CzeCEP - Psalms

Chapter 1

1:1  Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,

1:2  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

1:3  Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

1:4  Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.

1:5  Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.

1:6  Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Chapter 2

2:1  Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?

2:2  Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:

2:3  „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“

2:4  Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.

2:5  Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:

2:6  „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“

2:7  Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

2:8  Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.

2:9  Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“

2:10  Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!

2:11  Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.

2:12  Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!

Chapter 3

3:1  Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem.

3:2  Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!

3:3  Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: „Ten u Boha spásu nenalezne.“

3:4  Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu.

3:5  Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.

3:6  Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.

3:7  Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou.

3:8  Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.

3:9  V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!

Chapter 4

4:1  Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Žalm Davidův.

4:2  Když volám, odpověz mi, Bože mé spravedlnosti! V soužení mi zjednáš volnost. Smiluj se nade mnou, vyslyš mou modlitbu!

4:3  „Urození, dlouho ještě bude tupena má sláva? Milujete marnost, vyhledáváte lež.

4:4  Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám.

4:5  Jste tím pobouřeni, nezhřešte však. Přemítejte o tom v srdci na loži a buďte zticha.

4:6  Oběť spravedlnosti mu obětujte, důvěřujte Hospodinu.“

4:7  Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine!

4:8  Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní.

4:9  Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.

Chapter 5

5:1  Pro předního zpěváka ke hře na flétnu. Žalm Davidův.

5:2  Hospodine, přej sluchu mým slovům, měj porozumění pro mou zneklidněnou mysl.

5:3  Pozornost mi věnuj, když o pomoc volám, můj Králi, můj Bože, vždyť se modlím k tobě!

5:4  Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.

5:5  Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem,

5:6  tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti,

5:7  do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti.

5:8  Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.

5:9  Hospodine, ve své spravedlnosti mě veď navzdory těm, kdo proti mně sočí, svou cestu přede mnou učiň přímou.

5:10  Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.

5:11  Odhal jejich vinu, Bože, ať doplatí na své plány, zavrhni je pro tak četné jejich nevěrnosti, vždyť vzdorují tobě!

5:12  Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají; věčně budou plesat, když je budeš chránit, jásotem tě budou oslavovat ti, kdo milují tvé jméno.

5:13  Spravedlivému, Hospodine, žehnáš, jako pavézou ho obklopuješ přízní.

Chapter 6

6:1  Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunných nástrojů. Žalm Davidův.

6:2  Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení!

6:3  Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem.

6:4  Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat?

6:5  Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň!

6:6  Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?

6:7  Vyčerpán jsem nářkem, každé noci smáčím svou podušku pláčem, skrápím slzami své lože.

6:8  Zrak mi slábne hořem, kalí se mi vinou všech mých protivníků.

6:9  Pryč ode mne všichni, kdo pácháte ničemnosti! Hospodin můj hlasitý pláč slyší,

6:10  Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme.

6:11  Hanba a velký děs padnou na všechny mé nepřátele. Pryč odtáhnou v náhlém zahanbení.

Chapter 7

7:1  Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi.

7:2  Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají,

7:3  aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není.

7:4  Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních,

7:5  jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka,

7:6  ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu.

7:7  Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz.

7:8  Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu.

7:9  Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti.

7:10  Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví!

7:11  Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce.

7:12  Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.

7:13  Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří,

7:14  smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje.

7:15  Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy.

7:16  Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá.

7:17  To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne.

7:18  Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.

Chapter 8

8:1  Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův.

8:2  Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.

8:3  Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.

8:4  Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:

8:5  Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?

8:6  Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.

8:7  Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:

8:8  všechen brav a skot a také polní zvířata

8:9  a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.

8:10  Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

Chapter 9

9:1  Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův.

9:2  Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat.

9:3  Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.

9:4  Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří,

9:5  protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.

9:6  Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy.

9:7  Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla.

9:8  Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu.

9:9  Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.

9:10  Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným.

9:11  V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.

9:12  Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky.

9:13  Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl.

9:14  Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti!

9:15  O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.

9:16  Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha.

9:17  Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. - Higgájón.

9:18  Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly.

9:19  Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.

9:20  Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem!

9:21  Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.

Chapter 10

10:1  Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?

10:2  Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!

10:3  Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.

10:4  Svévolník ve zpupném hněvu říká: „Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není.“ Odtud všechny jeho pikle.

10:5  Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.

10:6  Říkává si v srdci: „Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého.“

10:7  V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.

10:8  Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, jeho oči pasou po bezbranném.

10:9  Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.

10:10  Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.

10:11  Říkává si v srdci: „Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.“

10:12  Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!

10:13  Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: „Ty nic nevypátráš“?

10:14  Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.

10:15  Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.

10:16  Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.

10:17  Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,

10:18  zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.

Chapter 11

11:1  Pro předního zpěváka, Davidův. Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: „Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře!

11:2  Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce.

11:3  Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?“

11:4  Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny.

11:5  Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí.

11:6  Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr.

11:7  Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.

Chapter 12

12:1  Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův.

12:2  Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi.

12:3  Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.

12:4  Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,

12:5  ty, kdo říkají: „Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?“

12:6  „Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu,“ praví Hospodin, „daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí.“

12:7  Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené.

12:8  Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením;

12:9  kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.

Chapter 13

13:1  Pro předního zpěváka, žalm Davidův.

13:2  Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?

13:3  Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat?

13:4  Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti,

13:5  ať nepřítel neřekne: „Zdolal jsem ho!“ Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se.

13:6  Já v tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.

Chapter 14

14:1  Pro předního zpěváka, Davidův. Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.

14:2  Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.

14:3  Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.

14:4  Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají,

14:5  že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh.

14:6  Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.

14:7  Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Chapter 15

15:1  Žalm Davidův. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?

15:2  Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu,

15:3  nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu,

15:4  pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě,

15:5  nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.

Chapter 16

16:1  Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!

16:2  Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“

16:3  Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno:

16:4  „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“

16:5  Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine.

16:6  Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!

16:7  Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná.

16:8  Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.

16:9  Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,

16:10  neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.

16:11  Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

Chapter 17

17:1  Modlitba; Davidova. Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů.

17:2  Ty sám vynes nade mnou rozsudek; tvoje oči vidí, kde je právo.

17:3  Zkoumal jsi mé srdce, dozíral jsi v noci, tříbil jsi mě, nic ti neuniklo, ani úmysl, jenž nepřešel mi přes rty.

17:4  Pokud jde o lidské činy, slovu tvých rtů věren vyvaroval jsem se stezek rozvratníka.

17:5  Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly.

17:6  K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám.

17:7  Ukaž divy svého milosrdenství, spasiteli těch, kdo před útočníky se k pravici tvé utíkají.

17:8  Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel

17:9  před svévolníky, kteří zahubit mě chtějí, úhlavními nepřáteli, když mě obkličují.

17:10  Tukem obrostlo jim srdce, jejich ústa mluví zpupně.

17:11  Kruhem svírají mě při každičkém kroku, slídí zrakem, jak mě dostat k zemi.

17:12  Můj nepřítel podobá se lvu, jenž lační po kořisti, je jak lvíče, které číhá vskrytu.

17:13  Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka

17:14  a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům.

17:15  Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem.

Chapter 18

18:1  Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.

18:2  Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.

18:3  Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!

18:4  Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.

18:5  Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,

18:6  provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.

18:7  V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.

18:8  Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem.

18:9  Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.

18:10  Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.

18:11  Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru.

18:12  Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu.

18:13  Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí.

18:14  Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.

18:15  Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek.

18:16  Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem.

18:17  Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.

18:18  Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.

18:19  Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral,

18:20  učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.

18:21  Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,

18:22  neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.

18:23  Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení.

18:24  Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti.

18:25  Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu.

18:26  Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,

18:27  ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.

18:28  Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči.

18:29  Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.

18:30  S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,

18:31  s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.

18:32  Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!

18:33  Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou,

18:34  ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,

18:35  učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.

18:36  Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila.

18:37  Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.

18:38  Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.

18:39  Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou.

18:40  Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.

18:41  Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.

18:42  Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.

18:43  Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic.

18:44  Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.

18:45  Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně.

18:46  Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.

18:47  Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása!

18:48  Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje.

18:49  Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.

18:50  Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.

18:51  Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!

Chapter 19

19:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

19:2  Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.

19:3  Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.

19:4  Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.

19:5  Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.

19:6  Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli.

19:7  Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.

19:8  Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.

19:9  Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.

19:10  Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé,

19:11  nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve.

19:12  Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou.

19:13  Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty.

19:14  Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností.

19:15  Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!

Chapter 20

20:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

20:2  Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova!

20:3  Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu!

20:4  Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme.

20:5  Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr!

20:6  Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání!

20:7  Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice.

20:8  Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.

20:9  Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme.

20:10  „Hospodine, pomoz!“ Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat.

Chapter 21

21:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

21:2  Hospodine, král se raduje z tvé moci, nad tvým vítězstvím vděčně jásá.

21:3  Splnil jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel.

21:4  Vyšels mu vstříc štědrým požehnáním, na hlavu mu kladeš korunu z ryzího zlata.

21:5  O život tě prosil; daroval jsi mu jej do nejdelších časů, navěky a navždy.

21:6  Dík tvému vítězství je velká jeho sláva, obestřel jsi ho velebnou důstojností.

21:7  Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti.

21:8  Vždyť král doufá v Hospodina; pro milosrdenství Nejvyššího jím nic neotřese.

21:9  Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí.

21:10  Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň.

