Stoluj společně s muži spravedlivými a tvou chloubou ať je úcta k Hospodinu.

9:17  Řemeslník získá chválu za své výtvory, ale vůdce lidu musí moudře mluvit.

9:18  Mluvka je postrachem svého města, a kdo mluví zbrkle, bude pohrdán.

Chapter 10

10:1  Moudrý soudce bude vychovávat svůj lid, vláda rozumného bude spořádaná.

10:2  Jaký soudce lidu, takoví i jeho služebníci, jaký vládce města, takoví i všichni obyvatelé.

10:3  Hloupý král zahubí svůj lid, městu se daří, když jsou jeho vůdci rozumní.

10:4  Moc nad zemí je v Hospodinových rukách, on vzbudí správného vůdce v pravý čas.

10:5  Zdar člověka je v Hospodinových rukách, on přisoudí slávu znalci Písma.

10:6  Nezlob se na bližního kvůli kdejaké křivdě a nikdy nejednej se zpupností.

10:7  Člověku i Hospodinu je pýcha odporná, křivda se hnusí oběma.

10:8  Nadvláda přechází z národa na národ pomocí křivd, nestydatosti a bohatství.

10:9  Čím se ten prach a popel tolik pyšní? Vždyť mu už zaživa hnijí vnitřnosti!

10:10  Dlouhá nemoc se směje lékaři: Dnes král, zítra nebožtík!

10:11  A po smrti člověk podědí hmyz, havěť a červy.

10:12  Počátkem pýchy je opustit Hospodina, v srdci se od Stvořitele odvrátit.

10:13  Počátkem pýchy je totiž hřích, a kdo se hříchu drží, bude kypět neřestí. Takové Hospodin překvapí pohromami, vyvrátí je až k úplnému zničení.

10:14  Hospodin svrhl vladaře z trůnů a dosadil místo nich laskavé.

10:15  Hospodin vyrval národy z kořenů a zasadil místo nich pokorné.

10:16  Hospodin zpustošil území národů a vyvrátil je až k základům země.

10:17  Vypudil obyvatele, zahubil je a jejich památku vyhladil ze země.

10:18  Pýcha nebyla určena lidem, prchlivost není pro syny žen.

10:19  Které pokolení je vážené? Pokolení lidské. Které pokolení je vážené? Ti, kdo Hospodina ctí. Které pokolení je bezectné? Pokolení lidské. Které pokolení je bezectné? Ti, kdo přestupují přikázání.

10:20  Vůdce je vážený uprostřed svých příbuzných, Hospodin si váží těch, kdo jej ctí.

10:22  Bohatý, slavný anebo chudý – jejich chloubou je, že Hospodina ctí.

10:23  Není správné ponižovat rozumného chudáka a není namístě oslavovat hříšníka.

10:24  Velmož, soudce i hodnostář jsou ve vážnosti, větší je však ten, kdo Hospodina ctí.

10:25  Když moudrému otrokovi slouží svobodní, rozumnému člověku to nevadí.

10:26  Když něco dokážeš, nedělej chytráka a nenaparuj se, když nevíš kudy kam.

10:27  Lepší je pracovat a mít hojnost všeho než se vychloubat a nemít na jídlo.

10:28  Získej si, chlapče, slávu skromností a oceňuj sám sebe, jak si zasloužíš.

10:29  Kdo ospravedlní toho, kdo si sám škodí? A kdo ocení toho, kdo se sám hanobí?

10:30  Chloubou chudáka je jeho vědění, chloubou boháče jeho bohatství.

10:31  Kdo je vážený, když je chudý, o co více jako bohatý? Kdo je v nevážnosti, když je bohatý, o co více, zchudne-li?

Chapter 11

11:1  Moudrost poníženého jej povýší a usadí jej mezi velmoži.

11:2  Nechval člověka kvůli jeho kráse a nikým nepohrdej pro jeho vzhled.

11:3  Včela je nepatrný létající hmyz, její plody jsou ale ze všech nejsladší.

11:4  Nechlub se šaty, které nosíš, a v den, kdy jsi poctěn, nezpychni. Hospodinova díla jsou totiž mimo chápání a jeho skutky jsou lidem ukryty.

11:5  Mnozí vládci museli usednout na zem a korunován byl ten, na koho nikdo nemyslel.

11:6  Mnozí velmoži se dočkali strašné potupy a slavní muži padli do rukou jiných.

11:7  Nikoho neobviňuj, dřív než věc vyšetříš, nejprve přemýšlej, pak teprv kárej.

11:8  Nedávej odpověď, dřív než vše vyslechneš, a neskákej člověku do řeči.

11:9  Nehádej se o to, co se tě netýká, a nepleť se do sporů mezi hříšníky.

11:10  Nezabývej se, chlapče, mnoha věcmi – budeš-li dělat příliš, přijdeš k úhoně. Poženeš-li se, ničeho nedosáhneš, dáš-li se na útěk, nezachráníš se.

11:11  Někdo se snaží, namáhá a vyčerpává, ale čím více dělá, tím více strádá.

11:12  Jiný je malátný a potřebuje pomoc, síly má málo a bídy víc než dost, Hospodin ale na něj milostivě shlédne a z jeho ponížení ho povznese –

11:13  povýší jej tak, že se mnozí podiví.

11:14  Štěstí i neštěstí, život i smrt, chudoba i bohatství, vše pochází od Hospodina.

11:17  Dar Hospodinův zůstane zbožným a díky jeho přízni se jim bude dařit navěky.

11:18  Někdo bohatne odříkáním a lakotou a za odměnu dostane tento úděl:

11:19  Řekne si: „Konečně klid, teď si užiji svého majetku,“ nezná však příští okamžik, kdy zemře a všechno zanechá jiným.

11:20  Dostůj svým závazkům a žij podle nich, při svém úkolu zůstaň do stáří.

11:21  Neobdivuj skutky hříšníka, spoléhej na Hospodina a své dílo dělej dál, vždyť je tak snadné v Hospodinových očích, nechat rychle a náhle zbohatnout chudáka.

11:22  Hospodinovo požehnání odmění zbožné, jeho požehnání náhle rozkvete.

11:23  Neříkej: „Co ještě potřebuji? Co bych si ještě opatřil?“

11:24  Neříkej: „Já si vystačím. Co zlého se mi teď může přihodit?“

11:25  V den štěstí se zapomíná na neštěstí v den neštěstí se nevzpomene na štěstí.

11:26  Neboť pro Hospodina je snadné v den smrti odplatit člověku podle jeho jednání.

11:27  V hodině útrap se zapomíná na přepych, když člověk umírá, ukáže se, jaký byl.

11:28  Neblahořeč nikoho před jeho smrtí; člověk se pozná podle toho, jak skončí.

11:29  Nevoď každého k sobě domů, podvodník zná totiž mnoho lstí.

11:30  Srdce pyšného je jak nastražená koroptev – vyhlíží tvou zkázu jako zvěd.

11:31  Číhá, jak by dobro ve zlo obrátil, i nejkrásnější věci pohaní.

11:32  Od jiskry se rozhoří oheň v uhlících a hříšný člověk baží po krvi.

11:33  Dej pozor na ničemu, chystá neštěstí; ať tě nepřivede navždy do hanby.

11:34  Otevři domov cizímu a způsobí ti zmatky, i tvým nejbližším tě odcizí.

Chapter 12

12:1  Prokazuješ-li dobro, poznej, komu je prokazuješ, a on ti za tvou laskavost poděkuje.

12:2  Prokazuj dobro zbožnému a on tě odmění; a když ne on, pak jistě Nejvyšší.

12:3  Žádné dobro nečeká toho, kdo se drží zla, a také toho, kdo chudým nedává.

12:4  Zbožnému dej, ale hříšnému nepomáhej.

12:5  Prokazuj dobro poníženému, bezbožnému ale nedávej. Odepři mu chléb a nedávej mu, jinak se posílen vrhne na tebe: za všechno dobrodiní, jež jsi mu prokázal, bys potom dostal dvojnásobek zla.

12:6  Hříšníky totiž nenávidí i Nejvyšší a ztrestá bezbožné, jak si zaslouží.

12:7  Dobrému dej, ale hříšnému nepomáhej.

12:8  Přítel se nepozná ve štěstí, nepřítel se neukryje v neštěstí.

12:9  Má-li se člověk dobře, jeho nepřátelé se trápí, má-li se špatně, i přítel ho opustí.

12:10  Nikdy nevěř svému nepříteli – jako rez žere kov, tak působí jeho zlost.

12:11  I když se poníží a půjde shrbený, udrž si odstup a chraň se před ním. Chovej se k němu, jako bys leštil zrcadlo – nakonec vše vyjde najevo.

12:12  Nestav ho po svůj bok, jinak tě svrhne a zabere tvé místo. Neposazuj ho po své pravici – zatouží sedět tam, kde ty! Nakonec pochopíš má slova, s lítostí uznáš, že jsem tě varoval.

12:13  Kdo lituje zaklínače, kterého uštkl had, nebo všechny, kdo si zahrávají s šelmami?

12:14  Stejně dopadne ten, kdo se stýká s hříšníkem – do jeho hříchů se zaplete.

12:15  Nějakou dobu s tebou zůstane, když ale zakolísáš, zradí tě.

12:16  Na rtech nepřítele mohou být sladká slova, v srdci však přemítá, jak tě srazit do bláta. V očích nepřítele mohou být i slzy, když však přijde příležitost, vrhne se po tvé krvi.

12:17  Ve tvém neštěstí přispěchá dřív než ty – předstírá pomoc, ale chce tě podrazit!

12:18  Bude třást hlavou a lomit rukama, bude hodně vzdychat, tvář samá přetvářka!

Chapter 13

13:1  Kdo sahá na smůlu, ten se ušpiní; kdo se stýká s pyšným, bude mu podobný.

13:2  Nenakládej si břemeno, jenž bys neunes; s mocnějším a bohatším se nestýkej. Proč dávat k sobě kotel se džbánem? Jeden se otluče, druhý rozbije.

13:3  Boháč ubližuje, a ještě chrlí výhrůžky, chudáku se ublíží, a ještě se má omluvit.

13:4  Budeš-li mu užitečný, využije tě, budeš-li v úzkých, nechá tě.

13:5  Máš-li majetek, bude bydlet u tebe, bez výčitek tě vysaje.

13:6  Bude tě vodit za nos, dokud tě potřebuje, bude se usmívat a povzbuzovat tě, bude ti lichotit a ptát se: Co potřebuješ?

13:7  Bude tě zahanbovat svým vybraným pokrmem, nakonec se ti ale vysměje, až tě dvakrát i třikrát tolik vysaje. Když tě pak potká, nechá tě být, hlavou nad tebou jenom zakroutí.

13:8  Dej si pozor, ať se nedáš vodit za nos, ať nejsi ponížen pro svou pošetilost.

13:9  Když tě k sobě pozve velmož, drž se zpátky – bude tě pak zvát o to víc!

13:10  Nevnucuj se, ať nejsi odmítnut, a nestůj opodál, jinak tě přehlédnou.

13:11  Nezkoušej s ním mluvit jako rovný s rovným a nedůvěřuj mu, když hodně mluví. Svou dlouhou řečí tě chce jen prověřit, s úsměvem ve tváři si tě vyzkouší.

13:12  Nelítostný člověk neuchová tvá tajemství, neušetří tě trápení a vězení.

13:13  Dávej si pozor a buď strašně opatrný, balancuješ totiž na kraji propasti.

13:15  Každý tvor miluje sobě rovného, každý člověk svého bližního.

13:16  Každý hledá svého druha, člověk lne k tomu, kdo se mu podobá.

13:17  Proč by se družil vlk s beránkem? Stejně tak hříšník se zbožným člověkem.

13:18  Jaký soulad bude mezi hyenou a psem? Jaký soulad mezi bohatým a chudákem?

13:19  Osli na poušti jsou kořistí pro lvy, stejně tak se na chudácích pasou bohatí.

13:20  Pyšnému je poníženost odporná, stejně tak se boháč štítí chudáka.

13:21  Když boháč zakolísá, přátelé ho podepřou; když padne ponížený, přátelé ho odkopnou.

13:22  Když boháč uklouzne, mnozí ho zachytí; když řekne nehoráznost, rádi ho omluví. Když uklouzne ponížený, ještě mu to vyčtou; když promluví rozumně, nedostane prostor.

13:23  Když promluví bohatý, všichni zmlknou, jeho řeč pak vynášejí k oblakům. Když promluví chudý, řeknou: „Kdo to je?“ a když klopýtne, ještě do něj strčí.

13:24  Bohatství je dobré – když na něm nelpí hřích. Chudoba je zlá – to tvrdí bezbožník.

13:25  Srdce člověka se zračí ve tváři; jak ve štěstí, tak v neštěstí.

13:26  Veselá tvář odráží šťastné srdce; vymýšlet přísloví je úmorná práce!

Chapter 14

14:1  Blaze člověku, který se neprovinil ústy a nemusí se trápit svými hříchy.

14:2  Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí a kdo neztrácí svou naději.

14:3  Skrblíkovi bohatství nijak neprospěje – k čemu je jmění lakomci?

14:4  Co ušetří na sobě, hromadí pro jiné, jeho majetek druzí prohýří.

14:5  Na koho bude hodný ten, kdo je k sobě zlý, kdo se svým jměním neumí potěšit?

14:6  Kdo nepřeje ani sobě, je ze všech nejhorší – sám se tak trestá za své špatnosti!

14:7  I když koná dobro, koná ho nevědomky; nakonec svou špatnost stejně prozradí.

14:8  Člověk s nepřejícím pohledem je zlý, odvrací tvář a druhé přehlíží.

14:9  Oko hrabivce nemá nikdy dost, duši mu vysouší zlá nepravost.

14:10  Zlé oko je nenasytné, i když jde o chleba, u jeho stolu je ale bída!

14:11  Chlapče, máš-li majetek, užívej si jej a přinášej Hospodinu náležité oběti.

14:12  Pamatuj, že smrt nepočká a ujednání s podsvětím neznáš.

14:13  Dokud neumřeš, prokazuj dobro příteli, štědře rozdávej, co ti síly dovolí.

14:14  Nenech si ujít dobrý den, ať tě tvůj díl dobrých tužeb nemine.

14:15  Nezanecháš snad svůj výdělek jinému? Nepřipadne plod tvé dřiny dědicům?

14:16  Dávej a ber a užívej života, vždyť v podsvětí už není žádné pohodlí.

14:17  Všechno živé stárne jako šat, od věků je ujednáno: Musíš zemřít!

14:18  Jako listí na košatém stromě – jedno opadává, jiné vyraší, tak jsou i pokolení z masa a krve – jedno umírá, druhé se narodí.

14:19  Každé lidské dílo práchniví a mizí a kdo je vytvořil, se ztratí s ním.

14:20  Blaze člověku, který se oddá moudrosti a který chce s rozumností hovořit.

14:21  Kdo v srdci přemítá o jejích cestách a promýšlí její tajemství.

14:22  Vydej se za ní jak ohař po stopě, na jejích cestách na ni vyčkávej!

14:23  Kdo nakukuje do jejího okna, ten u jejích dveří poslouchá.

14:24  Kdo u jejího domu táboří, zatluče kolík do jejích zdí.

14:25  Kdo postaví svůj stan blízko ní, spočine ve šťastném obydlí.

14:26  Kdo svěří své děti do její ochrany, bude nocovat pod jejími větvemi.

14:27  V jejím stínu najde úkryt před horkem a v její slávě spočine.

Chapter 15

15:1  Kdo ctí Hospodina, ten to dokáže, kdo plní Zákon, moudrost nalezne.

15:2  Ona mu vyjde vstříc jako matka, přijme ho jako panenská nevěsta.

15:3  Chlebem rozumnosti ho nakrmí, napojí ho vodou moudrosti.

15:4  Opře se o ni a nezakolísá, spolehne na ni a nebude zahanben.

15:5  Ona ho vyvýší nad jeho druhy, uprostřed shromáždění mu ústa otevře.

15:6  Přinese mu potěšení a korunu radosti, věčný věhlas mu dá jako dědictví.

15:7  Hňupové ji ale nenajdou, hříšníci si jí ani nevšimnou.

15:8  Od pýchy je k ní totiž daleko, lháři si na ni ani nevzpomenou.

15:9  Ústům hříšníka chvála nesluší, Hospodin ji tam nevložil.

15:10  Chvála se přece má vzdávat s moudrostí – pak ji doprovodí sám Hospodin.

