CzeBKR - Psalms

Chapter 1

1:1  Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

1:2  Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

1:3  Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.

1:4  Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

1:5  A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

1:6  Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

Chapter 2

2:1  Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2:2  Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

2:3  Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

2:4  Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

2:5  Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

2:6  Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

2:7  Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

2:8  Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

2:9  Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

2:10  A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

2:11  Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

2:12  Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Chapter 3

3:1  Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

3:2  Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

3:3  Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

3:4  Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

3:5  Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

3:6  Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

3:7  Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.

3:8  Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.

Chapter 4

4:1  Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

4:2  Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.

4:3  Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

4:4  Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.

4:5  Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.

4:6  Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,

4:7  I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.

4:8  Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.

Chapter 5

5:1  Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

5:2  Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

5:3  Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

5:4  Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

5:5  Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

5:6  Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

5:7  Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

5:8  Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

5:9  Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

5:10  Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

5:11  A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.

5:12  Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.

Chapter 6

6:1  Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

6:2  Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

6:3  Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

6:4  Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

6:5  Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

6:6  Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

6:7  Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

6:8  Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.

6:9  Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal.

6:10  Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.

Chapter 7

7:1  Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne,

7:2  Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.

7:3  Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,

7:4  Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),

7:5  Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.

7:6  Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil.

7:7  I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.

7:8  Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest.

7:9  Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý.

7:10  Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem.

7:11  Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.

7:12  Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.

7:13  Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.

7:14  Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.

7:15  Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.

7:16  Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí.

7:17  Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.

Chapter 8

8:1  Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.

8:2  Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

8:3  Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

8:4  Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?

8:5  Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.

8:6  Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:

8:7  Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,

8:8  Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými.

8:9  Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!

Chapter 9

9:1  Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

9:2  Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

9:3  Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

9:4  Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

9:5  Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

9:6  Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

9:7  Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

9:8  Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

9:9  Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

9:10  I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

9:11  Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

9:12  Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

9:13  Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

9:14  Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

9:15  Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

9:16  Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.

9:17  Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.

9:18  Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

9:19  Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.

9:20  Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah.

Chapter 10

10:1  Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

10:2  Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

10:3  Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

10:4  Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

10:5  Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,

10:6  Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.

10:7  Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

10:8  Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

10:9  Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

10:10  Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

10:11  Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

10:12  Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

10:13  Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

10:14  Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

10:15  Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

10:16  Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.

10:17  Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

10:18  Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

Chapter 11

11:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?

11:2  Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.

11:3  Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?

11:4  Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.

11:5  Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

11:6  Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

11:7  Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.

Chapter 12

12:1  Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

12:2  Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

12:3  Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

12:4  Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

12:5  Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

12:6  Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

12:7  Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

12:8  Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

Chapter 13

13:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou?

13:2  Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?

13:3  Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti,

13:4  A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl.

13:5  Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém;

13:6  zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.

Chapter 14

14:1  Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.

14:2  Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

14:3  Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

14:4  Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají.

14:5  Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého.

14:6  Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho.

14:7  Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

Chapter 15

15:1  Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?

15:2  Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.

15:3  Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého.

15:4  Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění.

15:5  Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.

Chapter 16

16:1  Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.

16:2  Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.

16:3  Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.

16:4  Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.

16:5  Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.

16:6  Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.

16:7  Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.

16:8  Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.

16:9  Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.

16:10  Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.

16:11  Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.

Chapter 17

17:1  Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

17:2  Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

17:3  Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

17:4  Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

17:5  Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

17:6  Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

17:7  Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

17:8  Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

17:9  Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

17:10  Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

17:11  Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

17:12  Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

17:13  Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

17:14  Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

17:15  Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

Chapter 18

18:1  Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

18:2  Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

18:3  Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.

18:4  Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.

18:5  Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

18:6  V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

18:7  Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

18:8  Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

18:9  Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

18:10  A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.

18:11  Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.

18:12  Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.

18:13  I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

18:14  Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.

18:15  I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.

18:16  Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.

18:17  Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

18:18  Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

18:19  Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.

18:20  Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.

18:21  Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

18:22  Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.

18:23  Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.

18:24  Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.

18:25  Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.

18:26  K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

18:27  Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.

18:28  Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.

18:29  Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.

18:30  Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.

18:31  Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?

18:32  Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.

18:33  Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

18:34  Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

18:35  Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.

18:36  Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.

18:37  Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.

18:38  Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.

18:39  Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.

18:40  Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.

18:41  Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

18:42  I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.

18:43  Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.

18:44  Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.

18:45  Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.

18:46  Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

18:47  Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.

18:48  Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.

18:49  A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,

18:50  Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

Chapter 19

19:1  Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

19:2  Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

19:3  Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

19:4  Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

19:5  Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

19:6  Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

19:7  Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

19:8  Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

19:9  Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

19:10  Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

19:11  Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

19:12  Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

19:13  I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.

19:14  Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.

Chapter 20

20:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova.

20:2  Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě.

20:3  Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah.

20:4  Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň.

20:5  I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé.

20:6  Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení.

20:7  Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme.

20:8  A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme.

20:9  Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme.

Chapter 21

21:1  Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.

21:2  Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.

21:3  Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.

21:4  Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.

21:5  Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.

21:6  Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.

21:7  A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.

21:8  Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.

21:9  Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.

21:10  Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,

21:11  Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.

21:12  Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.

21:13  Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.

Chapter 22

22:1  Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

22:2  Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

22:3  Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

22:4  Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

22:5  V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

22:6  K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

22:7  Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

22:8  Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

22:9  Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

22:10  Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

22:11  Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

22:12  Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

22:13  Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

22:14  Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

22:15  Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

22:16  Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

22:17  Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

22:18  Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

22:19  Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

22:20  Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

22:21  Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

22:22  Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22:23  I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

22:24  Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

22:25  Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

22:26  O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

22:27  Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

22:28  Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

22:29  Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

22:30  Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

22:31  Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Chapter 23

23:1  Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

23:2  Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

23:3  Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

23:4  Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

23:5  Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.

23:6  Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.

Chapter 24

24:1  Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.

24:2  Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.

24:3  Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?

24:4  Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.

24:5  Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.

24:6  Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah.

24:7  Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

24:8  Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník.

24:9  Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

24:10  Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah.

Chapter 25

25:1  Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.

25:2  Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.

25:3  A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.

25:4  Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.

25:5  Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.

25:6  Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.

25:7  Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.

25:8  Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.

25:9  Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.

25:10  Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.

25:11  Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.

25:12  Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?

25:13  Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.

25:14  Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.

25:15  Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.

25:16  Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.

25:17  Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.

25:18  Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.