21:11  Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi.

21:12  Ačkoli ti chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí.

21:13  Položíš je na lopatky, napneš proti nim tětivy svých luků.

21:14  Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.

Chapter 22

22:1  Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků„. Žalm Davidův.

22:2  Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.

22:3  Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.

22:4  Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.

22:5  Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.

22:6  Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

22:7  Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.

22:8  Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:

22:9  „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“

22:10  Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.

22:11  Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.

22:12  Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!

22:13  Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.

22:14  Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.

22:15  Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.

22:16  Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!

22:17  Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,

22:18  mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.

22:19  Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.

22:20  Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!

22:21  Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou;

22:22  zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! - A tys mi odpověděl.

22:23  O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.

22:24  Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!

22:25  Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.

22:26  Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.

22:27  Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy.

22:28  Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.

22:29  Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout.

22:30  Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová.

22:31  Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení,

22:32  to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“

Chapter 23

23:1  Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

23:2  Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,

23:3  naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.

23:4  I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

23:5  Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.

23:6  Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

Chapter 24

24:1  Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.

24:2  To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy.

24:3  Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě?

24:4  Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě.

24:5  Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.

24:6  To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář - toť Jákob.

24:7  Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.

24:8  Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji.

24:9  Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.

24:10  Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!

Chapter 25

25:1  Davidův. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši,

25:2  v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají.

25:3  Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.

25:4  Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.

25:5  Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.

25:6  Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.

25:7  Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine.

25:8  Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.

25:9  On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.

25:10  Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.

25:11  Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká.

25:12  Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.

25:13  Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.

25:14  Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.

25:15  Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.

25:16  Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.

25:17  Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí.

25:18  Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy.

25:19  Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí.

25:20  Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě.

25:21  Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe.

25:22  Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!

Chapter 26

26:1  Davidův. Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně, neochvějně doufal v Hospodina.

26:2  Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce, protřib moje ledví a mé srdce!

26:3  Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou.

26:4  Nesedávám s šalebníky, nescházím se s potměšilci.

26:5  Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi svévolníky nezasednu.

26:6  Umývám si ruce v nevinnosti, při tvém oltáři se držím, Hospodine,

26:7  aby bylo slyšet mé hlasité díkůvzdání, abych vyprávěl o všech tvých divech.

26:8  Hospodine, zamiloval jsem si dům, v němž bydlíš, místo, kde má příbytek tvá sláva.

26:9  Nesmeť spolu s hříšníky mou duši a můj život s těmi, kdo krev prolévají,

26:10  kterým na rukou lpí mrzkost, jejichž pravice je plná úplatků.

26:11  Já přec žiji bezúhonně, vykup mě, smiluj se nade mnou!

26:12  Moje noha stojí na rovině, v shromážděních budu dobrořečit Hospodinu.

Chapter 27

27:1  Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?

27:2  Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli.

27:3  Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat.

27:4  O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.

27:5  On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne.

27:6  Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu.

27:7  Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!

27:8  Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.

27:9  Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.

27:10  I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.

27:11  Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.

27:12  Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.

27:13  Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!

27:14  Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!

Chapter 28

28:1  Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu.

28:2  Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně.

28:3  Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu.

28:4  Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať.

28:5  Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje.

28:6  Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby!

28:7  Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.

28:8  Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného.

28:9  Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!

Chapter 29

29:1  Žalm Davidův. Přiznejte Hospodinu, synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu.

29:2  Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu.

29:3  Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem.

29:4  Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti.

29:5  Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanónské.

29:6  Nutí poskakovat Libanón jak býčka, Sirjón jako mládě jednorožce.

29:7  Hospodinův hlas křeše plameny ohně.

29:8  Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš.

29:9  Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: „Sláva!“

29:10  Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky.

29:11  Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.

Chapter 30

30:1  Žalm. Píseň při posvěcení Hospodinova domu. Davidův.

30:2  Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.

30:3  Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.

30:4  Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu.

30:5  Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost,

30:6  neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.

30:7  V dobách pohody jsem řekl: Mnou nikdy nic neotřese.

30:8  Hospodine, svou přízní jsi mocnou učinil mou horu. Ukryls tvář a zděsil jsem se.

30:9  K tobě, Hospodine, volám, tebe, Panovníku, prosím:

30:10  Jaký užitek vzejde z mé krve, sestoupím-li v jámu? Což ti prach vzdá chválu, bude hlásat tvoji věrnost?

30:11  Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine.

30:12  Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí,

30:13  aby má sláva ti pěla žalmy a již neumlkla. Hospodine, Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.

Chapter 31

31:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

31:2  Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!

31:3  Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu.

31:4  Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.

31:5  Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má.

31:6  Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný.

31:7  Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina.

31:8  Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.

31:9  Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám.

31:10  Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou.

31:11  V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou.

31:12  Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi.

31:13  Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.

31:14  Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život.

31:15  Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh,

31:16  moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě.

31:17  Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň.

31:18  Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou.

31:19  Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním.

31:20  Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.

31:21  Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku.

31:22  Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě!

31:23  A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal.

31:24  Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně.

31:25  Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!

Chapter 32

32:1  Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.

32:2  Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.

32:3  Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.

32:4  Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.

32:5  Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.

32:6  Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.

32:7  Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.

32:8  Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.

32:9  Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.

32:10  Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.

32:11  Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!

Chapter 33

33:1  Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým lidem sluší se ho chválit.

33:2  Hospodinu vzdejte chválu při citaře, zpívejte mu žalmy s harfou o deseti strunách.

33:3  Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za hlaholu polnic.

33:4  Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.

33:5  Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země.

33:6  Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.

33:7  Jako hrází drží pohromadě mořské vody, vodstva propastí uložil v zásobnicích.

33:8  Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni!

33:9  Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.

33:10  Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí.

33:11  Záměry Hospodinovy platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení.

33:12  Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví.

33:13  Hospodin se dívá z nebe, vidí všechny lidské syny,

33:14  ze svého pevného trůnu shlíží na všechny, kdo obývají zemi.

33:15  On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům.

33:16  Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí.

33:17  Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže.

33:18  Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství,

33:19  aby ze smrti je vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu.

33:20  Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít.

33:21  Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v jeho svaté jméno.

33:22  Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou čekáme!

Chapter 34

34:1  Davidův, když změnil své chování před abímelekem, a ten ho vypudil a on odešel.

34:2  Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála.

34:3  O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.

34:4  Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.

34:5  Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.

34:6  Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.

34:7  Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása.

34:8  Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit.

34:9  Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.

34:10  Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek.

34:11  I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina.

34:12  Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.

34:13  Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra?

34:14  Střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi.

34:15  Vyhýbá se zlu a koná dobro, vyhledává pokoj a snaží se o něj.

34:16  Oči Hospodinovy jsou obráceny k spravedlivým, když volají o pomoc, on nakloní své ucho.

34:17  Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich.

34:18  Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil.

34:19  Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán.

34:20  Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.

34:21  Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna.

34:22  Svévolníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu.

34:23  Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese.

Chapter 35

35:1  Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou.

35:2  Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň,

35:3  rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: „Jsem tvoje spása.“

35:4  Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí.

35:5  Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův,

35:6  ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat.

35:7  Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu.

35:8  Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne.

35:9  Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.

35:10  Každá kost ve mně řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele.“

35:11  Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím.

35:12  Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý.

35:13  Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.

35:14  Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka.

35:15  Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj.

35:16  Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.

35:17  Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty.

35:18  Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem.

35:19  Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí.

35:20  To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti.

35:21  Otevírají si na mě ústa, říkají: „Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči.“

35:22  Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen!

35:23  Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku.

35:24  Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují.

35:25  Ať si v srdci neříkají: „Dobře mu tak, to jsme chtěli!“ Ať neřeknou: „Zhltli jsme ho.“

35:26  Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají.

35:27  Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: „Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku.“

35:28  O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.

Chapter 36

36:1  Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův.

36:2  Tak zní vzpurný výrok svévolníka: „Nemám v srdci místo pro strach z Boha.“ A to do očí mu říká.

36:3  Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.

36:4  Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře.

36:5  Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.

36:6  Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.

36:7  Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.

36:8  Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.

36:9  Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.

36:10  U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

36:11  Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.

36:12  Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance!

36:13  Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.

Chapter 37

37:1  Davidův. Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle.

37:2  Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou.

37:3  Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.

37:4  Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.

37:5  Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.

37:6  Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.

37:7  Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.

37:8  Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého,

37:9  neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi.

37:10  Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.

37:11  Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj.

37:12  Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby.

37:13  Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde.

37:14  Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou.

37:15  Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy.

37:16  Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků,

37:17  neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá.

37:18  Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně.

37:19  V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.

37:20  Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu.

37:21  Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává.

37:22  Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni.

37:23  Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.

37:24  I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku.

37:25  Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.

37:26  Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním.

37:27  Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi,

37:28  neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno.

37:29  Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy.

37:30  Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.

37:31  Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.

37:32  Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.

37:33  Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen.

37:34  Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni.

37:35  Viděl jsem krutého svévolníka: Rozpínal se jako bujné křoví;

37:36  odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení.

37:37  Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.

37:38  Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.

37:39  Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.

37:40  Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.

Chapter 38

38:1  Žalm Davidův, k připamatování.

38:2  Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,

38:3  neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.

38:4  Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.

38:5  Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.

38:6  Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.

38:7  Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.

38:8  Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.

38:9  Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.

38:10  Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.

38:11  Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.

38:12  Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.

38:13  Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.

38:14  Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.

38:15  Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá,

38:16  neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!