15:11  Neříkej: „Za mé pochybení může Hospodin,“ on přece nedělá, co se mu hnusí!

15:12  Neříkej: „Svedl mě na scestí,“ vždyť na co by mu byl hříšník!

15:13  Hospodinu se hnusí každá ohavnost a nelíbí se ani jeho ctitelům.

15:14  On na počátku stvořil člověka a nechal na něm, ať se rozhoduje za sebe.

15:15  Budeš-li chtít, dodržuj přikázání – věrnost záleží na dobré vůli.

15:16  Oheň a vodu položil před tebe – vztáhni ruku po tom, co si vybereš.

15:17  Život a smrt leží před člověkem – v čem najde zalíbení, to dostane!

15:18  Hospodinova moudrost je veliká, on je mocný vládce a vidí vše.

15:19  Jeho oči hledí na ty, kdo jej ctí, on rozpozná každý lidský skutek.

15:20  Nikomu nepřikázal, ať je bezbožný, a nikomu neschválil, ať hřeší.

Chapter 16

16:1  Nepřej si množství nezvedených dětí, z bezbožných synů se neraduj.

16:2  I kdyby jich bylo mnoho, neraduj se z nich, nebudou-li mít úctu k Hospodinu.

16:3  Nesázej na to, že budou dlouho žít, a nespoléhej na jejich množství. Jeden syn přece může být nad tisíc a lépe umřít bezdětný, než zplodit bezbožníky.

16:4  Jediný rozumný přivede město k rozkvětu, a pokolení ničemů z něj udělá pustinu.

16:5  Mnoho takového jsem viděl na vlastní oči, na vlastní uši jsem slyšel i o horším:

16:6  Proti srocení hříšníků vyšlehl oheň, proti odbojnému národu vzplál hněv.

16:7  Hospodin neodpustil dávným obrům, když se ve své síle vzbouřili.

16:8  Neušetřil město, kde bydlel Lot; pro svou pýchu se mu zhnusili.

16:9  Nesmiloval se nad prokletými národy, jež byly pro své hříchy vyhnány,

16:10  ani nad šesti sty tisíci poutníky, kteří se spolčili ve své zatvrzelosti.

16:11  I kdyby tu byl jen jeden paličák, byl by to div, kdyby nebyl potrestán. Panovník se přece umí hněvat i slitovat, má moc odpustit, anebo se rozhněvat.

16:12  Jeho přísnost je veliká jako jeho slitování, každého bude soudit podle jeho skutků.

16:13  Hříšník neunikne se svou kořistí, vytrvalost zbožného dojde odměny.

16:14  Hospodin odmění každou almužnu, každý dostane podle svých skutků.

16:17  Neříkej: „Před Hospodinem nejsem vidět. Kdo si na mě tam nahoře vzpomene? Mezi tolika lidmi o mě ani neví! Co jsem já v nekonečném stvoření?

16:18  Hle, nebesa i nebesa nebes, propast i země se chvějí, když přichází.

16:19  I samy hory a základy země se třesou strachy, když na ně pohlíží.

16:20  Hospodin na mě ani nepomyslí. Kdo by se zabýval mými cestami?

16:21  Když zhřeším, nikdo mě neuvidí; když budu tajně nevěrný, kdo se to dozví?

16:22  Kdo mu oznámí mé spravedlivé činy? Kdo má čekat, až konečně smlouvu naplní?“

16:23  Kdo takhle přemýšlí, se musel zbláznit, jen tupý pomatenec má takhle hloupé myšlenky.

16:24  Poslechni mě, chlapče, dosáhni vědění, celým srdcem na má slova dbej.

16:25  Vyjevím ti nauku se vší uvážlivostí, pečlivě ti předám vědění.

16:26  Na počátku Hospodin stvořil svá díla, a když je dokončil, vymezil jim dráhy.

16:27  Uspořádal svá díla navěky a jejich vládu do dalších pokolení. Nehladoví a neunavují se, neopouštějí své úkoly.

16:28  Žádné druhému nepřekáží, proti jeho slovu se nikdy nebouří.

16:29  Potom Hospodin shlédl na zemi a naplnil ji svým dobrodiním.

16:30  Její povrch pokryl všemožnými tvory a ti se do ní musí navrátit.

Chapter 17

17:1  Hospodin stvořil lidi z hlíny a znovu je do ní navrací.

17:2  Určil jim čas a sečetl jejich dny, dal jim však moc nade vším, co je na zemi.

17:3  Oblékl je silou, jakou má on sám, ke svému obrazu je učinil.

17:4  Všem tvorům vnukl strach z lidí, aby vládli nad zvěří i ptactvem.

17:6  Dal jim dar rozhodování, jazyk, oči a uši a také srdce, aby přemýšleli.

17:7  Naplnil je rozumem a věděním, také o dobru a zlu je poučil.

17:8  Vložil jim své světlo do srdcí, aby jim ukázal velikost svého díla,

17:10  aby jeho svaté jméno chválili a líčili velkolepost jeho díla.

17:11  Předložil jim vědění, zákon života jim dal za dědictví.

17:12  Uzavřel s nimi věčnou smlouvu, o svých ustanoveních je poučil.

17:13  Spatřili nesmírnou slávu na vlastní oči, vlastníma ušima slyšeli jeho slavný hlas.

17:14  Řekl jim: „Vyvarujte se všeho zla“ a přikázal jim, jak se chovat k bližnímu.

17:15  Lidské cesty leží stále před ním, před jeho očima se neskryjí.

17:17  Každému národu ustanovil vládce, Hospodinovým podílem však zůstal Izrael.

17:19  Všechny jejich skutky jsou před ním zjevné jak slunce, své oči stále k jejich cestám upírá.

17:20  Jejich nepravosti nejsou Hospodinu skryty, všechny jejich hříchy má před sebou.

17:22  Lidská štědrost je pro Hospodina pečetí, laskavosti člověka si váží jak zřítelnice oka.

17:23  Nakonec povstane a rozdá odměny, každému odplatí, jak si zaslouží.

17:24  Kajícným umožňuje, aby se vrátili, povzbuzuje ty, kdo ztrácejí naději.

17:25  Obrať se k Hospodinu a opusť hříchy, popros ho osobně a přestaň klopýtat.

17:26  Vrať se k Nejvyššímu, odvrať se od nepravosti, a velmi si zprotiv si každou ohavnost.

17:27  Kdo bude chválit Nejvyššího v podsvětí? Nemají mu snad dobrořečit živí?

17:28  Mrtvý mu nevzdá díky, tak jak ten, kdo nikdy nebyl; Hospodina mohou chválit jen živí a zdraví.

17:29  Jak veliké je Hospodinovo slitování a odpuštění těm, kdo se k němu vracejí!

17:30  U lidí nic takového možné není, vždyť lidský tvor je smrtelný.

17:31  Co je jasnější než slunce? A i ono mívá zatmění. Tím spíše tělo a krev myslí na špatnosti. Hospodin řídí mocnosti v nebeské výšce, a všichni lidé jsou prach a popel.

Chapter 18

18:1  Ten, který je věčně živý, stvořil celý vesmír –

18:2  jedině Hospodin je spravedlivý.

18:4  Nikomu není dáno vylíčit jeho díla. Kdo vystihne jeho veliké skutky?

18:5  Kdo změří sílu jeho velebnosti? Kdo plně vyjádří jeho milosrdenství?

18:6  Nelze nic ubrat ani přidat, Hospodinovy divy nelze pochopit.

18:7  Když člověk dojde na konec, je teprv na začátku, a když se zastaví, nebude o nic chytřejší.

18:8  Co je člověk a k čemu je? Co je na něm dobré a co zlé?

18:9  Jeho život trvá nanejvýš stovku let.

18:10  Jako kapka v moři anebo zrnko písku, tak málo je to proti věčnosti.

18:11  Proto je Hospodin k lidem trpělivý, proto je skrápí svým milosrdenstvím.

18:12  Vidí a chápe jejich bídný konec, a tak se slitovává o to víc.

18:13  Člověk má slitování se svým bližním, Hospodin má slitování se vším živým. Kárá je, napomíná a učí, jak pastýř své stádo je nazpět přivádí.

18:14  Má slitování s těmi, kdo přijmou jeho napomenutí a kdo dychtí po jeho ustanoveních.

18:15  Chlapče, ke svému dobrodiní nepřidávej výčitky a své dary nikdy neprovázej slovy trpkými.

18:16  Nemírní snad rosa denní žár? Stejně tak slovo je víc než dar.

18:17  Slovo je opravdu nad krásné dary a štědrý člověk, ten dává obojí.

18:18  Nelaskavý hlupák ale dělá výčitky a neochotný dar rozpláče oči.

18:19  Než promluvíš, nech se poučit a pečuj o sebe dřív, než onemocníš.

18:20  Zpytuj sám sebe, než přijde soud, a v hodině zúčtování najdeš shovívavost.

18:21  Pokoř se dřív, než onemocníš, a když zhřešíš, projev pokání.

18:22  Ať ti nic nezabrání včas splnit slib; nečekej, že smrt všechno spraví.

18:23  Než složíš slib, připrav se ho splnit, ať nejsi jako ten, kdo Pána pokouší.

18:24  Mysli na Boží hněv v den smrti, na čas odplaty, kdy odvrátí svou tvář.

18:25  Mysli na čas hladu, když jsi sytý, na chudobu a nouzi ve dnech bohatství.

18:26  Časy se mění i od rána do večera, před Hospodinem vše rychle ubíhá.

18:27  Moudrý člověk bude vždy opatrný, i ve zlých dobách se zdrží chyb.

18:28  Každý rozumný uznává moudrost a kdo ji najde, toho ona pochválí.

18:29  Ti, kdo znají moudré výroky, též sami zmoudří, stanou se studnicí trefných přísloví.

18:30  Nenásleduj své žádosti, drž na uzdě svůj chtíč.

18:31  Když si splníš, nač máš chuť, budeš svým nepřátelům k smíchu.

18:32  Nelibuj si ve velkém přepychu, jinak tě přivede na mizinu.

18:33  Nehoduj na dluh, abys nezchudl a nezůstal s prázdnou kapsou.

Chapter 19

19:1  Opilec svou prací nezbohatne, a kdo pohrdá málem, pomalu zchudne.

19:2  Víno a ženy zkazí i rozumné muže, kdo tráví čas s nevěstkami, ztratí zábrany.

19:3  Hniloba a červi se o něj postarají, člověk bez zábran bude ztracený.

19:4  Kdo lehko důvěřuje, je lehkomyslný, a kdo hřeší, sám sobě uškodí.

19:5  Kdo je škodolibý, toho čeká odsouzení,

19:6  kdo nestrpí pomluvy, vyhne se potížím.

19:7  Nikdy neopakuj, cos někde slyšel – rozhodně o nic nepřijdeš.

19:8  Nevykládej nic příteli ani nepříteli, a pokud tím nezhřešíš, neodhaluj nic.

19:9  Když tě uslyší, začne být ostražitý a časem k tobě pojme nenávist.

19:10  Slyšels něco? Vezmi si to do hrobu. Buď klidný, nepraskneš!

19:11  Hlupák trpí kvůli tomu, co vyslechl, jako těhotná při porodu.

19:12  Pomluva v nitru hlupáka je jako šíp zabodnutý do stehna.

19:13  Promluv si s přítelem, možná nic neprovedl, a pokud provedl, už to víckrát neudělá.

19:14  Promluv si s bližním, možná nic neřekl, a pokud řekl, nebude to opakovat.

19:15  Promluv si s přítelem, často je to jen pomluva; nevěř všemu, co se povídá.

19:16  Možná se jen uřekl, nemyslel to zle. Kdo se nikdy neprovinil ve slově?

19:17  Promluv si s bližním, než mu začneš vyhrožovat, zákonu Nejvyššího podvol se.

19:20  Všechna moudrost je v tom, ctít Hospodina, všechna moudrost je v plnění Zákona.

19:22  Žádná moudrost však není v tom, znát zlo; v radě hříšníků není rozumnost.

19:23  Něčí chytrost je ohavná a některý hlupák jen moudrost nepobral.

19:24  Lepší je ustrašený, který má méně rozumu, než velký chytrák, který odporuje Zákonu.

19:25  Někdo je pronikavě chytrý, ale nespravedlivý, a někdo zneužívá laskavost, aby vyhrál spor.

19:26  Některý ničema se zachmuřeně hrbí, uvnitř je ale plný lsti.

19:27  Zakrývá si tvář, dělá, jako by neslyšel, a když ho není vidět, vrhne se na tebe. I když se mu k jeho hříchu nedostává sil, při první příležitosti hned ublíží. Člověk se pozná podle vzezření, moudrého poznáš při prvním setkání. Jeho oblečení, rozesmátá tvář, i jeho krok prozrazuje, co je zač.

Chapter 20

20:1  Některé pokárání je nevhodné a někdo mlčí – to je rozumné.

20:2  Oč lepší je promluvit si než se rozzuřit!

20:3  Kdo přiznává chybu, vyhne se škodě.

20:4  Jako eunuch, který chce znásilnit pannu, je ten, kdo chce násilím dopomoci právu.

20:5  Někdo mlčí a mají ho za moudrého a jiný je protivný pro svou upovídanost.

20:6  Někdo mlčí, že nemá, co by řekl; někdo mlčí, že čeká na svou chvíli.

20:7  Moudrý člověk mlčí, než přijde jeho chvíle, tupý tlučhuba svou chvíli mine.

20:8  Kdo je mnohomluvný, ten se zprotiví; kdo si osobuje moc, ten sklidí nenávist.

20:9  Člověku může prospět i neštěstí a šťastná náhoda může uškodit.

20:10  Některý dar ti neprospěje, jiný vynese dvojnásobek.

20:11  Někomu jeho sláva uškodí, jiný se pozvedne z ponížení.

20:12  Někdo koupí mnoho za málo peněz, nakonec ale platí sedminásobně.

20:13  Moudrý si pár slovy získá přízeň, lichotky hlupáků jsou však zbytečné.

20:14  Dar od hlupáka ti bude k ničemu, těší se totiž na velkou odměnu.

20:15  Dá málo a přidá hodně výčitek – bude otvírat ústa jako hlasatel. Dnes půjčí, zítra bude žádat zpět, takový člověk se nedá snést.

20:16  Hlupák pak řekne: „Nemám přítele, za moji dobrotu nikdo neděkuje;

20:17  i ti, které živím, o mně mluví zle!“ Kolik lidí a jak často se mu vysměje?

20:18  Lepší je uklouznout než se uřeknout; to proto darebáci padnou tak najednou.

20:19  Neomalený člověk je jako nevhodný žert, který ulpívá na tupých rtech.

20:20  Moudrost z úst hlupáka nebude přijata, neboť ji nepronese v pravý čas.

20:21  Někomu brání v hříchu nouze; aspoň může odpočívat bez výčitek.

20:22  Někdo si ničí život kvůli studu; bude se ničit kvůli hlupákům.

20:23  Někdo kvůli studu něco slíbí příteli a zbytečně si ho znepřátelí.

20:24  Lež je pro člověka hanebná poskvrna, jež na rtech tupců stále ulpívá.

20:25  Lepší je zloděj než ustavičný lhář, oba však čeká záhuba.

20:26  Zvyky prolhaného vedou do hanby, bude mít kabát z ostudy.

20:27  Moudrý se prosadí svými slovy, rozumný se i mocným zalíbí.

20:28  Kdo obdělává půdu, sklidí hojnou úrodu, a kdo se líbí mocným, usmíří křivdu.

20:29  Hostiny a dary zaslepují oči moudrým a jako roubík brání ústům v kárání.

20:30  K čemu je moudrost, která je skrytá, k čemu je zakopaný poklad?

20:31  Lepší je ten, kdo skrývá hloupost, nežli ten, kdo skrývá moudrost.

Chapter 21

21:1  Zhřešil jsi, chlapče? Nepokračuj dál. Omluv se za to, cos udělal.

21:2  Utíkej před hříchem jako před hadem; když se k němu přiblížíš, uštkne tě. Hřích totiž hryže jako lev, pase po lidském životě!

21:3  Každá nepravost je jak dvojsečný meč, zasadí ránu, na kterou není lék.

21:4  Hrubost a drzost ničí majetek, stejně tak i dům pyšného bude zpustošen.

21:5  Rovnou k Božím uším jde prosba chudáka, a jeho soud pak rychle přispěchá.

