CzeCSP - Psalms

Chapter 1

1:1  Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a ⌈v zasedání posměvačů neusedne,⌉

1:2  ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ⌈ve dne i v⌉ noci.

1:3  Bude jako strom zasazený u ⌈přívodů vody,⌉ který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává, a vše, co dělá, se daří.

1:4  Ne tak ničemové. Ti jsou jako plevy odvívané větrem.

1:5  Proto ničemové na soudu neobstojí, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

1:6  Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, cesta ničemů se ztrácí.

Chapter 2

2:1  Proč se bouří národy, proč lidé přemítají ⌈o prázdných věcech?⌉

2:2  Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému.

2:3  Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy.

2:4  Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá.

2:5  Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí.

2:6  Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře.

2:7  ⌈Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi:⌉ Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

2:8  Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země.

2:9  Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš.

2:10  Nuže, králové, ⌈jednejte rozumně!⌉ Soudcové země, ⌈dejte si poradit!⌉

2:11  Služte Hospodinu s bázní a ⌈jásejte s chvěním!⌉

2:12  Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.

Chapter 3

3:1  ⌈Žalm Davidův,⌉ když utíkal před svým synem Abšalómem.

3:2  Hospodine, jak mnoho je mých protivníků! Mnozí povstávají proti mně.

3:3  Mnozí ⌈o mé duši⌉ říkají: Není pro něj záchrany v Bohu. Sela.

3:4  Ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mě. Má Slávo, pozvedáš mi hlavu.

3:5  Můj hlas zní k Hospodinu, volám a on mi ze své svaté hory odpovídá. Sela.

3:6  ⌈Ulehl jsem a usnul. A⌉ probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.

3:7  Nebojím se desetitisíců lidu, které se kladou kolem mě.

3:8  Povstaň, Hospodine! Zachraň mě, ⌈můj Bože!⌉ ⌈Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům,⌉ ničemům vyrazíš zuby.

3:9  Spása náleží Hospodinu. Na tvém lidu je požehnání! Sela.

Chapter 4

4:1  ⌈Pro vedoucího chval.⌉ ⌈Na strunné nástroje.⌉ Davidův žalm.

4:2  Když volám, ⌈odpověz mi,⌉ ⌈můj spravedlivý Bože!⌉ V tísni mi zjednej prostor! Smiluj se nade mnou a vyslyš mou modlitbu!

4:3  Synové lidští, jak dlouho bude má Sláva v potupě? Milujete nicotu, ⌈vyhledáváte lež.⌉ Sela.

4:4  Vězte, že Hospodin si oddělil věrného. Hospodin slyší, když k němu volám.

4:5  Chvějte se, ale nehřešte. Přemýšlejte o tom v srdci, na svém lůžku, a utište se! Sela.

4:6  Obětujte spravedlivé oběti a důvěřujte Hospodinu.

4:7  Mnozí říkají: ⌈Kdo nám ukáže dobré?⌉ Pozdvihni nad námi jas své tváře, Hospodine!

4:8  Dáváš do mého srdce větší radost, než když mají mnoho obilí i vína!

4:9  V pokoji budu uléhat i spát. Hospodine, ty sám mi připravuješ bezpečné bydlení.

Chapter 5

5:1  Pro vedoucího chval. Na flétny. Davidův žalm.

5:2  Naslouchej mým slovům, Hospodine, porozuměj mému sténání.

5:3  Věnuj mi pozornost, když volám o pomoc, můj králi a můj Bože, vždyť se modlím k tobě!

5:4  Hospodine, ráno uslyšíš můj hlas. Ráno ti připravím oběť a budu očekávat.

5:5  Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže.

5:6  Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti.

5:7  Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými.

5:8  Já však pro tvé hojné milosrdenství vstoupím do tvého domu. V ⌈bázni před tebou⌉ se budu klanět ke tvému svatému chrámu.

5:9  Veď mě, Hospodine, ve své spravedlnosti, vždyť na mě číhají! Napřim přede mnou svou cestu!

5:10  Vždyť ⌈v jejich ústech není spolehlivost,⌉ jejich nitro je zkáza, jejich hrdlo je otevřený hrob, jazyk mají úlisný.

5:11  Vyjev jejich vinu, Bože! Kéž pro ty své plány padnou! Rozežeň je pro množství jejich přestoupení, vždyť se proti tobě vzepřeli.

5:12  Kéž se radují všichni, kteří v tobě mají útočiště. Navěky budou jásat a ty je budeš chránit. Kéž se z tebe veselí ti, kdo milují tvé jméno!

5:13  Vždyť ty, Hospodine, žehnáš spravedlivému, jako pavézou ho obklopuješ přízní!

Chapter 6

6:1  Pro vedoucího chval. ⌈Na strunné nástroje⌉ k ⌈nízkému zpěvu⌉. Davidův žalm.

6:2  Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, ve své zlobě mě nekázni!

6:3  Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený! Uzdrav mě, Hospodine, vždyť mé kosti se třesou!

6:4  I má duše je velmi vyděšená. A ty, Hospodine, až dokdy?

6:5  Navrať se, Hospodine, vytrhni mou duši, zachraň mě pro své milosrdenství!

6:6  ⌈Mezi mrtvými na tebe nikdo nevzpomíná!⌉ Kdo by ti vzdával chválu v podsvětí?

6:7  Jsem vyčerpán svým vzdycháním. Každé noci promáčím své lůžko, slzami svou postel rozmočím.

6:8  Trápením mi slábne zrak, ochabl kvůli všem mým nepřátelům.

6:9  Odstupte ode mě, všichni činitelé nepravosti! Hospodin slyšel ⌈můj pláč.⌉

6:10  Hospodin vyslyšel mou úpěnlivou prosbu, Hospodin přijal mou modlitbu.

6:11  Všichni mí nepřátelé se budou stydět a třást, náhle se obrátí a zastydí.

Chapter 7

7:1  Davidova ⌈vášnivá píseň,⌉ kterou zpíval Hospodinu ohledně Benjamínce Kúše.

7:2  ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ v tobě hledám útočiště! Zachraň mě před všemi mými pronásledovateli! Vysvoboď mě od nich!

7:3  aby nerozsápali mou duši jako lev. Odvlečou mě a nebude, kdo by mě vysvobodil.

7:4  Hospodine, můj Bože, jestliže jsem to spáchal, jestliže na mých dlaních opravdu lpí špatnost,

7:5  jestliže jsem odplácel zlem tomu, kdo se vůči mně měl pokojně, jestliže jsem bezdůvodně loupil ty, kdo se ke mně měli nepřátelsky,

7:6  pak ať nepřítel pronásleduje mou duši, ať mě dostihne a zadupe můj život do země a mou slávu ať uvrhne v prach! Sela.

7:7  Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, pozdvihni se ⌈proti zuřivosti mých nepřátel,⌉ ⌈postav se za mou věc,⌉ ⌈vynes rozsudek!⌉

7:8  Obklopí tě pospolitost národů; kvůli nim se navrať na výšinu!

7:9  Hospodin rozsoudí národy. ⌈Zjednej mi právo,⌉ Hospodine, podle mé spravedlnosti a podle mé bezúhonnosti, ⌈které na mně jsou.⌉

7:10  Kéž by už skončilo zlo ničemů a kéž by byl upevněn spravedlivý, ⌈Bože spravedlivý, který zkoumáš srdce i ledví.⌉

7:11  Svůj ⌈štít mám v Bohu,⌉ jenž zachraňuje lidi ⌈přímého srdce.⌉

7:12  Bůh je spravedlivý soudce, Bůh je rozhořčen každý den.

7:13  Jestliže se neobrátí, bude si brousit meč; napne luk a bude mířit.

7:14  Připraví si smrtící zbraně, z šípů udělá hořící střely.

7:15  Hle, kdo počal špatnost, otěhotněl trápením a porodil klam.

7:16  Vykopal cisternu a vyhloubil ji, a upadl do jámy, kterou udělal.

7:17  Jeho trápení se mu vrátí na hlavu a na temeno mu padne jeho násilí.

7:18  Budu vzdávat chválu Hospodinu za jeho spravedlnost a budu opěvovat jméno Hospodina, Nejvyššího.

Chapter 8

8:1  Pro vedoucího chval. Na gittít. Davidův žalm.

8:2  Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi! Tys dal svou velebnost na nebesa.

8:3  Z úst dětí a kojenců jsi ustanovil sílu kvůli těm, kdo se mají nepřátelsky. Tak jsi skoncoval s nepřítelem a s tím, kdo se mstí.

8:4  Když hledím na tvá nebesa -- dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi upevnil --

8:5  co je člověk, že na něj pamatuješ, ⌈syn člověka,⌉ že jej navštěvuješ?

8:6  Trochu jsi jej omezil, aby nebyl božskou bytostí, a korunoval jsi ho slávou a důstojností.

8:7  Svěřil jsi mu vládu nad dílem svých rukou, všechno jsi mu položil pod nohy,

8:8  všechen brav a skot i polní zvěř,

8:9  nebeské ptactvo, mořské ryby i vše, co se brodí mořskými stezkami.

8:10  Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi!

Chapter 9

9:1  Pro vedoucího chval. Na mút labben. Davidův žalm.

9:2  Hospodine, celým srdcem ti budu vzdávat chválu, budu vyprávět o všech tvých divech.

9:3  V tobě se budu radovat a veselit, budu opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší!

9:4  Když se moji nepřátelé obrátili nazpět, upadli a zmizeli před tebou.

9:5  Zjednal jsi mi právo a obhájil jsi mě, usedl jsi na trůn, ty, spravedlivý soudce.

9:6  Napomenul jsi národy, zničil jsi ničemy, jejich jméno jsi vymazal ⌈navěky a navždy.⌉

9:7  ⌈Nepřátelé? Na věky skončili v troskách!⌉ Jejich města jsi vyvrátil, ano, jejich památka zašla.

9:8  Hospodin ale navěky trůní. Svůj trůn připravil k soudu,

9:9  on bude soudit celý svět spravedlivě; národy rozsoudí s přímostí.

9:10  Hospodin je ⌈nepřístupným hradem⌉ utlačených, je nepřístupným hradem v dobách soužení.

9:11  V tebe budou doufat ⌈ti, kdo znají tvé jméno,⌉ neboť ty, Hospodine, neopustíš ty, kteří tě hledají.

9:12  Opěvujte Hospodina, sídlícího na Sijónu, oznamujte mezi národy jeho činy!

9:13  Neboť ⌈vyhledává krev,⌉ pamatuje na ně, nezapomíná na volání zkroušených.

9:14  Smiluj se nade mnou, Hospodine! Pohleď na mé soužení od těch, kdo mě nenávidí! Ty mě vyzdvihuješ z bran smrti,

9:15  abych v branách ⌈dcery sijónské⌉ vyprávěl o všech tvých ⌈chvályhodných skutcích⌉ a jásal nad tvou spásou.

9:16  Národy se topí v jámě, kterou udělaly, jejich noha byla polapena do sítě, kterou nastražily.

9:17  Hospodin se dal poznat, ⌈vykonal soud:⌉ Ničema se zapletl do díla svých rukou. Higgajón. Sela.

9:18  Ničemové se vrátí do podsvětí -- všechny národy zapomínající na Boha.

9:19  Nuzný totiž nebude napořád zapomenut, naděje pokorných nezahyne nastálo.

9:20  Povstaň, Hospodine! Ať člověk nenabude moci! Ať jsou národy souzeny před tebou!

9:21  Vlož na ně bázeň, Hospodine, ať národy poznají, že jsou jen lidé. Sela.

Chapter 10

10:1  Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení?

10:2  Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni ⌈do piklů, které kuli!⌉

10:3  Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ⌈ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí⌉ a Hospodinem pohrdá.

10:4  Ničema ⌈pro svou povýšenost⌉ moc nepřemýšlí. Bůh není -- toť všechno jeho uvažování.

10:5  Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne.

10:6  V srdci si říká: ⌈Z pokolení do pokolení⌉ mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého.

10:7  Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost.

10:8  Sedí na číhané na ⌈uzavřených místech,⌉ v skrýších nevinného vraždí, svým okem skrytě vyhlíží ubožáka.

10:9  Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí,

10:10  takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají.

10:11  V srdci si říká: Bůh zapomíná, ⌈skryl svou tvář,⌉ nikdy nic neuvidí.

10:12  Povstaň, Hospodine! Bože, ⌈pozvedni svou ruku!⌉ Nezapomeň na zkroušené!

10:13  Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: ⌈Nebudeš se tím zabývat, Bože!⌉

10:14  Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák ⌈se spoléhá na tebe.⌉ Sirotkovi ⌈se staneš pomocí.⌉

10:15  Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš.

10:16  Hospodin je králem navěky a navždy. Pohanské národy z jeho země zmizí.

10:17  Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu,

10:18  abys zjednal právo sirotkovi a utlačenému. Člověk ze země je už nebude děsit.

Chapter 11

11:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hledám útočiště v Hospodinu. Jak to, že říkáte mé duši: Uleť na tu vaši horu, ptáčku!

11:2  Hle, ničemové napínají luk, k tětivě přikládají šíp, aby v přítmí stříleli na lidi přímého srdce.

11:3  ⌈Co má dělat spravedlivý,⌉ když se základy hroutí?

11:4  Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá ⌈lidské syny.⌉

11:5  Hospodin zkoumá ⌈spravedlivého i ničemu. Jeho duše nenávidí lidi milující násilí.⌉

11:6  Na ničemy sešle řeřavé uhlí a síru; žhoucí vichr bude jejich údělem,

11:7  neboť Hospodin je spravedlivý. Miluje ⌈spravedlivé činy.⌉ Upřímný spatří jeho tvář.

Chapter 12

12:1  Pro vedoucího chval. K nízkému zpěvu. Davidův žalm.

12:2  Pomoz, Hospodine! S věrnými je konec! Mezi syny lidskými vymizeli pravdiví.

12:3  Každý ⌈obelhává svého bližního,⌉ ⌈z dvojakého srdce mluví úlisnými rty.⌉

12:4  Kéž by Hospodin vyhladil všechny úlisné rty i jazyk, jenž mluví velikášsky!

12:5  Takoví říkají: ⌈Svým jazykem zvítězíme.⌉ ⌈Máme ústa⌉ -- kdo je naším pánem?

12:6  Pro ⌈zkázu zkroušených⌉ a pro nářek chudých nyní povstanu, praví Hospodin, ⌈postavím do bezpečí⌉ toho, nad nímž si odfrkují.

12:7  Hospodinovy řeči jsou čisté, jsou jako stříbro přetavené v hliněné peci, sedmkrát přečištěné.

12:8  Hospodine, ty je budeš navěky chránit a střežit před tím pokolením.

12:9  Ničemové obcházejí kolem, protože mezi syny lidskými je vyvýšena nízkost.

Chapter 13

13:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

13:2  Dokdy, Hospodine, na mě budeš zapomínat? Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář?

13:3  Dokdy ⌈se budu muset radit jen se svou duší⌉ a v srdci mít každého dne žal? Dokdy se bude nade mnou můj nepřítel vyvyšovat?

13:4  Pohleď na mě a odpověz mi, Hospodine, můj Bože! Osviť mi oči, jinak usnu smrtelným spánkem!

13:5  Aby můj nepřítel neřekl: Zdolal jsem ho. Padnu–li, moji protivníci budou jásat.

13:6  Já však doufám v tvé milosrdenství; mé srdce jásá nad tvou spásou. Budu Hospodinu zpívat, protože mi prokázal dobro.

Chapter 14

14:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro.

14:2  Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha.

14:3  Všichni se společně odvrátili a jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho.

14:4  Opravdu tomu nerozumí nikdo z činitelů nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Hospodinu nevolají?

14:5  ⌈Jednou se budou třást strachem,⌉ neboť Bůh je s pokolením spravedlivých.

14:6  Radu chudého zesměšňujete, avšak Hospodin je jeho útočiště.

14:7  Kéž by byla Izraeli dána spása ze Sijónu! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat!

Chapter 15

15:1  Davidův žalm. Hospodine, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?

15:2  Ten, kdo žije bezúhonně, ⌈činí spravedlnost⌉ a mluví pravdu ⌈v srdci,⌉

15:3  kdo ⌈svým jazykem⌉ nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu,

15:4  pohrdá ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina. Odpřisáhl–li něco ke své škodě, nezmění to;

15:5  své peníze nedává na lichvu, úplatek proti nevinnému nepřijímá. Kdo takto jedná, nepohne se až navěky.

Chapter 16

16:1  Davidův ⌈pamětní zápis.⌉ Chraň mě, Bože, neboť v tobě hledám útočiště.

16:2  Řekni Hospodinu: ⌈Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám.⌉

16:3  Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení. Mám v nich velké zalíbení.

16:4  Bolesti si rozmnožují ti, kdo běhají za jinými bohy. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Jejich jména si ani nevezmu na rty.

16:5  Hospodin je ⌈můj výtečný podíl⌉ a můj kalich; ty sám držíš můj los.

16:6  ⌈Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví.⌉

16:7  Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí.

16:8  Stále si ⌈stavím Hospodina před sebe.⌉ Když je mi po pravici, nepadnu.

16:9  Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí,

16:10  neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu.

16:11  Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je ⌈věčné blaho.⌉

Chapter 17

17:1  Davidova modlitba. Slyš, Hospodine, spravedlivou při, věnuj pozornost mému nářku. Naslouchej mé modlitbě, nepochází z klamných rtů.

17:2  Kéž soud nade mnou vyjde přímo od tebe, tvé oči vidí přímost.

17:3  Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals mě v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. ⌈Mé záměry nepředcházejí má ústa.⌉

17:4  Co se týče lidských skutků, podle slova tvých rtů jsem se chránil cest lupičů.

17:5  Mé kroky ⌈se držely⌉ ve tvých stezkách, mé nohy neuklouzly.

17:6  Volám k tobě, Bože, protože mi odpovídáš. ⌈Nakloň ke mně své ucho,⌉ slyš mou řeč.

17:7  Prokaž své milosrdenství, spasiteli těch, kdo před protivníky hledají útočiště ve tvé pravici.

17:8  Chraň mě jako zřítelnici svého oka, ve stínu svých křídel mě skryj

17:9  před ničemy, kteří mě ničí, před úhlavními nepřáteli, kteří mě obklopují.

17:10  Zarostli tukem, ⌈jejich ústa mluví povýšeně.⌉

17:11  Nyní ⌈mě už vystopovali,⌉ obklíčili mě, zkoumají, jak mě dostat na zem.

17:12  Podobá se lvu, bažícímu po trhání kořisti, mladému lvu, jenž ve skrytu číhá.

17:13  Povstaň, Hospodine, předejdi ho a sraz ho, svým mečem vysvoboď mou duši od ničemy

17:14  a svou rukou, Hospodine, od lidí, od lidí tohoto věku, ⌈kteří mají podíl na životě.⌉ Ze své pokladnice jim plníš břicho -- i jejich synové se nasytí a zbytek zanechají svým dětem.

17:15  Já ale spatřím tvou tvář ⌈v spravedlnosti;⌉ až procitnu, budu nasycen tvým zjevem.

Chapter 18

18:1  Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.

18:2  Řekl: ⌈Vroucně tě miluji,⌉ Hospodine, moje sílo.

18:3  Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a ⌈roh mé záchrany,⌉ můj nedobytný hrad.

18:4  Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.

18:5  Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy.

18:6  Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.

18:7  V tísni jsem volal k Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším.

18:8  Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.

18:9  Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí.

18:10  Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.

18:11  Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru.

18:12  Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka.

18:13  Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí.

18:14  Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas -- krupobití a řeřavé uhlí.

18:15  Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku.

18:16  ⌈Když jsi zahrozil,⌉ Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa -- ⌈před dechem tvého hněvivého ducha.⌉

18:17  Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod.

18:18  Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já.

18:19  Postupovali proti mně v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.

18:20  Vyvedl mě na prostranno, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil.

18:21  Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou mě odměnil.

18:22  Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty a neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.

18:23  Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, jeho ustanovení jsem neodložil.

18:24  Byl jsem ⌈před ním⌉ bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil.

18:25  Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou před jeho zrakem.

18:26  S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně.

18:27  Čistému se jevíš čistě a se zvráceným ⌈jednáš převráceně.⌉

18:28  Vždyť ty zachraňuješ nuzný lid, povýšené oči však snižuješ.

18:29  Ty, Hospodine, ⌈rozsvěcíš mou lampu.⌉ Můj Bůh prozařuje mou temnotu.

18:30  Vždyť v tobě proběhnu nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď.

18:31  Bůh -- jeho cesta je bezúhonná. Hospodinova řeč je protříbená. On je štítem všem, kdo v něm hledají útočiště.

18:32  Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo je skálou, ne–li náš Bůh?

18:33  Tento Bůh mě odívá silou, on činí mou cestu bezúhonnou.

18:34  Mé nohy činí jako nohy laně, upevňuje mě na mých výšinách.

18:35  Učí mé ruce boji, takže mé paže napnou bronzový luk.

18:36  Dals mi i štít své spásy. Tvá pravice mě podepírá, tvá mírnost mě zvelebuje.

18:37  ⌈Zjednals mi prostor,⌉ kotníky se mi nepodvrtnou.

18:38  Pronásledoval jsem své nepřátele a dostihl jsem je. Nevrátím se, dokud s nimi neskoncuji.

18:39  Zdeptám je tak, že nebudou moci povstat; padnou mi pod nohy.

18:40  Vždyť jsi mě přepásal silou k boji, mé protivníky srazíš pode mne.

18:41  Vydals mi šíji mých nepřátel; zničím ty, kdo mě nenávidí.

18:42  Budou křičet, a zachránce není, volat k Hospodinu, ale neodpoví jim.

18:43  Rozdrtím je a budou jako prach ve větru, odstraním je jako bláto z ulic.

18:44  Vytrhls mě ze srocení lidu, učinils mě hlavou národů. Bude mi sloužit i lid, který jsem neznal.

18:45  Hned jak mě uslyší, poslechnou mě. Cizinci mi budou lichotit.

18:46  Cizinci zvadnou a ⌈v děsu vyjdou⌉ ze svých pevností.

18:47  Živ je Hospodin! Požehnaná je moje skála! Ať je vyvýšen Bůh, má spása!

18:48  Bůh mi dává vykonat pomstu a podrobuje mi národy.

18:49  Vysvobozuje mě od mého nepřítele, ano, vyvyšuješ mě nad mé protivníky, zachráníš mě před násilníkem.

18:50  Proto ti budu vzdávat chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno,

18:51  který tak ⌈úžasně zachraňuješ⌉ svého krále a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu až navěky!

Chapter 19

19:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

19:2  Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.

19:3  Den dni vylévá řeč, noc noci sděluje poznání.

19:4  Není to řeč, nejsou to slova, jejich hlas není slyšet.

19:5  Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky do končin světa. Slunci na nich postavil stan.

19:6  Ono jako ženich vychází ze své komnaty; veselí se jako hrdina běžící svou cestou.

19:7  Od konce nebes vychází a ⌈obíhá opět ke konci;⌉ před jeho žárem se nic neskryje.

19:8  Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, prostým lidem dává moudrost.

19:9  Hospodinova přikázání jsou přímá, obšťastňují srdce. Hospodinův příkaz je vytříbený, dává očím světlo.

19:10  Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá.

19:11  Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve.

19:12  Ano, tvůj otrok se jimi nechává varovat, dbát na ně přináší hojnou odměnu.

19:13  Kdo rozpozná pochybení? Zbav mě těch skrytých

19:14  a zdržuj svého otroka i od těch troufalých, aby mě neopanovaly. Pak budu ryzí a prost velikého přestoupení.

19:15  Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli!

Chapter 20

20:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

20:2  Kéž ti Hospodin odpoví v den soužení, kéž ti ⌈poskytne bezpečí⌉ jméno Boha Jákobova.

20:3  Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepře ze Sijónu!

20:4  Kéž pamatuje na všechny tvé obětní dary, kéž má tvé zápalné oběti za tučné! Sela.

20:5  Kéž ti dá podle tvého srdce, kéž naplní všechny tvé plány!

20:6  Budeme jásat nad tvým vítězstvím a ve jménu svého Boha ⌈vyzdvihneme korouhve.⌉ Kéž Hospodin vyplní všechny tvé prosby!

20:7  Nyní vím, že Hospodin zachrání svého pomazaného, že mu odpoví ze svého svatého nebe mocnými spásnými činy své pravice!

20:8  Jedni doufají ve vozy, druzí zase v koně, my však připomínáme jméno ⌈Hospodina, našeho Boha.⌉

20:9  Oni klesali a padli, my jsme povstali a jsme obnovováni.

20:10  Hospodine, ⌈zachraň nás! Kéž nám Král odpoví⌉ v den, kdy budeme volat.

Chapter 21

21:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

21:2  Hospodine, král se raduje ze tvé síly! A jak velice jásá nad tvým vítězstvím!

21:3  Dal jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel. Sela.

21:4  Vyšel jsi mu vstříc s ⌈požehnáním dobrých věcí⌉ a na hlavu jsi mu vložil korunu z ryzího zlata.

21:5  Žádal tě o život a dal jsi mu jej, dlouhý život navěky a navždy.

21:6  Díky tvému vítězství je jeho sláva velká, oděl jsi jej nádherou a důstojností.

21:7  Učinil jsi jej navždy požehnáním, oblažuješ jej radostí ze své přítomnosti.

21:8  Vždyť král doufá v Hospodina a pro milosrdenství Nejvyššího se nepohne.

21:9  Tvá ruka najde všechny tvé nepřátele, tvá pravice najde ty, kdo tě nenávidí.

21:10  Až se objevíš, ⌈učiníš je ohnivou pecí.⌉ Hospodin je ve svém hněvu pohltí, pozře je oheň.

21:11  Jejich plod vyhladíš ze země a jejich símě ze synů lidských.

21:12  ⌈Chystali ti sice zlé⌉ a kuli pikle, nic však nezmohou.

21:13  Tětivy jim namíříš do tváře, a tak je přinutíš ukázat záda.

21:14  Vyvyš se, Hospodine, ve své moci! Budeme zpívat a opěvovat tvé mocné činy!

Chapter 22

22:1  Pro vedoucího chval. Podle „Laně za úsvitu“. Davidův žalm.

22:2  Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? ⌈Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání.⌉

22:3  Bože můj, volám ve dne -- ty neodpovídáš, volám v noci -- není pro mě utišení.

22:4  Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele.

22:5  V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval.

22:6  Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

22:7  Ale já jsem červ a ne člověk, potupa pro lidi, lidem opovržený.

22:8  Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou.

22:9  ⌈Spolehni se na Hospodina!⌉ Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!

22:10  Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky.

22:11  Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty.

22:12  Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není.

22:13  Obklíčilo mě množství býků, ti silní z Bášanu mě obklopili.

22:14  Otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořist a řve.

22:15  Rozlévám se jak voda a všechny mé kosti se uvolňují. ⌈Mé srdce je jako vosk,⌉ rozpustilo se v mém nitru.

22:16  Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro, určils mi místo v prachu smrti.

22:17  Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, spoutali mi ruce a nohy.

22:18  Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě,

22:19  dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv.

22:20  Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo, ⌈pospěš mi na pomoc!⌉

22:21  Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů!

22:22  Zachraň mě ze lví tlamy a před rohy divokých turů! Tys mi odpověděl.

22:23  Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.

22:24  Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte ho! Třeste se před ním, všechno potomstvo Izraelovo!

22:25  Neboť nepohrdl a neopovrhl trápením zkroušeného, ⌈neskryl před ním svou tvář.⌉ Když k němu volal, vyslyšel ho.

22:26  Od tebe pochází má chvála ve velikém shromáždění, své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.

22:27  Pokorní budou jíst a nasytí se. Ti, kdo hledají Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky.

22:28  Všechny končiny země se rozpomenou a obrátí se k Hospodinu. Všechny čeledi národů se budou klanět před tvojí tváří.