38:17  Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.

38:18  Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.

38:19  Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.

38:20  Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.

38:21  Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.

38:22  Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,

38:23  na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!

Chapter 39

39:1  Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.

39:2  Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.

39:3  Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.

39:4  Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto:

39:5  Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.

39:6  Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.

39:7  Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.

39:8  A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.

39:9  Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!

39:10  Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.

39:11  Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!

39:12  Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.

39:13  Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.

39:14  Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.

Chapter 40

40:1  Pro předního zpěváka. Davidův, žalm.

40:2  Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal.

40:3  Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet

40:4  a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.

40:5  Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži.

40:6  Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze.

40:7  Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích.

40:8  Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno.

40:9  Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.

40:10  Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine.

40:11  Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění.

40:12  Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost!

40:13  Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti, že nemohu ani vzhlédnout. Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl.

40:14  Hospodine, rač mě vysvobodit, Hospodine, na pomoc mi pospěš!

40:15  Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.

40:16  Za svou hanebnost ať vzbuzují úděs ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“

40:17  Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Hospodin je velký“ ti, kdo milují tvou spásu.

40:18  Ač jsem ponížený ubožák, Panovník přec na mě myslí. Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej už, můj Bože!

Chapter 41

41:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

41:2  Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání.

41:3  Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zvůli nepřátel ho nevydávej!

41:4  Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!

41:5  Pravím: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil.

41:6  Nepřátelé o mně škodolibě mluví: „Kdy už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“

41:7  Přijde-li se kdo podívat, šalebně mluví, spřádá v srdci ničemnosti, vyjde ven a mluví.

41:8  Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mě, zlo mi strojí:

41:9  „Ať na něj dolehne slovo Ničemníka; ulehl, už nepovstane.“

41:10  I ten, s nímž jsem žil v pokoji a jemuž jsem důvěřoval, ten, jenž můj chléb jedl, vypíná se nade mne a zvedá patu.

41:11  Ty však, Hospodine, smiluj se a dej mi povstat, abych jim to splatil.

41:12  Že sis mě oblíbil, poznám z toho, že nade mnou nezazní ryk nepřítele.

41:13  Ujal ses mne pro mou bezúhonnost, postavils mě navěky před svou tvář.

41:14  Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky. Amen. Amen.

Chapter 42

42:1  Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.

42:2  Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!

42:3  Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?

42:4  Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“

42:5  Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.

42:6  Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.

42:7  Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.

42:8  Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.

42:9  Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého,

42:10  promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“

42:11  Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“

42:12  Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Chapter 43

43:1  Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým!

43:2  Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?

43:3  Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému,

43:4  a já tam přistoupím k božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!

43:5  Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Chapter 44

44:1  Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.

44:2  Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.

44:3  Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.

44:4  Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.

44:5  Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.

44:6  S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.

44:7  Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;

44:8  před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.

44:9  Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.

44:10  Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.

44:11  Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.

44:12  Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.

44:13  Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.

44:14  Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.

44:15  Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.

44:16  Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,

44:17  když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.

44:18  To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.

44:19  Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,

44:20  i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.

44:21  Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,

44:22  což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.

44:23  Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.

44:24  Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!

44:25  Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?

44:26  Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.

44:27  Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!

Chapter 45

45:1  Pro předního zpěváka, podle „Lilií„. Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky.

45:2  Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj - hbitého písaře rydlo:

45:3  Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná!

45:4  Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností,

45:5  se zdarem do boje důstojně vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň.

45:6  Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi!

45:7  Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva.

45:8  Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy.

45:9  Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě.

45:10  Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici.

45:11  Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům,

45:12  neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj.

45:13  I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu.

45:14  Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem.

45:15  V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí.

45:16  Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác.

45:17  Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi.

45:18  Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.

Chapter 46

46:1  Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem.

46:2  Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.

46:3  Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří.

46:4  Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!

46:5  Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího.

46:6  Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra.

46:7  Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá.

46:8  Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.

46:9  Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná!

46:10  Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy.

46:11  „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi.“

46:12  Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný.

Chapter 47

47:1  Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm.

47:2  Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně.

47:3  Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí.

47:4  Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí.

47:5  Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.

47:6  Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic.

47:7  Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy!

47:8  Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení.

47:9  Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu.

47:10  Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha. Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému.

Chapter 48

48:1  Žalmová píseň, pro Kórachovce.

48:2  Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře.

48:3  Krásně se vypíná k potěše celé země Sijónská hora, ten nejzazší Sever, sídlo velkého Krále.

48:4  Bůh v jeho palácích proslul jako hrad nedobytný.

48:5  Hle, když se králové umluvili a přitáhli spolu,

48:6  sotva je spatřili, strnuli, děsem se rozutekli.

48:7  Zachvátilo je tam úzkostné chvění, náhlá křeč jako tu, která rodí.

48:8  Větrem od východu tříštíš taršíšské lodě.

48:9  O čem jsme slýchali, to jsme uviděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha: až navěky je Bůh činí pevným.

48:10  Na mysli nám tane tvé milosrdenství, Bože, zde, uprostřed tvého chrámu.

48:11  Jak tvé jméno, Bože, tak i tvoje chvála zní až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti.

48:12  Raduje se hora Sijón, jásají judské dcery nad tím, jak soudíš.

48:13  Obejděte Sijón, vydejte se kolem spočítat jeho věže.

48:14  Pozorně si povšimněte valů, jeho paláce si prohlédněte a příštímu pokolení vyprávějte:

48:15  „Tento Bůh je Bůh náš navěky a navždy; on sám nás povede věčně.“

Chapter 49

49:1  Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.

49:2  Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,

49:3  ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.

49:4  Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.

49:5  Nakloním své ucho ku příslovím, při citaře předložím svou hádanku i výklad.

49:6  Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,

49:7  kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?

49:8  Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.

49:9  Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,

49:10  že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.

49:11  Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.

49:12  Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.

49:13  Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.

49:14  To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech.

49:15  Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.

49:16  Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme!

49:17  Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu;

49:18  zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí.

49:19  I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře“,

49:20  musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo.

49:21  Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou.

Chapter 50

50:1  Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ.

50:2  Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh,

50:3  přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho.

50:4  Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem.

50:5  „Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!“

50:6  Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.

50:7  „Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem.

50:8  Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále.

50:9  Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.

50:10  Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách,

50:11  v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe.

50:12  Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm.

50:13  Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví?

50:14  Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu!

50:15  Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat.“

50:16  Ale svévolníkovi Bůh praví: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu?

50:17  Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš.

50:18  Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl.

50:19  Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí.

50:20  Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky.

50:21  To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu.

50:22  Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne.

50:23  Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.“

Chapter 51

51:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův,

51:2  když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě.

51:3  Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti,

51:4  moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!

51:5  Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále.

51:6  Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.

51:7  Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.

51:8  Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost.

51:9  Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.

51:10  Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.

51:11  Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti.

51:12  Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

51:13  Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber!

51:14  Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.

51:15  Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.

51:16  Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.

51:17  Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.

51:18  Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží.

51:19  Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!

51:20  Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby.

51:21  Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.

Chapter 52

52:1  Pro předního zpěváka. Poučující, Davidův,

52:2  když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: „David vešel do Achímelekova domu.“

52:3  Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá!

52:4  Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři.

52:5  Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo.

52:6  Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý.

52:7  Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých.

52:8  Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou:

52:9  „Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci.“

52:10  Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy.

52:11  Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.

Chapter 53

53:1  Pro předního zpěváka, při tanečním reji. Poučující, Davidův.

53:2  Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá.

53:3  Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.

53:4  Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.

53:5  Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Boha nevzývají,

53:6  že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl? Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl.

53:7  Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Chapter 54

54:1  Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův,

54:2  když přišli Zifejci a řekli Saulovi: „David se přece skrývá u nás.“

54:3  Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou.

54:4  Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst.

54:5  Povstali proti mně cizáci, ukrutníci o život mi ukládají, na Boha neberou zřetel.

54:6  Avšak Bůh mi poskytuje pomoc, Panovník je s těmi, kdo mě podpírají.

54:7  Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč.

54:8  Ochotně ti budu obětovat, vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré.

54:9  Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko.

Chapter 55

55:1  Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův.

55:2  Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.

55:3  Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,

55:4  neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.

55:5  Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,

55:6  padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.

55:7  Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.

55:8  Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,

55:9  spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.

55:10  Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,

55:11  ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,

55:12  v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.

55:13  Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,

55:14  jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!

55:15  Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.

55:16  Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.

55:17  A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí.

55:18  Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. - Vyslyšel můj hlas!

55:19  On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik.

55:20  Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, když se změnit nechtějí a nebojí se Boha.

55:21  Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje.

55:22  Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče.

55:23  Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.

55:24  Ty je, Bože, srázíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!

Chapter 56

56:1  Pro předního zpěváka, podle „Němé holubice dálek„. Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci.

56:2  Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje.

56:3  Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho.

56:4  Přichází den strachu, já však doufám v tebe.

56:5  V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?

56:6  Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého.

56:7  Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují.

56:8  Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem!

56:9  O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?

56:10  Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: „Teď vím, že Bůh je při mně!“

56:11  V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím,

56:12  v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?

56:13  Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály,

56:14  neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?

Chapter 57

57:1  Pro předního zpěváka, jako „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když uprchl před Saulem do jeskyně.

57:2  Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel, dokud nepomine zhoubné nebezpečí.

57:3  Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas.

57:4  Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. Bůh sešle své milosrdenství a věrnost.