21:6  Kdo nesnese pokárání, jde cestou hříšníka, kdo ale ctí Hospodina, bude se v srdci kát.

21:7  Velký řečník je známý v širém okolí, moudrý však pozná, kdy se mýlí.

21:8  Kdo si za peníze druhých staví dům, jako by sbíral kamení na svou mohylu.

21:9  Tlupa ničemů je jako chumáč koudele, najdou svůj konec v ohnivých plamenech.

21:10  Cesta hříšníků je hladce dlážděná, končí však jámou do pekla.

21:11  Kdo zachovává Zákon, ovládá své myšlenky, vrcholem úcty k Hospodinu je moudrost.

21:12  Kdo není chytrý, nedá se poučit, některá chytrost je však plná hořkosti.

21:13  Vědění moudrého se šíří jako povodeň, jeho rada je životodárným pramenem.

21:14  Nitro hlupáka je jak prasklý džbán, veškeré vědění z něj uniká.

21:15  Slyší-li moudré slovo někdo rozumný, pochválí je a přidá k němu další. Slyší-li je hlupák, nelíbí se mu, proto je hodí za hlavu.

21:16  Řečnění hlupáka je jako břímě na cestě, naslouchat rozumnému je ale požitek.

21:17  Výroky rozumného jsou ve shromáždění žádané, o jeho slovech budou v srdci přemýšlet.

21:18  Moudrost je pro hlupáka jak rozbořený dům, vědění hňupa je snůška nesmyslů.

21:19  Pro tupce je vzdělání jak na nohou okovy, jako pouta na jeho pravici.

21:20  Na celé kolo se směje hlupák, rozvážný se jen tiše usmívá.

21:21  Rozumnému je vzdělání zlatou broží, je jako náramek na jeho pravici.

21:22  Hlupák bez okolků vchází do domu, zkušený člověk uctivě počká venku.

21:23  Tupec hned ode dveří nahlíží do domu, vychovaný člověk zůstane venku.

21:24  Poslouchat za dveřmi je nevychovanost, rozumný člověk by se hanbou propadl.

21:25  Žvanilové tlachají o tom, co se jich netýká, rozumní odměřují slova na vážkách.

21:26  Hlupáci mají srdce na jazyku, moudří si drží jazyk v srdci.

21:27  Když bezbožník proklíná satana, proklíná jen sám sebe.

21:28  Pomlouvač špiní sám sebe, celé okolí ho bude nenávidět.

Chapter 22

22:1  Lenoch je jako pokálený kámen, ohavný tak, že si každý odplivne.

22:2  Lenoch je jako hromádka lejna, kdo na něj sáhne, chce ho z ruky setřást.

22:3  Zplodit nevychovance je pro otce hanba, a je-li to dcera, je to obzvlášť škoda.

22:4  Rozumná dcera dostane manžela, hanebná působí svému otci žal.

22:5  Nestoudná dívka je ostudou otce i manžela, oba dva jí budou pohrdat.

22:6  Nevhodné řeči jsou jak písnička v den truchlení, rákoska a kázeň jsou ale moudré kdykoli.

22:9  Kdo učí hlupáka, jako by slepoval střepy, jako by spáče ze sna probouzel.

22:10  Mluvit s hlupákem je jako mluvit s usínajícím – na závěr řekne jen: „Cože?“

22:11  Plač nad mrtvým, protože jeho světlo zhaslo, plač nad hlupákem, protože přišel o rozum. Nad mrtvým plač méně, protože došel odpočinku, život hlupáka je ale horší nežli smrt.

22:12  Nad mrtvým se truchlí po sedm dní, nad bezbožným hlupákem ale po všechny jeho dny.

22:13  S tupcem nezapřádej dlouhý hovor a za hňupem nechoď. Dej si na něj pozor, ať nemáš těžkosti, ať se neposkvrníš, když na něj narazíš. Vyhni se mu a najdeš klid a nebudeš unavován jeho šílenstvím.

22:14  Co tíží víc než olovo? Hlupák – co jiného!

22:15  Písek, sůl i kus železa uneseš snadněji než hňupa.

22:16  Vazba trámů v roubení stavby nepovolí ani zemětřesením. Stejně tak srdce opřené o rozhodnou vůli se ve zlé chvíli nebojí.

22:17  Srdce ukotvené v rozumném rozhodnutí je jako štukatura na hladké zdi.

22:18  Ploty stojící na kopci neodolají větru a bojácné srdce hlupáka s jeho myšlenkami neodolá žádnému strachu.

22:19  Při ráně do oka se spustí slzy, při ráně do srdce se projeví city.

22:20  Házíš-li kameny, vyplašíš ptáky, urážíš-li přítele, ničíš přátelství.

22:21  Jestliže jsi na přítele už vytasil meč, nezoufej, ještě to lze vzít zpět.

22:22  Jestliže sis na přítele otevřel ústa, neboj se, smíření je možné. Ale urážka, povýšenost, prozrazené tajemství a zákeřnost – takové věci každého přítele zaženou.

22:23  Když ti může důvěřovat tvůj bližní v nouzi, nasytíš se spolu s ním, až ho potká štěstí. V čase soužení zůstaň s ním, a budeš mít podíl na jeho dědictví.

22:24  Než se rozhoří oheň, je v peci kouř a dým, než dojde na krveprolití, padají urážky.

22:25  Nebudu se stydět chránit přítele, nikdy se od něj neodvrátím.

22:26  Jestli se mi kvůli němu stane něco zlého, každý, kdo to uslyší, si na něj dá pozor.

22:27  Kdo postaví stráž před má ústa a přiloží na mé rty pečeť rozvahy, abych kvůli nim nepadl, a aby mě můj jazyk nezničil?

Chapter 23

23:1  Hospodine, Otče a Pane mého života, nenech mě mým slovům napospas, nedopusť, abych kvůli nim padl!

23:2  Kdo napraví bičem moje smýšlení, kdo vychová mé srdce k moudrosti? Ať mi neprocházejí mé omyly, ať mé hříchy nejsou přehlíženy,

23:3  ať mé omyly nenarůstají a mé hříchy ať se nemnoží, abych nepadl před svými nepřáteli a nevysmál se mi můj protivník!

23:4  Hospodine, Otče a Bože mého života, nenech mě povýšeně hledět na druhé

23:5  a všechnu žádostivost odvrať ode mne.

23:6  Ať se mě nezmocní chtíč a smyslnost, nenech mě propadnout nestydatosti!

23:7  Poslechněte, děti, poučení jak mluvit; kdo je bude dodržovat, nepadne do pasti.

23:8  Hříšníka dostihnou jeho vlastní rty, pomlouvač a domýšlivec padnou kvůli nim.

23:9  Neměj ve zvyku brát do úst přísahu, nezvykej si vyslovovat jméno Svatého.

23:10  Jako otrok, který je často vyslýchán, neujde modřinám, tak ten, kdo stále přísahá v tom Jménu, nebude nikdy bez hříchu.

23:11  Kdo často přísahá, plní se špatností a z jeho domu se nevzdálí bič. Pochybí-li, ulpí na něm hřích, přísahá-li nedbale, zhřeší dvojnásob, přísahá-li křivě, nic ho neospravedlní, jeho dům naplní pohromy.

23:12  Některé řeči jsou jako smrt – ať se nikdy neobjeví v Jákobově dědictví! Něco takového je zbožným lidem cizí, v takových hříších si nelibují.

23:13  Nezvykej si mluvit sprostě a nevychovaně, takové řeči jsou přece hříšné.

23:14  Pamatuj na svého otce a matku, když sedíš mezi mocnými. Nezapomeň na ně před nimi a nezačni se chovat jako hlupáci – jinak si budeš přát, aby ses nikdy nenarodil, a budeš proklínat den svého zrození.

23:15  Když si člověk zvykne na sprosté řeči, po zbytek života se toho nezbaví.

23:16  Dva druhy lidí rozmnožují hříchy a třetí přivolává hněv.

23:17  Vášeň rozpálená jak planoucí oheň nezhasne – musí vyhořet. Člověk oddaný tělesnému smilstvu neustane, dokud ho ten oheň nespálí. Smilníkovi chutná každý chléb, nenechá toho, dokud neumře.

23:18  Člověk hřešící proti manželskému loži si v duchu říká: „Kdo mě uvidí? Kolem je tma, skrývají mě zdi, nikdo mě nevidí, proč si dělat starosti? Nejvyšší na mé hříchy ani nepomyslí.“

23:19  Obává se jenom lidských očí, nepochopil, že oči Hospodinovy jsou jasnější než deset tisíc sluncí; pozorují všechny lidské cesty, a zkoumají i nejtajnější zákoutí.

23:20  Bůh všechno znal, ještě než to stvořil, a zná to nadále i po dokončení.

23:21  Onen muž bude potrestán před zraky města, bude chycen ve chvíli, kdy to nečeká!

23:22  Stejně i žena, která opustila manžela a opatřila mu dědice z cizího muže:

23:23  Zaprvé neposlechla Zákon Nejvyššího, zadruhé ublížila svému muži, zatřetí nestoudně cizoložila a zplodila děti s cizím mužem.

23:24  Předvedou ji proto před shromáždění a budou ji vyšetřovat kvůli jejím dětem.

23:25  Její děti nezapustí kořeny a její ratolesti neponesou plody.

23:26  Její památka bude proklatá a její potupa nebude nikdy smazána.

23:27  Její pozůstalí poznají, že není nic lepšího než Hospodina ctít a nic sladšího než dbát jeho přikázání.

Chapter 24

24:1  Moudrost se může sama sebou chlubit, může se chválit mezi svými vlastními.

24:2  Otevře svá ústa ve shromáždění Nejvyššího, bude se chlubit před jeho zástupy:

24:3  „Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jak opar jsem zahalila zem.

24:4  Přebývala jsem v nebeské výšině, můj trůn byl v oblakovém sloupu.

24:5  Sama jsem kroužila po nebeské klenbě, procházela se v propastné hloubce.

24:6  Vládla jsem mořským vlnám i celé zemi, každému lidu a všem národům.

24:7  Tam všude jsem hledala místo ke spočinutí, kousek země, kde se usídlit.

24:8  Stvořitel všeho mi tehdy dal příkaz, můj Učinitel vybral místo pro můj stan. „Usaď se v Jákobovi,“ řekl, „v Izraeli měj své dědictví.“

24:9  Stvořil mě před věky, tehdy na počátku, a až navěky nezaniknu.

24:10  Sloužila jsem před ním ve svatostánku, a tak jsem se usadila na Sionu.

24:11  Takto mě usídlil v Milovaném městě, má moc je v Jeruzalémě.

24:12  V oslaveném lidu jsem zapustila kořeny, v Hospodinově podílu a v jeho dědictví.

24:13  Rostu do výše jak libanonský cedr, jako cypřiš z hory Hermonu.

24:14  Rostu do výše jak palma v En-gedi, jak růžové keře v Jerichu, jako skvostná oliva dole v údolí a jako platan u vody.

24:15  Vydávám vůni jak skořice a balzám, voním jako vzácná myrha, jak vonné galbanum, onycha a pryskyřice, jako ve svatostánku kadidlový dým.

24:16  Rozprostírám své větve jako pistácie, jsou to větve skvostné a líbezné.

24:17  Jak vinná réva plodím potěšení, z mých květů bude hojné a skvostné ovoce.

24:19  Pojďte ke mně všichni, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mým ovocem.

24:20  Vždyť vzpomínka na mě je sladší než med a mé dědictví je nad včelí plástev.

24:21  Kdo mě jí, dostane ještě větší hlad, kdo mě pije, bude mít ještě větší žízeň.

24:22  Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, a kdo se mnou zabývá, ten nezhřeší.“

24:23  To vše říká Kniha smlouvy Nejvyššího Boha – Zákon, svěřený nám Mojžíšem jako dědictví Jákobových shromáždění.

24:25  Oplývá moudrostí jak řeka Píšon a jako Tigris v jarních dnech.

24:26  Přetéká rozumností jako Eufrat a jako Jordán v čase žně.

24:27  Třpytí se poučením jako Nil, jako Gíchon ve dnech vinobraní.

24:28  První člověk nemohl moudrost plně pochopit a nepostihne ji ani ten poslední.

24:29  Její myšlenky jsou širší než oceán a její záměry hlubší než propast.

24:30  A já jako zavodňovací příkop, jako strouha vedoucí z řeky k zahradě,

24:31  řekl jsem: „Zavlažím svůj sad, dám napít svému záhonku.“ A hle, ten můj příkop se změnil v řeku a ta řeka v moře!

24:32  Rozžehnu tedy poučení jak ranní úsvit, nechám ho zářit do dálky.

24:33  Nauku budu šířit jako proroctví, předám ji příštím pokolením navěky.

24:34  Pohleďte, nenamáhal jsem se jen pro sebe, ale pro všechny, kdo moudrost hledají.

Chapter 25

25:1  Ve třech věcech nacházím zalíbení – jsou krásné před Hospodinem i před lidmi: soulad mezi bratry, láska k bližním a porozumění mezi manžely.

25:2  Tři druhy lidí nesnáším, svým chováním jsou mi strašně odporní: nadutý chudák, prolhaný boháč a chlípný stařec, kterému to už nemyslí.

25:3  Co v mládí nenašetříš, ve stáří nenajdeš.

25:4  Šedinám sluší soudnost a starcům schopnost poradit.

25:5  Starcům sluší moudrost a ctihodným rozvážné myšlení.

25:6  Korunou starců je bohatá zkušenost a jejich chloubou, že Hospodina ctí.

25:7  Devíti lidem v srdci blahopřeji, a desátého chci zmínit především: ten, kdo se těší ze svých dětí, a ten, kdo se dožije pádu svých nepřátel.

25:8  Blaze tomu, kdo žije s rozumnou ženou, a tomu, kdo není zapřažen jako býk s oslicí. Blaze tomu, kdo nehřeší slovem, a tomu, kdo neotročí spodině.

25:9  Blaze tomu, kdo našel přítele, a tomu, kdo mluví k pozorným uším.

25:10  Kdo došel moudrosti, je veliký, kdo ctí Hospodina, je však největší.

25:11  Úcta k Hospodinu je nade vše; tomu, kdo ji získal, se nikdo nerovná!

25:13  Jakoukoli ránu, jen ne ránu do srdce! Jakékoli trápení, jen ne trápení od ženy!

25:14  Jakékoli potíže, jen ne potíže s protivníky! Jakýkoli trest, jen ne trest od nepřátel!

25:15  Není jedu nad jed hadí a není hněvu nad hněv ženy.

25:16  Raději budu žít se lvem a drakem než bydlet se zlou ženou.

25:17  Ženská zloba mění její vzhled – tváří se temně jak medvěd!

25:18  Když její muž sedí se svými přáteli, nemůže udržet hořké povzdechy.

25:19  Proti ženské špatnosti je každá špatnost maličká – kéž ji čeká osud hříšníka!

25:20  Co je výstup na písečnou dunu pro starce, to je užvaněná žena pro tichého muže.

25:21  Nedej se ženskou krásou nachytat a nedychti po ní kvůli bohatství.

25:22  Hněv, hanba a velká ostuda čeká muže, jenž se nechá živit od ženy.

25:23  Skleslá mysl, zasmušilá tvář, rána do srdce – to je žena zlá. Ochablé ruce, podlomená kolena – to je žena netěšící svého manžela.

25:24  Hřích kdysi začal u ženy a všichni umíráme kvůli ní.

25:25  Nenechávej vodu volně odtékat, ani zlou ženu, aby volně mluvila.

25:26  Nedá-li na to, co jí říkáš, odřízni si ji od těla!

Chapter 26

26:1  Blaze muži dobré ženy – jeho dny na zemi se zdvojnásobí!

26:2  Znamenitá žena je svému muži radostí, a on prožije své roky v pokoji.

26:3  Dobrá žena je dobrý úděl, dostane ji ten, kdo má Hospodina v úctě.

26:4  Boháč i chudák bude spokojen, každou dobou projde s úsměvem.

26:5  Tří věcí se v srdci obávám a čtvrté se přímo děsím: veřejné pomluvy, srocení davů a křivého nařčení – to vše je horší nežli smrt.

26:6  Žárlivá žena působí žal a bolest, jazykem bičuje všechny kolem.

26:7  Zlá žena je jak nepadnoucí jho, zvládnout ji je jako chytat štíra.

26:8  Opilá žena budí velkou zlost; ani neskrývá svou hanebnost!