22:29  Vždyť království náleží Hospodinu, on panuje nad národy.

22:30  Všichni, ⌈jimž se na zemi daří,⌉ budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou před ním všichni, kdo sestupují v prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová.

22:31  Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením.

22:32  Přijdou a budou zvěstovat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí -- vždyť ji vykonal.

Chapter 23

23:1  Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

23:2  Dává mi uléhat na travnatých pastvinách, přivádí mě k ⌈vodě na místech odpočinku.⌉

23:3  Obnovuje mou duši, ⌈pro své jméno⌉ mě vodí po pravých stezkách.

23:4  I kdybych šel údolím ⌈nejhlubší tmy,⌉ nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují.

23:5  Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká.

23:6  Dobrota a milosrdenství mě budou jistě provázet po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet do Hospodinova domu.

Chapter 24

24:1  Davidův žalm. Hospodinu patří země a ⌈vše, co je na ní,⌉ celý svět a všichni jeho obyvatelé.

24:2  Vždyť on ji založil na vodách, upevnil ji na vodních proudech.

24:3  Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? Kdo stane na jeho svatém místě?

24:4  Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, kdo nepozvedá svou duši ke klamu a nepřísahá falešně.

24:5  Ten vezme od Hospodina požehnání, přijme spravedlnost od Boha, své spásy.

24:6  Takové je pokolení těch, kdo hledají Boha. Jákob -- to jsou ti, kteří vyhledávají tvou tvář. Sela.

24:7  Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, zvedněte se! Vchází Král slávy!

24:8  Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin, silný a udatný, Hospodin, ⌈udatný válečník.⌉

24:9  Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, pozdvihněte se! Vchází Král slávy!

24:10  Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin zástupů -- on je Král slávy! Sela.

Chapter 25

25:1  Davidův žalm. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

25:2  Bože můj, v tebe doufám, kéž nejsem zahanben, kéž nade mnou moji nepřátelé nejásají.

25:3  Ano, ti, kdo na tebe očekávají, se stydět nemusejí. Budou se stydět ti, kdo bezdůvodně jednají věrolomně.

25:4  Hospodine, dej mi poznat svoje cesty, vyuč mě svým stezkám.

25:5  ⌈Uváděj mě do své pravdy,⌉ vyučuj mě, vždyť jsi můj Bůh, má spása. Po ⌈celý den⌉ očekávám na tebe.

25:6  Vzpomeň na své slitování, Hospodine, i na své milosrdenství, vždyť je od věčnosti.

25:7  Nevzpomínej však na hříchy mého mládí, na má přestoupení. Vzpomeň na mě podle svého milosrdenství, kvůli své dobrotě, Hospodine.

25:8  Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě.

25:9  Pokorné uvádí do práva, pokorné učí své cestě.

25:10  Všechny Hospodinovy stezky jsou ⌈milosrdenství a věrnost⌉ pro ty, kdo dbají na jeho smlouvu a jeho svědectví.

25:11  Pro své jméno, Hospodine, mi odpusť mou vinu; ano, je velká.

25:12  ⌈Jak je na tom⌉ člověk, který se bojí Hospodina? Bude ho vyučovat cestě, kterou si má zvolit.

25:13  Jeho duše bude přebývat v dobru a jeho potomstvo zdědí zemi.

25:14  S těmi, kdo se ho bojí, má Hospodin důvěrný vztah, dává jim poznat svou smlouvu.

25:15  Mé oči stále hledí k Hospodinu, neboť on vyprošťuje mé nohy z léčky.

25:16  Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, protože jsem osamělý a zkroušený.

25:17  Soužení mého srdce se množí, vyveď mě z mých úzkostí!

25:18  Pohleď na mé soužení a mé trápení a sejmi všechny mé hříchy!

25:19  Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jakou zuřivou nenávistí mě nenávidí!

25:20  Chraň mou duši a vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť hledám útočiště v tobě!

25:21  Nechť mě střeží bezúhonnost a upřímnost, vždyť na tebe očekávám!

25:22  Bože, vykup Izraele ze všech jeho soužení!

Chapter 26

26:1  Davidův žalm. Zjednej mi právo, Hospodine! ⌈Žil jsem bezúhonně,⌉ doufal jsem v Hospodina, nebyl jsem v tom nejistý.

26:2  Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě, prověř mé ledví i srdce!

26:3  Vždyť tvé milosrdenství mám před očima, chodím ve tvé pravdě.

26:4  Nesedávám s podvodníky, nechodím mezi pokrytce.

26:5  Nenávidím shromáždění zlovolníků, nevysedávám s ničemy.

26:6  Umývám si ruce v nevinnosti a držím se při tvém oltáři, Hospodine,

26:7  abych hlasitě zvěstoval tvou chválu a vyprávěl o všech tvých divech.

26:8  Hospodine, miluji přebývání ve tvém domě, místo, ⌈kde přebývá⌉ tvá sláva.

26:9  ⌈Nezahrň mou duši mezi⌉ hříšníky a můj život mezi ty, kdo prolévají krev.

26:10  Ti rukama páchají hanebnost a jejich pravice je plná úplatků.

26:11  Já však žiji bezúhonně; vykup mě, smiluj se nade mnou!

26:12  Má noha stojí na rovině. Budu Hospodinu dobrořečit ve shromážděních.

Chapter 27

27:1  Davidův žalm. Hospodin je mé světlo i má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, koho bych se lekal?

27:2  Když se ke mně přiblížili zlovolníci, aby ⌈pozřeli mé tělo,⌉ moji protivníci a nepřátelé, sami klopýtli a padli.

27:3  Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce se nebude bát. Kdyby se proti mně zvedla bitva, i tehdy budu doufat.

27:4  O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu.

27:5  V den zlý mě schová ve své skrýši, skryje mě v úkrytu svého stanu, na skálu mě zdvihne.

27:6  A teď ⌈zvedám hlavu⌉ nad své nepřátele kolem sebe. V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků, budu zpívat a opěvovat Hospodina.

27:7  ⌈Slyš, Hospodine, když hlasitě volám,⌉ smiluj se nade mnou a odpověz mi!

27:8  ⌈Ohledně tebe svému srdci⌉ připomínám slova: Hledejte mou tvář! A já tvou tvář hledám, Hospodine!

27:9  Neskrývej přede mnou svou tvář, neodvracej se hněvivě od svého otroka -- býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso!

27:10  I kdyby mě opustili můj otec a má matka, Hospodin mě k sobě přivine.

27:11  Vyuč mě, Hospodine, své cestě, veď mě rovnou stezkou, vždyť na mě číhají!

27:12  Nevydávej mě choutkám mých protivníků, neboť proti mně povstávají lživí svědkové a zlovolný žalobce.

27:13  Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých!

27:14  Očekávej na Hospodina! Buď pevný a posilni své srdce! Očekávej na Hospodina!

Chapter 28

28:1  Davidův žalm. K tobě volám, Hospodine, má skálo, nebuď ke mně hluchý! ⌈Neozveš–li se mi,⌉ budu podobný těm, kdo sestupují v jámu.

28:2  Vyslyš mé úpěnlivé prosby, když k tobě volám, když pozvedám ruce ke tvé nejsvětější svatyni!

28:3  Neodvleč mě s ničemy, s činiteli nepravosti, s těmi, kdo se svými bližními mluví pokojně, ale v jejich srdci je zlo.

28:4  Dej jim podle jejich skutků, podle jejich zvrácených činů, podle díla jejich rukou jim dej, vrať jim, co vykonali!

28:5  Oni neuvažují o Hospodinově jednání, o díle jeho rukou. Strhne je a už je nezbuduje.

28:6  ⌈Požehnán buď Hospodin,⌉ neboť vyslyšel mé úpěnlivé prosby.

28:7  Hospodin je má síla a můj štít, v něho doufá mé srdce. Dostalo se mi pomoci, proto mé srdce jásá, proto mu budu vzdávat chválu svou písní.

28:8  Hospodin je silou ⌈svého lidu,⌉ je spásnou záštitou svému pomazanému.

28:9  Zachraň svůj lid, žehnej svému dědictví, pas jej, nos jej stále!

Chapter 29

29:1  Davidův žalm. ⌈Vzdejte Hospodinu, synové Boží, vzdejte Hospodinu⌉ slávu a sílu.

29:2  Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně.

29:3  Hlas Hospodinův nad vodami, slavný Bůh zahřměl, Hospodin nad mocnými vodami.

29:4  Hospodinův hlas je mocný, Hospodinův hlas je nádherný.

29:5  Hospodinův hlas láme cedry, Hospodin tříští libanonské cedry.

29:6  Působí, že Libanon poskakuje jako tele a Sirjón jako mládě divokého tura.

29:7  Hospodinův hlas rozkřesává plameny ohně,

29:8  Hospodinův hlas působí, že se poušť svírá bolestí, Hospodin k bolesti přivádí poušť Kádeš.

29:9  Hospodinův hlas přivádí laně ku porodu a obnažuje lesy. A v jeho chrámu všichni říkají: Sláva!

29:10  Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky.

29:11  Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svému lidu pokojem.

Chapter 30

30:1  ⌈Žalm. Píseň při posvěcení Davidova domu.⌉

30:2  Budu tě vyvyšovat, Hospodine, protože jsi mě vytáhl z hlubin a nedal jsi mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.

30:3  ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ křičel jsem k tobě a tys mě uzdravil.

30:4  Hospodine, vyvedl jsi mou duši z podsvětí, obživil jsi mě, abych nesestoupil do jámy.

30:5  Opěvujte Hospodina, jeho věrní, vzdávejte chválu ⌈jeho svatému jménu.⌉

30:6  Vždyť jeho hněv trvá jen chvíli, jeho přízeň však celý život. Večer se uhostí pláč, ale ráno jásot.

30:7  V ⌈dobách pohody⌉ jsem si řekl: Nikdy ⌈se nepohnu.⌉

30:8  Hospodine, svou přízní jsi mocně upevnil mou horu. Když jsi však skryl svou tvář, zděsil jsem se.

30:9  K tobě, Hospodine, volám, prosím Panovníka o smilování:

30:10  ⌈K čemu ti bude má krev,⌉ když sestoupím v jámu? Bude tě chválit prach? Ten bude zvěstovat tvoji věrnost?

30:11  Vyslyš mě, Hospodine! Smiluj se nade mnou! Hospodine, buď mým pomocníkem!

30:12  Mé kvílení jsi mi změnil v tanec, rozvázal jsi mi žíněné roucho a přepásal jsi mě radostí,

30:13  aby tě sláva opěvovala a neumlkla. Hospodine, můj Bože, navěky tě budu chválit!

Chapter 31

31:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

31:2  V tobě, Hospodine, hledám útočiště; kéž nejsem nikdy zahanben. Vytrhni mě pro svou spravedlnost!

31:3  Nakloň ke mně své ucho, rychle mě vysvoboď, buď mi pevnou skálou, opevněným domem, abys mě zachránil.

31:4  Neboť ty jsi má skála a má tvrz! Pro své jméno mě tedy veď a posiluj!

31:5  Vyveď mě z léčky, kterou mi nastražili. Vždyť tys má záštita!

31:6  Do tvých rukou poroučím svého ducha. Ty jsi mě vykoupil, Hospodine, Bože pravý.

31:7  Nenávidím ty, kdo se oddávají klamným nicotnostem. Já spoléhám na Hospodina.

31:8  Budu jásat, budu se radovat v tvém milosrdenství, neboť jsi pohleděl na mé soužení a znáš úzkosti mé duše.

31:9  Nevydal jsi mě do ruky nepřátel, mé nohy jsi postavil na rovné zemi.

31:10  Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť je mi úzko. Trápením mi slábne zrak, duše i tělo.

31:11  Život mi pomíjí žalem, mé roky vzdycháním, pro mé provinění ochabuje má síla a mé kosti slábnou.

31:12  Pro všechny své nepřátele jsem se stal potupou, zvláště pro své sousedy, pro své známé ⌈předmětem hrůzy;⌉ ti, kdo mě ⌈venku vidí,⌉ přede mnou prchají.

31:13  Vypadl jsem jim ze srdce jako mrtvý, jsem jako rozbitá nádoba.

31:14  Slyším mnoho pomluv, všude kolem hrůza! Když se proti mně radí, zvažují, jak mě připravit o život.

31:15  Já však doufám v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh!

31:16  Mé časy jsou ve tvé ruce. Vysvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují!

31:17  Rozjasni svou tvář nad svým otrokem, zachraň mě svým milosrdenstvím!

31:18  Hospodine, kéž nejsem zahanben -- vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí!

31:19  Kéž oněmí lživé rty, které mluví o spravedlivém drze, povýšeně a pohrdavě!

31:20  Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště.

31:21  Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky.

31:22  ⌈Požehnán buď Hospodin,⌉ neboť ⌈mě udivil svým milosrdenstvím⌉ v obleženém městě.

31:23  Když jsem se unáhlil, řekl jsem, že jsem zapuzen od tvých očí. Tys ale vyslyšel mé úpěnlivé prosby, když jsem k tobě volal.

31:24  Milujte Hospodina, všichni jeho věrní! Pravdivé lidi Hospodin střeží, leč odplácí plně těm, kdo jednají povýšeně.

31:25  Buďte pevní a posilněte svá srdce, všichni, kdo ⌈očekáváte na⌉ Hospodina!

Chapter 32

32:1  Davidův žalm k meditaci. Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt.

32:2  Blahoslavený je člověk, jemuž Hospodin nepočítá vinu a v jehož duchu není záludnost.

32:3  Když jsem mlčel, mé kosti chřadly, neboť jsem celé dny naříkal.

32:4  Ve dne i v noci na mně těžce ležela tvá ruka. Morek se mi kazil jako v letním žáru. Sela.

32:5  Pak jsem ti svůj hřích oznámil; svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu. A tys sňal vinu mého hříchu. Sela.

32:6  Proto ať se k tobě modlí každý věrný v čase, kdy tě lze nalézt. Ani příval velkých vod k němu nedosáhne.

32:7  Tys mou skrýší, střežíš mě před soužením; ⌈obklopíš mě jásotem nad vysvobozením.⌉ Sela.

32:8  Dám ti chápání, vyučím tě cestě, kterou máš jít, ⌈budu ti radit, spočine na tobě mé oko.⌉

32:9  Nebuďte jako kůň či jako mezek bez rozumu. ⌈Ty je třeba krotit uzdou a udidlem⌉ -- jinak k tobě nepřijdou.

32:10  Mnohé jsou bolesti ničemy, ale toho, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.

32:11  Radujte se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte, všichni lidé přímého srdce!

Chapter 33

33:1  Jásejte, spravedliví, v Hospodinu, ⌈přímým přísluší⌉ chvála.

33:2  Chvalte Hospodina na lyru, opěvujte jej při harfě o deseti strunách.

33:3  Zpívejte mu novou píseň, dobře hrajte s radostným křikem.

33:4  Neboť Hospodinovo slovo je přímé, každé jeho dílo se děje v pravdě.

33:5  ⌈Miluje spravedlnost a právo,⌉ země je plná Hospodinova milosrdenství.

33:6  Hospodinovým slovem byla učiněna nebesa a dechem jeho úst všechen jejich zástup.

33:7  Hromadí jako val mořské vody, do skladů dává hlubiny vod.

33:8  Boj se Hospodina, celá země! Třeste se před ním, všichni obyvatelé světa!

33:9  Vždyť on řekl a stalo se. On přikázal a uskutečnilo se.

33:10  Hospodin ruší rady národů, maří lidské plány.

33:11  Rada Hospodinova obstojí navěky, plány jeho srdce ⌈z pokolení do pokolení.⌉

33:12  Blahoslavený je národ, jehož Bohem je Hospodin; lid, který si vyvolil za dědictví.

33:13  Hospodin hledí z nebe, vidí všechny lidské syny.

33:14  Ze sídla svého přebývání pozoruje všechny obyvatele země.

33:15  Ten, který všem jim vytvořil srdce, rozumí též všem jejich skutkům.

33:16  Král se nezachrání velkým vojskem, hrdina se nevysvobodí velkou silou.

33:17  Kůň je k záchraně nespolehlivý; svou velkou silou nezachrání.

33:18  Hle, Hospodinovo oko hledí na ty, kdo se ho bojí, na ty, kdo očekávají na jeho milosrdenství,

33:19  aby vysvobodil jejich duše od smrti, aby je zachoval při životě v čas hladu.

33:20  Naše duše očekává na Hospodina. On je naše pomoc i náš štít.

33:21  Vždyť v něm se raduje naše srdce; vždyť spoléháme na jeho svaté jméno.

33:22  Kéž je s námi tvé milosrdenství, Hospodine, protože na tebe očekáváme.

Chapter 34

34:1  Davidův žalm. (Když změnil své chování před Abímelekem. Ten ho vyhnal a David odešel).

34:2  V každém čase budu dobrořečit Hospodinu. V mých ústech bude ustavičně ⌈jeho chvála.⌉

34:3  Má duše se chlubí Hospodinem. Pokorní to uslyší a budou se radovat.

34:4  Velebte se mnou Hospodina! Vyvyšujme společně jeho jméno!

34:5  Hledal jsem Hospodina, a odpověděl mi!, vysvobodil mě ode všeho, ⌈čeho jsem se hrozil.⌉

34:6  Ti, kdo na něj hledí, budou zářit. ⌈Na jejich tvářích nebude stud.⌉

34:7  Tento chudý volal, a Hospodin ho vyslyšel. Zachránil ho ze všech jeho soužení.

34:8  Hospodinův anděl táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vytrhuje je.

34:9  Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště.

34:10  Bojte se Hospodina, jeho svatí! Ti, kdo se ho bojí, netrpí nouzi.

34:11  ⌈Mladí lvi strádají⌉ a hladovějí, ale ti, kteří hledají Hospodina, nemívají nedostatek v ničem dobrém.

34:12  Pojďte, synové, a poslouchejte mě, vyučím vás bázni před Hospodinem.

34:13  Jaký je člověk, který si oblíbil život a miluje ⌈dny, kdy uvidí⌉ dobro?

34:14  Střež svůj jazyk od zlého a své rty před klamnými řečmi.

34:15  Odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.

34:16  Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, jeho uši slyší jejich volání o pomoc.

34:17  Hospodinova tvář je proti těm, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země jejich památku.

34:18  Když úpěnlivě volají, Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení.

34:19  Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušeni v srdci, zachraňuje ty, kdo mají zdeptaného ducha.

34:20  Mnoho zla přichází na spravedlivého, ale Hospodin jej ze všeho vysvobodí.

34:21  Střeží všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebude zlomena.

34:22  Ničemu zahubí zlo. Kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu.

34:23  Hospodin vykoupí duše svých otroků. Nikdo z těch, kteří v něm hledají útočiště, neponese vinu.

Chapter 35

35:1  Davidův žalm. Hospodine, veď při s mými odpůrci, bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.

35:2  Uchop štít a pavézu a povstaň mi na pomoc!

35:3  Vezmi kopí a uzavři cestu ke střetu s mými pronásledovateli. Řekni mé duši: Jsem tvá záchrana.

35:4  Ať se stydí a hanbí ti, kdo usilují o můj život. Ať se stáhnou zpět a zastydí ti, kdo mi chystají zlo.

35:5  Budou jako plevy před větrem. To anděl Hospodinův je požene.

35:6  Ať je jejich cesta temná a kluzká a ať je anděl Hospodinův pronásleduje.

35:7  Vždyť na mě bezdůvodně nastražili jámu, bezdůvodně vykopali past pro mou duši.

35:8  Ať na něj přijde zkáza, aniž to tuší. A do té pasti, kterou nastražil, se lapí sám, ať padne do té zkázy!

35:9  Ale má duše bude jásat v Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.

35:10  Každá má kost řekne: Hospodine, kdo je jako ty? Vysvobozuješ chudého od mocnějšího, než je sám, chudého a nuzného od uchvatitele.

35:11  Povstávají zlovolní svědkové, kteří se mě vyptávají na věci, které nevím.

35:12  Odplácejí mi zlem za dobré, aby ⌈způsobili zármutek mé duši.⌉

35:13  A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína.

35:14  Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal jsem, skláněl se, jako bych truchlil kvůli matce.

35:15  A oni se z mého pádu radovali, dávali se dohromady, spojili se proti mně, křiváci, a já to nevěděl. ⌈Utrhali mi a neumlkli.⌉

35:16  Posměvači s bezbožnými na mě skřípou zuby.

35:17  Panovníku, jak dlouho se budeš jen dívat? Odvrať mou duši od jejich zkázy, zachraň mou jedinou před mladými lvy!

35:18  Budu ti vzdávat chválu ve velikém shromáždění, mezi nespočetným lidem tě budu chválit.

35:19  Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují. Ti, kdo mě bezdůvodně nenávidí, ať nemhouří oči.

35:20  Ti nemluví pokojně! Proti poklidným v zemi vymýšlejí zradu.

35:21  Otvírají na mě svá ústa a říkají: Cha, cha! ⌈Naše oči to vidí!⌉

35:22  Viděl jsi to, Hospodine, nebuď hluchý! Panovníku, nebuď mi vzdálen!

35:23  Vzbuď se, procitni k mému soudu, můj Bože a můj Pane, a veď mou při!

35:24  ⌈Zjednej mi právo⌉ podle své spravedlnosti, ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ ať se nade mnou neradují.

35:25  Ať si v srdci neříkají: Cha, ⌈to jsme chtěli!⌉ Ať neříkají: Zhltli jsme ho!

35:26  Ať se společně stydí a hanbí ti, kdo se radují z mého trápení! Ať obléknou hanbu a potupu ti, kdo se nade mnou vyvyšují.

35:27  Ať výskají a radují se ti, kdo si přejí mou spravedlnost! Ať stále říkají: Veliký je Hospodin, jenž dopřává pokoj svému otroku.

35:28  Můj jazyk bude opakovat tvou spravedlnost, každý den tvou chválu.

Chapter 36

36:1  Pro vedoucího chval. Žalm Davida, otroka Hospodinova.

36:2  Výrok přestoupení o ničemovi: V hloubi mého srdce není strach z Boha -- nemá jej před očima,

36:3  protože lichotí sám sobě ve svých očích, a tak ⌈bude shledán vinným, hodným nenávisti.⌉

36:4  Slova jeho úst jsou zlá a klamná, přestal ⌈chápat, co je správné jednání.⌉

36:5  Vymýšlí špatnosti i na svém loži; postavil se na nedobré cestě, zlem nepohrdá.

36:6  Hospodine, až k nebesům sahá tvé milosrdenství a tvá věrnost až k oblakům.

36:7  Tvá spravedlnost je jako nejvyšší hory, tvé soudy jako ⌈velká hlubina.⌉ Zachraňuješ lidi i zvířata, Hospodine.

36:8  ⌈Jak vzácné je tvé⌉ milosrdenství, Bože! ⌈Synové lidští⌉ hledají útočiště ve stínu tvých křídel.

36:9  Sytí se tučností tvého domu, napájíš je proudem svých rozkoší.

36:10  Neboť u tebe je pramen života; díky tvému světlu vidíme světlo.

36:11  Vztáhni své milosrdenství na ty, kteří tě znají, a svou spravedlnost na lidi přímého srdce.

36:12  Kéž na mě nevstoupí noha pyšných a ruka ničemů kéž mě neodežene.

36:13  Tam padli činitelé nepravosti, jsou sraženi a nemohou povstat.

Chapter 37

37:1  Davidův žalm. Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo páchají zvrácenosti,

37:2  neboť brzy uschnou jako tráva a zvadnou jako zelené býlí.

37:3  Důvěřuj Hospodinu a čiň dobré; přebývej v zemi a pěstuj poctivost.

37:4  Měj rozkoš z Hospodina -- on naplní prosby tvého srdce.

37:5  ⌈Uval na Hospodina⌉ svou cestu a důvěřuj mu, on bude jednat.

37:6  Vyvede tvou spravedlnost jako světlo, tvé právo jako polední jas.

37:7  Umlkni před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. Nerozčiluj se kvůli těm, kterým se na jejich cestě daří, kvůli lidem, kteří kují pikle.

37:8  Přestaň se hněvat a zanech zloby, nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého.

37:9  Protože zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, ti obdrží zemi.

37:10  Ještě chvilku a ničema už nebude. Zadíváš se na jeho místo a nebude tam.

37:11  Ale pokorní obdrží zemi a budou si užívat množství pokoje.

37:12  Ničema spravedlivému chystá zlo a skřípe proti němu zuby.

37:13  Panovník se mu ale směje, vždyť vidí, že přichází jeho den.

37:14  Ničemové tasí meč, napínají luk, aby srazili chudého a nuzného, aby porazili ty, kdo žijí v upřímnosti.

37:15  Ale jejich meč jim pronikne do srdce a jejich luk bude rozlámán.

37:16  Lepší je málo, které má spravedlivý, než bohatství mnoha ničemů.

37:17  Neboť paže ničemů budou zlomeny, spravedlivé však Hospodin podepírá.

37:18  Hospodin zná dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá navěky.

37:19  Ve zlých dobách nebudou zahanbeni a ve dnech hladu budou nasyceni.

37:20  Ničemové ale zahynou; Hospodinovi nepřátelé pominou jak to nejlepší z pastvin, zmizí v dýmu.

37:21  Ničema si půjčuje, ale nesplácí. Spravedlivý se slitovává a dává.

37:22  Jím požehnaní obdrží zemi, ale jím zlořečení budou vyhlazeni.

37:23  Hospodin upevňuje kroky muže, oblíbil si jeho cestu.

37:24  Když upadne, nebude zavržen, vždyť Hospodin mu podepírá ruku.

37:25  Byl jsem mladý a teď jsem starý, ale neviděl jsem spravedlivého, který by byl opuštěn a jehož potomstvo by žebralo o chléb.

37:26  Každého dne se slitovává a půjčuje a jeho potomstvo je požehnáním.

37:27  Odvrať se od zlého a čiň dobré, a budeš přebývat navěky.

37:28  Neboť Hospodin miluje právo a neopouští své věrné. Navěky je bude střežit. Potomstvo ničemů však bude vyhlazeno.

37:29  Spravedliví obdrží zemi a budou v ní přebývat navěky.

37:30  Ústa spravedlivého přemítají o moudrosti a jeho jazyk mluví o právu.

37:31  V srdci má zákon svého Boha, jeho kroky nebudou nejisté.

37:32  Ničema pozorně sleduje spravedlivého a hledá, jak by ho usmrtil.

37:33  Hospodin ho nenechá v jeho ruce a až bude souzen, nebude usvědčen z viny.

37:34  Očekávej na Hospodina a dbej na jeho cestu. On tě vyvýší a obsadíš zemi, až budou ničemové vyhlazeni, uvidíš to!

37:35  Viděl jsem ničemu, násilníka, který se rozvaloval jako nepřesazovaná zeleň,

37:36  ale pominul a hle, už není. Hledal jsem ho, ale nebyl nalezen.

37:37  ⌈Drž se bezúhonného,⌉ hleď na přímého, vždyť ⌈pokojným lidem⌉ patří budoucnost,

37:38  ale vzpurníci budou společně zničeni, budoucnost ničemů bude zmařena.

37:39  Spása spravedlivých je od Hospodina, on je jejich záštitou v čas soužení.

37:40  Hospodin jim pomáhá a vytrhuje je, vytrhuje je od ničemů a zachraňuje je, neboť v něm hledají útočiště.

Chapter 38

38:1  Davidův žalm -- k připomínání.

38:2  Hospodine, nekárej mě ve svém rozhořčení, ve své zlobě mě nekázni.

38:3  Tvé šípy mě zasáhly a dolehla na mě tvá ruka.

38:4  Pro tvé rozhořčení není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích není pokoje v mých kostech,

38:5  neboť mé viny mi přerostly přes hlavu; ⌈tíží mě jako ohromné břemeno.⌉

38:6  Kvůli mé pošetilosti páchnou a hnisají mé rány.