57:5  Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč.

57:6  Povznes se až nad nebesa, Bože, ať nad celou zemí vzejde tvoje sláva!

57:7  Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami.

57:8  Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy.

57:9  Probuď se, má slávo! Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.

57:10  Panovníku, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;

57:11  vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost.

57:12  Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!

Chapter 58

58:1  Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis.

58:2  Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva?

58:3  V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou.

58:4  Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou.

58:5  Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši,

58:6  aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání.

58:7  Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine!

58:8  Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy.

58:9  Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce.

58:10  Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé.

58:11  Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka.

58:12  A lidé si řeknou: „Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná.“

Chapter 59

59:1  Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil.

59:2  Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.

59:3  Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.

59:4  Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine,

59:5  sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď!

59:6  Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti.

59:7  K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.

59:8  Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: „Kdo to slyší?“

59:9  Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu.

59:10  Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný.

59:11  Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.

59:12  Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku!

59:13  Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli.

59:14  Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země!

59:15  K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.

59:16  Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc.

59:17  Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého.

59:18  Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.

Chapter 60

60:1  Pro předního zpěváka, podle „Lilie svědectví„. Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,

60:2  když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby; po návratu pobil Joáb Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů.

60:3  Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám!

60:4  Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí!

60:5  Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá.

60:6  Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli.

60:7  Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám!

60:8  Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.

60:9  Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.

60:10  Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!“

60:11  Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?

60:12  Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?

60:13  Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.

60:14  S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.

Chapter 61

61:1  Pro předního zpěváka, za doprovodu strunného nástroje. Davidův.

61:2  Slyš, Bože, mé bědování, mé modlitbě pozornost věnuj,

61:3  z končin země k tobě volám se sklíčeným srdcem. Doveď mě na skálu, je pro mě strmá,

61:4  ty jsi moje útočiště a pevná věž proti nepříteli.

61:5  Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.

61:6  Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dals mi ty, kteří se bojí tvého jména.

61:7  Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení,

61:8  ať před Bohem trůní věčně. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho opatrují!

61:9  A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy, den co den budu plnit své sliby.

Chapter 62

62:1  Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův.

62:2  Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.

62:3  Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.

62:4  Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná.

62:5  Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru.

62:6  Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.

62:7  Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese.

62:8  Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště.

62:9  Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.

62:10  Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.

62:11  Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce.

62:12  Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc,

62:13  i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.

Chapter 63

63:1  Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.

63:2  Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.

63:3  Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu;

63:4  tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.

63:5  Proto ti žehnám po celý život, v tvém jménu pozvedám dlaně.

63:6  Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.

63:7  Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek,

63:8  že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám.

63:9  Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.

63:10  Ti, kdo mi chystají zkázu a o život ukládají, sestoupí v nejhlubší útroby země;

63:11  vydáni napospas meči za kořist šakalům padnou.

63:12  Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví.

Chapter 64

64:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

64:2  Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele,

64:3  skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti,

64:4  kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí,

64:5  aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně.

64:6  Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: „Kdo nás může spatřit?

64:7  Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce.“

64:8  Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána.

64:9  Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne.

64:10  Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo.

64:11  Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.

Chapter 65

65:1  Pro předního zpěváka, žalm. Davidův, píseň.

65:2  Ztišením se sluší tebe chválit, Bože, na Sijónu, plnit tobě sliby.

65:3  K tobě, jenž modlitby slyšíš, přichází veškeré tvorstvo.

65:4  Přemohly mě nepravosti, našich nevěrností jenom ty nás zprostíš.

65:5  Blaze tomu, koho vyvolíš a přijmeš, aby směl pobývat ve tvých nádvořích. Tam se budem sytit dary tvého domu, tvého svatého chrámu.

65:6  Ve své spravedlnosti nám odpovídáš činy budícími bázeň, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i zámořských dálek,

65:7  jenž jsi upevnil svou mocí hory, opásán bohatýrskou silou,

65:8  jenž konejšíš hukot moří, hukot jejich vlnobití i vřavu národů.

65:9  Z tvých znamení jímá bázeň obyvatele všech končin, tam, kde jitro nastává i kde se snáší večer, všechno naplňuješ plesem.

65:10  Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči:

65:11  zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší.

65:12  Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost,

65:13  kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly.

65:14  Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem.

Chapter 66

66:1  Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země!

66:2  Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem.

66:3  Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé.

66:4  Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu.

66:5  Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.

66:6  Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho!

66:7  Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem. Odbojníci ať se nevyvyšují!

66:8  Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu.

66:9  Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy.

66:10  Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro:

66:11  zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil.

66:12  Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.

66:13  Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby,

66:14  jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa.

66:15  V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly.

66:16  Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.

66:17  Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval.

66:18  Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.

66:19  Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost.

66:20  Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.

Chapter 67

67:1  Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Zpívaný žalm.

67:2  Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář!

67:3  Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása!

67:4  Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!

67:5  Ať se národy radují, ať zaplesají, neboť soudíš lidi podle práva, spravuješ národy země.

67:6  Kéž ti, Bože, lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!

67:7  Země vydala své plody, Bůh nám žehná, Bůh náš.

67:8  Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země!

Chapter 68

68:1  Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm.

68:2  Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí.

68:3  Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci.

68:4  Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit.

68:5  Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte.

68:6  Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.

68:7  Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi.

68:8  Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem,

68:9  třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele.

68:10  Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni.

68:11  Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého!

68:12  Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou:

68:13  „Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist.

68:14  Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé!

68:15  Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón.“

68:16  Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů.

68:17  Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh? Tam bude Hospodin přebývat natrvalo.

68:18  Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně.

68:19  Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože!

68:20  Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.

68:21  Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti.

68:22  Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí.

68:23  Panovník řekl: „Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře

68:24  a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl.“

68:25  Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně.

68:26  Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky.

68:27  V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele!

68:28  Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího.

68:29  Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš

68:30  ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary.

68:31  Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé!

68:32  Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu.

68:33  Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku,

68:34  tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci.

68:35  Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí.

68:36  Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!

Chapter 69

69:1  Pro předního zpěváka, podle „Lilií„. Davidův.

69:2  Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!

69:3  V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.

69:4  Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.

69:5  Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.

69:6  Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.

69:7  Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!

69:8  Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.

69:9  Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,

69:10  neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.

69:11  Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.

69:12  Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem.

69:13  O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.

69:14  Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,

69:15  vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.

69:16  Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!

69:17  Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,

69:18  neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,

69:19  buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!

69:20  Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.

69:21  Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo.

69:22  Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.

69:23  Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.

69:24  Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.

69:25  Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.

69:26  Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.

69:27  Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.

69:28  Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.

69:29  Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.

69:30  Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.

69:31  Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.

69:32  Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.

69:33  Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřeje v srdci.

69:34  Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.

69:35  Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,

69:36  neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a je mít ve vlastnictví.

69:37  Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

Chapter 70

70:1  Pro předního zpěváka. Davidův, k připamatování.

70:2  Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!

70:3  Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí.

70:4  Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“

70:5  Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Bůh je velký“ ti, kdo milují tvou spásu.

70:6  Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine!

Chapter 71

71:1  Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!

71:2  Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.

71:3  Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!

71:4  Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka.

71:5  Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.

71:6  Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.

71:7  Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.

71:8  Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji.

71:9  Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.

71:10  Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí,

71:11  prohlašují: „Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo.“

71:12  Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš!

71:13  Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí.

71:14  Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit.

71:15  O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.

71:16  Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat.

71:17  Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.

71:18  Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky své paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou.

71:19  Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven!

71:20  Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.

71:21  Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ.

71:22  A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citarou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele.

71:23  Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená.

71:24  A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.

Chapter 72

72:1  Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu,

72:2  aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva.

72:3  Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost.

72:4  Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.

72:5  Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení.

72:6  Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi.

72:7  V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc.

72:8  A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země.

72:9  Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé.

72:10  Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.

72:11  Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.

72:12  Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.

72:13  Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.

72:14  Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.

72:15  Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.

72:16  Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.

72:17  Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit.

72:18  Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.

72:19  Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.

72:20  Končí modlitby Davida, syna Jišajova.

Chapter 73

73:1  Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!

73:2  Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,

73:3  neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.

73:4  Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,

73:5  nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.

73:6  Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.

73:7  Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.

73:8  Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.

73:9  Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.

73:10  A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.

73:11  Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“

73:12  Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.

73:13  Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?

73:14  Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.

73:15  Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni“, věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.

73:16  Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.

73:17  Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.

73:18  Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.

73:19  Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč do jednoho.

73:20  Jako snem po procitnutí, Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až se vzbudíš.

73:21  Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,

73:22  byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.

73:23  Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,

73:24  povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.

73:25  Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.

73:26  Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.

73:27  Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.

73:28  Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Chapter 74

74:1  Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.

74:2  Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.

74:3  Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.

74:4  Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.

74:5  Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,

74:6  nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.

74:7  Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.

74:8  V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme!“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.

74:9  Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.

74:10  Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?

74:11  Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!

74:12  Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy.

74:13  Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy,

74:14  rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře,

74:15  rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky.

74:16  Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce,

74:17  ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.

74:18  Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno.

74:19  Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň,

74:20  přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země.

74:21  Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno!

74:22  Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně.

74:23  Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!

Chapter 75

75:1  Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Žalm; pro Asafa, píseň.

75:2  Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech.

75:3  „Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva.

75:4  Země se rozplyne se všemi, kdo na ní sídlí; já jsem to, kdo dává pevnost jejím sloupům.“

75:5  Potřeštěncům říkám: Nechte ztřeštěností! Říkám svévolníkům: Nezvedejte rohy!