26:9  Smilná žena vrhá smělé pohledy, její řasy ji prozradí.

26:10  Vrtošivou hlídej velmi přísně, když najde příležitost, využije ji.

26:11  Dej pozor na její nestydaté pohledy a nediv se, když proti tobě zhřeší.

26:12  Otevře ústa jak žíznivý pocestný, co hltá vodu, kde se namane; dřepne si na každý kolík, každému šípu otevře toulec!

26:13  Půvabná žena těší svého manžela, svým uměním ho osvěží do morku kostí.

26:14  Tichá žena je darem od Hospodina, nic nenahradí její ukázněnou duši.

26:15  Cudná žena je vůbec nejpůvabnější, její zdrženlivost nelze ničím vyvážit.

26:16  Jako východ slunce na Hospodinových výšinách je krása dobré ženy ve spořádaném domě.

26:17  Jako světlo zářící na svatém svícnu je krásná tvář na pohledném těle.

26:18  Jako zlaté sloupy se stříbrným podstavcem jsou pěkné nohy na pevných chodidlech.

26:28  Dvě věci mě rmoutí a kvůli třetí zuřím: když bojovník trpí bídu, když jsou rozumní muži špiněni, a když se spravedlivý vrací k hříchu – takového vydá Hospodin meči! Kupec se stěží vyhne provinění, na kramáři snadno ulpí hřích.

Chapter 27

27:1  Kvůli zisku už mnozí zhřešili, kdo se chce obohatit, oči zamhouří.

27:2  Jako se vráží kolík do škvíry mezi kameny, tak se mezi koupi a prodej vklíní hřích.

27:3  Kdo se pevně nedrží úcty k Hospodinu, tomu se brzy zřítí jeho dům.

27:4  Když se třese sítem, ukáže se smetí, stejně tak špína člověka, když mluví.

27:5  Hrnčířovo nádobí prověřuje pec, člověk se projevuje v rozmluvě.

27:6  Pěstitel se pozná podle ovoce, řeč prozrazuje pohnutky srdce.

27:7  Nechval nikoho dřív, než promluví, vždyť teprv tím se lidé zkoušejí.

27:8  Jdeš-li za právem, najdeš je, jak slavnostním rouchem se jím oblečeš.

27:9  Vrána k vráně sedá, poctivost poctivého hledá.

27:10  Lev číhá na kořist, hřích na ty, kdo činí bezpráví.

27:11  Zbožný promlouvá vždy moudře, hňup je proměnlivý jako fáze měsíce.

27:12  Neztrácej čas mezi hňupy, zdržuj se raději mezi moudrými.

27:13  Řeči hlupáků jsou k zlosti, jejich smích pramení z hříšné chlípnosti.

27:14  Nad jejich klením se ježí vlasy, při jejich hádce si musíš zacpat uši.

27:15  Spor pyšných končí krveprolitím, slyšet jejich urážky je utrpení.

27:16  Kdo vyzrazuje tajemství, ztratil důvěru a nikdy už nenajde blízkého přítele.

27:17  Měj rád svého přítele a buď mu věrný; vyzradíš-li jeho tajemství, nedolézej za ním.

27:18  Jako když někdo zabije člověka, tak jsi zabil přátelství svého druha.

27:19  Jako když ti uletí z ruky pták, tak jsi ztratil druha a už ho nezískáš.

27:20  Nedolézej za ním, už se ti odcizil, unikl jak srna chycená do pasti.

27:21  Ránu lze ovázat, po urážkách se smířit, ale kdo vyzradil tajemství, nemá naději.

27:22  Kdo lstivě pomrkává, vymýšlí špatnosti a nikdo ho od nich neodvrátí.

27:23  Kolem pusy ti maže med a žasne nad každým tvým slovem, později ovšem změní tón a bude tě chtít chytit za slovo.

27:24  Nenávidím toho mnoho, ale nic tak jako jeho – i Hospodin už ho má dost!

27:25  Kdo hází kámen do vzduchu, hází si ho na hlavu; kdo zákeřně zraňuje, zraní i sám sebe.

27:26  Kdo jámu kopá, sám do ní padá, kdo chystá léčku, sám se nachytá.

27:27  Kdo páchá zlo, obrátí se to proti němu a nepozná ani, odkud to přišlo.

27:28  Pyšný je plný posměchu a urážek, pomsta už na něj číhá jako lev.

27:29  Kdo se radují z pádu zbožných, padnou do pasti, ještě před smrtí je stráví bolesti.

27:30  Zlost a prchlivost jsou ohavnost a hříšník je mistrem obou dvou.

Chapter 28

28:1  Kdo je mstivý, tomu se pomstí Hospodin, jeho hříchy má dobře zapsány!

28:2  Odpusť svému bližnímu, když ti ublížil; i tvé hříchy budou odpuštěny, když o to poprosíš.

28:3  Když se člověk na člověka hněvá, jak může čekat uzdravení od Hospodina?

28:4  Se sobě rovným nemá slitování a za vlastní hříchy chce prosit?

28:5  Chová zlost, sám pouhý smrtelník – a kdo jeho hříchy odpustí?

28:6  Pamatuj na svůj konec a zanech nenávisti, mysli na smrt a zánik a dodržuj přikázání.

28:7  Pamatuj na přikázání a nezlob se na bližní, mysli na smlouvu Nejvyššího a nedbej na chyby.

28:8  Zdržuj se hádek a tvých hříchů bude míň, hádku roznítí jen, kdo je vznětlivý.

28:9  Hříšník vyvolává bouři mezi přáteli, šíří klepy mezi těmi, kdo žili v pokoji.

28:10  Čím více dřeva, tím větší oheň, čím větší zatvrzelost, tím větší spor. Čím více síly, tím více zloby, čím větší bohatství, tím větší vztek.

28:11  Prudký spor roznítí oheň, prudká hádka prolití krve.

28:12  Dýchneš-li na jiskru, rozhoří se, plivneš-li na ni, uhasne, obojí ale vzejde ze tvých úst.

28:13  Pomlouvač a lhář ať je zatracený – zahubil už mnohé, kdo žili v pokoji!

28:14  Všetečný jazyk otřásl mnohými, učinil je běženci mezi národy, zbořil města opevněná hradbami a rozvrátil domy vznešených.

28:15  Drzý jazyk připravil skvělé ženy o manželství, obral je o plody jejich námahy.

28:16  Kdo na něj dá, neodpočne si, nikdy si neužije domácí pohody.

28:17  Rána bičem dělá podlitiny, rána jazykem drtí kosti.

28:18  Mnoho lidí padlo mečem, mnohem víc ale jazykem.

28:19  Blaze tomu, kdo byl před ním uchráněn, kdo nebyl vystaven jeho zlobě, kdo nebyl obtížen jeho jhem a nebyl spoután jeho řetězem.

28:20  Jeho jho je totiž ze železa a jeho řetězy jsou bronzové.

28:21  Zemřít kvůli němu, je smrt nejhorší, to už je lepší samo podsvětí!

28:22  Zbožných se ale jistě nezmocní, ty jeho oheň nespálí.

28:23  Propadnou mu ti, kdo opouštějí Hospodina, mezi nimi vzplane a nezhasne. Vrhne se na ně jako lev, jako leopard je roztrhá.

28:24  Obežeň tedy svůj statek trním, své zlato a stříbro ulož pod zámek.

28:25  Svá slova odvažuj jemnými vážkami, svá ústa opatři dveřmi se závorou.

28:26  Pozor, ať neuklouzneš jazykem a nepadneš před protivníkem číhajícím na tebe.

Chapter 29

29:1  Milosrdný půjčuje svému bližnímu; kdo pomáhá, zachovává přikázání.

29:2  Půjč bližnímu, když to potřebuje, a stejně tak bližnímu včas vracej.

29:3  Dodržuj slovo, ať je na tebe spoleh – potom vždy najdeš, co potřebuješ.

29:4  Mnozí pokládají půjčku za dílo štěstěny a těm, kdo jim pomohli, nadělali starosti.

29:5  Dokud něco nedostane, líbá bližnímu ruce a o jeho penězích mluví pokorně. Když ale přijde čas platit, dělá průtahy, nabízí chabé výmluvy, tvrdí, že se to právě nehodí.

29:6  Naléhá-li věřitel, získá zpět sotva polovic a i to může pokládat za dílo štěstěny. Jinak ovšem o své peníze přijde a z dlužníka se mu ještě stane nepřítel. Bude mu splácet kletbami a nadávkami, místo, aby ho chválil, ještě ho potupí.

29:7  Mnozí se proto zdráhají půjčit – nikoli ze špatnosti, jen nechtějí bezdůvodně o všechno přijít.

29:8  S poníženým však buď velkorysý, nenech ho čekat na svou almužnu.

29:9  Poslušen přikázání pomoz chudákovi, nenech ho v jeho nouzi odejít s prázdnou.

29:10  Nelituj peněz na bratra či přítele, nenech je rezivět někde pod kamenem.

29:11  Ulož si poklad podle přikázání Nejvyššího, prospěje ti to víc než zlato.

29:12  Do svých pokladnic ulož almužny, a ty tě zachrání před každým neštěstím;

29:13  budou za tebe bojovat proti nepříteli lépe než silný štít a těžké kopí.

29:14  Dobrý člověk se za bližního zaručí, jen nestoudník by ho nechal být.

29:15  Nezapomeň na laskavost svého ručitele, vždyť za tebe ručí svým životem.

29:16  Hříšník nedbá na majetek svého ručitele, nevděčník zapomene na svého zachránce.

29:17  Ručení už zničilo mnoho úspěšných lidí, otřáslo jimi jak mořské vlnobití.

29:18  Mocné muže vyhnalo z domovů, museli bloudit u cizích národů.

29:19  Když se hříšník vrhne do ručení a sleduje tím zisk, skončí u soudu.

29:20  Pomáhej bližnímu podle svých možností a dávej přitom pozor, aby ses sám nezničil.

29:21  K životu stačí voda, chléb a šaty a dům, který poskytuje soukromí.

29:22  Lepší je chudý život ve vlastním přístřeší než skvělé pokrmy u cizích.

29:23  Ať máš málo nebo hodně, buď spokojen a nenech svou domácnost nikým urážet.

29:24  Je to bídný život, stěhovat se po cizích: kde jsi na návštěvě, nemůžeš nic říct.

29:25  Musíš vítat hosty, dávat pít, a ani ti nepoděkují, a navíc uslyšíš trpké povely:

29:26  „Pojď sem, cizinče, prostírej, dej mi najíst, co máš po ruce!“

29:27  „Uvolni, cizinče, místo váženějšímu, bratr přijel na návštěvu, potřebuje dům!“

29:28  Pro rozumného je těžké snášet výtky domácích a urážky od věřitele.

Chapter 30

30:1  Kdo miluje svého syna, bude ho často trestat, aby se z něj nakonec mohl radovat.

30:2  Kdo syna vychovává, tomu se to vyplatí, bude na něj hrdý před svými známými.

30:3  Kdo syna vyučuje, popudí nepřátele k závisti a bude jásat mezi přáteli.

30:4  Když otec zemře, jako by žil dál – vždyť tu nechal syna, jenž se mu podobá!

30:5  V životě se radoval z jeho blízkosti, nebude se nad ním rmoutit ani ve smrti.

30:6  Svým nepřátelům tu nechá mstitele a přátelům toho, kdo projevuje vděk.

30:7  Kdo syna rozmazlí, bude obvazovat rány, při každém výkřiku se mu srdce zastaví.

30:8  Nezkrocený kůň bude jančit, syn nechaný sám sobě zdivočí.

30:9  Hýčkej dítě a bude tě strašit, hraj si s ním a pak tě zarmoutí.

30:10  Nedováděj s ním, ať kvůli němu netrpíš, ať jednou neskřípeš zuby v zoufalství.

30:11  Nedávej mu v mládí příliš volnosti a nepřehlížej jeho chyby.

30:12  Ohýbej mu šíji, dokud je mladý, dej mu na zadek, dokud nedospěl. Jinak se zatvrdí, bude neposlušný a naplní ti srdce bolestí.

30:13  Vychovej svého syna, dej si s ním práci, jinak tě zahanbí svou drzostí.

30:14  Lepší je být chudý, ale zdravý a silný, než bohatý, ale nemocný.

30:15  Zdraví a síla je nade všechno zlato a svěží duch nad sebevětší bohatství.

30:16  Žádné bohatství není nad tělesné zdraví, žádný požitek nad radost v srdci.

30:17  Lepší je smrt než trpký život a věčný spánek než vleklá nemoc.

30:18  Lahůdky nabízené zavřeným ústům jsou jako oběti pokládané před modlu .

30:19  K čemu jsou modle oběti? Nesní je přece, ani k nim nepřivoní! Stejné je to s tím, koho stíhá Hospodin:

30:20  Hledí na to vše a vzdychá, vzdychá jako eunuch, když objímá pannu.

30:21  Nepropadej zármutku a netrap sám sebe chmurami.

30:22  Radostné srdce vlévá život do žil, veselost člověku život prodlouží.

30:23  Zabav svou duši a potěš srdce, zármutek zažeň daleko od sebe. Zármutek už přece zničil mnohé a není z něj žádný užitek.

30:24  Závist a hněv zkracují život, předčasně se stárne kvůli starostem.

30:25  Spokojené srdce přidává chuti, takový člověk se dobře nají.

Chapter 31

31:1  Bezesné noci vedou k vyčerpání, starost o bohatství spánek zahání.

31:2  Starost o živobytí nedá člověku spát, probouzí ho ze sna jako těžká choroba.

31:3  Boháč dře, aby hromadil peníze, a když přestane, nabaží se přepychem.

31:4  Chudák dře, aby se sotva uživil, a když přestane, upadá do bídy.

31:5  Kdo miluje zlato, nezůstane spravedlivý, kdo se žene za penězi, toho svedou na scestí.

31:6  Zlato už zničilo mnohé, do tváře pohlédli zkáze.

31:7  Je pastí pro ty, kdo po něm dychtí, každý hlupák se do ní chytí.

31:8  Blaze boháči, zůstane-li nevinný a za zlatem se nehoní.

31:9  Kdo je to? Pojďme ho pochválit, vždyť vykonal ve svém lidu zázraky.

31:10  Kdo se osvědčil jako dokonalý? Takový ať se tím chlubí! Kdo mohl zhřešit a nezhřešil, někomu ublížit a neublížil?

31:11  Jeho majetek se upevní a shromáždění bude mluvit o jeho štědrosti.

31:12  Usedl jsi ke vznešenému stolu? Neotvírej ústa dokořán a neříkej: „Taková spousta jídla!“

31:13  Pamatuj, že lačné oko je špatnost. Je na světě vůbec něco horšího? Vždyť pláče po všem, co vidí okolo!

31:14  Nenatahuj ruku po všem, co uvidíš, a netlač se s nikým u misky.

31:15  Mysli na bližního jako sám na sebe v každém ohledu se chovej pozorně.

31:16  Jez jako člověk, co ti přinesli, a nehltej, ať nejsi odporný.

31:17  Přestaň jako první, tak jak se sluší, nebuď nenasytný, abys nepohoršil.

31:18  Stoluješ-li s více lidmi, nenatahuj ruku jako první.

31:19  Jak málo stačí vychovanému člověku! Na lůžku pak nemusí lapat po dechu.

31:20  Kdo je střídmý, ten zdravě spí a ráno se s čistou hlavou probudí. Nespavost, nevolnost a břichabol, to trápí toho, kdo nemá nikdy dost.

31:21  Když jsi nucen jíst přespříliš, jdi se někam vyzvracet, ať se ti uleví.

31:22  Poslechni mě, chlapče, nepohrdej mnou, nakonec zjistíš, že jsem měl pravdu. Ve všem, co děláš, buď střídmý a nebudeš stižen žádnou nemocí.

31:23  Skvělého hostitele lidé pochválí, potvrdí zprávy o jeho štědrosti.

31:24  Skoupého hostitele celé město pomluví, potvrdí zprávy o jeho špatnosti.

31:25  Nehraj si na hrdinu, když jde o víno, víno už mnohé zničilo.

31:26  Kalená ocel se prověřuje v peci, hádka po víně prověří pýchu v srdci.

31:27  Víno je elixír života, piješ-li ho s mírou. Co by byl život bez vína? Vždyť bylo stvořeno lidem pro radost.

31:28  Víno rozveselí srdce a obšťastní duši, když se pije střídmě a ve správnou chvíli.