38:7  Jsem velmi sklíčen a pokořen, celý den chodím v nářku.

38:8  Mé slabiny jsou zcela zanícené; na mém těle není zdravé místo.

38:9  Jsem otupělý a velmi zkrušen; řvu, ⌈neboť mé srdce sténá.⌉

38:10  Panovníku, před tebou jsou všechny mé tužby, mé vzdychání není před tebou skryto.

38:11  Srdce mi buší, opustila mě síla, ani mé oči už nemají jas.

38:12  Moji přátelé i druzi kvůli mé ráně poodstupují a moji blízcí stojí opodál.

38:13  Ti, kdo usilují o můj život, mi chystají past, ti, kdo si žádají mého zla, promlouvají zkázu a celý den přemítají o zradě.

38:14  Ale já jsem jako hluchý a neslyším, jako němý, který neotvírá ústa.

38:15  Ano, jsem jako člověk, který neslyší a v jehož ústech není námitek.

38:16  Protože čekám na tebe, Hospodine, ty odpověz, Panovníku, můj Bože!

38:17  Říkám: Ať se nade mnou neradují! Když mi uklouzne noha, budou se nade mnou vytahovat.

38:18  Vždyť mám blízko k pádu, má bolest je ustavičně se mnou.

38:19  Proto vyznávám svou vinu a hrozím se svého hříchu.

38:20  Mých zdatných nepřátel je bezpočtu; mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.

38:21  Odplácejí zlem za dobro, protiví se mi za to, že usiluji o dobro.

38:22  Neopouštěj mě, Hospodine! Bože můj, nevzdaluj se ode mě!

38:23  Pospěš mi na pomoc, Panovníku, moje spáso!

Chapter 39

39:1  Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm.

39:2  Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema.

39:3  Dočista jsem oněměl, nadobro jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila.

39:4  Srdce mi v nitru hořelo. ⌈Když jsem tesknil,⌉ plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem:

39:5  Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.

39:6  Hle, dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před tebou můj věk; každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. Sela.

39:7  Jen jako přelud putuje člověk, hlučí, přestože je jen vánek, shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.

39:8  Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě.

39:9  Vysvoboď mě od všech mých přestoupení, nevystavuj mě posměchu bláznů!

39:10  Oněměl jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty!

39:11  Odejmi ode mě svou ránu, vždyť hynu od úderů tvé ruky!

39:12  Když člověka tresty kázníš za vinu, sžíráš jak mol, co je mu drahé. Každý člověk je jen vánek! Sela.

39:13  Vyslyš, mou modlitbu, Hospodine, naslouchej mému volání o pomoc, nebuď hluchý k mému pláči! Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, stejně jako moji otcové.

39:14  Odvrať ode mě svůj pohled a já pookřeji, než odejdu a již nebudu.

Chapter 40

40:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

40:2  Napjatě jsem očekával na Hospodina a on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání o pomoc.

40:3  Vytáhl mě z hlučící jámy, z blátivého bahna a postavil mé nohy na skálu, upevnil mé kroky.

40:4  Do úst mi vložil novou píseň, chválu našemu Bohu. Mnozí to uvidí, pojme je bázeň a budou doufat v Hospodina.

40:5  Blahoslavený je ten muž, ⌈který vkládá své naděje v Hospodina⌉ a ⌈neobrací se k nestvůrám a k těm, kdo se uchylují ke lži.⌉

40:6  ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů; nikdo ⌈se s tebou nemůže měřit.⌉ Chci je oznamovat a hovořit o nich -- je jich víc, než se dá vypovědět.

40:7  Obětní hod ani přídavnou oběť jsi nechtěl, ale ⌈prorazil jsi mi uši.⌉ Zápal ani oběť za hřích jsi nežádal.

40:8  Tu jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno.

40:9  ⌈Oblíbil jsem si⌉ dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru.

40:10  Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění; hle, neomezoval jsem své rty. Hospodine, ty to víš.

40:11  Tvou spravedlnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse, nezatajil jsem tvé milosrdenství a tvou pravdu ve velikém shromáždění.

40:12  Hospodine, ty mi neodepřeš své slitování. Kéž mě stále střeží tvé milosrdenství a tvá věrnost.

40:13  Vždyť mě obklopilo tolik zla, že se nedá sečíst. Dostihly mě mé viny, takže nemohu ani vzhlédnout; je jich víc než vlasů na mé hlavě, ⌈odvaha mě opustila.⌉

40:14  ⌈Kéž mě, Hospodine, zatoužíš⌉ vysvobodit! Hospodine, pospěš mi na pomoc!

40:15  Ať se stydí a hanbí všichni, kteří usilují o mou duši a chtějí ji zničit; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.

40:16  ⌈Kéž se zhrozí své vlastní hanby⌉ ti, kdo mi říkají: Cha, cha!

40:17  Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají! Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Veliký je Hospodin!

40:18  Ač jsem chudý a nuzný, Panovník na mě myslí. Tys má pomoc a můj vysvoboditel, můj Bože, neotálej!

Chapter 41

41:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

41:2  Blahoslavený je ten, kdo má porozumění pro slabého, ve zlý den jej Hospodin zachrání.

41:3  Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu a ⌈učiní ho na zemi šťastným,⌉ nevydá ho choutkám jeho nepřátel.

41:4  Na posteli nemocných jej Hospodin posilní. V nemoci mu změníš celé lože!

41:5  Říkám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mou duši, neboť jsem proti tobě zhřešil.

41:6  Moji nepřátelé o mně mluví zle: Kdy zemře? Kdy vymizí jeho jméno?

41:7  Pokud se na mě někdo přijde podívat, jeho srdce mluví klam, shromažďuje si špatnosti, pak vyjde ven a vykládá o tom.

41:8  Všichni, kdo mě nenávidí, si o mně spolu šeptají, vymýšlejí proti mně zlo.

41:9  ⌈Postihlo jej něco ničemného;⌉ když ulehl, již nevstane.

41:10  I ⌈můj důvěrný přítel,⌉ jemuž jsem důvěřoval, který jídal můj chléb, ⌈proti mně vyvýšil patu.⌉

41:11  Hospodine, ty se však nade mnou smiluj a pozdvihni mě, a já jim odplatím.

41:12  Podle toho poznám, že sis mě oblíbil, že nade mnou nebudou mí nepřátelé hlaholit.

41:13  Kdežto mě jsi podepřel pro mou bezúhonnost a postavils mě před svou tvář navěky.

41:14  ⌈Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,⌉ od věků až navěky. Amen i Amen.

Chapter 42

42:1  Pro vedoucího chval. Meditace -- synové Kórachovi.

42:2  Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!

42:3  Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří?

42:4  Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh?

42:5  Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek.

42:6  Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ⌈ve mně⌉ tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za ⌈spásu jeho přítomnosti.⌉

42:7  Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru.

42:8  Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití.

42:9  Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k ⌈Bohu mého života.⌉

42:10  Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem?

42:11  ⌈Zkázou pro mé kosti je mi utrhání⌉ mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh?

42:12  Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.

Chapter 43

43:1  Zjednej mi právo, Bože, a veď mou při. Vytrhni mě od ⌈nemilosrdných pohanů,⌉ od lidí podlých a zvrácených.

43:2  Vždyť ty jsi, Bože, má záštita. Proč jsi mě odvrhl? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem?

43:3  Sešli své světlo a svou pravdu, ty ať mě vedou a přivedou na tvou svatou horu, do tvých příbytků.

43:4  Přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, své jásavé radosti, a budu ti vzdávat chválu na lyru, Bože, můj Bože!

43:5  Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.

Chapter 44

44:1  Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi -- meditace.

44:2  Bože, na vlastní uši jsme slýchávali, naši otcové nám vyprávěli o skutcích, které jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávnověkých.

44:3  Ty jsi svou rukou vyhnal pohany a je jsi zasadil, zlomil jsi národy a vyhnal jsi je.

44:4  Zemi však neobsadili díky svému meči, ⌈nezachránila je jejich paže,⌉ nýbrž tvá pravice, tvá paže a světlo tvé tváře, protože jsi v nich našel zalíbení.

44:5  Ty jsi můj král, ⌈Bože. Přikaž⌉ ⌈vítězství pro Jákoba!⌉

44:6  ⌈S tebou⌉ jsme nabrali na rohy své protivníky, ve tvém jménu jsme pošlapali ⌈ty, kdo proti nám povstali.⌉

44:7  Proto se nespoléhám na svůj luk; můj meč mě nezachrání.

44:8  Neboť ty jsi nás zachránil před našimi protivníky a zahanbil jsi ty, kdo nás nenáviděli.

44:9  Bohem se chlubíme každý den; navěky budeme vzdávat chválu tvému jménu. Sela.

44:10  Avšak odvrhl jsi nás a vystavil jsi nás hanbě; nevycházíš s naší armádou.

44:11  Před protivníkem nás obracíš nazpět a ti, kdo nás nenávidí, nás poplenili.

44:12  Vydáváš nás jak ovce k sežrání a rozptýlil jsi nás mezi pohany.

44:13  Prodal jsi svůj lid lacino, nepožadoval jsi za něj dobrou cenu.

44:14  Vystavil jsi nás potupě našich sousedů, posměchu a pošklebkům našeho okolí.

44:15  Učinil jsi nás pořekadlem mezi pohany, ⌈národy nad námi potřásají hlavou.⌉

44:16  Každý den mám před sebou svou potupu; ⌈hanba mi zakrývá tvář,⌉

44:17  a to kvůli tomu, kdo mě hanobí a ostouzí, kvůli nepříteli a tomu, kdo se mstí.

44:18  To vše na nás přišlo, ač jsme na tebe nezapomněli a ⌈tvou smlouvu jsme nezradili.⌉

44:19  Naše srdce se nestáhlo zpět, naše kroky neuhnuly z tvé stezky.

44:20  Přestože jsi nás zdeptal v kraji šakalů a přikryl jsi nás nejhlubší tmou.

44:21  Pokud bychom zapomněli na jméno svého Boha, pokud bychom vztáhli dlaně k bohu cizímu,

44:22  zdali by na to Bůh nepřišel? On přece zná tajnosti srdce!

44:23  A přece jsme kvůli tobě denně vražděni, považují nás za ovce na porážku.

44:24  Vzbuď se, Panovníku, proč spíš? Probuď se a neodvrhni nás navždy!

44:25  Proč skrýváš svou tvář? Zapomínáš na naše soužení a útisk?

44:26  Vždyť naše duše klesla v prach; naše nitro je přitištěno k zemi.

44:27  Povstaň nám na pomoc, vykup nás pro své milosrdenství!

Chapter 45

45:1  ⌈Pro vedoucího chval -- podle „Lilií“.⌉ (Synové Kórachovi -- meditace: Píseň lásky).

45:2  ⌈Mé srdce přetéká dobrým slovem,⌉ přednesu tedy své dílo králi. Můj jazyk je jako rydlo zběhlého písaře.

45:3  Jsi nejkrásnější ze synů lidských, ze tvých rtů plyne milost. Proto ti Bůh požehnal navěky.

45:4  K boku si připaš meč, hrdino, v nádheře a důstojnosti.

45:5  A ve své důstojnosti uspěj. Vytáhni ve věci pravdy, pokory a spravedlnosti a tvá pravice ať tě učí hrůzu vzbuzující činy.

45:6  ⌈Od tvých ostrých šípů budou před tebou padat národy. Šípy proniknou až do srdce⌉ králových nepřátel.

45:7  Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a navždy. Žezlo přímosti je žezlo tvého království.

45:8  Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem veselí nad tvé druhy.

45:9  Myrhou, aloe a kasií voní všechna tvá roucha, z paláců ze slonoviny tě obveselují strunné nástroje.

45:10  Dcery královské jsou mezi tvými nejvzácnějšími, královna v ofírském zlatě zaujímá místo po tvé pravici.

45:11  Poslyš, dcero, a pohleď, nakloň své ucho. Zapomeň na svůj lid a na dům svého otce!

45:12  Král touží po tvé kráse, vždyť je to tvůj pán, skláněj se před ním!

45:13  Týrská dcera přichází s darem; zámožní lidé ⌈si tě budou předcházet.⌉

45:14  Celá v nádheře je královská dcera uvnitř paláce, její plášť je protkávaný zlatem.

45:15  V pestře tkaných šatech je uváděna ke králi; za ní k tobě přicházejí i panny, její družičky.

45:16  Budou provázeny v radosti a jásotu, vstoupí do královského paláce.

45:17  Místo otců budeš mít syny; ustanovíš je za knížata po celé zemi.

45:18  Po všechna pokolení budu připomínat tvé jméno, proto tě budou národy chválit navěky a navždy.

Chapter 46

46:1  Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Na alamót. Píseň.

46:2  Bůh je naším útočištěm i silou, ⌈velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích.⌉

46:3  Proto se nebudeme bát, i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do ⌈mořských hlubin,⌉

46:4  byť by jeho vody burácely a pěnily, byť by se hory pro jeho zpupnost třásly. Sela.

46:5  Řeka svým proudem oblažuje Boží město, svaté příbytky Nejvyššího.

46:6  Bůh je uprostřed něj, nezhroutí se. Bůh mu přijde na pomoc hned za rozbřesku.

46:7  Národy hlučí, království se otřásají. Vydá svůj hlas a země se rozplývá.

46:8  Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Sela.

46:9  Pojďte a pohleďte na Hospodinovy skutky, jakou hroznou spoušť udělal na zemi.

46:10  Činí přítrž bojům až do končin země, láme luky a přesekává kopí, vozy pálí ohněm.

46:11  Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí!

46:12  Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Sela.

Chapter 47

47:1  Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm.

47:2  Všechny národy, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu s ⌈hlasitým jásotem!⌉

47:3  Vždyť Hospodin je Nejvyšší, je hrůzu ⌈vzbuzující král, veliký nad celou zemí!⌉

47:4  Podrobuje nám národy, podrobuje národy pod naše nohy.

47:5  Vybral pro nás naše dědictví -- pýchu Jákoba, kterého miloval. Sela.

47:6  Vystoupil Bůh za radostného křiku, vystoupil Hospodin za zvuku beraních rohů.

47:7  Zpívejte žalmy Bohu, pějte, pějte našemu králi, zpívejte žalmy,

47:8  neboť Bůh je králem celé země, zpívejte žalmy s porozuměním.

47:9  Bůh kraluje nad národy, Bůh sedí na svém svatém trůnu.

47:10  Přední muži národů ⌈se připojili k lidu Boha Abrahamova.⌉ Vždyť Bohu náleží štíty země -- je velmi vyvýšený.

Chapter 48

48:1  Žalmová píseň -- synové Kórachovi.

48:2  Veliký je Hospodin, nejvýš chvályhodný -- ve městě našeho Boha, na své svaté hoře.

48:3  Krásně vyvýšená, radost celé země je hora Sijón -- nejzazší sever, město velkého krále.

48:4  Bůh je v jeho palácích; je znám jako nepřístupný hrad.

48:5  Hle, králové se smluvili, společně přitáhli,

48:6  spatřili to a užasli, zděsili se a ⌈v hrůze se rozprchli.⌉

48:7  Zachvátilo je tam chvění, bolesti jako rodičku.

48:8  Východním větrem jsi roztřískal taršíšské lodě.

48:9  To, co jsme slýchali, to jsme viděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha. Bůh je upevňuje navěky. Sela.

48:10  Bože, uprostřed tvého chrámu ⌈rozvažujeme o tvém⌉ milosrdenství.

48:11  Jak tvé jméno, tak tvá chvála sahá až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti.

48:12  Nad tvými soudy se raduje hora Sijón, jásají nad nimi judské dcery.

48:13  Obejděte Sijón, projděte kolem něj, spočtěte jeho věže.

48:14  ⌈Všimněte si pozorně⌉ jeho valů, projděte jeho paláce, abyste o tom vyprávěli budoucím pokolením.

48:15  Protože tento Bůh je naším Bohem navěky a navždy; on nás povede proti smrti.

Chapter 49

49:1  Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm.

49:2  Slyšte to, všechny národy, naslouchejte, všichni obyvatelé světa,

49:3  vy, ⌈synové Adamovi, vy, synové člověka,⌉ jak bohatí, tak nuzní!

49:4  Má ústa budou promlouvat moudrost a přemýšlení mého srdce rozumnost.

49:5  ⌈Nakloním své ucho⌉ k přísloví, při lyře předložím svou hádanku.

49:6  Proč bych se bál ve zlých dnech, kdy mě obklopuje zvrácenost ⌈mých pronásledovatelů?⌉

49:7  Spoléhají na svůj majetek; chlubí se svým velkým bohatstvím.

49:8  ⌈Nikdo nevykoupí ani bratra, člověk Bohu za sebe nedá výkupné.⌉

49:9  Cena za jeho duši je tak vysoká -- ⌈nikdy na ni nebude mít,⌉

49:10  aby žil navždy a neviděl zkázu.

49:11  ⌈Vždyť je zřejmé, že moudří⌉ umírají stejně jako hlupák či tupec; hynou a zanechávají svůj majetek jiným.

49:12  ⌈V jejich nitru je, že jejich domy jsou tu navěky,⌉ jejich příbytky z pokolení do pokolení; svými jmény nazývají pozemky.

49:13  Ale ani člověk, který je vážený, nepřetrvá. Je podobný zvířatům, která hynou.

49:14  ⌈Taková je cesta těch, kteří spoléhají⌉ sami na sebe, i ⌈jejich následovníků,⌉ kteří našli zalíbení ⌈v jejich ústech.⌉ Sela.

49:15  Do podsvětí směřují jako ovce, smrt je pase, přímí je opanují hned za jitra. Jejich výtvory pohltí podsvětí, daleko od jejich příbytků.

49:16  Bůh jistě vykoupí mou duši z moci podsvětí -- vždyť mě přijme! Sela.

49:17  Neboj se, když někdo bohatne, když rozmnožuje slávu svého domu --

49:18  vždyť při své smrti si nevezme nic, jeho sláva za ním nesestoupí.

49:19  Ačkoliv za svého života své duši dobrořečil -- a když se ti daří dobře, tak tě chválí --

49:20  přijde k pokolení svých otců, kteří již nikdy neuvidí světlo.

49:21  Ani vážený člověk to nechápe a je podobný zvířatům, která hynou.

Chapter 50

50:1  Žalm Asafův. Bůh, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od východu slunce až po západ.

50:2  Bůh se zaskvěl ze Sijónu, místa dokonalé krásy.

50:3  Náš Bůh přichází a nebude mlčet. Před ním stravující oheň, kolem něj to hrozně běsní.

50:4  Povolává nebesa shůry, povolává i zemi, aby soudil svůj lid.

50:5  Shromážděte mi mé věrné, ty, kteří při oběti uzavřeli mou smlouvu.

50:6  Nebesa zvěstují jeho spravedlnost, vždyť Bůh je soudce! Sela.

50:7  Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli. ⌈Svědčím proti tobě.⌉ Jsem Bůh, tvůj Bůh!

50:8  Nekárám tě kvůli tvým obětem. I tvé zápaly jsou stále přede mnou.

50:9  Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.

50:10  Vždyť mi patří všechna lesní zvěř i dobytek na tisíci horách.

50:11  Vím o každém ⌈horském ptáku,⌉ u mě je i ⌈polní havěť.⌉

50:12  Kdybych měl hlad, neřeknu ti to; vždyť mně patří celý svět a vše, co je na něm.

50:13  Což jím maso býků? Což piji krev kozlů?

50:14  Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu!

50:15  Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat.

50:16  Ale ničemovi Bůh říká: Proč si odříkáváš má ustanovení? Proč si bereš do úst mou smlouvu,

50:17  když nenávidíš kázeň a když jsi má slova hodil za hlavu?

50:18  Když vidíš zloděje, máš v něm zalíbení a svůj podíl máš s cizoložníky.

50:19  Svá ústa ⌈propůjčuješ zlu⌉ a tvůj jazyk se zaplétá se lstí.

50:20  Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky.

50:21  Takto jsi jednal a já jsem mlčel. Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči.

50:22  Pochopte to, vy, kdo na Boha zapomínáte, abych vás nerozsápal a nebylo by, kdo by vás vysvobodil.

50:23  Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě ⌈oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu⌉ ukážu Boží spásu.

Chapter 51

51:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

51:2  Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Bat–šebě.

51:3  Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení!

51:4  Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti.

51:5  Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně.

51:6  Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud.

51:7  Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu.

51:8  Hle, ty máš zalíbení v ⌈niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost.⌉

51:9  Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší.

51:10  Dej, ať uslyším ⌈veselí a radost,⌉ ať se zaradují kosti, kterés zdeptal.

51:11  ⌈Skryj svou tvář⌉ před mými hříchy a všechna má provinění vymaž.

51:12  Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!

51:13  Neodvrhuj mě ⌈od své tváře,⌉ svého svatého Ducha mi neber!

51:14  Vrať mi veselí ze své spásy a ⌈upevni ve mně šlechetného ducha.⌉

51:15  Budu vyučovat vzpurníky tvým cestám a hříšníci se navrátí k tobě.

51:16  Uchraň mě před proléváním krve, Bože! Bože, má spáso, můj jazyk jásá nad tvou spravedlností.

51:17  Panovníku, otevři mé rty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu.

51:18  Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych ji předložil; po zápalné oběti netoužíš.

51:19  Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem.

51:20  Ve své přízni prokaž dobro Sijónu, vybuduj jeruzalémské hradby!

51:21  Pak se ti zalíbí spravedlivé oběti, zápalné oběti i celopaly. Tehdy budou obětovat býčky na tvém oltáři.

Chapter 52

52:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm -- meditace.

52:2  Když přišel Dóeg Edómský a oznámil Saulovi: David přišel do Achímelekova domu.

52:3  Proč se chlubíš zlem, ty hrdino? Boží milosrdenství trvá každého dne.

52:4  Tvůj jazyk vymýšlí zkázu, je ostrý jako břitva, páchá záludnosti.

52:5  Miluješ zlo více než dobro, klam víc než spravedlivou řeč. Sela.

52:6  Miluješ každé sžírající slovo, jazyku klamný!

52:7  Avšak Bůh tě navždy zničí: Popadne tě, vyrve tě ze stanu a vykoření tě ze země živých. Sela.

52:8  Spravedliví to uvidí a pojme je bázeň. Ale jemu se budou vysmívat:

52:9  Hle, muž, který nepokládal Boha za svou záštitu. Spoléhal na své velké bohatství, nabýval moci skrze rozsévání zkázy.

52:10  Ale já jsem jako zelená oliva v Božím domě; spoléhám na Boží milosrdenství navěky a navždy.

52:11  Navěky ti budu vzdávat chválu, protože jsi jednal. A budu vzhlížet ke tvému jménu, neboť je dobré vůči tvým věrným.

Chapter 53

53:1  Pro vedoucího chval -- na machalat. Davidův žalm k meditaci.

53:2  Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají špatnosti. Není, kdo by činil dobro.

53:3  Bůh shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha.

53:4  Všichni společně odpadli, jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho.

53:5  Opravdu tomu nerozumějí činitelé nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Bohu nevolají?

53:6  Jednou se budou třást strachem, jaký ještě nebyl. Vždyť Bůh rozmetal kosti těch, kdo tě obléhali. Zahanbils je, neboť Bůh je zavrhl.

53:7  Kéž by byla Izraeli dána ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat.

Chapter 54

54:1  Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Žalm Davidův k meditaci,

54:2  když přišli Zífejci a řekli Saulovi: Což se David neskrývá u nás?

54:3  Bože, pro své jméno mě zachraň, svou silou mi zjednej právo.

54:4  Bože, vyslyš mou modlitbu; naslouchej slovům mých úst!

54:5  Neboť proti mně povstali cizáci, násilníci usilují o můj život! Ti s Bohem nepočítají! Sela.

54:6  Hle, Bůh je mým pomocníkem. Panovník je s těmi, kdo podpírají mou duši.

54:7  Obrať zlo na ty, kdo na mě číhají. Svou pravdou je znič!

54:8  Rád ti budu obětovat, budu vzdávat chválu tvému jménu, Hospodine, protože je dobré --

54:9  vždyť jsi mě vysvobodil ze všeho soužení a mé oko hledělo na nepřátele.

Chapter 55

55:1  Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm k meditaci.

55:2  Naslouchej, Bože, mé modlitbě, nebuď lhostejný k mé úpěnlivé prosbě!

55:3  Věnuj mi pozornost a odpověz mi -- motám se ve svém reptání a střečkuji,

55:4  ⌈když slyším nepřítele, když na mě tlačí ničema;⌉ házejí na mě nepravosti a hněvivě mě osočují.

55:5  Srdce se ve mně svírá, dolehly na mě hrůzy smrti.

55:6  Přepadá mě strach a chvění a zachvacuje mě hrůza.

55:7  Řeknu: ⌈Kéž bych měl⌉ holubičí křídla -- odletěl bych a měl bych klid.

55:8  Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. Sela.

55:9  Spěchal bych do bezpečí před poryvy vichru, před bouří.

55:10  Uveď je ve zmatek, Panovníku, rozděl jim jazyky -- ve městě totiž vidím násilí a svár.

55:11  Dnem i nocí obcházejí po hradbách, je v něm nepravost a trápení.

55:12  Zkáza je uprostřed něj, z jeho ulic se nevzdalují útisk a zrada.

55:13  Netupí mě nepřítel; to bych snesl. Nevyvyšuje se nade mnou ten, kdo mě nenávidí; před tím bych se ukryl.

55:14  Ale jsi to ty, člověk jako já, můj přítel, můj známý,

55:15  s nímž mě pojila sladká důvěrnost! V průvodu jsme chodívali do domu Božího.

55:16  Ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí, protože ⌈se v jejich nitru uhostilo⌉ zlo.

55:17  Já ale budu volat k Bohu a Hospodin mě zachrání.

55:18  Večer, ráno i v poledne k němu budu promlouvat, budu úpět a on mé volání vyslyší.

55:19  V pokoji vykoupí mou duši ⌈z bojů proti mně,⌉ přestože je jich proti mně tolik.

55:20  Bůh, který trůní odedávna, slyší a odpoví jim -- Sela -- těm, kteří se nechtějí změnit a Boha se nebojí.

55:21  Vztáhne ruku proti pokojnému a znesvětí jeho smlouvu.

55:22  ⌈Z úst mu vycházejí lahůdky,⌉ ale v srdci má boj. Jeho slova jsou měkčí než olej, jsou to ale vytasené meče.

55:23  Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará. Nedopustí, aby se spravedlivý navěky zhroutil.

55:24  Ty je, Bože, svrhneš do jámy zkázy. Člověk krvelačný a podlý ⌈se nedožije ani poloviny⌉ svých dnů. Já však doufám v tebe!

Chapter 56

56:1  Pro vedoucího chval. Podle „Holubice utichlé v dáli“. Davidův pamětní zápis, když ho v Gatu lapili Pelištejci.

56:2  Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk; celý den mě utlačují bojovníci.

56:3  Ti, kdo na mě číhají, celý den po mně šlapou. Mnoho je těch, kdo proti mně bojují z výšin.

56:4  V den, kdy bych se měl bát, já doufám v tebe.

56:5  V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám. Nebudu se bát -- co mi může udělat tělo?

56:6  Celý den překrucují má slova; proti mně jsou všechny jejich plány ke zlému.

56:7  Srocují se, číhají na mě, střeží mé kroky, jak by si počíhali na mou duši.

56:8  Při vší té nepravosti budou v bezpečí? Bože, sraz takové národy v hněvu!

56:9  Mé bloudění máš zapsáno; ulož do měchu mé slzy -- což nejsou ve tvých záznamech?

56:10  Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den kdy budu volat. To vím, že Bůh je se mnou!

56:11  V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím,

56:12  v Boha doufám. Nebudu se bát -- co mi může udělat člověk?