75:6  Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s tak drzou šíjí!

75:7  Nikdo od východu, nikdo od západu, nikdo od hornaté pouště,

75:8  jenom Bůh je soudce: jednoho poníží, druhého povýší.

75:9  Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země.

75:10  A já to budu navěky hlásat, budu zpívat žalmy Jákobovu Bohu.

75:11  A všem svévolníkům srazím rohy, rohy spravedlivého se zvednou.

Chapter 76

76:1  Pro předního zpěváka. Za doprovodu strunných nástrojů. Žalm pro Asafa. Píseň.

76:2  V judské zemi je znám Bůh, má velké jméno v Izraeli.

76:3  V Šálemu je jeho stánek, jeho obydlí je na Sijónu.

76:4  Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku.

76:5  Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných!

76:6  Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.

76:7  Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně.

76:8  Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem?

76:9  Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru,

76:10  když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi.

76:11  Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu.

76:12  Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň,

76:13  tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.

Chapter 77

77:1  Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.

77:2  Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!

77:3  V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.

77:4  Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.

77:5  Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.

77:6  Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.

77:7  V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:

77:8  Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?

77:9  Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?

77:10  Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?

77:11  Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.

77:12  Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.

77:13  Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.

77:14  Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?

77:15  Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.

77:16  Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.

77:17  Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.

77:18  Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.

77:19  Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.

77:20  Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.

77:21  Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.

Chapter 78

78:1  Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,

78:2  otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.

78:3  Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,

78:4  nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.

78:5  Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,

78:6  aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,

78:7  aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,

78:8  a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.

78:9  Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.

78:10  Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,

78:11  zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.

78:12  On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.

78:13  Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.

78:14  Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.

78:15  Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,

78:16  bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.

78:17  Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,

78:18  srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.

78:19  A reptali proti Bohu: „Může Bůh prostřít stůl v poušti?

78:20  Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?“

78:21  Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,

78:22  neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.

78:23  Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes

78:24  a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.

78:25  Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.

78:26  Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí

78:27  a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,

78:28  nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.

78:29  Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.

78:30  Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,

78:31  když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.

78:32  Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.

78:33  Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.

78:34  Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,

78:35  připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.

78:36  Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,

78:37  v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.

78:38  Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,

78:39  pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.

78:40  Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!

78:41  Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.

78:42  Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,

78:43  když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli.

78:44  Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít.

78:45  Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu.

78:46  Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce.

78:47  Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem.

78:48  Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda.

78:49  Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy.

78:50  Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé.

78:51  Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech.

78:52  Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští,

78:53  vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.

78:54  Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal.

78:55  Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.

78:56  Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho,

78:57  odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk.

78:58  Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.

78:59  Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele:

78:60  opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi.

78:61  Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka

78:62  a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí.

78:63  Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly.

78:64  Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.

78:65  A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem,

78:66  zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.

78:67  Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil,

78:68  zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval.

78:69  Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.

78:70  Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,

78:71  od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.

78:72  A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.

Chapter 79

79:1  Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin!

79:2  Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři.

79:3  Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil.

79:4  Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.

79:5  Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň?

79:6  Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno;

79:7  vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy.

79:8  Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni.

79:9  Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!

79:10  Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků.

79:11  Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti!

79:12  Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku.

79:13  My, tvůj lid - ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.

Chapter 80

80:1  Pro předního zpěváka. Podle „Lilií„. Svědectví pro Asafa. Žalm.

80:2  Naslouchej, pastýři Izraele, ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby, před kmeny Efrajim, Benjamín, Manases!

80:3  Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás.

80:4  Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni.

80:5  Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš dýmat hněvem při modlitbách svého lidu?

80:6  Chlebem slzí jsi je krmil, pít jsi jim dal slzy plnou měrou.

80:7  Pro sousedy jsme předmětem sváru, nepřátelům pro smích.

80:8  Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!

80:9  Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil.

80:10  Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi.

80:11  Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry,

80:12  rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece.

80:13  Proč pobořils její zídky? Aby trhali z ní všichni, kdo jdou kolem?

80:14  Rozrývá ji kanec z lesa a spásá ji polní havěť.

80:15  Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebe, popatř, ujmi se té révy,

80:16  kmene, který pravice tvá zasadila, letorostu, jejž sis vypěstoval.

80:17  Spálena je ohněm, porubána, zachmuřil jsi tvář a hynou.

80:18  Nad mužem své pravice drž svoji ruku, nad synem člověka, letorostem, jejž sis vypěstoval.

80:19  Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno.

80:20  Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budem zachráněni!

Chapter 81

81:1  Pro předního zpěváka, podle gatského způsobu. Pro Asafa.

81:2  Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu!

81:3  Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citaru a harfu,

81:4  při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku.

81:5  Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha.

81:6  Svědectví uložil v Josefovi, když vytáhl na egyptskou zemi, kde jsem slýchal řeč, kterou jsem neznal.

81:7  Jeho záda břemene jsem zbavil, i koš odložily jeho ruce.

81:8  V soužení jsi volal a já jsem tě bránil, odpověděl jsem ti skryt v rachotu hromu, tam při Vodách sváru jsem tě zkoušel.

81:9  Slyš, můj lide, svědčím proti tobě, kéž bys mě poslechl, Izraeli.

81:10  Nesmíš mít cizího boha, nebudeš se klanět cizáckému bohu!

81:11  Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je.

81:12  Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl.

81:13  Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány.

81:14  Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil,

81:15  brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům.

81:16  Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu,

81:17  bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit!

Chapter 82

82:1  Žalm pro Asafa. V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy:

82:2  „Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům?

82:3  Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost,

82:4  pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!“

82:5  Nic nevědí, nic nechápou, chodí v tmách, a celá země v základech se hroutí.

82:6  „Ač jsem řekl: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího

82:7  zemřete též jako jiní lidé, padnete tak jako každý vladař.“

82:8  Bože, povstaň, rozsuď zemi, dědičně ti patří všechny pronárody!

Chapter 83

83:1  Píseň. Žalm pro Asafa.

83:2  Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu!

83:3  Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu,

83:4  kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš:

83:5  „Pojďme,“ praví, „vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!“

83:6  Tak se spolu svorně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu

83:7  stany edómské a Izmaelci, Hagrejci i Moáb,

83:8  Gebal, Amón s Amálekem, Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru,

83:9  Ašúr se k nim také přidal. Paží synů Lotových se stali.

83:10  Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu:

83:11  u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali.

83:12  Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem, s všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou,

83:13  kteří řekli: „Zaberme si Boží nivy!“

83:14  Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem!

83:15  Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory,

83:16  tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs.

83:17  Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno, Hospodine.

83:18  Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou,

83:19  ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí!

Chapter 84

84:1  Pro předního zpěváka. Podle gatského způsobu. Pro Kórachovce, žalm.

84:2  Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů!

84:3  Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu!

84:4  Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože!

84:5  Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit.

84:6  Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť.

84:7  Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním.

84:8  Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu.

84:9  Hospodine, Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože!

84:10  Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout.

84:11  Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti,

84:12  vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.

84:13  Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!

Chapter 85

85:1  Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.

85:2  Hospodine, projevoval jsi své zemi přízeň, úděl Jákobův jsi změnil.

85:3  Snímal jsi ze svého lidu nepravosti, přikrýval jsi všechny jeho hříchy.

85:4  Svou prchlivost odkládal jsi zcela, přestával jsi planout hněvem.

85:5  Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení!

85:6  Chceš se na nás hněvat věčně? Stíhat hněvem všechna pokolení?

85:7  Což nám nenavrátíš život, aby se tvůj lid z tebe radoval?

85:8  Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu!

85:9  Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí!

85:10  Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva.

85:11  Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.

85:12  Ze země vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost.

85:13  Hospodin dopřeje dobrých časů, svou úrodu vydá naše země.

85:14  Před ním půjde spravedlnost a on bude kráčet její cestou.

Chapter 86

86:1  Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený.

86:2  Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá.

86:3  Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám.

86:4  Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši,

86:5  neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.

86:6  Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám.

86:7  V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš.

86:8  Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná.

86:9  Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno,

86:10  protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh.

86:11  Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména.

86:12  Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat,

86:13  vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši.

86:14  Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží.

86:15  Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný.

86:16  Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice!

86:17  Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!

Chapter 87

87:1  Pro Kórachovce, zpívaný žalm. Na posvátných horách založil svůj chrám.

87:2  Hospodin miluje brány Sijónu nad všechny příbytky Jákobovy.

87:3  Slavné věci hlásány jsou v tobě, město Boží!

87:4  Připomenu Rahaba i Bábel jakožto ty, kdo mě znají, také Pelišteu a Týr s Kúšem, každý z nich se zrodil tady.

87:5  O Sijónu řeknou: V něm se zrodil ten i onen, a sám Nejvyšší jej činí pevným.

87:6  Při soupisu lidských společenství Hospodin si zaznamená: Každý z nich se zrodil tady.

87:7  A dají se do zpěvu a tance: Všechna spása pramení mi z tebe!

Chapter 88

88:1  Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji. Poučující, pro Hémana Ezrachejského.

88:2  Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím;

88:3  kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování!

88:4  Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život.

88:5  Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly.

88:6  Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.

88:7  Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.

88:8  Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš.

88:9  Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska.

88:10  Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně.