31:29  Víno v duši zhořkne, pije-li se nadmíru, to vede jen k rozčilení a nesváru.

31:30  Opilý hlupák zuří až k vlastnímu zničení, pití mu ubírá síly a přidává zranění.

31:31  Při pití vína bližního nekárej a nepohrdej jím, když je v náladě. Nedělej mu žádné výčitky, své požadavky si nech na jindy.

Chapter 32

32:1  Byl jsi určen za správce hostiny? Nenaparuj se, chovej se k hostům jako jeden z nich a postarej se o ně, než se sám posadíš.

32:2  Až splníš své povinnosti, zasedni ke stolu, aby ses bavil spolu s hosty a za svou šikovnost získal vavřín chvály.

32:3  Mluv, starče, jak se na tě sluší, se znalostí věci; ale neruš hudbu.

32:4  Když se zpívá, neplýtvej slovy a nemudruj v nevhodnou chvíli.

32:5  Rubínová pečeť zasazená ve zlatě je ladná hudba při hostině.

32:6  Smaragdová pečeť ve zlaté obrubě je libý zpěv při lahodném víně.

32:7  Mluv, mladíku, je-li potřeba, nanejvýš dvakrát a jsi-li otázán.

32:8  Buď stručný, řekni mnohé pár slovy – buď jako ten, kdo ví, a přesto mlčí.

32:9  Nemluv s velmoži, jako bys jim byl rovný, a nežvaň, když mluví někdo jiný.

32:10  Obliba kráčí před skromným člověkem, jako se před hromem ukazuje blesk.

32:11  V pravý čas vstaň a neotálej, pospěš si domů a neloudej se.

32:12  Tam se pak bav a dělej, co se ti zlíbí, jen se neprohřešuj zpupnými slovy.

32:13  Hlavně však dobrořeč svému Stvořiteli, který tě opájí svým dobrodiním.

32:14  Kdo ctí Hospodina, přijme poučení, a kdo časně vstává, dojde u něj chvály.

32:15  Kdo studuje Zákon, nasytí se jím, pokrytce ale Zákon omrzí.

32:16  Ti, kdo ctí Hospodina, dosáhnou práva, jejich dobré skutky budou zářit jako lucerna.

32:17  Hříšník uhýbá před pokáráním, vždy si umí najít výmluvy.

32:18  Soudný muž dá na rozumné rady, drzoun a nadutec se ale nedá ničím odradit.

32:19  Nic nedělej, dokud se neporadíš, aby ses potom nemusel trápit.

32:20  Nechoď hrbolatými cestami, ať nezakopneš o kameny.

32:21  Ani rovnou cestou si nebuď jistý,

32:22  dávej si pozor i na vlastní děti.

32:23  Při všem, co děláš, buď opatrný – i to je způsob, jak plnit přikázání.

32:24  Kdo věří Zákonu, dbá na přikázání, kdo spoléhá na Hospodina, nebude zahanben.

Chapter 33

33:1  Toho, kdo ctí Hospodina, nepotká nic zlého, ve zkouškách se zas a znovu dočká záchrany.

33:2  Moudrému muži se Zákon nezoškliví, pokrytec je ale jako loď v bouři.

33:3  Rozumný člověk Zákonu věří, je pro něj spolehlivý jako proroctví.

33:4  Připrav si řeč a budeš mít posluchače, využij své vzdělání předtím, než promluvíš.

33:5  Jak kolo od vozu je nitro hlupáka, myšlenky se mu točí jako náprava.

33:6  Přítel vtipálek je jak bujný hřebec, co řehtá pod každým jezdcem.

33:7  Čím je významnější jeden den než jiný, když na všechny dny v roce svítí stejné slunce?

33:8  To Hospodin je ve své mysli odlišil a určil různá období a slavnosti.

33:9  Některé dny povýšil a posvětil, jiné ustanovil jako všední.

33:10  Stejně tak jsou všichni lidé z hlíny, vždyť Adam byl stvořen ze země.

33:11  Hospodin je však ve své moudrosti odlišil a vedl každého po jiné cestě.

33:12  Některé požehnal a povýšil, posvětil je a přivedl blíž k sobě. Jiné proklel a ponížil a odstranil je z jejich míst.

33:13  Jako hlína v rukou hrnčíře, který ji tvaruje, jak se mu zlíbí, jsou lidé v rukou svého Stvořitele, který jim oplácí dle své úvahy.

33:14  Jako dobro stojí proti zlu a život proti smrti, tak i hříšník proti zbožnému.

33:15  Jen pohleď na díla Nejvyššího: samý protiklad, jedno a druhé vždy stojí proti sobě.

33:16  Já jsem procitl jako poslední, jako ten, kdo paběrkuje po vinařích.

33:17  S Hospodinovým požehnáním jsem je však dohonil a naplnil lis hrozny jako jiní vinaři.

33:18  Vězte, že jsem se nenamáhal jen pro sebe, ale pro všechny, kdo hledají poučení.

33:19  Poslechněte mě, vůdci zástupů, předáci obce, popřejte mi sluchu!

33:20  Dokud jsi živ, nevydávej se všanc synu ani manželce, bratru ani příteli. Nedávej jim své jmění, abys pak nelitoval a nemusel o ně prosit.

33:21  Dokud jsi ještě živ a nevypustils duši, nenech se nikým nahradit.

33:22  Je přece lepší, aby tě tvé děti prosily, než abys od svých synů čekal almužny.

33:23  Ve všem, co děláš, si podrž vedení, ať na tvé pověsti není poskvrny.

33:24  Až v den, kdy se tvůj život završí, až v hodině smrti rozděl své dědictví.

33:25  Krmivo, hůl a náklad je pro osla, chléb, kázeň a práce pro otroka.

33:26  Dej otrokovi práci a užiješ si klidu; nech mu volné ruce a bude chtít svobodu.

33:27  Dobytku sehne šíji jho a řemení, ničemnému otrokovi kláda a mučení.

33:28  Pošli ho do práce, ať nezahálí, zahálka učí mnohé špatnosti.

33:29  Nalož mu práci, jak se na něj patří, a bude-li neposlušný, nasaď mu okovy.

33:30  Na nikoho však nebuď příliš přísný a nikdy nebuď nespravedlivý.

33:31  Máš-li otroka, ber ho jako sám sebe, vždyť jsi za něj zaplatil vlastním životem.

33:32  Máš-li otroka, zacházej s ním jako s bratrem, vždyť ho potřebuješ jako sám sebe. Ublížíš-li mu a on se zvedne a uteče, kde ho nalezneš?

Chapter 34

34:1  Nerozumný chová marné a falešné naděje a sny dávají křídla hlupákům.

34:2  Kdo dá na sny, jako by chytal stín a hnal se za větrem.

34:3  Ve snu je vidět pouhý odraz v zrcadle – člověk se dívá jen sám na sebe.

34:4  Co čistého vzejde z nečistoty a co pravdivého ze lži?

34:5  Věštby, znamení a sny jsou k ničemu, jsou jako blouznění rodičky při porodu.

34:6  Pokud tě ve snech nenavštívil Nejvyšší, neber na ně žádné ohledy.

34:7  Sny už oklamaly mnoho lidí, a kdo na ně spoléhali, padli.

34:8  Zákon se naplní bez takovýchto lží a moudrost je dokonalá v pravdomluvnosti.

34:9  Vzdělaný člověk se mnohé dozvěděl, a kdo je zkušený, bude mluvit rozumně.

34:10  Kdo neprošel zkouškami, málo ví, kdo je zcestovalý, ten je chytřejší.

34:11  Na svých cestách jsem viděl mnoho věcí a pochopil jsem víc, než umím vyjádřit.

34:12  Mnohokrát jsem byl v nebezpečí smrti a jen díky tomuto jsem se zachránil.

34:13  Ti, kdo ctí Hospodina, budou žít, neboť důvěřují svému Zachránci.

34:14  Kdo ctí Hospodina, bude bez starostí a nemusí se bát – vždyť On je jeho nadějí.

34:15  Blaze tomu, kdo ctí Hospodina: ví, koho se drží a o koho se opírá!

34:16  Hospodinovy oči hledí na ty, kdo jej milují, je jejich mocnou záštitou a silnou oporou, ochranou před horkem a před poledním žárem, stráží před klopýtnutím a pomocí v pádu.

34:17  Hospodin povznáší duši a rozjasňuje oči, dává zdraví, život a požehnání.

34:18  Oběť z nespravedlivého zisku je hanebná, dary ničemů nedojdou zalíbení.

34:19  Dary bezbožných se Nejvyššímu nelíbí, jejich hřích nesmyje sebevíc obětí.

34:20  Zabíjí syna před otcovými zraky, kdo přináší oběti z majetku chudých.

34:21  Živobytí chudáků je skrovný chleba, kdo je o něj obírá, je vrah.

34:22  Brát bližnímu živobytí je jako zabíjet, a kdo neplatí nádeníkovi, prolévá krev.

34:23  Když jeden staví a druhý boří, k čemu to je, než aby se nadřeli?

34:24  Když se jeden modlí a druhý proklíná, čí hlas vyslyší Pán?

34:25  Kdo se omyl po dotyku mrtvoly a znovu se jí dotýká, k čemu to je, že se umýval?

34:26  Tak i ten, kdo se postí kvůli svým hříchům a pak jde a provádí je znovu: Kdo vyslyší jeho modlitby a k čemu to je, že se pokořil?

Chapter 35

35:1  Dodržovat Zákon vydá za hojné oběti, dbát na přikázání je jako pořádat obětní hody.

35:2  Oplácet vděčnost vydá za oběť jemné mouky, dávat almužnu je jako přinést oběť chvály.

35:3  Přestat se špatností – to se Hospodinu líbí, přestat s nespravedlností je jako obřad smíření.

35:4  „Neukazuj se před Hospodinovou tváří s prázdnou;“ jistě, vždyť tímto vším splníš přikázání.

35:5  Oběť spravedlivého zalévá oltář tukem a její vůně stoupá před Nejvyššího.

35:6  Oběť spravedlivého člověka je příjemná a nebude nikdy zapomenuta.

35:7  Oslavuj Hospodina svou štědrostí, nešetři na prvotinách ze své úrody.

35:8  Každý dar přinášej s úsměvem, desátek pro něj odděl radostně.

35:9  Dávej Nejvyššímu, jak on tě obdařil, kolik jen tvá ruka štědře pobere.

35:10  Neboť Hospodin se odvděčuje a odplatí ti sedminásobně.

35:11  Nesnaž se ho ale podplatit, stejně to nepřijme, na nespravedlivou oběť nespoléhej.

35:12  Hospodin je přece spravedlivý a nebere na nikoho ohledy.

35:13  Ani chudákovi nestraní, komu se však ukřivdilo, toho vyslyší.

35:14  Nepohrdne pokornou prosbou sirotka ani vdovou, jež před ním vylévá své srdce.

35:15  Slzy, jež tečou vdově po tváři, žalují na toho, kdo je způsobil!

35:16  Kdo slouží Bohu ochotně, dojde zalíbení, jeho prosba vystoupí až k nebi.

35:17  Modlitba poníženého proniká oblaky, a dokud nedojde cíle, nedá se utišit.

35:18  Neustane, dokud k ní Nejvyšší neobrátí pozornost, aby se zastal spravedlivých a zajistil právo.

35:19  Hospodin bude jednat bez prodlení a jako bojovník nebude váhavý,

35:20  dokud nerozdrtí bedra nemilosrdných a nepotrestá národy,

35:21  dokud nevyhubí zpupné hordy a nerozdrtí vládu nespravedlivých;

35:22  dokud člověku neoplatí podle jeho skutků a neposoudí činy lidí podle jejich úmyslů;

35:23  dokud nezjedná svému lidu právo v jejich při a nepotěší je svým milosrdenstvím.

35:24  Jak krásné je milosrdenství v době soužení – jako dešťové mraky v době sucha!

Chapter 36

36:1  Smiluj se nad námi, Pane, Bože všehomíra, shlédni na nás a sešli na všechny národy svůj strach.

36:2  Vztáhni svou ruku na cizí národy, ať vidí tvou moc.

36:3  Jako jsi jim ukázal svou svatost na nás, tak nám ukaž na nich svoji moc.

36:4  Ať tě poznají, jako jsme poznali i my, že kromě tebe, Hospodine, jiný Bůh není.

36:5  Dej nová znamení, opakuj divy, oslav svou paži a svou pravici.

36:6  Vzbuď svůj hněv a vylij vztek, znič protivníka a nepřítele rozežeň.

36:7  Pospěš si, svůj slib si připomeň, ať se vypráví o tvých mocných činech.

36:8  Toho, kdo unikne, ať pohltí zuřivý oheň a trýznitelé tvého lidu ať propadnou záhubě.

36:9  Rozdrť hlavy nepřátelských vládců, kteří říkají: „My jsme jediní!“

36:10  Shromáždi všechny Jákobovy kmeny a vrať jim dědictví, které kdysi měli.

36:11  Smiluj se, Hospodine, nad lidem nesoucím tvé jméno, nad Izraelem, kterého jsi učinil svým prvorozeným.

36:12  Slituj se nad svým svatým městem, nad Jeruzalémem, kde je tvůj příbytek.

36:13  Naplň Sion svým majestátem a svůj chrám svou slávou.

36:14  Vydej svědectví těm, které jsi kdysi stvořil, a vyplň proroctví pronesená v tvém jménu.

36:15  Odměň ty, kteří tě očekávají, ať je tvým prorokům dáno zapravdu.

36:16  Vyslyš, Hospodine, modlitbu svých prosebníků podle požehnání, jež Áron dával tvému lidu.

36:17  Všude na světě pak poznají, že ty jsi Hospodin, Bůh věčnosti.

36:18  Břicho stráví každé jídlo, některé jídlo je ale lepší než jiné.

36:19  Jako ústa rozeznají chuť masa, tak rozumné srdce lživá slova.

36:20  Zvrácený člověk druhé zarmoutí, zkušený ale ví, jak mu oplatit.

36:21  Žena si vezme každého manžela, některá dívka je ale lepší než jiná.

36:22  Ženská krása rozjasňuje tvář muže, překonává každou z jeho tužeb.

36:23  Mluví-li žena laskavě a jemně, její muž je ten nejšťastnější člověk.

36:24  Kdo si bere ženu, získal největší jmění, pomocnici sobě rovnou a opěrný pilíř.

36:25  Kdo nemá plot, toho mohou okrást, kdo nemá ženu, ten bloudí a vzdychá.

36:26  Kdo by důvěřoval ozbrojenému lupiči, který se toulá od vesnice k vesnici?

36:27  Stejně je na tom muž bez hnízda – kde se večer octne, tam přespává.

Chapter 37

37:1  Kdekdo prohlašuje: „Jsem tvým přítelem,“ někdo si tak ale jenom říká.

37:2  Není to až k smrti žalostné, když se z blízkého přítele stane nepřítel?

37:3  Odkud se v nás bere ten zlý sklon, že svět zahalila falešnost?

37:4  Někdo blahopřeje příteli k úspěchu, v těžké chvíli se ale postaví proti němu.

37:5  Dobrý přítel se tě zastane před protivníkem; když přijde boj, přikryje tě štítem.

37:6  Nezapomínej na přítele v bitvě a mysli na něj, když zbohatneš.

37:7  Každý rádce dává radu, některý ale k vlastnímu prospěchu.

37:8  Dávej si pozor na rádce, nejdříve zjisti, co sleduje – stará se přece hlavně o sebe! Mohl by se postavit proti tobě,

37:9  říkat ti: „Jdeš dobře,“ a zpovzdálí sledovat, jak dopadneš.

37:10  Neraď se s tím, kdo tě podezřívá, skrývej své plány před žárlivci.

37:11  Neraď se se ženou o její sokyni, se zbabělcem o válce, s obchodníkem o obchodě, s kupujícím o prodeji, s lakomcem o vděčnosti, se surovcem o vlídnosti, s lenochem o jakékoli práci, s nádeníkem o dokončení díla, s líným otrokem o velkých úkolech. Na jejich rady nikdy nedej!

37:12  Zdržuj se raději se zbožným, o němž víš, že zachovává přikázání. Takový smýšlí jako ty, a zakopneš-li, bude s tebou soucítit.

37:13  Drž se rady svého srdce – není nic spolehlivějšího nad ně!

37:14  Duše člověka někdy lépe varuje než sedm zvědů vysoko na hlídce.