56:13  ⌈Jsem vázán, Bože, splnit sliby tobě dané,⌉ odplatím se ti oběťmi díků,

56:14  neboť jsi vysvobodil mou duši ze smrti. Což jsi nevytrhl mé nohy od klopýtnutí, abych chodil před Bohem ve světle živých?

Chapter 57

57:1  Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis, když utekl před Saulem do jeskyně.

57:2  Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou! Vždyť má duše hledá útočiště v tobě! Hledám útočiště ve stínu tvých křídel, dokud nepomine zkáza.

57:3  Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, který jedná v můj prospěch.

57:4  Pošle z nebe a zachrání mě, zahanbí ty, kdo po mně šlapou. Sela. Bůh pošle své milosrdenství a svou věrnost.

57:5  Má duše je uprostřed lvů. Uléhám s běsnícími -- s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy a jejichž jazyk je ostrý meč.

57:6  Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva ať je po vší zemi.

57:7  Nastražili síť mým krokům, což sklíčilo mou duši. Vykopali přede mnou jámu, padli do ní. Sela.

57:8  Mé srdce je pevné, Bože, mé srdce je pevné, budu zpívat a pět žalmy.

57:9  Probuď se, má slávo, probuď se, harfo a lyro, ať jitřenku vzbudím!

57:10  ⌈Budu ti vzdávat chválu⌉ mezi lidmi, Panovníku, budu tě opěvovat mezi národy,

57:11  protože tvé milosrdenství je velké, sahá až k nebesům, a až do oblak tvá věrnost.

57:12  Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva je po vší zemi.

Chapter 58

58:1  Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis.

58:2  Bohové, opravdu vyhlašujete spravedlnost? ⌈Synové lidští,⌉ soudíte upřímně?

58:3  Kdepak! Jednáte v zemi podle svého zvráceného srdce; činíte cestu násilí svých rukou.

58:4  Ničemové se odcizili již z matčina lůna; bloudili od početí ⌈a mluvili lež.⌉

58:5  Jejich jed je jako jed hada, jsou jako hluchá zmije, jež si zacpává uši,

58:6  která neuslyší hlas zaříkávače, zaklínače zkušeného v zaklínání.

58:7  Bože, vylámej jim zuby v ústech! Vyraz tesáky těch mladých lvů, Hospodine!

58:8  Ať se rozplynou jako voda, která se ztrácí. Napnou–li luk, ať mají šípy tupé!

58:9  Kéž se odplazí jako slizký hlemýžď; jako potracený plod ženy kéž neuzří slunce.

58:10  Dříve než pochopí, že jejich trny jsou jako živý bodlák, kéž jsou odváti jakoby rozlícením.

58:11  Spravedlivý se bude radovat, neboť uzří pomstu; umyje si nohy v krvi ničemů.

58:12  Člověk řekne: Ano, spravedlivý má ovoce. Ano, existuje Bůh, který soudí na zemi.

Chapter 59

59:1  Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis, když Saul poslal střežit dům, aby jej usmrtili.

59:2  Vysvoboď mě od mých nepřátel, ⌈můj Bože!⌉ Před těmi, kdo proti mně povstávají, mě uveď do bezpečí!

59:3  Vysvoboď mě od činitelů nepravosti, zachraň mě před lidmi prolévajícími krev.

59:4  Hle, číhají na mou duši, mocní se srocují proti mně, ne však kvůli mému přestoupení, ani kvůli mému hříchu, Hospodine!

59:5  ⌈Neprovinil jsem se, a přece se sbíhají⌉ a chystají. Probuď se, vyjdi mi vstříc a pohleď!

59:6  Ty, Hospodine, Bože zástupů, ⌈Bože Izraele,⌉ procitni a navštiv všechny ty pohany, neměj slitování s těmi věrolomníky! Sela.

59:7  K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města.

59:8  Hle, ⌈teče jim z huby,⌉ na jejich rtech jsou meče -- prý: Kdo to slyší?

59:9  Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny národy jsou ti k smíchu.

59:10  Má sílo, budu tě vyhlížet, vždyť Bůh je můj nepřístupný hrad.

59:11  Můj milosrdný Bůh mě předchází; Bůh mi ukáže ty, kdo na mě číhají.

59:12  Nepobíjej je, aby můj lid nezapomněl; svou silou je rozežeň, svrhni je, Panovníku, štíte náš!

59:13  ⌈Ty hříchy jejich úst! Ta slova jejich rtů!⌉ Ale budou polapeni ve své pýše, za ⌈proklínání a za klamání, které vypouštěli z úst.⌉

59:14  Ukonči to v rozlícení! Ukonči to a oni už nebudou. Pak poznají, že Bůh panuje v Jákobovi, a až do končin země! Sela.

59:15  K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města.

59:16  Potácejí se, aby se nažrali, a vrčí, když se nenasytí.

59:17  Ale já budu zpívat o tvé síle a z jitra budu jásat nad tvým milosrdenstvím. Vždyť jsi mi nepřístupným hradem, jsi mi útočištěm v den soužení.

59:18  Má sílo, budu tě opěvovat, neboť Bůh je můj nepřístupný hrad, můj milosrdný Bůh! …

Chapter 60

60:1  Pro vedoucího chval. Podle „Lilie svědectví“. Davidův pamětní zápis -- k poučení.

60:2  Když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby. Když se tehdy Jóab vrátil, pobil Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů.

60:3  Bože, odvrhls nás, poničils nás, hněval ses; navrať se k nám!

60:4  Otřásls zemí a rozpoltils ji. Uzdrav ⌈ji ze zkázy,⌉ vždyť se hroutí!

60:5  Ukázals svému lidu přísnost, dals nám pít vína, až vrávoráme.

60:6  Uložils těm, kdo se tě bojí, aby vyzdvihli korouhev před lukem. Sela.

60:7  Aby byli vysvobozeni ti, které miluješ, zachraň nás svou pravicí, odpověz nám!

60:8  Bůh promluvil ve své svatyni: Budu jásat, rozdělím Šekem, rozměřím údolí Sukót.

60:9  Můj je Gileád, můj je i Manases, Efrajim je přilba mé hlavy a Juda můj palcát.

60:10  Moáb je mé umyvadlo, na Edóm hodím svůj sandál. Jen proti mně, Pelišteo, křič!

60:11  Kdo mě přivede do opevněného města? Kdo mě dovedl do Edómu?

60:12  Zdali ne ty, Bože? Odvrhls nás, Bože, a nevycházíš s naší armádou.

60:13  Zajisti nám pomoc proti protivníkům, vždyť lidská záchrana je klamná!

60:14  S Bohem si budeme počínat udatně, on pošlape naše protivníky.

Chapter 61

61:1  Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm.

61:2  Slyš, Bože, můj nářek, věnuj pozornost mé modlitbě.

61:3  Se zemdleným srdcem k tobě volám z konce světa: Doveď mě na skálu, která je vyšší než já.

61:4  Jsi mým útočištěm, pevnou věží před nepřítelem.

61:5  Budu navěky přebývat ve tvém stanu, mám útočiště v úkrytu tvých křídel. Sela.

61:6  Ty jsi, Bože, slyšel mé sliby. Dal jsi mi do vlastnictví ty, kdo se bojí tvého jména.

61:7  Přidávej dny králi, kéž jsou jeho léta z pokolení do pokolení.

61:8  Kéž navěky přebývá před Boží tváří. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho střeží!

61:9  Tak budu neustále opěvovat tvé jméno, den co den tím budu plnit své sliby.

Chapter 62

62:1  Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm.

62:2  ⌈Jen u Boha je utišení mé duše;⌉ od něj pochází má spása.

62:3  Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad, nikdy se nepohnu.

62:4  Až dokdy budete napadat člověka? Z vás všech jde smrt jak z bortící se stěny, jak z padající zdi.

62:5  Pořád se radí, jak ho připravit o čest. Oblíbili si lež, svými ústy žehnají, avšak v nitru proklínají. Sela.

62:6  Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje.

62:7  Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad -- nepohnu se.

62:8  V Bohu je má spása a sláva, on je má pevná skála -- v Bohu mám útočiště.

62:9  Lidé, doufejte v něj v každý čas, vylévejte před ním své srdce -- Bůh je naše útočiště. Sela.

62:10  Synové Adamovi jsou jen vánek, synové lidští jen zdání. Na misce vah stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.

62:11  Nespoléhejte na útlak a na loupení, nestaňte se marností! I kdyby majetku přibývalo, nepřikládejte k tomu srdce!

62:12  Bůh promluvil jednou a já jsem slyšel toto dvojí: že Bohu patří moc,

62:13  (a tvé je, Panovníku, i milosrdenství) a že odplatíš každému podle jeho skutků.

Chapter 63

63:1  Davidův žalm, když byl v Judské pustině.

63:2  Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi.

63:3  Proto tě vyhlížím ve svatyni -- chci hledět na tvou moc i slávu,

63:4  neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat --

63:5  tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat dlaně.

63:6  Má duše se sytí tukem, tučnou stravou. A mé rty? Radostným křikem tě chválí má ústa.

63:7  Když si tě připomínám na svém loži, o tobě rozjímám za nočních hlídek,

63:8  jak jsi mi býval ku pomoci. Budu jásat ve stínu tvých křídel;

63:9  má duše přilnula k tobě. Podpírá mě tvá pravice.

63:10  A ti, kteří usilují o zkázu mé duše, se dostanou do útrob země.

63:11  Budou vydáni pod meč, stanou se kořistí lišek.

63:12  Ale král se bude radovat v Bohu; každý, kdo při něm přísahá, se bude chlubit, ale ústa mluvící lež budou zacpána.

Chapter 64

64:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

64:2  Slyš, Bože, můj hlas, ⌈když naříkám.⌉ Ochraň můj život před hrůzou z nepřítele.

64:3  Skryj mě před piklemi zlovolníků, před srocením činitelů nepravosti,

64:4  kteří si nabrousili jazyky jak meče, napjali své šípy jedovatých slov,

64:5  aby z úkrytů stříleli na bezúhonného. Náhle na něj vystřelí a ničeho se nebojí.

64:6  Utvrzují se ve zlé věci, počítají, že skryjí své léčky, říkají: Kdo nás vidí?

64:7  Obmýšlejí zvrácenosti: Přivedli jsme k dokonalosti vypracovaný plán. Nitro člověka i jeho srdce je hlubší.

64:8  Bůh však na ně vystřelí šíp a náhle budou porážka sama.

64:9  Jejich vlastní jazyk je přivede k pádu, vyhne se jim každý, kdo je uvidí.

64:10  Všechny lidi pojme bázeň, budou dosvědčovat Boží skutek a porozumí jeho jednání.

64:11  Spravedlivý se bude radovat v Hospodinu a bude v něm mít útočiště. Všichni lidé přímého srdce ho budou chválit.

Chapter 65

65:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm, píseň.

65:2  ⌈K tobě směřuje tichá chvála,⌉ Bože na Sijónu, tobě splníme slib.

65:3  K tobě, jenž vyslýcháš modlitby, přichází veškeré tvorstvo.

65:4  ⌈Naše hříšné záležitosti nás přemohly,⌉ ty nás však zprostíš přestoupení.

65:5  Blahoslavený je ten, koho vyvolíš a komu dovolíš, aby přebýval na tvých nádvořích. Sytíme se dobrem tvého domu, tvého svatého chrámu.

65:6  Ve své spravedlnosti k nám promlouváš činy vzbuzujícími hrůzu, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i mořských dálav.

65:7  Svou mocí jsi upevnil hory, opásal ses udatností.

65:8  Tišíš hukot moří, hukot jeho vln, stejně jako halas národů.

65:9  Obyvatele končin jímá bázeň z tvých znamení; přivádíš vše k jásotu od samého jitra až do večera.

65:10  Navštěvuješ zemi, ⌈zahrnuješ ji hojností,⌉ činíš ji velmi bohatou. Boží proud je plný vody. Připravuješ obilí, protože jsi to tak určil.

65:11  Napájíš její brázdy, urovnáváš její hroudy, zvláčňuješ ji hojnými dešti, žehnáš tomu, co na ní vzchází.

65:12  Korunuješ rok svou dobrotou a tvé šlépěje přetékají tukem --

65:13  ten kane i na stepní pastviny. I návrší se přepásávají jásotem.

65:14  Lučiny se oděly stády, údolí jsou pokryta obilím, výskají a prozpěvují.

Chapter 66

66:1  Pro vedoucího chval. Žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země!

66:2  Opěvujte slávu jeho jména, ⌈učiňte jeho chválu slavnou!⌉

66:3  Řekněte Bohu: Jakou hrůzu vzbuzují tvé skutky! Pro tvou velkou sílu ti lichotí tví nepřátelé.

66:4  Ať se ti klaní celá země, ať tě opěvuje, ať opěvuje tvé jméno! Sela.

66:5  Pojďte a pohleďte na Boží skutky, na hrůzu vzbuzující činy, jež se týkají lidských synů.

66:6  Moře proměnil v souš, řeku přešli suchou nohou. Tehdy jsme se v něm radovali.

66:7  Navěky vládne svou udatností. Svým zrakem sleduje národy, vzpurníci ať se nepozdvihují! Sela.

66:8  Dobrořečte, národy, našemu Bohu, hlasitě rozhlašujte jeho chválu!

66:9  ⌈On zachoval⌉ naši duši při životě a nedovolil, aby naše nohy uklouzly.

66:10  Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro.

66:11  Zavedls nás do lovecké sítě, vložils na naše bedra těžké břemeno.

66:12  Nechals nám lidi jezdit po hlavě, prošli jsme ohněm i vodou, ale vyvedls nás do hojnosti.

66:13  Vstoupím do tvého domu se zápalnými oběťmi, splním ti své sliby,

66:14  jež vyslovily mé rty, jež vyřkla má ústa, když jsem byl v tísni.

66:15  K zápalným obětem ti přinesu tučné kusy, s kadidlem beranů připravím skot i kozly. Sela.

66:16  Pojďte, slyšte! Všem bojícím se Boha budu vypravovat, co učinil mé duši.

66:17  Volával jsem k němu svými ústy, ⌈na jazyku jsem měl⌉ jeho chválu.

66:18  Kdybych viděl ve svém srdci nepravost, Panovník by mě nevyslyšel.

66:19  Avšak Bůh slyšel, věnoval pozornost hlasu mé modlitby.

66:20  Požehnaný Bůh, který nezamítl mou modlitbu a neodňal mi své milosrdenství!

Chapter 67

67:1  Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Žalm. Píseň.

67:2  Kéž je nám Bůh milostiv a kéž nám žehná, kéž nad námi rozjasní svou tvář -- Sela --

67:3  aby byla na zemi známa tvá cesta a mezi všemi národy tvá spása.

67:4  Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!

67:5  Kéž se národy radují a jásají, neboť soudíš národy podle práva. Ty vodíš národy země. Sela.

67:6  Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!

67:7  Země vydala úrodu -- Bůh, náš Bůh, nám žehná.

67:8  Ano, Bůh nám žehná. Kéž se ho bojí všechny končiny země!

Chapter 68

68:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Píseň.

68:2  Povstane Bůh a jeho nepřátelé se rozprchnou, ti, kdo ho nenávidí, před ním utečou.

68:3  Odvaneš je jako pomíjivý dým. Jako taje vosk před ohněm, tak zhynou ničemové před Bohem.

68:4  Avšak spravedliví se budou radovat a veselit před Bohem, budou radostně jásat.

68:5  Zpívejte Bohu, opěvujte jeho jméno! Navršte cestu tomu, kdo jede pustinami! Hospodin je jeho jméno, jásejte před ním!

68:6  Bůh ve svém svatém příbytku je otcem sirotkům a ochráncem vdov.

68:7  Bůh usazuje osamělé v domech a vězně přivádí k blahobytu. Ovšem vzpurníci zůstanou ve vyprahlé zemi.

68:8  Bože, když jsi táhl před svým lidem, když jsi kráčel pustou krajinou -- Sela --

68:9  třásla se země a z nebes kanulo před Bohem -- tím ze Sínaje -- před Bohem, ⌈Bohem Izraele.⌉

68:10  Vydatnými dešti jsi skrápěl, Bože, své dědictví; a když bylo vysíleno, tys je posiloval.

68:11  Tvé houfy se v něm usadily. Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudého.

68:12  Panovník pronáší výrok. Zvěstuje jej veliký zástup žen.

68:13  Králové se svými zástupy prchali, prchali … a domácnosti si dělily kořist.

68:14  Což budete ležet mezi ohradami? Křídla holubice jsou pokrytá stříbrem a jejich perutě zelenkavým zlatem.

68:15  Když v něm Všemohoucí rozptýlil ty krále, na Salmónu sněžilo.

68:16  Hora Bášan je hora Boží? Hora Bášan, hora strmých štítů?

68:17  Hory strmých štítů, proč ⌈závistivě hledíte na⌉ horu, kterou si Bůh oblíbil, aby tam přebýval? Hospodin se tam usídlil natrvalo.

68:18  Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je na nich -- ve svatosti jako na Sínaji.

68:19  Vystoupils na výšinu, vedl jsi zajatce, přijals dary v podobě lidí, dokonce i vzpurníků. Vystoupils, abys tam přebýval, Hospodine Bože.

68:20  Požehnán buď Panovník, den ze dne ⌈nás nosí jako břímě;⌉ Bůh je naše spása. Sela.

68:21  Tento Bůh je nám Bohem, který vytrhuje. Hospodin je Pánem i končin smrti.

68:22  Bůh jistě srazí hlavu svých nepřátel, vlasaté temeno ⌈těm, kdo se⌉ brodí ve svých vinách.

68:23  Panovník praví: Vyvedu své z Bášanu, vyvedu je i z hlubin moře.

68:24  Proto je tvá noha srazí v krvi, i jazyk tvých psů bude mít z nepřátel svůj podíl.

68:25  Viděli tvůj průvod, Bože, průvody mého Boha, mého krále, do svatyně.

68:26  Vepředu šli zpěváci, vzadu hudebníci, uprostřed dívky ⌈s bubínky.⌉

68:27  Vy z pramene izraelského, dobrořečte Bohu Hospodinu ve shromážděních!

68:28  Je tam malý Benjamín, který panoval, dále velitelé judští se svými oddíly, velitelé Zabulóna a Neftalího.

68:29  ⌈Tvůj Bůh ti přikázal, abys byl silný.⌉ Potvrď, Bože, to, co pro nás děláš,

68:30  ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Tobě budou králové přinášet dary.

68:31  Okřikni zvěř v rákosí, stádo býků mezi telaty, národy, které se snižují kvůli kousku stříbra, rozpraš národy, které mají zálibu v boji!

68:32  Přijdou vyslanci z Egypta, Kúš vztáhne ruce k Bohu.

68:33  Království země, zpívejte Bohu! Opěvujte Panovníka -- Sela --

68:34  jezdícího po nebesích, po nebi dávnověkém. Hle, vydává hlas, hlas přesilný.

68:35  Předejte Bohu moc! Jeho velebnost je nad Izraelem a jeho moc sahá k oblakům.

68:36  Bože, ze svých svatých míst vzbuzuješ hrůzu. Bůh Izraele, on dává lidu sílu a moc. Bůh buď požehnán!

Chapter 69

69:1  Pro vedoucího chval -- podle „Lilií“. Davidův žalm.

69:2  Zachraň mě, Bože, vody mi pronikly až k duši!

69:3  Topím se v hlubokém bahně a pevného místa není! Klesám do vodních hlubin, strhává mě proud!

69:4  Jsem vysílen voláním, hrdlo mám ochraptělé; oči mi slábnou, jak vyhlížím svého Boha.

69:5  Těch, kdo mě bezdůvodně nenávidí, je víc než vlasů na mé hlavě. Je mnoho zrádných nepřátel, kteří mě chtějí zničit. Vracím to, co jsem neuchvátil.

69:6  Bože, ty znáš mou pošetilost; má provinění ti nejsou skryta.

69:7  Kéž se kvůli mně nestydí ti, kdo na tebe očekávají, Panovníku, Hospodine zástupů, kéž se nehanbí kvůli mně ti, kdo hledají tebe, Bože Izraele.

69:8  Vždyť kvůli tobě snáším potupu, hanba mi pokryla tvář,

69:9  cizím jsem se stal svým bratřím, cizincem jsem pro syny své matky.

69:10  Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe.

69:11  V postu jsem si vyplakal duši, i to mi bylo ku potupě.

69:12  Vzal jsem si za oděv žíněné roucho a stal jsem se jim pořekadlem.

69:13  Žvaní o mně ti, kdo sedávají v bráně, i písničky pijanů piva.

69:14  Ale já jdu se svou modlitbou k tobě, Hospodine. Je čas přízně. Bože, ve svém hojném milosrdenství mi odpověz ⌈pravdou své spásy!⌉

69:15  Vysvoboď mě z bahna, abych se neutopil! Kéž jsem vysvobozen od těch, kdo mě nenávidí, i z vodních hlubin!

69:16  Ať mě neodplaví vodní proud, ať mě nepohltí hlubina a ať se za mnou nezavře jáma!

69:17  Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobré! Podle svého hojného slitování na mě shlédni!

69:18  Neskrývej svou tvář před svým otrokem, neboť je mi úzko. Rychle mi odpověz!

69:19  Buď nablízku mé duši, ujmi se jí, kvůli mým nepřátelům mě vykup!

69:20  Ty víš, jak mě tupí, haní a ostouzejí; máš před sebou všechny mé nepřátele.

69:21  Potupa mi láme srdce, jsem ochromen. ⌈Doufal jsem v soucit, leč nebylo ho, v utěšitele,⌉ avšak nenašel jsem je.

69:22  Do jídla mi dali žluč a na žízeň mě napájeli octem.

69:23  Kéž se jim stůl před nimi stane pastí, kéž je léčkou těm, kdo jsou v pohodě.

69:24  Ať se jim zatmějí oči, aby neviděli, kéž se jim stále třesou bedra.

69:25  Vylej na ně své rozhořčení, kéž je dostihne tvůj planoucí hněv.

69:26  Jejich hradiště nechť je zpustošeno a v jejich stanech ať nikdo nebydlí.

69:27  Protože pronásledují toho, kterého ty jsi bil, a ⌈berou si do úst⌉ bolest tebou raněných.

69:28  Sečti jejich viny! Kéž nevstoupí do tvé spravedlnosti.

69:29  Kéž jsou vymazáni z knihy živých a nejsou zapsáni mezi spravedlivé.

69:30  Já jsem nuzný a rozbolavělý, ale tvá spása, Bože, je mi bezpečím.

69:31  Zpěvem budu chválit Boží jméno, budu ho velebit písní díků.

69:32  To bude Hospodinu milejší než býk, než býček s rohy a paznehty.

69:33  Uvidí to pokorní a budou se radovat. Vy, kdo hledáte Boha, ⌈vaše srdce bude žít!⌉

69:34  Vždyť Hospodin chudé slyší a svými vězni nepohrdá.

69:35  Chvalte jej nebesa i země, moře a vše, co se v nich hýbe!

69:36  Neboť Bůh zachrání Sijón a vybuduje judská města; usadí se tam a obsadí jej.

69:37  Dostane ho do dědictví potomstvo jeho otroků. Budou v něm bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

Chapter 70

70:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm -- k připomínání.

70:2  Bože, vysvoboď mě! Hospodine, pospěš mi na pomoc!

70:3  Ať se zastydí a hanbí ti, kdo usilují o mou duši; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.

70:4  Ať ustoupí kvůli své hanbě ti, kdo říkají: Cha, cha!

70:5  Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají. Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Bůh je veliký!

70:6  Jsem ⌈chudý a nuzný;⌉ Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, můj vysvoboditel. Hospodine, neotálej!

Chapter 71

71:1  V tobě, Hospodine, hledám útočiště, kéž nejsem nikdy zahanben!

71:2  Ve své spravedlnosti mě vysvoboď a vytrhni! Nakloň ke mně své ucho a zachraň mě!

71:3  Buď mi skalním příbytkem, ⌈kam budu stále přicházet. Přikázal jsi, abych byl zachráněn,⌉ neboť jsi má skála a má tvrz.

71:4  ⌈Bože můj,⌉ vytrhni mě z moci ničemy, z rukou bídáka a surovce.

71:5  Tys má naděje, Panovníku Hospodine; od mládí mám k tobě důvěru.

71:6  O tebe se opírám od mateřského lůna; od života matky sis mě oddělil. Budu tě ustavičně chválit.

71:7  Mnohým jsem byl za znamení, ale tys byl mé ⌈pevné útočiště.⌉

71:8  Má ústa jsou plná tvé chvály, celý den tě oslavuji.

71:9  Nezamítej mě v čas stáří; když končí mé síly, neopouštěj mě.

71:10  Vždyť nepřátelé mluví proti mně, střeží mou duši, radí se spolu

71:11  a říkají: Bůh ho opustil. Pronásledujte ho a chyťte ho, není, kdo by ho vysvobodil.

71:12  Bože, nevzdaluj se ode mě; Bože můj, pospěš mi na pomoc!

71:13  Ať se stydí, ať pominou ti, kdo obviňují mou duši. Potupa a hanba ať přikryje ty, kdo usilují o mé zlo.

71:14  Ale já budu vytrvale čekat a stále více tě budu nade vše chválit.

71:15  Má ústa vyprávějí o tvé spravedlnosti, celý den hovoří o tvé spáse -- vždyť ji nedokážu vypovědět.

71:16  ⌈Přistoupím k⌉ mocným činům Panovníka Hospodina. Tvoji spravedlnost, jen tvoji, budu připomínat.

71:17  Bože, vyučoval jsi mě od mého mládí, doposud zvěstuji tvé divy.

71:18  Bože, neopouštěj mě ani ve stáří, v šedinách, dokud neoznámím tvou moc své generaci a tvé mocné činy všem, kteří přijdou.

71:19  Tvá spravedlnost, Bože, sahá až k výšinám. To, cos udělal, je velké; Bože, kdo je jako ty?

71:20  Dals mi spatřit mnohá a zlá soužení. Vracíš mě k životu a znovu mě vyvádíš z hlubin země.

71:21  Zvyšuješ mou velikost a znovu mě potěšuješ.

71:22  I já tě budu chválit při harfě, tvou věrnost, můj Bože. Budu tě opěvovat při lyře, Svatý Izraele.

71:23  Mé rty budou jásat, když tě budu opěvovat, i má duše, kterou jsi vykoupil.

71:24  I můj jazyk ⌈si bude opakovat denně⌉ o tvé spravedlnosti, neboť ti, kdo usilovali o mé zlo, byli zahanbeni a museli se stydět.

Chapter 72

72:1  Šalomounův. Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu.

72:2  Pak bude soudit tvůj lid spravedlivě a tvé chudé podle práva.

72:3  Hory přinesou lidu pokoj; i pahorky ve spravedlnosti.

72:4  Bude soudit chudé z lidu, bude spásou synům nuzného -- utlačovatele však srazí.

72:5  ⌈Budou se tě bát,⌉ ⌈dokud bude slunce⌉ i ⌈dokud bude⌉ měsíc, ⌈po všechna pokolení.⌉

72:6  Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako přeháňky skrápějící zemi.

72:7  V jeho dnech rozkvete spravedlivý a bude hojný pokoj, dokud nepřestane měsíc.

72:8  Bude panovat od moře k moři, od řeky až do končin země.

72:9  Skloní se před ním obyvatelé pouště a jeho nepřátelé budou lízat prach.

72:10  Králové Taršíše i ostrovů budou přinášet dary, králové Šeby a Seby budou odvádět tribut.

72:11  Budou se mu klanět všichni králové, všechny národy mu budou sloužit,

72:12  neboť vysvobodí nuzného, když volá, chudého, který nemá pomocníka.

72:13  Slituje se nad chudým a nuzným a duše nuzných zachrání.

72:14  Vykoupí jejich duše z útisku a od násilí, jejich krev je v jeho očích vzácná.