88:11  Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu?

88:12  Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy?

88:13  Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění?

88:14  Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě.

88:15  Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš?

88:16  Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady.

88:17  Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely,

88:18  ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují.

88:19  Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!

Chapter 89

89:1  Poučující, pro Étana Ezrachejského.

89:2  O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.

89:3  Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,

89:4  řekls: „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

89:5  Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“

89:6  Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.

89:7  Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?

89:8  Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.

89:9  Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.

89:10  Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.

89:11  Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.

89:12  Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.

89:13  Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.

89:14  V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.

89:15  Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.

89:16  Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.

89:17  Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,

89:18  neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.

89:19  Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.

89:20  Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.

89:21  Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.

89:22  Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.

89:23  Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.

89:24  Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.

89:25  Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.

89:26  I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.

89:27  On mě bude vzývat: Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála

89:28  a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.

89:29  Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.

89:30  Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.

89:31  Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,

89:32  budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,

89:33  ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,

89:34  ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,

89:35  neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.

89:36  Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?

89:37  Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,

89:38  pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“

89:39  Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil.

89:40  Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.

89:41  Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.

89:42  Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.

89:43  Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.

89:44  Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.

89:45  Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.

89:46  Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou.

89:47  Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?

89:48  Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?

89:49  Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se?

89:50  Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?

89:51  Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.

89:52  Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném!

89:53  Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.

Chapter 90

90:1  Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!

90:2  Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.

90:3  Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“

90:4  Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.

90:5  Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:

90:6  zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.

90:7  Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením.

90:8  Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy.

90:9  Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.

90:10  Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.

90:11  Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál?

90:12  Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.

90:13  Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat? Měj se svými služebníky soucit,

90:14  nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny dny se budeme radovat a plesat.

90:15  Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo.

90:16  Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech!

90:17  Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným!

Chapter 91

91:1  Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.

91:2  Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“

91:3  Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.

91:4  Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.

91:5  Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne,

91:6  moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.

91:7  Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového.

91:8  Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.

91:9  Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,

91:10  nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.

91:11  On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.

91:12  Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;

91:13  po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.

91:14  Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.

91:15  Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,

91:16  dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.

Chapter 92

92:1  Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku.

92:2  Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy,

92:3  hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost

92:4  při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citaru.

92:5  Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou:

92:6  Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké!

92:7  Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí.

92:8  Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni.

92:9  Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.

92:10  Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni.

92:11  Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil.

92:12  Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících.

92:13  Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr.

92:14  Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha,

92:15  ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží,

92:16  aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!

Chapter 93

93:1  Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese.

93:2  Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti.

93:3  Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití.

93:4  Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině.

93:5  Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!

Chapter 94

94:1  Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se!

94:2  Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným.

94:3  Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat?

94:4  Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností

94:5  a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému,

94:6  vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí.

94:7  Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“

94:8  Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy?

94:9  Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko?

94:10  Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět?

94:11  Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek.

94:12  Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ:

94:13  Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku.

94:14  Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí.

94:15  Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce.

94:16  Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností?

94:17  Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha.

94:18  Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha“, podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine.

94:19  Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.

94:20  Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí?

94:21  Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole.

94:22  Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála.

94:23  Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!

Chapter 95

95:1  Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy,

95:2  vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!

95:3  Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy.

95:4  On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu.

95:5  Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.

95:6  Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.

95:7  On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas,

95:8  nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,

95:9  kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.

95:10  Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.

95:11  Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!

Chapter 96

96:1  Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!

96:2  Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu,

96:3  vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech,

96:4  neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.

96:5  Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe.

96:6  Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a lesk v svatyni jeho.

96:7  Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc,

96:8  přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho,

96:9  v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země!

96:10  Říkejte mezi pronárody: Hospodin kraluje! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. On povede při národů podle práva.

96:11  Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí,

96:12  pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese

96:13  vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.

Chapter 97

97:1  Hospodin kraluje! Zajásej, země, raduj se, ostrovů množství!

97:2  Oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu.

97:3  Žene se před ním oheň, kolkolem sežehne jeho protivníky.

97:4  Nad světem planou světla jeho blesků, země to vidí a svíjí se v křeči.

97:5  Hory se před Hospodinem jako vosk taví, před Pánem veškeré země.

97:6  Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.

97:7  Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí.

97:8  Sijón to slyší a raduje se, jásají dcery judské nad tvými soudy, Hospodine.

97:9  Vždyť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nad celou zemí, neskonale převyšuješ všechny bohy.

97:10  Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo, on střeží duše svých věrných, svévolníkům je z rukou vytrhuje.

97:11  Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce.

97:12  Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost!

Chapter 98

98:1  Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží!

98:2  Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost,

98:3  na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.

98:4  Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy,

98:5  pějte Hospodinu žalmy při citaře, při citaře nechť zazvučí žalmy;

98:6  s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!

98:7  Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí,

98:8  dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory

98:9  vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva.

Chapter 99

99:1  Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá.

99:2  Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený.

99:3  Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň - je svaté!

99:4  Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš.

99:5  Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou - je svaté!

99:6  Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal.

99:7  Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal.

99:8  Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou.

99:9  Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!

Chapter 100

100:1  Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země!

100:2  Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem!

100:3  Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.

100:4  Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,

100:5  neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Chapter 101

101:1  Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy.

101:2  Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě:

101:3  Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu.

101:4  Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem.

101:5  Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím.

101:6  Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách.

101:7  Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.

101:8  Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.

Chapter 102

102:1  Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání.

102:2  Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!

102:3  Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!

102:4  Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.

102:5  Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;

102:6  od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.

102:7  Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,

102:8  probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.

102:9  Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,

102:10  popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím

102:11  pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.

102:12  Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.

102:13  Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.

102:14  Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!

102:15  Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.

102:16  A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,

102:17  protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě

102:18  a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.

102:19  Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,

102:20  že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,

102:21  vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti,

102:22  aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu,

102:23  až se tam shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.

102:24  Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil.

102:25  Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.

102:26  Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou.

102:27  Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní.

102:28  Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.

102:29  Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

Chapter 103

103:1  Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!

103:2  Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!

103:3  On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,

103:4  vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,

103:5  po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

103:6  Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.

103:7  Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.

103:8  Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;

103:9  nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.

103:10  Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.

103:11  Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;

103:12  jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.

103:13  Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

103:14  On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.

103:15  Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;

103:16  sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.

103:17  Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů,

103:18  s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.

103:19  Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.

103:20  Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!

103:21  Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!

103:22  Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!

Chapter 104

104:1  Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.

104:2  Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.

104:3  Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.

104:4  Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.

104:5  Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.

104:6  Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;

104:7  pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.

104:8  Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.

104:9  Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.

104:10  Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.

104:11  Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.

104:12  Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.

104:13  Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

104:14  Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.

104:15  Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.

104:16  Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.

104:17  A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.

104:18  Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.

104:19  Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.

104:20  Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;

104:21  lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.

104:22  Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.

104:23  Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.

104:24  Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.

104:25  Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,

104:26  plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.

104:27  A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;

104:28  rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.

104:29  Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.

104:30  Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.

104:31  Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.

104:32  Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.

104:33  Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.

104:34  Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.

104:35  Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.

Chapter 105

105:1  Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky,

105:2  zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech,

105:3  honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!

105:4  Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.

105:5  Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,

105:6  potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!

105:7  Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi.

105:8  Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení.

105:9  Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi,

105:10  stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou:

105:11  „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“

105:12  Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty.

105:13  Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu.

105:14  On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále:

105:15  „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“

105:16  Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil,

105:17  vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví.

105:18  Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal,

105:19  až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.

105:20  Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil.

105:21  Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění,

105:22  aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce.

105:23  Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem.

105:24  Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky,

105:25  jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky.

105:26  Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil.

105:27  Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi.

105:28  Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu.

105:29  Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout.

105:30  V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat.

105:31  Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři.

105:32  Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi.

105:33  Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy.

105:34  Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu.

105:35  Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí.

105:36  Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly.

105:37  Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl.

105:38  Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl.

105:39  Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.

105:40  Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil.

105:41  Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.

105:42  Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.

105:43  Vyvedl svůj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali.

105:44  Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi,

105:45  aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.

Chapter 106

106:1  Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.

106:2  Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?

106:3  Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.

106:4  Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž svůj lid zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,

106:5  abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.

106:6  Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.

106:7  Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.

106:8  On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.

106:9  Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.

106:10  Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.

106:11  Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.

106:12  Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.

106:13  Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.

106:14  Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.

106:15  On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.

106:16  V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;

106:17  tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.

106:18  Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.

106:19  Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,

106:20  zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.

106:21  Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,

106:22  v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.

106:23  Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.

106:24  Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,

106:25  žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.

106:26  Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,

106:27  že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.

106:28  Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.

106:29  Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.

106:30  Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;

106:31  bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.

106:32  U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,

106:33  neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.

106:34  Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,

106:35  smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.

106:36  Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;

106:37  obětovali své syny a své dcery běsům.

106:38  Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.

106:39  Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.

106:40  Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,

106:41  vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.

106:42  Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.

106:43  Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.

106:44  On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,

106:45  kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.

106:46  Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.

106:47  Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.

106:48  Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: „Amen.“ Haleluja.

Chapter 107

107:1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!

107:2  Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,

107:3  které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.

107:4  Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.

107:5  Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.

107:6  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:

107:7  sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.

107:8  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:

107:9  dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.

107:10  Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,

107:11  neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.

107:12  Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.

107:13  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:

107:14  vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.

107:15  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:

107:16  rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.

107:17  Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.

107:18  Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.

107:19  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:

107:20  seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.

107:21  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,

107:22  ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.