25:19  Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.

25:20  Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.

25:21  Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.

25:22  Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.

Chapter 26

26:1  Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

26:2  Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

26:3  Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

26:4  S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

26:5  V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

26:6  Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

26:7  Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

26:8  Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

26:9  Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

26:10  V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

26:11  Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

26:12  Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.

Chapter 27

27:1  Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?

27:2  Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.

27:3  Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.

27:4  Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.

27:5  Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.

27:6  A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.

27:7  Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.

27:8  O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu.

27:9  Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.

27:10  Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine.

27:11  Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.

27:12  Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.

27:13  Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.

27:14  Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.

Chapter 28

28:1  Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu.

28:2  Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé.

28:3  Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich.

28:4  Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich.

28:5  Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati.

28:6  Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých.

28:7  Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu.

28:8  Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest.

28:9  Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky.

Chapter 29

29:1  Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu.

29:2  Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti.

29:3  Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými.

29:4  Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností.

29:5  Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské.

29:6  A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec.

29:7  Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně.

29:8  Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes.

29:9  Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje.

29:10  Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky.

29:11  Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji.

Chapter 30

30:1  Žalm písně, při posvěcení domu Davidova. Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.

30:2  Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.

30:3  Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.

30:4  Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.

30:5  Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.

30:6  I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.

30:7  Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.

30:8  I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:

30:9  Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?

30:10  Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.

30:11  I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím.

30:12  Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu.

Chapter 31

31:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.

31:2  Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

31:3  Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.

31:4  Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

31:5  V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.

31:6  Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

31:7  Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.

31:8  Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.

31:9  Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.

31:10  Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

31:11  U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.

31:12  Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.

31:13  Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.

31:14  Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

31:15  V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.

31:16  Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.

31:17  Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.

31:18  Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.

31:19  Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.

31:20  Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.

31:21  Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.

31:22  Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.

31:23  Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.

31:24  Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.

Chapter 32

32:1  Žalm Davidův vyučující. Blahoslavený jest ten, jemuž odpuštěno přestoupení, a jehož hřích přikryt jest.

32:2  Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti, a v jehož duchu lsti není.

32:3  Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne.

32:4  Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá, tak že přirozená vlhkost má obrátila se v sucho letní. Sélah.

32:5  Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. Sélah.

32:6  Za to se tobě bude modliti každý svatý, v času příhodném k nalezení tebe; pročež vody mnohé v rozvodnění k němu nedosáhnou.

32:7  Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vítězným obdaříš. Sélah.

32:8  Já tobě k srozumění posloužím, a vyučím tě cestě, po níž bys choditi měl; dámť radu, oči své na tě obrátě.

32:9  Nebývejte jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají, jejichž ústa uzdou a udidly sevříti musíš, aby tobě neškodili.

32:10  Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství obklíčí.

32:11  Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozpěvujte všickni srdce upřímého.

Chapter 33

33:1  Veselte se spravedliví v Hospodinu, na upříméť přísluší chválení.

33:2  Oslavujte Hospodina na harfě, na loutně, a na nástroji o desíti strunách, žalmy zpívejte jemu.

33:3  Zpívejte jemu píseň novou, a huďte dobře a zvučně.

33:4  Nebo pravé jest slovo Hospodinovo, a všeliké dílo jeho stálé.

33:5  Milujeť spravedlnost a soud, milosrdenství Hospodinova plná jest země.

33:6  Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.

33:7  Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti.

33:8  Boj se Hospodina všecka země, děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského.

33:9  Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se.

33:10  Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská.

33:11  Rada pak Hospodinova na věky trvá, myšlení srdce jeho od národu do pronárodu.

33:12  Blahoslavený národ, kteréhož Hospodin jest Bohem jeho, lid ten, kterýž sobě on vyvolil za dědictví.

33:13  Hospodin patře s nebe, vidí všecky syny lidské,

33:14  Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země.

33:15  Ten, kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich, spatřuje všecky skutky jejich.

33:16  Nebývá král zachován skrze mnohý zástup, ani udatný rek vysvobozen skrze velikou moc svou.

33:17  Oklamavatelný jest kůň k spomožení, aniž ve množství síly své vytrhuje.

33:18  Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí, a na ty, kteříž očekávají milosrdenství jeho,

33:19  Aby vyprostil od smrti duše jejich, a živil je v čas hladu.

33:20  Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše, a pavéza naše.

33:21  V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme.

33:22  Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě.

Chapter 34

34:1  Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.

34:2  V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.

34:3  Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.

34:4  Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.

34:5  Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:

34:6  Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.

34:7  Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.

34:8  Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.

34:9  Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.

34:10  Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.

34:11  Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.

34:12  Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?

34:13  Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.

34:14  Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.

34:15  Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:

34:16  Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.

34:17  Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.

34:18  Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.

34:19  Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.

34:20  Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.

34:21  Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou.

34:22  Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho.

Chapter 35

35:1  Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

35:2  Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

35:3  Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

35:4  Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

35:5  Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

35:6  Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

35:7  Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

35:8  Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

35:9  Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

35:10  A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

35:11  Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

35:12  Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

35:13  Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

35:14  Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

35:15  Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

35:16  S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

35:17  Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

35:18  I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

35:19  Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

35:20  Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

35:21  Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

35:22  Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

35:23  Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

35:24  Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

35:25  Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

35:26  Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

35:27  Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

35:28  I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

Chapter 36

36:1  Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.

36:2  Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.

36:3  Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.

36:4  Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.

36:5  Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

36:6  Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.

36:7  Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.

36:8  Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.

36:9  Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.

36:10  Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.

36:11  Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.

36:12  Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.

Chapter 37

37:1  Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.

37:2  Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.

37:3  Doufej v Hospodina, a čiň dobré, přebývej na zemi a živ se spravedlivě.

37:4  Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.

37:5  Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.

37:6  A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.

37:7  Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.

37:8  Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.

37:9  Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.

37:10  Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

37:11  Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.

37:12  Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,

37:13  Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.

37:14  Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;

37:15  Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.

37:16  Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.

37:17  Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.

37:18  Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.

37:19  Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;

37:20  Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.

37:21  Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.

37:22  Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.

37:23  Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.

37:24  Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.

37:25  Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.

37:26  Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.

37:27  Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.

37:28  Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.

37:29  Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.

37:30  Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.