72:15  Kéž žije! Kéž se mu dostane z šebejského zlata, kéž se za něj stále modlí a každý den mu dobrořečí!

72:16  Na zemi bude hojnost obilí, na vrcholcích hor se budou jako Libanon vlnit jeho plody a lidé z města pokvetou jako zemská zeleň.

72:17  Jeho jméno bude trvat navěky; jeho jméno poroste, dokud bude slunce, budou si jím žehnat, všechny národy je budou blahoslavit.

72:18  Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom on koná divy.

72:19  Ať je navěky požehnáno jeho slavné jméno a celá země ať je plná jeho slávy. Amen i Amen.

72:20  Končí modlitby Davida, syna Jišajova.

Chapter 73

73:1  Žalm Asafův. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce!

73:2  Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly,

73:3  neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, ⌈jak se daří ničemům.⌉

73:4  Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné,

73:5  lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní,

73:6  a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv.

73:7  Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce.

73:8  Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku.

73:9  Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí.

73:10  A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody.

73:11  Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná?

73:12  Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek.

73:13  Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti!

73:14  Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání.

73:15  Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný ⌈pokolení tvých synů.⌉

73:16  Když jsem přemýšlel, jak to pochopit, ⌈připadalo mi to obtížné.⌉

73:17  Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec.

73:18  Ano, postavíš je na kluzká místa, necháš je padnout do klamu.

73:19  Jaký děs vyvolají, když náhle zmizí, zahynou hrůzou.

73:20  Panovníku, až se vzbudíš, pohrdneš jejich přeludem jako snem po procitnutí.

73:21  Když bylo mé srdce zahořklé, když se jitřilo mé nitro,

73:22  byl jsem tupý a nechápavý, byl jsem před tebou jako hovádko.

73:23  Nicméně jsem stále u tebe. Uchopils mě za pravici,

73:24  povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy.

73:25  Koho mám na nebesích? A jsem–li s tebou, nemám na zemi zalíbení.

73:26  Mé tělo i mé srdce chřadne. Bůh je však navěky skálou mého srdce a mým podílem.

73:27  Hle, kdo se ti vzdalují, zahynou; zničíš každého, kdo je ti nevěrný.

73:28  Co se mě týče, Boží blízkost je pro mě dobrá. Učinil jsem si útočiště v Panovníku Hospodinu, abych vyprávěl o celém tvém díle.

Chapter 74

74:1  Meditace -- Asafův žalm. Proč jsi nás, Bože, nadobro odvrhl? Tvůj hněv plane proti ovcím tvého stáda.

74:2  Pamatuj na svou obec, kterou sis dávno získal, na svůj dědičný kmen, kterýs vykoupil, na horu Sijón, na níž přebýváš.

74:3  Obrať své kroky k tomu, co bylo dlouho v troskách, k vší té zkáze, kterou nepřítel způsobil ve svatyni.

74:4  Tví nepřátelé řvali uprostřed tvého shromáždění, vztyčili tam svá znamení.

74:5  Je známo, že jako se zvedají vzhůru sekery v houští,

74:6  tak nyní otloukali tvé řezby -- jak širočinou, tak mlatem.

74:7  Tvou svatyni podpálili, strhli k zemi, příbytek tvého jména znesvětili.

74:8  V srdci si řekli: Vyhubme je všechny! Vypálili všechna Boží shromaždiště v zemi.

74:9  Svá znamení nevidíme, není již proroka, a ⌈nikdo z nás neví,⌉ dokdy to potrvá.

74:10  Bože, dokdy se bude protivník rouhat? To bude nepřítel pořád znevažovat tvé jméno?

74:11  Proč odvracíš svou ruku? Zvedni pravici z klína a skoncuj s tím!

74:12  Bůh je můj král odedávna. Uprostřed země koná spásné činy.

74:13  Tys svou mocí rozbouřil moře, roztříštils hlavy drakům na vodách.

74:14  Tys rozdrtil hlavy livjátána, dals ho za potravu pouštnímu lidu.

74:15  Tys ⌈dal vytrysknout⌉ prameni i potoku, tys vysušil i stálé řeky.

74:16  Tobě patří den, tobě patří i noc. Tys upevnil světlo i slunce.

74:17  Tys ustanovil všechny hranice země, tys utvořil léto i zimu.

74:18  Vzpomeň si, Hospodine, jak se nepřítel rouhal, jak ten bláznivý lid znevažoval tvé jméno.

74:19  Nevydávej dravé zvěři život své hrdličky, nezapomeň nikdy na život svých chudých.

74:20  Shlédni na smlouvu! Vždyť temná místa země se zaplnila příbytky násilí.

74:21  Kéž už utlačovaný není znovu ostouzen. Chudý a nuzný ať chválí tvé jméno!

74:22  Povstaň, Bože, veď svou při! Připomeň si, že blázen tě denně tupí.

74:23  Nezapomeň na křik svých nepřátel, na stále rostoucí hukot svých protivníků.

Chapter 75

75:1  Pro vedoucího chval, podle: „Nevyhlazuj!“ Asafův žalm -- píseň.

75:2  Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech.

75:3  ⌈Určím čas.⌉ Já budu soudit spravedlivě.

75:4  Země i všichni její obyvatelé propadají malomyslnosti. Já rozhoduji o jejích sloupech. Sela.

75:5  Namyšleným říkám: Nevynášejte se! A ničemům: Nezvedejte rohy!

75:6  Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s drzou šíjí!

75:7  Nikdo od východu ani od západu ani od hornaté pustiny,

75:8  ale Bůh bude soudit. Jednoho ponižuje a druhého povyšuje.

75:9  Hospodin má v ruce kalich s pěnivým vínem plným příměsků. Nalévá z něj a jistě jej i s kalem do dna vypijí všichni ničemové země.

75:10  Ale já budu navěky zvěstovat, budu opěvovat Boha Jákobova.

75:11  A srazím rohy všem ničemům, rohy spravedlivého však budou pozdviženy.

Chapter 76

76:1  Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Asafův žalm -- píseň.

76:2  V Judsku je Bůh znám; v Izraeli je jeho jméno velké.

76:3  Jeho stánek je v Šálemu, příbytek má na Sijónu.

76:4  Tam rozlámal ohnivé střely, štít i meč, skoncoval s válkou. Sela.

76:5  Záříš, ty vznešený, více než hory kořisti.

76:6  Siláci se stali kořistí, dřímají svým spánkem, a žádní bojovníci nenašli v rukách sílu.

76:7  Bože Jákobův, od tvých hrozeb zemdleli válečné vozy i koně.

76:8  Ty vzbuzuješ hrůzu. Kdo před tebou obstojí, když se rozhněváš?

76:9  Z nebes jsi vyhlásil právo. Zemi pojala bázeň a utichla,

76:10  když Bůh povstal k soudu, aby zachránil všechny pokorné země. Sela.

76:11  Vždyť tebe chválí i lidské rozlícení. Opášeš se tím, co po hněvu zbude.

76:12  Čiňte sliby Hospodinu, svému Bohu, a plňte je! Všichni kolem něj ať přinesou dar Přehroznému.

76:13  Sráží ducha vládců a vzbuzuje hrůzu u králů země.

Chapter 77

77:1  Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Asafův žalm.

77:2  Můj hlas zní k Bohu, úpěnlivě volám, můj hlas zní k Bohu, on mi bude naslouchat!

77:3  V den svého soužení jsem hledal Panovníka, v noci jsem k němu vztahoval ruku a neoblevoval jsem, má duše se nenechala utěšit.

77:4  Rozpomínám se na Boha a úpím, přemýšlím a ⌈klesám na duchu.⌉ Sela.

77:5  Držel jsi víčka mých očí, byl jsem rozrušen a nemohl jsem mluvit.

77:6  Přemýšlím o dávných dnech, o předvěkých letech.

77:7  V noci vzpomínám, jak jsem na struny hrával, přemýšlím v srdci a v duchu si kladu otázku:

77:8  Což mě Panovník zavrhl navěky? Nikdy již neprojeví své zalíbení?

77:9  Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením?

77:10  Což Bůh zapomněl na smilování? Cožpak zavřel v hněvu své slitování? Sela.

77:11  Řekl jsem tedy: ⌈Mou bolestí je,⌉ že se změnila pravice Nejvyššího.

77:12  Připomínám si Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na tvé divy v dávnověku.

77:13  Rozjímám o všech tvých skutcích a přemýšlím o tvých činech.

77:14  Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako tento Bůh?

77:15  Ty jsi Bůh, který koná divy. Dal jsi národům poznat svou moc.

77:16  Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží -- syny Jákobovy a Josefovy. Sela.

77:17  Spatřily tě vody, Bože, spatřily tě vody, rozvířily se, ba rozzuřily se hlubiny.

77:18  Voda se lila z mračen, z oblaků hřmělo, i tvé šípy se rozlétly.

77:19  Vřava tvého hromobití, víření, blesky osvítily celý svět, země se chvěla a třásla.

77:20  Tvá cesta vedla mořem, tvá stezka množstvím vod, ale tvé stopy nebyly znát.

77:21  Svůj lid jsi vedl jako stádo rukou Mojžíše a Árona.

Chapter 78

78:1  Meditace -- Asafův žalm. Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst.

78:2  Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké.

78:3  Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli,

78:4  nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil.

78:5  Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny,

78:6  aby ho poznalo budoucí pokolení -- synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům,

78:7  aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili

78:8  a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení ⌈nestálého srdce,⌉ jehož duch nebyl Bohu věrný.

78:9  Efrajimci, vyzbrojení lukostřelci, se v den bitvy obrátili.

78:10  Nedbali na Boží smlouvu, odmítli žít podle jeho zákona.

78:11  Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal.

78:12  Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli.

78:13  Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz.

78:14  Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo.

78:15  Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin.

78:16  Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy.

78:17  Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu

78:18  a ve svých srdcích Boha pokoušeli -- žádali si potravu podle svých choutek.

78:19  Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině?

78:20  Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid?

78:21  Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv,

78:22  protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu.

78:23  On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány

78:24  a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno.

78:25  Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti.

78:26  Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní.

78:27  Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku.

78:28  Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků.

78:29  Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili.

78:30  Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech,

78:31  když ⌈na ně dolehl⌉ Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil.

78:32  Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům.

78:33  Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu.

78:34  Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a ⌈usilovně hledali⌉ Boha

78:35  a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel,

78:36  ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali,

78:37  jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě.

78:38  On se však slitovával, ⌈zprošťoval je nepravosti⌉ a nezničil je. ⌈Mnohdy odvracel⌉ svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě.

78:39  Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se.

78:40  Kolikrát se mu v pustině vzepřeli, trápili ho v pusté krajině.

78:41  Stále znovu pokoušeli Boha, zraňovali Svatého Izraele.

78:42  Nepamatovali na jeho moc, na den, kdy je vykoupil z moci protivníka,

78:43  když učinil v Egyptě svá znamení a své divy na sóanském poli.

78:44  Jejich řeky proměnil v krev, a tak ze svých toků nemohli pít.

78:45  Seslal na ně mouchy, aby je kousaly, a žáby, aby je ničily.

78:46  Jejich úrodu dal kobylkám chasíl, jejich výtěžek kobylkám arbe.

78:47  Jejich révu zničil krupobitím a jejich sykomory mrazem.

78:48  Jejich dobytek vydal v plen krupobití a jejich stáda moru.

78:49  Seslal na ně svůj planoucí hněv, zuřivost, rozhořčení a soužení -- komando zlých andělů.

78:50  ⌈Urovnal pěšinu⌉ svému hněvu. Jejich duše neušetřil smrti a jejich život vydal moru.

78:51  Pobil vše prvorozené v Egyptě, prvotinu síly ve stanech Chámových.

78:52  Svůj lid však vyvedl jako ovce, jako stádo je vedl pustinou.

78:53  Vedl je bezpečně, nebáli se; jejich nepřátele přikrylo moře.

78:54  Tak je přivedl na své svaté území -- k oné hoře, kterou si získal svou pravicí.

78:55  Vyhnal před nimi pohanské národy, rozměřil provazcem jejich dědičné podíly a usadil v jejich stanech izraelské kmeny.

78:56  Oni však pokoušeli Boha Nejvyššího, vzpírali se mu a jeho svědectví nezachovávali.

78:57  Odvraceli se, jednali ⌈věrolomně jako⌉ jejich otcové, selhávali jako záludný luk.

78:58  Popouzeli ho svými návršími a dráždili ho svými modlami.

78:59  Bůh to slyšel a rozhněval se. Zcela Izraele zavrhl.

78:60  Opustil příbytek v Šílu, stan, kde přebýval mezi lidmi.

78:61  Svou sílu vydal do zajetí, svou nádheru do ruky protivníka.

78:62  Svůj lid vydal meči, na své dědictví se rozhněval.

78:63  Jejich mládence pozřel oheň a jejich panny nebyly chváleny.

78:64  Jejich kněží padli mečem a jejich vdovy neplakaly.

78:65  Pak Panovník procitl -- jako kdyby spal -- jako hrdina rozjařený vínem.

78:66  Pobíjel své protivníky zezadu, uvedl na ně věčnou potupu.

78:67  Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil,

78:68  nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval.

78:69  Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky.

78:70  Vyvolil si Davida, svého otroka. Vzal ho od ovčích ohrad,

78:71  přivedl ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví.

78:72  I pásl je s bezúhonným srdcem a vodil je svou zkušenou rukou.

Chapter 79

79:1  Asafův žalm. Bože, pohanské národy pronikly do tvého dědictví, poskvrnily tvůj svatý chrám, Jeruzalém obrátily v sutiny.

79:2  Mrtvoly tvých otroků přenechaly za potravu nebeskému ptactvu, těla tvých věrných zemské zvěři,

79:3  jejich krev prolévaly kolem Jeruzaléma jako vodu a nebylo, kdo by pohřbíval.

79:4  Stali jsme se předmětem potupy pro své sousedy, posměchu a pošklebků pro své okolí.

79:5  Až dokdy, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Bude tvá žárlivost plát jako oheň?

79:6  Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají; na království, která nevzývají tvé jméno,

79:7  neboť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy.

79:8  Nepřipomínej nám dřívější viny; pospěš, předejdi nás svým slitováním, vždyť jsme zcela zubožení!

79:9  Pomoz nám, Bože, naše spáso, pro slávu svého jména! Vysvoboď nás a pro své jméno nás zprosti našich hříchů!

79:10  Proč by měly národy říkat: Kde je ten jejich Bůh? Ať se před našima očima mezi národy pozná pomsta za prolitou krev tvých otroků!

79:11  Kéž před tebe pronikne nářek vězňů! Zachovej ⌈svou mocnou paží⌉ syny smrti!

79:12  Sedminásobně vrať našim sousedům do klína potupu, kterou tupili Panovníka!

79:13  A my, tvůj lid, ovce tvé pastvy, tě budeme chválit navěky, z pokolení do pokolení budeme zvěstovat tvou chválu.

Chapter 80

80:1  Pro vedoucího chval. Na „Lilie svědectví“ -- Asafův žalm.

80:2  Pastýři Izraele, naslouchej! Ty, jenž vodíš Josefa jako ovce, jenž trůníš na cherubech, zaskvěj se

80:3  před Efrajimem, Benjamínem a Manasesem! Probuď svou sílu a pojď nás zachránit!

80:4  Bože, obnov nás! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni.

80:5  Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš planout při modlitbách svého lidu?

80:6  Krmil jsi je chlebem slz, napájel jsi je slzami ⌈plnou měrou.⌉

80:7  Pro své sousedy jsi nás učinil předmětem sváru a naši nepřátelé se nám posmívají.

80:8  Bože zástupů, navrať nás zpět! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni.

80:9  Vyjmul jsi vinnou révu z Egypta, vyhnal jsi pohanské národy a zasadil jsi ji.

80:10  Připravil jsi ⌈pro ni vše.⌉ ⌈Zapustila své⌉ kořeny a naplnila zemi.

80:11  Přikryla hory svým stínem, její větvoví bylo jako nejvyšší cedry.

80:12  Vyhnala své ratolesti až k moři a své větve k řece.

80:13  Proč jsi pobořil její zdi? Teď z ní trhá každý, kdo jde kolem.

80:14  Rozrývá ji kanec z lesa, spásá ji polní havěť.

80:15  Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebes a pohleď; a postarej se o tu révu,

80:16  o kmen, který zasadila tvá pravice, o výhonek, který sis vypěstoval.

80:17  Je spálena ohněm, je porubaná -- od tvé výhrůžné tváře hynou!

80:18  Budiž tvá ruka nad mužem tvé pravice, nad synem člověka, kterého sis vypěstoval.

80:19  My se tě nepustíme, zachovej nás při životě a budeme vzývat tvé jméno.

80:20  Hospodine, Bože zástupů, navrať nás zpět! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni.

Chapter 81

81:1  Pro vedoucího chval na gittít. Asafův žalm.

81:2  Jásejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu!

81:3  Pozdvihněte zpěv, chopte se tamburíny, líbezné lyry i harfy,

81:4  při novoluní trubte na beraní roh, při úplňku, v den našeho svátku,

81:5  neboť to je ustanovení pro Izrael, nařízení Boha Jákobova.

81:6  Ustanovil to jako svědectví v Josefovi, když vytáhl proti zemi egyptské. Slýchal jsem tam řeč, kterou jsem neznal.

81:7  ⌈Zbavil jsem⌉ jeho ⌈rameno břemene,⌉ jeho ruce mohly pustit koš.

81:8  V soužení jsi volal a já jsem tě vytrhoval, odpovídal jsem ti skryt v hromobití, zkoušel jsem tě při Vodách sváru. Sela.

81:9  Slyš, můj lide, svědčím proti tobě! Izraeli, kéž bys mě poslechl!

81:10  Nebude v tobě cizí bůh, nebudeš se klanět cizáckému bohu!

81:11  Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. Otevři ústa a naplním je!

81:12  Ale můj lid mě neposlechl, Izrael se mi nepodvolil.

81:13  Tak jsem je vydal umíněnosti jejich srdce. ⌈Ať si jdou za svými plány.⌉

81:14  Kdyby mě můj lid poslouchal, kdyby Izrael chodil po mých cestách,

81:15  brzy bych pokořil jeho nepřátele a obrátil bych svou ruku proti jeho protivníkům.

81:16  Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili; jejich čas by byl věčně.

81:17  Krmil by ho ⌈tou nejlepší pšenicí⌉ a ⌈sytil bych tě⌉ medem ze skály.

Chapter 82

82:1  Asafův žalm. Bůh povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud:

82:2  ⌈Jak dlouho⌉ budete soudit špatně a ⌈stranit ničemům?⌉ Sela.

82:3  Zjednejte právo bezmocnému a sirotkovi, nuznému a chudému zjednejte spravedlnost!

82:4  Vytrhněte chudého a nuzného vysvoboďte z ruky ničemů.

82:5  Nerozumějí tomu, nechápou to, chodí v temnotách. A všechny základy země se hroutí.

82:6  Řekl jsem: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího,

82:7  ale takto zemřete jako lidé, padnete jako někdo z knížat.

82:8  Povstaň, Bože, zjednej na zemi právo, vždyť tobě dědičně patří všechny národy!

Chapter 83

83:1  Píseň. Asafův žalm.

83:2  Bože, nebuď netečný, nebuď hluchý! Nezůstávej v klidu, Bože!

83:3  Neboť hle, tvoji nepřátelé běsní a ti, kdo tě nenávidí, zvedají hlavu!

83:4  Proti tvému lidu ⌈kují pikle⌉ a smlouvají se proti těm, ⌈kdo jsou ti drazí.⌉

83:5  Říkají: Pojďme a vyhlaďme je, ⌈aby nebyli národem!⌉ A jméno Izraele již nebude připomínáno.

83:6  Tak se jednomyslně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu --

83:7  stany edómské, Izmaelité, Moáb a Hagrejci,

83:8  Gebal, Amón a Amálek, Pelištea i obyvatelé Týru

83:9  a Ašúr se k nim také přidal. Stali se paží ⌈synů Lotových.⌉ Sela.

83:10  Učiň jim jako Midjánu, jako Síserovi, jako Jabínovi u potoka Kíšónu.

83:11  Byli zničeni u Én–dóru, stali se hnojem pro půdu.

83:12  Nalož s nimi -- s jejich předními muži -- jako s Órébem a Zébem a se všemi jejich knížaty jako se Zebachem a Salmunou,

83:13  kteří si řekli: Obsaďme Boží nivy.

83:14  Bože můj, učiň, ať jsou jako chmýří, jako stéblo ve větru.

83:15  Jako oheň stravuje les, jako plameny spalují hory,

83:16  tak je stíhej svým vichrem, vyděs je svou bouří.

83:17  Jejich tváře pokryj hanbou, aby hledali tvé jméno, Hospodine.

83:18  Ať se stydí, ať se jen a jen třesou, ať se hanbí a zahynou.

83:19  Ať pochopí, že ty, jehož jméno je Hospodin, jen ty jsi Nejvyšší nad celou zemí.

Chapter 84

84:1  Pro vedoucího chval -- na gittít. Žalm synů Kórachových.

84:2  Jak milé jsou tvé příbytky, Hospodine zástupů!

84:3  Má duše touží, ano, chřadne steskem po Hospodinových nádvořích; ⌈mé srdce i tělo⌉ ⌈radostně volá⌉ k živému Bohu.

84:4  I vrabec si najde domov, i vlaštovka má hnízdo, kam klade svá mláďata… Tvé oltáře, Hospodine zástupů, ⌈můj králi a můj Bože!⌉

84:5  Blahoslavení jsou ti, kdo přebývají ve tvém domě a stále tě chválí! Sela.

84:6  Blahoslavený je člověk, jehož síla je v tobě, ⌈který je odhodlán putovat.⌉

84:7  Procházejí údolím balzámovníků a ⌈učiní je pramenem,⌉ nadto je raný déšť halí požehnáním.

84:8  Putují -- ⌈stále silní⌉ -- a objeví se před Bohem na Sijónu.

84:9  Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu. Naslouchej, Bože Jákobův! Sela.

84:10  Štíte náš, Bože, viz, pohleď na tvář svého pomazaného!

84:11  Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději ⌈stát na prahu⌉ v domě svého Boha, než pobývat ve stanech ničemů.

84:12  Vždyť Bůh Hospodin je slunce i štít. Hospodin dává milost i slávu, neodepře dobro těm, kdo žijí bezúhonně.

84:13  Hospodine zástupů, blahoslavený je člověk, který doufá v tebe!

Chapter 85

85:1  Pro vedoucího chval. Žalm synů Kórachových.

85:2  Hospodine, našel jsi zalíbení ve své zemi, změnil jsi Jákobův úděl.

85:3  Sňal jsi vinu svého lidu, přikryl jsi všechny jejich hříchy. Sela.

85:4  Odložil jsi všechno své rozhořčení, odvrátil ses od svého planoucího hněvu.

85:5  Obnov nás, Bože, naše spáso, skoncuj se svou hněvivostí vůči nám!

85:6  Což se na nás budeš hněvat navěky? Potáhne se tvůj hněv z pokolení do pokolení?

85:7  Což nás opět neobživíš, aby se tvůj lid v tobě radoval?

85:8  Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, daruj nám svou spásu!

85:9  Poslechnu, co říká Bůh Hospodin. Vždyť promlouvá pokoj ke svému lidu, ke svým ⌈věrným. Kéž se nevracejí k bláznovství!⌉

85:10  Vskutku, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, a tak bude v naší zemi přebývat jeho sláva.

85:11  Milosrdenství a věrnost se potkají, spravedlnost a pokoj se políbí.

85:12  Ze země vyraší věrnost, z nebes bude vyhlížet spravedlnost,

85:13  Hospodin dá i dobro a naše země vydá úrodu.

85:14  Před ním bude kráčet spravedlnost a připraví cestu jeho krokům.

Chapter 86

86:1  Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, své ucho a odpověz mi, neboť jsem chudý a nuzný.

86:2  Chraň mou duši, neboť jsem věrný. Ty, Bože můj, zachraň svého otroka, jenž v tebe doufá.

86:3  Smiluj se nade mnou, Panovníku, vždyť k tobě celé dny volám.

86:4  Dej radost duši svého otroka, neboť k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši.

86:5  Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a ⌈ochotný odpouštět;⌉ jsi hojný v milosrdenství ke všem, kdo k tobě volají.

86:6  Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, věnuj pozornost mým úpěnlivým prosbám!

86:7  V den svého soužení k tobě volám -- jistě mi odpovíš.

86:8  Mezi bohy není nikdo jako ty, Panovníku, není nic jako tvé skutky.

86:9  Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a budou se před tebou klanět, Panovníku, a budou oslavovat tvé jméno,

86:10  protože jsi veliký a konáš divy; ty jediný jsi Bůh!

86:11  Vyuč mě, Hospodine, své cestě -- ⌈chodím ve tvé pravdě.⌉ Soustřeď mé srdce, abych se bál tvého jména!

86:12  Budu ti vzdávat chválu celým srdcem, Panovníku, můj Bože, navěky budu oslavovat tvé jméno,

86:13  protože je nade mnou tvé velké milosrdenství. Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí.

86:14  Bože, povstávají proti mně domýšlivci, pospolitost násilníků mi usiluje o život, o tobě nepřemýšlejí.

86:15  Ale ty jsi, Panovníku, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti.

86:16  Pohleď na mě a smiluj se nade mnou! Dej svou sílu svému otroku, zachraň syna své služebnice!

86:17  Učiň ⌈pro mě⌉ znamení k dobrému! Ti, kdo mě nenávidí, to uvidí a zastydí se -- vždyť ty, Hospodine, mi pomůžeš a potěšíš mě!

Chapter 87

87:1  Zpívaný žalm synů Kórachových. Jeho základ je na svatých horách.

87:2  Hospodin miluje brány Sijónu nade všechny příbytky Jákobovy.

87:3  Vyprávějí se o tobě slavné věci, město Boží! Sela.

87:4  Připomenu Rahab a Bábel ⌈z těch,⌉ kdo mě znají. Hle, Pelištea a Týr, ba i Kúš -- ti všichni se zrodili tam.

87:5  O Sijónu se bude říkat: Zrodil se v něm ⌈ten i onen.⌉ A sám Nejvyšší ho činí pevným.

87:6  Hospodin si zapíše při soupisu národů: Tento se tam narodil. Sela.

87:7  A budou při tanci zpívat: Všechny mé zdroje jsou v tobě!

Chapter 88

88:1  Žalmová píseň ⌈synů Kórachových.⌉ Pro vedoucího chval -- na machalat leannót. Meditace Hémana Ezrachejského.

88:2  Hospodine, Bože, má spáso, ve dne úpěnlivě volám, v noci jsem před tebou.

88:3  Kéž má modlitba přijde před tebe, nakloň své ucho k mému volání!

88:4  Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí.

88:5  Jsem počítán mezi ty, kdo sestupují do jámy, jsem jako muž, ⌈jemuž není pomoci.⌉

88:6  Jsem odložen mezi mrtvými, podoben pobitým, ležícím v hrobě, na které již nevzpomínáš -- jsou odříznuti od tvé ruky.

88:7  Odložils mě kamsi na dno jámy, do temných míst, do hlubin.

88:8  Leží na mně tvé rozlícení, všemi svými příboji mě trýzníš. Sela.

88:9  Vzdálils ode mě mé známé, učinils mě pro ně ohavností. Jsem sevřen a nemohu z toho vyváznout.

88:10  Soužením mi ochably oči. Hospodine, každý den tě volám, vztahuji k tobě dlaně.

88:11  Což budeš dělat divy pro mrtvé? Či snad povstanou nebožtíci a budou ti vzdávat chválu? Sela.

88:12  Což se vypráví v hrobě o tvém milosrdenství? O tvé věrnosti v říši zániku?

88:13  Což jsou známy v temnotách tvé divy? Tvá spravedlnost v zemi zapomnění?