107:23  Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,

107:24  spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.

107:25  Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.

107:26  Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.

107:27  V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.

107:28  A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:

107:29  utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.

107:30  Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.

107:31  Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,

107:32  ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!

107:33  Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,

107:34  v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.

107:35  Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.

107:36  Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.

107:37  Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.

107:38  Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.

107:39  Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,

107:40  když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.

107:41  Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi jeho lidu rozmnožil jak ovce.

107:42  Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.

107:43  Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!

Chapter 108

108:1  Píseň, žalm Davidův.

108:2  Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy, rovněž moje sláva!

108:3  Probuď se už, citaro a harfo, ať jitřenku vzbudím.

108:4  Hospodine, chci ti mezi lidmi vzdávat chválu, mezi národy ti budu zpívat žalmy;

108:5  vždyť tvé milosrdenství nad nebe sahá, až do mraků tvoje věrnost.

108:6  Povznes se až nad nebesa, Bože, a nad celou zemí ať je tvoje sláva!

108:7  Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz mi!

108:8  Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót.

108:9  Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát.

108:10  Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc, proti Pelišteji válečný ryk spustím.“

108:11  Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu?

108:12  Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože?

108:13  Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka.

108:14  S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.

Chapter 109

109:1  Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým,

109:2  když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají,

109:3  slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu.

109:4  Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím.

109:5  Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí.

109:6  Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane.

109:7  Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích.

109:8  Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný.

109:9  Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou.

109:10  Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.

109:11  Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí.

109:12  Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm.

109:13  Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení.

109:14  Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není.

109:15  Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich

109:16  za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci.

109:17  Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí!

109:18  Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej.

109:19  Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně.

109:20  To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví.

109:21  Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě!

109:22  Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce.

109:23  Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten.

109:24  V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo.

109:25  Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou.

109:26  Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň,

109:27  aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine.

109:28  Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje.

109:29  Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm.

109:30  Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit,

109:31  neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.

Chapter 110

110:1  Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: „Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“

110:2  Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel!

110:3  Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo.

110:4  Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu.

110:5  Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále.

110:6  Bude soudit pronárody - plno mrtvol všude -, on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.

Chapter 111

111:1  Haleluja. Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.

111:2  Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli.

111:3  Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.

111:4  On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování.

111:5  Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky je pamětliv své smlouvy.

111:6  Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů.

111:7  Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná,

111:8  spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.

111:9  Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno.

111:10  Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!

Chapter 112

112:1  Haleluja. Blaze muži, jenž se bojí Hospodina, jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!

112:2  Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi, pokolení přímých bude požehnáno.

112:3  Jmění, bohatství má ve svém domě, jeho spravedlnost trvá navždy.

112:4  Ve tmách vzchází přímým světlo; Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.

112:5  Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva:

112:6  nezhroutí se nikdy, spravedlivý zůstane v paměti věčně.

112:7  Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.

112:8  Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se, jednou spatří pád svých protivníků.

112:9  Rozděluje, dává ubožákům, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se zvedne v slávě.

112:10  Svévolník na to zlostně hledí, skřípe zuby a odvahu ztrácí; choutky svévolníků přijdou vniveč.

Chapter 113

113:1  Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!

113:2  Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.

113:3  Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.

113:4  Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva.

113:5  Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?

113:6  Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi.

113:7  Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka

113:8  a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu.

113:9  Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja.

Chapter 114

114:1  Když vyšel Izrael z Egypta, Jákobův dům z lidu temné řeči,

114:2  stal se Juda Boží svatyní, Izrael Božím vladařstvím.

114:3  Moře to vidělo a dalo se na útěk, Jordán se nazpět obrátil,

114:4  Hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.

114:5  Moře, co je ti, že utíkáš, Jordáne, že se zpět obracíš?

114:6  Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?

114:7  Chvěj se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým!

114:8  On proměňuje skálu v jezero, křemen v prameny vod.

Chapter 115

115:1  Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!

115:2  Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“

115:3  Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.

115:4  Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.

115:5  Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,

115:6  mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí,

115:7  rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku.

115:8  Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.

115:9  Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.

115:10  Áronův dome, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem.

115:11  Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem.

115:12  Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná: žehná domu Izraele, žehná domu Áronovu,

115:13  žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.

115:14  Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny!

115:15  Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi.

115:16  Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.

115:17  Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.

115:18  Avšak my budeme Hospodinu dobrořečit nyní i navěky. Haleluja.

Chapter 116

116:1  Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby,

116:2  sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.

116:3  Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.

116:4  Vzývám však Hospodinovo jméno: Hospodine, prosím, zachraň mi život!

116:5  Hospodin je milostivý, spravedlivý, náš Bůh se slitovává.

116:6  Hospodin je ochránce nezkušených: byl jsem vyčerpán, a dopřál mi zvítězit.

116:7  Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal.

116:8  Ubránils mě před smrtí, mé oko před slzami, moje nohy před zvrtnutím.

116:9  Před Hospodinem smím dále chodit v zemi živých.

116:10  Uvěřil jsem, proto mluvím; byl jsem velmi pokořený.

116:11  Ukvapeně jsem si říkal: Každý člověk je lhář.

116:12  Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?

116:13  Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.

116:14  Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.

116:15  Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.

116:16  Hospodine, prosím, já jsem tvůj služebník, služebník tvůj, syn tvé služebnice. Ty jsi mi rozvázal pouta.

116:17  Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.

116:18  Svoje sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,

116:19  v nádvořích Hospodinova domu, Jeruzaléme, v tvém středu. Haleluja.

Chapter 117

117:1  Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,

117:2  neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.

Chapter 118

118:1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!

118:2  Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!

118:3  Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné!

118:4  Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!

118:5  V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.

118:6  Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?

118:7  Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí.

118:8  Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka.

118:9  Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata.

118:10  Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.

118:11  Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.

118:12  Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.

118:13  Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc,

118:14  Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.

118:15  Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!

118:16  Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!

118:17  Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.

118:18  Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.

118:19  Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.

118:20  Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.

118:21  Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.

118:22  Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.

118:23  Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.

118:24  Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

118:25  Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru!

118:26  Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.

118:27  Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.

118:28  Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.

118:29  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!

Chapter 119

119:1  Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.

119:2  Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.

119:3  Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.

119:4  Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.

119:5  Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.

119:6  Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.

119:7  Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.

119:8  Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!

119:9  Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.

119:10  Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.

119:11  Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.

119:12  Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

119:13  Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.

119:14  Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.

119:15  O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.

119:16  Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.

119:17  Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.

119:18  Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.

119:19  Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.

119:20  V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.

119:21  Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.

119:22  Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.

119:23  I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,

119:24  tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.

119:25  Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.

119:26  Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

119:27  Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.

119:28  Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.

119:29  Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.

119:30  Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.

119:31  Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!

119:32  Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.

119:33  Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.

119:34  Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.

119:35  Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.

119:36  Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.

119:37  Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.

119:38  Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.

119:39  Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.

119:40  Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.

119:41  Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,

119:42  a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.

119:43  Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.

119:44  Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.

119:45  Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.

119:46  O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.

119:47  Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.

119:48  Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.

119:49  Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.

119:50  Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.

119:51  Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.

119:52  Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.

119:53  Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.

119:54  Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.

119:55  V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.

119:56  Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.

119:57  Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.

119:58  O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.

119:59  Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.

119:60  Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.

119:61  Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.

119:62  Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.

119:63  Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.

119:64  Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

119:65  Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.

119:66  Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.

119:67  Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.

119:68  Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

119:69  Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.

119:70  Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.

119:71  Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.

119:72  Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.

119:73  Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.

119:74  Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.

119:75  Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.

119:76  Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.

119:77  Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

119:78  Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.

119:79  Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.

119:80  Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.

119:81  Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.

119:82  Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?

119:83  Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.

119:84  Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?

119:85  Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.

119:86  Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!

119:87  Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.

119:88  Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.

119:89  Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.

119:90  Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.

119:91  Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.

119:92  Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.

119:93  Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.

119:94  Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.

119:95  Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.

119:96  Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.

119:97  Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.

119:98  Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.

119:99  Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.

119:100  Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.

119:101  Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.

119:102  Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.

119:103  Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.

119:104  Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.

119:105  Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

119:106  Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.

119:107  Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.

119:108  Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.

119:109  Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.

119:110  Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.

119:111  Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.

119:112  V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.

119:113  Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.

119:114  Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.

119:115  Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.

119:116  Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.

119:117  Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.

119:118  Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.

119:119  Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.

119:120  Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.

119:121  Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.

119:122  Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.

119:123  Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.

119:124  Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

119:125  Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.

119:126  Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.

119:127  Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.

119:128  Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.

119:129  Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.

119:130  Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.

119:131  Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.

119:132  Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.

119:133  Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.

119:134  Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.

119:135  Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

119:136  Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.

119:137  Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.

119:138  Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.

119:139  Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.

119:140  Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.

119:141  Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.

119:142  Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.

119:143  Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.

119:144  Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.

119:145  Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.

119:146  Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.

119:147  Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.

119:148  Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.

119:149  Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.

119:150  Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.

119:151  Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.

119:152  Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.

119:153  Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.

119:154  Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.

119:155  Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.

119:156  Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.

119:157  Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.

119:158  Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.

119:159  Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.

119:160  To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.

119:161  Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.

119:162  Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.

119:163  Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.

119:164  Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.

119:165  Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.

119:166  S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.

119:167  Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.

119:168  Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.

119:169  Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.

119:170  Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.

119:171  Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.

119:172  Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.

119:173  Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.

119:174  Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

119:175  Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.

119:176  Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

Chapter 120

120:1  Poutní píseň. K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.

120:2  Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.

120:3  Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?

120:4  Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.

120:5  Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců!

120:6  Pobývám už dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj.