37:31  Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.

37:32  Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;

37:33  Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.

37:34  Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.

37:35  Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

37:36  Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

37:37  Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,

37:38  Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.

37:39  Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.

37:40  Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.

Chapter 38

38:1  Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

38:2  Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

38:3  Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

38:4  Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

38:5  Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

38:6  Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

38:7  Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

38:8  Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

38:9  Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

38:10  Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

38:11  Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

38:12  Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

38:13  Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

38:14  Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

38:15  Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

38:16  Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

38:17  Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

38:18  A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

38:19  Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

38:20  A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

38:21  Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

38:22  Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.

Chapter 39

39:1  Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

39:2  Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

39:3  Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

39:4  Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

39:5  Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

39:6  Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

39:7  Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

39:8  A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

39:9  Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

39:10  Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

39:11  Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

39:12  Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

39:13  Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

Chapter 40

40:1  Přednímu zpěváku, Davidův žalm. Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.

40:2  A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.

40:3  A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.

40:4  Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.

40:5  Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.

40:6  Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.

40:7  Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.

40:8  Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.

40:9  Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.

40:10  Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.

40:11  Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.

40:12  Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.

40:13  Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.

40:14  Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.

40:15  Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.

40:16  Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin.

40:17  Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž.

Chapter 41

41:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.

41:2  Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.

41:3  Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.

41:4  Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.

41:5  Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?

41:6  A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.

41:7  Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:

41:8  Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

41:9  Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.

41:10  Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;

41:11  Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.

41:12  Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky.

41:13  Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen.

Chapter 42

42:1  Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

42:2  Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

42:3  Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

42:4  Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

42:5  Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

42:6  Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

42:7  Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

42:8  Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

42:9  Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

42:10  Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

42:11  Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

Chapter 43

43:1  Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.

43:2  Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi?

43:3  Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých,

43:4  Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj.

43:5  Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

Chapter 44

44:1  Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

44:2  Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

44:3  Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

44:4  Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

44:5  V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

44:6  Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

44:7  Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

44:8  A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

44:9  Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

44:10  Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

44:11  Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

44:12  Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

44:13  Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

44:14  Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

44:15  Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

44:16  A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

44:17  Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

44:18  Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

44:19  Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

44:20  Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

44:21  Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

44:22  Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

44:23  Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

44:24  I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

44:25  Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

44:26  Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.

Chapter 45

45:1  Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.

45:2  Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.

45:3  Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.

45:4  A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.

45:5  Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.

45:6  Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.

45:7  Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.

45:8  Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.

45:9  Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.

45:10  Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.

45:11  I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.

45:12  Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.

45:13  Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.

45:14  V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.

45:15  Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.

45:16  Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.

45:17  V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků.

Chapter 46

46:1  Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.

46:2  A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.

46:3  Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.

46:4  Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.

46:5  Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.

46:6  Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.

46:7  Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.

46:8  Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.

46:9  Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,

46:10  Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi.

46:11  Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.

Chapter 47

47:1  Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním.

47:2  Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi.

47:3  Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše.

47:4  Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah.

47:5  Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby.

47:6  Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.

47:7  Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně.

47:8  Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém.

47:9  Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest.

Chapter 48

48:1  Píseň žalmu synů Chóre. Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.

48:2  Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.

48:3  Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.

48:4  Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,

48:5  Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.

48:6  Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.

48:7  Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.

48:8  Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.

48:9  Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.

48:10  Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.

48:11  Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.

48:12  Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.

48:13  Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu,

48:14  Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti.

Chapter 49

49:1  Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

49:2  Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

49:3  Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

49:4  Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

49:5  I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

49:6  Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

49:7  Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

49:8  (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

49:9  Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

49:10  Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

49:11  Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

49:12  Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

49:13  Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

49:14  Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

49:15  Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

49:16  Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

49:17  Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

49:18  Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

49:19  A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

49:20  Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.

Chapter 50

50:1  Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

50:2  Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

50:3  Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

50:4  Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

50:5  Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

50:6  I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

50:7  Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

50:8  Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

50:9  Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

50:10  Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

50:11  Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

50:12  Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

50:13  Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

50:14  Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

50:15  A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

50:16  Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

50:17  Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

50:18  Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

50:19  Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

50:20  Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

50:21  To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

50:22  Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

50:23  Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

Chapter 51

51:1  Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.

51:2  Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.

51:3  Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

51:4  Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.

51:5  Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.

51:6  Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

51:7  Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.

51:8  Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.

51:9  Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.

51:10  Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.

51:11  Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.

51:12  Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.

51:13  I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.

51:14  Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.

51:15  Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

51:16  Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.

51:17  Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.

51:18  Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.

51:19  A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.

Chapter 52

52:1  Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.

52:2  Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.

52:3  Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.

52:4  Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný.

52:5  I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah.

52:6  Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:

52:7  Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své.

52:8  Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků.

52:9  Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých.

Chapter 53

53:1  Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.

53:2  Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

53:3  Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

53:4  Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.

53:5  Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi.

53:6  Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

Chapter 54

54:1  Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou.

54:2  Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.

54:3  Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah.

54:4  Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého.

54:5  Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane.

54:6  I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré.

54:7  Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé.

Chapter 55

55:1  Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

55:2  Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

55:3  A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

55:4  Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

55:5  Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

55:6  I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

55:7  Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

55:8  Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

55:9  Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

55:10  Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

55:11  Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

55:12  Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

55:13  Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

55:14  Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

55:15  Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

55:16  Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

55:17  U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

55:18  Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

55:19  Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

55:20  Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

55:21  Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

55:22  Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

55:23  Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

Chapter 56

56:1  Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

56:2  Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

56:3  Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

56:4  Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

56:5  Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

56:6  Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

56:7  Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

56:8  Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

56:9  A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

56:10  Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

56:11  V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

56:12  Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

56:13  Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Chapter 57

57:1  Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.

57:2  Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.

57:3  Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.

57:4  Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.

57:5  Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

57:6  Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.

57:7  Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.

57:8  Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.

57:9  Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.

57:10  Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

57:11  Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

Chapter 58

58:1  Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

58:2  Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

58:3  Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

58:4  Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

58:5  Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

58:6  Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

58:7  Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

58:8  Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

58:9  Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

58:10  I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

58:11  Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.

Chapter 59

59:1  Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.

59:2  Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.

59:3  Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.

59:4  Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.

59:5  Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.

59:6  Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

59:7  Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?

59:8  Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.

59:9  Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.

59:10  Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.

59:11  Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.

59:12  Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.

59:13  Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.

59:14  I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

59:15  Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.

59:16  Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého.

59:17  A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.