37:15  Především ale žádej Nejvyššího, aby tě vedl cestou pravdy.

37:16  Počátkem každého činu je úvaha, každému počínání předchází porada.

37:17  Veškeré jednání má kořen v srdci, z nějž raší čtyři ratolesti:

37:18  Dobro a zlo, život a smrt, nad všemi ale vždy vládne jazyk.

37:19  Někdo je schopen vyučovat mnohé, sám sobě ovšem prospět nedovede.

37:20  Někdo je skvělý řečník, ale protivný; takový bude trpět hlady.

37:21  Od Hospodina totiž nemá obdarování, a tak mu moudrost zcela chybí.

37:22  Někdo je moudrý jen sám pro sebe a co vymyslí, to platí jen v jeho ústech.

37:23  Moudrý muž bude vzdělávat svůj lid a co vymyslí, to platí.

37:24  Moudrému muži všichni žehnají, chválí ho všichni, kdo ho uvidí.

37:25  Život člověka má jen jistý počet dnů, dnů Izraele je však bezpočtu.

37:26  Moudrý se ve svém lidu dočká úcty, jeho jméno bude žít navěky.

37:27  Chlapče, zkoumej v životě sám sebe, zjisti, co ti škodí, a už to nedělej.

37:28  Všechno přece neprospívá všem a ne každý všechno schvaluje.

37:29  Nebuď lačný po kdejakém požitku a nepropadej jídlu.

37:30  Přejídání přece působí nemoci a nenasytnost vede k zvracení.

37:31  Na nenasytnost už mnozí zemřeli, ale kdo je střídmý, bude dlouho živ.

Chapter 38

38:1  Važ si lékaře, jak si za své služby zaslouží, vždyť i jeho stvořil Hospodin.

38:2  Umění léčit má přece od Nejvyššího, i král se mu za ně dary odvděčí.

38:3  Lékaře jeho vědění povýší, získá mu obdiv i před velmoži.

38:4  Hospodin dal ze země vyrůst léčivým bylinám a rozumný člověk jimi nepohrdá.

38:5  (Nezesládla snad voda od kusu dřeva, aby se ukázala jeho síla?

38:6  Hospodin daroval lidem vědění, aby ho ctili za jeho divy.)

38:7  Lékař těmi bylinami léčí a odstraňuje bolest, mastičkář z nich připravuje lék.

38:8  Jeho díla tak nikdy neskončí a jeho pokoj zavládne všude na zemi.

38:9  Nepřehlížej to, chlapče, když jsi nemocný, ale modli se k Hospodinu a on tě uzdraví.

38:10  Zanech provinění, napřim své ruce a od každého hříchu očisti své srdce.

38:11  Obětuj kadidlo s bílou moukou jako památeční díl s nejlepším olejem, jaký si můžeš dovolit.

38:12  Potom dej prostor lékaři – vždyť i jeho stvořil Hospodin – nenech ho odejít, vždyť je ti potřebný.

38:13  Někdy mají tvůj život v rukou lékaři;

38:14  i oni se totiž modlí k Hospodinu, aby jim pomohl dát nemocným úlevu a uzdravení, aby mohli žít.

38:15  Kdo hřeší před svým Stvořitelem, ať padne do rukou lékaře!

38:16  Chlapče, nad mrtvým prolévej slzy, naříkej jako v hrozné bolesti. Zaopatři tělo s patřičným obřadem a nezanedbej jeho pohřeb.

38:17  Plakej hořce a vroucně naříkej, zachovej smutek podle pravidel – jeden dva dny, ať nepřijdeš do řečí, potom se ale nechej utěšit.

38:18  Zármutek totiž vede ke smrti a zarmoucené srdce připravuje o síly.

38:19  Zármutek zůstává i po neštěstí a život ubožáka je zoufalý.

38:20  Nepropadej v srdci zármutku, zažeň jej a pamatuj na vlastní konec.

38:21  Nezapomeň, že není návratu – mrtvému nepomůžeš, sobě ublížíš.

38:22  Pamatuj na jeho osud, vždyť i tvůj bude takový – on včera, a dnes ty!

38:23  Ulož s mrtvým k odpočinku také vzpomínky a už netruchli – jeho duch je pryč.

38:24  Znalec Písma pro svou moudrost potřebuje klid; kdo nemá moc povinností, dosáhne moudrosti.

38:25  Jak může dojít moudrosti zemědělec, který se stará jenom o bodec? Jím žene krávy a stará se jen o ně a jediné, o čem mluví, je dobytek;

38:26  své srdce věnuje orání brázdy a spánek obětuje krmení jalovic.

38:27  Tak i každý umělec a řemeslník, který pracuje dnem i nocí – jako ten, kdo vyrývá rytiny do pečetí a trpělivě vytváří stále nové vzory – své srdce věnuje zpodobení předlohy a spánek obětuje, aby dílo dokončil.

38:28  Tak i kovář, co stojí u kovadliny a věnuje se práci s železem – oheň a kouř mu stravují tělo, zatímco bojuje s žárem pece, údery kladiva mu ohlušují sluch, zatímco sleduje tvar výkovku – své srdce věnuje dokončení díla a spánek obětuje konečné úpravě.

38:29  Tak i hrnčíř, co sedí u svého kruhu a roztáčí ho nohama – stále má starosti o své dílo, přemýšlí, kolik by toho mohl udělat,

38:30  rukama dává hlíně tvar a přemáhá ji nohama – své srdce věnuje závěrečné glazuře a spánek obětuje, aby čistil pec.

38:31  Ti všichni se spoléhají na své ruce a každý je mistrem ve svém řemesle;

38:32  bez nich by nemohlo město rozkvétat, nedalo by se bydlet ani cestovat.

38:33  V městské radě ale nejsou k nalezení, neobsazují přední místa ve shromáždění, na soudném stolci nikdy nesedí, nerozjímají nad zákony a rozsudky.

38:34  Nevynikají právním vzděláním a nejsou zběhlí v moudrých výrocích. Svět ale stojí právě na nich – když konají svou práci, jako by se modlili!

Chapter 39

39:1  Jak jiné je to s tím, kdo se oddá celou duší, aby rozjímal nad Zákonem Nejvyššího! Bude zkoumat moudrost všech předků a zabývat se proroctvími.

39:2  Bude uchovávat výklady slavných mužů a pronikat do tajuplných výroků.

39:3  Bude zkoumat skrytý smysl přísloví a oddá se záhadám v podobenstvích.

39:4  Bude sloužit mezi velmoži a objevovat se před vládci. Bude cestovat po cizích zemích, aby zakusil dobro i zlo mezi lidmi.

39:5  Bude své srdce obracet už za svítání k Hospodinu, který ho stvořil, a bude prosit před Nejvyšším. Bude se modlit z plných plic a prosit o odpouštění za své hříchy.

39:6  A pokud to veliký Hospodin bude chtít, naplní ho duchem rozumnosti. Stane se pramenem moudrých výroků a v modlitbě bude vzdávat díky Hospodinu.

39:7  Rozvine svůj úsudek a vědění a bude rozjímat o skrytých tajemstvích.

39:8  Projeví vzdělání, kterého nabyl, a jeho chloubou bude Zákon Hospodinovy smlouvy.

39:9  Mnozí budou chválit jeho rozumnost a nikdy na ni nezapomenou. Vzpomínka na něj nevymizí a jeho jméno bude žít po všechny věky.

39:10  O jeho moudrosti si budou vyprávět národy a shromáždění bude chválit jeho zásluhy.

39:11  Bude-li dlouho živ, bude slavnější než tisíc jiných a zemře-li, i tak může být spokojený.

39:12  Chci ale vyjádřit ještě víc myšlenek – jsem jich plný jako úplněk!

39:13  Poslechněte mě, zbožní synové, a vzkvétejte jak růže zasazená v zavlaženém záhoně.

39:14  Vydejte vůni jako kadidlo a rozviňte květ jako lilie. Vyšlete vůni a zpívejte píseň chval, dobrořečte Hospodinu za všechna jeho díla.

39:15  Velebte jeho jméno, opěvujte ho s chválou. Se zpěvem na rtech a hrou na harfy ho chvalte touto písní:

39:16  Všechna díla Hospodinova jsou překrásná, a každý jeho rozkaz se splní včas. Neptejte se pořád, co a nač – vše se ukáže v pravý čas!

39:17  Na jeho slovo se voda zastaví jak val, na rozkaz jeho úst se nahromadí vodstva.

39:18  Všechna jeho vůle se na jeho příkaz vyplní a jeho spásné dílo nikdo nezastaví.

39:19  Skutky všech smrtelníků jsou mu na očích a nic se před ním nedokáže skrýt.

39:20  Vidí vše od věků až do věků, a nic ho nepřivede k údivu.

39:21  Neptejte se pořád, co a nač – vše bylo stvořeno, jak je potřeba!

39:22  Jeho požehnání se rozlévá jak řeka a napájí souši jako záplava.

39:23  Jeho hněv je však údělem národů, jako když obrátil zavlaženou zemi v solnou tůň.

39:24  Jeho cesty jsou rovné pro zbožné, pro bezbožné jsou ale plné překážek.

39:25  Dobré věci jsou od počátku stvořeny pro dobré, ale pro hříšníky věci zlé.

39:26  Základní věci potřebné k životu jsou voda, oheň, železo a sůl, mouka, mléko a med, šťáva z hroznů, olej a oděv.

39:27  To vše prospěje zbožným k dobrému, ale hříšníkům se to zvrátí ke zlému.

39:28  Některé větry Bůh stvořil k trestání, takže ve své prudkosti hýbou horami. V den zúčtování se rozběsní, aby se hněv jejich Stvořitele utišil.

39:29  Oheň a krupobití, hlad a choroby, to všechno Bůh stvořil k trestání;

39:30  zuby šelem, zmije, štíři i meč pomsty ke zhoubě bezbožných.

39:31  Ti všichni s radostí splní jeho příkazy, připraveni mu sloužit kdekoli na zemi, a až přijde jejich čas, nepřestoupí rozkaz.

39:32  Tím vším jsem si byl od počátku jist, a proto jsem to promyslel a zapsal:

39:33  Všechna Hospodinova díla jsou dobrá a každé splní svůj účel ve svůj čas.

39:34  Neříkejte proto, co je horší a co lepší – až přijde čas, osvědčí se každé z nich!

39:35  A nyní ho opěvujte celým srdcem, Hospodinovu jménu hlasitě dobrořečte!

Chapter 40

40:1  Každého člověka čeká těžká dřina, na Adamových dětech leží těžké jho ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna, do dne, kdy se vrátí do země, matky všech.

40:2  Jejich srdce plní strach a starosti, mají předtuchu dne smrti.

40:3  Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu, až po ubožáka v prachu a popelu,

40:4  od toho, který nosí purpur a korunu, až po toho, kdo chodí v pytlovině, všude jen hněv a závist, neklid a zmatek, strach ze smrti, zlost a svár.

40:5  Dokonce i v noci, když leží v posteli, člověka trápí jeho sny.

40:6  Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne, i ve spánku je bdělý jako za bílého dne; děsí ho představy v jeho mysli, jako by právě utíkal z bitvy.

40:7  V nejvyšší nouzi pak procitá, překvapen, že se není čeho bát.

40:8  Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře, pro hříšníky to však platí sedminásobně:

40:9  Smrt a krev, svár a meč, neštěstí a hlad, zkáza a bič.

40:10  To vše čeká na bezbožné a kvůli nim také došlo k potopě.

40:11  Všechno na zemi se vrací do země, tak jako všechna voda proudí do moře.

40:12  Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí, ale věrnost vytrvá navěky.

40:13  Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři.

40:14  Štědrý člověk má důvod k radosti, zločinci ale míří do záhuby.

40:15  Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na holé skále,

40:16  jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky, co usychá dřív, než všechny byliny.

40:17  Dobročinnost je jako rajská zahrada a almužna zůstává navěky.

40:18  Samostatnost a pracovitost přináší sladký život, ale najít poklad je nad to obojí.

40:19  Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno, ale najít moudrost je nad to obojí. Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným, ale výtečná žena je nad to obojí.

40:20  Víno a hudba potěšují srdce, ale láska k moudrosti je nad to obojí.

40:21  Flétna a loutna zpříjemňují píseň, ale příjemný hlas je nad to obojí.

40:22  Oko touží po kráse a půvabu, ale rašící osení je nad to obojí.

40:23  Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod, ale žena s rozumem je nad to obojí.

40:24  Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli, ale almužna je nad to obojí.

40:25  Zlato a stříbro zajistí dobré postavení, ale dobrá rada je nad to obojí.

40:26  Bohatství a síla pozvednou sebevědomí, ale úcta k Hospodinu je nad to obojí. Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu, kdo ji má, nemusí hledat oporu.

40:27  Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada – zaštítí lépe než jakákoli sláva.

40:28  Nežij, chlapče, jako žebrák; je lepší umřít nežli žebrat!

40:29  Když člověk šilhá po cizím stole, jeho živoření ani není životem. Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro; moudrý a vychovaný si dá pozor.

40:30  Žebrota je sladká v ústech nestydy, v břiše se mu ale jak oheň rozpálí.

Chapter 41

41:1  Ach, smrti, jak trpké je na tebe jen pomyslet, když člověk pokojně užívá svůj majetek, když má klid a ve všem se mu daří a ještě mu chutná jíst!

41:2  Ach, smrti, tvůj rozsudek je správný pro toho, kdo strádá a ubývá mu sil, kdo je přestárlý a plný starostí, kdo je popudlivý a ztratil naději.

41:3  Nestarej se, že musíš zemřít, pomysli na své předky i potomky.

41:4  Je to Hospodinův rozsudek nad vším živým – proč bys odmítal, co chce Nejvyšší? Ať jsi žil deset, sto, či tisíc let, v podsvětí ti to nikdo nevyčte.

41:5  Děti hříšníků vyrostou v ohavné lidi, vždyť vyrůstají uprostřed bezbožných.

41:6  Děti hříšníků přijdou o dědictví, jen hanba zůstane pro jejich potomky.

41:7  Děti vyčtou svému bezbožnému otci, že kvůli němu musí snášet urážky.

41:8  Běda vám, bezbožní, že jste opustili Zákon Nejvyššího Boha!

41:9  Když jste se narodili, bylo to k prokletí, a když zemřete, kletba bude vaším dědictvím.

41:10  Vše, co vzešlo ze země, se do země navrátí; stejně tak bezbožní půjdou z kletby do záhuby.

41:11  Lidské tělo je pomíjivé, ale dobré jméno nikdy nezanikne.

41:12  Starej se o své jméno, neboť ti zůstane déle než tisíc pokladů ve zlatě.

41:13  Dny dobrého života jsou sečteny, ale dobré jméno trvá navěky.

41:14  Děti, držte se mých naučení a žijte v pokoji. K čemu je moudrost, která je skrytá, k čemu je zakopaný poklad?

41:15  Lepší je ten, kdo skrývá hloupost, nežli ten, kdo skrývá moudrost.

41:16  Nad mými slovy se proto zamyslete, ne vždy je totiž dobré se stydět a ne všechno se jistě líbí všem.

41:17  Před otcem a matkou se styďte za smilstvo, před vládcem a velmožem za lež,

41:18  před soudcem a hodnostářem za přestupek, před shromážděním lidu za špatnost,

41:19  před společníkem a přítelem za křivdu a před sousedy za krádež.

41:20  Před Boží pravdou a smlouvou styď se, že se opíráš lokty při jídle,

41:21  že jsi nevrlý, když dáváš i dostáváš, že neodpovídáš na pozdrav,

41:22  že se díváš na lehkou ženu, že se od příbuzného odvracíš,

41:23  že si přivlastňuješ cizí podíl, že pokukuješ po něčí ženě,

41:24  že se pleteš kolem jeho otrokyně (jejímu lůžku se vyhýbej),

41:25  že urážíš své přátele (když přidáváš k daru posměšek),

41:26  že opakuješ, co jsi slyšel, a že prozrazuješ tajemství.

41:27  Tehdy se budeš stydět oprávněně a všemi lidmi budeš oblíben.

Chapter 42

42:1  Za následující věci se ale nestyď a neohlížej se na lidi, abys nehřešil:

42:2  Nestyď se za Zákon a smlouvu Nejvyššího, za spravedlivý rozsudek i pro bezbožné,

42:3  za účty, jež vedeš se společníkem na cestě, za dědictví, jež zanecháš pro své přátele,

42:4  za přesnost svých vah a závaží, za veliký, anebo malý zisk,

42:5  za peníze vydělané obchodováním, za přísnou výchovu svých dětí a za pořádný výprask špatnému otrokovi.

