DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Sirach

Chapter 1

1:1  All wisdom is from the Lord God, and hath been always with him, and is before all time.

1:1  Veškerá moudrost je od Hospodina a zůstává s ním navěky.

1:1  Omnis sapientia a Domino Deo est : et cum illo fuit semper, et est ante ævum.

1:2  Who hath numbered the sand of the sea, and the drops of rain, and the days of the world? Who hath measured the height of heaven, and the breadth of the earth, and the depth of the abyss?

1:2  Kdo spočítá mořský písek, dešťové kapky, dny věčnosti?

1:2  Arenam maris, et pluviæ guttas, et dies sæculi, quis dinumeravit ? altitudinem cæli, et latitudinem terræ, et profundum abyssi, quis dimensus est ?

1:3  Who hath searched out the wisdom of God that goeth before all things?

1:3  Kdo změří výšku nebes, šíři země, hloubku propastí a moudrosti?

1:3  sapientiam Dei præcedentem omnia, quis investigavit ?

1:4  Wisdom hath been created before all things, and the understanding of prudence from everlasting.

1:4  Moudrost byla stvořena před vším ostatním, rozumné chápání je od věčnosti.

1:4  Prior omnium creata est sapientia, et intellectus prudentiæ ab ævo.

1:5  The word of God on high is the fountain of wisdom, and her ways are everlasting commandments.

1:5  Fons sapientiæ verbum Dei in excelsis, et ingressus illius mandata æterna.

1:6  To whom hath the root of wisdom been revealed, and who hath known her wise counsels?

1:6  Komu byl odhalen kořen moudrosti? Kdo poznal její chytré úmysly?

1:6  Radix sapientiæ cui revelata est ? et astutias illius quis agnovit ?

1:7  To whom hath the discipline of wisdom been revealed and made manifest? and who hath understood the multiplicity of her steps?

1:7  disciplina sapientiæ cui revelata est et manifestata ? et multiplicationem ingressus illius quis intellexit ?

1:8  There is one most high Creator Almighty, and a powerful king, and greatly to be feared, who sitteth upon his throne, and is the God of dominion.

1:8  Moudrý je pouze jediný – velikou bázeň budící, na trůně kralující Hospodin.

1:8  Unus est altissimus, Creator omnipotens, et rex potens et metuendus nimis, sedens super thronum illius, et dominans Deus.

1:9  He created her in the Holy Ghost, and saw her, and numbered her, and measured her.

1:9  On sám ji kdysi stvořil; spatřil moudrost a rozměřil ji, vylil ji na vše, co učinil –

1:9  Ipse creavit illam in Spiritu Sancto, et vidit, et dinumeravit, et mensus est :

1:10  And he poured her out upon all his works, and upon all flesh according to his gift, and hath given her to them that love him.

1:10  na všechny lidi ve své štědrosti. Obdařil jí ty, kdo jej milují.

1:10  et effudit illam super omnia opera sua, et super omnem carnem, secundum datum suum, et præbuit illam diligentibus se.

1:11  The fear of the Lord is honour, and glory, and gladness, and a crown of joy.

1:11  Úcta k Hospodinu je slávou a chloubou, radostí a skvostnou korunou.

1:11  Timor Domini gloria, et gloriatio, et lætitia, et corona exsultationis.

1:12  The fear of the Lord shall delight the heart, and shall give joy, and gladness, and length of days.

1:12  Úcta k Hospodinu potěší srdce, přináší veselí, radost a dlouhověkost.

1:12  Timor Domini delectabit cor, et dabit lætitiam, et gaudium, et longitudinem dierum.

1:13  With him that feareth the Lord, it shall go well in the latter end, and in the day of his death he shall be blessed.

1:13  Kdo Hospodina ctí, ten dobře skončí, i v den smrti bude požehnán.

1:13  Timenti Dominum bene erit in extremis, et in die defunctionis suæ benedicetur.

1:14  The love of God is honourable wisdom.

1:14  Ctít Hospodina je počátkem moudrosti, věrným se jí dostalo už v matčině lůně.

1:14  Dilectio Dei honorabilis sapientia :

1:15  And they to whom she shall shew herself love her by the sight, and by the knowledge of her great works.

1:15  Usadila se mezi lidmi na věčných základech a jejich potomků se věrně přidrží.

1:15  quibus autem apparuerit in visu diligunt eam in visione, et in agnitione magnalium suorum.

1:16  The fear of the Lord is the beginning of wisdom, and was created with the faithful in the womb, it walketh with chosen women, and is known with the just and faithful.

1:16  Ctít Hospodina je vrcholem moudrosti; její ovoce lidi opojí,

1:16  Initium sapientiæ timor Domini : et cum fidelibus in vulva concreatus est : cum electis feminis graditur, et cum justis et fidelibus agnoscitur.

1:17  The fear of the Lord is the religiousness of knowledge.

1:17  celý jejich dům naplní žádoucími věcmi a zásobárny svými plody.

1:17  Timor Domini scientiæ religiositas :

1:18  Religiousness shall keep and justify the heart, it shall give joy and gladness.

1:18  Úcta k Hospodinu je korunou moudrosti, pokoj a zdraví dík ní vzkvétají.

1:18  religiositas custodiet et justificabit cor ; jucunditatem atque gaudium dabit.

1:19  It shall go well with him that feareth the Lord, and in the days of his end he shall be blessed.

1:19  Bůh spatřil moudrost a rozměřil ji, seslal déšť vědění, rozumu a poznání a ty, kdo se jich drží, slavně vyvýšil.

1:19  Timenti Dominum bene erit, et in diebus consummationis illius benedicetur.

1:20  To fear God is the fulness of wisdom, and fulness is from the fruits thereof.

1:20  Ctít Hospodina je kořenem moudrosti a jejími větvemi dlouhověkost.

1:20  Plenitudo sapientiæ est timere Deum, et plenitudo a fructibus illius.

1:21  She shall fill all her house with her increase, and the storehouses with her treasures.

1:21  Omnem domum illius implebit a generationibus, et receptacula a thesauris illius.

1:22  The fear of the Lord is a crown of wisdom, filling up peace and the fruit of salvation:

1:22  Nespravedlivý hněv je neospravedlnitelný, kdo má sklon k hněvu, toho čeká pád.

1:22  Corona sapientiæ timor Domini, replens pacem et salutis fructum :

1:23  And it hath seen, and numbered her: but both are the gifts of God.

1:23  Trpělivý člověk vydrží, než přijde správný čas, nakonec se bude znovu radovat.

1:23  et vidit, et dinumeravit eam : utraque autem sunt dona Dei.

1:24  Wisdom shall distribute knowledge, and understanding of prudence: and exalteth the glory of them that hold her.

1:24  Skryje svá slova pro správný čas, jeho rozumnost pak mnohá ústa dosvědčí.

1:24  Scientiam et intellectum prudentiæ sapientia compartietur, et gloriam tenentium se exaltat.

1:25  The root of wisdom is to fear the Lord: and the branches thereof are long-lived.

1:25  V pokladnicích moudrosti leží moudré výroky, hříšníkovi se ale zbožnost hnusí.

1:25  Radix sapientiæ est timere Dominum, et rami illius longævi.

1:26  In the treasures of wisdom is understanding, and religiousness of knowledge: but to sinners wisdom is an abomination.

1:26  Toužíš-li po moudrosti, dodržuj přikázání a Hospodin tě jí obdaří.

1:26  In thesauris sapientiæ intellectus et scientiæ religiositas : execratio autem peccatoribus sapientia.

1:27  The fear of the Lord driveth out sin:

1:27  Úcta k Hospodinu je moudrostí a vzděláním, jemu se líbí věrnost a mírnost.

1:27  Timor Domini expellit peccatum :

1:28  For he that is without fear, cannot be justified: for the wrath of his high spirits is his ruin.

1:28  Úctě k Hospodinu se neprotiv a nepřistupuj k němu s dvojakým srdcem.

1:28  nam qui sine timore est non poterit justificari : iracundia enim animositatis illius subversio illius est.

1:29  A patient man shall bear for a time, and afterwards joy shall be restored to him.

1:29  Nemluv před lidmi jako pokrytec, dávej si pozor na své rty.

1:29  Usque in tempus sustinebit patiens, et postea redditio jucunditatis.

1:30  A good understanding will hide his words for a time, and the lips of many shall declare his wisdom.

1:30  Nevyvyšuj se, abys nepadl a nepřivodil si hanbu. Hospodin odhalí tvá tajemství a uprostřed shromáždění tě umlčí, neboť ses neoddal úctě k Hospodinu a srdce máš plné lsti.

1:30  Bonus sensus usque in tempus abscondet verba illius, et labia multorum enarrabunt sensum illius.

1:31  In the treasures of wisdom is the signification of discipline:

1:31  In thesauris sapientiæ significatio disciplinæ :

1:32  But the worship of God is an abomination to a sinner.

1:32  execratio autem peccatori cultura Dei.

1:33  Son, if thou desire wisdom, keep justice, and God will give her to thee.

1:33  Fili, concupiscens sapientiam, conserva justitiam, et Deus præbebit illam tibi.

1:34  For the fear of the Lord is wisdom and discipline: and that which is agreeable to him,

1:34  Sapientia enim et disciplina timor Domini : et quod beneplacitum est illi,

1:35  Is faith, and meekness: and he will fill up his treasures.

1:35  fides et mansuetudo, et adimplebit thesauros illius.

1:36  Be not incredulous to the fear of the Lord: and come not to him with a double heart.

1:36  Ne sis incredibilis timori Domini, et ne accesseris ad illum duplici corde.

1:37  Be not a hypocrite in the sight of men, and let not thy lips be a stumblingblock to thee.

1:37  Ne fueris hypocrita in conspectu hominum, et non scandalizeris in labiis tuis.

1:38  Watch over them, lest thou fall, and bring dishonour upon thy soul,

1:38  Attende in illis, ne forte cadas, et adducas animæ tuæ inhonorationem :

1:39  And God discover thy secrets, and cast thee down in the midst of the congregation.

1:39  et revelet Deus absconsa tua, et in medio synagogæ elidat te :

1:40  Because thou camest to the Lord wickedly, and thy heart is full of guile and deceit.

1:40  quoniam accessisti maligne ad Dominum, et cor tuum plenum est dolo et fallacia.

Chapter 2

2:1  Son, when thou comest to the service of God, stand in justice and in fear, and prepare thy soul for temptation.

2:1  Chystáš-li se, chlapče, sloužit Hospodinu, připrav svou duši na zkoušky.

2:1  Fili, accedens ad servitutem Dei sta in justitia et timore, et præpara animam tuam ad tentationem.

2:2  Humble thy heart, and endure: incline thy ear, and receive the words of understanding: and make not haste in the time of clouds.

2:2  Měj přímé srdce a buď trpělivý, nelekej se v čase potíží.

2:2  Deprime cor tuum, et sustine : inclina aurem tuam, et suscipe verba intellectus : et ne festines in tempore obductionis.

2:3  Wait on God with patience: join thyself to God, and endure, that thy life may be increased in the latter end.

2:3  Přilni k Hospodinu, nevzdaluj se od něj, a budeš poctěn ve svůj poslední den.

2:3  Sustine sustentationes Dei : conjungere Deo, et sustine, ut crescat in novissimo vita tua.

2:4  Take all that shall be brought upon thee: and in thy sorrow endure, and in thy humiliation keep patience.

2:4  Všechno, co tě potká, přijímej, v náhlém ponížení vytrvej.

2:4  Omne quod tibi applicitum fuerit accipe : et in dolore sustine, et in humilitate tua patientiam habe :

2:5  For gold and silver are tried in the fire, but acceptable men in the furnace of humiliation.

2:5  Zlato se přece zkouší v ohni, a dobří lidé v peci ponížení.

2:5  quoniam in igne probatur aurum et argentum, homines vero receptibiles in camino humiliationis.

2:6  Believe God, and he will recover thee: and direct thy way, and trust in him. Keep his fear, and grow old therein.

2:6  Věř Hospodinu a ujme se tě, napřim své cesty a doufej v něj.

2:6  Crede Deo, et recuperabit te : et dirige viam tuam, et spera in illum : serva timorem illius, et in illo veterasce.

2:7  Ye that fear the Lord, wait for his mercy: and go not aside from him lest ye fall.

2:7  Kdo ctíte Hospodina, očekávejte jeho slitování, a neodvracejte se – jinak padnete.

2:7  Metuentes Dominum, sustinete misericordiam ejus : et non deflectatis ab illo, ne cadatis.

2:8  Ye that fear the Lord, believe him: and your reward shall not be made void.

2:8  Kdo ctíte Hospodina, věřte mu, a vaše odměna vás nemine.

2:8  Qui timetis Dominum, credite illi, et non evacuabitur merces vestra.

2:9  Ye that fear the Lord hope in him, and mercy shall come to you for your delight.

2:9  Kdo ctíte Hospodina, doufejte v jeho dobrodiní, ve věčnou radost a slitování.

2:9  Qui timetis Dominum, sperate in illum, et in oblectationem veniet vobis misericordia.

2:10  Ye that fear the Lord, love him, and your hearts shall be enlightened.

2:10  Pohleďte na dávná pokolení a vizte: Kdo uvěřil Hospodinu a byl zahanben? Kdo ho měl vytrvale v úctě a byl opuštěn? Kdo ho vzýval a zůstal nevyslyšen?

2:10  Qui timetis Dominum, diligite illum, et illuminabuntur corda vestra.

2:11  My children behold the generations of men: and know ye that no one hath hoped in the Lord, and hath been confounded.

2:11  Neboť Hospodin je soucitný a milosrdný, odpouští hříchy a zachraňuje v čase soužení.

2:11  Respicite, filii, nationes hominum : et scitote quia nullus speravit in Domino et confusus est.

2:12  For who hath continued in his commandment, and hath been forsaken? or who hath called upon him, and he despised him?

2:12  Běda zbabělému srdci a rukám ochablým – hříšníkovi, který kráčí dvěma stezkami!

2:12  Quis enim permansit in mandatis ejus, et derelictus est ? aut quis invocavit eum, et despexit illum ?

2:13  For God is compassionate and merciful, and will forgive sins in the day of tribulation: and he is a protector to all that seek him in truth.

2:13  Běda ochablému srdci, které nevěří – nedostane se mu proto ochrany!

2:13  Quoniam pius et misericors est Deus, et remittet in die tribulationis peccata, et protector est omnibus exquirentibus se in veritate.

2:14  Woe to them that are of a double heart and to wicked lips, and to the hands that do evil, and to the sinner that goeth on the earth two ways.

2:14  Běda vám, kteří jste vytrvalost ztratili – co uděláte, až vás navštíví Hospodin?

2:14  Væ duplici corde, et labiis scelestis, et manibus malefacientibus, et peccatori terram ingredienti duabus viis !

2:15  Woe to them that are fainthearted, who believe not God: and therefore they shall not be protected by him.

2:15  Ti, kdo ctí Hospodina, neodmítnou jeho výroky, ti, kdo jej milují, se budou držet jeho cest.

2:15  Væ dissolutis corde, qui non credunt Deo, et ideo non protegentur ab eo !

2:16  Woe to them that have lost patience, and that have forsaken the right ways, and have gone aside into crooked ways.

2:16  Ti, kdo ctí Hospodina, se mu budou chtít líbit, ti, kdo jej milují, se budou sytit Zákonem.

2:16  Væ his qui perdiderunt sustinentiam, et qui dereliquerunt vias rectas, et diverterunt in vias pravas !

2:17  And what will they do, when the Lord shall begin to examine?

2:17  Ti, kdo ctí Hospodina, připraví svá srdce, a své duše před ním pokoří.

2:17  Et quid facient cum inspicere cœperit Dominus ?

2:18  They that fear the Lord, will not be incredulous to his word: and they that love him, will keep his way.

2:18  Padněme raději do rukou Hospodinových, nikoli ale do lidských – vždyť jaká je jeho vznešenost, takové i jeho slitování!

2:18  Qui timent Dominum non erunt incredibiles verbo illius : et qui diligunt illum conservabunt viam illius.

2:19  They that fear the Lord, will seek after the things that are well pleasing to him: and they that love him, shall be filled with his law.

2:19  Qui timent Dominum inquirent quæ beneplacita sunt ei, et qui diligunt eum replebuntur lege ipsius.

2:20  They that fear the Lord, will prepare their hearts, and in his sight will sanctify their souls,

2:20  Qui timent Dominum præparabunt corda sua, et in conspectu illius sanctificabunt animas suas.

2:21  They that fear the Lord, keep his commandments, and will have patience even until his visitation,

2:21  Qui timent Dominum custodiunt mandata illius, et patientiam habebunt usque ad inspectionem illius,

2:22  Saying: If we do not penance, we shall fall into the hands of the Lord, and not into the hands of men.

2:22  dicentes : Si pœnitentiam non egerimus, incidemus in manus Domini, et non in manus hominum.

2:23  For according to his greatness, so also is his mercy with him.

2:23  Secundum enim magnitudinem ipsius, sic et misericordia illius cum ipso est.

Chapter 3

3:1  The sons of wisdom are the church of the just: and their generation, obedience and love.

3:1  Poslouchejte mě, děti, vždyť jsem váš otec, jednejte tak, a budete v bezpečí.

3:1  Filii sapientiæ ecclesia justorum, et natio illorum obedientia et dilectio.

3:2  Children, hear the judgment of your father, and so do that you may be saved.

3:2  Hospodin totiž postavil otce nad děti a potvrdil matčino právo nad syny.

3:2  Judicium patris audite, filii, et sic facite, ut salvi sitis.

3:3  For God hath made the father honourable to the children: and seeking the judgment of the mothers, hath confirmed it upon the children.

3:3  Kdo si váží otce, smývá své hříchy.

3:3  Deus enim honoravit patrem in filiis : et judicium matris exquirens, firmavit in filios.

3:4  He that loveth God, shall obtain pardon for his sins by prayer, and shall refrain himself from them, and shall be heard in the prayer of days.

3:4  Kdo ctí svou matku, jako by si střádal poklady.

3:4  Qui diligit Deum exorabit pro peccatis, et continebit se ab illis, et in oratione dierum exaudietur.

3:5  And he that honoureth his mother is as one that layeth up a treasure.

3:5  Kdo si váží otce, bude mít radost ze svých dětí, a až se bude modlit, bude vyslyšen.

3:5  Et sicut qui thesaurizat, ita et qui honorificat matrem suam.

3:6  He that honoureth his father shall have joy in his own children, and in the day of his prayer he shall be heard.

3:6  Kdo ctí svého otce, bude dlouho živ, kdo poslouchá Hospodina, svou matku potěší

3:6  Qui honorat patrem suum jucundabitur in filiis, et in die orationis suæ exaudietur.

3:7  He that honoureth his father shall enjoy a long life: and he that obeyeth the father, shall be a comfort to his mother.

3:7  a bude sloužit svým rodičům jako pánům.

3:7  Qui honorat patrem suum vita vivet longiore, et qui obedit patri refrigerabit matrem.

3:8  He that feareth the Lord, honoureth his parents, and will serve them as his masters that brought him into the world.

3:8  Važ si svého otce slovem i činem, ať se ti dostane jeho požehnání.

3:8  Qui timet Dominum honorat parentes, et quasi dominis serviet his qui se genuerunt.

3:9  Honour thy father, in work and word, and all patience,

3:9  Otcovské požehnání totiž upevňuje domy dětí, matčino prokletí je však ze základů vyvrací.

3:9  In opere, et sermone, et omni patientia, honora patrem tuum,

3:10  That a blessing may come upon thee from him, and his blessing may remain in the latter end.

3:10  Nechtěj se proslavit zneuctěním svého otce, vždyť otcovo zneuctění ti k slávě neslouží.

3:10  ut superveniat tibi benedictio ab eo, et benedictio illius in novissimo maneat.

3:11  The father's blessing establisheth the houses of the children: but the mother's curse rooteth up the foundation.

3:11  Slávu má člověk ze cti svého otce a matčino zahanbení je dětem k ostudě.

3:11  Benedictio patris firmat domos filiorum : maledictio autem matris eradicat fundamenta.

3:12  Glory not in the dishonour of thy father: for his shame is no glory to thee.

3:12  Ujmi se, chlapče, svého otce ve stáří a nezarmucuj ho, dokud je naživu.

3:12  Ne glorieris in contumelia patris tui : non enim est tibi gloria ejus confusio.

3:13  For the glory of a man is from the honour of his father, and a father without honour is the disgrace of the son.

3:13  I když mu slábne rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když sám jsi při síle.

3:13  Gloria enim hominis ex honore patris sui, et dedecus filii pater sine honore.

3:14  Son, support the old age of thy father, and grieve him not in his life;

3:14  Tvůj soucit s otcem ti nebude zapomenut, započítá se ti jako oběť za hříchy.

3:14  Fili, suscipe senectam patris tui, et non contristes eum in vita illius :

3:15  And if his understanding fail, have patience with him, and despise him not when thou art in thy strength: for the relieving of the father shall not be forgotten.

3:15  Bůh si jej připomene ve tvůj den soužení a tvé hříchy roztají jak led na slunci.

3:15  et si defecerit sensu, veniam da, et ne spernas eum in virtute tua : eleemosyna enim patris non erit in oblivione.

3:16  For good shall be repaid to thee for the sin of thy mother.

3:16  Kdo nechá otce na holičkách, je jako rouhač, a toho, kdo zlobí matku, Hospodin prokleje.

3:16  Nam pro peccato matris restituetur tibi bonum :

3:17  And in justice thou shalt be built up, and in the day of affliction thou shalt be remembered: and thy sins shall melt away as the ice in the fair warm weather.

3:17  Konej svou práci, chlapče, s vlídností a dobří lidé tě budou milovat.

3:17  et in justitia ædificabitur tibi, et in die tribulationis commemorabitur tui, et sicut in sereno glacies, solventur peccata tua.

3:18  Of what an evil fame is he that forsaketh his father: and he is cursed of God that angereth his mother.

3:18  Čím jsi významnější, tím víc se pokořuj a dojdeš milosti u Hospodina.

3:18  Quam malæ famæ est qui derelinquit patrem, et est maledictus a Deo qui exasperat matrem !

3:19  My son, do thy works in meekness, and thou shalt be beloved above the glory of men.

3:19  Fili, in mansuetudine opera tua perfice, et super hominum gloriam diligeris.

3:20  The greater thou art, the more humble thyself in all things, and thou shalt find grace before God:

3:20  Hospodinova moc je totiž veliká, ale oslaven je tam, kde je pokora.

3:20  Quanto magnus es, humilia te in omnibus, et coram Deo invenies gratiam :

3:21  For great is the power of God alone, and he is honoured by the humble.

3:21  Nevyhledávej, co je pro tebe příliš nesnadné, co je nad tvé síly, nezkoumej.

3:21  quoniam magna potentia Dei solius, et ab humilibus honoratur.

3:22  Seek not the things that are too high for thee, and search not into things above thy ability: but the things that God hath commanded thee, think on them always, and in many of his works be not curious.

3:22  Mysli na to, co ti bylo svěřeno, vždyť co je skryté, se tě netýká.

3:22  Altiora te ne quæsieris, et fortiora te ne scrutatus fueris : sed quæ præcepit tibi Deus, illa cogita semper, et in pluribus operibus ejus ne fueris curiosus.

3:23  For it is not necessary for thee to see with thy eyes those things that are hid.

3:23  Nepleť se do toho, co ti nepřísluší, vždyť už jsi přijal víc, než lze pochopit.

3:23  Non est enim tibi necessarium ea, quæ abscondita sunt, videre oculis tuis.

3:24  In unnecessary matters be not over curious, and in many of his works thou shalt not be inquisitive.

3:24  Namyšlenost už svedla mnohé na scestí, jejich mysl pokazily špatné domněnky.

3:24  In supervacuis rebus noli scrutari multipliciter, et in pluribus operibus ejus non eris curiosus.

3:25  For many things are shewn to thee above the understanding of men.

3:25  Plurima enim super sensum hominum ostensa sunt tibi :

3:26  And the suspicion of them hath deceived many, and hath detained their minds in vanity.

3:26  Zatvrzelé srdce špatně dopadne, kdo miluje nebezpečí, ten v něm zahyne.

3:26  multos quoque supplantavit suspicio illorum, et in vanitate detinuit sensus illorum.

3:27  A hard heart shall fear evil at the last: and he that loveth danger shall perish in it.

3:27  Zatvrzelé srdce zatíží útrapy, hříšník bude vršit hřích na hřích.

3:27  Cor durum habebit male in novissimo, et qui amat periculum in illo peribit.

3:28  A heart that goeth two ways shall not have success, and the perverse of heart shall be scandalized therein.

3:28  Na potíže pyšného není lék, zakořenil v něm zlý výhonek.

3:28  Cor ingrediens duas vias non habebit successus, et pravus corde in illis scandalizabitur.

3:29  A wicked heart shall be laden with sorrows, and the sinner will add sin to sin.

3:29  Srdce rozumného přemýšlí o moudrých výrocích, mudrc touží po pozorném posluchači.

3:29  Cor nequam gravabitur in doloribus, et peccator adjiciet ad peccandum.

3:30  The congregation of the proud shall not be healed: for the plant of wickedness shall take root in them, and it shall not be perceived.

3:30  Voda uhasí plápolající oheň, almužna smýt hříchy dovede.

3:30  Synagogæ superborum non erit sanitas, frutex enim peccati radicabitur in illis, et non intelligetur.

3:31  The heart of the wise is understood in wisdom, and a good ear will hear wisdom with all desire.

3:31  Kdo oplácí dobrem, myslí na budoucnost, ve chvíli pádu najde oporu.

3:31  Cor sapientis intelligitur in sapientia, et auris bona audiet cum omni concupiscentia sapientiam.

3:32  A wise heart, and which hath understanding, will abstain from sins, and in the works of justice shall have success.

3:32  Sapiens cor et intelligibile abstinebit se a peccatis, et in operibus justitiæ successus habebit.

3:33  Water quencheth a flaming fire, and alms resisteth sins:

3:33  Ignem ardentem exstinguit aqua, et eleemosyna resistit peccatis :

3:34  And God provideth for him that sheweth favour: he remembereth him afterwards, and in the time of his fall he shall find a sure stay.

3:34  et Deus prospector est ejus qui reddit gratiam : meminit ejus in posterum, et in tempore casus sui inveniet firmamentum.

Chapter 4

4:1  Son, defraud not the poor of alms, and turn not away thy eyes from the poor.

4:1  Nepřipravuj, chlapče, chudáka o příjem, potřebného marně čekat nenechej.

4:1  Fili, eleemosynam pauperis ne defraudes, et oculos tuos ne transvertas a paupere.

4:2  Despise not the hungry soul: and provoke not the poor in his want.

4:2  Toho, kdo hladoví, nezarmucuj, nepopouzej člověka v jeho zoufalství.

4:2  Animam esurientem ne despexeris, et non exasperes pauperem in inopia sua.

4:3  Afflict not the heart of the needy, and defer not to gibe to him that is in distress.

4:3  Nepřidávej trápení rozhořčenému srdci, potřebného nenech čekat na tvůj dar.

4:3  Cor inopis ne afflixeris, et non protrahas datum angustianti.

4:4  Reject not the petition of the afflicted: and turn not away thy face from the needy.

4:4  Neodmítej prosebníka, který je v úzkých, neodvracej tvář od chudého.

4:4  Rogationem contribulati ne abjicias, et non avertas faciem tuam ab egeno.

4:5  Turn not away thy eyes from the poor for fear of anger: and leave not to them that ask of thee to curse thee behind thy back.

4:5  Neodvracej oči od toho, kdo má nouzi, nedej mu důvod, aby tě proklínal.

4:5  Ab inope ne avertas oculos tuos propter iram : et non relinquas quærentibus tibi retro maledicere.

4:6  For the prayer of him that curseth thee in the bitterness of his soul, shall be heard, for he that made him will hear him.

4:6  Kdyby tě totiž ve svém rozhořčení proklel, jeho Stvořitel by tu prosbu vyslyšel.

4:6  Maledicentis enim tibi in amaritudine animæ, exaudietur deprecatio illius : exaudiet autem eum qui fecit illum.

4:7  Make thyself affable to the congregation of the poor, and humble thy soul to the ancient, and bow thy head to a great man.

4:7  Hleď, ať jsi ve shromáždění oblíben, skláněj hlavu před velmožem.

4:7  Congregationi pauperum affabilem te facito : et presbytero humilia animam tuam, et magnato humilia caput tuum.

4:8  Bow down thy ear cheerfully to the poor, and pay what thou owest, and answer him peaceable words with mildness.

4:8  Nakloň své ucho k hlasu chudého, na pozdrav mu odpovídej laskavě.

4:8  Declina pauperi sine tristitia aurem tuam, et redde debitum tuum, et responde illi pacifica in mansuetudine.

4:9  Deliver him that suffereth wrong out of the hand of the proud: and be not fainthearted in thy soul.

4:9  Zachraň utlačovaného z rukou utlačovatele, nebuď zbabělý, když máš vynést soud.

4:9  Libera eum qui injuriam patitur de manu superbi, et non acide feras in anima tua.

4:10  In judging be merciful to the fatherless as a father, and as a husband to their mother.

4:10  Sirotkům buď jako otec a jejich matce nahraď manžela; pak budeš jako syn Nejvyššího a on tě bude milovat víc než tvá matka.

4:10  In judicando esto pupillis misericors ut pater, et pro viro matri illorum :

4:11  And thou shalt be as the obedient son of the most High, and he will have mercy on thee more than a mother.

4:11  Moudrost vychovává své syny, ujímá se těch, kdo ji hledají.

4:11  et eris tu velut filius Altissimi obediens, et miserebitur tui magis quam mater.

4:12  Wisdom inspireth life into her children, and protecteth them that seek after her, and will go before them in the way of justice.

4:12  Kdo ji miluje, miluje život; ti, kdo ji časně hledají, budou naplněni radostí.

4:12  Sapientia filiis suis vitam inspirat : et suscipit inquirentes se, et præibit in via justitiæ.

4:13  And he that loveth her, loveth life: and they that watch for her, shall embrace her sweetness.

4:13  Kdo se jí drží, zdědí slávu, a kam vstoupí, tam Hospodin žehná.

4:13  Et qui illam diligit, diligit vitam, et qui vigilaverint ad illam complectentur placorem ejus.

4:14  They that hold her fast, shall inherit life: and whithersoever she entereth, God will give a blessing.

4:14  Kdo jí slouží, slouží Svatému; Hospodin miluje ty, kdo ji milují.

4:14  Qui tenuerint illam, vitam hæreditabunt : et quo introibit benedicet Deus.

4:15  They that serve her, shall be servants to the holy one: and God loveth them that love her.

4:15  Kdo jí naslouchá, bude vládnout národy, a kdo o ni dbá, bude bydlet v bezpečí.

4:15  Qui serviunt ei obsequentes erunt sancto : et eos qui diligunt illam, diligit Deus.

4:16  He that hearkeneth to her, shall judge nations: and he that looketh upon her, shall remain secure.

4:16  Spolehne-li se na ni, získá ji a jeho potomkům zůstane ve vlastnictví.

4:16  Qui audit illam judicabit gentes : et qui intuetur illam permanebit confidens.

4:17  If he trust to her, he shall inherit her, and his generation shall be in assurance.

4:17  Nejdřív ho povede po křivolakých cestách, dopustí na něj strach a zděšení, svou výchovou ho potrápí, dokud na něho nebude spolehnutí, bude ho zkoušet svými příkazy.

4:17  Si crediderit ei, hæreditabit illam, et erunt in confirmatione creaturæ illius :

4:18  For she walketh with him in temptation, and at the first she chooseth him.

4:18  Pak se však k němu rychle vrátí, učiní ho šťastným a odhalí mu svá tajemství.

4:18  quoniam in tentatione ambulat cum eo, et in primis eligit eum.

4:19  She will bring upon him fear and dread and trial: and she will scourge him with the affliction of her discipline, till she try him by her laws, and trust his soul.

4:19  Zbloudí-li, pak ho opustí a vydá ho napospas jeho neštěstí.

4:19  Timorem, et metum, et probationem inducet super illum : et cruciabit illum in tribulatione doctrinæ suæ, donec tentet eum in cogitationibus suis, et credat animæ illius.

4:20  Then she will strengthen him, and make a straight way to him, and give him joy,

4:20  Čekej na příležitost a chraň se před zlem – pak se za sebe stydět nebudeš.

4:20  Et firmabit illum, et iter adducet directum ad illum, et lætificabit illum :

4:21  And will disclose her secrets to him, and will heap upon him treasures of knowledge and understanding of justice.

4:21  Je totiž ostuda, která přináší hřích, a ostuda, která přináší slávu a milost.

4:21  et denudabit absconsa sua illi, et thesaurizabit super illum scientiam et intellectum justitiæ.

4:22  But if he go astray, she will forsake him, and deliver him into the hands of his enemy.

4:22  Nebuď na sebe příliš přísný, ať tě zahanbení nezničí.

4:22  Si autem oberraverit, derelinquet eum, et tradet eum in manus inimici sui.

4:23  Son, observe the time, and fly from evil.

4:23  Nezdráhej se mluvit, když je to k užitku;

4:23  Fili, conserva tempus, et devita a malo.

4:24  For thy soul be not ashamed to say the truth.

4:24  moudrost se přece pozná v řeči a vzdělání v tom, jak promluvíš.

4:24  Pro anima tua ne confundaris dicere verum :

4:25  For there is a shame that bringeth sin, and there is a shame that bringeth glory and grace.

4:25  Nikdy neodporuj pravdě, za svou nevědomost hanbi se.

4:25  est enim confusio adducens peccatum, et est confusio adducens gloriam et gratiam.

4:26  Accept no person against thy own person, nor against thy soul a lie.

4:26  Nestyď se vyznat vlastní hříchy, nesnaž se přeprat říční proud.

4:26  Ne accipias faciem adversus faciem tuam, nec adversus animam tuam mendacium.

4:27  Reverence not thy neighbour in his fall:

4:27  Nepodřizuj se hlupákovi a na mocného neber ohledy.

4:27  Ne reverearis proximum tuum in casu suo,

4:28  And refrain not to speak in the time of salvation. Hide not thy wisdom in her beauty.

4:28  Usiluj o pravdu, i kdybys měl umřít, a Hospodin Bůh povede tvůj boj.

4:28  nec retineas verbum in tempore salutis. Non abscondas sapientiam tuam in decore suo :

4:29  For by the tongue wisdom is discerned: and understanding, and knowledge, and learning by the word of the wise, and steadfastness in the works of justice.

4:29  Nebuď odvážný ve slovech, a přitom líný a liknavý v činech.

4:29  in lingua enim sapientia dignoscitur : et sensus, et scientia, et doctrina in verbo sensati, et firmamentum in operibus justitiæ.

4:30  In nowise speak against the truth, but be ashamed of the lie of thy ignorance.

4:30  Nedělej ze sebe doma lva, nemysli, že tě sluhové chtějí obelhat.

4:30  Non contradicas verbo veritatis ullo modo, et de mendacio ineruditionis tuæ confundere.

4:31  Be not ashamed to confess thy sins, but submit not thyself to every man for sin.

4:31  Neměj nataženou ruku, abys bral, a nezavírej ji, když máš rozdávat.

4:31  Non confundaris confiteri peccata tua, et ne subjicias te omni homini pro peccato.

4:32  Resist not against the face of the mighty, and do not strive against the stream of the river.

4:32  Noli resistere contra faciem potentis, nec coneris contra ictum fluvii.

4:33  Strive for justice for thy soul, and even unto death fight for justice, and God will overthrow thy enemies for thee.

4:33  Pro justitia agonizare pro anima tua, et usque ad mortem certa pro justitia : et Deus expugnabit pro te inimicos tuos.

4:34  Be not hasty in thy tongue: and slack and remiss in thy works.

4:34  Noli citatus esse in lingua tua, et inutilis, et remissus in operibus tuis.

4:35  Be not as a lion in thy house, terrifying them of thy household, and oppressing them that are under thee.

4:35  Noli esse sicut leo in domo tua, evertens domesticos tuos, et opprimens subjectos tibi.

4:36  Let not thy hand be stretched out to receive, and shut when thou shouldst give.

4:36  Non sit porrecta manus tua ad accipiendum, et ad dandum collecta.

Chapter 5

5:1  Set not thy heart upon unjust possessions, and say not: I have enough to live on: for it shall be of no service in the time of vengeance and darkness.

5:1  Nespoléhej se na své bohatství, neříkej: „Já si vystačím.“

5:1  Noli attendere ad possessiones iniquas, et ne dixeris : Est mihi sufficiens vita : nihil enim proderit in tempore vindictæ et obductionis.

5:2  Follow not in thy strength the desires of thy heart:

5:2  Neřiď se sám sebou a svou silou, nežeň se za svým srdcem a jeho touhou.

5:2  Ne sequaris in fortitudine tua concupiscentiam cordis tui,

5:3  And say not: How mighty am I? and who shall bring me under for my deeds? for God will surely take revenge.

5:3  Neříkej: „Kdo mi má co poroučet?“ Hospodin tě totiž jistě potrestá.

5:3  et ne dixeris : Quomodo potui ? aut, Quis me subjiciet propter facta mea ? Deus enim vindicans vindicabit.

5:4  Say not: I have sinned, and what harm hath befallen me? for the most High is a patient rewarder.

5:4  Neříkej: „Zhřešil jsem, a nic se mi nestalo“ – Hospodin má přece času dost.

5:4  Ne dixeris : Peccavi : et quid mihi accidit triste ? Altissimus enim est patiens redditor.

5:5  Be not without fear about sin forgiven, and add not sin upon sin:

5:5  Nebuď si tak jist odpuštěním, že bys klidně vršil hřích na hřích.

5:5  De propitiatio peccato noli esse sine metu, neque adjicias peccatum super peccatum.

5:6  And say not: The mercy of the Lord is great, he will have mercy on the multitude of my sins.

5:6  Neříkej: „Jeho slitování je veliké, množství mých hříchů promine.“ Umí se totiž slitovat i rozhněvat, jeho hněv na hříšníky dopadá.

5:6  Et ne dicas : Miseratio Domini magna est, multitudinis peccatorum meorum miserebitur :

5:7  For mercy and wrath quickly come from him, and his wrath looketh upon sinners.

5:7  Obrať se k Hospodinu bez otálení, neodkládej to z jednoho dne na druhý. Hospodinův hněv totiž přijde znenadání, v den účtování tě zahubí.

5:7  misericordia enim et ira ab illo cito proximant, et in peccatores respicit ira illius.

5:8  Delay not to be converted to the Lord, and defer it not from day to day.

5:8  Nespoléhej se na nekalé bohatství – v den pohromy tě nespasí!

5:8  Non tardes converti ad Dominum, et ne differas de die in diem :

5:9  For his wrath shall come on a sudden, and in the time of vengeance he will destroy thee.

5:9  Při každém větru nepřevívej obilí a nevydávej se všemi cestami, jako to dělají prolhaní hříšníci.

5:9  subito enim veniet ira illius, et in tempore vindictæ disperdet te.

5:10  Be not anxious for goods unjustly gotten: for they shall not profit thee in the day of calamity and revenge.

5:10  Buď stálý ve svém přesvědčení, tvé výroky ať se nemění.

5:10  Noli anxius esse in divitiis injustis : non enim proderunt tibi in die obductionis et vindictæ.

5:11  Winnow not with every wind, and go not into every way: for so is every sinner proved by a double tongue.

5:11  Buď pohotový k naslouchání, odpověď si ale v klidu rozmysli.

5:11  Non ventiles te in omnem ventum, et non eas in omnem viam : sic enim omnis peccator probatur in duplici lingua.

5:12  Be steadfast in the way of the Lord, and in the truth of thy judgment, and in knowledge, and let the word of peace and justice keep with thee.

5:12  Odpověz bližnímu, máš-li co říct, jinak si polož ruku na ústa.

5:12  Esto firmus in via Domini, et in veritate sensus tui et scientia : et prosequatur te verbum pacis et justitiæ.

5:13  Be meek to hear the word, that thou mayst understand: and return a true answer with wisdom.

5:13  Sláva i hanba pochází z mluvení, člověka vlastní jazyk zahubí.

5:13  Esto mansuetus ad audiendum verbum, ut intelligas, et cum sapientia proferas responsum verum.

5:14  If thou have understanding, answer thy neighbour: but if not, let thy hand be upon thy mouth, lest thou be surprised in an unskilful word, and be confounded.

5:14  Nebuď znám jako pomlouvač, nechystej jazykem žádnou lest. Zloděje totiž čeká potupa, lháře pak tvrdý odsudek.

5:14  Si est tibi intellectus, responde proximo : sin autem, sit manus tua super os tuum, ne capiaris in verbo indisciplinato, et confundaris.

5:15  Honour and glory is in the word of the wise, but the tongue of the fool is his ruin.

5:15  Ve velkých ani malých věcech nechybuj, z přítele v nepřítele neměň se.

5:15  Honor et gloria in sermone sensati : lingua vero imprudentis subversio est ipsius.

5:16  Be not called a whisperer, and be not taken in thy tongue, and confounded.

5:16  Non appelleris susurro, et lingua tua ne capiaris et confundaris :

5:17  For confusion and repentance is upon a thief, and an evil mark of disgrace upon the double tongued, but to the whisperer hatred, and enmity, and reproach.

5:17  super furem enim est confusio et pœnitentia, et denotatio pessima super bilinguem : susurratori autem odium, et inimicitia, et contumelia.

5:18  Justify alike the small and the great.

5:18  Justifica pusillum et magnum similiter.

Chapter 6

6:1  Instead of a friend become not an enemy to thy neighbour: for an evil man shall inherit reproach and shame, so shall every sinner that is envious and double tongued.

6:1  Špatná pověst totiž působí ostudu a hanbu – to bude dědictví prolhaných hříšníků.

6:1  Noli fieri pro amico inimicus proximo : improperium enim et contumeliam malus hæreditabit : et omnis peccator invidus et bilinguis.

6:2  Extol not thyself in the thoughts of thy soul like a bull: lest thy strength be quashed by folly,

6:2  Nenech se unášet svými žádostmi, jinak tě rozsápají jako býk.

6:2  Non te extollas in cogitatione animæ tuæ velut taurus, ne forte elidatur virtus tua per stultitiam :

6:3  And it eat up thy leaves, and destroy thy fruit, and thou be left as a dry tree in the wilderness.

6:3  Přijdeš o své listí, ztratíš plody a zůstaneš jako suchý strom.

6:3  et folia tua comedat, et fructus tuos perdat, et relinquaris velut lignum aridum in eremo.

6:4  For a wicked soul shall destroy him that hath it, and maketh him to be a joy to his enemies, and shall lead him into the lot of the wicked.

6:4  Člověka zahubí jeho špatné sklony, jeho nepřátelé se mu vysmějí.

6:4  Anima enim nequam disperdet qui se habet, et in gaudium inimicis dat illum, et deducet in sortem impiorum.

6:5  A sweet word multiplieth friends, and appeaseth enemies, and a gracious tongue in a good man aboundeth.

6:5  Vlídná řeč ti přidá přátele, přívětivý jazyk vzbudí laskavost.

6:5  Verbum dulce multiplicat amicos et mitigat inimicos, et lingua eucharis in bono homine abundat.

6:6  Be in peace with many, but let one of a thousand be thy counsellor.

6:6  Mnoho ať je těch, kteří tě zdraví, tvým rádcem ať je však jen jeden z tisíce.

6:6  Multi pacifici sint tibi : et consiliarius sit tibi unus de mille.

6:7  If thou wouldst get a friend, try him before thou takest him, and do not credit him easily.

6:7  Hledáš-li přítele, podrob ho zkoušce, důvěřovat mu nespěchej.

6:7  Si possides amicum, in tentatione posside eum, et ne facile credas ei.

6:8  For there is a friend for his own occasion, and he will not abide in the day of thy trouble.

6:8  Někdo je přítelem, jen když se mu to hodí, v den tvého soužení tě však opustí.

6:8  Est enim amicus secundum tempus suum, et non permanebit in die tribulationis.

6:9  And there is a friend that turneth to enmity; and there is a friend that will disclose hatred and strife and reproaches.

6:9  Některý přítel se změní v nepřítele, prozradí váš spor, a tak tě zahanbí.

6:9  Et est amicus qui convertitur ad inimicitiam, et est amicus qui odium et rixam et convitia denudabit.

6:10  And there is a friend a companion at the table, and he will not abide in the day of distress.

6:10  Některý přítel s tebou sedá u stolu, v den tvého soužení tě však opustí.

6:10  Est autem amicus socius mensæ, et non permanebit in die necessitatis.

6:11  A friend if he continue steadfast, shall be to thee as thyself, and shall act with confidence among them of thy household.

6:11  Když se ti vede dobře, je s tebou jako stín, i tvé služebníky vyplísní.

6:11  Amicus si permanserit fixus, erit tibi quasi coæqualis, et in domesticis tuis fiducialiter aget.

6:12  If he humble himself before thee, and hide himself from thy face, thou shalt have unanimous friendship for good.

6:12  Když ale klesneš, obrátí se proti tobě, ani potkat tě chtít nebude.

6:12  Si humiliaverit se contra te, et a facie tua absconderit se, unanimem habebis amicitiam bonam.

6:13  Separate thyself from thy enemies, and take heed of thy friends.

6:13  Nepřátelům se vyhýbej a dávej si pozor i na přátele.

6:13  Ab inimicis tuis separare, et ab amicis tuis attende.

6:14  A faithful friend is a strong defence: and he that hath found him, hath found a treasure.

6:14  Věrný přítel je pevná záštita, kdo ho najde, našel poklad.

6:14  Amicus fidelis protectio fortis : qui autem invenit illum, invenit thesaurum.

6:15  Nothing can be compared to a faithful friend, and no weight of gold and silver is able to countervail the goodness of his fidelity.

6:15  Věrný přítel je k nezaplacení, jeho cenu nevyváží nic.

6:15  Amico fideli nulla est comparatio, et non est digna ponderatio auri et argenti contra bonitatem fidei illius.

6:16  A faithful friend is the medicine of life and immortality: and they that fear the Lord, shall find him.

6:16  Věrný přítel je elixír života – naleznou ho ti, kdo Hospodina ctí.

6:16  Amicus fidelis medicamentum vitæ et immortalitatis : et qui metuunt Dominum, invenient illum.

6:17  He that feareth God, shall likewise have good friendship: because according to him shall his friend be.

6:17  Ten, kdo ctí Hospodina, bude mít dobré přátele, bude si jich hledět jako sám sebe.

6:17  Qui timet Deum æque habebit amicitiam bonam, quoniam secundum illum erit amicus illius.

6:18  My son, from thy youth up receive instruction, and even to thy grey hairs thou shalt find wisdom.

6:18  Přijímej, chlapče, vzdělání už od mládí, a až do stáří budeš nacházet moudrost.

6:18  Fili, a juventute tua excipe doctrinam, et usque ad canos invenies sapientiam.

6:19  Come to her as one that plougheth, and soweth, and wait for her good fruits:

6:19  Přistupuj k ní jak oráč a rozsévač, čekej na její dobré plody. Při jejím pěstování se jen trochu přičiníš a brzy okusíš její úrody.

6:19  Quasi is qui arat et seminat accede ad eam, et sustine bonos fructus illius.

6:20  For in working about her thou shalt labour a little, and shalt quickly eat of her fruits.

6:20  Pro tupce je ale neúrodná, zabedněnec u ní nevytrvá.

6:20  In opere enim ipsius exiguum laborabis, et cito edes de generationibus illius.

6:21  How very unpleasant is wisdom to the unlearned, and the unwise will not continue with her.

6:21  Bude pro něj tvrdá jak prubířský kámen, a tak ji zanedlouho odvrhne.

6:21  Quam aspera est nimium sapientia indoctis hominibus ! et non permanebit in illa excors.

6:22  She shall be to them as a mighty stone of trial, and they will cast her from them before it be long.

6:22  Moudrost totiž ke cti svého jména je přístupná jen nemnohým.

6:22  Quasi lapidis virtus probatio erit in illis : et non demorabuntur projicere illam.

6:23  For the wisdom of doctrine is according to her name, and she is not manifest unto many, but with them to whom she is known, she continueth even to the sight of God.

6:23  Poslechni, chlapče, a přijmi mou radu, neodmítej mé poučení:

6:23  Sapientia enim doctrinæ secundum nomen est ejus, et non est multis manifestata : quibus autem cognita est, permanet usque ad conspectum Dei.

6:24  Give ear, my son, and take wise counsel, and cast not away my advice.

6:24  Strč své nohy do jejích okovů, svůj krk do jejího obojku.

6:24  Audi, fili, et accipe consilium intellectus, et ne abjicias consilium meum.

6:25  Put thy feet into her fetters, and thy neck into her chains:

6:25  Skloň se a nes ji na svých ramenou, jejím poutům se nezpěčuj.

6:25  Injice pedem tuum in compedes illius, et in torques illius collum tuum.

6:26  Bow down thy shoulder, and bear her, and be not grieved with her bands.

6:26  Vykroč k ní z celé duše své, ze všech sil se drž jejích cest.

6:26  Subjice humerum tuum, et porta illam, et ne acedieris vinculis ejus.

6:27  Come to her with all thy mind, and keep her ways with all thy power.

6:27  Sleduj a hledej ji, a dá se ti poznat; až se jí zmocníš, už ji nepouštěj.

6:27  In omni animo tuo accede ad illam, et in omni virtute tua conserva vias ejus.

6:28  Search for her, and she shall be made known to thee, and when thou hast gotten her, let her not go:

6:28  Nakonec v ní najdeš odpočinutí, ona se stane tvou radostí.

6:28  Investiga illam, et manifestabitur tibi : et continens factus, ne derelinquas eam :

6:29  For in the latter end thou shalt find rest in her, and she shall be turned to thy joy.

6:29  Její okovy ti budou mocnou záštitou a její obojek slavnostním rouchem.

6:29  in novissimis enim invenies requiem in ea, et convertetur tibi in oblectationem.

6:30  Then shall her fetters be a strong defence for thee, and a firm foundation, and her chain a robe of glory:

6:30  Její jho bude zlatou ozdobou a její pouta purpurovou šňůrou.

6:30  Et erunt tibi compedes ejus in protectionem fortitudinis et bases virtutis, et torques illius in stolam gloriæ :

6:31  For in her is the beauty of life, and her bands are a healthful binding.

6:31  Oblečeš si ji jako slavnostní roucho a nasadíš si jako nádhernou korunu.

6:31  decor enim vitæ est in illa, et vincula illius alligatura salutaris.

6:32  Thou shalt put her on as a robe of glory, and thou shalt set her upon thee as a crown of joy.

6:32  Budeš-li chtít, chlapče, dá ti vzdělání, oddáš-li se jí, budeš rozvážný.

6:32  Stolam gloriæ indues eam, et coronam gratulationis superpones tibi.

6:33  My son, if thou wilt attend to me, thou shalt learn: and if thou wilt apply thy mind, thou shalt be wise.

6:33  Budeš-li rád naslouchat, pochopíš, budeš-li dávat pozor, dojdeš moudrosti.

6:33  Fili, si attenderis mihi, disces : et si accommodaveris animum tuum, sapiens eris.

6:34  If thou wilt incline thy ear, thou shalt receive instruction: and if thou love to hear, thou shalt be wise.

6:34  Vyhledávej společnost starších, a kdo je moudrý, k tomu se připoj.

6:34  Si inclinaveris aurem tuam, excipies doctrinam : et si dilexeris audire, sapiens eris.

6:35  Stand in the multitude of ancients that are wise, and join thyself from thy heart to their wisdom, that thou mayst hear every discourse of God, and the sayings of praise may not escape thee.

6:35  Pilně poslouchej každý zbožný výklad, ať ti neuniknou hluboké výroky!

6:35  In multitudine presbyterorum prudentium sta, et sapientiæ illorum ex corde conjungere, ut omnem narrationem Dei possis audire, et proverbia laudis non effugiant a te.

6:36  And if thou see a man of understanding, go to him early in the morning, and let thy foot wear the steps of his doors.

6:36  Uvidíš-li rozumného, choď za ním hned zrána, tvé nohy ať ošlapají jeho práh!

6:36  Et si videris sensatum, evigila ad eum, et gradus ostiorum illius exterat pes tuus.

6:37  Let thy thoughts be upon the precepts of God, and meditate continually on his commandments: and he will give thee a heart, and the desire of wisdom shall be given to thee.

6:37  Uvažuj o Hospodinových zákonech, o jeho přikázáních stále přemítej. On sám pak posílí tvé srdce a touhou po moudrosti budeš obdařen.

6:37  Cogitatum tuum habe in præceptis Dei, et in mandatis illius maxime assiduus esto : et ipse dabit tibi cor, et concupiscentia sapientiæ dabitur tibi.

Chapter 7

7:1  Do no evils, and no evils shall lay hold of thee.

7:1  Nečiň zlé a zlo tě nestihne.

7:1  Noli facere mala, et non te apprehendent :

7:2  Depart from the unjust, and evils shall depart from thee.

7:2  Vyhni se nespravedlnosti a mine tě.

7:2  discede ab iniquo, et deficient mala abs te.

7:3  My son, sow not evils in the furrows of injustice, and thou shalt not reap them sevenfold.

7:3  Nezasévej, synu, do brázd zla a nebudeš je sklízet sedmkrát.

7:3  Fili, non semines mala in sulcis injustitiæ, et non metes ea in septuplum.

7:4  Seek not of the Lord a preeminence, nor of the king the seat of honour.

7:4  Nežádej od Hospodina vládu ani čestné místo od krále.

7:4  Noli quærere a Domino ducatum, neque a rege cathedram honoris.

7:5  Justify not thyself before God, for he knoweth the heart: and desire not to appear wise before the king.

7:5  Nečiň se spravedlivým před Hospodinem, a nedělej chytrého před králem.

7:5  Non te justifices ante Deum, quoniam agnitor cordis ipse est : et penes regem noli velle videri sapiens.

7:6  Seek not to be made a judge, unless thou have strength enough to extirpate iniquities: lest thou fear the person of the powerful, and lay a stumblingblock for thy integrity.

7:6  Nesnaž se stát soudcem, nemáš-li sílu odstranit křivdy, aby ses nezalekl velmože a neztratil svou poctivost.

7:6  Noli quærere fieri judex, nisi valeas virtute irrumpere iniquitates : ne forte extimescas faciem potentis, et ponas scandalum in æquitate tua.

7:7  Offend not against the multitude of a city, neither cast thyself in upon the people,

7:7  Neproviňuj se proti obyvatelům města a nespouštěj se s lůzou.

7:7  Non pecces in multitudinem civitatis, nec te immittas in populum :

7:8  Nor bind sin to sin: for even in one thou shalt not be unpunished.

7:8  Neopakuj jeden hřích dvakrát – už za ten první budeš potrestán!

7:8  neque alliges duplicia peccata, nec enim in uno eris immunis.

7:9  Be not fainthearted in thy mind:

7:9  Neříkej: „Bůh vezme v potaz mé četné dary, Nejvyšší mě přijme pro mé oběti.“

7:9  Noli esse pusillanimis in animo tuo :

7:10  Neglect not to pray, and to give alms.

7:10  Neochabuj ve svém modlení a nezapomínej na almužny.

7:10  exorare et facere eleemosynam ne despicias.

7:11  Say not: God will have respect to the multitude of my gifts, and when I offer to the most high God, he will accept my offerings.

7:11  Neposmívej se člověku v jeho hořkosti, vždyť Ten, který ponižuje, může i povýšit.

7:11  Ne dicas : In multitudine munerum meorum respiciet Deus, et offerente me Deo altissimo, munera mea suscipiet.

7:12  Laugh no man to scorn in the bitterness of his soul: for there is one that humbleth and exalteth, God who seeth all.

7:12  Nevymýšlej si na svého bratra lži a nedělej nic podobného ani příteli.

7:12  Non irrideas hominem in amaritudine animæ : est enim qui humiliat et exaltat circumspector Deus.

7:13  Devise not a lie against thy brother: neither do the like against thy friend.

7:13  Chraň se lži v každé podobě – k dobru se nikdy neprolžeš!

7:13  Noli amare mendacium adversus fratrem tuum, neque in amicum similiter facias.

7:14  Be not willing to make any manner of lie: for the custom thereof is not good.

7:14  Nežvaň ve shromáždění starců a při modlitbě se neopakuj.

7:14  Noli velle mentiri omne mendacium : assiduitas enim illius non est bona.

7:15  Be not full of words in a multitude of ancients, and repeat not the word in thy prayer.

7:15  Neštiť se namáhavé dřiny, ani zemědělství, jež založil Nejvyšší.

7:15  Noli verbosus esse in multitudine presbyterorum, et non iteres verbum in oratione tua.

7:16  Hate not laborious works, nor husbandry ordained by the most High.

7:16  Nezařazuj se mezi hříšníky – pamatuj, že Boží hněv se nezpozdí!

7:16  Non oderis laboriosa opera, et rusticationem creatam ab Altissimo.

7:17  Number not thyself among the multitude of the disorderly.

7:17  Pokořuj se co nejvíce – trestem bezbožníka je oheň a červ!

7:17  Non te reputes in multitudine indisciplinatorum.

7:18  Remember wrath, for it will not tarry long.

7:18  Nevyměň přítele za peníze, vlastního bratra ani za zlato z Ofiru.

7:18  Memento iræ, quoniam non tardabit.

7:19  Humble thy spirit very much: for the vengeance on the flesh of the ungodly is fire and worms.

7:19  Nepohrdej moudrou a dobrou ženou – její přízeň je nad zlato!

7:19  Humilia valde spiritum tuum, quoniam vindicta carnis impii ignis et vermis.

7:20  Do not transgress against thy friend deferring money, nor despise thy dear brother for the sake of gold.

7:20  Netýrej otroka, který poctivě pracuje, ani nádeníka, který svědomitě dře.