Chapter 60

60:1  Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

60:2  Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

60:3  Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

60:4  Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

60:5  Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

60:6  Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

60:7  Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

60:8  Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

60:9  Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

60:10  Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

60:11  Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

60:12  V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.

Chapter 61

61:1  Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

61:2  Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

61:3  Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

61:4  Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.

61:5  Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

61:6  Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

61:7  Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

61:8  A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.

Chapter 62

62:1  Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

62:2  Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

62:3  Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

62:4  Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

62:5  Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

62:6  Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

62:7  V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

62:8  Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

62:9  Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

62:10  Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

62:11  Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,

62:12  A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.

Chapter 63

63:1  Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

63:2  Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

63:3  (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

63:4  A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

63:5  Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

63:6  Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

63:7  Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

63:8  Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

63:9  Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

63:10  Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

63:11  Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Chapter 64

64:1  Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

64:2  Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

64:3  Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

64:4  Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

64:5  Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

64:6  Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

64:7  Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

64:8  A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

64:9  I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

64:10  Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Chapter 65

65:1  Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

65:2  Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

65:3  Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

65:4  Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

65:5  Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

65:6  Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,

65:7  Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

65:8  Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

65:9  Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

65:10  Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

65:11  Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

65:12  Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

65:13  Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.

Chapter 66

66:1  Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.

66:2  Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.

66:3  Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.

66:4  Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.

66:5  Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.

66:6  Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.

66:7  Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.

66:8  Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.

66:9  Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.

66:10  Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.

66:11  Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,

66:12  Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.

66:13  A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,

66:14  Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.

66:15  Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.

66:16  Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.

66:17  Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.

66:18  Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.

66:19  Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.

66:20  Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.

Chapter 67

67:1  Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání. Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, Sélah,

67:2  Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé.

67:3  I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.

67:4  Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah.

67:5  I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.

67:6  Země také vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš;

67:7  Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země.

Chapter 68

68:1  Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.

68:2  Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.

68:3  Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.

68:4  Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.

68:5  Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.

68:6  Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.

68:7  Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,

68:8  Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.

68:9  Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.

68:10  Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.

68:11  Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:

68:12  Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.

68:13  Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.

68:14  Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.

68:15  Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.

68:16  Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.

68:17  Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.

68:18  Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.

68:19  Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.

68:20  Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.

68:21  Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.

68:22  Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.

68:23  A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.

68:24  Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.

68:25  Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.

68:26  V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.

68:27  Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.

68:28  Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,

68:29  Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.

68:30  Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.

68:31  Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.

68:32  Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah,

68:33  Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.

68:34  Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích.

68:35  Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.

Chapter 69

69:1  Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

69:2  Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

69:3  Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

69:4  Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

69:5  Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

69:6  Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

69:7  Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

69:8  Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

69:9  Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

69:10  Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

69:11  Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

69:12  Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

69:13  Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

69:14  Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

69:15  Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

69:16  Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

69:17  A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

69:18  Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

69:19  Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

69:20  Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

69:21  Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

69:22  Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

69:23  Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

69:24  Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

69:25  Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

69:26  Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

69:27  Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

69:28  Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

69:29  Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

69:30  I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

69:31  A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

69:32  To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

69:33  Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

69:34  Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

69:35  Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

69:36  Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Chapter 70

70:1  Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání. Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš.

70:2  Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém.

70:3  Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá.

70:4  Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš.

70:5  Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine.

Chapter 71

71:1  V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.

71:2  Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

71:3  Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

71:4  Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

71:5  Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

71:6  Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

71:7  Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

71:8  Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

71:9  Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

71:10  Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

71:11  Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

71:12  Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

71:13  Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

71:14  Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

71:15  Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

71:16  Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

71:17  Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

71:18  Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

71:19  Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

71:20  Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

71:21  Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

71:22  I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

71:23  Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

71:24  Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

Chapter 72

72:1  Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu,

72:2  Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti.

72:3  Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti.

72:4  Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.

72:5  Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu.

72:6  Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi:

72:7  Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává.

72:8  Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země.

72:9  Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou.

72:10  Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou.

72:11  Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou.

72:12  Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka.

72:13  Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí.

72:14  Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho.

72:15  Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou.

72:16  Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země.

72:17  Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti.

72:18  Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci,

72:19  A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen.

72:20  Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai.

Chapter 73

73:1  Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

73:2  Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

73:3  Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

73:4  Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

73:5  V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

73:6  Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

73:7  Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

73:8  Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

73:9  Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

73:10  A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

73:11  Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

73:12  Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

73:13  Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

73:14  Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

73:15  Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

73:16  Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

73:17  Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

73:18  Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

73:19  Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

73:20  Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

73:21  Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

73:22  Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

73:23  A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

73:24  Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

73:25  Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

73:26  Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

73:27  Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

73:28  Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

Chapter 74

74:1  Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

74:2  Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

74:3  Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

74:4  Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

74:5  Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

74:6  A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

74:7  Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

74:8  Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

74:9  Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

74:10  I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

74:11  Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

74:12  Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

74:13  Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

74:14  Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

74:15  Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

74:16  Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

74:17  Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

74:18  Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

74:19  Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

74:20  Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

74:21  Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

74:22  Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

74:23  Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

Chapter 75

75:1  Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň. Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji.

75:2  Když přijde čas uložený, já právě souditi budu.

75:3  Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah.

75:4  Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů.

75:5  Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně.

75:6  Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení;

75:7  Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje.

75:8  Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země.

75:9  Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu.

75:10  A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou.

Chapter 76

76:1  Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův a píseň. Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho.

76:2  V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu.

76:3  Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. Sélah.

76:4  Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže.

76:5  V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých.

76:6  Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz i kůň tvrdě zesnuli.

76:7  Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém?

76:8  Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne,

76:9  Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. Sélah.

76:10  Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš.

76:11  Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému.

76:12  Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze jest králům zemským.

Chapter 77

77:1  Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

77:2  V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

77:3  Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

77:4  Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

77:5  I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

77:6  Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

77:7  Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

77:8  Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

77:9  Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

77:10  I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

77:11  Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

77:12  A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

77:13  Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

77:14  Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

77:15  Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

77:16  Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

77:17  Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

77:18  Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

77:19  Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

77:20  Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.

Chapter 78

78:1  Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.