42:6  Na ničemnou ženu je dobrá pečeť, a kde je mnoho rukou, všechno zamykej.

42:7  Vše, co ukládáš, si zvaž a spočítej, a každý výdaj i příjem si poznamenej.

42:8  Nestyď se poučit nerozumného hlupáka nebo starce, který soupeří s mladými. Takto projevíš své dobré vychování a získáš uznání všech živých.

42:9  Dcera je skrytý důvod otcovy nespavosti, starosti o ni jej okrádají o spaní: Dokud je mladá, má strach, co kdyby odkvetla, a když je provdaná, co kdyby se znelíbila!

42:10  Dokud je panna, co kdyby byla svedena a ještě v otcově domě byla těhotná! Když má manžela, co kdyby ho podvedla, a když je provdána, co kdyby byla neplodná!

42:11  Vrtošivou dceru hlídej velmi přísně, ať se ti tví nepřátelé nesmějí; ať po městě nejdou řeči a mezi lidmi pomluvy, ať nemáš na veřejnosti kabát z ostudy.

42:12  Nenech ji předvádět svou krásu před muži a nenech ji vysedávat mezi ženami.

42:13  Vždyť jako z šatů lezou moli, tak ženská špatnost z ženy.

42:14  Lepší je mužská špatnost nežli ženská dobrota; od ženy pochází hanba a potupa!

42:15  Nyní připomenu Hospodinova díla, budu vyprávět, co jsem viděl. Hospodin stvořil svá díla slovy a všechno stvoření se řídí jeho vůlí.

42:16  Zářivé slunce na všechno shlíží a Hospodinovo dílo je plné jeho slávy.

42:17  Hospodin nedal ani svým svatým, aby vylíčili všechny jeho divy, i když jim dal, aby stáli bez úhony v jeho přítomnosti.

42:18  On zkoumá hloubku propastí i lidských srdcí a rozpoznává jejich chytré úmysly, neboť Nejvyšší zná vše, co je k poznání, už odedávna ví, co přichází.

42:19  Ohlašuje věci minulé i budoucí, odhaluje stopy věcí skrytých.

42:20  Žádná myšlenka ho nemine, jediné slovo se před ním neskryje.

42:21  Skvěle uspořádal díla své moudrosti – on, jenž je od věků a bude navěky. Nebylo co přidat ani co vzít, nepotřeboval s ničím poradit.

42:22  Všechna jeho díla jsou tak žádoucí – oslnivá, až oči přechází!

42:23  Všechno to žije a trvá navěky, všechno poslušně plní své úlohy.

42:24  Všechno je v páru, jedno s druhým, co stvořil, tomu nic nechybí.

42:25  Jedno doplňuje přednosti druhých – kdo se dost vynadívá na slávu Boží?

Chapter 43

43:1  Chlouba výšin je jasná obloha – jak slavná podívaná jsou nebesa!

43:2  Slunce, když vychází, už za úsvitu hlásá: dílo Nejvyššího, podivuhodná krása!

43:3  V poledne vysušuje celý kraj – kdo jeho žáru odolá?

43:4  Člověk rozdmýchává pec, aby ji rozžhavil, slunce však rozpaluje kopce třikrát víc. Jeho ohnivých dechem se vzduch tetelí, zář jeho paprsků oslepuje oči.

43:5  Veliký je Hospodin, který stvořil slunce, a to na jeho povel spěchá po své dráze.

43:6  Měsíc je všude v pravou chvíli, ukazuje čas, je věčným znamením.

43:7  Měsíc vyznačuje doby pravidelných slavností: když dospěje k úplňku, ubývá jeho svit,

43:8  a než uplyne „měsíc“ (to proto se tak jmenuje), zas podivuhodně doroste. Jako korouhev vojsku vysoko nahoře září na klenbě nebeské.

43:9  Hvězdy svou slávou krášlí nebesa, ozdobně září na Hospodinových výšinách.

43:10  Na povel Svatého se staví na místa, nikdy neochabují, když drží stráž.

43:11  Pohleď na duhu a jejího Stvořitele chval – jak nesmírně krásný je její jas!

43:12  Obloukem své slávy objímá nebesa – Nejvyšší ji napjal vlastníma rukama!

43:13  Na jeho rozkaz padá sníh, jeho rozhodnutím blesky šlehají.

43:14  Když se otevřou dveře jeho pokladnic, mraky se odtud jak ptáci rozletí.

43:15  Svou velikou mocí hromadí mraky a ty pak rozbíjí v lední tříšť.

43:16  a když se ukáže, chvějí se hory. Na jeho přání se zvedá jižní vítr,

43:17  Hlas jeho hromu otřásá zemí, stejně i vichřice a prudký severák.

43:18  Sněhové vločky sype jak třepetavé ptáčky, jako když se snášejí hejna kobylek; bělostně září, až oči přecházejí, nad jejich chumelením se tají dech!

43:19  Jinovatkou jako by solil zem, její střípky se ježí v námraze.

43:20  Studený severák zaduje a na vodě ztvrdne led – rozprostře se po každé hladině a pokryje vodu krunýřem.

43:21  Polyká hory a rozpaluje pouště, svým žárem hubí všechnu zeleň.

43:22  Potom zas mlha vše rychle uzdraví a rosa po vedru přinese osvěžení.

43:23  Hospodin svou myšlenkou zkrotil mořské hlubiny a zasadil v nich ostrovy.

43:24  Lodníci vyprávějí o nebezpečích na moři a my jen žasneme nad jejich zprávami:

43:25  Jsou tam zvláštní a divná stvoření, rozmanití živočichové a mořské obludy.

43:26  Díky Bohu jeho posel k cíli dorazí, díky jeho slovu vše drží pospolu.

43:27  Dalo by se toho ještě říci mnoho, a stejně by to nestačilo, závěrem zbývá říci jen: On je všechno!

43:28  Kde najdeme sílu, jak ho oslavit? On přesahuje vše, co učinil!

43:29  Hrozný je Hospodin a nesmírně veliký, jeho moc budí zděšení.

43:30  Oslavujte Hospodina, vyvyšujte jej, jak umíte, on to vše ale stejně přesáhne. Vyvyšujte ho bez ustání ze všech sil, stejně to ale nestačí.

43:31  Kdo ho kdy viděl, aby jej vylíčil? Kdo ho umí velebit, jak náleží?

43:32  Ještě je mnoho tajemství a větších než tato, vždyť z jeho díla jsme zahlédli jen málo.

43:33  Hospodin stvořil všechno a zbožným daroval moudrost.

Chapter 44

44:1  Nyní chvalme slavné muže, otce, kteří nás zplodili.

44:2  Hospodin je obdařil velikou slávou, svým majestátem od věků.

44:3  Jedni vládli královstvím a proslavili se svou chrabrostí, jiní zas moudře radili a pronášeli proroctví.

44:4  Jedni vedli lid svými rozhodnutími a jako vládci vydávali zákony. Jiní jako učenci pronášeli moudré výroky a užívali břitká přísloví.

44:5  Jiní skládali zvučné melodie nebo sepisovali eposy.

44:6  Jiní byli obdařeni velikým jměním a žili pokojně ve svých příbytcích.

44:7  Ti všichni byli ctěni ve svém pokolení a jejich současníci se jimi chlubili.

44:8  Někteří z nich se tolik proslavili, že se o nich dosud pějí chvály.

44:9  Po jiných nezbylo ani památky; zašli, jako by nikdy ani nebyli. Skončili, jako by se vůbec nenarodili, stejně jako jejich potomci.

44:10  Jinak je tomu se zbožnými muži, jejichž dobrodiní neupadlo v zapomenutí.

44:11  Jejich pověst přejde na jejich potomky a zůstane jim jako cenné dědictví.

44:12  Jejich potomci se drží ustanovení smlouvy a díky nim též i jejich děti.

44:13  Jejich potomstvo přetrvá navěky a jejich sláva nikdy nezmizí.

44:14  Jejich těla byla pochována v pokoji, jejich jméno však žije v dalších pokoleních.

44:15  Lidé budou vyprávět o jejich moudrosti a hlásat jejich chválu, kdykoli se shromáždí.

44:16  Enoch se líbil Hospodinu, a tak ho odsud vzal jako vzor pokání pro další pokolení.

44:17  Noe byl shledán poctivým a spravedlivým a zachoval lidský rod, když se Bůh rozhněval. Díky němu zůstala na zemi alespoň hrstka, když přišla potopa.

44:18  Byla s ním uzavřena věčná smlouva, že potopa už nevyhladí každého tvora.

44:19  Abraham byl veliký otec mnoha národů, kterému se slávou nikdo nerovnal.

44:20  Zachovával zákon Nejvyššího a vstoupil s ním do smlouvy. Onu smlouvu potvrdil na svém těle a svou věrnost prokázal ve zkoušce.

44:21  Proto mu Hospodin přísahal, že v jeho jménu najdou národy požehnání, že ho rozmnoží jako prach na zemi, že jeho potomstvo vyvýší jako hvězdy a dá jim dědictví od moře až k moři a od řeky Eufrat až ke konci země.

44:22  Kvůli otci Abrahamovi pak potvrdil přísahu Izákovi.

44:23  Smlouvu a požehnání všeho lidstva nechal spočinout na hlavě Jákobově. Přiznal mu svá požehnání, předal mu zemi za dědictví, které rozdělil na části a přidělil dvanácti pokolením.

Chapter 45

45:1  Z Jákoba pak nechal vzejít zbožného muže, který nalezl přízeň všech a Bohem i lidmi byl milován: byl to Mojžíš, požehnána buď jeho památka!

45:2  Dal mu slávu, kterou se rovná andělům, a velikost, aby naháněl nepřátelům strach.

45:3  Na jeho slova Bůh zastavil zlá znamení a oslavil ho před králi. Dal mu přikázání pro svůj lid a dal mu nahlédnout do své slávy.

45:4  Za jeho věrnost a mírnost ho posvětil a vyvolil ho mezi všemi živými.

45:5  Dal mu zaslechnout svůj hlas, zavedl ho do temného mračna a předal mu přikázání tváří v tvář: zákon života a vědění, aby učil Jákoba jeho ustanovením a Izraele jeho rozhodnutím.

45:6  Pozdvihl jeho bratra z kmene Levi – Árona, svatého jako Mojžíš.

45:7  Uzavřel s ním věčnou smlouvu a svěřil mu kněžství uprostřed lidu. Poctil ho skvostnými ozdobami a oděl ho slavnými rouchy.

45:8  Oblékl ho dokonalou nádherou a vystrojil ho odznaky moci: kalhotami, pláštěm a efodem.

45:9  Šat mu olemoval granátovými jablíčky a dokola mnoha zlatými zvonky, aby zvonily při každém jeho kroku, aby byly slyšet v chrámu na připomínku synů jeho lidu.

45:10  Dal mu posvátný oděv vyšívaný zlatem, purpurem a nachem a náprsník soudu s losy pravdy, utkaný tkalcem z šarlatové šňůry.

45:11  Dále pak drahokamy s vyrytými jmény zasazené do zlata jako pečeti, s vyrytým nápisem od kamenorytce na připomínku každého z kmenů Izraele.

45:12  Dále pak turban se zlatou ozdobou s vyrytým nápisem: SVATOST. Byla to chlouba úřadu, mistrovské dílo, nádherná pastva pro oko.

45:13  Nic tak nádherného předtím nebylo, nikdo cizí nebyl oblečen jako on – jen jeho synové a jeho potomci navždy a navěky.

45:14  Jeho zápalné oběti se budou obětovat bez přestání dvakrát denně.

45:15  Mojžíš ho pověřil jeho úřadem a pomazal ho svatým olejem. To se stalo věčnou smlouvou pro něj i pro jeho potomstvo, dokud potrvá nebe, že budou jako kněží sloužit Hospodinu a žehnat lidu v jeho jménu.

45:16  Hospodin ho vyvolil mezi všemi živými, aby mu přinášel oběti – kadidlo a příjemnou památeční vůni – a aby konal smíření za lid.

45:17  Udělil mu svá přikázání, dal mu moc uplatňovat právní předpisy, aby učil Jákoba Božím svědectvím a osvětloval Izrael jeho Zákonem.

45:18  Na poušti se proti němu srotili cizáci, protože na něj žárlili: Dátan, Abiram a jejich muži a Korachova tlupa v prudkém rozlícení.

45:19  Hospodin to však viděl a rozhořčil se, a tak zahynuli jeho prudkým hněvem. Zasáhl proti nim mocným divem a strávil je plamenem svého ohně.

45:20  Áronovu slávu pak rozmnožil a daroval mu dědictví: přidělil mu prvotiny plodin a především chleba do sytosti,

45:21  a tak jedí Hospodinovy oběti, neboť je určil pro něj a jeho potomky.

45:22  Nedal mu ale dědictví v zemi a mezi lidem nemá žádný podíl, neboť jeho podílem i dědictvím je Hospodin.

45:23  Pinchas, syn Eleazarův, je třetí v řadě slavných mužů, neboť horlil v úctě k Hospodinu; postavil se vzpouře lidu s dobrým a odhodlaným srdcem, a dosáhl pro Izrael smíření.

45:24  Proto s ním Hospodin uzavřel smlouvu pokoje, aby spravoval svatyni a jeho lid a aby on i jeho potomci měli vznešené kněžství navěky.

45:25  Podle smlouvy s Davidem, synem Jišajovým z kmene Juda, přešlo království pouze z otce na syna; dědictví Áronovo ale přechází na všechny jeho potomky.

45:26  Chvalte Hospodina, neboť je dobrý a dal vám korunu své slávy! Kéž vám Hospodin dá moudré srdce, abyste jeho lid soudili spravedlivě, aby se jejich blahobyt nikdy neztratil a jejich sláva přešla na jejich potomky!

Chapter 46

46:1  Jozue, Nunův syn, byl mocný válečník a Mojžíšův nástupce v prorockém úřadě. Skutečně dostál svému jménu – Božím vyvoleným přinesl spásu. Potrestal nepřátele, kteří povstali proti nim, aby uvedl Izraele do jeho dědictví.

46:2  Jak jen se proslavil, když pozdvihl ruce a vytasil proti městům meč!

46:3  Kdo kdy před ním stál tak rozhodně? On přece vedl Hospodinovy boje!

46:4  Když pokynul rukou, slunce zůstalo stát a z jednoho dne se staly dva!

46:5  Když ho nepřátelé tísnili ze všech stran, vzýval Nejvyššího Panovníka a veliký Hospodin ho vyslyšel a spustil krupobití, prudké a mohutné.

46:6  Vyrazil do boje proti tomu národu a pobíjel protivníky na svahu, aby pohané poznali jeho zbraně a to, že bojuje na Hospodinově straně.

46:7  Cele se oddal Panovníkovi, za Mojžíšových dnů svou zbožnost projevil. On a Káleb, syn Jefunův, se postavili proti celé obci, zabránili lidu v hříchu a umlčeli jeho zlé reptání.

46:8  Jen oni dva se zachránili ze šesti set tisíc pěších, aby uvedli lid do jejich dědictví, do země oplývající mlékem a medem.

46:9  Hospodin obdařil Káleba silou a ta mu zůstala až do stáří, kdy vystoupil na výšiny země, kterou získali do dědictví jeho potomci,

46:10  aby všichni synové Izraele viděli, jak dobré je jít za Hospodinem.

46:11  Kéž je požehnána památka soudců, všech těch mužů slavné pověsti, kteří nebyli nevěrní v srdci a neodvrátili se od Hospodina!

46:12  Kéž jejich kosti vzklíčí z jejich hrobů a jejich slavné jméno přejde na syny!

46:13  Samuel, miláček Hospodinův, jako Hospodinův prorok zřídil království a pomazal vládce pro svůj lid.

46:14  Soudil shromáždění podle Hospodinova zákona a Hospodin opatroval Jákoba.

46:15  Pro svou věrnost byl uznán za proroka, pro svá slova byl znám jako pravý vidoucí.

46:16  Když ho nepřátelé sevřeli ze všech stran, vzýval Panovníka Hospodina a obětoval mladého beránka.

46:17  Hospodin pak zahřměl z nebe, rozezněl svůj hlas s velkým rachotem

46:18  a rozdrtil nepřátelské velitele, všechny filištínské vůdce.