120:7  Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.

Chapter 121

121:1  Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?

121:2  Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

121:3  Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.

121:4  Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.

121:5  Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.

121:6  Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.

121:7  Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.

121:8  Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Chapter 122

122:1  Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!

122:2  A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.

122:3  Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.

122:4  Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu.

122:5  Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu.

122:6  Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!

122:7  Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu!

122:8  Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: „Budiž v tobě pokoj!“

122:9  Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.

Chapter 123

123:1  Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš.

123:2  Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.

123:3  Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání.

123:4  Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.

Chapter 124

124:1  Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás - Izrael ať řekne -,

124:2  kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé,

124:3  zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.

124:4  Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil,

124:5  tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.

124:6  Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!

124:7  Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!

124:8  Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.

Chapter 125

125:1  Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.

125:2  Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.

125:3  Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.

125:4  Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!

125:5  Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!

Chapter 126

126:1  Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.

126:2  Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: „Hospodin s nimi učinil velké věci.“

126:3  Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se.

126:4  Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!

126:5  Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.

126:6  S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.

Chapter 127

127:1  Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.

127:2  Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.

127:3  Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.

127:4  Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.

127:5  Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.

Chapter 128

128:1  Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!

128:2  Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře.

128:3  Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.

128:4  Hle, jak bývá požehnáno muži, jenž se bojí Hospodina.

128:5  Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití,

128:6  abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem!

Chapter 129

129:1  Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali - Izrael ať řekne -,

129:2  jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli.

129:3  Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy.

129:4  Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal.

129:5  S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!

129:6  Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána.

129:7  Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy.

129:8  Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: „Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu.“

Chapter 130

130:1  Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,

130:2  Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.

130:3  Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?

130:4  Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

130:5  Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.

130:6  Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.

130:7  Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,

130:8  on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

Chapter 131

131:1  Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,

131:2  nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.

131:3  Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.

Chapter 132

132:1  Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,

132:2  jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:

132:3  „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,

132:4  očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,

132:5  dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“

132:6  A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.

132:7  Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.

132:8  Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!

132:9  Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.

132:10  Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.

132:11  Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.

132:12  Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“

132:13  Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:

132:14  „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.

132:15  Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.

132:16  Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.

132:17  Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.

132:18  Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“

Chapter 133

133:1  Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!

133:2  Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha.

133:3  Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.

Chapter 134

134:1  Poutní píseň. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.

134:2  Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!

134:3  Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.

Chapter 135

135:1  Haleluja. Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi služebníci,

135:2  kteří stojíte v Hospodinově domě, v nádvořích domu našeho Boha.

135:3  Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné.

135:4  Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele.

135:5  Já přec vím, že Hospodin je velký, náš Pán je nade všechny bohy.

135:6  Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.

135:7  Přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.

135:8  Prvorozené Egypta pobil od člověka po dobytče.

135:9  Znamení a zázraky sesílal na tebe, Egypte, na faraóna, na všechny jeho služebníky.

135:10  Pobil mnohé pronárody a zahubil smělé krále,

135:11  krále Emorejců Síchona a bášanského krále Óga i všechna království Kenaanu.

135:12  Jejich země předal do dědictví, do dědictví Izraeli, svému lidu.

135:13  Hospodine, tvé jméno je věčné, budeš připomínán ve všech pokoleních, Hospodine.

135:14  Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit.

135:15  Modly pronárodů jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.

135:16  Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí.

135:17  Mají uši, a nic nezaslechnou, v jejich ústech není dechu.

135:18  Jim podobni jsou ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.

135:19  Dome Izraelův, dobrořeč Hospodinu, dome Áronův, dobrořeč Hospodinu.

135:20  Dome Léviův, dobrořeč Hospodinu, vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.

135:21  Požehnán buď Hospodin ze Sijónu, ten, který přebývá v Jeruzalémě. Haleluja.

Chapter 136

136:1  Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.

136:2  Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné.

136:3  Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.

136:4  Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné.

136:5  Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné.

136:6  Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné.

136:7  Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné.

136:8  Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné.

136:9  Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné.

136:10  Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné.

136:11  A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné.

136:12  Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné.

136:13  On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné.

136:14  A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.

136:15  Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné.

136:16  Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné.

136:17  Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné.

136:18  Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné.

136:19  Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné.

136:20  A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné.

136:21  Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.

136:22  Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné.

136:23  Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné.

136:24  A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.

136:25  Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.

136:26  Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.

Chapter 137

137:1  U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.

137:2  Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,

137:3  když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“

137:4  Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?

137:5  Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.

137:6  Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.

137:7  Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“

137:8  Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.

137:9  Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

Chapter 138

138:1  Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,

138:2  klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.

138:3  Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.

138:4  Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.

138:5  Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.

138:6  Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.

138:7  I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.

138:8  Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!

Chapter 139

139:1  Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

139:2  Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

139:3  Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

139:4  Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

139:5  Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.

139:6  Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

139:7  Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

139:8  Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

139:9  I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,

139:10  tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

139:11  Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.

139:12  Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

139:13  Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

139:14  Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

139:15  Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

139:16  Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

139:17  Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,

139:18  sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.

139:19  Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!

139:20  Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.

139:21  Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?

139:22  Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.

139:23  Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

139:24  hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

Chapter 140

140:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

140:2  Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku,

140:3  proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům,

140:4  jazyky si ostří jako hadi, za rty mají jed jak zmije.

140:5  Ochraňuj mě, Hospodine, před rukama svévolníka, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy.

140:6  Pyšní osidlo mi nastražili, síť z provazů na cestu rozestřeli, nachystali na mě léčky.

140:7  Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine.

140:8  Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy.

140:9  Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná.

140:10  Na hlavu těch, kdo mě obkličují, ať padne trápení, na němž se jejich rty umluvily.

140:11  Ať na ně dopadne žhavé uhlí, ať je Bůh do ohně srazí, do vířivých proudů, aby nepovstali.

140:12  Pomlouvač se v zemi neudrží, zlovolného násilníka stihne náhlá zkáza.

140:13  Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo.

140:14  Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!

Chapter 141

141:1  Žalm Davidův. Hospodine, k tobě volám, pospěš ke mně, dopřej sluchu mému hlasu, když tě volám!

141:2  Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.

141:3  Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku,

141:4  nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci.

141:5  Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit.

141:6  Ať jsou jejich soudci svrženi na úbočí skály, ale spravedliví ať slyší, že vlídná jsou má slova.

141:7  Jako když se v zemi všechno seká a poltí, k jícnu podsvětí se sypou naše kosti.

141:8  K tobě, Panovníku Hospodine, pozvedám své oči, utíkám se k tobě, nevydej mě smrti,

141:9  ochraňuj mě před osidlem na mě políčeným, před léčkami pachatelů ničemností!

141:10  Svévolníci ať se chytí do svých tenat, kdežto já ať projdu!

Chapter 142

142:1  Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni.

142:2  Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím,

142:3  před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám.

142:4  Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili.

142:5  Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči.

142:6  Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých!

142:7  Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já.

142:8  Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.

Chapter 143

143:1  Žalm Davidův. Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.

143:2  Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.

143:3  Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé.

143:4  Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.

143:5  Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou,

143:6  rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.

143:7  Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.

143:8  Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.

143:9  Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt.

143:10  Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!

143:11  Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení,

143:12  ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník!

Chapter 144

144:1  Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit!

144:2  Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje.

144:3  Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?

144:4  Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé.

144:5  Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit.

144:6  Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek,

144:7  vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců!

144:8  Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná!

144:9  Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy.

144:10  Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče,

144:11  vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná.

144:12  Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru.

144:13  Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol,

144:14  náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích.

144:15  Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!

Chapter 145

145:1  Chvalozpěv Davidův. Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy.

145:2  Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy.

145:3  Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.

145:4  Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy.

145:5  Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech.

145:6  Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti.

145:7  Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý.

145:8  Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.

145:9  Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.

145:10  Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí,

145:11  ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle,

145:12  aby lidem uváděli ve známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého.

145:13  Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. Ve všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích.

145:14  Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje.

145:15  Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm,

145:16  otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.

145:17  Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích.

145:18  Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.

145:19  Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je.

145:20  Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje.

145:21  Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy.

Chapter 146

146:1  Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!

146:2  Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.

146:3  Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.

146:4  Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.

146:5  Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,

146:6  jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost.

146:7  Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.

146:8  Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.

146:9  Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.

146:10  Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.

Chapter 147

147:1  Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.

147:2  Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele,

147:3  uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.

147:4  On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem.

147:5  Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.

147:6  Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi.

147:7  Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citaře,

147:8  tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě,

147:9  tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.

147:10  Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže.

147:11  Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.

147:12  Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha!

147:13  On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě.

147:14  Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí.

147:15  Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo.

147:16  Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.

147:17  Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu?

147:18  Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody.

147:19  Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli.

147:20  Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.

Chapter 148

148:1  Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!

148:2  Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.

148:3  Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.

148:4  Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,

148:5  chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,

148:6  on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.

148:7  Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,

148:8  oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,

148:9  horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,

148:10  zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,

148:11  králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,

148:12  jinoši i panny, starci i mladí.

148:13  Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.

148:14  Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.

Chapter 149

149:1  Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných!

149:2  Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem,

149:3  ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.

149:4  Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou.

149:5  Věrní ať jásají v slávě, ať plesají na svých ložích.

149:6  Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou,

149:7  aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech,

149:8  aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti,

149:9  aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja.

Chapter 150

150:1  Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí,

150:2  chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost!

150:3  Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou,

150:4  chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou,

150:5  chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými!

150:6  Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.