78:2  Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

78:3  Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

78:4  Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

78:5  Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

78:6  Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

78:7  Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

78:8  Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

78:9  Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

78:10  Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

78:11  Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

78:12  Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

78:13  Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

78:14  Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

78:15  Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

78:16  Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

78:17  A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

78:18  A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

78:19  A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

78:20  Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

78:21  A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

78:22  Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

78:23  Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

78:24  A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

78:25  Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

78:26  Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

78:27  I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

78:28  Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

78:29  I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

78:30  Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

78:31  A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

78:32  S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

78:33  A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

78:34  Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

78:35  Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

78:36  (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

78:37  A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

78:38  On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

78:39  Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

78:40  Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

78:41  Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

78:42  Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

78:43  Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

78:44  Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

78:45  Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

78:46  A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

78:47  Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

78:48  Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

78:49  Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

78:50  Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

78:51  A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

78:52  Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

78:53  Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

78:54  Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

78:55  Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

78:56  Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

78:57  Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

78:58  Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

78:59  Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

78:60  Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

78:61  Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

78:62  Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

78:63  Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

78:64  Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

78:65  Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

78:66  A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

78:67  Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

78:68  Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

78:69  A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

78:70  A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

78:71  Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

78:72  Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.

Chapter 79

79:1  Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.

79:2  Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.

79:3  Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.

79:4  Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.

79:5  Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?

79:6  Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.

79:7  Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.

79:8  Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.

79:9  Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.

79:10  Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.

79:11  Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.

79:12  A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.

79:13  My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.

Chapter 80

80:1  Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.

80:2  Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu.

80:3  Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.

80:4  Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého?

80:5  Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou.

80:6  Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili.

80:7  Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.

80:8  Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej.

80:9  Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.

80:10  Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové.

80:11  Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své.

80:12  I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl?

80:13  Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji.

80:14  Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,

80:15  Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě.

80:16  Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.

80:17  Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě,

80:18  A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme.

80:19  Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.

Chapter 81

81:1  Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

81:2  Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

81:3  Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

81:4  Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

81:5  Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

81:6  Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

81:7  V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

81:8  Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

81:9  A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

81:10  Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

81:11  Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

81:12  A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

81:13  Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

81:14  Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

81:15  A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

81:16  A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

Chapter 82

82:1  Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:

82:2  Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah.

82:3  Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.

82:4  Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.

82:5  Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.

82:6  Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;

82:7  A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.

82:8  Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.

Chapter 83

83:1  Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.

83:2  Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.

83:3  Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,

83:4  Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.

83:5  Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,

83:6  Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,

83:7  Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.

83:8  Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.

83:9  Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,

83:10  Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.

83:11  Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.

83:12  Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.

83:13  Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.

83:14  Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,

83:15  Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.

83:16  Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.

83:17  Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.

83:18  A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.

Chapter 84

84:1  Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů!

84:2  Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému.

84:3  Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj.

84:4  Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah.

84:5  Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich,

84:6  Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází.

84:7  Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu.

84:8  Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah.

84:9  Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého.

84:10  Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků.

84:11  Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti.

84:12  Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě.

Chapter 85

85:1  Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.

85:2  Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.

85:3  Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.

85:4  Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.

85:5  Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?

85:6  Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?

85:7  Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.

85:8  Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.

85:9  Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.

85:10  Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.

85:11  Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.

85:12  Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své.

85:13  Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své.

Chapter 86

86:1  Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

86:2  Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

86:3  Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

86:4  Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

86:5  Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

86:6  Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

86:7  V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

86:8  Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

86:9  Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

86:10  Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

86:11  Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

86:12  I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

86:13  Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

86:14  Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

86:15  Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

86:16  Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

86:17  Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.

Chapter 87

87:1  Synům Chóre, žalm a píseň. Základ svůj na horách svatých.

87:2  Milujeť Hospodin, totiž brány Sionské, nade všecky příbytky Jákobovy.

87:3  Přeslavnéť jsou to věci, kteréž se o tobě hlásají, ó město Boží. Sélah.

87:4  Připomínati budu Egypt a Babylon před svými známými, ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny, že se tu každý z nich narodil.

87:5  An i o Sionu praveno bude: Ten i onen jest rodem z něho, sám pak Nejvyšší utvrdí jej.

87:6  Sečteť Hospodin při popisu národy, a dí, že tento se tu narodil. Sélah.

87:7  Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého.

Chapter 88

88:1  Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

88:2  Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

88:3  Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

88:4  Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

88:5  Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

88:6  Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

88:7  Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

88:8  Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

88:9  Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

88:10  Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

88:11  I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

88:12  Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

88:13  Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

88:14  Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

88:15  Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

88:16  Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

88:17  Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.

88:18  Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.

Chapter 89

89:1  Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.

89:2  Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:

89:3  Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,

89:4  Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.

89:5  Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.

89:6  Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?

89:7  Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.

89:8  Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.

89:9  Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.

89:10  Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.

89:11  Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.

89:12  Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.

89:13  Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.

89:14  Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.

89:15  Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.

89:16  Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.

89:17  Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.

89:18  Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.

89:19  Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.

89:20  Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.

89:21  A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.

89:22  Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.

89:23  Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.

89:24  Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.

89:25  A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.

89:26  On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.

89:27  Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.

89:28  Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.

89:29  Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.

89:30  Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

89:31  Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

89:32  Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

89:33  Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

89:34  Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

89:35  Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

89:36  Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

89:37  Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.

89:38  Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.

89:39  Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.

89:40  Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.

89:41  Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.

89:42  Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.

89:43  Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.

89:44  Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.

89:45  Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.

89:46  Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?

89:47  Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?

89:48  Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.

89:49  Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.

89:50  Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,

89:51  Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.

89:52  Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.

Chapter 90

90:1  Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

90:2  Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

90:3  Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

90:4  Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

90:5  Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

90:6  Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

90:7  Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.

90:8  Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

90:9  Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

90:10  Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

90:11  Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

90:12  Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

90:13  Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

90:14  Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

90:15  Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

90:16  Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

90:17  Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

Chapter 91

91:1  Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

91:2  Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

91:3  Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

91:4  Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

91:5  Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

91:6  Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

91:7  Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

91:8  Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

91:9  Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

91:10  Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

91:11  Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

91:12  Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

91:13  Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

91:14  Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

91:15  Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

91:16  Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

Chapter 92

92:1  Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,

92:2  Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,

92:3  Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.

92:4  Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.

92:5  Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.

92:6  Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

92:7  Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.

92:8  Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.

92:9  Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.

92:10  Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.

92:11  I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.

92:12  Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.

92:13  Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.

92:14  Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou,

92:15  Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není.

Chapter 93

93:1  Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul.

93:2  Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi.

93:3  Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých.

93:4  Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.

93:5  Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky.