46:19  Než přišel čas jeho věčného odpočinku, dosvědčil před Hospodinem a jeho pomazaným: „Nikomu jsem nevzal majetek, ba ani sandále,“ a nikdo ho také neobvinil.

46:20  Prorokoval ještě i poté, co zesnul, i králi jeho konec oznámil. Pronesl proroctví z hlubin hrobu, aby ze svého lidu odstranil hřích.

Chapter 47

47:1  Po něm povstal Nátan, aby prorokoval v době Davidově.

47:2  Jako se z pokojné oběti odnímá tuk, tak se vyjímal David mezi syny Izraele.

47:3  Hrál si se lvy jako s kůzlaty a s medvědy jako s jehňaty.

47:4  Nezabil snad ještě v mládí obra a nesňal z lidu hanbu, když vymrštil kámen z praku a zarazil Goliášovu nadutost?

47:5  Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího, a ten dodal jeho pravici sílu, aby porazil mocného válečníka a povznesl moc svého lidu.

47:6  Proto ho oslavovali za vítězství nad desetitisíci, kvůli Hospodinovu požehnání ho opěvovali a nasadili mu korunu slávy.

47:7  Vždyť rozdrtil nepřátele ze všech stran, vyhubil své protivníky Filištíny a navždy zdrtil jejich moc.

47:8  Při všem, co činil, chválil Svatého Nejvyššího oslavnými slovy. Celým srdcem zpíval žalmy z lásky ke svému Stvořiteli.

47:9  Postavil před oltář zpěváky, aby mu krásně zpívali.

47:10  Svátečním dnům dodal na kráse a dokonale uspořádal výroční slavnosti, aby ve svatyni zněla už od rána chvála Hospodinova svatého jména.

47:11  Hospodin smazal jeho hříchy a navěky povznesl jeho moc. Uzavřel s ním smlouvu o království a dal mu trůn slávy v Izraeli.

47:12  Po něm nastoupil jeho moudrý syn, který žil díky otci v hojnosti.

47:13  Šalomoun kraloval v době pokoje a Bůh mu daroval mír ze všech stran, aby jeho jménu postavil chrám a připravil mu věčnou svatyni.

47:14  Jak jsi byl moudrý ve svém mládí – přetékals rozumem jako Nil!

47:15  Tvá duše obsáhla celou zemi a naplnils ji tajemnými výroky.

47:16  Tvá pověst pronikla až k vzdáleným ostrovům a svou mírumilovností sis získal oblibu.

47:17  Tvé písně, přísloví a výroky i tvé výklady obdivovaly všechny národy.

47:18  Ve jménu Hospodina Boha, který se nazývá Bohem Izraele, nahromadil jsi zlato jako cín a rozmnožil stříbro jak olovo.

47:19  Uléhal jsi však po bok ženám a stal ses otrokem svého těla.

47:20  Poskvrnil jsi svou slávu a znesvětil své potomstvo, takže jsi na své děti přivedl hněv a zármutek kvůli svému nerozumu:

47:21  říše se rozdělila na dvě a z Efraima vzniklo království rebelů.

47:22  Hospodin však neustane ve svém milosrdenství, žádné ze svých slov nezruší; nevyhladí potomky svého vyvoleného a nevyhubí pokolení toho, který jej miloval. Proto nechal Jákobovi pozůstatek lidu a Davidovi kořen, jenž vzešel z něj.

47:23  Šalomoun spočinul u svých otců a zanechal nástupce ze svých potomků: největšího z hlupáků, Rechoboáma mdlého rozumu, který svým rozhodováním vyvolal vzpouru lidu.

47:24  Jeroboám, syn Nebatův, svedl Izrael na scestí, zavedl Efraima na cestu hříchu. Jejich hříchy narůstaly stále víc, až je Bůh vyhnal z jejich země.

47:25  Hnali se za kdejakou špatností, až je dostihl jejich trest.

Chapter 48

48:1  Pak povstal Eliáš, prorok jak oheň; jeho slovo plálo jako pochodeň.

48:2  Přivedl na ně hlad a svou horlivostí snížil jejich počet.

48:3  Hospodinovým slovem uzavřel nebe a třikrát přivedl oheň na zem.

48:4  Jak ses, Eliáši, proslavil svými divy! Kdo se může chlubit něčím podobným?

48:5  Vzkřísil jsi mrtvého ze spárů smrti, slovem Nejvyššího vyvedl z podsvětí!

48:6  Uvrhl jsi krále do záhuby, slavné jsi svrhl z jejich loží.

48:7  Na Sinaji jsi vyslechl Boží hrozbu, na hoře Oréb trestní rozsudek.

48:8  Pomazal jsi krále k vykonání trestu a proroka, aby byl tvým nástupcem.

48:9  Byl jsi vzat vzhůru v ohnivém vichru na voze taženém koňmi z plamenů!

48:10  V pravý čas přijdeš, jak je o tobě psáno, utišit Boží hněv, než se rozběsní, abys obrátil otcovo srdce k synu a Jákobovy kmeny znovu ustavil.

48:11  Blaze těm, kdo tě uvidí, všem těm, kdo v lásce zemřeli! Proto i my jistě budem žít!

48:12  Eliáše pak uchvátila bouře a jeho duch naplnil Elíšu. Nikdy v životě se nechvěl před vladařem a nikdo ho nemohl ovládnout.

48:13  Nebylo nic, co by nedokázal – jeho tělo prorokovalo ještě po smrti!

48:14  Dokud byl naživu, konal divy, a i když umřel, činil zázraky.

48:15  I přes to všechno se však lid neobrátil, se svými hříchy nepřestal, dokud ho neodvlekli z jeho země a nerozehnali všude po světě.

48:16  Z lidu pak zůstal jen maličký zbytek a vládce v domě Davida. Část jich dělala, co je správné, část ale hřešila pořád dál.

48:17  Ezechiáš opevnil své město a zavedl do něj vodovod, krumpáči vykopal tunel ve skále a zřídil vodní nádrže.

48:18  Za jeho dnů přitáhl Senacherib a místo sebe vyslal Rabsaka. Ten začal Sionu hrozit pěstí a ve své pýše se vychloubal.

48:19  Jejich srdce se tehdy chvěla, srdce a ruce se třásly, trpěli bolestmi jako rodička.

48:20  Vzývali Hospodina, který je milosrdný, vzpínali k němu ruce v modlitbách a Svatý v nebi je brzy vyslyšel a skrze Izaiáše je zachránil.

48:21  Udeřil na tábor Asyřanů – jeho anděl je rozdrtil!

48:22  Ano, Ezechiáš dělal, co se líbí Hospodinu, a stále chodil po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izaiáš, muž veliký a spolehlivý ve svém vidění.

48:23  Za jeho dnů slunce ustoupilo nazpět a králův život se prodloužil.

48:24  Nezdolným duchem viděl, co přijde, a těšil ty, kdo na Sionu plakali.

48:25  Odhalil budoucnost až do konce věků a věci skryté, ještě než nastaly.

Chapter 49

49:1  Jošiášova památka je jako vonná směs, kterou připravil zručný voňavkář. Všem ústům je libá jako med, jak hudba, když se koná hodokvas.

49:2  Trápil se naším odpadlictvím a hnusné ohavnosti odstranil.

49:3  Přilnul k Hospodinu celým srdcem a prosadil zbožnost v bezbožných časech.

49:4  Kromě Davida, Ezechiáše a Jošiáše všichni hřešili a hřešili. Protože opustili Zákon Nejvyššího, judští králové skončili;

49:5  svou moc nakonec předali jiným, svou slávu dali cizákům.

49:6  Ti vypálili svaté, vyvolené město a vyprázdnili jeho ulice,

49:7  jak to Jeremiáš pověděl. Trápili ho, a přitom byl prorok zasvěcený už v lůně matčině, aby vyvracel, ničil a bořil, ale i stavěl a sázel.

49:8  Ezechiel spatřil vidění Boží slávy, jež mu byla ukázána nad vozem s cheruby.

49:9  Zmínil se také o Jobovi, který vždy chodil spravedlivými cestami.

49:10  Kéž také kosti dvanácti proroků znovu vzklíčí z hrobů, neboť utěšovali Jákobův lid a zachraňovali ho pevnou nadějí!

49:11  Jak máme vychválit Zerubábela? Byl jako pečetní prsten na pravici,

49:12  stejně jako Jošua, syn Jocadakův. Ti dva za svých dnů vystavěli Boží dům a vztyčili Hospodinu svatý chrám, vystrojený k jeho věčné slávě.

49:13  Také Nehemiášova památka je slavná: on vztyčil naše stržené hradby, vystavěl brány a závory a znovu postavil naše domy.

49:14  Nikdo na světě nebyl jako Enoch – ten byl přece vzat vzhůru ze země!

49:15  Nenarodil se také muž jako Josef – i jeho kostem byla projevena čest.

49:16  Sem, Set a Enoš byli slavní, Adam však vévodí všem živým stvořením.

Chapter 50

50:1  Velekněz Šimon, syn Oniášův, vůdce svých bratrů a chlouba lidu, za svého života opravil Boží dům; opevnil chrám za svých dnů.

50:2  Položil základy vysokých dvojitých hradeb, do výše se tyčící chrámový okrsek.

50:3  Za jeho dnů byl vyhlouben vodojem, nádrž rozlehlá jako moře.

50:4  Starostlivě chránil lid před neštěstím a před obléháním město opevnil.

50:5  Jakou měl slávu, když stál uprostřed lidu, když vycházel ze svatyně za oponou!

50:6  Byl jako jitřenka vprostřed mraků, jak měsíc v době úplňku,

50:7  jak slunce osvěcující chrám Nejvyššího, jak duha zářící ve třpytných oblacích,

50:8  jak růže kvetoucí za jarních dnů, jak lilie u vodních pramenů, jak libanonský les v letní den,

50:9  jak oheň v kadidelnici s kadidlem, jak nádoba tepaná z ryzího zlata všemi drahokamy zdobená,

50:10  jak plody obsypaná oliva, jak cypřiš tyčící se do oblak.

50:11  Když si bral slavnostní roucho a oblékl skvostné ozdoby, když vystupoval k svatému oltáři, naplnil slávou chrámové nádvoří.

50:12  Když přijímal z rukou kněží části obětí, a stál u oltářního ohniště s věncem bratří kolem sebe, byl jako mladý libanonský cedr, obklopený kmeny palem.

50:13  A když všichni synové Áronovi ve své nádheře stáli s Hospodinovou obětí v rukou před celým shromážděním Izraele,

50:14  konal bohoslužbu u oltáře, aby Nejvyššímu, Všemohoucímu vystrojil oběť.

50:15  Vzal do ruky pohár, aby vykonal úlitbu z krve hroznů, a vylil trochu k patě oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi vesmíru.

50:16  Synové Áronovi přitom pozvedli hlas a zatroubili na kovové trubky, aby zazněly hlasité fanfáry na připomínku před Nejvyšším.

50:17  Všechen lid přitom společně padl hned tváří k zemi, aby se poklonil svému Hospodinu, Nejvyššímu, Všemohoucímu Bohu.

50:18  Zpěváci ho začali chválit svým hlasem a mocně zněla lahodná píseň.

50:19  Lid začal prosit Hospodina, Nejvyššího, a modlil se k Milosrdnému, dokud neskončil Hospodinův obřad a nebyla dovršena bohoslužba.

50:20  Šimon pak sestoupil a pozvedl ruce nad celým shromážděním synů Izraele, aby jim svými rty dal Hospodinovo požehnání a s hrdostí vyslovil jeho jméno.

50:21  Tehdy se lid znovu poklonil, aby přijal požehnání od Nejvyššího.

50:22  A nyní dobrořečte Bohu veškerenstva, který všude koná divy veliké, který nás pěstuje už od matčina lůna a zahrnuje nás svým soucitem.

50:23  Kéž naplní naše srdce radostí a daruje Izraeli mír za našich dnů i navěky.

50:24  Kéž nás provází jeho soucit a za našich dnů nás vykoupí!

50:25  Dva národy jsou mi odporné a třetí není ani národem:

50:26  obyvatelé pohoří Seír, Filištíni a tlupa hlupáků, co žijí v Šechemu.

50:27  Poučení moudrosti a vědění zapsal do této knihy Ješua, syn Siracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma, z jehož srdce moudrost tryskala.

50:28  Blaze tomu, kdo se těmito slovy bude zabývat; kdo si je vezme k srdci, dojde moudrosti.

50:29  Bude-li podle nich jednat, zvládne všechno, vždyť jeho stezkou bude Hospodinovo světlo.

Chapter 51

51:1  Vzdávám ti díky, Hospodine Králi, chválím tě, Bože, Spasiteli můj! Tvému jménu vzdávám díky –

51:2  vždyť jsi byl mým ochráncem i oporou! Zachránils mé tělo ze záhuby, z léčky pomlouvačného jazyka a od rtů, jež vymýšlejí lži. Před zraky protivníků jsi byl mou oporou; zachránil jsi mě

51:3  svým velikým soucitem pro jméno své před zuby, které mě chtěly pohltit, před rukou těch, kdo mě chtěli zahubit, před mnohým trápením, jež jsem zakusil,

51:4  před udušením mezi plameny, před ohněm, jejž jsem nezapálil,

51:5  před zejícím jícnem podsvětí, před nečistým jazykem a lživým slovem,

51:6  před křivým osočením u krále. Můj život se k smrti naklonil, má duše se přiblížila k podsvětí.

51:7  Odevšad mě obklíčili, nebylo pomoci, hledal jsem člověka, jenž by mě podpořil, nikde však ani jediný.

51:8  Vtom jsem si vzpomněl na tvůj soucit, Hospodine, na tvé milosrdenství, jež trvá od věků; na to, že vysvobozuješ doufající v tebe a zachraňuješ je z rukou nepřátel.

51:9  Vyslal jsem ze země svou snažnou prosbu, modlil se za záchranu před smrtí.

51:10  Volal jsem: „Hospodine, ty jsi můj Otec, neopouštěj mě ve dnech soužení, když jsem proti pyšným bezmocný! Tvé jméno chci chválit bez přestání, chci ti zpívat písně vděčnosti.“

51:11  A má modlitba byla vyslyšena; zachránil jsi mě ze záhuby a vysvobodil mě ve zlé chvíli.

51:12  Za to ti budu vzdávat díky a chválu, dobrořečit budu Hospodinovu jménu!

51:13  Zamlada, než jsem se vydal na svou pouť, žádal jsem v modlitbách směle o moudrost.

51:14  Prosil jsem o ni před chrámem a budu ji hledat až do konce.

51:15  Od prvního rozpuku až k plné zralosti plnila mé srdce radostí. Mé nohy vykročily přímými cestami, už od mládí jdu v jejích šlépějích.

51:16  Sotva jsem naklonil ucho, hned jsem ji obdržel a nalezl, co pro mě bylo velmi poučné.

51:17  Díky ní jsem začal dělat pokroky – Toho, jenž mi dává moudrost, proto velebím!

51:18  Rozhodl jsem se uvádět ji ve skutek, nadchl jsem se pro dobro a nebudu zahanben.

51:19  Zápasil jsem o moudrost celou svou duší, plnil jsem Zákon se vší přesností, vzpínal jsem ruce vzhůru k nebi a litoval, jak málo jí rozumím.

51:20  Zaměřil jsem se na ni celou myslí a nalezl ji v čistotě. Mé srdce od počátku bylo jen její, a proto nebudu opuštěn.

51:21  Mé nitro se chvělo touhou po ní, a tak jsem získal cenné jmění:

51:22  Hospodin mi dal za odměnu jazyk, a jím ho nyní budu chválit.

51:23  Pojďte ke mně, vy neučení, a usaďte se v domě vědění.

51:24  Proč naříkat, že moudrost chybí, a jen po ní prahnout celou duší?

51:25  Prohlašuji proto naplno: Můžete ji získat zadarmo!

51:26  Skloňte svou šíji pod její jho, svou duši nechte projít výchovou – moudrost je nadosah, jen se natáhnout!

51:27  Pohleďte, s jak malým úsilím jsem získal tolik pohodlí!

51:28  Získejte vzdělání, i kdyby stálo sebevíc, vždyť se vám zlatě vyplatí.

51:29  Upřímně se radujte z Božího slitování, nestyďte se ho chválit.

51:30  Věnujte se svému dílu, dokud je čas, a v Boží čas vás bude čekat odměna.