88:14  Já přece volám o pomoc k tobě, Hospodine! Z jitra k tobě stoupá má modlitba.

88:15  Hospodine, proč odvrhuješ mou duši? Proč přede mnou skrýváš svou tvář?

88:16  Jsem nuzný a od mládí skomírám; snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.

88:17  Přehnalo se přese mě tvé rozlícení, tvé rány mě dorazily,

88:18  obklopily mě jako vody, po všechny dny mě obkličují.

88:19  Vzdálil jsi ode mě přítele i druha, ⌈mým důvěrníkem je jen temnota.⌉

Chapter 89

89:1  Meditace Étana Ezrachejského.

89:2  Navěky ⌈budu zpívat o⌉ Hospodinově milosrdenství, z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost.

89:3  Řekl jsem totiž: Navěky je zbudováno milosrdenství v nebesích, v nich jsi upevnil svou věrnost.

89:4  Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému otroku:

89:5  Navěky upevním tvé potomstvo, zbuduji z pokolení do pokolení tvůj trůn. Sela.

89:6  Nebesa vzdávají chválu za tvé divy, Hospodine, i za tvou věrnost v shromáždění svatých.

89:7  Vždyť kdo v oblacích je roven Hospodinu? Kdo je podoben Hospodinu mezi Božími syny?

89:8  Bůh je strašný v společenství svatých, veliký a hrozný mezi všemi kolem sebe.

89:9  Hospodine, Bože zástupů, ⌈kdo je jako ty? Jsi mocný,⌉ Hospodine, a tvá věrnost ⌈tě obklopuje.⌉

89:10  Ty panuješ nad ⌈majestátným mořem;⌉ když se pozvedají jeho vlny, ty je utišuješ.

89:11  Ty jsi srazil obludu jako raněného, svou mocnou paží jsi rozptýlil své nepřátele.

89:12  Tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět i vše, co ho naplňuje.

89:13  Ty jsi stvořil sever i jih; Tábor i Chermón jásají ve tvém jménu.

89:14  Tvá paže je udatná, tvá ruka je silná, tvá pravice je vyvýšená.

89:15  Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou.

89:16  Blahoslavený je lid, který zná radostný křik, Hospodine, ti budou chodit ve světle tvé tváře.

89:17  Ve tvém jménu jásají každý den, pozvedají se ve tvé spravedlnosti.

89:18  Vždyť tys ⌈nádhera jejich síly,⌉ díky tvé přízni se zvedá náš roh.

89:19  Neboť naším štítem je Hospodin a naším králem Svatý Izraele.

89:20  Jednou jsi ve vidění promluvil ke svým věrným. Řekl jsi: Oděl jsem hrdinu pomocí, vyvýšil jsem vybraného z lidu.

89:21  Nalezl jsem Davida, svého otroka, pomazal jsem ho svým svatým olejem.

89:22  Stále s ním bude má ruka, ano, má paže jej upevní.

89:23  Nepřítel na něj nevyzraje, bídák ho nepokoří.

89:24  Potřu před ním jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.

89:25  Bude s ním má věrnost i mé milosrdenství, v mém jménu se pozvedne jeho roh.

89:26  Jeho ruku položím na moře, jeho pravici na řeky.

89:27  On ke mně bude volat: Tys můj otec, můj Bože, tys skála mé spásy!

89:28  A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země.

89:29  Navěky mu zachovám své milosrdenství, má smlouva s ním bude trvalá.

89:30  Ustanovím natrvalo jeho potomstvo a jeho trůn po všechny dny nebes.

89:31  Pokud jeho potomci opustí můj zákon a nebudou žít podle mých nařízení,

89:32  jestliže má ustanovení znesvětí a nebudou zachovávat mé příkazy,

89:33  navštívím jejich přestoupení holí a jejich zvrácenost ranami,

89:34  ale své milosrdenství vůči němu nezruším a nezradím svou věrnost.

89:35  Neznesvětím svou smlouvu, nezměním, co vyšlo z mých rtů.

89:36  Jednou jsem přísahal při své svatosti. ⌈Což bych lhal Davidovi?⌉

89:37  Jeho potomstvo tu bude navěky a jeho trůn bude přede mnou jako slunce.

89:38  Jako měsíc bude pevně stát navěky -- a svědek v oblacích je spolehlivý. Sela.

89:39  Ale tys ho odvrhl a odmítl, rozhněval ses na svého pomazaného.

89:40  Opustil jsi smlouvu svého otroka, jeho korunu jsi znesvětil, pohodil na zem.

89:41  Pobořils všechny jeho zdi, jeho pevnosti jsi proměnil v trosky.

89:42  Plení ho všichni, kdo procházejí kolem, je pro posměch svým sousedům.

89:43  Vyvýšils pravici jeho protivníků, rozradostnil jsi všechny jeho nepřátele,

89:44  ano, otupils i ostří jeho meče a v bitvě jsi ho nepodepřel.

89:45  Zbavil jsi ho lesku a jeho trůn jsi svrhl na zem.

89:46  Zkrátil jsi dny jeho mládí a pokryl jsi ho hanbou. Sela.

89:47  Až dokdy, Hospodine? Budeš se pořád skrývat? Bude plát tvá zloba jako oheň?

89:48  Rozpomeň se na mě! Co je lidský věk? K jaké nicotě jsi stvořil všechny lidské syny?

89:49  Který člověk kdy žil a nespatřil smrt? Kdo zachránil svou duši z moci podsvětí? Sela.

89:50  Kde je tvé dřívější milosrdenství, Panovníku, které jsi odpřisáhl Davidovi ve své věrnosti?

89:51  Pamatuj, Panovníku, na potupu svých otroků! Nosil jsem ji ve svém klíně od všech možných národů!

89:52  Jak tupili tví nepřátelé, Hospodine, jak tupili kroky tvého pomazaného!

89:53  Požehnán buď Hospodin navěky. Amen i Amen.

Chapter 90

90:1  Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, tys býval naším příbytkem od pokolení do pokolení.

90:2  Dříve než se zrodily hory, než jsi zrodil zemi a celý svět, od věků navěky jsi ty, Bože.

90:3  Vracíš člověka k prachu a říkáš: Vraťte se, synové Adamovi!

90:4  Vždyť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který pominul, či ⌈jako noční⌉ hlídka.

90:5  Odplavuješ je, jsou jako spánek zrána, vadnou jako tráva.

90:6  Zrána rozkvétá, mění se, k večeru vadne a usychá.

90:7  To pro tvůj hněv chřadneme a děsíme se před tvým rozlícením.

90:8  Kladeš si před sebe naše nepravosti a to, co skrýváme, do světla své tváře.

90:9  A tak všechny naše dny míjejí pro tvé rozhořčení, naše léta ⌈hasnou jako povzdech.⌉

90:10  Časy našich let -- je jich sedmdesát, a je–li člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost -- proto rychle pomíjejí a my odlétáme.

90:11  Kdo zná sílu tvého hněvu? A ⌈tvé rozhořčení podle bázně před tebou?⌉

90:12  Počítat naše dny, o tom nás pouč, ⌈a uvedeme do srdce moudrost.⌉

90:13  Obrať se, Hospodine! Jak dlouho ještě? Slituj se nad svými otroky!

90:14  Nasyť nás zrána svým milosrdenstvím, abychom mohli jásat a radovat se po všechny své dny.

90:15  Daruj nám radost podle dnů, kdys nás pokořoval, podle let, kdy jsme viděli zlo.

90:16  Ukaž svým otrokům své dílo a svou nádheru na jejich synech.

90:17  Kéž je nad námi vlídnost Panovníka, našeho Boha! Upevni nám dílo našich rukou, ano, upevni dílo našich rukou!

Chapter 91

91:1  Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího.

91:2  Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.

91:3  On tě uchrání před osidlem ptáčníkovým, před morovou zkázou.

91:4  Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště, jeho věrnost je pavézou i štítem.

91:5  Nebudeš se bát nočního děsu, ani toho, že ve dne přiletí šíp,

91:6  ani moru, obcházejícího po setmění, ani zhouby, jež ničí za poledne.

91:7  Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.

91:8  Jistě uvidíš na vlastní oči, ano uzříš odplatu ničemům.

91:9  Protože jsi Hospodina, mé útočiště, protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem,

91:10  nestane se ti nic zlého, rána se ke tvému stanu nepřiblíží,

91:11  neboť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.

91:12  Na rukou tě ponesou, aby tvá noha neklopýtla o kámen.

91:13  Budeš šlapat po lvu i po zmiji, pošlapeš mladého lva i draka.

91:14  Protože ke mně přilnul, vytrhnu ho; uvedu ho do bezpečí, protože zná mé jméno.

91:15  Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, vytrhnu ho a obdařím ho slávou.

91:16  Nasytím ho vysokým věkem a dám mu spatřit svou spásu.

Chapter 92

92:1  Žalm, píseň ke dni sobotnímu.

92:2  Je dobré vzdávat Hospodinu díky a opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší,

92:3  zvěstovat z rána tvé milosrdenství a v noci tvou věrnost

92:4  při desetistrunném nástroji, při harfě a ⌈při znění lyry.⌉

92:5  Hospodine, svým dílem mi působíš radost, jásám nad skutky tvých rukou.

92:6  Jak velké jsou tvé skutky, Hospodine! Tvé úradky jsou přehluboké!

92:7  Tupec nechápe, hlupák tomu nerozumí,

92:8  že ničemové vyrážejí jako zeleň a všichni činitelé nepravosti kvetou, aby byli navždy vyhlazeni.

92:9  Ale ty, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.

92:10  Hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, hle tvoji nepřátelé zahynou, budou rozprášeni všichni činitelé nepravosti.

92:11  Vyvýšil jsi můj roh jako roh divokého tura, natřel jsem se čerstvým olejem.

92:12  Mé oko uvidí ty, kdo na mě číhají, mé uši uslyší o zlovolnících, kteří proti mně povstávají.

92:13  Spravedlivý pokvete jako palma, bude růst jako cedr na Libanonu.

92:14  Jsou zasazeni v domě Hospodinově, kvetou na nádvořích našeho Boha.

92:15  I v šedinách budou plodní, budou zdatní a svěží,

92:16  aby zvěstovali, že Hospodin, má skála, je přímý a není v něm podlost.

Chapter 93

93:1  Hospodin kraluje! Oděl se důstojností! Oděl se Hospodin, silou se opásal! Ano, i svět ⌈stojí pevně,⌉ nezhroutí se.

93:2  Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti!

93:3  Pozdvihly proudy, Hospodine, pozdvihly proudy svůj hlas, zvedají proudy své vlnobití!

93:4  Nad majestátný hukot mnohých vod, nad mořský příboj je majestátný Hospodin na výšině.

93:5  Tvá svědectví jsou naprosto spolehlivá. Hospodine, tvému domu sluší svatost po dlouhé časy.

Chapter 94

94:1  Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se!

94:2  Pozdvihni se, soudce země, uveď odplatu na pyšné!

94:3  Až dokdy, Hospodine, až dokdy budou ničemové jásat?

94:4  ⌈Chrlí drzé řeči,⌉ vychloubají se všichni činitelé nepravosti.

94:5  Deptají tvůj lid, Hospodine, utlačují tvé dědictví.

94:6  Hubí vdovu a příchozího, i sirotky vraždí.

94:7  Říkají: Hospodin to nevidí, Bůh Jákobův se tím nezabývá.

94:8  Uvažujte, vy tupci z lidu. Hlupáci, kdy to pochopíte?

94:9  Což neslyší ten, kdo udělal ucho? Což nevidí ten, kdo vytvořil oko?

94:10  Což nekárá ten, kdo vychovává národy? On dává člověku poznání.

94:11  Hospodin zná lidská uvažování, ví, že jsou marnost.

94:12  Blahoslavený je muž, kterého kázníš, Hospodine; vyučuješ ho ze svého zákona,

94:13  abys ho utišil ve zlých dnech, zatímco se kope jáma pro ničemu.

94:14  Vždyť Hospodin svůj lid nezanechá, své dědictví neopustí.

94:15  Soud se vrátí k spravedlnosti a za ním všichni lidé přímého srdce.

94:16  Kdo se za mě postaví proti zlovolníkům? Kdo se mě zastane proti činitelům nepravosti?

94:17  Kdyby Hospodin nebyl mou pomocí, brzy by má duše spočinula v ⌈říši ticha.⌉

94:18  ⌈Řeknu–li: Uklouzne mi noha, tvé milosrdenství, Hospodine, mě podepře.⌉

94:19  Když sám v sobě moc přemýšlím, tvé potěšování utěší mou duši.

94:20  Což se k tobě připojí ⌈zkázonosný trůn⌉ působící trápení -- proti všem Božím ustanovením?

94:21  Napadají duši spravedlivého a obviňují nevinnou krev.

94:22  Hospodin je mi však nedobytným hradem, můj Bůh je mou útočištnou skálou.

94:23  Odplatí jim jejich nepravosti a pro jejich špatnosti je zničí. Ano, Hospodin, náš Bůh, je zničí!

Chapter 95

95:1  Pojďme, jásejme Hospodinu, hlaholme skále své spásy!

95:2  Vstupme před něj s chvalami, hlaholme mu písněmi!

95:3  Vždyť Hospodin je velký Bůh a velký král nade všemi bohy!

95:4  V jeho rukou jsou končiny země, patří mu i vrcholky hor.

95:5  Jemu patří moře -- on je udělal, souš vytvořily jeho ruce.

95:6  Pojďme, klaňme se, skloňme se, poklekněme před Hospodinem, který nás učinil.

95:7  Vždyť on je náš Bůh a my jsme lid jeho pastvy, ovce ⌈jeho rukou.⌉ ⌈Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,⌉

95:8  nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako v den Massy v pustině,

95:9  kde mě vaši otcové pokoušeli. Zkoušeli mě, přestože viděli mé skutky.

95:10  Čtyřicet let jsem se s tím pokolením trápil. Řekl jsem si: Je to lid, který bloudí srdcem -- ti mým cestám neporozuměli.

95:11  Tak jsem se ve svém hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí.

Chapter 96

96:1  Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu, celá země!

96:2  Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu!

96:3  Vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi lidmi o jeho divech!

96:4  Vždyť Hospodin je velký, nejvýš chvályhodný, vzbuzuje bázeň nade všechny bohy.

96:5  Vždyť všichni bohové národů jsou nicotnosti; Hospodin však učinil nebesa.

96:6  Nádhera a důstojnost před ním, moc a okrasa v jeho svatyni.

96:7  Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc!

96:8  Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar a vstupte na jeho nádvoří!

96:9  Klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně! Svíjej se před ním, celá země!

96:10  Říkejte mezi národy: Hospodin kraluje! Ano, svět stojí pevně, nezhroutí se. Hospodin spravedlivě rozsoudí národy.

96:11  Radujte se, nebesa, jásej, země, ať burácí moře a vše, co je v něm!

96:12  Vesel se, pole, a vše, co je na něm. Tehdy bude jásat všechno lesní stromoví

96:13  před Hospodinem, neboť přichází -- přichází, aby na zemi konal soud. Spravedlivě bude soudit celý svět, národy ve své pravdě.

Chapter 97

97:1  Hospodin kraluje! Ať země jásá, ať se raduje i množství ostrovů!

97:2  Kolem něj je oblak a hustá temnota, spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.

97:3  Předchází ho oheň, spaluje kolem jeho protivníky.

97:4  Jeho blesky osvěcují celý svět; země to vidí a svíjí se.

97:5  Hory se rozplývají jako vosk před Hospodinem, před ⌈Pánem vší země.⌉

97:6  Nebesa zvěstují jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.

97:7  Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám, ti, kdo se chlubí nicotnostmi. Jemu se klanějí všechny božské bytosti.

97:8  Sijón to slyší a raduje se, dcery judské jásají nad tvými soudy, Hospodine.

97:9  Neboť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nade vší zemí, velmi převyšuješ všechny božské bytosti.

97:10  Kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo. On střeží duše svých věrných a vysvobozuje je z ruky ničemů.

97:11  Pro spravedlivého je zaseto světlo a radost těm, kdo jsou přímého srdce.

97:12  Radujte se, spravedliví, v Hospodinu! Vzdejte chválu ⌈jeho svatému jménu!⌉

Chapter 98

98:1  Žalm. Zpívejte Hospodinu novou píseň, protože vykonal divy! Pomohla mu jeho pravice, jeho svatá paže.

98:2  Hospodin dal poznat svou spásu, zraku pohanů odhalil svou spravedlnost.

98:3  Rozpomenul se na své milosrdenství a na svou věrnost izraelskému domu. Všechny končiny země uvidí spásu našeho Boha.

98:4  Hlahol Hospodinu, celá země! Propukněte v jásot a pějte žalmy!

98:5  Opěvujte Hospodina při lyře, při lyře a ⌈hlasitém zpěvu,⌉

98:6  na trubky a zvukem beraních rohů hlaholte před Hospodinem králem!

98:7  Ať burácí moře a vše, co je v něm, celý svět i jeho obyvatelé!

98:8  Řeky ať tleskají v dlaně, ba i hory ať jásají

98:9  před Hospodinem, jenž přichází, aby soudil zemi, aby soudil celý svět v spravedlnosti a národy s přímostí.

Chapter 99

99:1  Hospodin kraluje -- národy se chvějí. Trůní na cherubech -- země se zmítá.

99:2  Velký je Hospodin na Sijónu, je vyvýšený nade všechny národy.

99:3  Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň -- je svaté.

99:4  Králova moc miluje právo. Ty jsi zárukou přímosti; vykonáváš v Jákobovi právo a spravedlnost.

99:5  Vyvyšujte ⌈Hospodina, našeho⌉ Boha, klaňte se u podnože jeho nohou -- on je svatý!

99:6  Mojžíš a Áron byli mezi jeho kněžími, Samuel patřil mezi ty, kdo vzývali jeho jméno. Volali k Hospodinu a on jim odpovídal.

99:7  Mluvil k nim z oblakového sloupu a oni zachovávali jeho svědectví a ustanovení, která jim dal.

99:8  Hospodine, Bože náš, tys jim odpovídal. Byl jsi jim Bohem, který odpouští, ale mstil ses za jejich křivé jednání.

99:9  Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klaňte se k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý.

Chapter 100

100:1  Děkovný žalm. Hlahol Hospodinu, celá země!

100:2  Služte Hospodinu s radostí, předstupte před něj s jásáním.

100:3  Vězte, že Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ⌈ne my sami sebe.⌉ Jsme jeho lid, ovce jeho stáda.

100:4  Vejděte do jeho bran s děkovnými písněmi, na jeho nádvoří s chválami! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,

100:5  protože Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné a jeho věrnost od pokolení do pokolení.

Chapter 101

101:1  Davidův žalm. Budu zpívat o milosrdenství a právu, tebe, Hospodine, budu opěvovat.

101:2  Budu ⌈pečlivě dbát na bezúhonnou cestu.⌉ Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít ⌈v bezúhonnosti svého srdce⌉ ve svém domě.

101:3  ⌈Nekladu si před oči⌉ ničemnosti, nenávidím jednání odpadlíků -- neulpí na mně.

101:4  Zvrácené srdce ode mě odstoupí -- zlo neuznávám.

101:5  Kdo tajně pomlouvá svého bližního, toho zničím; člověka povýšených očí a nadutého srdce nebudu snášet.

101:6  Můj zrak spočine na věrných v zemi; budou se mnou přebývat. Kdo chodí bezúhonnou cestou, ten mi bude sloužit.

101:7  V mém domě nebude přebývat ten, kdo jedná záludně; ten, kdo mluví lži, v mých očích neobstojí.

101:8  Po ránu budu hubit všechny ničemy v zemi, abych z Hospodinova města vyhladil všechny činitele nepravosti.

Chapter 102

102:1  Modlitba zkroušeného, když umdlévá a vylévá před Hospodinem svůj nářek.

102:2  Hospodine, slyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc!

102:3  V den mého soužení neskrývej přede mnou svou tvář, nakloň ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz!

102:4  Mé dny minuly jako dým a mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.

102:5  Mé srdce je ubité a schne jako bylina, i svůj chléb jíst zapomínám;

102:6  pro mé vzdychání přilnuly mi kosti k tělu.

102:7  Podobám se stepnímu pelikánu, jsem jako sova z rozvalin.

102:8  Nespím a jsem jako osamělý ptáček na střeše.

102:9  Celý den mě mí nepřátelé tupí. Potřeštěnci při mně přísahají.

102:10  Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy.

102:11  To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě.

102:12  Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina.

102:13  Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; ⌈jsi připomínán⌉ od pokolení do pokolení.

102:14  Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem -- vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle!

102:15  Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami.

102:16  Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy,

102:17  až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě,

102:18  až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami.

102:19  Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina,

102:20  který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi,

102:21  aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti,

102:22  aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě,

102:23  když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu.

102:24  Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny.

102:25  Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů -- tvá léta jsou od pokolení do pokolení.

102:26  Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou.

102:27  Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna.

102:28  Ale ty jsi stále týž -- tvá léta nekončí.

102:29  Synové tvých otroků budou mít klid a jejich símě bude před tebou upevněno.

Chapter 103

103:1  Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu!

103:2  Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal.

103:3  On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci.

103:4  On vykupuje z jámy tvůj život, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním.

103:5  On napájí tvé trvání dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

103:6  Hospodin zjednává spravedlnost, zjednává právo všem utlačovaným.

103:7  Dal poznat své cesty Mojžíšovi a synům Izraele své činy.

103:8  Soucitný a milostivý je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství.

103:9  Nebude se pořád přít a nebude se hněvat věčně.

103:10  Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění.

103:11  Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak ⌈mocné je⌉ jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí.

103:12  Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení.

103:13  Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

103:14  On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach.

103:15  Dny člověka jsou jako tráva, rozkvétá jako polní květ.

103:16  Vítr na něho zafouká a je po něm, a už si nepovšimnou, že tu není.

103:17  Ale Hospodinovo milosrdenství je od věků až navěky nad těmi, kdo se ho bojí, a jeho spravedlnost nad syny jeho synů,

103:18  nad těmi, kdo zachovávají jeho smlouvu a pamatují na jeho přikázání, aby je plnili.

103:19  Hospodin upevnil svůj trůn na nebesích a jeho kralování vládne všemu.

103:20  Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy mocní hrdinové, kteří činíte jeho slovo, poslušní jeho slova!

103:21  Dobrořečte Hospodinu všechny jeho zástupy, vy, kdo mu sloužíte a činíte, v čem má zalíbení.

103:22  Dobrořečte Hospodinu všechny jeho skutky -- na všech místech jeho vlády! Dobrořeč, má duše, Hospodinu!

Chapter 104

104:1  Dobrořeč, má duše, Hospodinu! ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost.

104:2  Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu.

104:3  Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru.

104:4  Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně.

104:5  Založil zemi na základech -- nepohne se na věky věků.

104:6  Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody.

104:7  Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly.

104:8  Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.

104:9  Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi.

104:10  Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami,

104:11  napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň.

104:12  Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím.

104:13  Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

104:14  Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, ⌈které pěstuje člověk,⌉ aby ze země vydobyl potravu.

104:15  I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář leskne olejem, i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.

104:16  Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.

104:17  Hnízdí na nich ptactvo; ⌈čáp má domov na cypřiších.⌉

104:18  Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany.

104:19  Učinil jsi měsíc ⌈k určování času,⌉ slunce ví, ⌈kdy zapadnout.⌉

104:20  Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř.

104:21  Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu.

104:22  Vzchází slunce -- stahují se a uléhají do svých doupat.

104:23  Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.

104:24  Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.

104:25  Hle moře, velké a široširé -- tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých.

104:26  Plují tam lodě -- i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval.

104:27  Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas.

104:28  Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem.

104:29  Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach.

104:30  Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.

104:31  Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla!

104:32  Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.

104:33  Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.

104:34  Kéž ho mé promlouvání potěší -- já se raduji v Hospodinu!

104:35  Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!

Chapter 105

105:1  Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi národy jeho činy!

105:2  Zpívejte mu, opěvujte ho, přemýšlejte o všech jeho divech!

105:3  Chlubte se jeho svatým jménem! Ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina!

105:4  Hledejte Hospodina a jeho sílu! Ustavičně vyhledávejte jeho tvář!

105:5  Pamatujte na divy, které vykonal, na jeho znamení, na rozsudky jeho úst,

105:6  vy, símě Abrahama, jeho otroka, synové Jákobovi, jeho vyvolení.

105:7  On je Hospodin, náš Bůh. Jeho soudy jsou nad celou zemí.

105:8  Navěky pamatuje na svou smlouvu, na slovo, které přikázal tisíci pokolení.

105:9  Uzavřel ji s Abrahamem a odpřisáhl ji Izákovi.

105:10  Potvrdil ji Jákobovi jako ustanovení, Izraeli jakožto věčnou smlouvu.

105:11  Řekl: Tobě dám kenaanskou zemi, váš dědičný úděl!

105:12  Byla vás jen hrstka, nevelký počet, a pobývali jste v ní jako cizinci.

105:13  Putovali od národa k národu, od jednoho království k jinému lidu.

105:14  Nedovolil, aby je někdo utlačoval, káral kvůli nim i krále.

105:15  Nesahejte na mé pomazané, mým prorokům neubližujte!

105:16  Přivolal na zemi hlad, zlomil každou hůl chleba.

105:17  Poslal před nimi muže prodaného do otroctví -- Josefa.

105:18  Sevřeli mu nohy do okovů, na jeho duši dolehlo železo,

105:19  až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo -- řeč Hospodinova ho protříbila.

105:20  Král poslal a uvolnil ho; vládce národů ho rozvázal.

105:21  Učinil ho pánem svého domu a vládcem všeho svého majetku.

105:22  Aby připoutal svá knížata ke své duši a aby starcům dal moudrost.

105:23  I přišel Izrael do Egypta a Jákob se stal hostem v zemi Chámově.

105:24  Svůj lid učinil velmi plodným a učinil jej silnějším, než byli jeho protivníci.

105:25  Těm změnil srdce, takže jeho lid nenáviděli a jednali s jeho otroky lstivě.

105:26  Poslal Mojžíše, svého otroka, a Árona, kterého si vyvolil.

105:27  Předložili jim záležitosti jeho znamení a divů v Chámově zemi.

105:28  Seslal temnotu, způsobil tmu, a nemohli odporovat jeho slovu.

105:29  Jejich vody proměnil v krev a jejich ryby nechal uhynout.

105:30  Země se zahemžila žábami -- i v jejich královských komnatách.

105:31  Přikázal a na celé jejich území se přihnali mouchy a komáři.

105:32  Z jejich dešťů učinil krupobití a blesky po celé jejich zemi.

105:33  Potloukl jejich révu i fíkovníky a polámal stromy na jejich území.

105:34  Přikázal a přitáhly kobylky jelek, kobylky arbe bezpočtu.

105:35  Sežraly veškerou zeleň v jejich zemi, sežraly plody půdy.

105:36  Pobil v jejich zemi vše prvorozené -- prvotinu veškeré jejich síly.

105:37  Své však vyvedl se stříbrem a zlatem a nikdo z jeho kmenů nebyl vyčerpaný.

105:38  Egypt se radoval, když odcházeli, protože na ně padla hrůza z nich.

105:39  Rozprostíral oblak jako oponu -- a v noci oheň, aby jim svítil.

105:40  Žádali a přivedl jim křepelky; sytil je nebeským chlebem.

105:41  Otevřel skálu a vytryskla voda, jak řeka tekla vyprahlou zemí.

105:42  On totiž pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého otroka.

105:43  A tak s veselím vyvedl svůj lid, s jásotem své vyvolené,

105:44  a dal jim země pohanských národů -- obdrželi to, co národy vydřely,

105:45  aby zachovávali jeho ustanovení a střežili jeho zákony. Haleluja!

Chapter 106

106:1  Haleluja! Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!

106:2  Kdo vylíčí Hospodinovy mocné činy? Kdo rozhlásí všechnu jeho chválu?