Chapter 94

94:1  Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

94:2  Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

94:3  Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

94:4  Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

94:5  Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

94:6  Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

94:7  Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

94:8  Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

94:9  Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

94:10  Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

94:11  Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

94:12  Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

94:13  Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

94:14  Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

94:15  Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

94:16  Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

94:17  Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

94:18  Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

94:19  Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

94:20  Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

94:21  Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

94:22  Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

94:23  Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.

Chapter 95

95:1  Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

95:2  Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

95:3  Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

95:4  V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

95:5  Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

95:6  Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

95:7  Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

95:8  Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

95:9  Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

95:10  Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

95:11  Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Chapter 96

96:1  Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země.

96:2  Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho.

96:3  Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho.

96:4  Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy.

96:5  Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil.

96:6  Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho.

96:7  Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc.

96:8  Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho.

96:9  Sklánějte se Hospodinu v okrase svatosti, boj se oblíčeje jeho všecka země.

96:10  Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě.

96:11  Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest.

96:12  Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní,

96:13  Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své.

Chapter 97

97:1  Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství.

97:2  Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho.

97:3  Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho.

97:4  Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se.

97:5  Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země.

97:6  Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové.

97:7  Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.

97:8  To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine.

97:9  Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy.

97:10  Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje.

97:11  Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce.

97:12  Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho.

Chapter 98

98:1  Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho.

98:2  V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou.

98:3  Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho.

98:4  Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte.

98:5  Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte.

98:6  Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem.

98:7  Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí.

98:8  Řeky rukama plésejte, spolu i hory prozpěvujte,

98:9  Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti.

Chapter 99

99:1  Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země.

99:2  Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi.

99:3  Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest.

99:4  Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš.

99:5  Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se u podnoží noh jeho, svatýť jest.

99:6  Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal.

99:7  V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal.

99:8  Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, i když jsi je trestal pro výstupky jejich.

99:9  Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš.

Chapter 100

100:1  Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země.

100:2  Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním.

100:3  Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho.

100:4  Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho.

100:5  Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho.

Chapter 101

101:1  Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati.

101:2  Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém.

101:3  Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne.

101:4  Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati.

101:5  Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.

101:6  Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude.

101:7  Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne.

101:8  Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.

Chapter 102

102:1  Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

102:2  Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

102:3  Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

102:4  Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

102:5  Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

102:6  Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

102:7  Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

102:8  Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

102:9  Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

102:10  Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

102:11  Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

102:12  Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

102:13  Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

102:14  Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

102:15  Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

102:16  Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

102:17  Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

102:18  Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

102:19  Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

102:20  Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

102:21  Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

102:22  Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

102:23  Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

102:24  Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

102:25  I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

102:26  Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

102:27  Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

102:28  Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

Chapter 103

103:1  Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.

103:2  Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,

103:3  Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,

103:4  Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,

103:5  Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.

103:6  Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.

103:7  Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.

103:8  Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.

103:9  Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.

103:10  Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.

103:11  Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.

103:12  A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.

103:13  Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.

103:14  Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.

103:15  Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.

103:16  Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.

103:17  Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,

103:18  Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.

103:19  Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.

103:20  Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.

103:21  Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.

103:22  Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.

Chapter 104

104:1  Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

104:2  Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

104:3  Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

104:4  Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

104:5  Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

104:6  Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

104:7  K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

104:8  (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

104:9  Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

104:10  Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

104:11  A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

104:12  Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

104:13  Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

104:14  Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

104:15  A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

104:16  Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

104:17  Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

104:18  Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

104:19  Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

104:20  Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

104:21  Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

104:22  Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

104:23  Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

104:24  Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

104:25  V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

104:26  Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

104:27  Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

104:28  Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

104:29  Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

104:30  Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

104:31  Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

104:32  On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

104:33  Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

104:34  Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

104:35  Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Chapter 105

105:1  Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

105:2  Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

105:3  Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

105:4  Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

105:5  Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

105:6  Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

105:7  Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

105:8  Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

105:9  Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

105:10  Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

105:11  Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

105:12  Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

105:13  Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

105:14  Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

105:15  Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

105:16  Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

105:17  Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

105:18  Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

105:19  Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

105:20  Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

105:21  Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

105:22  Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

105:23  Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

105:24  Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

105:25  Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

105:26  I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.

105:27  Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.

105:28  Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

105:29  Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.

105:30  Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.

105:31  Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.

105:32  Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,

105:33  Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.

105:34  Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.

105:35  I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.

105:36  Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

105:37  Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.

105:38  Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.

105:39  Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

105:40  K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.

105:41  Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

105:42  Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.

105:43  Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.

105:44  A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,

105:45  Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.

Chapter 106

106:1  Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

106:2  Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

106:3  Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

106:4  Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

106:5  Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

106:6  Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

106:7  Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

106:8  A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

106:9  Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

106:10  A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

106:11  V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

106:12  A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

106:13  Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

106:14  Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

106:15  I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

106:16  Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

106:17  Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

106:18  A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

106:19  Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

106:20  A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

106:21  Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

106:22  A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

106:23  Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

106:24  Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

106:25  A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

106:26  A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

106:27  A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

106:28  Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

106:29  A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

106:30  Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

106:31  Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

106:32  Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

106:33  Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

106:34  K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

106:35  Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

106:36  A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

106:37  Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

106:38  A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

106:39  I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

106:40  Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

106:41  A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

106:42  A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

106:43  Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

106:44  A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

106:45  Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

106:46  Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

106:47  Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

106:48  Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Chapter 107

107:1  Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

107:2  Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

107:3  A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

107:4  Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

107:5  Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

107:6  Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

107:7  A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

107:8  Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

107:9  Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

107:10  Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

107:11  Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

107:12  Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

107:13  Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

107:14  Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

107:15  Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

107:16  Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

107:17  Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

107:18  Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

107:19  Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

107:20  Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

107:21  Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

107:22  A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

107:23  Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

107:24  Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

107:25  Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

107:26  Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

107:27  Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

107:28  Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

107:29  Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

107:30  I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

107:31  Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

107:32  Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

107:33  Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

107:34  Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

107:35  Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

107:36  I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

107:37  Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

107:38  Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

107:39  A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

107:40  Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

107:41  Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

107:42  Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

107:43  Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

Chapter 108

108:1  Píseň a žalm Davidův. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.

108:2  Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.

108:3  Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.

108:4  Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

108:5  Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

108:6  Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.

108:7  Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.

108:8  Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

108:9  Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.

108:10  Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?

108:11  Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?

108:12  Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.

108:13  V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.