7:20  Noli prævaricari in amicum pecuniam differentem, neque fratrem carissimum auro spreveris.

7:21  Depart not from a wise and good wife, whom thou hast gotten in the fear of the Lord: for the grace of her modesty is above gold.

7:21  Rozumného otroka miluj celým srdcem a neupři mu svobodu.

7:21  Noli discedere a muliere sensata et bona, quam sortitus es in timore Domini : gratia enim verecundiæ illius super aurum.

7:22  Hurt not the servant that worketh faithfully, nor the hired man that giveth thee his life.

7:22  Máš dobytek? Starej se o něj, a je-li užitečný, drž si jej.

7:22  Non lædas servum in veritate operantem, neque mercenarium dantem animam suam.

7:23  Let a wise servant be dear to thee as thy own soul, defraud him not of liberty, nor leave him needy.

7:23  Máš syny? Vychovávej je – ohýbej stromek dokud je mladý.

7:23  Servus sensatus sit tibi dilectus quasi anima tua : non defraudes illum libertate, neque inopem derelinquas illum.

7:24  Hast thou cattle? have an eye to them: and if they be for thy profit, keep them with thee.

7:24  Máš dcery? Starej se, ať jsou cudné a nerozmazluj je.

7:24  Pecora tibi sunt, attende illis : et si sunt utilia, perseverent apud te.

7:25  Hast thou children? instruct them, and bow down their neck from their childhood.

7:25  Provdej dceru a dokonáš veliké dílo, dej ji rozumnému muži.

7:25  Filii tibi sunt ? erudi illos, et curva illos a pueritia illorum.

7:26  Hast thou daughters? have a care of their body, and shew not thy countenance gay towards them.

7:26  Máš ženu podle svého srdce? Nezapuzuj ji; je-li ti však protivná, nesvěřuj se jí.

7:26  Filiæ tibi sunt ? serva corpus illarum, et non ostendas hilarem faciem tuam ad illas.

7:27  Marry thy daughter well, and thou shalt do a great work, and give her to a wise man.

7:27  Z celého srdce si važ svého otce a nezapomeň na matčiny porodní bolesti.

7:27  Trade filiam, et grande opus feceris : et homini sensato da illam.

7:28  If thou hast a wife according to thy soul, cast her not off: and to her that is hateful, trust not thyself. With thy whole heart,

7:28  Pamatuj, že z nich ses narodil; čím jim odplatíš vše, co ti dali?

7:28  Mulier si est tibi secundum animam tuam, non projicias illam : et odibili non credas te. In toto corde tuo

7:29  Honour thy father, and forget not the groanings of thy mother:

7:29  Z celé své duše cti Hospodina a važ si jeho kněží.

7:29  honora patrem tuum, et gemitus matris tuæ ne obliviscaris :

7:30  Remember that thou hadst not been born but through them: and make a return to them as they have done for thee.

7:30  Ze všech svých sil miluj svého Stvořitele a nezanedbávej jeho služebníky.

7:30  memento quoniam nisi per illos natus non fuisses : et retribue illis, quomodo et illi tibi.

7:31  With all thy soul fear the Lord, and reverence his priests.

7:31  Měj v úctě Hospodina a važ si kněze; dej mu jeho podíl, jak je ti přikázáno: prvotinu úrody, odškodnění za hřích a plece obětin, oběť zasvěcení a prvotinu z posvátných věcí.

7:31  In tota anima tua time Dominum, et sacerdotes illius sanctifica.

7:32  With all thy strength love him that made thee: and forsake not his ministers.

7:32  Vztáhni svou ruku k chudému, abys dostal plnost požehnání.

7:32  In omni virtute tua dilige eum qui te fecit, et ministros ejus ne derelinquas.

7:33  Honour God with all thy soul and give honour to the priests, and purify thyself with thy arms.

7:33  Prokazuj štědrost ke všem živým, a ani mrtvému neodpírej laskavost.

7:33  Honora Deum ex tota anima tua, et honorifica sacerdotes, et propurga te cum brachiis.

7:34  Give them their portion, as it is commanded thee, of the firstfruits and of purifications: and for thy negligences purify thyself with a few.

7:34  Neodvracej se od plačících a truchli s truchlícími.

7:34  Da illis partem, sicut mandatum est tibi, primitiarum et purgationis, et de negligentia tua purga te cum paucis.

7:35  Offer to the Lord the gift of thy shoulders, and the sacrifice of sanctification, and the firstfruits of the holy things:

7:35  Neotálej navštěvovat nemocné – pro takové skutky budeš oblíben.

7:35  Datum brachiorum tuorum, et sacrificium sanctificationis offeres Domino, et initia sanctorum.

7:36  And stretch out thy hand to the poor, that thy expiation and thy blessing may be perfected.

7:36  Při všem, co činíš, pamatuj na svůj konec a nikdy nezhřešíš.

7:36  Et pauperi porrige manum tuam, ut perficiatur propitiatio et benedictio tua.

7:37  A gift hath grace in the sight of all the living, and restrain not grace from the dead.

7:37  Gratia dati in conspectu omnis viventis, et mortuo non prohibeas gratiam.

7:38  Be not wanting in comforting them that weep, and walk with them that mourn.

7:38  Non desis plorantibus in consolatione, et cum lugentibus ambula.

7:39  Be not slow to visit the sick: for by these things thou shalt be confirmed in love.

7:39  Non te pigeat visitare infirmum : ex his enim in dilectione firmaberis.

7:40  In all thy works remember thy last end, and thou shalt never sin.

7:40  In omnibus operibus tuis memorare novissima tua, et in æternum non peccabis.

Chapter 8

8:1  Strive not with a powerful man, lest thou fall into his hands.

8:1  Nebojuj s mocným člověkem, ať mu nepadneš do rukou.

8:1  Non litiges cum homine potente, ne forte incidas in manus illius.

8:2  Contend not with a rich man, lest he bring an action against thee.

8:2  Neveď spory s tím, kdo je bohatý – jeho majetek tě převáží. Zlato už přece zahubilo mnohé a svedlo i srdce králů.

8:2  Non contendas cum viro locuplete, ne forte contra te constituat litem tibi :

8:3  For gold and silver hath destroyed many, and hath reached even to the heart of kings, and perverted them.

8:3  Nehádej se s užvaněným člověkem, nepřikládej mu dříví na oheň.

8:3  multos enim perdidit aurum et argentum, et usque ad cor regum extendit et convertit.

8:4  Strive not with a man that is full of tongue, and heap not wood upon his fire.

8:4  Neposmívej se tupci, ať nezačne urážet tvé předky.

8:4  Non litiges cum homine linguato, et non strues in ignem illius ligna.

8:5  Communicate not with an ignorant man, lest he speak ill of thy family.

8:5  Nezahanbuj člověka, který opouští svůj hřích; pamatuj, že jsme se provinili všichni.

8:5  Non communices homini indocto, ne male de progenie tua loquatur.

8:6  Despise not a man that turneth away from sin, nor reproach him therewith: remember that we are all worthy of reproof.

8:6  Neurážej člověka v jeho stáří, vždyť i z nás budou jednou starci.

8:6  Ne despicias hominem avertentem se a peccato, neque improperes ei : memento quoniam omnes in correptione sumus.

8:7  Despise not a man in his old age; for we also shall become old.

8:7  Neraduj se nad něčí smrtí; pamatuj, že všichni musíme zemřít.

8:7  Ne spernas hominem in sua senectute, etenim ex nobis senescunt.

8:8  Rejoice not at the death of thy enemy; knowing that we all die, and are not willing that others should rejoice at our death.

8:8  Nepřehlížej učení moudrých, jejich výroky se zabývej. Z nich totiž získáš poučení, jak sloužit lidem vznešeným.

8:8  Noli de mortuo inimico tuo gaudere : sciens quoniam omnes morimur, et in gaudium nolumus venire.

8:9  Despise not the discourse of them that are ancient and wise, but acquaint thyself with their proverbs.

8:9  Nepohrdej učením starců, i oni se přece poučili od svých otců. Od nich se naučíš, jak být rozumný, a kdy je pravá chvíle promluvit.

8:9  Ne despicias narrationem presbyterorum sapientium, et in proverbiis eorum conversare :

8:10  For of them thou shalt learn wisdom, and instruction of understanding, and to serve great men without blame.

8:10  Nerozfoukávej uhlíky hříšníkovy, ať tě nepohltí jeho plameny.

8:10  ab ipsis enim disces sapientiam et doctrinam intellectus, et servire magnatis sine querela.

8:11  Let not the discourse of the ancients escape thee, for they have learned of their fathers:

8:11  Nenech se vydráždit drzounem – na tvá slova bude číhat v záloze.

8:11  Non te prætereat narratio seniorum, ipsi enim didicerunt a patribus suis :

8:12  For of them thou shalt learn understanding, and to give an answer in time of need.

8:12  Nepůjčuj člověku silnějšímu než jsi sám, a půjčíš-li, počítej s tím, že proděláš.

8:12  quoniam ab ipsis disces intellectum, et in tempore necessitatis dare responsum.

8:13  Kindle not the coals of sinners by rebuking them, lest thou be burnt with the flame of the fire of their sins.

8:13  Nezaručuj se nad své možnosti, a zaručíš-li se, buď připraven zaplatit.

8:13  Non incendas carbones peccatorum arguens eos, et ne incendaris flamma ignis peccatorum illorum.

8:14  Stand not against the face of an injurious person, lest he sit as a spy to entrap thee in thy words.

8:14  Nesuď se se soudcem – rozsudek bude záležet na něm.

8:14  Ne contra faciem stes contumeliosi, ne sedeat quasi insidiator ori tuo.

8:15  Lend not to a man that is mightier than thyself: and if thou lendest, count it as lost.

8:15  Nevydávej se na cestu s dobrodruhem, aby ti nezpůsobil potíže. Bude totiž jednat, jak si umane, a kvůli jeho potrhlosti zahyneš.

8:15  Noli fœnerari homini fortiori te : quod si fœneraveris, quasi perditum habe.

8:16  Be not surety above thy power: and if thou be surety, think as if thou wert to pay it.

8:16  Neveď spor se vznětlivým člověkem a necestuj s ním někde v pustině. V jeho očích totiž krev nemá cenu, a tam, kde není pomoci, tě napadne.

8:16  Non spondeas super virtutem tuam : quod si spoponderis, quasi restituens cogita.

8:17  Judge not against a judge: for he judgeth according to that which is just.

8:17  Neraď se s hlupákem, neudrží totiž tajemství.

8:17  Non judices contra judicem, quoniam secundum quod justum est judicat.

8:18  Go not on the way with a bold man, lest he burden thee with his evils: for he goeth according to his own will, and thou shalt perish together with his folly.

8:18  Nedělej nic tajného před cizím, nevíš totiž, co z toho vyvodí.

8:18  Cum audace non eas in via, ne forte gravet mala sua in te : ipse enim secundum voluntatem suam vadit, et simul cum stultitia illius peries.

8:19  Quarrel not with a passionate man, and go not into the desert with a bold man: for blood is as nothing in his sight, and where there is no help he will overthrow thee.

8:19  Neotvírej každému své srdce a nenech si od každého projevovat přízeň.

8:19  Cum iracundo non facias rixam, et cum audace non eas in desertum : quoniam quasi nihil est ante illum sanguis, et ubi non est adjutorium, elidet te.

8:20  Advise not with fools, for they cannot love but such things as please them.

8:20  Cum fatuis consilium non habeas : non enim poterunt diligere nisi quæ eis placent.

8:21  Before a stranger do no matter of counsel: for thou knowest not what he will bring forth.

8:21  Coram extraneo ne facias consilium : nescis enim quid pariet.

8:22  Open not thy heart to every man: lest he repay thee with an evil turn, and speak reproachfully to thee.

8:22  Non omni homini cor tuum manifestes, ne forte inferat tibi gratiam falsam, et convicietur tibi.

Chapter 9

9:1  Be not jealous over the wife of thy bosom, lest she shew in thy regard the malice of a wicked lesson.

9:1  Nežárli na ženu ve svém náručí, ať ji nenaučíš, jak ti ublížit.

9:1  Non zeles mulierem sinus tui, ne ostendat super te malitiam doctrinæ nequam.

9:2  Give not the power of thy soul to a woman, lest she enter upon thy strength, and thou be confounded.

9:2  Neoddávej se ženě celým srdcem, jinak tě cele ovládne.

9:2  Non des mulieri potestatem animæ tuæ, ne ingrediatur in virtutem tuam, et confundaris.

9:3  Look not upon a woman that hath a mind for many: lest thou fall into her snares.

9:3  Nestýkej se s ženou lehkých mravů, ať neskočíš na její návnadu.

9:3  Ne respicias mulierem multivolam, ne forte incidas in laqueos illius.

9:4  Use not much the company of her that is a dancer, and hearken not to her, lest thou perish by the force of her charms.

9:4  Netoč se kolem zpěvačky, ať nejsi lapen jejím uměním.

9:4  Cum saltatrice ne assiduus sis, nec audias illam, ne forte pereas in efficacia illius.

9:5  Gaze not upon a maiden, lest her beauty be a stumblingblock to thee.

9:5  Nezírej na pannu, ať kvůli ní neneseš vinu.

9:5  Virginem ne conspicias, ne forte scandalizeris in decore illius.

9:6  Give not thy soul to harlots in any point: lest thou destroy thyself and thy inheritance.

9:6  Nedávej své srdce nevěstkám, ať nepřijdeš o dědictví.

9:6  Ne des fornicariis animam tuam in ullo, ne perdas te et hæreditatem tuam.

9:7  Look not round about thee in the ways of the city, nor wander up and down in the streets thereof.

9:7  Nebloumej po ulicích města, nepotloukej se po jeho pustých zákoutích.

9:7  Noli circumspicere in vicis civitatis, nec oberraveris in plateis illius.

9:8  Turn away thy face from a woman dressed up, and gaze not about upon another's beauty.

9:8  Odvrať svůj zrak od ženy pohledné, na cizí krásu nezírej. Ženská krása už svedla mnohé; rozněcuje zamilovanost jako oheň.

9:8  Averte faciem tuam a muliere compta, et ne circumspicias speciem alienam.

9:9  For many have perished by the beauty of a woman, and hereby lust is enkindled as a fire.

9:9  Se vdanou ženou nikdy nesedej, nikdy s ní nehoduj při víně, aby ti k ní snad nepřirostlo srdce a tvůj duch nesklouzl k záhubě.

9:9  Propter speciem mulieris multi perierunt : et ex hoc concupiscentia quasi ignis exardescit.

9:10  Every woman that is a harlot, shall be trodden upon as dung in the way.

9:10  Neopouštěj dávného přítele, vždyť nový se mu sotva vyrovná. Nový přítel je jak mladé víno: teprve až zestárne, s potěšením ho vychutnáš.

9:10  Omnis mulier quæ est fornicaria, quasi stercus in via conculcabitur.

9:11  Many by admiring the beauty of another man's wife, have become reprobate, for her conversation burneth as fire.

9:11  Nežárli na slávu hříšníka, vždyť nevíš, jaké ho čeká neštěstí.

9:11  Speciem mulieris alienæ multi admirati, reprobi facti sunt : colloquium enim illius quasi ignis exardescit.

9:12  Sit not at all with another man's wife, nor repose upon the bed with her:

9:12  Neměj zalíbení v zálibách bezbožných – pamatuj, že se trestu dožijí.

9:12  Cum aliena muliere ne sedeas omnino, nec accumbas cum ea super cubitum :

9:13  And strive not with her over wine, lest thy heart decline towards her and by thy blood thou fall into destruction.

9:13  Drž se dál od člověka, který má moc zabíjet, a nebudeš stíhán smrtelným strachem. Přiblížíš-li se mu, varuj se udělat chybný krok, jinak tě připraví o život. Uvědom si, že kráčíš mezi pastmi, že se po městské hradbě procházíš.

9:13  et non alterceris cum illa in vino, ne forte declinet cor tuum in illam, et sanguine tuo labaris in perditionem.

9:14  Forsake not an old friend, for the new will not be like to him.

9:14  Zkoumej bližního podle své možnosti, a raď se s moudrými.

9:14  Ne derelinquas amicum antiquum : novus enim non erit similis illi.

9:15  A new friend is as new wine: it shall grow old, and thou shalt drink it with pleasure.

9:15  Rozprávěj s rozumnými a všechny tvé rozmluvy ať jsou o zákonu Nejvyššího.

9:15  Vinum novum amicus novus : veterascet, et cum suavitate bibes illud.

9:16  Envy not the glory and riches of a sinner: for thou knowest not what his ruin shall be.

9:16  Stoluj společně s muži spravedlivými a tvou chloubou ať je úcta k Hospodinu.

9:16  Non zeles gloriam et opes peccatoris : non enim scis quæ futura sit illius subversio.

9:17  Be not pleased with the wrong done by the unjust, knowing that even to hell the wicked shall not please.

9:17  Řemeslník získá chválu za své výtvory, ale vůdce lidu musí moudře mluvit.

9:17  Non placeat tibi injuria injustorum, sciens quoniam usque ad inferos non placebit impius.

9:18  Keep thee far from the man that hath power to kill, so thou shalt not suspect the fear of death.

9:18  Mluvka je postrachem svého města, a kdo mluví zbrkle, bude pohrdán.

9:18  Longe abesto ab homine potestatem habente occidendi, et non suspicaberis timorem mortis.

9:19  And if thou come to him, commit no fault, lest he take away thy life.

9:19  Et si accesseris ad illum, noli aliquid committere, ne forte auferat vitam tuam.

9:20  Know it to be a communication with death: for thou art going in the midst of snares, and walking upon the arms of them that are grieved.

9:20  Communionem mortis scito, quoniam in medio laqueorum ingredieris, et super dolentium arma ambulabis.

9:21  According to thy power beware of thy neighbour, and treat with the wise and prudent.

9:21  Secundum virtutem tuam cave te a proximo tuo, et cum sapientibus et prudentibus tracta.

9:22  Let just men be thy guests, and let thy glory be in the fear of God.

9:22  Viri justi sint tibi convivæ, et in timore Dei sit tibi gloriatio :

9:23  And let the thought of God be in thy mind, and all thy discourse on the commandments of the Highest.

9:23  et in sensu sit tibi cogitatus Dei, et omnis enarratio tua in præceptis Altissimi.

9:24  Works shall be praised for the hand of the artificers, and the prince of the people for the wisdom of his speech, but the word of the ancients for the sense.

9:24  In manu artificum opera laudabuntur, et princeps populi in sapientia sermonis sui, in sensu vero seniorum verbum.

9:25  A man full of tongue is terrible in his city, and he that is rash in his word shall be hateful.

9:25  Terribilis est in civitate sua homo linguosus : et temerarius in verbo suo odibilis erit.

Chapter 10

10:1  A wise judge shall judge his people, and the government of a prudent man shall be steady.

10:1  Moudrý soudce bude vychovávat svůj lid, vláda rozumného bude spořádaná.

10:1  Judex sapiens judicabit populum suum, et principatus sensati stabilis erit.

10:2  As the judge of the people is himself, so also are his ministers: and what manner of man the ruler of a city is, such also are they that dwell therein.

10:2  Jaký soudce lidu, takoví i jeho služebníci, jaký vládce města, takoví i všichni obyvatelé.

10:2  Secundum judicem populi, sic et ministri ejus : et qualis rector est civitatis, tales et inhabitantes in ea.

10:3  An unwise king shall be the ruin of his people: and cities shall be inhabited through the prudence of the rulers.

10:3  Hloupý král zahubí svůj lid, městu se daří, když jsou jeho vůdci rozumní.

10:3  Rex insipiens perdet populum suum : et civitates inhabitabuntur per sensum potentium.

10:4  The power of the earth is in the hand of God, and in his time he will raise up a profitable ruler over it.

10:4  Moc nad zemí je v Hospodinových rukách, on vzbudí správného vůdce v pravý čas.

10:4  In manu Dei potestas terræ : et utilem rectorem suscitabit in tempus super illam.

10:5  The prosperity of man is in the hand of God, and upon the person of the scribe he shall lay his honour.

10:5  Zdar člověka je v Hospodinových rukách, on přisoudí slávu znalci Písma.

10:5  In manu Dei prosperitas hominis, et super faciem scribæ imponet honorem suum.

10:6  Remember not any injury done thee by thy neighbour, and do thou nothing by deeds of injury.

10:6  Nezlob se na bližního kvůli kdejaké křivdě a nikdy nejednej se zpupností.

10:6  Omnis injuriæ proximi ne memineris, et nihil agas in operibus injuriæ.

10:7  Pride is hateful before God and men: and all iniquity of nations is execrable.

10:7  Člověku i Hospodinu je pýcha odporná, křivda se hnusí oběma.

10:7  Odibilis coram Deo est et hominibus superbia, et execrabilis omnis iniquitas gentium.

10:8  A kingdom is translated from one people to another, because of injustices, and wrongs, and injuries, and divers deceits.

10:8  Nadvláda přechází z národa na národ pomocí křivd, nestydatosti a bohatství.

10:8  Regnum a gente in gentem transfertur propter injustitias, et injurias, et contumelias, et diversos dolos.

10:9  But nothing is more wicked than the covetous man. Why is earth, and ashes proud?

10:9  Čím se ten prach a popel tolik pyšní? Vždyť mu už zaživa hnijí vnitřnosti!

10:9  Avaro autem nihil est scelestius. Quid superbit terra et cinis ?

10:10  There is not a more wicked thing than to love money: for such a one setteth even his own soul to sale: because while he liveth he hath cast away his bowels.

10:10  Dlouhá nemoc se směje lékaři: Dnes král, zítra nebožtík!

10:10  Nihil est iniquius quam amare pecuniam : hic enim et animam suam venalem habet, quoniam in vita sua projecit intima sua.

10:11  All power is of short life. A long sickness is troublesome to the physician.

10:11  A po smrti člověk podědí hmyz, havěť a červy.

10:11  Omnis potentatus brevis vita ; languor prolixior gravat medicum.

10:12  The physician cutteth off a short sickness: so also a king is to day, and to morrow he shall die.

10:12  Počátkem pýchy je opustit Hospodina, v srdci se od Stvořitele odvrátit.

10:12  Brevem languorem præcidit medicus : sic et rex hodie est, et cras morietur.

10:13  For when a man shall die, he shall inherit serpents, and beasts, and worms.

10:13  Počátkem pýchy je totiž hřích, a kdo se hříchu drží, bude kypět neřestí. Takové Hospodin překvapí pohromami, vyvrátí je až k úplnému zničení.

10:13  Cum enim morietur homo, hæreditabit serpentes, et bestias, et vermes.

10:14  The beginning of the pride of man, is to fall off from God:

10:14  Hospodin svrhl vladaře z trůnů a dosadil místo nich laskavé.

10:14  Initium superbiæ hominis apostatare a Deo :

10:15  Because his heart is departed from him that made him: for pride is the beginning of all sin: he that holdeth it, shall be filled with maledictions, and it shall ruin him in the end.

10:15  Hospodin vyrval národy z kořenů a zasadil místo nich pokorné.

10:15  quoniam ab eo qui fecit illum recessit cor ejus, quoniam initium omnis peccati est superbia. Qui tenuerit illam adimplebitur maledictis, et subvertet eum in finem.

10:16  Therefore hath the Lord disgraced the assemblies of the wicked, and hath utterly destroyed them.

10:16  Hospodin zpustošil území národů a vyvrátil je až k základům země.

10:16  Propterea exhonoravit Dominus conventus malorum, et destruxit eos usque in finem.

10:17  God hath overturned the thrones of proud princes, and hath set up the meek in their stead.

10:17  Vypudil obyvatele, zahubil je a jejich památku vyhladil ze země.

10:17  Sedes ducum superborum destruxit Deus, et sedere fecit mites pro eis.

10:18  God hath made the roots of proud nations to wither, and hath planted the humble of these nations.

10:18  Pýcha nebyla určena lidem, prchlivost není pro syny žen.

10:18  Radices gentium superbarum arefecit Deus, et plantavit humiles ex ipsis gentibus.

10:19  The Lord hath overthrown the lands of the Gentiles, and hath destroyed them even to the foundation.

10:19  Které pokolení je vážené? Pokolení lidské. Které pokolení je vážené? Ti, kdo Hospodina ctí. Které pokolení je bezectné? Pokolení lidské. Které pokolení je bezectné? Ti, kdo přestupují přikázání.

10:19  Terras gentium evertit Dominus, et perdidit eas usque ad fundamentum.

10:20  He hath made some of them to wither away, and hath destroyed them, and hath made the memory of them to cease from the earth.

10:20  Vůdce je vážený uprostřed svých příbuzných, Hospodin si váží těch, kdo jej ctí.

10:20  Arefecit ex ipsis, et disperdidit eos, et cessare fecit memoriam eorum a terra.

10:21  God hath abolished the memory of the proud, and hath preserved the memory of them that are humble in mind.

10:21  Memoria superborum perdidit Deus, et reliquit memoriam humilium sensu.

10:22  Pride was not made for men: nor wrath for the race of women.

10:22  Bohatý, slavný anebo chudý – jejich chloubou je, že Hospodina ctí.

10:22  Non est creata hominibus superbia, neque iracundia nationi mulierum.

10:23  That seed of men shall be honoured, which feareth God: but that seed shall be dishonoured, which transgresseth the commandments of the Lord.

10:23  Není správné ponižovat rozumného chudáka a není namístě oslavovat hříšníka.

10:23  Semen hominum honorabitur hoc, quod timet Deum : semen autem hoc exhonorabitur, quod præterit mandata Domini.

10:24  In the midst of brethren their chief is honourable: so shall they that fear the Lord, be in his eyes.

10:24  Velmož, soudce i hodnostář jsou ve vážnosti, větší je však ten, kdo Hospodina ctí.

10:24  In medio fratrum rector illorum in honore : et qui timent Dominum erunt in oculis illius.

10:25  The fear of God is the glory of the rich, and of the honourable, and of the poor.

10:25  Když moudrému otrokovi slouží svobodní, rozumnému člověku to nevadí.

10:25  Gloria divitum, honoratorum, et pauperum, timor Dei est.

10:26  Despise not a just man that is poor, and do not magnify a sinful man that is rich.

10:26  Když něco dokážeš, nedělej chytráka a nenaparuj se, když nevíš kudy kam.

10:26  Noli despicere hominem justum pauperem, et noli magnificare virum peccatorem divitem.

10:27  The great man, and the judge, and the mighty is in honour: and there is none greater than he that feareth God.

10:27  Lepší je pracovat a mít hojnost všeho než se vychloubat a nemít na jídlo.

10:27  Magnus, et judex, et potens est in honore : et non est major illo qui timet Deum.

10:28  They that are free shall serve a servant that is wise: and a man that is prudent and well instructed will not murmur when he is reproved; and he that is ignorant, shall not be honoured.

10:28  Získej si, chlapče, slávu skromností a oceňuj sám sebe, jak si zasloužíš.

10:28  Servo sensato liberi servient : et vir prudens et disciplinatus non murmurabit correptus, et inscius non honorabitur.

10:29  Extol not thyself in doing thy work, and linger not in the time of distress;

10:29  Kdo ospravedlní toho, kdo si sám škodí? A kdo ocení toho, kdo se sám hanobí?

10:29  Noli extollere te in faciendo opere tuo, et noli cunctari in tempore angustiæ.

10:30  Better is he that laboureth, and aboundeth in all things, than he that boasteth himself and wanteth bread.

10:30  Chloubou chudáka je jeho vědění, chloubou boháče jeho bohatství.

10:30  Melior est qui operatur et abundat in omnibus, quam qui gloriatur et eget pane.

10:31  My son, keep thy soul in meekness, and give it honour according to its desert.

10:31  Kdo je vážený, když je chudý, o co více jako bohatý? Kdo je v nevážnosti, když je bohatý, o co více, zchudne-li?

10:31  Fili, in mansuetudine serva animam tuam, et da illi honorem secundum meritum suum.

10:32  Who will justify him that sinneth against his own soul? and who will honour him that dishonoureth his own soul?

10:32  Peccantem in animam suam quis justificabit ? et quis honorificabit exhonorantem animam suam ?

10:33  The poor man is glorified by his discipline and fear, and there is a man that is honoured for his wealth.

10:33  Pauper gloriatur per disciplinam et timorem suum : et est homo qui honorificatur propter substantiam suam.

10:34  But he that is glorified in poverty, how much more in wealth? and he that is glorified in wealth, let him fear poverty.

10:34  Qui autem gloriatur in paupertate, quanto magis in substantia ! et qui gloriatur in substantia, paupertatem vereatur.

Chapter 11

11:1  The wisdom of the humble shall exalt his head, and shall make him sit in the midst of great men.

11:1  Moudrost poníženého jej povýší a usadí jej mezi velmoži.

11:1  Sapientia humiliati exaltabit caput illius, et in medio magnatorum consedere illum faciet.

11:2  Praise not a man for his beauty, neither despise a man for his look.

11:2  Nechval člověka kvůli jeho kráse a nikým nepohrdej pro jeho vzhled.

11:2  Non laudes virum in specie sua, neque spernas hominem in visu suo.

11:3  The bee is small among flying things but her fruit hath the chiefest sweetness.

11:3  Včela je nepatrný létající hmyz, její plody jsou ale ze všech nejsladší.

11:3  Brevis in volatilibus est apis, et initium dulcoris habet fructus illius.

11:4  Glory not in apparel at any time, and be not exalted in the day of thy honour: for the works of the Highest only are wonderful, and his works are glorious, and secret, and hidden.

11:4  Nechlub se šaty, které nosíš, a v den, kdy jsi poctěn, nezpychni. Hospodinova díla jsou totiž mimo chápání a jeho skutky jsou lidem ukryty.

11:4  In vestitu ne glorieris umquam, nec in die honoris tui extollaris : quoniam mirabilia opera Altissimi solius, et gloriosa, et absconsa, et invisa opera illius.

11:5  Many tyrants have sat on the throne, and he whom no man would think on, hath worn the crown.

11:5  Mnozí vládci museli usednout na zem a korunován byl ten, na koho nikdo nemyslel.

11:5  Multi tyranni sederunt in throno : et insuspicabilis portavit diadema.

11:6  Many mighty men have been greatly brought down, and the glorious have been delivered into the hand of others.

11:6  Mnozí velmoži se dočkali strašné potupy a slavní muži padli do rukou jiných.

11:6  Multi potentes oppressi sunt valide, et gloriosi traditi sunt in manus alterorum.

11:7  Before thou inquire, blame no man: and when thou hast inquired, reprove justly.

11:7  Nikoho neobviňuj, dřív než věc vyšetříš, nejprve přemýšlej, pak teprv kárej.

11:7  Priusquam interroges, ne vituperes quemquam : et cum interrogaveris, corripe juste.

11:8  Before thou hear, answer not a word: and interrupt not others in the midst of their discourse.

11:8  Nedávej odpověď, dřív než vše vyslechneš, a neskákej člověku do řeči.

11:8  Priusquam audias, ne respondeas verbum : et in medio sermonum ne adjicias loqui.

11:9  Strive not in a matter which doth not concern thee, and sit not in judgment with sinners.

11:9  Nehádej se o to, co se tě netýká, a nepleť se do sporů mezi hříšníky.

11:9  De ea re quæ te non molestat, ne certeris : et in judicio peccantium ne consistas.

11:10  My son, meddle not with many matters: and if thou be rich, thou shalt not be free from sin: for if thou pursue after thou shalt not overtake; and if thou run before thou shalt not escape.

11:10  Nezabývej se, chlapče, mnoha věcmi – budeš-li dělat příliš, přijdeš k úhoně. Poženeš-li se, ničeho nedosáhneš, dáš-li se na útěk, nezachráníš se.

11:10  Fili, ne in multis sint actus tui : et si dives fueris, non eris immunis a delicto. Si enim secutus fueris, non apprehendes : et non effugies, si præcucurreris.

11:11  There is an ungodly man that laboureth, and maketh haste, and is in sorrow, and is so much the more in want.

11:11  Někdo se snaží, namáhá a vyčerpává, ale čím více dělá, tím více strádá.

11:11  Est homo laborans et festinans, et dolens : impius, et tanto magis non abundabit.

11:12  Again, there is an inactive man that wanteth help, is very weak in ability, and full of poverty:

11:12  Jiný je malátný a potřebuje pomoc, síly má málo a bídy víc než dost, Hospodin ale na něj milostivě shlédne a z jeho ponížení ho povznese –

11:12  Est homo marcidus egens recuperatione, plus deficiens virtute, et abundans paupertate :

11:13  Yet the eye of God hath looked upon him for good, and hath lifted him up from his low estate, and hath exalted his head: and many have wondered at him, and have glorified God.

11:13  povýší jej tak, že se mnozí podiví.

11:13  et oculus Dei respexit illum in bono, et erexit eum ab humilitate ipsius, et exaltavit caput ejus : et mirati sunt in illo multi, et honoraverunt Deum.

11:14  Good things and evil, life and death, poverty and riches, are from God.

11:14  Štěstí i neštěstí, život i smrt, chudoba i bohatství, vše pochází od Hospodina.

11:14  Bona et mala, vita et mors, paupertas et honestas, a Deo sunt :

11:15  Wisdom and discipline, and the knowledge of the law are with God. Love and the ways of good things are with him.

11:15  sapientia, et disciplina, et scientia legis, apud Deum : dilectio, et viæ bonorum, apud ipsum.

11:16  Error and darkness are created with sinners: and they that glory in evil things, grow old in evil.

11:16  Error et tenebræ peccatoribus concreata sunt : qui autem exsultant in malis consenescunt in malo.

11:17  The gift of God abideth with the just, and his advancement shall have success for ever.

11:17  Dar Hospodinův zůstane zbožným a díky jeho přízni se jim bude dařit navěky.

11:17  Datio Dei permanet justis, et profectus illius successus habebit in æternum.

11:18  There is one that is enriched by living sparingly, and this is the portion of his reward.

11:18  Někdo bohatne odříkáním a lakotou a za odměnu dostane tento úděl:

11:18  Est qui locupletatur parce agendo, et hæc est pars mercedis illius.

11:19  In that he saith: I have found me rest, and now I will eat of my goods alone:

11:19  Řekne si: „Konečně klid, teď si užiji svého majetku,“ nezná však příští okamžik, kdy zemře a všechno zanechá jiným.

11:19  In eo quod dicit : Inveni requiem mihi, et nunc manducabo de bonis meis solus :

11:20  And he knoweth not what time shall pass, and that death approacheth, and that he must leave all to others, and shall die.

11:20  Dostůj svým závazkům a žij podle nich, při svém úkolu zůstaň do stáří.

11:20  et nescit quod tempus præteriet, et mors appropinquet, et relinquat omnia aliis, et morietur.

11:21  Be steadfast in thy covenant, and be conversant therein, and grow old in the work of thy commandments.

11:21  Neobdivuj skutky hříšníka, spoléhej na Hospodina a své dílo dělej dál, vždyť je tak snadné v Hospodinových očích, nechat rychle a náhle zbohatnout chudáka.

11:21  Sta in testamento tuo, et in illo colloquere, et in opere mandatorum tuorum veterasce.

11:22  Abide not in the works of sinners. But trust in God, and stay in thy place,

11:22  Hospodinovo požehnání odmění zbožné, jeho požehnání náhle rozkvete.

11:22  Ne manseris in operibus peccatorum : confide autem in Deo, et mane in loco tuo.

11:23  For it is easy in the eyes of God on a sudden to make the poor man rich.

11:23  Neříkej: „Co ještě potřebuji? Co bych si ještě opatřil?“

11:23  Facile est enim in oculis Dei subito honestare pauperem.

11:24  The blessing of God maketh haste to reward the just, and in a swift hour his blessing beareth fruit.

11:24  Neříkej: „Já si vystačím. Co zlého se mi teď může přihodit?“

11:24  Benedictio Dei in mercedem justi festinat, et in hora veloci processus illius fructificat.

11:25  Say not: What need I, and what good shall I have by this?

11:25  V den štěstí se zapomíná na neštěstí v den neštěstí se nevzpomene na štěstí.

11:25  Ne dicas : Quid est mihi opus ? et quæ erunt mihi ex hoc bona ?

11:26  Say not: I am sufficient for myself: and what shall I be made worse by this?

11:26  Neboť pro Hospodina je snadné v den smrti odplatit člověku podle jeho jednání.

11:26  Ne dicas : Sufficiens mihi sum : et quid ex hoc pessimabor ?

11:27  In the day of good things be not unmindful of evils: and in the day of evils be not unmindful of good things:

11:27  V hodině útrap se zapomíná na přepych, když člověk umírá, ukáže se, jaký byl.

11:27  In die bonorum ne immemor sis malorum, et in die malorum ne immemor sis bonorum :

11:28  For it is easy before God in the day of death to reward every one according to his ways.

11:28  Neblahořeč nikoho před jeho smrtí; člověk se pozná podle toho, jak skončí.

11:28  quoniam facile est coram Deo in die obitus retribuere unicuique secundum vias suas.

11:29  The affliction of an hour maketh one forget great delights, and in the end of a man is the disclosing of his works.

11:29  Nevoď každého k sobě domů, podvodník zná totiž mnoho lstí.

11:29  Malitia horæ oblivionem facit luxuriæ magnæ, et in fine hominis denudatio operum illius.

11:30  Praise not any man before death, for a man is known by his children.

11:30  Srdce pyšného je jak nastražená koroptev – vyhlíží tvou zkázu jako zvěd.

11:30  Ante mortem ne laudes hominem quemquam : quoniam in filiis suis agnoscitur vir.

11:31  Bring not every man into thy house: for many are the snares of the deceitful.

11:31  Číhá, jak by dobro ve zlo obrátil, i nejkrásnější věci pohaní.

11:31  Non omnem hominem inducas in domum tuam : multæ enim sunt insidiæ dolosi.

11:32  For as corrupted bowels send forth stinking breath, and as the partridge is brought into the cage, and as the roe into the snare: so also is the heart of the proud, and as a spy that looketh on the fall of his neighbour.

11:32  Od jiskry se rozhoří oheň v uhlících a hříšný člověk baží po krvi.

11:32  Sicut enim eructant præcordia fœtentium, et sicut perdix inducitur in caveam, et ut caprea in laqueum : sic et cor superborum, et sicut prospector videns casum proximi sui.

11:33  For he lieth in wait and turneth good into evil, and on the elect he will lay a blot.

11:33  Dej pozor na ničemu, chystá neštěstí; ať tě nepřivede navždy do hanby.

11:33  Bona enim in mala convertens insidiatur, et in electis imponet maculam.

11:34  Of one spark cometh a great fire, and of one deceitful man much blood: and a sinful man lieth in wait for blood.

11:34  Otevři domov cizímu a způsobí ti zmatky, i tvým nejbližším tě odcizí.

11:34  A scintilla una augetur ignis, et ab uno doloso augetur sanguis : homo vero peccator sanguini insidiatur.

11:35  Take heed to thyself of a mischievous man, for he worketh evils: lest he bring upon thee reproach for ever.

11:35  Attende tibi a pestifero, fabricat enim mala, ne inducat super te subsannationem in perpetuum.

11:36  Receive a stranger in, and he shall overthrow thee with a whirlwind, and shall turn thee out of thy own.

11:36  Admitte ad te alienigenam : et subvertet te in turbine, et abalienabit te a tuis propriis.

Chapter 12

12:1  If thou do good, know to whom thou dost it, and there shall be much thanks for thy good deeds.

12:1  Prokazuješ-li dobro, poznej, komu je prokazuješ, a on ti za tvou laskavost poděkuje.

12:1  Si benefeceris, scito cui feceris, et erit gratia in bonis tuis multa.

12:2  Do good to the just, and thou shalt find great recompense: and if not of him, assuredly of the Lord.

12:2  Prokazuj dobro zbožnému a on tě odmění; a když ne on, pak jistě Nejvyšší.

12:2  Benefac justo, et invenies retributionem magnam : et si non ab ipso, certe a Domino.

12:3  For there is no good for him that is always occupied in evil, and that giveth no alms: for the Highest hateth sinners, and hath mercy on the penitent.

12:3  Žádné dobro nečeká toho, kdo se drží zla, a také toho, kdo chudým nedává.

12:3  Non est enim ei bene qui assiduus est in malis, et eleemosynas non danti : quoniam et Altissimus odio habet peccatores, et misertus est pœnitentibus.

12:4  Give to the merciful and uphold not the sinner: God will repay vengeance to the ungodly and to sinners, and keep them against the day of vengeance.

12:4  Zbožnému dej, ale hříšnému nepomáhej.

12:4  Da misericordi, et ne suscipias peccatorem : et impiis et peccatoribus reddet vindictam, custodiens eos in diem vindictæ.

12:5  Give to the good, and receive not a sinner.

12:5  Prokazuj dobro poníženému, bezbožnému ale nedávej. Odepři mu chléb a nedávej mu, jinak se posílen vrhne na tebe: za všechno dobrodiní, jež jsi mu prokázal, bys potom dostal dvojnásobek zla.

12:5  Da bono, et non receperis peccatorem.

12:6  Do good to the humble, and give not to the ungodly: hold back thy bread, and give it not to him, lest thereby he overmaster thee.

12:6  Hříšníky totiž nenávidí i Nejvyšší a ztrestá bezbožné, jak si zaslouží.

12:6  Benefac humili, et non dederis impio : prohibe panes illi dari, ne in ipsis potentior te sit :

12:7  For thou shalt receive twice as much evil for all the good thou shalt have done to him: for the Highest also hateth sinners, and will repay vengeance to the ungodly.

12:7  Dobrému dej, ale hříšnému nepomáhej.

12:7  nam duplicia mala invenies in omnibus bonis quæcumque feceris illi, quoniam et Altissimus odio habet peccatores, et impiis reddet vindictam.

12:8  A friend shall not be known in prosperity, and an enemy shall not be hidden in adversity.

12:8  Přítel se nepozná ve štěstí, nepřítel se neukryje v neštěstí.

12:8  Non agnoscetur in bonis amicus, et non abscondetur in malis inimicus.

12:9  In the prosperity of a man, his enemies are grieved: and a friend is known in his adversity.

12:9  Má-li se člověk dobře, jeho nepřátelé se trápí, má-li se špatně, i přítel ho opustí.

12:9  In bonis viri, inimici illius in tristitia : et in malitia illius, amicus agnitus est.

12:10  Never trust thy enemy for as a brass pot his wickedness rusteth:

12:10  Nikdy nevěř svému nepříteli – jako rez žere kov, tak působí jeho zlost.

12:10  Non credas inimico tuo in æternum : sicut enim æramentum æruginat nequitia illius :

12:11  Though he humble himself and go crouching, yet take good heed and beware of him.

12:11  I když se poníží a půjde shrbený, udrž si odstup a chraň se před ním. Chovej se k němu, jako bys leštil zrcadlo – nakonec vše vyjde najevo.

12:11  et si humiliatus vadat curvus, adjice animum tuum, et custodi te ab illo.

12:12  Set him not by thee, neither let him sit on thy right hand, lest he turn into thy place, and seek to take thy seat and at the last thou acknowledge my words, and be pricked with my sayings.

12:12  Nestav ho po svůj bok, jinak tě svrhne a zabere tvé místo. Neposazuj ho po své pravici – zatouží sedět tam, kde ty! Nakonec pochopíš má slova, s lítostí uznáš, že jsem tě varoval.

12:12  Non statuas illum penes te, nec sedeat ad dexteram tuam, ne forte conversus in locum tuum, inquirat cathedram tuam, et in novissimo agnosces verba mea, et in sermonibus meis stimuleris.

12:13  Who will pity an enchanter struck by a serpent, or any that come near wild beasts? so is it with him that keepeth company with a wicked man, and is involved in his sins.

12:13  Kdo lituje zaklínače, kterého uštkl had, nebo všechny, kdo si zahrávají s šelmami?

12:13  Quis miserebitur incantatori a serpente percusso, et omnibus qui appropiant bestiis ? et sic qui comitatur cum viro iniquo, et obvolutus est in peccatis ejus.

12:14  For an hour he will abide with thee: but if thou begin to decline, he will not endure it.

12:14  Stejně dopadne ten, kdo se stýká s hříšníkem – do jeho hříchů se zaplete.

12:14  Una hora tecum permanebit : si autem declinaveris, non supportabit.

12:15  An enemy speaketh sweetly with his lips, but in his heart he lieth in wait, to throw thee into a pit.

12:15  Nějakou dobu s tebou zůstane, když ale zakolísáš, zradí tě.

12:15  In labiis suis indulcat inimicus, et in corde suo insidiatur ut subvertat te in foveam.

12:16  An enemy weepeth with his eyes: but if he find an opportunity he will not be satisfied with blood:

12:16  Na rtech nepřítele mohou být sladká slova, v srdci však přemítá, jak tě srazit do bláta. V očích nepřítele mohou být i slzy, když však přijde příležitost, vrhne se po tvé krvi.

12:16  In oculis suis lacrimatur inimicus, et si invenerit tempus, non satiabitur sanguine.

12:17  And if evils come upon thee, thou shalt find him there first.

12:17  Ve tvém neštěstí přispěchá dřív než ty – předstírá pomoc, ale chce tě podrazit!

12:17  Et si incurrerint tibi mala, invenies eum illic priorem.

12:18  An enemy hath tears in his eyes, and while he pretendeth to help thee, will undermine thy feet.

12:18  Bude třást hlavou a lomit rukama, bude hodně vzdychat, tvář samá přetvářka!

12:18  In oculis suis lacrimatur inimicus, et quasi adjuvans suffodiet plantas tuas.

12:19  He will shake his head, and clap his hands, and whisper much, and change his countenance.

12:19  Caput suum movebit, et plaudet manu, et multa susurrans commutabit vultum suum.

Chapter 13

13:1  He that toucheth pitch, shall be defiled with it: and he that hath fellowship with the proud, shall put on pride.

13:1  Kdo sahá na smůlu, ten se ušpiní; kdo se stýká s pyšným, bude mu podobný.

13:1  Qui tetigerit picem inquinabitur ab ea : et qui communicaverit superbo induet superbiam.

13:2  He shall take a burden upon him that hath fellowship with one more honourable than himself. And have no fellowship with one that is richer than thyself.

13:2  Nenakládej si břemeno, jenž bys neunes; s mocnějším a bohatším se nestýkej. Proč dávat k sobě kotel se džbánem? Jeden se otluče, druhý rozbije.

13:2  Pondus super se tollat qui honestiori se communicat, et ditiori te ne socius fueris.

13:3  What agreement shall the earthen pot have with the kettle? for if they knock one against the other, it shall be broken.

13:3  Boháč ubližuje, a ještě chrlí výhrůžky, chudáku se ublíží, a ještě se má omluvit.

13:3  Quid communicabit cacabus ad ollam ? quando enim se colliserint, confringetur.

13:4  The rich man hath done wrong, and yet he will fume: but the poor is wronged and must hold his peace.

13:4  Budeš-li mu užitečný, využije tě, budeš-li v úzkých, nechá tě.

13:4  Dives injuste egit, et fremet : pauper autem læsus tacebit.

13:5  If thou give, he will make use of thee: and if thou have nothing, he will forsake thee.

13:5  Máš-li majetek, bude bydlet u tebe, bez výčitek tě vysaje.

13:5  Si largitus fueris, assumet te : et si non habueris, derelinquet te.

13:6  If thou have any thing, he will live with thee, and will make thee bare, and he will not be sorry for thee.

13:6  Bude tě vodit za nos, dokud tě potřebuje, bude se usmívat a povzbuzovat tě, bude ti lichotit a ptát se: Co potřebuješ?

13:6  Si habes, convivet tecum, et evacuabit te : et ipse non dolebit super te.

13:7  If he have need of thee he will deceive thee, and smiling upon thee will put thee in hope; he will speak thee fair, and will say: What wantest thou?

13:7  Bude tě zahanbovat svým vybraným pokrmem, nakonec se ti ale vysměje, až tě dvakrát i třikrát tolik vysaje. Když tě pak potká, nechá tě být, hlavou nad tebou jenom zakroutí.

13:7  Si necessarius illi fueris, supplantabit te, et subridens spem dabit, narrans tibi bona, et dicet : Quid opus est tibi ?

13:8  And he will shame thee by his meats, till he have drawn thee dry twice or thrice, and at last he will laugh at thee: and afterward when he seeth thee, he will forsake thee, and shake his head at thee.

13:8  Dej si pozor, ať se nedáš vodit za nos, ať nejsi ponížen pro svou pošetilost.

13:8  Et confundet te in cibis suis, donec te exinaniat bis et ter : et in novissimo deridebit te, et postea videns derelinquet te, et caput suum movebit ad te.

13:9  Humble thyself to God, and wait for his hands.

13:9  Když tě k sobě pozve velmož, drž se zpátky – bude tě pak zvát o to víc!

13:9  Humiliare Deo, et exspecta manus ejus.

13:10  Beware that thou be not deceived into folly, and be humbled.

13:10  Nevnucuj se, ať nejsi odmítnut, a nestůj opodál, jinak tě přehlédnou.

13:10  Attende ne seductus in stultitiam humilieris.

13:11  Be not lowly in thy wisdom, lest being humbled thou be deceived into folly.

13:11  Nezkoušej s ním mluvit jako rovný s rovným a nedůvěřuj mu, když hodně mluví. Svou dlouhou řečí tě chce jen prověřit, s úsměvem ve tváři si tě vyzkouší.

13:11  Noli esse humilis in sapientia tua, ne humiliatus in stultitiam seducaris.

13:12  If thou be invited by one that is mightier, withdraw thyself: for so he will invite thee the more.

13:12  Nelítostný člověk neuchová tvá tajemství, neušetří tě trápení a vězení.

13:12  Advocatus a potentiore, discede : ex hoc enim magis te advocabit.

13:13  Be not troublesome to him, lest thou be put back: and keep not far from him, lest thou be forgotten.

13:13  Dávej si pozor a buď strašně opatrný, balancuješ totiž na kraji propasti.

13:13  Ne improbus sis, ne impingaris : et ne longe sis ab eo, ne eas in oblivionem.

13:14  Affect not to speak with him as an equal, and believe not his many words: for by much talk he will sift thee, and smiling will examine thee concerning thy secrets.

13:14  Ne retineas ex æquo loqui cum illo, nec credas multis verbis illius : ex multa enim loquela tentabit te, et subridens interrogabit te de absconditis tuis.

13:15  His cruel mind will lay up thy words: and he will not spare to do thee hurt, and to cast thee into prison.

13:15  Každý tvor miluje sobě rovného, každý člověk svého bližního.

13:15  Immitis animus illius conservabit verba tua : et non parcet de malitia, et de vinculis.

13:16  Take heed to thyself, and attend diligently to what thou hearest: for thou walkest in danger of thy ruin.

13:16  Každý hledá svého druha, člověk lne k tomu, kdo se mu podobá.

13:16  Cave tibi, et attende diligenter auditui tuo, quoniam cum subversione tua ambulas :

13:17  When thou hearest those things, see as it were in sleep, and thou shalt awake.

13:17  Proč by se družil vlk s beránkem? Stejně tak hříšník se zbožným člověkem.

13:17  audiens vero illa, quasi in somnis vide, et vigilabis.

13:18  Love God all thy life, and call upon him for thy salvation.

13:18  Jaký soulad bude mezi hyenou a psem? Jaký soulad mezi bohatým a chudákem?

13:18  Omni vita tua dilige Deum, et invoca illum in salute tua.

13:19  Every beast loveth its like: so also every man him that is nearest to himself.

13:19  Osli na poušti jsou kořistí pro lvy, stejně tak se na chudácích pasou bohatí.

13:19  Omne animal diligit simile sibi, sic et omnis homo proximum sibi.

13:20  All flesh shall consort with the like to itself, and every man shall associate himself to his like.

13:20  Pyšnému je poníženost odporná, stejně tak se boháč štítí chudáka.

13:20  Omnis caro ad similem sibi conjungetur, et omnis homo simili sui sociabitur.

13:21  If the wolf shall at any time have fellowship with the lamb, so the sinner with the just.

13:21  Když boháč zakolísá, přátelé ho podepřou; když padne ponížený, přátelé ho odkopnou.

13:21  Si communicabit lupus agno aliquando, sic peccator justo.

13:22  What fellowship hath a holy man with a dog, or what part hath the rich with the poor?

13:22  Když boháč uklouzne, mnozí ho zachytí; když řekne nehoráznost, rádi ho omluví. Když uklouzne ponížený, ještě mu to vyčtou; když promluví rozumně, nedostane prostor.

13:22  Quæ communicatio sancto homini ad canem ? aut quæ pars diviti ad pauperem ?

13:23  The wild ass is the lion's prey in the desert: so also the poor are devoured by the rich.

13:23  Když promluví bohatý, všichni zmlknou, jeho řeč pak vynášejí k oblakům. Když promluví chudý, řeknou: „Kdo to je?“ a když klopýtne, ještě do něj strčí.

13:23  Venatio leonis onager in eremo : sic et pascua divitum sunt pauperes.

13:24  And as humility is an abomination to the proud: so also the rich man abhorreth the poor.

13:24  Bohatství je dobré – když na něm nelpí hřích. Chudoba je zlá – to tvrdí bezbožník.

13:24  Et sicut abominatio est superbo humilitas, sic et execratio divitis pauper.

13:25  When a rich man is shaken, he is kept up by his friends: but when a poor man is fallen down, he is thrust away even by his acquaintance.

13:25  Srdce člověka se zračí ve tváři; jak ve štěstí, tak v neštěstí.

13:25  Dives commotus confirmatur ab amicis suis : humilis autem cum ceciderit, expelletur et a notis.

13:26  When a rich man hath been deceived, he hath many helpers: he hath spoken proud things, and they have justified him.

13:26  Veselá tvář odráží šťastné srdce; vymýšlet přísloví je úmorná práce!

13:26  Diviti decepto multi recuperatores : locutus est superbia, et justificaverunt illum.

13:27  The poor man was deceived, and he is rebuked also: he hath spoken wisely, and could have no place.

13:27  Humilis deceptus est, insuper et arguitur : locutus est sensate, et non est datus ei locus.

13:28  The rich man spoke, and all held their peace, and what he said they extol even to the clouds.

13:28  Dives locutus est, et omnes tacuerunt, et verbum illius usque ad nubes perducent.

13:29  The poor man spoke, and they say: Who is this? and if he stumble, they will overthrow him.

13:29  Pauper locutus est, et dicunt : Quis est hic ? et si offenderit, subvertent illum.

13:30  Riches are good to him that hath no sin in his conscience: and poverty is very wicked in the mouth of the ungodly.

13:30  Bona est substantia cui non est peccatum in conscientia : et nequissima paupertas in ore impii.

13:31  The heart of a man changeth his countenance, either for good, or for evil.

13:31  Cor hominis immutat faciem illius, sive in bona, sive in mala.

13:32  The token of a good heart, and a good countenance thou shalt hardly find, and with labour.

13:32  Vestigium cordis boni et faciem bonam difficile invenies, et cum labore.

Chapter 14

14:1  Blessed is the man that hath not slipped by a word out of his mouth, and is not pricked with the remorse of sin.

14:1  Blaze člověku, který se neprovinil ústy a nemusí se trápit svými hříchy.

14:1  Beatus vir qui non est lapsus verbo ex ore suo, et non est stimulatus in tristitia delicti.

14:2  Happy is he that hath had no sadness of his mind, and who is not fallen from his hope.

14:2  Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí a kdo neztrácí svou naději.

14:2  Felix qui non habuit animi sui tristitiam, et non excidit a spe sua.

14:3  Riches are not comely for a covetous man and a niggard, and what should an envious man do with gold?

14:3  Skrblíkovi bohatství nijak neprospěje – k čemu je jmění lakomci?

14:3  Viro cupido et tenaci sine ratione est substantia : et homini livido ad quid aurum ?

14:4  He that gathereth together by wronging his own soul, gathereth for others, and another will squander away his goods in rioting.

14:4  Co ušetří na sobě, hromadí pro jiné, jeho majetek druzí prohýří.

14:4  Qui acervat ex animo suo injuste, aliis congregat, et in bonis illius alius luxuriabitur.

14:5  He that is evil to himself, to whom will he be good? and he shall not take pleasure in his goods.

14:5  Na koho bude hodný ten, kdo je k sobě zlý, kdo se svým jměním neumí potěšit?

14:5  Qui sibi nequam est, cui alii bonus erit ? et non jucundabitur in bonis suis.

14:6  There is none worse than he that envieth himself, and this is the reward of his wickedness:

14:6  Kdo nepřeje ani sobě, je ze všech nejhorší – sám se tak trestá za své špatnosti!

14:6  Qui sibi invidet, nihil est illo nequius : et hæc redditio est malitiæ illius.

14:7  And if he do good, he doth it ignorantly, and unwillingly: and at the last he discovereth his wickedness.

14:7  I když koná dobro, koná ho nevědomky; nakonec svou špatnost stejně prozradí.

14:7  Et si bene fecerit, ignoranter et non volens facit : et in novissimo manifestat malitiam suam.

14:8  The eye of the envious is wicked: and he turneth away his face, and despiseth his own soul.

14:8  Člověk s nepřejícím pohledem je zlý, odvrací tvář a druhé přehlíží.

14:8  Nequam est oculus lividi : et avertens faciem suam, et despiciens animam suam.

14:9  The eye of the covetous man is insatiable in his portion of iniquity: he will not be satisfied till he consume his own soul, drying it up.

14:9  Oko hrabivce nemá nikdy dost, duši mu vysouší zlá nepravost.

14:9  Insatiabilis oculus cupidi in parte iniquitatis : non satiabitur donec consumat arefaciens animam suam.

14:10  An evil eye is towards evil things: and he shall not have his fill of bread, but shall be needy and pensive at his own table.

14:10  Zlé oko je nenasytné, i když jde o chleba, u jeho stolu je ale bída!

14:10  Oculus malus ad mala, et non saturabitur pane, sed indigens et in tristitia erit super mensam suam.

14:11  My son, if thou have any thing, do good to thyself, and offer to God worthy offerings.

14:11  Chlapče, máš-li majetek, užívej si jej a přinášej Hospodinu náležité oběti.

14:11  Fili, si habes, benefac tecum, et Deo dignas oblationes offer.

14:12  Remember that death is not slow, and that the covenant of hell hath been shewn to thee: for the covenant of this world shall surely die.

14:12  Pamatuj, že smrt nepočká a ujednání s podsvětím neznáš.

14:12  Memor esto quoniam mors non tardat, et testamentum inferorum, quia demonstratum est tibi : testamentum enim hujus mundi morte morietur.

14:13  Do good to thy friend before thou die, and according to thy ability, stretching out thy hand give to the poor.

14:13  Dokud neumřeš, prokazuj dobro příteli, štědře rozdávej, co ti síly dovolí.

14:13  Ante mortem benefac amico tuo, et secundum vires tuas exporrigens da pauperi.

14:14  Defraud not thyself of the good day, and let not the part of a good gift overpass thee.

14:14  Nenech si ujít dobrý den, ať tě tvůj díl dobrých tužeb nemine.

14:14  Non defrauderis a die bono, et particula boni doni non te prætereat.

14:15  Shalt thou not leave to others to divide by lot thy sorrows and labours?

14:15  Nezanecháš snad svůj výdělek jinému? Nepřipadne plod tvé dřiny dědicům?

14:15  Nonne aliis relinques dolores et labores tuos in divisione sortis ?

14:16  Give and take, and justify thy soul.

14:16  Dávej a ber a užívej života, vždyť v podsvětí už není žádné pohodlí.

14:16  Da et accipe, et justifica animam tuam.

14:17  Before thy death work justice: for in hell there is no finding food.

14:17  Všechno živé stárne jako šat, od věků je ujednáno: Musíš zemřít!

14:17  Ante obitum tuum operare justitiam, quoniam non est apud inferos invenire cibum.

14:18  All flesh shall fade as grass, and as the leaf that springeth out on a green tree.

14:18  Jako listí na košatém stromě – jedno opadává, jiné vyraší, tak jsou i pokolení z masa a krve – jedno umírá, druhé se narodí.

14:18  Omnis caro sicut fœnum veterascet, et sicut folium fructificans in arbore viridi.

14:19  Some grow, and some fall off: so is the generation of flesh and blood, one cometh to an end, and another is born.

14:19  Každé lidské dílo práchniví a mizí a kdo je vytvořil, se ztratí s ním.

14:19  Alia generantur, et alia dejiciuntur : sic generatio carnis et sanguinis, alia finitur, et alia nascitur.

14:20  Every work that is corruptible shall fail in the end: and the worker thereof shall go with it.

14:20  Blaze člověku, který se oddá moudrosti a který chce s rozumností hovořit.

14:20  Omne opus corruptibile in fine deficiet, et qui illud operatur ibit cum illo.

14:21  And every excellent work shall be justified: and the worker thereof shall be honoured therein.

14:21  Kdo v srdci přemítá o jejích cestách a promýšlí její tajemství.

14:21  Et omne opus electum justificabitur, et qui operatur illud honorabitur in illo.

14:22  Blessed is the man that shall continue in wisdom, and that shall meditate in his justice, and in his mind shall think of the all seeing eye of God.

14:22  Vydej se za ní jak ohař po stopě, na jejích cestách na ni vyčkávej!

14:22  Beatus vir qui in sapientia morabitur, et qui in justitia sua meditabitur, et in sensu cogitabit circumspectionem Dei :

14:23  He that considereth her ways in his heart, and hath understanding in her secrets, who goeth after her as one that traceth, and stayeth in her ways.

14:23  Kdo nakukuje do jejího okna, ten u jejích dveří poslouchá.

14:23  qui excogitat vias illius in corde suo, et in absconditis suis intelligens, vadens post illam quasi investigator, et in viis illius consistens :

14:24  He who looketh in at her windows, and hearkeneth at her door.

14:24  Kdo u jejího domu táboří, zatluče kolík do jejích zdí.

14:24  qui respicit per fenestras illius, et in januis illius audiens :

14:25  He that lodgeth near her house, and fastening a pin in her walls shall set up his tent high unto her, where good things shall rest in his lodging for ever.

14:25  Kdo postaví svůj stan blízko ní, spočine ve šťastném obydlí.

14:25  qui requiescit juxta domum illius, et in parietibus illius figens palum, statuet casulam suam ad manus illius, et requiescent in casula illius bona per ævum.

14:26  He shall set his children under her shelter, and shall lodge under her branches:

14:26  Kdo svěří své děti do její ochrany, bude nocovat pod jejími větvemi.

14:26  Statuet filios suos sub tegmine illius, et sub ramis ejus morabitur.

14:27  He shall be protected under her covering from the heat, and shall rest in her glory.

14:27  V jejím stínu najde úkryt před horkem a v její slávě spočine.

14:27  Protegetur sub tegmine illius a fervore, et in gloria ejus requiescet.

Chapter 15

15:1  He that feareth God, will do good: and he that possesseth justice, shall lay hold on her,

15:1  Kdo ctí Hospodina, ten to dokáže, kdo plní Zákon, moudrost nalezne.

15:1  Qui timet Deum faciet bona, et qui continens est justitiæ apprehendet illam :

15:2  And she will meet him as an honourable mother, and will receive him as a wife married of a virgin.

15:2  Ona mu vyjde vstříc jako matka, přijme ho jako panenská nevěsta.

15:2  et obviabit illi quasi mater honorificata, et quasi mulier a virginitate suscipiet illum.

15:3  With the bread of life and understanding, she shall feed him, and give him the water of wholesome wisdom to drink: and she shall be made strong in him, and he shall not be moved.

15:3  Chlebem rozumnosti ho nakrmí, napojí ho vodou moudrosti.

15:3  Cibabit illum pane vitæ et intellectus, et aqua sapientiæ salutaris potabit illum : et firmabitur in illo, et non flectetur :

15:4  And she shall hold him fast, and he shall not be confounded: and she shall exalt him among his neighbours.

15:4  Opře se o ni a nezakolísá, spolehne na ni a nebude zahanben.

15:4  et continebit illum, et non confundetur : et exaltabit illum apud proximos suos,

15:5  And in the midst of the church she shall open his mouth, and shall fill him with the spirit of wisdom and understanding, and shall clothe him with a robe of glory.

15:5  Ona ho vyvýší nad jeho druhy, uprostřed shromáždění mu ústa otevře.

15:5  et in medio ecclesiæ aperiet os ejus, et adimplebit illum spiritu sapientiæ et intellectus, et stola gloriæ vestiet illum.

15:6  She shall heap upon him a treasure of joy and gladness, and shall cause him to inherit an everlasting name.

15:6  Přinese mu potěšení a korunu radosti, věčný věhlas mu dá jako dědictví.

15:6  Jucunditatem et exsultationem thesaurizabit super illum, et nomine æterno hæreditabit illum.

15:7  But foolish men shall not obtain her, and wise men shall meet her, foolish men shall not see her: for she is far from pride and deceit.

15:7  Hňupové ji ale nenajdou, hříšníci si jí ani nevšimnou.

15:7  Homines stulti non apprehendent illam, et homines sensati obviabunt illi. Homines stulti non videbunt eam : longe enim abest a superbia et dolo.

15:8  Lying men shall be mindful of her: but men that speak truth shall be found with her, and shall advance, even till they come to the sight of God.

15:8  Od pýchy je k ní totiž daleko, lháři si na ni ani nevzpomenou.

15:8  Viri mendaces non erunt illius memores : et viri veraces invenientur in illa, et successum habebunt usque ad inspectionem Dei.

15:9  Praise is not seemly in the mouth of a sinner:

15:9  Ústům hříšníka chvála nesluší, Hospodin ji tam nevložil.

15:9  Non est speciosa laus in ore peccatoris,

15:10  For wisdom came forth from God: for praise shall be with the wisdom of God, and shall abound in a faithful mouth, and the sovereign Lord will give praise unto it.

15:10  Chvála se přece má vzdávat s moudrostí – pak ji doprovodí sám Hospodin.

15:10  quoniam a Deo profecta est sapientia. Sapientiæ enim Dei astabit laus, et in ore fideli abundabit, et Dominator dabit eam illi.

15:11  Say not: It is through God, that she is not with me: for do not thou the things that he hateth.

15:11  Neříkej: „Za mé pochybení může Hospodin,“ on přece nedělá, co se mu hnusí!

15:11  Non dixeris : Per Deum abest : quæ enim odit ne feceris.

15:12  Say not: He hath caused me to err: for he hath no need of wicked men.

15:12  Neříkej: „Svedl mě na scestí,“ vždyť na co by mu byl hříšník!

15:12  Non dicas : Ille me implanavit : non enim necessarii sunt ei homines impii.

15:13  The Lord hateth all abomination of error, and they that fear him shall not love it.

15:13  Hospodinu se hnusí každá ohavnost a nelíbí se ani jeho ctitelům.

15:13  Omne execramentum erroris odit Dominus, et non erit amabile timentibus eum.

15:14  God made man from the beginning, and left him in the hand of his own counsel.

15:14  On na počátku stvořil člověka a nechal na něm, ať se rozhoduje za sebe.

15:14  Deus ab initio constituit hominem, et reliquit illum in manu consilii sui :

15:15  He added his commandments and precepts.

15:15  Budeš-li chtít, dodržuj přikázání – věrnost záleží na dobré vůli.

15:15  adjecit mandata et præcepta sua.

15:16  If thou wilt keep the commandments and perform acceptable fidelity for ever, they shall preserve thee.

15:16  Oheň a vodu položil před tebe – vztáhni ruku po tom, co si vybereš.

15:16  Si volueris mandata servare, conservabunt te, et in perpetuum fidem placitam facere.

15:17  He hath set water and fire before thee: stretch forth thy hand to which thou wilt.

15:17  Život a smrt leží před člověkem – v čem najde zalíbení, to dostane!

15:17  Apposuit tibi aquam et ignem, ad quod volueris porrige manum tuam.

15:18  Before man is life and death, good and evil, that which he shall choose shall be given him:

15:18  Hospodinova moudrost je veliká, on je mocný vládce a vidí vše.

15:18  Ante hominem vita et mors, bonum et malum : quod placuerit ei dabitur illi :

15:19  For the wisdom of God is great, and he is strong in power, seeing all men without ceasing.

15:19  Jeho oči hledí na ty, kdo jej ctí, on rozpozná každý lidský skutek.

15:19  quoniam multa sapientia Dei, et fortis in potentia, videns omnes sine intermissione.

15:20  The eyes of the Lord are towards them that fear him, and he knoweth al the work of man.

15:20  Nikomu nepřikázal, ať je bezbožný, a nikomu neschválil, ať hřeší.

15:20  Oculi Domini ad timentes eum, et ipse agnoscit omnem operam hominis.

15:21  He hath commanded no man to do wickedly, and he hath given no man license to sin;

15:21  Nemini mandavit impie agere, et nemini dedit spatium peccandi :

15:22  For he desireth not a multitude of faithless and unprofitable children.

15:22  non enim concupiscit multitudinem filiorum infidelium et inutilium.

Chapter 16

16:1  Rejoice not in ungodly children, if they be multiplied: neither be delighted in them, if the fear of God be not with them.

16:1  Nepřej si množství nezvedených dětí, z bezbožných synů se neraduj.

16:1  Ne jucunderis in filiis impiis, si multiplicentur : nec oblecteris super ipsos, si non est timor Dei in illis.

16:2  Trust not to their life, and respect not their labours.

16:2  I kdyby jich bylo mnoho, neraduj se z nich, nebudou-li mít úctu k Hospodinu.

16:2  Non credas vitæ illorum, et ne respexeris in labores eorum.

16:3  For better is one that feareth God, than a thousand ungodly children.

16:3  Nesázej na to, že budou dlouho žít, a nespoléhej na jejich množství. Jeden syn přece může být nad tisíc a lépe umřít bezdětný, než zplodit bezbožníky.

16:3  Melior est enim unus timens Deum, quam mille filii impii :

16:4  And it is better to die without children, than to leave ungodly children.

16:4  Jediný rozumný přivede město k rozkvětu, a pokolení ničemů z něj udělá pustinu.

16:4  et utile est mori sine filiis, quam relinquere filios impios.

16:5  By one that is wise a country shall be inhabited, the tribe of the ungodly shall become desolate.

16:5  Mnoho takového jsem viděl na vlastní oči, na vlastní uši jsem slyšel i o horším:

16:5  Ab uno sensato inhabitabitur patria : tribus impiorum deseretur.

16:6  Many such things hath my eyes seen, and greater things than these my ear hath heard.

16:6  Proti srocení hříšníků vyšlehl oheň, proti odbojnému národu vzplál hněv.

16:6  Multa talia vidit oculis meus, et fortiora horum audivit auris mea.

16:7  In the congregation of sinners a fire shall be kindled, and in an unbelieving nation wrath shall flame out.

16:7  Hospodin neodpustil dávným obrům, když se ve své síle vzbouřili.

16:7  In synagoga peccantium exardebit ignis, et in gente incredibili exardescet ira.

16:8  The ancient giants did not obtain pardon for their sins, who were destroyed trusting to their own strength:

16:8  Neušetřil město, kde bydlel Lot; pro svou pýchu se mu zhnusili.

16:8  Non exoraverunt pro peccatis suis antiqui gigantes, qui destructi sunt confidentes suæ virtuti.

16:9  And he spared not the place where Lot sojourned, but abhorred them for the pride of their word.

16:9  Nesmiloval se nad prokletými národy, jež byly pro své hříchy vyhnány,

16:9  Et non pepercit peregrinationi Lot, et execratus est eos præ superbia verbi illorum.

16:10  He had not pity on them, destroying the whole nation that extolled themselves in their sins.

16:10  ani nad šesti sty tisíci poutníky, kteří se spolčili ve své zatvrzelosti.

16:10  Non misertus est illis, gentem totam perdens, et extollentem se in peccatis suis.

16:11  So did he with the six hundred thousand footmen, who were gathered together in the hardness of their heart: and if one had been stiffnecked, it is a wonder if he had escaped unpunished:

16:11  I kdyby tu byl jen jeden paličák, byl by to div, kdyby nebyl potrestán. Panovník se přece umí hněvat i slitovat, má moc odpustit, anebo se rozhněvat.

16:11  Et sicut sexcenta millia peditum, qui congregati sunt in duritia cordis sui : et si unus fuisset cervicatus, mirum si fuisset immunis.

16:12  For mercy and wrath are with him. He is mighty to forgive, and to pour out indignation:

16:12  Jeho přísnost je veliká jako jeho slitování, každého bude soudit podle jeho skutků.

16:12  Misericordia enim et ira est cum illo : potens exoratio, et effundens iram.

16:13  According as his mercy is, so his correction judgeth a man according to his works.

16:13  Hříšník neunikne se svou kořistí, vytrvalost zbožného dojde odměny.

16:13  Secundum misericordiam suam, sic correptio illius homines secundum opera sua judicat.

16:14  The sinner shall not escape in his rapines, and the patience of him that sheweth mercy shall not be put off.

16:14  Hospodin odmění každou almužnu, každý dostane podle svých skutků.

16:14  Non effugiet in rapina peccator, et non retardabit sufferentia misericordiam facientis.

16:15  All mercy shall make a place for every man according to the merit of his works, and according to the wisdom of his sojournment.

16:15  Omnis misericordia faciet locum unicuique, secundum meritum operum suorum, et secundum intellectum peregrinationis ipsius.

16:16  Say not: I shall be hidden from God, and who shall remember me from on high?

16:16  Non dicas : A Deo abscondar : et ex summo, quis mei memorabitur ?

16:17  In such a multitude I shall not be known: for what is my soul in such an immense creation?

16:17  Neříkej: „Před Hospodinem nejsem vidět. Kdo si na mě tam nahoře vzpomene? Mezi tolika lidmi o mě ani neví! Co jsem já v nekonečném stvoření?

16:17  in populo magno non agnoscar : quæ est enim anima mea in tam immensa creatura ?

16:18  Behold the heaven, and the heavens of heavens, the deep, and all the earth, and the things that are in them, shall be moved in his sight,

16:18  Hle, nebesa i nebesa nebes, propast i země se chvějí, když přichází.

16:18  Ecce cælum et cæli cælorum, abyssus, et universa terra, et quæ in eis sunt, in conspectu illius commovebuntur.

16:19  The mountains also, and the hills, and the foundations of the earth: when God shall look upon them, they shall be shaken with trembling.

16:19  I samy hory a základy země se třesou strachy, když na ně pohlíží.

16:19  Montes simul, et colles, et fundamenta terræ, cum conspexerit illa Deus, tremore concutientur.

16:20  And in all these things the heart is senseless: and every heart is understood by him.

16:20  Hospodin na mě ani nepomyslí. Kdo by se zabýval mými cestami?

16:20  Et in omnibus his insensatum est cor, et omne cor intelligitur ab illo.

16:21  And his ways who shall understand, and the storm, which no eye of man shall see?

16:21  Když zhřeším, nikdo mě neuvidí; když budu tajně nevěrný, kdo se to dozví?

16:21  Et vias illius quis intelligit, et procellam quam nec oculus videbit hominis ?

16:22  For many of his works are hidden, but the works of his justice who shall declare? or who shall endure? for the testament is far from some, and the examination of all is in the end.

16:22  Kdo mu oznámí mé spravedlivé činy? Kdo má čekat, až konečně smlouvu naplní?“

16:22  Nam plurima illius opera sunt in absconsis : sed opera justitiæ ejus quis enuntiabit, aut quis sustinebit ? longe enim est testamentum a quibusdam, et interrogatio omnium in consummatione est.

16:23  He that wanteth understanding thinketh vain things, and the foolish, and erring man, thinketh foolish things.

16:23  Kdo takhle přemýšlí, se musel zbláznit, jen tupý pomatenec má takhle hloupé myšlenky.

16:23  Qui minoratur corde cogitat inania, et vir imprudens et errans cogitat stulta.

16:24  Hearken to me, my son, and learn the discipline of understanding, and attend to my words in thy heart.

16:24  Poslechni mě, chlapče, dosáhni vědění, celým srdcem na má slova dbej.

16:24  Audi me, fili, et disce disciplinam sensus, et in verbis meis attende in corde tuo :

16:25  And I will shew forth good doctrine in equity, and will seek to declare wisdom: and attend to my words in thy heart, whilst with equity of spirit I tell thee the virtues that God hath put upon his works from the beginning, and I shew forth in truth his knowledge.

16:25  Vyjevím ti nauku se vší uvážlivostí, pečlivě ti předám vědění.

16:25  et dicam in æquitate disciplinam, et scrutabor enarrare sapientiam : et in verbis meis attende in corde tuo, et dico in æquitate spiritus virtutes quas posuit Deus in opera sua ab initio, et in veritate enuntio scientiam ejus.

16:26  The works of God are done in judgment from the beginning, and from the making of them he distinguished their parts, and their beginnings in their generations.

16:26  Na počátku Hospodin stvořil svá díla, a když je dokončil, vymezil jim dráhy.

16:26  In judicio Dei opera ejus ab initio, et ab institutione ipsorum distinxit partes illorum, et initia eorum in gentibus suis.

16:27  He beautified their works for ever, they have neither hungered, nor laboured, and they have not ceased from their works.

16:27  Uspořádal svá díla navěky a jejich vládu do dalších pokolení. Nehladoví a neunavují se, neopouštějí své úkoly.

16:27  Ornavit in æternum opera illorum : nec esurierunt, nec laboraverunt, et non destiterunt ab operibus suis.

16:28  Nor shall any of them straiten his neighbour at any time.

16:28  Žádné druhému nepřekáží, proti jeho slovu se nikdy nebouří.

16:28  Unusquisque proximum sibi non angustiabit in æternum :

16:29  Be not thou incredulous to his word.

16:29  Potom Hospodin shlédl na zemi a naplnil ji svým dobrodiním.

16:29  non sis incredibilis verbo illius.

16:30  After this God looked upon the earth, and filled it with his goods.

16:30  Její povrch pokryl všemožnými tvory a ti se do ní musí navrátit.

16:30  Post hæc Deus in terram respexit, et implevit illam bonis suis :

16:31  The soul of every living thing hath shewn forth before the face thereof, and into it they return again.

16:31  anima omnis vitalis denuntiavit ante faciem ipsius, et in ipsam iterum reversio illorum.

Chapter 17

17:1  God created man of the earth, and made him after his own image.

17:1  Hospodin stvořil lidi z hlíny a znovu je do ní navrací.

17:1  Deus creavit de terra hominem, et secundum imaginem suam fecit illum :

17:2  And he turned him into it again, and clothed him with strength according to himself.

17:2  Určil jim čas a sečetl jejich dny, dal jim však moc nade vším, co je na zemi.

17:2  et iterum convertit illum in ipsam, et secundum se vestivit illum virtute.

17:3  He gave him the number of his days and time, and gave him power over all things that are upon the earth.

17:3  Oblékl je silou, jakou má on sám, ke svému obrazu je učinil.

17:3  Numerum dierum et tempus dedit illi, et dedit illi potestatem eorum quæ sunt super terram.

17:4  He put the fear of him upon all flesh, and he had dominion over beasts and fowls.

17:4  Všem tvorům vnukl strach z lidí, aby vládli nad zvěří i ptactvem.

17:4  Posuit timorem illius super omnem carnem, et dominatus est bestiarum et volatilium.

17:5  He created of him a helpmate like to himself, he gave them counsel, and a tongue, and eyes, and ears, and a heart to devise: and he filled them with the knowledge of understanding.

17:5  Creavit ex ipso adjutorium simile sibi : consilium, et linguam, et oculos, et aures, et cor dedit illis excogitandi, et disciplina intellectus replevit illos.

17:6  He created in them the science of the spirit, he fired their heart with wisdom, and shewed them both good and evil.

17:6  Dal jim dar rozhodování, jazyk, oči a uši a také srdce, aby přemýšleli.

17:6  Creavit illis scientiam spiritus, sensu implevit cor illorum, et mala et bona ostendit illis.

17:7  He set his eye upon their hearts to shew them the greatness of his works:

17:7  Naplnil je rozumem a věděním, také o dobru a zlu je poučil.

17:7  Posuit oculum suum super corda illorum, ostendere illis magnalia operum suorum :

17:8  That they might praise the name which he hath sanctified: and glory in his wondrous act that they might declare the glorious things of his works.

17:8  Vložil jim své světlo do srdcí, aby jim ukázal velikost svého díla,

17:8  ut nomen sanctificationis collaudent, et gloriari in mirabilibus illius ; ut magnalia enarrent operum ejus.

17:9  Moreover he gave them instructions, and the law of life for an inheritance.

17:9  Addidit illis disciplinam, et legem vitæ hæreditavit illos.

17:10  He made an everlasting covenant with them, and he shewed them his justice and judgments.

17:10  aby jeho svaté jméno chválili a líčili velkolepost jeho díla.

17:10  Testamentum æternum constituit cum illis, et justitiam et judicia sua ostendit illis.

17:11  And their eye saw the majesty of his glory, and their ears heard his glorious voice, and he said to them: Beware of all iniquity.

17:11  Předložil jim vědění, zákon života jim dal za dědictví.

17:11  Et magnalia honoris ejus vidit oculus illorum, et honorem vocis audierunt aures illorum. Et dixit illis : Attendite ab omni iniquo.

17:12  And he gave to every one of them commandment concerning his neighbour.

17:12  Uzavřel s nimi věčnou smlouvu, o svých ustanoveních je poučil.

17:12  Et mandavit illis unicuique de proximo suo.

17:13  Their ways are always before him, they are not hidden from his eyes.

17:13  Spatřili nesmírnou slávu na vlastní oči, vlastníma ušima slyšeli jeho slavný hlas.

17:13  Viæ illorum coram ipso sunt semper : non sunt absconsæ ab oculis ipsius.

17:14  Over every nation he set a ruler.

17:14  Řekl jim: „Vyvarujte se všeho zla“ a přikázal jim, jak se chovat k bližnímu.

17:14  In unamquamque gentem præposuit rectorem :

17:15  And Israel was made the manifest portion of God.

17:15  Lidské cesty leží stále před ním, před jeho očima se neskryjí.

17:15  et pars Dei Israël facta est manifesta.

17:16  And all their works are as the sun in the sight of God: and his eyes are continually upon their ways.

17:16  Et omnia opera illorum velut sol in conspectu Dei : et oculi ejus sine intermissione inspicientes in viis eorum.

17:17  Their covenants were not hid by their iniquity, and all their iniquities are in the sight of God.

17:17  Každému národu ustanovil vládce, Hospodinovým podílem však zůstal Izrael.

17:17  Non sunt absconsa testamenta per iniquitatem illorum, et omnes iniquitates eorum in conspectu Dei.

17:18  The alms of a man is as a signet with him, and shall preserve the grace of a man as the apple of the eye:

17:18  Eleemosyna viri quasi signaculum cum ipso, et gratiam hominis quasi pupillam conservabit.

17:19  And afterward he shall rise up, and shall render them their reward, to every one upon their own head, and shall turn them down into the bowels of the earth.

17:19  Všechny jejich skutky jsou před ním zjevné jak slunce, své oči stále k jejich cestám upírá.

17:19  Et postea resurget, et retribuet illis retributionem, unicuique in caput ipsorum, et convertet in interiores partes terræ.

17:20  But to the penitent he hath given the way of justice, and he hath strengthened them that were fainting in patience, and hath appointed to them the lot of truth.

17:20  Jejich nepravosti nejsou Hospodinu skryty, všechny jejich hříchy má před sebou.

17:20  Pœnitentibus autem dedit viam justitiæ, et confirmavit deficientes sustinere, et destinavit illis sortem veritatis.

17:21  Turn to the Lord, and forsake thy sins:

17:21  Convertere ad Dominum, et relinque peccata tua :

17:22  Make thy prayer before the face of the Lord, and offend less.

17:22  Lidská štědrost je pro Hospodina pečetí, laskavosti člověka si váží jak zřítelnice oka.

17:22  precare ante faciem Domini, et minue offendicula.

17:23  Return to the Lord, and turn away from thy injustice, and greatly hate abomination.

17:23  Nakonec povstane a rozdá odměny, každému odplatí, jak si zaslouží.

17:23  Revertere ad Dominum, et avertere ab injustitia tua, et nimis odito execrationem :

17:24  And know the justices and judgments of God, and stand firm in the lot set before thee, and in prayer to the most high God.

17:24  Kajícným umožňuje, aby se vrátili, povzbuzuje ty, kdo ztrácejí naději.

17:24  et cognosce justitias et judicia Dei, et sta in sorte propositionis, et orationis altissimi Dei.

17:25  Go to the side of the holy age, with them that live and give praise to God.

17:25  Obrať se k Hospodinu a opusť hříchy, popros ho osobně a přestaň klopýtat.

17:25  In partes vade sæculi sancti, cum vivis et dantibus confessionem Deo.

17:26  Tarry not in the error of the ungodly, give glory before death. Praise perisheth from the dead as nothing.

17:26  Vrať se k Nejvyššímu, odvrať se od nepravosti, a velmi si zprotiv si každou ohavnost.

17:26  Non demoreris in errore impiorum : ante mortem confitere : a mortuo, quasi nihil, perit confessio.

17:27  Give thanks whilst thou art living, whilst thou art alive and in health thou shalt give thanks, and shalt praise God, and shalt glory in his mercies.

17:27  Kdo bude chválit Nejvyššího v podsvětí? Nemají mu snad dobrořečit živí?

17:27  Confiteberis vivens, vivus et sanus confiteberis : et laudabis Deum, et gloriaberis in miserationibus illius.

17:28  How great is the mercy of the Lord, and his forgiveness to them that turn to him !

17:28  Mrtvý mu nevzdá díky, tak jak ten, kdo nikdy nebyl; Hospodina mohou chválit jen živí a zdraví.

17:28  Quam magna misericordia Domini, et propitiatio illius convertentibus ad se !

17:29  For all things cannot be in men, because the son of man is not immortal, and they are delighted with the vanity of evil.

17:29  Jak veliké je Hospodinovo slitování a odpuštění těm, kdo se k němu vracejí!

17:29  Nec enim omnia possunt esse in hominibus, quoniam non est immortalis filius hominis, et in vanitate malitiæ placuerunt.

17:30  What is brighter than the sun; yet it shall be eclipsed. Or what is more wicked than that which flesh and blood hath invented? and this shall be reproved.

17:30  U lidí nic takového možné není, vždyť lidský tvor je smrtelný.

17:30  Quid lucidius sole ? et hic deficiet ; aut quid nequius quam quod excogitavit caro et sanguis ? et hoc arguetur.

17:31  He beholdeth the power of the height of heaven: and all men are earth and ashes.

17:31  Co je jasnější než slunce? A i ono mívá zatmění. Tím spíše tělo a krev myslí na špatnosti. Hospodin řídí mocnosti v nebeské výšce, a všichni lidé jsou prach a popel.

17:31  Virtutem altitudinis cæli ipse conspicit : et omnes homines terra et cinis.

Chapter 18

18:1  He that liveth for ever created all things together. God only shall be justified, and he remaineth an invincible king for ever.

18:1  Ten, který je věčně živý, stvořil celý vesmír –

18:1  Qui vivet in æternum creavit omnia simul. Deus solus justificabitur, et manet invictus rex in æternum.

18:2  Who is able to declare his works?

18:2  jedině Hospodin je spravedlivý.

18:2  Quis sufficit enarrare opera illius ?

18:3  For who shall search out his glorious acts?

18:3  quis enim investigabit magnalia ejus ?

18:4  And who shall show forth the power of his majesty? or who shall be able to declare his mercy?

18:4  Nikomu není dáno vylíčit jeho díla. Kdo vystihne jeho veliké skutky?

18:4  virtutem autem magnitudinis ejus quis enuntiabit ? aut quis adjiciet enarrare misericordiam ejus ?

18:5  Nothing may be taken away, nor added, neither is it possible to find out the glorious works of God.

18:5  Kdo změří sílu jeho velebnosti? Kdo plně vyjádří jeho milosrdenství?

18:5  Non est minuere neque adjicere, nec est invenire magnalia Dei.

18:6  When a man hath done, then shall he begin: and when he leaveth off, he shall be at a loss.

18:6  Nelze nic ubrat ani přidat, Hospodinovy divy nelze pochopit.

18:6  Cum consummaverit homo, tunc incipiet : et cum quieverit, aporiabitur.

18:7  What is man, and what is his grace? and what is his good, or what is his evil?

18:7  Když člověk dojde na konec, je teprv na začátku, a když se zastaví, nebude o nic chytřejší.

18:7  Quid est homo ? et quæ est gratia illius ? et quid bonum aut quid nequam illius ?

18:8  The number of the days of men at the most are a hundred years, as a drop of water of the sea are they esteemed: and as a pebble of the sand, so are a few years compared to eternity.

18:8  Co je člověk a k čemu je? Co je na něm dobré a co zlé?

18:8  Numerus dierum hominum, ut multum centum anni, quasi gutta aquæ maris deputati sunt : et sicut calculus arenæ, sic exigui anni in die ævi.

18:9  Therefore God is patient in them, and poureth forth his mercy upon them.

18:9  Jeho život trvá nanejvýš stovku let.

18:9  Propter hoc patiens est Deus in illis, et effundit super eos misericordiam suam.

18:10  He hath seen the presumption of their heart that it is wicked, and hath known their end that it is evil.

18:10  Jako kapka v moři anebo zrnko písku, tak málo je to proti věčnosti.

18:10  Vidit præsumptionem cordis eorum, quoniam mala est : et cognovit subversionem illorum, quoniam nequam est.

18:11  Therefore hath he filled up his mercy in their favour, and hath shewn them the way of justice.

18:11  Proto je Hospodin k lidem trpělivý, proto je skrápí svým milosrdenstvím.

18:11  Ideo adimplevit propitiationem suam in illis, et ostendit eis viam æquitatis.

18:12  The compassion of man is toward his neighbour: but the mercy of God is upon all flesh.

18:12  Vidí a chápe jejich bídný konec, a tak se slitovává o to víc.

18:12  Miseratio hominis circa proximum suum : misericordia autem Dei super omnem carnem.

18:13  He hath mercy, and teacheth, and correcteth, as a shepherd doth his flock.

18:13  Člověk má slitování se svým bližním, Hospodin má slitování se vším živým. Kárá je, napomíná a učí, jak pastýř své stádo je nazpět přivádí.

18:13  Qui misericordiam habet, docet et erudit quasi pastor gregem suum.

18:14  He hath mercy on him that receiveth the discipline of mercy, and that maketh haste in his judgments.

18:14  Má slitování s těmi, kdo přijmou jeho napomenutí a kdo dychtí po jeho ustanoveních.

18:14  Miseretur excipientis doctrinam miserationis, et qui festinat in judiciis ejus.

18:15  My son, in thy good deeds, make no complaint, and when thou givest any thing, add not grief by an evil word.

18:15  Chlapče, ke svému dobrodiní nepřidávej výčitky a své dary nikdy neprovázej slovy trpkými.

18:15  Fili, in bonis non des querelam, et in omni dato non des tristitiam verbi mali.

18:16  Shall not the dew assuage the heat? so also the good word is better than the gift.

18:16  Nemírní snad rosa denní žár? Stejně tak slovo je víc než dar.

18:16  Nonne ardorem refrigerabit ros ? sic et verbum melius quam datum.

18:17  Lo, is not a word better than a gift? but both are with a justified man.

18:17  Slovo je opravdu nad krásné dary a štědrý člověk, ten dává obojí.

18:17  Nonne ecce verbum super datum bonum ? sed utraque cum homine justificato.

18:18  A fool will upbraid bitterly: and a gift of one ill taught consumeth the eyes.

18:18  Nelaskavý hlupák ale dělá výčitky a neochotný dar rozpláče oči.

18:18  Stultus acriter improperabit : et datus indisciplinati tabescere facit oculos.

18:19  Before judgment prepare thee justice, and learn before thou speak.

18:19  Než promluvíš, nech se poučit a pečuj o sebe dřív, než onemocníš.

18:19  Ante judicium para justitiam tibi, et antequam loquaris, disce.

18:20  Before sickness take a medicine, and before judgment examine thyself, and thou shalt find mercy in the sight of God.

18:20  Zpytuj sám sebe, než přijde soud, a v hodině zúčtování najdeš shovívavost.

18:20  Ante languorem adhibe medicinam : et ante judicium interroga teipsum, et in conspectu Dei invenies propitiationem.

18:21  Humble thyself before thou art sick, and in the time of sickness shew thy conversation.

18:21  Pokoř se dřív, než onemocníš, a když zhřešíš, projev pokání.

18:21  Ante languorem humilia te, et in tempore infirmitatis ostende conversationem tuam.

18:22  Let nothing hinder thee from praying always, and be not afraid to be justified even to death: for the reward of God continueth for ever.

18:22  Ať ti nic nezabrání včas splnit slib; nečekej, že smrt všechno spraví.

18:22  Non impediaris orare semper, et ne verearis usque ad mortem justificari, quoniam merces Dei manet in æternum.

18:23  Before prayer prepare thy soul: and be not as a man that tempteth God.

18:23  Než složíš slib, připrav se ho splnit, ať nejsi jako ten, kdo Pána pokouší.

18:23  Ante orationem præpara animam tuam, et noli esse quasi homo qui tentat Deum.

18:24  Remember the wrath that shall be at the last day, and the time of repaying when he shall turn away his face.

18:24  Mysli na Boží hněv v den smrti, na čas odplaty, kdy odvrátí svou tvář.

18:24  Memento iræ in die consummationis, et tempus retributionis in conversatione faciei.

18:25  Remember poverty in the time of abundance, and the necessities of poverty in the day of riches.

18:25  Mysli na čas hladu, když jsi sytý, na chudobu a nouzi ve dnech bohatství.

18:25  Memento paupertatis in tempore abundantiæ, et necessitatum paupertatis in die divitiarum.

18:26  From the morning until the evening the time shall be changed, and all these are swift in the eyes of God.

18:26  Časy se mění i od rána do večera, před Hospodinem vše rychle ubíhá.

18:26  A mane usque ad vesperam immutabitur tempus, et hæc omnia citata in oculis Dei.

18:27  A wise man will fear in every thing, and in the days of sins will beware of sloth.

18:27  Moudrý člověk bude vždy opatrný, i ve zlých dobách se zdrží chyb.

18:27  Homo sapiens in omnibus metuet, et in diebus delictorum attendet ab inertia.

18:28  Every man of understanding knoweth wisdom, and will give praise to him that findeth her.

18:28  Každý rozumný uznává moudrost a kdo ji najde, toho ona pochválí.

18:28  Omnis astutus agnoscit sapientiam, et invenienti eam dabit confessionem.

18:29  They that were of good understanding in words, have also done wisely themselves: and have understood truth and justice, and have poured forth proverbs and judgments.

18:29  Ti, kdo znají moudré výroky, též sami zmoudří, stanou se studnicí trefných přísloví.

18:29  Sensati in verbis et ipsi sapienter egerunt, et intellexerunt veritatem et justitiam, et impluerunt proverbia et judicia.

18:30  Go not after thy lusts, but turn away from thy own will.

18:30  Nenásleduj své žádosti, drž na uzdě svůj chtíč.

18:30  Post concupiscentias tuas non eas, et a voluntate tua avertere.

18:31  If thou give to thy soul her desires, she will make thee a joy to thy enemies.

18:31  Když si splníš, nač máš chuť, budeš svým nepřátelům k smíchu.

18:31  Si præstes animæ tuæ concupiscentias ejus, faciat te in gaudium inimicis tuis.

18:32  Take no pleasure in riotous assemblies, be they ever so small: for their concertation is continual.

18:32  Nelibuj si ve velkém přepychu, jinak tě přivede na mizinu.

18:32  Ne oblecteris in turbis nec in modicis : assidua enim est commissio illorum.

18:33  Make not thyself poor by borrowing to contribute to feasts when thou hast nothing in thy purse: for thou shalt be an enemy to thy own life.

18:33  Nehoduj na dluh, abys nezchudl a nezůstal s prázdnou kapsou.

18:33  Ne fueris mediocris in contentione ex fœnore, et est tibi nihil in sacculo : eris enim invidus vitæ tuæ.

Chapter 19

19:1  A workman that is a drunkard shall not be rich: and he that contemneth small things, shall fall by little and little.

19:1  Opilec svou prací nezbohatne, a kdo pohrdá málem, pomalu zchudne.

19:1  Operarius ebriosus non locupletabitur : et qui spernit modica paulatim decidet.

19:2  Wine and women make wise men fall off, and shall rebuke the prudent:

19:2  Víno a ženy zkazí i rozumné muže, kdo tráví čas s nevěstkami, ztratí zábrany.

19:2  Vinum et mulieres apostatare faciunt sapientes, et arguent sensatos.

19:3  And he that joineth himself to harlots, will be wicked. Rottenness and worms shall inherit him, and he shall be lifted up for a greater example, and his soul shall be taken away out of the number.

19:3  Hniloba a červi se o něj postarají, člověk bez zábran bude ztracený.

19:3  Et qui se jungit fornicariis erit nequam : putredo et vermes hæreditabunt illum : et extolletur in exemplum majus, et tolletur de numero anima ejus.

19:4  He that is hasty to give credit, is light of heart, and shall be lessened: and he that sinneth against his own soul, shall be despised.

19:4  Kdo lehko důvěřuje, je lehkomyslný, a kdo hřeší, sám sobě uškodí.

19:4  Qui credit cito levis corde est, et minorabitur : et qui delinquit in animam suam, insuper habebitur.

19:5  He that rejoiceth in iniquity, shall be censured, and he that hateth chastisement, shall have less life: and he that hateth babbling, extinguisheth evil.

19:5  Kdo je škodolibý, toho čeká odsouzení,

19:5  Qui gaudet iniquitate, denotabitur : et qui odit correptionem, minuetur vita : et qui odit loquacitatem, extinguit malitiam.

19:6  He that sinneth against his own soul, shall repent: and he that is delighted with wickedness, shall be condemned.

19:6  kdo nestrpí pomluvy, vyhne se potížím.

19:6  Qui peccat in animam suam, pœnitebit : et qui jucundatur in malitia, denotabitur.

19:7  Rehearse not again a wicked and harsh word, and thou shalt not fare the worse.

19:7  Nikdy neopakuj, cos někde slyšel – rozhodně o nic nepřijdeš.

19:7  Ne iteres verbum nequam et durum, et non minoraberis.

19:8  Tell not thy mind to friend or foe: and if there be a sin with thee, disclose it not.

19:8  Nevykládej nic příteli ani nepříteli, a pokud tím nezhřešíš, neodhaluj nic.

19:8  Amico et inimico noli narrare sensum tuum : et si est tibi delictum, noli denudare :

19:9  For he will hearken to thee, and will watch thee, and as it were defending thy sin he will hate thee, and so will he be with thee always.

19:9  Když tě uslyší, začne být ostražitý a časem k tobě pojme nenávist.

19:9  audiet enim te, et custodiet te, et quasi defendens peccatum, odiet te, et sic aderit tibi semper.

19:10  Hast thou heard a word against thy neighbour? let it die within thee, trusting that it will not burst thee.

19:10  Slyšels něco? Vezmi si to do hrobu. Buď klidný, nepraskneš!

19:10  Audisti verbum adversus proximum tuum ? commoriatur in te, fidens quoniam non te dirumpet.

19:11  At the hearing of a word the fool is in travail, as a woman groaning in the bringing forth a child.

19:11  Hlupák trpí kvůli tomu, co vyslechl, jako těhotná při porodu.

19:11  A facie verbi parturit fatuus, tamquam gemitus partus infantis.

19:12  As an arrow that sticketh in a man's thigh: so is a word in the heart of a fool.

19:12  Pomluva v nitru hlupáka je jako šíp zabodnutý do stehna.

19:12  Sagitta infixa femori carnis, sic verbum in corde stulti.

19:13  Reprove a friend, lest he may not have understood, and say: I did it not: or if he did it, that he may do it no more.

19:13  Promluv si s přítelem, možná nic neprovedl, a pokud provedl, už to víckrát neudělá.

19:13  Corripe amicum, ne forte non intellexerit, et dicat : Non feci : aut, si fecerit, ne iterum addat facere.

19:14  Reprove thy neighbour, for it may be he hath not said it: and if he hath said it, that he may not say it again.

19:14  Promluv si s bližním, možná nic neřekl, a pokud řekl, nebude to opakovat.

19:14  Corripe proximum, ne forte non dixerit : et si dixerit, ne forte iteret.

19:15  Admonish thy friend: for there is often a fault committed.

19:15  Promluv si s přítelem, často je to jen pomluva; nevěř všemu, co se povídá.

19:15  Corripe amicum, sæpe enim fit commissio :

19:16  And believe not every word. There is one, that slippeth with the tongue, but not from his heart.

19:16  Možná se jen uřekl, nemyslel to zle. Kdo se nikdy neprovinil ve slově?

19:16  et non omni verbo credas. Est qui labitur lingua, sed non ex animo :

19:17  For who is there that hath not offended with his tongue? Admonish thy neighbour before thou threaten him.

19:17  Promluv si s bližním, než mu začneš vyhrožovat, zákonu Nejvyššího podvol se.

19:17  quis est enim qui non deliquerit in lingua sua ? Corripe proximum antequam commineris,

19:18  And give place to the fear of the most High: for the fear of God is all wisdom, and therein is to fear God, and the disposition of the law is in all wisdom.

19:18  et da locum timori Altissimi : quia omnis sapientia timor Dei, et in illa timere Deum, et in omni sapientia dispositio legis.

19:19  But the learning of wickedness is not wisdom: and the device of sinners is not prudence.

19:19  Et non est sapientia nequitiæ disciplina, et non est cogitatus peccatorum prudentia.

19:20  There is a subtle wickedness, and the same is detestable: and there is a man that is foolish, wanting in wisdom.

19:20  Všechna moudrost je v tom, ctít Hospodina, všechna moudrost je v plnění Zákona.

19:20  Est nequitia, et in ipsa execratio, et est insipiens qui minuitur sapientia.

19:21  Better is a man that hath less wisdom, and wanteth understanding, with the fear of God, than he that aboundeth in understanding, and transgresseth the law of the most High.

19:21  Melior est homo qui minuitur sapientia, et deficiens sensu, in timore, quam qui abundat sensu, et transgreditur legem Altissimi.

19:22  There is an exquisite subtilty, and the same is unjust.

19:22  Žádná moudrost však není v tom, znát zlo; v radě hříšníků není rozumnost.

19:22  Est solertia certa, et ipsa iniqua :

19:23  And there is one that uttereth an exact word telling the truth. There is one that humbleth himself wickedly, and his interior is full of deceit:

19:23  Něčí chytrost je ohavná a některý hlupák jen moudrost nepobral.

19:23  et est qui emittit verbum certum enarrans veritatem. Est qui nequiter humiliat se, et interiora ejus plena sunt dolo :

19:24  And there is one that submitteth himself exceedingly with a great lowliness: and there is one that casteth down his countenance, and maketh as if he did not see that which is unknown:

19:24  Lepší je ustrašený, který má méně rozumu, než velký chytrák, který odporuje Zákonu.

19:24  et est qui se nimium submittit a multa humilitate : et est qui inclinat faciem suam, et fingit se non videre quod ignoratum est :

19:25  And if he be hindered from sinning for want of power, if he shall find opportunity to do evil, he will do it.

19:25  Někdo je pronikavě chytrý, ale nespravedlivý, a někdo zneužívá laskavost, aby vyhrál spor.

19:25  et si ab imbecillitate virium vetetur peccare, si invenerit tempus malefaciendi, malefaciet.

19:26  A man is known by his look, and a wise man, when thou meetest him, is known by his countenance.

19:26  Některý ničema se zachmuřeně hrbí, uvnitř je ale plný lsti.

19:26  Ex visu cognoscitur vir, et ab occursu faciei cognoscitur sensatus.

19:27  The attire of the body, and the laughter of the teeth, and the gait of the man, shew what he is.

19:27  Zakrývá si tvář, dělá, jako by neslyšel, a když ho není vidět, vrhne se na tebe. I když se mu k jeho hříchu nedostává sil, při první příležitosti hned ublíží. Člověk se pozná podle vzezření, moudrého poznáš při prvním setkání. Jeho oblečení, rozesmátá tvář, i jeho krok prozrazuje, co je zač.

19:27  Amictus corporis, et risus dentium, et ingressus hominis, enuntiant de illo.

19:28  There is a lying rebuke in the anger of an injurious man: and there is a judgment that is not allowed to be good: and there is one that holdeth his peace, he is wise.

19:28  Est correptio mendax in ira contumeliosi, et est judicium quod non probatur esse bonum : et est tacens, et ipse est prudens.

Chapter 20

20:1  How much better is it to reprove, than to be angry, and not to hinder him that confesseth in prayer.

20:1  Některé pokárání je nevhodné a někdo mlčí – to je rozumné.

20:1  Quam bonum est arguere, quam irasci, et confitentem in oratione non prohibere !

20:2  The lust of an eunuch shall deflour a young maiden:

20:2  Oč lepší je promluvit si než se rozzuřit!

20:2  Concupiscentia spadonis devirginabit juvenculam :

20:3  So is he that by violence executeth of the unwise.

20:3  Kdo přiznává chybu, vyhne se škodě.

20:3  sic qui facit per vim judicium iniquum.

20:4  How good is it, when thou art reproved, to shew repentance! for so thou shalt escape wilful sin.

20:4  Jako eunuch, který chce znásilnit pannu, je ten, kdo chce násilím dopomoci právu.

20:4  Quam bonum est correptum manifestare pœnitentiam ! sic enim effugies voluntarium peccatum.

20:5  There is one that holdeth his peace, that is found wise: and there is another that is hateful, that is bold in speech.

20:5  Někdo mlčí a mají ho za moudrého a jiný je protivný pro svou upovídanost.

20:5  Est tacens qui invenitur sapiens : et est odibilis qui procax est ad loquendum.

20:6  There is one that holdeth his peace, because he knoweth not what to say: and there is another that holdeth his peace, knowing the proper time.

20:6  Někdo mlčí, že nemá, co by řekl; někdo mlčí, že čeká na svou chvíli.

20:6  Est tacens non habens sensum loquelæ : et est tacens sciens tempus aptum.

20:7  A wise man will hold his peace till he see opportunity: but a babbler, and a fool, will regard no time.

20:7  Moudrý člověk mlčí, než přijde jeho chvíle, tupý tlučhuba svou chvíli mine.

20:7  Homo sapiens tacebit usque ad tempus : lascivus autem et imprudens non servabunt tempus.

20:8  He that useth many words shall hurt his own soul: and he that taketh authority to himself unjustly shall be hated.

20:8  Kdo je mnohomluvný, ten se zprotiví; kdo si osobuje moc, ten sklidí nenávist.

20:8  Qui multis utitur verbis lædet animam suam : et qui potestatem sibi sumit injuste, odietur.

20:9  There is success in evil things to a man without discipline, and there is a finding that turneth to loss.

20:9  Člověku může prospět i neštěstí a šťastná náhoda může uškodit.

20:9  Est processio in malis viro indisciplinato, et est inventio in detrimentum.

20:10  There is a gift that is not profitable: and there is a gift, the recompense of which is double.

20:10  Některý dar ti neprospěje, jiný vynese dvojnásobek.

20:10  Est datum quod non est utile, et est datum cujus retributio duplex.

20:11  There is an abasement because of glory: and there is one that shall lift up his head from a low estate.

20:11  Někomu jeho sláva uškodí, jiný se pozvedne z ponížení.

20:11  Est propter gloriam minoratio, et est qui ab humilitate levabit caput.

20:12  There is that buyeth much for a small price, and restoreth the same sevenfold.

20:12  Někdo koupí mnoho za málo peněz, nakonec ale platí sedminásobně.

20:12  Est qui multa redimat modico pretio, et restituens ea in septuplum.

20:13  A man wise in words shall make himself beloved: but the graces of fools shall be poured out.

20:13  Moudrý si pár slovy získá přízeň, lichotky hlupáků jsou však zbytečné.

20:13  Sapiens in verbis seipsum amabilem facit : gratiæ autem fatuorum effundentur.

20:14  The gift of the fool shall do thee no good: for his eyes are sevenfold.

20:14  Dar od hlupáka ti bude k ničemu, těší se totiž na velkou odměnu.

20:14  Datus insipientis non erit utilis tibi : oculi enim illius septemplices sunt.

20:15  He will give a few things, and upbraid much: and the opening of his mouth is the kindling of a fire.

20:15  Dá málo a přidá hodně výčitek – bude otvírat ústa jako hlasatel. Dnes půjčí, zítra bude žádat zpět, takový člověk se nedá snést.

20:15  Exigua dabit, et multa improperabit : et apertio oris illius inflammatio est.

20:16  To day a man lendeth, and to morrow he asketh it again: such a man as this is hateful.

20:16  Hlupák pak řekne: „Nemám přítele, za moji dobrotu nikdo neděkuje;

20:16  Hodie fœneratur quis, et cras expetit : odibilis est homo hujusmodi.

20:17  A fool shall have no friend, and there shall be no thanks for his good deeds.

20:17  i ti, které živím, o mně mluví zle!“ Kolik lidí a jak často se mu vysměje?

20:17  Fatuo non erit amicus, et non erit gratia bonis illius :

20:18  For they that eat his bread, are of a false tongue. How often, and how many will laugh him to scorn!

20:18  Lepší je uklouznout než se uřeknout; to proto darebáci padnou tak najednou.

20:18  qui enim edunt panem illius, falsæ linguæ sunt. Quoties et quanti irridebunt eum !

20:19  For he doth not distribute with right understanding that which was to be had: in like manner also that which was not to be had.

20:19  Neomalený člověk je jako nevhodný žert, který ulpívá na tupých rtech.

20:19  neque enim quod habendum erat directo sensu distribuit ; similiter et quod non erat habendum.

20:20  The slipping of a false tongue is as one that falleth on the pavement: so the fall of the wicked shall come speedily.

20:20  Moudrost z úst hlupáka nebude přijata, neboť ji nepronese v pravý čas.

20:20  Lapsus falsæ linguæ quasi qui in pavimento cadens : sic casus malorum festinanter veniet.

20:21  A man without grace is as a vain fable, it shall be continually in the mouth of the unwise.

20:21  Někomu brání v hříchu nouze; aspoň může odpočívat bez výčitek.

20:21  Homo acharis quasi fabula vana, in ore indisciplinatorum assidua erit.

20:22  A parable coming out of a fool's mouth shall be rejected: for he doth not speak it in due season.

20:22  Někdo si ničí život kvůli studu; bude se ničit kvůli hlupákům.

20:22  Ex ore fatui reprobabitur parabola : non enim dicit illam in tempore suo.

20:23  There is that is hindered from sinning through want, and in his rest he shall be pricked.

20:23  Někdo kvůli studu něco slíbí příteli a zbytečně si ho znepřátelí.

20:23  Est qui vetatur peccare præ inopia, et in requie sua stimulabitur.

20:24  There is that will destroy his own soul through shamefacedness, and by occasion of an unwise person he will destroy it: and by respect of person he will destroy himself.

20:24  Lež je pro člověka hanebná poskvrna, jež na rtech tupců stále ulpívá.

20:24  Est qui perdet animam suam præ confusione, et ab imprudenti persona perdet eam : personæ autem acceptione perdet se.

20:25  There is that for bashfulness promiseth to his friend, and maketh him his enemy for nothing.

20:25  Lepší je zloděj než ustavičný lhář, oba však čeká záhuba.

20:25  Est qui præ confusione promittit amico, et lucratus est eum inimicum gratis.

20:26  A lie is a foul blot in a man, and yet it will be continually in the mouth of men without discipline.

20:26  Zvyky prolhaného vedou do hanby, bude mít kabát z ostudy.

20:26  Opprobrium nequam in homine mendacium : et in ore indisciplinatorum assidue erit.

20:27  A thief is better than a man that is always lying: but both of them shall inherit destruction.

20:27  Moudrý se prosadí svými slovy, rozumný se i mocným zalíbí.

20:27  Potior fur quam assiduitas viri mendacis : perditionem autem ambo hæreditabunt.

20:28  The manners of lying men are without honour: and their confusion is with them without ceasing.

20:28  Kdo obdělává půdu, sklidí hojnou úrodu, a kdo se líbí mocným, usmíří křivdu.

20:28  Mores hominum mendacium sine honore, et confusio illorum cum ipsis sine intermissione.

20:29  A wise man shall advance himself with his words, and a prudent man shall please the great ones.

20:29  Hostiny a dary zaslepují oči moudrým a jako roubík brání ústům v kárání.

20:29  Sapiens in verbis producet seipsum, et homo prudens placebit magnatis.

20:30  He that tilleth his land shall make a high heap of corn: and he that worketh justice shall be exalted: and he that pleaseth great men shall escape iniquity.

20:30  K čemu je moudrost, která je skrytá, k čemu je zakopaný poklad?

20:30  Qui operatur terram suam inaltabit acervum frugum, et qui operatur justitiam, ipse exaltabitur : qui vero placet magnatis effugiet iniquitatem.

20:31  Presents and gifts blind the eyes of judges, and make them dumb in the mouth, so that they cannot correct.

20:31  Lepší je ten, kdo skrývá hloupost, nežli ten, kdo skrývá moudrost.

20:31  Xenia et dona excæcant oculos judicum, et quasi mutus, in ore avertit correptiones eorum.

20:32  O Wisdom that is hid, and treasure that is not seen: what profit is there in them both?

20:32  Sapientia absconsa, et thesaurus invisus, quæ utilitas in utrisque ?

20:33  Better is he that hideth his folly, than the man that hideth his wisdom.

20:33  Melior est qui celat insipientiam suam, quam homo qui abscondit sapientiam suam.

Chapter 21

21:1  My son, hast thou sinned? do so no more: but for thy former sins also pray that they may be forgiven thee.

21:1  Zhřešil jsi, chlapče? Nepokračuj dál. Omluv se za to, cos udělal.

21:1  Fili, peccasti, non adjicias iterum : sed et de pristinis deprecare, ut tibi dimittantur.

21:2  Flee from sins as from the face of a serpent: for if thou comest near them, they will take hold of thee.

21:2  Utíkej před hříchem jako před hadem; když se k němu přiblížíš, uštkne tě. Hřích totiž hryže jako lev, pase po lidském životě!

21:2  Quasi a facie colubri fuge peccata : et si accesseris ad illa, suscipient te.

21:3  The teeth thereof are the teeth of a lion, killing the souls of men.

21:3  Každá nepravost je jak dvojsečný meč, zasadí ránu, na kterou není lék.

21:3  Dentes leonis dentes ejus, interficientes animas hominum.

21:4  All iniquity is like a two-edged sword, there is no remedy for the wound thereof.

21:4  Hrubost a drzost ničí majetek, stejně tak i dům pyšného bude zpustošen.

21:4  Quasi rhomphæa bis acuta omnis iniquitas : plagæ illius non est sanitas.

21:5  Injuries and wrongs will waste riches: and the house that is very rich shall be brought to nothing by pride: so the substance of the proud shall be rooted out.

21:5  Rovnou k Božím uším jde prosba chudáka, a jeho soud pak rychle přispěchá.

21:5  Objurgatio et injuriæ annullabunt substantiam, et domus quæ nimis locuples est annullabitur superbia : sic substantia superbi eradicabitur.

21:6  The prayer out of the mouth of the poor shall reach the ears of God, and judgment shall come for him speedily.

21:6  Kdo nesnese pokárání, jde cestou hříšníka, kdo ale ctí Hospodina, bude se v srdci kát.

21:6  Deprecatio pauperis ex ore usque ad aures ejus perveniet, et judicium festinato adveniet illi.

21:7  He that hateth to be reproved walketh in the trace of a sinner: and he that feareth God will turn to his own heart.

21:7  Velký řečník je známý v širém okolí, moudrý však pozná, kdy se mýlí.

21:7  Qui odit correptionem vestigium est peccatoris, et qui timet Deum convertetur ad cor suum.

21:8  He that is mighty by a bold tongue is known afar off, but a wise man knoweth to slip by him.

21:8  Kdo si za peníze druhých staví dům, jako by sbíral kamení na svou mohylu.

21:8  Notus a longe potens lingua audaci, et sensatus scit labi se ab ipso.

21:9  He that buildeth his house at other men's charges, is as he that gathereth himself stones to build in the winter.

21:9  Tlupa ničemů je jako chumáč koudele, najdou svůj konec v ohnivých plamenech.

21:9  Qui ædificat domum suam impendiis alienis, quasi qui colligit lapides suos in hieme.

21:10  The congregation of sinners is like tow heaped together, and the end of them is a flame of fire.

21:10  Cesta hříšníků je hladce dlážděná, končí však jámou do pekla.

21:10  Stupa collecta synagoga peccantium, et consummatio illorum flamma ignis.

21:11  The way of sinners is made plain with stones, and in their end is hell, and darkness, and pains.

21:11  Kdo zachovává Zákon, ovládá své myšlenky, vrcholem úcty k Hospodinu je moudrost.

21:11  Via peccatorum complanata lapidibus : et in fine illorum inferi, et tenebræ, et pœnæ.

21:12  He that keepeth justice shall get the understanding thereof.

21:12  Kdo není chytrý, nedá se poučit, některá chytrost je však plná hořkosti.

21:12  Qui custodit justitiam, continebit sensum ejus.

21:13  The perfection of the fear of God is wisdom and understanding.

21:13  Vědění moudrého se šíří jako povodeň, jeho rada je životodárným pramenem.

21:13  Consummatio timoris Dei, sapientia et sensus.

21:14  He that is not wise in good, will not be taught.

21:14  Nitro hlupáka je jak prasklý džbán, veškeré vědění z něj uniká.

21:14  Non erudietur qui non est sapiens in bono.

21:15  But there is a wisdom that aboundeth in evil: and there is no understanding where there is bitterness.

21:15  Slyší-li moudré slovo někdo rozumný, pochválí je a přidá k němu další. Slyší-li je hlupák, nelíbí se mu, proto je hodí za hlavu.

21:15  Est autem sapientia quæ abundat in malo, et non est sensus ubi est amaritudo.

21:16  The knowledge of a wise man shall abound like a flood, and his counsel continueth like a fountain of life.

21:16  Řečnění hlupáka je jako břímě na cestě, naslouchat rozumnému je ale požitek.

21:16  Scientia sapientis tamquam inundatio abundabit, et consilium illius sicut fons vitæ permanet.

21:17  The heart of a fool is like a broken vessel, and no wisdom at all shall it hold.

21:17  Výroky rozumného jsou ve shromáždění žádané, o jeho slovech budou v srdci přemýšlet.

21:17  Cor fatui quasi vas confractum, et omnem sapientiam non tenebit.

21:18  A man of sense will praise every wise word he shall hear, and will apply it to himself: the luxurious man hath heard it, and it shall displease him, and he will cast it behind his back.

21:18  Moudrost je pro hlupáka jak rozbořený dům, vědění hňupa je snůška nesmyslů.

21:18  Verbum sapiens quodcumque audierit scius, laudabit, et ad se adjiciet : audivit luxuriosus, et displicebit illi, et projiciet illud post dorsum suum.

21:19  The talking of a fool is like a burden in the way: but in the lips of the wise, grace shall be found.

21:19  Pro tupce je vzdělání jak na nohou okovy, jako pouta na jeho pravici.

21:19  Narratio fatui quasi sarcina in via : nam in labiis sensati invenietur gratia.

21:20  The mouth of the prudent is sought after in the church, and they will think upon his words in their hearts.

21:20  Na celé kolo se směje hlupák, rozvážný se jen tiše usmívá.

21:20  Os prudentis quæritur in ecclesia, et verba illius cogitabunt in cordibus suis.

21:21  As a house that is destroyed, so is wisdom to a fool: and the knowledge of the unwise is as words without sense.

21:21  Rozumnému je vzdělání zlatou broží, je jako náramek na jeho pravici.

21:21  Tamquam domus exterminata, sic fatuo sapientia : et scientia insensati inenarrabilia verba.

21:22  Doctrine to a fool is as fetters on the feet, and like manacles on the right hand.

21:22  Hlupák bez okolků vchází do domu, zkušený člověk uctivě počká venku.

21:22  Compedes in pedibus, stulto doctrina : et quasi vincula manuum super manum dextram.

21:23  A fool lifteth up his voice in laughter: but a wise man will scarce laugh low to himself.

21:23  Tupec hned ode dveří nahlíží do domu, vychovaný člověk zůstane venku.

21:23  Fatuus in risu exaltat vocem suam : vir autem sapiens vix tacite ridebit.

21:24  Learning to the prudent is as an ornament of gold, and like a bracelet upon his right arm.

21:24  Poslouchat za dveřmi je nevychovanost, rozumný člověk by se hanbou propadl.

21:24  Ornamentum aureum prudenti doctrina, et quasi brachiale in brachio dextro.

21:25  The foot of a fool is soon in his neighbour's house: but a man of experience will be abashed at the person of the mighty.

21:25  Žvanilové tlachají o tom, co se jich netýká, rozumní odměřují slova na vážkách.

21:25  Pes fatui facilis in domum proximi : et homo peritus confundetur a persona potentis.

21:26  A fool will peep through the window into the house: but he that is well taught will stand without.

21:26  Hlupáci mají srdce na jazyku, moudří si drží jazyk v srdci.

21:26  Stultus a fenestra respiciet in domum : vir autem eruditus foris stabit.

21:27  It is the folly of a man to hearken at the door: and a wise man will be grieved with the disgrace.

21:27  Když bezbožník proklíná satana, proklíná jen sám sebe.

21:27  Stultitia hominis auscultare per ostium : et prudens gravabitur contumelia.

21:28  The lips of the unwise will be telling foolish things: but the words of the wise shall be weighed in a balance.

21:28  Pomlouvač špiní sám sebe, celé okolí ho bude nenávidět.

21:28  Labia imprudentium stulta narrabunt ; verba autem prudentium statera ponderabuntur.

21:29  The heart of fools is in their mouth: and the mouth of wise men is in their heart.

21:29  In ore fatuorum cor illorum, et in corde sapientium os illorum.

21:30  While the ungodly curseth the devil, he curseth his own soul.

21:30  Dum maledicit impius diabolum, maledicit ipse animam suam.

21:31  The talebearer shall defile his own soul, and shall be hated by all: and he that shall abide with him shall be hateful: the silent and wise man shall be honoured.

21:31  Susurro coinquinabit animam suam, et in omnibus odietur, et qui cum eo manserit odiosus erit : tacitus et sensatus honorabitur.

Chapter 22

22:1  The sluggard is pelted with a dirty stone, and all men will speak of his disgrace.

22:1  Lenoch je jako pokálený kámen, ohavný tak, že si každý odplivne.

22:1  In lapide luteo lapidatus est piger : et omnes loquentur super aspernationem illius.

22:2  The sluggard is pelted with the dung of oxen: and every one that toucheth him will shake his hands.

22:2  Lenoch je jako hromádka lejna, kdo na něj sáhne, chce ho z ruky setřást.

22:2  De stercore boum lapidatus est piger : et omnis qui tetigerit eum excutiet manus.

22:3  A son ill taught is the confusion of the father: and a foolish daughter shall be to his loss.

22:3  Zplodit nevychovance je pro otce hanba, a je-li to dcera, je to obzvlášť škoda.

22:3  Confusio patris est de filio indisciplinato : filia autem in deminoratione fiet.

22:4  A wise daughter shall bring an inheritance to her husband: but she that confoundeth, becometh a disgrace to her father.

22:4  Rozumná dcera dostane manžela, hanebná působí svému otci žal.

22:4  Filia prudens hæreditas viro suo : nam quæ confundit, in contumeliam fit genitoris.

22:5  She that is bold shameth both her father and husband, and will not be inferior to the ungodly: and shall be disgraced by them both.

22:5  Nestoudná dívka je ostudou otce i manžela, oba dva jí budou pohrdat.

22:5  Patrem et virum confundit audax, et ab impiis non minorabitur : ab utrisque autem inhonorabitur.

22:6  A tale out of time is like music in mourning: but the stripes and instruction of wisdom are never out of time.

22:6  Nevhodné řeči jsou jak písnička v den truchlení, rákoska a kázeň jsou ale moudré kdykoli.

22:6  Musica in luctu importuna narratio : flagella et doctrina in omni tempore sapientia.

22:7  He that teacheth a fool, is like one that glueth a potsherd together.

22:7  Qui docet fatuum, quasi qui conglutinat testam.

22:8  He that telleth a word to him that heareth not, is like one that waketh a man out of a deep sleep.

22:8  Qui narrat verbum non audienti, quasi qui excitat dormientem de gravi somno.

22:9  He speaketh with one that is asleep, who uttereth wisdom to a fool: and in the end of the discourse he saith: Who is this?

22:9  Kdo učí hlupáka, jako by slepoval střepy, jako by spáče ze sna probouzel.

22:9  Cum dormiente loquitur qui enarrat stulto sapientiam : et in fine narrationis dicit : Quis est hic ?

22:10  Weep for the dead, for his light hath failed: and weep for the fool, for his understanding faileth.

22:10  Mluvit s hlupákem je jako mluvit s usínajícím – na závěr řekne jen: „Cože?“

22:10  Supra mortuum plora, defecit enim lux ejus : et supra fatuum plora, defecit enim sensus.

22:11  Weep but a little for the dead, for he is at rest.

22:11  Plač nad mrtvým, protože jeho světlo zhaslo, plač nad hlupákem, protože přišel o rozum. Nad mrtvým plač méně, protože došel odpočinku, život hlupáka je ale horší nežli smrt.

22:11  Modicum plora super mortuum, quoniam requievit :

22:12  For the wicked life of a wicked fool is worse than death.

22:12  Nad mrtvým se truchlí po sedm dní, nad bezbožným hlupákem ale po všechny jeho dny.

22:12  nequissimi enim nequissima vita super mortem fatui.

22:13  The mourning for the dead is seven days: but for a fool and an ungodly man all the days of their life.

22:13  S tupcem nezapřádej dlouhý hovor a za hňupem nechoď. Dej si na něj pozor, ať nemáš těžkosti, ať se neposkvrníš, když na něj narazíš. Vyhni se mu a najdeš klid a nebudeš unavován jeho šílenstvím.

22:13  Luctus mortui septem dies : fatui autem et impii omnes dies vitæ illorum.

22:14  Talk not much with a fool and go not with him that hath no sense.

22:14  Co tíží víc než olovo? Hlupák – co jiného!

22:14  Cum stulto ne multum loquaris, et cum insensato ne abieris.

22:15  Keep thyself from him, that thou mayst not have trouble, and thou shalt not be defiled with his sin.

22:15  Písek, sůl i kus železa uneseš snadněji než hňupa.

22:15  Serva te ab illo, ut non molestiam habeas, et non coinquinaberis peccato illius.

22:16  Turn away from him, and thou shalt find rest, and shalt not be wearied out with his folly.

22:16  Vazba trámů v roubení stavby nepovolí ani zemětřesením. Stejně tak srdce opřené o rozhodnou vůli se ve zlé chvíli nebojí.

22:16  Deflecte ab illo, et invenies requiem, et non acediaberis in stultitia illius.

22:17  What is heavier than lead? and what other name hath he but fool?

22:17  Srdce ukotvené v rozumném rozhodnutí je jako štukatura na hladké zdi.

22:17  Super plumbum quid gravabitur ? et quod illi aliud nomen quam fatuus ?

22:18  Sand and salt, and a mass of iron is easier to bear, than a man without sense, that is both foolish and wicked.

22:18  Ploty stojící na kopci neodolají větru a bojácné srdce hlupáka s jeho myšlenkami neodolá žádnému strachu.

22:18  Arenam, et salem, et massam ferri facilius est ferre quam hominem imprudentem, et fatuum, et impium.

22:19  A frame of wood bound together in the foundation of a building, shall not be loosed: so neither shall the heart that is established by advised counsel.

22:19  Při ráně do oka se spustí slzy, při ráně do srdce se projeví city.

22:19  Loramentum ligneum colligatum in fundamento ædificii non dissolvetur, sic et cor confirmatum in cogitatione consilii.

22:20  The thought of him that is wise at all times, shall not be depraved by fear.

22:20  Házíš-li kameny, vyplašíš ptáky, urážíš-li přítele, ničíš přátelství.

22:20  Cogitatus sensati in omni tempore metu non depravabitur.

22:21  As pales set in high places, and plasterings made without cost, will not stand against the face of the wind:

22:21  Jestliže jsi na přítele už vytasil meč, nezoufej, ještě to lze vzít zpět.

22:21  Sicut pali in excelsis, et cæmenta sine impensa posita, contra faciem venti non permanebunt :

22:22  So also a fearful heart in the imagination of a fool shall not resist against the violence of fear.

22:22  Jestliže sis na přítele otevřel ústa, neboj se, smíření je možné. Ale urážka, povýšenost, prozrazené tajemství a zákeřnost – takové věci každého přítele zaženou.

22:22  sic et cor timidum in cogitatione stulti contra impetum timoris non resistet.

22:23  As a fearful heart in the thought of a fool at all times will not fear, so neither shall he that continueth always in the commandments of God.

22:23  Když ti může důvěřovat tvůj bližní v nouzi, nasytíš se spolu s ním, až ho potká štěstí. V čase soužení zůstaň s ním, a budeš mít podíl na jeho dědictví.

22:23  Sicut cor trepidum in cogitatione fatui omni tempore non metuet, sic et qui in præceptis Dei permanet semper.

22:24  He that pricketh the eye, bringeth out tears: and he that pricketh the heart, bringeth forth resentment.

22:24  Než se rozhoří oheň, je v peci kouř a dým, než dojde na krveprolití, padají urážky.

22:24  Pungens oculum deducit lacrimas, et qui pungit cor profert sensum.

22:25  He that flingeth a stone at birds, shall drive them away: so he that upbraideth his friend, breaketh friendship.

22:25  Nebudu se stydět chránit přítele, nikdy se od něj neodvrátím.

22:25  Mittens lapidem in volatilia, dejiciet illa : sic et qui conviciatur amico, dissolvit amicitiam.

22:26  Although thou hast drawn a sword at a friend, despair not: for there may be a returning. To a friend,

22:26  Jestli se mi kvůli němu stane něco zlého, každý, kdo to uslyší, si na něj dá pozor.

22:26  Ad amicum etsi produxeris gladium, non desperes : est enim regressus. Ad amicum

22:27  If thou hast opened a sad mouth, fear not, for there may be a reconciliation: except upbraiding, and reproach, and pride, and disclosing of secrets, or a treacherous wound: for in all these cases a friend will flee away.

22:27  Kdo postaví stráž před má ústa a přiloží na mé rty pečeť rozvahy, abych kvůli nim nepadl, a aby mě můj jazyk nezničil?

22:27  si aperueris os triste, non timeas : est enim concordatio : excepto convitio, et improperio, et superbia, et mysterii revelatione, et plaga dolosa : in his omnibus effugiet amicus.

22:28  Keep fidelity with a friend in his poverty, that in his prosperity also thou mayst rejoice.

22:28  Fidem posside cum amico in paupertate illius, ut et in bonis illius læteris.

22:29  In the time of his trouble continue faithful to him, that thou mayst also be heir with him in his inheritance.

22:29  In tempore tribulationis illius permane illi fidelis, ut et in hæreditate illius cohæres sis.

22:30  As the vapour of a chimney, and the smoke of the fire goeth up before the fire: so also injurious words, and reproaches, and threats, before blood.

22:30  Ante ignem camini vapor et fumus ignis inaltatur : sic et ante sanguinem maledicta, et contumeliæ, et minæ.

22:31  I will not be ashamed to salute a friend, neither will I hide myself from his face: and if any evil happen to me by him, I will bear it.

22:31  Amicum salutare non confundar, a facie illius non me abscondam : et si mala mihi evenerint per illum, sustinebo.

22:32  But every one that shall hear it, will beware of him.

22:32  Omnis qui audiet cavebit se ab eo.

22:33  Who will set a guard before my mouth, and a sure seal upon my lips, that I fall not by them, and that my tongue destroy me not?

22:33  Quis dabit ori meo custodiam, et super labia mea signaculum certum, ut non cadam ab ipsis, et lingua mea perdat me ?

Chapter 23

23:1  O Lord, father, and sovereign ruler of my life, leave me not to their counsel: nor suffer me to fall by them.

23:1  Hospodine, Otče a Pane mého života, nenech mě mým slovům napospas, nedopusť, abych kvůli nim padl!

23:1  Domine, pater et dominator vitæ meæ, ne derelinquas me in consilio eorum, nec sinas me cadere in illis.

23:2  Who will set scourges over my thoughts, and the discipline of wisdom over my heart, that they spare me not in their ignorances, and that their sins may not appear:

23:2  Kdo napraví bičem moje smýšlení, kdo vychová mé srdce k moudrosti? Ať mi neprocházejí mé omyly, ať mé hříchy nejsou přehlíženy,

23:2  Quis superponet in cogitatu meo flagella, et in corde meo doctrinam sapientiæ, ut ignorationibus eorum non parcant mihi, et non appareant delicta eorum,

23:3  Lest my ignorances increase, and my offences be multiplied, and my sins abound, and I fall before my adversaries, and my enemy rejoice over me?

23:3  ať mé omyly nenarůstají a mé hříchy ať se nemnoží, abych nepadl před svými nepřáteli a nevysmál se mi můj protivník!

23:3  et ne adincrescant ignorantiæ meæ, et multiplicentur delicta mea, et peccata mea abundent, et incidam in conspectu adversariorum meorum, et gaudeat super me inimicus meus ?

23:4  O Lord, father, and God of my life, leave me not to their devices.

23:4  Hospodine, Otče a Bože mého života, nenech mě povýšeně hledět na druhé

23:4  Domine, pater et Deus vitæ meæ, ne derelinquas me in cogitatu illorum.

23:5  Give me not haughtiness of my eyes, and turn away from me all coveting.

23:5  a všechnu žádostivost odvrať ode mne.

23:5  Extollentiam oculorum meorum ne dederis mihi, et omne desiderium averte a me.

23:6  Take from me the greediness of the belly, and let not the lusts of the flesh take hold of me, and give me not over to a shameless and foolish mind.

23:6  Ať se mě nezmocní chtíč a smyslnost, nenech mě propadnout nestydatosti!

23:6  Aufer a me ventris concupiscentias, et concubitus concupiscentiæ ne apprehendant me, et animæ irreverenti et infrunitæ ne tradas me.

23:7  Hear, O ye children, the discipline of the mouth, and he that will keep it shall not perish by his lips, nor be brought to fall into most wicked works.

23:7  Poslechněte, děti, poučení jak mluvit; kdo je bude dodržovat, nepadne do pasti.

23:7  Doctrinam oris audite, filii : et qui custodierit illam non periet labiis, nec scandalizabitur in operibus nequissimis.

23:8  A sinner is caught in his own vanity, and the proud and the evil speakers shall fall thereby.

23:8  Hříšníka dostihnou jeho vlastní rty, pomlouvač a domýšlivec padnou kvůli nim.

23:8  In vanitate sua apprehenditur peccator : et superbus et maledicus scandalizabitur in illis.

23:9  Let not thy mouth be accustomed to swearing: for in it there are many falls.

23:9  Neměj ve zvyku brát do úst přísahu, nezvykej si vyslovovat jméno Svatého.

23:9  Jurationi non assuescat os tuum : multi enim casus in illa.

23:10  And let not the naming of God be usual in thy mouth, and meddle not with the names of saints, for thou shalt not escape free from them.

23:10  Jako otrok, který je často vyslýchán, neujde modřinám, tak ten, kdo stále přísahá v tom Jménu, nebude nikdy bez hříchu.

23:10  Nominatio vero Dei non sit assidua in ore tuo, et nominibus sanctorum non admiscearis, quoniam non erit immunis ab eis.

23:11  For as a slave daily put to the question, is never without a blue mark: so every one that sweareth, and nameth, shall not be wholly pure from sin.

23:11  Kdo často přísahá, plní se špatností a z jeho domu se nevzdálí bič. Pochybí-li, ulpí na něm hřích, přísahá-li nedbale, zhřeší dvojnásob, přísahá-li křivě, nic ho neospravedlní, jeho dům naplní pohromy.

23:11  Sicut enim servus interrogatus assidue a livore non minuitur, sic omnis jurans et nominans in toto a peccato non purgabitur.

23:12  A man that sweareth much, shall be filled with iniquity, and a scourge shall not depart from his house.

23:12  Některé řeči jsou jako smrt – ať se nikdy neobjeví v Jákobově dědictví! Něco takového je zbožným lidem cizí, v takových hříších si nelibují.

23:12  Vir multum jurans implebitur iniquitate, et non discedet a domo illius plaga.

23:13  And if he make it void, his sin shall be upon him, and if he dissemble it, he offendeth double:

23:13  Nezvykej si mluvit sprostě a nevychovaně, takové řeči jsou přece hříšné.

23:13  Et si frustraverit, delictum illius super ipsum erit : et si dissimulaverit, delinquit dupliciter :

23:14  And if he swear in vain, he shall not be justified: for his house shall be filled with his punishment.

23:14  Pamatuj na svého otce a matku, když sedíš mezi mocnými. Nezapomeň na ně před nimi a nezačni se chovat jako hlupáci – jinak si budeš přát, aby ses nikdy nenarodil, a budeš proklínat den svého zrození.

23:14  et si in vacuum juraverit, non justificabitur : replebitur enim retributione domus illius.

23:15  There is also another speech opposite to death, let it not be found in the inheritance of Jacob.

23:15  Když si člověk zvykne na sprosté řeči, po zbytek života se toho nezbaví.

23:15  Est et alia loquela contraria morti : non inveniatur in hæreditate Jacob.

23:16  For from the merciful all these things shall be taken away, and they shall not wallow in sins.

23:16  Dva druhy lidí rozmnožují hříchy a třetí přivolává hněv.

23:16  Etenim a misericordibus omnia hæc auferentur, et in delictis non volutabuntur.

23:17  Let not thy mouth be accustomed to indiscreet speech: for therein is the word of sin.

23:17  Vášeň rozpálená jak planoucí oheň nezhasne – musí vyhořet. Člověk oddaný tělesnému smilstvu neustane, dokud ho ten oheň nespálí. Smilníkovi chutná každý chléb, nenechá toho, dokud neumře.

23:17  Indisciplinatæ loquelæ non assuescat os tuum : est enim in illa verbum peccati.

23:18  Remember thy father and thy mother, for thou sittest in the midst of great men:

23:18  Člověk hřešící proti manželskému loži si v duchu říká: „Kdo mě uvidí? Kolem je tma, skrývají mě zdi, nikdo mě nevidí, proč si dělat starosti? Nejvyšší na mé hříchy ani nepomyslí.“

23:18  Memento patris et matris tuæ : in medio enim magnatorum consistis :

23:19  Lest God forget thee in their sight, and thou, by thy daily custom be infatuated and suffer reproach: and wish that thou hadst not been born, and curse the day of thy nativity.

23:19  Obává se jenom lidských očí, nepochopil, že oči Hospodinovy jsou jasnější než deset tisíc sluncí; pozorují všechny lidské cesty, a zkoumají i nejtajnější zákoutí.

23:19  ne forte obliviscatur te Deus in conspectu illorum, et assiduitate tua infatuatus, improperium patiaris, et maluisses non nasci, et diem nativitatis tuæ maledicas.

23:20  The man that is accustomed to opprobrious words, will never be corrected all the days of his life.

23:20  Bůh všechno znal, ještě než to stvořil, a zná to nadále i po dokončení.

23:20  Homo assuetus in verbis improperii in omnibus diebus suis non erudietur.

23:21  Two sorts of men multiply sins, and the third bringeth wrath and destruction.

23:21  Onen muž bude potrestán před zraky města, bude chycen ve chvíli, kdy to nečeká!

23:21  Duo genera abundant in peccatis, et tertium adducit iram et perditionem.

23:22  A hot soul is a burning fire, it will never be quenched, till it devour some thing.

23:22  Stejně i žena, která opustila manžela a opatřila mu dědice z cizího muže:

23:22  Anima calida quasi ignis ardens, non extinguetur donec aliquid glutiat :

23:23  And a man that is wicked in the mouth of his flesh, will not leave off till he hath kindled a fire.

23:23  Zaprvé neposlechla Zákon Nejvyššího, zadruhé ublížila svému muži, zatřetí nestoudně cizoložila a zplodila děti s cizím mužem.

23:23  et homo nequam in ore carnis suæ non desinet donec incendat ignem.

23:24  To a man that is a fornicator all bread is sweet, he will not be weary of sinning unto the end.

23:24  Předvedou ji proto před shromáždění a budou ji vyšetřovat kvůli jejím dětem.

23:24  Homini fornicario omnis panis dulcis : non fatigabitur transgrediens usque ad finem.

23:25  Every man that passeth beyond his own bed, despising his own soul, and saying: Who seeth me?

23:25  Její děti nezapustí kořeny a její ratolesti neponesou plody.

23:25  Omnis homo qui transgreditur lectum suum, contemnens in animam suam, et dicens : Quis me videt ?

23:26  Darkness compasseth me about, and the walls cover me, and no man seeth me: whom do I fear? the most High will not remember my sins.

23:26  Její památka bude proklatá a její potupa nebude nikdy smazána.

23:26  Tenebræ circumdant me, et parietes cooperiunt me, et nemo circumspicit me : quem vereor ? delictorum meorum non memorabitur Altissimus.

23:27  And he understandeth not that his eye seeth all things, for such a man's fear driveth him from the fear of God, and the eyes of men fearing him:

23:27  Její pozůstalí poznají, že není nic lepšího než Hospodina ctít a nic sladšího než dbát jeho přikázání.

23:27  Et non intelligit quoniam omnia videt oculus illius, quoniam expellit a se timorem Dei hujusmodi hominis timor, et oculi hominum timentes illum :

23:28  And he knoweth not that the eyes of the Lord are far brighter than the sun, beholding round about all the ways of men, and the bottom of the deep, and looking into the hearts of men, into the most hidden parts.

23:28  et non cognovit quoniam oculi Domini multo plus lucidiores sunt super solem, circumspicientes omnes vias hominum, et profundum abyssi, et hominum corda, intuentes in absconditas partes.

23:29  For all things were known to the Lord God, before they were created: so also after they were perfected he beholdeth all things.

23:29  Domino enim Deo antequam crearentur omnia sunt agnita : sic et post perfectum respicit omnia.

23:30  This man shall be punished in the streets of the city, and he shall be chased as a colt: and where he suspected not, he shall be taken.

23:30  Hic in plateis civitatis vindicabitur, et quasi pullus equinus fugabitur, et ubi non speravit apprehendetur.

23:31  And he shall be in disgrace with all men, because he understood not the fear of the Lord.

23:31  Et erit dedecus omnibus, eo quod non intellexerit timorem Domini.

23:32  So every woman also that leaveth her husband, and bringeth in an heir by another:

23:32  Sic et mulier omnis relinquens virum suum, et statuens hæreditatem ex alieno matrimonio :

23:33  For first she hath been unfaithful to the law of the most High: and secondly, she hath offended against her husband: thirdly, she hath fornicated in adultery, and hath gotten her children of another man.

23:33  primo enim in lege Altissimi incredibilis fuit : secundo in virum suum deliquit : tertio in adulterio fornicata est, et ex alio viro filios statuit sibi.

23:34  This woman shall be brought into the assembly, and inquisition shall be made of her children.

23:34  Hæc in ecclesiam adducetur, et in filios ejus respicietur :

23:35  Her children shall not take root, and her branches shall bring forth no fruit.

23:35  non tradent filii ejus radices, et rami ejus non dabunt fructum :

23:36  She shall leave her memory to be cursed, and her infamy shall not be blotted out.

23:36  derelinquet in maledictum memoriam ejus, et dedecus illius non delebitur.

23:37  And they that remain shall know, that there is nothing better than the fear of God: and that there is nothing sweeter than to have regard to the commandments of the Lord.

23:37  Et agnoscent qui derelicti sunt, quoniam nihil melius est quam timor Dei, et nihil dulcius quam respicere in mandatis Domini.

23:38  It is great glory to follow the Lord: for length of days shall be received from him.

23:38  Gloria magna est sequi Dominum : longitudo enim dierum assumetur ab eo.

Chapter 24

24:1  Wisdom shall praise her own self, and shall be honoured in God, and shall glory in the midst of her people,

24:1  Moudrost se může sama sebou chlubit, může se chválit mezi svými vlastními.

24:1  Sapientia laudabit animam suam, et in Deo honorabitur, et in medio populi sui gloriabitur,

24:2  And shall open her mouth in the churches of the most High, and shall glorify herself in the sight of his power,

24:2  Otevře svá ústa ve shromáždění Nejvyššího, bude se chlubit před jeho zástupy:

24:2  et in ecclesiis Altissimi aperiet os suum, et in conspectu virtutis illius gloriabitur,

24:3  And in the midst of her own people she shall be exalted, and shall be admired in the holy assembly.

24:3  „Vyšla jsem z úst Nejvyššího a jak opar jsem zahalila zem.

24:3  et in medio populi sui exaltabitur, et in plenitudine sancta admirabitur,

24:4  And in the multitude of the elect she shall have praise, and among the blessed she shall be blessed, saying:

24:4  Přebývala jsem v nebeské výšině, můj trůn byl v oblakovém sloupu.

24:4  et in multitudine electorum habebit laudem, et inter benedictos benedicetur, dicens :

24:5  I came out of the mouth of the most High, the firstborn before all creatures:

24:5  Sama jsem kroužila po nebeské klenbě, procházela se v propastné hloubce.

24:5  Ego ex ore Altissimi prodivi, primogenita ante omnem creaturam.

24:6  I made that in the heavens there should rise light that never faileth, and as a cloud I covered all the earth:

24:6  Vládla jsem mořským vlnám i celé zemi, každému lidu a všem národům.

24:6  Ego feci in cælis ut oriretur lumen indeficiens, et sicut nebula texi omnem terram.

24:7  I dwelt in the highest places, and my throne is in a pillar of a cloud.

24:7  Tam všude jsem hledala místo ke spočinutí, kousek země, kde se usídlit.

24:7  Ego in altissimis habitavi, et thronus meus in columna nubis.

24:8  I alone have compassed the circuit of heaven, and have penetrated into the bottom of the deep, and have walked in the waves of the sea,

24:8  Stvořitel všeho mi tehdy dal příkaz, můj Učinitel vybral místo pro můj stan. „Usaď se v Jákobovi,“ řekl, „v Izraeli měj své dědictví.“

24:8  Gyrum cæli circuivi sola, et profundum abyssi penetravi : in fluctibus maris ambulavi.

24:9  And have stood in all the earth: and in every people,

24:9  Stvořil mě před věky, tehdy na počátku, a až navěky nezaniknu.

24:9  Et in omni terra steti : et in omni populo,

24:10  And in every nation I have had the chief rule:

24:10  Sloužila jsem před ním ve svatostánku, a tak jsem se usadila na Sionu.

24:10  et in omni gente primatum habui :

24:11  And by my power I have trodden under my feet the hearts of all the high and low: and in all these I sought rest, and I shall abide in the inheritance of the Lord.

24:11  Takto mě usídlil v Milovaném městě, má moc je v Jeruzalémě.

24:11  et omnium excellentium et humilium corda virtute calcavi. Et in his omnibus requiem quæsivi, et in hæreditate Domini morabor.

24:12  Then the creator of all things commanded, and said to me: and he that made me, rested in my tabernacle,

24:12  V oslaveném lidu jsem zapustila kořeny, v Hospodinově podílu a v jeho dědictví.

24:12  Tunc præcepit, et dixit mihi Creator omnium : et qui creavit me, requievit in tabernaculo meo.

24:13  And he said to me: Let thy dwelling be in Jacob, and thy inheritance in Israel, and take root in my elect.

24:13  Rostu do výše jak libanonský cedr, jako cypřiš z hory Hermonu.

24:13  Et dixit mihi : In Jacob inhabita, et in Israël hæreditare, et in electis meis mitte radices.

24:14  From the beginning, and before the world, was I created, and unto the world to come I shall not cease to be, and in the holy dwelling place I have ministered before him.

24:14  Rostu do výše jak palma v En-gedi, jak růžové keře v Jerichu, jako skvostná oliva dole v údolí a jako platan u vody.

24:14  Ab initio et ante sæcula creata sum, et usque ad futurum sæculum non desinam : et in habitatione sancta coram ipso ministravi.

24:15  And so was I established in Sion, and in the holy city likewise I rested, and my power was in Jerusalem.

24:15  Vydávám vůni jak skořice a balzám, voním jako vzácná myrha, jak vonné galbanum, onycha a pryskyřice, jako ve svatostánku kadidlový dým.

24:15  Et sic in Sion firmata sum, et in civitate sanctificata similiter requievi, et in Jerusalem potestas mea.

24:16  And I took root in an honourable people, and in the portion of my God his inheritance, and my abode is in the full assembly of saints.

24:16  Rozprostírám své větve jako pistácie, jsou to větve skvostné a líbezné.

24:16  Et radicavi in populo honorificato, et in parte Dei mei hæreditas illius, et in plenitudine sanctorum detentio mea.

24:17  I was exalted like a cedar in Libanus, and as a cypress tree on mount Sion.

24:17  Jak vinná réva plodím potěšení, z mých květů bude hojné a skvostné ovoce.

24:17  Quasi cedrus exaltata sum in Libano, et quasi cypressus in monte Sion :

24:18  I was exalted like a palm tree in Cades, and as a rose plant in Jericho:

24:18  quasi palma exaltata sum in Cades, et quasi plantatio rosæ in Jericho :

24:19  As a fair olive tree in the plains, and as a plane tree by the water in the streets, was I exalted.

24:19  Pojďte ke mně všichni, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mým ovocem.

24:19  quasi oliva speciosa in campis, et quasi platanus exaltata sum juxta aquam in plateis.

24:20  I gave a sweet smell like cinnamon, and aromatical balm: I yielded a sweet odour like the best myrrh:

24:20  Vždyť vzpomínka na mě je sladší než med a mé dědictví je nad včelí plástev.

24:20  Sicut cinnamomum et balsamum aromatizans odorem dedi ; quasi myrrha electa dedi suavitatem odoris :

24:21  And I perfumed my dwelling as storax, and galbanum, and onyx, and aloes, and as the frankincense not cut, and my odour is as the purest balm.

24:21  Kdo mě jí, dostane ještě větší hlad, kdo mě pije, bude mít ještě větší žízeň.

24:21  et quasi storax, et galbanus, et ungula, et gutta, et quasi Libanus non incisus vaporavi habitationem meam, et quasi balsamum non mistum odor meus.

24:22  I have stretched out my branches as the turpentine tree, and my branches are of honour and grace.

24:22  Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, a kdo se mnou zabývá, ten nezhřeší.“

24:22  Ego quasi terebinthus extendi ramos meos, et rami mei honoris et gratiæ.

24:23  As the vine I have brought forth a pleasant odour: and my flowers are the fruit of honour and riches.

24:23  To vše říká Kniha smlouvy Nejvyššího Boha – Zákon, svěřený nám Mojžíšem jako dědictví Jákobových shromáždění.

24:23  Ego quasi vitis fructificavi suavitatem odoris : et flores mei fructus honoris et honestatis.

24:24  I am the mother of fair love, and of fear, and of knowledge, and of holy hope.

24:24  Ego mater pulchræ dilectionis, et timoris, et agnitionis, et sanctæ spei.

24:25  In me is all grace of the way and of the truth, in me is all hope of life and of virtue.

24:25  Oplývá moudrostí jak řeka Píšon a jako Tigris v jarních dnech.

24:25  In me gratia omnis viæ et veritatis : in me omnis spes vitæ et virtutis.

24:26  Come over to me, all ye that desire me, and be filled with my fruits.

24:26  Přetéká rozumností jako Eufrat a jako Jordán v čase žně.

24:26  Transite ad me, omnes qui concupiscitis me, et a generationibus meis implemini :

24:27  For my spirit is sweet above honey, and my inheritance above honey and the honeycomb.

24:27  Třpytí se poučením jako Nil, jako Gíchon ve dnech vinobraní.

24:27  spiritus enim meus super mel dulcis, et hæreditas mea super mel et favum.

24:28  My memory is unto everlasting generations.

24:28  První člověk nemohl moudrost plně pochopit a nepostihne ji ani ten poslední.

24:28  Memoria mea in generationes sæculorum.

24:29  They that eat me, shall yet hunger: and they that drink me, shall yet thirst.

24:29  Její myšlenky jsou širší než oceán a její záměry hlubší než propast.

24:29  Qui edunt me, adhuc esurient, et qui bibunt me, adhuc sitient.

24:30  He that hearkeneth to me, shall not be confounded: and they that work by me, shall not sin.

24:30  A já jako zavodňovací příkop, jako strouha vedoucí z řeky k zahradě,

24:30  Qui audit me non confundetur, et qui operantur in me non peccabunt :

24:31  They that explain me shall have life everlasting.

24:31  řekl jsem: „Zavlažím svůj sad, dám napít svému záhonku.“ A hle, ten můj příkop se změnil v řeku a ta řeka v moře!

24:31  qui elucidant me, vitam æternam habebunt.

24:32  All these things are the book of life, and the covenant of the most High, and the knowledge of truth.

24:32  Rozžehnu tedy poučení jak ranní úsvit, nechám ho zářit do dálky.

24:32  Hæc omnia liber vitæ, et testamentum Altissimi, et agnitio veritatis.

24:33  Moses commanded a law in the precepts of justices, and an inheritance to the house of Jacob, and the promises to Israel.

24:33  Nauku budu šířit jako proroctví, předám ji příštím pokolením navěky.

24:33  Legem mandavit Moyses in præceptis justitiarum, et hæreditatem domui Jacob, et Israël promissiones.

24:34  He appointed to David his servant to raise up of him a most mighty king, and sitting on the throne of glory for ever.

24:34  Pohleďte, nenamáhal jsem se jen pro sebe, ale pro všechny, kdo moudrost hledají.

24:34  Posuit David, puero suo, excitare regem ex ipso fortissimum, et in throno honoris sedentem in sempiternum.

24:35  Who filleth up wisdom as the Phison, and as the Tigris in the days of the new fruits.

24:35  Qui implet quasi Phison sapientiam, et sicut Tigris in diebus novorum :

24:36  Who maketh understanding to abound as the Euphrates, who multiplieth it as the Jordan in the time of harvest.

24:36  qui adimplet quasi Euphrates sensum, qui multiplicat quasi Jordanis in tempore messis :

24:37  Who sendeth knowledge as the light, and riseth up as Gehon in the time of the vintage.

24:37  qui mittit disciplinam sicut lucem, et assistens quasi Gehon in die vindemiæ.

24:38  Who first hath perfect knowledge of her, and a weaker shall not search her out.

24:38  Qui perficit primus scire ipsam, et infirmior non investigabit eam.

24:39  For her thoughts are more vast than the sea, and her counsels more deep than the great ocean.

24:39  A mari enim abundavit cogitatio ejus, et consilium illius ab abysso magna.

24:40  I, wisdom, have poured out rivers.

24:40  Ego sapientia effudi flumina :

24:41  I, like a brook out of a river of a mighty water; I, like a channel of a river, and like an aqueduct, came out of paradise.

24:41  ego quasi trames aquæ immensæ de fluvio : ego quasi fluvii dioryx, et sicut aquæductus exivi de paradiso.

24:42  I said: I will water my garden of plants, and I will water abundantly the fruits of my meadow.

24:42  Dixi : Rigabo hortum meum plantationum, et inebriabo prati mei fructum.

24:43  And behold my brook became a great river, and my river came near to a sea:

24:43  Et ecce factus est mihi trames abundans, et fluvius meus appropinquavit ad mare :

24:44  For I make doctrine to shine forth to all as the morning light, and I will declare it afar off.

24:44  quoniam doctrinam quasi antelucanum illumino omnibus, et enarrabo illam usque ad longinquum.

24:45  I will penetrate to all the lower parts of the earth, and will behold all that sleep, and will enlighten all that hope in the Lord.

24:45  Penetrabo omnes inferiores partes terræ, et inspiciam omnes dormientes, et illuminabo omnes sperantes in Domino.

24:46  I will yet pour out doctrine as prophecy, and will leave it to them that seek wisdom, and will not cease to instruct their offspring even to the holy age.

24:46  Adhuc doctrinam quasi prophetiam effundam, et relinquam illam quærentibus sapientiam, et non desinam in progenies illorum usque in ævum sanctum.

24:47  See ye that I have not laboured myself only, but for all that seek out the truth.

24:47  Videte quoniam non soli mihi laboravi, sed omnibus exquirentibus veritatem.

Chapter 25

25:1  With three things my spirit is pleased, which are approved before God and men:

25:1  Ve třech věcech nacházím zalíbení – jsou krásné před Hospodinem i před lidmi: soulad mezi bratry, láska k bližním a porozumění mezi manžely.

25:1  In tribus placitum est spiritui meo, quæ sunt probata coram Deo et hominibus :

25:2  The concord of brethren, and the love of neighbours, and man and wife that agree well together.

25:2  Tři druhy lidí nesnáším, svým chováním jsou mi strašně odporní: nadutý chudák, prolhaný boháč a chlípný stařec, kterému to už nemyslí.

25:2  concordia fratrum, et amor proximorum, et vir et mulier bene sibi consentientes.

25:3  Three sorts my soul hateth, and I am greatly grieved at their life:

25:3  Co v mládí nenašetříš, ve stáří nenajdeš.

25:3  Tres species odivit anima mea, et aggravor valde animæ illorum :

25:4  A poor man that is proud: a rich man that is a liar: an old man that is a fool, and doting.

25:4  Šedinám sluší soudnost a starcům schopnost poradit.

25:4  pauperem superbum, divitem mendacem, senem fatuum et insensatum.

25:5  The things that thou hast not gathered in thy youth, how shalt thou find them in thy old age?

25:5  Starcům sluší moudrost a ctihodným rozvážné myšlení.

25:5  Quæ in juventute tua non congregasti, quomodo in senectute tua invenies ?

25:6  O how comely is judgment for a grey head, and for ancients to know counsel!

25:6  Korunou starců je bohatá zkušenost a jejich chloubou, že Hospodina ctí.

25:6  Quam speciosum canitiei judicium, et presbyteris cognoscere consilium !

25:7  O how comely is wisdom for the aged, and understanding and counsel to men of honour!

25:7  Devíti lidem v srdci blahopřeji, a desátého chci zmínit především: ten, kdo se těší ze svých dětí, a ten, kdo se dožije pádu svých nepřátel.

25:7  Quam speciosa veteranis sapientia, et gloriosus intellectus et consilium !

25:8  Much experience is the crown of old men, and the fear of God is their glory.

25:8  Blaze tomu, kdo žije s rozumnou ženou, a tomu, kdo není zapřažen jako býk s oslicí. Blaze tomu, kdo nehřeší slovem, a tomu, kdo neotročí spodině.

25:8  Corona senum multa peritia, et gloria illorum timor Dei.

25:9  Nine things that are not to be imagined by the heart have I magnified, and the tenth I will utter to men with my tongue.

25:9  Blaze tomu, kdo našel přítele, a tomu, kdo mluví k pozorným uším.

25:9  Novem insuspicabilia cordis magnificavi : et decimum dicam in lingua hominibus :

25:10  A man that hath joy of his children: and he that liveth and seeth the fall of his enemies.

25:10  Kdo došel moudrosti, je veliký, kdo ctí Hospodina, je však největší.

25:10  homo qui jucundatur in filiis, vivens et videns subversionem inimicorum suorum.

25:11  Blessed is he that dwelleth with a wise woman, and that hath not slipped with his tongue, and that hath not served such as are unworthy of him.

25:11  Úcta k Hospodinu je nade vše; tomu, kdo ji získal, se nikdo nerovná!

25:11  Beatus qui habitat cum muliere sensata, et qui lingua sua non est lapsus, et qui non servivit indignis se.

25:12  Blessed is he that findeth a true friend, and that declareth justice to an ear that heareth.

25:12  Beatus qui invenit amicum verum, et qui enarrat justitiam auri audienti.

25:13  How great is he that findeth wisdom and knowledge! but there is none above him that feareth the Lord.

25:13  Jakoukoli ránu, jen ne ránu do srdce! Jakékoli trápení, jen ne trápení od ženy!

25:13  Quam magnus qui invenit sapientiam et scientiam ! sed non est super timentem Dominum.

25:14  The fear of God hath set itself above all things:

25:14  Jakékoli potíže, jen ne potíže s protivníky! Jakýkoli trest, jen ne trest od nepřátel!

25:14  Timor Dei super omnia se superposuit.

25:15  Blessed is the man, to whom it is given to have the fear of God: he that holdeth it, to whom shall he be likened?

25:15  Není jedu nad jed hadí a není hněvu nad hněv ženy.

25:15  Beatus homo cui donatum est habere timorem Dei : qui tenet illum, cui assimilabitur ?

25:16  The fear of God is the beginning of his love: and the beginning of faith is to be fast joined unto it.

25:16  Raději budu žít se lvem a drakem než bydlet se zlou ženou.

25:16  Timor Dei initium dilectionis ejus : fidei autem initium agglutinandum est ei.

25:17  The sadness of the heart is every plague: and the wickedness of a woman is all evil.

25:17  Ženská zloba mění její vzhled – tváří se temně jak medvěd!

25:17  Omnis plaga tristitia cordis est, et omnis malitia nequitia mulieris.

25:18  And a man will choose any plague, but the plague of the heart:

25:18  Když její muž sedí se svými přáteli, nemůže udržet hořké povzdechy.

25:18  Et omnem plagam, et non plagam videbit cordis :

25:19  And any wickedness, but the wickedness of a woman:

25:19  Proti ženské špatnosti je každá špatnost maličká – kéž ji čeká osud hříšníka!

25:19  et omnem nequitiam, et non nequitiam mulieris :

25:20  And any affliction, but the affliction from them that hate him:

25:20  Co je výstup na písečnou dunu pro starce, to je užvaněná žena pro tichého muže.

25:20  et omnem obductum, et non obductum odientium :

25:21  And any revenge, but the revenge of enemies.

25:21  Nedej se ženskou krásou nachytat a nedychti po ní kvůli bohatství.

25:21  et omnem vindictam, et non vindictam inimicorum.

25:22  There is no head worse than the head of a serpent:

25:22  Hněv, hanba a velká ostuda čeká muže, jenž se nechá živit od ženy.

25:22  Non est caput nequius super caput colubri,

25:23  And there is no anger above the anger of a woman. It will be more agreeable to abide with a lion and a dragon, than to dwell with a wicked woman.

25:23  Skleslá mysl, zasmušilá tvář, rána do srdce – to je žena zlá. Ochablé ruce, podlomená kolena – to je žena netěšící svého manžela.

25:23  et non est ira super iram mulieris. Commorari leoni et draconi placebit, quam habitare cum muliere nequam.

25:24  The wickedness of a woman changeth her face: and she darkeneth her countenance as a bear: and sheweth it like sackcloth. In the midst of her neighbours,

25:24  Hřích kdysi začal u ženy a všichni umíráme kvůli ní.

25:24  Nequitia mulieris immutat faciem ejus : et obcæcat vultum suum tamquam ursus, et quasi saccum ostendit. In medio proximorum ejus

25:25  Her husband groaned, and hearing he sighed a little.

25:25  Nenechávej vodu volně odtékat, ani zlou ženu, aby volně mluvila.

25:25  ingemuit vir ejus, et audiens suspiravit modicum.

25:26  All malice is short to the malice of a woman, let the lot of sinners fall upon her.

25:26  Nedá-li na to, co jí říkáš, odřízni si ji od těla!

25:26  Brevis omnis malitia super malitiam mulieris : sors peccatorum cadat super illam.

25:27  As the climbing of a sandy way is to the feet of the aged, so is a wife full of tongue to a quiet man.

25:27  Sicut ascensus arenosus in pedibus veterani, sic mulier linguata homini quieto.

25:28  Look not upon a woman's beauty, and desire not a woman for beauty.

25:28  Ne respicias in mulieris speciem, et non concupiscas mulierem in specie.

25:29  A woman's anger, and impudence, and confusion is great.

25:29  Mulieris ira, et irreverentia, et confusio magna.

25:30  A woman, if she have superiority, is contrary to her husband.

25:30  Mulier si primatum habeat, contraria est viro suo.

25:31  A wicked woman abateth the courage, and maketh a heavy countenance, and a wounded heart.

25:31  Cor humile, et facies tristis, et plaga cordis, mulier nequam.

25:32  Feeble hands, and disjointed knees, a woman that doth not make her husband happy.

25:32  Manus debiles et genua dissoluta, mulier quæ non beatificat virum suum.

25:33  From the woman came the beginning of sin, and by her we all die.

25:33  A muliere initium factum est peccati, et per illam omnes morimur.

25:34  Give no issue to thy water, no, not a little: nor to a wicked woman liberty to gad abroad.

25:34  Non des aquæ tuæ exitum, nec modicum : nec mulieri nequam veniam prodeundi.

25:35  If she walk not at thy hand, she will confound thee in the sight of thy enemies.

25:35  Si non ambulaverit ad manum tuam, confundet te in conspectu inimicorum.

25:36  Cut her off from thy flesh, lest she always abuse thee.

25:36  A carnibus tuis abscinde illam, ne semper te abutatur.

Chapter 26

26:1  Happy is the husband of a good wife: for the number of his years is double.

26:1  Blaze muži dobré ženy – jeho dny na zemi se zdvojnásobí!

26:1  Mulieris bonæ beatus vir : numerus enim annorum illius duplex.

26:2  A virtuous woman rejoiceth her husband, and shall fulfil the years of his life in peace.

26:2  Znamenitá žena je svému muži radostí, a on prožije své roky v pokoji.

26:2  Mulier fortis oblectat virum suum, et annos vitæ illius in pace implebit.

26:3  A good wife is a good portion, she shall be given in the portion of them that fear God, to a man for his good deeds.

26:3  Dobrá žena je dobrý úděl, dostane ji ten, kdo má Hospodina v úctě.

26:3  Pars bona mulier bona, in parte timentium Deum dabitur viro pro factis bonis :

26:4  Rich or poor, if his heart is good, his countenance shall be cheerful at all times.

26:4  Boháč i chudák bude spokojen, každou dobou projde s úsměvem.

26:4  divitis autem et pauperis cor bonum, in omni tempore vultus illorum hilaris.

26:5  Of three things my heart hath been afraid, and at the fourth my face hath trembled:

26:5  Tří věcí se v srdci obávám a čtvrté se přímo děsím: veřejné pomluvy, srocení davů a křivého nařčení – to vše je horší nežli smrt.

26:5  A tribus timuit cor meum, et in quarto facies mea metuit :

26:6  The accusation of a city, and the gathering together of the people:

26:6  Žárlivá žena působí žal a bolest, jazykem bičuje všechny kolem.

26:6  delaturam civitatis, et collectionem populi :

26:7  And a false calumny, all are more grievous than death.

26:7  Zlá žena je jak nepadnoucí jho, zvládnout ji je jako chytat štíra.

26:7  calumniam mendacem super mortem omnia gravia :

26:8  A jealous woman is the grief and mourning of the heart.

26:8  Opilá žena budí velkou zlost; ani neskrývá svou hanebnost!

26:8  dolor cordis et luctus, mulier zelotypa.

26:9  With a jealous woman is a scourge of the tongue which communicateth with all.

26:9  Smilná žena vrhá smělé pohledy, její řasy ji prozradí.

26:9  In muliere zelotypa flagellum linguæ, omnibus communicans.

26:10  As a yoke of oxen that is moved to and fro, so also is a wicked woman: he that hath hold of her, is as he that taketh hold of a scorpion.

26:10  Vrtošivou hlídej velmi přísně, když najde příležitost, využije ji.

26:10  Sicut boum jugum quod movetur, ita et mulier nequam : qui tenet illam quasi qui apprehendit scorpionem.

26:11  A drunken woman is a great wrath: and her reproach and shame shall not be hid.

26:11  Dej pozor na její nestydaté pohledy a nediv se, když proti tobě zhřeší.

26:11  Mulier ebriosa ira magna, et contumelia : et turpitudo illius non tegetur.

26:12  The fornication of a woman shall be known by the haughtiness of her eyes and by her eyelids.

26:12  Otevře ústa jak žíznivý pocestný, co hltá vodu, kde se namane; dřepne si na každý kolík, každému šípu otevře toulec!

26:12  Fornicatio mulieris in extollentia oculorum, et in palpebris illius agnoscetur.

26:13  On a daughter that turneth not away herself, set a strict watch: lest finding an opportunity she abuse herself.

26:13  Půvabná žena těší svého manžela, svým uměním ho osvěží do morku kostí.

26:13  In filia non avertente se, firma custodiam, ne inventa occasione utatur se.

26:14  Take heed of the impudence of her eyes, and wonder not if she slight thee.

26:14  Tichá žena je darem od Hospodina, nic nenahradí její ukázněnou duši.

26:14  Ab omni irreverentia oculorum ejus cave, et ne mireris si te neglexerit.

26:15  She will open her mouth as a thirsty traveller to the fountain, and will drink of every water near her, and will sit down by every hedge, and open her quiver against every arrow, until she fail.

26:15  Cudná žena je vůbec nejpůvabnější, její zdrženlivost nelze ničím vyvážit.

26:15  Sicut viator sitiens ad fontem os aperiet, et ab omni aqua proxima bibet, et contra omnem palum sedebit, et contra omnem sagittam aperiet pharetram donec deficiat.

26:16  The grace of a diligent woman shall delight her husband, and shall fat his bones.

26:16  Jako východ slunce na Hospodinových výšinách je krása dobré ženy ve spořádaném domě.

26:16  Gratia mulieris sedulæ delectabit virum suum, et ossa illius impinguabit.

26:17  Her discipline is the gift of God.

26:17  Jako světlo zářící na svatém svícnu je krásná tvář na pohledném těle.

26:17  Disciplina illius datum Dei est.

26:18  Such is a wise and silent woman, and there is nothing so much worth as a well instructed soul.

26:18  Jako zlaté sloupy se stříbrným podstavcem jsou pěkné nohy na pevných chodidlech.

26:18  Mulier sensata et tacita, non est immutatio eruditæ animæ.

26:19  A holy and shamefaced woman is grace upon grace.

26:19  Gratia super gratiam mulier sancta et pudorata.

26:20  And no price is worthy of a continent soul.

26:20  Omnis autem ponderatio non est digna continentis animæ.

26:21  As the sun when it riseth to the world in the high places of God, so is the beauty of a good wife for the ornament of her house.

26:21  Sicut sol oriens mundo in altissimis Dei, sic mulieris bonæ species in ornamentum domus ejus.

26:22  As the lamp shining upon the holy candlestick, so is the beauty of the face in a ripe age,

26:22  Lucerna splendens super candelabrum sanctum, et species faciei super ætatem stabilem.

26:23  As golden pillars upon bases of silver, so are the firm feet upon the soles of a steady woman.

26:23  Columnæ aureæ super bases argenteas, et pedes firmi super plantas stabilis mulieris.

26:24  As everlasting foundations upon a solid rock, so the commandments of God in the heart of a holy woman.

26:24  Fundamenta æterna supra petram solidam, et mandata Dei in corde mulieris sanctæ.

26:25  At two things my heart is grieved, and the third bringeth anger upon me.

26:25  In duobus contristatum est cor meum, et in tertio iracundia mihi advenit :

26:26  A man of war fainting through poverty, and a man of sense despised:

26:26  vir bellator deficiens per inopiam ; et vir sensatus contemptus ;

26:27  And he that passeth over from justice to sin, God hath prepared such an one for the sword.

26:27  et qui transgreditur a justitia ad peccatum : Deus paravit eum ad rhomphæam.

26:28  Two sorts of callings have appeared to me hard and dangerous: a merchant is hardly free from negligence: and a huckster shall not be justified from the sins of the lips.

26:28  Dvě věci mě rmoutí a kvůli třetí zuřím: když bojovník trpí bídu, když jsou rozumní muži špiněni, a když se spravedlivý vrací k hříchu – takového vydá Hospodin meči! Kupec se stěží vyhne provinění, na kramáři snadno ulpí hřích.

26:28  Duæ species difficiles et periculosæ mihi apparuerunt : difficile exuitur negotians a negligentia, et non justificabitur caupo a peccatis labiorum.

Chapter 27

27:1  Through poverty many have sinned: and he that seeketh to be enriched, turneth away his eye.

27:1  Kvůli zisku už mnozí zhřešili, kdo se chce obohatit, oči zamhouří.

27:1  Propter inopiam multi deliquerunt : et qui quærit locupletari avertit oculum suum.

27:2  As a stake sticketh fast in the midst of the joining of stones, so also in the midst of selling and buying, sin shall stick fast.

27:2  Jako se vráží kolík do škvíry mezi kameny, tak se mezi koupi a prodej vklíní hřích.

27:2  Sicut in medio compaginis lapidum palus figitur, sic et inter medium venditionis et emptionis angustiabitur peccatum :

27:3  Sin shall be destroyed with the sinner.

27:3  Kdo se pevně nedrží úcty k Hospodinu, tomu se brzy zřítí jeho dům.

27:3  conteretur cum delinquente delictum.

27:4  Unless thou hold thyself diligently in the fear of the Lord, thy house shall quickly be overthrown.