106:3  Blahoslavení jsou ti, kdo zachovávají právo, kdo jednají v každé době spravedlivě.

106:4  Rozpomeň se na mě, Hospodine, pro přízeň ke svému lidu, navštiv mě svou spásou,

106:5  abych viděl dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí tvého národa, abych se chlubil tvým dědictvím.

106:6  Zhřešili jsme jako naši otcové, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně.

106:7  Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, nepřipomínali si tvé hojné milosrdenství, byli vzpurní při moři, při moři Rákosovém.

106:8  Ale on je zachránil pro své jméno, aby dal poznat svou udatnost.

106:9  Obořil se na Rákosové moře a vyschlo. Vedl je vodními hlubinami jako pustinou.

106:10  Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z ruky nepřítele.

106:11  Jejich protivníky přikryla voda, nezbyl z nich ani jeden.

106:12  I uvěřili jeho slovům, zpívali k jeho chvále.

106:13  ⌈Rychle však zapomněli⌉ na jeho skutky, nečekali na jeho rozhodnutí.

106:14  V pustině ⌈propadli chtivosti,⌉ v pusté krajině pokoušeli Boha.

106:15  Splnil jim tedy jejich prosby, leč postihl je úbytěmi.

106:16  V táboře ⌈žárlili na⌉ Mojžíše i na Árona, Hospodinova svatého.

106:17  Země se otevřela a pohltila Dátana a přikryla spolek Abíramův.

106:18  Proti jejich spolku vzplanul oheň, plamen spálil ničemy.

106:19  Na Chorébu udělali tele a klaněli se lité modle.

106:20  Zaměnili svou Slávu za zpodobení býka, který žere trávu.

106:21  Zapomněli na Boha, svého zachránce, který učinil v Egyptě veliké věci,

106:22  divy v zemi Chámově, hrůzu vzbuzující činy u Rákosového moře.

106:23  Řekl tedy, že je vyhladí. Ale Mojžíš, jeho vyvolený, se postavil do trhliny před ním, a tak odvrátil jeho rozlícení, aby je nezničil.

106:24  Pohrdli výbornou zemí, nevěřili jeho slovu,

106:25  reptali ve svých stanech, neuposlechli Hospodina.

106:26  Pozvedl tedy proti nim ruku, že je v pustině nechá padnout

106:27  a že jejich potomstvo nechá padnout mezi pohany a že je rozpráší do různých zemí.

106:28  Pak se spřáhli s Baal–peórem a jedli oběti mrtvých.

106:29  Svými činy ho popouzeli k hněvu a dopadla na ně rána.

106:30  I povstal Pinchas, vykonal soud a rána byla zastavena.

106:31  Bylo mu to přičteno k spravedlnosti od pokolení do pokolení -- až navěky.

106:32  U Vod sváru ho podnítili ke hněvu, kvůli nim se zle vedlo i Mojžíšovi,

106:33  neboť se vzepřeli jeho Duchu a on svými rty mluvil nerozvážně.

106:34  Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,

106:35  ale smísili se s pohanskými národy a učili se jejich skutkům.

106:36  Sloužili jejich modlářským zpodobeninám a ty se jim staly léčkou.

106:37  Své syny a své dcery obětovali démonům.

106:38  Prolévali nevinnou krev, krev svých synů a dcer, které obětovali kenaanským modlářským zpodobeninám, a proléváním krve znesvětili zemi.

106:39  Svými skutky se poskvrnili; svými činy se dopouštěli smilstva.

106:40  Hospodin vzplál proti svému lidu hněvem a své dědictví si zošklivil.

106:41  Vydal je do ruky pohanských národů, takže nad nimi vládli ti, kdo je nenáviděli.

106:42  Utlačovali je jejich nepřátelé, byli pokořeni, byli pod jejich mocí.

106:43  Mnohokrát je vysvobodil, leč oni se svými úradky vzpírali a pro své viny byli pokořeni.

106:44  I pohleděl na jejich soužení a vyslyšel jejich nářek.

106:45  Pamatoval kvůli nim na svou smlouvu a slitovával se podle svého hojného milosrdenství

106:46  a dal jim dojít slitování před všemi, kdo je odvedli do zajetí.

106:47  Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, shromáždi nás z národů, a budeme vzdávat díky tvému svatému jménu a uctívat tě chválami.

106:48  Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až navěky. A všechen lid ať řekne: Amen. Haleluja!

Chapter 107

107:1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!

107:2  Tak ať řeknou Hospodinovi vykoupení, ti, které vykoupil z ruky protivníka.

107:3  Shromáždil je ze zemí, od východu i od západu, od severu i od moře.

107:4  Bloudili pouští, pustou krajinou, cestu ⌈do města, kde by mohli sídlit,⌉ však nenalezli.

107:5  Hladověli a žíznili, klesali na duši.

107:6  Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, vysvobozoval je z jejich úzkostí

107:7  a vedl je přímou cestou, až přišli do města, kde mohli sídlit.

107:8  Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná:

107:9  Duši lačnou nasytil a duši hladovou naplnil dobrými věcmi.

107:10  Seděli v temnotách, v nejhlubší tmě, uvězněni v soužení i v okovech,

107:11  neboť se vzepřeli řeči Boží a pohrdli úradkem Nejvyššího.

107:12  Pokořil tedy jejich srdce trápením; padli, a pomocníka nebylo.

107:13  Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí.

107:14  Vyvedl je z temnoty, z nejhlubší tmy, a zpřetrhal jejich pouta.

107:15  Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná:

107:16  Neboť rozlámal bronzová vrata a rozbil železné závory.

107:17  Hlupáci bývají pokořeni pro svou věrolomnou cestu a pro své viny.

107:18  Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, dospěli až k branám smrti.

107:19  Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí.

107:20  Poslal své slovo a uzdravil je; zachránil je z jámy.

107:21  Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná;

107:22  ať obětují oběti díků a s jásotem vyprávějí o jeho skutcích!

107:23  Ti, kdo se na lodích vydali na moře, kdo konali práci na velkých vodách,

107:24  ti viděli Hospodinovy skutky a jeho divy na hlubině:

107:25  Promluvil a povstal bouřlivý vichr, který zvedal vlny.

107:26  Stoupali k nebi, klesali do hlubin, jejich duše se v té zhoubě rozplývaly.

107:27  Motali se, potáceli se jako opilec. A veškerá jejich moudrost byla k ničemu.

107:28  Když ale ve své tísni úpěnlivě volají k Hospodinu, vyvádí je z jejich úzkostí.

107:29  Proměnil bouři v utišení, vlnobití utichlo.

107:30  Oni se radovali, že utichlo, a on je dovedl do vytouženého přístavu.

107:31  Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná.

107:32  Ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí.

107:33  Proměňuje řeky v pustinu, prameny vod ve vyprahlou zemi,

107:34  ⌈úrodnou zemi⌉ v slatinu -- pro zlo těch, kdo v ní sídlí.

107:35  Pustinu mění v jezero, vyprahlou zemi v prameny vod,

107:36  a usazuje tam vyčerpané, aby tam založili město, kde by mohli sídlit.

107:37  Oseli pole, vysadili vinice -- a sklidili úrodu plodin.

107:38  Bůh jim žehnal a velmi se rozmnožili; nedovoloval, aby jejich dobytka ubývalo.

107:39  Jich však ubývalo a klesali pod hrozným a bolestným útlakem,

107:40  když Bůh vylil pohrdání na šlechtice a nechal je bloudit v pustém bezcestí.

107:41  Nuzného však uvedl do bezpečí před soužením a rodiny rozmnožil jako stádo.

107:42  Přímí to vidí a radují se, ale každá podlost zavírá ústa.

107:43  Kdo je moudrý, bude tyto věci zachovávat a porozumí Hospodinovým milosrdným činům.

Chapter 108

108:1  Píseň. Davidův žalm.

108:2  Mé srdce je pevné, Bože, budu zpívat, pět budu žalmy -- i má sláva.

108:3  Probuď se, harfo a lyro, ať jitřenku vzbudím!

108:4  Budu ti vzdávat chválu mezi lidmi, Hospodine, budu tě opěvovat mezi národy,

108:5  protože tvé milosrdenství je velké, sahá až nad nebesa a až do oblak tvá věrnost.

108:6  Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva je po vší zemi.

108:7  Aby byli vysvobozeni ti, které miluješ, zachraň nás svou pravicí, odpověz mi!

108:8  Bůh promluvil ve své svatyni: Budu jásat, rozdělím Šekem, rozměřím údolí Sukót.

108:9  Můj je Gileád, můj je i Manases, Efrajim -- přilba mé hlavy a Juda můj palcát.

108:10  Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj sandál, nad Pelišteou vítězně zakřičím!

108:11  Kdo mě přivede do opevněného města? Kdo mě dovede do Edómu?

108:12  Zdali ne ty, Bože? Odvrhls nás, Bože, a nevycházíš s naší armádou.

108:13  Zajisti nám pomoc proti protivníkům, vždyť lidská záchrana je klamná!

108:14  S Bohem si budeme počínat udatně, on pošlape naše protivníky.

Chapter 109

109:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Bože, má chválo, nebuď hluchý,

109:2  neboť se otevřela proti mně ústa ničemná a podlá! Lživý jazyk mluví proti mně.

109:3  Obklopili mě nenávistnými slovy, bojují proti mně bezdůvodně.

109:4  Za mou lásku se mi jen protiví, ⌈ale já jsem modlitba sama.⌉

109:5  Za dobro mi připravují zlo a za mou lásku nenávist.

109:6  Ustanov nad ním ničemu, protivník ať se mu postaví po pravici.

109:7  Až bude souzen, ať vyjde najevo, že je ničema, a jeho modlitba budiž pokládána za hřích.

109:8  Kéž jsou jeho dny nemnohé; jeho pověření ať převezme jiný.

109:9  Kéž jsou z jeho synů sirotci a z jeho ženy vdova.

109:10  Kéž se jeho synové neustále potácejí po žebrotě; kéž jsou vypuzeni ze svých trosek.

109:11  Kéž si lichvář políčí na vše, co mu patří, kéž cizáci zaberou výtěžek jeho práce.

109:12  Kéž nemá nikoho, kdo by mu prokázal milosrdenství; kéž se nikdo nesmiluje nad sirotky po něm.

109:13  Jeho potomstvo ať je vyťato; v příštím pokolení budiž jeho jméno vymazáno.

109:14  Kéž je u Hospodina připomenuta vina jeho otců a hřích jeho matky ať není vymazán.

109:15  Kéž jsou před Hospodinem ustavičně; kéž je ze země vyhlazena jejich památka,

109:16  protože nepamatoval, že má prokazovat milosrdenství, pronásledoval člověka ⌈chudého a nuzného⌉ a zkroušeného v srdci chtěl usmrtit.

109:17  Miloval proklínání, ⌈ať na něj přijde!⌉ Neměl zalíbení v žehnání, ať se mu vzdálí!

109:18  Oblékal proklínání jako šaty, ⌈kéž mu zalije nitro jako voda; kéž je mu⌉ jako olej v kostech.

109:19  Ať je mu jako roucho, kterým se halí, jako opasek, kterým je stále přepásán.

109:20  To ať je odměnou od Hospodina těm, kdo mě obviňují, těm, kdo svolávají zlo na mou duši.

109:21  Ty však, ⌈Panovníku Hospodine,⌉ jednej se mnou kvůli svému jménu, vždyť tvé milosrdenství je dobré -- vysvoboď mě!

109:22  Vždyť jsem chudý a nuzný, v mém nitru je zraněné srdce.

109:23  Scházím jako stín, který se prodlužuje, setřásli mě jako kobylku.

109:24  Kolena mi klesají postem, mé tělo hubne, ztrácí tuk.

109:25  Jsem jim jen pro potupu, když mě uvidí, potřásají hlavou.

109:26  Pomoz mi, Hospodine, můj Bože! Zachraň mě podle svého milosrdenství!

109:27  Aby poznali, že to byla tvá ruka, žes to učinil ty, Hospodine.

109:28  Oni proklínají, ale ty žehnáš. Povstali, ale budou zahanbeni a tvůj otrok se bude radovat.

109:29  Ať obléknou ostudu ti, kdo mě obviňují; ať se přikryjí svou hanbou jak pláštěm.

109:30  Budu svými ústy mocně vzdávat chválu Hospodinu, uprostřed mnohých ho budu chválit,

109:31  neboť se postavil nuznému po pravici, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši.

Chapter 110

110:1  Davidův žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.

110:2  Tvé mocné žezlo vyšle Hospodin ze Sijónu: Panuj uprostřed svých nepřátel!

110:3  Tvůj lid přijde dobrovolně v den tvého vojska v důstojné svatosti. ⌈Tvá mládež ti bude rosou z lůna úsvitu.⌉

110:4  Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka.

110:5  Panovník po tvé pravici srazí v den svého hněvu krále.

110:6  Bude soudit národy, naplní vše mrtvými těly, srazí hlavu nad velkou zemí.

110:7  Napije se z potoka na cestě, proto zvedne hlavu.

Chapter 111

111:1  Haleluja! Celým srdcem budu vzdávat Hospodinu chválu v společenství přímých, v shromáždění.

111:2  Velké jsou skutky Hospodinovy, vyhledávané všemi, kdo v nich mají zalíbení.

111:3  Nádherné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.

111:4  Zjednal památku svým divům. Hospodin je milostivý a soucitný.

111:5  Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky pamatuje na svou smlouvu.

111:6  Svému lidu dosvědčil ⌈své mocné jednání:⌉ dal mu dědictví národů.

111:7  Skutky jeho rukou jsou pravda a právo; všechna jeho přikázání jsou věrná,

111:8  spolehlivá navždy a navěky, vydaná v pravdě a přímosti.

111:9  Seslal svému lidu vykoupení, navěky ustanovil svou smlouvu, jeho jméno je svaté a vzbuzuje bázeň.

111:10  Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem; je to velmi rozumné od všech, kdo tak činí. Jeho chvála zůstává navěky.

Chapter 112

112:1  Haleluja! Blahoslavený je muž, který se bojí Hospodina! Má velké zalíbení v jeho příkazech.

112:2  Jeho ⌈potomci budou mocnými⌉ v zemi -- pokolení přímých bude požehnané.

112:3  V jeho domě je majetek a bohatství a jeho spravedlnost trvá navždy.

112:4  Přímým vzchází v temnotách světlo -- Bůh je milostivý, soucitný a spravedlivý.

112:5  Dobře je tomu, kdo se slitovává a půjčuje; své záležitosti spravuje dle práva.

112:6  Nikdy se nezhroutí; spravedlivý zůstane v paměti navždy.

112:7  Nebojí se zlé zprávy; jeho srdce je pevné, doufá v Hospodina.

112:8  Jeho srdce je upevněné, nebude se bát, až jednou pohlédne na své protivníky.

112:9  Rozděluje, dává chudým, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se pozdvihne v slávě.

112:10  Ničema to vidí a hněvá se, skřípe zuby a ochabuje. Choutky ničemů pominou.

Chapter 113

113:1  Haleluja! Chvalte, ⌈otroci Hospodinovi,⌉ chvalte Hospodinovo jméno!

113:2  Budiž Hospodinovo jméno požehnáno od nynějška až navěky!

113:3  Od východu slunce až po západ budiž chváleno jméno Hospodinovo!

113:4  Hospodin je vyvýšený nade všemi národy, jeho sláva sahá nad nebesa.

113:5  Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?

113:6  Sestupuje, aby pohlédl na nebesa a na zemi.

113:7  Pozvedá chudého z prachu, ze smetiště vytahuje nuzného,

113:8  aby ho posadil s předními muži, s předními muži svého lidu.

113:9  Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja!

Chapter 114

114:1  Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu ⌈cizí řeči,⌉

114:2  byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím.

114:3  Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět,

114:4  hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.

114:5  Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět?

114:6  Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?

114:7  Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým,

114:8  jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.

Chapter 115

115:1  Ne nás, Hospodine, ne nás, ale své jméno učiň slavným pro své milosrdenství, pro svou věrnost.

115:2  Proč mají pohanské národy říkat: Nuže, kdepak je ten jejich Bůh?

115:3  Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje.

115:4  Jejich modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.

115:5  Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,

115:6  mají uši, a neslyší, mají nos, a necítí,

115:7  mají ruce, a nehmatají, mají nohy, a nechodí, hrdlem ani nehlesnou.

115:8  Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají.

115:9  Izraeli, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem.

115:10  Dome Áronův, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem.

115:11  Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v něj! On je jejich pomocí a štítem.

115:12  Hospodin na nás pamatuje a žehná nám; žehná domu Izraelovu, žehná domu Áronovu,

115:13  žehná bojícím se Hospodina, malým i velkým.

115:14  Kéž vám Hospodin přidá -- vám i vašim synům.

115:15  Jste Hospodinovi požehnaní -- on učinil nebesa i zemi.

115:16  Nebesa, nebesa patří Hospodinu, ale zemi dal synům lidským.

115:17  Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha.

115:18  Ale my budeme dobrořečit Hospodinu od nynějška až navěky. Haleluja!

Chapter 116

116:1  Miluji Hospodina, vždyť slyší můj hlas, mé úpěnlivé prosby,

116:2  naklonil ke mně ucho. Po všechny své dny k němu budu volat.

116:3  Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal.

116:4  Vzývám však Hospodinovo jméno. Ach, Hospodine, zachraň mou duši!

116:5  Milostivý je Hospodin a spravedlivý, náš Bůh se slitovává.

116:6  Hospodin chrání prostoduché. Byl jsem zubožený a on mi pomohl.

116:7  Vrať se, má duše, do svého odpočinutí, protože Hospodin ti prokázal dobro.

116:8  Vytrhls mou duši ze smrti, mé oči před slzami, mé nohy před klopýtnutím.

116:9  Budu chodit před Hospodinem v zemi živých.

116:10  Důvěřoval jsem, i když jsem říkal: Jsem velmi ponížený.

116:11  Když jsem se unáhlil, řekl jsem: Každý člověk je lhář.

116:12  Jak se odvděčím Hospodinu za všechno jeho dobrodiní vůči mně?

116:13  Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.

116:14  Své sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.

116:15  Vzácná je v očích Hospodinových smrt jeho věrných.

116:16  Ach, Hospodine, jsem tvůj otrok, tvůj otrok, syn tvé otrokyně; tys mi rozvázal pouta.

116:17  Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.

116:18  Své sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,

116:19  v nádvořích Hospodinova domu, ve tvém středu, Jeruzaléme. Haleluja!

Chapter 117

117:1  Chvalte Hospodina, všechny národy, oslavujte ho, všichni lidé,

117:2  neboť ⌈je mocné⌉ nad námi jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost trvá navěky. Haleluja!

Chapter 118

118:1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!

118:2  Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!

118:3  Ať řekne dům Áronův: Jeho milosrdenství je věčné!

118:4  Ať řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!

118:5  V tísni jsem volal Hospodina. Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na prostranno.

118:6  Hospodin je se mnou, nebojím se. Co mi může udělat člověk?

118:7  Hospodin je se mnou, jako můj pomocník. Podívám se na ty, kdo mě nenávidí.

118:8  Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka.

118:9  Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže.

118:10  Všechny národy mě obklíčily; ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil.

118:11  Obklíčily mě, jak mě obklíčily! Ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil.

118:12  Obklíčily mě jako včely, zhasly jako oheň z trní! Ve jménu Hospodinově jsem je odrazil.

118:13  Pořádně jsi do mě strčil, abych padl, ale Hospodin mi pomohl.

118:14  Hospodin je má síla i píseň; stal se mou spásou.

118:15  ⌈Hlasitý jásot⌉ i vítězství jsou ve stanech spravedlivých. Hospodinova pravice vykonala ⌈mocné činy.⌉

118:16  Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice vykonala ⌈udatné činy.⌉

118:17  Nezemřu, budu žít a vypravovat o Hospodinových skutcích.

118:18  Hospodin mě přísně káznil, ale nevydal mě smrti.

118:19  Otevřete mi brány spravedlnosti, vejdu jimi a budu vzdávat chválu Hospodinu.

118:20  Toto je brána pro Hospodina; touto branou vcházejí spravedliví.

118:21  Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl a stal ses mi spásou.

118:22  Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal ⌈hlavou úhlu.⌉

118:23  Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné.

118:24  Tento den učinil Hospodin. Jásejme a radujme se v něm!

118:25  Ach, prosím, Hospodine, pomoz! Ach, prosím, Hospodine, dopřej úspěch!

118:26  Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově! Žehnáme vám z Hospodinova domu.

118:27  Hospodin je Bůh a svítí nám; važte sváteční oběti provazy k rohům oltáře.

118:28  Ty jsi můj Bůh, budu ti vzdávat chválu. Můj Bože, budu tě vyvyšovat.

118:29  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!

Chapter 119

119:1  Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhonná, ti, kteří žijí podle zákona Hospodinova.

119:2  Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem.

119:3  Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách.

119:4  Tys dal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala.

119:5  Kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení!

119:6  Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů.

119:7  V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením.

119:8  Budu zachovávat tvá ustanovení -- jen mě neopouštěj!

119:9  Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo.

119:10  Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů.

119:11  Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil.

119:12  Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč mě svým ustanovením.

119:13  Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst.

119:14  Z cesty tvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku.

119:15  Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky.

119:16  Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo.

119:17  Prokazuj svému otroku dobro -- budu žít a zachovávat tvé slovo.

119:18  Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona.

119:19  Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy.

119:20  Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času.

119:21  Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů.

119:22  Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví.

119:23  I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet o tvých ustanoveních.

119:24  I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci.

119:25  Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova.

119:26  Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč mě svým ustanovením.

119:27  Dej mi porozumět cestě svých přikázání; přemýšlím o tvých divech.

119:28  Má duše se rozplývá žalem; pozdvihni mě podle svého slova.

119:29  Odvrať ode mě cestu klamu; ⌈milostivě mě obdaruj⌉ svým zákonem.

119:30  Vyvolil jsem si cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení.

119:31  Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben.

119:32  Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce.

119:33  Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit.

119:34  Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem.

119:35  Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil.

119:36  Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti.

119:37  Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ.

119:38  Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou.

119:39  Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá.

119:40  Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ⌈ve své⌉ spravedlnosti.

119:41  Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, Hospodine, tvá spása, podle tvého slova,

119:42  a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí -- vždyť spoléhám na tvé slovo!

119:43  Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, protože skládám naději ve tvá nařízení.

119:44  Tvůj zákon budu zachovávat ustavičně, navěky a navždy.

119:45  Budu chodit volně, protože jsem vyhledával tvá přikázání.

119:46  O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben.

119:47  Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je.

119:48  Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních.

119:49  Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději.

119:50  Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život.

119:51  Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím.

119:52  Připomínám si tvá odvěká nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu.

119:53  Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí tvůj zákon.

119:54  Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem.

119:55  V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon.

119:56  Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání.

119:57  Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova.

119:58  Celým srdcem ⌈hledám tvou přízeň,⌉ smiluj se nade mnou podle svého slova.

119:59  Přemýšlím o svých cestách a obracím své nohy ke tvým svědectvím.

119:60  Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy.

119:61  Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám.

119:62  Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení.

119:63  Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání.

119:64  Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením!

119:65  Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro.

119:66  Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím.

119:67  Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo.

119:68  Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením.

119:69  Domýšlivci ⌈mě obestřeli klamem,⌉ já však celým srdcem střežím tvá přikázání.

119:70  Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona.

119:71  Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením.

119:72  Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře.

119:73  Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům.

119:74  Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo.

119:75  Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou.

119:76  Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému otroku zaslíbil.

119:77  Kéž na mě přijde tvé slitování, ⌈abych mohl žít,⌉ neboť tvůj zákon je mým potěšením.

119:78  Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních.

119:79  Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví.

119:80  Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben.

119:81  Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo.

119:82  Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš?

119:83  Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl.

119:84  Kolik dnů ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli?

119:85  Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona.

119:86  Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi!

119:87  Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil.

119:88  Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst.

119:89  Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích.

119:90  Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí.

119:91  Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci.

119:92  Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul.

119:93  Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život.

119:94  Jsem tvůj -- pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání.

119:95  Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích.

119:96  Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná.

119:97  Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den ⌈o něm rozjímám.⌉

119:98  Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele -- navěky jsou mé.

119:99  Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť ⌈rozjímám o tvých svědectvích.⌉

119:100  Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání.

119:101  Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo.

119:102  Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil.

119:103  Jak ⌈příjemné jsou⌉ mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med.

119:104  Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu.

119:105  Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.

119:106  Přísahal jsem -- a také to splním -- že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení.

119:107  Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova.

119:108  Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením!

119:109  Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám.

119:110  Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil.

119:111  Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci.

119:112  ⌈Uložil jsem si v srdci,⌉ že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení.

119:113  Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon.

119:114  Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo.

119:115  Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha.

119:116  Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději!

119:117  Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení.

119:118  Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná.

119:119  Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.

119:120  Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení.

119:121  Konám právo a spravedlnost; neponechej mě mým utlačovatelům.

119:122  ⌈Zaruč se za svého otroka⌉ k dobrému, ať mě domýšlivci neutlačují.

119:123  Zrak mi slábne, jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok.

119:124  Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením.

119:125  Jsem tvůj otrok -- dej mi porozumět, abych poznal tvá svědectví.

119:126  Je čas, aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon.

119:127  Proto miluji tvé příkazy více než zlato, víc než zlato ryzí.

119:128  Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu.

119:129  Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží.

119:130  Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým.

119:131  Otvírám ústa a ⌈jsem plný dychtivosti,⌉ jak toužím po tvých příkazech.

119:132  Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, ⌈jak je tvým zvykem⌉ vůči těm, kdo milují tvé jméno.

119:133  Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost.

119:134  Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání.

119:135  Svou tvář rozjasni nad svým otrokem, vyuč mě svým ustanovením.

119:136  Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon.

119:137  Spravedlivý jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá.

119:138  Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá.

119:139  Má horlivost mě strávila, neboť mí protivníci zapomněli na tvá slova.

119:140  Tvá řeč je důkladně protříbená; tvůj otrok ji miluje.

119:141  Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl.

119:142  Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; tvůj zákon je pravda.

119:143  Dolehla na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením.

119:144  Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, abych mohl žít.

119:145  Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji.

119:146  Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví.

119:147  Vstávám před rozedněním a volám o pomoc -- očekávám na tvé slovo.

119:148  Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky.

119:149  Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ!

119:150  Blíží se ⌈ti, kdo se ženou⌉ za hanebností a vzdalují se od tvého zákona.

119:151  Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda.

119:152  Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky.

119:153  Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám.

119:154  Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova.

119:155  Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení.

119:156  Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ.

119:157  Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví.

119:158  Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo.

119:159  Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ!

119:160  Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky.

119:161  Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem.

119:162  Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist.

119:163  Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon.

119:164  Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení.

119:165  Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou.

119:166  Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy.

119:167  Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji.

119:168  Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou.

119:169  Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět.

119:170  Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď!

119:171  Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením.

119:172  Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé.

119:173  Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání.

119:174  Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením.

119:175  Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají.

119:176  Bloudím jako ztracená ovce -- hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!

Chapter 120

120:1  Píseň stupňů. K Hospodinu jsem volal ve svém soužení a on mi odpověděl.

120:2  Hospodine, vysvoboď mou duši od lživých rtů, od záludného jazyka.

120:3  Co ti učiní a co ti přidá, záludný jazyku?

120:4  Hrdinovy ostré šípy, k tomu řeřavé uhlí z janovce.

120:5  ⌈Běda mi!⌉ Vždyť pobývám v Mešeku, přebývám při stanech Kédarců.

120:6  Již dlouho přebývá má duše s tím, kdo nenávidí pokoj.

120:7  ⌈Jsem člověk pokojný,⌉ ale když promluvím, oni chtějí bojovat.

Chapter 121

121:1  Píseň stupňů. Pozvedám svůj zrak k horám. Odkud mi přijde pomoc?

121:2  Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebesa i zemi.