Chapter 109

109:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

109:2  Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

109:3  A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

109:4  Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

109:5  Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

109:6  Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

109:7  Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

109:8  Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

109:9  Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

109:10  Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

109:11  Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

109:12  Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

109:13  Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

109:14  Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

109:15  Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

109:16  Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

109:17  Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

109:18  A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

109:19  Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

109:20  Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

109:21  Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

109:22  Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

109:23  Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

109:24  Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

109:25  Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

109:26  Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

109:27  Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

109:28  Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

109:29  Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

109:30  Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

109:31  Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Chapter 110

110:1  Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.

110:2  Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých.

110:3  Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude.

110:4  Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.

110:5  Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále.

110:6  Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami.

110:7  Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy.

Chapter 111

111:1  Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění;

111:2  Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají;

111:3  Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky.

111:4  Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin.

111:5  Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou.

111:6  Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů.

111:7  Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho.

111:8  Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti.

111:9  Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho.

111:10  Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky.

Chapter 112

112:1  Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.

112:2  Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.

112:3  Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky.

112:4  Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.

112:5  Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.

112:6  Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý.

112:7  Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.

112:8  Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích.

112:9  Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě.

112:10  Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne.

Chapter 113

113:1  Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo.

113:2  Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky.

113:3  Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo.

113:4  Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho.

113:5  Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí?

113:6  Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi.

113:7  Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého,

113:8  Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého.

113:9  Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah.

Chapter 114

114:1  Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího,

114:2  Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho.

114:3  To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil.

114:4  Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.

114:5  Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil?

114:6  Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata?

114:7  Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova,

114:8  Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod.

Chapter 115

115:1  Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.

115:2  Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?

115:3  Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.

115:4  Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.

115:5  Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.

115:6  Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.

115:7  Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.

115:8  Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.

115:9  Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.

115:10  Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

115:11  Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

115:12  Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.

115:13  Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.

115:14  Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.

115:15  Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.

115:16  Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.

115:17  Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,

115:18  Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.

Chapter 116

116:1  Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.

116:2  Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.

116:3  Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne.

116:4  I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.

116:5  Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.

116:6  Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.

116:7  Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.

116:8  Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.

116:9  Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.

116:10  Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.

116:11  Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.

116:12  Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?

116:13  Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

116:14  Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.

116:15  Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.

116:16  Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.

116:17  Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

116:18  Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,

116:19  V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.

Chapter 117

117:1  Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé.

117:2  Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah.

Chapter 118

118:1  Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho.

118:2  Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho.

118:3  Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho.

118:4  Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho.

118:5  V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin.

118:6  Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk?

118:7  Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti.

118:8  Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.

118:9  Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.

118:10  Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

118:11  Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

118:12  Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

118:13  Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi.

118:14  Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel.

118:15  Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly,

118:16  Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly.

118:17  Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy.

118:18  Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal.

118:19  Otevřetež mi brány spravedlnosti, a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina.

118:20  Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí.

118:21  Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel.

118:22  Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.

118:23  Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima.

118:24  Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.

118:25  Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch.

118:26  Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova.

118:27  Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře.

118:28  Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu.

118:29  Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Chapter 119

119:1  Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

119:2  Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.

119:3  Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.

119:4  Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.

119:5  Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

119:6  Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.

119:7  Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.

119:8  Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.

119:9  Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

119:10  Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

119:11  V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

119:12  Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.

119:13  Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

119:14  Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

119:15  O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.

119:16  V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

119:17  Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

119:18  Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

119:19  Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.

119:20  Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

119:21  Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.

119:22  Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.

119:23  Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.

119:24  Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

119:25  Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

119:26  Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.

119:27  Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.

119:28  Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.

119:29  Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.

119:30  Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.

119:31  Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

119:32  Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

119:33  He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.

119:34  Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.

119:35  Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

119:36  Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.

119:37  Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

119:38  Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

119:39  Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

119:40  Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.

119:41  Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,

119:42  Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

119:43  A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.

119:44  I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,

119:45  A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.

119:46  Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.

119:47  Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

119:48  Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.

119:49  Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.

119:50  Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

119:51  Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

119:52  Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.

119:53  Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.

119:54  Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

119:55  Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.

119:56  Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.

119:57  Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.

119:58  Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

119:59  Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

119:60  Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.

119:61  Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.

119:62  O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

119:63  Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.

119:64  Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.

119:65  Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

119:66  Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.

119:67  Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.

119:68  Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.

119:69  Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

119:70  Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.

119:71  K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

119:72  Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

119:73  Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,

119:74  Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

119:75  Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

119:76  Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.

119:77  Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.

119:78  Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.

119:79  Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.

119:80  Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

119:81  Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

119:82  Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?

119:83  Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

119:84  Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?

119:85  Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

119:86  Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.

119:87  Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.

119:88  Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.

119:89  Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

119:90  Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

119:91  Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

119:92  Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

119:93  Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

119:94  Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.

119:95  Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.

119:96  Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.

119:97  Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

119:98  Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

119:99  Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

119:100  I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

119:101  Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

119:102  Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

119:103  Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

119:104  Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

119:105  Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

119:106  Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

119:107  Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

119:108  Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

119:109  Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

119:110  Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

119:111  Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

119:112  Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.

119:113  Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.

119:114  Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

119:115  Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.

119:116  Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.

119:117  Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.

119:118  Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.

119:119  Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

119:120  Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

119:121  Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

119:122  Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

119:123  Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

119:124  Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.

119:125  Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.

119:126  Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.

119:127  Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

119:128  A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

119:129  Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

119:130  Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

119:131  Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

119:132  Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

119:133  Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.

119:134  Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

119:135  Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

119:136  Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.

119:137  Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.

119:138  Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.

119:139  Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

119:140  Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.

119:141  Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

119:142  Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.

119:143  Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

119:144  Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.

119:145  Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.

119:146  K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.

119:147  Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.

119:148  Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.

119:149  Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.

119:150  Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.

119:151  Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.

119:152  Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.

119:153  Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.

119:154  Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.

119:155  Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.

119:156  Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.

119:157  Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.

119:158  Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.

119:159  Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.

119:160  Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.

119:161  Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.

119:162  Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.

119:163  Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.

119:164  Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.

119:165  Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.

119:166  Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.

119:167  Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

119:168  Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.

119:169  Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

119:170  Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.

119:171  I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.

119:172  Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.

119:173  Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.

119:174  Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.

119:175  Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.

119:176  Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

Chapter 120

120:1  Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

120:2  Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

120:3  Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

120:4  Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

120:5  Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

120:6  Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

120:7  Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Chapter 121

121:1  Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.

121:2  Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

121:3  Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.

121:4  Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.

121:5  Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.

121:6  Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.

121:7  Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.