27:4  Když se třese sítem, ukáže se smetí, stejně tak špína člověka, když mluví.

27:4  Si non in timore Domini tenueris te instanter, cito subvertetur domus tua.

27:5  As when one sifteth with a sieve, the dust will remain: so will the perplexity of a man in his thoughts.

27:5  Hrnčířovo nádobí prověřuje pec, člověk se projevuje v rozmluvě.

27:5  Sicut in percussura cribri remanebit pulvis, sic aporia hominis in cogitatu illius.

27:6  The furnace trieth the potter's vessels, and the trial of affliction just men.

27:6  Pěstitel se pozná podle ovoce, řeč prozrazuje pohnutky srdce.

27:6  Vasa figuli probat fornax, et homines justos tentatio tribulationis.

27:7  As the dressing of a tree sheweth the fruit thereof, so a word out of the thought of the heart of man.

27:7  Nechval nikoho dřív, než promluví, vždyť teprv tím se lidé zkoušejí.

27:7  Sicut rusticatio de ligno ostendit fructum illius, sic verbum ex cogitatu cordis hominis.

27:8  Praise not a man before he speaketh, for this is the trial of men.

27:8  Jdeš-li za právem, najdeš je, jak slavnostním rouchem se jím oblečeš.

27:8  Ante sermonem non laudes virum : hæc enim tentatio est hominum.

27:9  If thou followest justice, thou shalt obtain her: and shalt put her on as a long robe of honour, and thou shalt dwell with her: and she shall protect thee for ever, and in the day of acknowledgment thou shalt find a strong foundation.

27:9  Vrána k vráně sedá, poctivost poctivého hledá.

27:9  Si sequaris justitiam, apprehendes illam, et indues quasi poderem honoris : et inhabitabis cum ea, et proteget te in sempiternum, et in die agnitionis invenies firmamentum.

27:10  Birds resort unto their like: so truth will return to them that practise her.

27:10  Lev číhá na kořist, hřích na ty, kdo činí bezpráví.

27:10  Volatilia ad sibi similia conveniunt : et veritas ad eos qui operantur illam revertetur.

27:11  The lion always lieth in wait for prey: so do sins for them that work iniquities.

27:11  Zbožný promlouvá vždy moudře, hňup je proměnlivý jako fáze měsíce.

27:11  Leo venationi insidiatur semper : sic peccata operantibus iniquitates.

27:12  A holy man continueth in wisdom as the sun: but a fool is changed as the moon.

27:12  Neztrácej čas mezi hňupy, zdržuj se raději mezi moudrými.

27:12  Homo sanctus in sapientia manet sicut sol : nam stultus sicut luna mutatur.

27:13  In the midst of the unwise keep in the word till its time: but be continually among men that think.

27:13  Řeči hlupáků jsou k zlosti, jejich smích pramení z hříšné chlípnosti.

27:13  In medio insensatorum serva verbum tempori : in medio autem cogitantium assiduus esto.

27:14  The discourse of sinners is hateful, and their laughter is at the pleasures of sin.

27:14  Nad jejich klením se ježí vlasy, při jejich hádce si musíš zacpat uši.

27:14  Narratio peccantium odiosa, et risus illorum in deliciis peccati.

27:15  The speech that sweareth much shall make the hair of the head stand upright: and its irreverence shall make one stop his ears.

27:15  Spor pyšných končí krveprolitím, slyšet jejich urážky je utrpení.

27:15  Loquela multum jurans horripilationem capiti statuet, et irreverentia ipsius obturatio aurium.

27:16  In the quarrels of the road is the shedding of blood: and their cursing is a grievous hearing.

27:16  Kdo vyzrazuje tajemství, ztratil důvěru a nikdy už nenajde blízkého přítele.

27:16  Effusio sanguinis in rixa superborum, et maledictio illorum auditus gravis.

27:17  He that discloseth the secret of a friend loseth his credit, and shall never find a friend to his mind.

27:17  Měj rád svého přítele a buď mu věrný; vyzradíš-li jeho tajemství, nedolézej za ním.

27:17  Qui denudat arcana amici fidem perdit, et non inveniet amicum ad animum suum.

27:18  Love thy neighbour, and be joined to him with fidelity.

27:18  Jako když někdo zabije člověka, tak jsi zabil přátelství svého druha.

27:18  Dilige proximum, et conjungere fide cum illo.

27:19  But if thou discover his secrets, follow no more after him.

27:19  Jako když ti uletí z ruky pták, tak jsi ztratil druha a už ho nezískáš.

27:19  Quod si denudaveris absconsa illius, non persequeris post eum.

27:20  For as a man that destroyeth his friend, so is he that destroyeth the friendship of his neighbour.

27:20  Nedolézej za ním, už se ti odcizil, unikl jak srna chycená do pasti.

27:20  Sicut enim homo qui perdit amicum suum, sic et qui perdit amicitiam proximi sui.

27:21  And as one that letteth a bird go out of his hand, so hast thou let thy neighbour go, and thou shalt not get him again.

27:21  Ránu lze ovázat, po urážkách se smířit, ale kdo vyzradil tajemství, nemá naději.

27:21  Et sicut qui dimittit avem de manu sua, sic dereliquisti proximum tuum, et non eum capies.

27:22  Follow after him no more, for he is gone afar off, he is fled, as a roe escaped out of the snare because his soul is wounded.

27:22  Kdo lstivě pomrkává, vymýšlí špatnosti a nikdo ho od nich neodvrátí.

27:22  Non illum sequaris, quoniam longe abest : effugit enim quasi caprea de laqueo, quoniam vulnerata est anima ejus :

27:23  Thou canst no more bind him up. And of a curse there is reconciliation:

27:23  Kolem pusy ti maže med a žasne nad každým tvým slovem, později ovšem změní tón a bude tě chtít chytit za slovo.

27:23  ultra eum non poteris colligare. Et maledicti est concordatio :

27:24  But to disclose the secrets of a friend, leaveth no hope to an unhappy soul.

27:24  Nenávidím toho mnoho, ale nic tak jako jeho – i Hospodin už ho má dost!

27:24  denudare autem amici mysteria, desperatio est animæ infelicis.

27:25  He that winketh with the eye forgeth wicked things, and no man will cast him off:

27:25  Kdo hází kámen do vzduchu, hází si ho na hlavu; kdo zákeřně zraňuje, zraní i sám sebe.

27:25  Annuens oculo fabricat iniqua, et nemo eum abjiciet.

27:26  In the sight of thy eyes he will sweeten his mouth, and will admire thy words: but at the last he will writhe his mouth, and on thy words he will lay a stumblingblock.

27:26  Kdo jámu kopá, sám do ní padá, kdo chystá léčku, sám se nachytá.

27:26  In conspectu oculorum tuorum condulcabit os suum, et super sermones tuos admirabitur : novissime autem pervertet os suum, et in verbis tuis dabit scandalum.

27:27  I have hated many things but not like him, and the Lord will hate him.

27:27  Kdo páchá zlo, obrátí se to proti němu a nepozná ani, odkud to přišlo.

27:27  Multa odivi, et non coæquavi ei, et Dominus odiet illum.

27:28  If one cast a stone on high, it will fall upon his own head: and the deceitful stroke will wound the deceitful.

27:28  Pyšný je plný posměchu a urážek, pomsta už na něj číhá jako lev.

27:28  Qui in altum mittit lapidem, super caput ejus cadet : et plaga dolosa dolosi dividet vulnera.

27:29  He that diggeth a pit, shall fall into it: and he that setteth a stone for his neighbour, shall stumble upon it: and he that layeth a snare for another, shall perish in it.

27:29  Kdo se radují z pádu zbožných, padnou do pasti, ještě před smrtí je stráví bolesti.

27:29  Et qui foveam fodit incidet in eam : et qui statuit lapidem proximo offendet in eo : et qui laqueum alii ponit, peribit in illo.

27:30  A mischievous counsel shall be rolled back upon the author, and he shall not know from whence it cometh to him.

27:30  Zlost a prchlivost jsou ohavnost a hříšník je mistrem obou dvou.

27:30  Facienti nequissimum consilium, super ipsum devolvetur, et non agnoscet unde adveniat illi.

27:31  Mockery and reproach are of the proud, and vengeance as a lion shall lie in wait for him.

27:31  Illusio et improperium superborum, et vindicta sicut leo insidiabitur illi.

27:32  They shall perish in a snare that are delighted with the fall of the just: and sorrow shall consume them before they die.

27:32  Laqueo peribunt qui oblectantur casu justorum, dolor autem consumet illos antequam moriantur.

27:33  Anger and fury are both of them abominable, and the sinful man shall be subject to them.

27:33  Ira et furor utraque execrabilia sunt, et vir peccator continens erit illorum.

Chapter 28

28:1  He that seeketh to revenge himself, shall find vengeance from the Lord, and he will surely keep his sins in remembrance.

28:1  Kdo je mstivý, tomu se pomstí Hospodin, jeho hříchy má dobře zapsány!

28:1  Qui vindicari vult, a Domino inveniet vindictam, et peccata illius servans servabit.

28:2  Forgive thy neighbour if he hath hurt thee: and then shall thy sins be forgiven to thee when thou prayest.

28:2  Odpusť svému bližnímu, když ti ublížil; i tvé hříchy budou odpuštěny, když o to poprosíš.

28:2  Relinque proximo tuo nocenti te, et tunc deprecanti tibi peccata solventur.

28:3  Man to man reserveth anger, and doth he seek remedy of God?

28:3  Když se člověk na člověka hněvá, jak může čekat uzdravení od Hospodina?

28:3  Homo homini reservat iram, et a Deo quærit medelam :

28:4  He hath no mercy on a man like himself, and doth he entreat for his own sins?

28:4  Se sobě rovným nemá slitování a za vlastní hříchy chce prosit?

28:4  in hominem similem sibi non habet misericordiam, et de peccatis suis deprecatur.

28:5  He that is but flesh, nourisheth anger, and doth he ask forgiveness of God? who shall obtain pardon for his sins?

28:5  Chová zlost, sám pouhý smrtelník – a kdo jeho hříchy odpustí?

28:5  Ipse cum caro sit reservat iram, et propitiationem petit a Deo : quis exorabit pro delictis illius ?

28:6  Remember thy last things, and let enmity cease:

28:6  Pamatuj na svůj konec a zanech nenávisti, mysli na smrt a zánik a dodržuj přikázání.

28:6  Memento novissimorum, et desine inimicari :

28:7  For corruption and death hang over in his commandments.

28:7  Pamatuj na přikázání a nezlob se na bližní, mysli na smlouvu Nejvyššího a nedbej na chyby.

28:7  tabitudo enim et mors imminent in mandatis ejus.

28:8  Remember the fear of God, and be not angry with thy neighbour.

28:8  Zdržuj se hádek a tvých hříchů bude míň, hádku roznítí jen, kdo je vznětlivý.

28:8  Memorare timorem Dei, et non irascaris proximo.

28:9  Remember the covenant of the most High, and overlook the ignorance of thy neighbour.

28:9  Hříšník vyvolává bouři mezi přáteli, šíří klepy mezi těmi, kdo žili v pokoji.

28:9  Memorare testamentum Altissimi, et despice ignorantiam proximi.

28:10  Refrain from strife, and thou shalt diminish thy sins.

28:10  Čím více dřeva, tím větší oheň, čím větší zatvrzelost, tím větší spor. Čím více síly, tím více zloby, čím větší bohatství, tím větší vztek.

28:10  Abstine te a lite, et minues peccata.

28:11  For a passionate man kindleth strife, and a sinful man will trouble his friends, and bring in debate in the midst of them that are at peace.

28:11  Prudký spor roznítí oheň, prudká hádka prolití krve.

28:11  Homo enim iracundus incendit litem, et vir peccator turbabit amicos, et in medio pacem habentium immittet inimicitiam.

28:12  For as the wood of the forest is, so the fire burneth, and as a man's strength is, so shall his anger be, and according to his riches he shall increase his anger.

28:12  Dýchneš-li na jiskru, rozhoří se, plivneš-li na ni, uhasne, obojí ale vzejde ze tvých úst.

28:12  Secundum enim ligna silvæ sic ignis exardescit : et secundum virtutem hominis sic iracundia illius erit, et secundum substantiam suam exaltabit iram suam.

28:13  A hasty contention kindleth a fire and a hasty quarrel sheddeth blood and a tongue that beareth witness bringeth death.

28:13  Pomlouvač a lhář ať je zatracený – zahubil už mnohé, kdo žili v pokoji!

28:13  Certamen festinatum incendit ignem, et lis festinans effundit sanguinem : et lingua testificans adducit mortem.

28:14  If thou blow the spark, it shall burn as a fire: and if thou spit upon it, it shall be quenched: both come out of the mouth.

28:14  Všetečný jazyk otřásl mnohými, učinil je běženci mezi národy, zbořil města opevněná hradbami a rozvrátil domy vznešených.

28:14  Si sufflaveris in scintillam, quasi ignis exardebit : et si exspueris super illam, extinguetur : utraque ex ore proficiscuntur.

28:15  The whisperer and the double tongue is accursed: for he hath troubled many that were at peace.

28:15  Drzý jazyk připravil skvělé ženy o manželství, obral je o plody jejich námahy.

28:15  Susurro et bilinguis maledictus, multos enim turbabit pacem habentes.

28:16  The tongue of a third person hath disquieted many, and scattered them from nation to nation.

28:16  Kdo na něj dá, neodpočne si, nikdy si neužije domácí pohody.

28:16  Lingua tertia multos commovit, et dispersit illos de gente in gentem.

28:17  It hath destroyed the strong cities of the rich, and hath overthrown the houses of great men.

28:17  Rána bičem dělá podlitiny, rána jazykem drtí kosti.

28:17  Civitates muratas divitum destruxit, et domus magnatorum effodit.

28:18  It hath cut in pieces the forces of people, and undone strong nations.

28:18  Mnoho lidí padlo mečem, mnohem víc ale jazykem.

28:18  Virtutes populorum concidit, et gentes fortes dissolvit.

28:19  The tongue of a third person hath cast out valiant women, and deprived them of their labours.

28:19  Blaze tomu, kdo byl před ním uchráněn, kdo nebyl vystaven jeho zlobě, kdo nebyl obtížen jeho jhem a nebyl spoután jeho řetězem.

28:19  Lingua tertia mulieres viratas ejecit, et privavit illas laboribus suis.

28:20  He that hearkeneth to it, shall never have rest, neither shall he have a friend in whom he may repose.

28:20  Jeho jho je totiž ze železa a jeho řetězy jsou bronzové.

28:20  Qui respicit illam non habebit requiem, nec habebit amicum in quo requiescat.

28:21  The stroke of a whip maketh a blue mark: but the stroke of the tongue will break the bones.

28:21  Zemřít kvůli němu, je smrt nejhorší, to už je lepší samo podsvětí!

28:21  Flagelli plaga livorem facit : plaga autem linguæ comminuet ossa.

28:22  Many have fallen by the edge of the sword, but not so many as have perished by their own tongue.

28:22  Zbožných se ale jistě nezmocní, ty jeho oheň nespálí.

28:22  Multi ceciderunt in ore gladii : sed non sic quasi qui interierunt per linguam suam.

28:23  Blessed is he that is defended from a wicked tongue, that hath not passed into the wrath thereof, and that hath not drawn the yoke thereof, and hath not been bound in its bands.

28:23  Propadnou mu ti, kdo opouštějí Hospodina, mezi nimi vzplane a nezhasne. Vrhne se na ně jako lev, jako leopard je roztrhá.

28:23  Beatus qui tectus est a lingua nequam, qui in iracundiam illius non transivit, et qui non attraxit jugum illius, et in vinculis ejus non est ligatus :

28:24  For its yoke is a yoke of iron: and its bands are bands of brass.

28:24  Obežeň tedy svůj statek trním, své zlato a stříbro ulož pod zámek.

28:24  jugum enim illius jugum ferreum est, et vinculum illius vinculum æreum est ;

28:25  The death thereof is a most evil death: and hell is preferable to it.

28:25  Svá slova odvažuj jemnými vážkami, svá ústa opatři dveřmi se závorou.

28:25  mors illius mors nequissima : et utilis potius infernus quam illa.

28:26  Its continuance shall not be for a long time, but it shall possess the ways of the unjust: and the just shall not be burnt with its flame.

28:26  Pozor, ať neuklouzneš jazykem a nepadneš před protivníkem číhajícím na tebe.

28:26  Perseverantia illius non permanebit, sed obtinebit vias injustorum, et in flamma sua non comburet justos.

28:27  They that forsake God shall fall into it, and it shall burn in them, and shall not be quenched, and it shall be sent upon them as a lion, and as a leopard it shall tear them.

28:27  Qui relinquunt Deum incident in illam, et exardebit in illis, et non extinguetur, et immittetur in illos quasi leo, et quasi pardus lædet illos.

28:28  Hedge in thy ears with thorns, hear not a wicked tongue, and make doors and bars to thy mouth.

28:28  Sepi aures tuas spinis : linguam nequam noli audire : et ori tuo facito ostia et seras.

28:29  Melt down thy gold and silver, and make a balance for thy words, and a just bridle for thy mouth:

28:29  Aurum tuum et argentum tuum confla, et verbis tuis facito stateram, et frenos ori tuo rectos :

28:30  And take heed lest thou slip with thy tongue, and fall in the sight of thy enemies who lie in wait for thee, and thy fall be incurable unto death.

28:30  et attende ne forte labaris in lingua, et cadas in conspectu inimicorum insidiantium tibi, et sit casus tuus insanabilis in mortem.

Chapter 29

29:1  He that sheweth mercy, lendeth to his neighbour: and he that is stronger in hand, keepeth the commandments.

29:1  Milosrdný půjčuje svému bližnímu; kdo pomáhá, zachovává přikázání.

29:1  Qui facit misericordiam fœneratur proximo suo : et qui prævalet manu mandata servat.

29:2  Lend to thy neighbour in the time of his need, and pay thou thy neighbour again in due time.

29:2  Půjč bližnímu, když to potřebuje, a stejně tak bližnímu včas vracej.

29:2  Fœnerare proximo tuo in tempore necessitatis illius : et iterum redde proximo in tempore suo.

29:3  Keep thy word, and deal faithfully with him: and thou shalt always find that which is necessary for thee.

29:3  Dodržuj slovo, ať je na tebe spoleh – potom vždy najdeš, co potřebuješ.

29:3  Confirma verbum, et fideliter age cum illo : et in omni tempore invenies quod tibi necessarium est.

29:4  Many have looked upon a thing lent as a thing found, and have given trouble to them that helped them.

29:4  Mnozí pokládají půjčku za dílo štěstěny a těm, kdo jim pomohli, nadělali starosti.

29:4  Multi quasi inventionem æstimaverunt fœnus, et præstiterunt molestiam his qui se adjuverunt.

29:5  Till they receive, they kiss the hands of the lender, and in promises they humble their voice:

29:5  Dokud něco nedostane, líbá bližnímu ruce a o jeho penězích mluví pokorně. Když ale přijde čas platit, dělá průtahy, nabízí chabé výmluvy, tvrdí, že se to právě nehodí.

29:5  Donec accipiant, osculantur manus dantis, et in promissionibus humiliant vocem suam :

29:6  But when they should repay, they will ask time, and will return tedious and murmuring words, and will complain of the time:

29:6  Naléhá-li věřitel, získá zpět sotva polovic a i to může pokládat za dílo štěstěny. Jinak ovšem o své peníze přijde a z dlužníka se mu ještě stane nepřítel. Bude mu splácet kletbami a nadávkami, místo, aby ho chválil, ještě ho potupí.

29:6  et in tempore redditionis postulabit tempus, et loquetur verba tædii et murmurationum, et tempus causabitur.

29:7  And if he be able to pay, he will stand off, he will scarce pay one half, and will count it as if he had found it:

29:7  Mnozí se proto zdráhají půjčit – nikoli ze špatnosti, jen nechtějí bezdůvodně o všechno přijít.

29:7  Si autem potuerit reddere, adversabitur : solidi vix reddet dimidium, et computabit illud quasi inventionem :

29:8  But if not, he will defraud him of his money, and he shall get him for an enemy without cause.

29:8  S poníženým však buď velkorysý, nenech ho čekat na svou almužnu.

29:8  sin autem, fraudabit illum pecunia sua, et possidebit illum inimicum gratis :

29:9  And he will pay him with reproaches and curses, and instead of honour and good turn will repay him injuries.

29:9  Poslušen přikázání pomoz chudákovi, nenech ho v jeho nouzi odejít s prázdnou.

29:9  et convitia et maledicta reddet illi, et pro honore et beneficio reddet illi contumeliam.

29:10  Many have refused to lend, not out of wickedness, but they were afraid to be defrauded without cause.

29:10  Nelituj peněz na bratra či přítele, nenech je rezivět někde pod kamenem.

29:10  Multi non causa nequitiæ non fœnerati sunt, sed fraudari gratis timuerunt.

29:11  But yet towards the poor be thou more hearty, and delay not to shew him mercy.

29:11  Ulož si poklad podle přikázání Nejvyššího, prospěje ti to víc než zlato.

29:11  Verumtamen super humilem animo fortior esto, et pro eleemosyna non trahas illum.

29:12  Help the poor because of the commandment: and send him not away empty handed because of his poverty.

29:12  Do svých pokladnic ulož almužny, a ty tě zachrání před každým neštěstím;

29:12  Propter mandatum assume pauperem, et propter inopiam ejus ne dimittas eum vacuum.

29:13  Lose thy money for thy brother and thy friend: and hide it not under a stone to be lost.

29:13  budou za tebe bojovat proti nepříteli lépe než silný štít a těžké kopí.

29:13  Perde pecuniam propter fratrem et amicum tuum, et non abscondas illam sub lapide in perditionem.

29:14  Place thy treasure in the commandments of the most High, and it shall bring thee more profit than gold.

29:14  Dobrý člověk se za bližního zaručí, jen nestoudník by ho nechal být.

29:14  Pone thesaurum tuum in præceptis Altissimi, et proderit tibi magis quam aurum.

29:15  Shut up alms in the heart of the poor, and it shall obtain help for thee against all evil.

29:15  Nezapomeň na laskavost svého ručitele, vždyť za tebe ručí svým životem.

29:15  Conclude eleemosynam in corde pauperis, et hæc pro te exorabit ab omni malo.

29:16  Better than the shield of the mighty, and better than the spear:

29:16  Hříšník nedbá na majetek svého ručitele, nevděčník zapomene na svého zachránce.

29:16  Super scutum potentis

29:17  It shall fight for thee against thy enemy.

29:17  Ručení už zničilo mnoho úspěšných lidí, otřáslo jimi jak mořské vlnobití.

29:17  et super lanceam

29:18  A good man is surety for his neighbour: and he that hath lost shame, will leave him to himself.

29:18  Mocné muže vyhnalo z domovů, museli bloudit u cizích národů.

29:18  adversus inimicum tuum pugnabit.

29:19  Forget not the kindness of thy surety: for he hath given his life for thee.

29:19  Když se hříšník vrhne do ručení a sleduje tím zisk, skončí u soudu.

29:19  Vir bonus fidem facit pro proximo suo : et qui perdiderit confusionem derelinquet sibi.

29:20  The sinner and the unclean fleeth from his surety.

29:20  Pomáhej bližnímu podle svých možností a dávej přitom pozor, aby ses sám nezničil.

29:20  Gratiam fidejussoris ne obliviscaris : dedit enim pro te animam suam.

29:21  A sinner attributeth to himself the goods of his surety: and he that is of an unthankful mind will leave him that delivered him.

29:21  K životu stačí voda, chléb a šaty a dům, který poskytuje soukromí.

29:21  Repromissorem fugit peccator et immundus.

29:22  A man is surety for his neighbour: and when he hath lost all shame, he shall forsake him.

29:22  Lepší je chudý život ve vlastním přístřeší než skvělé pokrmy u cizích.

29:22  Bona repromissoris sibi ascribit peccator : et ingratus sensu derelinquet liberantem se.

29:23  Evil suretyship hath undone many of good estate, and hath tossed them as a wave of the sea.

29:23  Ať máš málo nebo hodně, buď spokojen a nenech svou domácnost nikým urážet.

29:23  Vir repromittit de proximo suo : et cum perdiderit reverentiam, derelinquetur ab eo.

29:24  It hath made powerful men to go from place to place round about, and they have wandered in strange countries.

29:24  Je to bídný život, stěhovat se po cizích: kde jsi na návštěvě, nemůžeš nic říct.

29:24  Repromissio nequissima multos perdidit dirigentes, et commovit illos quasi fluctus maris.

29:25  A sinner that transgresseth the commandment of the Lord, shall fall into an evil suretyship: and he that undertaketh many things, shall fall into judgment.

29:25  Musíš vítat hosty, dávat pít, a ani ti nepoděkují, a navíc uslyšíš trpké povely:

29:25  Viros potentes gyrans migrare fecit, et vagati sunt in gentibus alienis.

29:26  Recover thy neighbour according to thy power, and take heed to thyself that thou fall not.

29:26  „Pojď sem, cizinče, prostírej, dej mi najíst, co máš po ruce!“

29:26  Peccator transgrediens mandatum Domini incidet in promissionem nequam : et qui conatur multa agere incidet in judicium.

29:27  The chief thing for man's life is water and bread, and clothing, and a house to cover shame.

29:27  „Uvolni, cizinče, místo váženějšímu, bratr přijel na návštěvu, potřebuje dům!“

29:27  Recupera proximum secundum virtutem tuam, et attende tibi ne incidas.

29:28  Better is the poor man's fare under a roof of boards, than sumptuous cheer abroad in another man's house.

29:28  Pro rozumného je těžké snášet výtky domácích a urážky od věřitele.

29:28  Initium vitæ hominis, aqua et panis, et vestimentum, et domus protegens turpitudinem.

29:29  Be contented with little instead of much, and thou shalt not hear the reproach of going abroad.

29:29  Melior est victus pauperis sub tegmine asserum quam epulæ splendidæ in peregre sine domicilio.

29:30  It is a miserable life to go as a guest from house to house: for where a man is a stranger, he shall not deal confidently, nor open his mouth.

29:30  Minimum pro magno placeat tibi, et improperium peregrinationis non audies.

29:31  He shall entertain and feed, and give drink to the unthankful, and moreover he shall hear bitter words.

29:31  Vita nequam hospitandi de domo in domum : et ubi hospitabitur non fiducialiter aget, nec aperiet os.

29:32  Go, stranger, and furnish the table, and give others to eat what thou hast in thy hand.

29:32  Hospitabitur, et pascet, et potabit ingratos, et ad hæc amara audiet :

29:33  Give place to the honourable presence of my friends: for I want my house, my brother being to be lodged with me.

29:33  transi, hospes, et orna mensam, et quæ in manu habes ciba ceteros.

29:34  These things are grievous to a man of understanding: the upbraiding of houseroom, and the reproaching of the lender.

29:34  Exi a facie honoris amicorum meorum : necessitudine domus meæ hospitio mihi factus est frater.

29:35  Gravia hæc homini habenti sensum : correptio domus, et improperium fœneratoris.

Chapter 30

30:1  He that loveth his son, frequently chastiseth him, that he may rejoice in his latter end, and not grope after the doors of his neighbours.

30:1  Kdo miluje svého syna, bude ho často trestat, aby se z něj nakonec mohl radovat.

30:1  Qui diligit filium suum assiduat illi flagella, ut lætetur in novissimo suo, et non palpet proximorum ostia.

30:2  He that instructeth his son shall be praised in him, and shall glory in him in the midst of them of his household.

30:2  Kdo syna vychovává, tomu se to vyplatí, bude na něj hrdý před svými známými.

30:2  Qui docet filium suum laudabitur in illo, et in medio domesticorum in illo gloriabitur.

30:3  He that teacheth his son, maketh his enemy jealous, and in the midst of his friends he shall glory in him.

30:3  Kdo syna vyučuje, popudí nepřátele k závisti a bude jásat mezi přáteli.

30:3  Qui docet filium suum in zelum mittit inimicum, et in medio amicorum gloriabitur in illo.

30:4  His father is dead, and he is as if he were not dead: for he hath left one behind him that is like himself.

30:4  Když otec zemře, jako by žil dál – vždyť tu nechal syna, jenž se mu podobá!

30:4  Mortuus est pater ejus, et quasi non est mortuus : similem enim reliquit sibi post se.

30:5  While he lived he saw and rejoiced in him: and when he died he was not sorrowful, neither was he confounded before his enemies.

30:5  V životě se radoval z jeho blízkosti, nebude se nad ním rmoutit ani ve smrti.

30:5  In vita sua vidit, et lætatus est in illo : in obitu suo non est contristatus, nec confusus est coram inimicis :

30:6  For he left behind him a defender of his house against his enemies, and one that will requite kindness to his friends.

30:6  Svým nepřátelům tu nechá mstitele a přátelům toho, kdo projevuje vděk.

30:6  reliquit enim defensorem domus contra inimicos, et amicis reddentem gratiam.

30:7  For the souls of his sons he shall bind up his wounds, and at every cry his bowels shall be troubled.

30:7  Kdo syna rozmazlí, bude obvazovat rány, při každém výkřiku se mu srdce zastaví.

30:7  Pro animabus filiorum colligabit vulnera sua, et super omnem vocem turbabuntur viscera ejus.

30:8  A horse not broken becometh stubborn, and a child left to himself will become headstrong.

30:8  Nezkrocený kůň bude jančit, syn nechaný sám sobě zdivočí.

30:8  Equus indomitus evadit durus, et filius remissus evadet præceps.

30:9  Give thy son his way, and he shall make thee afraid: play with him, and he shall make thee sorrowful.

30:9  Hýčkej dítě a bude tě strašit, hraj si s ním a pak tě zarmoutí.

30:9  Lacta filium, et paventem te faciet : lude cum eo, et contristabit te.

30:10  Laugh not with him, lest thou have sorrow, and at the last thy teeth be set on edge.

30:10  Nedováděj s ním, ať kvůli němu netrpíš, ať jednou neskřípeš zuby v zoufalství.

30:10  Non corrideas illi, ne doleas, et in novissimo obstupescent dentes tui.

30:11  Give him not liberty in his youth, and wink not at his devices.

30:11  Nedávej mu v mládí příliš volnosti a nepřehlížej jeho chyby.

30:11  Non des illi potestatem in juventute, et ne despicias cogitatus illius.

30:12  Bow down his neck while he is young, and beat his sides while he is a child, lest he grow stubborn, and regard thee not, and so be a sorrow of heart to thee.

30:12  Ohýbej mu šíji, dokud je mladý, dej mu na zadek, dokud nedospěl. Jinak se zatvrdí, bude neposlušný a naplní ti srdce bolestí.

30:12  Curva cervicem ejus in juventute, et tunde latera ejus dum infans est, ne forte induret, et non credat tibi, et erit tibi dolor animæ.

30:13  Instruct thy son, and labour about him, lest his lewd behaviour be an offence to thee.

30:13  Vychovej svého syna, dej si s ním práci, jinak tě zahanbí svou drzostí.

30:13  Doce filium tuum, et operare in illo, ne in turpitudinem illius offendas.

30:14  Better is a poor man who is sound, and strong of constitution, than a rich man who is weak and afflicted with evils.

30:14  Lepší je být chudý, ale zdravý a silný, než bohatý, ale nemocný.

30:14  Melior est pauper sanus, et fortis viribus, quam dives imbecillis et flagellatus malitia.

30:15  Health of the soul in holiness of justice, is better than all gold and silver: and a sound body, than immense revenues.

30:15  Zdraví a síla je nade všechno zlato a svěží duch nad sebevětší bohatství.

30:15  Salus animæ in sanctitate justitiæ melior est omni auro et argento : et corpus validum quam census immensus.

30:16  There is no riches above the riches of the health of the body: and there is no pleasure above the joy of the heart.

30:16  Žádné bohatství není nad tělesné zdraví, žádný požitek nad radost v srdci.

30:16  Non est census super censum salutis corporis, et non est oblectamentum super cordis gaudium.

30:17  Better is death than a bitter life, and everlasting rest, than continual sickness.

30:17  Lepší je smrt než trpký život a věčný spánek než vleklá nemoc.

30:17  Melior est mors quam vita amara, et requies æterna quam languor perseverans.

30:18  Good things that are hidden in a mouth that is shut, are as messes of meat set about a grave.

30:18  Lahůdky nabízené zavřeným ústům jsou jako oběti pokládané před modlu .

30:18  Bona abscondita in ore clauso, quasi appositiones epularum circumpositæ sepulchro.

30:19  What good shall an offering do to an idol? for it can neither eat, nor smell:

30:19  K čemu jsou modle oběti? Nesní je přece, ani k nim nepřivoní! Stejné je to s tím, koho stíhá Hospodin:

30:19  Quid proderit libatio idolo ? nec enim manducabit, nec odorabit.

30:20  So is he that is persecuted by the Lord, bearing the reward of his iniquity:

30:20  Hledí na to vše a vzdychá, vzdychá jako eunuch, když objímá pannu.

30:20  Sic qui effugatur a Domino, portans mercedes iniquitatis :

30:21  He seeth with his eyes, and groaneth, as an eunuch embracing a virgin, and sighing.

30:21  Nepropadej zármutku a netrap sám sebe chmurami.

30:21  videns oculis et ingemiscens, sicut spado complectens virginem, et suspirans.

30:22  Give not up thy soul to sadness, and afflict not thyself in thy own counsel.

30:22  Radostné srdce vlévá život do žil, veselost člověku život prodlouží.

30:22  Tristitiam non des animæ tuæ, et non affligas temetipsum in consilio tuo.

30:23  The joyfulness of the heart, is the life of a man, and a never failing treasure of holiness: and the joy of a man is length of life.

30:23  Zabav svou duši a potěš srdce, zármutek zažeň daleko od sebe. Zármutek už přece zničil mnohé a není z něj žádný užitek.

30:23  Jucunditas cordis, hæc est vita hominis, et thesaurus sine defectione sanctitatis : et exsultatio viri est longævitas.

30:24  Have pity on thy own soul, pleasing God, and contain thyself: gather up thy heart in his holiness: and drive away sadness far from thee.

30:24  Závist a hněv zkracují život, předčasně se stárne kvůli starostem.

30:24  Miserere animæ tuæ placens Deo, et contine : congrega cor tuum in sanctitate ejus, et tristitiam longe repelle a te.

30:25  For sadness hath killed many, and there is no profit in it.

30:25  Spokojené srdce přidává chuti, takový člověk se dobře nají.

30:25  Multos enim occidit tristitia, et non est utilitas in illa.

30:26  Envy and anger shorten a man's days, and pensiveness will bring old age before the time.

30:26  Zelus et iracundia minuunt dies, et ante tempus senectam adducet cogitatus.

30:27  A cheerful and good heart is always feasting: for his banquets are prepared with diligence.

30:27  Splendidum cor et bonum in epulis est : epulæ enim illius diligenter fiunt.

Chapter 31

31:1  Watching for riches consumeth the flesh, and the thought thereof driveth away sleep.

31:1  Bezesné noci vedou k vyčerpání, starost o bohatství spánek zahání.

31:1  Vigilia honestatis tabefaciet carnes, et cogitatus illius auferet somnum.

31:2  The thinking beforehand turneth away the understanding, and a grievous sickness maketh the soul sober.

31:2  Starost o živobytí nedá člověku spát, probouzí ho ze sna jako těžká choroba.

31:2  Cogitatus præscientiæ avertit sensum, et infirmitas gravis sobriam facit animam.

31:3  The rich man hath laboured in gathering riches together, and when he resteth he shall be filled with his goods.

31:3  Boháč dře, aby hromadil peníze, a když přestane, nabaží se přepychem.

31:3  Laboravit dives in congregatione substantiæ, et in requie sua replebitur bonis suis.

31:4  The poor man hath laboured in his low way of life, and in the end he is still poor.

31:4  Chudák dře, aby se sotva uživil, a když přestane, upadá do bídy.

31:4  Laboravit pauper in diminutione victus, et in fine inops fit.

31:5  He that loveth gold, shall not be justified: and he that followeth after corruption, shall be filled with it.

31:5  Kdo miluje zlato, nezůstane spravedlivý, kdo se žene za penězi, toho svedou na scestí.

31:5  Qui aurum diligit non justificabitur, et qui insequitur consumptionem replebitur ex ea.

31:6  Many have been brought to fall for gold, and the beauty thereof hath been their ruin.

31:6  Zlato už zničilo mnohé, do tváře pohlédli zkáze.

31:6  Multi dati sunt in auri casus, et facta est in specie ipsius perditio illorum.

31:7  Gold is a stumblingblock to them that sacrifice to it: woe to them that eagerly follow after it, and every fool shall perish by it.

31:7  Je pastí pro ty, kdo po něm dychtí, každý hlupák se do ní chytí.

31:7  Lignum offensionis est aurum sacrificantium : væ illis qui sectantur illud ! et omnis imprudens deperiet in illo.

31:8  Blessed is the rich man that is found without blemish: and that hath not gone after gold, nor put his trust in money nor in treasures.

31:8  Blaze boháči, zůstane-li nevinný a za zlatem se nehoní.

31:8  Beatus dives qui inventus est sine macula, et qui post aurum non abiit, nec speravit in pecunia et thesauris.

31:9  Who is he, and we will praise him? for he hath done wonderful things in his life.

31:9  Kdo je to? Pojďme ho pochválit, vždyť vykonal ve svém lidu zázraky.

31:9  Quis est hic ? et laudabimus eum : fecit enim mirabilia in vita sua.

31:10  Who hath been tried thereby, and made perfect, he shall have glory everlasting. He that could have transgressed, and hath not transgressed: and could do evil things, and hath not done them:

31:10  Kdo se osvědčil jako dokonalý? Takový ať se tím chlubí! Kdo mohl zhřešit a nezhřešil, někomu ublížit a neublížil?

31:10  Qui probatus est in illo, et perfectus est, erit illi gloria æterna : qui potuit transgredi, et non est transgressus ; facere mala, et non fecit.

31:11  Therefore are his goods established in the Lord, and all the church of the saints shall declare his alms.

31:11  Jeho majetek se upevní a shromáždění bude mluvit o jeho štědrosti.

31:11  Ideo stabilita sunt bona illius in Domino, et eleemosynas illius enarrabit omnis ecclesia sanctorum.

31:12  Art thou set at a great table? be not the first to open thy mouth upon it.

31:12  Usedl jsi ke vznešenému stolu? Neotvírej ústa dokořán a neříkej: „Taková spousta jídla!“

31:12  Supra mensam magnam sedisti ? non aperias super illam faucem tuam prior.

31:13  Say not: There are many things which are upon it.

31:13  Pamatuj, že lačné oko je špatnost. Je na světě vůbec něco horšího? Vždyť pláče po všem, co vidí okolo!

31:13  Non dicas sic : Multa sunt, quæ super illam sunt.

31:14  Remember that a wicked eye is evil.

31:14  Nenatahuj ruku po všem, co uvidíš, a netlač se s nikým u misky.

31:14  Memento quoniam malus est oculus nequam.

31:15  What is created more wicked than an eye? therefore shall it weep over all the face when it shall see.

31:15  Mysli na bližního jako sám na sebe v každém ohledu se chovej pozorně.

31:15  Nequius oculo quid creatum est ? ideo ab omni facie sua lacrimabitur, cum viderit.

31:16  Stretch not out thy hand first, lest being disgraced with envy thou be put to confusion.

31:16  Jez jako člověk, co ti přinesli, a nehltej, ať nejsi odporný.

31:16  Ne extendas manum tuam prior, et invidia contaminatus erubescas.

31:17  Be not hasty in a feast.

31:17  Přestaň jako první, tak jak se sluší, nebuď nenasytný, abys nepohoršil.

31:17  Ne comprimaris in convivio.

31:18  Judge of the disposition of thy neighbour by thyself.

31:18  Stoluješ-li s více lidmi, nenatahuj ruku jako první.

31:18  Intellige quæ sunt proximi tui ex teipso.

31:19  Use as a frugal man the things that are set before thee: lest if thou eatest much, thou be hated.

31:19  Jak málo stačí vychovanému člověku! Na lůžku pak nemusí lapat po dechu.

31:19  Utere quasi homo frugi his quæ tibi apponuntur : ne, cum manducas multum, odio habearis.

31:20  Leave off first, for manners' sake: and exceed not, lest thou offend.

31:20  Kdo je střídmý, ten zdravě spí a ráno se s čistou hlavou probudí. Nespavost, nevolnost a břichabol, to trápí toho, kdo nemá nikdy dost.

31:20  Cessa prior causa disciplinæ : et noli nimius esse, ne forte offendas.

31:21  And if thou sittest among many, reach not thy hand out first of all, and be not the first to ask for drink.

31:21  Když jsi nucen jíst přespříliš, jdi se někam vyzvracet, ať se ti uleví.

31:21  Et si in medio multorum sedisti, prior illis ne extendas manum tuam, nec prior poscas bibere.

31:22  How sufficient is a little wine for a man well taught, and in sleeping thou shalt not be uneasy with it, and thou shalt feel no pain.

31:22  Poslechni mě, chlapče, nepohrdej mnou, nakonec zjistíš, že jsem měl pravdu. Ve všem, co děláš, buď střídmý a nebudeš stižen žádnou nemocí.

31:22  Quam sufficiens est homini erudito vinum exiguum ! et in dormiendo non laborabis ab illo, et non senties dolorem.

31:23  Watching, and choler, and gripes, are with an intemperate man:

31:23  Skvělého hostitele lidé pochválí, potvrdí zprávy o jeho štědrosti.

31:23  Vigilia, cholera et tortura viro infrunito,

31:24  Sound and wholesome sleep with a moderate man: he shall sleep till morning, and his soul shall be delighted with him.

31:24  Skoupého hostitele celé město pomluví, potvrdí zprávy o jeho špatnosti.

31:24  somnus sanitatis in homine parco : dormiet usque mane, et anima illius cum ipso delectabitur.

31:25  And if thou hast been forced to eat much, arise, go out, and vomit: and it shall refresh thee, and thou shalt not bring sickness upon thy body.

31:25  Nehraj si na hrdinu, když jde o víno, víno už mnohé zničilo.

31:25  Et si coactus fueris in edendo multum, surge e medio, evome, et refrigerabit te, et non adduces corpori tuo infirmitatem.

31:26  Hear me, my son, and despise me not: and in the end thou shalt find my words.

31:26  Kalená ocel se prověřuje v peci, hádka po víně prověří pýchu v srdci.

31:26  Audi me, fili, et ne spernas me, et in novissimo invenies verba mea.

31:27  In all thy works be quick, and no infirmity shall come to thee.

31:27  Víno je elixír života, piješ-li ho s mírou. Co by byl život bez vína? Vždyť bylo stvořeno lidem pro radost.

31:27  In omnibus operibus tuis esto velox, et omnis infirmitas non occurret tibi.

31:28  The lips of many shall bless him that is liberal of his bread, and the testimony of his truth is faithful.

31:28  Víno rozveselí srdce a obšťastní duši, když se pije střídmě a ve správnou chvíli.

31:28  Splendidum in panibus benedicent labia multorum, et testimonium veritatis illius fidele.

31:29  Against him that is niggardly of his bread, the city will murmur, and the testimony of his niggardliness is true.

31:29  Víno v duši zhořkne, pije-li se nadmíru, to vede jen k rozčilení a nesváru.

31:29  Nequissimo in pane murmurabit civitas, et testimonium nequitiæ illius verum est.

31:30  Challenge not them that love wine: for wine hath destroyed very many.

31:30  Opilý hlupák zuří až k vlastnímu zničení, pití mu ubírá síly a přidává zranění.

31:30  Diligentes in vino noli provocare : multos enim exterminavit vinum.

31:31  Fire trieth hard iron: so wine drunk to excess shall rebuke the hearts of the proud.

31:31  Při pití vína bližního nekárej a nepohrdej jím, když je v náladě. Nedělej mu žádné výčitky, své požadavky si nech na jindy.

31:31  Ignis probat ferrum durum : sic vinum corda superborum arguet in ebrietate potatum.

31:32  Wine taken with sobriety is equal life to men: if thou drink it moderately, thou shalt be sober.

31:32  Æqua vita hominibus vinum in sobrietate : si bibas illud moderate, eris sobrius.

31:33  What is his life, who is diminished with wine?

31:33  Quæ vita est ei qui minuitur vino ?

31:34  What taketh away life? death.

31:34  Quid defraudat vitam ? mors.

31:35  Wine was created from the beginning to make men joyful, and not to make them drunk.

31:35  Vinum in jucunditatem creatum est, et non in ebrietatem ab initio.

31:36  Wine drunken with moderation is the joy of the soul and the heart.

31:36  Exsultatio animæ et cordis vinum moderate potatum.

31:37  Sober drinking is health to soul and body.

31:37  Sanitas est animæ et corpori sobrius potus.

31:38  Wine drunken with excess raiseth quarrels, and wrath, and many ruins.

31:38  Vinum multum potatum irritationem, et iram, et ruinas multas facit.

31:39  Wine drunken with excess is bitterness of the soul.

31:39  Amaritudo animæ vinum multum potatum.

31:40  The heat of drunkenness is the stumblingblock of the fool, lessening strength and causing wounds.

31:40  Ebrietatis animositas, imprudentis offensio, minorans virtutem, et faciens vulnera.

31:41  Rebuke not thy neighbour in a banquet of wine: and despise him not in his mirth.

31:41  In convivio vini non arguas proximum, et non despicias eum in jucunditate illius.

31:42  Speak not to him words of reproach: and press him not in demanding again.

31:42  Verba improperii non dicas illi, et non premas illum repetendo.

Chapter 32

32:1  Have they made thee ruler? be not lifted up: be among them as one of them.

32:1  Byl jsi určen za správce hostiny? Nenaparuj se, chovej se k hostům jako jeden z nich a postarej se o ně, než se sám posadíš.

32:1  Rectorem te posuerunt ? noli extolli : esto in illis quasi unus ex ipsis.

32:2  Have care of them, and so sit down, and when thou hast acquitted thyself of all thy charge, take thy place:

32:2  Až splníš své povinnosti, zasedni ke stolu, aby ses bavil spolu s hosty a za svou šikovnost získal vavřín chvály.

32:2  Curam illorum habe, et sic conside, et omni cura tua explicita recumbe :

32:3  That thou mayst rejoice for them, and receive a crown as an ornament of grace, and get the honour of the contribution.

32:3  Mluv, starče, jak se na tě sluší, se znalostí věci; ale neruš hudbu.

32:3  ut læteris propter illos, et ornamentum gratiæ accipias coronam, et dignationem consequaris corrogationis.

32:4  Speak, thou that art elder: for it becometh thee,

32:4  Když se zpívá, neplýtvej slovy a nemudruj v nevhodnou chvíli.

32:4  Loquere major natu : decet enim te

32:5  To speak the first word with careful knowledge, and hinder not music.

32:5  Rubínová pečeť zasazená ve zlatě je ladná hudba při hostině.

32:5  primum verbum diligenti scientia, et non impedias musicam.

32:6  Where there is no hearing, pour not out words, and be not lifted up out of season with thy wisdom.

32:6  Smaragdová pečeť ve zlaté obrubě je libý zpěv při lahodném víně.

32:6  Ubi auditus non est, non effundas sermonem, et importune noli extolli in sapientia tua.

32:7  A concert of music in a banquet of wine is as a carbuncle set in gold.

32:7  Mluv, mladíku, je-li potřeba, nanejvýš dvakrát a jsi-li otázán.

32:7  Gemmula carbunculi in ornamento auri, et comparatio musicorum in convivio vini.

32:8  As a signet of an emerald in a work of gold: so is the melody of music with pleasant and moderate wine.

32:8  Buď stručný, řekni mnohé pár slovy – buď jako ten, kdo ví, a přesto mlčí.

32:8  Sicut in fabricatione auri signum est smaragdi, sic numerus musicorum in jucundo et moderato vino.

32:9  Hear in silence, and for thy reverence good grace shall come to thee.

32:9  Nemluv s velmoži, jako bys jim byl rovný, a nežvaň, když mluví někdo jiný.

32:9  Audi tacens, et pro reverentia accedet tibi bona gratia.

32:10  Young man, scarcely speak in thy own cause.

32:10  Obliba kráčí před skromným člověkem, jako se před hromem ukazuje blesk.

32:10  Adolescens, loquere in tua causa vix.

32:11  If thou be asked twice, let thy answer be short.

32:11  V pravý čas vstaň a neotálej, pospěš si domů a neloudej se.

32:11  Si bis interrogatus fueris, habeat caput responsum tuum.

32:12  In many things be as if thou wert ignorant, and hear in silence and withal seeking.

32:12  Tam se pak bav a dělej, co se ti zlíbí, jen se neprohřešuj zpupnými slovy.

32:12  In multis esto quasi inscius, et audi tacens simul et quærens.

32:13  In the company of great men take not upon thee: and when the ancients are present, speak not much.

32:13  Hlavně však dobrořeč svému Stvořiteli, který tě opájí svým dobrodiním.

32:13  In medio magnatorum non præsumas : et ubi sunt senes non multum loquaris.

32:14  Before a storm goeth lightning: and before shamefacedness goeth favour: and for thy reverence good grace shall come to thee.

32:14  Kdo ctí Hospodina, přijme poučení, a kdo časně vstává, dojde u něj chvály.

32:14  Ante grandinem præibit coruscatio : et ante verecundiam præibit gratia, et pro reverentia accedet tibi bona gratia.

32:15  And at the time of rising be not slack: but be first to run home to thy house, and there withdraw thyself, and there take thy pastime.

32:15  Kdo studuje Zákon, nasytí se jím, pokrytce ale Zákon omrzí.

32:15  Et hora surgendi non te trices : præcurre autem prior in domum tuam, et illic avocare, et illic lude,

32:16  And do what thou hast a mind, but not in sin or proud speech.

32:16  Ti, kdo ctí Hospodina, dosáhnou práva, jejich dobré skutky budou zářit jako lucerna.

32:16  et age conceptiones tuas, et non in delictis et verbo superbo :

32:17  And for all these things bless the Lord, that made thee, and that replenisheth thee with all his good things.

32:17  Hříšník uhýbá před pokáráním, vždy si umí najít výmluvy.

32:17  et super his omnibus benedicito Dominum, qui fecit, et inebriantem te ab omnibus bonis suis.

32:18  He that feareth the Lord, will receive his discipline: and they that will seek him early, shall find a blessing.

32:18  Soudný muž dá na rozumné rady, drzoun a nadutec se ale nedá ničím odradit.

32:18  Qui timet Dominum excipiet doctrinam ejus : et qui vigilaverint ad illum invenient benedictionem.

32:19  He that seeketh the law, shall be filled with it: and he that dealeth deceitfully, shall meet with a stumblingblock therein.

32:19  Nic nedělej, dokud se neporadíš, aby ses potom nemusel trápit.

32:19  Qui quærit legem replebitur ab ea, et qui insidiose agit scandalizabitur in ea.

32:20  They that fear the Lord, shall find just judgment, and shall kindle justice as a light.

32:20  Nechoď hrbolatými cestami, ať nezakopneš o kameny.

32:20  Qui timent Dominum invenient judicium justum, et justitias quasi lumen accendent.

32:21  A sinful man will flee reproof, and will find an excuse according to his will.

32:21  Ani rovnou cestou si nebuď jistý,

32:21  Peccator homo vitabit correptionem, et secundum voluntatem suam inveniet comparationem.

32:22  A man of counsel will not neglect understanding, a strange and proud man will not dread fear:

32:22  dávej si pozor i na vlastní děti.

32:22  Vir consilii non disperdet intelligentiam : alienus et superbus non pertimescet timorem :

32:23  Even after he hath done with fear without counsel, he shall be controlled by the things of his own seeking.

32:23  Při všem, co děláš, buď opatrný – i to je způsob, jak plnit přikázání.

32:23  etiam postquam fecit cum eo sine consilio, et suis insectationibus arguetur.

32:24  My son, do thou nothing without counsel, and thou shalt not repent when thou hast done.

32:24  Kdo věří Zákonu, dbá na přikázání, kdo spoléhá na Hospodina, nebude zahanben.

32:24  Fili, sine consilio nihil facias, et post factum non pœnitebis.

32:25  Go not in the way of ruin, and thou shalt not stumble against the stones: trust not thyself to a rugged way, lest thou set a stumblingblock to thy soul.

32:25  In via ruinæ non eas, et non offendes in lapides : nec credas te viæ laboriosæ, ne ponas animæ tuæ scandalum.

32:26  And beware of thy own children, and take heed of them of thy household.

32:26  Et a filiis tuis cave, et a domesticis tuis attende.

32:27  In every work of thine regard thy soul in faith: for this is the keeping of the commandments.

32:27  In omni opere tuo crede ex fide animæ tuæ, hoc est enim conservatio mandatorum.

32:28  He that believeth God, taketh heed to the commandments: and he that trusteth in him, shall fare never the worse.

32:28  Qui credit Deo attendit mandatis : et qui confidit in illo non minorabitur.

Chapter 33

33:1  No evils shall happen to him that feareth the Lord, but in temptation God will keep him and deliver him from evils.

33:1  Toho, kdo ctí Hospodina, nepotká nic zlého, ve zkouškách se zas a znovu dočká záchrany.

33:1  Timenti Dominum non occurrent mala : sed in tentatione Deus illum conservabit, et liberabit a malis. Sapiens non odit mandata et justitias,

33:2  A wise man hateth not the commandments and justices, and he shall not be dashed in pieces as a ship in a storm.

33:2  Moudrému muži se Zákon nezoškliví, pokrytec je ale jako loď v bouři.

33:2  et non illidetur quasi in procella navis.

33:3  A man of understanding is faithful to the law of God, and the law is faithful to him.

33:3  Rozumný člověk Zákonu věří, je pro něj spolehlivý jako proroctví.

33:3  Homo sensatus credit legi Dei, et lex illi fidelis.

33:4  He that cleareth up a question, shall prepare what to say, and so having prayed he shall be heard, and shall keep discipline, and then he shall answer.

33:4  Připrav si řeč a budeš mít posluchače, využij své vzdělání předtím, než promluvíš.

33:4  Qui interrogationem manifestat parabit verbum, et sic deprecatus exaudietur : et conservabit disciplinam, et tunc respondebit.

33:5  The heart of a fool is as a wheel of a cart: and his thoughts are like a rolling axletree.

33:5  Jak kolo od vozu je nitro hlupáka, myšlenky se mu točí jako náprava.

33:5  Præcordia fatui quasi rota carri, et quasi axis versatilis cogitatus illius.

33:6  A friend that is a mocker, is like a stallion horse: he neigheth under every one that sitteth upon him.

33:6  Přítel vtipálek je jak bujný hřebec, co řehtá pod každým jezdcem.

33:6  Equus emissarius, sic et amicus subsannator : sub omni supra sedente hinnit.

33:7  Why doth one day excel another, and one light another, and one year another year, when all come of the sun?

33:7  Čím je významnější jeden den než jiný, když na všechny dny v roce svítí stejné slunce?

33:7  Quare dies diem superat, et iterum lux lucem, et annus annum a sole ?

33:8  By the knowledge of the Lord they were distinguished, the sun being made, and keeping his commandment.

33:8  To Hospodin je ve své mysli odlišil a určil různá období a slavnosti.

33:8  A Domini scientia separati sunt, facto sole, et præceptum custodiente.

33:9  And he ordered the seasons, and holidays of them, and in them they celebrated festivals at an hour.

33:9  Některé dny povýšil a posvětil, jiné ustanovil jako všední.

33:9  Et immutavit tempora, et dies festos ipsorum, et in illis dies festos celebraverunt ad horam.

33:10  Some of them God made high and great days, and some of them he put in the number of ordinary days. And all men are from the ground, and out of the earth, from whence Adam was created.

33:10  Stejně tak jsou všichni lidé z hlíny, vždyť Adam byl stvořen ze země.

33:10  Ex ipsis exaltavit et magnificavit Deus, et ex ipsis posuit in numerum dierum : et omnes homines de solo et ex terra unde creatus est Adam.

33:11  With much knowledge the Lord hath divided them and diversified their ways.

33:11  Hospodin je však ve své moudrosti odlišil a vedl každého po jiné cestě.

33:11  In multitudine disciplinæ Dominus separavit eos, et immutavit vias eorum.

33:12  Some of them hath he blessed, and exalted: and some of them hath he sanctified, and set near himself: and some of them hath he cursed and brought low, and turned them from their station.

33:12  Některé požehnal a povýšil, posvětil je a přivedl blíž k sobě. Jiné proklel a ponížil a odstranil je z jejich míst.

33:12  Ex ipsis benedixit et exaltavit, et ex ipsis sanctificavit, et ad se applicavit, et ex ipsis maledixit, et humiliavit, et convertit illos a separatione ipsorum.

33:13  As the potter's clay is in his hand, to fashion and order it:

33:13  Jako hlína v rukou hrnčíře, který ji tvaruje, jak se mu zlíbí, jsou lidé v rukou svého Stvořitele, který jim oplácí dle své úvahy.

33:13  Quasi lutum figuli in manu ipsius, plasmare illud et disponere.

33:14  All his ways are according to his ordering: so man is in the hand of him that made him, and he will render to him according to his judgment.

33:14  Jako dobro stojí proti zlu a život proti smrti, tak i hříšník proti zbožnému.

33:14  Omnes viæ ejus secundum dispositionem ejus : sic homo in manu illius qui se fecit, et reddet illi secundum judicium suum.

33:15  Good is set against evil, and life against death: so also is the sinner against a just man. And so look upon all the works of the most High. Two and two, and one against another.

33:15  Jen pohleď na díla Nejvyššího: samý protiklad, jedno a druhé vždy stojí proti sobě.

33:15  Contra malum bonum est, et contra mortem vita : sic et contra virum justum peccator, et sic intuere in omnia opera Altissimi, duo et duo, et unum contra unum.

33:16  And I awaked last of all, and as one that gathereth after the grapegatherers.

33:16  Já jsem procitl jako poslední, jako ten, kdo paběrkuje po vinařích.

33:16  Et ego novissimus evigilavi, et quasi qui colligit acinos post vindemiatores.

33:17  In the blessing of God I also have hoped: and as one that gathereth grapes, have I filled the winepress.

33:17  S Hospodinovým požehnáním jsem je však dohonil a naplnil lis hrozny jako jiní vinaři.

33:17  In benedictione Dei et ipse speravi, et quasi qui vindemiat replevi torcular.

33:18  See that I have not laboured for myself only, but for all that seek discipline.

33:18  Vězte, že jsem se nenamáhal jen pro sebe, ale pro všechny, kdo hledají poučení.

33:18  Respicite quoniam non mihi soli laboravi, sed omnibus exquirentibus disciplinam.

33:19  Hear me, ye great men, and all ye people, and hearken with your ears, ye rulers of the church.

33:19  Poslechněte mě, vůdci zástupů, předáci obce, popřejte mi sluchu!

33:19  Audite me, magnates et omnes populi : et rectores ecclesiæ, auribus percipite.

33:20  Give not to son or wife, brother or friend, power over thee while thou livest; and give not thy estate to another, lest thou repent, and thou entreat for the same.

33:20  Dokud jsi živ, nevydávej se všanc synu ani manželce, bratru ani příteli. Nedávej jim své jmění, abys pak nelitoval a nemusel o ně prosit.

33:20  Filio et mulieri, fratri et amico, non des potestatem super te in vita tua : et non dederis alii possessionem tuam, ne forte pœniteat te, et depreceris pro illis.

33:21  As long as thou livest, and hast breath in thee, let no man change thee.

33:21  Dokud jsi ještě živ a nevypustils duši, nenech se nikým nahradit.

33:21  Dum adhuc superes et aspiras, non immutabit te omnis caro.

33:22  For it is better that thy children should ask of thee, than that thou look toward the hands of thy children.

33:22  Je přece lepší, aby tě tvé děti prosily, než abys od svých synů čekal almužny.

33:22  Melius est enim ut filii tui te rogent, quam te respicere in manus filiorum tuorum.

33:23  In all thy works keep the pre-eminence.

33:23  Ve všem, co děláš, si podrž vedení, ať na tvé pověsti není poskvrny.

33:23  In omnibus operibus tuis præcellens esto.

33:24  Let no stain sully thy glory. In the time when thou shalt end the days of thy life, and in the time of thy decease, distribute thy inheritance.

33:24  Až v den, kdy se tvůj život završí, až v hodině smrti rozděl své dědictví.

33:24  Ne dederis maculam in gloria tua. In die consummationis dierum vitæ tuæ, et in tempore exitus tui, distribue hæreditatem tuam.

33:25  Fodder, and a wand, and a burden are for an ass: bread, and correction, and work for a slave.

33:25  Krmivo, hůl a náklad je pro osla, chléb, kázeň a práce pro otroka.

33:25  Cibaria, et virga, et onus asino : panis, et disciplina, et opus servo.

33:26  He worketh under correction, and seeketh to rest: let his hands be idle, and he seeketh liberty.

33:26  Dej otrokovi práci a užiješ si klidu; nech mu volné ruce a bude chtít svobodu.

33:26  Operatur in disciplina, et quærit requiescere : laxa manus illi, et quærit libertatem.

33:27  The yoke and the thong bend a stiff neck, and continual labours bow a slave.

33:27  Dobytku sehne šíji jho a řemení, ničemnému otrokovi kláda a mučení.

33:27  Jugum et lorum curvant collum durum, et servum inclinant operationes assiduæ.

33:28  Torture and fetters are for a malicious slave: send him to work, that he be not idle:

33:28  Pošli ho do práce, ať nezahálí, zahálka učí mnohé špatnosti.

33:28  Servo malevolo tortura et compedes : mitte illum in operationem, ne vacet :

33:29  For idleness hath taught much evil.

33:29  Nalož mu práci, jak se na něj patří, a bude-li neposlušný, nasaď mu okovy.

33:29  multam enim malitiam docuit otiositas.

33:30  Set him to work: for so it is fit for him. And if he be not obedient, bring him down with fetters, but be not excessive towards any one, and do no grievous thing without judgment.

33:30  Na nikoho však nebuď příliš přísný a nikdy nebuď nespravedlivý.

33:30  In opera constitue eum : sic enim condecet illum. Quod si non obaudierit, curva illum compedibus, et non amplifices super omnem carnem : verum sine judicio nihil facias grave.

33:31  If thou have a faithful servant, let him be to thee as thy own soul: treat him as a brother: because in the blood of thy soul thou hast gotten him.

33:31  Máš-li otroka, ber ho jako sám sebe, vždyť jsi za něj zaplatil vlastním životem.

33:31  Si est tibi servus fidelis, sit tibi quasi anima tua : quasi fratrem sic eum tracta, quoniam in sanguine animæ comparasti illum.

33:32  If thou hurt him unjustly, he will run away:

33:32  Máš-li otroka, zacházej s ním jako s bratrem, vždyť ho potřebuješ jako sám sebe. Ublížíš-li mu a on se zvedne a uteče, kde ho nalezneš?

33:32  Si læseris eum injuste, in fugam convertetur :

33:33  And if he rise up and depart, thou knowest not whom to ask, and in what way to seek him.

33:33  et si extollens discesserit, quem quæras et in qua via quæras illum nescis.

Chapter 34

34:1  The hopes of a man that is void of understanding are vain and deceitful: and dreams lift up fools.

34:1  Nerozumný chová marné a falešné naděje a sny dávají křídla hlupákům.

34:1  Vana spes et mendacium viro insensato : et somnia extollunt imprudentes.

34:2  The man that giveth heed to lying visions, is like to him that catcheth at a shadow, and followeth after the wind.

34:2  Kdo dá na sny, jako by chytal stín a hnal se za větrem.

34:2  Quasi qui apprehendit umbram et persequitur ventum, sic et qui attendit ad visa mendacia.

34:3  The vision of dreams is the resemblance of one thing to another: as when a man's likeness is before the face of a man.

34:3  Ve snu je vidět pouhý odraz v zrcadle – člověk se dívá jen sám na sebe.

34:3  Hoc secundum hoc visio somniorum, ante faciem hominis similitudo hominis.

34:4  What can be made clean by the unclean? and what truth can come from that which is false?

34:4  Co čistého vzejde z nečistoty a co pravdivého ze lži?

34:4  Ab immundo, quid mundabitur ? et a mendace, quid verum dicetur ?

34:5  Deceitful divinations and lying omens and the dreams of evildoers, are vanity:

34:5  Věštby, znamení a sny jsou k ničemu, jsou jako blouznění rodičky při porodu.

34:5  Divinatio erroris, et auguria mendacia, et somnia malefacientium, vanitas est :

34:6  And the heart fancieth as that of a woman in travail: except it be a vision sent forth from the most High, set not thy heart upon them.

34:6  Pokud tě ve snech nenavštívil Nejvyšší, neber na ně žádné ohledy.

34:6  et sicut parturientis, cor tuum phantasias patitur. Nisi ab Altissimo fuerit emissa visitatio, ne dederis in illis cor tuum :

34:7  For dreams have deceived many, and they have failed that put their trust in them.

34:7  Sny už oklamaly mnoho lidí, a kdo na ně spoléhali, padli.

34:7  multos enim errare fecerunt somnia, et exciderunt sperantes in illis.

34:8  The word of the law shall be fulfilled without a lie, and wisdom shall be made plain in the mouth of the faithful.

34:8  Zákon se naplní bez takovýchto lží a moudrost je dokonalá v pravdomluvnosti.

34:8  Sine mendacio consummabitur verbum legis, et sapientia in ore fidelis complanabitur.

34:9  What doth he know, that hath not been tried? A man that hath much experience, shall think of many things: and he that hath learned many things, shall shew forth understanding.

34:9  Vzdělaný člověk se mnohé dozvěděl, a kdo je zkušený, bude mluvit rozumně.

34:9  Qui non est tentatus quid scit ? vir in multis expertus cogitabit multa : et qui multa didicit enarrabit intellectum.

34:10  He that hath no experience, knoweth little: and he that hath been experienced in many things, multiplieth prudence.

34:10  Kdo neprošel zkouškami, málo ví, kdo je zcestovalý, ten je chytřejší.

34:10  Qui non est expertus pauca recognoscit : qui autem in multis factus est, multiplicat malitiam.

34:11  He that hath not been tried, what manner of things doth he know? he that hath been surprised, shall abound with subtlety.

34:11  Na svých cestách jsem viděl mnoho věcí a pochopil jsem víc, než umím vyjádřit.

34:11  Qui tentatus non est qualia scit ? qui implanatus est abundabit nequitia.

34:12  I have seen many things by travelling, and many customs of things.

34:12  Mnohokrát jsem byl v nebezpečí smrti a jen díky tomuto jsem se zachránil.

34:12  Multa vidi errando, et plurimas verborum consuetudines.

34:13  Sometimes I have been in danger of death for these things, and I have been delivered by the grace of God.

34:13  Ti, kdo ctí Hospodina, budou žít, neboť důvěřují svému Zachránci.

34:13  Aliquoties usque ad mortem periclitatus sum horum causa, et liberatus sum gratia Dei.

34:14  The spirit of those that fear God, is sought after, and by his regard shall be blessed.

34:14  Kdo ctí Hospodina, bude bez starostí a nemusí se bát – vždyť On je jeho nadějí.

34:14  Spiritus timentium Deum quæritur, et in respectu illius benedicetur.

34:15  For their hope is on him that saveth them, and the eyes of God are upon them that love him.

34:15  Blaze tomu, kdo ctí Hospodina: ví, koho se drží a o koho se opírá!

34:15  Spes enim illorum in salvantem illos, et oculi Dei in diligentes se.

34:16  He that feareth the Lord shall tremble at nothing, and shall not be afraid: for he is his hope.

34:16  Hospodinovy oči hledí na ty, kdo jej milují, je jejich mocnou záštitou a silnou oporou, ochranou před horkem a před poledním žárem, stráží před klopýtnutím a pomocí v pádu.

34:16  Qui timet Dominum nihil trepidabit : et non pavebit, quoniam ipse est spes ejus.

34:17  The soul of him that feareth the Lord is blessed.

34:17  Hospodin povznáší duši a rozjasňuje oči, dává zdraví, život a požehnání.

34:17  Timentis Dominum, beata est anima ejus.

34:18  To whom doth he look, and who is his strength?

34:18  Oběť z nespravedlivého zisku je hanebná, dary ničemů nedojdou zalíbení.

34:18  Ad quem respicit, et quis est fortitudo ejus ?

34:19  The eyes of the Lord are upon them that fear him, he is their powerful protector, and strong stay, a defence from the heat, and a cover from the sun at noon,

34:19  Dary bezbožných se Nejvyššímu nelíbí, jejich hřích nesmyje sebevíc obětí.

34:19  Oculi Domini super timentes eum : protector potentiæ, firmamentum virtutis, tegimen ardoris, et umbraculum meridiani :

34:20  A preservation from stumbling, and a help from falling: he raiseth up the soul, and enlighteneth the eyes, and giveth health, and life, and blessing.

34:20  Zabíjí syna před otcovými zraky, kdo přináší oběti z majetku chudých.

34:20  deprecatio offensionis, et adjutorium casus : exaltans animam, et illuminans oculos, dans sanitatem, et vitam, et benedictionem.

34:21  The offering of him that sacrificeth of a thing wrongfully gotten, is stained, and the mockeries of the unjust are not acceptable.

34:21  Živobytí chudáků je skrovný chleba, kdo je o něj obírá, je vrah.

34:21  Immolantis ex iniquo oblatio est maculata, et non sunt beneplacitæ subsannationes injustorum.

34:22  The Lord is only for them that wait upon him in the way of truth and justice.

34:22  Brát bližnímu živobytí je jako zabíjet, a kdo neplatí nádeníkovi, prolévá krev.

34:22  Dominus solus sustinentibus se in via veritatis et justitiæ.

34:23  The most High approveth not the gifts of the wicked: neither hath he respect to the oblations of the unjust, nor will he be pacified for sins by the multitude of their sacrifices.

34:23  Když jeden staví a druhý boří, k čemu to je, než aby se nadřeli?

34:23  Dona iniquorum non probat Altissimus, nec respicit in oblationes iniquorum, nec in multitudine sacrificiorum eorum propitiabitur peccatis.

34:24  He that offereth sacrifice of the goods of the poor, is as one that sacrificeth the son in the presence of his father.

34:24  Když se jeden modlí a druhý proklíná, čí hlas vyslyší Pán?

34:24  Qui offert sacrificium ex substantia pauperum, quasi qui victimat filium in conspectu patris sui.

34:25  The bread of the needy, is the life of the poor: he that defraudeth them thereof, is a man of blood.

34:25  Kdo se omyl po dotyku mrtvoly a znovu se jí dotýká, k čemu to je, že se umýval?

34:25  Panis egentium vita pauperum est : qui defraudat illum homo sanguinis est.

34:26  He that taketh away the bread gotten by sweat, is like him that killeth his neighbour.

34:26  Tak i ten, kdo se postí kvůli svým hříchům a pak jde a provádí je znovu: Kdo vyslyší jeho modlitby a k čemu to je, že se pokořil?

34:26  Qui aufert in sudore panem, quasi qui occidit proximum suum.

34:27  He that sheddeth blood, and he that defraudeth the laborer of his hire, are brothers.

34:27  Qui effundit sanguinem, et qui fraudem facit mercenario, fratres sunt.

34:28  When one buildeth up, and another pulleth down: what profit have they but the labour?

34:28  Unus ædificans, et unus destruens : quid prodest illis, nisi labor ?

34:29  When one prayeth, and another curseth: whose voice will God hear?

34:29  Unus orans, et unus maledicens : cujus vocem exaudiet Deus ?

34:30  He that washeth himself after touching the dead, if he toucheth him again, what doth his washing avail?

34:30  Qui baptizatur a mortuo, et iterum tangit eum, quid proficit lavatio illius ?

34:31  So a man that fasteth for his sins, and doth the same again, what doth his humbling himself profit him? who will hear his prayer?

34:31  Sic homo qui jejunat in peccatis suis, et iterum eadem faciens : quid proficit humiliando se ? orationem illius quis exaudiet ?

Chapter 35

35:1  He that keepeth the law, multiplieth offerings.

35:1  Dodržovat Zákon vydá za hojné oběti, dbát na přikázání je jako pořádat obětní hody.

35:1  Qui conservat legem multiplicat oblationem.

35:2  It is a wholesome sacrifice to take heed to the commandments, and to depart from all iniquity.

35:2  Oplácet vděčnost vydá za oběť jemné mouky, dávat almužnu je jako přinést oběť chvály.

35:2  Sacrificium salutare est attendere mandatis, et discedere ab omni iniquitate.

35:3  And to depart from injustice, is to offer a propitiatory sacrifice for injustices, and a begging of pardon for sins.

35:3  Přestat se špatností – to se Hospodinu líbí, přestat s nespravedlností je jako obřad smíření.

35:3  Et propitiationem litare sacrificii super injustitias : et deprecatio pro peccatis, recedere ab injustitia.

35:4  He shall return thanks, that offereth fine flour: and he that doth mercy, offereth sacrifice.

35:4  „Neukazuj se před Hospodinovou tváří s prázdnou;“ jistě, vždyť tímto vším splníš přikázání.

35:4  Retribuet gratiam qui offert similaginem : et qui facit misericordiam offert sacrificium.

35:5  To depart from iniquity is that which pleaseth the Lord, and to depart from injustice, is an entreaty for sins.

35:5  Oběť spravedlivého zalévá oltář tukem a její vůně stoupá před Nejvyššího.

35:5  Beneplacitum est Domino recedere ab iniquitate : et deprecatio pro peccatis recedere ab injustitia.

35:6  Thou shalt not appear empty in the sight of the Lord.

35:6  Oběť spravedlivého člověka je příjemná a nebude nikdy zapomenuta.

35:6  Non apparebis ante conspectum Domini vacuus :

35:7  For all these things are to be done because of the commandment of God.

35:7  Oslavuj Hospodina svou štědrostí, nešetři na prvotinách ze své úrody.

35:7  hæc enim omnia propter mandatum Dei fiunt.

35:8  The oblation of the just maketh the altar fat, and is an odour of sweetness in the sight of the most High.

35:8  Každý dar přinášej s úsměvem, desátek pro něj odděl radostně.

35:8  Oblatio justi impinguat altare, et odor suavitatis est in conspectu Altissimi.

35:9  The sacrifice of the just is acceptable, and the Lord will not forget the memorial thereof.

35:9  Dávej Nejvyššímu, jak on tě obdařil, kolik jen tvá ruka štědře pobere.

35:9  Sacrificium justi acceptum est, et memoriam ejus non obliviscetur Dominus.

35:10  Give glory to God with a good heart: and diminish not the firstfruits of thy hands.

35:10  Neboť Hospodin se odvděčuje a odplatí ti sedminásobně.

35:10  Bono animo gloriam redde Deo, et non minuas primitias manuum tuarum.

35:11  In every gift shew a cheerful countenance, and sanctify thy tithes with joy.

35:11  Nesnaž se ho ale podplatit, stejně to nepřijme, na nespravedlivou oběť nespoléhej.

35:11  In omni dato hilarem fac vultum tuum, et in exsultatione sanctifica decimas tuas.

35:12  Give to the most High according to what he hath given to thee, and with a good eye do according to the ability of thy hands:

35:12  Hospodin je přece spravedlivý a nebere na nikoho ohledy.

35:12  Da Altissimo secundum datum ejus, et in bono oculo adinventionem facito manuum tuarum,

35:13  For the Lord maketh recompense, and will give thee seven times as much.

35:13  Ani chudákovi nestraní, komu se však ukřivdilo, toho vyslyší.

35:13  quoniam Dominus retribuens est, et septies tantum reddet tibi.

35:14  Do not offer wicked gifts, for such he will not receive.

35:14  Nepohrdne pokornou prosbou sirotka ani vdovou, jež před ním vylévá své srdce.

35:14  Noli offerre munera prava, non enim suscipiet illa.

35:15  And look not upon an unjust sacrifice, for the Lord is judge, and there is not with him respect of person.

35:15  Slzy, jež tečou vdově po tváři, žalují na toho, kdo je způsobil!

35:15  Et noli inspicere sacrificum injustum, quoniam Dominus judex est, et non est apud illum gloria personæ.

35:16  The Lord will not accept any person against a poor man, and he will hear the prayer of him that is wronged.

35:16  Kdo slouží Bohu ochotně, dojde zalíbení, jeho prosba vystoupí až k nebi.

35:16  Non accipiet Dominus personam in pauperem, et deprecationem læsi exaudiet.

35:17  He will not despise the prayers of the fatherless: nor the widow, when she poureth out her complaint.

35:17  Modlitba poníženého proniká oblaky, a dokud nedojde cíle, nedá se utišit.

35:17  Non despiciet preces pupilli, nec viduam, si effundat loquelam gemitus.

35:18  Do not the widow's tears run down the cheek, and her cry against him that causeth them to fall?

35:18  Neustane, dokud k ní Nejvyšší neobrátí pozornost, aby se zastal spravedlivých a zajistil právo.

35:18  Nonne lacrimæ viduæ ad maxillam descendunt, et exclamatio ejus super deducentem eas ?

35:19  For from the cheek they go up even to heaven, and the Lord that heareth will not be delighted with them.

35:19  Hospodin bude jednat bez prodlení a jako bojovník nebude váhavý,

35:19  A maxilla enim ascendunt usque ad cælum, et Dominus exauditor non delectabitur in illis.

35:20  He that adoreth God with joy, shall be accepted, and his prayer shall approach even to the clouds.

35:20  dokud nerozdrtí bedra nemilosrdných a nepotrestá národy,

35:20  Qui adorat Deum in oblectatione suscipietur, et deprecatio illius usque ad nubes propinquabit.

35:21  The prayer of him that humbleth himself, shall pierce the clouds: and till it come nigh he will not be comforted: and he will not depart till the most High behold.

35:21  dokud nevyhubí zpupné hordy a nerozdrtí vládu nespravedlivých;

35:21  Oratio humiliantis se nubes penetrabit, et donec propinquet non consolabitur, et non discedet donec Altissimus aspiciat.

35:22  And the Lord will not be slack, but will judge for the just, and will do judgment: and the Almighty will not have patience with them, that he may crush their back:

35:22  dokud člověku neoplatí podle jeho skutků a neposoudí činy lidí podle jejich úmyslů;

35:22  Et Dominus non elongabit : et judicabit justos, et faciet judicium : et Fortissimus non habebit in illis patientiam, ut contribulet dorsum ipsorum :

35:23  And he will repay vengeance to the Gentiles, till he have taken away the multitude of the proud, and broken the sceptres of the unjust,

35:23  dokud nezjedná svému lidu právo v jejich při a nepotěší je svým milosrdenstvím.

35:23  et gentibus reddet vindictam, donec tollat plenitudinem superborum, et sceptra iniquorum contribulet :

35:24  Till he have rendered to men according to their deeds: and according to the works of Adam, and according to his presumption,

35:24  Jak krásné je milosrdenství v době soužení – jako dešťové mraky v době sucha!

35:24  donec reddat hominibus secundum actus suos, et secundum opera Adæ, et secundum præsumptionem illius :

35:25  Till he have judged the cause of his people, and he shall delight the just with his mercy.

35:25  donec judicet judicium plebis suæ, et oblectabit justos misericordia sua.

35:26  The mercy of God is beautiful in the time of affliction, as a cloud of rain in the time of drought.

35:26  Speciosa misericordia Dei in tempore tribulationis, quasi nubes pluviæ in tempore siccitatis.

Chapter 36

36:1  Have mercy upon us, O God of all, and behold us, and shew us the light of thy mercies:

36:1  Smiluj se nad námi, Pane, Bože všehomíra, shlédni na nás a sešli na všechny národy svůj strach.

36:1  Miserere nostri, Deus omnium, et respice nos, et ostende nobis lucem miserationum tuarum :

36:2  And send thy fear upon the nations, that have not sought after thee: that they may know that there is no God beside thee, and that they may shew forth thy wonders.

36:2  Vztáhni svou ruku na cizí národy, ať vidí tvou moc.

36:2  et immitte timorem tuum super gentes quæ non exquisierunt te, ut cognoscant quia non est deus nisi tu, et enarrent magnalia tua.

36:3  Lift up thy hand over the strange nations, that they may see thy power.

36:3  Jako jsi jim ukázal svou svatost na nás, tak nám ukaž na nich svoji moc.

36:3  Alleva manum tuam super gentes alienas, ut videant potentiam tuam.

36:4  For as thou hast been sanctified in us in their sight, so thou shalt be magnified among them in our presence,

36:4  Ať tě poznají, jako jsme poznali i my, že kromě tebe, Hospodine, jiný Bůh není.

36:4  Sicut enim in conspectu eorum sanctificatus es in nobis, sic in conspectu nostro magnificaberis in eis :

36:5  That they may know thee, as we also have known thee, that there is no God beside thee, O Lord.

36:5  Dej nová znamení, opakuj divy, oslav svou paži a svou pravici.

36:5  ut cognoscant te, sicut et nos cognovimus quoniam non est deus præter te, Domine.

36:6  Renew thy signs, and work new miracles.

36:6  Vzbuď svůj hněv a vylij vztek, znič protivníka a nepřítele rozežeň.

36:6  Innova signa, et immuta mirabilia.

36:7  Glorify thy hand, and thy right arm.

36:7  Pospěš si, svůj slib si připomeň, ať se vypráví o tvých mocných činech.

36:7  Glorifica manum et brachium dextrum.

36:8  Raise up indignation, and pour out wrath.

36:8  Toho, kdo unikne, ať pohltí zuřivý oheň a trýznitelé tvého lidu ať propadnou záhubě.

36:8  Excita furorem, et effunde iram.

36:9  Take away the adversary, and crush the enemy.

36:9  Rozdrť hlavy nepřátelských vládců, kteří říkají: „My jsme jediní!“

36:9  Tolle adversarium, et afflige inimicum.

36:10  Hasten the time, and remember the end, that they may declare thy wonderful works.

36:10  Shromáždi všechny Jákobovy kmeny a vrať jim dědictví, které kdysi měli.

36:10  Festina tempus, et memento finis, ut enarrent mirabilia tua.

36:11  Let him that escapeth be consumed by the rage of the fire: and let them perish that oppress thy people.

36:11  Smiluj se, Hospodine, nad lidem nesoucím tvé jméno, nad Izraelem, kterého jsi učinil svým prvorozeným.

36:11  In ira flammæ devoretur qui salvatur : et qui pessimant plebem tuam inveniant perditionem.

36:12  Crush the head of the princes of the enemies that say: There is no other beside us.

36:12  Slituj se nad svým svatým městem, nad Jeruzalémem, kde je tvůj příbytek.

36:12  Contere caput principum inimicorum, dicentium : Non est alius præter nos.

36:13  Gather together all the tribes of Jacob: that they may know that there no God besides thee, and may declare thy great works: and thou shalt inherit them as from the beginning.

36:13  Naplň Sion svým majestátem a svůj chrám svou slávou.

36:13  Congrega omnes tribus Jacob, ut cognoscant quia non est deus nisi tu, et enarrent magnalia tua, et hæreditabis eos sicut ab initio.

36:14  Have mercy on thy people, upon whom thy name is invoked: and upon Israel, whom thou hast raised up to be thy firstborn.

36:14  Vydej svědectví těm, které jsi kdysi stvořil, a vyplň proroctví pronesená v tvém jménu.

36:14  Miserere plebi tuæ, super quam invocatum est nomen tuum, et Israël quem coæquasti primogenito tuo.

36:15  Have mercy on Jerusalem, the city which thou hast sanctified, the city of thy rest.

36:15  Odměň ty, kteří tě očekávají, ať je tvým prorokům dáno zapravdu.

36:15  Miserere civitati sanctificationis tuæ, Jerusalem, civitati requiei tuæ.

36:16  Fill Sion with thy unspeakable words, and thy people with thy glory.

36:16  Vyslyš, Hospodine, modlitbu svých prosebníků podle požehnání, jež Áron dával tvému lidu.

36:16  Reple Sion inenarrabilibus verbis tuis, et gloria tua populum tuum.

36:17  Give testimony to them that are thy creatures from the beginning, and raise up the prophecies which the former prophets spoke in thy name.

36:17  Všude na světě pak poznají, že ty jsi Hospodin, Bůh věčnosti.

36:17  Da testimonium his qui ab initio creaturæ tuæ sunt, et suscita prædicationes quas locuti sunt in nomine tuo prophetæ priores.

36:18  Reward them that patiently wait for thee, that thy prophets may be found faithful: and hear the prayers of thy servants,

36:18  Břicho stráví každé jídlo, některé jídlo je ale lepší než jiné.

36:18  Da mercedem sustinentibus te, ut prophetæ tui fideles inveniantur : et exaudi orationes servorum tuorum,

36:19  According to the blessing of Aaron over thy people, and direct us into the way of justice, and let all know that dwell upon the earth, that thou art God the beholder of all ages.

36:19  Jako ústa rozeznají chuť masa, tak rozumné srdce lživá slova.

36:19  secundum benedictionem Aaron de populo tuo : et dirige nos in viam justitiæ, et sciant omnes qui habitant terram quia tu es Deus conspector sæculorum.

36:20  The belly will devour all meat, yet one is better than another.

36:20  Zvrácený člověk druhé zarmoutí, zkušený ale ví, jak mu oplatit.

36:20  Omnem escam manducabit venter : et est cibus cibo melior.

36:21  The palate tasteth venison and the wise heart false speeches.

36:21  Žena si vezme každého manžela, některá dívka je ale lepší než jiná.

36:21  Fauces contingunt cibum feræ, et cor sensatum verba mendacia.

36:22  A perverse heart will cause grief, and a man of experience will resist it.

36:22  Ženská krása rozjasňuje tvář muže, překonává každou z jeho tužeb.

36:22  Cor pravum dabit tristitiam, et homo peritus resistet illi.

36:23  A woman will receive every man: yet one daughter is better than another.

36:23  Mluví-li žena laskavě a jemně, její muž je ten nejšťastnější člověk.

36:23  Omnem masculum excipiet mulier : et est filia melior filia.

36:24  The beauty of a woman cheereth the countenance of her husband, and a man desireth nothing more.

36:24  Kdo si bere ženu, získal největší jmění, pomocnici sobě rovnou a opěrný pilíř.

36:24  Species mulieris exhilarat faciem viri sui, et super omnem concupiscentiam hominis superducit desiderium.

36:25  If she have a tongue that can cure, and likewise mitigate and shew mercy: her husband is not like other men.

36:25  Kdo nemá plot, toho mohou okrást, kdo nemá ženu, ten bloudí a vzdychá.

36:25  Si est lingua curationis, est et mitigationis et misericordiæ : non est vir illius secundum filios hominum.

36:26  He that possesseth a good wife, beginneth a possession: she is a help like to himself, and a pillar of rest.

36:26  Kdo by důvěřoval ozbrojenému lupiči, který se toulá od vesnice k vesnici?

36:26  Qui possidet mulierem bonam inchoat possessionem : adjutorium secundum illum est, et columna ut requies.

36:27  Where there is no hedge, the possession shall be spoiled: and where there is no wife, he mourneth that is in want.

36:27  Stejně je na tom muž bez hnízda – kde se večer octne, tam přespává.

36:27  Ubi non est sepes, diripietur possessio : et ubi non est mulier, ingemiscit egens.

36:28  Who will trust him that hath no rest, and that lodgeth wheresoever the night taketh him, as a robber well appointed, that skippeth from city to city.

36:28  Quis credit ei qui non habet nidum, et deflectens ubicumque obscuraverit, quasi succinctus latro exiliens de civitate in civitatem ?

Chapter 37

37:1  Every friend will say: I also am his friend: but there is a friend, that is only a friend in name. Is not this a grief even to death?

37:1  Kdekdo prohlašuje: „Jsem tvým přítelem,“ někdo si tak ale jenom říká.

37:1  Omnis amicus dicet : Et ego amicitiam copulavi : sed est amicus solo nomine amicus. Nonne tristitia inest usque ad mortem ?

37:2  But a companion and a friend shall be turned to an enemy.

37:2  Není to až k smrti žalostné, když se z blízkého přítele stane nepřítel?

37:2  sodalis autem et amicus ad inimicitiam convertentur.

37:3  O wicked presumption, whence camest thou to cover the earth with thy malice, and deceitfulness?

37:3  Odkud se v nás bere ten zlý sklon, že svět zahalila falešnost?

37:3  O præsumptio nequissima, unde creata es cooperire aridam malitia et dolositate illius ?

37:4  There is a companion who rejoiceth with his friend in his joys, but in the time of trouble, he will be against him.

37:4  Někdo blahopřeje příteli k úspěchu, v těžké chvíli se ale postaví proti němu.

37:4  Sodalis amico conjucundatur in oblectationibus, et in tempore tribulationis adversarius erit.

37:5  There is a companion who condoleth with his friend for his belly's sake, and he will take up a shield against the enemy.

37:5  Dobrý přítel se tě zastane před protivníkem; když přijde boj, přikryje tě štítem.

37:5  Sodalis amico condolet causa ventris, et contra hostem accipiet scutum.

37:6  Forget not thy friend in thy mind, and be not unmindful of him in thy riches.

37:6  Nezapomínej na přítele v bitvě a mysli na něj, když zbohatneš.

37:6  Non obliviscaris amici tui in animo tuo, et non immemor sis illius in opibus tuis.

37:7  Consult not with him that layeth a snare for thee, and hide thy counsel from them that envy thee.

37:7  Každý rádce dává radu, některý ale k vlastnímu prospěchu.

37:7  Noli consiliari cum eo qui tibi insidiatur, et a zelantibus te absconde consilium.

37:8  Every counsellor giveth out counsel, but there is one that is a counsellor for himself.

37:8  Dávej si pozor na rádce, nejdříve zjisti, co sleduje – stará se přece hlavně o sebe! Mohl by se postavit proti tobě,

37:8  Omnis consiliarius prodit consilium, sed est consiliarius in semetipso.

37:9  Beware of a counsellor. And know before what need he hath: for he will devise to his own mind:

37:9  říkat ti: „Jdeš dobře,“ a zpovzdálí sledovat, jak dopadneš.

37:9  A consiliario serva animam tuam : prius scito quæ sit illius necessitas : et ipse enim animo suo cogitabit :

37:10  Lest he thrust a stake into the ground, and say to thee:

37:10  Neraď se s tím, kdo tě podezřívá, skrývej své plány před žárlivci.

37:10  ne forte mittat sudem in terram, et dicat tibi :

37:11  Thy way is good; and then stand on the other side to see what shall befall thee.

37:11  Neraď se se ženou o její sokyni, se zbabělcem o válce, s obchodníkem o obchodě, s kupujícím o prodeji, s lakomcem o vděčnosti, se surovcem o vlídnosti, s lenochem o jakékoli práci, s nádeníkem o dokončení díla, s líným otrokem o velkých úkolech. Na jejich rady nikdy nedej!

37:11  Bona est via tua : et stet e contrario videre quid tibi eveniat.

37:12  Treat not with a man without religion concerning holiness, nor with an unjust man concerning justice, nor with a woman touching her of whom she is jealous, nor with a coward concerning war, nor with a merchant about traffic, nor with a buyer of selling, nor with an envious man of giving thanks,

37:12  Zdržuj se raději se zbožným, o němž víš, že zachovává přikázání. Takový smýšlí jako ty, a zakopneš-li, bude s tebou soucítit.

37:12  Cum viro irreligioso tracta de sanctitate, et cum injusto de justitia, et cum muliere de ea quæ æmulatur, cum timido de bello, cum negotiatore de trajectione, cum emptore de venditione, cum viro livido de gratiis agendis,

37:13  Nor with the ungodly of piety, nor with the dishonest of honesty, nor with the field laborer of every work,

37:13  Drž se rady svého srdce – není nic spolehlivějšího nad ně!

37:13  cum impio de pietate, cum inhonesto de honestate, cum operario agrario de omni opere,

37:14  Nor with him that worketh by the year of the finishing of the year, nor with an idle servant of much business: give no heed to these in any matter of counsel.

37:14  Duše člověka někdy lépe varuje než sedm zvědů vysoko na hlídce.

37:14  cum operario annuali de consummatione anni, cum servo pigro de multa operatione. Non attendas his in omni consilio :

37:15  But be continually with a holy man, whomsoever thou shalt know to observe the fear of God,

37:15  Především ale žádej Nejvyššího, aby tě vedl cestou pravdy.

37:15  sed cum viro sancto assiduus esto, quemcumque cognoveris observantem timorem Dei :

37:16  Whose soul is according to thy own soul: and who, when thou shalt stumble in the dark, will be sorry for thee.

37:16  Počátkem každého činu je úvaha, každému počínání předchází porada.

37:16  cujus anima est secundum animam tuam, et qui, cum titubaveris in tenebris, condolebit tibi.

37:17  And establish within thyself a heart of good counsel: for there is no other thing of more worth to thee than it.

37:17  Veškeré jednání má kořen v srdci, z nějž raší čtyři ratolesti:

37:17  Cor boni consilii statue tecum : non est enim tibi aliud pluris illo.

37:18  The soul of a holy man discovereth sometimes true things, more than seven watchmen that sit in a high place to watch.

37:18  Dobro a zlo, život a smrt, nad všemi ale vždy vládne jazyk.

37:18  Anima viri sancti enuntiat aliquando vera, quam septem circumspectores sedentes in excelso ad speculandum.

37:19  But above all these things pray to the most High, that he may direct thy way in truth.

37:19  Někdo je schopen vyučovat mnohé, sám sobě ovšem prospět nedovede.

37:19  Et in his omnibus deprecare Altissimum, ut dirigat in veritate viam tuam.

37:20  In all thy works let the true word go before thee, and steady counsel before every action.

37:20  Někdo je skvělý řečník, ale protivný; takový bude trpět hlady.

37:20  Ante omnia opera verbum verax præcedat te, et ante omnem actum consilium stabile.

37:21  A wicked word shall change the heart: out of which four manner of things arise, good and evil, life and death: and the tongue is continually the ruler of them. There is a man that is subtle and a teacher of many, and yet is unprofitable to his own soul.

37:21  Od Hospodina totiž nemá obdarování, a tak mu moudrost zcela chybí.

37:21  Verbum nequam immutabit cor : ex quo partes quatuor oriuntur : bonum et malum, vita et mors : et dominatrix illorum est assidua lingua. Est vir astutus multorum eruditor, et animæ suæ inutilis est.

37:22  A skilful man hath taught many, and is sweet to his own soul.

37:22  Někdo je moudrý jen sám pro sebe a co vymyslí, to platí jen v jeho ústech.

37:22  Vir peritus multos erudivit, et animæ suæ suavis est.

37:23  He that speaketh sophistically, is hateful: he shall be destitute of every thing.

37:23  Moudrý muž bude vzdělávat svůj lid a co vymyslí, to platí.

37:23  Qui sophistice loquitur odibilis est : in omni re defraudabitur.

37:24  Grace is not given him from the Lord: for he is deprived of all wisdom.

37:24  Moudrému muži všichni žehnají, chválí ho všichni, kdo ho uvidí.

37:24  Non est illi data a Domino gratia, omni enim sapientia defraudatus est.

37:25  There is a wise man that is wise to his own soul: and the fruit of his understanding is commendable.

37:25  Život člověka má jen jistý počet dnů, dnů Izraele je však bezpočtu.

37:25  Est sapiens animæ suæ sapiens, et fructus sensus illius laudabilis.

37:26  A wise man instructeth his own people, and the fruits of his understanding are faithful.

37:26  Moudrý se ve svém lidu dočká úcty, jeho jméno bude žít navěky.

37:26  Vir sapiens plebem suam erudit, et fructus sensus illius fideles sunt.

37:27  A wise man shall be filled with blessings, and they that see shall praise him.

37:27  Chlapče, zkoumej v životě sám sebe, zjisti, co ti škodí, a už to nedělej.

37:27  Vir sapiens implebitur benedictionibus, et videntes illum laudabunt.

37:28  The life of a man is in the number of his days: but the days of Israel are innumerable.

37:28  Všechno přece neprospívá všem a ne každý všechno schvaluje.

37:28  Vita viri in numero dierum : dies autem Israël innumerabiles sunt.

37:29  A wise man shall inherit honour among his people, and his name shall live for ever.

37:29  Nebuď lačný po kdejakém požitku a nepropadej jídlu.

37:29  Sapiens in populo hæreditabit honorem, et nomen illius erit vivens in æternum.

37:30  My son, prove thy soul in thy life: and if it be wicked, give it no power:

37:30  Přejídání přece působí nemoci a nenasytnost vede k zvracení.

37:30  Fili, in vita tua tenta animam tuam, et si fuerit nequam non des illi potestatem :

37:31  For all things are not expedient for all, and every kind pleaseth not every soul.

37:31  Na nenasytnost už mnozí zemřeli, ale kdo je střídmý, bude dlouho živ.

37:31  non enim omnia omnibus expediunt, et non omni animæ omne genus placet.

37:32  Be not greedy in any feasting, and pour not out thyself upon any meat:

37:32  Noli avidus esse in omni epulatione, et non te effundas super omnem escam :

37:33  For in many meats there will be sickness, and greediness will turn to choler.

37:33  in multis enim escis erit infirmitas, et aviditas appropinquabit usque ad choleram.

37:34  By surfeiting many have perished, but he that is temperate, shall prolong life.

37:34  Propter crapulam multi obierunt : qui autem abstinens est adjiciet vitam.

Chapter 38

38:1  Honour the physician for the need thou hast of him: for the most High hath created him.

38:1  Važ si lékaře, jak si za své služby zaslouží, vždyť i jeho stvořil Hospodin.

38:1  Honora medicum propter necessitatem : etenim illum creavit Altissimus.

38:2  For all healing is from God, and he shall receive gifts of the king.

38:2  Umění léčit má přece od Nejvyššího, i král se mu za ně dary odvděčí.

38:2  A Deo est enim omnis medela, et a rege accipiet donationem.

38:3  The skill of the physician shall lift up his head, and in the sight of great men he shall be praised.

38:3  Lékaře jeho vědění povýší, získá mu obdiv i před velmoži.

38:3  Disciplina medici exaltabit caput illius, et in conspectu magnatorum collaudabitur.

38:4  The most High hath created medicines out of the earth, and a wise man will not abhor them.

38:4  Hospodin dal ze země vyrůst léčivým bylinám a rozumný člověk jimi nepohrdá.

38:4  Altissimus creavit de terra medicamenta, et vir prudens non abhorrebit illa.

38:5  Was not bitter water made sweet with wood?

38:5  (Nezesládla snad voda od kusu dřeva, aby se ukázala jeho síla?

38:5  Nonne a ligno indulcata est aqua amara ?

38:6  The virtue of these things is come to the knowledge of men, and the most High hath given knowledge to men, that he may be honoured in his wonders.

38:6  Hospodin daroval lidem vědění, aby ho ctili za jeho divy.)

38:6  Ad agnitionem hominum virtus illorum : et dedit hominibus scientiam Altissimus, honorari in mirabilibus suis.

38:7  By these he shall cure and shall allay their pains, and of these the apothecary shall make sweet confections, and shall make up ointments of health, and of his works there shall be no end.

38:7  Lékař těmi bylinami léčí a odstraňuje bolest, mastičkář z nich připravuje lék.

38:7  In his curans mitigabit dolorem : et unguentarius faciet pigmenta suavitatis, et unctiones conficiet sanitatis : et non consummabuntur opera ejus.

38:8  For the peace of God is over all the face of the earth.

38:8  Jeho díla tak nikdy neskončí a jeho pokoj zavládne všude na zemi.

38:8  Pax enim Dei super faciem terræ.

38:9  My son, in thy sickness neglect not thyself, but pray to the Lord, and he shall heal thee.

38:9  Nepřehlížej to, chlapče, když jsi nemocný, ale modli se k Hospodinu a on tě uzdraví.

38:9  Fili, in tua infirmitate ne despicias teipsum : sed ora Dominum, et ipse curabit te.

38:10  Turn away from sin and order thy hands aright, and cleanse thy heart from all offence.

38:10  Zanech provinění, napřim své ruce a od každého hříchu očisti své srdce.

38:10  Averte a delicto, et dirige manus, et ab omni delicto munda cor tuum.

38:11  Give a sweet savour, and a memorial of fine flour, and make a fat offering, and then give place to the physician.

38:11  Obětuj kadidlo s bílou moukou jako památeční díl s nejlepším olejem, jaký si můžeš dovolit.

38:11  Da suavitatem et memoriam similaginis, et impingua oblationem, et da locum medico :

38:12  For the Lord created him: and let him not depart from thee, for his works are necessary.

38:12  Potom dej prostor lékaři – vždyť i jeho stvořil Hospodin – nenech ho odejít, vždyť je ti potřebný.

38:12  etenim illum Dominus creavit, et non discedat a te, quia opera ejus sunt necessaria.

38:13  For there is a time when thou must fall into their hands:

38:13  Někdy mají tvůj život v rukou lékaři;

38:13  Est enim tempus quando in manus illorum incurras :

38:14  And they shall beseech the Lord, that he would prosper what they give for ease and remedy, for their conversation.

38:14  i oni se totiž modlí k Hospodinu, aby jim pomohl dát nemocným úlevu a uzdravení, aby mohli žít.

38:14  ipsi vero Dominum deprecabuntur, ut dirigat requiem eorum, et sanitatem, propter conversationem illorum.

38:15  He that sinneth in the sight of his Maker, shall fall into the hands of the physician.

38:15  Kdo hřeší před svým Stvořitelem, ať padne do rukou lékaře!

38:15  Qui delinquit in conspectu ejus qui fecit eum, incidet in manus medici.

38:16  My son, shed tears over the dead, and begin to lament as if thou hadst suffered some great harm, and according to judgment cover his body, and neglect not his burial.

38:16  Chlapče, nad mrtvým prolévej slzy, naříkej jako v hrozné bolesti. Zaopatři tělo s patřičným obřadem a nezanedbej jeho pohřeb.

38:16  Fili, in mortuum produc lacrimas, et quasi dira passus incipe plorare : et secundum judicium contege corpus illius, et non despicias sepulturam illius.

38:17  And for fear of being ill spoken of weep bitterly for a day, and then comfort thyself in thy sadness.

38:17  Plakej hořce a vroucně naříkej, zachovej smutek podle pravidel – jeden dva dny, ať nepřijdeš do řečí, potom se ale nechej utěšit.

38:17  Propter delaturam autem amare fer luctum illius uno die, et consolare propter tristitiam :

38:18  And make mourning for him according to his merit for a day, or two, for fear of detraction.

38:18  Zármutek totiž vede ke smrti a zarmoucené srdce připravuje o síly.

38:18  et fac luctum secundum meritum ejus uno die, vel duobus, propter detractionem :

38:19  For of sadness cometh death, and it overwhelmeth the strength, and the sorrow of the heart boweth down the neck.

38:19  Zármutek zůstává i po neštěstí a život ubožáka je zoufalý.

38:19  a tristitia enim festinat mors, et cooperit virtutem, et tristitia cordis flectit cervicem.

38:20  In withdrawing aside sorrow remaineth: and the substance of the poor is according to his heart.

38:20  Nepropadej v srdci zármutku, zažeň jej a pamatuj na vlastní konec.

38:20  In abductione permanet tristitia, et substantia inopis secundum cor ejus.

38:21  Give not up thy heart to sadness, but drive it from thee: and remember the latter end.

38:21  Nezapomeň, že není návratu – mrtvému nepomůžeš, sobě ublížíš.

38:21  Ne dederis in tristitia cor tuum, sed repelle eam a te, et memento novissimorum.

38:22  Forget it not: for there is no returning, and thou shalt do him no good, and shalt hurt thyself.

38:22  Pamatuj na jeho osud, vždyť i tvůj bude takový – on včera, a dnes ty!

38:22  Noli oblivisci, neque enim est conversio : et huic nihil proderis, et teipsum pessimabis.

38:23  Remember my judgment: for thine also shall be so: yesterday for me, and to day for thee.

38:23  Ulož s mrtvým k odpočinku také vzpomínky a už netruchli – jeho duch je pryč.

38:23  Memor esto judicii mei : sic enim erit et tuum : mihi heri, et tibi hodie.

38:24  When the dead is at rest, let his remembrance rest, and comfort him in the departing of his spirit.

38:24  Znalec Písma pro svou moudrost potřebuje klid; kdo nemá moc povinností, dosáhne moudrosti.

38:24  In requie mortui requiescere fac memoriam ejus, et consolare illum in exitu spiritus sui.

38:25  The wisdom of a scribe cometh by his time of leisure: and he that is less in action, shall receive wisdom.

38:25  Jak může dojít moudrosti zemědělec, který se stará jenom o bodec? Jím žene krávy a stará se jen o ně a jediné, o čem mluví, je dobytek;

38:25  Sapientia scribæ in tempore vacuitatis, et qui minoratur actu sapientiam percipiet, qua sapientia replebitur.

38:26  With what wisdom shall he be furnished that holdeth the plough, and that glorieth in the goad, that driveth the oxen therewith, and is occupied in their labours, and his whole talk is about the offspring of bulls?

38:26  své srdce věnuje orání brázdy a spánek obětuje krmení jalovic.

38:26  Qui tenet aratrum, et qui gloriatur in jaculo, stimulo boves agitat, et conversatur in operibus eorum, et enarratio ejus in filiis taurorum.

38:27  He shall give his mind to turn up furrows, and his care is to give the kine fodder.

38:27  Tak i každý umělec a řemeslník, který pracuje dnem i nocí – jako ten, kdo vyrývá rytiny do pečetí a trpělivě vytváří stále nové vzory – své srdce věnuje zpodobení předlohy a spánek obětuje, aby dílo dokončil.

38:27  Cor suum dabit ad versandos sulcos, et vigilia ejus in sagina vaccarum.

38:28  So every craftsman and workmaster that laboureth night and day, he who maketh graven seals, and by his continual diligence varieth the figure: he shall give his mind to the resemblance of the picture, and by his watching shall finish the work.

38:28  Tak i kovář, co stojí u kovadliny a věnuje se práci s železem – oheň a kouř mu stravují tělo, zatímco bojuje s žárem pece, údery kladiva mu ohlušují sluch, zatímco sleduje tvar výkovku – své srdce věnuje dokončení díla a spánek obětuje konečné úpravě.

38:28  Sic omnis faber et architectus, qui noctem tamquam diem transigit : qui sculpit signacula sculptilia, et assiduitas ejus variat picturam : cor suum dabit in similitudinem picturæ, et vigilia sua perficiet opus.

38:29  So doth the smith sitting by the anvil and considering the iron work. The vapour of the fire wasteth his flesh, and he fighteth with the heat of the furnace.

38:29  Tak i hrnčíř, co sedí u svého kruhu a roztáčí ho nohama – stále má starosti o své dílo, přemýšlí, kolik by toho mohl udělat,

38:29  Sic faber ferrarius sedens juxta incudem, et considerans opus ferri : vapor ignis uret carnes ejus, et in calore fornacis concertatur.

38:30  The noise of the hammer is always in his ears, and his eye is upon the pattern of the vessel he maketh.

38:30  rukama dává hlíně tvar a přemáhá ji nohama – své srdce věnuje závěrečné glazuře a spánek obětuje, aby čistil pec.

38:30  Vox mallei innovat aurem ejus, et contra similitudinem vasis oculus ejus.

38:31  He setteth his mind to finish his work, and his watching to polish them to perfection.

38:31  Ti všichni se spoléhají na své ruce a každý je mistrem ve svém řemesle;

38:31  Cor suum dabit in consummationem operum, et vigilia sua ornabit in perfectionem.

38:32  So doth the potter sitting at his work, turning the wheel about with his feet, who is always carefully set to his work, and maketh all his work by number:

38:32  bez nich by nemohlo město rozkvétat, nedalo by se bydlet ani cestovat.

38:32  Sic figulus sedens ad opus suum, convertens pedibus suis rotam, qui in sollicitudine positus est semper propter opus suum, et in numero est omnis operatio ejus.

38:33  He fashioneth the clay with his arm, and boweth down his strength before his feet:

38:33  V městské radě ale nejsou k nalezení, neobsazují přední místa ve shromáždění, na soudném stolci nikdy nesedí, nerozjímají nad zákony a rozsudky.

38:33  In brachio suo formabit lutum, et ante pedes suos curvabit virtutem suam.

38:34  He shall give his mind to finish the glazing, and his watching to make clean the furnace.

38:34  Nevynikají právním vzděláním a nejsou zběhlí v moudrých výrocích. Svět ale stojí právě na nich – když konají svou práci, jako by se modlili!

38:34  Cor suum dabit ut consummet linitionem, et vigilia sua mundabit fornacem.

38:35  All these trust to their hands, and every one is wise in his own art.

38:35  Omnes hi in manibus suis speraverunt, et unusquisque in arte sua sapiens est.

38:36  Without these a city is not built.

38:36  Sine his omnibus non ædificatur civitas,

38:37  And they shall not dwell, nor walk about therein, and they shall not go up into the assembly.

38:37  et non inhabitabunt, nec inambulabunt, et in ecclesiam non transilient.

38:38  Upon the judges' seat they shall not sit, and the ordinance of judgment they shall not understand, neither shall they declare discipline and judgment, and they shall not be found where parables are spoken:

38:38  Super sellam judicis non sedebunt, et testamentum judicii non intelligent, neque palam facient disciplinam et judicium, et in parabolis non invenientur :

38:39  But they shall strengthen the state of the world, and their prayer shall be in the work of their craft, applying their soul, and searching in the law of the most High.

38:39  sed creaturam ævi confirmabunt : et deprecatio illorum in operatione artis, accomodantes animam suam, et conquirentes in lege Altissimi.

Chapter 39

39:1  The wise man will seek out the wisdom of all the ancients, and will be occupied in the prophets.

39:1  Jak jiné je to s tím, kdo se oddá celou duší, aby rozjímal nad Zákonem Nejvyššího! Bude zkoumat moudrost všech předků a zabývat se proroctvími.

39:1  Sapientiam omnium antiquorum exquiret sapiens, et in prophetis vacabit.

39:2  He will keep the sayings of renowned men, and will enter withal into the subtilties of parables.

39:2  Bude uchovávat výklady slavných mužů a pronikat do tajuplných výroků.

39:2  Narrationem virorum nominatorum conservabit, et in versutias parabolarum simul introibit.

39:3  He will search out the hidden meanings of proverbs, and will be conversant in the secrets of parables.

39:3  Bude zkoumat skrytý smysl přísloví a oddá se záhadám v podobenstvích.

39:3  Occulta proverbiorum exquiret, et in absconditis parabolarum conversabitur.

39:4  He shall serve among great men, and appear before the governor.

39:4  Bude sloužit mezi velmoži a objevovat se před vládci. Bude cestovat po cizích zemích, aby zakusil dobro i zlo mezi lidmi.

39:4  In medio magnatorum ministrabit, et in conspectu præsidis apparebit.

39:5  He shall pass into strange countries: for he shall try good and evil among men.

39:5  Bude své srdce obracet už za svítání k Hospodinu, který ho stvořil, a bude prosit před Nejvyšším. Bude se modlit z plných plic a prosit o odpouštění za své hříchy.

39:5  In terram alienigenarum gentium pertransiet : bona enim et mala in hominibus tentabit.

39:6  He will give his heart to resort early to the Lord that made him, and he will pray in the sight of the most High.

39:6  A pokud to veliký Hospodin bude chtít, naplní ho duchem rozumnosti. Stane se pramenem moudrých výroků a v modlitbě bude vzdávat díky Hospodinu.

39:6  Cor suum tradet ad vigilandum diluculo ad Dominum, qui fecit illum, et in conspectu Altissimi deprecabitur.

39:7  He will open his mouth in prayer, and will make supplication for his sins.

39:7  Rozvine svůj úsudek a vědění a bude rozjímat o skrytých tajemstvích.

39:7  Aperiet os suum in oratione, et pro delictis suis deprecabitur.

39:8  For if it shall please the great Lord, he will fill him with the spirit of understanding:

39:8  Projeví vzdělání, kterého nabyl, a jeho chloubou bude Zákon Hospodinovy smlouvy.

39:8  Si enim Dominus magnus voluerit, spiritu intelligentiæ replebit illum :

39:9  And he will pour forth the words of his wisdom as showers, and in his prayer he will confess to the Lord.

39:9  Mnozí budou chválit jeho rozumnost a nikdy na ni nezapomenou. Vzpomínka na něj nevymizí a jeho jméno bude žít po všechny věky.

39:9  et ipse tamquam imbres mittet eloquia sapientiæ suæ, et in oratione confitebitur Domino :

39:10  And he shall direct his counsel, and his knowledge, and in his secrets shall he meditate.

39:10  O jeho moudrosti si budou vyprávět národy a shromáždění bude chválit jeho zásluhy.

39:10  et ipse diriget consilium ejus, et disciplinam, et in absconditis suis consiliabitur.

39:11  He shall shew forth the discipline he hath learned, and shall glory in the law of the covenant of the Lord.

39:11  Bude-li dlouho živ, bude slavnější než tisíc jiných a zemře-li, i tak může být spokojený.

39:11  Ipse palam faciet disciplinam doctrinæ suæ, et in lege testamenti Domini gloriabitur.

39:12  Many shall praise his wisdom, and it shall never be forgotten.

39:12  Chci ale vyjádřit ještě víc myšlenek – jsem jich plný jako úplněk!

39:12  Collaudabunt multi sapientiam ejus, et usque in sæculum non delebitur.

39:13  The memory of him shall not depart away, and his name shall be in request from generation to generation.

39:13  Poslechněte mě, zbožní synové, a vzkvétejte jak růže zasazená v zavlaženém záhoně.

39:13  Non recedet memoria ejus, et nomen ejus requiretur a generatione in generationem.

39:14  Nations shall declare his wisdom, and the church shall shew forth his praise.

39:14  Vydejte vůni jako kadidlo a rozviňte květ jako lilie. Vyšlete vůni a zpívejte píseň chval, dobrořečte Hospodinu za všechna jeho díla.

39:14  Sapientiam ejus enarrabunt gentes, et laudem ejus enuntiabit ecclesia.

39:15  If he continue, he shall leave a name above a thousand: and if he rest, it shall be to his advantage.

39:15  Velebte jeho jméno, opěvujte ho s chválou. Se zpěvem na rtech a hrou na harfy ho chvalte touto písní:

39:15  Si permanserit, nomen derelinquet plus quam mille : et si requieverit, proderit illi.

39:16  I will yet meditate that I may declare: for I am filled as with a holy transport.

39:16  Všechna díla Hospodinova jsou překrásná, a každý jeho rozkaz se splní včas. Neptejte se pořád, co a nač – vše se ukáže v pravý čas!

39:16  Adhuc consiliabor ut enarrem : ut furore enim repletus sum.

39:17  By a voice he saith: Hear me, ye divine offspring, and bud forth as the rose planted by the brooks of waters.

39:17  Na jeho slovo se voda zastaví jak val, na rozkaz jeho úst se nahromadí vodstva.

39:17  In voce dicit : Obaudite me, divini fructus, et quasi rosa plantata super rivos aquarum fructificate.

39:18  Give ye a sweet odour as frankincense.

39:18  Všechna jeho vůle se na jeho příkaz vyplní a jeho spásné dílo nikdo nezastaví.

39:18  Quasi Libanus odorem suavitatis habete.

39:19  Send forth flowers, as the lily, and yield a smell, and bring forth leaves in grace, and praise with canticles, and bless the Lord in his works.

39:19  Skutky všech smrtelníků jsou mu na očích a nic se před ním nedokáže skrýt.

39:19  Florete flores quasi lilium : et date odorem, et frondete in gratiam : et collaudate canticum, et benedicite Dominum in operibus suis.

39:20  Magnify his name, and give glory to him with the voice of your lips, and with the canticles of your mouths, and with harps, and in praising him, you shall say in this manner:

39:20  Vidí vše od věků až do věků, a nic ho nepřivede k údivu.

39:20  Date nomini ejus magnificentiam, et confitemini illi in voce labiorum vestrorum, et in canticis labiorum, et citharis : et sic dicetis in confessione :

39:21  All the works of the Lord are exceeding good.

39:21  Neptejte se pořád, co a nač – vše bylo stvořeno, jak je potřeba!

39:21  Opera Domini universa bona valde.

39:22  At his word the waters stood as a heap: and at the words of his mouth the receptacles of waters:

39:22  Jeho požehnání se rozlévá jak řeka a napájí souši jako záplava.

39:22  In verbo ejus stetit aqua sicut congeries : et in sermone oris illius sicut exceptoria aquarum :

39:23  For at his commandment favour is shewn, and there is no diminishing of his salvation.

39:23  Jeho hněv je však údělem národů, jako když obrátil zavlaženou zemi v solnou tůň.

39:23  quoniam in præcepto ipsius placor fit, et non est minoratio in salute ipsius.

39:24  The works of all flesh are before him, and there is nothing hid from his eyes.

39:24  Jeho cesty jsou rovné pro zbožné, pro bezbožné jsou ale plné překážek.

39:24  Opera omnis carnis coram illo, et non est quidquam absconditum ab oculis ejus.

39:25  He seeth from eternity to eternity, and there is nothing wonderful before him.

39:25  Dobré věci jsou od počátku stvořeny pro dobré, ale pro hříšníky věci zlé.

39:25  A sæculo usque in sæculum respicit, et nihil est mirabile in conspectu ejus.

39:26  There is no saying: What is this, or what is that? for all things shall be sought in their time.

39:26  Základní věci potřebné k životu jsou voda, oheň, železo a sůl, mouka, mléko a med, šťáva z hroznů, olej a oděv.

39:26  Non est dicere : Quid est hoc, aut quid est istud ? omnia enim in tempore suo quærentur.

39:27  His blessing hath overflowed like a river.

39:27  To vše prospěje zbožným k dobrému, ale hříšníkům se to zvrátí ke zlému.

39:27  Benedictio illius quasi fluvius inundavit.

39:28  And as a flood hath watered the earth; so shall his wrath inherit the nations, that have not sought after him.

39:28  Některé větry Bůh stvořil k trestání, takže ve své prudkosti hýbou horami. V den zúčtování se rozběsní, aby se hněv jejich Stvořitele utišil.

39:28  Quomodo cataclysmus aridam inebriavit, sic ira ipsius gentes quæ non exquisierunt eum hæreditabit.

39:29  Even as he turned the waters into a dry land, and the earth was made dry: and his ways were made plain for their journey: so to sinners they are stumblingblocks in his wrath.

39:29  Oheň a krupobití, hlad a choroby, to všechno Bůh stvořil k trestání;

39:29  Quomodo convertit aquas in siccitatem, et siccata est terra, et viæ illius viis illorum directæ sunt, sic peccatoribus offensiones in ira ejus.

39:30  Good things were created for the good from the beginning, so for the wicked, good and evil things.

39:30  zuby šelem, zmije, štíři i meč pomsty ke zhoubě bezbožných.

39:30  Bona bonis creata sunt ab initio : sic nequissimis bona et mala.

39:31  The principal things necessary for the life of men, are water, fire, and iron, salt, milk, and bread of flour, and honey, and the cluster of the grape, and oil, and clothing.

39:31  Ti všichni s radostí splní jeho příkazy, připraveni mu sloužit kdekoli na zemi, a až přijde jejich čas, nepřestoupí rozkaz.

39:31  Initium necessariæ rei vitæ hominum, aqua, ignis, et ferrum, sal, lac, et panis similagineus, et mel, et botrus uvæ, et oleum, et vestimentum.

39:32  All these things shall be for good to the holy, so to the sinners and the ungodly they shall be turned into evil.

39:32  Tím vším jsem si byl od počátku jist, a proto jsem to promyslel a zapsal:

39:32  Hæc omnia sanctis in bona, sic et impiis et peccatoribus in mala convertentur.

39:33  There are spirits that are created for vengeance, and in their fury they lay on grievous torments.

39:33  Všechna Hospodinova díla jsou dobrá a každé splní svůj účel ve svůj čas.

39:33  Sunt spiritus qui ad vindictam creati sunt, et in furore suo confirmaverunt tormenta sua.

39:34  In the time of destruction they shall pour out their force: and they shall appease the wrath of him that made them.

39:34  Neříkejte proto, co je horší a co lepší – až přijde čas, osvědčí se každé z nich!

39:34  In tempore consummationis effundent virtutem, et furorem ejus qui fecit illos placabunt.

39:35  Fire, hail, famine, and death, all these were created for vengeance.

39:35  A nyní ho opěvujte celým srdcem, Hospodinovu jménu hlasitě dobrořečte!

39:35  Ignis, grando, fames, et mors, omnia hæc ad vindictam creata sunt :

39:36  The teeth of beasts, and scorpions, and serpents, and the sword taking vengeance upon the ungodly unto destruction.

39:36  bestiarum dentes, et scorpii, et serpentes, et rhomphæa vindicans in exterminium impios.

39:37  In his commandments they shall feast, and they shall be ready upon earth when need is, and when their time is come they shall not transgress his word.

39:37  In mandatis ejus epulabuntur : et super terram in necessitatem præparabuntur, et in temporibus suis non præterient verbum.

39:38  Therefore from the beginning I was resolved, and I have meditated, and thought on these things and left them in writing,

39:38  Propterea ab initio confirmatus sum, et consiliatus sum, et cogitavi, et scripta dimisi.

39:39  All the works of the Lord are good, and he will furnish every work in due time.

39:39  Omnia opera Domini bona, et omne opus hora sua subministrabit.

39:40  It is not to be said: This is worse than that: for all shall be well approved in their time.

39:40  Non est dicere : Hoc illo nequius est : omnia enim in tempore suo comprobabuntur.

39:41  Now therefore with the whole heart and mouth praise ye him, and bless the name of the Lord.

39:41  Et nunc in omni corde et ore collaudate, et benedicite nomen Domini.

Chapter 40

40:1  Great labour is created for all men, and a heavy yoke is upon the children of Adam from the day of their coming out of their mother's womb, until the day of their burial into the mother of all.

40:1  Každého člověka čeká těžká dřina, na Adamových dětech leží těžké jho ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna, do dne, kdy se vrátí do země, matky všech.

40:1  Occupatio magna creata est omnibus hominibus, et jugum grave super filios Adam, a die exitus de ventre matris eorum usque in diem sepulturæ in matrem omnium.

40:2  Their thoughts, and fears of the heart, their imagination of things to come, and the day of their end:

40:2  Jejich srdce plní strach a starosti, mají předtuchu dne smrti.

40:2  Cogitationes eorum, et timores cordis, adinventio exspectationis, et dies finitionis,

40:3  From him that sitteth on a glorious throne, unto him that is humbled in earth and ashes:

40:3  Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu, až po ubožáka v prachu a popelu,

40:3  a residente super sedem gloriosam, usque ad humiliatum in terra et cinere :

40:4  From him that weareth purple, and beareth the crown, even to him that is covered with rough linen: wrath, envy, trouble, unquietness, and the fear of death, continual anger, and strife,

40:4  od toho, který nosí purpur a korunu, až po toho, kdo chodí v pytlovině, všude jen hněv a závist, neklid a zmatek, strach ze smrti, zlost a svár.

40:4  ab eo qui utitur hyacintho et portat coronam, usque ad eum qui operitur lino crudo : furor, zelus, tumultus, fluctuatio, et timor mortis, iracundia perseverans, et contentio :

40:5  And in the time of rest upon his bed, the sleep of the night changeth his knowledge.

40:5  Dokonce i v noci, když leží v posteli, člověka trápí jeho sny.

40:5  et in tempore refectionis in cubili, somnus noctis immutat scientiam ejus.

40:6  A little and as nothing is his rest, and afterward in sleep, as in the day of keeping watch.

40:6  Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne, i ve spánku je bdělý jako za bílého dne; děsí ho představy v jeho mysli, jako by právě utíkal z bitvy.

40:6  Modicum tamquam nihil in requie, et ab eo in somnis, quasi in die respectus.

40:7  He is troubled in the vision of his heart, as if he had escaped in the day of battle. In the time of his safety he rose up, and wondereth that there is no fear.

40:7  V nejvyšší nouzi pak procitá, překvapen, že se není čeho bát.

40:7  Conturbatus est in visu cordis sui, tamquam qui evaserit in die belli : in tempore salutis suæ exsurrexit, et admirans ad nullum timorem :

40:8  Such things happen to all flesh, from man even to beast, and upon sinners are sevenfold more.

40:8  Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře, pro hříšníky to však platí sedminásobně:

40:8  cum omni carne, ab homine usque ad pecus, et super peccatores septuplum.

40:9  Moreover, death, and bloodshed, strife, and sword, oppressions, famine, and affliction, and scourges:

40:9  Smrt a krev, svár a meč, neštěstí a hlad, zkáza a bič.

40:9  Ad hæc mors, sanguis, contentio, et rhomphæa, oppressiones, fames, et contritio, et flagella :

40:10  All these things are created for the wicked, and for their sakes came the flood.

40:10  To vše čeká na bezbožné a kvůli nim také došlo k potopě.

40:10  super iniquos creata sunt hæc omnia : et propter illos factus est cataclysmus.

40:11  All things that are of the earth, shall return to the earth again, and all waters shall return to the sea.

40:11  Všechno na zemi se vrací do země, tak jako všechna voda proudí do moře.

40:11  Omnia quæ de terra sunt in terram convertentur, et omnes aquæ in mare revertentur.

40:12  All bribery, and injustice shall be blotted out, and fidelity shall stand for ever.

40:12  Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí, ale věrnost vytrvá navěky.

40:12  Omne munus et iniquitas delebitur, et fides in sæculum stabit.

40:13  The riches of the unjust shall be dried up like a river, and shall pass away with a noise like a great thunder in rain.

40:13  Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři.

40:13  Substantiæ injustorum sicut fluvius siccabuntur, et sicut tonitruum magnum in pluvia personabunt.

40:14  While he openeth his hands he shall rejoice: but transgressors shall pine away in the end.

40:14  Štědrý člověk má důvod k radosti, zločinci ale míří do záhuby.

40:14  In aperiendo manus suas lætabitur : sic prævaricatores in consummatione tabescent.

40:15  The offspring of the ungodly shall not bring forth many branches, and make a noise as unclean roots upon the top of a rock.

40:15  Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na holé skále,

40:15  Nepotes impiorum non multiplicabunt ramos : et radices immundæ super cacumen petræ sonant.

40:16  The weed growing over every water, and at the bank of the river, shall be pulled up before all grass.

40:16  jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky, co usychá dřív, než všechny byliny.

40:16  Super omnem aquam viriditas, et ad oram fluminis ante omne fœnum evelletur.

40:17  Grace is like a paradise in blessings, and mercy remaineth for ever.

40:17  Dobročinnost je jako rajská zahrada a almužna zůstává navěky.

40:17  Gratia sicut paradisus in benedictionibus, et misericordia in sæculum permanet.

40:18  The life of a laborer that is content with what he hath, shall be sweet, and in it thou shalt find a treasure.

40:18  Samostatnost a pracovitost přináší sladký život, ale najít poklad je nad to obojí.

40:18  Vita sibi sufficientis operarii condulcabitur, et in ea invenies thesaurum.

40:19  Children, and the building of a city shall establish a name, but a blameless wife shall be counted above them both.

40:19  Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno, ale najít moudrost je nad to obojí. Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným, ale výtečná žena je nad to obojí.

40:19  Filii et ædificatio civitatis confirmabit nomen : et super hæc mulier immaculata computabitur.

40:20  Wine and music rejoice the heart, but the love of wisdom is above them both.

40:20  Víno a hudba potěšují srdce, ale láska k moudrosti je nad to obojí.

40:20  Vinum et musica lætificant cor : et super utraque dilectio sapientiæ.

40:21  The flute and the psaltery make a sweet melody, but a pleasant tongue is above them both.

40:21  Flétna a loutna zpříjemňují píseň, ale příjemný hlas je nad to obojí.

40:21  Tibiæ et psalterium suavem faciunt melodiam : et super utraque lingua suavis.

40:22  Thy eye desireth favour and beauty, but more than these green sown fields.

40:22  Oko touží po kráse a půvabu, ale rašící osení je nad to obojí.

40:22  Gratiam et speciem desiderabit oculus tuus : et super hæc virides sationes.

40:23  A friend and companion meeting together in season, but above them both is a wife with her husband.

40:23  Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod, ale žena s rozumem je nad to obojí.

40:23  Amicus et sodalis in tempore convenientes, et super utrosque mulier cum viro.

40:24  Brethren are a help in the time of trouble, but mercy shall deliver more than they.

40:24  Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli, ale almužna je nad to obojí.

40:24  Fratres in adjutorium in tempore tribulationis : et super eos misericordia liberabit.

40:25  Gold and silver make the feet stand sure: but wise counsel is above them both.

40:25  Zlato a stříbro zajistí dobré postavení, ale dobrá rada je nad to obojí.

40:25  Aurum et argentum est constitutio pedum : et super utrumque consilium beneplacitum.

40:26  Riches and strength lift up the heart: but above these is the fear of the Lord.

40:26  Bohatství a síla pozvednou sebevědomí, ale úcta k Hospodinu je nad to obojí. Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu, kdo ji má, nemusí hledat oporu.

40:26  Facultates et virtutes exaltant cor, et super hæc timor Domini.

40:27  There is no want in the fear of the Lord, and it needeth not to seek for help.

40:27  Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada – zaštítí lépe než jakákoli sláva.

40:27  Non est in timore Domini minoratio : et non est in eo inquirere adjutorium.

40:28  The fear of the Lord is like a paradise of blessing, and they have covered it above all glory.

40:28  Nežij, chlapče, jako žebrák; je lepší umřít nežli žebrat!

40:28  Timor Domini sicut paradisus benedictionis, et super omnem gloriam operuerunt illum.

40:29  My son, in thy lifetime be not indigent: for it is better to die than to want.

40:29  Když člověk šilhá po cizím stole, jeho živoření ani není životem. Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro; moudrý a vychovaný si dá pozor.

40:29  Fili, in tempore vitæ tuæ ne indigeas : melius est enim mori quam indigere.

40:30  The life of him that looketh toward another man's table is not to be counted a life: for he feedeth his soul with another man's meat.

40:30  Žebrota je sladká v ústech nestydy, v břiše se mu ale jak oheň rozpálí.

40:30  Vir respiciens in mensam alienam, non est vita ejus in cogitatione victus : alit enim animam suam cibis alienis :

40:31  But a man, well instructed and taught, will look to himself.

40:31  vir autem disciplinatus et eruditus custodiet se.

40:32  Begging will be sweet in the mouth of the unwise, but in his belly there shall burn a fire.

40:32  In ore imprudentis condulcabitur inopia, et in ventre ejus ignis ardebit.

Chapter 41

41:1  O death, how bitter is the remembrance of thee to a man that hath peace in his possessions!

41:1  Ach, smrti, jak trpké je na tebe jen pomyslet, když člověk pokojně užívá svůj majetek, když má klid a ve všem se mu daří a ještě mu chutná jíst!

41:1  O mors, quam amara est memoria tua homini pacem habenti in substantiis suis :

41:2  To a man that is at rest, and whose ways are prosperous in all things, and that is yet able to take meat!

41:2  Ach, smrti, tvůj rozsudek je správný pro toho, kdo strádá a ubývá mu sil, kdo je přestárlý a plný starostí, kdo je popudlivý a ztratil naději.

41:2  viro quieto, et cujus viæ directæ sunt in omnibus, et adhuc valenti accipere cibum !

41:3  O death thy sentence is welcome to the man that is in need, and to him whose strength faileth:

41:3  Nestarej se, že musíš zemřít, pomysli na své předky i potomky.

41:3  O mors, bonum est judicium tuum homini indigenti, et qui minoratur viribus,

41:4  Who is in a decrepit age, and that is in care about all things, and to the distrustful that loseth patience!

41:4  Je to Hospodinův rozsudek nad vším živým – proč bys odmítal, co chce Nejvyšší? Ať jsi žil deset, sto, či tisíc let, v podsvětí ti to nikdo nevyčte.

41:4  defecto ætate, et cui de omnibus cura est, et incredibili, qui perdit patientiam !

41:5  Fear not the sentence of death. Remember what things have been before thee, and what shall come after thee: this sentence is from the Lord upon all flesh.

41:5  Děti hříšníků vyrostou v ohavné lidi, vždyť vyrůstají uprostřed bezbožných.

41:5  Noli metuere judicium mortis : memento quæ ante te fuerunt, et quæ superventura sunt tibi : hoc judicium a Domino omni carni.

41:6  And what shall come upon thee by the good pleasure of the most High? whether ten, or a hundred, or a thousand years.

41:6  Děti hříšníků přijdou o dědictví, jen hanba zůstane pro jejich potomky.

41:6  Et quid superveniet tibi in beneplacito Altissimi ? sive decem, sive centum, sive mille anni :

41:7  For among the dead there is no accusing of life.

41:7  Děti vyčtou svému bezbožnému otci, že kvůli němu musí snášet urážky.

41:7  non est enim in inferno accusatio vitæ.

41:8  The children of sinners become children of abominations, and they that converse near the houses of the ungodly.

41:8  Běda vám, bezbožní, že jste opustili Zákon Nejvyššího Boha!

41:8  Filii abominationum fiunt filii peccatorum, et qui conversantur secus domos impiorum.

41:9  The inheritance of the children of sinners shall perish, and with their posterity shall be a perpetual reproach.

41:9  Když jste se narodili, bylo to k prokletí, a když zemřete, kletba bude vaším dědictvím.

41:9  Filiorum peccatorum periet hæreditas, et cum semine illorum assiduitas opprobrii.

41:10  The children will complain of an ungodly father, because for his sake they are in reproach.

41:10  Vše, co vzešlo ze země, se do země navrátí; stejně tak bezbožní půjdou z kletby do záhuby.

41:10  De patre impio queruntur filii, quoniam propter illum sunt in opprobrio.

41:11  Woe to you, ungodly men, who have forsaken the law of the most high Lord.

41:11  Lidské tělo je pomíjivé, ale dobré jméno nikdy nezanikne.

41:11  Væ vobis, viri impii, qui dereliquistis legem Domini Altissimi !

41:12  And if you be born, you shall be born in malediction: and if you die, in malediction shall be your portion.

41:12  Starej se o své jméno, neboť ti zůstane déle než tisíc pokladů ve zlatě.

41:12  Et si nati fueritis, in maledictione nascemini : et si mortui fueritis, in maledictione erit pars vestra.

41:13  All things that are of the earth, shall return into the earth: so the ungodly shall from malediction to destruction.

41:13  Dny dobrého života jsou sečteny, ale dobré jméno trvá navěky.

41:13  Omnia quæ de terra sunt in terram convertentur : sic impii a maledicto in perditionem.

41:14  The mourning of men is about their body, but the name of the ungodly shall be blotted out.

41:14  Děti, držte se mých naučení a žijte v pokoji. K čemu je moudrost, která je skrytá, k čemu je zakopaný poklad?

41:14  Luctus hominum in corpore ipsorum : nomen autem impiorum delebitur.

41:15  Take care of a good name: for this shall continue with thee, more than a thousand treasures precious and great.

41:15  Lepší je ten, kdo skrývá hloupost, nežli ten, kdo skrývá moudrost.

41:15  Curam habe de bono nomine : hoc enim magis permanebit tibi quam mille thesauri pretiosi et magni.

41:16  A good life hath its number of days: but a good name shall continue for ever.

41:16  Nad mými slovy se proto zamyslete, ne vždy je totiž dobré se stydět a ne všechno se jistě líbí všem.

41:16  Bonæ vitæ numerus dierum : bonum autem nomen permanebit in ævum.

41:17  My children, keep discipline in peace: for wisdom that is hid, and a treasure that is not seen, what profit is there in them both?

41:17  Před otcem a matkou se styďte za smilstvo, před vládcem a velmožem za lež,

41:17  Disciplinam in pace conservate, filii : sapientia enim abscondita, et thesaurus invisus, quæ utilitas in utrisque ?

41:18  Better is the man that hideth his folly, than the man that hideth his wisdom.

41:18  před soudcem a hodnostářem za přestupek, před shromážděním lidu za špatnost,

41:18  Melior est homo qui abscondit stultitiam suam, quam homo qui abscondit sapientiam suam.

41:19  Wherefore have a shame of these things I am now going to speak of.

41:19  před společníkem a přítelem za křivdu a před sousedy za krádež.

41:19  Verumtamen reveremini in his quæ procedunt de ore meo :

41:20  For it is not good to keep all shamefacedness: and all things do not please all men in opinion.

41:20  Před Boží pravdou a smlouvou styď se, že se opíráš lokty při jídle,

41:20  non est enim bonum omnem reverentiam observare, et non omnia omnibus bene placent in fide.

41:21  Be ashamed of fornication before father and mother: and of a lie before a governor and a man in power:

41:21  že jsi nevrlý, když dáváš i dostáváš, že neodpovídáš na pozdrav,

41:21  Erubescite a patre et a matre de fornicatione : et a præsidente et a potente de mendacio :

41:22  Of an offence before a prince, and a judge: of iniquity before a congregation and a people:

41:22  že se díváš na lehkou ženu, že se od příbuzného odvracíš,

41:22  a principe et a judice de delicto : a synagoga et plebe de iniquitate :

41:23  Of injustice before a companion and friend: and in regard to the place where thou dwellest,

41:23  že si přivlastňuješ cizí podíl, že pokukuješ po něčí ženě,

41:23  a socio et amico de injustitia, et de loco in quo habitas :

41:24  Of theft, and of the truth of God, and the covenant: of leaning with thy elbow over meat, and of deceit in giving and taking:

41:24  že se pleteš kolem jeho otrokyně (jejímu lůžku se vyhýbej),

41:24  de furto, de veritate Dei, et testamento : de discubitu in panibus, et ab obfuscatione dati et accepti :

41:25  Of silence before them that salute thee: of looking upon a harlot: and of turning away thy face from thy kinsman.

41:25  že urážíš své přátele (když přidáváš k daru posměšek),

41:25  a salutantibus de silentio, a respectu mulieris fornicariæ, et ab aversione vultus cognati.

41:26  Turn not away thy face from thy neighbour, and of taking away a portion and not restoring.

41:26  že opakuješ, co jsi slyšel, a že prozrazuješ tajemství.

41:26  Ne avertas faciem a proximo tuo, et ab auferendo partem et non restituendo.

41:27  Gaze not upon another man's wife, and be not inquisitive after his handmaid, and approach not her bed.

41:27  Tehdy se budeš stydět oprávněně a všemi lidmi budeš oblíben.

41:27  Ne respicias mulierem alieni viri, et ne scruteris ancillam ejus, neque steteris ad lectum ejus.

41:28  Be ashamed of upbraiding speeches before friends: and after thou hast given, upbraid not.

41:28  Ab amicis de sermonibus improperii : et cum dederis, ne improperes.

Chapter 42

42:1  Repeat not the word which thou hast heard, and disclose not the thing that is secret; so shalt thou be truly without confusion, and shalt find favour before all men: be not ashamed of any of these things, and accept no person to sin thereby:

42:1  Za následující věci se ale nestyď a neohlížej se na lidi, abys nehřešil:

42:1  Non duplices sermonem auditus de revelatione sermonis absconditi : et eris vere sine confusione, et invenies gratiam in conspectu omnium hominum. Ne pro his omnibus confundaris, et ne accipias personam ut delinquas :

42:2  Of the law of the most High, and of his covenant, and of judgment to justify the ungodly:

42:2  Nestyď se za Zákon a smlouvu Nejvyššího, za spravedlivý rozsudek i pro bezbožné,

42:2  de lege Altissimi, et testamento, et de judicio justificare impium,

42:3  Of the affair of companions and travellers, and of the gift of the inheritance of friends:

42:3  za účty, jež vedeš se společníkem na cestě, za dědictví, jež zanecháš pro své přátele,

42:3  de verbo sociorum et viatorum, et de datione hæreditatis amicorum,

42:4  Of exactness of balance and weights, of getting much or little:

42:4  za přesnost svých vah a závaží, za veliký, anebo malý zisk,

42:4  de æqualitate stateræ et ponderum, de acquisitione multorum et paucorum,

42:5  Of the corruption of buying, and of merchants, and of much correction of children, and to make the side of a wicked slave to bleed.

42:5  za peníze vydělané obchodováním, za přísnou výchovu svých dětí a za pořádný výprask špatnému otrokovi.

42:5  de corruptione emptionis et negotiatorum, et de multa disciplina filiorum, et servo pessimo latus sanguinare.

42:6  Sure keeping is good over a wicked wife.

42:6  Na ničemnou ženu je dobrá pečeť, a kde je mnoho rukou, všechno zamykej.

42:6  Super mulierem nequam bonum est signum.

42:7  Where there are many hands, shut up, and deliver all things in number, and weight: and put all in writing that thou givest out or receivest in.

42:7  Vše, co ukládáš, si zvaž a spočítej, a každý výdaj i příjem si poznamenej.

42:7  Ubi manus multæ sunt, claude : et quodcumque trades, numera et appende : datum vero et acceptum omne describe.

42:8  Be not ashamed to inform the unwise and foolish, and the aged, that are judged by young men: and thou shalt be well instructed in all things, and well approved in the sight of all men living.

42:8  Nestyď se poučit nerozumného hlupáka nebo starce, který soupeří s mladými. Takto projevíš své dobré vychování a získáš uznání všech živých.

42:8  De disciplina insensati et fatui, et de senioribus qui judicantur ab adolescentibus : et eris eruditus in omnibus, et probabilis in conspectu omnium vivorum.

42:9  The father waketh for the daughter when no man knoweth, and the care for her taketh away his sleep, when she is young, lest she pass away the flower of her age, and when she is married, lest she should be hateful:

42:9  Dcera je skrytý důvod otcovy nespavosti, starosti o ni jej okrádají o spaní: Dokud je mladá, má strach, co kdyby odkvetla, a když je provdaná, co kdyby se znelíbila!

42:9  Filia patris abscondita est vigilia, et sollicitudo ejus aufert somnum : ne forte in adolescentia sua adulta efficiatur, et cum viro commorata odibilis fiat :

42:10  In her virginity, lest she should be corrupted, and be found with child in her father's house: and having a husband, lest she should misbehave herself, or at the least become barren.

42:10  Dokud je panna, co kdyby byla svedena a ještě v otcově domě byla těhotná! Když má manžela, co kdyby ho podvedla, a když je provdána, co kdyby byla neplodná!

42:10  nequando polluatur in virginitate sua, et in paternis suis gravida inveniatur : ne forte cum viro commorata transgrediatur, aut certe sterilis efficiatur.

42:11  Keep a sure watch over a shameless daughter: lest at anytime she make thee become a laughingstock to thy enemies, and a byword in the city, and a reproach among the people, and she make thee ashamed before all the multitude.

42:11  Vrtošivou dceru hlídej velmi přísně, ať se ti tví nepřátelé nesmějí; ať po městě nejdou řeči a mezi lidmi pomluvy, ať nemáš na veřejnosti kabát z ostudy.

42:11  Super filiam luxuriosam confirma custodiam, nequando faciat te in opprobrium venire inimicis, a detractione in civitate, et objectione plebis, et confundat te in multitudine populi.

42:12  Behold not everybody's beauty: and tarry not among women.

42:12  Nenech ji předvádět svou krásu před muži a nenech ji vysedávat mezi ženami.

42:12  Omni homini noli intendere in specie, et in medio mulierum noli commorari :

42:13  For from garments cometh a moth, and from a woman the iniquity of a man.

42:13  Vždyť jako z šatů lezou moli, tak ženská špatnost z ženy.

42:13  de vestimentis enim procedit tinea, et a muliere iniquitas viri.

42:14  For better is the iniquity of a man, than a woman doing a good turn, and a woman bringing shame and reproach.

42:14  Lepší je mužská špatnost nežli ženská dobrota; od ženy pochází hanba a potupa!

42:14  Melior est enim iniquitas viri quam mulier benefaciens, et mulier confundens in opprobrium.

42:15  I will now remember the works of the Lord, and I will declare the things I have seen. By the words of the Lord are his works.

42:15  Nyní připomenu Hospodinova díla, budu vyprávět, co jsem viděl. Hospodin stvořil svá díla slovy a všechno stvoření se řídí jeho vůlí.

42:15  Memor ero igitur operum Domini, et quæ vidi annuntiabo. In sermonibus Domini opera ejus.

42:16  The sun giving light hath looked upon all things, and full of the glory of the Lord is his work.

42:16  Zářivé slunce na všechno shlíží a Hospodinovo dílo je plné jeho slávy.

42:16  Sol illuminans per omnia respexit, et gloria Domini plenum est opus ejus.

42:17  Hath not the Lord made the saints to declare all his wonderful works, which the Lord Almighty hath firmly settled to be established for his glory?

42:17  Hospodin nedal ani svým svatým, aby vylíčili všechny jeho divy, i když jim dal, aby stáli bez úhony v jeho přítomnosti.

42:17  Nonne Dominus fecit sanctos enarrare omnia mirabilia sua, quæ confirmavit Dominus omnipotens stabiliri in gloria sua ?

42:18  He hath searched out the deep, and the heart of men: and considered their crafty devices.

42:18  On zkoumá hloubku propastí i lidských srdcí a rozpoznává jejich chytré úmysly, neboť Nejvyšší zná vše, co je k poznání, už odedávna ví, co přichází.

42:18  Abyssum et cor hominum investigavit, et in astutia eorum excogitavit.

42:19  For the Lord knoweth all knowledge, and hath beheld the signs of the world, he declareth the things that are past, and the things that are to come, and revealeth the traces of hidden things.

42:19  Ohlašuje věci minulé i budoucí, odhaluje stopy věcí skrytých.

42:19  Cognovit enim Dominus omnem scientiam, et inspexit in signum ævi, annuntians quæ præterierunt et quæ superventura sunt, revelans vestigia occultorum.

42:20  No thought escapeth him, and no word can hide itself from him.

42:20  Žádná myšlenka ho nemine, jediné slovo se před ním neskryje.

42:20  Non præterit illum omnis cogitatus, et non abscondit se ab eo ullus sermo.

42:21  He hath beautified the glorious works of his wisdom: and he is from eternity to eternity, and to him nothing may be added,

42:21  Skvěle uspořádal díla své moudrosti – on, jenž je od věků a bude navěky. Nebylo co přidat ani co vzít, nepotřeboval s ničím poradit.

42:21  Magnalia sapientiæ suæ decoravit, qui est ante sæculum et usque in sæculum : neque adjectum est,

42:22  Nor can he be diminished, and he hath no need of any counsellor.

42:22  Všechna jeho díla jsou tak žádoucí – oslnivá, až oči přechází!

42:22  neque minuitur, et non eget alicujus consilio.

42:23  O how desirable are all his works, and what we can know is but as a spark!

42:23  Všechno to žije a trvá navěky, všechno poslušně plní své úlohy.

42:23  Quam desiderabilia omnia opera ejus ! et tamquam scintilla quæ est considerare !

42:24  All these things live, and remain for ever, and for every use all things obey him.

42:24  Všechno je v páru, jedno s druhým, co stvořil, tomu nic nechybí.

42:24  Omnia hæc vivunt, et manent in sæculum, et in omni necessitate omnia obaudiunt ei.

42:25  All things are double, one against another, and he hath made nothing defective.

42:25  Jedno doplňuje přednosti druhých – kdo se dost vynadívá na slávu Boží?

42:25  Omnia duplicia, unum contra unum, et non fecit quidquam deesse.

42:26  He hath established the good things of every one. And who shall be filled with beholding his glory?

42:26  Uniuscujusque confirmavit bona : et quis satiabitur videns gloriam ejus ?

Chapter 43

43:1  The firmament on high is his beauty, the beauty of heaven with its glorious shew.

43:1  Chlouba výšin je jasná obloha – jak slavná podívaná jsou nebesa!

43:1  Altitudinis firmamentum pulchritudo ejus est, species cæli in visione gloriæ.

43:2  The sun when he appeareth shewing forth at his rising, an admirable instrument, the work of the most High.

43:2  Slunce, když vychází, už za úsvitu hlásá: dílo Nejvyššího, podivuhodná krása!

43:2  Sol in aspectu annuntians in exitu, vas admirabile, opus Excelsi.

43:3  At noon he burneth the earth, and who can abide his burning heat? As one keeping a furnace in the works of heat:

43:3  V poledne vysušuje celý kraj – kdo jeho žáru odolá?

43:3  In meridiano exurit terram, et in conspectu ardoris ejus quis poterit sustinere ? fornacem custodiens in operibus ardoris :

43:4  The sun three times as much, burneth the mountains, breathing out fiery vapours, and shining with his beams, he blindeth the eyes.

43:4  Člověk rozdmýchává pec, aby ji rozžhavil, slunce však rozpaluje kopce třikrát víc. Jeho ohnivých dechem se vzduch tetelí, zář jeho paprsků oslepuje oči.

43:4  tripliciter sol exurens montes, radios igneos exsufflans, et refulgens radiis suis obcæcat oculos.

43:5  Great is the Lord that made him, and at his words he hath hastened his course.

43:5  Veliký je Hospodin, který stvořil slunce, a to na jeho povel spěchá po své dráze.

43:5  Magnus Dominus qui fecit illum, et in sermonibus ejus festinavit iter.

43:6  And the moon in all in her season, is for a declaration of times and a sign of the world.

43:6  Měsíc je všude v pravou chvíli, ukazuje čas, je věčným znamením.

43:6  Et luna in omnibus in tempore suo, ostensio temporis, et signum ævi.

43:7  From the moon is the sign of the festival day, a light that decreaseth in her perfection.

43:7  Měsíc vyznačuje doby pravidelných slavností: když dospěje k úplňku, ubývá jeho svit,

43:7  A luna signum diei festi : luminare quod minuitur in consummatione.

43:8  The month is called after her name, increasing wonderfully in her perfection.

43:8  a než uplyne „měsíc“ (to proto se tak jmenuje), zas podivuhodně doroste. Jako korouhev vojsku vysoko nahoře září na klenbě nebeské.

43:8  Mensis secundum nomen ejus est, crescens mirabiliter in consummatione.

43:9  Being an instrument of the armies on high, shining gloriously in the firmament of heaven.

43:9  Hvězdy svou slávou krášlí nebesa, ozdobně září na Hospodinových výšinách.

43:9  Vas castrorum in excelsis, in firmamento cæli resplendens gloriose.

43:10  The glory of the stars is the beauty of heaven; the Lord enlighteneth the world on high.

43:10  Na povel Svatého se staví na místa, nikdy neochabují, když drží stráž.

43:10  Species cæli gloria stellarum : mundum illuminans in excelsis Dominus.

43:11  By the words of the holy one they stand in judgment, and shall never fall in their watches.

43:11  Pohleď na duhu a jejího Stvořitele chval – jak nesmírně krásný je její jas!

43:11  In verbis Sancti stabunt ad judicium, et non deficient in vigiliis suis.

43:12  Look upon the rainbow, and bless him that made it: it is very beautiful in its brightness.

43:12  Obloukem své slávy objímá nebesa – Nejvyšší ji napjal vlastníma rukama!

43:12  Vide arcum, et benedic eum qui fecit illum : valde speciosus est in splendore suo.

43:13  It encompasseth the heaven about with the circle of its glory, the hands of the most High have displayed it.

43:13  Na jeho rozkaz padá sníh, jeho rozhodnutím blesky šlehají.

43:13  Gyravit cælum in circuitu gloriæ suæ : manus Excelsi aperuerunt illum.

43:14  By his commandment he maketh the snow to fall apace, and sendeth forth swiftly the lightnings of his judgment.

43:14  Když se otevřou dveře jeho pokladnic, mraky se odtud jak ptáci rozletí.

43:14  Imperio suo acceleravit nivem, et accelerat coruscationes emittere judicii sui.

43:15  Through this are the treasures opened, and the clouds fly out like birds.

43:15  Svou velikou mocí hromadí mraky a ty pak rozbíjí v lední tříšť.

43:15  Propterea aperti sunt thesauri, et evolaverunt nebulæ sicut aves.

43:16  By his greatness he hath fixed the clouds, and the hailstones are broken.

43:16  a když se ukáže, chvějí se hory. Na jeho přání se zvedá jižní vítr,

43:16  In magnitudine sua posuit nubes, et confracti sunt lapides grandinis.

43:17  At his sight shall the mountains be shaken, and at his will the south wind shall blow.

43:17  Hlas jeho hromu otřásá zemí, stejně i vichřice a prudký severák.

43:17  In conspectu ejus commovebuntur montes, et in voluntate ejus aspirabit notus.

43:18  The noise of his thunder shall strike the earth, so doth the northern storm, and the whirlwind:

43:18  Sněhové vločky sype jak třepetavé ptáčky, jako když se snášejí hejna kobylek; bělostně září, až oči přecházejí, nad jejich chumelením se tají dech!

43:18  Vox tonitrui ejus verberavit terram, tempestas aquilonis, et congregatio spiritus :

43:19  And as the birds lighting upon the earth, he scattereth snow, and the falling thereof, is as the coming down of locusts.

43:19  Jinovatkou jako by solil zem, její střípky se ježí v námraze.

43:19  et sicut avis deponens ad sedendum, aspergit nivem, et sicut locusta demergens descensus ejus.

43:20  The eye admireth at the beauty of the whiteness thereof, and the heart is astonished at the shower thereof.

43:20  Studený severák zaduje a na vodě ztvrdne led – rozprostře se po každé hladině a pokryje vodu krunýřem.

43:20  Pulchritudinem candoris ejus admirabitur oculus, et super imbrem ejus expavescet cor.

43:21  He shall pour frost as salt upon the earth: and when it freezeth, it shall become like the tops of thistles.

43:21  Polyká hory a rozpaluje pouště, svým žárem hubí všechnu zeleň.

43:21  Gelu sicut salem effundet super terram : et dum gelaverit, fiet tamquam cacumina tribuli.

43:22  The cold north wind bloweth, and the water is congealed into crystal; upon every gathering together of waters it shall rest, and shall clothe the waters as a breastplate.

43:22  Potom zas mlha vše rychle uzdraví a rosa po vedru přinese osvěžení.

43:22  Frigidus ventus aquilo flavit, et gelavit crystallus ab aqua : super omnem congregationem aquarum requiescet, et sicut lorica induet se aquis :

43:23  And it shall devour the mountains, and burn the wilderness, and consume all that is green as with fire.

43:23  Hospodin svou myšlenkou zkrotil mořské hlubiny a zasadil v nich ostrovy.

43:23  et devorabit montes, et exuret desertum, et extinguet viride, sicut igne.

43:24  A present remedy of all is the speedy coming of a cloud, and a dew that meeteth it, by the heat that cometh, shall overpower it.

43:24  Lodníci vyprávějí o nebezpečích na moři a my jen žasneme nad jejich zprávami:

43:24  Medicina omnium in festinatione nebulæ : et ros obvians ab ardore venienti humilem efficiet eum.

43:25  At his word the wind is still, and with his thought he appeaseth the deep, and the Lord hath planted islands therein.

43:25  Jsou tam zvláštní a divná stvoření, rozmanití živočichové a mořské obludy.

43:25  In sermone ejus siluit ventus, et cogitatione sua placavit abyssum : et plantavit in illa Dominus insulas.

43:26  Let them that sail on the sea, tell the dangers thereof: and when we hear with our ears, we shall admire.

43:26  Díky Bohu jeho posel k cíli dorazí, díky jeho slovu vše drží pospolu.

43:26  Qui navigant mare enarrent pericula ejus, et audientes auribus nostris admirabimur.

43:27  There are great and wonderful works: a variety of beasts, and of all living things, and the monstrous creatures of whales.

43:27  Dalo by se toho ještě říci mnoho, a stejně by to nestačilo, závěrem zbývá říci jen: On je všechno!

43:27  Illic præclara opera et mirabilia, varia bestiarum genera, et omnium pecorum, et creatura belluarum.

43:28  Through him is established the end of their journey, and by his word all things are regulated.

43:28  Kde najdeme sílu, jak ho oslavit? On přesahuje vše, co učinil!

43:28  Propter ipsum confirmatus est itineris finis, et in sermone ejus composita sunt omnia.

43:29  We shall say much, and yet shall want words: but the sum of our words is, He is all.

43:29  Hrozný je Hospodin a nesmírně veliký, jeho moc budí zděšení.

43:29  Multa dicemus, et deficiemus in verbis : consummatio autem sermonum ipse est in omnibus.

43:30  What shall we be able to do to glorify him? for the Almighty himself is above all his works.

43:30  Oslavujte Hospodina, vyvyšujte jej, jak umíte, on to vše ale stejně přesáhne. Vyvyšujte ho bez ustání ze všech sil, stejně to ale nestačí.

43:30  Gloriantes ad quid valebimus ? ipse enim omnipotens super omnia opera sua.

43:31  The Lord is terrible, and exceeding great, and his power is admirable.

43:31  Kdo ho kdy viděl, aby jej vylíčil? Kdo ho umí velebit, jak náleží?

43:31  Terribilis Dominus, et magnus vehementer, et mirabilis potentia ipsius.

43:32  Glorify the Lord as much as ever you can, for he will yet far exceed, and his magnificence is wonderful.

43:32  Ještě je mnoho tajemství a větších než tato, vždyť z jeho díla jsme zahlédli jen málo.

43:32  Glorificantes Dominum quantumcumque potueritis, supervalebit enim adhuc : et admirabilis magnificentia ejus.

43:33  Blessing the Lord, exalt him as much as you can; for he is above all praise.

43:33  Hospodin stvořil všechno a zbožným daroval moudrost.

43:33  Benedicentes Dominum, exaltate illum quantum potestis : major enim est omni laude.

43:34  When you exalt him put forth all your strength, and be not weary: for you can never go far enough.

43:34  Exaltantes eum, replemini virtute, ne laboretis, non enim comprehendetis.

43:35  Who shall see him, and declare him? and who shall magnify him as he is from the beginning?

43:35  Quis videbit eum et enarrabit ? et quis magnificabit eum sicut est ab initio ?

43:36  There are many things hidden from us that are greater than these: for we have seen but a few of his works.

43:36  Multa abscondita sunt majora his : pauca enim vidimus operum ejus.

43:37  But the Lord hath made all things, and to the godly he hath given wisdom.

43:37  Omnia autem Dominus fecit, et pie agentibus dedit sapientiam.

Chapter 44

44:1  Let us now praise men of renown and our fathers in their generation.

44:1  Nyní chvalme slavné muže, otce, kteří nás zplodili.

44:1  Laudemus viros gloriosos, et parentes nostros in generatione sua.

44:2  The Lord hath wrought great glory through his magnificence from the beginning.

44:2  Hospodin je obdařil velikou slávou, svým majestátem od věků.

44:2  Multam gloriam fecit Dominus : magnificentia sua a sæculo.

44:3  Such as have borne rule in their dominions, men of great power, and endued with their wisdom, shewing forth in the prophets the dignity of prophets,

44:3  Jedni vládli královstvím a proslavili se svou chrabrostí, jiní zas moudře radili a pronášeli proroctví.

44:3  Dominantes in potestatibus suis, homines magni virtute et prudentia sua præditi, nuntiantes in prophetis dignitatem prophetarum :

44:4  And ruling over the present people, and by the strength of wisdom instructing the people in most holy words.

44:4  Jedni vedli lid svými rozhodnutími a jako vládci vydávali zákony. Jiní jako učenci pronášeli moudré výroky a užívali břitká přísloví.

44:4  et imperantes in præsenti populo, et virtute prudentiæ populis sanctissima verba :

44:5  Such as by their skill sought out musical tunes, and published canticles of the scriptures.

44:5  Jiní skládali zvučné melodie nebo sepisovali eposy.

44:5  in peritia sua requirentes modos musicos, et narrantes carmina Scripturarum :

44:6  Rich men in virtue, studying beautifulness: living at peace in their houses.

44:6  Jiní byli obdařeni velikým jměním a žili pokojně ve svých příbytcích.

44:6  homines divites in virtute, pulchritudinis studium habentes, pacificantes in domibus suis.

44:7  All these have gained glory in their generations, and were praised in their days.

44:7  Ti všichni byli ctěni ve svém pokolení a jejich současníci se jimi chlubili.

44:7  Omnes isti in generationibus gentis suæ gloriam adepti sunt, et in diebus suis habentur in laudibus.

44:8  They that were born of them have left a name behind them, that their praises might be related:

44:8  Někteří z nich se tolik proslavili, že se o nich dosud pějí chvály.

44:8  Qui de illis nati sunt reliquerunt nomen narrandi laudes eorum.

44:9  And there are some, of whom there is no memorial: who are perished, as if they had never been: and are become as if they had never been born, and their children with them.

44:9  Po jiných nezbylo ani památky; zašli, jako by nikdy ani nebyli. Skončili, jako by se vůbec nenarodili, stejně jako jejich potomci.

44:9  Et sunt quorum non est memoria : perierunt quasi qui non fuerint : et nati sunt quasi non nati, et filii ipsorum cum ipsis.

44:10  But these were men of mercy, whose godly deeds have not failed:

44:10  Jinak je tomu se zbožnými muži, jejichž dobrodiní neupadlo v zapomenutí.

44:10  Sed illi viri misericordiæ sunt, quorum pietates non defuerunt.

44:11  Good things continue with their seed,

44:11  Jejich pověst přejde na jejich potomky a zůstane jim jako cenné dědictví.

44:11  Cum semine eorum permanent bona :

44:12  Their posterity are a holy inheritance, and their seed hath stood in the covenants.

44:12  Jejich potomci se drží ustanovení smlouvy a díky nim též i jejich děti.

44:12  hæreditas sancta nepotes eorum, et in testamentis stetit semen eorum :

44:13  And their children for their sakes remain for ever: their seed and their glory shall not be forsaken.

44:13  Jejich potomstvo přetrvá navěky a jejich sláva nikdy nezmizí.

44:13  et filii eorum propter illos usque in æternum manent : semen eorum et gloria eorum non derelinquetur.

44:14  Their bodies are buried in peace, and their name liveth unto generation and generation.

44:14  Jejich těla byla pochována v pokoji, jejich jméno však žije v dalších pokoleních.

44:14  Corpora ipsorum in pace sepulta sunt, et nomen eorum vivit in generationem et generationem.

44:15  Let the people shew forth their wisdom, and the church declare their praise.

44:15  Lidé budou vyprávět o jejich moudrosti a hlásat jejich chválu, kdykoli se shromáždí.

44:15  Sapientiam ipsorum narrent populi, et laudem eorum nuntiet ecclesia.

44:16  Henoch pleased God, and was translated into paradise, that he may give repentance to the nations.

44:16  Enoch se líbil Hospodinu, a tak ho odsud vzal jako vzor pokání pro další pokolení.

44:16  Enoch placuit Deo, et translatus est in paradisum, ut det gentibus pœnitentiam.

44:17  Noe was found perfect, just, and in the time of wrath he was made a reconciliation.

44:17  Noe byl shledán poctivým a spravedlivým a zachoval lidský rod, když se Bůh rozhněval. Díky němu zůstala na zemi alespoň hrstka, když přišla potopa.

44:17  Noë inventus est perfectus, justus, et in tempore iracundiæ factus est reconciliatio.

44:18  Therefore was there a remnant left to the earth, when the flood came.

44:18  Byla s ním uzavřena věčná smlouva, že potopa už nevyhladí každého tvora.

44:18  Ideo dimissum est reliquum terræ, cum factum est diluvium.

44:19  The covenants of the world were made with him, that all flesh should no more be destroyed with the flood.

44:19  Abraham byl veliký otec mnoha národů, kterému se slávou nikdo nerovnal.

44:19  Testamenta sæculi posita sunt apud illum, ne deleri possit diluvio omnis caro.

44:20  Abraham was the great father of a multitude of nations, and there was not found the like to him in glory, who kept the law of the most High, and was in covenant with him.

44:20  Zachovával zákon Nejvyššího a vstoupil s ním do smlouvy. Onu smlouvu potvrdil na svém těle a svou věrnost prokázal ve zkoušce.

44:20  Abraham magnus pater multitudinis gentium, et non est inventus similis illi in gloria : qui conservavit legem Excelsi, et fuit in testamento cum illo.

44:21  In his flesh he established the covenant, and in temptation he was found faithful.

44:21  Proto mu Hospodin přísahal, že v jeho jménu najdou národy požehnání, že ho rozmnoží jako prach na zemi, že jeho potomstvo vyvýší jako hvězdy a dá jim dědictví od moře až k moři a od řeky Eufrat až ke konci země.

44:21  In carne ejus stare fecit testamentum, et in tentatione inventus est fidelis.

44:22  Therefore by an oath he gave him glory in his posterity, that he should increase as the dust of the earth,

44:22  Kvůli otci Abrahamovi pak potvrdil přísahu Izákovi.

44:22  Ideo jurejurando dedit illi gloriam in gente sua, crescere illum quasi terræ cumulum,

44:23  And that he would exalt his seed as the stars, and they should inherit from sea to sea, and from the river to the ends of the earth.

44:23  Smlouvu a požehnání všeho lidstva nechal spočinout na hlavě Jákobově. Přiznal mu svá požehnání, předal mu zemi za dědictví, které rozdělil na části a přidělil dvanácti pokolením.

44:23  et ut stellas exaltare semen ejus, et hæreditare illos a mari usque ad mare, et a flumine usque ad terminos terræ.

44:24  And he did in like manner with Isaac for the sake of Abraham his father.

44:24  Et in Isaac eodem modo fecit, propter Abraham patrem ejus.

44:25  The Lord gave him the blessing of all nations, and confirmed his covenant upon the head of Jacob.

44:25  Benedictionem omnium gentium dedit illi Dominus, et testamentum confirmavit super caput Jacob.

44:26  He acknowledged him in his blessings, and gave him an inheritance, and divided him his portion in twelve tribes.

44:26  Agnovit eum in benedictionibus suis, et dedit illi hæreditatem, et divisit illi partem in tribubus duodecim.

44:27  And he preserved for him men of mercy, that found grace in the eyes of all flesh.

44:27  Et conservavit illi homines misericordiæ, invenientes gratiam in oculis omnis carnis.

Chapter 45

45:1  Moses was beloved of God, and men: whose memory is in benediction.

45:1  Z Jákoba pak nechal vzejít zbožného muže, který nalezl přízeň všech a Bohem i lidmi byl milován: byl to Mojžíš, požehnána buď jeho památka!

45:1  Dilectus Deo et hominibus Moyses, cujus memoria in benedictione est.

45:2  He made him like the saints in glory, and magnified him in the fear of his enemies, and with his words he made prodigies to cease.

45:2  Dal mu slávu, kterou se rovná andělům, a velikost, aby naháněl nepřátelům strach.

45:2  Similem illum fecit in gloria sanctorum, et magnificavit eum in timore inimicorum, et in verbis suis monstra placavit.

45:3  He glorified him in the sight of kings, and gave him commandments in the sight of his people, and shewed him his glory.

45:3  Na jeho slova Bůh zastavil zlá znamení a oslavil ho před králi. Dal mu přikázání pro svůj lid a dal mu nahlédnout do své slávy.

45:3  Glorificavit illum in conspectu regum, et jussit illi coram populo suo, et ostendit illi gloriam suam.

45:4  He sanctified him in his faith, and meekness, and chose him out of all flesh.

45:4  Za jeho věrnost a mírnost ho posvětil a vyvolil ho mezi všemi živými.

45:4  In fide et lenitate ipsius sanctum fecit illum, et elegit eum ex omni carne.

45:5  For he heard him, and his voice, and brought him into a cloud.

45:5  Dal mu zaslechnout svůj hlas, zavedl ho do temného mračna a předal mu přikázání tváří v tvář: zákon života a vědění, aby učil Jákoba jeho ustanovením a Izraele jeho rozhodnutím.

45:5  Audivit enim eum, et vocem ipsius, et induxit illum in nubem.

45:6  And he gave him commandments before his face, and a law of life and instruction, that he might teach Jacob his covenant, and Israel his judgments.

45:6  Pozdvihl jeho bratra z kmene Levi – Árona, svatého jako Mojžíš.

45:6  Et dedit illi coram præcepta, et legem vitæ et disciplinæ, docere Jacob testamentum suum, et judicia sua Israël.

45:7  He exalted Aaron his brother, and like to himself of the tribe of Levi:

45:7  Uzavřel s ním věčnou smlouvu a svěřil mu kněžství uprostřed lidu. Poctil ho skvostnými ozdobami a oděl ho slavnými rouchy.

45:7  Excelsum fecit Aaron fratrem ejus, et similem sibi, de tribu Levi.

45:8  He made an everlasting covenant with him, and gave him the priesthood of the nation, and made him blessed in glory,

45:8  Oblékl ho dokonalou nádherou a vystrojil ho odznaky moci: kalhotami, pláštěm a efodem.

45:8  Statuit ei testamentum æternum, et dedit illi sacerdotium gentis, et beatificavit illum in gloria :

45:9  And he girded him about with a glorious girdle, and clothed him with a robe of glory, and crowned him with majestic attire.

45:9  Šat mu olemoval granátovými jablíčky a dokola mnoha zlatými zvonky, aby zvonily při každém jeho kroku, aby byly slyšet v chrámu na připomínku synů jeho lidu.

45:9  et circumcinxit eum zona gloriæ, et induit eum stolam gloriæ, et coronavit eum in vasis virtutis.

45:10  He put upon him a garment to the feet, and breeches, and an ephod, and he compassed him with many little bells of gold all round about,

45:10  Dal mu posvátný oděv vyšívaný zlatem, purpurem a nachem a náprsník soudu s losy pravdy, utkaný tkalcem z šarlatové šňůry.

45:10  Circumpedes, et femoralia, et humerale posuit ei : et cinxit illum tintinnabulis aureis plurimis in gyro :

45:11  That as he went there might be a sound, and a noise made that might be heard in the temple, for a memorial to the children of his people.

45:11  Dále pak drahokamy s vyrytými jmény zasazené do zlata jako pečeti, s vyrytým nápisem od kamenorytce na připomínku každého z kmenů Izraele.

45:11  dare sonitum in incessu suo, auditum facere sonitum in templo in memoriam filiis gentis suæ.

45:12  He gave him a holy robe of gold, and blue, and purple, a woven work of a wise man, endued with judgment and truth:

45:12  Dále pak turban se zlatou ozdobou s vyrytým nápisem: SVATOST. Byla to chlouba úřadu, mistrovské dílo, nádherná pastva pro oko.

45:12  Stolam sanctam auro, et hyacintho, et purpura, opus textile viri sapientis, judicio et veritate præditi :

45:13  Of twisted scarlet the work of an artist, with precious stones cut and set in gold, and graven by the work of a lapidary for a memorial, according to the number of the tribes of Israel.

45:13  Nic tak nádherného předtím nebylo, nikdo cizí nebyl oblečen jako on – jen jeho synové a jeho potomci navždy a navěky.

45:13  torto cocco opus artificis gemmis pretiosis figuratis in ligatura auri, et opere lapidarii sculptis, in memoriam secundum numerum tribuum Israël.

45:14  And a crown of gold upon his mitre wherein was engraved Holiness, an ornament of honour: a work of power, and delightful to the eyes for its beauty.

45:14  Jeho zápalné oběti se budou obětovat bez přestání dvakrát denně.

45:14  Corona aurea super mitram ejus expressa signo sanctitatis, et gloria honoris : opus virtutis, et desideria oculorum ornata.

45:15  Before him there were none so beautiful, even from the beginning.

45:15  Mojžíš ho pověřil jeho úřadem a pomazal ho svatým olejem. To se stalo věčnou smlouvou pro něj i pro jeho potomstvo, dokud potrvá nebe, že budou jako kněží sloužit Hospodinu a žehnat lidu v jeho jménu.

45:15  Sic pulchra ante ipsum non fuerunt talia usque ad originem.

45:16  No stranger was ever clothed with them, but only his children alone, and his grandchildren for ever.

45:16  Hospodin ho vyvolil mezi všemi živými, aby mu přinášel oběti – kadidlo a příjemnou památeční vůni – a aby konal smíření za lid.

45:16  Non est indutus illa alienigena aliquis, sed tantum filii ipsius soli, et nepotes ejus per omne tempus.

45:17  His sacrifices were consumed with fire every day.

45:17  Udělil mu svá přikázání, dal mu moc uplatňovat právní předpisy, aby učil Jákoba Božím svědectvím a osvětloval Izrael jeho Zákonem.

45:17  Sacrificia ipsius consumpta sunt igne quotidie.

45:18  Moses filled his hands and anointed him with holy oil.

45:18  Na poušti se proti němu srotili cizáci, protože na něj žárlili: Dátan, Abiram a jejich muži a Korachova tlupa v prudkém rozlícení.

45:18  Complevit Moyses manus ejus, et unxit illum oleo sancto.

45:19  This was made to him for an everlasting testament, and to his seed as the days of heaven, to execute the office of the priesthood, and to have praise, and to glorify his people in his name.

45:19  Hospodin to však viděl a rozhořčil se, a tak zahynuli jeho prudkým hněvem. Zasáhl proti nim mocným divem a strávil je plamenem svého ohně.

45:19  Factum est illi in testamentum æternum, et semini ejus, sicut dies cæli, fungi sacerdotio, et habere laudem, et glorificare populum suum in nomine ejus.

45:20  He chose him out of all men living, to offer sacrifice to God, incense, and a good savour, for a memorial to make reconciliation for his people:

45:20  Áronovu slávu pak rozmnožil a daroval mu dědictví: přidělil mu prvotiny plodin a především chleba do sytosti,

45:20  Ipsum elegit ab omni vivente, offerre sacrificium Deo, incensum, et bonum odorem, in memoriam placare pro populo suo :

45:21  And he gave him power in his commandments, in the covenants of his judgments, that he should teach Jacob his testimonies, and give light to Israel in his law.

45:21  a tak jedí Hospodinovy oběti, neboť je určil pro něj a jeho potomky.

45:21  et dedit illi in præceptis suis potestatem, in testamentis judiciorum : docere Jacob testimonia, et in lege sua lucem dare Israël.

45:22  And strangers stood up against him, and through envy the men that were with Dathan and Abiron, compassed him about in the wilderness, and the congregation of Core in their wrath.

45:22  Nedal mu ale dědictví v zemi a mezi lidem nemá žádný podíl, neboť jeho podílem i dědictvím je Hospodin.

45:22  Quia contra illum steterunt alieni, et propter invidiam circumdederunt illum homines in deserto, qui erant cum Dathan et Abiron, et congregatio Core in iracundia.

45:23  The Lord God saw and it pleased him not, and they were consumed in his wrathful indignation.

45:23  Pinchas, syn Eleazarův, je třetí v řadě slavných mužů, neboť horlil v úctě k Hospodinu; postavil se vzpouře lidu s dobrým a odhodlaným srdcem, a dosáhl pro Izrael smíření.

45:23  Vidit Dominus Deus, et non placuit illi, et consumpti sunt in impetu iracundiæ.

45:24  He wrought wonders upon them, and consumed them with a flame of fire.

45:24  Proto s ním Hospodin uzavřel smlouvu pokoje, aby spravoval svatyni a jeho lid a aby on i jeho potomci měli vznešené kněžství navěky.

45:24  Fecit illis monstra, et consumpsit illos in flamma ignis.

45:25  And he added glory to Aaron, and gave him an inheritance, and divided unto him the firstfruits of the increase of the earth.

45:25  Podle smlouvy s Davidem, synem Jišajovým z kmene Juda, přešlo království pouze z otce na syna; dědictví Áronovo ale přechází na všechny jeho potomky.

45:25  Et addidit Aaron gloriam, et dedit illi hæreditatem, et primitias frugum terræ divisit illi.

45:26  He prepared them bread in the first place unto fulness: for the sacrifices also of the Lord they shall eat, which he gave to him, and to his seed.

45:26  Chvalte Hospodina, neboť je dobrý a dal vám korunu své slávy! Kéž vám Hospodin dá moudré srdce, abyste jeho lid soudili spravedlivě, aby se jejich blahobyt nikdy neztratil a jejich sláva přešla na jejich potomky!

45:26  Panem ipsis in primis paravit in satietatem : nam et sacrificia Domini edent, quæ dedit illi et semini ejus.

45:27  But he shall not inherit among the people in the land, and he hath no portion among the people: for he himself is his portion and inheritance.

45:27  Ceterum in terra gentes non hæreditabit, et pars non est illi in gente : ipse est enim pars ejus, et hæreditas.

45:28  Phinees the son of Eleazar is the third in glory, by imitating him in the fear of the Lord:

45:28  Phinees, filius Eleazari, tertius in gloria est, imitando eum in timore Domini,

45:29  And he stood up in the shameful fall of the people: in the goodness and readiness of his soul he appeased God for Israel.

45:29  et stare in reverentia gentis : in bonitate et alacritate animæ suæ placuit Deo pro Israël.

45:30  Therefore he made to him a covenant of peace, to be the prince of the sanctuary, and of his people, that the dignity of priesthood should be to him and to his seed for ever.

45:30  Ideo statuit illi testamentum pacis, principem sanctorum et gentis suæ, ut sit illi et semini ejus sacerdotii dignitas in æternum.

45:31  And a covenant to David the king, the son of Jesse of the tribe of Juda, an inheritance to him and to his seed, that he might give wisdom into our heart to judge his people in justice, that their good things might not be abolished, and he made their glory in their nation everlasting.

45:31  Et testamentum David regi filio Jesse de tribu Juda, hæreditas ipsi et semini ejus : ut daret sapientiam in cor nostrum, judicare gentem suam in justitia, ne abolerentur bona ipsorum : et gloriam ipsorum in gentem eorum æternam fecit.

Chapter 46

46:1  Valiant in war was Jesus the son of Nave, who was successor of Moses among the prophets, who was great according to his name,

46:1  Jozue, Nunův syn, byl mocný válečník a Mojžíšův nástupce v prorockém úřadě. Skutečně dostál svému jménu – Božím vyvoleným přinesl spásu. Potrestal nepřátele, kteří povstali proti nim, aby uvedl Izraele do jeho dědictví.

46:1  Fortis in bello Jesus Nave, successor Moysi in prophetis, qui fuit magnus secundum nomen suum,

46:2  Very great for the saving the elect of God, to overthrow the enemies that rose up against them, that he might get the inheritance for Israel.

46:2  Jak jen se proslavil, když pozdvihl ruce a vytasil proti městům meč!

46:2  maximus in salutem electorum Dei, expugnare insurgentes hostes, ut consequeretur hæreditatem Israël.

46:3  How great glory did he gain when he lifted up his hands, and stretched out swords against the cities?

46:3  Kdo kdy před ním stál tak rozhodně? On přece vedl Hospodinovy boje!

46:3  Quam gloriam adeptus est in tollendo manus suas, et jactando contra civitates rhomphæas !

46:4  Who before him hath so resisted? for the Lord himself brought the enemies.

46:4  Když pokynul rukou, slunce zůstalo stát a z jednoho dne se staly dva!

46:4  Quis ante illum sic restitit ? nam hostes ipse Dominus perduxit.

46:5  Was not the sun stopped in his anger, and one day made as two?

46:5  Když ho nepřátelé tísnili ze všech stran, vzýval Nejvyššího Panovníka a veliký Hospodin ho vyslyšel a spustil krupobití, prudké a mohutné.

46:5  An non in iracundia ejus impeditus est sol, et una dies facta est quasi duo ?

46:6  He called upon the most high Sovereign when the enemies assaulted him on every side, and the great and holy God heard him by hailstones of exceeding great force.

46:6  Vyrazil do boje proti tomu národu a pobíjel protivníky na svahu, aby pohané poznali jeho zbraně a to, že bojuje na Hospodinově straně.

46:6  Invocavit Altissimum potentem, in oppugnando inimicos undique : et audivit illum magnus et sanctus Deus, in saxis grandinis virtutis valde fortis.

46:7  He made a violent assault against the nation of his enemies, and in the descent he destroyed the adversaries.

46:7  Cele se oddal Panovníkovi, za Mojžíšových dnů svou zbožnost projevil. On a Káleb, syn Jefunův, se postavili proti celé obci, zabránili lidu v hříchu a umlčeli jeho zlé reptání.

46:7  Impetum fecit contra gentem hostilem, et in descensu perdidit contrarios :

46:8  That the nations might know his power, that it is not easy to fight against God. And he followed the mighty one:

46:8  Jen oni dva se zachránili ze šesti set tisíc pěších, aby uvedli lid do jejich dědictví, do země oplývající mlékem a medem.

46:8  ut cognoscant gentes potentiam ejus, quia contra Deum pugnare non est facile. Et secutus est a tergo potentis :

46:9  And in the days of Moses he did a work of mercy, he and Caleb the son of Jephone, in standing against the enemy, and withholding the people from sins, and appeasing the wicked murmuring.

46:9  Hospodin obdařil Káleba silou a ta mu zůstala až do stáří, kdy vystoupil na výšiny země, kterou získali do dědictví jeho potomci,

46:9  et in diebus Moysi misericordiam fecit, ipse, et Caleb filius Jephone, stare contra hostem, et prohibere gentem a peccatis, et perfringere murmur malitiæ.

46:10  And they two being appointed, were delivered out of the danger from among the number of six hundred thousand men on foot, to bring them into their inheritance, into the land that floweth with milk and honey.

46:10  aby všichni synové Izraele viděli, jak dobré je jít za Hospodinem.

46:10  Et ipsi duo constituti a periculo liberati sunt a numero sexcentorum millium peditum, inducere illos in hæreditatem, in terram quæ manat lac et mel.

46:11  And the Lord gave strength also to Caleb, and his strength continued even to his old age, so that he went up to the high places of the land, and his seed obtained it for an inheritance:

46:11  Kéž je požehnána památka soudců, všech těch mužů slavné pověsti, kteří nebyli nevěrní v srdci a neodvrátili se od Hospodina!

46:11  Et dedit Dominus ipsi Caleb fortitudinem, et usque in senectutem permansit illi virtus, ut ascenderet in excelsum terræ locum, et semen ipsius obtinuit hæreditatem,

46:12  That all the children of Israel might see, that it is good to obey the holy God.

46:12  Kéž jejich kosti vzklíčí z jejich hrobů a jejich slavné jméno přejde na syny!

46:12  ut viderent omnes filii Israël quia bonum est obsequi sancto Deo.

46:13  Then all the judges, every one by name, whose heart was not corrupted: who turned not away from the Lord,

46:13  Samuel, miláček Hospodinův, jako Hospodinův prorok zřídil království a pomazal vládce pro svůj lid.

46:13  Et judices singuli suo nomine, quorum non est corruptum cor, qui non aversi sunt a Domino,

46:14  That their memory might be blessed, and their bones spring up out of their place,

46:14  Soudil shromáždění podle Hospodinova zákona a Hospodin opatroval Jákoba.

46:14  ut sit memoria illorum in benedictione, et ossa eorum pullulent de loco suo :

46:15  And their name continue for ever, the glory of the holy men remaining unto their children.

46:15  Pro svou věrnost byl uznán za proroka, pro svá slova byl znám jako pravý vidoucí.

46:15  et nomen eorum permaneat in æternum, permanens ad filios illorum, sanctorum virorum gloria.

46:16  Samuel the prophet of the Lord, the beloved of the Lord his God, established a new government, and anointed princes over his people.

46:16  Když ho nepřátelé sevřeli ze všech stran, vzýval Panovníka Hospodina a obětoval mladého beránka.

46:16  Dilectus a Domino Deo suo Samuel, propheta Domini, renovavit imperium, et unxit principes in gente sua.

46:17  By the law of the Lord he judged the congregation, and the God of Jacob beheld, and by his fidelity he was proved a prophet.

46:17  Hospodin pak zahřměl z nebe, rozezněl svůj hlas s velkým rachotem

46:17  In lege Domini congregationem judicavit, et vidit Deus Jacob : et in fide sua probatus est propheta,

46:18  And he was known to be faithful in his words, because he saw the God of light:

46:18  a rozdrtil nepřátelské velitele, všechny filištínské vůdce.

46:18  et cognitus est in verbis suis fidelis, quia vidit Deum lucis.

46:19  And called upon the name of the Lord Almighty, in fighting against the enemies who beset him on every side, when he offered a lamb without blemish.

46:19  Než přišel čas jeho věčného odpočinku, dosvědčil před Hospodinem a jeho pomazaným: „Nikomu jsem nevzal majetek, ba ani sandále,“ a nikdo ho také neobvinil.

46:19  Et invocavit Dominum omnipotentem, in oppugnando hostes circumstantes undique, in oblatione agni inviolati.

46:20  And the Lord thundered from heaven, and with a great noise made his voice to be heard.

46:20  Prorokoval ještě i poté, co zesnul, i králi jeho konec oznámil. Pronesl proroctví z hlubin hrobu, aby ze svého lidu odstranil hřích.

46:20  Et intonuit de cælo Dominus, et in sonitu magno auditam fecit vocem suam :

46:21  And he crushed the princes of the Tyrians, and all the lords of the Philistines:

46:21  et contrivit principes Tyriorum, et omnes duces Philisthiim :

46:22  And before the time of the end of his life in the world, he protested before the Lord, and his anointed: money, or any thing else, even to a shoe, he had not taken of any man, and no man did accuse him.

46:22  et ante tempus finis vitæ suæ et sæculi, testimonium præbuit in conspectu Domini et christi : pecunias et usque ad calceamenta ab omni carne non accepit, et non accusavit illum homo.

46:23  And after this he slept, and he made known to the king, and shewed him the end of his life, and he lifted up his voice from the earth in prophecy to blot out the wickedness of the nation.

46:23  Et post hoc dormivit : et notum fecit regi, et ostendit illi finem vitæ suæ : et exaltavit vocem suam de terra in prophetia, delere impietatem gentis.

Chapter 47

47:1  Then Nathan the prophet arose in the days of David.

47:1  Po něm povstal Nátan, aby prorokoval v době Davidově.

47:1  Post hæc surrexit Nathan, propheta in diebus David.

47:2  And as the fat taken away from the flesh, so was David chosen from among the children of Israel.

47:2  Jako se z pokojné oběti odnímá tuk, tak se vyjímal David mezi syny Izraele.

47:2  Et quasi adeps separatus a carne, sic David a filiis Israël.

47:3  He played with lions as with lambs: and with bears he did in like manner as with the lambs of the flock, in his youth.

47:3  Hrál si se lvy jako s kůzlaty a s medvědy jako s jehňaty.

47:3  Cum leonibus lusit quasi cum agnis, et in ursis similiter fecit sicut in agnis ovium, in juventute sua.

47:4  Did not he kill the giant, and take away reproach from his people?

47:4  Nezabil snad ještě v mládí obra a nesňal z lidu hanbu, když vymrštil kámen z praku a zarazil Goliášovu nadutost?

47:4  Numquid non occidit gigantem, et abstulit opprobrium de gente ?

47:5  In lifting up his hand, with the stone in the sling he beat down the boasting of Goliath:

47:5  Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího, a ten dodal jeho pravici sílu, aby porazil mocného válečníka a povznesl moc svého lidu.

47:5  In tollendo manum, saxo fundæ dejecit exsultationem Goliæ :

47:6  For he called upon the Lord the Almighty, and he gave strength in his right hand, to take away the mighty warrior, and to set up the horn of his nation.

47:6  Proto ho oslavovali za vítězství nad desetitisíci, kvůli Hospodinovu požehnání ho opěvovali a nasadili mu korunu slávy.

47:6  nam invocavit Dominum omnipotentem, et dedit in dextera ejus tollere hominem fortem in bello, et exaltare cornu gentis suæ.

47:7  So in ten thousand did he glorify him, and praised him in the blessings of the Lord, in offering to him a crown of glory:

47:7  Vždyť rozdrtil nepřátele ze všech stran, vyhubil své protivníky Filištíny a navždy zdrtil jejich moc.

47:7  Sic in decem millibus glorificavit eum : et laudavit eum in benedictionibus Domini, in offerendo illi coronam gloriæ :

47:8  For he destroyed the enemies on every side, and extirpated the Philistines the adversaries unto this day: he broke their horn for ever.

47:8  Při všem, co činil, chválil Svatého Nejvyššího oslavnými slovy. Celým srdcem zpíval žalmy z lásky ke svému Stvořiteli.

47:8  contrivit enim inimicos undique, et extirpavit Philisthiim contrarios usque in hodiernum diem : contrivit cornu ipsorum usque in æternum.

47:9  In all his works he gave thanks to the holy one, and to the most High, with words of glory.

47:9  Postavil před oltář zpěváky, aby mu krásně zpívali.

47:9  In omni opere dedit confessionem Sancto, et Excelso in verbo gloriæ.

47:10  With his whole heart he praised the Lord, and loved God that made him: and he gave him power against his enemies:

47:10  Svátečním dnům dodal na kráse a dokonale uspořádal výroční slavnosti, aby ve svatyni zněla už od rána chvála Hospodinova svatého jména.

47:10  De omni corde suo laudavit Dominum : et dilexit Deum, qui fecit illum, et dedit illi contra inimicos potentiam :

47:11  And he set singers before the altar, and by their voices he made sweet melody.

47:11  Hospodin smazal jeho hříchy a navěky povznesl jeho moc. Uzavřel s ním smlouvu o království a dal mu trůn slávy v Izraeli.

47:11  et stare fecit cantores contra altare, et in sono eorum dulces fecit modos.

47:12  And to the festivals he added beauty, and set in order the solemn times even to the end of his life, that they should praise the holy name of the Lord, and magnify the holiness of God in the morning.

47:12  Po něm nastoupil jeho moudrý syn, který žil díky otci v hojnosti.

47:12  Et dedit in celebrationibus decus, et ornavit tempora usque ad consummationem vitæ, ut laudarent nomen sanctum Domini, et amplificarent mane Dei sanctitatem.

47:13  The Lord took away his sins, and exalted his horn for ever: and he gave him a covenant of the kingdom, and a throne of glory in Israel.

47:13  Šalomoun kraloval v době pokoje a Bůh mu daroval mír ze všech stran, aby jeho jménu postavil chrám a připravil mu věčnou svatyni.

47:13  Dominus purgavit peccata ipsius, et exaltavit in æternum cornu ejus : et dedit illi testamentum regni, et sedem gloriæ in Israël.

47:14  After him arose up a wise son, and for his sake he cast down all the power of the enemies.

47:14  Jak jsi byl moudrý ve svém mládí – přetékals rozumem jako Nil!

47:14  Post ipsum surrexit filius sensatus, et propter illum dejecit omnem potentiam inimicorum.

47:15  Solomon reigned in days of peace, and God brought all his enemies under him, that he might build a house in his name, and prepare a sanctuary for ever: O how wise wast thou in thy youth!

47:15  Tvá duše obsáhla celou zemi a naplnils ji tajemnými výroky.

47:15  Salomon imperavit in diebus pacis, cui subjecit Deus omnes hostes, ut conderet domum in nomine suo, et pararet sanctitatem in sempiternum. Quemadmodum eruditus es in juventute tua,

47:16  And thou wast filled as a river with wisdom, and thy soul covered the earth.

47:16  Tvá pověst pronikla až k vzdáleným ostrovům a svou mírumilovností sis získal oblibu.

47:16  et impletus es, quasi flumen, sapientia, et terram retexit anima tua.

47:17  And thou didst multiply riddles in parables: thy name went abroad to the islands far off, and thou wast beloved in thy peace.

47:17  Tvé písně, přísloví a výroky i tvé výklady obdivovaly všechny národy.

47:17  Et replesti in comparationibus ænigmata : ad insulas longe divulgatum est nomen tuum, et dilectus es in pace tua.

47:18  The countries wondered at thee for thy canticles, and proverbs, and parables, and interpretations,

47:18  Ve jménu Hospodina Boha, který se nazývá Bohem Izraele, nahromadil jsi zlato jako cín a rozmnožil stříbro jak olovo.

47:18  In cantilenis, et proverbiis, et comparationibus, et interpretationibus, miratæ sunt terræ :

47:19  And at the name of the Lord God, whose surname is, God of Israel.

47:19  Uléhal jsi však po bok ženám a stal ses otrokem svého těla.

47:19  et in nomine Domini Dei, cui est cognomen Deus Israël.

47:20  Thou didst gather gold as copper, and didst multiply silver as lead,

47:20  Poskvrnil jsi svou slávu a znesvětil své potomstvo, takže jsi na své děti přivedl hněv a zármutek kvůli svému nerozumu:

47:20  Collegisti quasi auricalcum aurum, et ut plumbum complesti argentum :

47:21  And thou didst bow thyself to women: and by thy body thou wast brought under subjection.

47:21  říše se rozdělila na dvě a z Efraima vzniklo království rebelů.

47:21  et inclinasti femora tua mulieribus : potestatem habuisti in corpore tuo.

47:22  Thou hast stained thy glory, and defiled thy seed so as to bring wrath upon thy children, and to have thy folly kindled,

47:22  Hospodin však neustane ve svém milosrdenství, žádné ze svých slov nezruší; nevyhladí potomky svého vyvoleného a nevyhubí pokolení toho, který jej miloval. Proto nechal Jákobovi pozůstatek lidu a Davidovi kořen, jenž vzešel z něj.

47:22  Dedisti maculam in gloria tua, et profanasti semen tuum, inducere iracundiam ad liberos tuos, et incitari stultitiam tuam :

47:23  That thou shouldst make the kingdom to be divided, and out of Ephraim a rebellious kingdom to rule.

47:23  Šalomoun spočinul u svých otců a zanechal nástupce ze svých potomků: největšího z hlupáků, Rechoboáma mdlého rozumu, který svým rozhodováním vyvolal vzpouru lidu.

47:23  ut faceres imperium bipartitum, et ex Ephraim imperare imperium durum.

47:24  But God will not leave off his mercy, and he will not destroy, nor abolish his own works, neither will he cut up by the roots the offspring of his elect: and he will not utterly take away the seed of him that loveth the Lord.

47:24  Jeroboám, syn Nebatův, svedl Izrael na scestí, zavedl Efraima na cestu hříchu. Jejich hříchy narůstaly stále víc, až je Bůh vyhnal z jejich země.

47:24  Deus autem non derelinquet misericordiam suam : et non corrumpet, nec delebit opera sua, neque perdet a stirpe nepotes electi sui, et semen ejus qui diligit Dominum non corrumpet.

47:25  Wherefore he gave a remnant to Jacob, and to David of the same stock.

47:25  Hnali se za kdejakou špatností, až je dostihl jejich trest.

47:25  Dedit autem reliquum Jacob, et David de ipsa stirpe.

47:26  And Solomon had an end with his fathers.

47:26  Et finem habuit Salomon cum patribus suis.

47:27  And he left behind him of his seed, the folly of the nation,

47:27  Et dereliquit post se de semine suo, gentis stultitiam,

47:28  Even Roboam that had little wisdom, who turned away the people through his counsel:

47:28  et imminutum a prudentia, Roboam, qui avertit gentem consilio suo :

47:29  And Jeroboam the son of Nabat, who caused Israel to sin, and shewed Ephraim the way of sin, and their sins were multiplied exceedingly.

47:29  et Jeroboam filium Nabat, qui peccare fecit Israël, et dedit viam peccandi Ephraim : et plurima redundaverunt peccata ipsorum.

47:30  They removed them far away from their land.

47:30  Valde averterunt illos a terra sua.

47:31  And they sought out all iniquities, till vengeance came upon them, and put an end to all their sins.

47:31  Et quæsivit omnes nequitias, usque dum perveniret ad illos defensio, et ab omnibus peccatis liberavit eos.

Chapter 48

48:1  And Elias the prophet stood up, as a fire, and his word burnt like a torch.

48:1  Pak povstal Eliáš, prorok jak oheň; jeho slovo plálo jako pochodeň.

48:1  Et surrexit Elias propheta quasi ignis, et verbum ipsius quasi facula ardebat.

48:2  He brought a famine upon them, and they that provoked him in their envy, were reduced to a small number, for they could not endure the commandments of the Lord.

48:2  Přivedl na ně hlad a svou horlivostí snížil jejich počet.

48:2  Qui induxit in illos famem : et irritantes illum invidia sua pauci facti sunt : non enim poterant sustinere præcepta Domini.

48:3  By the word of the Lord he shut up the heaven, and he brought down fire from heaven thrice.

48:3  Hospodinovým slovem uzavřel nebe a třikrát přivedl oheň na zem.

48:3  Verbo Domini continuit cælum, et dejecit de cælo ignem ter.

48:4  Thus was Elias magnified in his wondrous works. And who can glory like to thee?

48:4  Jak ses, Eliáši, proslavil svými divy! Kdo se může chlubit něčím podobným?

48:4  Sic amplificatus est Elias in mirabilibus suis. Et quis potest similiter sic gloriari tibi ?

48:5  Who raisedst up a dead man from below, from the lot of death, by the word of the Lord God.

48:5  Vzkřísil jsi mrtvého ze spárů smrti, slovem Nejvyššího vyvedl z podsvětí!

48:5  qui sustulisti mortuum ab inferis de sorte mortis, in verbo Domini Dei :

48:6  Who broughtest down kings to destruction, and brokest easily their power in pieces, and the glorious from their bed.

48:6  Uvrhl jsi krále do záhuby, slavné jsi svrhl z jejich loží.

48:6  qui dejecisti reges ad pernicem, et confregisti facile potentiam ipsorum, et gloriosos de lecto suo :

48:7  Who heardest judgment in Sina, and in Horeb the judgments of vengeance.

48:7  Na Sinaji jsi vyslechl Boží hrozbu, na hoře Oréb trestní rozsudek.

48:7  qui audis in Sina judicium, et in Horeb judicia defensionis :

48:8  Who anointedst kings to penance, and madest prophets successors after thee.

48:8  Pomazal jsi krále k vykonání trestu a proroka, aby byl tvým nástupcem.

48:8  qui ungis reges ad pœnitentiam, et prophetas facis successores post te :

48:9  Who wast taken up in a whirlwind of fire, in a chariot of fiery horses.

48:9  Byl jsi vzat vzhůru v ohnivém vichru na voze taženém koňmi z plamenů!

48:9  qui receptus es in turbine ignis, in curru equorum igneorum :

48:10  Who art registered in the judgments of times to appease the wrath of the Lord, to reconcile the heart of the father to the son, and to restore the tribes of Jacob.

48:10  V pravý čas přijdeš, jak je o tobě psáno, utišit Boží hněv, než se rozběsní, abys obrátil otcovo srdce k synu a Jákobovy kmeny znovu ustavil.

48:10  qui scriptus es in judiciis temporum, lenire iracundiam Domini, conciliare cor patris ad filium, et restituere tribus Jacob.

48:11  Blessed are they that saw thee, and were honoured with thy friendship.

48:11  Blaze těm, kdo tě uvidí, všem těm, kdo v lásce zemřeli! Proto i my jistě budem žít!

48:11  Beati sunt qui te viderunt, et in amicitia tua decorati sunt.

48:12  For we live only in our life, but after death our name shall not be such.

48:12  Eliáše pak uchvátila bouře a jeho duch naplnil Elíšu. Nikdy v životě se nechvěl před vladařem a nikdo ho nemohl ovládnout.

48:12  Nam nos vita vivimus tantum : post mortem autem non erit tale nomen nostrum.

48:13  Elias was indeed covered with the whirlwind, and his spirit was filled up in Eliseus: in his days he feared not the prince, and no man was more powerful than he.

48:13  Nebylo nic, co by nedokázal – jeho tělo prorokovalo ještě po smrti!

48:13  Elias quidem in turbine tectus est, et in Eliseo completus est spiritus ejus : in diebus suis non pertimuit principem, et potentia nemo vicit illum :

48:14  No word could overcome him, and after death his body prophesied.

48:14  Dokud byl naživu, konal divy, a i když umřel, činil zázraky.

48:14  nec superavit illum verbum aliquod, et mortuum prophetavit corpus ejus.

48:15  In his life he did great wonders, and in death he wrought miracles.

48:15  I přes to všechno se však lid neobrátil, se svými hříchy nepřestal, dokud ho neodvlekli z jeho země a nerozehnali všude po světě.

48:15  In vita sua fecit monstra, et in morte mirabilia operatus est.

48:16  For all this the people repented not, neither did they depart from their sins till they were cast out of their land, and were scattered through all the earth.

48:16  Z lidu pak zůstal jen maličký zbytek a vládce v domě Davida. Část jich dělala, co je správné, část ale hřešila pořád dál.

48:16  In omnibus istis non pœnituit populus, et non recesserunt a peccatis suis, usque dum ejecti sunt de terra sua, et dispersi sunt in omnem terram :

48:17  And there was left but a small people, and a prince in the house of David.

48:17  Ezechiáš opevnil své město a zavedl do něj vodovod, krumpáči vykopal tunel ve skále a zřídil vodní nádrže.

48:17  et relicta est gens perpauca, et princeps in domo David.

48:18  Some of these did that which pleased God: but others committed many sins.

48:18  Za jeho dnů přitáhl Senacherib a místo sebe vyslal Rabsaka. Ten začal Sionu hrozit pěstí a ve své pýše se vychloubal.

48:18  Quidam ipsorum fecerunt quod placeret Deo : alii autem multa commiserunt peccata.

48:19  Ezechias fortified his city, and brought in water into the midst thereof, and he digged a rock with iron, and made a well for water.

48:19  Jejich srdce se tehdy chvěla, srdce a ruce se třásly, trpěli bolestmi jako rodička.

48:19  Ezechias munivit civitatem suam, et induxit in medium ipsius aquam : et fodit ferro rupem, et ædificavit ad aquam puteum.

48:20  In his days Sennacherib came up, and sent Rabsaces, and lifted up his hand against them, and he stretched out his hand against Sion, and became proud through his power.

48:20  Vzývali Hospodina, který je milosrdný, vzpínali k němu ruce v modlitbách a Svatý v nebi je brzy vyslyšel a skrze Izaiáše je zachránil.

48:20  In diebus ipsius ascendit Sennacherib, et misit Rabsacen, et sustulit manum suam contra illos : et extulit manum suam in Sion, et superbus factus est potentia sua.

48:21  Then their hearts and hands trembled, and they were in pain as women in travail.

48:21  Udeřil na tábor Asyřanů – jeho anděl je rozdrtil!

48:21  Tunc mota sunt corda et manus ipsorum : et doluerunt quasi parturientes mulieres.

48:22  And they called upon the Lord who is merciful, and spreading their hands, they lifted them up to heaven: and the holy Lord God quickly heard their voice.

48:22  Ano, Ezechiáš dělal, co se líbí Hospodinu, a stále chodil po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izaiáš, muž veliký a spolehlivý ve svém vidění.

48:22  Et invocaverunt Dominum misericordem, et expandentes manus suas extulerunt ad cælum : et Sanctus, Dominus Deus, audivit cito vocem ipsorum.

48:23  He was not mindful of their sins, neither did he deliver them up to their enemies, but he purified them by the hand of Isaias, the holy prophet.

48:23  Za jeho dnů slunce ustoupilo nazpět a králův život se prodloužil.

48:23  Non est commemoratus peccatorum illorum, neque dedit illos inimicis suis : sed purgavit eos in manu Isaiæ sancti prophetæ.

48:24  He overthrew the army of the Assyrians, and the angel of the Lord destroyed them.

48:24  Nezdolným duchem viděl, co přijde, a těšil ty, kdo na Sionu plakali.

48:24  Dejecit castra Assyriorum, et contrivit illos angelus Domini :

48:25  For Ezechias did that which pleased God, and walked valiantly in the way of David his father, which Isaias, the great prophet, and faithful in the sight of God, had commanded him.

48:25  Odhalil budoucnost až do konce věků a věci skryté, ještě než nastaly.

48:25  nam fecit Ezechias quod placuit Deo, et fortiter ivit in via David patris sui, quam mandavit illi Isaias, propheta magnus, et fidelis in conspectu Dei.

48:26  In his days the sun wen backward, and he lengthened the king's life.

48:26  In diebus ipsius retro rediit sol, et addidit regi vitam.

48:27  With a great spirit he saw the things that are to come to pass at last, and comforted the mourners in Sion.

48:27  Spiritu magno vidit ultima, et consolatus est lugentes in Sion usque in sempiternum.

48:28  He showed what should come to pass for ever, and secret things before they came.

48:28  Ostendit futura, et abscondita antequam evenirent.

Chapter 49

49:1  The memory of Josias is like the composition of a sweet smell made by the art of a perfumer:

49:1  Jošiášova památka je jako vonná směs, kterou připravil zručný voňavkář. Všem ústům je libá jako med, jak hudba, když se koná hodokvas.

49:1  Memoria Josiæ in compositionem odoris facta opus pigmentarii.

49:2  His remembrance shall be sweet as honey in every mouth, and as music at a banquet of wine.

49:2  Trápil se naším odpadlictvím a hnusné ohavnosti odstranil.

49:2  In omni ore quasi mel indulcabitur ejus memoria, et ut musica in convivio vini.

49:3  He was directed by God unto the repentance of the nation, and he took away the abominations of wickedness.

49:3  Přilnul k Hospodinu celým srdcem a prosadil zbožnost v bezbožných časech.

49:3  Ipse est directus divinitus in pœnitentiam gentis, et tulit abominationes impietatis.

49:4  And he directed his heart towards the Lord, and in the days of sinners he strengthened godliness.

49:4  Kromě Davida, Ezechiáše a Jošiáše všichni hřešili a hřešili. Protože opustili Zákon Nejvyššího, judští králové skončili;

49:4  Et gubernavit ad Dominum cor ipsius, et in diebus peccatorum corroboravit pietatem.

49:5  Except David, and Ezechias and Josias, all committed sin.

49:5  svou moc nakonec předali jiným, svou slávu dali cizákům.

49:5  Præter David et Ezechiam et Josiam, omnes peccatum commiserunt :

49:6  For the kings of Juda forsook the law of the most High, and despised the fear of God.

49:6  Ti vypálili svaté, vyvolené město a vyprázdnili jeho ulice,

49:6  nam reliquerunt legem Altissimi reges Juda, et contempserunt timorem Dei.

49:7  So they gave their kingdom to others, and their glory to a strange nation,

49:7  jak to Jeremiáš pověděl. Trápili ho, a přitom byl prorok zasvěcený už v lůně matčině, aby vyvracel, ničil a bořil, ale i stavěl a sázel.

49:7  Dederunt enim regnum suum aliis, et gloriam suam alienigenæ genti.

49:8  They burnt the chosen city of holiness, and made the streets thereof desolate according to the prediction of Jeremias.

49:8  Ezechiel spatřil vidění Boží slávy, jež mu byla ukázána nad vozem s cheruby.

49:8  Incenderunt electam sanctitatis civitatem, et desertas fecerunt vias ipsius in manu Jeremiæ.

49:9  For they treated him evil, who was consecrated a prophet from his mother's womb, to overthrow, and pluck up, and destroy, and to build again, and renew.

49:9  Zmínil se také o Jobovi, který vždy chodil spravedlivými cestami.

49:9  Nam male tractaverunt illum qui a ventre matris consecratus est propheta, evertere, et eruere, et perdere, et iterum ædificare, et renovare :

49:10  It was Ezechiel that saw the glorious vision, which was shewn him upon the chariot of cherubims.

49:10  Kéž také kosti dvanácti proroků znovu vzklíčí z hrobů, neboť utěšovali Jákobův lid a zachraňovali ho pevnou nadějí!

49:10  Ezechiel, qui vidit conspectum gloriæ quam ostendit illi in curru cherubim.

49:11  For he made mention of the enemies under the figure of rain, and of doing good to them that shewed right ways.

49:11  Jak máme vychválit Zerubábela? Byl jako pečetní prsten na pravici,

49:11  Nam commemoratus est inimicorum in imbre, benefacere illis qui ostenderunt rectas vias.

49:12  And may the bones of the twelve prophets spring up out of their place: for they strengthened Jacob, and redeemed themselves by strong faith.

49:12  stejně jako Jošua, syn Jocadakův. Ti dva za svých dnů vystavěli Boží dům a vztyčili Hospodinu svatý chrám, vystrojený k jeho věčné slávě.

49:12  Et duodecim prophetarum ossa pullulent de loco suo : nam corroboraverunt Jacob, et redemerunt se in fide virtutis.

49:13  How shall we magnify Zorobabel? for he was as a signet on the right hand;

49:13  Také Nehemiášova památka je slavná: on vztyčil naše stržené hradby, vystavěl brány a závory a znovu postavil naše domy.

49:13  Quomodo amplificemus Zorobabel ? nam et ipse quasi signum in dextera manu :

49:14  In like manner Jesus the son of Josedec who in their days built the house, and set up a holy temple to the Lord, prepared for everlasting glory.

49:14  Nikdo na světě nebyl jako Enoch – ten byl přece vzat vzhůru ze země!

49:14  sic et Jesum filium Josedec, qui in diebus suis ædificaverunt domum, et exaltaverunt templum sanctum Domino, paratum in gloriam sempiternam.

49:15  And let Nehemias be a long time remembered, who raised up for us our walls that were cast down, and set up the gates and the bars, who rebuilt our houses.

49:15  Nenarodil se také muž jako Josef – i jeho kostem byla projevena čest.

49:15  Et Nehemias in memoriam multi temporis, qui erexit nobis muros eversos, et stare fecit portas et seras, qui erexit domos nostras.

49:16  No man was born upon earth like Henoch: for he also was taken up from the earth.

49:16  Sem, Set a Enoš byli slavní, Adam však vévodí všem živým stvořením.

49:16  Nemo natus est in terra qualis Henoch, nam et ipse receptus est a terra :

49:17  Nor as Joseph, who was a man born prince of his brethren, the support of his family, the ruler of his brethren, the stay of the people:

49:17  neque ut Joseph, qui natus est homo princeps fratrum, firmamentum gentis, rector fratrum, stabilimentum populi :

49:18  And his bones were visited, and after death they prophesied.

49:18  et ossa ipsius visitata sunt, et post mortem prophetaverunt.

49:19  Seth and Sem obtained glory among men: and above every soul Adam in the beginning,

49:19  Seth et Sem apud homines gloriam adepti sunt, et super omnem animam in origine Adam.

Chapter 50

50:1  Simon the high priest, the son of Onias, who in his life propped up the house, and in his days fortified the temple.

50:1  Velekněz Šimon, syn Oniášův, vůdce svých bratrů a chlouba lidu, za svého života opravil Boží dům; opevnil chrám za svých dnů.

50:1  Simon, Oniæ filius, sacerdos magnus, qui in vita sua suffulsit domum, et in diebus suis corroboravit templum.

50:2  By him also the height of the temple was founded, the double building and the high walls of the temple.

50:2  Položil základy vysokých dvojitých hradeb, do výše se tyčící chrámový okrsek.

50:2  Templi etiam altitudo ab ipso fundata est, duplex ædificatio, et excelsi parietes templi.

50:3  In his days the wells of water flowed out, and they were filled as the sea above measure.

50:3  Za jeho dnů byl vyhlouben vodojem, nádrž rozlehlá jako moře.

50:3  In diebus ipsius emanaverunt putei aquarum, et quasi mare adimpleti sunt supra modum.

50:4  He took care of his nation, and delivered it from destruction.

50:4  Starostlivě chránil lid před neštěstím a před obléháním město opevnil.

50:4  Qui curavit gentem suam, et liberavit eam a perditione :

50:5  He prevailed to enlarge the city, and obtained glory in his conversation with the people: and enlarged the entrance of the house and the court.

50:5  Jakou měl slávu, když stál uprostřed lidu, když vycházel ze svatyně za oponou!

50:5  qui prævaluit amplificare civitatem, qui adeptus est gloriam in conversatione gentis, et ingressum domus et atrii amplificavit.

50:6  He shone in his days as the morning star in the midst of a cloud, and as the moon at the full.

50:6  Byl jako jitřenka vprostřed mraků, jak měsíc v době úplňku,

50:6  Quasi stella matutina in medio nebulæ, et quasi luna plena, in diebus suis lucet :

50:7  And as the sun when it shineth, so did he shine in the temple of God.

50:7  jak slunce osvěcující chrám Nejvyššího, jak duha zářící ve třpytných oblacích,

50:7  et quasi sol refulgens, sic ille effulsit in templo Dei.

50:8  And as the rainbow giving light in bright clouds, and as the flower of roses in the days of the spring, and as the lilies that are on the brink of the water, and as the sweet smelling frankincense in the time of summer.

50:8  jak růže kvetoucí za jarních dnů, jak lilie u vodních pramenů, jak libanonský les v letní den,

50:8  Quasi arcus refulgens inter nebulas gloriæ, et quasi flos rosarum in diebus vernis, et quasi lilia quæ sunt in transitu aquæ, et quasi thus redolens in diebus æstatis :

50:9  As a bright fire, and frankincense burning in the fire.

50:9  jak oheň v kadidelnici s kadidlem, jak nádoba tepaná z ryzího zlata všemi drahokamy zdobená,

50:9  quasi ignis effulgens, et thus ardens in igne :

50:10  As a massy vessel of gold, adorned with every precious stone.

50:10  jak plody obsypaná oliva, jak cypřiš tyčící se do oblak.

50:10  quasi vas auri solidum, ornatum omni lapide pretioso :

50:11  As an olive tree budding forth, and a cypress tree rearing itself on high, when he put on the robe of glory, and was clothed with the perfection of power.

50:11  Když si bral slavnostní roucho a oblékl skvostné ozdoby, když vystupoval k svatému oltáři, naplnil slávou chrámové nádvoří.

50:11  quasi oliva pullulans, et cypressus in altitudinem se extollens, in accipiendo ipsum stolam gloriæ, et vestiri eum in consummationem virtutis.

50:12  When he went up to the holy altar, he honoured the vesture of holiness.

50:12  Když přijímal z rukou kněží části obětí, a stál u oltářního ohniště s věncem bratří kolem sebe, byl jako mladý libanonský cedr, obklopený kmeny palem.

50:12  In ascensu altaris sancti gloriam dedit sanctitatis amictum.

50:13  And when he took the portions out of the hands of the priests, he himself stood by the altar. And about him was the ring of his brethren: and as the cedar planted in mount Libanus,

50:13  A když všichni synové Áronovi ve své nádheře stáli s Hospodinovou obětí v rukou před celým shromážděním Izraele,

50:13  In accipiendo autem partes de manu sacerdotum, et ipse stans juxta aram : et circa illum corona fratrum : quasi plantatio cedri in monte Libano,

50:14  And as branches of palm trees, they stood round about him, and all the sons of Aaron in their glory.

50:14  konal bohoslužbu u oltáře, aby Nejvyššímu, Všemohoucímu vystrojil oběť.

50:14  sic circa illum steterunt quasi rami palmæ : et omnes filii Aaron in gloria sua.

50:15  And the oblation of the Lord was in their hands, before all the congregation of Israel: and finishing his service, on the altar, to honour the offering of the most high King,

50:15  Vzal do ruky pohár, aby vykonal úlitbu z krve hroznů, a vylil trochu k patě oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi vesmíru.

50:15  Oblatio autem Domini in manibus ipsorum coram omni synagoga Israël : et consummatione fungens in ara, amplificare oblationem excelsi Regis,

50:16  He stretched forth his hand to make a libation, and offered of the blood of the grape.

50:16  Synové Áronovi přitom pozvedli hlas a zatroubili na kovové trubky, aby zazněly hlasité fanfáry na připomínku před Nejvyšším.

50:16  porrexit manum suam in libatione, et libavit de sanguine uvæ.

50:17  He poured out at the foot of the altar a divine odour to the most high Prince.

50:17  Všechen lid přitom společně padl hned tváří k zemi, aby se poklonil svému Hospodinu, Nejvyššímu, Všemohoucímu Bohu.

50:17  Effudit in fundamento altaris odorem divinum excelso Principi.

50:18  Then the sons of Aaron shouted, they sounded with beaten trumpets, and made a great noise to be heard for a remembrance before God.

50:18  Zpěváci ho začali chválit svým hlasem a mocně zněla lahodná píseň.

50:18  Tunc exclamaverunt filii Aaron, in tubis productilibus sonuerunt : et auditam fecerunt vocem magnam in memoriam coram Deo.

50:19  Then all the people together made haste, and fell down to the earth upon their faces, to adore the Lord their God, and to pray to the Almighty God the most High.

50:19  Lid začal prosit Hospodina, Nejvyššího, a modlil se k Milosrdnému, dokud neskončil Hospodinův obřad a nebyla dovršena bohoslužba.

50:19  Tunc omnis populus simul properaverunt, et ceciderunt in faciem super terram, adorare Dominum Deum suum, et dare preces omnipotenti Deo excelso.

50:20  And the singers lifted up their voices, and in the great house the sound of sweet melody was increased.

50:20  Šimon pak sestoupil a pozvedl ruce nad celým shromážděním synů Izraele, aby jim svými rty dal Hospodinovo požehnání a s hrdostí vyslovil jeho jméno.

50:20  Et amplificaverunt psallentes in vocibus suis, et in magna domo auctus est sonus suavitatis plenus.

50:21  And the people in prayer besought the Lord the most High, until the worship of the Lord was perfected, and they had finished their office.

50:21  Tehdy se lid znovu poklonil, aby přijal požehnání od Nejvyššího.

50:21  Et rogavit populus Dominum excelsum in prece, usque dum perfectus est honor Domini, et munus suum perfecerunt.

50:22  Then coming down, he lifted up his hands over all the congregation of the children of Israel, to give glory to God with his lips, and to glory in his name:

50:22  A nyní dobrořečte Bohu veškerenstva, který všude koná divy veliké, který nás pěstuje už od matčina lůna a zahrnuje nás svým soucitem.

50:22  Tunc descendens, manus suas extulit in omne congregationem filiorum Israël, dare gloriam Deo a labiis suis, et in nomine ipsius gloriari :

50:23  And he repeated his prayer, willing to shew the power of God.

50:23  Kéž naplní naše srdce radostí a daruje Izraeli mír za našich dnů i navěky.

50:23  et iteravit orationem suam, volens ostendere virtutem Dei.

50:24  And now pray ye to the God of all, who hath done great things in all the earth, who hath increased our days from our mother's womb, and hath done with us according to his mercy.

50:24  Kéž nás provází jeho soucit a za našich dnů nás vykoupí!

50:24  Et nunc orate Deum omnium, qui magna fecit in omni terra, qui auxit dies nostros a ventre matris nostræ, et fecit nobiscum secundum suam misericordiam :

50:25  May he grant us joyfulness of heart, and that there be peace in our days in Israel for ever:

50:25  Dva národy jsou mi odporné a třetí není ani národem:

50:25  det nobis jucunditatem cordis, et fieri pacem in diebus nostris in Israël per dies sempiternos :

50:26  That Israel may believe that the mercy of God is with us, to deliver us in his days.

50:26  obyvatelé pohoří Seír, Filištíni a tlupa hlupáků, co žijí v Šechemu.

50:26  credere Israël nobiscum esse Dei misericordiam, ut liberet nos in diebus suis.

50:27  There are two nations which my soul abhorreth: and the third is no nation: which I hate:

50:27  Poučení moudrosti a vědění zapsal do této knihy Ješua, syn Siracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma, z jehož srdce moudrost tryskala.

50:27  Duas gentes odit anima mea : tertia autem non est gens quam oderim :

50:28  They that sit on mount Seir, and the Philistines, and the foolish people that dwell in Sichem.

50:28  Blaze tomu, kdo se těmito slovy bude zabývat; kdo si je vezme k srdci, dojde moudrosti.

50:28  qui sedent in monte Seir, et Philisthiim, et stultus populus qui habitat in Sichimis.

50:29  Jesus the son of Sirach, of Jerusalem, hath written in this book the doctrine of wisdom and instruction, who renewed wisdom from his heart.

50:29  Bude-li podle nich jednat, zvládne všechno, vždyť jeho stezkou bude Hospodinovo světlo.

50:29  Doctrinam sapientiæ et disciplinæ scripsit in codice isto Jesus, filius Sirach, Jerosolymita, qui renovavit sapientiam de corde suo.

50:30  Blessed is he that is conversant in these good things and he that layeth them up in his heart, shall be wise always.

50:30  Beatus qui in istis versatur bonis : qui ponit illa in corde suo, sapiens erit semper.

50:31  For if he do them, he shall be strong to do all things: because the light of God guideth his steps.

50:31  Si enim hæc fecerit, ad omnia valebit, quia lux Dei vestigium ejus est.

Chapter 51

51:1  A prayer of Jesus the son of Sirach. I will give glory to thee, O Lord, O King, and I will praise thee, O God my Saviour.

51:1  Vzdávám ti díky, Hospodine Králi, chválím tě, Bože, Spasiteli můj! Tvému jménu vzdávám díky –

51:1  Oratio Jesu filii Sirach. Confitebor tibi, Domine rex, et collaudabo te Deum salvatorem meum.

51:2  I will give glory to thy name: for thou hast been a helper and protector to me.

51:2  vždyť jsi byl mým ochráncem i oporou! Zachránils mé tělo ze záhuby, z léčky pomlouvačného jazyka a od rtů, jež vymýšlejí lži. Před zraky protivníků jsi byl mou oporou; zachránil jsi mě

51:2  Confitebor nomini tuo, quoniam adjutor et protector factus es mihi,

51:3  And hast preserved my body from destruction, from the snare of an unjust tongue, and from the lips of them that forge lies, and in the sight of them that stood by, thou hast been my helper.

51:3  svým velikým soucitem pro jméno své před zuby, které mě chtěly pohltit, před rukou těch, kdo mě chtěli zahubit, před mnohým trápením, jež jsem zakusil,

51:3  et liberasti corpus meum a perditione : a laqueo linguæ iniquæ, et a labiis operantium mendacium : et in conspectu astantium factus es mihi adjutor.

51:4  And thou hast delivered me, according to the multitude of the mercy of thy name, from them that did roar, prepared to devour.

51:4  před udušením mezi plameny, před ohněm, jejž jsem nezapálil,

51:4  Et liberasti me, secundum multitudinem misericordiæ nominis tui, a rugientibus præparatis ad escam :

51:5  Out of the hands of them that sought my life, and from the gates of afflictions, which compassed me about:

51:5  před zejícím jícnem podsvětí, před nečistým jazykem a lživým slovem,

51:5  de manibus quærentium animam meam, et de portis tribulationum quæ circumdederunt me ;

51:6  From the oppression of the flame which surrounded me, and in the midst of the fire I was not burnt.

51:6  před křivým osočením u krále. Můj život se k smrti naklonil, má duše se přiblížila k podsvětí.

51:6  a pressura flammæ quæ circumdedit me, et in medio ignis non sum æstuatus ;

51:7  From the depth of the belly of hell, and from an unclean tongue, and from lying words, from an unjust king, and from a slanderous tongue:

51:7  Odevšad mě obklíčili, nebylo pomoci, hledal jsem člověka, jenž by mě podpořil, nikde však ani jediný.

51:7  de altitudine ventris inferi, et a lingua coinquinata, et a verbo mendacii, a rege iniquo, et a lingua injusta.

51:8  My soul shall praise the Lord even to death.

51:8  Vtom jsem si vzpomněl na tvůj soucit, Hospodine, na tvé milosrdenství, jež trvá od věků; na to, že vysvobozuješ doufající v tebe a zachraňuješ je z rukou nepřátel.

51:8  Laudabit usque ad mortem anima mea Dominum,

51:9  And my life was drawing near to hell beneath.

51:9  Vyslal jsem ze země svou snažnou prosbu, modlil se za záchranu před smrtí.

51:9  et vita mea appropinquans erat in inferno deorsum.

51:10  They compassed me on every side, and there was no one that would help me. I looked for the succour of men, and there was none.

51:10  Volal jsem: „Hospodine, ty jsi můj Otec, neopouštěj mě ve dnech soužení, když jsem proti pyšným bezmocný! Tvé jméno chci chválit bez přestání, chci ti zpívat písně vděčnosti.“

51:10  Circumdederunt me undique, et non erat qui adjuvaret : respiciens eram ad adjutorium hominum, et non erat.

51:11  I remembered thy mercy, O Lord, and thy works, which are from the beginning of the world.

51:11  A má modlitba byla vyslyšena; zachránil jsi mě ze záhuby a vysvobodil mě ve zlé chvíli.

51:11  Memoratus sum misericordiæ tuæ Domine, et operationis tuæ, quæ a sæculo sunt :

51:12  How thou deliverest them that wait for thee, O Lord, and savest them out of the hands of the nations.

51:12  Za to ti budu vzdávat díky a chválu, dobrořečit budu Hospodinovu jménu!

51:12  quoniam eruis sustinentes te, Domine, et liberas eos de manibus gentium.

51:13  Thou hast exalted my dwelling place upon the earth and I have prayed for death to pass away.

51:13  Zamlada, než jsem se vydal na svou pouť, žádal jsem v modlitbách směle o moudrost.

51:13  Exaltasti super terram habitationem meam, et pro morte defluente deprecatus sum.

51:14  I called upon the Lord, the father of my Lord, that he would not leave me in the day of my trouble, and in the time of the proud without help.

51:14  Prosil jsem o ni před chrámem a budu ji hledat až do konce.

51:14  Invocavi Dominum patrem Domini mei, ut non derelinquat me in die tribulationis meæ, et in tempore superborum, sine adjutorio.

51:15  I will praise thy name continually, and will praise it with thanksgiving, and my prayer was heard.

51:15  Od prvního rozpuku až k plné zralosti plnila mé srdce radostí. Mé nohy vykročily přímými cestami, už od mládí jdu v jejích šlépějích.

51:15  Laudabo nomen tuum assidue, et collaudabo illud in confessione : et exaudita est oratio mea,

51:16  And thou hast saved me from destruction, and hast delivered me from the evil time.

51:16  Sotva jsem naklonil ucho, hned jsem ji obdržel a nalezl, co pro mě bylo velmi poučné.

51:16  et liberasti me de perditione, et eripuisti me de tempore iniquo.

51:17  Therefore I will give thanks, and praise thee, and bless the name of the Lord.

51:17  Díky ní jsem začal dělat pokroky – Toho, jenž mi dává moudrost, proto velebím!

51:17  Propterea confitebor, et laudem dicam tibi, et benedicam nomini Domini.

51:18  When I was yet young, before I wandered about, I sought for wisdom openly in my prayer.

51:18  Rozhodl jsem se uvádět ji ve skutek, nadchl jsem se pro dobro a nebudu zahanben.

51:18  Cum adhuc junior essem, priusquam oberrarem, quæsivi sapientiam palam in oratione mea.

51:19  I prayed for her before the temple, and unto the very end I will seek after her, and she flourished as a grape soon ripe.

51:19  Zápasil jsem o moudrost celou svou duší, plnil jsem Zákon se vší přesností, vzpínal jsem ruce vzhůru k nebi a litoval, jak málo jí rozumím.

51:19  Ante templum postulabam pro illis, et usque in novissimis inquiram eam : et effloruit tamquam præcox uva.

51:20  My heart delighted in her, my foot walked in the right way, from my youth up I sought after her.

51:20  Zaměřil jsem se na ni celou myslí a nalezl ji v čistotě. Mé srdce od počátku bylo jen její, a proto nebudu opuštěn.

51:20  Lætatum est cor meum in ea : ambulavit pes meus iter rectum : a juventute mea investigabam eam.

51:21  I bowed down my ear a little, and received her.

51:21  Mé nitro se chvělo touhou po ní, a tak jsem získal cenné jmění:

51:21  Inclinavi modico aurem meam, et excepi illam.

51:22  I found much wisdom in myself, and profited much therein.

51:22  Hospodin mi dal za odměnu jazyk, a jím ho nyní budu chválit.

51:22  Multam inveni in meipso sapientiam, et multum profeci in ea.

51:23  To him that giveth me wisdom, will I give glory.

51:23  Pojďte ke mně, vy neučení, a usaďte se v domě vědění.

51:23  Danti mihi sapientiam dabo gloriam :

51:24  For I have determined to follow her: I have had a zeal for good, and shall not be confounded.

51:24  Proč naříkat, že moudrost chybí, a jen po ní prahnout celou duší?

51:24  consiliatus sum enim ut facerem illam. Zelatus sum bonum, et non confundar.

51:25  My soul hath wrestled for her, and in doing it I have been confirmed.

51:25  Prohlašuji proto naplno: Můžete ji získat zadarmo!

51:25  Colluctata est anima mea in illa, et in faciendo eam confirmatus sum.

51:26  I stretched forth my hands on high, and I bewailed my ignorance of her.

51:26  Skloňte svou šíji pod její jho, svou duši nechte projít výchovou – moudrost je nadosah, jen se natáhnout!

51:26  Manus meas extendi in altum, et insipientiam ejus luxi ;

51:27  I directed my soul to her, and in knowledge I found her.

51:27  Pohleďte, s jak malým úsilím jsem získal tolik pohodlí!

51:27  animam meam direxi ad illam, et in agnitione inveni eam.

51:28  I possessed my heart with her from the beginning: therefore I shall not be forsaken.

51:28  Získejte vzdělání, i kdyby stálo sebevíc, vždyť se vám zlatě vyplatí.

51:28  Possedi cum ipsa cor ab initio : propter hoc, non derelinquar.

51:29  My entrails were troubled in seeking her: therefore shall I possess a good possession.

51:29  Upřímně se radujte z Božího slitování, nestyďte se ho chválit.

51:29  Venter meus conturbatus est quærendo illam : propterea bonam possidebo possessionem.

51:30  The Lord hath given me a tongue for my reward: and with it I will praise him.

51:30  Věnujte se svému dílu, dokud je čas, a v Boží čas vás bude čekat odměna.

51:30  Dedit mihi Dominus linguam mercedem meam, et in ipsa laudabo eum.

51:31  Draw near to me, ye unlearned, and gather yourselves together into the hours of discipline.

51:31  Appropiate ad me, indocti, et congregate vos in domum disciplinæ.

51:32  Why are ye slow and what do you say of these things? your souls are exceeding thirsty.

51:32  Quid adhuc retardatis ? et quid dicitis in his ? animæ vestræ sitiunt vehementer.

51:33  I have opened my mouth, and have spoken: buy her for yourselves without silver,

51:33  Aperui os meum, et locutus sum : Comparate vobis sine argento,

51:34  And submit your neck to the yoke, and let your soul receive discipline: for she is near at hand to be found.

51:34  et collum vestrum subjicite jugo : et suscipiat anima vestra disciplinam : in proximo est enim invenire eam.

51:35  Behold with your eyes how I have laboured a little, and have found much rest to myself.

51:35  Videte oculis vestris, quia modicum laboravi, et inveni mihi multam requiem.

51:36  Receive ye discipline as a great sum of money, and possess abundance of gold by her.

51:36  Assumite disciplinam in multo numero argenti, et copiosum aurum possidete in ea.

51:37  Let your soul rejoice in his mercy and you shall not be confounded in his praise.

51:37  Lætetur anima vestra in misericordia ejus, et non confundemini in laude ipsius.

51:38  Work your work before the time, and he will give you your reward in his time.

51:38  Operamini opus vestrum ante tempus, et dabit vobis mercedem vestram in tempore suo.