121:3  Nedovolí, aby tvá noha uklouzla, tvůj strážce nedříme.

121:4  Ano, strážce Izraele nedříme a nespí.

121:5  Hospodin je tvůj strážce, Hospodin je ti stínem po pravici.

121:6  Ve dne tě nebude bít slunce, ani měsíc v noci.

121:7  Hospodin tě bude chránit ode všeho zlého, bude chránit tvou duši.

121:8  Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení od nynějška až navěky.

Chapter 122

122:1  Píseň stupňů, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu.

122:2  Naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.

122:3  Jeruzalém je zbudován jako město, které je uzavřeným celkem.

122:4  Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, ⌈svědectví Izraeli,⌉ aby vzdávaly díky jménu Hospodinovu.

122:5  Vždyť tam stojí soudní stolce, stolce domu Davidova.

122:6  Žádejte o pokoj pro Jeruzalém! Ať se daří těm, kdo tě milují!

122:7  Budiž pokoj na tvých valech, mír ve tvých palácích!

122:8  Kvůli svým bratřím a svým blízkým prohlašuji: Kéž je v tobě pokoj!

122:9  Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.

Chapter 123

123:1  Píseň stupňů. Pozvedám své oči k tobě, jenž na nebesích trůníš.

123:2  Hle, jako oči otroků k rukám jejich pánů, jako zraky otrokyně k rukám její paní, tak naše zraky vzhlížejí k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.

123:3  Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, už jsme dost nasyceni pohrdáním!

123:4  Naše duše je zcela přesycena posměchem sebejistých a pohrdáním pyšných.

Chapter 124

124:1  Píseň stupňů, Davidova. Kdyby Hospodin nebyl s námi -- Izrael ať řekne --

124:2  kdyby Hospodin nebyl s námi, když proti nám povstali lidé,

124:3  tu by nás zaživa zhltli, jak proti nám pláli hněvem.

124:4  Tu by nás zaplavily vody, převalil by se přes nás proud,

124:5  tu by se přes nás valily zpěněné vody.

124:6  Požehnán buď Hospodin, že nás nevydal za kořist jejich zubům.

124:7  Naše duše unikly jako ptáček z čihařského osidla. Osidlo je protrženo -- a my jsme unikli!

124:8  Naše pomoc je ve jménu Hospodinově, který učinil nebesa i zemi.

Chapter 125

125:1  Píseň stupňů. Kdo doufají v Hospodina, jsou jako hora Sijón -- nepohne se, zůstává navěky.

125:2  ⌈Jako je Jeruzalém obklopen horami,⌉ tak Hospodin obklopuje svůj lid -- od nynějška až na věky.

125:3  Žezlo ničemnosti nesetrvá nad losem spravedlivých, aby spravedliví nevztáhli své ruce k zvrácenosti.

125:4  Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo jsou přímí v srdci.

125:5  Ty, kdo se uchylují na své křivolaké stezky, zavede Hospodin mezi činitele nepravosti. Pokoj s Izraelem!

Chapter 126

126:1  Píseň stupňů. Když Hospodin ⌈vrátil sijónské navrátilce,⌉ ⌈bylo nám jak ve snách.⌉

126:2  Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk jásal; tehdy se mezi národy říkalo: Hospodin s nimi učinil velké věci.

126:3  Hospodin s námi učinil velké věci -- byli jsme plni radosti.

126:4  Hospodine, změň náš úděl, jako měníš řečiště v Negebu.

126:5  Ti, kdo v slzách rozsévají, budou s jásotem sklízet.

126:6  Ten, kdo chodí a s pláčem ⌈nosí mošnu se semenem,⌉ přijde a s jásotem bude snášet snopy.

Chapter 127

127:1  Píseň stupňů, Šalomounova. Pokud Hospodin nebuduje dům, marně se na něm namáhají stavitelé. Pokud Hospodin nestřeží město, marně bdí strážce.

127:2  Marné je pro vás časně vstávat, pozdě usedat a jíst chléb trápení, vždyť Bůh dává svému milému spánek.

127:3  Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je mzda.

127:4  Jako šípy v ruce hrdiny jsou synové zrození v mládí.

127:5  Blahoslavený je muž, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně mluvit s nepřáteli.

Chapter 128

128:1  Píseň stupňů. Blahoslavený je každý, kdo se bojí Hospodina, ten, kdo chodí po jeho cestách.

128:2  Jistě budeš jíst výtěžek svých rukou, bude ti blaze, bude ti dobře.

128:3  Tvá žena bude jako úrodná réva uvnitř tvého domu, tví synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.

128:4  Hle, takto bude požehnáno muži, který se bojí Hospodina.

128:5  Kéž ti požehná Hospodin ze Sijónu -- pak budeš hledět na dobro Jeruzaléma po všechny dny svého života

128:6  a uvidíš syny svých synů. Pokoj nad Izraelem!

Chapter 129

129:1  Píseň stupňů. Velice mě sužovali od mého mládí -- Izrael ať řekne --

129:2  velice mě sužovali od mého mládí, avšak nepřemohli mě.

129:3  Po zádech mi orali oráči, a to pěkně dlouhé brázdy.

129:4  Spravedlivý Hospodin přeťal provazy ničemů.

129:5  Ať se zastydí, ať odtáhnou zpět všichni, kdo nenávidí Sijón.

129:6  Ať jsou jako tráva na střechách, která uschne dřív, než ji vytrhají.

129:7  Žnec si jí dlaň nenaplní, ani náruč ten, kdo sbírá snopy.

129:8  A ti, kdo je potkají, jim neřeknou: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi; žehnáme vám ve jménu Hospodinově.

Chapter 130

130:1  Píseň stupňů. Z hlubin k tobě volám, Hospodine!

130:2  Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž jsou tvé uši pozorné k mým úpěnlivým prosbám!

130:3  Pokud budeš ⌈hledět na nepravosti,⌉ Panovníku Hospodine, kdo obstojí?

130:4  Ale u tebe je odpuštění -- proto vzbuzuješ bázeň.

130:5  Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na jeho slovo.

130:6  Má duše ⌈vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro,⌉ víc než strážní jitro.

130:7  Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.

130:8  On vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí.

Chapter 131

131:1  Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, mé srdce se nepovyšuje a mé oči nejsou povýšené. Nevstupuji do velkých věcí, do divů, které jsou nade mě.

131:2  Což jsem nezklidnil a neutišil svou duši? Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.

131:3  Čekej, Izraeli, na Hospodina, od nynějška až navěky.

Chapter 132

132:1  Píseň stupňů. Hospodine, pamatuj na Davida, na všechnu jeho starostlivost,

132:2  jak přísahal Hospodinu, slib učinil Mocnému Jákobovu:

132:3  Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na své lože,

132:4  nedám spánek svým očím, dřímotu svým víčkům,

132:5  dokud nenaleznu místo pro Hospodina, příbytky Mocnému Jákobovu.

132:6  Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, nalezli jsme ji na Jaarských polích.

132:7  Vstupme do jeho příbytků, klaňme se u podnože jeho nohou!

132:8  Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty i truhla tvé moci!

132:9  Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tví věrní ať jásají!

132:10  Pro Davida, svého otroka, neodmítni svého pomazaného!

132:11  Hospodin přísahal Davidovi věrnost, neodvrátí se od ní: Dosadím na tvůj trůn z plodu tvých beder.

132:12  Jestliže tví synové budou zachovávat mou smlouvu a má svědectví, kterým je budu učit, i jejich synové budou sedět na tvém trůnu až na věky.

132:13  Hospodin totiž vyvolil Sijón, zatoužil mít jej za sídlo.

132:14  Toto je místo mého odpočinku až navěky, tady budu sídlit, neboť po něm toužím.

132:15  Velice požehnám jeho zásobám, jeho chudé budu sytit chlebem.

132:16  Jeho kněze oději spásou, jeho věrní budou radostně jásat.

132:17  Tam dám vyrůst Davidovu rohu, připravím lampu svému pomazanému.

132:18  Jeho nepřátele obléknu hanbou, ale na něm rozkvete jeho koruna.

Chapter 133

133:1  Píseň stupňů, Davidova. Hle, jak je dobré a příjemné, když bratři přebývají pospolu.

133:2  Jako vonný olej na hlavě, stékající na vous, na vous Áronův, stékající na otvor jeho roucha,

133:3  jako chermónská rosa, jež padá na sijónské hory. Tam totiž Hospodin přikázal své požehnání, život až navěky.

Chapter 134

134:1  Píseň stupňů. Hle, dobrořečte Hospodinu všichni jeho otroci, kteří stojíte za nocí v Hospodinově domě!

134:2  Pozvedejte ruce ke svatyni a dobrořečte Hospodinu!

134:3  Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.

Chapter 135

135:1  Haleluja! Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi otroci,

135:2  kteří stojíte v domě Hospodinově, v nádvořích domu našeho Boha!

135:3  Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, opěvujte jeho jméno, neboť je líbezné!

135:4  Vždyť Hospodin si vyvolil Jákoba, Izraele za své vlastnictví.

135:5  Ano, vím, že Hospodin je velký -- náš Pán je nade všechny bohy.

135:6  Hospodin činí vše, co chce -- na nebesích, na zemi, v moři i ve všech hlubinách.

135:7  Přivádí mlhu od končin země, s deštěm působí i blesky, ze svých skladů vyvádí vítr.

135:8  Egyptské prvorozené pobil od člověka až po dobytče.

135:9  Seslal znamení a divy doprostřed tebe, Egypte, na faraona a na všechny jeho otroky.

135:10  Vyhubil mnohé národy a pobil mocné krále --

135:11  Síchona, krále emorejského, a Óga, krále bášanského, a všechna království Kenaanu

135:12  a dal jejich zemi v dědictví, v dědictví Izraeli, svému lidu.

135:13  Hospodine, tvé jméno je věčné! Hospodine, tvá památka od pokolení do pokolení!

135:14  Vždyť Hospodin zjedná právo svému lidu a nad svými otroky pocítí lítost.

135:15  Pohanské modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.

135:16  Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,

135:17  mají uši, a nenaslouchají. A v jejich ústech není dech.

135:18  Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají.

135:19  Dome Izraelův, dobrořečte Hospodinu! Dome Áronův, dobrořečte Hospodinu!

135:20  Dome Léviův, dobrořečte Hospodinu! Kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu!

135:21  Požehnán buď Hospodin ze Sijónu -- ten, jenž přebývá v Jeruzalémě. Haleluja!

Chapter 136

136:1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:2  Chválu vzdejte Bohu bohů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:3  Chválu vzdejte Pánu pánů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:4  Tomu, jenž jediný koná veliké divy -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:5  Nebesa učinil s důmyslem -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:6  Rozprostřel zemi nad vodami -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:7  Učinil veliká světla -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:8  Slunce, aby vládlo ve dne -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:9  Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:10  Pobil Egypt v jeho prvorozených -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:11  A vyvedl Izraele z jejich středu -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:12  Mocnou rukou a vztaženou paží -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:13  Rákosové moře rozpoltil ve dví -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:14  A provedl Izraele jeho středem -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:15  Faraona i jeho vojsko uvrhl do Rákosového moře -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:16  Svůj lid vodil pustinou -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:17  Pobil veliké krále -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:18  A zabil vznešené krále -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:19  Síchona, krále emorejského -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:20  A Óga, krále bášanského -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:21  Jejich zemi dal do dědictví -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:22  Do dědictví Izraelovi, svému otroku -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:23  V našem ponížení na nás pamatoval -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:24  A vytrhl nás z moci našich protivníků -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:25  Dává pokrm veškerému tvorstvu -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

136:26  Chválu vzdejte Bohu nebes -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!

Chapter 137

137:1  U řek babylonských -- tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sijón.

137:2  Své lyry jsme tam věšeli na topoly,

137:3  neboť tam se nás naši věznitelé ptali na slova písní, naši trýznitelé chtěli, abychom se radovali: Zazpívejte nám některé ze sijónských písní!

137:4  Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?

137:5  Jestli na tebe zapomenu, Jeruzaléme, ať na mě zapomene má pravice.

137:6  Ať mi jazyk přilne k patru, jestliže si tě nebudu připomínat, jestliže nebudu považovat Jeruzalém za vrchol své radosti.

137:7  Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma -- jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů!

137:8  Dcero babylonská, budeš zničena -- blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila.

137:9  Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu.

Chapter 138

138:1  Davidův. Celým srdcem ti budu vzdávat chválu, před bohy tě budu opěvovat.

138:2  Budu se klanět ke tvému svatému chrámu, tvému jménu budu vzdávat chválu pro tvé milosrdenství a pro tvou věrnost, neboť jsi vyvýšil svou řeč nad každé své jméno.

138:3  V den, kdy jsem volal, jsi mi odpověděl, ⌈naplnil jsi mou duši silou.⌉

138:4  Hospodine, všichni králové země ti budou vzdávat chválu, až uslyší řeč tvých úst.

138:5  Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť Hospodinova sláva je velká.

138:6  Vždyť Hospodin je vyvýšený, vidí však poníženého. Povýšeného pozná zdaleka.

138:7  I kdybych chodil v soužení, zachováš mě při životě. Vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě zachrání.

138:8  Hospodin dokoná za mě. Hospodine, tvé milosrdenství je věčné! Neopouštěj dílo svých rukou.

Chapter 139

139:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a ⌈znáš mě.⌉

139:2  Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly.

139:3  Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty.

139:4  Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš.

139:5  Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň.

139:6  Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám!

139:7  Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří?

139:8  Vystoupím–li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.

139:9  ⌈Když se vznesu na křídlech jitřenky⌉ a usadím se ⌈za koncem moře,⌉

139:10  i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.

139:11  I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem.

139:12  Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.

139:13  Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.

139:14  Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.

139:15  Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země.

139:16  Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.

139:17  A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!

139:18  Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.

139:19  Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev.

139:20  Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky.

139:21  Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti tobě povstávají?

139:22  ⌈Mám je v dokonalé nenávisti;⌉ jsou mi za nepřátele.

139:23  Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení

139:24  a pohleď, není–li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!

Chapter 140

140:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

140:2  Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, ochraň mě před násilníky,

140:3  kteří v srdci vymýšlejí špatnosti a každý den se chystají k bojům.

140:4  Jazyk si brousí jako hadi, za svými rty mají zmijí jed. Sela.

140:5  Chraň mě, Hospodine, před rukama ničemů, ochraň mě před násilníky, kteří vymýšlejí, jak mi podrazit nohy.

140:6  Pyšní mi nastražili past, rozprostřeli síť z provazů u stezky, položili mi léčky. Sela.

140:7  Řekl jsem Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Hospodine, vyslyš mé úpěnlivé prosby!

140:8  Panovníku Hospodine, má mocná spáso! V den boje mi kryješ hlavu.

140:9  Hospodine, nesplň ničemovi jeho touhy, ať nedosáhne svých cílů -- vyvyšovali by se. Sela.

140:10  Hlavu těch, kdo mě obkličují, ať zachvátí trápení jejich rtů.

140:11  Ať na ně padne řeřavé uhlí, ať je srazí do ohně, někam do rokliny, aby už nepovstali.

140:12  Člověk pomlouvačného jazyka v zemi neobstojí, ⌈zlo dopadne násilníka ráz na ráz.⌉

140:13  Vím, že Hospodin zjedná nuznému právo, chudému spravedlivý soud.

140:14  Ano, spravedliví budou vzdávat chválu tvému jménu, přímí budou přebývat před tvou tváří.

Chapter 141

141:1  Davidův žalm. Hospodine, volám tě! Pospěš ke mně, vyslyš mě, když tě volám!

141:2  Kéž je má modlitba přijata jak kadidlo před tvou tváří, pozdvižení mých dlaní jak večerní obětní dar.

141:3  Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů.

141:4  Nenakloň mé srdce k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek.

141:5  Ať mě spravedlivý ztluče -- bude to milosrdenství; ať mě kárá. ⌈Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji -- a ještě se budu v jejich nouzi⌉ modlit.

141:6  Ti, kdo je soudí, budou svrženi ze skály. A oni uslyší, že mé řeči potěšují.

141:7  Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí.

141:8  K tobě, Panovníku Hospodine, hledí mé oči, v tobě hledám útočiště, nevylij mou duši!

141:9  Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti.

141:10  Ničemové ať sami upadnou do svých tenat, zatímco já projdu.

Chapter 142

142:1  Davidova meditace. Modlitba, když byl v jeskyni.

142:2  Můj hlas zní k Hospodinu -- o pomoc volám; můj hlas zní k Hospodinu -- prosím o smilování.

142:3  Vylévám před ním svůj nářek, povídám před ním o svém soužení.

142:4  Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku. Na cestě, kterou kráčím, mi nastražili past.

142:5  Pohleď napravo a uvidíš, že nikdo není na mé straně. Pozbyl jsem svého útočiště, na mé duši nikomu nezáleží.

142:6  Volám k tobě o pomoc, Hospodine! Říkám: Tys mé útočiště, můj podíl v zemi živých!

142:7  Věnuj pozornost mému nářku, vždyť jsem velmi zubožený. Vysvoboď mě od mých pronásledovatelů, neboť jsou silnější než já.

142:8  Vyveď mou duši z vězení, abych vzdával díky tvému jménu. Obklopí mě spravedliví, neboť mi prokazuješ dobro.

Chapter 143

143:1  Davidův žalm. Hospodine, slyš mou modlitbu, vyslyš mé úpěnlivé prosby! ⌈Ve své věrnosti mi odpověz pro svou spravedlnost!⌉

143:2  Nevcházej v soud se svým otrokem, neboť před tebou není spravedlivý nikdo z živých.

143:3  Nepřítel pronásleduje mou duši, sráží můj život k zemi, nutí mě přebývat v temnotách jako ty, kdo jsou již dávno mrtví.

143:4  Můj duch ve mně umdlévá, mé srdce je v mém nitru zmateno.

143:5  Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o díle tvých rukou.

143:6  Vztahuji své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá zem. Sela.

143:7  Pospěš, Hospodine, odpověz mi, můj duch chřadne. Neskrývej přede mnou svou tvář! Byl bych podobný těm, kdo sestupují do jámy.

143:8  Oznam mi zrána své milosrdenství, vždyť doufám v tebe! Dej mi poznat cestu, kterou mám jít; vždyť k tobě pozvedám svou duši!

143:9  Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, v tobě se skrývám.

143:10  Nauč mě dělat to, co je ti milé, vždyť jsi můj Bůh! Tvůj dobrý Duch nechť mě vede po rovné zemi!

143:11  Pro své jméno, Hospodine, mě zachovej při životě, ve své spravedlnosti vyveď mou duši z tísně!

143:12  Ve svém milosrdenství znič mé nepřátele, odstraň všechny protivníky mé duše, vždyť jsem tvůj otrok!

Chapter 144

144:1  Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála! On učí mou ruku boji a mé prsty válčit.

144:2  Mé milosrdenství a má tvrz, můj ⌈nedobytný hrad,⌉ můj vysvoboditel! Je mi štítem, u něj hledám útočiště, on mi podrobuje lid.

144:3  Hospodine, co je člověk, že se k němu znáš? Syn člověka, že na něj myslíš?

144:4  Člověk se podobá vánku, jeho dny pomíjejí jako stín.

144:5  Hospodine, nakloň svá nebesa a sestup! Dotkni se hor a vzplanou!

144:6  Udeř bleskem a rozptyl je! Vyšli své šípy a přiveď je do zmatku!

144:7  Vztáhni ruku z výše, vyprosť mě a vysvoboď mě z mnohých vod, z ruky cizozemců!

144:8  Svými ústy promlouvají klam, jejich pravice je pravice zrádná.

144:9  Bože, budu ti zpívat novou píseň, budu tě opěvovat při desetistrunné harfě.

144:10  Ty dáváš spásu králům; ty svého otroka Davida vysvobozuješ od zlého meče.

144:11  Vyprosť a vysvoboď mě z ruky cizozemců, kteří svými ústy promlouvají klam a jejichž pravice je pravice zrádná!

144:12  Naši synové ať jsou ve svém mládí jak vzrostlé štěpy, naše dcery jako vytesané rohové kvádry, jako u chrámu.

144:13  Naše sýpky ať se naplní ⌈nejrůznějším zbožím,⌉ našeho bravu na našich polích ať jsou tisíce, ba desetitisíce.

144:14  Náš skot ať je obtěžkán, ať nejsou trhliny ani odvlékání ani žalostný křik na náměstích.

144:15  Blahoslavený lid, s nímž je tomu takto. Blahoslavený lid, jemuž je Hospodin Bohem.

Chapter 145

145:1  Davidova chvála. Budu tě vyvyšovat, Bože můj, králi, a dobrořečit tvému jménu -- navěky a navždy.

145:2  Každý den ti budu dobrořečit a chválit tvé jméno navěky a navždy.

145:3  Veliký je Hospodin, je nejvýš chvályhodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.

145:4  Od pokolení do pokolení oslavují tvé skutky a zvěstují tvé mocné činy.

145:5  Tvá nádhera je důstojná a slavná, přemýšlím o záležitostech tvých divů.

145:6  Bude se mluvit o síle tvých hrůzu vzbuzujících činů; ⌈já budu⌉ vyprávět o tvé velikosti.

145:7  ⌈Budou vypovídat o památce na tvou velkou dobrotu,⌉ budou jásat nad tvou spravedlností.

145:8  Hospodin je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství.

145:9  Hospodin je ke všem dobrý, má slitování s každým svým dílem.

145:10  Hospodine, všechna tvá díla ti budou vzdávat chválu; tví věrní ti budou dobrořečit.

145:11  Budou mluvit o slávě tvého království, budou hovořit o tvé udatnosti,

145:12  aby seznamovali ⌈lidské syny⌉ s tvými mocnými činy a se slávou a nádherou tvého království.

145:13  Tvé království je království všech věků, tvá vláda trvá po všechna pokolení.

145:14  Hospodin podpírá všechny padající a pozvedá všechny sklíčené.

145:15  Oči všech k tobě vzhlížejí a ty jim dáváš potravu ve svůj čas.

145:16  Otvíráš svou ruku a napájíš ⌈přízní všechno živoucí.⌉

145:17  Hospodin je spravedlivý ve ⌈všech svých cestách⌉ a věrný ve všech svých skutcích.

145:18  Hospodin je blízko všem, kdo k němu volají, všem, kdo ho vzývají v pravdě.

145:19  Touhu těch, kdo se ho bojí, naplňuje, slyší jejich volání o pomoc a zachraňuje je.

145:20  Hospodin chrání všechny, kdo ho milují, ale všechny ničemy vyhladí.

145:21  Má ústa budou mluvit o Hospodinově chvále, veškeré tvorstvo bude dobrořečit jeho svatému jménu navěky a navždy.

Chapter 146

146:1  Haleluja! Chval, duše má, Hospodina!

146:2  Budu chválit Hospodina po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.

146:3  Nespoléhejte na přední muže, na člověka, v němž není záchrana.

146:4  Jeho duch odchází, on se vrací zpět do své země; v ten den ⌈je po⌉ jeho nápadech.

146:5  Blahoslavený je ten, jehož pomocí je Bůh Jákobův, ten, jenž má naději v Hospodinu, svém Bohu,

146:6  který učinil nebesa i zemi, moře a vše, co je v nich, který navěky zachovává věrnost.

146:7  On zjednává právo utlačovaným a dává chléb hladovým. Hospodin osvobozuje vězně.

146:8  Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin pozvedá sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé.

146:9  Hospodin chrání cizince, podpírá sirotka a vdovu, maří však cestu ničemů.

146:10  Hospodin bude kralovat věčně, tvůj Bůh, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja!

Chapter 147

147:1  ⌈Haleluja! Jak dobré je⌉ opěvovat našeho Boha, jak líbezná, krásná je chvála!

147:2  Hospodin buduje Jeruzalém, on shromažďuje zapuzené Izraelce.

147:3  Uzdravuje ty, kdo mají zlomené srdce; obvazuje jejich rány.

147:4  On ⌈určuje počet⌉ hvězd a všem jim dává jména.

147:5  Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho rozumnost nelze změřit.

147:6  Hospodin podpírá pokorné, ničemy snižuje až k zemi.

147:7  Zpívejte Hospodinu děkovnou píseň, při lyře opěvujte našeho Boha,

147:8  který pokrývá nebesa oblaky a připravuje zemi déšť, který dává vyrůst trávě na horách,

147:9  dává dobytku jeho potravu, i havraním mláďatům, když křičí.

147:10  Nemá zalíbení v síle koně, netouží po lýtkách muže.

147:11  Hospodin nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí; v těch, kdo očekávají na jeho milosrdenství.

147:12  Jeruzaléme, oslavuj Hospodina! Chval svého Boha, Sijóne!

147:13  On upevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům ve tvém středu.

147:14  Na tvém území zajišťuje pokoj, sytí tě tou ⌈nejlepší pšenicí.⌉

147:15  Posílá svůj výrok na zem -- rychle běží jeho slovo.

147:16  Dává sníh jako vlnu, jíní sype jako popel.

147:17  Vrhá celé kousky ledu -- kdo obstojí před jeho mrazem?

147:18  Pošle své slovo a taje, vyžene svůj vítr a vody se řinou.

147:19  Oznámil své slovo Jákobovi, svá ustanovení a nařízení Izraeli.

147:20  Tak žádnému národu neučinil -- jeho nařízení nepoznaly. Haleluja!

Chapter 148

148:1  Haleluja! Chvalte Hospodina z nebes! Chvalte jej na výšinách!

148:2  Chvalte jej, všichni jeho andělé! Chvalte jej, všechny jeho zástupy!

148:3  Chvalte jej, slunce i měsíc! Chvalte jej, všechny jasné hvězdy!

148:4  Chvalte jej, nebesa nebes, i vody, které jsou nad nebesy!

148:5  Ať chválí jméno Hospodinovo, neboť on přikázal a byly stvořeny,

148:6  upevnil je navěky a navždy, stanovil hranice, které nepřekročí.

148:7  Chvalte Hospodina ze země, draci a všechny propasti.

148:8  Ať ho chválí oheň a kroupy, sníh a mlha, bouřlivý vítr, jenž činí jeho slovo,

148:9  pohoří a všechny pahorky, ovocný strom i všechno cedroví,

148:10  divá zvěř a všechna dobytčata, plazi i okřídlené ptactvo,

148:11  králové země a všechny národy, knížata i všichni, kdo soudí zemi,

148:12  mládenci i panny, staří i mladí.

148:13  Ať chválí Hospodinovo jméno, neboť jen jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.

148:14  Vyvýšil roh svého lidu, chválu všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja!

Chapter 149

149:1  Haleluja! Zpívejte Hospodinu novou píseň, jeho chválu v shromáždění věrných!

149:2  Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým králem!

149:3  Ať chválí tancem jeho jméno, ať ho opěvují s tamburínou a lyrou.

149:4  Hospodin má zalíbení ve svém lidu, pokorné ozdobí spásou.

149:5  Věrní ať se radují v slávě, ať jásají ve svých leženích.

149:6  Ať svým hrdlem vyvyšují Boha -- s oboustranným mečem v rukách

149:7  -- aby vykonali pomstu nad pohany, tresty nad národy,

149:8  aby řetězy spoutali jejich krále a jejich slovutné železnými okovy,

149:9  aby na nich vykonali soud, jak byl zapsán. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja!

Chapter 150

150:1  Haleluja! Chvalte Boha v jeho svatyni! Chvalte ho na nebeské klenbě, plné jeho moci!

150:2  Chvalte ho za jeho mocné činy! Chvalte ho za jeho nesmírnou velikost!

150:3  Chvalte ho dutím na beraní roh, chvalte ho na harfu a lyru!

150:4  Chvalte ho tamburínou a tancem, chvalte ho strunami a píšťalou!

150:5  Chvalte ho činely hlasitými, chvalte ho činely zvučnými!

150:6  ⌈Vše, co dýchá,⌉ ať chválí Hospodina! Haleluja!