121:8  Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.

Chapter 122

122:1  Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

122:2  A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

122:3  Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

122:4  Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

122:5  Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

122:6  Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

122:7  Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

122:8  Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

122:9  Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

Chapter 123

123:1  Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

123:2  Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

123:3  Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.

123:4  Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

Chapter 124

124:1  Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,

124:2  Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:

124:3  Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;

124:4  Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;

124:5  Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.

124:6  Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.

124:7  Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.

124:8  Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.

Chapter 125

125:1  Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.

125:2  Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.

125:3  Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.

125:4  Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.

125:5  Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele.

Chapter 126

126:1  Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

126:2  Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

126:3  Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

126:4  Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

126:5  Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

126:6  Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

Chapter 127

127:1  Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.

127:2  Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.

127:3  Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.

127:4  Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.

127:5  Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.

Chapter 128

128:1  Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.

128:2  Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a šťastněť se povede.

128:3  Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého.

128:4  Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina.

128:5  Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;

128:6  A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.

Chapter 129

129:1  Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

129:2  Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

129:3  Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

129:4  Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

129:5  Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

129:6  Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

129:7  Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

129:8  Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

Chapter 130

130:1  Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.

130:2  Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.

130:3  Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?

130:4  Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.

130:5  Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.

130:6  Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.

130:7  Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.

130:8  Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.

Chapter 131

131:1  Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

131:2  Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

131:3  Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.

Chapter 132

132:1  Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

132:2  Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

132:3  Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

132:4  Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

132:5  Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

132:6  Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

132:7  Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

132:8  Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

132:9  Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

132:10  Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

132:11  Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

132:12  Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

132:13  Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

132:14  Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

132:15  Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

132:16  A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

132:17  Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

132:18  Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

Chapter 133

133:1  Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!

133:2  Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.

133:3  A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.

Chapter 134

134:1  Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.

134:2  Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce:

134:3  Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.

Chapter 135

135:1  Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi,

135:2  Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho.

135:3  Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest.

135:4  Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní.

135:5  Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy.

135:6  Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech.

135:7  Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.

135:8  Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada.

135:9  Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho.

135:10  Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné,

135:11  Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská.

135:12  A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému.

135:13  Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu.

135:14  Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv.

135:15  Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských,

135:16  Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí.

135:17  Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich.

135:18  Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají.

135:19  Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu.

135:20  Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.

135:21  Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah.

Chapter 136

136:1  Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.

136:2  Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:3  Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:4  Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:5  Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:6  Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:7  Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:8  Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:9  Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:10  Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:11  A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:12  V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:13  Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:14  A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:15  A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:16  Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:17  Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:18  A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:19  Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:20  Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:21  A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:22  V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:23  Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:24  A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:25  Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

136:26  Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho.

Chapter 137

137:1  Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

137:2  Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

137:3  A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

137:4  Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

137:5  Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

137:6  Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

137:7  Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

137:8  Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

137:9  Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Chapter 138

138:1  Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.

138:2  Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.

138:3  Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.

138:4  Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.

138:5  A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,

138:6  A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.

138:7  Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.

138:8  Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.

Chapter 139

139:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

139:2  Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

139:3  Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

139:4  Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

139:5  Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

139:6  Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

139:7  Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

139:8  Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

139:9  Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

139:10  I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

139:11  Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

139:12  Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

139:13  Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

139:14  Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

139:15  Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

139:16  Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

139:17  Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

139:18  Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

139:19  Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

139:20  Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

139:21  Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

139:22  Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

139:23  Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

139:24  A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

Chapter 140

140:1  Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

140:2  Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

140:3  Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.

140:4  Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

140:5  Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.

140:6  Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

140:7  Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

140:8  Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.

140:9  Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

140:10  Padej na ně uhlí řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

140:11  Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

140:12  Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.

140:13  A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.

Chapter 141

141:1  Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

141:2  Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

141:3  Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

141:4  Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

141:5  Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

141:6  Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

141:7  Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

141:8  Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

141:9  Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

141:10  Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

Chapter 142

142:1  Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

142:2  Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

142:3  Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

142:4  Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

142:5  K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

142:6  Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.

142:7  Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.

Chapter 143

143:1  Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.

143:2  A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.

143:3  Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,

143:4  Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.

143:5  Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,

143:6  Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah.

143:7  Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.

143:8  Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.

143:9  Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.

143:10  Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.

143:11  Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.

143:12  A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.

Chapter 144

144:1  Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

144:2  Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

144:3  Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

144:4  Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

144:5  Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

144:6  Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

144:7  Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

144:8  Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

144:9  Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

144:10  Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

144:11  Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

144:12  Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

144:13  Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

144:14  Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

144:15  Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Chapter 145

145:1  Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků.

145:2  Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků.

145:3  Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti.

145:4  Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati.

145:5  O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu.

145:6  A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati.

145:7  Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce:

145:8  Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství.

145:9  Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho.

145:10  Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte.

145:11  Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví,

145:12  Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho.

145:13  Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením.

145:14  Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených.

145:15  Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný.

145:16  Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své.

145:17  Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých.

145:18  Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě.

145:19  Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim.

145:20  Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí.

145:21  Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky.

Chapter 146

146:1  Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.

146:2  Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

146:3  Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

146:4  Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

146:5  Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

146:6  Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

146:7  Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

146:8  Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

146:9  Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

146:10  Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.

Chapter 147

147:1  Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.

147:2  Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,

147:3  Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,

147:4  Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.

147:5  Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.

147:6  Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.

147:7  Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,

147:8  Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.

147:9  Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.

147:10  Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.

147:11  Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.

147:12  Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.

147:13  Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.

147:14  On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.

147:15  On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.

147:16  Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.

147:17  Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?

147:18  Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.

147:19  Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.

147:20  Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.

Chapter 148

148:1  Halelujah. Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech.

148:2  Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho.

148:3  Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy.

148:4  Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto.

148:5  Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou.

148:6  A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly.

148:7  Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti,

148:8  Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho,

148:9  I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové,

148:10  Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé,

148:11  Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země,

148:12  Mládenci, též i panny, starci s dítkami,

148:13  Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe.

148:14  A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah.

Chapter 149

149:1  Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých.

149:2  Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém.

149:3  Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu.

149:4  Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením.

149:5  Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých.

149:6  Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich,

149:7  K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů,

149:8  K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými,

149:9  K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah.

Chapter 150

150:1  Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho.

150:2  Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho.

150:3  Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru.

150:4  Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany.

150:5  Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné.

150:6  Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah.